2010 Prázdninové. Rozumem můžeme hledat Boha, ale nalézt jej můžeme jedině srdcem. J. von Eötvös

4 / 2010 Prázdninové

Společenství

Společenství 04 /10 Prázdninové

„Rozumem můžeme hledat Boha, ale nalézt jej můžeme jedině srdcem.“ J. von Eötvös OBSAH:

ROZHOVOR S NOVÝM PANEM KAPLANEM…………………………………………2 NÁBOŽENSTVÍ VE ŠKOLNÍM ROCE 2010/2O11………………………………………3 ZNÁTE ŠPLUCHOV?……………………………………………………………….……..20 NOVÉ PROSTORY PRO FARNOST……………………………………………………..23

NOVÉ WEBOVÉ STRÁNKY:

www.farnosthavirov.cz

Email: [email protected]

-1-


Společenství

Všechno postupně přichází Karel Rechtenberg (26 let) pochází z Frýdlantu nad Ostravicí. Po gymnáziu nastoupil do teologického konviktu a pak do semináře v Olomouci. Po semináři působil rok v konviktu jako prefekt (jáhen v konviktu). Dnes je kaplanem mezi námi Havířovany a Bludovičany. MS: Jaký je, otče Karle, rozdíl v začátcích kněžské dráhy, máš-li za sebou „prefektování“ v teologickém konviktu? o.Karel: Nevýhodou je nezkušenost s životem ve farnosti. Na druhé straně… zkušenost s přípravou zájemců o kněžské povolání. Náplň Prefekta Karla v konviktu? Úvod do písma, úvod do liturgiky, pak třeba sekretář ředitele J Snažil jsem se být spojovacím článkem – prostředníkem mezi těmi kluky a představenými konviktu. Vrátím se k tomu rozdílu. V konviktu jsme měli svůj program, který je prostě jiný než ve farnosti. Ve farnosti máš staré, mladé,…, v konviktu je 27 kluků. Jak ses tam dostal? Byl jsem vyslán otcem biskupem o. Marcel: Byl nejlepší J Novokněz vstupující na své první působiště má asi nějaké představy. Měls tedy nějaké? Asi jsem mnoho představ neměl, spíše jsem čekal, co bude. Musím říct, že Havířov jsem jako novokněz nečekal. Proč? Spíše jsem čekal, že půjdu někam, kde někdo kaplanuje 4 roky. Prostě nečekal jsem Havířov. Tvé první zážitky? Překvapením je fara. Havířov je 80-tisícové město a na faře lišky dávají dobrou noc. Pozitivněji laděný zážitek? Neřekl jsem, že je to negativní zážitek. J Ale opravdu pozitivním zážitkem je zpovídání, mše svatá,… - to jsou jednoznačně pozitivní zážitky. A pak spousta lidiček, kteří tu něco dělají, aby to tu fungovalo, jsou přímo nasazeni a nic z toho nemají. Proč zpověď? Protože jako kněz jsem přímým svědkem Božího odpuštění. Kaplanem jsi právě měsíc, jak bys hodnotil spolupráci s otcem Marcelem? Je hodný? Snaží se. J Spíš bych to měl směřovat na organizaci práce. Společně si vše dělíme. Není to o tom, že bych dělal jen něco a ostatní ne. Snaha otce Marcela je, abych vlastně pronikl do všeho. A pronikl? Ne. Dneska jsem byl vlastně poprvé u nemocných. A všechno postupně přichází. Co čekáš od farního časopisu? Resp. Co by sis přál, aby v něm bylo obsaženo? Snad pohled do života farnosti. A měl by být jakýmsi povzbuzením. Pro Tebe? No, pro všechny. J Na co se Tě mám ještě zeptat? Nestačilo by to už? Tak moc díky. Ptal se Marek Světnička, Havířov 6.8.2010 -2-


Společenství

Náboženství ve školním roce 2010/11 Milí rodiče, rád bych Vás povzbudil, abyste se nebáli přihlásit Vaše dítě do náboženství. V tomto školním roce budeme učit všechny ročníky v bývalých prostorách církevního střediska na Kolmé ul. (za Labužníkem). Jediným vyučovacím dnem (díky velkým prostorám) bude pouze středa. Moc prosím, naplánujte si kroužky tak, aby Vaše dítě mohlo být v náboženství. Nejen že tím naplníte svůj slib, který jste za něj dali při křtu, ale také mu umožníte být ve společenství stejně smýšlejících věřících kamarádů a zprostředkujete mu tím křesťanské hodnoty, na kterých je založena naše evropská kultura. Rozpis hodin: 1. a 2. třída - středa 16.00 - učí paní Greplová 3. třída - středa 15.00 - učí o. Karel 4. a 5. třída - středa 15.00 - učí paní Hana Svobodová 6. a 7. třída - středa 16.00 - učí o. Marcel 8. a 9. třída bude mít letos náboženství formou společenství vždy v pátek po mši sv. do 20.30 h. Přihlášky si můžete vyzvednout vzadu na stolku u sv. Anny i u sv. Markéty, anebo si je stáhnout na našich webových stránkách www.farnost-havirov.cz. Prosím, abyste je donesli vyplněné do sakristie do konce srpna. Výuka náboženství začne ve středu 8. září podle výše uvedeného rozpisu. Prosím všechny rodiče, kteří přihlásí děti do náboženství, aby přišli v neděli 5. září v 9.15 do kostela sv. Anny, kde si řekneme více k výuce, domluvíme termín dětských mší sv. a zodpovíme Vaše případné dotazy. Hezký zbytek prázdnin přeje a na setkání se těší o. Marcel, farář.

***************** Koncerty ve farnosti sv. Anny Koncert v rámci Svatováclavského hudebního festivalu Dne 6. října v 19 h v kostele sv. Anny proběhne koncert v rámci Svatováclavského hudebního festivalu “Kostromští mniši – Ipaťjevskij monastýr“ (Rusko). V programu zazní pod vedením Konstantina Žujkova (Rusko) „Ruské pravoslavné zpěvy.“ Bližší informace o programu naleznete na stránkách: www.mkshavirov.cz, www.shf.cz Vstupné: 160,- Kč, senioři 120,-Kč, studenti 100,-Kč

Koncert duchovní hudby v sobotu 20. 11. v kostele sv. Anny Po dvouleté přestávce si vás dovoluji pozvat na Koncert duchovní hudby, který se bude konat v kostele sv. Anny v předvečer slavnosti Krista Krále dne. Tento již devátý ročník naváže na přerušenou tradici koncertů, které si získaly oblibu jak ve farnosti, tak i u široké havířovské veřejnosti a věříme, že bude jako vždy hojná účast a plný kostel. Složení účinkujících a přesný program zveřejníme v příštím Společenství, ale už teď vám můžeme slíbit, že se určitě bude na co dívat a hlavně co poslouchat. Pokud se podaří uskutečnit naše plány, mohlo by také dojít k obnovení tradice vánočního štěpánského koncertu s Českou mší vánoční „Hej mistře“ Jakuba Jana Ryby. Už nyní jste všichni srdečně zváni. -3-


Společenství

POD ITALSKÝM SLUNCEM – DVA SVĚTY A JEDEN SVĚT Prázdniny a cestování, zdá se, jsou pro nás dvě neoddělitelné skutečnosti. Neodradí nás nemoci, únava, mrtví na dálnici, utopení v moři ani letecké katastrofy. Kdo necestuje, ten nic neprožil, nic neviděl, vůbec si neodpočinul, neshodil ze sebe denní rutinu, nenačerpal nové síly, nemá se čím chlubit, nikoho neoslní, je staromódní, patří do šrotu a vůbec. Je pátek, deset hodin dopoledne a naše čtveřice vystupuje z vlaku dokonale propocená na nádraží v Neapoli. I tady pochopili, že nádraží je vizitkou města, a tak mezi výkopy, lešeními, červenob í l ý m i p á s k a m i , oslepeni prachem, zakopáváme o pojízdné kufry jiných cestovatelů a hledáme východ. Že prý vidět Neapol a zemřít. Já bych po svém krátkém půlhodinovém přechodu z nádraží do jednoho z přístavů doporučoval zemřít předem. Jdeme - nakolik nám to velké množství všudypřítomných lidí dovolí vedle sebe, ale téměř se neslyšíme. Hluk, pokřiky, hudba, troubení, auta, ťukající semafory, bagry, pouliční prodavači. Odpadky vlevo, vpravo, zepředu, zezadu, shora, zespod. Auta a autobusy vlevo a vpravo. Motorína všemi směry. Prodavači otvírající obchody, leštící přepečlivě nachystané výlohy. Na balkónech a přes ulice natahané italské vlajky (to se ještě neví, že za týden pojedou Italové z mistrovství s hanbou domů). Svobodné nadechnutí je možné až na trajektu. Jako by loď neměla nic společného s přístavem. Klid, čisto, svěží vánek a žádný zápach. Přechod mezi neapolským přístavem a lodí není samozřejmě bezproblémový, a tak si malý, černovlasý, bíle oděný kapitán, který se opovážil zvednout přestupní

rampu přesně v čas odplutí, musí vyslechnout spílání dobíhajících. Ze sanitky, která to už taky nestihla, mu s razantními gesty nadává řidič, ošetřovatelka i pacientka: „Stronzo!“ O tři a třicet kilometrů dál v moři leží ostrov Ischie. Rozloha šest krát osm kilometrů, šedesát tisíc místních ročně uvítá půl miliónu turistů. I tady je rušno, ale jinak. Jako by věci měly ještě svůj řád, který dodává klid. Slunce se usmívá, moře šumí. Místní mají ve všem jasno. Všichni si vidí do talíře, nikdo nikam neuteče, kriminalita je téměř na nule. Kostelník se jménem Agnello (Beránek) nám vysvětluje, že když chcete někoho poznat, stačí si zjistit jméno jeho dědečka a hned máte jasno, o koho jde, ze které je rodiny a co z něho bude. Prvorozený syn dostává vždy křestní jméno po svém dědovi, jméno po otci dostat nemůže, to je zákony zakázáno. Na zpáteční cestě se už Neapoli vyhýbáme. Zvláštní. Dvě místa tak blízko sebe a přitom tak rozdílné světy. V Neapoli musíte řvát, hulákat, být energičtí, aby vás okolí nesmetlo. Na Ischii není třeba mít ostré lokty, stačí být spokojen s místem, které je pro vás už dávno připraveno. O letních prázdninách žádné volno nemáte, je třeba se ohánět, dovolená vás čeká až v únoru. I to je jedno z pravidel ostrova. S tím se nedá nic dělat. Odpočívám už na své vlastní posteli a hlavou se mi honí, kolik světů jsem už viděl a kolik jich možná ještě uvidím. A přesto, pomůže mi všechno to trajdání k tomu, abych poznal a zabydlel se v tom jednom světě, ve světě kde je Pánem Bůh? o. Petr Smolek

-4-

4 / 2010 Prázdninové PO STOPÁCH DONA BOSKA

Společenství Jeníka dohlédla. Ve skutečnosti Jeník dohlížel na syna této vdovy a pomáhal mu v učení, takže se tento kluk velice zlepšil ve škole i v chováníJ Druhý můj zážitek je z Lu Monferrata, odkud pocházel Filip Rinaldi, třetí nástupce dona Boska v čele salesiánů. V kostele byla v jedné z bočních kaplí spousta (přesně 384) tabulek se jmény kněží, řeholníků a řeholnic, pocházejících z této vesnice. Co bylo příčinou takového množství duchovních povolání? - Každý týden se zde lidé scházeli k adoraci za duchovní povolání. A třetí zážitek je z oratoře na Valdocu, místa, kde don Bosko v Turíně působil a kde vybudoval impozantní chrám Panny Marie Pomocnice, jejíž obraz na oltáři mě stále znovu doslova fascinuje. Během prázdnin ve všedních dnech na Valdocu probíhá tzv. prázdninová oratoř, kterou bychom u nás nazvali příměstským táborem. Zde to vypadá, tak, že v 9 h. ráno doslova tluče na bránu oratoře cca 600 dětí, které se dožadují vstupu do oratoře. Když se otevře brána, příchozích dětí se ujímá 80 animátorů, kteří děti rozdělí na poloviny (na dvě nádvoří) a do skupinek cca po deseti. Animátoři mají pro děti po celý den až do 16-17 h. program – hry, písně nebo velmi živé ukazovačky, které zároveň ukazují nějakou náboženskou pravdu. Italské děti jsou velmi živé, temperamentní, je to pořádný šrumec, ale je zároveň vidět, že animátoři mají velkou autoritu, protože je děti poslouchají a dokážou se na povel i úplně ztišit. K večeru část dětí odjížděla někam autobusem a zase bylo vidět, jak pozorně a starostlivě je animátoři opatrují, aby se nikomu v městském provozu nic nestalo. Náš průvodce salesián dosvědčil, že valdocká oratoř je opravdu pramátí=vzorem pro ostatní salesiánské oratoře na celém světě. Byla jsem ráda, že jsem ji viděla a zažila na vlastní oči a uši:-) Majka Sv.

V druhé půli července jsem měla možnost týden putovat po místech, kde se narodil, vyrůstal a pracoval pro spásu dětí a mládeže don Bosko. U nás v Havířově, kde působí salesiáni, není třeba jeho život a činnost nijak zvlášť představovat. A tak se s vámi podělím jen o pár postřehů, které se v knihách nedočtete. Celou poutí nás provázely Paměti, které don Bosko sám sepsal a které vyšly u nás pod názvem Můj život pro mladé. Z a průvodce jsme měli dva salesiány, z nichž jeden pobýval v těchto místech více než dva měsíce. Od něj jsme se např. dozvěděli, že dřív kněží opravdu stále pobývali v chrámu, tedy v kostele, kde dokonce – zvláště na vesnicích - i bydleli. Když Jeník Bosko chodil ve svých 14 letech do Morialda za donem Calosem, který ho učil italskou a latinskou gramatiku, a když u něj nějakou dobu i bydlel, tak za ním chodil do kostela. V tomto kostelíku byla kousek od vchodu ona světnička – obydlí kněze. A vpředu vedle sakristie byla další světnička, takže jsem si dokázala představit, jak tam Jeník bydel v kostele kousek od svatostánku. U dveří kostela byly dva zvonky: na jeden zvonili ti, kdo chtěli jít ke zpovědi, na druhý ti, kdo chtěli ke sv. přijímání. Kněz tedy celý den pobýval v kostele. Když se proto později don Bosko jako kněz rozhodl vyjít do ulic Turína, aby tam vyhledával bezprizorní a opuštěné chlapce, byl pokládán za podivína nebo dokonce za blázna. Zbožní lidé vytvářeli různá bratrstva a spolky, kde se matky scházely např. k modlitbě za své děti. Když pak děti odcházely do světa - do škol do města, matky svěřovaly či předávaly své děti známým z těchto bratrstev, aby ve městě na děti dohlédli a bděli nad nimi, aby děti nezvlčely a nějak se nezvrhly. V Pamětech se dočteme také, že i matka Markéta ubytovala Jeníka v Chieri u vdovy Mattové, která pocházela z jejich vesnice – aby na

-5-


Společenství

ZPRÁVY A OZNÁMENÍ Noc kostelů se i v naší diecézi uskutečnila 28. května 2010. V denním tisku i v církevních mediích bylo o celé akci poměrně obsáhle referováno. Ale možná málokdo ví, že naše biskupství připravilo také tzv. POUTNICKÝ PAS, který vás může provázet při putování po ostravských kostelech a sborech. Je to papírová harmonička 6x9cm, která se vejde do peněženky, takové nic moc, ale obsah je obrovský. Totiž na malé ploše najdete barevné fotografie všech dvaceti kostelů a sborů, které se v Ostravě podílely na „Noci kostelů“. Ale také tam najdete lokalizaci v systému GPS, dopravní spojení ostravskou MHD, webovou adresu farnosti a pořad nedělních bohoslužeb. Ostravští poutníci, držitelé poutnického pasu, mohou i nyní postupně navštívit jednotlivé kostely nebo sbory a požádat o razítko do poutnického pasu. Komu se podaří získat všechna razítka, může se přihlásit na recepci biskupství ostravsko-opavského, kde může získat CERTIFIKÁT POUTNÍKA. Pro případné zájemce jsme v knihovně u sv. Anny připravili 10 výtisků poutnických pasů. Kostel sv. Anny si připomněl dne 27. 7 2010 výročí svého posvěcení. Před 165-ti léty, tj. 27. 7. 1845, byl kostel vysvěcen generálním vikářem Matějem Opolským z Bílska. A protože po 120 létech kostel kapacitně nestačil novému městu – Havířovu, byla provedena přístavba, která rozšířila jeho kapacitu na dvojnásobek. Stavební povolení na rozšíření kostela bylo vydáno před 40 léty, přesně 27. 5. 1970. Historie kostela sv. Anny a práce na její přístavbě byla zpracována ve sborníku v roce 1995 a je k dispozici na internetových stránkách Římskokatolické farnosti sv. Anny v Havířově. Kardinál Tomáš Špidlík zanechal mezi námi trvalou stopu. A protože jsem byl sám svědkem, že i v naší malé farní knihovně je o jeho knížky zájem, nabízíme zájemcům k zapůjčení CD, na kterém je velká série jeho pátečních promluv na radiu Vatikán a přednáška studentům filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Velký příznivec farní knihovny a také obětavý KAPR Proglasu paní Irena Světničková zajišťuje pro nás (bezplatně) UNIVERSUM - periodikum České křesťanské akademie. Výtisky jsou v knihovně, dokud nejsou rozebrány. Nebývá to čtení jednoduché, ale můžeme doporučit. Ještě jedna anebo dvě radostné zprávičky: Z knihovny v kostele sv. Anny bylo odvezeno 6 pytlů použitých víček z PET láhví a z Charity Hrabyň jsme dostali další prázdné pytle. Takže s chutí do toho, pokračujme! V knihovně je také krabice plná použitých známek na potřeby misií. Ani tady iniciativa nekončí a je možno sbírat dále. V tropickém létě všechny zdraví dědek Jargus - „Rok kněží“ a jeho zakončení ve Vatikánu - Během tohoto roku putovaly ostatky patrona kněží - sv. Jana Maria Vianeye po farnostech jedenácti děkanátů naší diecéze a jejich uvítání bylo vždy velkou slavností. Téma roku kněží se odrazilo při oslavě 25. světového dne mládeže během diecézního setkání mladých v Kravařích s Mons. F. V. Lobkowiczem. A samozřejmě patřilo i tématu diecézní pouti kněží s otcem biskupem na poutní místo na Maria Hilf u Zlatých Hor. Závěr Roku kněží, který vyvrcholil Světovým setkáním kněží v Římě 9. -11. 6. 2010, prožila s Benediktem XVI. také skupina kněží z ostravsko-opavské diecéze za doprovodu svého biskupa i generálního vikáře. - Setkání křesťanských církví - V kostele sv. Anny se v neděli 20. června po večerní mši sv. uskutečnilo společné setkání věřících, na něž byly pozvány další křesťanské církve z našeho města. Otec Marcel Krajzl obeznámil přítomné s pohledem na víru, jak je vnímána v Římskokatolické církvi, a představil havířovskou farnost i jednotlivá uskupení, která zde působí. Byli zde zástupci modlitební skupiny Živého růžence, hnutí Modlitby matek, které sdružuje -6-


Společenství

křesťanské matky po celém světě, dále členové místní komunity III. řádu sv. Františka a nechyběly také starší ženy ze 'spolku babinec', jež se už po mnoho let pravidelně scházejí u společné modlitby. Celý program setkání církví doprovázela hudbou a krásným zpěvem farní schola mladých. - Kněžské svěcení - V sobotu 26. června se v ostravské katedrále Božského Spasitele konala bohoslužba, při níž z rukou Mons. F. V. Lobkowicze přijali svátost kněžství čtyři mladí muži, kteří doposud vykonávali jáhenskou službu. Eucharistické slavnosti a obřadu svěcení nových služebníků církve se zúčastnila řada kněží a mnoho věřících i přítomných hostů. Tato každoroční významná událost v životě každé diecéze se letos nesla ve výjimečném znamení nedávno zakončeného Roku kněží. - Havířovská pouť do Starého Bohumína - 26. června se konal zájezd na starobylé poutní místo karvinského děkanátu do chrámu Narození Panny Marie ve Starém Bohumíně. V kapli Růžencové Panny Marie se věřící ze všech čtyř havířovských farností společně modlili Radostný růženec, následovala adorace s přímluvnými modlitbami za naše rodiny, kněze i farnosti, kterou vedl o. Marcel Krajzl. Mši sv. celebroval P. Milan Adámek a oběma duchovním přisluhoval u oltáře také jáhen Jan Szymurda. - Salesiáni na sv. Hostýně - 12. června se uskutečnilo celostátní setkání salesiánů na tomto nejnavštěvovanějším moravském poutním místě, jehož se každým rokem účastní i věřící z Havířova, zejména laičtí spolupracovníci díla sv. Jana Boska. Zájezd na sv. Hostýn pořádala šumbarská farnost a duchovně doprovázel P. Karel Jašek. Po slavnostní bohoslužbě v bazilice Nanebevzetí Panny Marie pak následovala pobožnost křížové cesty, kterou vedl jáhen Josef Reichenbach. Vrcholem a zakončením duchovního programu bylo svátostné požehnání a rozloučení s poutníky. - Slavnost narození sv. Jana Křtitele - V Prostřední-Suché 27. června věřící uctili „největšího z proroků“ - sv. Jana Křtitele, kterému je tento chrám zasvěcen. P. Milan Adámek přivítal na sváteční nedělní bohoslužbě všechny farníky a poutníky. V homilii pak zdůraznil jeho význam i hodnoty, tolik kontrastující s hodnotami lidí dnešního světa, jenž se snaží zastírat pravdu a žije duchem konzumismu. Ke slavnostní atmosféře přispěla i hornická kapela, která doprovodila zpěvy věřících při liturgii a pak zahrála všem přítomným pro radost. - Diecézní setkání dětí - 1. července se uskutečnilo na Prašivé v Beskydech již tradiční setkání dětí ostravsko-opavské diecéze s naším otcem biskupem. Zahájením byla poutní mše sv. v areálu Kamenité a pak následoval výstup dětí a jejich doprovodu na vrchol. V okolí kostelíka sv. Antonína Paduánského byl připraven program s názvem: „Svět mýma očima“, zaměřený na vzájemné poznávání a sblížení dětí zdravých a hendikepovaných. Na toto setkání přijela i skupinka s havířovskými dětmi; mnozí účastníci si z příjemně prožitého dne odvezli také veselé i nevšední zážitky. - Rozloučení s P. Adrianem Koszembarem - S havířovskou farností se začátkem července rozloučil o. Adrian, který odchází na nové působiště do Třince. Jménem našeho „Společenství“ mu děkujeme a přejeme Boží požehnání v jeho další kněžské službě. - Poutní slavnost v Bludovicích - V neděli 11. července se konala mše sv. ke cti sv. Markéty, patronky zdejšího kostela. Bohoslužbu ve zcela zaplněném chrámu celebroval o. Marcel Krajzl. V promluvě vyprávěl o životě této mučednice starověké církve, jak jej lze vyčíst z obrazu nad hlavním oltářem, zakončením byla úvaha, jak i pro nás, dnešní křesťany, může být sv. Markéta vzorem k následování. Zvučné tóny dechové hudby společně s varhanami ozvláštnily slavnostní liturgii; při odchodu z chrámu byli pak věřící obdarováni i sladkým překvapením - malými perníkovými srdíčky. -7-


Společenství

- Přivítání P. Karla Rechtenberga - V kostele sv. Anny 11. července při ranní mši sv. věřící květinami přivítali P. Karla Rechtenberga, který byl koncem června vysvěcen v ostravské katedrále. V závěru všech tří nedělních bohoslužeb uděloval přítomným novokněžské požehnání. I za naše „Společenství“ vítáme nového kaplana v havířovské farnosti a přejeme Boží požehnání a mnoho radosti v jeho první pastýřské službě. - Patronicium sv. Anny - Slavnostními bohoslužbami uctili patronku havířovského kostela sv. Annu poutní hosté spolu s farníky v neděli 25. července. Otec Marcel Krajzl v homilii uvedl, že liturgickou památku matky Panny Marie je možno prožít jako novou příležitost k zamyšlení nad vlastním životem. Právě její osobní příklad lásky k Bohu a lásky k bližnímu může napomoci i nám při doprovázení našich blízkých. Krásné zpěvy ženského sboru Canticorum přispěly k důstojnému průběhu mše sv. a věřícím k duchovnímu prožitku. Z.K.

MODLITEBNÍ TRIDUUM Ve dnech 24. 9. – 26. 9. 2010 proběhne v naší farnosti modlitební triduum, na kterém se podílí společenství Modlitby matek. Smyslem setkání jsou modlitby za naše děti, prosby za odpuštění, chvály a díky. Po každém modlitebním setkání bude následovat mše svatá. Veškeré bližší informace budou včas zveřejněny na vývěsce a na internetových stránkách naší farnosti. Všichni jste srdečně zváni. Za společenství modlitby matek Renáta Moldříková

APOŠTOLÁT MODLITBY Srpen Všeobecný úmysl: Aby ti, kdo jsou bez práce, bez domova nebo v jinak tíživé situaci, nacházeli porozumění, přijetí i konkrétní pomoc v překonávání svých obtíží. Misijní úmysl: Aby církev byla „domovem“ pro všechny lidi a s ochotou otevírala dveře těm, kdo trpí rasovou či náboženskou diskriminací, hladem nebo emigrací v důsledku válečných konfliktů. Úmysl našich biskupů: Abychom našli odvahu a sílu překonávat zlo dobrem i tam, kde se objevuje v podobě nenávisti, násilí a rasové nesnášenlivosti. Září Všeobecný úmysl: Aby hlásání Božího slova v méně rozvinutých oblastech světa obnovovalo srdce lidí a povzbuzovalo je k aktivní práci pro opravdový společenský pokrok. Misijní úmysl: Abychom otevírali svá srdce lásce, a tak učinili konec četným válkám a konfliktům, jimiž stále krvácí náš svět. Úmysl našich biskupů: Aby děti v našich školách byly nejen vzdělávány, ale i vychovávány k osvědčeným mravním hodnotám. Říjen Všeobecný úmysl: Aby se katolické univerzity stávaly stále více a více místy, kde je možné ve světle evangelia zakoušet harmonickou jednotu mezi vírou a rozumem. Misijní úmysl: Abychom u příležitosti Světového misijního dne pochopili, že úkol hlásat Krista je naprosto nezbytnou službou, ke které je církev povolána k prospěchu celého lidstva. Úmysl našich biskupů: Aby naše rodiny rostly ve všech podobách lásky, které rodinu utvářejí, a to v lásce manželské, rodičovské, sourozenecké i mezigenerační. /www:jesuit.cz/ -8-


Společenství

OHLÉDNUTÍ ZA PRVNÍM ROČNÍKEM AKADEMIE PRO TŘETÍ VĚK Poděkováním Bohu při mši svaté, celebrované P. Marcelem Puvákem, PaeDr., ThLic. v kostele sv. Václava v Ostravě, byl ukončen první ročník Akademie pro třetí věk. Účastníci seniorského věku si pro vzpomínku odnesli pamětní list a dobrý pocit z ukončeného díla. I z farnosti sv. Anny se naše šestičlenná skupinka vydávala 1x v měsíci do sálu ostravsko-opavského biskupství, abychom se zaposlouchali do obsahu zajímavých přednášek k obohacení našich vědomostí. A každé téma přednesené v hloubce odbornosti a přitom vstřícností a laskavým přístupem přednášejícího v nás zanechalo mnoho námětů k přemýšlení. Uvědomovali jsme si, jak je důležité i v našem seniorském věku nezůstávat na místě. Vždyť i náš velký básník Jan Neruda se ve své básni vyznává: „...kdo zůstal stát, už stojí opodál...“ Všechna témata přednášek byla zajímavá a rozšířila náš pohled na různá dění kolem nás, ale i na historii křesťanství v minulosti. Uvedu jen některá: Život Ježíše Krista ve Svaté zemi, Liturgický rok a jeho prožívání, Sociální a vztahové aspekty stáří, Bůh nás volá jménem, Hospodin je Bohem smlouvy, Desatero a nové výzvy pro 21. století. V pěkné a družné pohodě proběhla po každé přednášce i chvíle případných dotazů. A tak jsme se na každé příští setkání těšili a v milém a dobře organizovaném prostředí nacházeli nové přátele. Potěšilo nás i uznání pana biskupa, že my, senioři, můžeme být svou vytrvalostí příkladem i pro křesťany mladšího věku. Chci těmito řádky také poděkovat všem, kteří nám hezké chvíle na biskupství připravovali, a požádat i vás, věřící z naší farnosti, abyste se k nám přidali, a tak nás bylo Havířova více. Druhý ročník Akademie pro třetí věk zahájí svou činnost po prázdninách v říjnu. Plánovaná témata budoucích přednášek už nyní dávají tušit, že budou zajímavá i poučná. A tak, dá-li Bůh, těšíme se už nyní na setkání s vámi, našimi farníky v říjnu na biskupství v Ostravě. Alena Balcarová

OBRANA RODIČOVSKÝCH PRÁV Výchova dětí patří k základním povinnostem rodičů, ale i k jejich osobním právům. V současné době nastává v naší zemi situace, kdy je toto právo narušováno. Je tedy nasnadě, abychom jako křesťané apelovali k odpovědnosti za zdravý vývoj a výchovu nových generací. Kněží ve svém prohlášení podporují rodiče, kteří jsou proti zavádění připravované sexuální výchovy na školách. Kněží vydali toto prohlášení: My kněží Římsko-katolické církve, chceme tímto prohlášením povzbudit rodiče, kteří nesouhlasí se zaváděním sexuální výchovy do škol. Rodiče, věříme, že máte opravdu rádi své děti a chcete pro ně jen dobro. Proto se na vás obracíme s následující výzvou: nebojte se usilovat o zrušení státem zaváděné školní sexuální výchovy. V zájmu rodiny i vašich synů a dcer a dokonce i lidské důstojnosti nedovolte, aby děti byly státem uváděny do současného nezdravého pojetí sexuality jako neplodné rozkoše bez zodpovědnosti. I když je nám toto velmi rozšířené pojetí sexuality často předkládáno jako něco „normálního“ - normální to není. Pravdou totiž je, že lidská sexualita je velkým a krásným darem Božím a v tomto duchu je třeba k ní i přistupovat. Tím je ale zároveň i dáno její místo v životě člověka a ve vztazích. Tento dar nachází své pravé a plodné místo v manželství. Zároveň je v této souvislosti třeba zdůraznit i krásu a hodnotu čistoty. Vzhledem k tomu, že takovýto uctivý a zdravý přístup od školní sexuální výchovy jistě čekat nemůžeme, je na místě jasně a účinně říci zavádění sexuální výchovy do škol jednoznačné ne! Nenechte si kazit děti! Zahrnujeme Vás do svých modliteb. P. Marek Dunda, Vranov nad Dyjí ([email protected]) PROSÍME, PŘIPOJTE SE ZDE K PROTESTU PROTI ZAVÁDĚNÉ SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ. Adresa: HPŽ ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5, e-mail: [email protected] -9-


Společenství

„KDE JE TVÉ SRDCE, TAM BUDE I TVŮJ POKLAD...“ I když je to už nějaký čas, mám stále v paměti setkání s neznámou ženou u nás ve městě. Čekaly jsme obě na autobusové zastávce a starší paní se dala se mnou do řeči a vyprávěla, jaké má v rodině starosti. Že je už dávno v důchodu a teď neví, co bude dál... Vnuk přišel o práci, ale také jeho otec i matka po propuštění ze zaměstnání nemohou další najít a ona teď neví, jak by jim všem vypomohla svými penězi. Byla velmi skleslá a nešťastná. Nenapadlo mě hned, co na to sdělit. V co dnes člověk může doufat? Řekla jsem jí, že nad námi, nad naším životem bdí Bůh a ten nás nenechá zahynout, všichni jsme v rukou Božích... Nevím, jestli tomu porozuměla, ale po chvilce se usmála a chtěla, ať jí to zopakuju znovu. Dále jsme si povídaly a já jsem jí pak zamávala z odjíždějícího autobusu, babička se dívala již radostněji... Velkým příkladem blíženecké lásky je Matka Tereza a její následovnice z kongregace sester Misionářky lásky, kterou založila. Neúnavně pracují na úkolu, který právě v tu chvíli ukáže Pán jejich milujícímu srdci. Neponižuje je ani to, že mezi odpadky z bohatých stolů nalézají pokrm pro sebe a své hladové. Nedosáhne na ně pochybnost, zda má smysl v přelidněné Indii vyhledávat polomrtvé, sotva narozené děti a chtít jim zachránit život. Jsou radostné, protože vše dělají z lásky, kterou si svobodně zvolily. Sv. otec Benedikt XVI. při svých apoštolských cestách do různých zemí a kontinentů zdůrazňuje největší úkol nás křesťanů - přinášet lidem dnešního světa především naději, svým zájmem také lásku, a tím i víru... K tématu úvahy se nabízí i otázka, proč je nutné ve farním časopise neustále vypisovat výši farních sbírek a navíc je porovnávat s minulým obdobím, jaký to má smysl a účel? Jednak proto, že někteří věřících navštěvují po různu všechny havířovské chrámy (kostel sv. Anny, sv. Markéty, sv. Jana Boska i sv. Jana Křtitele), a tudíž přispívají tam, kde se zrovna účastní nedělní liturgie. Navíc je zde ještě mnoho dalších aspektů ovlivňující uvedená fakta. Před časem se opravila střecha na bludovickém kostele, postavila se nová fara v šumbarské farnosti, a tedy se příspívalo přímo na tyto účely. Existují osobní možnosti potencionálních dárců /patří-li k výdělečně činným, mezi osamělé - ovdovělé, či rozvedené, jedná-li se o rodiny s mnoha dětmi, studenty, nezaměstnané, osoby staršího věku, jež bývají velmi nemocné, nebo také o osamělé matky s dětmi/. Nezanedbatelné jsou i objektivní faktory dané politicko-ekonomickou situací v zemi - mediální strašení (zejména na počátku jejího vzniku) a pak i skutečné dopady globální ekonomické krize a obavy starších a nemocných plynoucí z postupující zdravotnické reformy atd. Pro ty, kteří potřebují znát podrobnosti o financích, by snad mohly stačit informace na nástěnce v kostele. (Jako je tomu i v jiných farnostech). Církev je Božím dílem a má žít ze své duchovní podstaty. Tudíž i v našem „SPOLEČENSTVÍ“ by nás všechny mnohem více povzbudilo osobní vyznání o doteku Boží milosti (např. při putování do mariánského chrámu nebo jiného poutního místa). Anebo kdyby se s námi někdo podělil o svůj prožitek se slovem Božím. Je známo, že v nedávné době vyšly tři nové překlady Písma sv. - Bible 21 (protestantský překl.), Jeruzalémská bible (katolický překl.) a Český studijní překlad bible. Svatý Pavel, apoštol národů, velký misionář a zakladatel Církve píše ve svém listu křesťanům do Kolosea: „Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a S VDĚČNOSTÍ V SRDCI OSLAVUJTE BOHA ŽALMY, CHVÁLAMI A ZPĚVEM, jak vám dává Duch.“ Ještě malý dovětek: Nový pražský arcibiskup Mons. Dominik Duka v závěru rozhovoru pro přílohu KT /Perspektivy č. 13/ na dotaz, jaké jsou nejvýznamnější slabiny české církve, ironicky poznamenává, že mnozí lidé v ní podlehli představě, že peníze jsou na prvním místě...

S přáním všeho dobrého - Zdeňka Kohoutová

Odpověď na dotaz: Milí farníci, reaguji na dotaz paní Kohoutové v jejím článku: „proč je nutné ve farním časopise neustále vypisovat výši farních sbírek a navíc je porovnávat s minulým obdobím, jaký to má smysl a účel?“ Možná začnu trochu zeširoka. Plně se ztotožňuji s tím, co je v článku uvedeno dále, že by nás všechny mnohem více povzbudilo osobní vyznání o doteku Boží milosti (např. při putování do mariánského - 10 -


Společenství

chrámu nebo jiného poutního místa), nebo kdyby se s námi někdo podělil o svůj prožitek se Slovem Božím. Tyto články bych opravdu velmi uvítal v našem farním časopise. Bohužel jich je minimum. Chápu, že mnozí mají ostych, psát o svém setkání s Bohem – je to pro ně intimní záležitost, anebo nevědí, jak tento svůj osobní zážitek či zkušenost formulovat do slov, aby byl srozumitelný i druhým. Hraje zde roli i jakási falešná pokora: „Přece já jsem tak hříšný, co můžu o sobě psát, jak se na to budou dívat ti druzí?“ Ne přátelé, nebojte se! Pokud vás něco oslovilo z Božího Slova, co si myslíte, že by mohlo obohatit druhé, nebojte se to napsat, a pokud si nejste jistí obsahem nebo formou, tak mi to můžete nejdřív poslat a podíváme se na to spolu. Já mám vždycky velkou radost, když třeba při páteční adoraci nahlas mnozí vyslovujete své díky a prosby před Kristem a mnohdy velmi osobní – je to pro mě příklad i povzbuzení – děkuji vám za to! Myslím, že takto, na kolenou, se nejvíc buduje farnost. A teď zpátky k tomu dotazu. Výše sbírek se uvádí v časopise proto, že si myslím, že farníci mají právo vědět, kolik přispějí (byť samozřejmě chodí i do jiných kostelů). Vždycky jsem byl zastáncem otevřenosti - mockrát se mi to už v životě vyplatilo a chci v tom pokračovat i nadále, nejen ve finančních otázkách. Jsem otevřený k vašim rozumným a reálným návrhům na změny ve farnosti, jsem ochoten vyslechnout jakýkoliv kritický názor, který je veden snahou pomoci dobré věci. Musím ty názory ovšem znát a ne se je dovídat zprostředkovaně. Mrzelo by mě, kdyby to zveřejňování sbírek bylo chápáno jako srovnávání s minulostí apod. Tu tabulku, která byla uveřejněna ve Svatodušním čísle Společenství a jsou tam uvedeny sbírky za rok 2008 a 2009, chápu jako tečku za obdobím říjen-prosinec 2009, kdy bylo dohodnuto s biskupstvím počítání sbírek a zveřejnění jejich výsledků. Počítání sbírek po mém nástupu od ledna 2010 beru jako výrazné ulehčení mé práce (a těm, kteří počítají, za to děkuji) a také jako projev mého přesvědčení, že financování farnosti má být transparentní a v tomto duchu chci zveřejnit i na konci roku, co bylo z oněch uváděných sbírek financováno. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, zda je vhodnější výsledky sbírek uvádět v časopise, na vývěsce nebo na našich internetových stránkách, každopádně já si myslím, že je to důležité. Závěrem mé (promiňte, že tak dlouhé a rozvláčné) odpovědi se chci zase ztotožnit s pisatelkou dotazu a říct, že si nemyslím, že: „peníze jsou až na prvním místě“! Nejsou. Jsou jen prostředkem k cíli, kterým je budování pravdivé, otevřené a angažované farnosti, která jde za Kristem. Ať On je opravdu naší Cestou, Pravdou a Životem! K tomu Vám žehná P. Marcel

Postřehy z počítání Jsem jedna ze skupinky farníků, kteří se po prosbě pana faráře v minulém Společenství zapojili do počítání sbírek. Do nedávné doby jsem jako většina z nás měla o systému finančních záležitostí ve farnosti téměř minimální povědomost a teprve po neblahých událostech v uplynulém roce a informacích ve Společenství jsem alespoň trošičku „v obraze“. A teď také vím, že ono i to počítání není nic jednoduchého a je s tím dost práce a starostí. Např. Marek Světnička spočítané peníze, z nichž většina je mincí, rozměňuje po obchodech na papírové bankovky. Šetří tím farní peníze, protože naše banky si tyto služby nemravně zpoplatňují. Pan generální vikář všem, kteří začali s počítáním sbírek, již poděkoval. Myslím, že je řada také na nás, farnících, od kterých se jim poděkování zatím nedostalo. Vážím si toho, že jste se ctí vydrželi všechny ty nepříjemné chvíle a ústrky a že i díky vašemu křesťanskému přístupu se ve farnosti máme pořád rádi. Díky! Alena Nečasová

- 11 -


Společenství

Motto: „Uviděl ho a byl pohnut soucitem.“ (LK 10, 33) samého. V těchto dvou přikázáních tkví celý Zákon i Proroci.“ „Tři zmíněná zaměření lásky (láska k Bohu, láska k bližnímu, láska k sobě samému) mají růst společně a v tomto růstu se vzájemně podporovat.“ Jacques Philippe tuto vzájemnou potřebu obrazně přirovnal ke stoličce – trojnožce. „Jakmile je jedna noha kratší nebo není vůbec, stolička ztrácí svou stabilitu a nemůže plnit svůj význam. A stejně tak to je s chápáním Božího požadavku. Jakmile jeden rozměr lásky schází nebo je opomíjen, zbývající tím trpí a jejich rozvoj je zneplodněn. Láska k bližnímu se opírá o lásku k Bohu, který je jejím zdrojem. Láska k bližnímu se však opírá i o lásku k sobě samému. Pokud si sám sebe zošklivím, když se nepřijímám takový, jaký jsem, nutně se tato skutečnost zrcadlově promítne do vztahů k bližnímu. Mnohé konflikty s druhými jsou projekcí konfliktů se sebou samým. Přijmutí sebe sama je podmínkou k přijetí druhého člověka v jeho celistvosti. Když nejsem smířen se svou minulostí, se svou osobností, jsem nespokojen s tím, co jsem, tak či onak za to dám „zaplatit“ druhým: za své rozladěné nitro učiním zodpovědným je, protože nejsem v pokoji sám se sebou…“ řekl Jacques Philippe. „Jak si uchovat v srdci pokoj“ byl název druhé přednášky francouzského myslitele. Na její rozbor zde bohužel není místo. Svým obsahem však nebyla méně zajímavá. Mým záměrem bylo sdělit jen několik málo myšlenek autora, který má co říci dnešnímu člověku. Jacques Philippe je, kromě jiného, také autorem mnoha děl. V tomto roce se dočkala překladu jeho kniha napsána v roce 2007, která nese název „Volání k životu“, jejíž přečtení vřele doporučuji. Čtenář nebude zklamán. Právě v této knize je možné se dočíst o nastíněných tématech.

I letošní XXI. ročník Katolické charismatické konference měl ve své bohaté nabídce čím oslovit návštěvníky. Ať už ty, kteří navštěvují konferenci pravidelně, nebo ty, kteří přijeli poprvé. Zárukou kvalitního programu byli bezpochyby přednášející: představený řádu karmelitánů P. Vojtěch Kodet, bývalý armádní kaplan P. Tomáš Holub, polský kněz žijící v Česku P. Bogdan Stepien, francouzský kněz a autor mnoha děl o duchovním životě P. Jacques Philippe a mnoho dalších. Musím přiznat, že právě přednášky Jacques Philippe, známého e x e r c i c á t o r a z komunity Blahoslavenství, mne zaujaly nejvíce. Motto letošní konference „Uviděl ho a byl pohnut soucitem“ převzaté z Lukášova evangelia odkazuje na podobenství o milosrdném samaritánovi. Tento evangelijní odkaz byl těžištěm všech přednášek. Z uvedeného podobenství vycházel také otec Jacques Philippe v přednášce s názvem “Dvojjediná láska“. „Není snadné milovat bližního. Při své snaze narážíme na mnoho lhostejnosti, zatvrzelosti srdce. Skutečnou lásku můžeme dávat bližním jenom tehdy, pokud dostaneme od Boha opravdové uzdravení našeho vlastního srdce. Právě když opravdu prožijeme Boží něhu a milosrdenství, když ho čím dál více poznáváme jako našeho otce, který nás tolik miluje a je nám tolik nablízku, tak v té chvíli se naše srdce může uzdravit a být schopné milovat.“ přiblížil Jacques Philippe. Ve svých dalších úvahách se zamýšlel nad trojrozměrnou láskou, která je výzvou a zároveň požadavkem pro každého člověka. Opřel se o známý Matoušův text kap. 22, verš 37 – 40. „Budeš milovat Pana, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší přikázání. Druhé se mu podobá: Budeš milovat svého bližního jako sebe - 12 -


Společenství

Mám-li shrnout těchto pár neformálních dní na charismatické konferenci, musím konstatovat, že nabízí člověku sdílení ve víře, mít a otevřeně prožívat pravou radost v srdci vycházející z autentického setkání s Kristem. Není možné přijet na toto místo, aktivně se účastnit konference, ať už přednášek, slavení Eucharistie či adorace a odjet, aniž by srdce člověka, jeho mysl, vůle nebyla znovuobnovena a posvěcena Bohem. Jinými slovy: není možné přijet na toto místo a přitom se nesetkat s láskou. Dagmar Černochová

přednášek na adrese http://konference.cho.cz (bez www!) Příští rok se určitě budeme chtít zúčastnit dalšího ročníku konference. Ondřej Chlebík Když jsme před třemi lety přijali nabídku, jet na Charismatickou konferenci, přijal jsem ji jako možnost zajímavě strávit pár prázdninových dní. Nic víc jsem od toho nečekal. Dnes vím, jak právě to bylo důležité. Protože program konference, složený z modliteb, přednášek a slavení mší, nikoho nepřekvapí. Překvapí ale to, kvůli čemu se tato konference právem jmenuje charismatická. Ať už se jedná o věci viditelné, třeba mluvení v jazycích, spontánní chválení Pána s rukama nad hlavou, a to ve společenství řádových sester, kněží, dětí, mladých i těch, kteří by věkem mohli být mými rodiči... Ale překvapí i věci neviditelné. Jako třeba pocit obrovské úlevy z toho, co tak dlouho uvnitř bolelo a co dokázala překonat jedna modlitba za uzdravení. Nebo hmatatelný pocit blízkosti Boha. Pocit člověka, který je součástí Božího stvoření, Boží lásky. Atmosféru je těžké popsat na papír. Já jsem před těmi třemi lety poznal, že je církev daleko pestřejší, než jsem si do té doby představoval. Myslím, že člověk, který to vše jednou zakusí, má jenom dvě možnosti. Buď už se nikdy nevrátí, nebo se bude snažit účastnit pravidelně. A já už se moc těším na příští rok.

Ve dnech 7. -11. 7. 2010 jsme se celá rodina zúčastnili 21. katolické charismatické konference, která se opět konala v Brně. Program byl nabitý zajímavými přednáškami, modlitbami a chválami - tak jako každým rokem. Hodně nás oslovil o. Bogdan Stepien se svou přednáškou „Padl do rukou lupičů“ a následnou adorací, kterou jsme všichni hluboce prožívali. Také hlavní host letošní konference Jacques Philippe z komunity Blahoslavenství nás velmi zaujal. Velice mile nás překvapila možnost výběru bezlepkových obědů, taktéž i možnost bezlepkového sv. přijímání (toto je již možné i v našem kostele) Celé setkání provázela hudebně konferenční kapela Chapela, která zpívá úžasné písničky (některé z nich se zpívají i při pátečních bohoslužbách s mládeží). Kdo na této konferenci nebyl, má možnost zakoupit si C D / D V D s nahrávkami jednotlivých

Vladimír Moudrý

***********************

PANE KAPLANE, DĚKUJEME Snad je vinen žár červencového léta nebo i jiné aktivity prázdnin, ale skutečností zůstává, že jsme ve farnosti sv. Anny jaksi pozapomněli předem zareagovat na letošní 165. výročí posvěcení našeho farního kostela, které připadlo na 27. července 2010. Náhodné upozornění, zřejmě z Božího vnuknutí v sakristii před večerní mší sv., a můžeme proto poděkovat našemu novému kaplanovi P. Karlu Rechtenbergovi za velmi milé připomenutí tohoto výročí. Pane kaplane, děkujeme za důstojný průběh bohoslužby, za Vaši výstižnou promluvu, výběr vhodné písně, obsažné a vroucí modlitby i Vaši závěrečnou prosbu o další Boží požehnání pro celou naši farnost. Za nás farníky - Alena Balcarová - 13 -

4 / 2010 Prázdninové Společenství JAK JSME PUTOVALI PO STOPÁCH BENEDIKTINŮ Někdy začátkem roku jsem vás, milí farníci, pozvala ve dnech 12. - 17. července na poutní zájezd „Po stopách benediktinů“, jako velkou okružní jízdu Německem, Švýcarskem a Rakouskem. Když se čas naplnil a bylo všechno připraveno k odjezdu, obdržela jsem 10 dní před odjezdem zprávu z cestovní agentury, kterou jsem požádala o spolupráci, že zájezd ruší a vrátila mi peníze. Co teď? Pane, co mám dělat? Vždyť nejde o mne, ale o plný autobus těšících se poutníků! Pane, chceš-li, Ty můžeš... A už jsem žhavila telefon a zavolala do duchovního centra sv. Františka z Pauly ve Vranově u Brna významného mariánského poutního místa, zda by se u nich nenašlo místo pro 40 poutníků, stačilo by tak v září. Milý ženský hlas se zeptal: „Příští rok, že?“ „Ne“, říkám zděšeně, „letos“. „Ale my přijímáme objednávky rok dopředu.“ Už jsem chtěla zavěsit a jen tak jsem nahodila udičku „A nemohla byste se přece jen podívat?“ Chvíli bylo ticho a pak se hlas na druhé straně ozval: „Vypadla nám jedna skupina, ale je to v termínu od 12. do 17. července. Sedla jsem si na zadek. Vždyť to je přesně ten termín, kdy jsme měli putovat „po stopách benediktinů“! A termín jsem okamžitě rezervovala. Jenže mi chyběl autobus. Kde jej sehnat v sezoně tak narychlo? Ale to už jsem žhavila dráty podruhé a telefonovala naší staré známé dopravní kanceláři: „Paní Renátko, mám problém...“ - a líčím celou situaci. „To bude těžké“, slyším odpověď. „Léto mám plné... ale v neděli 11.7. se mi vrací autobus z Itálie, jenže 18.7. zase vyjíždí na cesty. Kdy to máte?“ „Od 12.7. do 17.7.,“ pípnu nesměle. „Tak to by šlo,“ zní odpověď. „Napište mi písemnou objednávku.“ Večer klečím před křížem v modlitbě díků a v úžasu nad mocným Božím působením. Pak už mi zbývalo jen v rychlosti přepracovat celý program a v pondělí ráno 12. 7. jsme v nezměněném termínu vyjeli místo do ciziny, tak za dobrodružstvím poznávání Krista na jižní Moravu.

Poutní zájezd byl jako každoročně inspirující, plný dojmů a krásných zážitků. Nelze zde o všech vyprávět, protože mnohdy jde o nesdělitelné skutečnosti. Avšak o jedno poučení bych se s vámi chtěla rozdělit. Jeden z našich poutních dnů nás zavedl do Rakouska, do Heiligenkreutz, kde se nachází nejstarší cisterciácký klášter v Evropě. Ze starobylého chrámu, nádherné křížové chodby i kapitulní síně na nás dýchal duch dávných dob, který nás přenesl v čase o deset století zpět... Odpoledne jsme se i my vydali zpět, teď už ne v čase, ale geograficky - vraceli jsme se autobusem domů do České republiky. Cestu dálnicí jsme se rozhodli zkrátit si modlitbou růžence. Ale pan řidič nám řekl, že se růženec modlit nemáme, protože ho ta jednotvárnost uspává. Jestli to myslel vážně nebo to byl jen pokus o vtip, nevím. Nicméně slova byla vyřčena a my jsme mu jeho přání splnili. Místo růžence jsme začali zpívat písničky moravské i slovenské, veselé i táhlé a za bujarého veselí jsme odbočili z dálnice na silnici, odkud nás k české hranici už dělilo asi jen 30 km. Vtom autobus škytnul, ztichnul a přestal jet. Řidič setrvačností sjel na polní cestu, která se „náhodou“ zrovna před námi objevila, abychom aspoň neblokovali provoz na frekventované silnici. A tak jsme místo „doma“ ve Vranově skončili naši pouť v rakouských polích s vinicemi, které byly obehnány drátem. Všichni jsme vystoupili z autobusu. Odpolední slunce pálilo a bylo nesnesitelné vedro, před kterým jsme se uprostřed polí neměli kam skrýt. Pan řidič si nejprve zapálil cigaretu, potom rozpačitě nahlédl do motoru, načež začal „mobilovat“, aby pro nás poslali náhradní autobus. Ale to už naši tři chlapi ze zájezdu také začali zvědavě nakukovat do motoru a radili se, v čem by mohla být závada. A protože byli šikovní, nezůstalo jen u slov, ale pustili se do práce. A my ostatní jsme se začali modlit „odmítnutý“ růženec. Nikdy není modlitba tak vroucí a opravdová, jako když je člověk - 14 -


Společenství

v tísni. Přitom jsme po očku sledovali počínání našich tří opravujících poutníků, jejichž útržky hovorů a pokynů k nám přilétaly. Vtom jeden z nich přišel k ohradě a začal stříhat drát. Tu jsem zaslechla mezi slovy modlitby šepot svých sousedek „nedívej se tam, oni kradou.“ Jiný hlas zašeptal: „Neboj se, oni se z toho vyzpovídají.“ Jakkoli byla situace vážná, musela jsem se zasmát. A přitom jsem si vzpomněla na verš z Písma. Když Ježíš posílá své učedníky pro oslátko, na kterém chtěl přijet o velikonocích do Jeruzaléma, měli jen říct: „Pán je potřebuje.“ A znovu jsem se ponořila do slov modlitby. Zdrávas Maria ...Mezitím autobus několikrát naskočil a zase ztichl. ...milosti plná... A znovu stříhání drátu z ohrady. ... požehnaná jsi mezi ženami... Tři muži u motoru za asistence pana řidiče se zaníceně věnují své činnosti. Poslední desátek růžence stále hlasitěji graduje ke svému konci. Zdrávas Královno... motor

naskočil a spokojeně si brumlá... požehnaný plod života tvého nám po tomto putování ukaž.... „Hotovo, nastupovat“, ozve se radostný hlas od motoru. Ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria, zní závěrečná slova plná úlevy z našich úst. Domů jsme dojeli už bez problémů, naplněni o jeden duchovní zážitek navíc. Pán dopustí, ale neopustí. Boží mocí jsme byli upozorněni na důležitost modlitby růžence. Nelze ji beztrestně odmítnout. A přesto. Bůh je laskavý Otec, který dobře vede své děti. Motor autobusu se neporouchal na dálnici, ale v poli, u drátěné ohrady, aby potřebný drát, který pan řidič v zásobě u svého nářadí neměl, byl k dispozici a nahradil tak součástku, která se teplem roztavila. Díky, Pane, že nad námi i přes naši nerozumnost stále trpělivě bdíš a řídíš nejen svět a hvězdy, ale i životní pouť každého z nás. Jana B á r t o v á

********************

Bezbožná hra nefunguje. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že fotbalové utkání lze odehrát čestně a pěkně. Dobře provedená klička je uměním, byť jiného druhu než Michelangelovy fresky. Obojí lze vztáhnout směrem k Bohu… Mistrovství je za námi a tuto kauzu můžeme zrekapitulovat. Náboženská gesta byla projevována stejně často jako dříve a nic se nestalo. Ani oněm nábožensky horlivým „hříšníkům“. FIFA zřejmě měla plné ruce práce s jinými problémy, k nimž patřily zejména skandální omyly sudích při (ne)uznávání gólů. Přispěl k tomu zákaz používání videotechniky, kterou předseda FIFA Sepp Blatter odmítá stejně zatvrzele jako náboženské symboly. My lidé jsme náboženskými bytostmi a náboženská gesta jsou důsledkem této skutečnosti. Vymítání křížů z fotbalových stadiónů, ze školních tříd a z veřejného života nemůže uspět. Pokud přece jen ano, pak se nejen z fotbalu stane jen bezbožná hra. -ok-

Mám rád fotbal, a tak pro mne Mistrovství světa ve fotbale každý čtvrtý rok představuje vrchol „sezóny“. Ještě než začalo, přečetl jsem si, že FIFA hráčům zakazuje projevování jakýchkoli náboženských gest. Nebyl to zdaleka první blábol, který tento orgán vyplodil, přesto mě to za(m)razilo. Co to má znamenat? Jedná se ještě o projev módní „politické korektnosti“ nebo již o novou cenzuru, jaké jsme si v našich končinách ještě nedávno hojně užívali? A taky mě zajímalo, jak to bude fungovat v praxi. Většina – zpravidla i nevěřících – hráčů ona náboženská gesta používá. Křižují se před vstupem na trávník, vzhlížejí k nebi po gólu i promarněné šanci, někteří dokonce používají „boží“ ruku. FC Barcelona má vlastní kapli, srbští fotbalisté před šampionátem absolvovali speciální bohoslužbu… Popravdě řečeno tato gesta příliš rád nemám a nemyslím si, že by skutečně vylepšovala výkon daného hráče či týmu. Takhle jednoduše (naštěstí) taková „magie“ - 15 -


Společenství

JAK TO VIDÍ - Josef PINTÉR, kronikář města Havířova Ekumenické setkání křesťanských církví Pod klenbami kostela sv. Anny v Havířově se setkaly v polovině června z iniciativy Mgr. Marcela Krajzla, faráře Římskokatolické farnosti sv. Anny a Římskokatolické farnosti sv. Markéty dvě křesťanské církve. Pozvání přijali senior Těšínsko-havířovského seniorátu SCEAV, pastor Janusz Kożusznik a pastor Mgr. Vladislav Volný, oba ze Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Havířově. Před početným posluchačstvem věřících, zástupci jednotlivých společenství katolické farnosti, ve stručnosti představili své aktivity. Postupně vystoupili Tomáš Grepl Společenství mládeže, manželé Samuhelovi - Společentví rodin, Renáta Moldříková Společenství maminek, Vladislav Moudrý - Společenství Orla, Jana Adámková a Miluše Žáčková - Společenství Živého růžence, Lukáš Čadan - Církevní středisko sv. Jana Boska a skaut, Lumír Hurník - Společenství františkánů a člen Společenství seniorů. O hodnotný kulturní zážitek se postaral křesťanský pěvecký sbor mládeže. Po oficiální části programu, který měl hlavně informativní charakter, se vedly neformální diskuse v knihovně kostela. Církevní představitelé se domluvili, že další společné setkání proběhne v neděli 17. října v evangelickém kostele v Havířově-Bludovicích. Pozvání dostanou také další havířovské křesťanské církve. Kostel sv. Anny, který patří k nejstarším kulturním památkám města, má nejen bohatou historii, ale i činorodou současnost. Nádherné koncerty duchovní hudby byly a jsou velkým lákadlem nejen pro věřící, ale i širokou veřejnost. Zejména Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby si našla nevídanou oblibu a kostel o Vánocích doslova praskal ve švech. Po kratší přestávce se milovníci Rybovy Hej mistře, letos opět dočkají svého oblíbeného koncertu. SETKÁNÍ KŘESŤANSKÝCH CÍRKVÍ Mnozí starší farníci si třeba vzpomenou, že již v březnu r. 1992 se v kostele sv. Anny a pak ještě i v následujícím roce uskutečnil „Světový den modliteb žen“, jehož program každoročně připravují ženy vždy z jiné země a jiného kontinentu. Do našeho chrámu mezi nás přišli věřící z Evangelické církve bratrské, představitelé Církve bratrské a také zástupci z Církve adventistů sedmého dne společně se svými duchovními k ekumenickému shromáždění a společné modlitbě. A nyní se ve farnosti tyto snahy opět obnovují; je vždy dobré, když se křesťané vzájemně setkávají a poznávají. Z.K.

O EKUMENISMU (k doplnění předchozího příspěvku) - Vůle k jednotě - Touha po jednotě se naštěstí probouzí u všech křesťanů; pozornost se dnes zaměřuje více na to, co je společné, než na to co rozděluje. Naštěstí se zdá, že jeden předpoklad k jednotě se již začíná plnit: láska a vzájemný respekt. - Sounáležitost s ostatními církvemi - II. vatikánský koncil uvádí: „Církev se z mnoha důvodů umí spojit s těmi, kteří jsou pokřtěni a účastní se slávy křesťanství, avšak jejich vyznání víry není úplné nebo nezachovávají jednotu přijímání pod nástupcem Petrovým.“ Koncilní dekret o ekumenismu rozvádí tuto myšlenku dále: „Katolická církev na ně (ty - 16 -


Společenství

oddělené) pohlíží v úctě a lásce jako na bratry. Neboť kdo věří v Krista a pravým způsobem přijal křest stojí tím v určitém, i když ne v úplném společenství s katolickou církvi...“ Existují tudíž stupně uskutečnění církve. Spojení s ní může být více nebo méně intenzivní. V každém případě jsou oddělení křesťané - jak tentýž dokument zdůrazňuje - „vírou ve křtu ospravedlněni a k tělu Kristovu přičleněni, a proto jim náleží důstojný název křesťané... Právem budou katolickou církví uznáni jako bratři v Pánu.“ Katolická církev ví, že „duch Kristův“ a jeho milost jsou přítomny také zde. Také mimo katolickou církev je tudíž církev uskutečněna, i když podle našeho přesvědčení ne v plném smyslu, protože tam chybí podstatné vlastnosti, které Kristus své církvi propůjčil. Například Petrův úřad, který podle katolického přesvědčení má garantovat jednotu církve; u některých apoštolské následnictví, tedy historický biskupský úřad. Na druhé straně také katolická církev ještě rozhodně nevypadá „dokonale“, nýbrž ví, že je na „cestě“, jak již bylo řečeno. - Pevné přesvědčení není intolerance - Měli bychom si vzájemně uznat, že každá konfese se snaží poctivě hledat vůli Kristovu, a že rozdílné pozice nejsou určeny skupinovými zájmy a neústupností. Také katolické církvi jde o uskutečnění církve, jakou ji chtěl mít Kristus. Z tohoto důvodu chce pro všechny vytrvale uchovávat to, co Kristus podle jejího přesvědčení pro všechny závazně ustanovil. Také katolická církev však velmi dobře ví, že neustále zaostává za tím, čím by podle Kristovy vůle měla být. Cesta k jednotě začíná proto vnitřní proměnou, vlastní obnovou. Poslední koncil byl svolán výslovně k tomuto účelu, aby připravil znovusjednocení tím, že se katolická církev vnitřně obnoví, reformuje. Katolíci jsou proto tímto koncilem nabádáni, aby se slovem i činem zdrželi všeho, co by mohlo zranit ostatní křesťany. Tím více by ale měli s ostatními křesťany spolupracovat, v dialogu je lépe poznávat a učit se jim rozumět a s radostí uznávat skutečné křesťanské statky ze společného dědictví. - Ekumenismus - Všichni křesťané mají za úkol hledat jednotu církve a překonávat její rozdělování. Nesmí být zanedbáno nic, co nás přibližuje k tomuto cíli. Hnutí, které se snaží navzájem přibližovat křesťanské konfese, nazýváme ekumenismem (oekumene - řecky doslova obydlená Země; v církevním terminologickém pojetí: všeobecná církev určená pro celé lidstvo). V teologickém dialogu, při spolupráci v sociální a charitativní oblasti, ve společné modlitbě a studiu Písma svatého se křesťané všech vyznání pokoušejí odstraňovat vzájemné předsudky a učí se navzájem si rozumět. Již několik desetiletí se křesťané všech konfesí modlí za sjednocení rozdělených křesťanů. V mnoha oblastech již existuje úzká spolupráce: společné překlady biblických textů, společné modlitby a písně, společné bohoslužby a vzdělávací akce až po společné užívání církevních prostor. Vzájemný vztah křesťanských společenství získal zcela nový styl. Pro úplnost je nutno připomenout - že stále trvá: - Přání eucharistického společenství - Zvláště bolestně mnozí vnímají to, že jsou křesťané stále ještě rozděleni u stolu Páně, tedy při přijímání a při večeři Páně. Zde jde zejména katolické církvi o velmi ústřední otázky, např. pokud jde o chápání eucharistie a především o otázku vykonávání úřadu a zplnomocnění k vykonávání večeře Páně. A právě zde se nacházejí podstatné rozdíly. Pro katolickou církev je přijímání dokončením, vrcholem jednoty, takže jednota přijímání předpokládá církevní společenství. Tak to bylo už v prvních stoletích církve. Eucharistické společenství by tedy předstíralo jednotu, která ještě neexistuje, a to by dokonce mohlo bránit dalším snahám o skutečnou jednotu. /zdroj: KGI/ - 17 -


Společenství

PŘEČETLI JSME... „Úvahy nad Žalmy“ - C.S. Lewis, vydalo nakladatelství Návrat domů r. 1999. C.S. Lewis /1898-1963/ ve své době působil jako profesor na universitách v Oxfordu a Cambridge. Proslul svými eseji, v nichž se zabýval náboženskými, filosofickými a společenskými otázkami. Mezi čtenáři jsou známy jeho tituly: Letopisy Narnie, K jádru křesťanství, Rady zkušeného ďábla, Velký rozvod a další. Knížka úvah nad vybranými žalmy není odbornou studií, i jako laik však nabízí inspirující pohled na tuto sbírku hebrejské poezie a otevírá nové možnosti pohledu na celou knihu Žalmů. Autor poukazuje na to, co mnozí již opomněli, že tu jde o poetické vyjádření vztahu mezi člověkem a Bohem. Ve svých úvahách se zamýšlí nad zásadními skutečnostmi a pojmy, které ilustrují mentalitu židovského národa - proklínání, spoluvina, soud a smrt v žalmech. Dále jej oslovilo téma úžasu, vyjadřující úctu a bázeň před Bohem - „Spatřovat okrasu Hospodinovu“, „Sladší než med“, „Slůvko o chvále“. V závěru publikace popisuje i skrytý význam, jenž se objevuje v tomto starozákonním textu, a který nastiňuje příchod Krále, Mesiáše... „Katolické noviny“ /1949-1989/ - ed. Jan Paulas, Jaroslav Šebek, vydal Katolický týdeník r. 2009. Tuto publikaci vydala redakce Katolického týdeníku k významnému výročí a jako připomínku 60 let od zahájení vydávání Katolických novin, (které byly v r. 1990 byly přejmenovány na Katolický týdeník, a je tedy přímým nástupcem tohoto listu). Úvod knížky připravil nynější šéfredaktor Antonín Randa; obsah je rozdělen na jednotlivé časové úseky... „Co psaly Katolické noviny?“ /1949-1959/ Články KN zachycují i historické mezníky a události novodobých českých dějin II. poloviny 20. stol., vypovídají o kritických situacích a způsobu vlády v tehdejší gottwaldovské republice. V padesátých letech s příchodem komunistů k moci to byly lživé a matoucí informace (tedy dezinformace popř. zamlčování skutečností internace a později vynucená emigrace pražského arcibiskupa Josefa Berana, vykonstruované monstrprocesy s představiteli řeholních řádů a kněžími, utajená úloha příslušníků StB v tzv. „Čihošťském zázraku“ a řada dalších). Pouze v období „pražského jara“, kdy země začala 'dýchat' volněji, mohly i Katolické noviny po tento krátký čas informovat své čtenáře. Po srpnovém vpádu sovětských vojsk v r. 1968 a nástupu tvrdé normalizace opět pokračuje cenzura, zkreslování pravdy a 'mlžení' o skutečném stavu církevního života a společnosti. V knížce jsou publikovány texty - /výzvy, úvahy a komentáře, nebo také homilie/ významných představitelů české církve Františka kardinála Tomáška, Štěpána Trochty, Oto Mádra, Jana Merella, Jana Evangelisty Urbana, Josefa Zvěřiny aj. Editoři připojili i ukázky z tvorby nejznámějších katolických básníků - Václava Renče, Jana Zahradníčka, Jakuba Demla; jsou zde uvedeny příspěvky, prezentující pozdější dobu - let 70. a 80. (Václav Frei, František Hobizal, František Kuneš a řada dalších). V závěru je zařazen článek bývalého šéfredaktora P. Milana Badala, jenž subjektivním pohledem sepsal krátké ohlédnutí na posledních dvacet let periodika ve snaze zachytit změny v nové koncepci listu po sametové revoluci a v čase znovunabyté svobody. Zahrnul do něj své osobní, místy úsměvné vzpomínky. Nechybí zde ani seznam všech působících šéfredaktorů posledního údobí. Nesporně zajímavý titul ilustruje dlouholeté „přežívání“ církve i věřících v nesvobodné zemi. Vydává také svědectví o praktikách komunistického režimu v tehdejším Československu, jak zlovolně zasahoval do života celé společnosti i do mnoha lidských osudů v tomto těžkém období našich národních dějin. Z.K. - 18 -


Společenství

NANEBEVZETÍ PANNY MARIE 15. srpna je v liturgickém kalendáři Slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Od 5. století si křesťané v Jeruzalémě připomínali svátek Dormitio /Zesnutí Panny Marie/. Pojem nanebevzetí opisuje vzetí matky Boží do nebeské slávy s tělem a duší. Nanebevzetí Panny Marie je pravda víry (dogma), slavnostně vyhlášená Piem XII. 1. 11. 1950 v apoštolské konstituci - Munificentissimus Deus. Toto tajemství nacházíme po staletí v církvi Východu i Západu, kdy se v 7. století, za doby pontifikátu papeže Sergia I. slavil svátek Zesnutí Panny Marie. Nanebevzetí je více než jakési velebení Panny Marie považováno za zástavu skutečného přidružení se křesťana k vítězství Ježíše Krista nad zlem a za potvrzení naší budoucí účasti na slávě Vykupitele. /zdroj:www: iEncyklopedie.cz/ ------------------------------------------------------------------------Úvahami nad úlohou Panny Marie v dějinách spásy se v titulu „Meditace o Panně Marii“ zamýšlel kolínský arcibiskup Joachim Meisner. Připomíná, že úcta k Matce Boží je existenční otázkou církve. Ona je nositelkou Ducha svatého, a kde je Maria, tam je nadšení pro Boha a církev. Maria je sloup pravověrnosti. Pán daroval své církvi od počátku panenskou, nezfalšovanou a jasnou paměť, a tou je Maria, která nic nezapomíná a nepotlačuje. U Jana čteme: „V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě“ (Jan 19,27). Maria, které Ježíš dal Ducha svatého, je přijata do církve jako ochránkyně a hybná síla všeho toho, co Pán řekl a učinil. Nejprve Maria rozjímajíc uchovávala Kristovo mystérium ve svém srdci, aby je pak „za zavřenými dveřmi“ sdělila tiše učedníkům, kteří ho pak veřejně hlásali. Maria přijala od počátku církve Ducha svatého. Co pozorujíc a meditujíc uchovávala ve svém srdci po početí a Ježíšově narození a po uvedení do chrámu, to zaručuje nyní ve světle vzkříšení a v síle Ducha svatého. Duch svatý, který učedníkům „připomene vše“, co jim Ježíš řekl, je darován Marii v neobyčejné míře. S jeho přispěním Maria plně chápe, co s ní i s námi Bůh učinil, a dává nám o tom vědět. V době velkého zmatení v církvi i mimo ni je pro nás Maria důležitým orientačním bodem. Na ní můžeme přezkoušet pravdivost všeho, co bylo napsáno a řečeno o víře. Stahuje závoj z očí všem bludným učitelům a bludnému učení, takže zůstáváme chráněni před klamáním a svody. Dnes víme lépe než dříve, že jen celá víra nese, jen celá víra osvobozuje a potěšuje. Potřebujeme tedy celou, nezlomenou víru církve. Proto potřebujeme Marii jako svěží paměť církve. Kdo jde k Marii, nepadne za oběť mnoha bludům uvnitř i vně církve. Proto vyzařuje z mariánských poutních míst orientace a inspirace.

VŠIMLI JSTE SI? (Radniční listy - srpen 2010) Dvanáctičlenná mezinárodní komise hodnotila začátkem července Havířov v rámci soutěže Evropská rozkvetlá sídla. Předseda komise Clive Addison z Anglie říká: „Líbí se nám vzdušnost a umístění města mezi parky a lesy. Viděli jsme toho hodně, i co se týká služeb. OBZVLÁŠŤ STŘEDISKO VOLNĚHO ČASU SV. JANA BOSKA a zařízení pro osoby se zdravotním postižením Santé byly nad naše očekávání. Je to velká pochvala, ale také výzva pro všechny farníky k aktivní spolupráci se Střediskem volného času sv. Jana Boska, které slouží hlavně nám a naším dětem. JAG - 19 -


Společenství

Co mi řekla jedna VIP svatba? Pohled novinářů a TV: Svatba dvou českých tenistů, světově úspěšných a známých, milionová róba nevěsty, katedrála sv. Víta jako místo svatebního obřadu, dohady proč na svatbu nebyl pozván ten anebo onen, davy reportérů před katedrálou, kteří se snažili ulovit každý senzační snímek. Pohled ženicha: Mohli jsme se vzít někde daleko v cizině, někde na pláži, sami dva. To by nám přišlo hodně líto. Chtěli jsme se radovat společně s blízkými. Od začátku byl pro nás chrám sv. Víta jasná jednička. Žádnou žádost jsme nepodávali. Pan farář našel termín, kdy byla katedrála volná. Chtěli jsme být oddáni tam, protože Nicol byla v tomto chrámu pokřtěna. Já pokřtěný nebyl, takže jsme museli projít přípravou. Šestkrát nebo sedmkrát jsme se setkali s farářem. Četl nám z Bible. Vyprávěl nám o životě i o tom, co si církev myslí o manželství, co nás čeká. Docela mě to obohatilo. A udělalo to z té svatby ještě důstojnější akt. Pro mě to byl hodně silný zážitek. O důležitosti okamžiku: „Když jsme společně s Nicole odříkávali svatební slib, cítil jsem, jak se mi hlas třepe. Docela mě to překvapilo. To se mi nestává často.“ Měl jsem párkrát slzy na krajíčku. Oči mi svítily, ale nebrečel jsem. Na rozdíl třeba od taťky, ten byl hodně dojatý, on je hodně emotivní. Řekl: „Hlavně buď trpělivej. Podívej se na nás s mamkou, jsme spolu čtyřicet let.“ A popřál mi, ať se nám to taky povede. Rodiče jsou pro mě i v tomhle velkým vzorem. A co mi tedy řekla jedna VIP svatba? Myslím, že odpověď pro svoji životní praxi si najde každý sám, bez mého komentáře. (připravil dědek Jargus, s použitím MFDNES ze dne 24. července 2010)

ZNÁTE ŠPLUCHOV? Už v roce 1830 neznámí dobrodinci vystavěli na Špluchově kapličku či zvonici o rozměrech 3x3m. Uvnitř byl malý oltářík sv. Jana Nepomuckého a do okolí zněl zvuk jejího zvonku. Kaplička setrvala v původní podobě 100 let, než byla rozbořena z důvodu špatného stavu střechy s věžičkou. Na nátlak Lidové strany v Horních Bludovicích bylo rozhodnuto o stavbě nové, větší kaple, která byla v krátké době vystavěna a vysvěcena před 80-ti léty dne 8. září 1930 a je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Špluchováci si své kaple váží a obětavě se o ni starají, aby vnějším vzhledem i vnitřním vybavením byla důstojným místem pro slavení mešní liturgie. Poutní slavnost ke cti sv. Jana Nepomuckého, která se konala 20. května roku 2000, tedy před 10-ti léty měla slavnostní ráz. Při této příležitosti byly posvěceny Tři kříže, které se nacházejí na rozcestí na Velicestě, ve směru Frýdek Špluchov. Kříže posvětil P. Rudolf Zubek, SJ, za asistence otce Václava a otce Artura. Poutní slavnosti se zúčastnili také poutníci z Havířova a okolí. K četným dotazům na původ křížů uvádíme jednu z legend: Jedna dívka měla dva ctitele, Když jela s jedním z nich na svatební den k obřadu do kostela, právě na rozcestí na ně čekal zklamaný hoch, oba snoubence zabil a sebe také. Na památku oné tragedie zde byly postaveny kříže, které tady stojí asi 250 let. Jsou občany neustále obnovovány, naposledy v roce 2000. Na křížích jsou obrazy Pána Ježíše, Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Pro všechny, kteří kolem procházejí nebo projíždějí, se nabízí krátká zastávka k načerpání síly z těchto znamení.(Podrobněji popsáno ve Společenství č. 5/05 a 3/2000 ) Ale nejen historie a památky. Každým rokem vítají Špluchováci ve své kapli poutníky z Havířova, kteří putují pěšky uctít Pannu Marii Frýdeckou na její svátek v polovině srpna. Připraví občerstvení pro ušlé poutníky a pak se také k nim připojí a společně šlapou poutní cestu za zpěvu mariánských písní a společných modliteb. JAG - 20 -


Společenství

Matrika našich farností KVĚTEN - ČERVENEC 2010 Sv. Anna Alžběta Siposová, r. Slezová Marie Kubínová, r. Stachová Karel Michenka Kristian Suchý /1 měsíc/ Josef Kóňa Ludmila Hemzalová Marie Laštovičková

Křty: Barbora Plevová Kamila Grísová Adrian Bartoš Svatby: Radim Schaumann - Pavla Chodelková Ivan Kriedroň - Magdaléna Milatová Zdeněk Oborný - Lucie Sivá

70 86 89 54 100 88

Sv. Markéta: Svatby: Jakub Přichystal - Marie Brzosková

Pohřby: Koloman Pokuta 60 Juran Macejka 74 Václav Bednář 61 Miroslava Palovská, r. Pindurová 79 Eduard Ďurčo 78 Patrik Sivák 10

Pohřby: Karel Klimsza Klaudia Taťáková, r. Melková Marie Bartková, r. Hůlová

70 69 85

SBÍRKY datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov 23.5. 13 370,2 933,30.5. 29 200,13 136,6.6. 14 395,3 912,13.6. 7 626,1 792,599,1 045,20.6. 18 389,3 932,27.6. 12 701,2 101,530,4.7. 10 921,2 304,1 019,625,11.7. 10 752,5 458,18.7. 19 668,3 253,1 694,25.7. 14 832,2 085,944,1.8. 11 538,2 456,870,-

účel Na charitu Na povodně

Na potřeby kostela

Na potř. kostela

Ještě ke sbírkám a k příspěvkům na str. 11 Poděkování patří Markétě a Pavlovi Oravčíkovi, Petře a Tondovi Bonczkovi, manželům Michálkovým a určitě panu Babíčkovi a všem dámám, kteří se zodpovědně zapojili do sčítání. Přitom nás to tak strašně nebaví!J 5 lidem trvá spočítání a nasáčkování mincí cca 35 minut. Někdy i déle. Další 2-4 hodiny trvá směna mincí za bankovky. Sečteme-li čas, knězi ušetříme asi 6 hodin týdně, které nemusí věnovat penězům, ale jakékoliv jiné činnosti. Marek Světnička

- 21 -

4 / 2010 Prázdninové Dopisy do záhrobí

Společenství

Vdova z Naimu V městě Šumbarku, v osmém roce panování Václava Vrtošivého Není na tomto světě mnoho smutnějších věcí než se dívat na vlastní dítě ležící na márách, zvláště pokud se jedná o dítě jediné – a jediného živitele rodiny. Opravdu se nedivím, že jsi v této bezvýchodné situaci propadla zoufalství. Celý Tvůj živost ztratil smysl a perspektivu. Nečeká Tě nic jiného než trvalý smutek nad ztrátou syna a strádání v bídě. Nemáš žádné úspory ani zásoby, sama pracovat nemůžeš, a tak zůstaneš odkázána na milosrdenství svých sousedů. Nyní Tě ještě litují, když spolu s Tebou kráčejí v pohřebním průvodu, ale záhy jim sejdeš z mysli a rádi na Tebe zapomenou. Ostatně ani Ty sama nestojíš o žádný dlouhý život; nejraději by ses položila do hrobu již dnes. A tu se průvod znenadání zastavuje. Chvíli Ti trvá, než uslzenýma očima nalezneš původce této skutečnosti. Je to Ježíš, jeden z těch nových proroků, spolu se svými učedníky. Krajem se o něm šíří neuvěřitelné historky. Umí konat zázraky, mění vodu ve víno, rozmnožuje chléb, uzdravuje nemoci těla i ducha. Nic z toho Tě ovšem nemůže utěšit. Nikdo nikdy nevzkřísil mrtvého. Před majestátem smrti se musí sklonit i ten největší prorok. Ježíš přesto přistupuje k márám a dotýká se Tvého syna. Něco říká, ale Ty tomu nevěnuješ pozornost, protože jsi zcela zaujata něčím naprosto výjimečným. Tvůj syn se pohnul! Zmatení a zděšení nosiči pokládají své břemeno na zem a chvatně ustupují od már. Zůstává zde jenom Ježíš, Ty a Tvůj syn. Již není pochyb o tom, že po prorokově zásahu obživl. Padáte si do náruče a svět znovu získává smysl. Jak sám stárnu, přibývá hrobů v mém okolí. Umírají staří i mladí, mnozí nečekaně. Mnozí jsou podstatně mladší, než jsem já nebo dokonce i moje děti. Jiní jsou živiteli početných rodin a jejich odchod znamená pro pozůstalé opravdovou tragédii. Každá smrt má svůj příběh, každá představuje problém, s nímž se musejí vyrovnat nejen nejbližší příbuzní. Všichni se ptáme po důvodech a smyslu takových ztrát. Všichni stojíme bezradně nad márami a opouští nás odvaha k dalšímu životu. A právě v této bezútěšné chvíli k nám přistupuje Ježíš. Teprve nyní si uvědomujeme, že kráčel po celou dobu s námi, jen jsme si ho v běžném ruchu každodenních radostí a povinností nevšímali. Teprve nyní se nám uvolňují oči, uši a ruce a my ho dokážeme vidět, slyšet jeho povzbudivá slova a cítit jeho uzdravující dotek. Ježíš křísí nejen naše mrtvé, ale především nás samé. Obnovuje naše životy, dává jim nový směr a smysl. Nemůže – zatím – vzkřísit všechny zemřelé, ale doprovází nás při jejich pohřbu a především po něm. On, který prošel nejvyšším utrpením i smrtí, nám dobře rozumí. I on zakusil zoufalství naprostého opuštění. Takovému již nikdy vystaveni nebudeme. Vždy, za každých okolností, bude spolu s námi. A jednou – o tom dni však ví jedině jeho otec – vzkřísí všechny naše mrtvé. -ok-

Církevní středisko volného času sv. Jana Boska v Havířově hledá pomoc s realizací programů pro školy. Jedná se přibližně o pět týdnů ve školním roce, kdy během dopoledne probíhá program pro třídy základních škol. Tématem jsou hlavní křesťanské svátky, vysvětlení jejich významu a tradic. Pokud by měla například nějaká maminka na mateřské dovolené zájem a chuť pomoct při tvoření a realizaci těchto programů, může se přihlásit přímo ve středisku, na mail [email protected] nebo na telefon 731625894 (Romana Michaela Michalíková). Děkujeme J. - 22 -


Společenství

Nové prostory pro farnost. V úterý 3. srpna se po večerní mši sv. uskutečnila beseda otce Marcela o možnosti vytvořit nové farní centrum na Kolmé ulici. Ve farním centru by měl být farní úřad se vším, co k farnímu úřadu patří: Bydlení kněží, úřad pro vyřizování veškerých církevních záležitostí, které tomuto úřadu náležejí, centrum pro farní akce a výuku náboženství. Jsou to prostory, ve kterých do nedávna působilo Církevní salesiánské středisko a které patří RPG. Proč se jeví tyto prostory výhodnými? · Jsou v centru města s dobrým přístupem. · Čistý nájem za dané prostory je přiměřený a je fixován na 5 let. S ohledem na rozdělení nákladů se Sdružením laiků Don Bosca náklady farnosti by se měly pohybovat podstatně níže, než jsou dnešní náklady na faru v Bludovicích a náklady na týdenní provoz v kostele sv. Anny · Smlouva bude zaručovat nevypověditelnost ze strany RPG po dobu 30 let. · Blízkost v zimě vytopené kaple, kde budou během týdne probíhat bohoslužby. Rizika? · RPG může po 5 letech neúnosně zvednout nájem. Nebude kostel sv. Anny chátrat, když zde nebudou tak často mše sv.? – Paradoxem je, že dnes loď kostela trpí, když se v zimě přináší do kostela vlhkost s tělesným teplem. Za pomoci infrazářičů tato vlhkost stoupá a v zimě není možné ji odstranit. To je největší podpora šíření plísně. Co bude s dnešní farou v Bludovicích? – Dokud se zcela nevyřeší otázka majetku farního centra nebo vzniku úplně nového centra, který by mohl být součástí kostela sv. Anny, bude stále majetkem církve, která se ji bude snažit pronajmout k bohulibým účelům. Nájemce čekají významné investice. Co s farním bytem? - Farní byt dnes není výhodné prodávat s ohledem na kolísání cen nemovitostí. Snahou je jej pronajmout. Získat zájemce však není jednoduché z důvodu vysoké ceny za fond oprav. Přítomní účastníci besedy zvážili zmiňované možnosti i rizika a závěrem úmysl otce Marcela jít do nových prostor na Kolmé ulici většinou podpořili. Marek Světnička ·

***********************

Prosba k přispívajícím pisatelům Společenství Není jednoduché dát dohromady všechny příspěvky, opravit pravopisné chyby a pak časopis naformátovat tak, aby byl splněn základní požadavek počtu stránek: násobek čtyř, přitom nejvhodnější počet stránek je 16 nebo 20, maximálně 24. Dalším požadavkem je, aby hlavní nadpisy vycházely na začátek stránky; pokud je článek na 2 stránky, tak aby začínal nahoře na levé stránce. Dále nesmějí být na konci řádku jednopísmenné spojky nebo předložky. Aby to všechno takto vyšlo, musejí se zmenšovat nebo rozšiřovat mezery mezi odstavci, ale i mezery mezi písmeny (pokud je šance, že se tím odstavec zkrátí o řádek). Je to opravdu mravenčí práce, trvající mnoho hodin. Proto prosím přispěvatele, aby nekladli zvláštní požadavky na zachování mezer či odsazení odstavců u svých příspěvků. U takového článku pak nelze změnit nebo zvětšit písmo, a tak zaručit jeho čitelnost. Děkuji za pochopení, Majka Sv. (po doformátování Společenství možná i Sv. Majka) - 23 -


Společenství

HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milí prázdninoví výletníci a táborníci, jak si užíváte prázdnin a sluníčka? Doufám, že už jste pěkně odpočinutí, opálení, zcestovalí a naplnění novými zážitky! Pěkně si užívejte léta, hodně odpočívejte, a pokud sluníčko příliš připaluje, sedněte si někam do stínu s limonádou a třeba touhle osmisměrkou! Krásné léto!

ČMELÁK Jiří Žáček Víte, co mám na práci? To, co všichni čmeláci: strkám sosák do medu, bzučím … (tajenka osmisměrky).

S

L K

ZVÍŘÁTKOVÁ OSMISMĚRKA A A A A N D A L A R

Č

E

V

S

O Á O R O

T

O

R

L

S

A

E

A

K

Ě

Í

C

O N K K Č

R

D

E

Y M K K

V O

V

C

E

S

A

A

I

K

H

I

Y

U K

L

L

K V Ř

L

R

P

L

A

Z

A

I

O

S K O

O

O

A

B

Á

Ž

Á H O R

L

P

K CH P

M

Y

Š

Í

A

A

F

A

R

I

Ž

A N

K

P

L

L

P

E

E

Š

O

R

E

L

L

E

C

I

Č

L

V

Ž

V

D N U

A

L

Y

B

O K

A

K K A O

E

N K A K

Ů M

S

V O O O A

R A N G U

U

T

D Ň

E

L

P K D

A

U

Ž

O V K A

N

L

E

S O

ANTILOPA, PTAKOPYSK, KLOKAN, ORANGUTAN, GORILA, DATEL, PANDA, SKŘIVAN, ČERVENKA, KRÁVA, KRÁLÍK, ČOLCI, KAVKA, KOČKODAN, ŽIRAFA, VORVAŇ, POTKAN, ROHÁČ, KÁNĚ, SLON, SRNA, SOVA, KUNA, OPICE, OVCE, UŽOVKA, LOS, OSEL, LYSKA, ŽÍŽALA, LAMA, MŮRA, VELRYBA, PLAZ, MYŠ, ŽÁBA, HROCH, KOS, KAPR, KANEC, VLČICE, LIŠKA, OREL, KOBYLA, ŽELVA, PLŽ Přeji všem krásný prázdninový letní čas a hodně slunce na každý den! Marťa

- 24 -

2010 Prázdninové. Rozumem můžeme hledat Boha, ale nalézt jej můžeme jedině srdcem. J. von Eötvös

Recommend Documents