2009 I Místní lokalita V Chaloupkách

místní lokalita V Chaloupkách 3300 lleett oodd vvýýssttaavvbbyy cchhooddnnííkkůů aa 2255 lleett bbeezzpprraaššnnééhhoo ppoovvrrcchhuu Jaroslav Marsa Titulní strana 27.čísla Spomyšlekých aktualit nese snímek domů z lokality V Chaloupkách, jinak též Chaloupka. Tak je místně nazývána jedna z nejstarších částí obce se souvislou oboustrannou zástavbou rodinných domků kolem vyasfaltované cesty, která se záhy mění v polní, po které se lze i dnes dostat pěšky přes Vrcha do Horních Beřkovic nebo do Jeviněvsi, když obejdete nebo přejdete vytěženou pískovnu. Ale vraťme se na počátek. Ne vždy byla zmíněná část Spomyšle takto nazývána. Podle nejstarších údajů, na které jsem dosáhl, se jí již od dávných časů říkalo „beřkovská cesta“. V té době ovšem existovala bez okolních domků, pouze jako prašná, při deštích blátivá, občas vyspravovaná kamenem nebo štěrkem buď obcí nebo rolníky, kteří měli v okolí své pozemky. Cesta je skoro na celém svém spomyšelském úseku spádována směrem do vsi a v minulosti byla zdrojem mnoha nepříjemných situací – hlavně po déletrvajících deštích nebo prudkých nárazových přívalech dešťových vod. Povrchová voda splavovala úrodnou prsť s polí a beřkovskou cestou ji přinášela do obecního rybníka. Přitom tvořila v cestě hluboká koryta a způsobovala potíže obyvatelům žijících v domech v jejím bezprostředním okolí, hlavně pak v čp. 14, 15, 16 a 30. Základy cesty jsou zde bezpochyby již od „nepaměti“. Vždyť již r. 1403, ze kterého pochází první písemná zmínka o Spomyšli, musela obec existovat a její obyvatelé se museli dopravovat nejen na svá nebo vrchnostenská pole, ale i k nejbližším sousedům. Můžeme tedy předpokládat, že prvopočátek tzv. „beřkovské“ cesty, a nejen její, lze hledat již dávno před tímto datem. Kromě cesty „beřkovské“ lze do počátku osídlení Spomyšle datovat vznik cest do Lužce, do Jeňovsi, do Vraňan, do Daňovsi a do Mlčehost. Cesta do Mělníka, podobně jako některé cesty již jmenované, ležela v té době jinde, než ji známe dnes. Podíváme-li se na mapu Spomyšle zhotovenou v letech 1764-1768 v rámci tzv. I.vojenského mapováníIII), pak snadno zjistíme, že cesta vedla z obce směrem k bývalému hliništi, byla osázena stromořadím, ale tehdy kolem ní nestál žádný dům, ani jiná stavba. „Beřkovskou cestou“ se dále mohlo jít vpravo nahoru směrem k místu, kde v minulosti končila jarní procesí a vynášená smrtka byla I.mapování upalována na hranici, pořádaly se zde oslavné a památné ohně, např. k výročí narození prvního presidenta T. G. Masaryka, mírové ohně v době nedávno minulé a dnes se již „jen“ pálí čarodějnice, nejen kvůli zábavě omladiny, ale, jak doufám, i kvůli udržení starých obyčejů a zvyků. Cesta pak pokračovala lesíkem kolem staré hrušky, která padla za oběť větrné vichřici v létě roku 2003 a pokračovala napříč přes pozemky ležící na místě dnes již vytěžené pískovny. Za pískovnou pak cesta mířila k cílové obci Horní Beřkovice, podle níž nesla svůj název. Poblíže pískovny opouští „beřkovská cesta“ katastrální území naší obce a není bez zajímavosti, že se tak děje v bezprostřední blízkosti jeho nejvyššího bodu – 224,3 m n.m. U hliniště se také mohlo pokračovat v přímém směru tzv. roklí nebo spodní cestou, která byla vhodnější pro povozy. Tato cesta se asi v polovině stoupání rozdvojila: přímo se po ní mohlo stoupat směrem k II.mapování Beřkovicím a napojit se na cestu popsanou shora, Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

I

Místní lokalita V Chaloupkách.

nebo se otočit prudce doleva, směřovat podél lokality zvané „Vinice“ („Vince“) a tudy se dostat až do Jeviněvsi. Mapa II.vojenského mapování (1836-1852) III) již zaznamenala určité změny v zástavbě poblíže cesty. Čtením z mapy není možné přesně zjistit, které domy již v té době stály, ale lze se s určitostí domnívat, že určitá zástavba byla v místech, kde dnes stojí domy čp. 15, 16, 30, 29, 70 a 31. Dům čp. 31 byl tedy jediný, který již v té době při beřkovské cestě stál. Jistě měl jinou podobu, jiný půdorys, pravděpodobně byl přízemní, ale to není podstatné. Na mapě III.vojenského mapování (1877-1880) III) již zcela jasně nalézáme souvislou zástavbu – po obou stranách cesty je zakresleno po 6 staveních; postupem času se lokalitě začalo říkat „Chaloupka“ nebo „V Chaloupkách“ a tento místní název si nese dosud.

III.mapování

Z mapových zjištění, a nejen z nich, vyplývá, že lokalita V Chaloupkách je po stavbách na návsi a domcích od návsi k rybníku nejstarší v obci. Odůvodněně předpokládám, že k zástavbě došlo v letech 18721875, kdy byly postaveny všechny domky, kromě již zmíněného čp. 31. V té době neexistovaly žádné domy v dnešní Bosně, Škvárovně, K Jeviněvsi, K Cihelně. Ani na druhé straně vsi nebylo po domech ani památky - od rybníka směrem na sever i východ byla na spomyšelském i vraňanském katastru pouze pole. Nesmíme zapomenout, že tehdejší katastrální hranice

Spomyšle nebyla shodná s hranicí dnešní. Jedna z nejstarších novodobých písemných zmínek o beřkovské cestě pochází z března roku 1881. To zde již několik let stály domky na těch místech, jak je známe dnes. Vesměs šlo o stavby jednoduché, situované svou kratší stranou k ulici, postavené ze sušených cihel (tzv. buchet) na mělkých opukových základech, většinou o šíři kolem 5 metrů, se zdmi až 70 cm silnými a sestávající z jedné obytné místnosti (světnice), jakési chodby (síně), někde se schody na půdu, a druhé místnosti (komory), v níž se spalo. Světnice, kde se také vařilo a kde se scházela rodina nejen ke společnému jídlu, ale také práci (např. draní peří), byla vždy stavěna nejen s okny do ulice, ale i oknem do dvora, aby v ní byl dostatek denního světla. Zpočátku se svítilo svíčkami, petrolejkami, někde i karbidovou lampou. Zastupitelé obce tehdy rokovali o sjízdnosti cesty vedoucí k Beřkovicům, resp. o její nejvíce poškozené části, t.zv. rokli, a dohadovali se o tom, zda se má upravit jak zřízením dostatečné stoky, tak i zřízením nové koleje. V únoru následujícího roku se zastupitelstvo za předsednictví starosty Václava Krále rozhodlo, aby se vyzkoušela možnost opravit poškozenou cestu k Beřkovicům podle až dosud obvyklého způsobu, tj. dobrovolně. Za starostování Františka Péma se v lednu roku 1892 zastupitelstvo usneslo spravit obecní cesty, mezi nimiž byla také cesta k Hořením Beřkovicům. K dosažení tohoto cíle bylo usneseno, aby se potřebný štěrk vzal u p. Šulce v Mlčechvostech. V případě, že by se nalezlo příhodnější a vhodnější místo k dobývání štěrku v obci, vzal by se štěrk zde. Bylo rozhodnuto, že zavážení obecních cest tam, kde se může rozměřit, nechť děje se rozměření poměrně k daním, a tam, kde to rozměřit nelze, nechť se to děje podle for“. (Pro vysvětlení uvádím, že každý občan platil obecní daně, což byly poplatky z majetku a poplatky za služby, které pro něho obec zajišťovala, např. obecního strážníka, hlídače, pasáka, zvonění, poštovní službu apod.). Podle poměru povinných daní se tedy občané museli účastnit na opravách cest a to buď finančně, materiálem, prací nebo poskytnutím povozů a tažných zvířat.) Po šesti letech, byly-li záznamy pečlivě vedené, se zastupitelé obce podle návrhu pana starosty Péma usnesli, aby se spravila cesta k Beřkovicům okolo Weinbergovic1) u rybníka. Za prohazování šutru byla stanovena mzda 50 krejcarů za kubický metr. Když už jsem se zmínil o domcích kolem beřkovské cesty, tedy pro názornost přikládám obrázky z plánku jednoho z domků, v tomto případě čp. 44. Plánek je dílem stavitele Josefa Kusého z Horních Beřkovic, datován je 18.únorem 1875, originál je opatřen rakouským kolkem v hodnotě 50 krejcarů a razítkem obce Spomyšl.

Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

II


Další záznamy o cestě a jejím spravování a údržbě jsou prakticky stoletéII): Dne 4.12.1910 na zasedání zastupitelů navrhnul pan František Fišer, aby byla vyspravena cesta v ulici k Hoř. Beřkovicům – do částky 100 K. Zastupitelé návrh schválili. Za několik týdnů nato, dne 14.ledna 1911, oznámil starosta obce František Pém, že 100 K na vyspravení cesty v obci k Hoř. Beřkovicům nestačí a že bude třeba 200 K. Dva roky předtím, na své schůzce dne 25.3.1909, přijímají zastupitelé obce návrh starosty Péma, aby písek a štěrk v obecní pískovně nebyl vybírán u cesty k Hoř. Beřkovicům a pod polem p. Štolce (čp.21) pod pokutou 10 K. 27.7.1913 se na obecním zastupitelstvu projednával přípis, jímž Úrazová pojišťovna sdělila, že obecní pískovna byla zanesena pod č. 327/69 jako podnik úrazovému pojišťování povinný. Ze sdělení vyplývalo, že lidé, pracující byť jen krátkodobě v pískovně, museli být pojištěni a v případě úrazu by dostali vyplaceno odškodné. Pan Václav Bureš (1921-2000), náš občan, který ke sklonku svého života v letech 1999-2000 sepsal a po sobě zanechal velmi zajímavé čtení o životě obce v minulém století, popisuje lokalitu takto: Citát: Ulice „Chaloupky“ si nesla pravé jméno, neboť kromě domků tam nic jiného nebylo, několik deputátních domků, potůček vody s Vrchů tekl celý rok do rybníka, když napršelo, nemohl se nikdo kam vyhnout, ulice byla úzká, ještě rozježděná od potahů a tak poválečná léta okolo 50.let tomu začala dávat podobu. (Konec citátu.) Plnou pravdu Burešových záznamů potvrzuje také obecní kronika. Byly doby, kdy cesta nestačila pojmout náhlý příval deště a majitelé nížepoložených domků pak měli smůlu – vodu na dvorcích, někdy i v místnostech, občas hodně vysoko. Pamětníků takových výstřelků počasí již asi mnoho není. Např. velký déšť a kroupy dne 13.července 1927 způsobily, že „v ulici od vrchu hnala se voda celou šíří ulice, až do baráků jim tekla; u Dobruských čp.14 a v obecním domku u rybníka byli zatopeni, že hasiči museli vodu se stříkačkou táhnout ze sklepa u prvního a ve druhém bylo na metr vody i ve světnicích, na polích svahových byly hluboké výmoly, na řepě nebyly listy, zůstaly jen pahýly“I). Nebo: 11.června 1935 „dostoupila teplota 35 oC ve stínu, večer bouřka a kroupy, za hodinu spadlo 55 mm vody; s vrchu hnala voda celou šíří ulice od stavení ke stavení, roury pod silnicí nestačily, voda šla skrz Légrovi do zahrady a dostala se do obecního domku skrze zeď, kde bydlil Tréžl a měli ji zároveň s plotnou ve světnici. Na svazích byla prsť s polí odnesena, vymleta koryta…“I). Malý význam obecní části V Chaloupkách, který byl této lokalitě od „nepaměti“ přikládán, je možno ozřejmit i tím, že cesta a její domky nikdy nebyly vyobrazeny na pohlednicích obce. Pohlednice byly v tehdejších dobách, dejme tomu Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

III


před stoletím, pro širokou okolní veřejnost prakticky jedinou ukázkou výstavnosti obce a právě proto, že lokalita nebyla vyobrazována, se lze důvodně domnívat, že nebyla v oblibě jak místních obchodníků, kteří pohlednice vydávali, tak ani u vedení obce. Těžko jednoznačně odpovědět proč tomu tak bylo. Jistě, ulice nebyla „výstavní“, spíše naopak: neustále rozježděná, s hlubokými výmoly, blátem a prachem. Musím také přiznat, že podle údajů, které jsem měl možnost vidět a číst, v domcích při beřkovské cestě bylo tehdy, po stavbě domků, hodně neplatičů daní, hodně chudých lidí, kterým obec odpouštěla resp. za ně platila školné, občas se objevil nějaký ten průšvihář, zloděj, podvodník atd. Ještě v sedmdesátých letech minulého století si naše děti hrávaly po dešti na ulici před oknem domu, stavěly si hráze, dělaly rybníčky, pouštěly lodičky… Po každém větším dešti se cesta měnila v rozbahněnou stoku odnášející v proudu dešťové vody i spoustu zeminy s polí za obcí do rybníka. Velmi časté, léta trvající potíže s odvodem povrchové vody řešilo vedení obce v roce 1973I). Pracovníci Okresní správy silnic tehdy provedli úpravu silnice u Legerových (čp. 16), kde pokládali přes silnici 2 roury o průměru 60 cm, aby rozšířili kanál na odpadovou vodu, která teče s vrchů ulicí V Chaloupkách do rybníka. Práce trvala od 7.11.1973 do 14.1.1974. Koncem sedmdesátých let 20.století byla délka zastavěné části ulice asi 115 m, šíře ulice mezi 4,6 m do 6,8 m. Podle současných orientačních bodů je její začátek situován do míst, kde stojí dům čp. 15. Toto místo je také nejníže položené v celé její trase. Dalších asi 80 m délky měla ulice charakter polní cesty s krajnicemi. Vozovka byla podle momentální potřeby vyspravována různým kamenivem z místních zdrojů a vyspádována směrem ke středu, protože stále ještě sloužila, kromě dopravy, v celé své délce také k odvodu dešťové vody, čímž byl její povrch neustále devastován, plný výmolů, prachu, za deště louží. Zvláštností, kterou se tato cesta pyšnila, byla obecní studna zbudovaná roku 1910 u zdi dvora patřícího k domu čp. 42. Podle pamětníků v ní nikdy nebylo vody nadbytek, takže kdo chtěl mít dostatek vody pro všechen svůj dobytek a na vaření, praní a mytí, ten si musel hezky časně přivstat a ti další pak již tolik vody neměli. Že to vedlo ke svárům a rozmíškám mezi sousedy je celkem jisté. Chci připomenout, že v té době neměl nikdo z majitelů domku v této lokalitě svoji vlastní studnu. Důvod byl jednoduchý: domky neměly zahrady. Až mnohem později, po II.sv.válce, byla bývalým majitelům odňata půda a přidělena domkářům v „Chaloupkách“ - domky po levé straně ulice asi r. 1951, domky napravo od cesty obdržely pozemky na zahrádky r. 1952. Osobně pamatuji dobu z konce 60.let minulého století, kdy si občané chodili pro každý litr vody ke studni s pozinkovanými nebo smaltovanými kbelíky, ručně si vodu pro osobní potřebu napumpovali a odnesli domů. V té době již obyvatelé brali vodu pro svá hospodářská zvířata a na zalévání zahrádek ze svých soukromých studní, většinou umístěných na zahradách, takže voda na pití pro všechny stačila. Horší to však bylo s její kvalitou a to nemyslím jen na tvrdost. V roce 1967 byl proveden rozbor pitné vody z obecních studní. A výsledek? Voda ve studni „V Chaloupkách“ byla uživatelná po 20 minutách vaření. Jak se postupně zhoršovala situace s kvalitou pitné vody v obecních studních, tak se muselo uvažovat o jiném řešení, jak zásobovat lidi touto životně důležitou tekutinou. V poslední době, v době existence obecního vodovodu, byl ve studni tak asi 1 m vody, ač studna prý byla 17 m hluboká. Voda z ní se nepoužívala. Studna nakonec zanikla tím, že po velkých povodních v srpnu 2002 a následných pohybech spodních vod a podloží se v lednu roku 2003 propadla a její stěny se zřítily. Ihned nato byla rozhodnutím obecního zastupitelstva z bezpečnostních důvodů zasypána štěrkem. Mezi zahradou patřící k čp. 15 a pozemkem náležejícím k čp. 31 bývala asi 1 metr široká ulička, která spojovala lokalitu V Chaloupkách s hostincem u rybníka (U Malíků, U Jelenů, Pohostinství Jednota). Žádost Oldřicha Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

IV


Dobruského u čp. 31 o odkoupení uličky byla poprvé v roce 1942 a následně i v roce 1964I) zamítnuta, v roce 1976I) již žádost Vladimíra Dobruského dopadla na úrodnou půdu a ulička byla zrušena. Donedávna vedla lokalitou V Chaloupkách žlutě značená turistická cesta, která začínala u vraňanského vlakového nádraží a pokračovala přes Spomyšl po původní „beřkovské cestě“ směrem do Horních Beřkovic. „Beřkovská cesta“ se pro chůzi do Horních Beřkovic již dávno nepoužívá, tento způsob přepravy lidí a zboží se prakticky mezi lidmi vytratil. Občas je cesta využívána turisty přicházejícími z vraňanského nádraží, jejichž cílem je hora Říp. Využívají ji také občané Spomyšle k procházkám, někdy i k návštěvě židovského hřbitova. Pod vozovkou cesty bylo položeno potrubí pitné vody (pracovníci melioračního družstva Mělník dokončili pokládání hlavního vodovodního řadu po obci v roce 1976), v roce 1996 bylo pod povrch vozovky uloženo potrubí zemního plynu, o rok později byl pod chodníky v ulici položen telefonní kabel. V prosinci 2008 až únoru 2009 jsme byli v ulici svědky pokládání potrubí hlavního kanalizačního řadu včetně potrubí domovních přípojek. Elektrické vedení je vedeno po sloupech a poprvé se v domcích, podobně jako v celé obci, svítilo v srpnu 1927. První vlaštovkou, která ohlašovala změny vedoucí k příjemnějšímu životu obyvatel, bylo zhotovení chodníků po obou stranách cesty - položení betonových obrubníků a betonových dlaždic 50x50 cm. Stalo se tak přesně před 30 roky, v roce 1979. Ještě výraznější změnou k lepšímu byla úprava povrchu cesty z prašného na asfaltový. Šlo o ten úsek cesty, který leží přímo v zastavěné části obce a kolem něhož jsou postaveny obytné domky. Situace k tomu byla příhodná v osmdesátých letech 20.století. Tehdy se vedení obce rozhodlo a požádalo o nápravu. Projekt se nazýval ÚPRAVA MÍSTNÍ KOMUNIKACE V CHALOUPKÁCH VE SPOMYŠLI, byl vyhotoven v lednu roku 1984 a investorem byl MNV Spomyšl. Požadavkem vedení obce bylo zlepšit životní prostředí obyvatelům této lokality, kteří trpěli prachem, blátem a hlukem hlavně v období sklizně chmele. V čase sklizně našeho zeleného zlata, jak se chmelu s oblibou říkalo, se většinou na česačce pracovalo na dvě osmihodinové směny, od 6 do 22 hodin, a jak víte, česačka potřebovala stálý přísun štoků z chmelnic širokého okolí, což sebou ve svých důsledcích přinášelo zmiňované mizerné podmínky pro slušný život v přilehlých domcích. Projektant vypočítal náklady na stavbu ve výši 146,4 tisíc Kčs a následující spotřebu hlavních druhů materiálů: štěrk 32/63 … 825 t, drť 16/22 … 36 t, drť 8/16 … 24 t, drť 4/8 … 18 t, asfalt … 8,5 t a silniční emulze … 5 t. Práce na bezprašném provedení povrchu komunikace byly zahájeny i dokončeny v roce 1984, tedy právě před 25 roky.

+ Současný stav je takový, že cesta (ulice) je v majetku obce Spomyšl a je evidována pod kat.č. 420. Dosud nemá svůj oficiální název a to i přesto, že je nazývána již dlouhé desítky let "V Chaloupkách" a tento název je používán i na projektové dokumentaci. Cesta se stala vlastně slepou ulicí, která má v obydlené části asfaltový povrch, od prosince 2008 zvrásněný výkopy a pokládkou kanalizačního potrubí s dosud nedokončenou opravou povrchu. Kanalizační stoka označená A-2-3 má průměr potrubí 250, domovní přípojky 150 mm. Na kanalizační řad se domky připojovaly od konce dubna 2009. Za zastavěnou částí obce již cesta pokračuje jako polní, prašná, občas udržovaná srovnáním povrchu a vyřezáním okolních náletových křovin. Ty tam jsou doby, kdy se o takové obecní pozemky někdo staral, pronajal si je, sklízel ze stromů ovoce, platil obci poplatek a na své náklady prováděl průklest stromů a vyřezání náletových křovin. Podíváme-li se do ulice s místním názvem V Chaloupkách ve směru od silnice III/24633 (Spomyšl – Cítov), pak při levé straně stojí domky čp. 46, 35, 36, 37, 39, 41 a 40. Po malé proluce, v níž leží pole s ovocnými stromy, stojí oplocený areál s budovou sušárny chmele. V areálu stávala ještě plechová stavba ukrývající dvě strojní česačky chmele. Při pravé straně ulice stojí stavba čp. 15 (vchod má z jiné ulice), pak zahrada náležející k domu čp. 15, následují domky čp. 31, 42, 45, 44 a 43.

+ A jaká budoucnost čeká beřkovskou cestu? Netroufám si předpovídat, ale podle slibu vedení obce budou všechny povrchy silnic a cest v obci po dokončení výstavby kanalizace obnoveny do původního stavu. Tudíž i ulice V Chaloupkách by se měla dočkat. Přes areál vytěžené pískovny, kde cesta probíhá katastrem Jeviněvsi, bude obnovena ve formě cyklistické stezky. Tak zní slib firmy Demorecykla.

+ Snad bude dobré, zmínit se ještě o jednotlivých domcích v lokalitě, uvést pár faktů a dat. Myslím, že jejich dnešní obyvatelé nemají dost povědomí o svých předchůdcích, a mnohdy ho ani mít nemohou. Lidé se střídali, domky prodávali nebo dědili, stavby jako takové se měnily nejen co do půdorysu, ale i na výšku, občas zaúřadoval ohnivý kohout. Při každé takové „akci“ se spousta "nepotřebných" dokumentů a předmětů nevratně vyhazovalo, což, dívaje se na to dnešníma očima, bylo velmi neprozřetelné. O trochu podrobněji se zmíním o domku, který má čp. 36. Mohu směle říci, že od jeho současných obyvatel a současně i majitelů mi nehrozí žádné výhrady k textu nebo uveřejněným údajům. Na úplný závěr vám nabízím starší snímky cesty s pohledem nejen na domky, ale můžete se podívat také do tváří jejich dávným obyvatelům. Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

V


čp. 31 Jak již bylo dříve zmíněno, domek existoval již dlouho před vznikem ulice a je tedy nejstarším v ulici. Je zazname-nám již na první katastrální mapě Spomyšle z roku 1840, na stavební parcele č. 19. Roku 1871 žije v domku Václav Řezáč, o rok později spolu s ním také Václav Sadílek. Rodiny se do domku nevešly a tak Václav Sadílek roku 1875 staví při beřkovské cestě domek čp. 44. Není známo, jak dlouho a jestli vůbec v něm bydlel, protože již v roce 1882 se jeho jméno objevuje v čp. 38, zatímco v čp. 44 žil jiný nájemník. Václav Řezáč má v letech 18811885 propachtovaný 1 dílec "u krchova" a platí z něho 7 zlatých ročně. V letech 1884-1885 si propachtoval ještě dva díly (nevím kde). Od obou pachtů upustil dne 15.října 1885 a přenechal je dalším zájemcům. Roku 1882 je domek v majetku Josefa a Rozálie Hrobcových, o šest let později je majitelkou domku uváděna pouze Rozálie Hrobcová. Roku 1910 žila v domě vdova Rozálie Hrobcová, roz. Plicková *1856 (domovské právo ve Spomyšli dostala r.1904), dělník František Bašta *1899, jeho manželka Božena *1900, později přibyly jejich dvě děti, Vlasta *1923 a Bohumil *1925. V roce 1931 se rodina Baštových odstěhovala. Dům nebyl roku 1927 elektrifikován, proto jeho další majitel, Oldřich Dobruský (1908-1973), žádal roku 1937 obecní zastupitele o příspěvek k zavedení elektřiny do domku. Stalo se tak hlavně proto, že obytné stavení dne 9.května 1936 v ranních hodinách vyhořelo a v roce 1937 bylo podle dochovaného plánku novoveského stavitele Moláčka renovováno. Oldřich Dobruský pocházel z rodiny Dobruských (často ve starých zápisech uváděná jako Dobrovských), která žila v domku čp. 14. Jeho otcem byl Josef Dobruský *1874, matkou Alžběta *1873. Oldřich, který měl dalších šest sourozenců, byl v letech 1949-1951 předsedou MNV ve Spomyšli. Se svou manželkou Františkou měl několik dětí. Jedno z nich, Vladimír *1950, žije se svojí manželkou Milenou v domku v současné době.

čp. 35 Jedná se o jeden ze dvou domků stojích vedle sebe, které postavili dva Duchoslavové. Tento postavil Jiří (18151901), nar. ve Spomyšli čp. 19, se svou manželkou Alžbětou (1817-1899), roz. Rechcíglovou z Chržína čp. 42. Před stavbou domku žil Jiří s rodinou jako obecní sluha (pastýř, ponocný a hlídač) v obecním domku čp. 24. Do novostavby se Jiří D. nastěhoval s manželkou a synem Antonínem (18521915). Jiří D. platil v letech 1884-1889 ročně 12 a čtvrt zlatého za tři dílce propachtované na "ladech". Jeho syn Antonín D. se roku 1888 oženil s Marií Tošnerovou (1866-1939) ze Spomyšle čp. 12, manželům se pak narodil Václav (1888-1979), Alžběta *1890, Anna (1891-1978) a Antonie *1893. Antonín s manželkou Marií a čtyřmi dětmi žili v domku v roce 1910. Václav D. se oženil s Barborou Svobodovou (1894-1978) z Podvrd, spolu vychovali tři děti, Oldřicha (1919-2005), Zdeňka (1922-1989) a Václava *1923. Václav Duchoslav se r. 1927 přihlašuje k zavedení elektřiny do domku čp. 35. Nejmladší z dětí, Václav Duchoslav, se r. 1952 oženil s Evou Krausovou (*1931 v Terezíně), odstěhoval se do Litoměřic, kde pobývá dosud. Domek čp. 35 ve Spomyšli přenechal své dceři Mgr. Olze Zymákové *1955 v Litoměřicích, která do domku dojíždí spolu s manželem RNDr. Jiřím Zymákem (*1955 v Plzni) ze svého bydliště v Kralupech n.Vlt. Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

VI


čp. 36 Domek postavil druhý z Duchoslavů, Josef, který předtím žil v čp. 14. Na jaře roku 1884 domek kupuje Hynek Fišer (Ignatz Fischer) *1828, který si společně s manželkou Lidmilou roz. Husákovou *1836 z Jeňovsi čp. 65 půjčuje na koupi 400 zlatých u Občanské záložny v Roudnici. Předtím bydlel s rodinou v čp. 12. V období 1881-1885 měl propachtován 1 dílec u "vinic" (roční nájem 12 a čtvrt zlatého), v letech 1884-1889 si propachtoval 1 dílec na "ladech" za roční poplatek 3 zlaté a 65 krejcarů. V období 1887-1890 je Hynek Fišer obecním strážníkem ve Spomyšli. Roku 1889 se jeho syn František Fišer (nar. 1864 v Jeňovsi, zemřel 1946) oženil s Annou Stožickou z Beřkovic (18651949). Počátkem roku 1892 umírá Hynek Fišer. Lidmila Fišerová, Hynkova manželka, později vdova, provozovala v domku živnost hokynářskou a tento stav trval nejméně do roku 1895. Františku a Anně Fišerovým, kteří se stali majiteli domku, se v průběhu 16 let narodilo celkem šest dětí, druhým nejstarším byla dcera Marie *1891, předposledním syn Josef *1899. Oba tito sourozenci žili dlouhá léta ve Spomyšli. Uprostřed roku 1893 manželé zakoupili kousek pole v lokalitě zvané Na Vinci (Vinici), na což si půjčili 230 zlatých v Obecní spořitelně v Roudnici. František Fišer byl dlouholetým členem zastupitelstva obce - v letech 1896-ca 1903 a 1908-11, členem obecního výboru v letech 1919-1931 (rezignoval na členství). Roku 1906 domek vyhořel; byl to druhý požár v obci, při kterém zasahoval v tomtéž roce zřízený místní SDH. Výměna krovů a střešní krytiny proběhla ihned. Marie Fišerová se provdala za strojníka Josefa Horkého *1885 v Sedlci čp. 25, měli spolu dva syny - Ladislava *1913 a Josefa *1914. Josef Horký st. narukoval ihned na začátku I.sv.války na frontu a ještě v roce 1914 padl, jeho manželka Marie se s oběma malými syny vrátila do Spomyšle ke svým rodičům. František Fišer se r. 1927 přihlašuje k zavedení elektřiny do domku čp. 36. Jako vdova po padlém a se dvěma sirotky dostala Marie Horká v roce 1929 od státu prodejnu tabáku (trafiku), která pak se souhlasem obce stála na návsi naproti kovárně pana Josefa Hrušky (čp. 1). Její starší syn Ladislav, žijící v Praze, zemřel r.1947. Marie Horká se dožila úctyhodného věku 92 let, zemřela v září 1983. Od roku 1951 byl majitelem domku její syn Josef (1914-2001) s manželkou Alicí roz. Faltusovou (1923-1990). Ti společně vychovali tři děti, Miluši *1943, Ladislava *1945 a Květuši *1946. V roce 1991 přešel domek darovací smlouvou z Josefa Horkého na jeho dceru Květuši, od r. 2001 až do současnosti je domek čp. 36 součástí společného jmění manželů Květuše Marsové a Jaroslava Marsy.

František Fišer (1864-1946) snímek z roku 1935 Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

Marie Horká, roz. Fišerová (1891-1983) snímek z roku 1981

Josef Horký (1914-2001)

VII

Alice Horká, roz. Faltusová (1923-1990)


čp. 37 V roce 1882 bydlí v domku Vršovská. Roku 1888 jsem v domě zaznamenal Františka Tošnera, který současně také platil daně i z domku čp. 9. Od roku 1894 začal platit daně z domku čp. 37 Antonín Tošner a jeho manželka Anna, roz. Srbová. Roku 1910 žije v domě Josef Uher *1881, syn Václava Uhra a Anny, rozené Majznerové, dělník na dráze, spolu s ním manželka Růžena *1887, roz. Tošnerová a malé děti Josef *1907 a Antonín *1910. Roku 1921 domek vyhořel. Josef Uher je v domku zmiňován ještě v roce 1924. Dalším obyvatelem domu je čeledín Josef Řáda *1884, který ještě v r. 1910 bydlel v domě čp. 5a. Do čp. 37 se odstěhoval společně s manželkou Emilií *1886 a dcerou Růženou *1916. Ostatní členové jeho početné rodiny (7 dětí) se rozprchli po světě, syn Antonín *1913 se odstěhoval do domku pro zaměstnance usedlosti čp. 26 ve Spomyšli. Za II.sv.války je majitelem domku JUDr. Karel Štolc, majitel čp. 23 a dalších nemovitostí. V roce 1943 je z jeho majetku odvolán nucený správce. Jméno Josef Řáda je možné nalézt v souvislosti s tímto domkem ještě po II.válce - roku 1948 je jmenován soudním znalcem u soudu v Mělníku. Po roce 1948, kdy přestal být nájemcem statku čp. 8, se do domku nastěhoval svobodný pán Miloslav Svoboda *1908. Roku 1966 byl domek, jako objekt určený k demolici, prodán Josefu Horkému, ale uvolněn byl až r. 1977, kdy se Miloslav Svoboda odstěhoval do domova důchodců ve Všestudech. Roku 1990 připadl domek synu Josefa Horkého, Ladislavovi, který ho musel částečně zbořit, z části přestavět. Nyní žije v domku dcera Ladislava Horkého, Zdeňka Vítková *1968 se svým synem Ondřejem Vítkem *1994.

čp. 38 V roce 1882 je v domě veden jako obyvatel Václav Sadílek, týž, který roku 1875 postavil dům čp. 44 a který ještě předtím žil v domě čp. 31. Roku 1888 již domek obývá Josef Šafařík, v dalších třech letech František Šafařík, od roku 1892 Josef Neimel (jméno je v zápisech obce různě komoleno, např. Najml, Najmel, Neiml). V roce 1897 požádal Josef Neimel obec o povolení ke stavbě chlévků při čp. 38. Rodina Neimelova žije v domku až do konce 19.století, Josef je veden jako plátce daní ještě v roce 1904, ačkoliv byl od roku 1901 po smrti, jeho manželka Marie zemřela rok před ním. Manželé měli nejméně tři děti, Františka *1879, Marii *1882 a Josefa, poslední dvě jmenované byly v roce 1895 povinné školní docházkou. Roku 1903 bylo nezletilým dětem uděleno domovské právo ve Spomyšli. Po smrti Josefa Neimela st. byl r. 1901 na základě požadavku soudu sepsán inventář a proveden odhad nemovitostí. Marie Neimelová si vzala Derfla a v roce 1908 prodala domek čp. 38 manželům Josefu *1845 a Anně *1849 Šrytrovým. V roce 1910 žili v domku oba manželé Šrytrovi se svými dětmi, kterými byla Marie *1882, Václav *1886 a Anna *1892. Václav, povoláním obuvník, umírá roku 1923, Anna se vdala do Ledčic. Když roku 1933 zemřela majitelka domu čp. 38 Marie Šrytrová, zdědila domek její sestra Anna, provdaná Srbová v Ledčicích. Od té pak domek roku 1936 koupili manželé Josef a Zdeňka Šrytrovi. Roku 1950 manželé Josef a Zdeňka Šrytrovi převzali od Barbory Šrytrové vedlejší domek čp. 39. Následující rok dostali povolení ke zbourání domku čp. 38 a roku 1952 povolení k přístavbě dvou místností k domku čp. 39. Z obou domů se stal dům jeden a tak čp. 38 v této lokalitě zaniklo a bylo posléze přiděleno domku pana Josefa Šeby, který obdržel roku 1955 povolení ke stavbě ve Škvárovně.


VIII


čp. 39 Dne 10.4.1873 podává Antonín Tomek žádost o povolení k postavení domku, povolení dostává 5.7.1873 a podepsal ho tehdejší starosta obce Josef Turek. Roku 1882 je v domě stále veden týž Antonín Tomek se svou manželkou Marií a synem Josefem *1862. Antonín Tomek žil předtím, v letech 1871-1872 v čp. 18, v letech 1872-1873 v čp. 30. Jméno Tomek Anton jsem nalezl v obecních dokladech již roku 1865. Roku 1878 si v dražbě pronajal dva obecní pozemky za roční nájem 1 zlatý 20 krejcarů. a 1 zl 55 kr. Antonín Tomek ještě koncem roku 1880 dluží obci nájem z obecního domku v částce 1 zlatý, r.1882 dluží 10 zl 30 kr za nájem z čp. 24, roku 1883 dluží ještě 1,25 zl z domku čp. 24. Roku 1882 je povinen zaplatit obci poměrnou částku na přístavbu školy ve Vraňanech, v jeho případě šlo o 1 zl 55 krejcarů. V letech 1884-1889 platí ročně 1,35 zl z 1 dílce propachtovaného na "ladech". V roce 1887 má roční povinnost přímých daní 3 zlaté 1 krejcar. Antonín Tomek je veden jako plátce daní z domku čp. 39 až do roku 1893, od roku následujícího je plátcem Josef Tomek, povoláním bednář, Antonínův syn. V roce 1899 je plátcem daní uváděn Jan Šrytr *1871 (r. 1903 si postavil domek čp. 68 na Škvárovně a odstěhoval se tam), od roku 1904 platí daně z domku jeho starší bratr Josef Šrytr. Roku 1910 žil v domku dělník Josef Šrytr (1869-1928), jeho manželka Barbora (1879-1966), jejich dcera Anna (19031970) a syn Josef *1909, v roce 1911 přibyl do rodiny ještě syn Stanislav (= 2000). Josef Šrytr st. se r. 1927 přihlašuje k zavedení elektřiny do domku čp. 39. Josef Šrytr ml. (1909-1991) byl zaměstnancem ČSD, u hasičů od r. 1928, slib skládal r. 1933 jako lezec. Oženil se se Zdeňkou, roz. Špičkovou (1911-1980), měli spolu tři syny, roku 1932 Stanislava, roku 1935 Zdeňka a roku 1945 Josefa. Posledně jmenovaný koupil se svojí manželkou Marií *1947 domek roku 1976. Manželé spolu vychovali tři děti, Jiřího, Zdeňku a Pavla. Josef a Marie Šrytrovi žijí v domku čp. 39 dosud.

čp. 40 Nejméně od roku 1882 žil v domku Jan Srba (=1890), který se sem nastěhoval z čp. 12 se svojí manželkou Alžbětou. Jan Srba byl r. 1874 členem obecního zastupitelstva. Plátcem daní z domku čp. 40 je uváděn až do roku 1893, pak je plátcem až do r. 1905 Alžběta Srbová, i přesto, že již roku 1902 zemřela. Od roku 1906 je majitelem domku jejich syn Čeněk Srba (1878-1935), dělník na dráze, se svou manželkou Marií, roz. Svobodovou (18781973). Čeněk Srba dostal domovské právo ve Spomyšli r. 1906. Roku 1909 se poprvé objevuje jako člen obecního výboru (OV), náhradníkem OV je v roce 1913. V prosinci 1914 nastupuje jako člen OV za Františka Šafaříka. Roku 1918 je členem OV, v letech 1919-1920 radním. V tomtéž roce rezignuje na všechny funkce v obci, ale již roku 1923 je opět členem OV, a to až do r.1934. Dětmi Čeňka a Marie byli: Antonín (*1904, pak žil v čp. 64 s Julií, roz. Titěrovou), Ladislav (*1908, pak žil v čp. 68), Bohumil (1910-1982, žil v čp. 109) a Marie (1920-1996, provd. Procházková, žila v čp. 33). Roku 1910 přistavil Čeněk Srba chlívky, v roce následujícím stodůlku. Po požáru 20.ledna 1912, kdy mu podle záznamů SDH shořelo obytné stavení a chlév pro dvě krávy, požádal obecní zastupitele o povolení ke zvýšení obytného stavení a chléva. Roku 1927 se Čeněk Srba přihlašuje k zavedení elektřiny do domku čp. 40 a tentýž rok vyměnil svůj domek čp. 40 s Karlem Švecem za domek čp. 33. Karel Švec *1878, původní domovské právo v Horách Smilových, r. 1920 ho obdržel ve Spomyšli, byl poprvé ženatý s Marií Rytířovou z čp. 33 (1872-1931). V domku čp. 33 byl veden od r.1904, v roce 1911 domek vyhořel. Podruhé ženatý s Marií Kapitánovou z Račiněvsi (1903-1986). Jejich děti byli: Karel *1932, Blanka *1933 a Vlasta (1935-2007). V domku zůstal Karel Švec (=1986), který se oženil s Annou Zemanovou *1942. Měli spolu tři děti, Ivanu *1960, Karla *1962 a Olinu *1964. Ivana se roku 1979 provdala za Aloise Kumprichta a mimo dvouleté přestávky spolu obývají domek čp. 40 dosud. Spolu s nimi v domku žije jejich jediný syn Petr *1979 s rodinou. Paní Ivana Kumprichtová je v historii obce Spomyšl první ženou stojící v jejím čele, starostkou se stala na počátku r. 2005 a je jí dosud. Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

IX


čp. 41 V roce 1882 platí daně z domku Antonín Uher, roku 1888 František Uher, od roku 1898 Jan Veltruský, původem z Hořeních Beřkovic, který je od r. 1907 také plátcem daní za dům čp. 57 v Bosně, v němž také pronajímá byt. V roce 1910 v domku stále žije dělník Jan Veltruský (1860-1927) a jeho manželka Anna Veltruská (1863-1949). Roku 1915 pronajímá Jan Veltruský byt v čp. 41 Anně Vorlové za roční nájemné 60 K. Mnohem později je v domku veden jako jeho obyvatel zedník Josef Fišer *1899 (původem z čp. 36) a jeho manželka Marie * 1900, kteří si pak postavili dům čp. 106 v Lipové ulici. Roku 1906 bylo Janu Veltruskému uděleno domovské právo ve Spomyšli. Jan Veltruský se r. 1927 přihlašuje k zavedení elektřiny do domku čp. 41. V roce 1943 je majitelkou domu Anna Veltruská. V té době se také objevuje nepotvrzená zpráva, že čp. 41 je deputátním domkem bratří Štolců z čp. 21. Paní Veltruská prodává dům čp. 41 v roce 1946, kupcem je Jiří Tyle. Sama se odstěhovala do čp. 108 v Lipové ulici. Podle poválečného seznamu žil v domě Jiří Tyle (1913-1979), poštovní zřízenec, syn Antonína a Antonie Tylových z čp. 63, r. 1933 u odvodu, od r.1943 člen místního SDH, od 1.prosince 1957 první spomyšelský poštmistr), jeho manželka Marie (1915-1996), jejich dcera Marie *1937, syn Jiří *1942, dcera Hana *1948 (r. 1968 provd. Řezáčová, současně žije v čp. 89) a dcera Věra *1949 (provd. Vyčichlová). Roku 1947 žádá Jiří Tyle o povolení postavit předzahrádku před okny domku. Stáří zástavby v popisované lokalitě je nepřímo doloženo i vyjádřením Jiřího Tyle ve sporu se sousedem Švecem, který roku 1966 s povolením stavební komise začal kopat základy ke zděné kůlně. Jiří Tyle v odvolání píše: „ … Nesouhlasím v této blízkosti mého domku stavět, jelikož budu domek, který je přes 90 roků starý …“ V domku nyní žije svobodný syn Jiří; dcera Věra, která je majitelkou domku, dojíždí z Roudnice n.L.

čp. 42 Prokazatelně je od r. 1875 do roku 1892 obyvatelem domku Václav Tupálek, od roku 1893 František Šafařík. 23.7.1904 v domě hořelo. V roce 1910 v domku žije: chalupník František Šafařík (1858-1928) s manželkou Alžbětou (1861-1940), synem Františkem *1888, dcerou Boženou *1895 (vdala se za Macka, žila v Jeňovsi), dcerou Marií *1898 a svěřenkou Annou Dutschovou *1897. Po II.světové válce byla v domě evidována také Růžena Řádová *1916, později provd. Viktorinová. František Šafařík st. se r. 1927 přihlašuje k zavedení elektřiny do domku čp. 42. František Šafařík ml., který zůstal svobodným pánem, prodal dům Josefu Hořánkovi. Josef Hořánek (1910-1979) se oženil s vdovou Růženou Šmejkalovou, roz. Cibulkovou (1910-1959), která měla ze svého manželství syna Jaroslava Šmejkala (1933-1970). Společně měli syna Václava (1936-2006). Nejprve žili v čp. 19, později v domě čp. 42. Syn Václav se oženil s Jaroslavou Silnou *1939, měli spolu dceru Jaroslavu *1961, která se r.1979 vdala za Jaromíra Duchoslava z čp. 123. Jejich děti jsou: Tomáš *1983 a Petr *1986. V současné době v domě žije paní Jaroslava Hořánková, její zeť Jaromír Duchoslav *1953, dcera Jaroslava a vnuci Tomáš a Petr. Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

X


čp. 43 V letech 1882 až 1904 je plátcem daní Josef Husák (*1831-1912), který předtím, než se nastěhoval do tohoto domu, žil v čp. 62). Od r. 1905 platil z domu jeho syn Václav Husák. Jedním z dětí Josefa Husáka je Anna *1862, provdaná Hošková. Josef Husák: první zmínku o jeho osobě jsem nalezl v obecních zápisech z roku 1865. V letech 1884-1889 platí z jednoho propachtovaného dílce na "ladech" 2,35 zl.ročně, roku 1888 si pronajal ještě 1 dílec na "ladech" po Fr. Železném, který se ho vzdal. Z něho platí obci roční pronájem 2,46 zl. Roku 1904 je majetek, t.j. domek čp. 43 a zahrada, smluvně převáděn z Josefa a Anny Husákových na jejich syna Václava a Annu Husákovi. V roce 1906 platí obecní a školní daň Josef Hošek, František Husák a Josef Husák. Roku 1910 je v domku hlášeno 11 lidí: cestář Josef Hošek *1851, jeho manželka Anna, roz. Husáková *1862, dcera Josefa Husáka, jejich děti Václav *1885, Jan *1889, Božena *1890 (pak žila ve Slaném), Josef *1893, Anna *1894, Marta *1897, Marie *1899, Helena *1903 a Josef Husák *1831 (tchán Josefa Hoška st.). Cestáři Janu Hoškovi (*1889) a jeho manželce Růženě (1895-1972) se narodilo pět dětí, roku 1930 to byl syn Josef. Jan Hošek se r. 1927 přihlašuje k zavedení elektřiny do domku čp. 43. Dne 18.května 1934 domek vyhořel. Vodu pro stříkačku brali hasiči z rybníka; podařilo se zachránit dřevěné chlévky, které byly napojeny na sousední domek čp. 44 a byla obava, aby od nich také nechytil. Josef Hošek se oženil ze Zdeňkou *1932, měli spolu syna Zdeňka a dceru Danu. Josef Hošek zemřel roku 2005, v současné době v domku žije jeho manželka Zdeňka Hošková.

čp. 44 Plány na domek si prokazatelně nechal zhotovit v únoru roku 1875 pan Václav Sadílek a do žádosti o povolení stavby ze dne 17.3.1875 píše: „Zakoupil jsem sobě díl pozemku ve výměře 60 sáhů, na kterémžto místě zamýšlím sobě nové obydelní stavení postaviti.“ Povolení ke stavbě dostal o dva dny později - po komisionelní místní prohlídce. Václav Sadílek je však již roku 1882 zmiňován v čp. 38. V roce 1882, pak také roku 1889 platí daně za domek čp. 44 František Hron, od roku 1898 Josef Kubálek, od r. 1907 Anna Kubálková. Roku 1901 požádala Anna Kubálková o povolení k přestavbě chlévků, což jí bylo povoleno. Roku 1907 byl Josef Kubálek ustanoven poručníkem tří dětí své neteře Marie Kleinové z Velké Vsi, okr. Karlín, která v domku čp. 44 žila i s dětmi. V březnu 1909 byla Kleinová ošetřována v nemocnici na Mělníku, onemocněla tuberkulozou. Roku 1910 jsou v domku: Josef Kubálek *1857 (dom.obec Tejmoves, okr. Pelhřimov; do svazku obce Spomyšl přijat 1913), jeho manželka Anna *1863 (dom.obec stejná) a výminkářka Marie Hronová *1840. R.1912 žádá Anna Kubálková o svolání stavební komise ohledně stavby kůlny u domku čp. 44. Josef Kubálek se po roce 1900 živil např. škrábáním bláta z obecních cest, nakládal a vozil písek a „šutr“ na opravy cest v obci, před I.válkou si vydělával prací v pískovně, roku 1913 utrpěl úraz a léčil se v nemocnici (léčení stálo obec 114 K). Roku 1914 si při obecní dražbě koupil švestky, zaplatil za ně 8,20 K. Roku 1916 okopával obecní stromy, za 4 a půl dne práce dělala mzda 9 K. Pro svoji chudobu patřil k těm lidem v obci, kterým obecní zastupitelstvo poměrně pravidelně odpouštělo placení školného za děti. Po I.sv.válce, v červnu 1920, byl Josef Kubálek zvolen obecním strážníkem (po Tréžlovi) a službu obci konal až do roku 1934, kdy byl pro stáří obecním zastupitelstvem odvolán. Současně byl zbaven i funkce sborového posla u SDH Spomyšl. Dne 13.3.1939 domek vyhořel, spolu s ním i vedlejší domek čp.45. První záznam o jménu Varta v čp. 44 jsem nalezl v roce 1941. V nejstarší generaci Vartů byl Varta Josef *1897 v Tlustovousech, okr. Kolín, do svazku obce přijat 1938, zemřel 1968, manželka Vartová Marie *1904 v Chramostku, roz. Tylová, =1975 (dcera Antonína a Antonie Tylových z čp. 63), děti Anna *1928, Josef *1934. Syn Josef Varta (1934-1990) se oženil s Jiřinou Novotnou (1934-2007), která se k pobytu ve Spomyšli přihlašuje r. 1956). Spolu mají děti: syna Josefa *1956 a dceru Hanu *1963 (vdala se 1981). V současné době žije v domku Josef Varta *1956, manželka Anna *1957, jejich děti Jiří *1979 a Josef *1981. Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

XI


čp. 45 Roku 1882 je jako obyvatel domku veden Švec, roku 1888 Antonín Švec. V letech 1889-1893 je plátcem daní z domku čp. 45 Josef Ševčík, v r. 1894 Václav Ševčík. (Zajímavá změna jména! Začali mladému Švecovi říkat Ševčík?) V r. 1910 žili v domku tito obyvatelé: Antonie Švecová (1844-1916), její syn Karel (18781928), který roku 1926 dostavěl dům čp. 6 u silnice k Jeviněvsi, jeho manželka Anna roz. Vraná *1882 v Lečicích a jejich děti: dcera Růžena *1909 (později provd. Tichotová) a syn Karel *1910 (r. 1954 se s manželkou Růženou, bývalou služkou od Hájků, odstěhoval do Podhořan). Okresní cestář Václav Kulhánek *1898 v Černoušku, se do domku nastěhoval počátkem dvacátých let, protože jeho dcera Libuše *1923 se v něm narodila. Václav K. složil slib u SDH r. 1923, do výboru SDH zvolen v roce 1928, roku 1929 byl cvičitelem dorostu v SDH, roku 1936 zvolen zbrojmistrem SDH; manželka Božena *1902. Václav Kulhánek se r. 1927 přihlašuje k zavedení elektřiny do domku čp. 45. Dne 13.3.1939 domek vyhořel. Manželé Václav a Božena Kulhánkovi zemřeli r. 1975 v domově důchodců. Jejich dcera Libuše se vdala za Zdeňka Duchoslava z čp. 35, v roce 1946 zemřela. Jejich syn Bedřich Kulhánek (1929-2005) s manželkou Zdeňkou *1931, žili společně v Praze a Bedřich do domku často dojížděl - aspoň na víkendy. Spolu měli dvojčata Pavla a Libuši *1955. Libuše, provdaná Urieová, žije v Plzni. Celoročně prázdný domek čp. 45 v posledních letech s manželem upravují.

čp. 46 Roku 1880 vyhovělo obecní zastupitelstvo žádosti Čeňka Tošnera o zřízení zahrádky před jeho okny u čp. 46. Zahrádka má být "na 1 sáh od zdi zároveň se stavením". Od roku 1882 byl prokazatelně plátcem daní z domku tentýž Čeněk Tošner *1852 a další obyvatelkou domu byla jeho manželka Marie *1852. Roku 1899 žádal Čeněk Tošner, bývalý cestář, obecní zastupitelstvo o povolení ke stavbě chlévka a mlátku a o zvýšení střechy. Povolení obdržel. O dva roky později je Čeněk Tošner nazván nájemcem prací cestářských. Roku 1918 domek mění majitele, kterým se stává Václav Tošner. Později se jako obyvatel domku objevuje Jan Podrábský (dělník, 1883-1953), Marie Podrábská (jeho manželka, 18841980), jejich dcera Věra Podrábská a druhá dcera Božena *1916, r. 1940 provd. Klementová, její manžel Jaroslav Klement ze Ctiněvsi *1911 a jejich syn Jaroslav Klement. Podrápský Jan se r. 1927 přihlašuje k zavedení elektřiny do domku čp. 46. V roce 1942 jsou jako majitelé domu uváděni Jan Podrápský a Marie, roz. Prachařová. Roku 1962 žijí v domě Jaroslav Podrápský (1923-1983), syn Jana Podrábského, jeho manželka Marta Podrápská, roz. Klimperlová (1932-1999), jejich děti Jaroslav *1952 a Marta *1955 (vdaná r.1974) a Anna Klimperlová (1901-1978) v Bystrém, okr. Svitavy, babička dětí. K trvalému pobytu v obci se Jaroslav a Marta Podrápských přihlašují r. 1955. Roku 1961 kupují od souseda Kokošky část jeho zahrady. V březnu 1963 dostává Jar. Podrápský povolení k přestavbě domku, za povolení platí 50 Kčs. Roku 1979 se Marta Podrápská st. stala předsedkyní nově založeného SPOZ3) v obci. V současnosti žije v domku MVDr. Jaroslav Podrápský. (Příjmení se v zápisech objevuje jako Podrábský i jako Podrápský.)


XII


čp. 146 Objekt bývalého JZD, sušárna chmele. O jejím postavení se definitivně rozhodlo r. 1959, postavena byla r. 1962, když se na její stavbě podíleli m.j. také učni (např. místní občan Jiří Janouškovec *1945). V tomto roce se sušárna asi ještě nepoužívala, protože "sušení chmele vinou nedostavěné sušárny vázlo". Roku 1966 byla u sušárny na pozemku č.kat. 143 zahájena a téhož roku také dokončena stavba první česačky chmele ČCH-3. Prvním strojníkem byl Václav Šafařík, pomocníkem Jiří Tyle ml. Z pracovníků, kteří se podíleli na strojním česání chmele, počínaje strháváním štoků na chmelnici až po obsluhu česačky, měl nejvyšší mzdu strojník u česačky, a to 6,45 Kčs/h. Roku 1967 zajišťovala stavební komise při MNV oplocení sušárny i česačky. V únoru 1969 se rozhodlo o umístění a velikosti skladu PH pro sušárnu BS-6, dále mostní váhy a sociálního zařízení. Roku 1970 jela česačka chmele v nepřetržitém provozu, chmel se sklízel pouze strojně. Roku 1974 již strojní česání nestačilo, na ruční česání byli najati učni z n.p. Kaučuk Kralupy n.Vlt. Ti se účastnili česání chmele v naší obci ještě po několik dalších let. Na jaře roku 1984 se stavěla druhá česačka chmele, stroje byly z Prostějova. Kolaudace proběhla 10.září 1984 a následně byl spuštěn zkušební provoz. V dalších letech bylo česání chmele prováděno na obou česačkách při využívání brigádníků ze škol. Např. r. 1987 se provozovala stará česačka na 1 směnu od 6 do 18 hodin, nová česačka na 2 směny od 6 do 14 hodin a od 14 do 22 hodin. Roku 2000 objekt změnil majitele a nyní je v soukromých rukách. Slouží ke skladování a opravám starožitného nábytku. Na žádost majitele bylo objektu v roce 2003 přiděleno čp. 146.

Snímek je rovněž na titulní straně 3.čísla Spomyšelských aktualit r. 2009, pochází asi z válečného roku 1916 a zřejmě je nejstarší zachovanou vzpomínkou na tehdejší obyvatele. Většinu osob identifikoval pan Václav Duchoslav z čp. 35. 3 - Duchoslav Václav *1888, 4 - Duchoslav Antonín *1852, 6 - Uhrová Růžena, roz. Tošnerová *1887, žila v čp. 37, byla to tchýně paní Ludmily Uhrové ze Škvárovny, 7 – pan Šrytr, 8 - Frant. Fišer *1864 s vnuky Ladislavem (29) a Josefem (30) - žil v čp. 36, 11 - Anna Fišerová, manželka Frant. Fišera, 12 - Husáková, roz. Puchnerová, s děckem, 14 Šafaříková, 15 - Šafařík František, 17 - Šafaříková, provd. Löblová, sestra Fr. Šafaříka, 18 - Svobodová Antonie, roz. Duchoslavová, sestra Duchoslava V. (č.3), 19 - Macková *1895, dcera Fr. Šafaříka, 20 - Duchoslavová Marie, roz. Tošnerová *1860, manželka Duchoslava Ant. (č.4), 31 - Husák Václav *1915, budoucí otec Zd. Husákové, provd. Horké Příloha Spomyšelských aktualit č. 3/ 2009

XIII


ulice v roce 1924: vlevo čp. 35, 36, 37, 38, 39, 41 a 40.

Rozblácená beřkovská cesta, lidé stojící před čp. 36 nejsou z tohoto domu (snímek z počátku 30.let 20.století). Zleva: pí. Tošnerová (čp. 37), dvě tety Šrytrovy z čp. 38, pí. Barbora Šrytrová z čp. 39, v drážní uniformě s čepicí pan Václav Kulhánek se synem Bedřichem, pan František Šafařík z čp. 42 a L. Suchý. (osoby identifikoval p. Stanislav Šrytr) Vzadu, za zástavbou, je vidět po obou stranách cesty vápnem natřené kmeny stromů.


XIV


Beřkovská cesta, odleva domky čp. 37, 38, 39, 41 a 40 (snímek pravděpodobně z let 1924-1927). Na snímku: 2.zleva Josef Šrytr *1909 z čp. 39, 2.zprava pí. Veltruská z čp. 41. (osoby na snímku identifikoval p. Stanislav Šrytr)

pohled z družiceIV) r. 2008 ulice s areálem bývalé sušárny chmele


pohled z družice IV) r. 2008 ulice s očíslovanými domky

XV


levá strana ulice (od čp. 46) ...

pravá strana ulice s místním názvem V Chaloupkách

V úplném závěru povídání o „chaloupkách“ musím sdělit, že jsem nemohl využít všechny informace, které jsem k popisované lokalitě nalezl a nebo zjistil. Jednak mne k tomu přinutily současné zákony o citlivých datech, jednak se v některých případech jedná o tak "choulostivé" údaje, které bych stejně neuvedl, ani kdyby zmiňované zákony neexistovaly. Výsledkem je, že jsem povídání o každém domku zredukoval na půlstranu. Dovolte mi, abych touto cestou poděkoval všem dobrým občanům, kteří mi poskytli k nahlédnutí a okopírování staré fotografie domů a lidí z ulice a poskytli mi k nim výklad. Jsou to zejména: pan Václav Duchoslav, čp. 35 manželé Josef a Marie Šrytrovi, čp. 39 manželé Miloslav a Jana Tichotovi, čp. 6 Děkuji také všem majitelům domků v ulici, kteří mi svým podpisem schválili text, který se jich týkal a tím umožnili, že tyto řádky můžete dnes číst. Bez jejich laskavého souhlasu by nemohl být text uveřejněn, a pokud ano, tak pouze ve zredukované podobě.

Poznámky k textu: 1) Weinberg-ovi ..... jedna rodina jejich rodu bydlela na přelomu 19. a 20.století v domě čp. 15. Příjmení Weinberg se ve Spomyšli v druhé polovině 19.století objevovalo velmi často, jednalo se o židovskou rodinu místních obchodníků. Příjmení bylo v zápisech různě komoleno, např. Vajnberk, Veinberk, Veinberg apod. 2) Dům čp. 6, zmiňovaný v textu, není dnešním domem čp. 6, ve kterém žil pan Karel Švec a nyní žijí manželé Tichotovi. Tehdejší dům čp. 6 byl majetkem pana Novotného a stál na zahradě náležející k jeho domu čp. 7. 3) SPOZ - Sbor pro občanské záležitosti. I) II) III)

IV)

Kronika obce Spomyšl , svazek I., 1925 - 1984 SOkA Mělník: Knihy protokolů / Obec Spomyšl Staré mapy (I.-III.vojenské mapování) pocházejí z webu http://oldmaps.geolab.cz/ a pro tuto tiskovinu byly přizpůsobeny oříznutím. © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz snímky pořízeny pomocí programu Google Earth

Vysvětlivky: * rok narození = rok úmrtí PH pohonné hmoty


XVI


2009 I Místní lokalita V Chaloupkách

Recommend Documents