2011 Sb. nabyl účinnosti 1. ledna Umíme si poradit s novými pravidly pro nakládání s hotovostí?

Č A S O P I S P R O J E D N AT E L E , Č L E N Y P Ř E D S T A V E N S T E V A D O Z O R Č Í C H R A D duben » 2012 » 2/12

Dlouho očekávaný zákon č. 418/2011 Sb. nabyl účinnosti 1. ledna 2012 Umíme si poradit s novými pravidly pro nakládání s hotovostí? Právo na ochranu hospodářské soutěç H se týká i statutárních orgánů společnosti Porušení zákona znamená riziko pokuty a odpovědnost za škodu

SZ2 obalka.indd 1-2

11.04.12 18:17

monitor legislativních změn

Legislativní novinky jsou poměrně významné Prezident republiky podepsal 20. února 2012 nový občanský zákoník, který by měl vstoupit v účinnost dnem 1. ledna 2014. Norma o více než 3000 ustanoveních změní život všech. Jde o opravdu velikou revoluční událost v oblastech, které se dotknou výrazným způsobem i podnikatelů.

Nový občanský zákoník

JUDr. Dušan Ružič, Ph.D., advokát

4

Daná norma ruší více než 200 právních předpisů, z jejichž výčtu stojí více než za povšimnutí minimálně: zákon č. 40/1964 Sb., tj. stávající občanský zákoník, platící téměř 50 let, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují se některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, a zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Nový občanský zákoník se skládá z pěti částí. První se zabývá právním postavením člověka jako jednotlivce. Druhá část upravuje rodinné právo. Třetí se věnuje tzv. absolutním majetkovým právům – vymezuje držbu, vlastnictví, spoluvlastnictví, věcná práva k cizím věcem, správu cizího majetku a dědické právo. Předposlední část se týká relativních majetkových

Statutární zástupce firmy • duben 2012

práv. V této části se rovněž nově upravuje vznik závazků a jejich obsah, zajištění a zánik. Poslední část zákoníku stanovuje hlavně pravidla přechodu ze stávající právní úpravy. Hlavní pozitivní změny, které nový občanský zákoník podle webových stránek ministerstva spravedlnosti přinese, jsou následující: ■ Konkrétní vymezení zásad soukromého práva. ■ Podpora principu autonomie vůle a maximální dispozitivnost právní úpravy. ■ Komplexnost návrhu (úprava institutů, které jsou dnes v několika právních předpisech, v jednom kodexu). ■ Odklon od absolutní k převažující relativní neplatnosti právního jednání. ■ Větší důraz na úpravu osobnostních práv (statusových otázek), která jsou oproti dnešnímu stavu akcentována nad úpravou majetkových vztahů. ■ Upouští se od úplného zbavení způsobilosti k právním úkonům, nově se namísto pojmu „způsobilost k právním úkonům“ zavádí tradiční pojem „svéprávnost“. ■ Větší respekt k přáním osoby omezené

téma měsíce

Trestní odpovědnost právnických osob v České republice Na konci roku 2011 byl Poslaneckou sněmovnou schválen dlouho projednávaný návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (č. 418/2011 Sb.). Vzhledem k novosti problematiky a absenci jakýchkoli zkušeností s jejím uplatňováním jsou závěry autora spíše pravděpodobnostního charakteru.

doc. JUDr. Josef Kuchta, CSc., Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Zákon (dále i TOPO) je ale třeba vztáhnout jen na ta jednání právnických osob, která byla spáchána od 1. ledna 2012. Jednání, která byla dokonána a dokončena do 31. 12. 2011, této trestní odpovědnosti ještě nepodléhají. Zákon lze vztáhnout na právnické osoby, které mají sídlo v ČR nebo zde mají umístěný podnik či organizační složku anebo zde alespoň vykonávají svoji činnost, případně zde mají svůj majetek. Odpovědná bude i cizí právnická osoba, která nemá sídlo v ČR, jestliže čin spáchala v cizině ve prospěch právnické osoby, jež má na území ČR sídlo (v úvahu přicházejí prakticky zejména činy spáchané tzv. mateřskými právnickými osobami, které mají v ČR své dceřiné společnosti).

Některé zásady a teze ■ Zákon vychází z koncepce tzv. pravé trestní odpovědnosti právnických osob, kde je odpovědnost založena přímo v trestním předpise, čímž se zařadil k zákonodárství většiny zemí EU. Odpovědnost je provedena přímo

8


ve zvláštním trestním zákoně, jenž ovšem nestanoví kompletní úpravu a upravuje jen ty prvky odpovědnosti nebo řízení, které s ohledem na povahu právnických osob v obecných trestních předpisech uvedeny být nemohou. Ve vztahu k novému trestnímu zákoníku z roku 2009 jde tedy o speciální normu (vedlejší trestní zákon), vůči níž se obecné trestněprávní předpisy, zejména trestní zákoník a trestní řád, uplatní jen subsidiárně, pokud speciální zákon zvláštní úpravu nemá. Na druhé straně tato norma upravuje zásadní pravidla nejen trestní odpovědnosti právnických osob, ale i jejich trestání a trestního řízení proti nim. Při zjišťování podmínek TOPO je proto třeba se seznámit nejen s tímto novým zákonem, ale i se zněním základních trestněprávních předpisů – nového trestního zákoníku a trestního řádu. ■ Trestní odpovědnosti nemohou podléhat všechny druhy právnických osob, nýbrž jen ty, které mají podobu korporací – sdružení fyzických nebo právnických osob s právní

hospodářská soutěž

Porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže Právo na ochranu hospodářské soutěže se jen zdánlivě týká pouze nadnárodních korporací. Vztahuje se naopak prakticky na všechny a jeho porušení je spojeno nejen s rizikem pokuty pro takovou společnost, ale i s její odpovědností za škodu a v některých případech i s trestní odpovědností jejích statutárních orgánů.

JUDr. Michal Petr, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

18

Soutěžní právo chrání hospodářskou soutěž před jednáním podniků disponujících takovou tržní silou, která jim dovoluje narušit její fungování. K narušení soutěže v důsledku zneužití tržní síly podniků může dojít v zásadě třemi formami jednání: ■ Uzavřením zakázané dohody. ■ Zneužitím dominantního postavení. ■ Uskutečněním fúze, která by mohla k narušení soutěže vést. Na území ČR platí paralelně jak soutěžní právo české, obsažené v zákoně o ochraně hospodářské soutěže (dále též OHS), tak unijní, obsažené ve Smlouvě o fungování EU. České právo plně odpovídá právu unijnímu, výklad českého práva musí být nadto prováděn v souladu s právem unijním, a je tak nezbytné přihlížet i k rozhodovací praxi Evropské komise a Evropského soudního dvora. Na našem území se ovšem překrývají i pravomoci soutěžních orgánů. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též ÚOHS) je oprávněn aplikovat české i unijní právo. Současně je však dána též působnost Evropské komise,


která může vést řízení podle unijního práva ve vztahu k deliktům tak závažným, že jsou s to narušit obchod mezi členskými státy EU. Pro praxi má mimořádně velký význam v ČR dosud ne zcela „zažitá“ skutečnost, že normy soutěžního práva jsou adresovány nikoli jednotlivým fyzickým a právnickým osobám, ale soutěžitelům (v unijním právu se užívá ekvivalent „podnik“). Za soutěžitele jsou považovány celé ekonomické jednotky vykonávající hospodářskou činnost, a to i když po právní stránce příslušná hospodářská jednotka sestává z několika osob, ať již fyzických či právnických. Pokud vystupují na trhu jednotně, jsou tak za jeden podnik považovány např. společnost mateřská a její společnosti dceřiné. V praxi se proto může stát, že mateřská společnost bude pokutována za delikt, kterého se fakticky dopustila její společnost dceřiná.

Zakázané dohody Zakázané dohody (tzv. kartely) představují jakoukoli koordinaci mezi samostatnými

finanční management

Přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení Smyslem insolvenčního zákona je poskytnout dlužníkovi a jeho věřitelům řešení v situaci, kdy se dlužník ocitne v úpadku nebo mu přinejmenším úpadková situace hrozí. V jiných případech je insolvenční návrh využíván jako prostředek k vymožení pohledávky, kterou dlužník z různých důvodů neuznává.

Mgr. Gabriela Švecová, insolvenční správce

Podle ustanovení § 14 insolvenčního zákona (dále i InsZ) jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníkovi. Nejběžnějším a nejtypičtějším způsobem, jak se z dlužníkova věřitele stává insolvenční věřitel, resp. účastník insolvenčního řízení, je podání přihlášky pohledávky v souladu s ustanovením § 173 InsZ. Věřitelé uplatňující proti dlužníkovi svůj nárok (pohledávku) podáním přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení tvoří základní skupinu věřitelů. Z toho vyplývá, že typickým insolvenčním věřitelem může být subjekt se způsobilostí být účastníkem řízení (§ 19 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – o. s. ř.), který má ke dni zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi pohledávku (majetkový nárok vyčíslitelný penězi, jenž však nemusí být splatný), jejíž uspokojení není vyloučeno z vyrovnání v rámci insolvenčního řízení, ovšem za předpokladu, že věřitel nárok uplatní přihláškou pohledávky.

Přihlášky pohledávek Uplatněním nároku přihláškou pohledávky je podání přihlášky u insolvenčního soudu. V případě, že věřitel podá přihlášku pohledávky u jiného než insolvenčního soudu, má takový soud

22


podle ustanovení § 173 odst. 4 InsZ povinnost neprodleně ji insolvenčnímu soudu postoupit. V daném ustanovení však není stanovena přesná lhůta, ve které tak má učinit. Účinky spojené s podáním přihlášky nastávají teprve dnem, kdy přihláška pohledávky dojde příslušnému insolvenčnímu soudu.

Lhůty pro přihlášení pohledávek Lhůta pro podání přihlášek běží od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Samotná skutečnost, že proti dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení, s sebou nese [dle ust. § 109 odst. 1 písm. a)] ten účinek, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněna žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Lhůta stanovená v rozhodnutí o úpadku pak nesmí být (§ 136 odst. 3 InsZ) kratší než 30 dnů a delší než 2 měsíce. Stanovení této lhůty je na úvaze insolvenčního soudu, v praxi se lhůta pro přihlášení pohledávek ve většině případů stanoví na 30 dnů ode dne, kdy nastanou účinky rozhodnutí o úpadku. Lhůta pro podání přihlášky pohledávky je lhůtou procesní. K jejímu zachování proto

dodavatelé a zákazníci

Nová pravidla pro přijímání hotovosti Význam hotovostního placení rozvojem moderních platebních technik postupně klesá. Přesto však pro většinu drobných a středních obchodníků představují hotovostní operace stále ještě podstatnou část jejich obchodních transakcí. Zabýváme se proto novými pravidly pro nakládání s hotovostí, která platí od července 2011 a jsou ve srovnání s předchozí úpravou výrazně podrobnější a také složitější.

JUDr. Jiří Beran, vedoucí oddělení Platební služby a tržní infrastruktura MF ČR

26

Pravidla pro nakládání s hotovostí obsahuje nový zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, který nabyl účinnosti dne 1. července 2011. V tom spočívá první podstatný rozdíl oproti předchozí úpravě, která byla obsažena pouze ve vyhlášce, což v praxi vyvolávalo určité pochybnosti ohledně vymahatelnosti některých povinností. I k novému zákonu však Česká národní banka vydala prováděcí vyhlášku č. 274/2011 Sb. a v říjnu 2011 také úřední sdělení, v němž se pokusila vyložit některá méně jasná ustanovení zákona. Zákon ukládá povinnosti různým subjektům, přičemž je rozlišuje podle toho, jak výrazně jsou tyto subjekty zapojeny do hotovostního oběhu. Nejvíce povinností je uloženo České národní bance a komerčním bankám, které do styku s hotovostí přicházejí nejčastěji, méně potom směnárníkům, kasinům, právnickým osobám přijímajícím hotovost při obchodní činnosti apod. Některé povinnosti zákon ukládá i osobám fyzickým. V tomto článku ponecháme stranou podrobná pravidla, jež platí pro banky a další finanční instituce, a zaměříme se spíše na pravidla týkající se obchodníků, kteří


přicházejí do styku s hotovostí v rámci prodeje svého zboží nebo služeb.

Přijímání bankovek a mincí V České republice jsou bankovky a mince znějící na českou měnu, které vydala Česká národní banka, tzv. zákonnými penězi. Z toho vyplývá, že každý je povinen tyto bankovky a mince při placení přijmout, pokud neexistuje nějaký zvláštní důvod pro jejich odmítnutí. Zákon o oběhu bankovek a mincí stanoví, že nikdo s výjimkou České národní banky a komerčních bank není povinen při placení přijmout mince pamětní, ačkoliv i ony jsou zákonnými penězi, dále bankovky a mince prohlášené za neplatné a rovněž mince, jejichž počet v jedné platbě převyšuje 50 kusů. V tomto ohledu tedy dochází ke změně, neboť podle předchozí úpravy bylo možno mince odmítnout již při více než 10 kusech od jedné nominální hodnoty. Podle nové úpravy již na nominální hodnotě nezáleží a limit se vztahuje ke všem mincím v jedné platbě. Další případy, kdy lze odmítnout tuzemské bankovky a mince, se týkají bankovek a mincí,

preventivní opatření

Minimalizace rizik při uzavírání smluv Minule jsme se blíže zabývali způsobem volby budoucího smluvního partnera, což bezesporu náleží mezi úplné základy začátku každé smluvní spolupráce. Nicméně ve chvíli, kdy již máme smluvního partnera, musíme začít řešit další důležité okolnosti. Jednak to, jakým právním režimem se nově uzavíraná smlouva bude řídit, ale i to, zda uzavřeme smlouvu ve formě písemné či jiné.

Obchodní závazkové vztahy vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, ze způsobené škody a z bezdůvodného obohacení. Nejčastějším důvodem vzniku obchodních závazkových vztahů bývají smlouvy. Mgr. Jana Radilová, AK JUDr. Dušana Ružiče, Ph.D.

zásad, na kterých spočívá obchodní zákoník (§ 1 odst. 2 ObchZ).

Možné důsledky podcenění právního režimu smluvního vztahu

Podcenění otázky, jakými právními normami se smluvní vztah řídí, zda jde o smlouvu obchodněprávní, či občanskoprávní, vyvoObchodní závazkové vztahy, resp. vztahy lává v praxi řadu závažných právních důvzniklé uzavřením obchodní smlouvy, jakož sledků, jakými jsou i jejich samotný, tzv. například promlčení kontraktační proces Podcenění otázky, jakými právními práva (v ObčZ platí se zásadně řídí právnormami se smluvní vztah řídí, obecná tříletá proním režimem zákovyvolává v praxi řadu závažných mlčecí doba oproti na č. 513/1991 Sb., právních důsledků. čtyřleté promlčecí obchodního zákoníku době v obchodně(dále také ObchZ). právních vztazích), neplatnost smlouvy (zda Až tehdy, kdy některou záležitost obchodní bude posuzována jako relativní, či absolutzákoník neupravuje, užije se i pro obchodní), ne/nabytí vlastnického práva (obchodní ní smlouvy občanského zákoníku (zde lze zákoník na rozdíl od občanského zákoníku jako příklad uvést některé zákonitosti týkapřipouští nabytí vlastnického práva od nející se např. zajišťovacího institutu smluvní oprávněného – dojde-li například k převodu pokuty). Pokud není možné některé otázky odcizeného zboží v rámci obchodního závztahující se k obchodním smlouvám řešit vazkového vztahu, stane se nabyvatel přesto ani podle občanského zákoníku, posuzují vlastníkem zboží, byl-li v době převodu se podle obchodních zvyklostí, event. dle

Právní režim obchodních smluv


35

general management

Jak hodnotit přínos marketingu pro firmu Obecně se šíří názor, že marketing peníze firmy utrácí, zatímco výroba a odbyt vydělávají. Též panuje názor, že dobrý výrobek reklamu nepotřebuje a že základem úspěchu je technologický pokrok, a ne psychologické hrátky se zákazníky. Prosadí se však technicky dokonalý výrobek na trhu, když o něm nikdo neví? Proč si má zákazník z dvaceti nabídek vybrat tu naši?

Ing. Jaroslav Halík, MBA, Ph.D., katedra mezinárodního obchodu VŠE Praha

40

Základem je pochopit, že marketing není impuls – zákazníkovu objednávku. A tu má pouze reklama. Daleko důležitější funkcí je tzv. v ruce marketing. Signál z objednávky je marodhalování tržních příležitostí, tedy buď reagoketingem logicky komunikován též do odděvat na přítomné potřeby, nebo vytvářet potřeby lení finančního. Zde se střetává prodejní cena, nové. Obojí vede k uspokojení zákazníka a tím odrážející zákazníkovy preference, s náklady k transferu jeho peněz k nám. Míra, na kolik firemního systému, tedy se způsobem financose to daří, je prvním hmatatelným přínosem vání této ceny. marketingu pro firmu. Marketing musí hrát roli integrujícího článku Úkol marketingu propojujícího ostatní firemní činnosti. RozMarketingové chápání produktu je daleko hodně propojuje výrobu s odbytem, a to tak, širší než pouhý souhrn užitných vlastností. že se bude vyrábět pouze to zboží, které „již Zákazník zpravidla vnímá nabídku komplexbylo prodáno“. Firemní procesy musí fungovat ně, tedy jako souhrn všech přínosů, které v režimu „pull“, což si lze představit následovza své peníze dostává. Automobil jezdí, ale má ně. Zákazníkova objednávka vyvolá poptávku také design, vytváří zákazníkův společenský po hotovém výrobku v odstatus, může být odepsán bytovém skladu. Pokud do nákladů apod. Na jeho Marketing musí hrát roli tam je, cyklus je ukončen. získání utratí zákazník integrujícího článku propojujícího nejen peněžité prostředky, Pokud není, vznikne ostatní firemní činnosti. poptávka mezi skladem ale také čas, psychickou a montážní linkou. Pokud a fyzickou energii a část ani tam výrobek není, pokračuje poptávka svého já, protože nákupem se s daným výrobdo výrobních oddělení, odtud to nákupního kem ztotožní. Úlohou marketingu je rozpoznat, oddělení a nakonec do sítě externích dodakterá složka produktu – který benefit – je pro vatelů. Celý systém je tak napojen na jediný zákazníka nejdůležitější, a tudy pak vést způsob


obchodní právo

Zákaz konkurence v obchodních společnostech Vzájemné konflikty mezi obchodní společností a členy jejích orgánů nebo společníků mohou být významným destabilizujícím prvkem činnosti společnosti. Jejich předcházení je proto smyslem institutu zákazu konkurence v právní úpravě – upřednostňuje zájmy společnosti.

Mgr. et Mgr. Jana Benčová, AK ROWAN LEGAL, s. r. o.

48

Ustanovení obchodního zákoníku (OZ) o jednotlivých společnostech upravují zákaz konkurenčního jednání a určují, které osoby a v jakém rozsahu mu podléhají. U veřejné obchodní společnosti OZ vztahuje zákaz konkurence na všechny společníky, u komanditní společnosti na všechny komplementáře, přičemž společenská smlouva jej může rozšířit i na komanditisty. Pro veřejnou obchodní i komanditní společnost je právní úprava zákazu konkurence dispozitivní a společenská smlouva může rozsah zákazu rozšířit, zúžit, nebo i zcela vyloučit. Zatímco u osobních společností jsou adresáty zákazu konkurence přímo společníci, ve společnostech kapitálových podléhají zákazu konkurence ze zákona pouze členové statutárních a dozorčích orgánů. Předmětem tohoto textu je vymezení zákazu konkurence v právní úpravě obchodních společností, popis možností věcného a osobního rozšíření zákazu konkurence, důsledky porušení a úprava zákazu konkurence po skončení funkce, přičemž o uvedených otázkách pojednáme pouze ve vztahu ke společnosti s ručením omezeným a k akciové společnosti.


Vymezení zákazu konkurence Jednatel společnosti s ručením omezeným a člen dozorčí rady, pokud byla ve společnosti zřízena, člen představenstva a člen dozorčí rady akciové společnosti nesmí: ■ Podnikat ve stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti, ani vstupovat se společností do obchodních vztahů. ■ Zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody společnosti. ■ Účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání. ■ Vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního či jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, ledaže jde o koncern. Zákaz podnikání ve stejném nebo obdobném oboru nelze vztáhnout na celý předmět podnikání podle živnostenského listu. Zákaz se vztahuje pouze na takový předmět či obor činnosti, který má k podnikatelské činnosti společnosti soutěžní povahu. Osoby, na které se vztahuje zákaz konkurence, tudíž mohou

bezpečné řízení podnikových procesů

Zajištění ochrany osobních údajů při výběrovém řízení Každý zaměstnavatel již před uzavřením pracovního poměru s novými zaměstnanci shromažďuje osobní údaje, které mu mají umožnit výběr vhodného kandidáta na hledané pozice. Často však požadují řadu údajů, jež pro potřeby výběrového řízení nepotřebují nebo které ani vyžadovat nesmějí.

Mgr. Klára Valentová, advokátka, Vilímková, Dudák & Partners

52

Obecná pravidla pro výběrová řízení jsou obsažena v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle zákoníku práce (§ 30) je výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností v působnosti zaměstnavatele, nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jiný postup. Tím také nejsou dotčeny předpoklady kladené na fyzickou osobu jako zaměstnance zvláštními právními předpisy. Pokud se tedy na činnost zaměstnavatele nevztahují zvláštní právní předpisy upravující postup při výběru zaměstnanců (např. právní předpisy týkající se výkonu některých funkcí ve státních orgánech a organizacích), je na vůli zaměstnavatele, jakým způsobem povede výběrové řízení a jaké požadavky, kvalifikační předpoklady nebo schopnosti stanoví pro jednotlivé neobsazené pozice. Při provádění výběrového řízení je


zaměstnavatel omezen několika základními pravidly: ■ Zaměstnavateli je zakázáno činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter, nejsou v souladu s pracovněprávními nebo služebními předpisy nebo odporují dobrým mravům (§ 12 odst. 1 zákona o zaměstnanosti). ■ Zaměstnavatel je povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání (§ 4 odst. 1 zákona o zaměstnanosti). ■ Hlediska pro výběr zaměstnanců musí zaručovat rovné příležitosti všem fyzickým osobám ucházejícím se o zaměstnání (§ 12 odst. 2 zákona o zaměstnanosti). ■ Při uplatňování práva na zaměstnání je zaměstnavateli zakázána jakákoli diskriminace (§ 4 odst. 2 zákona o zaměstnanosti). ■ Zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob jen údaje, jež

leadership: řízení týmů

Jak nenarušit motivaci zaměstnanců Pro úspěšný podnik je velkým kapitálem dobré jméno. Pro úspěšného manažera je velkým kapitálem jeho čas, pro úspěšného lídra jeho vize. Pro všechny jsou však největším kapitálem kvalitní, dobře motivovaní a loajální lidé – zaměstnanci.

Mgr. Martina Hejduková, trénink prodejních dovedností a management obchodních týmů

Každý člověk, kterého máme ve svém útvaru, je jedinečný. Má své potřeby, touhy, postoje, přání mít určitou odpovědnost, znalosti, dovednosti, určitý potenciál. Dobrá znalost lidí, které řídíme, je základem úspěchu při vedení, motivování i komunikaci s nimi. Motivace je často jediným faktorem ovlivňujícím případný úspěch, nebo neúspěch. Konkurenceschopnost firmy na trhu a kvalita služeb dnes stojí na tom, že každý zaměstnanec aktivně řeší problémy, všímá si chyb, myslí dopředu, stále se snaží svoji práci zlepšovat. Proč na tom lidem záleží? Oni chtějí. „Aby chtěli“, je podstatou práce manažera a jeho dovednosti motivovat. Mnozí manažeři si stěžují, že jejich lidé jsou málo motivovaní. Motivování pracovníků je jedním z prvořadých úkolů, který před nimi stojí. V praxi to znamená klást si otázky: Jak získat a udržet zájem pracovníků o prospěch firmy? Jak podnítit lidi k hledání úspor a ke zlepšení v pracovním procesu? Jakým způsobem přesvědčit zaměstnance, aby setrvali ve firmě i v těžkých dobách? Jak získat do firmy schopné odborníky? Jak docílit toho, aby byli pracovníci ochotni nastoupit na mimořádné směny i mimo svou pracovní dobu, je-li to třeba?

Existují tři podmínky pro to, aby se motiv dosahování promítl do výkonu nějaké aktivity: ■ Jedinec musí cítit odpovědnost za výsledek. ■ Musí mít explicitní informaci o tom, zda byl, nebo nebyl úspěšný. ■ Úspěch nesmí být jistý, ale má být spojen s rizikem střední úrovně. Při motivování člena týmu k vyvinutí určitého úsilí z toho pro nás vyplývá, že jeho úsilí musí být následováno přiměřeným výsledkem, výsledek této činnosti musí být následován odměnou a tato odměna musí mít pro pracovníka význam. Ovšem podmínky motivace mohou být narušeny. Proto je třeba si u každého jedince ověřit několik faktorů.

Co sledovat Hygienické faktory jsou vnější faktory, jež mají na jedince určitý dopad (někdy se jim také říká faktory prostředí). Pokud v těchto oblastech nejsou žádné problémy, je po motivační stránce všechno v pořádku. Pokud ale problémy existují, vzniká vážné nebezpečí narušení motivace pracovníků. Mezi potenciálně problematické oblasti se řadí: ■ Politika a administrativní procesy společnosti.


57

leadership: řízení týmů

Systém hodnocení zaměstnanců Úspěch firem je determinován úspěchem a spokojeností jejich pracovníků. Dobře zavedený a používaný systém hodnocení může do určité míry úspěšnost a spokojenost pracovníků ovlivnit. Aby byl efektivní, vyžaduje to nejen jeho znalost a schopnost jej systematicky do firmy zavést a udržovat, ale také patřičnou úroveň komunikační dovednosti ve vedení rozhovoru.

Ing. Štěpánka Uličná, Ph.D., a Ing. Petr Fanta, Ph.D., Gnostika Consulting, s. r. o.

Jako systém hodnocení zaměstnanců vnímáme takový způsob hodnocení, který vychází ze strategie firmy (organizace), z cílů nastavených zaměstnancům na delší období (zpravidla na jeden rok) a ze závěrečného vyhodnocení těchto cílů. Nejčastěji se jedná o model (obrázek 1), ve kterém jsou vstupem následující informace: ■ Vize a strategie společnosti (čeho a jakým způsobem chce společnost dosáhnout). ■ Cíle oddělení (odboru, útvaru). Na základě znalosti předcházejících bodů lze přistoupit k nastavování individuálních cílů každého zaměstnance. Ideální je, když zaměstnanec přichází se svými cíli sám, případně sám umí vyhodnotit, zda jejich naplněním přispěje k naplnění cílů oddělení a organizace. V opačném případě je úlohou manažera, aby dal tyto cíle do souladu. Když potom váš zaměstnanec přijde nadšeně s nápadem, že by rád v rámci pracovní doby navštěvoval kurzy španělštiny, přičemž vy víte, že španělštinu ve firmě s velkou pravděpodobností nikdy neuplatní, je vaší manažerskou rolí navést ho správným směrem. Posledním trendem je hodnotit a rozvíjet nejen výkon zaměstnanců, ale i jejich chování. Stanovené cíle potom budou tzv. tvrdé i měkké.

Budeme hodnotit, čeho a jakým způsobem bylo dosaženo. Stále je důležité vést lidi k výkonu (prodat zákazníkovi určité množství výrobků nebo služeb), ale také jak se pracovník chová, komunikuje, sdílí zkušenosti s druhými apod. Při vyhodnocování můžeme dojít k výsledkům na obrázku 2 (pokud je váha tzv. tvrdých cílů stejná jako váha cílů měkkých). Na konci období hodnotíme dosažení stanovených cílů a nyní je otázkou, jak naložíme s výsledky. Mohou vést: ■ K určení výše odměn. ■ Ke stanovení oblastí dalšího rozvoje zaměstnance. ■ Ke stanovení kariérního plánu. ■ Ke změnám v organizaci práce. ■ K porovnání s druhými atd.

Jak reagují lidé na školení systému hodnocení zaměstnanců? Bylo by krásné, kdyby všichni manažeři vnímali hodnotící pohovor jako dobrou součást své práce. Tak tomu v mnoha případech není, a když budete systém zavádět, tzn. že budete s manažery mluvit o přínosech a motivovat je k aplikaci systému, budete se setkávat s celou řadou námitek.


61

2011 Sb. nabyl účinnosti 1. ledna Umíme si poradit s novými pravidly pro nakládání s hotovostí?

Recommend Documents