Základní škola sv. Augustina
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM „Všemi smysly, rozumem a srdcem“
Motto: “Povinnost učit je důsledek lásky k lidem; povinnost učit se je důsledkem lásky k pravdě“ Sv. Augustina
1
Identifikační údaje
Název ŠVP:
„Všemi smysly, rozumem a srdcem“
Předkladatel: název školy:
Mateřská škola a základní škola sv. Augustina
sídlo školy:
Hornokrčská 3, 140 00 Praha 4 – Krč
ředitel:
P. Mgr. Juan Provecho, OSA
adresa školy:
Hornokrčská 3, 140 00 Praha 4 – Krč
telefon:
602 301 903
email:
[email protected]
www:
www.skolasvatehoaugustina.cz
Zřizovatel:
Česká provincie řádu sv. Augustina adresa: Josefská 8, 11801 Praha1 telefon: 602 684 538 email:
[email protected] www: www.augustiniani.cz
Platnost dokumentu od:
1. 9. 2013
Podpis ředitele Razítko školy
2
2
Charakteristika školy
Škola sv. Augustina vznikla v roce 2010 z iniciativy České provincie řádu sv. Augustina, Praha 1. Vychází z tradice augustiniánského školství. V ČR by se chtěla stát jednou ze solidních škol křesťanského typu, protože může čerpat z osvědčených zkušeností mnoha odborníků z více než 270 augustiniánských školských zařízení na celém světě. V roce 2010 začala fungovat jako mateřská škola, na kterou základní škola navazuje, po základní škole budou moci žáci pokračovat ve studiu na osmiletém gymnáziu. Základní škola sv. Augustina (ZŠA) se nachází na území Prahy 4. Dopravní dostupnost je velmi dobrá metrem, autobusem, autem. Součástí areálu školy jsou hřiště, tělocvična a zahrada. Škola sídlí v pronajaté budově Školských sester De Notre Dame. Vybavení školy odpovídá všem požadovaných normám. Součásti školy je kaple sv. Rity. ZŠA je otevřena dětem rodičů, kteří preferují výchovu a vzdělání vedené na základě osvědčené křesťanské pedagogiky. Příslušnost ke katolické církvi není podmínkou přijetí. Škola je svým rozměrem i individuálním přístupem typickou školou rodinného typu. Základním principem činnosti ZŠA je nezbytná úzká spolupráce s rodiči, jejichž radosti, podobně jako všech učitelů a zaměstnanců sdílí a při problémech aktivně pomáhá. Rodiče mají možnost se podílet na sestavování plánů činnosti školy a zapojit se do běžného života a chodu školy svými podněty a konstruktivními nápady.
2.1
Úplnost a velikost školy
Základní škola sv. Augustina je součástí Školy sv. Augustina, která zahrnuje mateřskou školu, 1. až 5. ročník základní školy a osmileté gymnázium. Jednotlivé ročníky jsou otvírány postupně od školního roku 2011/12. Základní škola má 5 tříd, v každém ročníku je jedna třída. V základní škole se vzdělává až 125 žáků. Škola rovněž umožňuje plnění školní docházky formou individuálního vzdělávání (podle § 41 zákona č. 317/2008 Sb.) pro žáky 1. až 5. ročníku a plnění školní docházky v zahraničních školách.
2.2
Vybavení školy 3
Škola má 5 učeben kmenových a několik učeben odborných. V areálu školy se nachází školní kaple, vlastní knihovna, tělocvična, hřiště a zahrada. Budova školy je vybavena informačními a komunikačními technologiemi, které jsou využívány ve výuce i mimo ni. Pro mladší žáky je k dispozici „Adeodatus“ - školní družina, která se nachází v areálu školy. Stravování je poskytováno ve školní jídelně – výdejně, která je umístěna v budově školy. Podmínky pro hygienické a bezpečné vzdělávání a život školy Je zajištěna vhodná struktura pracovního a odpočinkového režimu žáků a učitelů s dostatkem relaxace a aktivního pohybu: - rozvržení povinností respektuje zásady relaxace a aktivního pohybu a střídání činností - učitelé reagují na potřeby žáků - možností je pravidelné využití školní zahrady, hřiště, tělocvičny, kaple a prostor ztišeni Vhodný stravovací a pitný režim Žákům je umožněno stravovat se a dodržovat pitný režim dle vlastních potřeb v době všech přestávek mezi jednotlivými hodinami (odůvodněně individuálně i jinak). Zdravé prostředí učeben a ostatních prostorů školy - jsou respektovány platné normy (odpovídající světlo, teplo, bezhlučnost, čistota, větrání, velikost sedacího a pracovního nábytku, hygienické vybavení prostorů) - prostor vyhovuji požadavkům vyhlášky 108/2001 stanovující hygienické požadavky na prostory a provoz škol Ochrana žáků před úrazy Systém trvalé přítomnosti učitele či vychovatele mezi žáky - podle učení sv. Augustina - je osvědčenou prevencí bezpečnosti žáků a je jednou z priorit školy. Pravidla bezpečnosti jsou obsažena ve školním řádu a řádech učeben. Žáci a rodiče jsou s nimi seznamováni pravidelně na začátku a podle potřeby i během roku. Na bezpečné, ohleduplné a slušné chování je kladen velký důraz.
4
2.3
Charakteristika pedagogického sboru
Škola je organizována podle Organizačního řádu. V čele školy stojí generální ředitel, ve škole působí školní kaplan, zástupce generálního ředitele, učitelé, vychovatelé, vedoucí kroužků a provozní zaměstnanci. Pedagogicky sbor tvoří 10 kvalifikovaných pedagogů. Všichni pedagogičtí pracovníci mají předepsanou odbornou a pedagogickou způsobilost. Mají trvalý evidentní zájem o další rozšiřování svých vědomostí a dovedností, což je i základním požadavkem vedení školy. Vyučující jsou schopni týmové spolupráce, vzájemné vstřícné komunikace a používají metody, které vedou žáky k aktivnímu a uvědomělému učeni.
Učitel je schopný přijímat všechny potřeby žáka a dokáže doporučit, co je nejdůležitější tady a teď. Neustálý dialog mezi učiteli a žáky; vzdělání je považováno za doprovázení: společné hledání, vzájemná výměna, pokorné zprostředkování. Přátelství v hledání pravdy, která není jenom něčí, ale je společným majetkem. Učitel a zaměstnání nabízí možnost společné práce a společného růstu na základě ducha přijímání člověka, dialogu a důvěry. Výchova k přátelství a pro přátelství znamená být dostupný, blízký, věrný a obětavý; vzniká tak společenství a solidarita. Čas jako nejlepší dar pro žáky. Výchova ke spolupráci, a ne k soutěživosti. Výchova k mezinárodní spolupráci, spravedlnosti a míru mezi lidmi i národy.
Učitelé se řídí ve své práci základními dokumenty o křesťanské výchově (Gravissimum educationis, Katolická škola 1997, Svědectví katolického laika ve škole o víře 1982, Katolická škola na prahu třetího tisíciletí 1997 a dokumenty augustiniánské vzdělávání, zejména Augustiniánská pedagogie):
každodenně se připravují tak, aby naplnili posláni augustiniánské školy dbají, aby měli jak profánní tak náboženské vědomosti, doložené patřičnými doklady ovládají vychovatelské umění ve shodě s výsledky současných bádání jsou propojeni navzájem i s žáky citlivými a ohleduplnými vztahy jsou si vědomi svého poslání křesťana a vydávají o tom svým životem jasné svědectví mají na zřeteli potřebu spravedlivého přístupu k oběma svěřeným pohlavím a připravují je na úkoly, které jsou jim svěřeny jak v rodině, tak ve společnosti podněcují a rozvíjejí osobní činnost žáků, probouzejí a vedou jejich zájmy, vedou je důsledně k samostatnému myšlení a jednání neopouštějí své svěřené žáky ani v dalších letech školní docházky, ani po absolvování celého vzdělávajícího systému, pokud o to projeví zájem jsou autentickým svědkem křesťanského života a tím prokazují nezbytnou službou společnosti, která potřebuje občany myslící, vzdělané a samostatné, bez nichž je stát neživotaschopný považují rodiče žáků za své nejdůležitější spolupracovníky a nejbližší partnery 5
Svatý Augustin jako úspěšný filozof, teolog a pedagog preferuje tyto způsoby vypořádání se s obtížemi při pedagogické práci:
Když jsou studenti apatičtí, povzbuď je se soucitem a energickou domluvou.
Když studenti ztrácejí odvahu, povzbuď je s rozvahou a trpělivostí.
Když jsou studenti unaveni, povzbuď je srdečným a radostným přístupem.
Když jsou studenti znuděni, povzbuď je a snaž se najít nové a vzrušující věci.
Když jsou studenti smutní, povzbuď je s láskou a radostí.
Když jsou studenti nervózní nebo bázliví, povzbuď je s laskavostí a taktem, abys pomohl vybudovat důvěru.
2.4
Charakteristika žáků
„V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu a ve všech lásku.“
(Sv. Augustin)
Augustiniánský žák je:
Lidský a chápavý
Vyvážený a umírněný
Svobodný a zodpovědný
Pokorný a přijímající
Vnitřní a přemýšlivý
Upřímný a průzračný
Pozorný a ochotný
Statečný a snaživý
Přátelský a společenský
Kritický a zodpovědný
Otevřený k transcendenci
2.5
Dlouhodobé projekty a mezinárodní spolupráce
Škola rozvíjí projekty, které byly započaty v mateřské škole, a plánuje zakládání dalších projektů, které budou pokračovat v základní škole a na gymnáziu. Škola klade důraz na spolupráci s augustiniánskými školami v zahraničí, zvláště ve španělsky a anglicky mluvících zemích. 6
Škola se angažuje v sociálních projektech, zvláště zaměřených na nejbližší domovy důchodců, Dům Sue Ryder, apod. Škola na projektech úzce spolupracuje s řádem sv. Augustina, sestrami Notre Dame, atd.
2.6
Spolupráce s rodiči a dalšími subjekty
Mimoškolní činnost Rozmanitá nabídka kroužků vedených učiteli nebo vedoucími různých klubů, se kterými škola spolupracuje: - výtvarný kroužek, keramický, taneční, dramatický, sportovní - mimoškolní akce pořádané školou Spolupráce s rodiči a jinými subjekty, dlouhodobé projekty - spolupráce s občanským sdružením „ Přátelé školy sv. Augustina“ - dny otevřených dveří - třídní schůzky a individuální konzultace - informace podávány prostřednictvím žákovských knížek, školního zpravodaje, webových stránek školy - sbírky pro misie, a sociální projekty - adopce na dálku – sponzoring vzdělání dítěte v Africe - společné mše svaté a duchovni obnovy - spolupráce s řádem sv. Augustina Školská rada Při škole je zřízena školská rada. Školská rada je orgán školy umožňující zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům a studentům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli a dalším osobám podílet se na správě školy. Postavení a působnost školské rady jsou upraveny a řídí se odst. §167 a 168 školského zákona. Návrh školy na mimoškolní aktivity
Pořádat akce pro veřejnost s využitím zkušeností a kvalifikací pracovníků školy. Pomáhat skupinám a sdružením, která nabízejí odpovědi na otázky týkající se náboženských, sociálních a kulturních práv. Podílet se na kulturním a společenském prostředí v Praze 4. Podporovat respekt k přírodě a světu kolem nás, se zvláštním zřetelem k biologické rozmanitosti, rozumné spotřebě a ekologickým opatřením, která zvyšují kvalitu života. Snažit se přiblížit studentům život neohrožující aktuální technologie jako nezbytný prostředek pro službu společnosti.
7
Charakteristika ŠVP
3
3.1 Zaměření školy Augustiniánská škola jako součást řádu sv. Augustina, jehož počátky zpětně sahají ke svatému Augustinovi, propaguje ideál společenství, jehož členové mají na cestě směřující k Bohu jednu mysl a jedno srdce. Augustiniánský přístup k výchově usiluje o vytvoření společenství, ve kterém dochází ke vzdělávání. Práce školy spočívá v partnerství mezi studentem a učitelem a v partnerství mezi učitelem a rodiči. Společenství také zahrnuje ostatní členy, včetně minulých studentů a jejich rodičů, správních zaměstnanců a přátel augustiniánské školy. Augustiniánská škola je součástí mezinárodní sítě škol a univerzit. Vzájemná výměna myšlenek a názorů i přes odlišnost kultur a přátelství mezi zaměstnanci a studenty z různých zemí obohacuje školní život. Výchova a vzdělání v augustiniánské tradici se týká jak budování pevných základů vědomostí v osobním a duchovním životě, tak i v profesním a pracovním životě. Skutečné vzdělání je charakterizováno hledáním vědomostí a porozuměním tomu, že je to nedílnou součástí osobní zkušenosti. Svatý Augustin hovoří o učiteli, skrze něhož můžeme prověřit pravdu toho, co je vyučováno. Tento učitel je přítomnost Boha v jeho osobnosti. Jeho součástí jsou procesy vnitřní reflexe a hodnocení. Pravda je skutečná vědomost, ne nevědomost. Pravda žije správně, ne podle falešných hodnot. Nakonec je to Bůh, kdo je obojí, Pravda i Láska. Téměř jako důsledek tohoto hledá augustiniánské vzdělání také rovnováhu v učení mezi odlišnými druhy témat, ať už jsou to humanitní obory nebo přírodní vědy, témata orientovaná na kariéru nebo soustřeďující se na duchovní, osobní a mezilidský růst. Pravda nemůže být nalezena podél úzké a omezené cesty. Naše škola upřednostňuje otevřené, přátelské a laskavé vztahy mezi učiteli a studenty. Svatý Augustin, který byl sám učitelem, to vyzdvihuje a zdůrazňuje jako nezbytnou součást dobrého vzdělávání a učení pro obě strany, studenta i učitele. Jako důsledek myšlenky společenství, pastorální péče o studenty, rodiče a zaměstnance je neodmyslitelným znakem školy. Vždy, ale především v dobách krize nebo obtížných časů, jsou všichni členové společenství vyzýváni pomáhat těm, kteří to potřebují. U studentů škola usiluje o vštípení smyslu sebekázně. Na jedné straně jsou studenti voláni k odpovědnosti za své činy, na druhé straně elementárním ideálem je vlastní sebenasměrování ke správnému chování. Inspirující je pro nás augustiniánská myšlenka, že svobodní lidé jednají pod vlivem slušnosti spíše, než otroci pod vlivem práva. Výuka a výchova
založena na duchovním programu školy, který zásadně ovlivňuje a určuje výuku i veškerou činnost školy výuka prvního - anglického a druhého - španělského cizího jazyka začíná od 1. a 2. třídy 8
široká nabídka mimoškolních aktivit žákům je nabízena příprava a účast na vědomostních a sportovních soutěžích testování vědomostí žáků na úrovni školní i celorepublikové probíhá podle programu SCIO i dalších srovnávacích programů do běžných tříd mohou být díky celkové koncepci výchovy a výuky integrováni žáci se specifickými potřebami (s mimořádným nadáním, se specifickými poruchami učení a chování, se zdravotním znevýhodněním a žáci – cizinci) škola organizuje pravidelně sportovně odpočinkové zájezdy, poznávací výlety, návštěvy kulturních a naučných pořadů a výtvarných galerií, sportovní kurzy záměrem je doplnit vzdělávání výjezdy do zahraničí učitelé spolu s dětmi vytvářejí vlastních kulturní programy pro veřejnost - vánoční besídka, oslavy, týden sv. Augustina, prezentace kroužků a činnosti školy probíhá ranní a odpolední provoz školní družiny (“Adeodatus”)
Výsledky vzdělání a výchovy, které jsou vedeny v duchu osvědčených křesťanských pedagogik, dosvědčují, že kvalita vzdělání je spojená s křesťanskou vizí člověka a světa, kterou přináší víra a která se vyskytuje v celém školním vzdělávacím procesu, tak, aby žák mohl získat skutečný přehled víry, kultury a života. Historicky byl příspěvek sv. Augustina křesťanskému a kulturnímu světu mimořádný. Jeho duchovní cesta vytváří platný model ve vztahu mezi vírou a rozumem i dnes, a to nejen pro věřící, ale také pro každého člověka. Víra a rozum jsou v augustiniánské tradici vždy spojeny a je třeba otevřít prostor k dialogu mezi nimi. Augustiniánská rodina má dlouhou historii a svou vzdělávací činnost provádí v nejrůznějších sociálních oblastech. Její duch a styl vzdělávání je živý a sladěný s moderní společností a požadavky současné pedagogiky i ostatních vědních oborů. Filosofii naší augustiniánské školy shrnují body, které jsou inspirované augustiniánskou tradicí - speciálně v pochopení vzdělávacího procesu u sv. Augustina - a tím, co je požadováno v právní legislativě. Výchovu provádíme v duchu vzájemné tolerance, pomoci, lásky a spolupráce. Naše mnohaletá tradice vychovatelů ve školách na celém světě nám dovoluje nabídnout společnosti integrální výchovu směřující k tomu, aby žáci byli schopni všechny své schopnosti rozpoznat a rozvinout. Filosofie našich škol věří v systém spoluvýchovy, kde celá vzdělávací komunita spolupracuje na výchově dětí a kde učitelé si jsou vědomi, že i oni mohou obohatit své pedagogické působení díky svým žákům. Augustiniánské hodnoty, které jsou základem práce školy:
NITERNOST: vytváření prostředí, které podporuje myšlení, aby žák mohl rozvíjet svou osobnost zevnitř
SVOBODA: vedení každého dítěte k objevování jeho osobních schopností, k jejich zdokonalování a k zodpovědnému plnění vlastních povinností, ke sdílení společného dobra, úctě a toleranci vůči ostatním lidem
MOUDROST: nabídka poznatků vědy, bohatství mravnosti a poselství víry všem
9
PRAVDA: povzbuzení k vybudování návyku stále věci zkoumat a nepokojně hledat TRANSCENDENTÁLNÍ PRAVDU
LÁSKA: živá spolupráce mezi učitelem a žákem v příjemné atmosféře radosti a demokratického ducha jako prostředek k usnadnění procesu učit – učit se
PŘÁTELSTVÍ: napomáhání žákům k sociální integraci a uskutečnění rady sv. Augustina: «V životě měj přátele. Hledej je! »
SPOLEČENSTVÍ: povzbuzování vzdělávací komunity k účasti na dění ve škole v duchu lásky a bratrského sdílení vědy i k vzájemnému obohacení
STÁLÝ NEKLID: neustálé oživování výchovných metod učitelů, aby se naplňovala myšlenka sv. Augustina: «Tehdy jsem dobrý učitel, když jsem stále žákem.»
DOBRO: umožnění seberealizace a integrálního rozvoje našich žáků s nabídkou jiných mimoškolních akcí. Zvláštní pozornost věnujeme dětským hrám, volnému času a rozvíjení myšlenky „život jako škola“, jak toužil sv. Augustin
TRANSCENDENCE: otevřenost člověka k Bohu. «Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a naše srdce je nepokojné, dokud nespočine v Tobě.»
DISPOZICE: chápání vzdělávacího procesu jako služby druhým
V augustiniánské škole najdeme - progresivní učení, které chce dovést k poznávání všech skutečností, zejména však člověka a Boha - upřímnou a ušlechtilou otevřenost vůči všem lidem Tyto dvě charakteristiky augustiniánské antropologie předpokládají následující postoje: pozitivní přijímání každého člověka a každého žáka schopnost dialogu a vzájemného přijetí v atmosféře svobody pěstování kritického ducha jako záruka svobody ochota se přizpůsobit času a citlivost vůči problémům druhých ovzduší blízkosti a přátelství, které podporuje úctu k osobě jako takové, vždy otevřená komunita život víry v Ježíše Krista, se kterým prožíváme jedinečnou historii přátelství svědectví jednoty života jako základ lidské pedagogiky dát na první místo Tento myšlenkový program vyjadřuje vzdělávací základy naší školy. Vybrat si naši školu znamená, že všichni, rodiče, žáci, učitelé i zaměstnanci, tento program respektují a snaží se pracovat na tom, aby se mohl uskutečnit.
10
Naše cíle a) Jako škola Zajistit kompletní vzdělání prostřednictvím harmonického rozvoje žáka v jeho fyzických, psychických, kulturních, morálních a transcendentních rozměrech. Rozvoj osobních dovedností, podpora svobody a odpovědnosti, dialogu, tvořivosti a vědeckého výzkumu. Podpora univerzálních hodnot, svobody, míru a soužití. Vzdělávat studenty ve všech oblastech – sociální, kulturní i vědecké – v široké souvislosti s životním stylem, zvyky a tradicemi společnosti, v níž škola působí. Snažit se o všeobsažný pohled na realitu světa a usilovat o to, aby žák dokázal myslet univerzálně a jednat lokálně. V situacích nejistoty a utrpení se uměl regulovat své vlastní potřeby a požadavky. V multikulturním světě respektovat ostatní, ale současně nabízet trvalé morální hodnoty jako je svoboda, respekt a vzájemné doplňování. Vytvořit osobní pracovní návyky a silného kreativního skupinového ducha, v němž by bylo možné řešit nové situace a podílet se na transformaci stávající společnosti v přátelštější lidem. Podporovat individuální výuku, takže naši žáci budou sami spoluarchitekty své vlastní vzdělanosti. b) Jako katolická škola Přijímat žáky v jejich konkrétní realitě, uvědomovat si, že každý z nich je jedinečný. Podporovat život ve víře u žáků, učitelů, rodičů i zaměstnanců, vždy v duchu svobody. Chápat vzdělávací činnost jako "místo evangelizace, apoštolátu a pastorační činnosti“ se zvláštním důrazem na rozvoj duchovní dimenze člověka. Vedle zajištění vysokého stupně odbornosti mají učitelé svědčit o duchovních hodnotách. Nabídnout radostné poselství Ježíše Krista. Předávat křesťanské vzdělání, které je umožněno osobní zkušeností a společenstvím víry, a zajistit náboženskou výuku podle obecných zásad katolické církve. Rozvíjet cíl, aby žáci ve svém životě jednali individuálně i kolektivně, v rámci katolických kritérií a postojů. Posilovat a zdůrazňovat význam člověka zodpovědného za pastorační činnost ve škole. evangelizace. Vést neustálý dialog víry, kultury a vědy. c) Jako augustiniánská škola Přivádět k návyku ke studiu, reflexi a niternosti, aby žák mohl odhalit pravdy, které přináší věda a technika, a s pomocí milosti Boží najít skutečnou Pravdu. Vzdělávat v lásce a pro lásku. Podporovat trvalý dialog mezi vírou a kulturou, aby žáci byli vedeni k hledání Boha ve vlastním nitru v procesu získávání nových poznatků. Rozvíjet lidský rozměr, niternost, jako přednostní místo pro plný rozvoj lidství a nalezení Boha. Podporovat rozvoj v rámci společenství. 11
Přizpůsobovat vzdělání jednotlivým žákům a věnovat pozornost žákům se specifickými potřebami. Chápat rozvoj žáka v interakci s ostatními. Podporovat přátelství, otevřené k ostatním a k transcendenci. Pečovat o vzdělávání v ekologii v širším smyslu tohoto slova – ve vztahu k lidskému prostředí, k zařízení - tak, aby se žáci cítili šťastni ve své práci, ve vztazích s učiteli, kolegy, zaměstnanci a ve všech činnostech života školy.
3.2
Výchovné a vzdělávací strategie
KOMPETENCE K UČENÍ Na úrovni prvního stupně základního vzdělávání žák: - vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení - vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, v tvůrčích činnostech a v praktickém životě - operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na přírodní, společenské a sociokulturní jevy - samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti - poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení, naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich Dílčí kompetence Vedeme žáky k porozumění významu a nezbytnosti učení pro jejich celý život. Žáky vedeme k pravidelnému sebehodnocení vlastního vzdělávání a chování. Umožňujeme žákům ve vhodných případech realizovat vlastní nápady a podporujeme jejich tvořivost při procesu učení. Vedeme žáky k pravidelné domácí přípravě. Připravujeme žáky na úspěšné zvládnutí srovnávacích zkoušek. Připravujeme a motivujeme žáky k účasti na soutěžích a olympiádách.
KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ Na úrovni základního vzdělávání žák: - vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a využívá k tomu vlastní úsudek a zkušenosti 12
-
-
-
-
vyhledá informace vhodné k řešení problémů, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení problémů, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému samostatně řeší problémy, volí vhodné způsoby řešení, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů, přezkoumá řešení a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů kriticky a samostatně myslí v rámci svého vývoje, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí
Dílčí kompetence Motivujeme žáky při výuce vhodnými problémovými úlohami z praktického života. Vedeme děti k porozumění a aktivní účasti na jednotlivých fázích řešení problému. Využíváme kooperativní vyučování. Zavádíme vhodně projekty a učíme děti řešit problémy při jejich realizaci.
KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ Na úrovni základního vzdělávání žák: - formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu - naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje - rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění - využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem - využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi Dílčí kompetence Doprovázíme žáky při jejich hledání cesty k osobnímu vztahu k Bohu. Vedeme žáky k používání zásad správné komunikace s rodiči, učiteli, spolužáky a ostatními ve škole i mimo ni. Učíme žáky formulovat vhodnou formou své názory a naslouchat názorům jiných. Rozvíjíme přátelské vztahy mezi učiteli a žáky, podporujeme přátelství mezi žáky navzájem. Vedeme žáky ke kritickému přijímání informací a zodpovědnému zacházení s nimi. Učíme žáky vhodně využívat mediální prostředky ke komunikaci.
13
KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ Na úrovni základního vzdělávání žák: - účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce - podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá - přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají - vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí své jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty Dílčí kompetence Vedeme žáky k důslednému respektování pravidel ohleduplného chování. Vhodně používáme kooperativní práci žáků a podporujeme jejich vzájemnou spolupráci. Spolupráci a respekt k práci druhých rozvíjíme u žáků i na všech akcích organizovaných mimo vyučování. Nabízíme a vytváříme možnost aktivní spolupráce se zřizovateli školy – členy augustiniánského řádu a církevními organizacemi. Vedeme žáky k hlubšímu chápání sociálních problémů – chudoba a hlad, nemoci, závislosti. Pravidelně organizujeme pomoc pro potřebné a zapojujeme školu do těchto projektů.
KOMPETENCE OBČANSKÉ Na úrovni základního vzdělávání žák: - respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí - chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv, povinností a osobní odpovědnosti ve škole i mimo školu - učí se zodpovědně rozhodovat podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka - učí se respektovat, chránit a cenit si tradic, kulturního a historického dědictví, vytváří si smysl pro vnímání a pěstování kultury a tvořivosti, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit - chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí a rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví - chápe základy finanční gramotnosti - učí se rozlišovat a hodnotit informace médií 14
Dílčí kompetence Vedeme žáky k pochopení pravé svobody, která není možná bez přijetí odpovědnosti. Žák se podílí na tvorbě školního řádu, který přijme, dovede ho vysvětlit a uvědoměle dodržuje jeho pravidla. Vedeme žáky k úctě k sobě a ostatním lidem. Učíme žáky správnému a citlivému vztahu k přírodě a majetku. Vedeme žáky k šetrnému užívání energií, užívání materiálních zdrojů a jejich recyklaci. Seznamujeme žáky s jinými kulturami a zvyky. Vedeme žáky k zodpovědnému hospodaření se svěřenými finančními prostředky. Seznamujeme žáky s různými médii a učíme je s nimi pracovat.
KOMPETENCE PRACOVNÍ Na úrovni základního vzdělávání žák: - používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky - přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot - využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podložená rozhodnutí o dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření - rozvíjí své tvůrčí myšlení, orientuje se v základních aktivitách potřebných k uskutečnění tvůrčích záměrů a k jejich realizaci, chápe podstatu, cíl a riziko podnikání - zná hodnotu peněz a základy pravidel správného hospodaření s nimi Dílčí kompetence Žáky motivujeme k aktivnímu zájmu o manuální práci. Žáky, rodiče, učitele a spolupracovníky vedeme k praktické péči o školní prostředí. Vedeme žáky k objektivnímu sebehodnocení a posouzení vlastních možností. Organizujeme vhodné praktické činnosti ve škole i mimo ni. Využíváme profesních zkušeností rodičů a spolupracovníků školy při seznamování žáků s různými povoláními. Nabízíme zájmové činnosti pro rozvoj specifických schopností žáků.
15
3.3 Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a mimořádně nadaných žáků Jedním se základních pilířů augustiniánské pedagogiky je vycházet vstříc speciálním vzdělávacím potřebám žáků a žákům mimořádně nadaným. Využíváme včasnou diagnostiku vzdělávacích potřeb dítěte již během docházky do augustiniánské mateřské školy i nově přijímaných dětí. Péče o integrované a nadané žáky je zajišťována formou individuální práce s dítětem na základě individuálního vzdělávacího plánu. Výuka žáků je pravidelně konzultována se speciálními pedagogy a odborníky z pedagogicko-psychologické poradny.
3.4
Začlenění průřezových témat
Při realizaci ŠVP dbáme na detailně promyšlené prolínání aspektů průřezových témat (OSV, VDO, VEG, MUV, EV, MEV) do předmětů v maximální možné míře. V následujícím seznamu jsou uvedeny tematické okruhy průřezových témat a jejich zkratky. Osobnostní a sociální výchova OSV 1 Rozvoj schopností poznávání OSV 2 Sebepoznávání a sebepojetí OSV 3 Seberegulace a sebeorganizace OSV 4 Psychohygiena OSV 5 Kreativita OSV 6 Poznávání lidí OSV 7 Mezilidské vztahy OSV 8 Komunikace OSV 9 Kooperace a kompetice OSV 10 Řešení problémů a rozhodovací dovednosti OSV 11 Hodnoty, postoje, praktická etika Výchova demokratického občana VDO 1 Občanská společnost a škola VDO 2 Občan, občanská společnost a stát VDO 3 Formy participace občanů v politickém životě VDO 4 Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech VEG 1 Evropa a svět nás zajímá 16
VEG 2 Objevujeme Evropu a svět VEG 3 Jsme Evropané Multikulturní výchova MUV 1 Kulturní diference MUV 2 Lidské vztahy MUV 3 Etnický původ MUV 4 Multikulturalita MUV 5 Princip sociálního smíru a solidarity Environmentální výchova EV 1 Ekosystémy EV 2 Základní podmínky života EV 3 Lidské aktivity a problémy životního prostředí EV 4 Vztah člověka k prostředí Mediální výchova MEV 1 Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení MEV 2 Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality MEV 3 Stavba mediálních sdělení MEV 4 Vnímání autora mediálního sdělení MEV 5 Fungování a vliv médií ve společnosti MEV 6 Tvorba mediálního sdělení MEV 7 Práce v realizačním týmu
17
Začlenění průřezových témat do předmětů v 1. - 3. ročníku ČJ
AJ
ŠJ
M
N
ČS
OSV 1
X
X
X
X
X
OSV 2
X
X
X
X
OSV 3
X
X
X
OSV 4
X
X
OSV 5
X
OSV 6
IM
HV
VV
TV
PF
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 7
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 8
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 9
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 10
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 11
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
VDO 1
X
X
X
VDO 2
X
X
X
VDO 3
X
X
X
VDO 4
X
X
X
VEG 1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
VEG 2
X
X
X
X
X
X
X
X
X
VEG 3
X
X
X
X
X
X
X
X
X
MUV 1
X
X
X
X
X
X
X
MUV 2
X
X
X
X
X
X
X
MUV 3
X
X
X
X
X
X
X
MUV 4
X
X
X
X
X
X
MUV 5
X
X
X
X
X
X
EV 1
X
X
EV 2
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
EV 3
X
EV 4
X
MEV 1
X
MEV 2
X
X
X
X X
X
X
X
X
X
X
X X
X
X
MEV 3 MEV 4 MEV 5
X
MEV 6 MEV 7
X
X
18
Začlenění průřezových témat do předmětů v 4. ročníku ČJ
AJ
ŠJ
M
N
ČS
IM
HV
VV
TV
PF
OSV 1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 2
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 3
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 4
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 5
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 6
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 7
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 8
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 9
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 10
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 11
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
VDO 1
X
X
X
X
VDO 2
X
X
X
X
VDO 3
X
X
X
X
VDO 4
X
X
X
X
VEG 1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
VEG 2
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
VEG 3
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
MUV 1
X
X
X
X
X
X
X
X
MUV 2
X
X
X
X
X
X
X
X
MUV 3
X
X
X
X
X
X
X
X
MUV 4
X
X
X
X
X
X
X
MUV 5
X
X
X
X
X
X
X
EV 1
X
X
EV 2
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
EV 4
X
MEV 1
X
X
X
X
MEV 2
X
X
X
X
MEV 3
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
MEV 4 MEV 5
X
MEV 6 MEV 7
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X
EV 3
X
X
X
X
19
Začlenění průřezových témat do předmětů v 5. ročníku ČJ
AJ
ŠJ
M
N
ČS
IM
HV VV TV PF
OSV 1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 2
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 3
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 4
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 5
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 6
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 7
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 8
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 9
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 10
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
OSV 11
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
VDO 1
X
X
X
X
VDO 2
X
X
X
X
VDO 3
X
X
X
X
VDO 4
X
X
X
X
VEG 1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
VEG 2
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
VEG 3
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
MUV 1
X
X
X
X
X
X
X
X
MUV 2
X
X
X
X
X
X
X
X
MUV 3
X
X
X
X
X
X
X
X
MUV 4
X
X
X
X
X
X
X
MUV 5
X
X
X
X
X
X
X
EV 1
X
X
EV 2
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
EV 4
X
MEV 1
X
X
X
X
MEV 2
X
X
X
X
MEV 3
X
X
X
MEV 4
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
MEV 5
X
MEV 6 MEV 7
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X
EV 3
X
X
X
X
20
4
Učební plán
Výčet povinných předmětů s jejich hodinovými dotacemi v jednotlivých ročnících 1. stupně:
Vzdělávací oblast
Vzdělávací obor
Vyučovací předmět
Ročník 1. 2. 3. 4. 5.
Celkem Z toho Minimální hodin – disponibilní dotace předměty
Český jazyk Český jazyk 8 7 7 7 7 36 a literatura (ČJ) Jazyky a jazyková komunikace
Cizí jazyk
Anglický jazyk (AJ) Španělský jazyk (ŠJ)
1
35
7
9
1 2 3 3 3 12 1 1 1 1 4
Matematika Matematika Matematika 4 4 4 4 4 20 a její a její (M) aplikace aplikace Informační a Informační a Informatika komunikační komunikační a média technologie technologie (IM)
20
1 1 2
1
Náboženská Náboženská Náboženství 1 1 1 1 1 5 výchova výchova (N)
5
Člověk a jeho svět
1
Člověk a jeho svět
Člověk a svět (ČS)
2 2 3 2 3 12
Hudební výchova
Hudební výchova (HV)
1 1 1 1 1 5
Výtvarná výchova
Výtvarná výchova (VV)
1 1 1 2 2 7
Člověk a zdraví
Tělesná výchova
Tělesná výchova (TV)
2 2 2 2 2 10
10
Člověk a svět práce
Člověk a svět práce
1 1 1 1 1 5
5
Umění a kultura
Práce, finance
12
12
(PF)
Celková povinná časová dotace
21 22 24 25 26 118
14
104 21
5
Osnovy
Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací oblast je v 1. – 3. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu český jazyk a také prostřednictvím vyučovacího předmětu anglický jazyk. Český jazyk A) Výchovně vzdělávací cíle: – rozumět spisovné řeči mluvené, čtené i psané – vyjadřovat srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky, psanou formou se vyjadřovat jen v jednoduchých větách – číst správně a s porozuměním texty přiměřené délkou i obsahem – znát příklady literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací – číst s porozuměním jednoduché naučné texty, pokusit se vyjádřit jejich myšlenky – vnímat krásu a bohatost mateřského jazyka – při výuce českému jazyku je třeba stále pamatovat na to, že se v tomto období vytváří vztah žáků k literatuře a jejich zájem o četbu, tedy že začíná výchova budoucích čtenářů – svou schopnost vyjadřovat se umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích předmětech B) Charakteristika předmětu Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány: komunikační a slohovou výchovou; čtením a literární výchovou; psaním; jazykovou výchovou. Komunikace v českém jazyce se může vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy. V komunikační výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená i psaná), mluvit a rozhodovat se na základě vnímaných pokynů a přečteného textu. Žáci se učí výstižně formulovat a sdělovat své myšlenky, prožitky a pocity, učí se rozumět různým typům textů, jež se vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni. Komunikační dovednosti žáků jsou vytvářeny nejen ve všech složkách českého jazyka, ale ve všech vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek prostoru k vyjadřování myšlenek a postřehů žáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní zásoba je rozšiřována zejména využitím učiva člověka a jeho světy, četby a vlastních zážitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování žáků. Samostatná písemná forma vyjadřování je uplatňována od 3. ročníku. Při prvním písemném vyjadřování se požaduje používat krátké jednoduché věty o tom, co žáci prožili, nebo co dobře znají. Pro rozvoj vyjadřovacích schopností v prvním vzdělávacím období využíváme: – vyprávění (o obrázku, vlastních zážitcích, přečteném textu, podle obrázkové osnovy) – rozhovory žáků k určitému tématu – formulace otázek a odpovědí k danému tématu – možnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek (v čítankách 2. a 3. r. jsou připraveny náměty, které žáky vždy zaujmou), využívá se mezipředmětových vztahů – jednoduchých popisů z písanek, hlavně z prvoučného učiva, k psaní podobných textů – možnost zpracovávat „první knihy“ např.: o květinách, o ptácích aj. v co nejjednodušší podobě, volně doplněné ilustracemi, výstřižky apod., využíváme i dětských knih a encyklopedií Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti: a) receptivní, tj. čtení a naslouchání; b) produktivní (tvořivé činnosti), tj. mluvený a písemný projev žáka. Při výuce čtení v tomto období se snažíme naučit všechny žáky, i průměrně nadané, číst přiměřeně náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. Při čtení textů se obohacuje 22
slovní zásoba žáků a rozvíjí se i jejich ústní vyjadřování. Při práci s texty se spojuje výcvik čtení s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou žáků. Čtení se využívá v prvouce při poznávání přírody i života lidí a světa. Při prožívání literárních ukázek a čtení prvních knížek poznávají žáci život dětí i dospělých, učí se chápat a hodnotit jejich životní příběhy, činy, charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji životní zkušenost, obohacují svůj citový život. Dobrá četba zušlechťuje city, ovlivňuje duševní život dětí a povzbuzuje jejich vůli. Žáci se při vyučování čtení učí esteticky prožívat a chápat přiměřené texty, později je výrazně číst, předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit, jindy text dramatizovat. Při čtení, poslechu a recitaci se zjemňuje smyslové vnímání žáků, např. sluch pro zvukovou stránku jazyka, bystří se pozorování, rozvíjí se představivost a fantazie, cvičí se paměť žáků, rozvíjí se pojmové i obrazné myšlení, ústní vyjadřování. V čítankách určených k činnostnímu učení čtení je věnována dostatečná pozornost volbě příjemných textů, délkou i obsahem přiměřených mladšímu školnímu věku. Také mezipředmětovým vztahům a volbě témat pro samostatnou práci žáků je zde věnována pozornost. V literární výchově seznamujeme žáky s literární tvorbou vhodnou pro mladší školní věk včetně ilustrací. Při výuce psaní v tomto období získají žáci správné psací dovednosti, základy čitelného, přiměřeně hbitého a úhledného rukopisu. Píší slova a texty vhodného a žákům přiměřeného obsahu, který vyjadřuje zkušenosti žáků nebo poznatky získané v jiných vyučovacích předmětech. Písanky připravené pro toto období se zaměřují na psaní s porozuměním. V jazykové výchově v 1. období základního vzdělávání se žáci učí prostě a jasně vyjadřovat spisovným jazykem, s využitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň poznávají elementární základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné jevy. Dbá se na rozvoj jejich slovní zásoby a postupně se vytváří návyky správné spisovné výslovnosti. Jazykové vyučování má velký význam pro rozvoj myšlení žáků, neboť se při něm učí jazykové a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat. Nejprve se seznamují s konkrétními jazykovými jevy, pozorují je, hovoří o nich. Tak dochází k mnoha elementárním zobecněním a procvičování poznaných jazykových a pravopisných jevů. Pozornost je věnována výcviku v pravopise lexikálním. Ústní i písemné vyjadřování se při činnostní výuce rozvíjí pokud možno v souvislosti s poznáváním skutečností, které děti obklopují. Žáci zpočátku při samostatném vyjadřování reagují na otázky a pokyny učitele, později vytvářejí krátké souvislé projevy na témata blízká jejich zájmům a zkušenostem. V hodinách českého jazyka tohoto období nejsou ostré hranice mezi učivem mluvnice, slohového výcviku, literární výchovy a psaní. Je potřeba si uvědomovat vzájemnou prostupnost a propojenost těchto složek českého jazyka. Je-li k tomu vhodná příležitost, lze složky českého jazyka zpestřit dramatickou výchovou. Dramatická výchova rozvíjí tvořivost děti a přispívá k obohacení jejich slovní zásoby. S její pomocí učíme žáky volně, beze strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen v českém jazyce. Pomocí dramatické výchovy se žáci učí slušnosti, vzájemnému respektování i tvořivému řešení praktických situací. Přitom se učí též cítit s druhými, vzájemně si pomáhat. Uplatňujeme tak snadno ve výuce prvky etické výchovy. Dramatická výchova v 1. období základního vzdělávání Pomocí dramatické výchovy: – rozvíjíme u dětí jejich tvořivost – učíme je volně bez strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen v českém jazyce a literatuře, ale i v dalších vyučovacích předmětech – rozvíjíme a obohacujeme slovní zásobu žáků – učíme žáky tvořivě řešit praktické problémy – vedeme žáky k slušnosti a respektování spolužáků, rodičů i ostatních dospělých v jejich okolí žáci mohou prožívat různé situace, naučit se cítit s druhými a pomáhat si navzájem 23
S vyučováním českého jazyka v 1.-3. ročníku jsou bezprostředně spojeny počátky prvoučného vyučování. Zkušenosti žáků získané pozorováním okolní přírody a života lidí se prohlubují čtením uměleckých textů. Myšlení a řeč žáků se přitom rozvíjí v souladu s rozvojem fantazie, citů, vůle a smyslu pro krásu. C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník Předslabikářové období: rozvíjení řeči s využitím žákovských zkušeností přípravná zraková a sluchová cvičení poslech čtených a vyprávěných pohádek dramatizace jednoduchých pohádek, zvláště takových, ve kterých se některý motiv opakuje memorování říkanek a básniček zpaměti, využití znalostí žáků z předškolního věku krátká vypravování žáků podle jejich zážitků a pozorování odpovědi na otázky náprava vadné výslovnosti nápodobou sluchová analýza a syntéza slabik ve slova, např. hádanky typu: „Je to hodně stromů a je to l-e-s. Co je to?“ poznávání prvních souhlásek a samohlásek na začátku nebo na konci slova poznávání a čtení malých a velkých písmen: M, L, S, P, A, O, U, E, I začátky psaní v tomto období úzce souvisí s výukou čtení: • uvolňovací cviky • základní návyky při psaní • příprava k psaní písmen – psaní jednotlivých prvků písmen a číslic (čáry, oblouky, zátrhy, ovály, kličky, vlnovky) Slabikářové období: rozvíjení základních komunikačních pravidel seznámení s lidovými pohádkami, rozpočitadly, říkankami, hádankami, včetně učení se vybraných zpaměti a jejich vyprávění a dramatizace předčítání příběhů ze života dětí, z přírody, o zvířatech a propojování s výukou člověka a jeho světy a výtvarné i hudební výchovy cvičení schopnosti naslouchat a něco si z příběhu zapamatovat, zapamatované vyjádřit mluveným, výtvarným nebo i pohybovým projevem vyjadřování svých individuálních pocitů z četby správná výslovnost dodržování základních pravidel, která by měli žáci respektovat při rozhovoru výuka čtení – požadavek jasného zřetelného čtení s porozuměním uplatňujeme od čtení prvních slov: • čtení otevřených slabik a slov složených z písmen poznaných v předslabikářovém období; • činnosti s písmeny skládací abecedy • čtení dvojslovných, nejvýše trojslovných vět z poznaných slov • postupné poznávání dalších hlásek a písmen • čtení slabik, slov a krátkých vět • čtení psacího písma • čtení krátkých celků, obsahem dětem přiměřených • čtení s porozuměním v průběhu roku podporujeme tvořením vět s danými slovy, kresbou k některým slovům a větám, odpověďmi na otázky k obsahu jednoduché věty, plněním krátkých a jasných napsaných pokynů • řazení ilustrací podle dějové posloupnosti nácvik psaní malých a velkých písmen ve spojení se čtením • psaní slabik a krátkých slov s jednoduchými spoji • opis a přepis písmen, slabik, slov a krátkých vět, náročnost vět je nutné volit podle individuálních možností žáků 24
• psaní snadných a foneticky jasných slov podle diktátu po předcházející sluchové analýze a syntéze rozlišování věty, slova, slabiky, hlásky (písmena)
2. ročník Dokončení prvopočátečního čtení: postupný přechod ke správnému plynulému čtení slov, jednoduchých vět a krátkých textů čtení s porozuměním přirozená intonace čteného textu čtení předložek se slovem vyhledávání slov, určitých myšlenek apod. v přečteném textu Rozvoj čtenářských schopností: práce s texty v čítance, motivace žáků, práce podle rozhodnutí žáka – individualizace, rozvíjení ústního, písemného i výtvarného vyjadřování žáků čtení krátkých i delších vět, nácvik správného dýchání při čtení čtení textů délkou i obsahem přístupným věku žáků při opakovaném čtení dbát na intonaci význam slov, čtení s porozuměním vyprávění krátkého přečteného textu vyjadřování obsahu textu obrázky a jejich řazení za sebou (obrázková osnova) přednes krátkých básní s jasným obsahem, které se žáci učí nazpaměť vyprávění podle obrázků vyprávění o osobním pozorování a příhodách ze života čtení dětských knih, vyprávění jejich obsahu, ilustrace ke knížce Psaní: procvičování tvarů písmen psaní slabik, slov a jednoduchých vět důraz na psaní s porozuměním první krátké písemné vyjadřování žákovských pozorování a zkušeností spojování výrazů podle významu, zápis a samokontrola (prac. seš. Putování se sluníčkem) využívání dovednosti psát při různých jednoduchých zápisech jednoduchý zápis z pozorování přírody, např. listy o květinách doplněné kresbou nebo vystřiženým obrázkem - moje první kniha, zápisy o stromech aj. Jazyková výchova a základní pravopisné jevy: vyjádření myšlenky seznámení s abecedou (práce s ní s oporou o napsanou abecedu) odpověď celou větou na otázky, druhy vět podle postoje mluvčího ke skutečnosti tvoření vět s danými slovy a k dané situaci pravopis věty (velké začáteční písmeno, interpunkční znaménka na konci věty) slovo, slabika, hláska, písmeno, slovní význam samohlásky, souhlásky, dvojhlásky výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek psaní a výslovnost slabik tvrdých psaní a výslovnost měkkých slabik psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé) psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě podstatná jména a dějová slovesa čtení a psaní předložek vlastní jména osob
25
Témata pro rozvoj ústního a písemného vyjadřování žáků vybíráme hlavně z jejich života, z přírody, můžeme volit i témata o práci a hrách. Žáci mohou vypravovat své příběhy podle obrázků, podle společně sestavené osnovy i podle své fantazie. Rozvoj vyjadřovacích schopností prolíná celou výukou českého jazyka. V 2. ročníku klademe důraz hlavně na ústní vyjadřování žáků. Dáváme jim dostatek prostoru, aby mohli své názory prezentovat před spolužáky, aby mohli navzájem o určitých jevech diskutovat a zdůvodňovat je. Důležitá jsou mluvní cvičení, která se dají do výuky českého jazyka zařazovat často. Žáci při nich projevují, jak rozumí mluvnickým jevům i jak rozumí čtenému textu. 3. ročník Rozvoj čtenářských dovedností: čtení krátkých vypravování, ukázek z knih vhodně rozdělených na části; básní, bajek, pohádek přístupných chápání žáků výrazné čtení (po přípravě s učitelem) krátkých vypravování a básní s využitím intonace podle smyslu čteného textu, čtení s porozuměním tiché čtení (bez pohybu rtů) krátkých textů s jednoduchým dějem se samostatným způsobem zpracování otázek a úkolů, jimiž učitel kontroluje, jak žáci pochopili obsah přečteného článku (podle individuálních schopností žáků) rozlišování prózy a veršů objasňování významu slov a slovních spojení vyhledávání slov, výrazů, vlastních jmen v přečteném textu sestavování obrázkových osnov krátkého vypravování nebo přečteného článku a vyprávění jednoduchého příběhu podle nich vymýšlení názvů pro části povídek reprodukce vypravování a naučných textů nebo jejich částí vyprávění pohádek i vymýšlení pohádek žáky, odlišení pohádky od ostatních vyprávění vyjadřování obsahu ilustrací k přečtenému textu vyprávění vlastního zážitku pokus o vyprávění přečtené události ze stanoviska některé z jednajících osob přednes krátkých básní nebo krátkých příběhů, které se žáci učí zpaměti čtení dětských knih přiměřených věku – zapsaní a pamatování si jména autora, názvu knihy, vyjádření obrázkem nebo několika větami toho, co žáka z knihy zaujalo osvojování si dovednosti odpovídat na otázky k obsahu přečtené knihy pokračování v zápisech listů o přírodě - moje první kniha (mezipředmětové vztahy), tvořivá práce s obsahově přiměřeným textem Psaní: Procvičování psaní tvarů písmen a jejich spojení na předepsaných slovech navzájem spojených nějakým významem. Např.: nářadí, které má tatínek; stromy, o kterých se učíme, apod. (psaní s porozuměním). Dbáme na dodržování správných tvarů písmen, rovnoměrných vzdáleností mezi písmeny ve slovech i mezer mezi slovy na řádku i zachovávání stejného sklonu písma. Pozvolna se snažíme při dodržení úhlednosti písma psaní zrychlovat. Dbáme na dodržování základních hygienických návyků při psaní. Jazyková výchova: Opakujeme to, co se žáci v předešlém ročníku naučili: věta, slovo, slabika, písmeno činnosti s abecedou pravopis věty (velké písmeno na začátku, interpunkční znaménko na konci) výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek a slabik psaní slov s tvrdými a měkkými slabikami psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě samostatně, ve slovech i slovních spojeních psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé) Učební látka, se kterou se žáci 3. ročníku nově seznamují nebo ji rozšiřují: 26
význam slov obojetné slabiky pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách uvnitř slova – vyjmenovaná slova procvičování pravopisu základních vyjmenovaných slov a jasně z toho vyplývajících slov příbuzných, užívaných v životě – porozumění významu slov a slovních spojení pravopis vlastních jmen – jednoduché typy slovní druhy znělé a neznělé souhlásek na konci a uprostřed slov poznávání podstatných jmen (rod a číslo podstatných jmen), pádové otázky slovesa a jejich základní kategorie (osoba, číslo, čas) psaní i, í ve slovesech (kreslí, kreslil, prosí, prosil, zlobí, zlobil …) Pravopis vyjmenovaných slov prolíná výukou 3. ročníku až do konce roku. Toto učivo je třeba procvičovat krátce, často, s porozuměním a vysvětlováním. Důraz je třeba dát na tvořivou práci žáků s vyjmenovanými slovy a jejich aplikaci též v jiných vyučovacích předmětech. Vhodným způsobem je třeba s výukou vyjmenovaných slov propojovat poznávání slovních druhů a pravopis vlastních jmen. Jednotlivé okruhy učiva se neprobírají jako izolované celky, ale navzájem se prorolínají. Velký význam má předučování některého učiva už v 1. a 2. ročníku. D) Očekávané výstupy na konci 1. období: KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Žák: plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh JAZYKOVÁ VÝCHOVA Žák: rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná porovnává a třídí slova podle zobecněného významu - děj, věc, okolnost, vlastnost rozlišuje slovní druhy v základním tvaru užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování LITERÁRNÍ VÝCHOVA Žák: čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku 27
vyjadřuje své pocity z přečteného textu rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností Anglický jazyk v 1. - 3. ročníku A) Výchovně vzdělávací cíle: – motivovat žáky k zájmu o anglický jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus anglického jazyka – poznávat a prakticky používat základní pravidla výslovnosti – činnostní formou naučit žáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblastí (činnosti s obrázky nebo předměty) – činnostní formou výuky naučit žáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní zdvořilostní fráze – základní fráze a obraty procvičovat s pomocí CD a manuálních činností zahrnutých v pracovním sešitě – s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory – rozumět jednoduchým pokynům v anglickém jazyce a reagovat na ně – vést žáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty v anglickém jazyce – získávat první poznatky o zemích, kde se mluví anglicky – postupně začít chápat význam znalosti angličtiny pro život – aktivní účastí žáka na výuce anglického jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat s využitím prvních poznaných slov a frází Při činnostním vyučování anglickému jazyku vyučujeme: a) komunikační dovednosti (schopnost domluvit se v angličtině) b) slovní zásobu, čtení a porozumění řeči psané; porozumění řeči mluvené, c) mluvnici a pravopis; d) dramatickou výchovu e) základní poznatky o anglicky mluvících zemích B) Charakteristika předmětu: Výuka anglického jazyka v 1. období tvoří úvod do cizojazyčného vzdělávání žáků, proto je toto období nejdůležitější pro probuzení zájmu o výuku angličtiny a pro vytvoření pozitivního vztahu k učení se cizích jazyků. K dosáhnutí těchto cílů jsou vyučovací hodiny angličtiny v průběhu celého roku prostoupeny zajímavostmi a pro žáky poutavými činnostmi, hrami a písničkami. Při výuce se pracuje s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte. Toto období dělíme na dva úseky. Do první úseku spadá 1. a 2. ročník, kdy se žák učí naslouchat s porozuměním a mluvit. V druhém úseku, který odpovídá 3. ročníku, žák nejen naslouchá a mluví, ale také zvládne naučená slova a jednoduché věty napsat a přečíst. Výuka jazyka vychází z jeho praktického použití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba, která vychází z tematických okruhů RVP, je volena především z oblastí zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování, procvičování a využití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vždy s činnostmi s konkrétním předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v každé hodině. To je základem k tomu, aby se anglickému jazyku učil každý žák s chutí a věřil, že bude mít úspěch. Využíváme zvukových nahrávek, anglických říkanek a písniček, z nichž některé se žáci učí zpaměti. C) Obsah učiva: zvuková a grafická podoba jazyka – fonetické znaky (pasivně), základní výslovnostní návyky, vztah mezi zvukovou a grafickou podobou slov slovní zásoba – žáci si osvojí a umí používat základní slovní zásobu v komunikačních situacích probíraných tematických okruhů a umí ji používat v komunikačních situacích, práce se slovníkem
28
tematické okruhy – domov, rodina, škola, volný čas, povolání, lidské tělo, jídlo, oblékání, nákupy, bydliště, dopravní prostředky, kalendářní rok (svátky, roční období, měsíce, dny v týdnu, hodiny), zvířata, příroda a, počasí mluvnice – základní gramatické struktury a typy vět (jsou tolerovány elementární chyby, které nenarušují smysl sdělení a porozumění) D) Praktické dovednosti: čte a vyslovuje srozumitelně jednotlivá slova; reprodukuje slovní zásobu ze známé tematické oblasti v přiměřeném rozsahu; pozdraví a krátce se představí; rozumí jednoduchým pokynům učitele; zeptá se a jednoduše odpoví na dotaz na jméno/věk osoby; klade krátké ano/ne otázky k ověření správnosti svého odhadu; píše jednoduchá slova a věty dle předlohy a přečte je; pojmenuje věci, které mu jsou blízké, a napíše je; reaguje na jednoduché, každodenně užívané příkazy a žádosti; rozumí pomalému a správně vyslovovanému dialogu; s pomocí učitele vyhledá slovíčka ve slovníku učebnice. Očekávané výstupy - 1. období řečové dovednostI Žák: rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností, a reaguje na ně verbálně i neverbálně zopakuje a použije slova a slovní spojení, se kterými se v průběhu výuky setkal rozumí obsahu jednoduchého krátkého psaného textu, pokud má k dispozici vizuální oporu rozumí obsahu jednoduchého krátkého mluveného textu, který je pronášen pomalu, zřetelně a s pečlivou výslovností, pokud má k dispozici vizuální oporu přiřadí mluvenou a psanou podobu téhož slova či slovního spojení píše slova a krátké věty na základě textové a vizuální předlohy
Španělský jazyk v 2. - 3. ročníku A) Výchovně vzdělávací cíle: – motivovat žáky k zájmu o španělský jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus španělského jazyka – poznávat a prakticky používat základní pravidla výslovnosti – činnostní formou naučit žáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblastí (činnosti s obrázky nebo předměty) – činnostní formou výuky naučit žáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní zdvořilostní fráze – s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory – rozumět jednoduchým pokynům ve španělském jazyce a reagovat na ně – vést žáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty ve španělském jazyce – získávat první poznatky o zemích, kde se mluví španělsky – postupně začít chápat význam znalosti španělštiny pro život – aktivní účastí žáka na výuce španělského jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat s využitím prvních poznaných slov a frází Při činnostním vyučování španělskému jazyku vyučujeme: 29
a) komunikační dovednosti (schopnost domluvit se ve španělštině) b) slovní zásobu, porozumění řeči mluvené, c) mluvnici a pravopis d) dramatickou výchovu e) základní poznatky o španělsky mluvících zemích B) Charakteristika předmětu: Výuka španělského jazyka ve 2. a 3. ročníku 1. období tvoří spolu s výukou anglického jazyka úvod do cizojazyčného vzdělávání žáků, proto je toto období nejdůležitější pro probuzení zájmu o výuku španělštiny a pro vytvoření pozitivního vztahu k učení se cizích jazyků. K dosáhnutí těchto cílů jsou vyučovací hodiny španělštiny v průběhu celého roku prostoupeny zajímavostmi a pro žáky poutavými činnostmi, hrami a písničkami. Při výuce se pracuje s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte. Během 2. ročníku se žák učí naslouchat s porozuměním a mluvit. Ve 3. ročníku, žák nejen naslouchá a mluví, ale také zvládne naučená slova a jednoduché věty napsat a přečíst. Výuka jazyka vychází z jeho praktického použití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba, která vychází z tematických okruhů RVP, je volena především z oblastí zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování, procvičování a využití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vždy s činnostmi s konkrétním předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v každé hodině. To je základem k tomu, aby se španělskému jazyku učil každý žák s chutí a věřil, že bude mít úspěch. Využíváme zvukových nahrávek, španělských říkanek a písniček, z nichž některé se žáci učí zpaměti. C) Obsah učiva: zvuková a grafická podoba jazyka – fonetické znaky (pasivně), základní výslovnostní návyky, vztah mezi zvukovou a grafickou podobou slov slovní zásoba – žáci si osvojí a umí používat základní slovní zásobu v komunikačních situacích probíraných tematických okruhů a umí ji používat v komunikačních situacích, práce se slovníkem tematické okruhy – domov, rodina, škola, volný čas, povolání, lidské tělo, jídlo, oblékání, nákupy, bydliště, dopravní prostředky, kalendářní rok (svátky, roční období, měsíce, dny v týdnu, hodiny), zvířata, příroda a, počasí mluvnice – základní gramatické struktury a typy vět (jsou tolerovány elementární chyby, které nenarušují smysl sdělení a porozumění) D) Praktické dovednosti: čte a vyslovuje srozumitelně jednotlivá slova; reprodukuje slovní zásobu ze známé tematické oblasti v přiměřeném rozsahu; pozdraví a krátce se představí; rozumí jednoduchým pokynům učitele; zeptá se a jednoduše odpoví na dotaz na jméno/věk osoby; klade krátké ano/ne otázky k ověření správnosti svého odhadu; píše jednoduchá slova a věty dle předlohy a přečte je; pojmenuje věci, které mu jsou blízké, a napíše je; reaguje na jednoduché, každodenně užívané příkazy a žádosti; rozumí pomalému a správně vyslovovanému dialogu; s pomocí učitele vyhledá slovíčka ve slovníku učebnice. Očekávané výstupy - 1. období řečové dovednostI Žák: rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností, a reaguje na ně verbálně i neverbálně zopakuje a použije slova a slovní spojení, se kterými se v průběhu výuky setkal rozumí obsahu jednoduchého krátkého psaného textu, pokud má k dispozici vizuální oporu 30
rozumí obsahu jednoduchého krátkého mluveného textu, který je pronášen pomalu, zřetelně a s pečlivou výslovností, pokud má k dispozici vizuální oporu přiřadí mluvenou a psanou podobu téhož slova či slovního spojení píše slova a krátké věty na základě textové a vizuální předlohy Vzdělávací oblast: Matematika a její aplikace Vzdělávací oblast je v 1. – 3. r. realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu: Matematika A) Výchovně vzdělávací cíle: osvojování základních matematických pojmů na základě aktivních činností každého žáka; důraz na porozumění základním pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům; rozvíjení zkušeností s matematickým modelováním pomocí činností, kterými se žáci učí poznávat a nalézat situace, které dokážou matematicky popsat; využívání zkušeností žáků z domova i ze života kolem nich; prostor pro aktivní projev žáka – vymýšlení úloh žáky, využití jejich zájmů, komunikace mezi žáky, efektivní využívání osvojených poznatků; grafické projevy žáka – od kresleného obrázkového názoru k náčrtům; postupné osvojování prvních matematických pojmů, početních výkonů, postupů, základů jazyka matematiky a způsobů jejich užití. B) Charakteristika předmětu: Matematické vzdělávání v tomto období pomáhá žákům vnímat význam matematiky v životě. Žáci se učí vyjadřovat pomocí čísel. Matematika rozvíjí pozornost, vytrvalost, schopnost rozlišovat, objevovat, vytvářet různé situace. Žáci se učí svoji práci kontrolovat, srovnávat, učí se sebedůvěře, slovně i písemně vyjadřují výsledky svého pozorování. S vyjadřovacími schopnostmi se rozvíjí jejich schopnost uvažovat. Vzdělávací oblast matematika je tvořena čtyřmi tematickými okruhy: a) Číslo a proměnná: V tomto tematickém okruhu si žáci postupně osvojují aritmetické operace (porovnávání, zaokrouhlování, sčítání, odčítání, násobení, dělení). Přitom se dbá na tři složky: – dovednost (provádění početních operací); – algoritmické porozumění (proč je práce prováděna předloženým postupem, důraz na činnostní provedení a pozorování žáků, hovor o pozorovaném); – významové porozumění (umět operaci propojit na reálné situace – nejlépe za pomoci individuálních činností, matematizace reálných situací). b) Závislosti a vztahy: Žáci si v tomto tematickém okruhu na základě pozorování uvědomují změny a závislosti známých jevů. Porovnávají velikosti věcí a čísel. Pomocí svých činností postupně pochopí, že změnou může být zvětšení, zmenšení, růst, pokles. Na poznání a pochopení závislostí navazuje v dalších obdobích práce s tabulkami, diagramy a grafy. c) Geometrie v rovině a v prostoru: Žáci se v tomto tematickém okruhu učí objevovat, rozlišovat a určovat základní geometrické rovinné a prostorové útvary. Geometricky modelují reálné situace, hledají geometrické útvary ve svém okolí a pojmenovávají je. Učí se měřit délku, poznávají základní jednotku délky. Učí se základy grafického projevu v geometrii. d) Slovní úlohy: Jejich řešení je do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky. Při nich je třeba uplatňovat uvažování žáků, které později přechází v logické myšlení. Učí se řešit jednodušší úlohy z reálného světa, analyzovat reálné situace, pochopit problém, utřídit údaje, pomocí konkrétního názoru situaci modelovat, následně řešit a formulovat odpověď. Matematika svým charakterem vyžaduje činnostní pojetí. Do první třídy přicházejí děti s nestálou a rozptýlenou pozorností, mnozí neumějí naslouchat. Hodiny matematiky dávají prostor k tomu, aby se žáci učili pozorně naslouchat slovům učitele. Pojmy čísel 31
první desítky a početní výkony s nimi prováděné se vyvozují zásadně pomocí žákovských pomůcek a to hlavně konkrétních věcí a dále pomocí zástupného názoru a obrázků. Vždy ve spojení s manipulací každého žáka s uvedenými pomůckami. Tyto činnosti pomáhají lehce podchytit pozornost žáků. To také napomáhá tomu, že lze brzy individuálně pracovat s celým žákovským kolektivem, docílit pozornosti všech žáků. Pomůcky v rukou žáků a činnosti s nimi umožňují učiteli okamžitou zpětnou vazbu a možnost reagovat na úroveň zvládnutí učiva žáky. Velmi dobrým prostředkem k rozvoji pozornosti i k projevu míry pochopení probíraného matematického učiva jsou hovory žáků k činnostem, při kterých početně vyjadřují své zkušenosti. Rozvíjí se přitom schopnost žáka vyjadřovat své myšlenky, posiluje se sebedůvěra žáka v jeho schopnosti. Výchova pozornosti a sebedůvěry je úzce spjata s výchovou smyslu pro zodpovědnost, nyní za vlastní práci ve škole a za její výsledky, později pak za práci prováděnou v zaměstnání. Smysl pro odpovědnost za vlastní práci je úspěšně vytvářen, je-li žák brzy veden k samokontrole. Tomu je v materiálech připravených pro činnostní výuku věnováno hodně prostoru. Velký význam v matematice má aktivita žáků. Činnostní formy učení dávají dostatek možností k jejímu neustálému podněcování. Činnostní učení matematice není založeno na výsledcích, které se objeví hned po jedné hodině činností zařazených do výuky náhodně, odděleně. Toto učení naopak vyžaduje aplikaci činností do celého souboru hodin. Uvědomujeme si, že ani jeden návyk se nemůže vytvořit jen v jedné hodině. Ani jeden matematický pojem nemůže být utvrzen během jedné vyučovací hodiny. Je nutné v řadě po sobě následujících vyučovacích hodin nechat daný pojem postupně objevit a přijmout všemi žáky, poznané učivo krátce v každé hodině procvičovat a nechat ho obohacovat novými žákovskými nápady a zjištěními. Každá vyučovací hodina, která je zařazena do určitého systému činností, svým dílem přispívá k vytvoření a upevnění vykládaného pojmu. Každá vyučovací hodina také individuálně přibližuje žákovi určité nové vědomosti. Proto musí každý žák dostat dostatečný prostor k pochopení učiva a k dovednosti o něm hovořit. V systému vyučovacích hodin činnostního učení matematice vyplývá nové učivo z předcházejícího a zároveň je základem a oporou pro učivo následující. Za tohoto předpokladu se často stává, že žáci nové učivo objeví sami a často jim ani nepřipadá nové. K tomu učitel žákům dopomáhá určitým upozorněním, otázkou nebo doporučením, co pozorovat. Žákům je třeba dát dostatečný prostor na objev poznávaného jevu i na jeho zvládnutí a procvičení. K osvojení si nového učiva a ke zkonkrétnění vytvářených pojmů vedeme žáky především prostřednictvím individuálních činností se zvolenými konkrétními pomůckami. Velkou mírou přitom napomáháme rozvoji správného uvažování žáků. Řešení slovních úloh formou individuálních činností spolu se slovním vyjadřováním úloh a odpovědí žáky, můžeme hodnotit jako nejmocnější prostředek rozvoje chápavosti dětí. Při tomto učení dovedeme postupně všechny žáky k tomu, že se dovedou o učeném jevu vyjadřovat v matematice jasně, souvisle a přesvědčivě. Činnostní učení matematice, je prakticky ověřený nástroj, pomocí něhož učitel snadno upoutává pozornost žáků, probouzí jejich představivost a postupně uvádí do pohybu myšlení každého žáka. Při řešení slovních úloh je žák jejich tvůrcem, vynálezcem i řešitelem. Úsilí, které při tom žáci vynakládají, působí příznivě na jejich rozumový vývoj. Rozvíjena je přitom i samostatnost žáka a jeho tvořivost. Podmínky pro dosažení dovednosti žáka správně řešit slovní úlohy jsou: provádění různých praktických činností, které znázorňují určitou úlohu pokus o samostatné vyhledávání cesty řešení žákem a o vyjádření odpovědí náležející k dané úloze samostatné vymýšlení a formulování úloh podobných úlohám právě řešeným vymýšlení úloh příbuzných (s blízkým praktickým obsahem) žáky a předkládání obdobných úloh k řešení učitelem řešení obtížnějších úloh až po dokonalém zvládnutí úloh jednoduchých 32
Při řešení slovních úloh se ukazuje, že někteří žáci teprve po řešení úloh ze života tak, jak ho znají, začínají chápat smysl, cíl a význam řešení slovních úloh. Učebnice a pracovní sešity, které jsou připravené k činnostnímu učení matematice, předkládají mnoho slovních úloh ze života, čímž jsou také dětem blízké a jasné. Metodické postupy v nich zvolené nejsou jednotvárné, upoutávají žáky, budí jejich zájem, mobilizují jejich pozornost. Dosažení dobrých výsledků v hodinách matematiky vyžaduje: – naučit žáky pozorně vnímat, co říká a dělá učitel a co odpovídají spolužáci – učit žáky soustředit se na své činnosti, hovořit o nich, reagovat na upozornění učitele, vnímat práci a vyjadřování spolužáků – pravidelným zařazováním činností do výuky dosáhnout při nich zručnosti žáků – používat činnostních metod k dosažení aktivity žáků a jejich spoluúčasti při učení – individuální účast každého na řešení a pozorování předloženého problému – poskytnout každému žákovi dostatečný prostor k tomu, aby měl možnost vniknout do podstaty problému, o kterém se hovoří ve vyučování – porozumět učební látce – pestré změny forem práce v průběhu roku, rozmanitost používaných pomůcek a tím dosažení zajímavosti výuky – každodenní činnosti žáků a každodenní zpětnou vazbu mezi učitelem a žáky, to pak pomáhá učiteli vnímat a rozvíjet osobnost každého z nich – aby vyučování matematice mělo nejen vzdělávací, ale i výchovný charakter, neboť tam kde tomu tak není, nebývá ani dobrý prospěch – do vyučování často zařazovat úlohy, v nichž se odráží život obklopující dítě, to co dítě vidí, v čem má přímou účast, to potom snadno zařazuje do svých početních úvah a myšlenek – časté sestavování úloh ze života samotnými žáky, neboť tvorba úloh, otázek a odpovědí napomáhá dobrému zvládnutí učiva, obměny slovních úloh – propojování výuky matematiky s ostatními předměty, zvláště s člověkem a jeho svět Při vyučování matematice v prvním období základního vzdělávání při probírání určitého učiva: seznámíme žáky s prvním pojetím daného problému a motivujeme je užitím názorných pomůcek a konkretizací vedeme žáky postupně k pochopení problému, který je dán novou učební látkou provádíme třídění a srovnávání naučených vědomostí s vědomostmi již osvojenými provádíme cvičení s praktickým užitím získaných vědomostí necháváme žáky samostatně vymýšlet slovní úlohy, které vycházejí z jejich zkušeností provádíme cvičení k zautomatizování určité početní operace necháváme žáky při praktických činnostech objevovat potřebu nového početního výkonu látku pro počítání zpaměti volíme tak, aby přispívala k dosažení dobrého zvládnutí probíraného učiva V prvním období základního vzdělávání necháváme žáky pod vedením učitele matematické poznatky objevovat a formulovat je svými slovy. Učitel pak matematický pojem upřesní a správně ho formuluje. Zdůrazňujeme potřebu častého zařazování počítání zpaměti, a to po celé první období základního vzdělávání. Při počítání s malými čísly by nikdy nemělo být počítání zpaměti nahrazováno písemných počítáním. Po celé první období se v matematice kladou základy počítání zpaměti. Žáci se učí způsoby pamětného sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru do 100 i do 1000. Řešení slovních úloh zpaměti je třeba vždy spojovat s žákovým vysvětlením, jak k výsledku dospěl. V průběhu 1. – 3. ročníku je třeba, aby každý žák vyřešil mnoho jednoduchých slovních úloh. To není možné realizovat tehdy, pokud bychom měli zároveň vyžadovat klasické zápisy každé úlohy. Při řešení slovních úloh zpaměti může žák používat konkrétní názor, nákres, náčrt a jiné svoje zobrazení a z něho formulovat výsledek a vysvětlit, jak k němu dospěl. U celé řady slovních úloh řešených činnostně zpaměti mohou žáci objevit několik způsobů řešení úlohy. Zájem žáků o počítání zpaměti se dobře probouzí vhodnou motivací, spojováním řešení slovních úloh s individuálními činnostmi, častým vymýšlením slovních úloh žáky samotnými, a poznáním, že je v jejich schopnostech úlohy řešit. C) Obsah učiva 33
1. ročník – vytváření představ o jednotlivých číslech na základě názoru – přirozená čísla 1 až 5 – numerace, vidění počtu věcí do 5 – rozklady čísel – tvoření slovních úloh žáky bez užití početních výkonů (ze začátku i bez znalosti číslic) – porovnávání počtu věcí – sčítání a odčítání přirozených čísel spojené s manipulačními činnostmi (do 5) – slovní úlohy doplněné příkladem (do 5) – přirozená čísla 1 až 10 – numerace, vidění počtu věcí do 10 – rozklady přirozených čísel do 10 – sčítání a odčítání přirozených čísel v oboru do 10, názorné zavedení pomocí činností – jednoduché slovní úlohy ze života řešené na základě manipulace í s věcmi i s penězi – orientace v prostoru (před, za, vedle, vpravo, vlevo, dole, nahoře) – automatizace spojů sčítání a odčítání do 10 – porovnávání počtu věcí, porovnávání čísel bez zápisu znamének nerovnosti – přirozená čísla do 20 – numerace – sčítání a odčítání v 2. desítce s využitím analogie s 1. desítkou (bez přechodu přes desítku), analogie musí vyplynout z individuálních činností žáků – vztahy o několik více, o několik méně – slovní úlohy ze života (obor do 20) – poznávání geometrických tvarů, rovinných obrazců a těles – využití vhodných stavebnic, stavby podle předlohy i podle fantazie Výuka matematiky má v 1. ročníku činnostní charakter. Vysvětlování početních výkonů se v 1. a 2. ročníku provádí na základě činností se skupinami předmětů. Názornému počítání slouží též jednoduché obrázky a značky kreslené dětmi. Při vytváření pojmu čísel a početních výkonů se přechází od činností s trojrozměrnými předměty k připraveným pomůckám (kolečka, peníze, vystřižené obrázky) až ke kreslenému názoru v pracovních sešitech a názoru demonstračnímu. Také vytváření slovních úloh a jejich obměny vychází z věcného názoru, především je však třeba využívat individuálních žákovských zkušeností. Velmi vhodným tématem slovních úloh je obchodování spojené s manipulací s pomůckou „papírové mince a bankovky“. Matematika celého 1. ročníku je vyučována hlavně v souvislosti s učivem člověka a jeho světy, ale také v souvislosti s učivem českého jazyka (vymýšlení slovních úloh, vytváření otázek, vyjadřování se k činnostem). Podle podmínek školy se mohou děti ve vyučování seznamovat s prací na počítači a využívat v matematice jednoduché počítačové programy a hry obsahující procvičování vidění počtu věcí, přiřazování čísla k určitému počtu věcí, porovnávání počtu věcí a čísel a též procvičování početních výkonů. Tyto dovednosti dále rozvíjíme v následujícím 2. a 3. ročníku základního vzdělávání. Vhodných počítačových her a programů lze využívat k procvičování učiva nejen matematiky, ale i dalších vyučovacích předmětů. 2. ročník: – opakování učiva z 1. ročníku: • rozklady čísel do 10 • numerace do 20 • porovnávání čísel • automatizace spojů sčítání a odčítání do 20 • jednoduché slovní úlohy spojené s názorem – sčítání a odčítání s přechodem přes desítku vyvozené na základě manipulačních činností žáků – přirozená čísla do 100 – numerace - vytváření představ čísel na základě názoru: • posloupnost přirozených čísel 34
• počítání po desítkách, počítání po jednotkách v různých desítkách • čtení a zápis čísel, číselná osa • porovnávání čísel pojmenovaných i nepojmenovaných • zaokrouhlování čísel na desítky na základě práce s číselnou osou – sčítání a odčítání v oboru do 100 • sčítání a odčítání násobků 10 • přičítání jednociferných čísel k celým desítkám i jejich odčítání od celých desítek (typy: 30 + 7; 90 – 8) • sčítání a odčítání v jednotlivých desítkách s využitím analogie s počítáním v 1. desítce vyplývající z individuálních činností žáků s pomůckami (typy: 32 + 6; 57 – 4) • sčítání a odčítání s přechodem desítek (typy: 49 + 5; 25 + 30; 71 – 4; 93 – 20; 80 – 15) • sčítání a odčítání dvojciferných čísel (typy: 23 + 41; 68 – 34), počítání s „penězi“ • vytváření jednoduchých slovních úloh k jednotlivým typům příkladů na sčítání a odčítání (využití při obchodování); – názorné zavedení násobilky 1, 2, 5, 10, 3, 4, které je odvozeno z opakovaného přičítání stejných čísel – činnosti vedoucí k pochopení násobilky a jejímu procvičování – slovní úlohy, které vedou k pochopení úsudku několikrát více (s využitím peněz) – geometrické tvary rovinné a prostorové, hry s tvary, modelování, rozlišování modelů těles i geometrických tvarů ve svém okolí – rozvíjení prostorové představivosti – stavebnice, soubory krychlí, apod. – rovné a křivé čáry – praktické měření délek, jednotky délky: metr, centimetr jednotky času (hodina, minuta), poznávat, kolik je hodin na hodinách ručičkových i digitálních, orientace v čase Výuka matematiky ve 2. ročníku má i nadále činnostní charakter. Všechny činnostní a počtářské dovednosti získané v 1. ročníku se využívají a dále rozvíjejí. Pokračuje též rozvoj řečových dovedností žáků. Postupně se u žáků vytváří dovednost matematického vyjadřování. Číselný obor se rozšiřuje do 100 činnostně, hlavně na základě manipulací s „penězi“ a za využití obrázkového názoru. Zdůrazňuje se řešení slovních úloh, neboť při jejich řešení se rozvíjí logické myšlení žáků a současně se upevňují a automatizují početní výkony. Automatizace početních výkonů vzniká na základě dokonalého pochopení probíraných algoritmů. Matematické dovednosti se ve 2. ročníku rozšiřují o početní operaci – násobení, která je vyvozována na základě činností s konkrétním názorem. Násobení má přitom žák možnost objevit z opakovaného sčítání. Činnosti vedoucí k tomuto objevu a jeho ověřování je třeba provádět s různými pomůckami, vhodnou pomůckou jsou peníze. Spoje násobilek 2, 5, 10 se v podstatě připravují již od 1. ročníku při opakovaném přičítání určitého čísla. Ve 2. ročníku tuto zkušenost žáků využijeme. Na základě činností žáci pochopí princip násobení a později i to, jak lze násobilky využít v praktickém životě. Obojí je základním předpokladem ke tvorbě slovních úloh na násobení žáky a k pozdější postupné automatizaci násobilkových spojů. Geometrie ve 2. ročníku má motivační charakter. Je především zaměřena na hry s prostorovými a rovinnými tvary. Průpravou pro pozdější provádění náčrtů v geometrii je ve 2. r. kreslení různých rovných a křivých čar, jednotažek apod. Měření délek se provádí na konkrétních předmětech. 3. ročník: – opakování učiva z 2. ročníku: • počítání do 20 s přechodem přes 10 • numerace do 100 • sčítání a odčítání v oboru do 100 • slovní úlohy vedoucí k sčítání a odčítání i k porovnávání o několik více, o několik méně 35
• sčítání a odčítání do 100, příklady typu: 36 + 17; 65 – 28 – příprava písemného sčítání a odčítání do 100 na základě činností s pomůckami „desítky koleček“, „papírové mince a bankovky“ – slovní úlohy vedoucí k porovnávání rozdílem – násobení a dělení v oboru násobilek do 100, automatizace spojů – slovní úlohy vedoucí k násobení a dělení a rozlišování úsudků několikrát více, několikrát méně a jejich obměny – na základě činnosti rozlišovat úsudky: o několik více, o několik méně, několikrát více, několikrát méně – násobení dvojciferných čísel jednociferným číslem (velká násobilka vyvozená činnostními postupy s oporou o zapsaný příklad) – užití závorek v příkladech se dvěma početními výkony – přirozená čísla v oboru do 1 000 – numerace: • vytvoření představy čísel na základě názoru: činnosti žáků s pomůckami „papírové mince a bankovky“, „čtvercová síť“ • posloupnost přirozených čísel, počítání po stovkách, desítkách, jednotkách • čtení a zápis čísel • práce s číselnou osou (využití čtverečků s napsanými čísly k manipulaci) • porovnávání čísel • zaokrouhlování čísel na stovky, na desítky – sčítání a odčítání v oboru do 1 000: • sčítání a odčítání zpaměti příklady typu: 241 + 7; 325 – 3; 530 + 40; 490 + 60; 380 – 20; 240 – 50; 300 – 8; 600 – 40 (při sčítání a odčítání zpaměti má nejvýše jedno číslo všechny tři číslice různé od nuly) – seznámení s písemným sčítáním dvou trojciferných čísel, odhady výsledků písemné odčítání dvou trojciferných čísel, kontrola výpočtu sčítáním slovní úlohy s jedním početním výkonem a jejich obměny, nácvik jejich zápisů, odhad předběžného výsledku řešení slovních úloh – slovní úlohy se dvěma početními výkony, využití námětů z obchodování – rýsování přímek, vzájemná poloha (rovnoběžky, různoběžky), průsečík přímek – bod ležící na přímce a mimo přímku, úsečka a její označování, odhadování a měření délky – jednotky délky (metr, centimetr, milimetr, kilometr), jejich rozlišování, vytvoření správné představy o velikosti jednotek na základě činností, jednoduché převody (m, cm, km) čtverec a obdélník – jejich náčrty kreslené do čtvercové sítě i volně na papír rozvoj prostorové představivosti (stavby z krychlí na vrstvy), stavby podle předlohy tělesa kolem nás – poznávání geometrických tvarů – jednotky času (hodina, minuta, vteřina), jednoduché převody, orientace v čase Vyučování matematice ve 3. ročníku je stejně jako v předcházejících ročnících názorné, často spojené s aktivní činností všech žáků. Žákovských činností využíváme při výkladu i procvičování učiva. Velmi vhodné jsou činnosti s pomůckami „desítky koleček“ a „papírové mince a bankovky“, např. při obchodování, činnostní práce na číselných osách (využití čtverečků z tvrdšího papíru, nejlépe o straně 2 cm), činnosti s „dvoubarevnými kolečky“ (názorné rozlišování úsudků). S numerací a počítáním v číselném oboru do 1000 je třeba začít až po dokonalém zvládnutí numerace a počítání v oboru do 100 pokud možno všemi žáky. Rozšíření číselného oboru do 1000 je zařazováno až do 2. pololetí 3. ročníku. Proto se dobré zvládnutí všeho učiva náležejícího do číselného oboru do 1 000 nemůže předpokládat u všech žáků na konci 3. ročníku. Pojetí početních výkonů, jak byly vysvětleny v 1. a 2. ročníku, se ve 3. ročníku nemění. Ve 3. ročníku se algoritmy početních postupů pamětného počítání rozšiřují o seznámení žáků s algoritmy písemného sčítání a odčítání. Zvládnutí algoritmů písemného sčítání a odčítání nepatří do závěrečné klasifikace ve 3.ročníku. Slovní úlohy tvoří nedílnou součást učení početních výkonů. Velký význam mají slovní úlohy, které využívají číselné údaje z prostředí, které žáci znají. 36
Zařazování počítačových programů k procvičování učiva matematiky může být ve 3. ročníku pro žáky velmi oblíbenou činností. V geometrii je třeba vést žáky tak, aby rozuměli krátkým textům úloh s geometrickým obsahem a aby dokázali popsat jednoduchý geometrický obrázek. D) Očekávané výstupy na konci 1. období výuky matematice: ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE Žák: používá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, užívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti užívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY Žák: orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času popisuje jednoduché závislosti z praktického života doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU Žák: rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa; nachází v realitě jejich reprezentaci porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině Matematika v tomto období rozvíjí paměť žáků, jejich představivost, tvořivost, klade základy logického úsudku. Matematické vzdělání přispívá k formování osobnosti žáků, rozvíjí důslednost, tvořivost sebedůvěru, sebekontrolu aj. V systému individuální práce se slabšími žáky v matematice v prvním období základního vzdělávání má mimořádně velký význam správné a hojné používání názorných pomůcek, kreslených znázorňování, cvičení v sestavování vlastních úloh a jejich řešení, počítání zpaměti. Systém činnostního učení, který používáme, ukazuje, že se v pedagogické praxi při učení základů matematiky v prvním období základního vzdělávání, nemusí vyskytovat beznadějné situace. Při dodržování základních zásad a metod činnostního učení, dosahujeme uspokojivých výsledků i u žáků s diagnostikovaným opožděným vývojem nebo různými „dys“ problémy. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací oblast je v 1. – 3. r. realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu člověk a jeho svět Člověk a jeho svět A) Výchovně vzdělávací cíle: učit žáky pozorovat přírodní jevy a orientovat se v prostoru a čase na základě činností a pozorování vytvářet nové představy o jednoduchých, chápání žáků dostupných ale podstatných věcech a jevech, které je obklopují doma, ve škole, v obci vést žáky k tomu, aby předměty a jevy pojmenovávali a vyjadřovali o nich své myšlenky, soudy, názory učit žáky, aby na základě svých vlastních zkušeností docházeli k jednoduchým pojmům a objevování souvislostí vytvářet u žáků pozitivní vztah k rodině, spolužákům, škole, domovu i k přírodě a rozvíjet pozitivní vlastnosti žáků dát žákům základní poučení o lidském těle a ochraně zdraví 37
naučit žáky cílevědomému osvojování základních hygienických návyků a návyků kulturních B) Charakteristika předmětu: Cíle jsou naplňovány prostřednictvím využívání vlastních zkušeností žáků. Učitel řídí vyučování tak, aby žáci docházeli k novým poznatkům zejména na základě vlastních činností a přímého pozorování. Žáci mohou různé věci a jevy pozorovat např. při řízených činnostech, na vycházkách, při pokusování, při zacházení s různými nástroji a předměty. Činnostní vyučování prvouce podněcuje aktivitu všech žáků. Průběžně a v souvislosti s různými vyučovacími předměty vedeme žáky k tomu, aby výsledky svých pozorování, zjištění a objevování zaznamenávali různými způsoby, tj. výtvarně i písemně. V tomto období využíváme co nejvíce regionálních přírodních i společenských jevů. Charakteristické pro výuku člověka a jeho svět v 1. období základního vzdělávání je její prolínání s učivem ostatních předmětů. Právě toto prolínání témat dává možnost vytváření mnoha malých projektů, které výuku obohatí a učivo spojí se životem kolem dětí. Výuku člověka a jeho svět vhodně doplňují obrazy, videozáznamy, filmy, besedy, vycházky, exkurze atp. V člověku a svět se věnujeme: poznávání věcí – jejich vlastností a zařazujeme je do přírodního a společenského dění výchově smyslového vnímání a způsobům pozorování určitých předmětů a jevů základům jazykového vyjadřování – využíváme českého jazyka (výslovnost, vyprávění, říkadla, básně, písně, pohádky,…) procvičování pozornosti, paměti, představivosti, obrazotvornosti,… ochraně přírody, kulturních památek a výsledků lidské práce technické výchově (spojení s výtvarnou výchovou a praktickými činnostmi) pohybové výchově (ve spojení s tělesnou výchovou a hudební výchovou) zdravotní výchově a znalosti lidského těla, režimu dne mravní výchově (vytváření správných návyků a vztahů k lidem) C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: 1. ročník škola a její blízké okolí, cesta do školy, bezpečnost pracovní návyky a vhodné chování ve škole i mimo školu příroda na podzim v lese, v sadu, na zahradě a na poli rodina a život v rodině zima a zimní svátky, bezpečnost, živočichové a rostliny v zimě člověk a péče o zdraví, základní hygienické návyky zdravá výživa, režim dne příroda, rostliny a živočichové na jaře nejznámější ptáci a domácí zvířata dny v týdnu, roční období, orientace v čase nejznámější povolání a výrobky řemeslníků dopravní výchova – bezpečnost příroda v létě V 1. ročníku se žáci učí pozorovat rostliny, zvířata a věci, které je obklopují ve škole, doma, venku. Učí se všímat si změn v přírodě, které mohou během roku pozorovat a všímají si, jak tyto změny zasahují do života lidí i zvířat. Učivo je využíváno v průběhu celého roku v matematice, často je propojováno i s ostatními vyučovacími předměty. Jednotlivé činnosti mohou být vhodně kombinovány a propojovány i v jiných časových celcích než je jedna vyučovací hodina. 2. ročník škola a organizace školního života cesta do školy – bezpečnost, dopravní výchova změny v přírodě na podzim, živočichové ve volné přírodě (využití učiva 1. r. a jeho rozšíření), mezipředmětové vztahy (zejména s českým jazykem) zelenina a její druhy ovocné stromy a jejich plody 38
rodina, náš domov, obec, vlast proměny přírody v zimě, zimní sporty člověk, poučení o lidském těle, nemoc a úraz, první pomoc potraviny a správná výživa čas, orientace podle hodin, kalendářní rok práce a volný čas proměny přírody na jaře (rostliny, živočichové, květiny) lesy jehličnaté, listnaté a smíšené – stromy ochrana přírody proměny přírody v létě, u vody a ve vodě, vodní živočichové Ve všech okruzích učiva člověka a jeho svět 2. ročníku využíváme zkušenosti žáků a učivo probrané v 1. r., které dále rozšiřujeme. Ve výuce se žáci seznamují s věcmi a jevy blízkého okolí, získávají přehled o změnách v přírodě v průběhu ročních období a jejich vlivu na život rostlin, zvířat i lidí. I v tomto ročníku je vhodné spojovat učivo člověka a jeho svět s učivem ostatních předmětů. Realizaci krátkodobých projektů můžeme koncem 2. ročníku spojovat s jednoduchými záznamy. Formu záznamu (kreslená, psaná, kombinovaná, výrobek) necháváme na rozhodnutí žákům, které vhodně usměrňujeme. 3. ročník místo, kde žijeme (domov, rodina, škola, obec) cesta do školy, dopravní výchova orientace v místě bydliště: • světové strany • práce s jednoduchým plánem (začlenění obce do příslušného kraje) • seznámení s mapou • světové strany země, v níž žijeme: • krajina v místě bydliště • naše vlast lidé a čas – orientace v čase věci a činnosti kolem nás: • lidská činnost • práce a volný čas • lidé a výrobky, technika neživá příroda – látky a jejich vlastnosti: • vzduch • voda • slunce a země živá příroda: • rostliny ( druhy rostlin, části rostlin, plody) • živočichové • zkoumání přírody rozmanitost přírody a její ochrana, základní ekologická výchova člověk: • lidské tělo ( růst a vývoj, stavba těla – kostra, svaly) • péče o zdraví (zdraví a výživa, sport a hry, první pomoc) Ve vyučování prvouce ve 3. ročníku navazujeme na poznatky o přírodě a životě lidí, které žáci získali v 1. a 2. r. a prohlubujeme je. Zaměřujeme se především na poznávání místní krajiny, života lidí v obci, povolání lidí, zajímáme se o vyráběné věci, kulturu v obci, pověsti, které se váží ke kraji, upozorňujeme na významné stavby, události a osobnosti. Charakter učiva 3. ročníku umožňuje snadné využívání mezipředmětových vztahů. Propojováním učiva jednotlivých předmětů vznikají tematické krátkodobé projekty. Žáci si své přírodovědné záznamy zakládají a vytváří si tak svá první portfolia. Tím se při výuce učí žáci spolupracovat, vzájemně si pomáhat a obvykle vznikne přirozená potřeba skupinové práce. 39
D) Očekávané výstupy na konci 1. období: MÍSTO, KDE ŽIJEME Žák: vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obslužného centra ČR, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí, obci (městě) rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost LIDÉ KOLEM NÁS Žák: rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem i nedostatkům LIDÉ A ČAS Žák: využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti, soužití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost ROZMANITOST PŘÍRODY Žák: pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ Žák: uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu nepříjemná; v případě potřeby požádá o pomoc pro sebe i pro jiné reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech poznává především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. poznává zdraví jako stav bio-psycho-sociální rovnováhy života seznamuje se s tím, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. získává základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci a poskytování první pomoci osvojuje si bezpečné chování a vzájemnou pomoc v různých životních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohrožují zdraví jedinců i celých skupin obyvatel uvědomuje si postupně, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí dochází k poznání, že zdraví důležitá hodnota v životě člověka 40
Výuka člověka a jeho světy v 1. období ve spojení s ostatními předměty uplatňuje v rozsahu přiměřeném chápání žáků tohoto věku prvky enviromentální výchovy. Žáky učíme citlivému přístupu k přírodě, lásce k okolní krajině, k obci, její minulosti a přítomnosti. Žákům dáváme příležitost k tomu, aby si uvědomili propojenost vztahů mezi člověkem a přírodou a možnost člověka přírodu ovlivňovat. Učíme je rozlišovat pozitivní způsoby působení člověka v přírodě od způsobů negativních. Žáci poznávají význam a úkol jednotlivých profesí ve vztahu k životnímu prostředí. Necháme je objevovat možnosti ke zlepšování okolního prostředí a péči o něj. Dáváme jim prostor pro nápady co dělat teď, aby i v budoucnosti bylo na Zemi zdravé životní prostředí. Vytváříme první předpoklady k tomu, aby žáci získávali dobrou hodnotovou orientaci v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské společnosti. Vzdělávací oblast: Umění a kultura Požadavky této vzdělávací oblasti se realizují v 1. – 3. r. ve dvou samostatných vyučovacích předmětech: hudební výchova a výtvarná výchova. Hudební výchova A) Výchovně vzdělávací cíle: naučit žáky čistě a výrazně zpívat lidové i umělé dětské písně v hlasovém rozsahu přiměřeném žákům mladšího školního věku nacvičit správné dýchání a tvoření tónů rozvíjet hudební sluch a paměť na melodii i slova učit rozlišovat a udržovat určitý rytmus rozvíjet hudebnost zařazováním poslechu lidových písní i poslechu hodnotné vážné hudby vhodné pro tento věk a vést žáky k zájmu o hudbu poznat a dbát o rozvoj talentovaných žáků probouzet u žáků zájem o vlastní pěvecké a hudební aktivity B) Charakteristika předmětu: Hlavními složkami hudební výchovy jsou zpěv a poslech hudby. Těžištěm hudebně-výchovné práce je zpěv. Láska k hudbě se nejsnáze probouzí zpěvem, neboť při něm je žák aktivní a tvořivý. Zpívaná píseň nejlépe rozvíjí pěvecké i hudební dovednosti a návyky žáků. Nejčastější formou tohoto období je zpěv jednohlasný. Učitel dbá individuálních zvláštností dětského hlasu, vede žáky k tomu, aby zpívali čistě, lehce a bez křiku. Dále je třeba pamatovat na to, aby rozsah a poloha písní odpovídaly rozsahu a poloze dětského hlasu. V hudební výchově je třeba střídat činnosti tak, aby děti nezpívaly po celou vyučovací hodinu. Výběr písní má být rozmanitý, má napomáhat hlasovému výcviku. V tomto období jsou pro zpěv nejvhodnější lidové písně, dětmi oblíbené písně umělé, vhodné je využívat i písní místních nebo krajových. Současně s výcvikem pěveckých dovedností rozvíjí zpěv hudební sluch žáků, jejich smysl pro čistou intonaci a rytmus. Smysl pro rytmus snadno a dobře rozvíjíme častým zařazováním jednoduchých doprovodných nástrojů (tyčinky, bubínek, tamburína, činely apod.) ke zpěvu žáků. Vnímání hudby se rozvíjí v celé hudebně-výchovné práci, nejvýrazněji při poslechu hudby. Poslechem se učí žáci hudbu citově prožívat a soustředit se. Přitom jsou žáci vedeni k tomu, aby vyjadřovali a srovnávali své dojmy z poslechu hudebních skladeb. Zpěv by se měl stát pro děti přirozenou potřebou pro vyjádření pohody a radosti, a to i v jiných předmětech než Hv. Proto výuku hudební výchovy vedeme tak, aby se stala pro žáky příjemnou a oblíbenou. K dobrému rozvíjení pěveckých dovedností žáků v tomto období velmi dobře napomáhá každodenní zpěv zařazovaný v průběhu vyučování jako doplněk učiva nebo jako příjemná relaxační chvilka. Ve zpěvu i poslechu je nezbytné se vracet k probraným písním a skladbám. Jen tak žák může dobře zvládnout melodii a slova písně, zapamatovat si hudební skladbu. Stále zdokonalovanou reprodukcí písní a opakovaným poslechem se prohlubuje vztah žáků k hudebním dílům i intenzita jejich estetického prožitku. Při výuce hudební výchovy je třeba věnovat pozornost hudebně nadaným žákům, dbát o jejich další rozvoj, doporučovat zájmovou činnost. Zpěvem, poslechem, jednoduchým doprovodem písní na dětské hudební nástroje a pohybovým projevem se stávají děti aktivními provozovateli hudby. 41
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: S hudbou se dítě setkává od malička. Proto v počátcích výuky Hv budeme vycházet ze znalosti jednoduchých lidových písní, které obvykle žáci znají ze zpěvu v rodinách, ze zpěvu podle dětských knížek a ze zpívání v mateřských školkách a dětmi oblíbených hudebních nahrávek. Děti předškolního věku obvykle umí zpívat písně: Halí, belí Pásla Ovečky Ovčáci, čtveráci Jedna, dvě, tři, čtyři, pět Kočka leze dírou Travička zelená Skákal pes Holka Modrooká Pec nám spadla Já mám koně Maličká su Když jsem já sloužil To je zlaté posvícení Pod naším okýnkem Prší, prší Čížečku, čížečku 1. ročník rozlišování zvuků a tónů melodizované říkanky hudebně pohybové hry dechová a hlasová cvičení lidové písně vhodné pro děti, které v dětech budí radost ze zpěvu, lásku k lidem, k přírodě, k domovu písně umělé, které zachycují život dětí, svět her, pohádek, fantazie pěvecké dovednosti a návyky: správné držení těla a hlavy, správné dýchání, tvoření tónů, výslovnost sluchové rozlišování základních vlastností tónu: vysoký – nízký, dlouhý – krátký, silný – slabý (pomocí zrakového i pohybového názoru) pohybové vyjádření hudby poslech lidové písně v provedení dětských sborů, poslech písní, které zpívají skupiny dětí ze třídy, přístupné a dětem obsahově blízké umělé písně, dětské taneční hry, jednoduché instrumentální skladby Písně vhodné k nácviku pro 1. ročník: Travička zelená Šel zahradník do zahrady Proč Když jsem jel do Prahy Pod naším okýnkem Já jsem z Kutné hory Bude zima, bude mráz Šla Nanynka do zelí Pásli ovce valašiKdyž jsem já ty koně pásal Štědrej večer nastal Žežuličko, kde jsi byla My tři králové Máminy oči Kotě a sluníčko Poznámka: Další písně vhodné pro 1. ročník jsou uvedeny v materiálech pro hudební výchovu nakladatelství Nová škola Brno. Žák by měl na závěr školního roku umět slova a melodii alespoň 8-10 písní. V průběhu celého roku dbáme při výuce na to, aby vyučování bylo radostné a dalo žákům co nejvíce citových zážitků. V prvním ročníku mají někteří žáci nevyvinutý hudební sluch, nedovedou, či nechtějí zpívat. Pěvecké dovednosti získávají žáci přípravnými cvičeními, která si učitel vytváří z prvků nacvičované písně. Přitom je dobře využívat individuálního zpěvu žáků, kteří intonačně čistě zpívají a ostatní nechat zpěv spolužáka poslouchat a potom napodobovat. Učitel věnuje péči o hlas žáků pozornost. Dbá, aby žáci : – zpívali lehce, bez křiku, ve vyvětrané místnosti – nezpívali dlouho ve vysoké nebo nízké hlasové poloze – nezpívali celou hodinu – poslouchali se navzájem
42
K cvičením hlasovým se řadí cvičení dechová. Při nich se žáci učí hospodařit s dechem. Je možné k nim připojit i pohyby paží. Hlasová cvičení je vhodné volit jednoduchá, aby se mohla soustředit pozornost k vytvoření krásného tónu a správné výslovnosti samohlásek, souhlásek, slabik i slov. Cvičení sluchová vychovávají hudební sluch žáků. Písně se v tomto období nacvičují podle sluchu. 2. ročník dechová a hlasová cvičení z 1. ročníku automatizovat, nevyhledávat stále nová cvičení, měnit pouze motivaci, jde tu hlavně o docílení co nejlepšího provedení rytmická cvičení propojujeme s písněmi, využíváme též rytmických slabik, tempo udáváme tleskáním nebo vyťukáním dob rozšiřování hlasového rozsahu zpěv podle pokynů učitele (jednotný začátek všech, podřídit se určitému tempu) opakování udaného tónu stoupající a klesající melodie tónové řady rozlišování vyššího tónu od nižšího hudební teorie (notová osnova, houslový klíč, taktová čára, noty podle délky) hudební nástroje poslech hudby
Písně vhodné k nácviku pro 2. ročník: Černé oči Kalamajka Kdybys měla má panenko Marjánko Dělání Ach synku, synku Nesem vám noviny Běžela ovečka Jak jsi krásné neviňátko Na tý louce zelený Štěstí, zdraví, pokoj svatý Krávy, krávy Zimní Když jde malý bobr spát Mach a Šebestová Poznámka: Další písně vhodné pro 2. ročník najdete v učebních materiálech nakladatelství Nová škola, vhodné je zařazovat též písně regionální. Žák by se měl v průběhu školního roku naučit zpívat 8 – 10 nových písní. Písně tvoří i ve 2. ročníku hlavní součást práce v hodinách Hv. I ostatní činnosti při výuce spojujeme pokud možno se zpěvem. Nácvik písní provádíme nápodobou, žáky ke zpěvu vhodně motivujeme, dbáme na pochopení obsahu textu písně, na osvojení si textu, rytmu i melodie jednotlivými žáky. Při zpěvu věnujeme pozornost výslovnosti. Při opakování písně doprovázíme jednoduchým rytmickým nebo pohybovým doprovodem. Vhodnou pomůckou jsou nástroje Orfovy školy. Jednoduché rytmické nástroje si též snadno můžeme připravit s dětmi z běžně dostupných materiálů a předmětů. 3. ročník pěvecký rozsah c1 – d2 pěvecké návyky (držení těla a hlavy, dýchání, tvoření tónů, výslovnost) dynamické odstíny slabě – silně v rozmezí p – mf zpěv podle pokynů učitele ( jednotný začátek, konec písně, tempo, síla) tóny ve vzestupné a sestupné řadě na úryvcích písní a cvičeních durový tónický trojzvuk a zpíváme ho pomocí písně „Ovčáci, čtveráci“ dvoudobá chůzi a tanec v průpletu, přísunový krok (spojení s Tv) pohybové vyjádření melodie hudební nástroje podle vzhledu i podle tónu, rozlišujeme nástroje strunné, dechové a bicí 43
dětské rytmické nástroje pro doprovody písní poslech české hudby pro slavnostní příležitosti (B. Smetana, A. Dvořák), poslech hudby taneční, poslech státní hymny hudební nauka – notová osnova, houslový klíč, nota celá, půlová, čtvrťová, pomlky Písně vhodné k nácviku pro 3. ročník: Beskyde, Beskyde Tancuj, tancuj Pekla vdolky Narozeninová Vyletěla holubička Není nutno Už ty pilky dořezaly Jarní slunce Čí je, čí je, čí je děvče Ztratila Lucinka bačkorku Kačenka divoká A já su synek z Polanky Rychle bratři, rychle vstávejme Až já pojedu přes ten les Poznámka: V materiálech pro Hv najdete další písně vhodné pro 3. ročník. Žák by se měl ve 3. ročníku naučit zpaměti 10 – 12 písní. Ve 3. ročníku, stejně jako v ročnících předcházejících, zůstává opět hlavní součástí výuky hudební výchovy zpěv. Zpěv doprovázíme rytmickými nástroji. Když nemáme rytmických nástrojů dostatek, sami si je vyrábíme např. ze skořápek ořechů, kelímků naplněných rýží, čočkou apod., místo hůlek použijeme vařečky, lžičkou ťukáme do skleničky apod. Žákům dáváme možnost objevit další zvukové efekty a zkusit je při zpěvu využít. S hudbou se žáci mohou setkat též při návštěvě koncertů, besedách o hudbě a při vlastních hudebních aktivitách. Žáci mohou rovněž sledovat část videozáznamu koncertu. Poslechové skladby v 1. období vzdělávání volíme podle nahrávek, které jsou k dispozici. Dbáme, aby v poslechových skladbách byly zastoupeny písně lidové, známé umělé písně pro děti a věku přiměřené skladby významných českých hudebních skladatelů. D) Očekávané výstupy na konci 1. období: Žák: zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální Výtvarná výchova A) Výchovně vzdělávací cíle: – probouzet a rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování žáků – rozvíjet tvořivé schopnosti žáků, pěstovat jejich estetické cítění a vkus – vytvářet základní pracovní návyky pro výtvarnou činnost žáků – vytvářet kladný citový vztah k výtvarnému umění – seznamovat žáky s výtvarnými nástroji, materiály a technikami – učit žáky pozorovat a vnímat krásu přírody, hovořit o svých pocitech a dojmech, pokusit se je výtvarně vyjadřovat – dát dítěti možnost osobitého výtvarného vyjádření určitého prožitku nebo představy neovlivněného vnuceným výtvarným vzorem – četbou, vyprávěným příběhem, hudbou, dramatickým dílem podněcovat a rozvíjet výtvarné představy žáků, dát možnost výtvarným projevům v různých technikách – výtvarně experimentovat, objevovat tvary věcí kolem nás, hra s linií s využitím různých plastických materiálů 44
– výtvarně zobrazovat tvary předmětů na základě her s nimi – kreslením, malováním a modelováním rozvíjet tvarovou, barevnou i prostorovou představivost a jemnou motoriku – pozorovat a porovnávat jednoduché předměty, hledat jejich jednotlivé kvality – barevnost, pojmenovávat vlastnosti, tvary, hledat a odlišovat struktury – dbát na rovnoměrnost a vyváženost smyslových, citových a rozumových přístupů a jejich propojování s důrazem na rozvoj fantazie a svobodného subjektivního vyjadřování – učit se prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat sdělení druhých – využívat zkušeností žáků, učit je respektovat vzájemné odlišnosti ve výtvarném vyjadřování – dovedností získaných při výtvarných činnostech využívat při výuce člověka a jeho svět, matematiky, českého jazyka i psaní a naopak – seznamovat žáky s ilustracemi v dětských knihách, poznávat nejznámější malíře – ilustrátory, mezipředmětové vztahy se čtením a literární výchovou • podílet se na výzdobě třídy, školy; učit se prezentovat své práce • příležitostně navštěvovat výstavy dětských výtvarných prací a výstavy výtvarných umělců v regionu B) Charakteristika předmětu: Výtvarná výchova jako předmět je součást procesu rozvoje estetických vztahů žáků ke skutečnosti a k umění. Výuka výtvarné výchovy vychází především z citového vztahu žáků k zobrazované skutečnosti. Výtvarné činnosti rozvíjejí tvořivost, fantazii, estetické cítění, podněcují a uspokojují potřeby žáků vyjadřovat se k různým tématům, situacím, prožitkům. Pro výtvarnou činnost v tomto období je nepostradatelné příznivé a klidné prostředí zbavené strachu ze známky nebo výsměchu druhých. Děti se snaží výtvarně vyjadřovat své představy výtvarnými prostředky již od útlého věku. Výtvarný projev předškolního věku je především rázu schematického. Děti svým kresbám rozumí, dospělí většinou nedovedou do jejich světa vstupovat. Není však vhodné myšlenkový svět dětí narušovat předkreslováním a vedením k napodobování. Je naopak potřebné dát dítěti svobodu a do jeho kreseb nezasahovat. V 1. – 3. ročníku převládá spontánnost, bezprostřednost výtvarného projevu dítěte. Dítě kreslí rádo zpaměti, předlohám se vyhýbá. Jeho představy ho těší a snaží se je ztvárnit. Vhodná motivace, která předchází výtvarné tvorbě, podněcuje uvolnění dětské fantazie. Děti potom často tvoří s velkým zaujetím a prožívají velkou radost z toho, co vytvořily. Jejich práce jsou plné volnosti, naivnosti a psychologických záhad. Úlohou učitele je posilovat sebevědomí žáků, využívat jejich fantazii, rozvíjet ji, podporovat jejich vlastní výtvarné vyjadřování, podněcovat zájem o výtvarnou práci vhodnou motivací. V tomto období je vhodné, když mezi metody a formy práce zařazuje učitel co nejvíce různé hravé činnosti a experimentování. Výtvarná výchova dává žákům možnost se individuálně svou výtvarnou činností projevit, sami mohou různými výtvarnými prostředky ztvárnit své vidění světa. Je dobře, když svůj výtvarný projev mají žáci možnost obhájit, vysvětlit spolužákům a vyslechnout jejich názory. Často právě vzájemné hovory žáků o svých výtvorech mohou měnit jejich pohled na svět nebo určitou věc. Zde má učitel příležitost jemně usměrňovat a postupně působit na vytváření výtvarného vkusu žáků. Tato výchova prolíná celým obdobím. Jeví se jako vedení žáka: – k svobodnému výtvarnému vyjádření – k uvědomování si krásy tvarů, barev a barevných kombinací, struktur – k postupné schopnosti samostatné volby výtvarné techniky (technologie), ke správnému zacházení s výtvarnými nástroji, barvami apod. – k účasti na utváření prostředí, ve kterém žijeme, učíme se Ve všech formách výtvarného projevu (v kresbě, malbě, grafice, modelování, prostorovém vytváření, v kombinovaných technikách …) se projevuje dětská osobnost dítěte, jeho cítění a chápání světa kolem sebe.Téměř všechny námětové okruhy výtvarné výchovy obsahují základní vztahy k životu, prostředí a lidem, a proto souvisí blízce s výukou člověka a jeho svět a vztahem žáků k životnímu prostředí. Učitelům se přímo nabízí možnost k mezipředmětovým vztahům a využití výtvarných 45
činností žáků v různých malých projektech. Velmi vhodné je uplatňovat ve výuce náměty z žákova okolí, z dětského života z prostředí obce i školy. Při výtvarné tvorbě plné her, fantazie, spontánnosti, experimentů s technikami i materiály by nemělo v tomto období chybět ani výtvarné zpracování určitého konkrétního tématu (kresbou, malbou), které v některých pojetích pohledu na výtvarnou výchovu v tomto školním věku bývá poněkud zatlačováno do pozadí pro svou údajnou nevhodnost, obtížnost či přílišnou konkrétnost. Ale i tato oblast má v tomto období své místo a opodstatnění. Takové výtvarné práce mohou být dvojího druhu: – na základě vlastní představy dítěte – podle skutečnosti Kresba z představy má zpočátku ilustrativní charakter, vypráví o bezprostředních zážitcích a zkušenostech žáků a o jeho citovém životě. Motivací k těmto kresbám může být prožitek z her, ze čteného textu, z osobního prožitku, z vycházky apod. Kresba podle skutečnosti vyjadřuje obvykle první dojem žáka z pozorování. Každý sleduje zpočátku něco jiného, někoho zaujme barva, jiného zaujmou detaily, někdo dovede zachytit linie pozorovaných věcí, někdo zase zachytí jejich funkci. Žák se postupně učí výtvarně uvažovat, pozorně vnímat skutečnost a výtvarně vystihnout její podobu. Proto již v tomto období můžeme začít i s kreslením věcí podle skutečnosti. Žáci samozřejmě nedokáží hned dokonale zachytit pozorovanou skutečnost. Spokojujeme se proto zejména s vystižením toho charakteru předmětu, který pozorujeme. Tyto kresby velmi vhodně využíváme nejen při výuce člověka a jeho svět, ale i v hodinách matematiky, čtení a psaní. Mnohý žák se v mladším školním věku snáze vyjadřuje kresbou než slovy. Kresbou může např. snadno vyjadřovat porozumění čtené větě nebo čtenému příběhu, porozumění funkci pozorované věci (např. mlýnek, struhadlo). Tím výtvarná výchova přesahuje rámec předmětu jako takového. K vytváření hlubšího vztahu k výtvarnému umění využíváme návštěvy výstav obrazů, loutek a maňásků, hraček, pohlednic aj., besedujeme nad knihami a jejich ilustracemi. K vycházkám v průběhu roku je vhodné přidávat prvky výtvarné výchovy, neboť při nich s žáky můžeme pozorovat např. výstavbu obce, významné stavby obce, stavební sloh, ve kterém jsou domy postaveny, úpravu domů a jejich okolí, získáváme spoustu námětů, zajímavostí, postřehů, nasbíráme materiály pro další práci. Na vytváření žákovského výtvarného vkusu a jeho vztahu k výtvarnému umění a výtvarným hodnotám má také vliv prostředí (rodina, škola, obec, její okolí), kde děti žijí. Nemalý vliv má i rozvoj techniky – fotografie, televize, video, počítače, které zprostředkovávají dětem spoustu podnětů, zážitků (pozitivních, ale v mnoha případech i negativních). Pak je třeba také takováto témata do hodin výtvarné výchovy zařazovat a pomoci tak dětem přemíru podnětů zpracovávat, uvědomovat si jejich hodnotu, zaujímat k nim nějaké postoje, vnímat pozitivní i negativní. Některé činnosti mohou dětem ukázat, jak lze tuto moderní techniku vhodně využít (počítačová grafika, internet, televizní motivační či vzdělávací pořady, reklama, plakáty, kreslená animace, loutky …). Učitel, který dovede dětskou duši naladit k výtvarnému projevu, bývá často odměněn bohatstvím dětských nápadů. Pro výuku výtvarné výchovy je třeba mít dostatečné množství pomůcek a poučit žáky, jak se s nimi zachází. Kromě základních pomůcek pro výtvarné činnosti, které má každý žák svoje vlastní, je třeba mít soubor pomůcek ve třídě pro specifické a složitější výtvarné techniky. Výtvarná výchova nevede samoúčelně jen k osvojování výtvarných technik. Prostřednictvím výtvarných činností pomáhá k výchově citlivého člověka, který si všímá okolního světa a jeho projevů. C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: Přehled tematických okruhů v daném období: a) objevování světa přírody v jednotlivých i v širších souvislostech – pozorování přírody (přírodniny, rostliny, zvířata) – chápání přírody ve smyslu prostředí života (krajina jako prostředí pro rostliny, zvířata, lidi); 46
– tvář krajiny v různých souvislostech (barevnost krajiny a její proměny v průběhu roku, využití žákovských zkušeností) – vztah k přírodě (estetické oceňování krásy přírody) – příroda a běh času (roční období, počasí) b) poznávání a prožívání světa dítěte – pociťování domova jako životní jistoty (dítě v domácím prostředí, domácí práce, hry) – poznávání školy – nové životní prostředí (třída, škola, spolužáci) – styk se světem mimo školu (ulice, cesta do školy, sport, hry, výlety, hřiště, přátelé) c) svět, který děti pozorují, který pociťují a kterému naslouchají – setkávání s prostými životními zkušenostmi (u lékaře, na poště, na nádraží, v obchodě aj. – poslouchání a vyprávění (pohádky, písničky, říkadla, zážitky) – významná sváteční setkávání (rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce) – vnímání smyslových vjemů a jejich výtvarný záznam (přepis pocitů z dotýkání, přepis zvuků aj.) d) svět dětské fantazie – výtvarná hra a experiment e) svět, který dítě obklopuje, ovlivňuje ho (věda a technika, výstavy, architektura, besedy, …) Náměty pro práci v 1. ročníku – námětové kreslení na základě vlastních prožitků dětí – poznávání základních barev a jejich různé užívání – kresby podnícené vyprávěním, četbou, vhodnou motivací ilustrující fantazii dítěte – kreslení podle představ – kresby a modely přírodnin vztahující se k učivu člověk a jeho svět, zobrazují vše, co dětem poskytuje příroda – kreslení podle skutečnosti, jehož hlavním účelem je vystižení tvaru a barvy – výtvarné dotváření přírodnin na základě představ dítěte – vytváření prostorových fantazií seskupováním a kombinováním přírodních i umělých materiálů, včetně materiálů netradičních – hry s barvou, poznávání vlastností barev, výtvarné využití vzniklých náhodností, které vzbuzují v dětech rozličné představy – hra s linií, vedení linie v různých materiálech – jednoduché dekorativní kreslení, otisky přírodních prvků na papír a do plastických materiálů – plastická a prostorová tvorba – spontánní hry s různými tvárnými materiály – prostorové hry se stavebnicovými prvky – jednoduché prvky moderní techniky ve výtvarné tvorbě – seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada Náměty pro práci ve 2. – 3. ročníku – námětové kreslení na základě vlastního prožitku, rozvoj dětské představivosti a fantazie – dětský příběh vyjádřený kresbou – pozorování přírodnin, rozlišování tvarů, barvy, struktury, jejich kombinace a výtvarné dotváření – využití barev základních i barev vzniklých mícháním, tvoření souladu dvou barev – pozorování tvarů užitkových předmětů a pokusy o výtvarné ztvárnění jejich obrysové linie – pozorování tvarů a poznávání funkcí různých předmětů, které člověk používá k práci, grafický záznam pohybu a zobrazení předmětu – rytmické řešení plochy s využitím různých prvků a střídání barev – jak se dá návrhů využít – členění plochy s použitím libovolných geometrických prvků, barevná kompozice – náměty pro využití návrhu – jednoduché náčrty, plány, modely podle fantazie a skutečnosti 47
– hračky v životě dětí, výtvarný návrh hračky, pokus o jeho výrobu – prostorová tvorba – formování, deformování materiálů, pokus o plastické komponování; – prostorové činnosti s dostupnými stavebními prvky (papírové krabičky) – kombinace prvků moderní techniky, návrhy, plány, … – seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada, Ondřej Sekora, Helena Zmatlíková, Adolf Born,… Učivo: – hra s barvou (míchání, zapouštění, překrývání) – sbírky a instalace z drobných předmětů (přírodních, umělých, vč. odpadových), poznávání jejich vlastností, zpracování různými technikami – vyhledávání výrazných a zajímavých linií, tvarů, barev, struktur, jejich zaznamenávání (kresba, malba, otisk, frotáž, …) – výtvarné vyjádření zážitků, emocí, smyslových vjemů, myšlenek, událostí, pohybu (malba, kresba, linie, tvar, …) – hra s běžnými i netradičními nástroji a materiály (štětec, dřívko, rudka, uhel, tužka, fixa, ruka, prsty, provázek, papír, kůra, textilie, kůže, kovy, plasty, …) – výtvarné vnímání věcí, užitkových předmětů z hlediska funkce, tvaru, dekoru, … (kresba, vytrhávání z papíru, koláž, …) – náčrty, plány, modely (průčelí ulice, městečka, …) – prostorové objekty (modelína, modurit, sádra, papír, přírodniny, plasty, textil, kůže – mísení, hnětení, lití, lepení, stříhání navlékání) – jednoduché grafické techniky (otisk, frotáž, papírořez, tisk z koláže, kombinace technik) různé techniky s velkými formáty (balicí papír, velké formáty čtvrtek, chodník, …) – třídní projekty – výtvarně dramatické a komunikační hry (sochy, maňásci, …) – dotváření prostředí, ve kterém žijeme výtvarnými pracemi – vycházky s výtvarnými náměty, pozorováním (sběr materiálů, pozorování věcí, prvky staveb, práce v terénu, …), návštěvy výstav, muzeí Praktické dovednosti: Žáci v průběhu 1. období: – pracují s barvou různé konzistence, rozeznávají studené a teplé barvy, osvojují si dovednost míchat základní barvy – poznávají různé materiály (přírodní i umělé) seznamují se s různými způsoby jejich zpracování (různými technikami), osvojují si dovednosti práce s různými nástroji – rozvíjejí schopnost výtvarně vnímat věci, užitkové předměty z hlediska funkce, tvaru, dekoru, pohybu apod. – komponují jednoduché tvary, vnímají neuspořádání či záměrné rozmisťování či řazení – poznávají možnosti námětového plošného i lineárního vyjádření, pokoušejí se volně pracovat s linkou, tvarem, obrysem – pokouší se dotvářet výtvarné práce písemným projevem – experimentují s různými materiály k vytváření prostorových prací – poznávají prostředí školy, okolí obce, sledují detaily staveb, předmětů – postupně si osvojují schopnost vyjádřit se o své práci, zdůvodnit, hodnotit, vyjádřit se také o práci jiných, vést dialog o výtvarné práci, být tolerantní – podílejí se na dotváření prostředí, ve kterém žijí, které je obklopuje, vystavují své práce, připravují výtvarnou výzdobu prostředí třídy, školy – spolupracují na třídních projektech – poznávají výtvarná vyjádření významných malířů (zejména ilustrátorů dětských knih, regionálních umělců), aj. výtvarných umělců – docházejí k poznání, že výtvarné umění patří ke kulturnímu bohatství národa D) Očekávané výstupy na konci 1. období: 48
Žák: rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, zážitků a představ v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se svojí dosavadní zkušeností na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil Vzdělávací oblast: Člověk a zdraví Požadavky této vzdělávací oblasti se realizují v 1. – 3. ročníku prostřednictvím tělesné výchovy (samostatný předmět), zdraví a výchova ke zdraví (není samostatný předmět) Tělesná výchova A) Výchovně vzdělávací cíle: – rozvoj pohybových schopností a dovedností žáků – rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb – získat návyky správného držení těla, nacvičovat základní cviky k získání těchto návyků – vést žáky k vědomému zvládnutí pohybu, zařazovat cviky na koordinaci pohybů – zvyšovat pohybový rozsah a obratnost žáků – upevňovat charakterové vlastnosti žáků, rozvíjet sociální vztahy – získávat pocit nutnosti pravidelného cvičení jako součásti správného životního stylu – vštípit dětem radostný pocit z pohybu – pochopit důležitost organizace a spolupráce hlavně formou her (dodržování pravidel, umět se podřídit kolektivu, spolupracovat…) – neustále seznamovat žáky s důležitostí dodržování bezpečnostních zásad (při hrách v tělocvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo na nářadí…) – umět slyšet, vnímat a reagovat na povely učitele (nejen na píšťalku, ale i na jiné podněty – slovní , gestikulační …) – naučit žáky připravit na sportovní výkony – zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení (sepnout vlasy, odložit hodinky a jiné cennosti …) – posilovat tělesnou kondici a duševní pohodu dětí správně zvolenými aktivitami, vhodnými a přiměřenými tomuto věku – z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy pořadových cvičení (nástupy, povely pozor,pohov…) – využívat různá kondiční cvičení k rozvoji a zvýšení pohybových schopností žáků – to je zvyšovat obratnost, vytrvalost, rychlost, pohyblivost (za pomocí různého načiní, využití různých druhů nářadí, přeskoky, odrazy, překonávání překážek, různé druhy běhů…) – vnímat důležitost průpravných cvičení (rozcviček), jako prostředku pro zlepšení a odstranění nedostatků, které vznikají z jednostranného zatížení páteře či ze špatného způsobu života, nedostatku sportovních aktivit – seznamovat žáky s důležitostí správného rozcvičení, využívat veškeré kompenzační prostředky (protahovací, uvolňovací cvičení , strečink, …) – učit žáky cítit, vnímat hudbu a umět ji vyjadřovat pohybem, snažit se rozvíjet rytmické cítění, začleňovat taneční prvky (lidové písničky) – rozvíjet dovednosti žáka zvládnutím základů atletické abecedy (běhy, skoky, hody ...) – zvládat průpravná cvičení pro míčové hry, správně zvládat techniky házení, chytání, přihrávání – seznamovat žáky s nácvikem jednoduchých základů miniher – vkládat dle možností cvičení v různém prostředí, seznamovat žáky s pohybem na hřišti, ve volné přírodě, v lese – dle možnosti zařadit zimní sportování (bobování, sáňkování, lyžování, bruslení) 49
– vštípit základy plaveckých dovedností – nesoustředit se jen na hodiny Tv, ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity – vycházky, pohybové chvilky, cviky ve třídě na správné držení těla) B) Charakteristika předmětu: Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji žáka, nejen ke zvýšení jeho pohybových schopností a dovedností, ale i k posílení jeho charakterových vlastností (zodpovědnost, spolupráce, vytrvalost, odvaha, schopnost respektovat pokyny, umět se podřídit kolektivu …). Tělesná výchova pěstuje u žáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal součástí jejich zdravého životního stylu. Systémem jednoduchých pohybových a sportovních aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému držení těla žáků. Vštěpováním pohybových návyků a vyvoláním radostného pocitu z pohybu u dětí se podílíme na zvyšování jejich psychické odolnosti vůči negativním vlivům svého okolí a na posilování jejich charakterových vlastností. Základní a důležitou metodou, která slouží ke splnění všech těchto cílů a úkolů je HRA a dodržování herních pravidel. Osvojením základů herních technik a taktických postupů, zvyšujeme u žáků nejen pohybové schopnosti, ale také podporujeme jejich prostorovou orientaci, schopnost správného a rychlého rozhodování i schopnost pohotově reagovat. Neustále věnujeme patřičnou pozornost bezpečnosti při výuce Tv, průběžně opakujeme bezpečnostní pravidla, upozorňujeme na možnosti úrazů, snažíme se vštípit pocit zodpovědnosti za své chování a svoji bezpečnost, pocit sounáležitosti a ohleduplnosti ke svým spolužákům. Tělesná výchova je předmět, kde je nutný diferencovaný přístup k žákům podle jejich momentální tělesné zdatnosti. Zde musíme citlivě hodnotit každého žáka, vzhledem k jeho individuálním možnostem a předpokladům pro zvládnutí různých pohybových aktivit. V hodinách Tv se nezaměříme jen na rozvoj a zdokonalování pohybových schopností, ale také vštěpujeme důležité hygienické zásady s tím spojené. Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky. Správně řízená výuka tělesné výchovy vyžaduje, aby učitel: – kladl na žáky tělovýchovné požadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové vyspělosti – dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty – volil program s ohledem na roční období a materiálně technické vybavení školy – dbal bezpečnosti žáků a vedl žáky k nacvičování vhodné a správné dopomoci a záchrany při cvičení – účelně zaměstnával co nejvíce žáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení ve družstvech Hlavní organizační formou vyučovacího procesu je vyučovací hodina tělesné výchovy. Vyučovací hodiny tělesné výchovy se nespojují do dvouhodin, rovnoměrně se rozkládají do týdenního rozvrhu. Zařazování kurzu plavání – dle podmínek školy. Tělovýchovné chvilky Do vyučovacích hodin ostatních předmětů je vhodné vkládat tělovýchovné chvilky. Zařazují se, když se u žáků začne projevovat únava. Jejich programem jsou koordinační, vyrovnávací i kondiční cviky, které žák zná z výuky Tv v daném ročníku. Hygienické požadavky pro Výuku Tv Cvičební prostory – tělocvičny je třeba udržovat v čistotě a jejich vybavení vždy před užitím kontrolovat. Teplota vzduchu v tělocvičně by měla být přiměřená, neměla by být nižší než 16 OC. Na vyučovací hodiny Tv se žáci převlékají do cvičebních úborů. Z pedagogických důvodů používá cvičební úbor i učitel. Pro zvýšení odolnosti organismu se doporučuje, aby výuka Tv probíhala často na hřišti nebo v terénu. Chceme prospět zdraví žáků, a proto realizujeme mimoškolní tělovýchovné aktivity žáků ve spolupráci s rodiči, sportovními oddíly aj.: – kroužky – nepovinné předměty 50
Cílem této spolupráce je dosáhnout, aby většina žáků měla alespoň 4 x za týden hodinu Tv. Realizace tohoto záměru je možná proto, že spolupracujeme s tělovýchovnými oddíly (2 hod. školní Tv, 2 hod. mimoškolní Tv) – dle podmínek školy. Charakteristika některých cvičení zařazovaných pravidelně do hodin Tv Vyrovnávací cviky Jsou to průpravná gymnastická cvičení, která jsou zaměřena na uvolnění a protažení jednotlivých svalových skupin. V tomto období posilovací cviky zařazujeme jen jednoduché a krátce. Pozornost věnujeme cvičením koordinačním, cvičení na zvětšování pohybového rozsahu kloubů, také na podporu návyku správného držení těla. Cvičení mohou být prováděna v rytmických obměnách s možností hudebního doprovodu. Patří sem cvičení prostná, s náčiním i na nářadí, na místě i za pohybu. Dbáme při tom na přiměřený čas pro zařazování těchto cvičení do vyučovacích hodin. Kondiční cvičení Cvičení se zaměřením na rychlost, pohyblivost, obratnost, vytrvalost, to jsou: běh, skoky, házení, cvičení rovnováhy, lezení, šplhání, překonávání překážek, gymnastická cvičení s náčiním i bez náčiní (např. s míči, se švihadly, na lavičkách, žebřinách apod.). Rytmická cvičení a tanec Rytmická cvičení jsou velmi vhodnou součástí vyučování v 1. – 3. r., zařazujeme je nejen do vyučovacích hodin Tv, ale též do hodin hudební výchovy i českého a anglického jazyka. Podporují značnou měrou dobrý psychický vývoj žáků. Cvičení zařazujeme jako rytmizaci jednoduchých a dětem známých pohybů podle hudebního doprovodu, v 1. a 2. ročníku cvičíme i podle říkanek a písní. Tanec pomáhá zvládnout základní pohyby paží, nohou a trupu. Učíme žáky základní taneční kroky. Zaměřujeme se na estetický pohybový projev v přiměřeném tempu a dětem srozumitelném rytmu. C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: 1. ročník Pořadová cvičení: – základní postoje – pozor, pohov, povely – v řad nastoupit, rozchod – nástup na značky, do řady, do družstev, společný pozdrav Rytmická gymnastika a tanec: – rytmizace jednoduchých pohybů podle říkadel a písní – rytmizace jednoduchých a známých pohybů podle hudebního doprovodu – též volné pohybové vyjádření hudby. – motivovaná a rytmizovaná chůze a běh v základním tempu – pokus o přísunný krok, poskočný krok, cval stranou – nácvik správného držení těla (v lehu na zádech), při rytmických cvičeních a tanci Drobné hry: – hry spojené s během – honičky (např. všichni domů, na rybáře, zajímaná, podběhy pod dlouhým kroužícím švihadlem aj.) – hry spojené s házením míče (např. míčová válka, přihrávaná v kruhu, vybíjená v kruhu aj.) – hry spojené s vítězstvím někoho (např. boj o místo, boj o míč, přetahy, přetlaky, kohoutí zápas aj.) – hry pro uklidnění (např. Kuba řekl, na sochy, přibližovaná aj.) – hry na hřišti, na sněhu, na ledu Lehká atletika: – běh střídaný s chůzí, překonávání přírodních i umělých překážek – rychlý běh na 25m – vytrvalostní běh nejdéle 30s – skok daleký z místa odrazem snožmo a skok daleký z rozběhu – hod míčkem horním obloukem na dálku Sportovní gymnastika (v 1. ročníku): Akrobatická cvičení: – převaly stranou v lehu – vzpažit (válení sudů) 51
– kolébka na zádech – ze sedu skrčmo, uchopením za bérce z dřepu spojného leh vznesmo – skrčmo kolébkou vzad – stoj na lopatkách – z lehu vznesmo – kotoul vpřed – z podřepu spojného – předpažit, i opakovaně Cvičení na nářadí: a) cvičení na lavičce – chůze vpřed, vzad i s obraty (také na kladince lavičky) – přeběhy lavičky b) šplh na tyči – šplh s přírazem na tyči Sportovní hry: příprava: – přihrávka obouruč ve dvojicích (na místě) – vrchní přihrávka jednoruč na místě – vrchní chytání obouruč na místě Konkrétní sportovní hry – dle podmínek školy Plavání: dle podmínek školy Lyžování: dle podmínek školy Sáňkování: – sjezd na saních na přiměřeném svahu – sjezd přímý a šikmý se zatáčením – rozjezd jednotlivce a dvojic Turistika: (v 1. ročníku): – chůze k cíli vzdálenému asi 1.5 km – smyslové hry zaměřené na pozorování okolí a hledání předmětů – chování v přírodě – překonávání přírodních překážek – orientace v terénu (vím, kam jdeme) 2. ročník – 3. ročník Pořadová cvičení a chůze: – základní postoje - pozor, pohov – základní povely - nástup, pozor, pohov, vpravo vbok, vlevo vbok, vyrovnat, rozchod – nástup na značky, do řady, do družstev, společný pozdrav – chůze do rytmu (na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích Rytmická gymnastika a tanec: – rytmizace jednoduchých pohybů podle písní – pohyb v dvoudobém taktu, dvoudobý takt v písni – střídání chůze a běhu - nepravidelné, pravidelné – přísunný krok, cval stranou, poskočný krok – využití naučených kroků v lidovém tanci, chůze s průpletem Průpravná cvičení: – rozcvičky k procvičení koordinace pohybů ve trojdobém a čtyřdobém taktu – cvičení ve stoji spojném i stoji rozkročném – cvičení v kleku, v sedu snožmo, zkřižmo i skrčmo – cvičení v lehu na zádech – chytání míčů a míčků do obou rukou po vlastním nadhozu i odrazu od země i od zdi Drobné hry: – hry spojené s během – hry spojené s házením – hry pro uklidnění – hry na hřišti (pravidla her s míčem) Cvičení rovnováhy: 52
– stoj na jedné noze (druhá v pohybu) – poskoky na jedné noze – chůze po lavičce s plněním drobných úkolů (nesu míč, přeskakuji překážku, přidávám potlesky nad hlavou, před a za tělem apod.) – chůze po kladince lavičky Lehká atletika: Běhy: – běh střídavý s chůzí – běh přes drobné překážky, např. v přírodě ( přes kameny, větvičky apod.) – štafetové běhy – rychlý běh do 25 metrů, ve třetím ročníku do 40 metrů Skoky: – skok z místa s doskokem na měkkou podložku – výskoky na překážku ( rozběh, seskok) – skok přes motouz ve výši kolem 50 cm – přeskok pruhu širokého 50 - 100 cm – přeskok lavičky s dopadem na měkkou podložku – skok daleký s rozběhem Hody míčkem a drobnými předměty v přírodě: – házení kaštanů, šišek (vrchní oblouk – pravá i levá paže) – házení různými předměty na cíl – házení míčkem a kutálení míčů – přehazování míčů a drobných předmětů – házení do naznačených terčů o straně 1 metr na vzdálenost 4 metry – hod míčkem na dálku Sportovní gymnastika ve 2. – 3. ročníku: Akrobatická cvičení: – přidat změny postojů a poloh, upevnit dovednost správného kotoulu napřed – převaly a kolébky na zádech – leh na zádech, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně – sed zkřižmo, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně – válení stranou i do mírného svahu – kotoul napřed ze stoje spojného, ze stoje rozkročného – kotoul, obrat, druhý kotoul; dva kotouly za sebou – kotoul napřed z chůze – stoj s oporou o lopatky a záloktí (svíčka) – cvičení rovnováhy ( ve stoji na jedné noze) Cvičení na nářadí: a) cvičení na lavičkách – chůze vpřed i vzad s obraty, přeběhy lavičky – cvičení v sedu rozkročmo na lavičce – sed rozkročmo – přitahování těla k lavičce (nohy napjaté) – vzpor dřepmo u lavičky (držíme se rukama),vzpor stojmo, střídání – lezení po lavičce ve vzporu dřepmo s uchopením lavičky ze stran – chůze po kladince lavičky s plněním drobných úkolů b) šplh na tyči šplh s přírazem do přiměřené výšky podle individuálních předpokladu žáků c) další nářadí lze používat přiměřeně věku podle podmínek školy (švédská bedna, žebřina, trampolína) Dbáme na zásady bezpečnosti. Sportovní hry: přípravné cviky: přihrávky obouruč na místě (ve dvojicích, ve skupinách) 53
vrchní přihrávka jednoruč na místě i při chůzi chytání obouruč na místě běh nebo chůze s házením míčem o zem míčové hry Turistika a pobyt v přírodě: chůze v terénu, překonávání překážek táboření, ochrana přírody, organizace činností ve skupině žáků, vzájemná spolupráce chování se v dopravních prostředcích chůze k cíli vzdálenému cca 2km pozorování přírody, odhady vzdáleností (mezipředmětové vztahy) Plavání, lyžování, sáňkování: podle podmínek školy Zdravotní výchova v 1. – 3. ročníku Do celého prvního období výuky tělesné výchovy je zařazována zdravotní výchova, důležité je: – dbát na osobní čistotu těla, prádla, oděvu, cvičebního úboru – dodržovat čistotu a pořádek v prostředí tělocvičny – otužovat vzduchem a vodou (ranní mytí studenou vodou) – seznamovat žáky s vhodnou životosprávou – do programu dne zařazovat pohybové aktivity ( tělovýchovné chvilky) – upozorňovat žáky na vliv dostatečného množství pohybu pro jejich zdravý vývoj (mimoškolní Tv) – předcházet úrazům tím, že dbáme, aby žáci dodržovali pokyny týkající se jejich bezpečnosti a ochrany zdraví – vést žáky, aby si uvědomovali, že při mimoškolních pohybových aktivitách musí dbát na svou bezpečnost, uvažovat o svém chování a dodržovat pokyny dospělých, aby vyrostli v zdravé lidi – vést žáky k tomu, aby uměli zavolat pomoc v případě, že se vyskytnou u úrazu Úkoly zdravotní výchovy se neplní jenom v rámci tělesné výchovy, ale uplatňujeme je i v ostatních vyučovacích předmětech. D) Očekávané výstupy na konci 1. období: TĚLESNÁ VÝCHOVA Žák: spojuje pravidelnou každodenní pohybovou činnost se zdravím a využívá nabízené příležitosti zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěžích uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých prostorech školy reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci ZDRAVOTNÍ TĚLESNÁ VÝCHOVA Žák: uplatňuje správné způsoby držení těla v různých polohách a pracovních činnostech; zaujímá správné základní cvičební polohy zvládá jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením Poznámka: Prvky ZdrTV jsou využívány v povinné TV; ZdrTV jako ucelený systém je nabízena žákům III. (II.) zdravotní skupiny v samostatných vyučovacích hodinách - viz charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a zdraví v RVP ZV a poznámky k rámcovému učebnímu plánu.
54
Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce Vzdělávací oblast je v 1. - 3. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu: Práce a finance A) Výchovně vzdělávací cíle: rozvíjet jemnou motoriku žáků a jejich manuální zručnost vytvářet při praktických činnostech s různými materiály základní pracovní dovednosti a návyky prostřednictvím pracovní praktické činnosti žáků napomáhat rozvoji jejich rozumové činnosti, rozšíření jejich obzoru vést žáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvažovat o různých možnostech opracovávání materiálů a všímat si jejich vlastností umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat k čemu slouží, naučit se s nimi bezpečně zacházet a volit pro určitou pracovní činnost pracovní nástroj podle jeho vhodnosti postupně vytvářet pozitivní vztah žáků k práci prostřednictvím praktické činnosti s různým materiálem a nástroji pomáhat zpřesňovat představy dětí o věcech a jevech okolního světa učit žáky, aby při práci uvažovali, aby věděli, co chtějí dělat a připravili si všechno, co budou k práci potřebovat, učit žáky individuálně zodpovídat za kvalitu své práce, seznámit žáky s hodnotou materiálů vyjádřenou penězi používat peníze v běžných situacích, učit se odhadu kontrole ceny nákupu a vrácených peněz získávat aktivní vztah k ochraně životního prostředí a utvářet počáteční vědomí o individuálních možnostech každého člověka při řešení ekologických problémů dát prostor žákovským nápadům pro praktické práce a tvůrčí činnosti B) Charakteristika předmětu: Při praktických činnostech není v tomto období vhodné dělit děti na děvčata a chlapce. Vhodné je práci individualizovat nebo pracovat ve skupinách a přitom dbát důsledně na bezpečnost žáků. Praktické činnosti v 1. období základního vzdělávání jsou vyučovacím předmětem s úzkými vazbami na ostatní předměty. Výuka komplexním způsobem přispívá k rozvoji žáků. Rozvíjí jejich motorické schopnosti, manuální dovednosti a pracovní návyky. Žáci se učí spolupracovat, organizovat svou práci i práci spolužáků, pracovat v týmu. Žák se učí základům technologické kázně, bezpečnosti práce, organizaci práce a prostředí. Při výuce jsou upřesňovány představy žáků o věcech a jevech, o kterých hovoří při vyučování českému jazyku, matematice a prvouce. Učí se poznatky o nich prakticky využívat. Obohacuje se řeč dětí a začínají se vytvářet základy technického myšlení. V průběhu praktických činností v 1. – 3. ročníku jsou uváděny jen základní informace o materiálech, pomůckách a nářadí. Při práci s drobným materiálem učíme žáky stříhat, ohýbat, spojovat, výtvarně ztvárňovat - dávat výrobkům pěkný vzhled. To podporuje dětskou představivost obrazotvornost a vytváří smysl pro estetické cítění. Při práci s papírem učíme žáky poznávat vlastnosti a druhy papíru, naučíme je správně držet nůžky, stříhat celou délkou ostří nůžek i části ostří. Učíme je poznávat z čeho nůžky jsou a jaké mají vlastnosti a jak se s nimi bezpečně zachází. Při modelování žáci poznávají vlastnosti modelovací hmoty, vytvářejí z ní jednoduché předměty, zvířata i postavy a to většinou podle jejich vlastních představ. Modelování lze vhodně využívat při skupinové práci na určité téma, často ve spojení s ostatními vyučovacími předměty. Žáci se pak musí mezi sebou dohodnout na společném řešení a práci si mezi sebou rozdělit. Uplatňuje se zde spolupráce a komunikace. Nezanedbatelný je přínos vyučovacího předmětu pro uplatňování výchovy žáků ke zdraví a jejich bezpečnosti. Charakter předmětu umožňuje nenásilné zařazování výchovy k ochraně přírody a vytváření základů pro ekologické cítění žáků. Při praktických činnostech se žáci učí: organizovat své pracovní prostředí a vlastní činnosti – rozdávat, uspořádat své pracovní místo, sbírat, ukládat, udržovat své náčiní i místo v pořádku 55
pracovní kázni – být pozorný a opatrný, vědět co dělat, aby byla určitá pracovní činnost dostatečně bezpečná pro žáka samotného i pro spolužáky, dodržovat též hygienická pravidla, dbát na správné držení těla při činnostech a správné uchopení pracovního náčiní, při jeho správném výběru uvědomovat si význam vlastní činnosti a práce umět o své činnosti povědět druhým Dbáme na to, aby byly praktické činnosti spojovány s rozvojem poznání a řeči. Vyučovací předmět praktické činnosti by měl být v průběhu celého 1. vzdělávacího období volně mezipředmětově využíván. Žáci si při něm mohou připravit všechny drobné pomůcky které potřebují k výuce v rámci dalších vyučovacích předmětů. V tematických celcích převládá široké spektrum praktických činností kterými se mohou žáci v průběhu vyučování zabývat. Je zcela na vyučujícím učiteli a jeho pedagogických záměrech, jak tematické celky do výuky zařadí, zda se bude k některým okruhům v průběhu roku vracet, jak na ně bude v následujícím ročníku navazovat. Při realizaci praktických činností v jednotlivých ročnících je třeba uvažovat o míře integrace praktických činností s obsahem dalších vyučovacích předmětů, např. člověkem a jeho svět, výtvarnou výchovou, matematikou, českým jazykem. Praktické činnosti jsou v 1. období základního vzdělávání základem všech tématických celků. V jejich průběhu jsou uváděny jen základní informace o materiálech, pomůckách a nářadí a to jako nezbytné poznatky s ohledem na jejich použití. Žák také u každé práce dostává poučení o bezpečnosti při zacházení s nářadím a ochraně zdraví při určité pracovní činnosti. C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: 1. ročník: Náplň výuky pracovním činnostem je dána činnostmi s papírem, modelovací hmotou, se stavebnicemi, s různým drobným materiálem, výrobou drobných předmětů a pomůcek pro výuku, péčí o květiny ve třídě a činnosti, které vyplývají z mezipředmětových vztahů. Práce s papírem: základní vlastnosti papíru a lepidla držení nůžek, z čeho nůžky jsou a které nůžky jsou pro děti bezpečné různé techniky: překládání, rýhování, utržení pruhu papíru, vytrhávání, skládání, vystřihování, nalepování skládání z papíru - varhánky, obálka na pomůcky, šipka, čepice, kelímek, loďka aj. vystřihovánky z časopisu, předtištěné např. oblékání panenek, připravené vystřihovánky staršími žáky, vystřihování tvarů pro činnosti v M (přípravná početní cvičení) pomůcky pro výuku M, Čj, člověka a jeho svět - kartičky, kapsáře, geometrické tvary stříhání a slepování - ozdoby, květy, kombinované techniky ve spojení s Vv nalepování vystřižených tvarů - vytváření obrázků k vyprávěnému nebo čtenému příběhu společné práce k některému projektu, např. pohádce Modelování: seznámení se s vlastnostmi plastelíny, moduritu; pomůcky: podložka, nůž zacházení s uvedenými modelovacími materiály, jak s nimi pracujeme, co k tomu potřebujeme; technika práce: válení v dlaních, v prstech, na podložce, roztlačování v dlaních a na podložce, přidávání a ubírání hmoty, vytahování, modelování příklady výrobků: předměty jednoduchých tvarů, o kterých se učíme v M, Čj a prvouce, figurky zvířat a lidí podle čtených nebo vyprávěných příběhů, též podle fantazie žáků, motivace k modelování, dárky pro své blízké Práce s drobným materiálem: Praktické činnosti by měly být v 1. ročníku průběžně spojovány s ostatními vyučovacími předměty. Měly by učivo ostatních předmětů ztvárňovat, pomáhat k pochopení probíraných pojmů. V pracovních činnostech si mohou děti připravit celou řadu dobrých pomůcek pro činnostní výuku ostatních předmětů. Práce s pomůckou, kterou si žák vyrobí sám, ho motivuje a uspokojuje. Při výrobě dalších věcí je třeba vždy pamatovat na jejich použitelnost. Výroba předmětů a ozdob 56
určených k darování má význam při vytváření vzájemných mezilidských vztahů i při vytváření dobrého vztahu k práci – upotřebitelnost výrobku, udělání radosti druhým. Výrobu drobných předmětů pro výuku v jiných předmětech a jejich údržbu nebo obnovu lze běžně zařazovat do praktických cvičení. Použijí-li žáci na uskladnění pomůcek různé krabice, zásuvky nebo košíčky, mohou si je při praktických cvičeních uspořádat, doplnit to, co jim chybí. Žáky vedeme k pečlivé údržbě jejich pomůcek. To, že je má v pořádku, mu při jejich použití velmi pomůže. Pochopí význam uspořádání věcí a udržuje v pořádku i nářadí potřebné pro praktické činnosti. Dle uvážení učitele je možné do pracovních činností zařadit výrobu různých drobných předmětů a dárků např. z přírodního materiálu jako jsou žaludy, kaštany, šišky aj.: – zpracovávat můžeme přírodniny: šípky, jeřabiny, kousky slámy, žaludy, kaštany, listy, koření, semena – dalším materiálem mohou být: špejle, dřívka od nanuků, krabičky, korkové zátky – při zpracování použijeme: nůžky, nůž, jehlu, bavlnku – techniky práce: propichování, navlékání, spojování, svazování – příklady výrobků: korále, figurky, zvířata, ozdoby,… Žáci se učí být při pracovních činnostech ukáznění, dbát na bezpečnost, soustředit se na práci, zbytečně mezi sebou nehovořit. Při činnostech se však učí navzájem si povědět, co dělají, s čím pracují, jak určitou činnost provádějí. Tak se praktické činnosti spojují s rozvojem poznání i řeči. Pracovní činnosti se stavebnicemi: Stavby podle předlohy z kostek, stavby podle fantazie žáků (práce individuální i skupinová), sestavování obrázků podle předlohy - obracení kostek, sestavování modelů věcí - montáže podle předloh, vystavování prací, později demontáže. Péče o květiny: Do vyučovacího předmětu praktické činnosti 1. ročníku je vhodné zařadit péči o květiny. Tyto činnosti bezprostředně souvisí s člověkem a jeho svět. V péči o květiny se mohou žáci střídat. Také mohou pěstovat a sledovat zasazená semena (např. hrách, fazole). Práce a finance: Společný nákup v obchodě za účelem přípravy malého občerstvení. 2. a 3. ročník: Práce s papírem a kartonem: – vlastnosti papíru, kartonu, lepidla (tloušťka, barva, tvrdost, savost) – pojmenovávání druhů papíru: balicí, novinový, kancelářský, kreslicí – zacházení s předměty: nůžky, nože, lepidla, kolíčky – technika práce: překládání, ořezávání, přestřižení, vytrhávání, skládání, slepování, nalepování papíru na karton, odměřování Příklady výrobků: • vytrhávané ubrousky a ozdoba různých věcí, např. květináče • jednoduché předměty a pomůcky do vyučování, např. metr z papírových proužků, geometrické tvary aj. • podložky z propletených proužků, záložky do knih aj. • výrobky vzniklé skládáním papíru, loďky, parník, čepice aj. • ozdoby na vánoční stromeček, např. řetězy, košíčky, srdíčka • věci k obchodování nakreslené, vystřižené, nalepené na karton, obkreslené podle šablony • výroba notýsků, sešití papíru, ozdoba štítkem Práce s modelovací hmotou: – modelovací hlína, plastelína, modurit, těsto – hnětení, válení, ubírání, spojování, vaření, sušení – tvárnost, tvrdost – zásady bezpečného zacházení s ostrými předměty
57
Příklady výrobků: věci, o kterých se učíme v prvouce (ovoce, zelenina, ptáci, zvířata), v matematice (geometrická tělesa, geometrické tvary), ve čtení (zobrazování dějů z četby nebo z vyprávění) Práce s drobným materiálem:. – provázky, sláma, přírodniny (semínka, listy, šišky, plody, větvičky aj.), špejle, drátky, korek, krabičky, papír, karton – nůžky, nůž, tupá jehla, bavlnka, lepidlo, zavírací špendlíky, aj. – propichování, spojování, ohýbání, stříhání, nalepování, slepování, lisování, skládání do tvarů – seznamování se s nástroji a pomůckami, s účelem jejich použití – zásady bezpečného zacházení s ostrými předměty Příklady výrobků: ozdoby, zobrazování nějakého pracovního prostředí (skupinová práce), zdobení různých předmětů, lakování, práce s drátkem a lepidlem Práce montážní a demontážní: – různé druhy stavebnic – seznámení se s návodem pro práci s nimi a předlohami pro stavby a konstrukce, možnosti užití stavebnice mohou předvést žáci, kteří si určitou stavebnici do školy donesli – vytváření plošných a prostorových kompozic ze stavebnicových prvků a volného materiálu podle předloh i podle fantazie žáků – stavebnice se spojovacími prvky a díly - konstrukční činnosti – sestavování jednoduchých pohyblivých modelů podle předlohy i podle představy žáků – montáž a demontáž, urovnávání dílů stavebnice k dalšímu použití – osvojování si správných pracovních dovedností a návyků při organizaci, rozmýšlení si své vlastní činnosti, zachovávání bezpečnosti a hygieny při činnostech Práce s textilem: – textilie bavlněné, lněné, vlněné, hedvábné, z umělých vláken - jejich rozlišování, nitě, bavlnky, šňůrky, stužky, poutka, knoflíky – nůžky, jehly, špendlíky – šití - navlékání přiměřeně dlouhé nitě, uzlík, přední a zadní steh, prošívání, stříhání, sešívání předním a zadním stehem sešití kousku látek k sobě - jednoduchý výrobek, oprava oděvu – přišití knoflíku nebo poutka aj. – dodržování pravidel bezpečnosti a hygieny práce zásady bezpečného zacházení s ostrými předměty Lidové zvyky, tradice a řemesla: – lidové zvyky a tradice, lidová řemesla: poznávání na základě přímých ukázek nebo videa, návštěvy regionálních muzeí apod. – ukázky: drhání, batikování, modrotisk, výroba vizovického pečiva, ozdoba kraslic, práce se slámou, vyřezávání apod. Příklady výrobků: jednoduchá ozdoba, šperk, svícen, vánoční ozdoba, kraslice, vizovické pečivo, ubrousek zdobený batikou apod. Stolování: příprava talířů a příborů ke svátečnímu obědu chování se u stolu příprava jednoduchého studeného pokrmu Práce na školní zahradě, pěstitelské práce v učebně (podle podmínek školy): na podzim a v zimě: ošetřování pokojových rostlin na jaře v učebně: pěstování cibulovin v květináči – květina pro maminku (předpěstování v papírových květináčích nebo v kelímcích), přesazování do květináče, který si žáci ozdobili pozorování klíčení semen fazole nebo hrachu, nakličování, přesazování, jakmile začne rostlina růst. Semena řeřichy (klíčení na vlhké vatě), klíčení obilí a jeho růst (zeleň na velikonoční svátky) 58
na jaře na zahradě: dělání řádků podle šňůry, setí zeleniny, dělání důlků pro sazenice, sázení květin na záhon, péče o rostliny – kypření půdy, pletí, zalévání první jednoduché společné záznamy o postupu práce a o časovém pozorování růstu a vývoje rostliny Práce a finance: BBB) peníze - rozměňování mincí, výměnný obchod, nákupy a náklady a školní potřeby, pomoc při prodeji na školním bazárku Praktické dovednosti: Na konci 1. období žák: – rozlišuje běžně užívané druhy papíru, dovede papír přeložit, vyrobit skládáním jednoduchý výrobek, odtrhnout naznačenou část, přestřihnout, vystřihnout nakreslený tvar, čistě slepit (použít vhodné lepidlo), nalepit vystřižené tvary – dovede z drobného materiálu vyrobit jednoduchý praktický výrobek, k práci volí vhodné nástroje a bezpečně s nimi zachází – rozlišuje běžné pracovní nástroje (nůžky, nůž, jehla, kleště, šroubovák, kladívko) a bezpečně s nimi zachází – dovede pracovat s některou ze stavebnic a vytvořit několik výrobků podle předlohy i podle své představy – při práci s modelovací hmotou dokáže vytvořit několik výrobků a dovede o nich hovořit; získal základní hygienické návyky při práci s těmito materiály – dokáže navléknou nit, zkusí přišít knoflík, dovede sešít dva kusy látky k sobě – při praktických činnostech si dovede věci urovnat, udržuje pořádek na svém místě, stará se o své pomůcky, má je připravené na vyučování D) Očekávané výstupy na konci 1. období: PRÁCE S DROBNÝM MATERIÁLEM Žák: vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů DDD) pracuje podle slovního návodu a předlohy KONSTRUKČNÍ ČINNOSTI Žák: zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi PĚSTITELSKÉ PRÁCE Žák: provádí pozorování přírody, zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování pečuje o nenáročné rostliny PŘÍPRAVA POKRMŮ Žák: připraví tabuli pro jednoduché stolování chová se vhodně při stolování PRÁCE A FINANCE Žák: GGG) používá peníze v běžných situacích HHH) odhaduje a zkontroluje cenu nákupu a vrácené peníze
59
Vzdělávací oblast: Náboženská výchova Vzdělávací oblast je v 1. – 3. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu Náboženství A) Výchovně vzdělávací cíle: – pracovat na základních rysech a křesťanských hodnotách motivovat žáky k zájmu o víře seznámit se s Biblí, jako knihou, ve které Bůh mluví s lidmi – poznávat základní biblické postavy Starého zákona a dávat je do souvislosti jako předpoklad, aby pochopili zjevení Nového zákona vyjadřovat úžas nad krásou díla stvoření, pozitivně vnímat jedinečnost tvorů i jednotu celku stvoření. nalézat člověka jako vrchol stvoření. Přijímat přírodu jako dar Boha člověku. chápat jedinečnost člověka a obraz Boha, který zná a oslovuje každého jménem, všechny tvory miluje a chrání. vnímat křesťanský postoj chvály a díků Stvořiteli za přírodu a lidské společenství. zakoušet pocit lásky a důvěry ve společenstvích s pozitivními vztahy (zejména v rodině). identifikovat zlo mezi lidmi a ve světě. Rozumět potřebě „záchrany světa“. Rozlišit následky dobrého a zlého počínání na starozákonních příbězích, které převypráví. seznámit se základními událostmi Ježíšova života, Panny Marie a Svatých . chápat biblické a evangelní poselství jako pramen křesťanské víry. pochopit význam mše sv. orientovat se v kostele a v liturgickém prostoru. seznámit se se smyslem nejvýznamnějších slavností a svátků liturgického roku s odkazem na odpovídající biblickou událost. chápat potřebu křesťana smířit se nejen s lidmi, ale i s Bohem. sumarizovat pravidla křesťanské morálky v přikázáních Dekalogu. Vysvětlovat přikázání, která viditelně nevycházejí z přirozeného mravního zákona. rozlišovat modlitbu chvály, prosby a díků. znát nazpaměť texty základných modliteb
V náboženství se věnujeme: poznávání biblických osobností Starého zákona – jejich osobnosti zařazujeme je do biblického kontextu poznávání Ježíše, Panny Maria a svatých výchově smyslového vnímání historických náboženských událostí základům náboženského vyjadřování procvičování pozornosti, paměti, představivosti, obrazotvornosti,… radostnému děkování za život. Chválíme za stvoření a za všechny dary, které od Boha dostaneme. Oslavě událostí liturgického roku solidaritě s potřebnými lidmi mravní výchově (vytváření správných návyků a vztahů k lidem, k sobě a k Bohu) B) Charakteristika předmětu: Předmět „náboženství“(a to římskokatolické) nepředstavuje jedinou, přesto však stěžejní součást náboženské výchovy na škole. ZŠ sv. Augustina jako církevní škola klade „… Krista jako základ [svého] výchovného projektu…“ (KŠ 34) a sv. Augustina jako pomocníka a vzor na cestě. Proto určitý náboženský rozměr obsahují veškeré vyučovací předměty, jakož i aktivity mimo rozvrhovanou výuku. Křesťanskou výchovu umožňuje zejména přístup učitelů a jimi vytvářená pedagogická atmosféra. Předmět „náboženství“ již přítomný náboženský rozměr výchovy ve škole zřetelněji artikuluje a integrálně doplňuje. (Srov. KŠ 50). Vyučovací předmět především „…usiluje o zdůraznění rozumového aspektu, který rozlišuje a motivuje křesťanskou volbu věřícího a ještě dříve náboženskou zkušenost 60
člověka [žáka]…“ (NRVKŠ 69; srovnej S čl. I. odst. 3) – předmětu dominuje vzdělávací (nauková) složka. Proto si předmět neklade za cíl přímou evangelizaci a katechezi pokřtěných žáků, ani přípravu k přijetí svátostí (srov. NRVKŠ 68). Předmět a učitel respektuje odlišnou konfesi nebo bezkonfesnost žáka, přičemž vytváření vzdělanostních předpokladů pro katechetickou formaci katolicky věřících žáků mimo školu se nevyhýbá. Výchovná složka předmětu se realizuje tím, že žáky vede (bez ohledu na konfesi) k nalézání obecně lidských existenciálních otázek a spirituálního rozměru životní zkušenosti. Především však předmět slouží výuce katolického učení a způsobu nazírání světa – ovšem bez nároku na přijetí této výzvy. Proto předmět, ač konfesně determinován, klade důraz na „… budování pozitivních a otevřených vztahů, na toleranci k lidem jiných náboženských vyznání a na rozvíjení ekumenických postojů…“ (O str. 5). Důležitým aspektem je rovněž inkulturační rozměr předmětu, kdy jsou žáku bez ohledu na konfesi systematicky a uceleně předávány křesťanské a katolické kulturní vzorce. Předmět se realizuje v souladu s § 15 zák. 561/2004 Sb. – Školský zákon v platném znění a podle „Směrnice o školním vyučování náboženství arcibiskupa pražského. Předmět se vyučuje důsledně v souladu s magisteriem Katolické církve obsaženém zejména v jejím Katechismu. Předmět plně pokrývá vzdělávací obsah oboru „Římskokatolické náboženství“ (dodatek k Rámcovému vzdělávacímu programu základního vzdělávání). C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: 1. ročník Bible: kniha od Boha pro nás Na počátku bylo slovo. Stvoření. Sv. Ludmila a Sv. Václav Adam a Eva. První hřích: neposlušnost Kain a Ábel: závist Noe a jeho rodina. Potopa. Duha Svátek Všech svatých a dušičky Babylonská věž Sv. Augustin Abrahám a Sára. Co Bůh slíbil Abrahamovi? Advent Víra Abrahama „obětování“ Izáka Vánoce Tři králové Křest Ježíše Ezau a Jákob. „Podvod“ Jákoba Popeleční středa Postní doba Děti Jákoba Josef Egyptský. Vyklad snů: 14 krav. Velikonoce Mojžíš Panna Maria 10 egyptských ran Útěk z Egypta Cesta na poušti Desatero 2. ročník Zvědové v Jerichu Sv. Ludmila a sv. Václav 61
Smrt Mojžíše Dobytí Jericha. Jozue Zpět v zaslíbené zemi Svátek Všech svatých a dušičky Gedeon Sv. Augustin Samson Advent Noemi a Rút Vánoce Tři králové Křest Ježíše Samuel David a Goliáš Král David Popeleční středa Postní doba Král Šalamoun. Šalamounův chrám Velikonoce Panna Maria Prorok Eliáš Daniel
3. ročník Prorok Eliša Námam ze Sýrie Ve vyhnanství Sv. Ludmila a sv. Václav Nehemiáš Jonáš Misie na světě Svátek Všech svatých a dušičky Sv. Augustin Advent Vánoce Tři králové Job Královna Ester Postní doba Velikonoce Projekty: proroci, ženy v SZ, králové
Očekávané výstupy - 1. období řečové dovednostI Žák: Orientuje se v základním obsahu křesťanské víry 62
Zná základní biblické obrazy Boha a rozumí jim na základě intuitivního přístupu k symbolům Je pozorný vůči morálním konfliktům v rozsahu svých dětských zkušeností a umí v nich uplatnit princip křesťanského zlatého pravidla Na základě vybraných momentů života Ježíše Krista dokáže vysvětlit základy křesťanského poselství. Orientuje se v základním obsahu křesťanské víry. Orientuje se ve střídání všedních dnů a křesťanských svátků a rozlišuje jejich rozdílnou náplň a funkci. Je pozorný vůči morálním konfliktům v rozsahu svých dětských zkušeností a umí v nich uplatnit princip křesťanského zlatého pravidla. Na základě zkušeností umí popsat křesťanství jako skutečnost prožívanou v církvi
Seznam zkratek citovaných církevních dokumentů: KŠ Katolická škola. Praha : ČBK, 1994. NRVKŠ Náboženský rozměr výchovy v katolické škole. Praha : ČBK, 1994. O Osnovy k výuce náboženské výchovy Římskokatolické církve v 1. – 9. ročníku základní školy. Praha: ČBK, 2004. S Směrnice o školním vyučování náboženství – koncept pražského arcibiskupa
63
