2007

Stránka 1

prÛzkumy památek

5.2.2008 16:37

prÛzkumy památek

II/2007

Národní památkov˘ ústav územní odborné pracovi‰tû stfiedních ãech v praze

II/2007

OBALKA II/07 tisk

sdruÏení profesionálních pracovníkÛ památkové péãe roãník XIV

OBALKA II/07 tisk

5.2.2008 16:38

Stránka 2

PRŮZKUMY PAMÁTEK

OBSAH

Nabídka titulů vydaných Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm středních Čech v Praze Uvedené tituly si můžete bezplatně objednat na adrese: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, Sabinova 5, pošt. schr. 45, 130 11 Praha 3, tel. 274 008 285, e-mail: [email protected].

DENKMALFORSCHUNG

Operativní prÛzkum a dokumentace historick˘ch staveb

HISTORICAL MONUMENTS’ RESEARCH & DOCUMENTATION


Ročník XIV., číslo 2 www.pruzkumypamatek.cz Časopis Průzkumy památek vydává Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze ve spolupráci se Sdružením profesionálních pracovníků památkové péče v nakladatelství Lepton studio. Časopis vychází za finanční podpory MK ČR. Vedoucí redaktor: PhDr. Vladislav Razím Výkonný redaktor: PhDr. Olga Klapetková Redakční rada: PhDr. Zdeněk Dragoun, PhDr. et Ing. Jiří Fajt, JUDr. et PhDr. Pavel Kroupa, Ing. Petr Macek, Ing. arch. Jiří Mrázek, PhDr. Vladislav Razím, Ing. arch. Dagmar Sedláková, Ing. Jan Sommer, Ing. arch. Jiří Škabrada, JUDr. Jiří Varhaník, Ing. Jan Žižka Adresa redakce: Sabinova 373/5 130 11 Praha 3 tel.: 274 008 283 e-mail: [email protected] Distribuce a předplatné: Mgr. Hana Martinková tel.: 274 008 285 e-mail: [email protected] Tisková příprava: Lepton studio, spol. s r. o. Tisk: Tiskárna Hugo © Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2007 Layout © Lepton studio Nad cihelnou 16,147 00 Praha 4 www.lepton.cz, e-mail: [email protected] Registrace povolena pod číslem MK ČR E 6836 Vychází 2× ročně Doporučená cena výtisku: 200 Kč ISSN: 1212-1487 Objednávky zasílejte na adresu redakce. Za původnost a věcnou správnost uveřejněných příspěvků odpovídají autoři. Vyšlo: 30. 12. 2007 Titulní strana: Stvolínky, pohled na jižní zástavbu návsi s kostelem Všech svatých v pozadí (historický snímek asi z 1. třetiny 20. století). 4. strana obálky: Nové Dvory, pohledy na jižní, západní a severní stěnu věže (zleva) s vyznačením nálezů (zaměření a kresba K. Kibic ml.).

Hlá‰ení o nálezu

Úvodník

Historické stavby jsou v˘znamnou souãástí kulturního dûdictví

Průzkum – zásadní etapa restaurace Untersuchung – die grundlegende Etappe der Restaurierung Miloš Suchomel .................................................................................... 1

Studie K výtvarnému dualismu barokní sochařské umělecké tvorby Zum bildenden Dualismus des barocken Bildhauerkunstschaffens Miloš Suchomel ..................................................................................... 3 Příspěvek k výzkumu středověkých světnic Ein Beitrag zur Erforschung der mittelalterlichen Stuben Michael Rykl ....................................................................................... 33 Pražská usedlost Hřebenka Prager Anwesen Hřebenka Jan Pešta ............................................................................................ 71

âeské republiky. Péãe o nû na potfiebné odborné úrovni je sloÏitûj‰í, neÏ si vût‰ina vefiejnosti pfiedstavuje. Nejvût‰í pozornost vÏdy vzbuzuje technick˘ stav památek, jejich novotou záfiící fasády, nebo naopak dlouhodobá zanedbanost a zchátralost. Kulturní a památková hodnota historick˘ch staveb v‰ak zahrnuje také nikdy nekonãící proces jejich poznávání. Odborná dokumentace a prÛzkum jsou základním pfiedpokladem a nezbytn˘m v˘chodiskem kvalifikované památkové péãe.

Povinností orgánÛ a organizací, které jsou zákonem povûfieny péãí o památky, je vyuÏívat v‰ech pfiíleÏitostí prohloubit nedestruktivním zpÛsobem dosavadní poznatky o kaÏdé z nich a tyto poznatky vyuÏívat pfii svém rozhodování. Informace získané o historick˘ch stavbách, jejich podobû, v˘voji, konstrukcích a umûleckém ztvárnûní, samozfiejmû nemají v˘znam pouze pro pfiímou praxi památkové péãe. Jsou nedílnou a neobyãejnû v˘znamnou souãástí kulturního dûdictví, stejnû jako poznatky a artefakty získané archeologick˘m v˘zkumem, jako movité památky v muzeích, obrazy v galeriích nebo staré písemnosti v archívech. Vypovídají o kontinuitû historického prostfiedí obcí a mûst, které má mnohdy daleko star‰í minulost, neÏ si dne‰ní obyvatelé uvûdomují. »»»

Instruktivní skládaãka pro odborné pracovníky NPÚ, ale také pro v‰echny zájemce o provádûní operativní dokumentace nemovit˘ch kulturních památek navazuje na podrobnûj‰í metodiku vydanou v roce 2005 (srov. dole). Obû publikace byly vydány v rámci institucionálního úkolu vûdy a v˘zkumu NPÚ ã. 21301. Informace na http://www.npu.cz/opd/, kde je moÏné získat i formuláfie Hlá‰ení o nálezu (*.doc) a podklady pro zpracování nálezov˘ch zpráv OPD, metodiku OPD z roku 2005 a zde prezentovanou skládaãku k Hlá‰ení o nálezu (*.pdf). Adresa pro odeslání vypracovan˘ch Hlá‰ení o nálezu e-mailem je [email protected]. Vodorovná fázová spára a otisk zaniklého architektonického ãlenûní, zfiejmé z odli‰n˘ch typÛ omítek

Malovan˘ renesanãní strop zakryt˘ sníÏen˘m klasicistním podhledem Otisk star‰í stfiechy v omítce komína

Star‰í architektonické ãlenûní odhalené v místû eroze omítky pod naru‰en˘m okapním svodem

Záklenek zazdûného obsluÏného otvoru barokního topeni‰tû

Materiálie

âást gotického ostûní volnû leÏící poblíÏ stavby

Nové poznatky ke stavebnímu vývoji kostela Všech svatých ve Stvolínkách Neue Erkenntnisse zur baulichen Entwicklung der Allerheiligenkirche in Stvolínky Helena Ammerich – Eliška Fechnerová – Zoi Spyranti ......................... 89 Zámecká věž a kostel sv. Martina v Nových Dvorech Specifický projev doby renesance na Kutnohorsku Der Schlossturm und die Kirche St. Martin in Nové Dvory. Ein spezifischer Ausdruck der Renaissance im Kuttenberger Lande Karel Kibic ml. ................................................................................... 114 Stopy neobvyklé ztužující konstrukce ve zdivu bašty hradu Helfenburka u Bavorova Spuren nach einer ungewöhnlichen Versteifungskonstruktion im Mauerwerk des Wehrturms der Burg Helfenburk in Südböhmen Jan Kypta .......................................................................................... 128 Křížové cesty při poutních místech ve východních Čechách Kreuzwege bei Wallfahrtsorten in Ostböhmen Eva Zápalková ................................................................................... 135

Star‰í omítka zachovaná na stûnû nad rubem klenby

Zazdûn˘ dvefiní otvor se souvrstvím omítek a nátûrÛ

Publikace vy‰la v rámci institucionálního úkolu vûdy a v˘zkumu NPÚ ã. 21301, Vûdeck˘ v˘zkum a aplikace metod operativního zpracovávání stavebnûhistorick˘ch a umûleckohistorick˘ch prÛzkumÛ provádûn˘ch pfii obnovû kulturních památek a nemovitostí v památkovû chránûn˘ch územích. © Národní památkov˘ ústav, územní odborné pracovi‰tû stfiedních âech v Praze, Vladislav Razím, Jan Sommer, Jan Vesel˘, 2007. ISBN 80-86516-22-9

Zdivo zaniklé stavby odhalené ve v˘kopu

Nové okno v místû dvou star‰ích oken

Svislá fázová spára (mezi star‰í ãástí domu a pfiístavbou)

J. Bláha – V. Jesenský – P. Macek – V. Razím – J. Sommer – J. Veselý: Operativní průzkum a dokumentace historických staveb.

Zprávy

Praha, NPÚ ÚOPSČ 2005

Z odborného tisku

............................................................ 178

Otisky zaniklé klenby

Pfiehledné prostorové zobrazení domu ukazuje nejobvyklej‰í nálezové situace se stavebními prvky, konstrukcemi a doklady stavebního v˘voje

Gotické dřevořezby v jindřichohradeckém muzeu Gotische Holzschnitte im Museum in Jindřichův Hradec/Neuhaus Hana Hermanová .............................................................................. 155

Operativní průzkum a dokumentace historických staveb v NPÚ – poznámky k postupu v roce 2006 Operative Untersuchung und Dokumentation historischer Bauten in Nationalen Institut für Denkmalpflege – Glossen zu ihren Verlauf im Jahre 2006 Jan Sommer ...................................................................................... 171

Kamenn˘ architektonick˘ ãlánek druhotnû uÏit˘ ve zdivu soklu

Národní památkový ústav jako odborná organizace státní památkové péče v České republice vydává tuto publikaci v zájmu zabezpečení jednoty metodických hledisek památkové péče, v souladu s ustanovením paragrafu 32 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Obsah Operativní průzkum a dokumentace historických staveb. Smysl poznávání a dokumentace

historických staveb. Nezastupitelná úloha státní památkové péče v procesu poznávání a dokumentace historických staveb. Průzkum a dokumentace historických staveb v platných předpisech. Současný stav průzkumu a dokumentace historických staveb. Možnosti provádění operativního průzkumu a dokumentace (dále OPD). Uplatnění OPD. Cíle, obsah a určení metodiky OPD. Základní pojmy operativního průzkumu a dokumentace. Operativní průzkum a dokumentace v terénu. Hlavní úkol OPD. Obecné podmínky provádění OPD. Organizace provádění OPD. Odborná příprava a postup při OPD. Vymezení nálezové situace. Metody průzkumu. Metody dokumentace. Nálezová zpráva. Obecné zásady zpracování. Obsah nálezové zprávy. Způsob zpracování nálezové zprávy. Adjustace nálezové zprávy. Výběr z literatury. Přílohy.

0 - úvodník

5.2.2008 16:43

stránka 1

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007

PRÒZKUM – ZÁSADNÍ ETAPA RESTAURACE

Mgr. Milo‰ Suchomel

Naše poznání historického uměleckého díla nikdy nebude dokonalé, absolutní. A platí to všeobecně, jak o malířských, tak o sochařských uměleckých památkách. Žádná z těchto výtvarných památek se totiž nedochovala v takovém stavu, abychom mohli konstatovat: Přesně takovouto podobu měl umělecký originál v době, kdy byl dokončen v dílně někdejšího mistra (případně štafíra). V absolutním poznání autentického stavu památky nám brání její proměny (mnohdy velice zásadní povahy), které se udály během jejího dlouholetého curriculum vitae. K odhalení aspoň určitých dílčích poznatků o někdejší podobě autorského uměleckého díla nám do jisté míry přispívá (u každého uměleckého jedince ovšem rozdílně) restaurátorský průzkum. Musí však být proveden renomovanými restaurátory (a co je zvláště dnes třeba zdůraznit), restaurátory zkušenými, a pokud možno s dlouholetou úspěšnou praxí v dané specializaci a oboru. Restaurátorský průzkum, navzdory tomu, že nepatří ani k výtvarným, ani k zabezpečovacím, záchranným zásahům procesu restaurace, je etapou natolik závažnou a zásadní, že rozhoduje o dalším osudu malířské či sochařské umělecké památky. Malířský průzkum je minuciózní prácí vyžadující od restaurátora výtvarný cit, trpělivost, úctu k zkoumanému uměleckému dílu a do jisté míry i uměleckohistorické znalosti. Restaurátor musí mít neustále na mysli principiální, prvořadý požadavek památkové péče, aby během sondáží nedošlo k hmotnému i výtvarnému poškození uměleckého originálu, aby historické umělecké dílo nebylo připraveno o dochovanou míru autentičnosti. Restaurátorský průzkum může mít totiž za následek jak jisté výtvarné přehodnocení dosavadního stavu malířské nebo sochařské památky, provedené ve prospěch historického originálu, tak i naproti tomu jisté znehodnocení uměleckého díla, případně i jeho zánik. Nejmarkantněji a nejcitlivěji se tato základní, odpovědná úloha restaurátorského průzkumu projevuje v případě polychromovaných sochařských uměleckých památek, především však dřevořezeb. Zde musí být průzkum malířských pojednání povrchu sochařských děl proveden naprosto instruktivně s jasnými, věrohodnými charakteristikami jednotlivých překrytových (přemalbových) vrstev v nevelkých sondách srozumitelně od sebe oddělených. Stává se totiž, že ani ty nejdokonalejší sondážní restaurátorské práce kvalifikovaně, seriózně a odpovědně provedené s naprostou profesionální jistotou nemusejí vždy přinést výsledky, z nichž by bylo možné vyčíst všechny důležité a dokonale informativní zprávy o původním, po letech vždy různorodě obnovovaném malířském vybavení povrchu dřevořezby, o jeho autentické i nepůvodní skladbě, anatomii (včetně poznatků o historických skulpturálních i plastických rekonstrukcích a doplňcích a v neposlední řadě také o minulých, starých konzervačních zásazích). Právě znalost pozdějších dobových metamorfóz původní řezbářské a štafírské výtvarné práce je ovšem zásadním faktorem podmiňujícím rozhodování historika umění-památkáře o dalších restaurátorských postupech, o příštích detailních zásazích a zákrocích kvalifikovaného restaurátora. Může se totiž stát, že první drobné předběžné sondy malířského pojednání povrchu dřevořezby, která byla postupem času kvůli stárnutí malířské výtvarné hmoty opatřována no1

0 - úvodník

5.2.2008 16:43

stránka 2

(K-černá plát)

vými a novými monochromními či polychromními barevnými přemalbami (překryty), nejsou dostatečně informativní, pokud se týká zachování a současného stavu původního (nejstaršího) malířského povrchového vybavení dřevořezby (případně kamenné skulptury). Takový výsledek průzkumu ovšem vyvolává řadu stále aktuálních, otevřených a exaktně neřešitelných otázek: Pokračovat ještě dále v průzkumu a rozšiřovat malířské sondy anebo průzkum nejstarší (autorské) vrstvy podle dosavadního zjištění zachované jen v nepatrných fragmentech zastavit a věnovat spíše pozornost mladším a také celistvějším přemalbám a vybrat z nich výtvarně nejhodnotnější k celkovému odkrytu? Jakékoli rozšiřování sond může být totiž velice riskantní záležitostí, osudnou pro sochařskou památku. Zvětšováním sondážních ploch v jednotlivých vrstvách se samozřejmě připravujeme o celistvost těchto překrytů a znamená to, že přinejmenším jednu vrstvu (ochuzenou sondami) bude nutné znovu dotvořit a to je zásah, který si nejméně přejeme, neboť taková malířská vrstva je pro futuro znehodnocena a částečně ztracena. V těch zmizelých plochách malby bude takový nový retušovací zásah vždy do jisté míry patrný, ať použijeme jakéhokoli druhu retuší, třeba i rekonstrukčních, napodobivých. A tak se potom musíme, ať chceme či nechceme, vrátit k základní otázce: Bylo zde vůbec nutné odstraňovat přemalbové (překrytové) vrstvy, které až dosud zastíraly, ale také do jisté míry chránily fragmenty původního malířského (štafírského) vybavení povrchu dřevořezby? Existují však příklady, kdy nemůže být sporu o tom, že svrchní nepůvodní vrstvu je nutné z díla odstranit, poněvadž očividně prozrazuje svůj diletantský původ a umělecky hodnotnou sochařskou památku hyzdí. Mám na mysli třeba nesporné odstranění svrchní triviální, výtvarně neúnosné polychromie z partií inkarnátu gotické polychromované opukové skulptury Panny Marie s Ježíškem (tzv. Třeboňské madony) z doby kolem roku 1400 z kostela sv. Jiljí v Třeboni uskutečněné v polovině sedmdesátých let 20. století. Další postup týkající se problému sejmutí starších nepůvodních překrytových vrstev z partií drapérie nebyl už tak jednoznačný a neproblematický, poněvadž tyto mladší polychromní úpravy mohly být z památkového hlediska považovány za dobový doklad historické restaurace a navíc kromě toho pod tímto novějším plastickým „pláštěm" (stříbření barevně zvýrazněné lazurami a zdobené rytou kresbou) zbýval už jen nepatrný fragment původní malířské práce. A to byl ještě zásadnější faktor nedoporučující odstranění svrchní, mnohem mladší plastické plenty, která však navzdory tomu byla z povrchu díla po zvážení všech „pro i proti“ přece jen sňata. A na tomto místě je třeba zdůraznit, že rozhodování o snětí či ponechání přemaleb na polychromovaných skulpturálních uměleckých památkách nebývá vždy jednoznačnou, neproblematickou úlohou, neboť představy o výsledném vzhledu starého polychromovaného sochařského díla po uskutečnění památkovým programem navržených postupů se nemusí krýt se skutečným závěrečným výsledkem restaurace, poněvadž teprve po celkovém odhalení podle sond vybrané polychromní či monochromní vrstvy (leštěná křída, zlacení, stříbření bez lazur) se definitivně ukáže nejen její stupeň zachovalosti, ale také její schopnost či neschopnost vkusně a důstojně, bez estetických prohřešků nahradit nejen nedostávající se původní polychromii, ale i dřívější do současnosti dochovaný stav. Nesnadnost památkového rozhodování o koncepci, programu průzkumu a dalších etap restaurace památky ještě zvýrazňuje skutečnost, že u každé jednotlivé umělecké památky je třeba postupovat zcela separátně, individuálně a program restaurace „šít“ tomu kterému zkoumanému uměleckému dílu přímo „na míru“. To ovšem klade na umělecké historiky-památkáře zcela specifické požadavky, neboť památkářem se člověk nerodí, ani nestává pouhou slibnou teoretickou erudicí, ale absolvováním dlouholeté úspěšné praktické činnosti v oboru. Nicméně i tak musí každodenně brát v úvahu, že víc než kde jinde zde platí: Deliberandum est, quicquid statuendum est semel. Co můžeš rozhodnout jen jednou, dlouho rozvažuj. (Publilius Syrus: Myšlenky).

2 - Suchomel - K dualismu

11.2.2008 10:48

stránka 3

(K-černá plát)


K V¯TVARNéMU DUALISMU BAROKNÍ SOCHA¤SKé UMùLECKé TVORBY Milo‰ Suchomel Výtvarný proces zrodu sochařského uměleckého díla v 17. a 18. století charakterizuje střídání malířských a sochařských technik: od kresebné skici k skulpturálnímu nebo plastickému bozzettu přes modelletto k definitivní skulptuře nebo plastice v měřítku 1:1 vytvořené sochařskou dílnou až k finálnímu malířskému povrchovému vybavení sochy, které provedla štafírská dílna. Také barokní tvůrčí metoda v podstatě navazuje na známé historické výtvarné postupy. O vizuální působnosti a vztazích mezi sochařskými a malířskými pracemi během vzniku i v následné existenci sochařského originálu uvažoval ve svém precizně formulovaném a obsahově velice fundovaném syntetickém díle zabývajícím se sochařskou technikou, technologií a autorskými rukopisy Vojtěch Volavka.1) Pokud se týká otázky vzájemné nadřazenosti nebo podřazenosti sochařských prací vůči pracím malířským a naopak na jednom a tomtéž originálním sochařském uměleckém díle a také otázky autorského práva, vše by bylo podstatně jednodušší, kdyby šlo o sochařské a malířské výtvarné zásahy jedné a téže dílny. Jenomže to se v 17. a 18. století v procesu sochařské tvorby stávalo opravdu zřídkakdy. Zatímco bozzetto (modelletto) a výsledný sochařský originál v stanovené velikosti byly výsadou sochařského ateliéru, doObr. 1: Josef Jiří Jelínek, socha Ukřižovaného Krista, 1743, detail během restaurování s průzkumovými sondami přemalbových vrstev, kostel sv. Barbory, Bakov nad Jizerou, okres Mladá Boleslav (foto B. Zemánek, 1970). tvoření definitivní, hotové sochařské práce malířskou povrchovou výbavou, monochromní nebo polychromní přemalZ takového děleného postupu barokního sochařského bou se stávalo dodatečným úkolem většinou cizí štafírské tvůrčího procesu vyplývá řada zásadních problémů, vyvodílny, mnohdy značně vzdálené od sídla sochařského autora. lávajících několik základních otázek, v prvé řadě otázku autorského práva, dále otázku, do jaké míry tvoří tyto dvě 1) Vojtěch Volavka, O soše (Úvod do historické technologie a teorie sorozdílné výtvarné techniky homogenní, nerozborný a také chařství), spolupracovala Zdeňka Volavková-Skořepová. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1959, s. 165 –169. trvalý a trvanlivý umělecký celek, do jaké míry je následná

3


11.2.2008 10:48

stránka 4

(K-černá plát)

M. Suchomel - K V¯TVARNéMU DUALISMU BAROKNÍ SOCHA¤SKé UMùLECKé TVORBY

Obr. 3: Matyáš Bernard Braun, socha sv. Jana Evangelisty, 1715, detail, kostel sv. Klimenta v Klementinu, Praha 1 (foto M. Suchomel, 1982).

Obr. 2: Matyáš Bernard Braun, socha sv. Jana Evangelisty, 1715, stav po restaurování, kostel sv. Klimenta v Klementinu, Praha 1 (foto M. Suchomel, 1982).

malířská etapa skutečně prospěšná základní řezbářské či kamenosochařské práci a v neposlední řadě, jak hodnotit sochařské dílo, které zůstalo bez štafírských zásahů, je to torzo, či celistvá skulptura? Až neuvěřitelné se nám dnes zdají některé zprávy a symptomy vyplývající ze studia pramenů a svědčící o autorské lhostejnosti některých barokních sochařů k dalšímu osudu vlastního, často obtížně pracně vznikajícího výtvarného díla, o velice laxním autorském vztahu k vlastní tvorbě, o zdánlivé absenci uměleckého sebevědomí. Jak jinak si lze vysvětlit sochařskými autory tolerované dodatečné zásahy malířů, štafírů do výtvarně, umělecky, modelačně i rukopisně absolutně dokončené sochařské práce, obsahující mnohdy detaily provedené v nízkém reliéfu zastupujícím již malířské dílo. Jakýmkoli malířským překrytem těchto sochařsky definitivně povrchově zpracovaných kamenných či dřevěných bloků musely však evidentně vzít za své všechny autorské sochařské modelační finesy, veškerá závěrečná, s konečnou platností výtvarně vyřešená a zpracovaná rukopisná pojednání a koneckonců i samotná autorská výtvarná forma, a samozřejmě tím i autentický umělecký záměr barokního sochařského mistra. Každý, sebedokonaleji umělecky zpracovaný barevný polychromní plášť sochařského díla způsobuje totiž naprostou pohledovou, optickou proměnu jak kamenné, tak řezbářské sochařské práce, a zastírá tak značnou část charakteristických, typicky sochařských vý-

4

tvarných, uměleckých prostředků, mění autorský povrchový reliéf sochy.2) Vojtěch Volavka, pokud se týká dělby práce sochaře a malíře v sochařské tvorbě, odkazuje na skutečnost, že tento zdvojený pracovní postup existoval již v antice a ještě naléhavější a přirozenější byl v období gotiky.3) Vyslovuje dokonce domněnku, že následné malířské práce na sochařském originálu jiného mistra nemohou být argumentem proti sochařskému autorskému právu na vlastní dílo.4) A právě tato hypotéza se zdá být sporná, neboť ji nemůžeme považovat za všeobecně platnou, zvláště pak nikoliv v případě barokní a rokokové sochařské tvorby. Společenské postavení mistra sochařské dílny zaznamenávalo od doby renesance značnou proměnu. Především vzrůstala jeho vážnost a úctyhodnost. Barokní sochař sice používal teamové dílenské pracovní metody, ale většinou vynikal nad své spolupracovníky, tovaryše a učedníky. Dílně dovedl vtisknout vlastní výtvarný názor, ovlivnit její tvorbu vlastní invencí, jeho autorská bozzetta byla závaznou předlohou k dílenské realizaci objednaného sochařského díla, jehož vznik nejen sledoval, ale na jeho zrodu se přímo výtvarně podílel a hotovou práci signoval vlastním jménem. Mistr pochopitelně také sjednával kontrakty a sám je za dílnu podepisoval. Nemůže být proto žádných pochybností o tom, že barokní sochařský mistr si svých výtvarných děl nejen vážil, ale také cenil. Matyáš Bernard Braun obdržel v roce 1710 od Evžena Tittla, opata cisterciáckého kláštera v Plasích, za vytvoření sousoší Vidění sv. Luitgardy 1 200 zl., tedy částku 2) Miloš Suchomel, Původní malířské povrchové adjustace českých barokních kamenných soch, Památky a příroda 8 (43), 2, 1983, s. 73. 3) V. Volavka, o. c. v pozn. 1, s. 165. 4) „Za argument proti sochařovu autorskému právu na dílo nelze považovat okolnost, že polychromii provádí zas někdo jiný než on sám.“ Tamtéž s. 165.


11.2.2008 10:48

stránka 5

(K-černá plát)


v Praze do té doby nevídanou.5) Řád Theatinů (Kajetánů) vyplatil v roce 1709 Janu Brokoffovi částku 774 zl. 45 kr.6) Připomínám tyto známé skutečnosti jako doklad toho, že barokní sochař si své autorské právo uvědomoval a také se k němu otevřeně hlásil (Brokoffové velkou část svých statuí signovali) a zřejmě i na něm lpěl. Jak je tedy možné, že přesto dopustil, aby mu jeho autorskou výtvarnou práci upravoval a plasticky měnil cizí štafír se svou dílnou zcela individuálně po svém s různým stupněm zdařilosti či nezdařilosti, s rozličným metamorfózním výtvarným výsledkem. Jestliže barokní sochařský mistr byl invenčně schopným a náležitě sebevědomým autorem, pak musel mít také určitou představu o tom, jakou podobu by měla mít jeho řezbářská nebo kamenosochařská díla po uskutečnění malířských (štafírských) zásahů, po opatření povrchu soch monochromní nebo polychromní vrstvou. A tady se dostáváme k jádru věci. Ta představa autora sochařské práce na jedné a téže soše se ovšem nemusela krýt a většinou se také asi neztotožňovala s následně uskutečněnou malířskou úpravou, jak ji vytvořil štafír (malíř). Šlo přece o zcela subjektivní představu, ideu, koncepci s možným mnohoznačným, různorodým výsledkem. Přispívala k tomu nejenom výtvarná individualita jednotlivých aktérů tohoto zdvojeného tvůrčího procesu, ale také skutečnost, že sochařské práce od následných malířských dotvoření mnohdy dělila značná časová cézura. Další překážku sledování osudu vlastního díla sochařským autorem působila často vzdálenost mezi oběma ateliéry (sochařským a malířským) usazenými v různých obcích. Časový odstup mezi odevzdaným hotovým sochařským dílem a následnými štafírskými pracemi potvrzuje totiž řada faktických údajů nalezených v archivních pramenech. Tak například za řezbářsky zdobenou kazatelnu v kostele sv. Šimona a Judy v Plazech (bývalý okres Mladá Boleslav) bylo již v roce 1757, kdy byly nepochybně dokončeny truhlářské i řezbářské práce, zaplaceno 40 zl. truhláři Janu Šützovi a řezbáři Františku Práškovi, ale malíř Jan Jiří Waigert kazatelnu štafíroval až po třinácti letech v roce 1770.7) K výraznému časovém oddělení řezbářských prací od štafírských zásahů dochází i v případě hlavního oltáře v kostele sv. Petra a Pavla ve Struhách (bývalý okres Mladá Boleslav). Kosmonosští Jelínkové odevzdali hotové řezbářské dílo v roce 1773. Autorem soch byl zřejmě Martin Ignác Jelínek. Za truhlářské a řezbářské práce na hlavním oltáři bylo tehdy zaplaceno 126 zl. Štafírování hlavního oltáře se však uskutečnilo až po deseti letech, tedy v roce 1773.8) Také v kostele sv. Maří Magdalény v Sobotce se štafírování prováděné na hlavním oltáři opozdilo za truhlářskými a řezbářskými pracemi o pět let. Oltářní stavba včetně sochařské řezbářské výzdoby (opět prováděné kosmonoskými Jelínky) byla dokončena v roce 1747. K jejímu štafírování však došlo až v roce 1752, kdy byly dotvořeny malířsky také dvě oratoře a kazatelna za celkovou částku 1.100 zl.9) 5) Emanuel Poche, Matyáš Bernard Braun. Praha: Odeon 1986, s. 139. 6) Oldřich J. Blažíček, Ferdinand Brokof. Praha: Odeon 1986, s. 91. 7) Miloš Suchomel – Pavel Zahradník, Spolupracovníci a následovníci kosmonoských Jelínků na Mladoboleslavsku, Průzkumy památek XI, 1, 2004, s. 81. 8) Miloš Suchomel – Pavel Zahradník, Archivní prameny o sochařských a malířských dílech kosmonoských Jelínků, Průzkumy památek IX, 1, 2002, s. 39. 9) Tamtéž, s. 46 – 47.

Obr. 4: Matyáš Bernard Braun, socha sv. Jeronýma, 1715, detail, kostel sv. Klimenta v Klementinu, Praha 1 (foto M. Suchomel, 1982).

Jak je patrné z těchto archivních pramenných zpráv, autoři sochařských děl (v našich případech dřevořezeb) nemohli opožděné štafírské zásahy nejen sledovat, ale také výtvarně ovlivnit. Při tak obrovském produkčním potenciálu sochařské činnosti v 18. století musíme ovšem brát v úvahu i existenci takových případů, kdy autor sochy přece jen mohl výrazně výtvarně ovlivnit výsledek malířského dotvoření řezbářsky dokončených lipových bloků. Logickou podmínkou tu ovšem byla přítomnost malíře (štafíra) v sochařské dílně. Že to nebylo tak docela absurdní záležitostí, o tom svědčí případ kosmonoské rodinné jelínkovské dílny, jejímž členem byl i malíř Josef Kalasantský Jelínek (Gelinek), který prováděl malířské práce v místech, kam dílna dodala dřevořezby. Tak v Březně (bývalý okres Mladá Boleslav) bylo Josefu Kalasantskému zaplaceno za mramorování a vyštafírování velkého kůru a další malířské práce v místním kostele sv. Václava 12 zl. 19 kr.10) Týž kosmonoský malíř prováděl také blíže nespecifikované malířské práce v kostele Proměnění Páně na hoře Tábor v blízkosti Lomnice nad Popelkou, za něž obdržel 36 zl.11) Na signaturu tohoto jelínkovského malíře (I. Gelinek A 1749), nalezenou v roce 1968 restaurátorem Bohumilem Zemánkem na podkladové vrstvě polychromie sochy sv. Vác10) Tamtéž, s. 33. 11) Tamtéž, s. 48.

5


11.2.2008 10:48

stránka 6

(K-černá plát)


Obr. 5: Matyáš Bernard Braun, socha letícího anděla, 1715–1720, detail během restaurování, pod přemalbami se objevila původní vrstva (časem zčernalého) stříbra, na němž původně byla nanesena lazura žlutavého barevného tónu, kostel sv. Klimenta v Klementinu, Praha 1 (foto P. Kuthan, 1980).

lava z Okresního muzea v Mladé Boleslavi, bylo upozorněno již v roce 1972, kdy také byla vyslovena velice pravděpodobná hypotéza, že nejde o předpokládaný podpis sochaře Josefa Jiřího Jelínka, ale jeho synovce, malíře Josefa Kalasantského.12) Nabízí se však ještě jedno významné sochařské dílo Jelínků, které polychromní vrstvou opatřil tento malířský člen rodinného ateliéru. Mám zde na mysli dřevořezbu Ukřižovaného Krista z roku 1743 od Josefa Jiřího Jelínka z hlavního oltáře kostela sv. Barbory v Bakově nad Jizerou. Krucifix z bakovského hřbitovního kostela byl Josefu Jelínkovi připsán již v roce 1930 J. V. Šimákem.13) Korpus nepochybně patří k chef d’oeuvrům kosmonoské dílny a neupoutává naši pozornost pouze svou nevšední uměleckou hodnotou, dokonalostí řezbářského projevu prozrazujícího renomovanou sochařskou dílnu, ale také technickým provedením, které je mezi polychromními vybaveními raritou. Původní polychromie tu totiž byla nanášena v subtilní vrstvě přímo na povrchový řezbářský reliéf bez křídového podkladu. Znamenalo to téměř absolutní respektování řezbářského výtvarného projevu autora sochy. Malíř Josef Kalasantský Jelínek tu dovoluje řezbě (jakoby z úcty k řezbářské práci 12) Miloš Suchomel, Dvě restaurované sochy Krista z rukou kosmonoských Jelínků, Památková péče 32, 3, 1972, s. 166 –167. 13) J. V. Šimák, Soupis památek historických a uměleckých v okresu Mnichovohradišťském, díl I. Praha: nákladem Archaeologické komise při České akademii věd a umění 1930, s. 20 – 22.

6

nevlastního strýce), aby pod tenkou vrstvou barevného nánosu zůstala čitelnější, a mohla tak vyniknout její drobnopisná, ušlechtilá výtvarná forma.14) K takovému ojedinělému výsledku však může dojít pouze za uvedených předpokladů, kdy obě výtvarné techniky, sochařská i malířská jsou ruku v ruce prováděny v jedné a téže dílně (sochařské samozřejmě) a navíc s náležitou úctou k základní sochařské práci. O to, aby skulpturální proměna po uplatnění malířských barevných úprav sochařského díla byla co nejmenší (pokud se týká modelačního a rukopisného vybavení), zřejmě usilovala i dílna Matyáše Bernarda Brauna, která ve spolupráci se štafírem vytvořila po roce 1715 čtyři sochy církevních Otců a čtyři skulptury sv. evangelistů pro interiér kostela sv. Klimenta v pražském Klementinu. Štafír, malířský mistr tu opatřil bravurně tesaný povrchový reliéf kamenosochařských bloků světeckých postav tenkou vrstvou štuku světle okrového zabarvení. Zjistil to během malířského restaurátorského průzkumu restaurátor akademický malíř Karel Stretti.15) Připomeňme si zde pro zajímavost sled přemalbových vrstev objevených tehdy Karlem Strettim na povrchu pískovcového bloku sochy sv. Ambrože od nejmladší po nejstarší až k původnímu štafírskému vybavení: 1. povrchová nečistota; 2. zažloutlá laková vrstva; 3. slonově bílá; 4. zelenošedá teplá; 5. zlatý okr lazurní; 6. béžová; 7. šedá studená; 8. nečistoty a okrová zrnitá štuková vrstva; 9. kámen – jemnozrnný kompaktní pískovec.16) Je velice pravděpodobné, že v případě kamenných soch církevních Otců a sv. evangelistů Braunova dílna s autorem štafírské úpravy spolupracovala (pokud ji ovšem neprovedla sama). To poslední, zřejmě původní štafírské pojednání kamenosochařských bloků bylo natolik subtilní, hmotně úsporné, že ponechávalo téměř nedotčenou autorskou sochařskou modelaci a nezanikal v ní ani rukopis tvůrce soch, ani stopy kamenických nástrojů. Mimochodem řečeno, pro skulptury Matyáše Bernarda Brauna, které tvoří sochařskou výzdobu kostela sv. Klimenta v Klementinu, je vůbec charakteristická barevně úsporná, nenápadná polychromie, neupoutávající na sebe větší pozornost než základní sochařské dílo. Zdá se, že zde braunovský ateliér zcela záměrně potírá mnohobarevnost. Pozorujeme to na každém kroku kostelní lodí. Platí to stejně o dřevořezbách zdobících zpovědnice, boční oltáře, varhany a kazatelnu jako o dvou stříbrných postavách andělů vznášejících se nad hlavním oltářem. V případě svatoklimentského kostela musíme ovšem vzít v úvahu, že Braunova dílna tu mohla ovlivňovat následné štafírské práce prováděné na jejích pouze sochařsky výtvarně zpracovaných kamenných či dřevěných skulpturálních blocích. K štafírování zde totiž již docházelo v době, kdy Braunova dílna nebyla ještě se svými sochařskými pracemi zcela hotova. „...Z roku 1716 a let dalších se zachovalo několik smluv s Ondřejem Röpflem stran štafírování oltářů, varhan a kazatelny...“ 17) 14) M. Suchomel, o. c. v pozn. 12, s. 156 –157. 15) Karel Stretti, Restaurátorská zpráva malířského průzkumu soch církevních Otců a evangelistů Matyáše Bernarda Brauna v kostele sv. Klimenta v Klementinu v Praze 1 ze dne 6. dubna 1981. 16) Tamtéž. 17) Věra Mixová, Archivní příspěvky k dějinám stavby a výzdoby kostela sv. Klimenta v Praze I., Umění XII, 1959, s. 68 – 69.


11.2.2008 10:48

stránka 7

(K-černá plát)


Obr. 7: Martin Jelínek st., socha sv. Vojtěcha, 1727, detail po sejmutí přemaleb z poloviny světcovy tváře, kostel sv. Jakuba, Mnichovo Hradiště, okres Mladá Boleslav (foto B. Zemánek, 1971).

Obr. 6: Martin Jelínek st., socha sv. Vojtěcha, 1727, detail pořízený během restaurátorského průzkumu, hlavní oltář, kostel sv. Jakuba, Mnichovo Hradiště, okres Mladá Boleslav (foto B. Zemánek, 1971).

Zcela konkrétně, archivně je však doložena spolupráce sochařské dílny Jelínků z Kosmonos s malířem a štafírem Janem Jiřím Hörtlem z Turnova, který signoval své oltářní obrazy v kapli sv. Anny v Mnichově Hradišti: Ioan: Georg Hörtl.18) Máme totiž k dispozici zprávu, z níž vyplývá, že v roce 1727 turnovský malíř Jan Jiří Hörtl štafíroval hlavní oltář kostela sv. Jakuba v Mnichově Hradišti, na který před tím téhož roku dodal sochařskou výzdobu Martin Jelínek st.19) Zatím co sochař Jelínek obdržel za figurální dřevořezby 130 zl., malíři Hörtlovi bylo vyplaceno za štafírování 350 zl.20) Pro objektivnější posouzení výše těchto finančních odměn je třeba vzít v úvahu ještě další výdaj související bezprostředně s postavením oltářní stavby a to částku 120 zl. za truhlářské práce, které provedl Jakub Fleher.21) Vezmeme-li v úvahu, že Martin Jelínek st. zde vytvořil figurální sochařská díla, konkrétně dřevořezby sv. Václava a sv. Vojtěcha (nadživotní velikosti) a postavičky čtyř andílků, Jakub Fleher architekturu oltáře a provedl její montáž a Jan Jiří Hörtl (případně jeho dílenský pomocník) opatřil stavbu mramorováním a figury monochromním nátěrem (doplněným spoře dekorativním zlacením), pak odměna Martina Jelínka st. za sochařské řezbářské dílo je vůči ostatním oce-

něním neúměrně nízká, a to nejenom z toho důvodu, že sochařská díla tu tvoří umělecký základ vyšší výtvarné hodnoty, ale také proto, že práce Martina Jelínka byla nepochybně časově náročnější. Ostatně to dokazují časové údaje čerpané z archivních pramenů. V říjnu 1727 bylo zaplaceno za řezbářská figurální díla Martinu Jelínkovi st., v listopadu téhož roku obdržel odměnu za truhlářské práce Jakub Fleher a již v prosinci 1727 přejímá 350 zl. Jan Jiří Hörtl.22) S dalším příkladem nepoměru mezi finančními částkami vydanými za sochařské a naproti tomu za štafírské práce se setkáváme při stavbě nového hlavního oltáře v kostele sv. Petra a Pavla v Mělníku, kde však odměny za práce sochaře-řezbáře a truhláře jsou zahrnuty pod jedinou celkovou položkou 581 zl. 38 kr.23) I zde byli autory sochařských prací vznikajících mezi léty 1749 –1751 Jelínkové, a to tentokrát Josef Jiří a jeho nevlastní synovec Martin Ignác.24) Štafír Maxmilián Seyffert přijal za štafírování stavby i sochařské výzdoby hlavního oltáře 565 zl.,25) tedy téměř tutéž hodnotu, za níž byly provedeny veškeré truhlářské práce a vytvořena všechna řezbářská díla včetně čtyř soch (blížících se nadživotní velikosti) představujících sv. Václava, sv. Lud-

18) Miloš Suchomel, Expozice zachráněných pískovcových soch, Památky a příroda 5 (40), 10, 1980, s. 591 a 594. 19) M. Suchomel – P. Zahradník, o. c. v pozn. 8, s. 44. 20) Miroslav Cogan, Valdštejnský malíř Jan Jiří Hertl, Z Českého ráje a Podkrkonoší 13, 2000, s. 71. 21) Miloš Suchomel – Pavel Zahradník, o. c. v pozn. 8, s. 44.

22) Tamtéž, s. 44. 23) Miloš Suchomel – Pavel Zahradník, Ještě jeden příspěvek k sochařské umělecké tvorbě kosmonoských Jelínků, Zprávy památkové péče 60, 6, 2000, s. 154. 24) Tamtéž, s. 155. 25) Tamtéž, s. 154.

7


11.2.2008 10:48

stránka 8

(K-černá plát)


Podívejme se nyní ještě podrobněji na konkrétní dokumentaci dosvědčující optické i objemové, materiální proměny základní prvotní sochařské řezbářské výtvarné práce způsobované malířským dotvořováním prováděným ex post. Změnu povrchového reliéfu dřevořezby můžeme pozorovat a posoudit při komparaci sochařských detailů, z nichž byly restaurátorem odstraněny vrstvy nečistot a nepůvodních přemaleb, s ostatními plochami řezbářského povrchu, kde nepůvodní překryty dosud zůstaly. Názorně to ukazuje fotografická dokumentace hlavy již zmiňované sochy sv. Vojtěcha z roku 1727 od Martina Jelínka st. z boční branky (na evangelijní straně) hlavního oltáře kostela sv. Jakuba v Mnichově Hradišti. Změnu povrchového reliéfu zaznamenáváme v partii úst, dolních očních víček i stařeckých vousů a vlasů. Snímek profilu téže hlavy pořízený po částečném sejmutí přemalby dokumentuje tloušťku překrytové vrstvy a její zkreslující působnost a plastický zásah do původního malířského pojednání. Pravda, doklad proměny dřevořezby je demonstrován na mladší neautorské přemalbě, nicméně tutéž proměnu s originální dřevořezbou prováděla i původní primární štafírská adjustace, kterou v našem případě tvoří leštěná běl doplněná v detailech dekorativním zlacením vytvořená ateliérem Jana Jiřího Hörtla téObr. 8: Martin Jelínek st.(?), sochy vznášejících se andělů, kolem roku 1725 (?), hlavní oltář, kostel sv. Havla, Mladá Boleslav (foto B. Zemánek, 1981). hož roku jako jelínkovská figurální díla. milu, sv. Rozálii Palermskou a sv. Floriána na oltářní arKaždá malířská vrstva pokrývající povrch dřevořezby chitektuře a bočních brankách. působí změnu sochařské modelace i rukopisu. PozorujeJistou finanční (a lze říci i estetickou) dobovou nadřame to i na řezbářských detailech hlav soch andělů z let zenost štafírských zásahů prováděných na sochařských dí1720 –1730 od Martina Jelínka st. (?) z hlavního oltáře koslech potvrzují i platby vydané za vytvoření stavby hlavního tela sv. Havla v Mladé Boleslavi.27) Názorně, flagrantně to dosvědčují viditelné nánosy masy křídy v hloubkách vlasových oltáře a jeho řezbářské figurální i ornamentální výzdoby vln. Nelze se zde při této příležitosti nezmínit ještě o jedné v kostele sv. Prokopa v Libošovicích (bývalý okres Jičín). V roce 1777 bylo z kostelních peněz zaplaceno 190 zl. so27) Martin Jelínek st. (?), postava vznášejícího se anděla (na evangelijní strachaři Janu Hájkovi z Mnichova Hradiště a truhláři Stöwrovi ně hlavního oltáře) nesoucího rám s obrazem, 1720 –1730, lipové dřeze Sobotky a po dvou letech (tedy v roce 1779) 250 zl. štavo, leštěná běl, barevně zdůrazněné pupily očí, výška = 251,0cm, Mar26) fíru Janu Ferdinandu Houdkovi z Prahy. Ani zde se zřejtin Jelínek st.(?), postava vznášejícího se anděla (na epištolní straně hlavního oltáře nad tabernáklem), 1720 –1730, lipové dřevo, leštěná mě sochařský autor neohlížel za svou prací. 26) Miloš Suchomel – Pavel Zahradník, Archivní prameny o sochařské tvorbě Jana Hájka, Průzkumy památek X, 1, 2003, s. 24.

8

běl, barevně zdůrazněné pupily očí, výška = 243,5cm, v letech 1982 –1983 restauroval obě dřevořezby Bohumil Zemánek (Miloš Suchomel, Restaurování dvou domnělých sochařských pandánů, Památky a příroda 7 (42), 1982, s. 398 – 399).


11.2.2008 10:48

stránka 9

(K-černá plát)


Obr. 9: Martin Jelínek st. (?), socha vznášejícího se anděla, 1725 (?), detail před zahájením restaurátorských prací, hlavní oltář (evangelijní strana), kostel sv. Havla, Mladá Boleslav (foto B. Zemánek, 1982).

Obr. 10: Martin Jelínek st. (?), socha vznášejícího se anděla, 1725 (?), detail po restauraci, hlavní oltář (epištolní strana), kostel sv. Havla, Mladá Boleslav (foto B. Zemánek, 1983).

pozoruhodnosti týkající se rozměrných postav vznášejících se andělů nesoucích oltářní obraz. V jejich tvářích spatřujeme portrétní rysy. Není to ovšem poprvé, co jsme se u jelínkovských sochařských děl s takovými portrétními náznaky setkali. Připomeňme si tu dřevořezby sv. Jana a Pavla (římských vojáků) z doby kolem roku 1725 od Martina Jelínka st. na hlavním oltáři kaple sv. Anny při klášterním kostele v Mnichově Hradišti28) a pískovcovou skulpturu sv. Floriána ze třetího desetiletí 18. století od Josefa Jiřího Jelínka v Hrubé Skále (bývalý okres Semily). Bizarní reliéf vousů, vlasů a neméně roztodivný modelační povrch drapérie oděvu sochy Boha Otce z let 1751–1752 od Josefa Jiřího Jelínka v nástavci hlavního oltáře kostela Jména Ježíš v Lánech (bývalý okres Rakovník) rozhodně musely působit sochařsky sice syrověji, ale autentičtěji a rukopisně věrohodněji v prvotní, pouze řezbářské podobě bez nánosu leštěné křídy.29) K nápadnému vizuálnímu i hmotnému, plastickému zkreslení řezbářského výtvarného projevu došlo zřejmě i v případě postav drobného sousoší Kalvárie v kostele sv. Jiljí v Rejšicích (bývalý okres Mladá Boleslav), které lze dnes ještě dodatečně nově přiřadit k pracím provedeným pří-

slušníky kosmonoské jelínkovské dílny nebo jejími epigony a následovníky.30) Kompozice postav Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty, modelace drapérií, obzvláště typické vzdutí biblického roucha na pravém boku postavy Panny Marie připomíná řadu jelínkovských sochařských prací například pohyb šatu dřevořezby sv. Barbory z let 1725 –1735 od Martina Jelínka st. a jeho nevlastního bratra Josefa Jiřího v kostele sv. Jiljí v Markvarticích (bývalý okres Jičín) nebo zvířené oděvy soch sv. Ludmily, sv. Markéty a sv. Václava z roku 1749 od Josefa Jiřího Jelínka z Okresního muzea v Mladé Boleslavi. Ke komparaci s rejšickou soškou sv.Jana Evangelisty se nabízí dřevořezba téhož světce z let 1735 –1750 od Josefa Jiřího Jelínka v kostele sv.Maří Magdalény v Sobotce. Také výzdoba čelních stěn soklů pod figurami Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty nachází svůj starší vzor v ornamentální dekoraci podstavců dřevořezeb sv. Vavřince a sv. Štěpána z let 1760 –1770 na bočních brankách hlavního oltáře v kostele sv.Františka Serafinského v Kováni (bývalý okres Mladá Boleslav). Podobně i soška Ukřižovaného Krista má svůj pandán v starším korpusu z let 1725 –1735 od Josefa Jiří-

28) Miloš Suchomel, O polychromii řezbářských prací kosmonoských Jelínků, Umění XXVI, 2, 1978, s. 159. 29) Josef Jiří Jelínek, socha Boha Otce, 1750 –1751, lipové dřevo, leštěná běl, v. 199,0 cm, v letech 1970 –1971 restauroval akad. mal. Jiří Toroň.

30) Anonymní spolupracovník nebo následovník kosmonoských Jelínků, sousoší Kalvárie, 1770 –1780 (?), lipové dřevo, nepůvodní polychromie(?), soška Panny Marie Bolestné výška = 24,0 cm, soklík výška = 7,5 cm, soška sv. Jana Evangelisty výška = 23,0 cm, soklík výška = 7,5 cm, korpus výška = 24,0 cm, kříž výška = 61,5 cm (uměleckohistorický průzkum s dokumentací a rozměry se uskutečnil dne 23. května 1968).

9


11.2.2008 10:48

stránka 10

(K-černá plát)


Obr. 11: Josef Jiří Jelínek, socha Boha Otce, 1751–1752, detail před restaurováním, nástavec hlavního oltáře, kostel Jména Ježíš, Lány, okres Rakovník (foto J. Toroň, 1971).

ho Jelínka (?) v kosmonoské Loretě. Ovšem také v případě rejšické Kalvárie visí nad současnou podobou polychromie otázka autentičnosti, kterou by mohla zodpovědět kvalifikovaně provedená restaurace sousoší, případně již předběžný restaurátorský průzkum. Na základě současné podoby (respektive stavu v roce dokumentace) lze dílko předběžně zařadit mezi pozdní jelínkovské práce sedmdesátých až osmdesátých let 18. století a doufat v autorství Martina Ignáce Jelínka. Musíme však vzít v úvahu, že stejně jak rejšické sousoší Kalvárie, tak také rozměrné dřevořezby andělů z hlavního oltáře mladoboleslavského hřbitovního kostela charakterizuje měkká, hladká, nevzrušená modelace, plynulý, nedělený povrchový reliéf, u něhož se potom tak markantně neprojevuje zanesení, zastření řezbářských detailů příštími podkladovými nánosy křídy jako u soch s charakteristickým dynamickým, bizarním povrchovým reliéfem. A právě takový příklad drobnopisného, precizního reliéfu nalézáme u torza sošky sv. Jana Nepomuckého z roku 1731 od Josefa Jiřího Jelínka z obce Hoškovice (bývalý okres Mladá Boleslav).31) Řezbářem detailně popsané, v současnosti obnažené vrapování světcovy rochety musela pů31) Josef Jiří Jelínek, soška sv. Jana Nepomuckého, 1731, lipové dřevo, fragmentární původní polychromie, výška = 28,5 cm, plintus na ploše základny nese rytou fragmentární signaturu: F....(ostatní písmena se nezachovala, poněvadž plintus je v tomto místě odštípnut), 1731. Naskytuje se zde však otázka autentičnosti signatury. Nápis se totiž typově zdá být podstatně mladší než samotná dřevořezba. Co tu však bylo podkladem k přesnému vročení vzniku sošky nebylo zatím zjištěno, nicméně datování rokem 1731 se zdá být správné a velice pravděpodobné. Soška byla objevena v roce 1966 (Miloš Suchomel, Restaurování soch Josefa a Martina Jelínka, Památková péče 27, 10, 1967, s. 310 a 312).

10

Obr. 12: Martin Ignác Jelínek (?), sousoší Kalvárie, kolem roku 1780 (?), kostel sv. Jana Nepomuckého, Rejšice, okres Mladá Boleslav (foto M. Suchomel, 1968).

vodně zalévat a zakrývat pastózní malířská vrstva, takže z řezbářské modelace a rukopisu prosvitlo na povrch jen zkreslené torzo. Poznáme to při porovnání povrchového reliéfu zbaveného polychromie s povrchovým reliéfem, na němž se fragmenty původního polychromního vybavení sochy zachovaly. Týká se to především partií vlasů, almuce, rochety a sutany leč pouze v odvrácené části postavy. Ještě větší zástěnou původního řezbářského sochařského rukopisu bývají masivní vrstvy zlacení a stříbření. Pokud byly dřevořezby štafíry pozlacovány na vrstvu polimentu, křídy, pak vždy můžeme počítat s tím, že při tom docházelo nejenom k útlumu plastičnosti autorského řezbářského drobnopisného tvarování kvůli hmotné podkladové vrstvě drahých kovů, ale také k značné optické metamorfóze původní výtvarné hmoty kvůli kovovému lesku či matu plátkového zlacení a v neposlední řadě i ke ztrátě přírodní barevnosti. Poznáváme to na dřevořezbách sv. Martina z doby kolem roku 1750 od Martina Ignáce Jelínka na oltáři v kapli kosmonoské Lorety32) a sv. Vavřince33) a sv. Štěpána34) z let 1760 –1770 od téhož jelínkovského autora na bočních brankách hlavního oltáře v kostele sv. Františka Serafinského v Kováni (bývalý okres Mladá Boleslav).35) Mešní roucha uve32) Martin Ignác Jelínek, socha sv. biskupa (sv. Martina?), po roce 1750, lipové dřevo, polychromie, výška = 168,0 cm, v roce 1966 restauroval Jiří Tesař (M. Suchomel, o. c., v pozn. 31, s. 306). 33) Martin Ignác Jelínek, socha sv. Vavřince, 1760 –1770, lipové dřevo, nepůvodní zlacení, výška = 163,0 cm. 34) Martin Ignác Jelínek, socha sv. Štěpána, 1760 –1770, lipové dřevo, nepůvodní zlacení, výška = 168,0 cm.


11.2.2008 10:49

stránka 11

(K-černá plát)


Obr. 13: Martin Jelínek st. – Josef Jiří Jelínek, socha sv. Barbory, 1725–1735, nepůvodní polychromie, kostel sv. Jiljí, Markvartice, okres Jičín (foto M. Suchomel, 1968).

dených světeckých postav z oltářů svatyň v Kosmonosech a Kováni charakterizuje velice nízký dekorativní reliéf zobrazující ornamenty výšivek. O stáří reliéfní dekorace zlacených dalmatik postav sv. Vavřince a sv. Štěpána z Kováně by mohl definitivně rozhodnout až restaurátorský průzkum. Nicméně současná povrchová vrstva zlacení dřevořezeb zřejmě není jejich původním dekorativním dotvořením. Jak nepředstavitelně výtvarně hluchou proměnu umělecky hodnotné originální dřevořezby dokáže způsobit následná diletantská, triviální, zrůdná malířská adjustace si můžeme ověřit na řadě exemplárních případů. Máme ovšem k tomu k dispozici nepůvodní s dřevořezbou nesoučasné polychromní vrstvy, nicméně nelze vyloučit možnost, že i v 18. stoetí se skvělá řezbářská díla renomovaných sochařských mistrů mohla následně dostat do rukou invenčně chudých štafírů, zvláště pak, když víme z archivních pramenů o štafírských zásazích, které se o řadu let opozdily za dokončenými sochařskými (řezbářskými ) pracemi. Takovým nepůvodním řemeslně provedeným malířským dotvořením dodnes trpí řezbářsky bravurně zvládnuté sochy sv. Petra Mučedníka36) a sv. Isidora Madridského37) z roku 1738 od Josefa Jiřího Jelínka na bočních brankách 35) Uměleckohistorický průzkum s dokumentací jelínkovských sochařských děl v interiéru kostela sv. Františka Serafínského v Kováni byl proveden dne 24. 6. 1968. 36) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Petra Mučedníka, 1738, lipové dřevo, nepůvodní polychromie, výška = 190,0 cm. 37) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Isidora Madridského, 1738, lipové dřevo, nepůvodní polychromie, výška = 190,0 cm.

Obr. 14: Josef Jiří Jelínek, soška sv. Jana Nepomuckého, 1731, Hoškovice, okres Mladá Boleslav (foto M. Suchomel, 1966).

hlavního oltáře kostela sv. Jana Nepomuckého v Rejšicích. Za ještě výtvarně křiklavější příklad považujeme někdejší nepůvodní polychromní vybavení soch sv. Vojtěcha38) a sv. Prokopa39) z let 1735 –1740 od Josefa Jiřího Jelínka na bočních brankách hlavního oltáře kostela sv. Václava v Bosni (bývalý okres Mladá Boleslav). Obě dřevořezby nadživotní velikosti však byly v roce 1997 restaurovány v rámci výstavy pořádané Národní galerií v Praze při příležitosti 300. výročí narození sochaře Josefa Jiřího Jelínka (narozen 10. února 1697– zemřel 23. ledna 1776) akademickými malířkami Evou Skarolkovou (socha sv. Vojtěcha) a Magdalenou Černou (socha sv. Prokopa) a v obou případech byla na povrchu autorských řezbářských bloků odkryta historická leštěná běl. Triviální, rustikální polychromie z povrchu skvělých dřevořezeb zmizela a zůstalo pohledově nenápadné a sochařskou práci nedegradující monochromní malířské vybavení.40) 38) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Vojtěcha, 1735 –1740, lipové dřevo, leštěná běl, výška = 235,0cm. 39) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Prokopa, 1735 –1740, lipové dřevo, leštěná běl, výška = 238,0 cm. 40) Radana Hamsíková – Tomáš Hladík – Miloš Suchomel, Josef Jiří Jelínek (1697–1776). Barokní sochařská dílna z Kosmonos. Katalog výstavy pořádané Národní galerií v Praze ve Valdštejnské jízdárně. Praha 1997, s. 118 – 119.

11


11.2.2008 10:49

stránka 12

(K-černá plát)


Obr. 15: Martin Ignác Jelínek, socha sv. Martina (?), po roce 1750, celek po restauraci, Loreta, Kosmonosy, okres Mladá Boleslav (foto J. Tesař 1966).

I historická polychromie může však řezbářské dílo pohledově zkreslovat. Představoval si řezbářský mistr sošky Panny Marie Neposkvrněného početí zašlapovaného dráčka v takové malířské kreaci, jakou mu vtiskl neznámý štafír? Souhlasil by s ledajakým malířským dotvořením vlasů a inkarnátu v partii hlavy Panny Marie? To jsou otázky, které pozorovatele napadnou při prohlídce řezbářsky svěží mariánské sošky pocházející snad ze 2. čtvrtiny 18. století z rukou anonymního středočeského sochařského mistra inspirovaného radikálními dynamickými tendencemi uplatňovanými v Čechách dílnou Matyáše Bernarda Brauna a jejími následovníky.41) Tento nadčasový sochařský projev se mnohdy vznáší nad realitou. Pozorujeme to také u sošky Panny Marie Neposkvrněného početí. Přes rameno Panny Marie volně přehozený beztvarý modrý plášť svévolně vlaje v povětří, nikde neuchycený, rukou nepřidržovaný. Pravě s takovými kompozičními absurditami se však setkáváme v řezbářské tvorbě kosmonoských Jelínků.

12

Mnohem závažnějším prohřeškem proti autorově sochařské podobě originální dřevořezby jsou masivní, plastické plentové překryty autentické modelace, autorského rukopisu, prostě veškerá nepůvodní přemodelování, zakrytí, paralyzování výtvarného projevu někdejšího sochařského mistra. S takovou povrchovou neobvykle hmotnou plentou jsme se setkali v ateliéru manželů Kloudových u sochy sv. Rozálie z roku 1721 od Matyáše Bernarda Brauna pocházející z tumby bočního oltáře sv. Františka Xaverského (na epištolní straně) kostela sv. Klimenta v Praze 1 v areálu Klementina.42) Konkrétně se zde jednalo o nepůvodní reliéfní materiální nános překrývající původně obnažený inkarnát v partii šatového výstřihu pod krkem světice. I tak cudná a v přítmí tumby nenápadná dékolletage se zřejmě časem stala terčem pruderní kritiky a inkarnát musel neznámý štafír zakrýt masivní plentou reliéfně zobrazující drapérii šátku. Během restaurování na počátku osmdesátých let 20. století byl tento nepůvodní překryt z dřevořezby odstraněn a pod ním se objevila historická, leč pravděpodobně také nepůvodní polychromní vrstva inkarnátu.43) Otázkou ovšem dodnes zůstává, zda polychromní vrstvy reprezentující v současnosti malířské povrchové vybavení braunovských řezbářských sousoší Nalezení neporušeného těla sv. Rozálie (v tumbě oltáře sv. Františka Xaverského) a Smrti sv. Františka Xaverského (v tumbě oltáře Očišťování Panny Marie) jsou původním malířským dotvořením těchto sochařských prací z doby, kdy tovaryši Braunovy dílny se ještě zdržovali ve svatoklimentském kostele. Je totiž značně nepravděpodobné, že by obě sousoší tvořila v interiéru kostela koloristickou výjimku, když v archivních pramenech je zdůrazňována nutnost vybavení povrchu veškeré sochařské výzdoby oltářů bílým nátěrem. „...Z roku 1716 a let dalších se zachovalo několik smluv s Ondřejem Röpflem stran štafírování oltářů, varhan a kazatelny. Tak 3. března 1716 zavázal se Röpfl štafírovat oltář sv.Xaveria. Za tuto práci žádal 80 zl. za zlato na pozlacení ozdob, hlavic, za zpracování zlata 60zl., za nabílení soch, andělů a ostatního 20 zl, za připravení a zhlazení architektury 100 zl. Protože zlato dodal konvent, měl Röpfl dostat za štafírování 180 zl...“.44) Ostatně, jak zde bylo již zdůrazněno, veškerá řezbářská i kamenosochařská výzdoba vytvořená v kostele sv. Klimenta v Klementinu Matyášem Bernardem Braunem a jeho tovaryši příjemně překvapuje barevnou askezí. Z archivního dokumentu však můžeme čerpat ještě jedno poučení a další poznatek podnětný pro téma této stati týkající 41) Středočeský (pražský) sochařský mistr (?), socha Panny Marie Neposkvrněného početí, 2. čtvrtina 18. století (?), lipové dřevo, polychromie, výška = 32,5 cm (postava), výška = 39,0 cm (po vrchol svatozáře). 42) Akad. soch. Marta Kloudová a akad. mal. Hynek Klouda restaurovali tumbové sousoší Nalezení neporušeného těla sv. Rozálie v rámci celkové restaurace zařízení interiéru kostela sv. Klimenta v Klementinu v letech 1979 –1983 (Miloš Suchomel, Několik poznámek k původním malířským adjustacím povrchu soch Matyáše Bernarda Brauna, Památky a příroda 12 (47), 1987, s. 321– 330). 43) Pokud se týká nepůvodních malířských pojednání povrchu sousoší sv. Rozálie, již restaurátorský průzkum avizoval komplikace a složitější rozhodování o zachování či odstranění mladších vrstev malířských překrytů, pod nimiž nebyla restaurátory nalezena nejstarší polychromní vrstva odpovídající stářím i autorstvím historické vrstvě zachované v partiích inkarnátu. 44) V. Mixová, o. c. v pozn. 17, s. 68 – 69.


11.2.2008 10:49

stránka 13

(K-černá plát)


se totiž diskutovaných finančních odměn sochaře a štafíra. Štafír Ondřej Röpfl obdržel za štafírské práce na oltáři sv. Františka Xaverského nemalou sumu 199 zl., Matyáš Bernard Braun za sousoší Nalezení neporušeného těla sv. Rozálie 45 zl.45) Opět se zde ukazuje určitý nepoměr v hodnocení sochařského a štafírského díla svědčící v neprospěch sochařů. Zcela jiného druhu bylo ve sv. Klimentu kompletní povrchové přemodelování sošek andílků zdobících tabernákl hlavního oltáře. Obě dětské postavičky byly historickým restaurátorem opatřeny masivní vrstvou křídy s polimentem a zlacením, pod níž zmizela nejen stará štafírská úprava z 18. století, ale i autentické řezbářské dílo. Zcela byl anulován původní sochařský projev, někdejší řezbářská modelace a rukopis autora dřevořezeb. Restaurátorský průzkum prováděný na počátku osmdesátých let 20. století46) sice odhalil pod tučným překrytem původní podkladovou křídovou vrstvu pokrytou stříbrem, ale k následnému odhalení původního štafírského pojednání dřevořezeb nedošlo jednak z toho důvodu, že nebylo možné zaručit kompletní zachování stříbření (včetně podkladové vrstvy) po celém povrchu postaviček puttů, jednak také proto, že v případě této historické výtvarné korektury zřejmě šlo o restaurátorské dílo významné pražské sochařské dílny Platzerů, která se zabývala restaurováním na rozhraní 18. a 19. století a do kostela sv. Klimenta dodala několik postaviček andílků zdobících kruchtu za barokní braunovské originály (tehdy již nejspíš fragmentární). Měli jsme tu totiž k badatelské dispozici vzácný doklad historické restaurátorské metody.47) Platzerovský výtvarný projev dodatečně vtisknutý původním postavičkám puttů z tabernáklu hlavního oltáře je nejvíce patrný v partiích fyziognomií a vlasů. I když v uvedených příkladech nešlo o změny sochařských originálů způsobené původními malířskými úpravami, je snad i z těchto ukázek patrné, jaké pohledové, barevné, optické i materiální proměny hrozily čistě skulpturálním pracím v štafírských dílnách. Nejnešťastněji, nejpodstatněji a nejpřevratněji zasahovaly štafírské přemalby taková sochařská díla, která řezbář vyzdobil nízkým povrchovým reliéfem zobrazujícím podrobnosti oděvů (ornamenty vzorovaných látek, spony, zdobné pásy atd.), jak to pozorujeme například na koncisním, kresebném mistrovském díle Ignáce Františka Platzera, konkrétně na dřevořezbě Vidění sv. Huberta z let 1760 až 1770 v nice domu čp. 440-I v Michalské ulici na Starém Městě pražském.48) Ozdobný pás s velkou dekorativní sponou a hrubý, drsný povrch látky pláště (charakterizovaný mělkým vrapováním) precizně Platzerem vypracované v extrémně nízkém reliéfu ne nepodobném grafickému dílu by se zcela ze sochařského díla vytratily a zanikly pod křídovým podkladem polychromie. A byla by to nejen nenahraditelná umělecká škoda, ale také zásadní faux pas proti autentickému výtvarnému záměru sochařského autora. Nízký dekorativní reliéf je charakteristickým znakem Platzerova umě45) Tamtéž. 46) Sošky andílků na tabernáklu hlavního oltáře kostela sv. Klimenta v Klementinu restaurovali v letech 1979 –1983 akad. mal. Tamara Beranová a akad. soch. Petr Kuthan. 47) M. Suchomel, o. c. v pozn. 42, s. 330. 48) Ignác František Platzer, dřevořezba Vidění sv. Huberta, 1760 –1770, lipové dřevo, v době fotografické dokumentace (v roce 1973) již bez polychromie, podživotní velikost. V letech 1972 –1973 restauroval Vi-

Obr. 16: Martin Ignác Jelínek, socha sv. Štěpána, 1760–1770, nepůvodní zlacení, kostel sv. Františka Serafínského, Kováň, okres Mladá Boleslav (foto M. Suchomel, 1968).

Obr. 17: Josef Jiří Jelínek, socha sv. Isidora Madridského, 1738, detail, nepůvodní polychromie, kostel sv. Jana Nepomuckého, Rejšice, okres Mladá Boleslav (foto. B. Zemánek, 1968). dění sv. Huberta akademický sochař Aleš Grim, který z povrchu skulptury odstranil pět přemalbových vrstev provedených technikou oleje. Původní malířské pojednání povrchu tohoto platzerovského díla se bohužel nedochovalo ani v minimálních fragmentech. Zbyl po něm pouze autentický podkladový tmel, který byl nanášen ve dvou vrstvách.

13


11.2.2008 10:49

stránka 14

(K-černá plát)


tvarné produkce určené většinou do interiérů kostelních staveb, kde bylo možné čerpat faktické údaje z farních záznamů o hospodaření s kostelními penězi. Navzdory této informační absenci však máme přece jen k dispozici aspoň dva prameny (zato na faktické údaje velice bohaté a nemálo poučné), které nám umožňují nahlédnout podrobněji do historické organizace práce na stavbách dvou městských mariánských statuí a seznamují nás nejenom s participací jednotlivých členů sochařských dílen, řemeslníků a dalších pomocných pracovních sil, ale také s finanční stránkou těchto významných dobových podniků. Mám zde na mysli stavby mariánských sousoší na náměstích měst Jaroměře a Sobotky. Jaroměřské sousoší Panny Marie Neposkvrněného početí (na vrcholu konického pilíře), Víry (na patce pilíře v čele), sv. Jana Křtitele, sv. Jakuba a sv. Štěpána (na rozšířeném postamentu), tří puttů (na volutových soklech pod uvedenými světeckými postavami) a sv. Floriána, sv. Ignáce a sv. Jana Nepomuckého (na podstavcích v balustrádě, která rámuje půdorys statue), s reliéfy rakouské orlice a erbu Jaroměře, sv. Rodiny, sv. Mikuláše (na stěnách rozšířeného podstavce) a s dalšími reliéfy Obětování v chrámu, Navštívení Panny Marie a Nanebevzetí Panny Marie (na soklu konického pilíře) bylo postaveno v letech Obr. 18: Josef Jiří Jelínek, socha sv. Prokopa, 1735–1740, ještě s nepůvodní polychromií, hlavní oltář, kostel sv. Václava, Boseň, okres Mladá Boleslav (foto SSPPOP Středočeského kraje). 1723 –1727 početným kolektivem sochařů, řemeslníků a poleckého vyjádření. Pokud barokní řezbář jako výtvarný promocných pracovních sil, v němž hlavní, uměleckou roli hrástředek používal v partiích ornamentální výzdoby oděvů li členové sochařské dílny Matyáše Bernarda Brauna, sám (zpodobovaných postav) nízkého popisného reliéfu a častomistr a jeho tovaryši. krát i ryté kresby, pak takto výtvarně vybavené dílo neměNesmírně cenné poznatky o stavbě jaroměřské statue lo být podrobeno následnému štafírování, neboť malířskou přináší dobový přehled finančních výdajů zaplacených za sodetailní polychromii zde nanejvýš vhodně již zastupovalo chařské, kamenické, malířské, truhlářské, zámečnické, převyjádření provedené ryze sochařskými prostředky a nástroji. pravní a další práce související se vznikem tohoto velkoleNeméně pozoruhodné jsou poznatky, k nimž dospějeme pého sochařského uměleckého díla. Podrobné záznamy topři pozorování primárních uměleckých prací kamenosotiž vedl městský radní (pozdější purkmistr) města Jaroměchařů s následnými výtvarnými projevy štafírů v oblasti kaře, lékárník Jan Antonín Kühn, který sochaře Matyáše menosochařských uměleckých památek, a to jak po stránBernarda Brauna zřejmě dobře znal, a to nejen z toho důce umělecké hodnoty a optického i hmotného, objemového vodu, že pracoval na sochařské výzdobě blízkého Šporkoovlivnění, tak po stránce finančního ocenění obou výtvarných va Kuksu, ale také kvůli vlastním příbuzenským vztahům aktérů tohoto tvůrčího dualismu. Bohužel těch archivních s pražským mistrem.49) V plné šíři publikoval Kühnův výpramenů v této tvůrčí sféře máme z 18. století až dosud 49) E. Poche, o. c. v pozn. 5, s. 126. podstatně méně k dispozici, než tomu bylo u řezbářské vý-

14


11.2.2008 10:49

stránka 15

(K-černá plát)


dajový deník v roce 1912 Vojtěch Paul50) a nedávno jej opět in extenso připomněla práce Ivany Maxové, Vratislava Nejedlého a Pavla Zahradníka.51) Pro naši úvahu zabývající se výtvarným dualismem barokní sochařské tvorby jsou cenné a důležité především faktické údaje o zdejší sochařské, kamenické a malířské pracovní účasti a o honorování jak sochařských a kamenických, tak i malířských prací podílejících se na vzniku jaroměřského braunovského pomníku. Z Kühnova elaborátu vyplývá totiž pozoruhodný poznatek, týkající se barevné povrchové úpravy pomníku. Zjišťujeme, že jaroměřská statue byla během stavby dokonce třikrát natřena bílou barvou. Dne 8. října 1725 zapisuje Jan Antonín Kühn následující výdaj: „...Malíři na přetažení sloupův po druhé, bleiweissu52) 7 lib. – 1.24...“ (1 zl. 24 kr.).53) Další zápis o malířském zásahu nalézáme až v závěru finančního přehledu a je datován dnem 24. května 1727: „...od p. Kříště bleiweisu ještě na sloupy a koule přeštrejchování 10 lib. po 12 kr. – 2.0.“ 54) Bohužel tato sdělení nám přinášejí kromě faktického poznatku, že kamenné statue byly na povrchu opatřovány monochromními nátěry, také hodně nejasností. V našem případě totiž chybí jednoznačná, konkrétní informace o rozsahu tohoto monochromního překrytu kamenných bloků statue. Čeho všeho se týkal, zda pouze architektury, nebo jenom architektonických detailů, které zápis uvádí (sloupů, koulí), či absolutně celé dosavadní statue, není specifikováno. Sochařská díla Matyáše Bernarda Brauna tu (pokud se týká štafírování) nejsou vůbec zmiňována. Nedovídáme se nic ani o účelu, ani technologii bělostného zastření přírodní barevnosti pískovcových bloků. Podobně jsme na tom s informacemi týkajícími se další barevné úpravy vzniklé pozlacením povrchu detailů vybraných kamenosochařských bloků. Konkrétní zprávy máme k dispozici pouze o pozlacení kovové glorioly sochy Panny Marie Neposkvrněného početí (Immaculaty) a zeměkoule pod touto vrcholovou skulpturou a v závěrečné části také nápisů. Již z Kühnova zápisu ze dne 7. června 1724 se dozvídáme, že „...Panu Braunovi, co dal v Praze v ohni hvězdy pozlatit...“, bylo vyplaceno „...8.45...“ (zl.kr.).55) Výdaje za zlacení glorioly Panny Marie téhož dne ještě pokračují: „...od šroubů do kruhu, co se hvězdy přišroubovaly, také od pozlacování – 1.15.“ 56) a dále 12.června 1724 je zaznamenán výdaj „...za zlato na ten oblouk – 1.30.“ 57) Zlacení se týká i další zápis, a to ze dne 19. srpna 1724, kdy bylo vyplaceno malíři za „...5 kněh a 3 malé knížky zlata k pozlacování koule pod Pannu Marii – 16. 3.“ (zl. kr.).58) Poslední adresný údaj se zmiňuje o zlacení nápisů a pochází ze dne 13. květ50) Vojtěch Paul, Počet aneb Pořádnost na příjem a vydání od P. P. dobrodincův na vystavení statuí ku poctění blahoslavené Panny Marie Početí, Hradecký kraj 7, 1912–1913, s. 71– 79. 51) Ivana Maxová – Vratislav Nejedlý – Pavel Zahradník, Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Náchod. Praha: Státní ústav památkové péče 2002, s. 73 – 78. 52) Názvem bleiweiß je označována běloba olověná neboli kremžská alias uhličitan olovnatý. 53) I. Maxová – V. Nejedlý – P. Zahradník, o. c. v pozn. 51, s. 77. 54) Tamtéž, s. 78. 55) Tamtéž, s. 75. 56) Tamtéž, s. 75. 57) Tamtéž, s. 75. 58) Tamtéž, s. 75.

Obr. 19: Neznámý pražský řezbář, soška Panny Marie Neposkvrněného početí, 2. čtvrtina 18. století (?), soukromý majetek (foto B. Zemánek).

na 1727: „...na pozlacování nápisův zlata – 2.36.“ 59) V Kühnově vyúčtování zazní však zmínka o zlacení ještě jednou. Dne 16. října 1725 zaplatil Kühn za „...13 kněh zlata k pozlacování – 39.0.“ (zl.),60) tedy až do té doby nejvyšší částku vydanou na pozlacení vybraných detailů statue. Chybí však bližší určení, k jakému účelu bylo takové množství zlata využito. Sečteme-li vše, co jsme se konkrétního dozvěděli o malířských (štafírských) zásazích prováděných na jaroměřském mariánském konickém pilíři, obdržíme pouhý barevný dvojzvuk bílého tónu a zlata (matného či lesklého). S takovou barevnou i technickou kombinací jsme se již setkali i v případě řezbářských sochařských děl vybavených na povrchu leštěnou bělí a zlatem (v dekorativních detailech). Poznatek jistě pozoruhodný, neznamená však, že technické, technologické postupy i výtvarné výsledky byly u kamenných skulptur v exteriéru totožné s použitými pracovními metodami a dosaženými optickými efekty u dřevořezeb v interiérech kostelů. Ostatně to dosvědčuje do jisté míry i citovaný archivní pramen, z něhož zjišťujeme, že nátěry bílou barvou byly prováděny třikrát a v určitých, časově jak se zdá nepravidelných, a od sebe značně vzdálených intervalech. Postrádáme tu ovšem jakýkoliv náznak receptury i charakteru bílého tónu, nepoznáváme technické údaje o tomto monochromním nátěru a nevíme ani, do jaké 59) Tamtéž, s. 77. 60) Tamtéž, s. 77.

15


11.2.2008 10:49

stránka 16

(K-černá plát)


Obr. 21: Matyáš Bernard Braun, sousoší sv. Rozálie, po roce 1720, detail s nepůvodním plastickým doplňkem v podobě šátku, tumba bočního oltáře (na epištolní straně), kostel sv. Klimenta v Klementinu, Praha 1 (foto M. Kloudová, 1980).

Obr. 20: Matyáš Bernard Braun, sousoší sv. Rozálie, po roce 1720, detail během restaurování, tumba bočního oltáře (na epištolní straně), kostel sv. Klimenta v Klementinu, Praha 1 (foto M. Suchomel, 1980).

Obr. 22: Matyáš Bernard Braun, sousoší sv. Rozálie, po roce 1720, detail po odstranění šátkové plenty, tumba bočního oltáře (na epištolní straně), kostel sv. Klimenta v Klementinu, Praha 1 (foto M. Kloudová, 1981).

míry byla barva ředěna, zda šlo o lazurní či pastózní nátěr, jasný či lomený tón, s matným nebo lesklým povrchem atd. Podobně o zlacení se nedozvídáme, zda bylo provedeno na lesk či mat. Nemůžeme si tedy ani dokonale, věrohodně představit původní vzhled, podobu pomníku po uskutečnění takového malířského povrchového pojednání. Přesto se domnívám, že opakované nátěry mariánské statue v Jaroměři bílou barvou nelze v žádném případě ztotožnit s masivní vrstvou křídových podkladů leštěné běli dřevořezeb. Koneckonců při výkladu Kühnových záznamů o pracích malířů se totiž nemůžeme zaměřit pouze na dva konkrétně zmíněné zásahy tedy na nabílení a zlacení statue. Kühn totiž uvádí ještě další položky vyplacené malířům na základě vykonaných prací (bohužel však bez jakékoliv specifikace). Ad informandum si ty bezobsažné položky připomeňme. Tak dne 14.prosince 1724 Kühn zapisuje: „P. Danielovi Rýdlovi, malíři, na jeho dílo – 9.30.“ (zl.kr.),61) další záznam je ze dne 5. března 1725: „P. Danielovi Rýdlovi malíři na jeho dílo – 10.0.“,62) a dále dne 7. června 1725 opět za-

znamenává: „P. Danielovi Rýdlovi malíři na jeho dílo – 10.0.“,63) a dne 25. července 1725 připisuje: Jakubovi Pelchofrovi, který s mal. Rýdlem pracoval – 10.0.“,64) ze dne 19. září 1725 je další zmínka týkající se malířských prací: „Danielovi Rýdlovi malíři s Jak. Pelchoffrem na jejich dílo dáno – 20.0.“,65) dne 27. dubna 1726: „Panu Danielovi Rýdlovi malíři – 4.0.“ 66) a ještě 24. května 1727 naposled: „p. Danielovi Rýdlovi malíři s Pelchofrem na jejich dílo zaplaceno – 16.30.“ 67) Zdá se tedy, že kromě opakovaných bílých nátěrů a zlacení detailů prováděl Daniel Rýdl s pomocníkem Jakubem Pelchofrem (Pelchoffrem) řadu dalších úkonů a zásahů, jejichž faktická identifikace uniká (aspoň zatím) našemu poznání. Relativně nejvyšší finanční částku obdrželi za svou výtvarnou činnost sochaři, Matyáš Bernard Brauna a jeho tovaryši: celkem 338 zl. 45 kr. Z této částky mistr Braun přebíral osobně od Jana Antonína Kühna postupně po čás-

61) Tamtéž, s. 76. 62) Tamtéž, s. 77.

16

63) Tamtéž, s. 77. 64) Tamtéž, s. 77. 65) Tamtéž, s. 77. 66) Tamtéž, s. 77. 67) Tamtéž, s. 78.


11.2.2008 10:49

stránka 17

(K-černá plát)


tech pouze 185 zl., zbytek tj. 153 zl. 45 kr. byl opět postupně vyplácen Braunovým tovaryšům. Sám Braun ze všech ostatních pracovníků participujících na vzniku jaroměřského sousoší v letech 1723 –1727 jednorázově obdržel nejvyšší částku, jaká byla v jediný den vyplacena jedinému člověku. Šlo zřejmě o odměnu, v níž byla započtena částka za vytvoření šesti reliéfů. Záznam nese datum 3. července 1726: „...Panu Braunovi i od pastrlivův – 81.0.“ 68) I když celková částka 338 zl. 45 kr. zaplacená v Jaroměři za sochařské práce patří zde k nejvyšším odměnám poskytnutým pracovníkům jednotlivých řemeObr. 23: Neznámý pražský řezbář 1. poloviny 18. století (?), sošky andílků, během restaurátorského průzkumu s patrnými sondami v masivní povrchové plentě, která pravděpodobně vznikla při historické restauraci prosel, v poměru k jiným obnosům, vedené pražskou platzerovskou dílnou na počátku 19. století, hlavní oltář kostela sv. Klimenta v Klementinu, které Braun se svou dílnou obPraha 1 (foto M. Suchomel, 1980). držel na řadě ostatních zakázek, se zdá tento jaroměřský finanční zdroj pro Brauna neúměrně nízký. Tak například v Litomyšli za sochy Víry a Naděje osazené na portál piaristického kostela Nalezení sv. Kříže obdržela Braunova dílna 120 zl.,69) to znamená 60 zl. za jednu alegorickou skulpturu. Pokud bychom tuto cenovou relaci uplatnili v Jaroměři, pak by Braun jenom za šest světeckých postav a jednu alegorickou postavu Víry a vrcholové sousoší Immaculaty musel přinejmenším požadovat 480 zl. Navíc je zde třeba ještě zdůraznit skutečnost, že v Jaroměři vytvořil Braun a jeho tovaryši figurální sochařská díla skutečně výjimečné umělecké nadčaObr. 24: Neznámý pražský řezbář 1. poloviny 18. století (?), socha andílka, během restaurátorského průzkusové hodnoty. Tyto chef d’oeumu s patrnými sondami provedenými v masivní plentě plasticky měnící původní povrchový reliéf dřevořezby, vry Braunovy tvorby, zvláště pak hlavní oltář kostela sv. Klimenta v Klementinu, Praha 1 (foto M. Suchomel, 1980). exaltovaná expresivní zpodobení sv. Ignáce z Loyoly a sv. Jana Nepomuckého, později již nepitelné. Matyáš Bernard Braun se v Jaroměři oženil dne 9. října 1719 s Marii Alžbětou Miseliusovou.70) Nelze si ovšem překonaná a nenalézající v žádném následujícím braunovském (koneckonců ani v jiném díle českého sochařství 18. nepovšimnout ani úcty Jaroměřských k pražskému sochařskému mistrovi. Tak trochu to vnímáme i při čtení století) odvážnější, výtvarně progresivnější, nadčasovější Kühnova vyúčtování. Z Jaroměře byli pro Brauna a jeho toobdobu. varyše posílání do Prahy vozkové, formani, a mistrovi tak Uvážíme-li, že za všechny práce, které se podílely na byla zajištěna na místo bezplatná doprava. A co více: měsvzniku mariánské statue v Jaroměři zaplatili Jaroměřští pouhých 1321 zl. 38 kr., tedy o zanedbatelných 121 zl. 38 to pomáhalo Braunově dílně s organizačním zabezpečením stavby mariánské statue, na jejímž vzniku se podílela krokr. více, než kolik obdržel Matyáš Bernard Braun za sousomě sochařů, kameníků a malířů celá plejáda dalších řeší Vidění sv. Luitgardy na Kamenném mostě v Praze, nemůmeslníků a pomocných pracovníků (od řezbářů, tesařů, kože nás nenapadnout myšlenka na zřejmý Braunův nevšední, vářů, kolářů, formanů až po různé nádeníky, přidavače snad dokonce vřelý vztah k Jaroměři. Je to ostatně pochoa jednotlivé posly vysílané pro modely, pro pana Brauna, pro 68) Tamtéž, s. 77. Termín „pastrliv“ je zřejmě zkomoleninou pojmu basreliéf. 69) E. Poche, o. c. v pozn. 5, s. 138.

70) Tamtéž, s. 325.

17


11.2.2008 10:49

stránka 18

(K-černá plát)


Obr. 25: Ignác František Platzer, dřevořezba Vidění sv. Huberta, 1760–1770, detail, průčelí domu čp. 440/I, „U tří tykví“, Michalská ulice č. 11, Praha 1 (foto M. Suchomel, 1973).

kameníka, pro kladky, do lomu, zda kamení jest nalámáno, či s dopisy atd.).71) Z Kühnova účetního přehledu všech vydání týkajících se postavení jaroměřského mariánského sousoší vyplývá ještě jedna závažná, pro uměleckohistorické bádání nesmírně principiální skutečnost. Většinu sochařských prací zde totiž zřejmě prováděli Braunovi spolupracovníci – tovaryši. Jestliže však byli tito členové braunovské dílny spoluautory (a zdá se dokonce, že s větším autorským podílem) i takových bravurně tesaných skulptur, jakými byly již zmiňované postavy sv. Ignáce z Loyoly a sv. Jana Nepomuckého, pak taková poznání nám dává vytušit neobyčejné invenční výtvarné schopnosti nejenom mistra dílny, ale i jeho tovaryšů. Bohužel při této teamové, kolektivní práci barokního sochařského ateliéru nelze dnes ani přibližně stanovit výtvarný, modelační, rukopisný podíl jednotlivých uměleckých aktérů, jednotlivých sochařských osobností participujících na tomto tvůrčím procesu. Že však taková barokní dílna mohla disponovat větším počtem velice invenčně schopných uměleckých individualit než pouhým mistrem, je v případě Braunova ateliéru víc než patrné, a to v podstatně větší míře než to pozorujeme u ostatních českých barokních kamenosochařských dílen Brokoffů, Jelínků a Platzerů. Výjimečnost Braunova ateliéru, pokud se týká personálního obsazení, potvrzuje, jak se domnívám, dostatečně pregnantně i Kühnův elaborát. Ten je tak cenným 71) I. Maxová – V. Nejedlý – P. Zahradník, o. c. v pozn. 51, s. 73 – 78.

18

svědectvím nejenom výtvarné spolupráce několika sochařských osobností inspirujících se Braunovým uměním, jeho osobitým výtvarným projevem, ale také dokladem velice zdařilého, impozantního kolektivního výtvarného výkonu, doplněného šťastnou celkovou spoluprácí řady zapracovaných řemeslníků s vybranými pomocníky. Mimochodem řečeno při uměleckohistorickém průzkumu jaroměřských soch, především však postav sv. Ignáce z Loyoly, sv. Jana Nepomuckého, sv. Jana Křtitele a sv. Štěpána nelze si nevzpomenout na méně známou, zapomenutou skulpturu sv. Jana Nepomuckého z počátku dvacátých let 18. století v Odlochovicích (bývalý okres Benešov), která byla již před léty připsána Matyáši Bernardu Braunovi,72) k jehož sochařskému dílu se hlásí, jak dynamickou kompozicí, tak bravurní modelací. Kompozice a modelace totiž silně připomíná některé braunovské postavy, například dřevořezbu sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1719, která stávala na hlavním oltáři zámeckého kostela v Duchcově, byla však v roce 1945 zničena požárem (její fotografie se zachovala ve Štencově archivu). Detailní rukopisné zpracování prstů a dlaně pravé ruky odlochovické svatojánské postavy odpovídá témuž detailu již zmiňované sochy sv. Jana Evangelisty v interiérové nice kostela sv. Klimenta v Klementinu v Praze 1. Právě tuto odlochovickou sochu sv. Jana Nepomuckého můžeme ještě dodatečně přiřadit ke skupině prakticky soudobých braunovských svatojánských soch, o nichž se zmiňuje Ivo Kořán.73) Koneckonců i při komparaci Kořánem zmíněných braunovských sochařských uměleckých děl dojdeme k závěru, že i na této figurální svatojánské skupině je patrná výtvarná účast více autorů činných v pražském ateliéru Matyáše Bernarda Brauna. Dost možná, že právě tato sochařská umělecká tvorba založená na spolupráci více autorů, (v našem případě Matyáše Bernarda Brauna a jeho – v Kühnově účetním dokladu nejmenovaných – tovaryšů) může být příčinou a také vysvětlením nedostatku zmiňovaného individuálního autorského sebevědomí a cítění. Je také příčinou absence následné starosti autorů o příští osud jejich umělecké práce, o zachování absolutní čistoty osobitého sochařského projevu, příčinou pravděpodobného laxního postoje sochařů k dalším malířským úpravám, pod nimiž zanikají jejich autorské modelace, rukopisná pojednání a svérázné výtvarné formy, jistá lhostejnost sochařů k vytváření následných malířských clon, překrytů a zástěn, plent měnících sochařsky dokončené bloky původního výtvarného materiálu. A právě tady dostáváme dílčí odpověď na otázky, které jsme si kladli v úvodu této stati. Podobně jako v Jaroměři i v případě statue se sochou Panny Marie Neposkvrněného početí (na vrcholu pilíře) a sochami sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa (na rozšířeném postamentu) a s reliéfy sv. Maří Magdalény (v čele), sv. Františka z Pauly (na pravém boku), sv. Františka Xaverského (na levém boku) a sv. Rozá72) Matyáš Bernard Braun, socha sv. Jana Nepomuckého, (na plintu u světcových nohou dvě hlavičky andílků), 1720 –1725 (?), pískovec, výška = 233,0 cm (Miloš Suchomel, Odborná účast historika umění na procesu restaurace malířských a sochařských uměleckých děl, Památky a příroda 14 (49), 1989, s. 349). Na výjimečnou uměleckou hodnotu tohoto kamenosochařského díla bylo již upozorněno v roce 1967 (Miloš Suchomel, Kamenné barokní sochy ve středních Čechách. Praha: SSPPOP Středočeského kraje 1967, s. 44). 73) Ivo Kořán, Braunové. Praha: Akropolis 1999, s. 88.


11.2.2008 10:49

stránka 19

(K-černá plát)


Obr. 26: Matyáš Bernard Braun, socha sv. Ignáce z Loyoly, 1722–1727, detail sousoší Panny Marie Neposkvrněného početí, Jaroměř, okres Náchod (foto M. Suchomel, 1980).

Obr. 27: Matyáš Bernard Braun, socha sv. Jana Nepomuckého, 1722–1727, detail, sousoší Panny Marie Neposkvrněného početí, Jaroměř, okres Náchod (foto M. Suchomel, 1980).

lie Palermské (na odvrácené stěně podstavce) z let 1742 až 1746 od Martina Jelínka st. a Martina Ignáce Jelínka na náměstí v Sobotce (bývalý okres Jičín) máme k dispozici neméně vzácný archivní pramenný doklad v podobě dobového pamětního zápisu uchovávaného v Archivu města Sobotky, jehož plné znění zaznamenal v roce 1993 Pavel Zahradník74) v rámci soupisu mariánských, trojičních a dalších světeckých sloupů, pilířů a obelisků postavených na území někdejšího okresu Jičín.75) I když chudé jelínkovské sobotecké sousoší nelze srovnávat s monumentálním braunovským jaroměřským pomníkem, oba pramenné archivní materiály mají co do obsahu a přínosu uměleckohistorickému bádání mnoho společného. Také ze soboteckého pamětního zápisu se dozvídáme o jmenovité účasti a finančních odměnách sochaře, kameníka, štafíra a dalších jednotlivých řemeslníků a pomocníků a také cenné podrobnosti o užitých výtvarných i nevýtvarných materiálech. Pokud se týká figurální sochařské výzdoby soboteckého mariánského pomníku, účetní doklad jmenovitě uvádí autora: „...řezbáři kosmonoskému p. Martinovi Jelínkovi od

vyhotovení pěti figur po 15 zl.r. v sumě zaplac. 75...“ (75 zl.) 76) Martin Jelínek, jak vyplývá z dalšího textu, obdržel ovšem ještě další honorář za „...udělání tu čtyr andělských hlav a jinších cirátů dáno témuž řezbáři 7.15...“ (7 zl.15 kr.)77) Kosmonoského řezbáře se týká ještě částka vyplacená mu za „...stravu tu s oučedníkem za 5 neděl 5.“ (5zl.)78) Z tohoto dobového záznamu je patrné, že práce na sochařské figurální výzdobě statue Panny Marie Neposkvrněného početí v Sobotce prováděli dva členové kosmonoské dílny. Je velice pravděpodobné, že oba, mistr i učedník, byli příslušníky početné umělecké rodiny Jelínků, že totiž zde šlo o otce se synem, tedy o Martina Jelínka st. (narozeného 1. 11. 1674 a zemřelého 25. 11. 1750) a Martina Ignáce Jelínka, u něhož známe pouze datum narození (29. 7. 1728).79) V roce 1742, kdy bylo započato se stavbou soboteckého mariánského sousoší, bylo Martinovi Ignáci 14 let, v době dokončení díla pak 18 let. Pro nespornou výtvarnou účast tohoto nejmladšího známého člena jelínkovské dílny na vytvoření sochařské výzdoby sobotecké statue však svědčí komparace zdejších světeckých postav s pozdějšími díly Martina Ignáce, najmě se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1752 postavené u semtínské lípy v blízkosti obce

74) Pavel Zahradník, Sobotka, archivní prameny k historii mariánské statue v Sobotce, rukopis s. 1–15. OA Jičín, AM Sobotka, Šolcova registratura, sign. 148. 75) Vratislav Nejedlý – Miloš Suchomel – Pavel Zahradník, Mariánské a další světecké sloupy na Jičínsku, Z Českého ráje a Podkrkonoší 7, 1994, s. 143 –144. (Bohužel do publikované stati se z elaborátu Pavla Zahradníka věnovaného soboteckému mariánskému sousoší dostal pouhý zlomek).

76) P. Zahradník, o. c. v pozn. 74, s. 3. 77) Tamtéž, s. 3. 78) Tamtéž, s. 3. 79) Marcela Suchomelová, Poklady z matrik: Pohled na nejstarší kosmonoské matriky (Poznámka ke třem generacím sochařské rodiny Jelínků), Středočeský sborník historický 20, 1994, s. 49 – 50.

19


11.2.2008 10:50

stránka 20

(K-černá plát)


Obr. 28: Matyáš Bernard Braun, socha sv. Jana Nepomuckého, kolem roku 1725, celek, Odlochovice, okres Benešov (foto M. Suchomel, 1963).

Obr. 29: Matyáš Bernard Braun, socha sv. Jana Nepomuckého, kolem roku 1725, detail, Odlochovice, okres Benešov (foto M. Suchomel, 1963).

Vesec80) a se sochou téhož světce z roku 1776 v Horním Bousově.81) Jak vidíme, Martin Ignác Jelínek pracoval zřejmě i v dalších letech v Sobotce a jejím nejbližším okolí.82) Ostatně to dokazují i archivní prameny, na něž bylo již dříve upozorněno. Zmíněná svatojánská socha v současnosti stojící v blízkosti semtínské lípy u silnice ze Sobotky ke hradu Kosti byla Martinem Ignácem Jelínkem vytvořena na náklad kopidlnického (později čechtínského) sládka Jana Dvořáka a také v tomto případě máme k dispozici účetní záznamy o celé stavební akci včetně závěrečné zmínky o zadlužení autora sochařského díla. „...Pořádnost s Janem Dvořákem, sládkem kopidlnického, nyní ale na Moravě v Čechtíně, totiž na vyzdviženou statui svatého Jana Nepomuckého za dvorem semtínským, jsem

na místě něj zaplatil...kameníkovi dáno 25 fl., tesařům 1 fl., řezbáři kosmanoskému, Martinovi Gelinkovi dle contractu za dílo a stafírování 32 fl. ... Roku 1752 dne 6. Octobris k jeho svatbě na jeho žádost jsem jemu v hotovosti zapůjčil 110 fl. ... činí všeho 170 fl. 41kr. naprotistojící příjem odrážeje...117 fl.16 kr. Zůstává mně dlužen 53 fl. 25 kr.“ 83) Zastavme se však ještě na chvíli u výše finančních odměn, které Jelínkové obdrželi za sochařské práce na statuích v Sobotce a u semtínského dvora. Čím jsou pozoruhodné? Neobyčejně nízkou sumou. V Sobotce účtuje Martin Jelínek st. městu za jednu pískovcovou světeckou postavu 15 zl. a za masivní reliéfy andělských hlav, dvou festonů a dvou šátků na každé stěně robustního postamentu celkem 7 zl. 15 kr.84) Rozdíl mezi odměnami vyžadovanými Matyášem Bernardem Braunem a kosmonoskými Jelínky, srovnámeli honoráře známé z vyúčtování statuí v Jaroměři a v Sobotce, je beze sporu propastný, a to ještě nesmíme při tom zapomínat na Braunovu výjimečnou jaroměřskou skromnost a finanční nenáročnost. Pochopitelně při této komparaci cen musíme vzít v úvahu řadu dobových aspektů a faktorů. V prvé řadě všeobec-

80) Martin Ignác Jelínek, socha sv. Jana Nepomuckého, 1752, pískovec, výška postavy = 155,0 cm, výška podnože = 53,0 cm, výška postamentu = 246,0 cm. 81) Martin Ignác Jelínek , socha sv. Jana Nepomuckého, 1776, pískovec, výška postavy = 155,0 cm, výška postamentu = 217,0 cm, na plintu sochy v odvrácené části ryté litery signatury: M: G:, na vysokém středním kamenném bloku vzadu (pod signaturou) letopočet: 1776 a pod ním: kryptogram MARIA. 82) Miloš Suchomel, K ikonografickým typům sv. Jana Nepomuckého z dílny kosmonoských Jelínků, Středočeský sborník historický 20, 1994, s. 27.

20

83) SOkA Jičín, AM Sobotka, sign. I.155. 84) V archivním dokumentu se zřejmě dekorativní reliéfy festonů a šátků na postamentu bezprostředně navazující na reliéfy okřídlených andělských hlaviček skrývají pod dobovou charakteristikou „...jinších cirátů...“.


11.2.2008 10:50

stránka 21

(K-černá plát)


ně známou renomovanost, proslulost braunovské dílny. K tomu je však třeba poznamenat, že ani jelínkovská dílna nebyla ateliérem neznámým a neosvědčeným, a to navzdory tomu, že to byla dílna provinční, nikoli pražská. Jenomže v Sobotce šlo o dílo skutečně výtvarně i rozměrově méně náročné a ani umělecký projev, formální náboj se zde nevyrovná jiným jelínkovským sochařským pracím vznikajícím v téže době – například pískovcové skulptuře sv. Ignáce z Loyoly z počátku čtyřicátých let 18. století od Josefa Jiřího Jelínka, která stávala v obci Domousnice (bývalý okres Mladá Boleslav) nebo třeba dřevořezbám sv. Petra, sv. Pavla, sv. Zachariáše a sv. Alžběty z doby kolem roku 1745 od téhož autora na bočních oltářích kostela Povýšení sv. Kříže v Kosmonosech. V Sobotce se na sochařské výzdobě mariánské statue pravděpodobně poněkud projevuje nezkušenost mladého Martina Ignáce a zároveň asi i stáří a malá výtvarná účast jeho otce. Pozoruhodné jsou ovšem reliéfy na všech stěnách postamentu zobrazující sv. Maří Magdalénu, sv. Františka z Pauly, sv. Rozálii Palermskou a sv. Františka Xaverského, z nichž břitkým, svižným rukopisem zvlášť nápadně vyniká čelní reliéf svaté kajícnice připomínající ostrým, svěžím rukopisem črtané kresebné skici oltářů Josefa Jiřího Jelínka a jeho nevlastního synovce Martina Ignáce. Finanční ohodnocení světeckých reliéfů se však z archivního pramene nedozvídáme, neboť byly placeny z prostředků jednotObr. 30: Martin Jelínek st. – Martin Ignác Jelínek, sousoší Panny Marie Neposkvrněného početí, 1742–1746, Sobotka, okres Jičín (foto M. Suchomel, 1966). livých měšťanů a duchovních města Sobotky, jejichž jména však zmiňovaný zápis uvádí. Dovolím si proto jeho úvodní sčíslného počtu lidu všech okolních obyvatelův, skrze vysočást ocitovat: ce urozeného, důstojně velebného, dvojí cti hodného a vyso„Památka svěcení statuje vprostřed rynku stojící. ce učeného kněze p. p. Jana Joachima Hrobčického rozenéRoku 1746 dne 11. septem., to jest druhou neděli měsího rytíř z Hrobčic, toho času dobře zasloužilého pana děkace září, na den Nejsvětějšího Jména Rodičky Boží Marie Panna města Sobotky a canovníka vratislavského ve Slezsku, se ny, posvěcena a požehnána podle obyčeje Církve svaté křesslavnou v dalmatikách asistencí dvouch pánův caplanův, ťansko-katolické jest, s povolením slavné arcibiskupské pražtotiž pana pátera Františka de Paula Kouckýho, rodiče pražské consistoře, statua Nepoškvrněného Početí Rodičky Boží ského, a pana pátera Františka Xaveriusa Zacha, rodiče moMarie Panny a svatých milých Božích patr. českých, a to ravský-budějovického (kdežto jich jména svatí patronové s nejslavnější všech počestných cechův s korouhví a pravlastním od nich nákladem na tej statui vyobrazena jsou). Obporci vyprovázejících procesích, v zvuku trub polních a bubraz svaté Maří Magdaleny nákladem pana Ondřeje Rorejčnův vlašských, jako i všech zvonův zvonění, u přítomnosti neka, měštěnína ten čas a spolu radního města Sobotky. Ob-

21


11.2.2008 10:50

stránka 22

(K-černá plát)


Obr. 31: Martin Ignác Jelínek, socha sv. Jana Nepomuckého, 1752, u komunikace ze Sobotky ke hradu Kosti, okres Jičín (foto M. Suchomel, 1980).

Obr. 32: Martin Jelínek st. – Martin Ignác Jelínek, reliéf s postavou sv. Maří Magdalény, kolem roku 1744, sousoší Panny Marie Neposkvrněného početí, Sobotka, okres Jičín (foto M. Suchomel, 1966).

raz svaté Rozárie Matěj Doškář, mistr kamenický, kterej při tej statui dle contragtu pracoval, obyvatel města Sobotky...“ 85) Jednotlivé donátory dodnes připomínají jejich monogramy vyryté pod příslušnými reliéfy. V lištovém orámování reliéfu sv. Maří Magdalény vpravo dole čteme: A. R. (Andreas Rorejček), v orámování reliéfu sv. Františka z Pauly v témže místě nalézáme litery: P. F. K. (pater František Koucký), v rámu reliéfu sv. Františka Xaverského opět v témže místě vyryta písmena: P. F. Z. (pater František Zach) a konečně pod reliéfem sv. Rozálie Palermské nalézáme v levém dolním rohu rámu monogram dárce a kameníka provádějícího zde kamenické řemeslnické práce: M: D: (Matěj Doškář) a v pravém dolním rohu rámování signaturu autora sochařské výzdoby statue: M: G: (Martin Gelinek). Z uvedeného historického záznamu vyplývá ještě jeden zásadní poznatek, že totiž Matěj Doškář zde není uváděn jako výtvarný spoluautor soboteckého mariánského sousoší, ale pouze jako donátor jediného reliéfu statue zobrazujícího sv. Rozálii Palermskou. Malou glosou je třeba se vrátit k dekorativní výzdobě pod konvexní římsou postamentu. Určitou estetickou nelibost zde vyvolává rozdělení andělských hlaviček vertikální spárou do dvou pískovcových bloků. Toto přetnutí tak zásadní tělesné části jako je hlava vertikálou, je skutečně ve-

lice nešťastným technickým řešením vyvolaným zřejmě snahou po materiální úspornosti. Celistvost vysokých reliéfů andělských hlav by si totiž vyžádala vytěžení větších kamenných bloků, a tím možná i vyšších finančních nákladů. Ostatně i poměry mezi finančními odměnami jednotlivých tvůrců stavby mariánského sousoší na soboteckém náměstí jsou dnes při nejmenším překvapující. Tak kameník Matěj Doškář obdržel za své řemeslné práce 85 zl., zatímco Martin Jelínek za kamenosochařskou výzdobu statue 82 zl. 15 kr. Opět jeden z důkazů podcenění tvůrčí činnosti v provinčních podmínkách. Nelze se proto divit jelínkovské materiální úspornosti, která se na sobotecké statui projevila dokonce i na některých neobvykle mělkých blocích světeckých figur. Sobotecký pilíř se sochou Panny Marie Neposkvrněného početí s postavami českých světců a figurálními reliéfy byl po dokončení kamenických a sochařských prací štafírován Matějem Rostem, měšťanem, a štafírem města Jičína nad Cidlinou. Pamětní zápis o tom přináší následující rozpis vyúčtování jednotlivých malířských a pozlacovačských prací: „...Od stafírování statue s figurou Nepošk. Početí Panny Marie dáno .................................................... 23 Od figury sv. Václava ................................................. 6 Od figury sv. Vojtěcha ................................................ 6 Od figury sv. Prokopa ................................................. 6 Od figury sv. Jana Nepomuckého

85) P. Zahradník, o. c. v pozn. 74, s. 1

22


11.2.2008 10:50

stránka 23

(K-černá plát)


Obr. 33: Josef Jiří Jelínek, socha sv. Jana Nepomuckého, u světcových nohou sedící postavička andílka s ukazováčkem pravé ruky na rtech (naznačujícím mlčení), v levé ruce pak držící visací zámek (jeden ze svatojánských atributů), 1720–1730, ještě s nepůvodním malířským povrchovým pojednáním in situ, kostel Povýšení sv. Kříže, Loukovec, okres Mladá Boleslav (foto M. Suchomel, 1968).

patronův českých ....................................................... 6 Od scheinu měděných 12 hvězd a pozlacení Panně Marii dáno ................................................... 6.45 Za spici a křížek sv. Václava.................................. 0.40 Za berlu měděn. a pozlacení sv. Vojtěcha .............. 2.30 Za kříž měděný a pozlacení sv. Prokopa..................... 3 Za schein a 5 hvězd měděný a pozlac. sv. Jana Nepomuckého dáno................................................ 2.30 62.25...“ 86) Jak je patrné z uvedených archivních pramenných materiálů, i v tomto případě narážíme na jistý nepoměr mezi cenami účtovanými za základní kamenosochařské a následné štafírské (malířské) práce. Vytvoření jedné světecké postavy z pískovcového bloku bylo oceněno na 15 zl., zatímco monochromní povrchový nátěr stál téměř polovinu tohoto obnosu – totiž 6 zl. Také zde mluví účtované částky v neprospěch sochařské tvůrčí činnosti a svědčí o jistém podcenění této výtvarné práce. Na druhé straně se tu však nabízí otázka, proč v Sobotce Jelínkové neprovedli sami i štafírování celé statue, když se při jiných zakázkách, jak víme opět z archivních pramenů, štafírováním, malířskými adjustacemi povrchu vlastní ka86) Rozumí se 62 zl. 25 kr. (Tamtéž, s. 6).

Obr. 34: Martin Jelínek st., socha sv. Víta, 1730–1745, ještě s nepůvodní polychromií, kostel Nejsvětější Trojice, Loukov, okres Mladá Boleslav (foto M. Suchomel, 1967).

menosochařských děl zabývali. A nemusíme ani chodit příliš daleko, vždyť to byl právě Martin Ignác Jelínek, který štafíroval, jak jsme se o tom již přesvědčili z předchozího textu, vlastní statui sv. Jana Nepomuckého u semtínského dvora.87) Z pramenných zpráv poznáváme, že polychromní adjustace (štafírování) byly sice relativně více ceněny (a možná se i těšily větší oblibě) než vlastní základní sochařské výtvarné práce, ale jejich životnost, trvanlivost byla časově podstatně omezenější. Malířská povrchová vybavení (včetně zlacení a stříbření) sochařská díla poměrně brzy opouštěla, stárla rychleji než sochařských výtvarný materiál (kamenné bloky, dřevěné špalky) a musela být časem obnovována, čímž originál pozbýval dochovanou míru autentičnosti a výrazně měnil původní materiální i vizuální podobu a vzhled. Tak třeba v soupise soch sobotecké farnosti z roku 1855 nalézáme zmínku o nátěru mariánského sousoší uprostřed náměstí fermežovou barvou uskutečněném v roce 1824.88) Následky těchto pozdějších štafírských zásahů prováděných na základě nevhodných (mnohdy dokonce škodlivých) technologických receptur byly katastrofální. Svědčí o tom například korespondence Městského úřadu v Sobotce, který se dopisem ze dne 15. května 1929 ob87) SOkA Jičín, AM Sobotka sign. I.155. 88) P. Zahradník, o. c. v pozn. 74, s. 7 (OA Jičín, FÚ Sobotka, Verzeichniss der Standbilde in der Sobotkaer Seelsorge, č. 2).

23


11.2.2008 10:50

stránka 24

(K-černá plát)


hoto uměleckého dua. Zatímco sochařské dílo i bez polychromie, štafírské výzdoby splní své výtvarné poslání, zachová si vlastní existenci, identitu, malířské, štafírské dotvoření samo o sobě bez základní sochařské práce nemůže existovat. Naskýtá se zde tedy otázka nezbytnosti polychromního vybavení sochařského díla. Pokud se týká barokních a rokokových oltářů, jejich architektury, figurální i ornamentální výzdoby, byly základní, primární sochařské práce (a ještě více práce truhlářské) sebedokonaleji řezbářsky zvládnuté považovány bez malířského, štafírského dotvoření za nehotové, nedokončené. I tato tehdejší dobová mentalita je příznakem jistého podceňování práce kamenosochaře i řezbáře. Nemalou roli v této degradaci vlastní sochařské tvorby hrála snaha po získání efektních optických fines, maximálního koloritu a lesku, uspokojení touhy po nádheře a hlavně také lidové dychtivosti po zlidštění světeckých postav, po dokonalém popisu tělesných detailů, po zdůraznění fyziognomií a gest. A to všechno byly vizuální estetické nároky, které nemohla splnit a v plné míře uspokojit pouhá holá, strohá, barevně fádní dřevořezba, byť by byla sebedokonalejší jak po stránce technické, tak umělecké. A tak malíři (štafíři) dotvářeli detaily, které sochař nemohl vytvořit Obr. 35: Lazar Widemann – Daniel Pilát, hlavní oltář, 1745–1750, kostel sv. Havla, Poříčí nad Sázavou, okres a popsat sochařskými výtvarnýBenešov (foto NPÚ, ústřední pracoviště, Praha). mi prostředky, nástroji, dávali rací na Státní památkový úřad s žádostí o vypracování odbarevnost inkarnátu, vlasům, vousům, řasám, obočí, očím borné expertizy týkající se odstranění nevhodného nátěru nehtům a dalším tělesným částem, detailům, dramaticky krmariánské statue: „...Ve městě Sobotce jest několik dobře zavavými skvrnami líčili zmučené tělo Krista, z mrtvého blochovalých soch, z nichž zejména vyniká na náměstí sousoku lipového dřevo vykřesali životem obdařenou světeckou ší zvané Boží Muka...Sochy i sousoší bylo před časem natřeno postavu. V malířské realistické popisnosti tkvělo kouzlo jakousi mastnou barvou, která nedovoluje vyniknouti kráse působící na návštěvníky kostelních interiérů. To zřejmě byl tvarů, i znehodnocuje pískovcový materiál, jenž nemůže se také jeden z důvodů, který vedl farnosti k objednávkám provzdušňovati. Prosíme, aby nám bylo naznačeno, jakou malířských dotvoření dřevořezeb, byť by to znamenalo odcestou mohli bychom nechati odstraniti barevný nátěr tak, aby klad štafírských prací na řadu let do doby, kdy budou k dissochy měly přirozený povrch...“.89) pozici finanční prostředky. Samozřejmě nedělo se tak vždy Je tu však ještě jeden zásadní aspekt, který je třeba při a všude. Mnohdy stačilo dodat „syrovým“ sochařským dřesledování symbiózy sochařského a malířského díla na bavěným blokům lesk a zdání ušlechtilých světlých výtvarných rokních polychromovaných sochařských uměleckých dímateriálů slonové kosti, mramoru či zlata vybavením polech brát v úvahu. Týká se otázky existenční svébytnosti, savrchu dřevořezeb leštěnou křídou, doplněnou zlacením či mostatnosti každého jednotlivého výtvarného projevu z tostříbřením. V každém případě to však znamenalo citelný zásah do původní sochařské umělecké práce. V neprospěch 89) P. Zahradník, o. c. v pozn. 74, s. 11. tmavých dřevořezeb bez polychromie mluvily ostatně i tma-

24


11.2.2008 10:50

stránka 25

(K-černá plát)


vé interiéry kostelních staveb, které přítmím, nedostatkem světla obdivuhodné řezbářsky zpracované detaily spíše ukrývaly a zatracovaly, než aby jim prospívaly. Na vynucené výtvarné symbióze sochařských a malířských prací v jednom a tomtéž sochařském díle se ostatně dosti zásadně podílelo i dobové podceňování vizuální, estetické účinnosti a působnosti lokálního, tuzemského syrového sochařského výtvarného materiálu, za jaký byly považovány sochařské lipové špalky či pískovcové bloky prosté malířských výtvarných zásahů. Jako ušlechtilé výtvarné materiály byly oceňovány spíše různobarevné mramory, bronz, slonová kost nebo porcelán (v uměleckém řemesle) samozřejmě dekorované ještě navíc zlatem a stříbrem. Tam, kde nebyly k dispozici přírodní barevné mramory, docházelo k jejich malířskému iluzivnímu napodobení prostřednictvím probarveného umělého kamene v případě kostelních staveb a polychromie v případě staveb oltářních. Výtvarná hmota, kterou nebylo možné zajistit doma, byla napodobována, uměle reprodukována. O dobové nezbytnosti, popularitě malířského vybavení dřevořezeb svědčí ostatně skutečnost, že během malířských průzkumů barokních a rokokových skulptur prováděných ve 2. polovině 20. století se restaurátoři v převážné většině případů setkali s nejstaršími štafírskými zásahy pocházejícími právě z 18. století, ať již se jednalo o polychromní či monochromní povrchová vybavení dochovaná někdy v poměrně celistvé, jindy však ve velmi fragmentární podobě. Připomeňme si zde aspoň některé z těchto restaurovaných sochařských děl, například drobné sousoší Kristova křtu z víka křtitelnice kostela sv. Maří Magdalény v Sobotce,90) sochu sv. Jana Nepomuckého z kostela Povýšení sv. Kříže v Loukovci,91) sochu sv. Víta92) a sv. Ludmily93) z kostela Nejsvětější Trojice v Loukově, u nichž byla objevena pod nánosy nečistot a přemaleb historická leštěná běl (tedy monochromní povrchové vybavení) a dále sochu Ukřižovaného Krista z kostela sv. Jakuba v Mnichově Hradišti,94) skulptury Panny Marie Bolestné95) a sv. Jana Evangelisty96) z kostela sv. Barbory v Bakově nad Jizerou, dřevořezbu sv. Jana Nepomuckého z kostela sv. Václava v Březně97) a zde již zmiňované sochy sv. Ludmily,98) sv. Markéty,99) sv. Václava100) 90) Josef Jiří Jelínek, sousoší Kristova křtu, 1730 –1740, lipové dřevo, leštěná běl, výška = 37,5 cm, v letech 1996 – 1997 restaurovala akad. mal. Radana Hamsíková. 91) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Jana Nepomuckého, u světcových nohou sedící postavička andílka s ukazováčkem pravé ruky na rtech (naznačujícím mlčení), v levé ručce pak držící visací zámek (jeden ze svatojánských atributů), 1720 –1730, lipové dřevo, leštěná běl, výška = 165,0 cm, v roce 1997 restauroval akad. mal. Radomil Klouza. 92) Martin Jelínek st. – dílenský pomocník, socha sv. Víta, 1730 –1745, lipové dřevo, leštěná běl, výška = 116,0 cm, v roce 1997 restaurovala akad. mal. Hana Kohlová. 93) Martin Jelínek st. – dílenský pomocník, socha sv. Ludmily, 1730 –1745, lipové dřevo, leštěná běl, výška = 119,0 cm, v roce 1997 restaurovala akademická malířka, RNDr. Milena Nečásková. 94) Martin Jelínek st. (?), Ukřižovaný Kristus, 1724 –1730 (?), lipové dřevo, polychromie, zlacení, výška = 213,5 cm (korpus), v roce 1970 restauroval Bohumil Zemánek. 95) Josef Jiří Jelínek, socha Panny Marie Bolestné, 1743, lipové dřevo, polychromie, výška = 148,5 cm, v letech 1967–1968 restauroval Bohumil Zemánek. 96) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Jana Evangelisty, 1743, lipové dřevo, polychromie, výška = 153,0 cm, v letech 1967–1968 restauroval Bohumil Zemánek. 97) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Jana Nepomuckého, kolem roku 1750, lipové dřevo, polychromie, výška = 164,0 cm, v letech 1972 –1973 restauroval Bohumil Zemánek.

Obr. 36: Lazar Widemann, socha sv. Františka z Assisi, 1740–1750, detail, boční oltář (na evangelijní straně presbytáře), kostel sv. Havla, Poříčí nad Sázavou, okres Benešov (foto NPÚ, ústřední pracoviště, Praha).

a sv. Prokopa101) z Okresního muzea v Mladé Boleslavi, v jejichž případě se podařilo odhalit původní polychromii. Malířské pojednání povrchu dřevořezby (obzvláště to mnohobarevné) bije na sochařském díle daleko více do očí než základní sochařská práce. Nejprve spatří divák, pozorovatel právě to malířské dílo, vlastní sochařská práce zůstává v pozadí, i když je v každém případě dílem primárním. Mnohobarevnost více „lahodí oku“ laika než grisaille. To vše mohlo vést k nekritickému přeceňování polychromního dotvoření a podcenění, bagatelizování vlastní nebarevné sochařské práce. Nesmíme zapomínat ani na skutečnost, že i v případech, kdy dřevořezby byly štafíry na povrchu vybaveny leštěnou bělí, nešlo tak docela o monochromní adjustaci, neboť leštěnou běl obvykle provázelo zlacení, případně i stříbření uplatňovaná v dekorativních částech oděvů postav a někdy dokonce i zdůraznění očních pupil černou barvou. 98) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Ludmily, 1749, lipové dřevo, polychromie, výška = 155,0 cm, v letech 1967–1972 restauroval Bohumil Zemánek. 99) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Markéty, 1749, lipové dřevo, polychromie, výška = 146,0 cm, v roce 1967 restauroval Bohumil Zemánek. 100) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Václava, 1749, lipové dřevo, polychromie, výška = 158,0 cm, značeno vzadu za levou paží: I. Gelinek A 1749, v letech 1967–1968 restauroval Bohumil Zemánek. 101) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Prokopa, 1749, lipové dřevo, polychromie, výška = 180,0 cm, v roce 1967 restauroval Jiří Tesař.

25


11.2.2008 10:50

stránka 26

(K-černá plát)


Obr. 37: Lazar Widemann, socha sv. Jana (římského vojína), 1745–1750, detail, boční oltář (na epištolní straně presbytáře), kostel sv. Havla, Poříčí nad Sázavou, okres Benešov (foto NPÚ, ústřední pracoviště, Praha).

Obr. 38: Lazar Widemann, socha sv. Pavla (římského vojína), 1745–1750, boční oltář (na epištolní straně presbytáře), kostel sv. Havla, Poříčí nad Sázavou, okres Benešov (foto NPÚ, ústřední pracoviště, Praha).

Při tomto studiu, pozorování a porovnávání této symbiózy dvou tak rozdílných výtvarných technik, které tvoří barokní sochařské dílo, nelze ignorovat enormní historickou pozornost, které se malířské dotvoření soch těšilo, a to nejen v laické veřejnosti, ale i u umělců samých. Vojtěch Volavka se například zmiňuje o názoru řeckého sochaře Práxitela na cizí polychromní dotvoření jeho vlastních sochařských děl: „...Na polychromii...kladli řečtí sochaři velký důraz, jak vyplývá ze známého výroku Praxitelova, který považoval za nejzdařilejší ze svého díla ty sochy, které polychromoval malíř Nikias. Barvy polychromie na mramoru byly pravděpodobně enkaustické a enkausticky byla také prováděna impregnace, která bílý mramor oteplila na onen známý, jakoby čajový tón řeckých originálů a zároveň jej konservovala i chránila před rušivými účinky vody a povětrnosti.“102) K tomu je ovšem třeba poznamenat, že Práxiteles se zřejmě s Níkiásem znal a dost možná, že tedy mohl s malířem verbálně, radou, souhlasem či nesouhlasem na malířském vybavení vlastních soch spolupracovat. Naproti tomu, jak vyplývá z četných, zde citovaných archivních pramenů z 18. století, autoři řezbářských i kamenosochařských uměleckých děl nemohli opožděné štafírské práce nejen sledovat, ale také jakkoli výtvarně ovlivňovat. Vydávali tak svá autorská díla, svou uměleckou práci na milost a nemilost často neznámým štafírům z cizích

dílen, kteří jejich skulpturám skutečně vtiskli zcela novou tvářnost, vzhled, podobu. Zásahy štafírů byly tedy nepochybně zásadní povahy, neboť měly za následek jak optické, světelné, barevné změny, tak často i hmotné, plastické metamorfózy, a to z toho prostého důvodu, že poměrně masivní křídové podklady polychromních vrstev dovedly radikálně plasticky přetvořit povrchový reliéf sochařského bloku daný jeho autorem. Za své tak vzaly veškeré řezbářské drobnopisné jemnosti a finesy, a pochopitelně tedy i původní modelace a autorský rukopis sochaře. Navíc detaily sochařské se nemusely krýt s dodatečně na povrchu vytvořenými detaily malířskými. A toto vše je principiální moment celého rozděleného výtvarného procesu barokní sochařské tvorby. Jak již zde bylo v úvodu naznačeno, autor sochy, základního výtvarného díla, nemohl většinou předvídat, jak s jeho autorskou výtvarnou prací naloží štafír. Mnohdy možná ani netušil, zda štafír zvolí monochromní či polychromní vybavení (na to mohl mít i vliv objednavatel), do jaké míry použije k výzdobě zlacení, případně stříbření dekorované ještě na povrchu barevnými lazurami atd. O tom, že již sochařští autoři vybavovali svá skulpturální díla dokonalou, precizní výtvarnou formou a propracovávali povrchový reliéf bloku do detailů dotvořených rytou kresbou z odstupu okem nepostižitelnou, nás přesvědčuje řada dřevořezeb, které buď od samého počátku zůstaly bez malířského povrchového dotvoření, anebo postupem času původní malířskou, štafírskou výbavu pozbyly.

102) V. Volavka, o. c. v pozn. 1, s. 98 – 99.

26


11.2.2008 10:50

stránka 27

(K-černá plát)


Jeden z nejcharakterističtějších příkladů sochařských děl ponechaných v původní řezbářské podobě nalézáme ve vnitřním zařízení kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou (bývalý okres Benešov), kde truhlář Daniel Pilát a sochař Lazar Widemann vytvořili v letech 1745 až 1751 unikátní umělecké dílo ve slohu barokní gotiky – oltáře kostelního presbytáře. 103) Na všech poříčských oltářních Widemannových figurálních dřevořezbách pozorujeme bez rozdílu perfektní drobnopisné vybavení detailů, které by ovšem po zakrytí křídovým podkladem polychromie neodvratně zaniklo. Platí to například o záplatách mnišského oděvu (kutny) sv. Františka Serafínského na bočním oltáři (na evangelijní straně), právě tak jako o úzkostlivém rukopisném diferencování rozličných materiálových struktur kanovnického roucha sochy sv. Jana Nepomuckého-almužníka na brance (epištolní strany) hlavníObr. 39: Josef Jiří Jelínek, sochařská výzdoba kazatelny (sochy církevních Otců, sv. Jeronýma, sv. Augustiho oltáře nebo o nízkém reliéfu na, sv. Ambrože a sv. Řehoře a reliéf Zvěstování Panny Marie), kolem roku 1720 (?), detail, ještě před ressítí naběhlých žil na pažích soch taurováním a zbavením povrchu dřevořezeb sv.Augustina a sv. Ambrože nepůvodních přemaleb, kostel sv. Vácsv. Jana a sv. Pavla (římských lava, Březno, okres Mladá Boleslav (foto M. Suchomel, 1966). vojáků) na bočním oltáři (epišzavou zůstalo celé řezbářské dílo bez polychromie. Je ovšem tolní straně) presbytáře téže svatyně. otázkou, zda v obou případech skutečně šlo o původní WiU právě uvedené nové ikonografické identifikace soch sv. demannův záměr, o němž se nepřímo zmiňuje Vojtěch VoJana a sv. Pavla (římských vojáků) je třeba se na chvíli zalavka: „...Lazar Widman nepoužívá často polychromie pro stavit. O obou světeckých postavách se domnívá Oldřich J. své dřevěné sochy.“106) Blažíček, že jde snad o zpodobení sv. Floriána a Donáta.104) Naproti tomu Viktor Kovařík považuje světecké postavy Z řady zde uvedených případů doložených archivními v oděvech římských vojáků za sochařská zobrazení sv. Doprameny jsme se totiž přesvědčili o tom, že k štafírování náta a sv. Theodora.105) Mám však za to, že obě Widemanřezbářsky provedených oltářů (včetně jejich sochařské výzdoby) docházelo vzhledem k momentální finanční insolnovy sochy představují sv. Jana a sv. Pavla (římské vojáky). venci farností a absenci donátorů také opožděně až po uplyDosvědčují to jejich atributy: meč sv. Jana a bouře, blesk sv. Pavla. Bouře s bleskem je zobrazena na reliéfu za levou nutí řady let. Pokud se ovšem nepodařilo v nejbližších následujících letech zajistit finanční prostředky na malířská dodolní končetinou sv. Pavla. Navíc je pravděpodobné, že prátvoření dřevořezeb, pak se mohlo i stát, že celá náročná vě těmito Widemannovými postavami se inspiroval Tomáš výtvarná akce zůstala nedokončená bez polychromie. Ať již Hatlák při vytváření sousoší sv. Jana a Pavla z roku 1761 původní záměr s polychromováním poříčských a konopišťnad obcí Smilkov (bývalý okres Benešov), kde s Widemanských soch počítal či nepočítal, mám za to, že Widemann by nem působil při sochařské výzdobě zdejšího zámeckého vytvářel vlastní řezbářská díla se stejným uměleckým enparku. tuziasmem, s totožným modelačním zaujetím pro sochařské Obdobně detailně sochařskými prostředky řezbářsky zobrazení detailů i kdyby věděl, že po něm bude jeho práce zpracovaný povrchový reliéf objevíme i u další Widemannovy ještě přetvářet štafír. Byla to totiž osobitá výtvarná forma kažsochařské figurální výzdoby někdejšího oltáře z vrtbovské dého sochařského mistra, které se jen tak nezbavoval a ani kaple na zámku Konopišti, kde stejně jako v Poříčí nad Sázbavit nedokázal, a vlastní sochařská díla tedy vytvářel vždy tak, jak to nejlépe uměl, aniž by bral v úvahu skutečnost, 103) Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Praha: Státní naže jím precizně zpracované detaily v nízkém reliéfu doplňokladatelství krásné literatury, hudby a umění 1958, s. 224 – 225. 104) „...Tyto figury...dvou rytířů (snad Floriána a Donáta) jsou zřetelnými vaném místy dokonce rytou kresbou po vytvoření malířprojevy plastického stylismu Widmanova...“. (O. J. Blažíček, o. c. ského povrchového obalu vezmou neodvratně za své.

v pozn. 103, s. 225.) 105) Viktor Kovařík, Sochař Lazar Widemann, diplomní práce. Praha 2004, s. 43.

106) V. Volavka, o. c. v pozn. 1, s. 349.

27


11.2.2008 10:51

stránka 28

(K-černá plát)


domu čp. 440-I v Michalské ulici v Praze l a sošku sv. Jana Nepomuckého z roku 1731 od Josefa Jiřího Jelínka z průčelí roubené chalupu čp. 19 v Hoškovicích a přiřaďme k nim ještě další řezbářská figurální díla, sochy Ukřižovaného Krista ze sousoší Kalvárie107) na bočním oltáři, epištolní straně v kostele sv. Václava v Březně, dále sv. Ambrože,108) sv. Augustina109) na kazatelně téže svatyně a konečně skulptury sv. Anny110) a sv. Kateřiny Sienské111) z Národní galerie v Praze112) a rozměrné dřevořezby sv. Anny113) a sv. Jáchyma114) z téže sbírky. Na všech uvedených příkladech skulptur částečně či zcela zbavených původního malířského povrchového pojednání je patrný řezbářský entuziasmus pomáhající vytvořit sochařské dílo se všemi detailními podrobnostmi, dílo, které je zcela svébytné. Zcela specifickou symbiózu s malířskými povrchovými výtvarnými zásahy absolvovaly kamenosochařské práce od samého počátku vystavené působnosti erozní klimatické činnosti. Ta odlišnost malířských dotvoření kamenných skulptur od polychromních vybavení dřevořezeb nespočívala pouze v nutnosti užití jiné malířské techniky a technologie, ale také v rozdílném výtvarném projevu, který si vyžadoval značně odlišný výtvarný materiál – kámen. Jiné technologie, jiné techniky a také rozdílné prostředí a umístění kamenosochařských děl to všechno byly faktory, které byly příčinou ještě kratší životnosti malířských povrchových adjustací kamenných statuí v exteriéru, než s jakou jsme se setkali v případě historických dřevořezeb zdobících kostelní oltářní stavby. Nicméně ani štafírské zásahy uskutečňované na kamenosochařských uměleckých dílech nešetřily výtvarnou práci sochařů, ničily původní přírodní barevný povrch základního výtvarného materiálu, opticky skulptury zkreslovaly, bizarní povrchový reliéf připravovaly o plastičnost a měnily tak původní výtvarné záměry sochaře. Navíc musely být časem kvůli extrémně omezené trvanlivosti obnovovány

Obr. 40: Josef Jiří Jelínek, socha sv. Kateřiny Sienské, kolem roku 1760, Národní galerie v Praze (foto NG v Praze).

Koneckonců máme pro tuto hypotézu k dispozici řadu příkladů dokumentujících virtuózní sochařské zpracování dřevořezeb, u nichž se evidentně s následným malířským vybavením povrchu, a tím i zastřením sochařské modelace a rukopisu, veškerých skulpturálních výtvarných fines od počátku počítalo. Dokládají to ty polychromované řezby, které časem malířská pojednání vlastního povrchového reliéfu pozbyly. Připomeňme si zde znovu dřevořezbu Vidění sv. Huberta z let 1760 –1770 od Ignáce Františka Platzera z průčelí

28

107) Josef Jiří Jelínek, socha Ukřižovaného Krista, kolem roku 1720 (?), lipové dřevo, původně s malířským povrchovým vybavením (?), výška = 66,5 cm, restaurovala akademická malířka Petra Nedbalová. 108) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Ambrože, kolem roku 1720 (?), lipové dřevo, původně s malířským povrchovým vybavením(?), výška = 73,0 cm, v roce 1997 restaurovala akad. mal. Radana Hamsíková. 109) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Augustina, kolem roku 1720 (?), lipové dřevo, původně s malířským vybavením (?), výška = 70,0 cm, v roce 1997 restaurovala akad. mal. Radana Hamsíková. 110) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Anny, kolem roku 1760, lipové dřevo v současné době již bez polychromie, výška = 190,0 cm, inv. P 330 (dřevořezba zakoupena v roce 1934 od Dr. J. Koudely v Praze). 111) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Kateřiny Sienské, kolem roku 1760, lipové dřevo, v současné době již bez polychromie, výška = 190,0 cm, inv. č. P 331 (dřevořezba zakoupena v roce 1934 od Dr. J. Koudely v Praze). 112) Na jelínkovskou provenienci skulptur sv. Anny a sv. Kateřiny Sienské jsem upozorňoval doc. PhDr. Oldřicha J. Blažíčka již v 70. letech 20. století, když jsem žádal Národní galerii o zaslání jejich fotografií. Obě dřevořezby bývaly vystaveny v nikách u vstupního schodiště Šternberského paláce na Hradčanech (Miloš Suchomel, Nové poznatky o sochařské tvorbě kosmonoských Jelínků, Z Českého ráje a Podkrkonoší 9, 1996, s. 119 a 136, R. Hamsíková – T. Hladík – M. Suchomel, o. c. v pozn. 40, s. 26, 27, 40, 156 a 162). 113) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Anny, 1740 –1745, lipové dřevo, fragmenty původního malířského povrchového vybavení, výška = 204,8 cm, inv. č. P 4262, v letech 1996 –1997 restaurovala akad. mal. Věra Dědičová. 114) Josef Jiří Jelínek, socha sv. Jáchyma, 1740 –1745, lipové dřevo, fragmenty původního malířského povrchového vybavení, výška = 207,7 cm, inv. č. P 4261, v letech 1973 –1976 restauroval akad. soch. Jožka Antek.


11.2.2008 10:51

stránka 29

(K-černá plát)


a stávaly se zároveň s nevhodnými konzervačními zákroky příčinou četných poškození původního sochařského výtvarného díla i autentické výtvarné hmoty, pískovcových bloků. Doklady o těchto zhoubných následcích takových oprav opět nacházíme v četných archivních pramenech, na které bylo nejen zde, ale již v minulé odborné literatuře několikrát upozorněno.115) Domnívám se, že z toho, co zde bylo řečeno, dosti zřetelně vyplývá skutečnost, že barokní dualistická kolektivní, teamová metoda předpokládající spolupráci sochařské dílny s dílnou štafírskou, malířskou na jednom a tomtéž sochařském díle nemusela mít právě ideální, bezproblémový charakter, postup a vývoj prospívající prvotnímu, základnímu sochařskému uměleckému originálu. Vedla totiž mnohdy již v nedaleké budoucnosti k zahájení opakovaných renovací a rekonstrukcí malířské, štafírské práce, a tím i k dalším a dalším proměnám sochařských děl, vyvolaným jednak nástupem nových výtvarných tendencí, jednak chátráním původní monochromní či polychromní vrstvy. Tak vznikaly na skulpturách, především však dřevořezbách, nové a nové, různě staré přemalbové pláště sochařských uměleckých památek, v každém případě však k dalšímu neprospěchu primární sochařské práce. Opět jedna z připomínek skutečnosti, jak málo toho víme o autentické podobě někdejšího sochařského originálu, vyzývající nás k obezřetnosti: Nimium ne crede colori.116) Barokní dualistická výtvarná metoda představovala symObr. 41: Josef Jiří Jelínek, socha sv. Jáchyma, 1740–1745, Národní galerie v Praze (foto Jožka Antek, 1973). biózu dvou výtvarných technik, které v tomto případě nikdy nesrostly v trvalý homogenní celek. Zvlášť markantně se tato neoddiskutovatelnou skutečnost, že v případě barokní porůznorodost projevovala v případě kamenosochařských lychromované sochy jde z hlediska výtvarné techniky o dvě uměleckých děl v trvale umístěných v exteriéru. Nelze se co diametrálně se lišící díla: sochařské a malířské (trojrozdivit. Ať chceme, či nechceme, nemůžeme zde ignorovat měrné a dvojrozměrné). Také většinou každé z nich vznikalo v jiné dílně. A co rozhodně není možné přehlédnout: každá 115) Věra Nejedlá, Péče o plastickou výzdobu Karlova mostu v průběhu stoz obou výtvarných technik, výtvarných hmot se chovala letí, Památková péče 35, 1975, č. 2, s. 77–108 a 116 –117, Vratislav Nejedlý, Notizen zu historischen Oberflächenbehandlungen von Stev průběhu let, během vlastního curriculum vitae jinak, rozinbildwerken in den böhmischen Kronländern, Zeitschrift für Kunstdílně stárnula i odlišně pozbývala dochované míry autentechnologie und Konservierung, Jahrgang 8, 1994, Heft 2, s. 255 –276, tičnosti a každá z těchto dvou výtvarných složek také vyP. Zahradník, o. c. v pozn. 74, s. 11–12. 116) Nevěř příliš barvě (to jest tomu, co je na povrchu). žadovala a koneckonců bude i nadále vyžadovat zcela roz-

29


11.2.2008 10:51

stránka 30

(K-černá plát)


dílnou péči i diametrálně se lišící restaurátorské a konzervační zásahy. Při sledování barokního sochařsko-malířského dualistického výtvarného postupu, pozorovaného na základě výsledků restaurátorských průzkumů se často neubráníme dojmu, jakoby prvotní, zásadní uměleckou práci sochaře ještě následně korigovala řemeslná práce štafíra. Nicméně přesto z hlediska obecného pozorovatele z tohoto sochařsko ma-

Zum bildenden Dualismus des

barocken Bildhauerkunstschaffens

Den bildenden Prozess der Geburt des Bildhauerkunstwerkes im 17. und 18. Jahrhundert charakterisiert der Wechsel der Maler- und Bildhauertechniken: von der zeichnerischen Skizze zu dem skulpturalen oder plastischen Bozzetto über Modelletto zur definitiven Skulptur oder Plastik in dem Maßstab 1:1 und schließlich zu der finalen Maleroberflächenausstattung des Originals in der Staffierwerkstatt. Die barocke schöpferische Bildhauermethode knüpft im Grunde an bekannte historische bildende Methoden der vergangenen Stilepochen. Was die Bestimmung der gegenseitigen Überordnung oder Unterordnung der Maler- oder Bildhauerwerke betrifft, beziehungsweise die Zweckmäßigkeit, die Abstimmung ihres bildenden Duetts in einem und demselben Bildhauerwerk und auch das Autorrecht der Bildhauer, das gegenüber den Malern, die ihre bildende Arbeit änderten zur Geltung gebracht wurde, würde alles wesentlich einfacher, wenn Bildhauer- und Malerarbeiten auf einem und demselben Werk auch ein und dasselbe Atelier durchgeführt hätte. So etwas geschah aber im 17. und 18. Jahrhundert sehr selten. Während Bozzetto (Modelletto) und das resultierende Bildhaueroriginal in der bestimmten Größe eine Bildhauerwerkstatt geschaffen hat, die Ausstattung der definitiven, fertigen Bildhauerarbeit mit der Oberflächen-Maleradjustierung wurde zur Endaufgabe einer fremden Staffierwerkstatt, manchmal von dem Heimatstandort der Bildhauerautoren wesentlich entfernt. Aus solchem geteilten Vorgehen des barocken schöpferischen Bildhauerprozesses geht begreiflicherweise eine Reihe der grundsätzlichen Probleme hervor, die einige Grundfragen hervorrufen – in der ersten Reihe die Frage des Autorrechtes, ferner die Frage, inwieweit diese zwei bildenden Techniken einen homogenen, unzerstörbaren und auch dauernden und dauerhaften künstlerischen Komplex bilden, inwieweit diese Maleretappe tatsächlich der grundlegenden Schnitz- oder Steinbildhauerarbeit nützlich ist. Es scheinen uns heutzutage die Nachrichten und Symptome fast unglaublich, die aus dem Studium der Quellen herausgehen und über die Gleichgültigkeit einiger barocken Bildhauer zu dem weiteren Schicksaal des eigenen, inventionell einwandfreien, in jeder Hinsicht beendeten Kunstwerkes, über eine sehr lässige Autorbeziehung zum eigenen Schaffen, über die scheinbare Abwesenheit des künstlerischen Selbstbewusstseins zeugen. Wie können wir uns sonst erklären, dass die Bildhauer es zugelassen haben, damit ihre bildend, kompositionell und modellierweise fertiggestellte, vollendete Werke, den sie die Punze der eigenartigen künstlerischen Autorarbeit gegeben haben, weiterhin ansichtsweise, optisch, farbig und plastisch durch die nachfolgenden Malerund Staffiereingriffe geändert wurden. Sie mussten doch nicht nur ahnen, sonder auch wissen, dass durch irgendwelche Malerüberdeckung oder einen Überzug der Oberfläche ihrer Holzschnitte oder Steinskulpturen alle mikrographische skulpturale Autorfinessen, eigenartige handschriftliche Behandlungen und letzten Endes auch ihre künstlerische Absicht und der eigenartige Ausdruck zugrunde gehen. Jeder, noch so tadellos künstlerisch verarbeitete polychrome Mantel des Bildhauerblocks verursacht eine absolute visuelle, optische und plastische Verwandlung sowohl des Holzschnittes, als auch der steinernen Statue. Obwohl beide bildenden Bestandteile, der Bildhauer- und Malerbestandteil, ein unzerstörbares homogenes Werk bilden sollen, kommt es nie zu ihrer absoluten Identifikation. Es kann kein Streit darüber bestehen, welche von beiden Techniken durch diese ungleichartige bil-

30

lířského výtvarného dua stále vítězně vychází svrchní polychromie. Je čtivější, opticky živější a je ostatně na povrchu, je první pohledově vnímána. Sochařská forma, modelace, rukopis, osobitý projev autora zůstávají ve stínu, pod polychromií. A přece kdyby v tomto případě nebylo základního sochařského díla, nebylo by ani malířské, štafírské práce.

dende Symbiose am Anfang betroffen wurde und welche im Laufe der Jahrhunderte mehr betroffen wird. Der Artikel demonstriert es auf der Grundlage der Archivquellen und auf Grund der Ergebnisse der restauratorischen Untersuchungen und Arbeiten auf einer Reihe der konkreten Beispiele. Jede von den beiden bildenden Techniken hat andere Eigenschaften, weil jede aus einer anderen, technisch und technologisch unterschiedlichen bildenden Materie entsteht. Und die unterschiedlichen bildenden Materialien machen sich dann im Laufe der Jahrhunderte bei der Alterung jede auf eine andere Art und Weise bemerkbar. Die oberen Malerbehandlungen altern schneller, gehen viel früher zu Grunde als die ursprüngliche bildende Masse der Statue, also ein Lindenklotz oder ein Sandsteinblock. Das hatte wohl wiederholte Instandsetzungen (Rekonstruktionen) der monochromen und polychromen Schichten, die die Schnitzwerke bedecken, zu Folgen. So begannen Skulpturen zu enstehen, die dem Zustand des Originals nach der Vollendung der Bildhauer- und Malerarbeiten himmelweiter entfernt waren. Es ist wieder ein von den Mementos, wie wenig wir über die ursprüngliche Gestalt des seinerzeitigen Autorbildhaueroriginals wissen die uns zur Vorsicht auffordert: Nimium ne crede colori. Glaube nicht zu viel der Farbe, das heißt dem, was auf der Oberfläche ist. Und noch ein Hinwes: Es beteiligte sich an den Metamorphosen des grundlegenden Bildhauerwerkes und beteiligt sich immerfort meistens gerade die obere sekundäre Malerausstattung. Der Artikel vergleicht weiter, wieder auf Grund des Studiums der Archivquellen finanzielle Belohnung der Bildhauer- und Malerwerkstätten, die an der Schaffung der Schnitz- und Steinbildhauerkunstwerke partizipiert haben und stellt bestimmte Missverhältnisse zwischen den Honoraren der Bildhauer und Staffierer fest. Größere finanzielle Belohnung bekamen üblich zwar bekannte, renommierte Prager Bildhauerwerkstätten, aber relativ verhälnismäßig am erfolgreichsten, was die Honorare betrifft, sind oft Staffierateliers gewesen. Wie aus faktischen Erkenntnissen, die aus Archivmaterialien und konkreten Ergebnissen der restauratorischen Untersuchungen und Arbeiten, die in den vergangenen Jahrzehnten auf Bildhauerkunstdenkmälern durchgeführt wurden, hervorgeht, besteht darüber kein Zweifel, dass die kollektive Methode, die die Zusammenarbeit der barocken Bildhauerwerkstatt mit dem Staffieratelier voraussetzte, eine ganze Reihe von Problemen und Schwierigkeiten und das gleich am Anfang und auch in der Zukunft erweckte. Es kommt letzten Endes auch heutzutage vor, dass das Ergebnis dieses barocken dualistischen schöpferischen Prozesses eher unter dem Eindruck, durch den an den Betrachter das obere Malerwerk, durchgeführt wohl nur in der monochromen oder polychromen Gestalt, wirkt. Die eigentliche ursprüngliche künstlerische Grundlage der ganzen schöpferischen Aktion, die grundsätzliche Bildhauerarbeit bleibt so im Schatten der sekundären, folgenden Staffier-, Malerarbeit, die aus diesem bildenden Prozess siegreich herausgeht. Sie kann auf sich selbst vorzugsweise aufmerksam machen, und falls es sich um eine Polychromie handelt, ist sie auch gewöhnlich mehr lesbar (sie hebt visuell die Details hervor) und dadurch auch mehr einschmeichelnd. Und diese (manchmal ein bißchen unterwürfige) Eigenschaft verdunkelt und verdeckt übrige negative Erscheinungen, die diese dualistische bildende Methode des böhmischen Bildhauerbarocks begleiten, und zwar die Tatsache, dass sämtliche Malernacharbeiten der Schnitzereien den ursprünglichen Bildhauerausdruck leider optisch und plastisch ändern,


11.2.2008 10:51

stránka 31

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 bestreiten und verneinen und zu einem gewissen Grade auch manchmal degradieren. Es besteht hier aber noch ein wichtiger Aspekt, den man bei der Beobachtung der dualistischen barocken bildenden Bildhauer- und Malermethode nicht übersehen kann. An dieser erzwungenen bildenden Symbiose der Bildhauer- und Malerarbeiten, die auf einem und demselben Bildhauerwerk durchgeführt wurden, hat sich nämlich grundsätzlich auch die zeitgenössische Geringschätzung der visuellen, ästhetischen Wirksamkeit und der Wirkung des lokalen inländischen rohen bildenden Bildhauermaterials beteiligt, für das die Zeitgenossen Bildhauer-Lindenklötze oder Sandsteinblöcke, frei von bildenden Malereingriffen, gehalten haben. Demgegenüber galten für veredelte bildende Materialien vor allem bunte Marmore, Bronze, Elfenbein oder Porzellan (in Kunsthandwerk), dekoriert und noch durch Gold und Silber zur Geltung gebracht. Und so dort, wo veredelte bildende Materialien nicht zur Verfügung standen, kam es zu ihrer illusionistischen Malernachbildung durch den verfärbten Kunststein (Marmor) im Falle der Kirchenbauten (ihrer Interieure) und Polychromie im Falle der Altararchitektur und ihrer Bildhauerverzierung. Die bildende Masse, die man zu Hause nicht gewinnen konnte, wurde durch ein unnatürliches Material und auf dem Malerwege nachgebildet. Der barocke bildende Dualismus kam wie auf Grund des zeitgenössischen Geschmacks von der Überzeugung aus, dass das Bildhauerwerk allein, ohne Polychromie ein unfertiges Werk ist, das erst auf die Zustellung der bildenden Form wartet. Das bezeugen auch zitierte Quellennachrichten, von denen wir über um Jahre verspäteten, aber doch noch verwirklichten Staffierarbeiten erfahren. Und gerade diese zeitgenössische, allgemein verwendete, dualistische bildende Methode ruft eine Hypothese hervor, ob auch die Bildhauerwerke aus dem 18. Jahrhundert, die bis in die Gegenwart ohne Polychromie geblieben sind, ursprünglich auch von Malern (Staffierern) die entgültige Form nicht bekommen sollten.

Abbildunden Abb. 1: Josef Jiří Jelínek, Statue des Gekreuzigten Christus, 1743, Detail während der Restaurierung mit den Untersuchungsonden der Übermalungschichten, Kirche der hl. Barbara, Bakov nad Jizerou, Bez. Mladá Boleslav (Foto B. Zemánek, 1970). Abb. 2: Matthias Bernhard Braun, Statue des hl. Johannes Evangelista, 1715, Zustand nach der Restaurierung, Kirche des hl. Klemens im Klementinum, Praha 1/Prag 1 (Foto M. Suchomel, 1982). Abb. 3: Matthias Bernhard Braun, Statue des hl. Johannes Evangelista, 1715, Detail, Kirche des hl. Klemens im Klementinum, Praha 1 (Foto M. Suchomel, 1982). Abb. 4: Matthias Bernhard Braun, Statue des hl. Hieronymus, 1715, Detail, Kirche des hl. Klemens im Klementinum, Praha 1 (Foto M. Suchomel, 1982). Abb. 5: Matthias Bernhard Braun, Statue eines fliegenden Engels, 1715 bis 1720, Detail während der Restaurierung, unter Übermalungen hat sich die ursprüngliche Schicht vom Silber (mit der Zeit schwarz gewordenen), auf dem ursprünglich eine Lasur des gelblichen farbigen Tons aufgetragen wurde, Kirche des hl. Klemens im Klementinum, Praha 1 (Foto P. Kuthan, 1980). Abb. 6: Martin Jelínek d. Ä., Statue des hl. Adalberts, 1727, ein Detail erstellt während der restauratorischen Untersuchung, Hauptaltar, Kirche des hl. Jakobus, Mnichovo Hradiště/Münchengrätz, Bez. Mladá Boleslav (Foto B. Zemánek, 1971). Abb. 7: Martin Jelínek d. Ä., Statue des hl. Adalberts, 1727, Detail nach der Abnahme der Übermalungen von einer Hälfte des Gesichts des Heiligen, Kirche des hl. Jakobus, Mnichovo Hradiště, Bez. Mladá Boleslav (Foto B. Zemánek, 1971). Abb. 8: Martin Jelínek d. Ä. (?), Statuen schwebender Engel, um 1725 (?), Hauptaltar, Kirche des hl. Gallus, Mladá Boleslav/Jungbunzlau, Bez. Mladá Boleslav (Foto B. Zemánek, 1981). Abb. 9: Martin Jelínek d. Ä. (?), Statue eines schwebenden Engels, 1725 (?), Detail vor dem Anfang der restauratorischen Arbeiten, Hauptaltar (Evangelienseite), Kirche des hl. Gallus, Mladá Boleslav (Foto B. Zemánek, 1982). Abb. 10: Martin Jelínek d. Ä. (?), Statue eines schwebenden Engels, 1725 (?), Detail nach der Restaurierung, Hauptaltar (Epistelseite), Kirche des hl. Gallus, Mladá Boleslav (Foto B. Zemánek, 1983). Abb. 11: Josef Jiří Jelínek, Statue des Gottvaters, 1751-1752, Detail vor der Restaurierung, Aufsatz des Hauptaltars, Kirche Namen-Jesu, Lány/Lana, Bez. Rakovník (Foto J. Toroň, 1971). Abb. 12: Martin Ignác Jelínek (?), Statuengruppe des Kalvarienberges, um 1780 (?), Kirche des hl. Johannes von Nepomuk, Rejšice, Bez. Mladá Boleslav (Foto M. Suchomel, 1968). Abb. 13: Martin Jelínek d. Ä. – Josef Jiří Jelínek, Statue der hl. Barbara, 1725–1735, nicht originale Polychromie, Kirche des hl. Ägidius, Markvarti-

ce, Bez. Mladá Boleslav (Foto M. Suchomel, 1968). Abb. 14: Josef Jiří Jelínek, kleine Statue des hl. Johannes von Nepomuk, 1731, Hoškovice, Bez. Jičín (Foto M. Suchomel, 1966). Abb. 15: Martin Ignác Jelínek, Statue des hl. Martins (?), nach 1750, Ganzes nach der Restaurierung, Loreto, Kosmonosy/Kosmanos, Bez. Mladá Boleslav (Foto J. Tesar, 1966). Abb. 16: Martin Ignác Jelínek, Statue des hl. Stephans, 1760–1770, nicht originale Vergoldung, Kirche des hl. Franziskus Seraphinus, Kováň, Bez. Mladá Boleslav (Foto M. Suchomel, 1968). Abb. 17: Josef Jiří Jelínek, Statue des hl. Isidors von Madrid, 1738, Detail, nicht originale Polychromie, Kirche des hl. Johannes von Nepomuk, Rejšice, Bez. Mladá Boleslav (Foto B. Zemánek, 1968). Abb. 18: Josef Jiří Jelínek, Statue des hl. Prokopius, 1735–1740, noch mit der nicht originalen Polychromie, Hauptaltar, Kirche des hl. Wenzels, Boseň, Bez. Mladá Boleslav (Foto SSPPOP des mittelböhmischen Bezirks). Abb. 19: Unbekannter Prager Schnitzer, kleine Statue der Unbefleckten Empfängnis Mariä, 2. Viertel des 18. Jahrhunderts (?), Privatbesitz (Foto B. Zemánek). Abb. 20: Matthias Bernhard Braun, Statuengruppe der hl. Rosalia, nach 1720, Detail während der Restaurierung, Tumba eines Seitenaltars (auf der Epistelseite), Kirche des hl. Klemens im Klementinum, Praha 1 (Foto M. Suchomel, 1980). Abb. 21: Matthias Bernhard Braun, Statuengruppe der hl. Rosalia, nach 1720, Detail mit der nicht originalen plastischen Ergänzung in der Form eines Tuches, Tumba eines Seitenaltars (auf der Epistelseite), Kirche des hl. Klemens im Klementinum, Praha 1 (Foto M. Kloudová, 1980). Abb. 22: Matthias Bernhard Braun, Statuengruppe der hl. Rosalia, nach 1720, Detail nach der Entfernung der Tuchblende, Tumba des Seitenaltars (auf der Epistelseite), Kirche des hl. Klemens im Klementinum, Praha 1 (Foto M. Kloudová, 1981). Abb. 23: Unbekannter Prager Schnitzer der 1. Hälfte des 18. Jahrhunderts (?), kleine Engelstatuen, während der restauratorischen Untersuchung mit sichtbaren Sonden in der massiven Oberflächenblende, die wahrscheinlich bei der historischen Restaurierung entstand, durchgeführt von der Prager Platzer-Werkstatt am Anfang des 19. Jahrhunderts, Hauptaltar der Kirche des hl. Klemens im Klementinum, Praha 1 (Foto M. Suchomel, 1980). Abb. 24: Unbekannter Prager Schnitzer der 1. Hälfte des 18. Jahrhunderts (?), kleine Statue eines Engels, während der restauratorischen Untersuchung mit sichtbaren Sonden in der massiven Blende, die das ursprüngliche Oberflächenrelief des Holzschnittes plastisch ändert, Hauptaltar der Kirche des hl. Klemens im Klementinum, Praha 1 (Foto M. Suchomel, 1980). Abb. 25: Ignác František Platzer, Holzschnitt mit der Erscheinung des hl. Hubertus, 1760–1770, Detail, Fassade des Hauses Konskr.-Nr, 440/I, „Zu den drei Kürbissen“, Michalská Gasse Nr. 11, Praha 1 (Foto M. Suchomel, 1973). Abb. 26: Matthias Bernhard Braun, Statue des hl. Ignatius von Loyola, 1722–1727, Detail der Statuengruppe der Unbefleckten Empfängnis Mariä, Jaroměř/Jermer, Bez. Náchod (Foto M. Suchomel, 1980). Abb. 27: Matthias Bernhard Braun, Statue des hl. Johannes von Nepomuk, 1722–1727, Detail der Statuengruppe der Unbefleckten Empfängnis Mariä, Jaroměř, Bez. Náchod (Foto M. Suchomel, 1980). Abb. 28: Matthias Bernhard Braun, Statue des hl. Johannes von Nepomuk, um 1725, Gesamtansicht, Odlochovice, Bez. Benešov (Foto M. Suchomel, 1963). Abb. 29: Matthias Bernhard Braun, Statue des hl. Johannes von Nepomuk, um 1725, Detail, Odlochovice, Bez. Benešov (Foto M. Suchomel, 1963). Abb. 30: Martin Jelínek d. Ä. – Martin Ignác Jelínek, Statuengruppe der Unbefleckten Empfängnis Mariä, 1742–1746, Sobotka, Bez. Jičín (Foto M. Suchomel, 1966). Abb. 31: Martin Ignác Jelínek, Statue des hl. Johannes von Nepomuk, 1752, bei der Straße von Sobotka zur Burg Kost, Bez. Jičín (Foto M. Suchomel, 1980). Abb. 32: Martin Jelínek d. Ä. – Martin Ignác Jelínek, Relief mit der Gestalt der hl. Maria Magdalena, um 1744, Statuengruppe der Unbefleckten Empfängnis Mariä, Sobotka, Bez. Jičín (Foto M. Suchomel, 1966). Abb. 33: Josef Jiří Jelínek, Statue des hl. Johannes von Nepomuk, bei den Füssen des Heiligen sitz eine kleine Gestalt des Engels mit dem Zeigefinger der rechten Hand auf den Lippen (das Schweigen andeutend), in der linken Hand hält er dann ein Vorhängeschloss (ein von den Attributen des hl. Johannes von Nepomuk), 1720–1730, noch mit der nicht originalen Oberflächenmalerbehandlung in situ, Kirche der Kreuzerhöhung, Loukovec, Bez. Mladá Boleslav (Foto M. Suchomel, 1968). Abb. 34: Martin Jelínek d. Ä., Statue des hl. Veits, 1730–1745, noch mit der nicht originalen Polychromie, Kirche der Allerheiligsten Dreifaltigkeit, Loukov, Bez. Mladá Boleslav (Foto M. Suchomel, 1967). Abb. 35: Lazar Widemann – Daniel Pilát, Hauptaltar, 1745–1750. Kirche des hl. Gallus, Poříčí nad Sázavou, Bez. Benešov (Foto NPÚ, Zentralle Arbeitsstelle, Praha). Abb. 36: Lazar Widemann, Statue des hl. Franziskus von Assisi, 1740–1750,

31


11.2.2008 10:51

stránka 32

(K-černá plát)

M. Suchomel - K V¯TVARNéMU DUALISMU BAROKNÍ SOCHA¤SKé UMùLECKé TVORBY Detail, Seitenaltar (auf der Evangelienseite des Presbyteriums), Kirche des hl. Gallus, Poříčí nad Sázavou, Bez. Benešov (Foto NPÚ, Zentrale Praha). Abb. 37: Lazar Widemann, Statue des hl. Johannes (römischen Soldaten), 1745–1750, Detail, Seitenaltar (auf der Epistelseite des Presbyteriums), Kirche des hl. Gallus, Poříčí nad Sázavou, Bez. Benešov (Foto NPÚ, Zentralle Arbeitsstelle, Praha). Abb. 38: Lazar Widemann, Statue des hl. Paulus (römischen Soldaten), 1745–1750, Seitenaltar (auf der Epistelseite des Presbyteriums), Kirche des hl. Gallus, Poříčí nad Sázavou, Bez. Benešov (Foto NPÚ, Zentralle Arbeitsstelle, Praha). Abb. 39: Josef Jiří Jelínek, Bildhauerverzierung der Kanzel (Statuen der Kirchenväter, hll. Hieronymus, Augustinus, Ambrosius, Gregorius und das

32

Relief der Verkündigung Mariä), um 1720 (?), Detail, noch vor der Restaurierung und Entfernung der nicht originalen Übermalungen von der Oberfläche der Holzschnitte der hll. Augustinus und Ambrosius, Kirche des hl. Wenzels, Březno, Bez. Benešov (Foto M. Suchomel, 1966). Abb. 40: Josef Jiří Jelínek, Statue der hl. Katharina von Siena, um 1760, Nationalgalerie in Praha (Foto NG in Praha). Abb. 41: Josef Jiří Jelínek, Statue des hl. Joachims, 1740–1745, Nationalgalerie in Praha (Foto Jožka Antek, 1973). (Übersetzung J. Kroupová)

1 - Rykl - světnice

11.2.2008 19:52

stránka 33


Pfiíspûvek k v˘zkumu stfiedovûk˘ch svûtnic Michael Rykl

Výzkum obytných místností se zateplením pomocí různě provedené výdřevy (anebo bez ní) je předmětem bádání již po několik desetiletí a stále se mu věnují monografické i soubornější stati.1) V německy mluvících zemích je podrobnostem provedení vytápěných středověkých místností (a od středověké tradice odvozených) věnována četná literatura.2) Naproti tomu je v našich podmínkách nevýhodou torzální stav zachování takových místností. V převážné části případů je třeba interpretovat skromné pozůstatky nebo jenom otisky. Předložený příspěvek představuje poznatky z podrobných průzkumů několika objektů v posledních letech.3) Domnívám se, že diskuse nad rozpoznanými detaily a jejich interpretací může být pro další průzkumy, srovnávání a syntézu užitečná.4) Obr. 1: Praha, Staré Město, Jilská ul. čp. 234/I. Půdorys 1. patra, rekonstrukce stavu ve fázi gotika II (1337). Do výkresu zaznamenány nálezové situace a detaily z následujících obrázků (M. Rykl, 2006). Kromě situací s výkladem jejich funkce poukazuji na některé detaily, jejichž smysl nyní uniká, ale o to pečlivěji je třeba je bami.5) Dále zde opravuji či doplňuji některé starší vlastní interpretace. V takovém případě na ně bude výslovně upozaznamenat. Příspěvek též volně navazuje na souhrnné pozorněno. jednání o světnicích s dřevěným vzdutým stropem a s klen1) D. Menclová, Blockwerkkammern in Burgpalästen und Bürgeräusern, in: Acta Historiae Artium academiae scientiarum Hungariae IX, 3 – 4, 1963, Budapest, s. 245 – 267; J. Škabrada, Roubená klenba ve vývoji středověkých obytných staveb. Vesnické stavitelství jako odkaz a pramen poznání. Diss., rukopis. Praha 1973; P. Chotěbor, Srubové obytné místnosti v prostředí českých tvrzí, Castellologica bohemica I, Praha 1989, s. 91–104; J. Škabrada, Roubená klenba ve středověkých obytných stavbách, Příspěvky k poznání středověkého stavitelství, Skriptum ČVUT, 1991, s. 23 –117; D. Černoušková – P. Borský, Srubový dům v Zelenářské ulici ve Znojmě, Průzkumy památek III, 1, Praha 1996, s. 31– 40; J. Anderle – J. Kyncl, Srub v domě čp. 138 v Plzni, Průzkumy památek IV, 2, Praha 1997, s. 73 – 78; T. Durdík, Encyklopedie českých hradů. Praha 1999, s. 481; M. Hauserová, Hölzerne wärmedämmende Wandkonstruktionen von Wohnräumen, Hausbau im Alpenraum, Bohlenstuben und Innenräume, Jahrbuch für Hausforschung. Marburg 2002, s. 89 –106 a literatura tam uvedená; J. Anderle – J. Kyncl, Vývoj hradu v Bečově nad Teplou, Průzkumy památek IX, 2, Praha 2002, s. 75 –108; V. Razím, Dolní palác hradu Žebráka, několik poznámek k problematice dřevem zateplených prostor českých hradů, Průzkumy památek X, 2, Praha 2003, 63 – 84; V. Jesenský, Pozdně gotický srub v Hrádku v Kutné Hoře, Dějiny staveb, Plzeň 2003, s. 133 –138; M. Rykl, Příklady vytápění na stavbách 14. století, Svorník I, Praha 2003, s. 101 až 127; J. Škabrada, Konstrukce historických staveb. Praha: Argo 2003; M. Hauserová, Příspěvek k diskusi o oknech obytných staveb ve středověku, Svorník 2, Praha 2004, s. 79 až 90; J. Anderle, Hrad Kašperk, Průzkumy památek XII, 1, Praha 2005, s. 37– 72. Dále pak z prostředí Slezska: M. Chorowska, Rezydencje średiowieczne na Ślasku. Wrocław 2003.

2) H. Phleps, Alemannische Holzbaukunst. Wiesbaden 1967; A. Bedal – Ch. Bendl, Mittelalterliche Wohnhäuser in Schwäbisch Hall. Kunzelsau 2001, s. 44; E. Altwasser, Die Doppelbohlenstube aus dem Jahre 1354/55 im Haus Hauptstraße 56 zu Karlstadt am Main, Jahrbuch für Hausforschung 51, Marburg 2002, s. 195 –212; K. Bedal, Bohlenstuben in Süddeutschland, Jahrbuch für Hausforschung 51, Marburg 2002, s. 11–28; T. Noky, Holzstuben und Umgebinde um Arnsdorf bei Dresden, Jahrbuch für Hausforschung Band 51, Marburg 2002, s. 143 ; K. Milde – J. Moser, Das Tetzelhaus in Pirna, Dějiny staveb, Plzeň 2003, s. 59 – 62; T. Lieberenz, Holzstuben auf Erdgeschosskellern in Mittethüringen Bauernhäusern um 1600, Kulturlandschaft- Siedlung – Bauernhaus, Schriften der Bauhaus-Universität Weimar. Weimar 2003, s. 133 –154. 3) Bezprostředním podnětem pro vznik příspěvku bylo nashromážděné množství informací o někdejších středověkých světnicích v domech čp. 234 a 151/I v Praze na Starém Městě. Výsledky průzkumu těchto domů byly již porůznu publikovány, ale kvůli rozsahu příslušných statí nebylo možné zacházet do podrobností konstrukčního a disposičního provedení světnic. V případě domů čp. 150 –153 a částečně i v případě domu čp. 234 v Praze navíc není většina výsledků detailního průzkumu obsažena v žádném odevzdaném souborném elaborátu SHP, protože dokumentace podrobných nálezových situací nebyla nikým objednána, a tudíž po částech publikované výsledky jsou jediným jejich výstupem. 4) Za pomoc při dokumentaci v terénu a za počítačové zpracování obrázků děkuji studentům Fakulty architektury ČVUT v Praze J. Vaškovi, P. Horskému, A. Jelínkové, K. Knotové a P. Králikovi. 5) M. Rykl, Klenuté světnice. Svorník 5, Praha 2007, s. 279 – 308.

33


11.2.2008 19:53

stránka 34

M. Rykl - Pfiíspûvek k v˘zkumu stfiedovûk˘ch svûtnic

1

3 5

4 2 1 Obr. 2: Praha, Staré Město, Jilská ul. čp. 234/I. Světnice v 1. patře, severovýchodní kout. V zásypu jsou zachované prahové trámy výdřevy. Rekonstrukce skladby podle nálezové situace: 1 – prahový trám podél severní stěny a zároveň trám stropní; 2 – prahový trám podél východní stěny; 3 – negativ koutového sloupku; 4 – cihelné zdivo s otisky výdřevy; 5 – renesanční zdivo po vytrhání výdřevy (foto M. Rykl, kresba A. Jelínková, 2005).

1. Poznatky z v˘zkumu vybran˘ch pfiípadÛ

1.1. Dům čp. 234/I v Jilské ulici na Starém Městě pražském (Detaily fošnové výdřevy a datovaný doklad nepřímo obsluhovaných kamen) Podrobným průzkumem v letech 2004 – 06 byla rozpoznána podoba světnice s výdřevou a způsob jejího vytápění.6) Zachované dřevěné prvky patřičné stavební etapy (gotika II) pocházejí ze stromů kácených v rozmezí let 1334 – 37.7)

34

2 Obr. 3: Praha, Staré Město, Jilská ul. čp. 234/I. Světnice v 1. patře, západní stěna. Prahový trám a rekonstrukce skladby výdřevy kolem dveřní zárubně: 1 – čep pro zárubeň dveří; 2 – odříznutý trám při vkládání klenby v přízemí ve fázi gotika III na konci 14. století (foto M. Rykl, 2005, kresba A. Jelínková).

Detaily výdřevy stěn Dřevěná konstrukce neměla vnější hliněnou omazávku. Byla přímo zvenčí obezděna, což zanechalo charakteristické otisky. Světnice je jediná místnost, která je důsledně obezděna ze všech stran cihlami. Z tepelných důvodů takové řešení jistě nebylo náhodné. Výdřevu světnice tvořily koutové sloupky (25 × 25 cm), do nichž byly vsazeny fošny o síle cca 7 cm a vcelku jednotné šířce kolem 32 cm. Vzájemné spojení fošen není známo, zachovaly se jen otisky. 6) M. Rykl – J. Beránek, Výstavný středověký dům čp. 234/I na Starém Městě pražském, Průzkumy památek XIII, 1, Praha 2006, s. 3 –34; M. Rykl a kol. (Knotová, Jelínková, Králik, Soukup , Fencl), Gotické stropy v domě čp. 234/I na Starém Městě pražském, Dějiny staveb, Plzeň 2005, s. 136 –144. 7) Dendrochronologické datování provedl T. Kyncl, 2004 – 6, rukopis.


11.2.2008 19:53

stránka 35

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 Obr. 4: Praha, Jilská ul. čp. 234/1. Světnice v 1. patře, okno v jižní stěně. I: Detail nálezové situace pozůstatků a otisků výdřevy východní špalety s pokusem o rekonstrukci. Mladší úpravy vynechány (zaměření a kresba M. Rykl). Vpravo konečná verze rekonstrukce výdřevy spodní části okna (kresba K. Knotová): A – otisk svislého dřeva; B – otisk vodorovných fošen výdřevy stěny světnice; C – ostění s výžlabkem a fragmentem gotické omítky z mladší gotické fáze (konec 14. nebo 15. století, detail viz foto); D – rekonstrukce tvaru nárožního sloupku; E – plátový spoj prahu (detail viz foto); F – možné, ale ne nezbytné vsazení fošen výdřevy do drážky, vyhoví i prostá polodrážka; G – předpokládaná polodrážka pro okenní křídlo; H – narušená část nároží při renesanční přestavbě. II: V zásypu zachovaný prahový trám výdřevy světnice, průběžný i pod oknem. Nárožní sloupek navazoval plátovým spojem s dřevěným hřebem. Na obrázku je západnější z obou spojů (foto M. Rykl, 2005). III: Detail otisků výdřevy na východní špaletě okna. viz též obr. 4/I: A – otisk koutové fošny tvořící zřejmě zároveň okenní zárubeň; B – otisk výdřevy špalety (foto M. Rykl, 2005). IV: Východní ostění při vnějším líci zdi z vyžlabené tvarovky. Šipka ukazuje fragment gotické omítky z mladší gotické fáze (konec 14. nebo 15. století) s lemováním černými pruhy na bílém vápenném podkladu. Viz též detail (C) na zaměření na obr. 4/I.

II

I

w B

w A

IV

III 35


11.2.2008 19:54

stránka 36


I

II 36


11.2.2008 19:55

stránka 37


2 III

1

IV

Obr. 5: Praha, Jilská ul. čp. 234/1, detaily výdřevy. I: Jižní dvě třetiny délky západní stěny bývalé světnice, dnes v rozsahu místnosti 311. Transparentní červenou je zvýrazněna čitelná plocha otisků vytrhané výdřevy světnice. Znázorněn je i nalezený spárořez fošen a čárkovaně doplněn: 1 – hrana přikládacího otvoru do bývalých kamen ve světnici a čárkovaně prokreslený obrys celého otvoru podle nálezu na opačném líci zdi; 2 – rekonstrukce polohy sloupku zárubně bývalých dveří do světnice. Detail viz obr. 3; 3 – otisky fošnové výdřevy převrstveny renesanční omítkou s náběhem k podlaze; 4 – renesanční nepravidelná zazdívka bývalé kapsy po průvlaku (stropním trámu) světnice z fáze gotika II; 5 – otvory po dřevěných hmoždinkách, vlevo hmoždinka zachována; 6 – fragment záklenku bývalých dveří. Otvor dveří byl vpravo, za nynější barokní hrázděnou příčkou (foto J. Beránek, analýza M. Rykl a J. Beránek, kresba A. Jelínková). II: Jižní dvě třetiny délky východní stěny, tedy dnešní místnost 311. Někdejší gotická okna byla zcela zlikvidována rozměrnými segmentovými nikami oken renesančních. Transparentní červenou je zvýrazněna čitelná plocha otisků vytrhané výdřevy světnice: 7 – zachované hmoždinky v maltě; 8 – zachované otisky deštění a koutového sloupku. V horní části jsou otisky překryty silnou vrstvou hnědé renesanční jádrové omítky z přestavby v roce 1601; 9 – z protější západní stěny odvozená poloha stropního trámu (průvlaku) (foto J. Beránek, analýza M. Rykl a J. Beránek, kresba A. Jelínková). III: Praha, Jilská ul. 234/I. Světnice v 1. patře. Detail západní stěny pod stropem. Situace je zřejmá i z řezu LL' na obr. 6-I: 1 – zazděná kapsa po průvlaku (resp. mohutném stropním trámu); 2 – zachovaná dubová hmoždinka. V okolí souvisle zachované otisky výdřevy (foto J. Beránek, analýza M. Rykl a J. Beránek, kresba A. Jelínková). IV: Pro srovnání: Pirna, Dohnaische Straße 76, profilované stropní trámy (či průvlaky) systému „Mutter - Kinderbalken“ a profilovaný obklad mezi čely trámů. Orientačně 70. léta 15. století (foto M. Rykl).

Na všech čtyřech stranách byl prahový trám, ovšem různého profilu. Ve východo-západním směru byl prahový trám zároveň přístěnným stropním trámem nad přízemím, čemuž odpovídají jeho dimenze (14 × 24 cm). V severo-jižním směru (rovnoběžně s ulicí) byl prahový trám subtilní (19 krát 12 cm), položený na patrovém ústupku a pravděpodobně přeplátovaný přes zhlaví ostatních stropních trámů.8) V odhaleném severovýchodním koutě (obr. 2) je dokonce jen na sraz přiložen ke krajnímu východo-západnímu. Prahový rám pro výdřevu tedy v našem případě nebyl nijak propracován, počítalo se s tím, že stabilitu zajistí jednak fošny výdřevy a hlavně obezdívka.9) Koutový sloupek byl zajištěn čepem, spíše však samostatným kolíkem do prahového trámu. Podstatným nálezem je zachovaný detail čepu pro stojku zárubně dveří do světnice (obr. 3). Úplný profil trámu byl ponechán jen v oblasti prahu a zárubně, ve zbývající délce mimo dveře byla horní plocha trámu poměrně pracně stesána. Nepřitesaná část profilu měla jistě vytvořit zarážku pro stojku zárubně dveří, která zároveň zajišťovala konce fošen výdřevy stěny.10) 8) Horní plochy obou byly v jedné úrovni (pro usazení první vrstvy fošen). V celé délce bylo možné zkoumat především horní plochu prahového trámu při střední zdi a začátek prahového trámu u fasády v severovýchodním koutě světnice. Detail styku s ostatními stropními trámy nebylo možné prozkoumat a je pouze odhadován. 9) Tím se provedení liší od nezbytně pečlivě propracovaných prahových rámů hrázděných staveb. Srov. např. A. Bedal, o. c. v pozn. 2, dále např. W. Schmidt ed., Das Templerhaus in Amorbach, Arbeitshefte des Bayerischen Landesamtes für Denkmalpflege, Heft 53, München 1991. 10) Prověřována byla pochopitelně i varianta, při níž by plošné stesání horní plochy prahového trámu bylo druhotným zásahem. K takovému opatření by nebyl důvod dříve, než při úplné likvidaci deštění. To se stalo při renesanční přestavbě, která se však svými zásahy s prahovými trámy výškově míjí. Důležité je i to, že pokud by byl profil prahu pů-

Jižní okno světnice bylo vyměřeno na prostředek délky stěny a nika vroubena nezbytnými stojkami, připlátovanými k průběžnému prahu výdřevy (obr. 4). Špaleta niky okna byla deštěna jedinou svislou fošnou. Jedna vodorovná jizva uprostřed vedla v dosavadní interpretaci k chybnému závěru, který tímto na obr. 4-I opravuji.11) Otisk svislého dřeva na hraně cihelného okenního ostění náleží bezpochyby prvku, který zároveň sloužil jako koutový sloupek i fošnová zárubeň okna.12) Horní část niky se nedochovala. Světlá šířka okna, vypočtená z nálezové situace na 105 cm, je dosti značná, a je tedy pravděpodobné, že dřevěná okenní zárubeň byla ještě rozpůlena sloupkem či spíše křížem.13) vodně neměnný po délce, zárubeň by byla připlátována z boku nebo začepována svrchu do dlabu v prahu, nikoli však, jak je doloženo, napojena čepem v prahu. 11) Při dalším bližším ohledání otisků v maltě, později odkrytých při opravě omítek v nice, se ukázal svislý otisk struktury dřeva (což nikterak nepřekvapuje – srov. např. Hrádek v Kutné Hoře – V. Jesenský, o. c. v pozn. 1). Tímto opravuji dosavadní kresebnou rekonstrukci, již publikovanou (M. Rykl – J. Beránek, o. c. v pozn 6). Původ vodorovné obtisknuté hrany se stává tímto nejasný. Může jít o nastavení dřeva (pro přesné rozlišení chybí jemnější struktura otisků) a nebo je to např. chybně naříznuté dřevo, osazené pak tímto zářezem logicky na rubovou stranu. 12) Detaily několika středověkých dřevěných okenních zárubní byly podrobněji prozkoumány a zdokumentovány v rámci výzkumného záměru Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze (dále NPÚ ÚOPSČ) v roce 2003 – 4: M. Rykl, Litovice – okna z pozdně gotické přestavby (dendrochronologické datování dubové trámkové zárubně okna kolem roku 1456); okna s fošnovou krabicovou zárubní z pozdně renesanční přestavby z počátku 17. století; M. Rykl, Popovice, okna s fošnovými zárubněmi náležející ke stavební etapě 1546. Rukopisy, uložené na NPÚ ÚOPSČ. 13) Podle posloupnosti profilů ve vnějším ostění není pravděpodobný sloupek cihelný. Jako analogie k dřevěným zárubním, členěným křížem, poslouží východní okno 2. patra v Sudkově Dole, kolem roku 1490 (M. Rykl – J. Škabrada, Okna tvrze v Sudkově Dole, Svorník II, Praha

37


11.2.2008 19:55

stránka 38


Zbývající okna, tedy k východu do Jilské ulice, se nedochovala – jejich místo zaujaly dvě rozměrné niky oken renesančních (obr. 5-II).14)

Detaily styku stropu a výdřevy stěn Podobu gotického stropu dokládají kapsy po dvou mohutných stropních trámech či průvlacích ve východo-západním směru, dělících plochu stropu na třetiny. Obdob-

I

2

1

1 3

1

2

1

II

III

Obr. 6: Praha, Jilská ul. 234/I. Prostor bývalého topeniště u světnice. Ve fázi gotika II byl prostor propojený pasem se síní. Záznam nálezových situací v oblasti topeniště a komína. I: Řezy LL' (s pohledem k jihu) a KK' (s pohledem k východu). Vzájemná poloha řezů je ve výkrese zaznamenána. Zásadní informací je proměna topeniště od gotiky II po renesanci, zvláště směru jeho zaklenutí a způsobu odkouření (zaměření a kresba P. Králik, M. Rykl a kol.). II. Detail z řezu KK': 1 – hrana a patka záklenku přikládacího otvoru z topeniště do kamen ve světnici z fáze gotika II, datované k roku 1337; 2 – jizva po sopouchu téhož stáří (foto J. Beránek, 2005). III. Detail z řezu LL': 1 – hrana špalety a patka záklenku kouřového otvoru z fáze gotika II; 2 – otisk opačně orientovaného zděného sopouchu renesančního; 3 – renesanční vestavěný komín, na obrázku viditelná partie je však přezděna kolem novodobých zděří (foto M. Rykl, 2005).

38


11.2.2008 19:55

stránka 39


ně k nim byly umístěny na severu a jihu přístěnné průvlaky, avšak štíhlejší, zapuštěné po celé délce na hloubku asi 7cm do obvodového zdiva. Osazovány byly před zděním , zanechaly obdobné otisky jako fošny. Osová vzdálenost trámů (průvlaků) činila cca 200 cm, což je vzdálenost obdobná, jako u zachovaných stropů v sále. Podle toho by mohl být systém stropu obdobný jako v sále a v kuchyni a patrně i v síni. Jde o stropy sytému, připomínajícího „Mutter-Kinderbalken“ z německého prostředí, tedy přes stropní trámy osedlané ploché „trámky“ s hlubokými polodrážkami pro vsazení záklopových prken.15) Mezi čely trámů byly nalezeny v maltě zalité, před otisky výdřevy předstupující dubové hmoždinky (bez otvorů po hřebu), které mohly souviset s poslední řadou fošen výdřevy (obr. 5-I, III). Podle otisků totiž byla spodní hrana fošny mezi trámy totožná se spodní hranou trámů, fošny tedy sahaly pouze od trámu k trámu. Hypoteticky, ale s velkou pravděpodobností, si lze představit funkci nalezených hmoždinek takto: do fošen, určených k osazení mezi trámy, byly zapuštěny hmoždinky do předvrtaných otvorů a spolu s fošnami osazeny na místo. Následně pak byly z rubu obezděny a hmoždinky, přesahující do zdiva, mohly mít za úkol stabilizovat úseky fošen mezi trámy. Protože na hmoždinky bylo patrně použito čerstvé dřevo, hmoždinky seschly a při vytrhávání výdřevy při renesanční přestavbě roku 1601 se některé oddělily od fošen a zůstaly ve zdivu, překryté pak vrstvou jádrové renesanční omítky.16) Můžeme uvažovat i o možnosti náročnějšího provedení. V takovém případě by mezi trámy nebyly jen prosté fošny, ale úplná nebo jednodušší obdoba profilovaných poloprůvlaků. Jako analogie poslouží náročná výdřeva např. Karlovy světnice na Karlštejně či radniční světnice s deštěním na Staroměstské radnici, světnice v Tetzelově domě v Pirně či v domě č. 76 v Dohnaische Straße tamtéž (obr. 5-IV).17) Pozůstatky kamen a topeniště V západní stěně byl nalezen přikládací otvor do kamen, která si můžeme představit nejspíše jako kachlová. Nebyla umístěna v koutě, ačkoliv by tomu nic nebránilo, takže se nejspíše počítalo s lavicí okolo kamen. V okolí přikládacího otvoru, který je oboustranně jednoznačně součástí originálního cihelného zdiva, byly nalezeny pozůstatky hliněné malty, což je pro napojení kamnového tělesa příznačné. Výdřeva v místě napojení kamen musela být přerušena, 2004, s. 115 –124), dále zmíněné okno ve 2. patře v Litovicích – viz pozn. 12, nejnověji pak např. okno z pozdně gotické opravy a přestavby konventu u sv. Tomáše v Praze – Malé Straně: M. Kovář, Nové poznatky ke stavebnímu vývoji kláštera u sv. Tomáše v Praze-Malé Straně, Coloquia medievalia Pragensia 2007, v tisku. 14) Zcela hypoteticky lze očekávat sestavu víceúrovňových oken s ven rozevřenými špaletami. Kresebně byly prověřovány varianty 3+2 a 2+1, přičemž rozsah zachovaných povrchů (viz obr. 5-II s transparentním červeným zobrazením) možnost 3+2 vylučuje. Vzhledem k podobě okna na jih je však otázkou, zda i východní okna mu nebyla podobná, tedy např. se dvěma okny s nikou uvnitř a s ostěním v líci. Prahový trám informace neposkytl – v kritických místech nebyl přístupný a nebo byl vyhnilý a nahrazen zásypem z raného 19. století. 15) Podrobnosti stropů viz literatura v pozn. 6. 16) Hmoždinky však v žádném případě nespřahovaly složený profil. Před otisk v maltě předstupují o cca 2 – 3 cm a nemělo by smysl je při přestavbě jakkoliv zkracovat. Buď se z obložení „vyvlékly“ úplně a v maltě zůstaly, nebo byly naopak s výdřevou úplně vytrženy. 17) Literatura viz pozn. 1. Rubová strana čelních fošen mezi trámy v do-

Obr. 7: Praha, Jilská ul. 234/I. Světnice v 1. patře, zbytek dlažby z cihelných dlaždic, náležející k renesanční přestavbě 1601. Poloha viz též řez LL' na obr. 6.

ale zřejmě jen lokálně. Nebyly zde totiž sloupky až k podlaze, protože na horní ploše prahového trámu nejsou žádné dlaby. Rovněž stopy otisků fošnové výdřevy nacházíme ještě cca ve vzdálenosti 20 cm od přikládacího otvoru. Lze z toho usuzovat, že těleso kamen bylo kromě tubusu odkouření a přikládání lehce odsazeno od stěny. Na opačném líci stěny se zachovaly pozůstatky topeniště (obr. 6). Topeniště bylo zaklenuto stoupající klenbou směrem k vnější stěně, kde kouř odcházel segmentem zaklenutým otvorem s dodnes výrazně očazeným okolím. Otvor nejspíše ústil do vyzděného komína v dvorní obvodové cihelné zdi.18) Vztah polohy topeniště vůči síni a netypická poloha světnice v půdorysu domu byly již diskutovány v příspěvku o disposičním uspořádání domu (obr. 1).19) Skromné poznatky k podobě podlahy Pozůstatky podlahy světnice z fáze gotika II se nedochovaly, protože ještě v 70. letech 14. století (gotika III) byl trámě čp. 234 Jilské ul. je ve stejné svislé rovině, jako běžné fošny níže, narozdíl od poloprůvlaků ve V-Z směru, zapuštěných do zdiva. 18) Podle tehdy aktuálně zjištěných analogií byl nejprve v úvahách předpokládán kouřový otvor volně do fasády, ale sondáží se objevily zvenčí fragmenty cihelných slepých arkádových polí, takže v jejich kontextu by v daném místě byl kouřový otvor obtížně představitelný. Apriori však nelze vyloučit, že ústil na fasádě výše, kde je zdivo kompletně přezděno v mladší gotické fázi z konce 70. let 14. století. Ve výškovém rozsahu horní části 1. patra a nejméně parapetů oken 2. patra však kouř spolehlivě stoupal zděným komínem v síle zdi. Za zmínku stojí i drobná dílčí úprava, ještě z doby fungování otvoru – nadezdění jeho parapetu. Muselo k ní dojít někdy na konci 14. nebo kdykoli v průběhu 15., event. i v 16. století, až do renesanční přestavby (obr. 6-I). 19) M. Rykl – J. Beránek, o. c. v pozn. 6.

39


11.2.2008 19:55

stránka 40


gotika III). Spolehlivě lze dlažbu zařadit podle nálitků malty k renesanční omítce. Úpravy světnice v renesanci Při renesanční přestavbě domu – tehdy šlechtické městské rezidence pánů z Hazmburka – byl ve světnici vyměněn strop (1600/1601 podle dendrodatace) a kompletně zanikla výdřeva stěn, kromě prahových trámů, skrytých již od přestavby na konci 14. století v zásypu. Omítané stěny i nový strop byly náročně malovány v podobě imitace kazetování. Kamna zůstala na starém místě, přikládací otvor rovněž. Z obr. 6 je zjevné, jak bylo přestavěno topeniště: předně byl celý půdorysně trojúhelný prostor oddělen novou zdí od síně, dále byl vložen nový komín a spolu s ním o 90° otočen směr zaklenutí nad topeništěm. Starou sestavu oken světnice nahradila okna v rozměrných nikách pravoúhlého půdorysu – dvě na východ do ulice a jedno na jih do dvora.21) Z bývalého gotického okna uprostřed jižní stěny byla vytvořena odkládací nika.

I

II Obr. 8: Příklady detailů srovnatelné výdřevy světnic: I: Hrad Karlštejn (okres Beroun), tzv. Karlova světnice. Detaily výdřevy ve skicáři J. Mockera (uložen v archivu hradu Karlštejna). Vlevo detail výdřevy u západní hrázděné příčky. Uprostřed mírně odlišný detail u hrázděné příčky východní, vpravo detail u obvodové masivní severní zdi. Ve všech případech je výdřeva vkládána nezávisle na nosné konstrukci, kterou pokrývá. Prahový trám se tak projevoval jako sokl u podlahy místnosti. II: Hrad Dívčí Kámen (okres český Krumlov). Zbytky světnice v jižní části trojdílného půdorysu 2. patra západního paláce. Koutové sloupky a fošnová výdřeva je zcela srovnatelná se situací v domě čp. 234/I v Praze. Naproti tomu strop byl odlišný – tvořily jej hustě kladené drobnější trámky, bezpochyby podporované středovým průvlakem. Výdřeva vznikla před obezdíváním, strop se ukládal teprve po vyzdvižení zdí do jeho úrovně.

mový strop pod světnicí nahrazen žebrovou klenbou. V nejvyšších místech čelních oblouků byly proříznuty i prahové trámy světnice a podlaha přitom navýšena.20) Podlaha k roku 1337 nutně úplně skrývala prahové trámy v obou směrech, protože na horní úrovni východozápadních trámů teprve spočíval záklop a na něm další, nám již neznámé souvrství. Z renesanční přestavby se zachovaly zbytky topinkové dlažby v maltovém loži (obr. 7) v násypu na klenbě (z fáze 20) Ani z této fáze (gotiky III, kol. 1377 podle dendrodatování) se stopy podlahy nezachovaly.

40

1.2. Trojdům čp. 150, 151 a 153/I v Karlově ul. (Neobvyklá sestava vytápěcích zařízení a detaily výdřevy) Nálezy a souborné výsledky, zvláště prostředního domu čp. 151, byly již při různých příležitostech publikovány.22) V souborných příspěvcích však opět chybí prostor pro zajímavé podrobnosti, subtilně dokreslující jak středověkou podobu, tak novověké úpravy.

Systémové řešení topenišť Gotická stavební fáze náleží k roku 1352 (podle dendrodatování). Výzkum ukázal, že někdejší sestava pěti oken teplé obytné místnosti v 1. patře středního domu čp. 151 nenáleží dymnému provozu, ale 21) Odsunutí okna k jihozápadnímu koutu bylo způsobeno přístavkem podél ohradní zdi k Jilské ulici. Půdorys s analýzou publikován: M. Rykl – J. Beránek, o. c. v pozn. 6. 22) M. Hauserová – M. Rykl, Dům čp. 150 –151 na Starém Městě pražském, Dějiny staveb 2002, Plzeň, s. 57– 72; M. Hauserová – M. Rykl, Die Häuser Nr. 150,151 und 153 in der Prager Altstadt, Jahrbuch für Hausforschung, v tisku; M. Rykl, Příklady vytápění, o. c. v pozn. 1; dendrochronologické datování provedl T. Kyncl, 2001– 4, rukopis.


11.2.2008 19:55

stránka 41


světnici s kamny. Prakticky zároveň s nálezy kouřových otvorů od krbu i kamen přímo do fasády na tvrzi v Čachrově23) byl odhalen způsob odkouření topeniště pro kamna ve světnici v domě čp. 151: kouř procházel mezistropem nad světnicí a ústil do otvorů ve fasádě, přičemž přihříval podlahu obytné místnosti dalšího patra. Výzkum pokračoval i dále po publikaci těchto výsledků analýzy prostředního domu čp. 151. Ukázalo se, že se stejná situace opakovala s velkou mírou jistoty ještě u západnějšího čp. 153. Tutéž situaci pak můžeme předpokládat také u třetího, zároveň vystavěného řadového domu čp. 150. Ve výškové poloze, jako jsou kouřové otvory prostředního domu čp. 151, byly poblíž fasády na sousedské zdi mezi domy čp. 151 a 153 ze strany domu 153 rozpoznány výrazné zadehtované stopy. Nacházíme je na cihelném spárovaném zdivu nad Obr. 9: Praha, Staré Město, domy čp. 150, 151 a 153 v Karlově ulici. Půdorys 1. patra trojdomu. Rekonstrukrubem bývalé roubené klenby. ce stavu k roku 1352: F – pracovní spáry v cihelném zdivu dokládající technologii výstavby trojdomu; K – náPřibývají na intenzitě směrem padné očazení v oblasti pod stropem u kouřových otvorů do fasády (zaměření, analýza a kresba M. Rykl). k fasádě a pod stropem. SamotZachycena byla i poloha rubových omazávek na styku ná fasáda je kompletně přezděna ve větší síle zdi při přestavbě v 60. letech 19. století. Ze situace lze analogicky svislých stěn výdřevy se stěnami (obr. 10-III, 11-I). Hliněná omazávka byla nalezena logicky na fasádní stěně mezi výk čp. 151 usuzovat na obdobné kouřové otvory do fasády24) (obr. 9, 10). dřevou a cihelnou obezdívkou, vystavěnou technologicky Dalším zajímavým detailem, jehož interpretace je zatím následně o síle pouhé 42 cm. Stejná situace je i na stěně vůnejasná, je úprava mírně předstupující hrany na styku či horní síni – sálu, kde použití hliněné omazávky můžeme spíše považovat za rutinu – zde jistě z tepelných důvodů neobou domů. Právě v zóně kouřových otvorů je hrana vybrána vyžlabenými cihlami (obr. 10). Vyžlabení ve výškové byla potřeba. Na styku se stěnou vůči světnici sousedního domu čp. 150 byla spára mezi již hotovou cihelnou zdí oblasti kolem stropu mezi 1. a 2. patrem nemohlo souviset ani s okny – např. kvůli přílivu světla, ani se zde nejeví a právě vztyčovanou výdřevou zaplňována již v průběhu a neměly by smysl stopy po nějaké pavlači apod. Zda mělo roubení tenkou hliněnou vrstvou. Proč tomu tak bylo, nejít o možnost rozptýlení kouře, tak aby se nezačadila hraní zřejmé. Opět jde asi o rutinu – snad bylo pouze „nepatřičné“ ponechat volnou nepravidelnou úzkou mezeru, vznikna styku domů, zůstává prozatím na úrovni hypotézy. lou vzájemnými nepřesnostmi na styku svislé, již hotové Detaily hliněné omazávky cihelné stěny s rubem výdřevy. V prostředním domě čp. 151 byl v zásypu v podlaze naNa protilehlé stěně k čp. 153 nebyla omazávka vůbec. Zde lezen zbytek klínovité lícové hliněné vymazávky mezi kuláse současně vztyčovaly sruby obou světnic (151 a 153) a záče, vyztužené zvířecími chlupy, na povrchu s vápennými roveň vždy po několika vrstvách roubení z půlkuláčů zebarevnými nátěry více generací (obr. 11-II). dníci vyzdili několik řad cihelného zdiva mezi sruby. Zdivo má tedy oboustranné otisky srubu v maltě. Teprve když se 23) K dalším příkladům odkouření do fasády: hrad Pořešín: O. Malina, klenby obou srubů odchýlily od svislice, je zdivo sousedské Krb v paláci hradu Pořešína, Dějiny staveb, Plzeň 2001, s. 106 –109; zdi mezi světnicemi obou domů lícované a na rubu roubedům v Engelburgerstraße 2 v Řezně: cit. in: M. Rykl, Příklady vytápění, o. c. v pozn. 1; Kašperk: J. Anderle, o. c. v pozn. 1, nově Lštění, viz ných kleneb byla nezbytná tepelně izolační hliněná omakap. 1.6. závka, doložená spolehlivě ve zbytcích nad oběma klenbami. 24) Jsem si vědom jevu, který nalézáme vždy tam, kde dehet z porušeného komína proniká do dutiny mezi strop a dodatečný nižší podhled. Kouř zde kondenzuje a přirozeně intenzita zadehtování stoupá ke chladnějším částem. Nutno však zdůraznit, že zóna zadehtování je jak u čp. 151, tak u 153 právě největší tam, kde je otvor větrací, zvláště pak, že očazení bylo již přikryto renesanční omítkou při přestavbě a přepatrování v 16. stol. (stropní trámy s výmalbou dendrodatovány do let 1592 – 96).

Ztužení srubu světnice a jeho analogie Roubená světnice čp. 151 byla u fasády ztužena vodorovnou kleštinou (obr. 11-I) a obdobnou kleštinou u severní stěny na styku se sálem. Ta byla ovšem odsunuta od severní zdi, bezpochyby proto, aby se vyhnula kamnům. Na

41


11.2.2008 19:56

stránka 42

M. Rykl - Pfiíspûvek k v˘zkumu stfiedovûk˘ch svûtnic Obr. 10: Praha, Staré Město, domy čp. 150, 151 a 153 v Karlově ulici, jižní fasády trojdomu, I: závěrečná verze rekonstrukce stavu k roku 1352 se zohledněním všech nálezových situací: A – vylehčovací cihelné arkády pro vykonzolování od 1. patra výše; S – průmět roubených kleneb světnic; R – nalezené kouřové otvory; V – vyžlabené nároží v oblasti kouřových otvorů (kresba M. Rykl, 2005). II: Praha, Staré Město, dům čp. 151 v Karlově ulici. Celkový pohled na jižní – dvorní fasádu po obnově. Legenda viz obr. 10-I s rekonstrukcí fasády trojdomu. Poškozený výžlabek byl doplněn do hrany omítanou plochou, projevující se světlým pruhem na nároží. III: Situace na styku domů čp. 151 a 153 v 1. patře v úrovni někdejších světnic. U gotických cihel, pokud je pozorovatelný, zakreslen spárořez dvou vrstev cihel. Výběr nálezových situací: 1 – gotický opěrný pilíř na rozhraní čp. 151 a 153; 2 – část cihelné profilace náležející dvojarkádě; 3 – část cihelné profilace náležející ostění gotického okna; 4 – odsekané čelo cihel vnitřní části profilu ostění; 6 – hliněná mazanina s chlupy, pozorovatelná v sondě, v mazanině byl nalezen i odřezek kůže; 7 – výztužný trám (kleština) v úrovni patky dřevěné klenby světnice, tedy nad rovinou půdorysného řezu; 8 – podpůrný svislý trámek zazděný do zdi mezi 151 a 153. Spolu s kleštinou zanechal zřetelné otisky v maltě. Oba prvky byly ukládány do zdiva zároveň se zděním (v řezu na obr. 11-I označen jako nálezová situace 51); 9 – líc gotických cihel; 10 – malta s otisky vý-

I

4 1 w V

2

3

2

II 42

V


11.2.2008 19:57

stránka 43

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 dřevy gotické světnice; 11 – dodatečná omítka ze začátku 19. století; 12 – bývalý koutový sloupek výdřevy ve světnici; 13 – konec barokní přizdívky na styku s koutovým sloupkem (podle situace na východní straně); v baroku ještě koutový sloupek mírně vystupoval z přizdívky do prostoru místnosti; 14 – barokní přizdívka a její omítka; 15 – rekonstrukce polohy obou rámů ven-dovnitř otevíravých oken z poloviny 19. století; 17 – rekonstrukce původního půdorysného rozsahu barokní fošnové zárubně, odvozeno z východního okna, kde jsou zbytky čitelnější; 19 – přizdívka a přezděná dvorní průčelní zeď dle projektu z roku 1850; 20 – renesanční omítka v čp. 153; 21 – barokní přizdívka k pilíři, v době průzkumu již odstraněná; 22 – šmorce v gotickém cihelném zdivu, dokládající postupnou výstavbu domu; 23 – odchylka líce od svislice v úrovni 2. patra (zaměření a kresba M. Rykl, 2002–3, spolupráce J. Veselý). IV: Dům čp. 151. Detail ostění západního okna světnice v 1. patře, vyskládaného z cihelných tvarovek. Někdejší okenní rám byl až při vnitřním líci jako součást výdřevy. V: Nároží mezi domy 153 (vlevo) a 151. Stav v průběhu prací na obnově jižní fasády po odstranění přizdívek: 1 – kouřové otvory v domě čp. 151; 2 – kóta vymezuje maximální rozsah vyžlabeného nároží; 3 – zachované hrany výžlabku; 4 – závěr výžlabku s cihlou přiseknutou do tvaru výběhu výžlabku (foto M. Rykl, 2002). VI: Dům čp. 151. Detail oken světnice v 1. patře na jižní fasádě: 1 – střechovitý záklenek vpadlého pole gotického horního okna světnice z poloviny 14. století; 2 – obrys hrotitého oblouku – negativ vytržených cihel záklenku vlastního okenního otvoru; 3 – velké renesanční okno z druhotně použitých gotických tvarovek; 4 – barokní zazdívka (foto M. Rykl, 2002).

III

1

2

4

3

VI

IV 43


11.2.2008 19:57

stránka 44


vzdálenost 720 cm po délce však bylo jistě nutné zpevnit klenbu ze subtilních půlkuláčů (průměr kolem 17 cm) nejméně jedním, spíše však dvěma ramenáty. Vcelku průběžně zachovaný prahový trám na západní straně však dokládá, že ramenáty rozhodně nedosahovaly k podlaze. Není tu žádná stopa spojení, naopak polychromie prahového trámu je v celé délce průběžná (obr. 11-III). Ramenát musel tedy začínat od úrovně patek klenby výše, buď rubový25) nebo lícový. Prokazatelně ale nebyl vyvěšen do stropu. Na stropních trámech nebyly nalezeny žádné stopy po hřebech, ani jiné doklady připevněné konstrukce. Z rozboru tedy vyplývá, že ramenát si musíme představit jako lícový, od patky klenby vzhůru a opíral se o nyní již nezachovaný půlkuláč právě v úrovni patky klenby. 25) Pro srovnání: trojlistá fošnová klenba v opatské kapli v klášteře v Heilsbronnu je dekorativními hřeby přibita na rubové ramenáty. Ke kapli v Heilsbronnu obecná literatura G. Schröttel – W. Haußmann: Überliefertes bewahren, neues wagen. Heilsbronn 1994; A. Graf, Dokumentation zur Baugeschichte der Neuen Abtei des ehemal. Zisterzienserklosters Heilsbronn, rukopis 1993. V tomto kontextu opět vyvstává oprávněnost úvah o podobě zaniklé světnice v 2. patře věže pražského domu čp. 605/I „U zvonu“. Interpretováno a publikováno v roce 1996: J. Škabrada – M. Rykl, Byt ve 2. patře věže domu U zvonu, Zprávy památkové péče 1– 2, Praha 1996, s. 12 –16. ná sem vystupující omítkou předbarokní (nálezová situace 15); dokládá úplné zrušení výdřevy i stropu v 1. patře domu čp. 150/I při renesanční přestavbě; 24 – jizva po rohovém sloupku dřevěné světnice (na půdoryse na obr. 10-III nálezová situace 12). Šířka cca 18 cm. Na styku s barokní omítkou a zdivem pilíře u okna je zřejmé, že barokní omítka ještě respektovala rohový sloupek. Vytržení rohového sloupku a zaplentování souvisí s odstraněním celé dřevěné světnice v čp. 151 na počátku 19. století a s první interiérovou omítkou na gotickém cihelném zdivu namísto dřevěné konstrukce. K téže úpravě patřilo vytvoření rovného omítaného podhledu s odsazeným fabionem, který nahradil bývalou dřevěnou klenbu a jehož výška byla dána nadpražím barokních oken; 30 – gotické zdivo z cihel s neupravenými spárami. Na styku se záklopem je zjevné, že zdivo bylo vyzdíváno teprve po záklopu, pod nějž se vměstnávaly zvenčí cihly s velkými dovnitř vyhřezlými nálitky malty mezi cihlami. Interpretace: Pro urychlení stavby byly nejprve dokončeny nosné, tedy příčné stěny, dřevěná světnice a strop se záklopem. Teprve poté byla do šmorců vestavěna fasáda. Množství šmorců zachyceno na rozboru fasády; 39 – zdivo je gotické, avšak při vnitřním líci již při zdění použito přisekaných cihel, zachovány zbytky hliněné omazávky světnice. V hlíně množství zví-

I

Obr. 11: Praha, Staré Město, dům čp. 151/I v Karlově ulici, detaily světnice. I: Řez světnicí v 1. patře s pohledem k jihu. Nahoře (A) záznam nálezových situací, dole (B) rekonstrukce stavu k r. 1352. Vlevo dům čp. 150, uprostřed 151, vpravo 153/I. Legenda k části A: výběr nálezových situací: 10 – situace v sondě: oblast čitelných otisků dřevěné konstrukce býv. světnice v čp. 150. Prvky kladeny vodorovně a zanechaly ploché otisky; 14 – barokní stropní trám z velké přestavby, dendrodatované 1722/23; 15 – předbarokní omítka, skrytá za barokním stropním trámem. Nanesena přímo na spárovaném gotickém zdivu. Z toho vyplývá, že dřevěná světnice v čp. 150 zanikla nejméně jednu periodu před velkou barokní přestavbou; 21 – kapsa po vytrženém stropním gotickém trámu, zazděná mimo jiné úlomky ošlapaných topinek a převrstve-

44


11.2.2008 19:58

stránka 45


Jako analogii je možné uvést dům čp. 431/37 v Široké ulici v Českých Budějovicích (obr. 12-I). Ramenát je zde opřen o jeden z kuláčů, který byl mohutnější (dnes dodatečně stesaný) a nachází se v patě roubené klenby. Ramenáty jsou lícové, ale jen segmentové, což je dáno celkovým průřezem místnosti. Aktuální dendrodatace přinesla letopočet kácení dřeva v roce 1396.26) Dosud publikovanou axonometrii 1. patra domu čp. 151 tedy musím podle nálezů v podlaze korigovat – ramenáty nebyly podpírány sloupky až k podlaze.27) Obdobné lícové ramenáty nacházíme i pod dřevěnou klenbou zimního refektáře dominikánského kláštera v Rothenburku nad Tauberou. Zde ovšem nebyla výdřeva na stěnách, a proto ramenáty pochopitelně začínají až v patkách klenby.28) 26) Výzkum J. Muka, souhrnně později publikováno např. J. Škabrada, Roubená klenba ve středověkých obytných stavbách, in: Příspěvky k poznání středověkého stavitelství, Skriptum ČVUT, 1991, s. 28. Dendrodatování: T. Kolář, 2007, rukopis. 27) Axonometrie (student FA ČVUT D. Dobeš) vznikla v roce 2002 ještě před rozkrytím podlahy, a proto nebyla známa průběžná polychromie prahového trámu. Ramenáty tedy začínaly bezpochyby až od úrovně patky roubené klenby. 28) Ramenáty jsou ze dvou dílů z vybraných ohnutých dubů, a proto jejich křivost se vzájemně liší. Reprofoto viz M. Rykl, Klenuté světnice, o. c. v pozn. 5.

II

1

2

4

řecích chlupů. Ve zdivu je tedy čitelný oblý otisk hliněného „kožichu“. Interpretace příčiny přisekávání povrchu cihel již při výstavbě dvorní zdi: technologicky prvotní byla světnice a na ní hliněná tepelně izolační omazávka. Fasáda se stavěla s odstupem do připravených šmorců. Místy se však dostala již hotová omazávka do kolize s vyzdívanou fasádou, což bylo řešeno přisekáním cihel v kritických místech. Tvar hliněné omazávky byl respektován i při renesanční přestavbě, jistě z důvodu stálého povědomí o tepelně izolačních vlastnostech hliněné omazávky při nevelké síle obvodového zdiva; 51 – kapsa 15 × 16 cm s otiskem trámku s oblou hranou. Prokreslením do rekonstruovaného řezu je možné ji považovat za výztuhu (kleštinu) čelní stěny světnice. Na východním konci trám končil bez podpůrného trámku, zapuštěného do zdi, na západním konci byl podepřen (nebo provázán?) trámkem shodných dimenzí, dlouhým na výšku nejméně 25, nejvýše 50 cm. Patrně fungoval jako jakási kotva – v půdoryse na obr. 10-III nálezová situace 8); 67 – sonda se třemi zřetelnými otisky kuláčů nebo půlkuláčů, omazaných hlínou a ihned obezděných dělící zdí mezi 151 a 153; 68 – přečnělkové zesílení zdi z 28 na 42 cm modulově; 71 – stropní trám stropu přestavby podle projektu z roku 1850 je druhotně použitý renesanční, s malováním (čitelný perlovec, dlaby po lištách záklopu), podle dendrodatace po r.1596. Legenda k rekonstrukčnímu řezu B: 1 – rohový sloupek; 2 – kleština; 3 – zachované zbytky půlkuláčů, dvojice spodních ponechané jako polštáře pod-

3

III lahy z přestavby, dendrodatované 1801–3; 4 – kouřové otvory do fasády; 5 – stropní trám z výstavby domu roku 1352; 6 – hliněná mazanina. Vlevo je mezi cihelným zdivem a výdřevou za dolním trámem dodnes zachována, nahoře zbytky rubové omazávky roubené klenby; 7 – otisky výdřevy světnic v sousedních domech čp. 150 (vlevo) a 153 (vpravo); 8 – průmět šířky opěrného pilíře, který je zvenčí na rozhraní domů 151 a 153; 9 – vyžlabená hrana nároží mezi domy 151 a 153 viz též obr. 10-I, III, V; 10 – silně očazená místa v oblasti zachovaných i předpokládaných kouřových otvorů v čp. 151 a 153. U levého domu čp. 150 nelze zkoumat – viz nálezové situace 15 a 21; 11 – průmět slepé dvojarkády a dolní vylehčovací arkády na jižní fasádě. II. Dům čp. 151. V zásypu podlahy někdejší světnice 1. patra (zásyp z přestavby kol. r.1803) nalezený fragment hliněného výmazu mezi půlkuláče roubení. Zřetelné je vyztužení zvířecími chlupy a četné vrstvy vápenných nátěrů (foto M. Rykl, 2002). III. Dům čp. 151, bývalá světnice v 1. patře, situace u západní stěny: 1 – cihelné gotické zdivo s otisky výdřevy; 2 – zbytek prvního půlkuláče s vápennými nátěry; 3 – negativ dlaždic v maltovém loži. Pochází z přestavby kolem roku 1600, nanejvýše z další přestavby 1667 (letopočty dle dendrodatování dřeva z těchto fází); 4 – na jeden z otisků je položena dlaždice, která pochází z této světnice, ale při přestavbě kolem roku 1803 byla dlažba vytrhána a druhotně použita v chodbě v přízemí.

45


11.2.2008 19:58

stránka 46


II

I IV Obr. 12: Srovnání k detailům v čp. 150–3. I: České Budějovice, Široká ulice čp. 431/37. Známý detail koutu světnice s povalovou výdřevou. Ramenát, podpírající klenutou část, je začepován do jednoho z povalů, který je v oblasti ramenátu o něco silnější než povaly okolní. Jizva po někdejších dimenzích trámu je čitelná zvláště v pozadí na styku s čelní srubovou stěnou. Takto si lze představit ztužení klenby z půlkuláčů v domě v Praze čp. 151/1 (foto M. Rykl, 2006). II: Český Krumlov, čp. 55. Celkový pohled na dům s nárožní světnicí s trojicí oken v čelní stěně (foto M. Rykl, 2006). III: Český Krumlov čp. 55. Rekonstrukce řezu světnicí. Detail zachovaných zhlaví trámů vlevo zaměřil a publikoval J. Škabrada (o. c. v pozn.1, s. 28). Schematický řez doplněn z oměření základních rozměrů a zvláště výškopisu. Detail P je upraven podrobněji podle skutečnosti, čárkovaně doplněn bývalý profil patního trámu roubené klenby. Lze předpokládat, že se o něj opíral ramenát. IV: Český Krumlov, čp. 55. Detail patečního trámu roubené klenby, který je půdorysně posunut oproti ostatním trámům. Šipka ukazuje, že zachovaná levá hrana ještě není ani středem letokruhové posloupnosti, trám je tedy dnes v levé části neúplný (foto M. Rykl, 2006).

46

III


11.2.2008 19:58

stránka 47


Stejně si lze patrně vyložit již před časem publikovanou situaci v čp. 55 v Českém Krumlově, ale s doposud neinterpretovaným povysazeným trámkem v patě roubené klenby. Délka stěny, a tedy i klenby místnosti 830 cm nutně vyžadovala alepoň dva, spíše však tři ramenáty a pateční trám byl pro ně oporou (obr. 12-II–IV). Aktuální dendrodatace přinesla výsledek i po roce 1408.29) Další osudy světnice v domě čp. 151 Při renesanční přestavbě (kolem roku 1600 podle dendrodatace úprav u schodiště) byla ponechána výdřeva světnice, ale v čelní stěně nahrazena sestava pěti oken jedním velkým se segmentem klenutým nadpražím a blíže neznámým členěním. Oblouk nadpraží byl vyzděn z druhotně použitých vyžlabených goObr.13: Lošany (okres Kolín), celkový pohled na věž a obytný dům tvrze od východu. Světnice ve věži je v posledním (4.) patře, světnice v obytném domě se nachází v přízemí (foto M. Rykl, 2004). tických tvarovek (obr. 10-II, IV). Bezprostřední příčinou přezdění měrech zachována dodnes. Na přizdívce je zakonzervován čelní stěny byla havárie v důsledku vytrhání klenuté výdřeobrys roubené klenby z půlkuláčů. Barokní interiér byl vy světnic postupně u obou sousedů.30) Topeniště pro přestavěnou světnici se přesunulo do zcepodle nálezu na přizdívce opatřen nástěnnými malbami, la tradiční polohy při sousedské (západní) zdi a využilo býblíže nezřetelnými rostlinnými motivy na čele pod klenbovalý komín krbu. Složitý způsob vytápění pod galerií a odvě vzdutým stropem. Celkovou úpravu patrně můžeme kouření do fasády byl zrušen, stejně jako osový krb horní vztáhnout k dendrodatu 1666/7 z přestavby 2. patra. síně (sálu).31) Podlaha světnice po přestavbě byla zadlážděZajímavou skutečností je to, že rozměrná okna obytné na cihelnými šestiúhelnými dlaždicemi (obr. 11-III). světnice měla sice již baroku „odpovídající“ proporce a veVe 2. patře, tam kde byla ve 14. století komnata s temlikost, ale ještě dřevěnou trámkovou zárubeň (obr. 10-III). perovanou podlahou, vzniká dodatečná vložená černá kuMístnost zcela ztratila charakter středověké světnice při klasicistní přestavbě po roce 1803 (dendrodatum rákosníků). chyně (1666 dendrodatace prahového trámu příčky) a místnost se stává obvyklou světnicí. Ve 2. patře tak vzniká samostatný druhý, disposičně tradiční trojdílný byt, zatímco 1.3. Lošany – věž tvrze ve 14. století byl jedním bytem celý dům. (Pozůstatky vydřevené světnice, včleněné do věže) Při barokní přestavbě zůstala ještě zachována výdřeva Při probíhajícím průzkumu věže tvrze v Lošanech u Kobočních stěn a roubená klenba, ale vznikla vnitřní přizdívlína byla podrobněji zkoumána i obytná místnost ve 4. patka čelní jižní stěny s dvojicí oken tak, jak jsou ve svých rozře věže, vystavěném po přerušení stavby.32) V dosavadních publikacích33) jsou uvedeny výsledky poznání z roku 1986, 29) Dokumentaci provedl v době přestavby domu na konci 80. let 20. stol. kdy bylo topeniště v severovýchodním koutě 4. patra oznaJ. Škabrada, publikováno např. ve skriptu ČVUT, o. c. v pozn. 1, s. 28. čeno za pozůstatek krbu. Podrobným průzkumem se ukáDendrodatování: T. Kolář, 2007, rukopis. Poloha horního okna a celzalo, že zde nikdy nebyly kamenné konzoly, které by vynákový posun všeobecné interpretace takových místností s výdřevou v městském prostředí pozdního středověku již nyní dovolují místnost označit jako světnici. Bližším ohledáním zachovaného zbytku srubu se nyní rovněž ukázalo, že bývalá kamna stála s největší pravděpodobností zhruba uprostřed zachované srubové stěny. Zde jsou nyní poříznuté dveře, ale zjevně v místě, kde byla výdřeva přerušena již dříve, a to do výšky cca 150 cm. Do této výšky jsou okraje kuláčů upraveny okosením, které patrně souviselo s vložením sloupků jako lemování otvoru vynechaného ve výdřevě. Velikost někdejšího otvoru bezkolizně odpovídá potřebnému přerušení srubu pro přikládání a odkouření kamen. Kritickým zhodnocením polohy světnice v půdorysu domu je navíc tato stěna jediná, která sousedí s takovým prostorem, v němž si můžeme topeniště představit, aniž by čemukoliv překáželo. 30) Roubené klenby se vzájemně vzpíraly. Podrobněji: M. Rykl, Klenuté světnice, o. c. v pozn. 1. 31) Podrobněji viz M. Rykl, Příklady vytápění, o. c. v pozn. 22.

32) 4. patro vzniklo ve fázi následující po přerušení výstavby věže v úrovni cca 100 cm nad podlahou 4. patra. Na nové zdivo po přerušení prací byl použit méně kvalitní kámen – pískovec. Kvalitnější břidlici, z níž je vystavěna celá zbývající část věže přesto cíleně stavitel použil právě a jen v oblasti topeniště. Po přestávce ve výstavbě došlo k dílčím přestavbám na ještě nedokončené věži, což průzkum prokázal zvláště ve 2. patře. Rozsah změn nasvědčuje nástupu nového vlastníka s odlišnými představami. Nevíme, zda obytná místnost ve 4. patře byla již součástí původního záměru, nebo přichází až se změnou majitele, a tím s jiným názorem na dispozici věže a dokonce i jejího okolí. Datovatelné dřevěné konstrukce se kvůli požárům nezachovaly. 33) P. Kroupa – M. Rykl, Tři venkovská feudální sídla na Kolínsku, Práce musea v Kolíně, sv. 4, 1987, s. 153 –172; Kolektiv; Encyklopedie českých tvrzí II, 2000, s. 426 – 27, heslo zpracoval M. Rykl.

47


11.2.2008 19:59

stránka 48


šely plášť sopouchu krbu, a stejně tak zde nejsou žádné stopy zavázání zděného sopouchu do okolního zdiva. Dvě, zjevně spolu výškově související kapsy, jsou hluboké cca 30 cm, a nemohly tedy být určeny pro konzolové trámky (rám sopouchu), ale pro uložení nosníku, opřeného i na svém opačném konci (obr. 14-I, III). Dřevěný sloupek pod stykem obou trámů je kvůli přílišné blízkosti ohně vyloučen, zavěšení do stropu je málo pravděpodobné. V každém případě tedy byl sopouch – dymník dřevohliněný a podle uložení trámů pod dymníkem topeniště velmi pravděpodobně souviselo s dalšími dřevěnými, dnes zaniklými konstrukcemi. Topeniště tudíž nejspíše obsluhovalo kamna34) blíže neznámé podoby, vytápějící obytnou místnost. Významným objevem bylo rozhraní na východní a západní stěně ve struktuře zbytků malt a omítek,35) kte34) Při úvahách o podobě topeniště je třeba zohlednit i znalosti o provedení krbových sopouchů z jiných oblastí Evropy. Kromě všeobecně rozšířených zděných krbů různého provedení po celé Evropě jsou však v Belgii v 15. stol. prokázány vytápěcí krby s dřevohliněnými dymníky, ústícími poté do zděných komínů: D. Houbrechts, Archeologický, stavebně-historický a dendrochronologický výzkum hrázděných konstrukcí v Lutychu a okolí. (Příspěvek byl přednesen na konferenci SHP v Poděbradech v červnu 2005.) Tamní krby mají sice zděný komín v sousedské zdi mezi domy, ale dřevohliněný (košatinový) plášť nad ohništěm. Z diskuse s autorem vyplynulo, že v tamnějším klimatu to zřejmě nebylo požárně nebezpečné, neboť tam mrzne výjimečně a ohniště nemusí být příliš velké a oheň intenzivní. Z toho lze usuzovat, že i výkon krbu tomu byl úměrný. Tak se dá přirovnat k našim topeništím kuchyňským. Obdobně i některé případy vestfálských venkovských krbů určených k vaření i ohřátí mají dřevohliněný dymník i plášť, ovšem velkých rozměrů, a tím od ohně značně vzdálený (např. J. Schepers, Haus und Hof westfälischer Bauern, 7. Aufg., 1994). Lze tedy opět říci, že útvar více než krb připomíná kuchyňské topeniště středoevropské. Středoevropské krby jsou však podle dosavadních znalostí důsledně vyzdívány, neboť požadovaný výkon, a tím i velikost plamenů a teplota spalných plynů jsou natolik vysoké, že dřevohliněný plášť by neobstál. 35) Věž byla dvakrát postižena požárem (v 18. století a před rokem 1868 podle dendrodatace), takže povrch omítek a zdicích malt je značně poškozen. Přesto je zjevné, že do určité výšky v první fázi omítka nebyla a zdicí malta je pouze vyhřezlá mezi kameny. Nad úrovní cca 245 cm nad podlahou 4. patra začíná nedbale rozetřená omítka z obdobné malty, jako je zdicí. V dolní části jsou jen nálitky malty ze spár, bez nej-

48

I


11.2.2008 19:59

stránka 49


rému odpovídá i negativ zazděné 9 cm silné fošny v západní stěně (obr. 14-II, III). Fošna končí ihned za koutem ve zdivu, a tedy nebyla kleštinou. Ačkoliv bylo 4. patro vysoké 4 m, je okenní záklenek východního okna nápadně nízký, stlačený do podoby plochého segmentu tak, aby odpovídal výškové úrovni protilehlé zazděné fošny (obr. 14-II, III). Ve stejné výšce nalezneme i rozhraní omítek na obou stěnách (245 až 250 cm nad podlahou, viz pozn. 35). Podle rozpoznané situace můžeme místnost interpretovat jako světnici s výdřevou z fošen (asi svisle kladených), nezávislou na obvodových stěnách a (kromě fošny na západní straně) vkládanou technologicky dodatečně k hotovému zdivu. Při západní stěně byla předpokládaná výdřeva kotvena do právě zmíněné zazděné silné fošny, na východní straně patrně do přístěnné stolice či rámu. Otázkou je, zda tato výdřeva byla vůbec dokončena. Prokreslením do řezu vychází tvar stropu (či přesněji podhledu) světnice jako segmentově vzdutý,36) případně se zkosenými rohy37) (obr. 14-II). 36) Výhody mikroklimatu i případné ambice, imitující klenbu skutečnou, jsou diskutovány podrobně (vč. literatury) ve studii o klenutých světnicích, viz pozn. 5. Pro srovnání je vhodné uvést řadu příkladů vzdutých stropů světnice, o nichž je v literatuře zmínka. K interpretaci smyslu vzdutého stropu je významný příspěvek M. A. Nay, Die Engadiner Stube, Hausbau im Alpenraum, Bohlenstuben und Innenräume, Jahrbuch für Hausforschung, Marburg 2002, s. 45) z oblasti švýcarského Engadinu, který uvádí dobové odůvodnění (z roku 1742) vzdutého průřezu dřeObr. 14: Lošany (okres Kolín), 4. patro věže. Nálezové situace a pokus o rekonstrukci středověkého stavu. věné světnice: oproti plochému stroI. Lošany, půdorys 4. patra s pokusem o rekonstrukci členění v okolí topeniště. Poloha schodů vychází ze sipu se u vzdutých průřezů vlhčí teptuace v nižších podlažích a respektuje odlišnou vzdálenost stropních trámů poblíž západní zdi (zaměření lý vzduch hromadí ve vrcholu klenby, K. Kadeřábek, 2005, analýza a kresba M. Rykl, 2007). odkud lépe zpětně cirkuluje dolů. PoII. Lošany, řezy 4. patrem věže s nálezovými situacemi a s pokusem o rekonstrukci středověkého stavu (zadrobněji viz pozn. 5. měření K. Kadeřábek, analýza a kresba M. Rykl, 2005–7). 37) Vodorovný strop – přesněji podhled – III. a IV. – na následující straně. není pravděpodobný. Musel by zanechat kapsy po trámcích (ty zde byly improvizovaně vsekány až někdy na konci 19. století). Při srovnání s publikovanými zachovanými příklady (H. Phleps, o. c., viz pozn. 2, např. s. 250) je zjevné, že na čelní starší omítky a omítka doplněna až později z odlišné maltoviny. Nálestraně postačovala seříznutá široká fošna jako „čelní ramenát“ dřevězy jsou čitelné především na západní a východní stěně. Na severu žádné „klenby“. V téže publikaci (s. 242) je uveden i případ v Horkheimu né spolehlivé rozhraní nebylo nalezeno. Zdá se, že při severní stěně ve Švábsku, kdy klenbovitě vzdutý strop náležel k jinak omítnuté místbyla vyčleněna část pro přístup k topeništi a ze schodiště ze 3. patra, nosti (tedy bez výdřevy), takže vlastně již představuje vzdutou verzi které s největší pravděpodobností ústilo poblíž severozápadního koutrámového stropu. V takovém případě šlo buď o ryze výtvarný záměr, ta 4. patra. Vnitřní líc jižní stěny byl při opravách v raném novověku nebo o praktické pohnutky z tepelně-cirkulačních důvodů. v kritické horní části značně přezdíván a opravován.

II

49


11.2.2008 20:00

stránka 50


4 2 8

9

6 6

3 1

5 5

3

3 1

1

2

1

IV III. Lošany, 4. patro věže, pohled do severovýchodního kouta s pozůstatkem sopouchu bývalého topeniště: 1 – pracovní spára – rozhraní břidlicového a pískovcového zdiva, odpovídá úrovni parapetů oken; 2 – pískovcové zdivo; 3 – břidlice je v severovýchodním koutě použita i nad pracovní spárou, a to v oblasti topeniště; 4 – kónický líc vnitřku sopouchu; 5 – kapsy v gotickém zdivu, ihned na úrovni pracovní spáry – kapsy po lešení?; 6 – dvě související rozměrné kapsy – podepření dymníku?; 7 – jizva ve zdivu s rozhraním zbytků dvou různých druhů omítek; 8 – dodatečná kapsa pro snížený strop v 19. století; 9 – dtto, hypoteticky mohla využít kapsu starší – viz rekonstrukční řez CC' (foto M. Rykl, 2005). IV. Lošany, 4. patro věže, západní stěna poblíž severozápadního koutu: 1 – rozhraní mezi břidlicovým a pískovcovým zdivem v úrovni parapetů oken; 2 – jizva po vytržené fošně 22 × 9 cm, vkládané se zděním do zdiva. Jizva po fošně byla v 19. století improvizovaně využita pro snížený strop. Poloha fošny tvoří zároveň rozhraní mezi odlišnými omítkovými souvrstvími (foto M. Rykl, 2005).

50

Důležitým nálezem je dvojice větracích okének s někdejšími ven rozevřenými špaletami, která jsou čitelná na jižní fasádě (obr. 14-II, 15). Větrací okna v každém případě náležela prostoru mezi rubem dřevěné klenby a někdejšími vaznými trámy krovu, jejichž výškovou polohu patrně můžeme ztotožnit s nynějšími. Přesný vztah mezi topeništěm v severovýchodním koutě a větracími okny na jihu není z torzálního stavu zřejmý. Šikmý náběh zadní stěny sopouchu je pravděpodobně dán polohou někdejšího vazného trámu, neboť do síly zdi v podobě masivního komína se sopouch v daIII ném rozsahu „nezanoří“ (obr. 14-II, III). Takováto úprava ale naznačuje, že kouř byl odváděn spíše vzhůru, než do meziprostoru a do jižních větracích otvorů (srov. domy čp. 150, 151 a 153/I v Praze v kap. 1.2). Příliš málo zachovaných souvislostí však přesnější interpretaci vztahu topeniště a oken nedovoluje. Okna světnice mají špalety dovnitř rozevřené a ostění při vnějším líci, takže deštění mělo končit na interierových hranách nik. V nikách žádné stopy po uchycení deštění či jejich otisky nejsou. Součástí vybavení obytného (či lépe snad obyvatelného) prostoru byl prevet na vnější – jižní straně, kde byl patrně příkop. Přístup schodištěm ze 3. patra lze podle nápadně širších vzdáleností trámů situovat do některého ze dvou polí poblíž západní zdi.38) Podél severní zdi pak lze snad předpokládat vymezení nástupu k topeništi v podobě jakési chodbičky (srov. situaci v Kestřanech, kap. 1.7). Pokud byla vůbec světnice dokončená, její výdřeva byla odstraněna v blíže neznámé době v pozdním středověku nebo raném novověku. Stěny v místech výdřevy, tedy do výšky 250 cm, byly tehdy poprvé omítnuty, přirozeně s použitím odlišné malty. Z výzkumu topeniště vyplynul ještě jeden detail: střecha musela být sedlová nebo polovalbová. Jakkoli strmá valba je vyloučena, protože jak diagonální vazný trám či krátče, tak nárožní krokev by kolidovaly s komínem nad topeništěm.

2 7

5

1.4. Lošany – obytný dům tvrze (Pozdní výskyt trychtýřovitě rozevřených špalet) Dům se nachází těsně vedle věže tvrze. Vznikl nejprve jako renesanční (ve fázi, označené v analýze jako fáze I), obecně ze 16. století.39) Při přestavbě, označené jako fáze II, byla ve východním čele budovy v přízemí umístěna světnice, jejíž kamna byla obsluhována z přilehlé klenuté černé kuchyně, tedy zcela obvyklým způsobem (obr. 16-I). Na fasádě byly nalezeny pozůstatky ven rozevřených špalet oken s oválnými stlačenými záklenky, lemovanými 38) Kromě vzdáleností stropních trámů a kolizních bodů s otvory není žádné jiné vodítko, kde schody hledat. Požáry zničily stropní trámy. 39) Literatura viz pozn. 33; dendrochronologické datování dřevěných prvků ve věži i v obytném domě provedl T. Kyncl v roce 2005, rukopis.


11.2.2008 20:00

stránka 51


III

I černou malovanou paspartou s rytou obvodovou linkou (obr. 16-II, III). K téže úpravě patřil i nalezený zbytek lizénového rámu, jehož svislá lizéna byla místo jakési „hlavice“ ukončena psaníčkem s diagonálami. Ostění oken se nezachovalo, protože při vnitřním líci byly vylámány dovnitř otevřené niky již při přestavbě na konci 18. století. Překvapující bylo datování pozůstatku stropu. Stavební fáze II, obsahující jak ven rozevřené špalety světnicových oken, tak strop, pocházejí z 2. poloviny 20. let 18. století (letopočet kácení 1723/24, na druhotně použitém kamenném nadpraží 1734). Úprava oken s rozevřenými špaletami a malovanou paspartou připomíná pozdně gotické a renesanční provedení, jaké známe např. z Českého Krumlova (obr. 12-II), tvrze Cuknštejna, jihoněmeckých a rakouských měst a Švýcarska 16. století.40) Jde tedy o velmi neobvyklou dobu pro záměrné a systematické osazení oken s trychtýřovitě rozevřenými špaletami i příslušného dekorativního ztvárnění takového okna. Okenní rám musel být osazen zhruba v polovině síly zdi, či ještě blíže vnitřnímu líci. Světnice neměla vnitřní výdřevu, stěny byly od počátku omítány. Jediným detailem „výdřevy“ byla odkládací nika mezi okny uprostřed východní zdi, jejíž deštění bylo zhotoveno před obezděním. 1.5. Týnec nad Labem (Světnice bez výdřevy se „sálovými“ nikami oken) Věžový palác tvrze v Týnci nad Labem (okres Kolín) obsahoval v každém podlaží dva díly půdorysu. Stavbu se ne40) Pro srovnání např: P. Supič, Švýcarská venkovská architektura v 16. a 17. stol., Vesnický dům v 16 a 17. stol., skriptum FA ČVUT. Praha 1992, s. 38 – 60; M. A. Nay, Siedlungsinventar S-Chanf. S- Chanf und Chur 1998; J. Muk, Tvrz Cuknštejn u Nových Hradů, Castellologica Bohemica 3, Praha 1993, s. 179 –187; T. Pek, Objev, obnova a restaurování gotické kaple na tvrzi Cuknštejn na Českobudějovicku, Zprávy památkové péče 67, 2, Praha 2007, s. 97–104.

Obr. 15: Lošany (okres Kolín), vztah světnice a nálezů zvenčí. I: Lošany, pohled na věž od jihozápadu ze zřícenin obytného domu. Na levé (západní) zdi je zřetelné rozhraní nadezděného 4. patra. Šipky na jižní fasádě označují horní větrací okna (foto M. Rykl, 2004). II: Lošany, detail větracího okna u jihozápadního nároží, které vychází nad rub předpokládaného dřevěného vzdutého stropu světnice (foto M. Rykl, 2004).

podařilo dendrochronologicky datovat, lze však shodně s dosavadní literaturou předpokládat, že pochází z pohusitské doby z 2. poloviny 15. století.41) Jihovýchodní díl 1. patra zaujala světnice, která nikdy neměla výdřevu stěn, ale naopak se zachovala vnitřní kletovaná omítka. Podle dosavadních vyhodnocení nálezových situací a půdorysného uspořádání byla světnice vytápěna kamny v severním koutě. Topeniště se nezachovalo. Zeď byla v příslušném místě, jistě ne náhodou, zcela přestavěna při přepatrování v 90. letech 17. století. Z polohy oken však umístění kamen vyplývá zcela jednoznačně. Světnice byla plochostropá s viditelným trámovým stropem, doloženým kapsami po trámech a otisky na stěnách. V jihovýchodní zdi nacházíme sestavu oken „2+1“ (obr. 17). Horní okno má kamenné ostění s polodrážkou a stopami po zavírání dovnitř otevíravého křídla nebo okenice, špaleta je obvyklým způsobem rozevřena ven. Horní okno bylo oproti ostatním zásadně menší a není očazeno. Ostatní světnicová okna jsou umístěna do prostorných nik pravoúhlého půdorysu se vzdutým segmentovým záklenkem a bez zděných sedátek.42) Detailně nejsou okna přístupná, ale patrně měla kamenná ostění, po nichž se zachovaly negativy ve zdivu a krátké vylehčovací oblouky, pozorovatelné na fasádě nad někdejšími překlady ostění. Kombinace rozměrných oken s ostěními a velkými nikami s horním oknem dovnitř otevíravým a s ven rozevřenými špaletami „tradičního“ provedení je známé, ale méně 41) P. Načeradská – M. Rykl – P. Horský, Podrobný SHP tvrze v Týnci nad Labem, rukopis, uložen v archivu památkového ústavu pro střední Čechy; Dendrochronologické datování provedl T. Kyncl v roce 2005, rukopis. Datovat se podařilo až přestavbu s letopočtem kácení dřeva souhrnně 1693. 42) Pokud ovšem nebyla jen do poloviny síly zdi – tedy jednomístná a jsou pohlcena zazdívkami. Pochopitelně připadají v úvahu i sedátka dřevěná, tedy přenosné lavice.

51


11.2.2008 20:00

stránka 52


obvyklé řešení. Dokládá velkou životaschopnost tradičního horního okna. Neznámého účelu a zatím i blíže nezkoumatelný je téměř uprostřed délky čelní zdi světnice trámek s rybinový-

mi pláty, zazděný ve zdivu a jizva (snad pracovní spára s otiskem) poblíž kouta v omítce u někdejších kamen (obr. 17-I, II, IV).

I 52


13.2.2008 8:43

stránka 53


III Obr. 16: Lošany (okres Kolín), obytný dům tvrze. I: Lošany, obytný dům tvrze. Půdorys východní části přízemí a řez s vyznačením nálezových situací. Světnice zaujala východní čelo domu (zaměření M. Rykl a K. Kadeřábek, 2004). II: Lošany, obytný dům tvrze. Rekonstrukce pasparty okna v přízemí s ven rozevřenými špaletami a rekonstrukce pozůstatků lizénového rámu. Hrany ryté do kletované omítky, černé plochy natírány. Rekonstrukce spolehlivě nalezených částí jižní fasády ze stavební fáze II, datované 1724–34. III: Lošany, obytný dům tvrze. Východní okno světnice. Šipky ukazují sondou odhalený obrys pasparty kolem okna z druhé stavební fáze (po roce 1724). Zřetelný je oválný tvar patky záklenku i pasparta. IV: Lošany, obytný dům tvrze, Pozůstatek členění lizénovým rámem na jižní fasádě (viz též rekonstrukce na obr. 16/II). V: Lošany, obytný dům tvrze, nejzachovalejší stropní trám nad světnicí. Uprostřed délky je ozdobný výběh profilace. Skupina stropních trámů je dendrochronologicky datována do rozptylu 1721–24.

V

IV

II 53


13.2.2008 8:43

stránka 54


1.6. Lštění (Vytápění a prostorové uspořádání světnice bez výdřevy) Světnici nacházíme ve 3. patře věže tvrze ve Lštění (okres Domažlice), které je obdobně jako v Lošanech, poslední. Místnost byla od počátku omítnuta. Podle výsledků celkového pečlivého průzkumu tvrze od Z. Procházky43) bylo celé 3. patro nadezděno jako druhá stavební fáze, která zde proběhla po požáru a částečném zřícení věže (obr. 18-I). Tato fáze je dendrodatována 1481– 83.44) 43) Z. Procházka, Výsledky průzkumu tvrze ve Lštění, předneseno na konferenci Dějiny staveb 2006 v Nečtinech; předchozí publikace: Kolektiv, Encyklopedie českých tvrzí II, Praha 2000, s. 430 – 31, heslo zpracoval Z. Procházka. Z. Procházkovi děkuji za poskytnutí zaměření a množství informací o nálezových situacích, pozorovaných při obnově tvrze. 44) Dendrodatace T. Kyncl, 2005 a 2007, rukopis. V roce 2007 bylo již 3. patro věže světnice víceméně opraveno, zásadní stopy členění a navazujících konstrukcí však jsou nadále čitelné. Předkládám zde možnost interpretace nálezů na základě pozorování na místě a doplňujících informací Z. Procházky.

IV

I 54

Obr. 17: Týnec nad Labem (okres Kolín), věžový palác hradu (tvrze). I: Týnec nad Labem, věžový palác hradu (tvrze).Půdorys a řez světnice v 1. patře. V baroku výškově rozděleno na dvě podlaží (vložené sýpkové mezipatro). Výběr nálezových situací (zaměření, analýza a kresba M. Rykl a P. Horský). II: Týnec nad Labem, severovýchodní okno světnice, zazděné v baroku: 1 – rozměrná nika bez sedátek s půdorysně pravoúhlými špaletami; 2 – vpravo od niky zazděný trámek prozatím neznámého účelu. Detail viz obr. 17-I; 3 – horní okno světnice pod úrovní stropu. III: Týnec nad Labem, horní okno světnice těsně pod někdejším stropem. Kamenné ostění při vnitřním líci s polodrážkou pro zavírání křídla či okenice. IV: Týnec nad Labem, severozápadní kout světnice, detail severní stěny. Šipka ukazuje rozhraní v gotické kletované omítce, prozatím neznámého významu. Bývalá kamna musela být odsazená od severní stěny, neboť na ní nezanechala žádné stopy. V. Týnec nad Labem, věžový palác hradu (tvrze). Celkový pohled od jihovýchodu, sestava oken bývalé světnice v 1. patře je znejasněna barokními úpravami. Ze skupiny oken 2+1 je nejzachovalejší okno horní (šipka).


11.2.2008 20:01

stránka 55


3 1 2

II

III

V

Světnice byla vyčleněna v objemu 3. patra věže lehkou příčkou, síly 14 cm. Zachoval se otisk sloupku, přiloženého k jádrové omítce a obtištěného do kletované vrstvy definitivní (obr. 18-II, VII). Příčka byla pravděpodobně hrázděná, nebo do sloupku mohla být vsazena prkna. V takovém případě byla nutná i tepelně izolační hliněná omazávka, což i s prkny mohlo snadno odpovídat síle sloupku 14 cm. V oblasti topeniště byla příčka jen z krajinových prken (obr. 18III, 19-I). Zhruba v úrovni 75 – 85 cm nad záklopovými prkny stropu mezi 2. a 3. patrem byl vynechán v hlazené omítce pruh hrubšího jádra bez kletování a bez nátěru (obr. 18-III, V, VI). Nemá zcela přesné hrany, není negativem prkna, nejsou tu ani stopy po dřevěných hmoždinkách či zaražených hřebech. Po úvaze byly vyloučeny všechny eventuality nějaké výdřevy či obkladu soklu. Výškově se však jedná o zónu obvyklého odření omítky opěradly židlí a lavic, případně víka truhly.45) Alespoň pracovně a hypoteticky se lze domnívat, že se zde odření zřejmě mělo čelit hrubým pásem, na němž se poškození tak neprojevuje. Niky oken jsou vybaveny sedátky, okna jsou takového typu, jaký bychom očekávali v síni, sálu či komnatě. Okna jsou i se svými nikami vyvýšena výrazně nad podlahu do úrovně „pásu odření“. Do nik bylo vlastně možno vstoupit jen přes židli či lavici, případně předloženými schůdky.46) „Pás odření“ na severní stěně končí před prostorem s předpokládanými kamny. Kamna stála zhruba uprostřed severní stěny, odkouření vedlo stoupajícím otvorem do fasády. Kolem tělesa kamen mohla být ve světnici pevná lavice. Kamna musela být obsluhována 45) Stopy opotřebení omítky byly nalezeny nedávno v sálech tvrzí ve Velkých Horkách a Divicích a jak bude dále uvedeno, také ve světnici a síni v Kestřanech – Dolní tvrzi. 46) Výhody takového řešení viz závěr.

55


11.2.2008 20:01

stránka 56


IV

I

V

II 56

Obr. 18: Lštění (okres Domažlice), tvrz. I. Lštění, celkový pohled na věž tvrze od jihozápadu. Třetí patro se světnicí se zřetelně odlišuje jako mladší fáze s použitím tmavšího kamene. Západní okna světnice (na obr. vlevo) byla výrazně zmenšena při přestavbě na sýpku (foto M. Rykl, 2007). II. Lštění, půdorys 3. patra věže. Rekonstrukce stavu na konci 15. století (1481–83 dendrodatace). Zaznamenány i zásadní nálezové situace. V oblasti topeniště je rozkreslena nejpravděpodobnější varianta uspořádání (zaměření dnešního stavu Z. Procházka, rekonstrukce a kresba M. Rykl). III. Lštění, 3. patro. Nálezové situace na severní stěně – hrubý sokl, kouřový otvor a otisk prkenné příčky. Stropní trámy vyměněné v baroku a poté ještě v roce 2004 nejsou zakresleny (zaměření M. Rykl, 2007). IV. Lštění, 3. patro, severní stěna. Detail kouřového otvoru do fasády (foto M. Rykl, 2007). V. Lštění, 3. patro. Detail pruhu hrubé omítky na západní stěně. Hrubá omítka nebyla nikdy bílená a neměla pravidelné okraje (foto M. Rykl, 2007). VI: Lštění, 3. patro, západní zeď s okny se sedátky. Formát oken zmenšen při přestavbě na sýpku. V úrovni podlahy nik je pruh hrubé omítky. Vlevo stojící židle názorně ukazuje, že jde právě o výšku opěradla (foto M. Rykl, 2007).


11.2.2008 20:01

stránka 57


III

VI

VII

z topeniště, přístupného dveřmi v prkenné příčce těsně u severní zdi. Přítomnost dveří lze odvodit nepřímo z podoby otisku prkenné příčky47) (obr. 18-III a 19-I). Nad ústím kamen nutně musel být lapač jisker, vypouštění kouře s jiskrami rovnou pod střechu by bylo příliš nebezpečné. Nutno si ještě položit otázku, proč se nedochovaly stopy příčky mezi topeništěm a světnicí západně od kamen, zatímco východní příčka je zcela zřetelná. Situaci lze za nynějšího stavu vědomostí hodnotit takto: východní prkenná příčka byla vztyčena k hrubě rozetřené podkladní omítce, ještě před nanesením kletované vrstvy, proto je příčka tak dokonale obtištěna v omítce. Byla totiž součástí prací na řešení prostoru, nikoliv vytápění. Nutno však podotknout, že změna síly ze 14 cm na pouhé prkno svědčí, že rozčlenění prostoru 3. patra věže na světnici a síň a vyřešení umístění topeniště bylo vše jednotným záměrem, ale ve dvou posloupných krocích. Výstavba tělesa kamen a s ním související další konstrukce severně od nich pak následovala samostatně. Doprovodné konstrukce byly logicky dřevohliněné. Ty se již přimykaly k hotovým omítkám, a jak se při pokusech o kresebnou rekonstrukci ukázalo, stačilo, aby byly vlastně samonosné. Jako dřevohliněné si tedy musíme přestavit i vymezení prostoru topeniště směrem k západu.48) 47) Existence takových dveří dokládají otisky prkenné příčky: od úrovně 210 cm nad podlahou výše jsou obtisknutá čela krajinových prken jednoduché příčky, níže je pak obtisknuté prkno nasvislo, které „zalištovalo“ spáru mezi sloupkem příčky (zároveň zárubně) a zdí. 48) Jde o hypotézu, která již za daných možností není patrně exaktně ověřitelná, ale pouze prověřená možnostmi kresebné rekonstrukce. Kresbou byly postupně prověřovány 3 varianty, z nichž zde uvádím tu nejpravděpodobnější. Další, méně pravděpodobná varianta se od varianty na vyobrazení neliší objemem a způsobem obsluhy topeniště, ale pouze umístěním nutného lapače jisker. U zcela zavržené verze řezu a půdorysu topeniště je situace napohled jednodušší – přikládá se tradičně ze síně

57


11.2.2008 20:02

stránka 58


Pro rekonstrukci takového zařízení (obr. 19) jsou limitujícími faktory poloha příčky, kouřového otvoru a konce „pásu odření“. Umístění topného prostoru vlastně do světnice je však prozatím v takovéto podobě z jiných příkladů z našeho prostředí neznámé.49)

Není však zcela jisté, zda a jak byl celý záměr dokončen. Stopy používání sopouchu jsou velmi slabé. Již od poloviny 16. století byla věž zřejmě téměř nepoužívaná.50)

a není zde samostatný obslužný prostor. Protože je ale kouřový otvor od příčky vzdálen, vznikají konstrukční komplikace a kromě toho kamna vyhřívají místnost pouze dvěma svými stěnami. Takováto verze by byla pravděpodobná jen v případě, že kouřový otvor by byl ihned za příčkou (srov. situaci na Čachrově, o. c. v pozn. 23). 49) Prozatím taková situace nebyla zachycena ani v prostředí německy mluvících zemí, vyjma novodobých adaptací (za konzultaci a sdělení děkuji K. Bedalovi). Existuje samozřejmě verze, kdy nikoli ze síně, ale přímo ze světnice vcházíme dveřmi do malého prostoru v síle zdi, určeného k přikládání do kamen – např. dodatečná renesanční světnice ve vstupní věži hradu Laufu u Norimberka (pozorování M. Rykl, nepublikováno), či v barokním pokoji, vytvořeném z gotické věže tvrze v Třebotově (J. Pešta, Fara (bývalá tvrz) v Třebotově, Průzkumy památek IX, 2, Praha 2002, s. 111, 114). Jak je vidno, jde o řešení adaptační s nouzí o prostor a s předem danými možnostmi přístupů. K umístění celého topeniště v prostoru světnice je mi doposud znám jen případ, uvedený L. Skružným.

I III Obr. 19: Lštění (okres Domažlice), tvrz, 3. patro. I: Lštění, pokus o rekonstrukci okolí otisku dřevěné příčky z krajinových prken. Od výšky 210 cm nad záklopem je u zdi svislé prkno jako „zalištování“ mezery mezi sloupkem a zdí. Můžeme zde předpokládat vstup do topeniště pro obsluhu kamen: 1 – sloupek, odsazený od severní zdi; 2 – krajinová prkna; 3 – „zalištování“ svislým prknem; 4 – dřevohliněné (hrázděné?) příčky (kresba M. Rykl, 2007). II: Lštění, 3. patro. Pokus o rekonstrukci topeniště pro kamna na základě nálezových situací. Řez je veden kamny s pohledem k západu a vyznačením roviny řezu s pohledem k severu (KK'). Znázorněn je lapač jisker vodorovný v podobě „strůpku“ v části topeniště. Objem kachlových kamen není znám a jsou proto abstrahována do neutrální podoby komolého jehlanu. Lavice okolo kamen je rovněž hypotetická. Dřevohliněné stěny jsou zakresleny pouze schematicky grafickou značkou vlnovky (kromě spolehlivých otisků krajinových prken v příčce). Tato verze je zobrazena i v prostorovém zobrazení na obr.19-III (kresba M. Rykl, 2007). III: Lštění, 3. patro. Axonometrie stavu, jaký byl dokončen nebo alespoň zamýšlen po roce 1483. Pohled od jihozápadu (počítačová grafika J. Vašek).

II

58


11.2.2008 20:02

stránka 59

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 Cituje akvarel z roku 1912 z bulharské Varny. Souvislosti ani případný stavební vývoj z vyobrazení světnice, kamen a topeniště nejsou patrny, zájem malíře byl soustředěm na morfologii kamen. L. Skružný, Funkce a vývoj otopných zařízení v období od pateolitu, Svorník I, Praha 2003, s. 26. 50) Při nedávném archeologickém výzkumu (L. Foster, nepublikovaná nálezová zpráva) byla potvrzena existence stavení, obecně ze 16. století, nazývaného dobově tvrzí. Sdělení Z. Procházky. Podrobněji viz pozn. 43.

Obr. 20: Kestřany (okres Písek), dolní tvrz, celkový pohled od jihozápadu (foto M. Rykl).

I

Obr. 21: Kestřany (okres Písek), dolní tvrz, světnice ve 2. patře. I. Kestřany, dolní tvrz. Půdorys a řez 2. patra s rekonstrukcí zaniklého členění lehkými příčkami. Do záznamu nálezů zakreslena i rekonstrukce světnice s kamny z nádobkových kachlů. Přesný tvar kamen není doložen (zaměření, záznam nálezových situací a kresba M. Rykl, 2007). II. Kestřany, dolní tvrz, 2. patro věžového paláce. Celkový pohled k východu. Vlevo kouřové okno od topeniště, zcela vpravo rozhraní omítek mezi světnicí a síní (foto J. Škabrada, 2007).

II 59


11.2.2008 20:03

stránka 60


I 1.7. Kestřany – dolní tvrz Světnice dolní tvrze v Kestřanech (okres Písek) o rozměrech 455 × 553 cm zaujala koutovou polohu ve 2. patře věžového paláce tvrze. Od síně byla oddělena lehkou dřevěnou příčkou o síle 10 –12 cm, jejíž otisky jsou čitelné na jižní a východní stěně. Kamna ve světnici byla obsluhována z chodbičky, široké cca 105 cm. Z přiložené nálezové situace (obr. 22-I) je zřejmé, že na východním konci této chodbičky bylo topeniště s dymníkem, bezpochyby dřevohliněné konstrukce. Jeho nosník (mandrholec) byl technologicky dodatečně, ale přitom ve stejné stavební fázi vsekán do severní zdi. Opačný konec byl vetknut do dřevěné příčky. Kouř odcházel velkým dymným oknem ve východní fasádě. Stopy očazení a tvar dymníku smysl východního okna dobře dokazují. Dole, zhruba do výšky 50 cm nad záklopem, stála na celou šíři chodbičky podesta, technologicky opět dodatečná k obvodovému zdivu. Její používání pro vaření na otevřeném ohni do-

60

II Obr. 22: Kestřany (okres Písek), dolní tvrz. Detaily topeniště a světnice. I: Kestřany, dolní tvrz. Detaily topeniště a světnice (záznam nálezových situací M. Rykl, 2007). II: Kestřany, dolní tvrz. Kouřové okno ve 2. patře, ústící na východ. III: Kestřany, dolní tvrz. Strop nad světnicí, situace u podlahy 3. patra na východní stěně: 1 – hrubě strhávaná omítka (podkladní) nedokončeného 3. patra; 2 – zbytek hliněné mazaniny s rostlinnými zbytky jako tepelná izolace, pouze v rozsahu světnice; 3 – dílčí oprava omítky u podlahy 3. patra, patrně raně novověká (foto M. Rykl, 2007). IV: Kestřany, dolní tvrz. Jižní stěna světnice, situace omítek: 1 – hrubě strhávaná omítka (podkladní) v síni; 2 – měkká kletovaná omítka. Dolní pracovní záběr přechází až za příčku a vznikl tedy dříve nežli příčka; 3 – druhá vrstva omítky z velmi světlé malty a s kletovaným povrchem. Respektuje příčku a nabíhá na ni; 4 – oprava omítky cca do výšky 220 cm; 5 – prodřená rýha v omítce, nejspíše od opěradel lavic či židlí; 6 – úroveň podlahy světnice podle náběhu omítek; 7 – prodřená rýha v omítce v síni je o 20 cm níže; 8 – náběh všech omítek k podhledu; 9 – šikmý kout podhledu u severní stěny.


11.2.2008 20:03

stránka 61


1 2 3

III

8

Podlaha ve světnici byla nejméně 10 cm nad záklopem, zatímco ve vedlejší síni končí omítka cca o 5 cm níže. Ve skladbě stropu nad světnicí byly zachyceny zbytky hliněné mazaniny jako tepelné izolace, na zbývající části stropu mezi 2. a 3. patrem hliněná mazanina zjevně nebyla. Od počátku měla světnice podhled na spodní ploše stropních trámů.52) Podél východní stěny byla mezera mezi přízedním trámem a zdí vykryta prknem, které tvořilo šikmý náběh. Na opačné straně, tedy u západní lehké příčky, byl u stropu ostrý kout53) (obr. 22-IV). Nálezová situace omítek, zvláště na jižní zdi, dokládá zmatenou posloupnost při vytyčování a výstavbě světnice. Jednotlivé kroky lze z dosavadního pozorování shrnout takto54) (obr. 22-IV): 1. Dlouhými tahy rozetřená malta ze spár, tvořící podkladní vrstvu omítky, kterou nacházíme ve všech podlažích věžového paláce. 2. Ve světnici měla být kletovaná omítka, ale počítalo se patrně s tím, že kletovanou vrstvu získá i vedlejší síň. První pracovní záběr omítky na jižní stěně do výšky 213 cm nad podlahou proto přesahuje plynule přes obrys světnice o cca 60 cm západním směrem do síně. Dřevěná příčka v tu chvíli zjevně nestála. Její poloha však nutně musela být dopředu známa, neboť širší pole mezi stropními trámy ihned za příčkou ve všech podlažích jednoznačně dokládá zamýšlenou polohu schodů (řez na obr. 21-I). 3. Horní pracovní záběr kletované omítky byl již ukončen v místech, kde se předpokládalo napojení dřevěné příčky. Ta ovšem ještě nestála. Existoval však již podhled, alespoň jeho krajní prkno, protože tato omítka je k němu již dotažena.

1

9 3

4 5

5

6 IV kládá propálená malta a kameny v koutě. Ve výšce varné podesty můžeme předpokládat sokl, a tedy přikládání do kachlových kamen ve světnici. Kamna byla zjevně odsazena od rohu, jak dokládají omítky s nátěry dosahujícími až k příčce. Shodou okolností víme přesně, že kamna byla postavena z nádobkových kachlů. Při likvidaci kamen byly kachle vynášeny a vyhazovány nejpohodlněji nejbližším otvorem (obr. 21-I), tedy prevetem v síni, pod nímž je nalezla při dílčím archeologickém výzkumu D. Menclová.51) 51) Kachle jsou uloženy v píseckém muzeu a publikovány: J. Fröhlich, Písecko v zrcadle archeologie. Písek 1997, s. 59. S použitím obecné rekonstrukce kamen, otištěné tamtéž nejen pro případ Kestřan, ale i obecně, však nelze souhlasit: kamna rozhodně nebyla odkouřena vrchem, ale skrze stěnu pod dymník.

2

7

52) K tomu přikládám dvě analogie V případě hradu Menštejna – Dívčího kamene je doklad velmi cenný pro srovnání – podhled musel vzniknout ve středověku, mezi cca 1380, kdy bylo toto křídlo založeno a roku 1506 byl hrad již nepoužíván – T. Durdík, Encyklopedie českých hradů, Praha: Argo, 1999, s. 350 – 351. 53) Výhoda okoseného náběhu na straně u kamen pro lepší cirkulaci vzduchu? (viz pozn. 36). 54) Situace je zcela čitelná bez potřeby jakékoliv sondáže. Ačkoliv je tato pasáž poněkud delší, domnívám se, že může být instruktivní a mít vzorovou platnost.

61


11.2.2008 20:03

stránka 62


I

II

Obr. 23. Doklady prkenných podhledů pro srovnání: I: Hrad Dívčí Kámen (okres Český Krumlov), jižní obytná místnost vstupního paláce, detail omítek navazujících na podhled naspodu stropních trámů (srov. situaci v Kestřanech).

II: Svatá Hora u Příbrami, „zázračná událost“ vymalovaná na klenbě ambitu. Odehrává se v raně novověkém interieru (patrně lázni) s prkenným zalištovaným podhledem.

4. Tesaři vztyčili dřevěnou západní příčku. Přesnou polohu příčky vůči jižní zdi vlastně nacházíme až v soustavě mladších nátěrů a vysprávek kouta a také v opravě spodní části omítky do výšky zhruba 230 cm, kterou můžeme přiřadit ještě do období fungování věžového paláce k obytným účelům, tedy nejpozději do 1. poloviny 16. století.55) Na východní stěně u topeniště se ukazuje, že severní příčka byla vztyčena někdy mezi prvním a druhým pracovním záběrem omítky. Dole totiž kletovaná omítka zasahuje až do síly příčky, zatímco v horním pracovním záběru v úrovni dymného okna tvoří již jednoznačný náběh na hotovou příčku. Obdobně je zřetelný náběh na šikmé prkno pod stropem podél východní zdi.56) Na jižní a částečně na východní stěně jsou ve výšce 110 –115 cm nad záklopem zřetelná odřená místa od opěradel lavic či židlí, a to až do jihozápadního kouta k lehké příčce. Za ní obdobné prodření omítky pokračuje, a to jak v kletovaném úseku, tak i v hrubě rozetřené omítce dále k západu (obr. 22-IV). Zde je ovšem o 20 cm níže, což je způsobeno jednak jinou úrovní podlahy ve světnici a jednak zřejmě jinou výškou opěradla (či víka) tamního nábytku. Podlahy nik oken se sedátky jsou vyvýšeny nad záklop v podlaze do výšky 107 cm. Obdobně jako ve Lštění je tedy úroveň podlahy nik totožná s „odřeným“ pruhem a do nik bylo možné vstoupit pouze přes lavici nebo židli.

2. Závûreãné shrnutí

55) Již v 1. pol. 16. stol. byla tvrz změněna na pivovar. (F. Kašička – L. Lancinger, Kestřany – Dolní tvrz. Stavebně historický průzkum, SÚRPMO, 1974, rukopis), v horních patrech věže zjevně musela být sýpka. Z tohoto období pocházejí i vysprávky maltou kolem podlah kvůli propadání zrní. 56) Kapsy a otisky po dodatečném vyztužení, hrany bílení a opravy omítek, které jsou napohled nápadné, již nejsou pro proces vzniku světnice a topeniště podstatné, zde je pro úplnost uvádím: Třetí omítka v pořadí je velmi světlá, vlastně spíše štuk či klet a pokrývá celou plochu omítky předcházející. V ní se nápadně propisuje poloha příčky. Čtvrtá omítka v pořadí je jedna z oprav, opět na jižní stěně, dosahuje znovu do výšky jediného pracovního záběru, tentokrát 220 cm.

62

Smyslem příspěvku má být především upozornění na některé aktuálně zachycené detaily, které zpřesňují obraz disposičního a konstrukčního provedení, procesu výstavby a dále i vybavení a fungování světnic ve středověku a raném novověku v městském a feudálním prostředí. Přesto se u některých dílčích témat rýsuje i možnost alespoň částečných zobecnění, která navazují na souborné úvahy nedávné.57) Tímto je předkládám k diskusi. 2.1. Poznatky k vytápění kamny Sestava kamna – topeniště v domě čp. 234/I v Praze v poloze, která je charakteristická až do 19. století, je zde uspořádána s takovou jistotou, že ji pro dobu kolem roku 1337 již zřejmě můžeme považovat v prostředí výstavného městského domu za spolehlivě vyzkoušenou. V tom také spočívá obecnější význam nalezené situace. Prozatím jde o nejstarší přesně datovaný případ vztahu kamna – topeniště v této standardní sestavě. Vročení nálezu je zajímavé porovnat s prvním doloženým označením „světnice“ v městském prostředí v tzv. „Klaretově slovníku“ v polovině 14. století a se zmínkou v dochovaných archiváliích k roku 1404 v Plzni.58) Podle výpovědi omítek pak registrujeme, že kamna asi obvykle byla odsazená od kouta. Zlepšuje se tím účinnost vyhřívacích stěn kamen, cirkulace vzduchu a vzniká prostor např. pro lavici.59) Dále je třeba upozornit, že přibývá případů odkouření do fasády. Již v 1. polovině 14. století ale také musíme počí57) Viz pozn. 1. 58) Tzv. Klaretův slovník – cit. in: J. Petráň, Dějiny hmotné kultury I, 1– 2, Praha: SNP 1985, s. 633; J. Macek, K semantice středověkého domu a jeho vnitřního členění, Husitský Tábor 10, 1991, s. 53 – 57; L. Petráňová – J. Petráň, Středověká lexikografie k názvosloví domu a jeho příslušenství, Husitský Tábor 10, 1991, s. 17– 46. Nutno zmínit i označení estuarium či stuba z klášterního prostředí Olomouce (r. 1078) , Břevnova a Litoměřic, jejichž konkrétní stavební podobu však neznáme. 59) Místo, kde v tradiční sestavě v lidovém domě nacházíme pec, je tedy v interiéru městském a feudálním volný kout, přesněji řečeno kout bez stavebně pevného vybavení, které by přerušilo omítku.


11.2.2008 20:03

stránka 63


tat s možností odvodu kouře z topeniště pro kamna již do zděného komína (Praha 234/I). Zděný komín tedy ve 14. století nemusí být jen příslušenstvím ke krbu (ve 13. století ke krbu či hypocaustu). Spektrum možností je zjevně pestřejší a proměnné v čase (Praha, 151/I) a při průzkumech je při hledání stop třeba ostražitosti, zvláště u staveb vyššího sociálního prostředí. Při rozvaze nad charakterem topeniště a jeho konstrukčním řešením je nezbytné zohlednit teplotu spalných plynů (rozdíl mezi krbem a kamny) a polohu vyústění, v případě, že je kouřový otvor ve fasádě. V kritických případech, kdy kouř ústí blízko pod střechou, je pak ihned nad topeništěm třeba počítat s lapačem jisker. Představa krbu v takové pozici je samozřejmě nemyslitelná (Lštění). Prozatím výjimečným jevem zůstává pražský staroměstský trojdům čp. 150 –153. Nejen v celkovém disposičním rozvrhu, ale zřejmě i ve způsobu vytápění byl systémově řešený s opakováním stejného způsobu u jednotlivých domů. Příznačná a nadčasová je skutečnost, že unikátní, podle účelu místností rozlišený systém vytápění, popsaný již v dřívějších studiích (kamna, krb, temperovaná podlaha), nebyl následujícím generacím vlastní a při renesanční a raně barokní přestavbě byl redukován na obligátní schéma vestavbami černých kuchyní. S ohledem na případ lošanské věže bude třeba obezřetně sledovat, zda byla okna v čelní zdi nad rubem dřevěné klenby světnice vždy kouřová. Pokud ne, pak je úkolem na dalších případech zkoumat, k čemu tedy mohla sloužit, kromě prostého odvětrání zbytkového prostoru. Po celý středověk jsou zjevně stále aktuální dřevohliněné konstrukce topenišť, doložené pozůstatky či odvoditelné z nálezových souvisostí. Situace ve věži tvrze ve Lštění pak naznačuje, že v některých případech topeniště mohlo být umístěno za kamny, vlastně již v prostoru světnice. S vědomím toho, že v případě Lštění předkládám hypotetickou kresebnou rekonstrukci, nelze vyloučit, že takové řešení bude možno očekávat častěji, zvláště tam, kde je světnice vyčleněna lehkou příčkou z většího zděného objemu. Pro úplnost je pak ještě třeba připomenout změnu interpretace srubu ve 2. patře biskupské tvrze v Litovicích. Nedávno byla tvrz dendrochronologicky datována k roku 1335.60) Jak jsem již nedávno publikoval, je v kontextu ostatních případů nutné obytnou místnost s roubením považovat za světnici s kamny a nikoliv za dymnou jizbu, čímž opravuji interpretaci publikovanou v Průzkumech památek v roce 1995.61)

2.2. Výdřeva stěn, technologie výstavby a ústup výdřevy v pozdním středověku Shrneme-li známé možnosti, které jsou v literatuře i v nyní sledovaných příkladech představeny, nalézáme asi 6 způsobů vztahu výdřevy, hliněné omazávky a zdiva. Jde o světnice ve zděných stavbách, nikoli hrázděných. 1. Světnici tvoří pouze omazaný srub, ostatní části domu jsou zděné. Příklady jsou dostatečně diskutovány v literatuře již od 70. let. 2. Srub z kuláčů (povalů) je obezděn okolním kamenným zdivem. Potřebě tepelné izolace je vyhověno hmotou dřeva, rubová hliněná omazávka není nutná. Příklady jsou opět dostatečně doloženy literaturou. 3. Srub (případně kombinace srubu s koutovými sloupky) je jen z polokuláčů, ve sledovaném případě (Praha, Karlova čp. 151/I) oblinou (!) do interiéru. Subtilní dřevo vyžaduje hliněnou omazávku, neboť ani obezdění není příliš silné. Zacházení s umístěním omazávky je v tomto případě nesystematické. 4. Rámová konstrukce s fošnovou (deskovou) výplní s hliněnou omazávkou, dále obezděná. Známé příklady představují Kašperk či Znojmo – Slepičí trh č. 1.62) 4a. Rámová konstrukce s fošnami, bez hliněné omazávky, přímo obezděná. V nyní sledovaném případě (Praha, Jilská 234), je dřevěná konstrukce obezděna silnou cihelnou zdí. Příklad lze považovat za speciální případ systému 4. Totéž platí i v případě silné kamenné obezdívky (např. hrad Dívčí Kámen aj). 5. Do líce zdiva jsou již v průběhu zdění vloženy latě jako příprava pro deštění, technologicky dodatečně přibíjené (známý příklad Helfenburk u Bavorova, 2. polovina 14. století, nověji též Bečov nad Teplou z téže doby63)). V témže duchu je použita i fošna v Lošanech ve věži. 6. Deštění z prken či dokonce kazetování (táflování), které je celé technologicky dodatečně vložené do hotového pláště místnosti. Nejznámějším příkladem je zřejmě „Karlova světnice“ na Karlštejně (obvodové kamenné zdi, hrázděné příčky, obr. 8-I)), ze zahraničních příkladů dřevěná místnost, zvaná kaple na saském hradě Kriebsteinu – patrně dodatečná úprava, dále vytápěná kaple v patře konventu kláštera v Heilsbronnu ve Frankách (začátek 15. století?), několik obytných a úředních místností, charakteru světnice ze 16. století v domě, zvaném Frauenhaus, náležejícímu dómské huti ve Štrasburku,64) v nyní představovaných případech patrně Lošany.

60) T. Kyncl, datování v roce 2003, rukopis. Datován byl patrně jediný zachovaný trám, který přečkal požár ve 14. století, a to stropní trám v jižním rizalitu nad 2. patrem v prostoru, který je možné považovat za kapli. Trám je jako jediný obklopen u zhlaví originální kletovanou omítkou. 61) M. Rykl, Litovice – hloubkový průzkum tvrze, Průzkumy památek II, 1, Praha 1995, s. 49 – 72. Ve 2. patře byla identifikována obytná místnost, opatřená roubenou výdřevou, zjevně tedy vytápěná. Konkrétní stopy topeniště se nedochovaly. V interpretaci, poplatné úrovni poznání na počátku 90. let, byl způsob vytápění podle trojúhelné sestavy oken na jižní straně (2+1) označen za dymný a místnost označena jako jizba. S odstupem asi pěti let se s novými zkušenostmi i studií různých autorů (viz pozn. 1) ukázalo, že princip extrapolace jevů z mladšího, i když konzervativnějšího venkova do staršího horizontu feudálního není tak přímočarý, jak se na počátku 90. let jevilo. Interpretace litovické teplé obytné místnosti byla tedy přehodnocena a vznikla nová, pravděpodobnější verze, rovněž již publikovaná, včetně axonometrie bytu ve 2. patře (kresba

D. Dobeš): M. Rykl, Die Feste Litovice und ihre Holzstube, in: Jahrbuch für Hausforschung 51, Bad Sobernheim 2001, s. 107–122; M. Rykl, Příklady vytápění na stavbách 14. stol., Svorník I, Praha 2003, s. 101 až 127. Nová verze představila obytnou místnost jako světnici nepřímo vytápěnou. Nový význam přitom získal nález přivětrávacích otvorů u podlahy v chodbě, které měly přivádět vzduch k topeništi. Otvory byly již při předchozím výzkumu (1995) známy a zdokumentovány, ale svého smyslu nabyl nález až při nové interpretaci. Z metodického hlediska se tak osvědčil způsob záznamu, při němž je oddělen popis a interpretace. Vzniká tak možnost snadnější korekce starší interpretace dle nových skutečností či analogií. 62) Literatura viz pozn. 1 63) Helfenburk: D. Menclová, České Hrady II. Praha 1972, s. 83; J. Škabrada, 2003, o. c. v pozn. 1, s. 69; Bečov: J. Anderle, o. c. v pozn. 1, s. 93. 64) Kriebstein: B. Wippert, Das „Kriebsteinzimmer“ auf der Burg Kriebstein, Informationen des Sächsischen Museumsbundes e. V. 23, 2001, s. 74 až 78; Heilsbronn: literatura viz pozn. 25. Další příklady viz literatura v pozn. 1 a 5.

63


11.2.2008 20:04

stránka 64


Obr. 24: Litovice (okres Praha-západ), rekonstrukce paláce tvrze k roku 1335. V hlavním obytném 2. patře vedle sebe existují okna s trychtýřovitě rozevřenými špaletami světnice a zároveň profilovaná ostění oken střední síně a východní komnaty (kresba M. Rykl, 1997).

Ve skupině 1– 4 byla nejprve vztyčena dřevěná konstrukce stěn světnic a poté obezděna. Výdřeva tedy nutně musela být stavebně ukončená. V oblasti světnice zedníci práci na čas přerušovali. Do případů 2 – 4 ještě vstupuje práce hlinomazů,65) kterou však jistě mohli vykonávat i zedníci. Deštění ve skupině 5 a 6 přináší technologické urychlení stavby, neboť se zednické práce nepřerušují a tesaři nastupují dodatečně. Není proto divu, že obliba tohoto způsobu zjevně s postupem času stoupá, avšak preference lehčího deštění či hrubého roubení může mít i jiné kořeny v podobě různých ambicí či zvyklostí.66) Z podrobného ohledání pak získáváme obraz někdy i poněkud chaotického postupu v posloupnosti výstavby příček, omítání a prací hlinařských kolem topenišť (Lštění, Kestřany). Takové stopy byly nalezeny právě tam, kde je světnice vymezena lehkými příčkami z většího zděného objemu nebo je výdřeva vkládána technologicky dodatečně. Urychlení, popsané ve skupině 5 a 6, tedy nakonec mohlo snadno vést k improvizaci nebo i k nedokončení zamýšleného díla. Z výpovědi omítek, stop užívání a opotřebení je zjevné, že nejmémě u dvou zde zmíněných tvrzí nebyla světnice 65) Tuto posloupnost prací již v průkopnických publikacích uvádí J. Škabrada, souhrnně např.: J. Škabrada: Roubená klenba, o. c. v pozn. 1. 66) Diskuse či úvaha podrobněji viz M. Rykl, Klenuté světnice, o. c. v pozn. 5.

64

v zamýšleném rozsahu vybavení možná úplně dokončena (Lštění, Lošany). Jistě to souvisí s tím, že místnosti takových obytných věží asi ne vždy fungovaly k soustavnému obývání. V případě Lošan a Lštění si lze sotva představit, že světnice ve 3. nebo 4. patře se strmými schody byla určena k dennímu užívání všech členů rodiny, tedy i žen a batolat. Pracovně by taková místnost ke slavnostní příležitosti snesla označení „sál“ či „Trinkstube“, ovšem s pohodlným vybavením a tepelným komfortem převzatým ze světnic. Možná, že právě v této souvislosti je významné použití nádobkových kachlů v Kestřanech, tedy kachlů s rychlejším účinkem sálavého ohřevu.67) Jak již bylo výše naznačeno, proměny konstrukčního provedení netvoří chronologickou vývojovou řadu, jistá tendence je přesto zřejmá a již v literatuře zmiňovaná – ústup těžkopádných srubů ve prospěch subtilnějších konstrukcí fošnových.68) V prostředí feudálním a městském v pozdním středověku postupně úplně mizí potřeba budovat výdřevu světnic. Bude to souviset se zvýšením výkonu (a možná i účinnosti) kachlových kamen a zároveň s proměnou názoru na vzhled obytné místnosti ve prospěch omítaných stěn. Z uváděných příkladů to dokládají Týnec nad Labem, Kestřany a Lštění.69) Již při renesančních přestavbách světnic se často bývalá výdřeva likviduje (ze sledovaných příkladů Praha – Jilská čp. 234, Karlova čp. 150 a 153). Nebude asi náhodné, že ve všech třech případech přestavba náleží do rudolfinského rozmachu Prahy kolem roku 1600. Mizí rozdíl mezi podobou stropu, stěn a oken v různých druzích obytných prostorů. Zásadním jevem, jehož četnost patrně bude při dalších výzkumech stoupat, je existence podhledů, přibitých na spodní ploše trámů, a to již spolehlivě v pozdní gotice. Z dalších poznatků je zjevné, že nejméně ve dvou příkladech zde doložených měla od konce 16. a v 17. století světnice na podlaze cihelné dlaždice, ačkoliv bychom intuitivně očekávali spíše na dotyk teplejší podlahu prkennou. Patrně podle této analogie by dlažba mohla být také důvodem, proč se katastrofální požár litovické tvrze v polovině 15. století (před rokem 1456 podle dendrochronologického datování opravy po požáru) nerozšířil skrze ploché stropy svrchu do 1. patra a níže. V souboru ikonografických dokladů podoby světnic či jiných prostorů s kamny, publikovaných Z. Hazlbauerem, je podíl prkenných a dlážděných podlah zhruba vyrovnaný, pokud lze strukturu podlahy na vyobrazení rozeznat.70) 67) K problematice způsobu užívání a fungování místností ve tvrzích podrobněji přednesen referát na konferenci SHP v Litomyšli (2007), příspěvek do sborníku Svorník VI se připravuje (M. Rykl); Pro srovnání dále: M. Radová, Trinkstube, Svorník I, Praha 2003, s. 219 – 224. 68) Diskusi tohoto problému vč. literatury uvádím v příspěvku Klenuté světnice, viz pozn. 5. 69) Viz pozn. 1 a 66; Společným jmenovatelem těchto světnic jsou od počátku omítané zdi bez výdřevy (na rozdíl od jiných pozdně gotických světnic tvrzí ze sklonku 15. století, např. v Sudkově Dole a Hrádku v Kutné Hoře – viz pozn. 1, dokonce se sruby). 70) Litovice: požár předcházel přestavbě, neslohové a ledabylé, označené v průzkumu z roku 1992 – 95 jako renesance RI. Po dendrodatování rámu okna a překladů ve 2. a 3. patře se ukázalo, že jde o požár a přestavbu již před r. 1453 – 56. Vyobrazení interiérů: Z. Hazlbauer, Dobová znázornění rozličných kachlových kamen, Svorník I, Praha 2003, s. 169 –186.


11.2.2008 20:04

stránka 65


2.3. Ke zvláštnostem oken trvale vytápěných místností (Vztah konstrukční logiky a snahy o reprezentativní výraz) Zvláštní pozornosti zasluhují nové poznatky k možnostem úpravy detailů oken, náležejících ke světnicím.71) Z literatury bylo donedávna zřejmé, že ke světnicím s výdřevou náleží především okna s ven rozevřenými špaletami nebo ve společné nice. Charakteristické a živě diskutované bylo výškové uspořádání do obvykle trojúhelných sestav (2+1, 3+2 aj.). Již po jistou dobu se však ukazuje, že situace je komplikovanější. Zmíněný „standardní“ způsob osazení oken špaletami ven Obr. 25 Hrad Radlowka ve Slezsku, roubení niky okna světnice (převzato z M. Chorowska, o. c. v pozn. 1, s. 237). je logický potud, pokud je funkčně (hlavně tepelně), ale i konJedním z překvapujících příkladů je nedávno publikostrukčně jako primární chápána jednotka roubeného či rávaný případ z hradu Radlowky (obr. 25) z polské části Slezmového kubického tělesa výdřevy uvnitř. K té patří i záska – nika okna s pečlivým roubením, vyvázaným s rouberubně oken. Zdivo poté vyzdvižené se přizpůsobí. nou stěnou místnosti.75) Touha po jednotném vnějším výrazu Do hry však poznenáhlu vstupuje potřeba větší represi vynutila zjevně velmi komplikované řešení. zentace navenek, jak k tématu vztahu vytápění – okna nePokud bylo deštění prováděno na hotové zdivo, je naodávno upozornila M. Hauserová.72) Okna s kamennými ostěními okolních místností nezřídka dospějí ke značné výpak již zcela přirozené stěnu „obalit“, tedy případně i s vnitřstavnosti a vedle nich se trojúhelně seskupené otvory s vnějními nikami oken. To platí pro vkládané deštění (např. Karlšími trychtýřovitými nikami pozvolna začnou jevit štejn), ale i pro deštění přibíjené na latě ve zdivu (Helfenburk nepatřičně. Konkrétním příkladem takového kontrastu je u Bavorova). Někdy je deštění v nikách prokazatelně vynenapř. situace na tvrzi biskupa Jana IV. z Dražic v Litovicích cháno (Heilsbronn – opatská kaple a v nyní sledovaných pří(z roku 1335, obr. 24), přičemž ve stejném domě čp. 234 kladech Lošany) a špalety v nikách prostě omítnuty. v Jilské ul. v Praze nám neznámý stavebník řeší v roce V pozdním středověku a raném novověku, jak již bylo 1337 situaci „pokročileji“, přinejmenším u dochovaného uvedeno, výdřeva přestává být aktuální, a tím odpadá jajižního okna. kýkoliv problém s tvarem nik (ze zdejších příkladů Lštění, Zajímavý případ v tomto směru představuje dům Týnec nad Labem a Kestřany dolní tvrz). Okna se cele přičp. 151/I v Praze. Okna jeho světnice v 1. patře byla za způsobují oknům „sálovým“.76) Stopy opotřebení omítky (případně opatření, které tavnitřním lícem ve výdřevě (obr. 10-III, IV). Motiv ven rozekovému poškození mělo zabránit) pak částečně poodhaluvřených nik ve zdi, silné jen 42 cm, ale vlastně splývá s projí, jaký zde mohl být nábytek a kde. filací, provedenou v cihelném zdivu z vyžlabených tvarovek Okenní niky se sedátky a s podlahami, vyvýšenými až způsobem obvyklým pro náročné režné cihelné fasády. Lze do úrovně opěradel židlí, byly v nevelké místnosti výhodné tudíž mít za to, že se rozpor samovolně eliminoval. světelně a navíc nepřekážely využití prostoru podél zdí (KestVe jménu sjednocení výrazu architektury zevnějšku se řany, Lštění). Přesně zapadají do obrazu světnice, jakožto okna světnic s výdřevou přizpůsobují oknům v okolních do sebe uzavřeného světa. Výhled skrze sklo jen průsvitné nevytápěných či temperovaných místnostech (říkejme pranebyl možný – pokud chtěli uživatelé vyhlédnout ven, bylo covně okna „sálová“), tedy s ostěním ve vnějším líci a s nikami směrem do místnosti (Praha, Jilská čp. 234 je zatím třeba okno otevřít.77) Pak ovšem nebylo na závadu, když okna byla v jiné výšce, než horizont uživatele, stojícího na nejstarším doloženým případem z roku 1337, nedávno bypodlaze. Takovou atmosféru interiéru vystihují také obrala prozkoumána světnice v Hrádku v Kutné Hoře – dendrochronologicky datována 1490). Rezignuje se nejen na tepelné k bývalému arkýři (nika odstraněna J. Mockerem). U světnice na Hrádztráty velkými okny,73) ale zjevně také na konstrukční logiku v Kutné Hoře (rok 1490 dle dendrochronologie) jsou ve světnici okna s kamennými ostěními a nikami uvnitř, a to v kombinaci s roubeku výdřevy a otvorů v ní. Hrany nik totiž musejí vroubit ním stěn. Velká obytná místnost „světnicového“ typu na jihovýchodsloupky a deštění špalet je pak buď vynecháno, nebo je ním nároží má naproti tomu ikonograficky doloženou J. Willenbergem 74) provedeno s kolísavou řemeslnou invencí. sestavu tří oken ve dvou výškových úrovních (2+1). 71) K diskusi funkce horních větracích oken odkazuji na literaturu, v poslední době velmi frekventovanou, zvláště pak na M. Hauserovou, viz pozn. 1. 72) Viz pozn. 1. 73) M. Hauserová, o. c. v pozn. 1. 74) Např. světnice s táflováním na Karlštejně již počítá s deštěnou nikou

75) M. Chorowska, o. c. v pozn. 1, s. 237. 76) Z nedávno prozkoumaných světnic pozdní gotiky je třeba ještě zmínit cele omítané světnice obou bytů v přízemí a 1. patře severního křídla tvrze v Popovicích (1546 dendrodatace), na jejichž specifika bylo upozorněno v příspěvku o klenutých světnicích, viz pozn. 5. 77) M. Hauserová, o. c. v pozn 1.

65


11.2.2008 20:04

stránka 66


zy nizozemských malířů 15. a 16. stol., kde obvykle v jednom otevřeném okenním křídle je pečlivě vykreslený výhled a zbývající část okna je jen průsvitná či zavřená okenicemi.78) Setrvačnost ven rozevřených špalet jako doprovodného znaku světnice (již přirozeně úplně bez výdřevy) může být překvapivě taková, že oproti předpokladu zjišťujeme nejméně stoletý posun. Dokládá to situace v obytném domě v Lošanech, výrazově renesančním, časově však z období vrcholného baroka.79) 78) Členění okna na různě otevíravé části ve výpovědi vedut se zabývali M. Hauserová (o. c. v pozn. 1) a M. Panáček, Okna Vartenberského paláce a Velké věže na hradě Kost, Svorník II, Praha 2004, s. 91–102. 79) V úvahu je třeba vzít i možné záměrné ztvárnění historizujícím způsobem, nikoliv pouhou setrvačností. Barokní přestavba 1693 v Týnci nad Labem (viz pozn. 41) je totiž také velmi historizující, ale zjevně záměrně. Nakolik můžeme takový záměr předpokládat v Lošanech, není jasné. V kritickou dobu majetek náleží městu Kutné Hoře, a operuje

66

Výzkum středověkých a raně novověkých obytných místností, jejich prostorového, funkčního a konstrukčního uspořádání jistě nekončí. Další výpověď a snad i odpovědi na naznačené otázky a diskusní temata přinesou další příklady při detailním průzkumu staveb v celém sociálním spektru. Sledování středoevropského kontextu a aktivní spolupráce s archeologickým výzkumem jsou samozřejmé cesty ke komplexnímu poznání. Významným příspěvkem pak je zcela „čerstvá“ disertační práce P. Kodery,80) která interpretuje názvosloví a odhaluje funkční a prostorové souvislosti, rozpoznané z výpovědi písemných pramenů. tu tedy nám blíže neznámý správce. Fenomén setrvačného přežívání oproti záměrnému historismu v disposičním provedení a jeho doprovodné znaky bude předmětem další pozornosti. 80) P. Kodera, Prostorová struktura městského domu v raném novověku (možnosti výpovědi písemných pramenů). Disertační práce FA ČVUT, 2007, rukopis.


11.2.2008 20:04

stránka 67


Ein Beitrag zur Erforschung der mittelalterlichen Stuben Der Beitrag legt die Erkenntnisse von den Stuben des Mittelalters und der frühen Neuzeit in Anlehnung an die Erforschung etlicher Objekte in den letzten Jahren samt einem Teilversuch ihrer Generalisierung vor. In Tschechien handelt es sich überwiegend um die Deutung ihrer geringen Überreste oder sogar bloßen Abdrücke. In Böhmen findet man die bislang älteste zuverlässig ins Jahr 1337 datierte Gruppierung von einem Ofen und der durch die Wand wartbaren Feuerstelle im Haus Konskr.-Nr. 234/I in der Jilská (Ägidien-) Gasse in der Prager Altstadt. Ihre reife Gestalt zeigt, dass im höheren bürgerlichen Milieu mittelalterlichen Prags solche Gruppierung zuverlässig ausgeprüft war. Die Forschungsergebnisse zeigen, der Rauchabzug möge mehrere Varianten gehabt haben – von den gewöhnlichen Holz-Lehm-Rauchfängen über die gemauerten Schornsteine in der Mauerstärke bis zur Ausmündung direkt in die Fassade. Der Fund eines gemauerten Schornsteins oder einer Ausmündung in die Fassade hätte also nicht das unmittelbare Vorhanden eines Kamins bedeuten sollen. Rar ist die Befundsituation im systemartig gelösten Dreihaus Nrr. 150 –153/I in der Prager Altstadt mit dem sich wiederholenden durch die Fassade entrauchten Heizsystem. Die hypothetische zeichnerische Rekonstruktion aus der Feste in Lštění andeutet, die Feuerstelle (Schürkammer) möge sich auch hinter dem Ofen in der Stube befunden haben, besonders in dem Fall, als vom größeren Raum ein Teil mit einer Trennwand leichter Bauart ausgegliedert war. Mögliches Verhältnis der Holzverkleidung zur gemauerten Wand zeigt die folgende Übersicht: 1. Die Stube bildet nur der Blockbau mit Lehmschlag, andere Hausteile sind gemauert. 2. Der Blockbau ist aus Rundholz gezimmert, mit Steinmauerwerk ummauert. Die Wärmedämmnung bildet die Holzmasse, die innere Lehmschicht ist nicht notwendig. 3. Der Blockbau (bzw. in Kombination mit Eckständern) besteht nur aus halbierten Rundhölzern, im Fall Nr. 151/I in Prag mit der runden(!) Seite in der Stube orientiert. Das subtile Holz benötigt den Lehmschlag, denn auch die Ummauerung ist nicht stark. 4. Das Ständerbohlenwerk mit Bohlen ausfüllung mit Lehmschlag, ummauert. 4a. Das Ständerbohlenwerk, ohne Lehmschlag, mit starker Mauer direkt ummauert. Variante zum Punkt 4. 5. Die Latten sind in das Ständerbohlenwerk schon während des Bauvorgangs als Vorbereitung für die (nachträglich anzubringende) Täfelung eingemauert. 6. Die nachträglich an die fertigen Raumwände angebrachte Täfelung aus Brettern oder sogar Paneelierung (Kassettierung). In der Gruppe 1– 4 hatte man zunächst die Holzkonstruktion der Stubenwände errichtet, die nachfolgend ummauert wurde. Das Holzwerk musste ohnehin baulich fertig sein. Die Maurer mussten daher ihre Arbeit an Stelle der Stube einstweilen unterbrechen. Die Täfelung in der Gruppe 5 und 6 brachte eine Beschleunigung der Bauarbeiten mit, denn sie verliefen ununterbrochen und die Zimmerleute arbeiteten später. Diese Bauweise wurde offenbar mit der Zeit mehr beliebt, aber die Präferenz der leichteren Täfelung oder der gröberen Zimmerung möge auch in anderen Gründen wie verschiedenen Ambitionen oder hingegen Gewohnheiten wurzeln. Wo die Stube mittels leichter Trennwände aus dem größeren gemauerten Umfang ausgeschieden war oder das Holzwerk nachträglich technologisch eingebaut wurde, ermittelt man mitunter auch den chaotischen Bauvorgang bei den Trennwänden, Verputzung und Lehmarbeiten um die Feuerstellen (Lštění, Kestřany). Die in den Gruppen 5 und 6 erwähnte Beschleunigung konnte zuletzt leicht zur Improvisation oder sogar zur vorzeitigen Unterbrechung der beabsichtigten Arbeiten führen. Die Stube in den Landsitztürmen (in Festen), besonders im 3. oder 4. Obergeschoss dienten wohl kaum zur ständigen Bewohnung, eher zu den festlichen Gelegenheiten. Sie können auch als „Saal“ oder „Trinkstube“ bezeichnet worden sein, mit dem Wärmekomfort jedoch wie in den Stuben. Zur Gestalt der Decke (flach oder Tonne) und den zusammenhängenden Details wird auf die selbständige Studie aufmerksam gemacht, s. Anm. 5. Am Ausgang des Mittelalters wird die Holzverkleidung der Stuben

rückgängig, überwiegen jene mit verputzten Wänden und sogar mit Gewölben. Bei den Renaissanceumbauten wurden oft die Wände nach dem Entfernen unmodernen gotischen Holzwerks verputzt. Die neuen Erkenntnisse zu Möglichkeiten der Gestaltung der zu den Stuben angehörigen Fensterdetails zeigen ein breiteres Spektrum der Möglichkeiten mit einer Entwicklungstendenz. Zu den ummauerten Stuben mit Holzausbau gehören traditionell die nach außen trichterförmigen Fensterlaibungen oder die Fenster in einer gemeinsamen Nische. Diese Weise der Fensterausstattung mit Laibungen nach außen ist bis dahin logisch, sollte aus dem Sichtpunkt der Funktion (besonders der thermischen Bedingungen), aber auch der Konstruktion als primär die Einheit des kubischen Block- oder Ständerbohlenwerks an der Innenseite verstanden werden. Dazu gehören auch die Fenstereinfassungen. Das später errichtete Mauerwerk passt sich an. Allmählich aber um der repräsentativen Außengestalteinigung wegen passen sich die Fenster der holzverkleideten Stuben zu jenen der umliegenden nicht geheizten oder temperierten Räume an, also den mit Gewänden in der Fassadenfläche und Nischen an der Innenseite (Prag, Jilská G., Nr. 234-I, das bisher älteste Beispiel, 1337). Man verzichtet nicht nur auf die Wärmeverluste durch die großen Fenster, sondern auch auf die Konstruktionslogik des Holzwerkes und der Öffnungen darin. Die Kanten der Nischen müssen nämlich Ständer begleiten und man muss auch die Verkleidung der Fensternischenlaibungen lösen. Sollte die Verkleidung schon an die fertigen Wände angebracht worden sein, war es schon ganz natürlich lich die Wand bloß mit Platten einzuhüllen. Die inneren Fensternischen wurden mit Verkleidung oder nur mit einer Putzschicht versehen. Im Spätmittelalter und der Frühneuzeit gibt es kein Problem mit der Gestalt der Nischen in Zimmern ohne Holzbau. Die Fenster passen sich ganz den „Saalfenstern“ an. Die Spuren nach der Putzabnutzung (bzw. Maßnahmen dagegen) bringen teilweise zutage, welche Möbel im Raum sein konnte und wie kann sie installiert worden sein. Die höher situierten Fensternischen mit Sitzbänken waren seitens der Beleuchtung günstig und darüber hinaus hinderten sie nicht der Raumnutzung entlang der Mauern (Kestřany, Lštění). Das Zimmer bildete eine in sich geschlossene Welt. Keine Aussicht durch das nur lichtdurchlässige Fensterglas; dann war es freilich egal, sollten die Fenster höher sein als der Horizont des auf dem Fußboden stehenden Bewohners. Die Beharrlichkeit der sich nach außen öffnenden Laibungen als eines der begleitenden Zeichen der Stube belegt die Situation in dem Wohnhaus in Lošany, das den Stilcharakter der Renaissance besitzt, ist aber eigentlich erst aus der Hochbarockperiode.

Abbildungen Abb. 1: Prag 1-Altstadt, Jilská (Ägidien-) Gasse, Haus Konskr.-Nr. 234/I. Erstes Obergeschoss, Grundriss, Rekonstruktion des Zustandes in der Phase Gotik II (1337). Eingezeichnet sind Fundsituationen und Details aus den folgenden Abbildungen (M. Rykl, 2006). Abb. 2: Prag 1-Altstadt, Jilská G., Haus Nr. 234/I. Stube im 1. Obergeschoss, Nordostecke. In der Zuschüttung befinden sich die erhaltenen Holzbauschwellen. Rekonstruktion des Gefüges laut Befundsituation: 1 – entlang der Nordwand gelegte Schwelle, zugleich Deckenbalken; 2 – Schwelle entlang der Ostwand; 3 – Negativ des Ecktänders; 4 – Backsteinmauerwerk mit Abdrücken der Bohlen; 5 – Mauerwerk der Renaissance-Bauperiode nach der Holzbauentfernung (Foto M. Rykl, Zeichnung A. Jelínková, 2005). Abb. 3: Prag 1-Altstadt, Jilská G., Haus Nr. 234/I. Stube im 1. Obergeschoss, Westwand. Schwelle und Rekonstruktion des Holzbaugefüges um die Türzarge: 1 – Zapfen für die Zarge; 2 – der bei der Errichtung des Erdgeschossgewölbes in der Phase Gotik III (Ende 14. Jh.) abgesägte Balken (Foto M. Rykl, 2005, Zeichnung A. Jelínková). Abb. 4: Prag 1-Altstadt, Jilská G., Haus Nr. 234/I. Ehemalige Stube im 1. Obergeschoss, Fenster in der Südwand. I: Detail der Befundsituation – Überreste und Abdrücke nach dem Holzbau der östlichen Laibung mit Rekonstruktionsversuch. Spätere Änderungen nicht einbezogen (Aufnahme und Zeichnung M. Rykl). Rechts die endliche Rekonstruktionsversion vom Holzbau des unteren Fensterteils (Zeichnung K. Knotová): a – Abdruck eines Ständers; b – Abdruck der horizontalen Bohlen; c – ausgekehltes Gewände mit einem Putzfragment der jüngeren gotischen Phase (spätes 14. oder 15. Jahrhundert, Detail s. Foto); d – Rekonstruktion der Gestalt der Eckständer; e – Blattverbindung an der Schwelle (Detail s. Foto); f – mögliches, nicht aber notwendiges Einsetzen der Bohlen in die Nut, es reicht bloß der Falz;

67


11.2.2008 20:04

stránka 68

M. Rykl - Pfiíspûvek k v˘zkumu stfiedovûk˘ch svûtnic g – vorausgesetzter Falz für den Fensterflügel; h – die durch den Renaissanceumbau veränderte Eckpartie. II: Die in Zuschüttung erhaltene, auch unter dem Fenster durchlaufende Zimmerholzausbauschwelle. Der Ecktänder schloss darauf mittels einer Blattverbindung mit Holznagel an. Abgebildet ist die westlichere beider Verbindungen (Foto M. Rykl, 2005). III: Holzbauabdruckdetail an der östlichen Fensterlaibung, s. auch Abb. 4/I: a – Eckbohlenabdruck, vielleicht von der Fenstereinfassung; b – Holzlaibungsabdruck (Foto M. Rykl, 2005). IV: Östliches Gewände beim äußeren Mauerhaupt aus dem ausgekehlten Backstein. Pfeil zeigt zum Putzfragment der jüngeren gotischen Phase (spätes 14. oder 15. Jh.) mit Einsäumung aus schwarzen Streifen in der weißen Kalkanstrichfläche, s. auch Detail c) der Aufnahme, Abb. 4/I. Abb. 5: Prag 1-Altstadt, Jilská G., Haus Nr. 234/I, Holzbaudetails. I: Westwand der einstigen Stube, südliche zwei Drittel davon, heute im Raum 311. Mit der transparenten Roten ist die Fläche der deutlichen Abdrücke nach dem abgerissenen Holzbau der Stube ausgefärbt. Die ermittelte Fugenfolge der Bohlen ist eingezeichnet und mit Strichlinie ergänzt: 1 – Kante der Schüröffnung des einstigen Stubenofens, Strichlinie – Umriss der ganzen Öffnung laut Fund an der Mauergegenseite; 2 – Rekonstruktion der Zargenständerlage nach der einstigen Zimmertür. Detail s. Abb. 3; 3 – Abdrücke des Ständerbohlenwerkes, überdeckt von der Renaissanceputzschicht mit Anlauf zum Fußboden; 4 – unregelmäßige Renaissancevermauerung des einstigen Deckenunterzugslagers aus der Periode Gotik II; 5 – Öffnungen nach Holzdübeln, links ein Stück erhalten; 6 – Fragment des gewölbten Sturzes nach einstiger Türöffnung. Sie befand sich rechts hinter der barocken FachwerkQuerwand (Foto J. Beránek, Analyse M. Rykl und J. Beránek, Zeichnung A. Jelínková). II: Westwand der einstigen Stube, südliche zwei Drittel davon, heute im Raum 311. Mit der transparenten Roten ist die Fläche der deutlichen Abdrücke nach dem abgerissenen Holzbau der Stube ausgefärbt: 7 – erhaltene Holzdübel im Mörtel, 8 – erhaltene Abdrücke der Täfelung und des Ecktänders. In oberer Partie überdeckt die Abdrücke eine starke Schicht des braunen Renaissance-Kernmörtels vom Umbau 1601 (Foto J. Beránek, Analyse J. Beránek und M. Rykl, Zeichnung A. Jelínková). III: Stube im 1. Obergeschoss. Westwand, Detail der Partie unter der Decke. Die Situation ist auch aus dem Schnitt L-L' (s. Abb. 6-I) deutlich: 1 – vermauertes Unterzugbalkenlager (bzw. Lager nach einem massiven Deckenbalken); 2 – erhaltener Eichenholzdübel. Umgebende ausgedehnte erhaltene Abdrücke nach dem Holzbau. IV: Zum Vergleich: Pirna, Dohnaische Str. 76, profilierte Deckenbalken (Unterzüge) vom System „Mutter- Kinderbalken“ und profilierte Verkleidung zwischen den Stirnben. Im Allgemeinen in die 1470-er Jahre datierbar (Foto J. Beránek, Analyse M. Rykl und J. Beránek, Zeichnung A. Jelínková). Abb. 6: Prag 1-Altstadt, Jilská G., Haus Nr. 234/I, Stelle der einstigen Feuerstelle bei der Stube. In der Phase Gotik II wurde der Raum mittels eines Gurtbogens mit dem Flur verbunden. Befundsituation im Bereich der Feuerstelle und des Schornsteins. I: Schnitte L-L' (Ansicht südwärts) und K-K' (Ansicht ostwärts). Die Schnittlinien sind eingezeichnet. Von wesentlicher Bedeutung ist die ermittelte Verwandlung der Feuerstelle von der Periode Gotik II bis in die Renaissance, insbesondere jene der Orientierung ihrer Wölbung und der Rauchabzugsweise (Aufnahme und Zeichnung P. Králik, M. Rykl und Koll.). II: Schnitt K-K', Detail: Kante und Fuß des gewölbten Sturzes der Schüröffnung der Feuerstelle in den Stubenofen, Bauperiode Gotik II, datiert zum J. 1337; 2 – Spur nach dem Rauchzug selben Alters (Foto J. Beránek, 2005). III: Schnitt L-L', Detail: Laibungskante und Fuß des gewölbten Sturzes der Rauchöffnung aus der Bauperiode Gotik II; 2 – Abdruck nach dem umgekehrt orientierten Rauchzug aus der Renaissance; 3 – eingebauter Renaissanceschornstein, die auf dem Bild sichtbare Partie um die neuzeitlichen Anschlussbüchsen herum neu ausgemauert (Foto M. Rykl, 2005). Abb. 7: Prag 1-Altstadt, Jilská G., Nr. 234/I. Zimmer im 1. Obergeschoss, Rest der Ziegelpflasterung aus dem Renaissanceumbau 1601. Lage s. auch Abb. 6, Schnitt L-L'. Abb. 8: Beispiele des vergleichbaren Holzbaus der Stuben: I: Burg Karlstein (Bez. Beroun), sogen. Karls Gemach. Holzbaudetails im Skizzenheft J. Mockers (Archiv der Burg Karlstein). Links Detail vom Holzbau bei der westlichen Fachwerk-Trennwand. In der Mitte ein mäßig unterschiedliches Detail bei der östlichen Fachwerk-Trennwand, rechts Detail bei der massiven nördlichen Umfassungsmauer. In allen Fällen wurde der Holzbau unabhängig an eine Tragkonstruktion eingebaut, die er überdeckte. Die Balkenschwelle kam dabei im Raum wie ein Sockel beim Fußboden zur Geltung. II: Burg Dívčí Kámen (Maidenstein, Bez. Český Krumlov [Krumau]). Westlicher Palas, 2. Obergeschoss, Stubenreste im südlichen Teil der dreiteiligen Anlage. Eckständer und Bohlen ganz vergleichbar mit dem Zustand im Haus Nr. 234/I in Prag 1-Altstadt. Hingegen die Decke war unterschiedlich – aus dicht gelegten kleineren Balken, zweifellos mit einem axialen Unterzug. Der Holzbau entstand vor der Ummauerung, die Decke wurde erst nach dem Hochziehen der Mauern in ihre Höhe gelegt. Abb. 9: Prag 1-Altstadt, Karlova G., Häuser Nrr. 150, 151, 153. Erstes Obergeschoss, Grundriss der Dreihäusergruppe. Rekonstruktion des Zustandes

68

zum J. 1352: f – die die Bautechnologie beim Bau des Gebäudes belegenden Arbeitsfugen im Backsteinmauerwerk; k – auffällige Rauchspuren im Bereich unter der Decke bei den Rauchlöchern in der Fassade (Aufnahme, Analyse und Zeichnung M. Rykl). Abb. 10: Prag 1-Altstadt, Karlova G., Häuser Nrr. 150, 151, 153/I. Gesamtansicht der Süd- (Hof-) Fassade der Dreihäusergruppe: I: Schlussphase der Rekonstruktion des Zustandes zum J. 1352 mit Rücksichtnahme aller Fundsituationen: a – Backstein-Aussparungsarkaden unter der vortretenden oberen Hauspartie (ab 1. OG höher); s – Projektion gezimmerter Stubengewölbe; r – festgestellte Rauchöffnungen; v – ausgekehlte Ecke in der Partie mit den Rauchöffnungen (Zeichnung M. Rykl, 2005). II. Prag 1-Altstadt, Karlova G., Haus Nr. 151. Gesamtansicht der Süd- (Hof-) Fassade nach den Erneuerungsarbeiten. Legende s. Abb. 10-I mit der Rekonstruktion der Fassade der Dreihäusergruppe. Die beschädigte Auskehlung wurde in die Kante mittels Verputzung ergänzt (heller Streifen an der Ecke). III. Situation am Stoß der Häuser Nrr. 151 und 153. 1. Obergeschoss, Bereich der ursprünglichen Stuben. Beim gotischen Backsteinmauerwerk, wäre es deutlich, der Fugenschnitt von zwei Scharen eingezeichnet. Auswahl der Fundsituationen: 1 – gotischer Strebepfeiler am Stoß beider Häuser; 2 – Teil der profilierten Ziegeln der Doppelarkade; 3 – Teil des profilierten Backsteingewändes von einem gotischen Fenster; 4 – abgemeißelte Stirnseite der Ziegel vom inneren Teil des Gewändeprofils; 6 – Estrich mit Tierhaar in einer Sonde, darin auch ein Lederstückchen gefunden; 7 – Versteifungsbalken (Zange) in der Höhe des Holzgewölbefußes in der Stube, d. h. oberhalb der GrundrissSchnittebene; 8 – vertikale Balkenstütze, in die Mauer zwischen beiden Häusern eingemauert. Zusammen mit der Zange hinterließ sie deutliche Spuren im Mörtel. Beide Glieder wurden während des Baus eingemauert (im Schnitt, s. Abb. 11/IA, Fundsituation 51); 9 – gotisches Backsteinmauerhaupt; 10 – Mörtel mit Abdrücken des Holzbaus von gotischer Stube; 11 – Putzschicht aus dem Beginn des 19. Jh.; 12 – einstige Eckständer vom Holzbau im der Stube; 13 – Abschluss der Barockblende bei den Eckständern, laut Situation an der Ostseite der Stander trat auch im Barock mäßig noch von der Blende in den Raum vor; 14 – Barockblende und ihr Putz; 15 – Rekonstruktion der Lage beider Rahmen der sich nach außen – nach innen öffnenden Fenster aus der Mitte des 19. Jh.; 17 – Rekonstruktion des ursprünglichen Grundrissausmaßes der barocken Bohlenzarge, abgeleitet vom östlichen Fenster, wo die Reste klarer sind; 19 – Blende und neu gemauerte Hofmauer laut Projekt 1850; 20 – Renaissanceputz im Haus Nr. 153; 21 – die bei der Untersuchung schon entfernte Barockblende am Pfeiler; 22 – gotisches Backsteinmauerwerk, Schmarzen, die die stufenweise verlaufenden Bauarbeiten belegen; 23 – Abweichung der Mauer von der Vertikale in der Höhe des 2. Obergeschosses (Aufnahme und Zeichnung M. Rykl, 2002–2003). IV: Haus Nr. 151. Formziegelgewändedetail vom westlichen Fenster der Stube im 1. Obergeschoss. Der einstige Fensterrahmen befand sich in der Tiefe der Laibung als Holzbauteil. V: Ecke zwischen den Häusern Nr. 153 (links) und Nr. 151. Zustand während der Erneuerungsarbeiten an der Südfassade nach der Entfernung der Blenden: 1 – Rauchlöcher am Haus Nr. 151; 2 – Kote des Höchstausmaßes der ausgekehlten Ecke; 3 – erhaltene Kanten der Auskehlung; 4 – Auskehlungsabschluss mit einem in die Form des Auskehlungsauslaufs zugehauenen Ziegel (Foto M. Rykl, 2002). VI: Haus Nr. 151. Südfassade, Detail des westlichen Stubenfensters im 1. Obergeschoss: 1 – dachartiger gewölbter Sturz vom Hohlfeld des gotischen oberen Stubenfensters aus der Mitte 14. Jh.; 2 – Umriss des Spitzbogens – Negativ der ausgerissenen Wölbungsziegeln vom eigentlichen Fenstersturz; 3 – großes Renaissancefenster aus den sekundär verwendeten gotischen Formziegeln; 4 – barocke Vermauerung (Foto M. Rykl, 2002). Abb. 11: Prag 1-Altstadt, Karlova G., Haus Nr. 151/I, Stubendetails. I: Stube im 1. Obergeschoss, Schnitt mit dem Blick südwärts. Oben (A) Aufnahme der Befundsituation, unten (B) Rekonstruktion des Zustandes 1352. Links Haus Nr. 150, in der Mitte Nr. 151, rechts Nr. 153/I. Legende zum Teil A: Fundsituationenauswahl: 10 – Situation in der Sonde: Bereich der deutlichen Holzkonstruktionsabdrücke in einstiger Stube des Hauses Nr. 150. Die waagerecht gelegten Hölzer hinterließen flache Abdrücke; 14 – barocker Deckenbalken vom großen Umbau, dendrochronologisch datiert 1722/1723d; 15 – Putzschicht vorbarocken Ursprungs hinter dem Deckenbalken, direkt an das gotische gefugte Mauerwerk gezogen. Davon kommt es heraus, die gotische Holzstube im Haus Nr. 150 müsse mindestens eine Periode vor dem grundsätzlichen Barockumbau verschwunden sein; 21 – Lager nach einem ausgerissenen gotischen Deckenbalken, vermauert mit u. a. Bruchstücken der abgetretenen Dachbodenpflasterziegeln, überschichtet mit frühbarocker Putzschicht (Fundsituation 15). Damit wird das vollständige Verschwinden des Holzausbaus samt der Decke im 1. Obergeschoss des Hauses Nr. 150/I beim Renaissanceumbau belegt; 24 – Narbe nach dem Eckständer der Holzstube (s. Grundriss Abb. 10-III, Fundsituation 12). Breite ca. 18 cm. Am Stoß der Barockputzschicht mit dem Pfeilermauerwerk am Fenster wird deutlich, der Barockputz habe noch den Eckständer respektiert. Sein Ausreißen und Verblenden hängt mit dem Verschwinden der ganzen Holzstube im Haus Nr. 151 am Anfang 19. Jh. und mit der ersten


11.2.2008 20:04

stránka 69

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 Innenraumputzschicht am gotischen Mauerwerk statt der Holzkonstruktion zusammen. Derselben Änderung gehörte auch das Errichten der Flachdecke mit abgesetzter Deckenkehle statt des einstigen Holzgewölbes an, deren Höhe die Barockfensterstürze bestimmt haben; 30 – gotisches Backsteinmauerwerk mit nicht hergestellten Fugen. Deutlich ist am Anschluss mit der Abdeckung, das Mauerwerk würde erst nach der Abdeckung gemauert, unter die man von Außen Ziegeln in starke Mörtelaufträge einschob, so dass massive Mörtelaufgüsse nach innen ausgepresst waren. Zusammengefasst: um der Baubeschleunigung wegen errichtete man zunächst die Trag- (Quer) Wände, Holzstube und Decke mit Dielung. Erst danach baute man die Fassade zwischen die Schmarzen ein. Menge von Schmarzen an der Fassadenanalyse aufgenommen; 39 – Mauerwerk noch gotisch, beim inneren Mauerhaupt schon zugehauene Ziegel angewendet, erhalten sind Reste nach dem Lehmschlag. Im Lehm eine Menge Tierhaar. Im Mauerwerk ist somit runder Lehmabdruck deutlich. Grund für zugehauene Ziegeloberfläche schon während des Hofmauerbaus sei: das Erste war die Holzstube mit dem wärmeisolierenden Estrich. Die Fassade baute man nachträglich in die vorbereiteten Schmarzen. Strichweise geriet der fertige Lehmschlag in Kollision mit der bereits gebauten Fassade, und das löste man mit dem Zuhauen der Ziegel an den kritischen Stellen. Die Lehmschlagschicht wurde noch beim Renaissanceumbau berücksichtigt, bestimmt aufgrund des noch ständigen Bewusstseins von der wärmeisolierenden Lehmschlagwirkung beim verhältnismäßig dünnen Umfassungsmauerwerk; 51 – Balkenlager 15 zu 16 cm mit dem Abdruck eines Balkens mit runder Kante. Mittels Einzeichens in den rekonstruierten Schnitt möge es für eine Verstärkung (Zange) der Stirnwand der Stube gehalten werden. An der Ostseite endete der Balken ohne unterstützendes, in die Mauer eingemauertes Glied, an der Westseite war er mit einem Balken gleicher Größe mit der Länge zwischen 25–50 cm unterstützt (verbunden?). Er wirkte wohl wie ein seiner Art Anker (s. Grundriss 10-III, Fundsituation 8); 67 – Sonde mit drei deutlichen Abdrücken nach den mit Lehm bestrichenen und gleich in die Trennmauer zwischen den Häusern Nr. 151 und 153 eingemauerten Rund- oder Halbrundhölzern; 68 – Mauerverstärkung von 28 zu 42 cm (Modul) mittels falscher Bogenkonstruktion; 71 – Deckenbalken vom Umbau laut Projekt 1850 – ein sekundär angewendeter Renaissancebalken, bemalt (deutlicher Astragal, Kampe nach den Einschubleisten), laut Dendrochronologie nach 1596d datiert. Legende zum Rekonstruktionsschnitt B: 1 – Eckständer; 2 – Zange; 3 – erhaltene zwei untere Halbrundholzreste, als Fußbodenpolster beim Umbau 1801–1803d überlassen; 4 – Rauchlöcher in der Fassade; 5 – Deckenbalken aus der Erbauungszeit des Hauses 1352; 6 – Lehmschlag. Links zwischen dem Backsteinmauerwerk und dem Holzbau erhalten bis in die Gegenwart hinter dem unteren Balken, rechts oben Reste des Rückseitenestrichs vom Balkengewölbe; 7 – Holzbauabdrücke der Stuben in den Nachbarhäusern Nr. 150 (links) und Nr. 153 (rechts); 8 – Projektion der Breite vom Strebepfeiler an der Außenseite an kroten Punkt zwischen den Häusern Nrr. 151 und 153; 9 – ausgekehlte Ecke zwischen den Häusern Nrr. 151 und 153, s. auch Abb. 10-I,III,V; 10 – starke Rauchspuren im Bereich der erhaltenen und vorausgesetzten Rauchlöcher in Häusern Nrr. 151 und 153. Am Haus links (Nr. 150) nicht erforschbar, s. Fundsituationen 15, 21; 11 – Südfassade, Projektion der Blenddoppelarkade und der unteren Auskragung. Haus Nr. 151, in der Fußbodenzuschüttung in einstiger Stube im 1. Obergeschoss (zugeschüttet beim Umbau gegen 1803) ein gefundenes Estrichfragment aus der Lage zwischen den Halbrundhölzern. Deutlich sind das verstärkende Tierhaar und die Schichtenfolge der Kalkanstriche (Foto M. Rykl, 2002). II. Haus Nr. 151, einstiger Stube im 1. Obergeschoss, Situation an der Westwand: 1 – gotisches Backsteinmauerwerk mit Abdrücken vom Holzbau; 2 – Rest des ersten Halbrundholzes mit Kalkanstrichen; 3 – Pflasterziegelnegative im Mörtellager, aus dem Umbau gegen 1600, höchstens aus dem nachfolgenden Umbau 1667 (Jahreszahlen laut dendrochronologische Datierung des Holzes aus genannten Bauperioden); 4 – Pflasterziegelabdrücke, in einen Abdruck wurde ein Ziegel gelegt, der aus diesem Raum stammt, war aber beim Umbau um 1803 mit anderen aufgehoben und sekundär im Erdgeschossflur verwendet worden. Abb. 12: Vergleichsmaterial zu den Details aus den Häusern Nrr. 150–153/I. I: České Budějovice (Budweis), Široká (Breite) Gasse. Haus Nr. 431/37. Das bekannte Eckendetail der Stube mit dem Blockwerk. Der Lehrbogen unter dem gewölbten Teil ist in eines der Rundhölzer eingezapft, das in der Partie bei der Verbindung mäßig breiter ist als die übrigen. Die Narbe nach den einstigen Balkenmassen ist besonders im Hintergrund an der Berührung mit der gezimmerten Schildwand deutlich. Auf diese Weise lässt sich die Versteifung des Halbrundholzgewölbes im Haus Nr. 151/I in Prag-Altstadt vorstellen (Foto M. Rykl, 2006). II: Český Krumlov (Krumau), Haus Konskr.Nr. 55. Gesamtansicht des Hauses mit der Stube mit drei Fenstern in der Stirnwand (Foto M. Rykl, 2006). III: Český Krumlov, Haus Nr. 55. Schnitt über das Zimmer, Rekonstruktion. Detail der Balkenköpfe links aufgenommen und veröffentlicht von J. Škabrada (s. Anm. 1, S. 28). Schematischer Schnitt ergänzt durch Abmessung der Hauptmaßen, besonders der Höhen. Detail P eingehender gezeichnet der Wirklichkeit gemäß, die Strichlinie ergänzt

das einstige Profil des Fußbalkens vom gezimmerten Gewölbe. Man kann vermuten, die Bogenlehre hätte sich an ihn gelehnt. IV: Český Krumlov, Haus Nr. 55. Detail des Fußbalkens vom gezimmerten Gewölbe, der im Grundriss gegenüber den anderen Balken etwas verschoben ist. Der Pfeil zeigt, dass die erhaltene linke Seite nicht die Mitte der Jahrringfolge überschneidet, der Balken ist also an der linken Seite nicht vollständig (Foto M. Rykl, 2006). Abb. 13: Lošany (Bez. Kolín), Feste, Gesamtansicht des Turmes und des Wohnhauses von Osten. Die Stuben befinden sich im Turm im höchsten (4.) Obergeschoss, im Wohnhaus im Erdgeschoss (Foto M. Rykl, 2004). Abb. 14: Lošany (Bez. Kolín), Turm, 4. Obergeschoss. Befundsituation, Versuch der Rekonstruktion des mittelalterlichen Zustandes. I: Grundriss mit Versuch der Rekonstruktion der Raumgliederung im Bereich der Feuerstelle. Die Lage der Treppe kommt aus dem Zustand in niedrigeren Geschossen heraus und berücksichtigt die unterschiedliche Deckenbalkenentfernung bei der westlichen Mauer (Aufnahme K. Kadeřábek, Analyse und Zeichnung M. Rykl, 2007). II: Schnitte mit Befundsituation, Versuch der Rekonstruktion des mittelalterlichen Zustandes (Aufnahme K. Kadeřábek, Analyse und Zeichnung M. Rykl, 2005–2007). III: Blick in die Nordostecke mit dem Rest nach dem Abzug von der einstigen Feuerstelle: 1 – Arbeitsfuge zwischen dem Schiefer- und Sandsteinmauerwerk, die der Höhe der Fensterbrüstungen entspricht; 2 – Sandsteinmauerwerk; 3 – Schiefer wurde in der Nordostecke auch oberhalb der Arbeitsfuge verwendet, und zwar im Bereich der Feuerstelle; 4 – der konische Innenraum des Abzugs; 5 – Lager im gotischen Mauerwerk, bereits in der Höhe der Arbeitsfuge – Lager nach einer Gerüststange?; 6 – zwei zusammenhängende große Lager – nach der Rauchfangstütze? 7 – Spur im Mauerwerk mit Trennung zwischen zwei unterschiedlichen Putzarten; 8 – nachträgliches Lager für die niedriger eingebaute Decke aus dem 19. Jh.; 9 – s. Nr. 8, hypothetisch möglich war die Ausnutzung eines früheren Balkenlagers – s. Rekonstruktionsschnitt C-C' (Foto M. Rykl, 2005). IV: Westwand in der Nähe der Nordwestecke: 1 – Trennung zwischen dem Schiefer- und Sandsteinmauerwerk in der Höhe der Fensterbrüstungen; 2 – Narbe nach der ausgerissenen Bohle 9 zu 22 cm, die während des Bauvorgangs eingemauert worden war. Sie wurde als Lager sekundär im 19. Jh. improvisiert für die niedriger eingebaute Decke angewendet. Ihre Lage bildet zugleich die Trennung zwischen unterschiedlichen Putzschichtenfolgen (Foto M. Rykl, 2005). Abb. 15: Lošany (Bez. Kolín), Zusammenhang zwischen der Stube und den Funden außerhalb des Gebäudes. I: Ansicht des Turmes von Südwesten aus der Wohnhausruine. An der linken (West-) Mauer deutliche Trennung zum später zugefügten 4. Obergeschoss. Pfeile an der Südfassade bezeichnen obere Lüftungsfenster (Foto M. Rykl, 2004). II. Detail des Lüftungsfensters bei der Südwestecke, das höher als die gewölbte Stubendecke herauskommt (Foto M. Rykl, 2004). Abb. 16: Lošany (Bez. Kolín), Feste, Wohnhaus. I: Erdgeschoss, Grundriss des Ostteils mit Auszeichnung der Funde. Die Stube befand sich an der östlichen Stirnseite des Hauses (Aufnahme M. Rykl und K. Kadeřábek, 2004). II: Erdgeschoss, Rekonstruktion der Fensterumrahmung mit den sich nach außen öffnenden Laibungen, Rekonstruktion der Reste eines Lisenenrahmens. Umgerissen mit Ritzen im geglätteten Putz, schwarze Flächen angestrichen. Rechts Rekonstruktion der zuverlässig bestätigten Fassadenteile aus der Bauperiode II, datiert 1724–1734. III: Stube, Ostfenster. Pfeile zeigen den mittels Sondierung freigelegten Umriss der Fensterumrahmung, Bauperiode II (nach 1724). Deutliche Ovalform des Sturzfußes sowie der Umrahmung. IV: Stube, der am besten erhaltene Deckenbalken der Stube. In seiner Mitte der dekorative Profilierungsauslauf. Die Deckenbalkengruppe dendrochronologisch datiert 1721–1724d. Abb. 17: Týnec nad Labem (Elbeteinitz, Bez. Kolín), Turmpalas der Burg (Feste). I: Stube im 1. Obergeschoss, Grundriss und Schnitt. Im Barock wurde ihre Höhe in zwei Geschosse geteilt (Kornboden-Halbgeschoss eingebaut). Auswahl der Fundsituationen (Aufnahme, Analyse, Zeichnung M. Rykl und P. Horský). II: Nordostfenster, im Barock zugemauert: 1 – große Nische ohne Sitzbänke mit im Grundriss rechteckigen Laibungen; 2 – rechts von der Nische eingemauerter kleiner Balken bislang unbekannter Zweckbestimmung. Detail s. Abb. 17-I; 3 - oberes Fenster unter der Decke. III: Oberes Fenster dicht unter der einstigen Decke. Das Steingewände beim inneren Mauerhaupt mit Falz zum Flügel- oder Fensterladenschließen. IV: Südwestecke der Stube, Detail der Nordwand. Pfeil zeigt die Baunaht im gotischen geglätteten Putz, z. Z. unbekannter Bedeutung. Der einstige Ofen musste vor die Wand abgesetzt worden sein, denn er hinterließ keine Spuren daran. V: Turmpalas der Burg (der Feste). Gesamtansicht von Südosten, die Fensteranlage von einstiger Stube im 1. Obergeschoss durch Barockänderungen verunklart. Aus der Fenstergruppe 2+1 ist das obere am besten erhalten geblieben (s. Pfeil). Abb. 18: Lštění (Elstin, Bez. Domažlice [Taus]), Feste. I: Gesamtansicht des Festenturms von Südwesten. Das aus der jüngeren Bauphase stammende 3. Obergeschoss mit der Stube unterscheidet sich deutlich durch Anwendung dunkelfarbigen Steins. Westliche Stubenfenster (links im Bilde) wurden er-

69


11.2.2008 20:04

stránka 70

M. Rykl - Pfiíspûvek k v˘zkumu stfiedovûk˘ch svûtnic heblich reduziert beim Umbau zum Kornspeicher (Foto M. Rykl, 2007). II: Das 3. Turmobergeschoss, Grundriss. Rekonstruktion des Zustandes zu Ende des 15. Jh. (laut Dendrochronologie 1481–1483d). Registriert sind auch wesentliche Fundsituationen. Im Bereich der Feuerstelle die wahrscheinlichste Variante eingezeichnet (Aufnahme des gegenwärtigen Zustandes Z. Procházka, Rekonstruktion und Zeichnung M. Rykl). III. Das 3. Obergeschoss. Nordwand, Befundsituation – grober Sockel, Rauchloch und Abdruck nach einer Brett-Trennwand. Die im Barock und danach noch 2004 ersetzten Deckenbalken nicht eingezeichnet (Aufnahme M. Rykl, 2007). IV: Das 3. Obergeschoss, Nordwand. Rauchlochdetail an der Fassade (Foto M. Rykl, 2007). V: Das 3. Obergeschoss, Westwand. Detail eines Bandes groben Putzes; der grobe Putz war nie mit Kalk angestrichen und hatte nicht regelmäßige Umgrenzung (Foto M. Rykl, 2007). VI: Das 3. Obergeschoss, westliche Mauer mit Fenstern. Die Fenstergröße reduziert beim Umbau zum Kornspeicher. In der Nischenfußbodenhöhe ein Band groben Putzes. Der links stehende Stuhl zeigt deutlich, es handle sich bereits um die Stuhllehnenhöhe (Foto M. Rykl, 2007). Abb. 19: Lštění (Bez. Domažlice), Feste, 3. Obergeschoss. I. Versuch der Rekonstruktion des Umfeldes beim Abdruck einer Schwartbrett-Trennwand. Ab Höhe 210 cm über dem Fußboden befindet sich bei der Mauer ein vertikales Brett als „Beleistung“ der Fuge zwischen dem Ständer und der Mauer. Man möge an dieser Stelle den Eingang zur Feuerstelle für die Ofenwartung voraussetzen: 1 – der von der Nordwand abgesetzte Ständer; 2 – Schwartenbretter; 3 – „Beleistung“ mittels eines vertikalen Brettes; 4 – HolzLehm- (Fachwerk-) Trennwände (Zeichnung M. Rykl, 2007). II: Versuch der Rekonstruktion der Ofen-Feuerstelle der Befundsituation gemäß. Der Schnitt wird durch den Ofen mit Blick westwärts geführt mit Auszeichnung der Ebene des Schnitts mit Blick nordwärts (K-K'). Dargestellt wird der horizontale Funkenfangschirm in Gestalt einer „Zwischendecke“ im Teil der Schürkammer. Der Kachelofenumfang ist nicht bekannt, der Ofen wird in die neutrale Pyramidenstumpfgestalt reduziert. Die den Ofen umgebende Bank ist ebenfalls hypothetisch. Die Holzlehmwände sind nur schematisch mit Wellenlinie eingezeichnet (mit Ausnahme der zuverlässigen Schwartbrettabdrücke nach der Trennwand). Diese Version befindet sich auch in der räumlichen Darstellung, s. Abb. 19-III (Zeichnung M. Rykl, 2007). III: Axonometrische Darstellung des vollzogenen oder wenigstens beabsichtigten Zustandes nach 1483, Ansicht von Südwesten (Computer-Grafik J. Vašek). Abb. 20: Kestřany (Bez. Písek), untere Feste, Gesamtansicht von Südwesten (Foto M. Rykl).

Abb. 21: Kestřany (Bez. Písek), untere Feste, Stube im 2. Obergeschoss. I: Das 2. Obergeschoss, Grundriss und Schnitt mit Rekonstruktion verschwundener Gliederung mittels Trennwände leichter Bauart. In die Fundsituationenaufnahme auch die Rekonstruktion der Stube mit dem Topfkachelofen eingezeichnet. Die genaue Gestalt des Ofens nicht belegt (Bau-, Fundsituationenaufnahme und Zeichnung M. Rykl, 2007). II: Turmpalas, 2. Obergeschoss. Gesamtansicht ostwärts. Links Rauchfenster von der Feuerstelle, ganz rechts Trennungslinie zwischen den Putzschichten der Stube und der Diele (Foto J. Škabrada, 2007). Abb. 22: Kestřany (Bez. Písek), untere Feste, Feuerstellen- und Stubendetails. I: Feuerstellen- und Stubendetails (Fundsituationenaufnahme M. Rykl, 2007). II: Das nach Osten führende Rauchfenster im 2. Obergeschoss. III: Stubendecke, Situation an der Ostwand beim Fußboden des 3. OG: 1 – grober (Grund-) Putz vom unvollendeten 3. OG; 2 – Rest von der Lehmschicht mit pflanzlichen Resten als Wärmeisolierung, nur im Ausmaß der Stube; 3 – Teilrenovierung der Putzschicht beim Fußboden des 3. OG, wohl frühneuzeitlich (Foto M. Rykl, 2007). IV: Stube, Südwand, Putzflächen: 1 – (Grund-) Putz im Flur; 2 – weicher geglätteter Putz. Der untere Arbeitsabschnitt übergreift hinter die Trennwand, d. h. diese Putzschicht entstand noch vor ihrer Entstehung; 3 – zweite Putzschicht aus dem sehr hellen Mörtel mit geglätteter Oberfläche. Sie berücksichtigt die Trennwand und ist an sie gezogen; 4 – Putzrenovierung in die ca. 220 cm Höhe; 5 – ausgeriebene Riefe im Putz, wohl von den Bank- oder Stuhllehnen; 6 – Fußbodenniveau in der Stube laut Ansatz der Putzflächen; 7 – Diele, die Riefe im Putz ist ca. 20 cm niedriger; 8 – Ansatz aller Putzschichten zur Deckenuntersicht; 9 – Deckenuntersichtsecke an der Nordwand. Abb. 23: Zum Vergleich – Untersichten aus Brettern: I: Burg Dívčí Kámen (Maidenstein, Bez. Český Krumlov), Eingangspalas, südlicher Wohnraum, Putzdetail vom Ansatz zur Untersicht an der Deckenbalkenunterseite (vgl. Kestřany, Abb. 22/IV); II. Svatá Hora (Heiligenberg, Stadt Příbram), „Wundergeschehen“ im frühneuzeitlichen Raum (wohl Badestube?) mit beleisteter Brettuntersicht. Abb. 24: Litovice (Bez. Prag-West), Feste, Palasrekonstruktion zum J. 1335. Im Haupt- und Wohngeschoss (2. OG) sind nebeneinander Stubenfenster mit den sich trichterartig öffnenden Laibungen und zugleich die profilierten Fenstergewände von der mittleren Wohndiele und der östlichen Kemenate vorhanden (Zeichnung M. Rykl, 1997). Abb. 25: Radłówka (Hartelangenvorwerk, Schlesien), Burg. Blockwerk der Fensternische in der Stube (s. Anm. 1, S. 237). (Übersetzung J. Noll) ..

70

3 - Pešta - Hřebenka

11.2.2008 11:45

stránka 71


PRAÎSKÁ USEDLOST H¤EBENKA Jan Pe‰ta

K vysoce atraktivním památkám pražského venkova patří bezesporu bývalé předměstské usedlosti. Tyto usedlosti byly budovány nejen jako funkční hospodářské zázemí pro okolní vinice a sady, ale i jako letohrádky či zámečky zámožných pražských měšťanů, šlechty i církevních institucí. Množství se jich dodnes zachovalo zejména v levobřežní části Prahy, v menší míře pak i v pravobřežní části města. Přestože tyto usedlosti patří ke známým památkám jednotlivých městských částí a jejich dějinám byla věnována značná pozornost,1) poznání stavební podstaty většiny usedlostí zatím zůstáváme velmi mnoho dlužni. Nejvyšší koncentrace viničních i dalších předměstských usedlostí byla tradičně na katastru Smíchova, zejména na svazích údolí Košířského potoka. Na severní straně údolí, v dnešní Švédské ulici, stojí i známá usedlost Hřebenka čp. 107. Navenek relativně nenápadná a především běžným pohledům skrytá budova si uchovala pozůstatky barokní a klasicistní dispozice předměstské viniční usedlosti (zámečku), skryté za velkorysou a v našem prostředí ojedinělou tradicionalistickou přestavbou architekta Františka Kavalíra ze 20. let 20. století. V zájmu prohloubení poznání této pozoruhodné nemovité kulturní památky nechal její majitel – Městská část Praha 5 – zpracovat v roce 2005 stavebněhistorický průzkum, z jehož výsledků čerpá i tento příspěvek.2) 1) Z nejnovější literatury např. B. Laštovičková – J. Koťátko, Pražské usedlosti. Praha 2001. Ze starší literatury např. J. Čarek, Uselost Hřebenka, in: Za starou Prahu 19, Praha 1935, s. 35 – 38. 2) J. Pešta – M. Ebel, Praha 5 – Smíchov, usedlost Hřebenka čp. 107

Obr. 1: Hřebenka (Praha 5), situace usedlosti na mapě stabilního katastru z roku 1840.

Obr. 2: Hřebenka, celkový pohled na severní křídlo s průjezdem a schodišťovou věží (všechny fotografie autor, není-li uvedeno jinak).

71


11.2.2008 11:45

stránka 72

J. Pe‰ta - PraÏská usedlost Hfiebenka

Obr. 3: Hřebenka, celkový pohled na jižní křídlo od jihozápadu.

Obr. 4: Hřebenka, vyhlídkový altán při jihovýchodním nároží budovy.

Obr. 5: Hřebenka, zahradní (východní) průčelí východního křídla.

72

Usedlost Hřebenka vznikla na tupém terénním výběžku na severní stráni údolí, těsně nad hranou příkrého svahu. Areál usedlosti má trojkřídlý půdorys se středním protáhle lichoběžníkovým dvorem otevřeným západním směrem. Jednotlivá křídla mají velmi různorodou dispozici a funkci, navenek jsou však sjednoceny obdobným architektonickým členěním. Vstupní (severní) křídlo je patrové s podkrovím (z dvorní strany dvoupatrové), podsklepené, s připojenou schodišťovou věží a má charakter nájemního domu (s výjimkou levé části s průjezdem). Východní křídlo je rovněž patrové s podkrovím a obsahuje v přízemí i patře reprezentativní rezidenční prostory s druhotně užitými barokními malovanými záklopovými stropy. Výrazným architektonickým prvkem je půlkruhová apsida na dvorní straně, obsahující ve spodní části schodiště a na úrovni 2. patra obytnou halu. Jižní křídlo zahrnuje v přízemí podružné klenuté prostory a v patře původně obytnou jednotku. Na dvorní straně je připojena podklenutá pavlač. Samostatně při jihovýchodním rohu budovy stojí věžový vyhlídkový altán přístupný přes otevřenou terasu. Podrobnému poznání stavebního vývoje usedlosti před rozsáhlou přestavbou ve 20. a 30. letech 20. století bohužel brání nejen nedostatek písemných pramenů, týkajících se vlastního objektu usedlosti, ale i hmotných pozůstatků starší výstavby. Jakkoliv byla přestavba v dobových plánech i literatuře ze 20. a 30. let 20. století prezentována jako „zachování“, resp. „úprava“, ve skutečnosti se ze starší budovy dochovalo jen velmi málo. Tyto pozůstatky jsou navíc důmyslně zakryty novějšími úpravami arch. Františka Kavalíra, který v duchu tradicionalismu využíval historizující (pře(Švédská ulice 39). Stavebněhistorický průzkum. Strojopis, archív Městské části Praha 5, 2005. Zde uveden podrobný seznam literatury a dalších pramenů.


11.2.2008 14:03

stránka 73


devším barokní) tvarosloví k navození atmosféry barokní viniční usedlosti – letohrádku či zámečku. Rozlišit jednotlivé starší stavební etapy je proto velmi obtížné či dokonce nemožné. Přestože archívními prameny je historie vinic na Hřebence (dříve zvané Srpové hory) doložena podrobně již od konce 15. století (1493), s největší pravděpodobností se jednalo jen o zemědělské pozemky, bez zástavby trvalejšího charakteru. Tomu odpovídá i popis z roku 1541, který zmiňuje lis, viniční boudy, ohradní zdi apod., ale o existenci jakéhokoliv obytného stavení se nezmiňuje. Vlastní lisovna sice mohla být kamennou stavbou (analogicky k obdobným stavbám na Mělnicku i v pražském okolí), její podobu ani polohu ale nedovedeme určit. Z hlediska historické toponomastiky je zajímavý původ názvu „Hřebenka“, který lze vystopovat až do doby krátce před polovinou 16. století. Od roku 1544 vlastnila vinici rodina Rausů (Roušů), sídlících ve známém staroměstském domě v Celetné ulici zvaném „U (zlatého) hřebene“ (dnes čp. 600/I, Celetná 7). Tato skutečnost vyvrací vžitou představu o původu jména usedlosti jako stavby „na hřebeni“ – ostatně Hřebenka na hřebeni nestojí, je situována na terase ve svahu. I kdyby již v předbělohorském období nějaká významnější stavba na Hřebence existovala, jistě by zanikla buď za vpádu pasovských, nebo nejdéle během Třicetileté války. První, poněkud nejisté zmínky o existenci nějaké významnější stavby máme doložené až z doby mezi léty 1700 a 1718. Ze situace vyplývá, že ke stavbě uvedené budovy muselo dojít někdy za rodiny Camelů (Kamelů), vlastnících vinice na Hřebence od roku 1652, a to před rokem 1700. Nejstarším dokumentovaným hmotným pozůstatkem usedlosti jsou krásné malované barokní záklopové stropy. Jejich dnešní pozice (oba stropy jsou druhotně použité) neumožňuje o pů-

Obr. 6: Hřebenka, celkový pohled do prostoru dvora od západu.

Obr. 7: Hřebenka, severní průčelí severního křídla na fotografii z doby před rokem 1924 (Archiv hl. města Prahy – AMP I8343).

Obr. 8: Hřebenka, dvorní (severní) průčelí jižního křídla na fotografii z konce 19. století (AMP I8342).

73


11.2.2008 11:45

stránka 74


Obr. 9: Hřebenka, východní křídlo na fotografii z doby krátce po dokončení novodobých úprav (převzato z: F. Kavalír, o. c. v pozn. 3).

potřeby je důležité především užití akantů, resp. akantové rozviliny na záklopových deskách. Jejich použití dobře zapadá do doby předpokládaného vzniku usedlosti ve druhé polovině, či spíše v závěru 17. století. Původ nejstaršího výstavného objektu v organismu dnešní usedlosti tedy spadá nejspíše do období druhé poloviny až závěru 17. století. Obtížněji lze však stanovit rozsah této nejstarší stavby. Zde je významným pramenem poznání článek F. Kavalíra.4) Ten bez udání bližšího rozboru uvádí, že nejstarší raně barokní jádro usedlosti tvořily tři severní díly východního křídla. Přestože dnes nelze tuto hypotéObr. 10: Hřebenka, malovaný záklopový strop v bývalé vstupní hale (předsíni) v přízemí. zu na stavbě ověřit, může se zakládat na pravdě. Během převodní situaci stropů zjistit nic konkrétního. Víme jen, že stavby usedlosti mohl autor a stavebník v jedné osobě poněkteré trámy byly před použitím v hale v přízemí i ve schodrobně sledovat odhalené stavební konstrukce, a na základišťové hale v patře východního křídla rozříznuty nejméně dě vlastního pozorování pak vyvodit publikované závěry. na dva, možná i na více dílů. Jen malá část trámů má toNa dobové fotografii, obsažené v témže článku, je zatiž v přirozené poloze zachované výběhy okosení, bez nichž chyceno východní křídlo usedlosti při pohledu od severobychom si barokní strop v původní pozici mohli jen stěží východu. V místě dnešní haly v přízemí je na fotografii papředstavit. Podle poněkud neurčité informace byly stropy trný vstupní portálek s oválným nadsvětlíkem ve východpři přestavbě nalezeny zakryté „v pokojích I. patra“.3) Ani ním průčelí. Tato místnost tedy před novodobou úpravou z dobové fotografie stropu po jeho odhalení není zřejmá jesloužila nepochybně jako vstupní. Současně se z plánů ho bližší poloha v rámci usedlosti. usedlosti z doby před přestavbou dozvídáme, že ve stejné Vodítkem při určení stáří stropů se mohou stát motivy prostoře byla situována také kuchyně a schodiště do patra. na záklopových deskách. Výmalba je provedena svižnou, až Tyto poznatky o dispozici usedlosti dobře zapadají do rutinní rukou a obsahuje různé rostlinné motivy. Pro naše obecných znalostí o vývoji obytných staveb na území Čech. Pokud by se totiž výše nastíněná hypotéza zakládala na 3) F. Kavalír, „Hřebenka“ na Smíchově, Styl 10(15), Praha 1929 – 30: s. 49 až 50.

74

4) Tamtéž, s. 49 – 50.


11.2.2008 11:45

stránka 75


Obr. 11: Hřebenka, průjezd, pohled směrem k jihu.

Obr. 12: Hřebenka, bývalý vestibul (hala) s krbem v přízemí.

Obr. 13: Hřebenka, detail reliéfu nad krbem, dílo Jaroslava Horejce.

Obr. 14: Hřebenka, vestavěná lavice v bývalém vestibulu v přízemí.

Obr. 15: Hřebenka, vstupní hala (předsíň) s malovaným záklopovým stropem a původním vybavením na fotografii z doby krátce po dokončení novodobých úprav (převzato z: F. Kavalír, o. c. v pozn. 3).

Obr. 16: Hřebenka, detail plechových gotických dveří, druhotně použitých v přízemí na jižní straně objektu pod terasou.

75


11.2.2008 11:46

stránka 76


Obr. 17: Hřebenka, hala v prvním patře východního křídla, celkový pohled od severu.

Obr. 18: Hřebenka, hala v prvním patře východního křídla, celkový pohled od jihu.

Obr. 19: Hřebenka, hala v prvním patře východního křídla, detail druhotně použitého malovaného záklopového stropu.

76

pravdě, představovala by nejstarší (raně) barokní stavba, obsažená v jižní části východního křídla, běžnou trojdílnou obytnou jednotku v sestavě se střední vstupní síní a obytnými prostorami po stranách, navíc v patrové podobě. Poněkud zarážející je absence sklepa, který by měl být nezbytnou součástí provozu vinice. Pravděpodobně mohl být situován zcela odděleně v samostatném objektu, případně v kombinaci s lisovnou. Na plánu z doby před úpravou je zřejmé, že vlastní usedlost měla jen nevelký sklep, situovaný v místě dnešního jihovýchodního nároží suterénu severního křídla. Tento sklep byl valeně zaklenutý, přístupný dlouhou schodišťovou šíjí ze síně, situovaný mimo jakékoliv budovy. To může znamenat, že jeho výstavba předcházela stavbě ostatních staveb usedlosti. Sklep zanikl při přestavbě ve 20. letech 20. století a o jeho vývoji a podobě nemůžeme říci nic konkrétnějšího. Jakého stáří bylo dnes téměř zcela přestavěné severní křídlo s průjezdem nelze bezpečně určit. Určité půdorysné deformace (zešikmení nádvorní stěny, navazující na vnitřní dělící zeď východního křídla), naznačují, že základ severního křídla mohl být položen již současně s vlastní budovou. Patrně na přelomu 17. a 18. století tedy Hřebenka existovala již jako výstavná patrová budova (usedlost či zámeček) s patrovou obytnou stavbou s obvyklou trojdílnou dispozicí, zabírající tři severní díly dnešního východního křídla (a snad i část severního křídla). K výbavě interiérů obytných místností prvního patra patřily krásné barokní malované záklopové stropy, dnes druhotně užité v přízemí a patře východního křídla. Usedlost byla obklopena rozsáhlou vinicí, zahradami a dalšími pozemky. Patřit k ní mohly i další stavby, o jejichž podobě dnes nevíme nic. Rozsáhlá stavební činnost proběhla patrně někdy v průběhu druhé poloviny 18. nebo na


11.2.2008 11:46

stránka 77


počátku 19. století. Rovněž k této stavební etapě máme nedostatek písemných i hmotných pramenů pro její bližší datování a poznání. Příznivé podmínky pro rozšíření a přestavbu usedlosti mohly nastat po roce 1793, kdy Hřebenku koupil Maxmilián říšský hrabě Klebersperg. Ten postupně skupoval i okolní pozemky s viničními usedlostmi – Nesypku (1798), Plátenici, Palatu a Kanclířku. Po něm a jeho dědicích získali Hřebenku a Nesypku manželé Franz a Anna Scheibovi (Schaibovi). Nelze však vyloučit, že k dílčím úpravám došlo již o něco dříve. Horním časovým limitem je naopak rok 1840 – tehdy zachytilo usedlost mapování stabilního katastru. Na císařském otisku i na indikační skice je usedlost zachycena již ve svém definitivním půdorysném rozsahu. Během pozdně barokní až klasicistní přestavby získala usedlost v podstatě současný půdorysný rozsah. Nově vybudována byla jižní část východního křídla, rozdělená do dvou nesymetrických traktů – trojice obytných místností na východě a užší chodby na západě. Některé místnosti v přízemí a zejména v patře byly nově předěleny příčkami. Patro východního křídla tak získalo jednotnou dispozici s celkem pěti díly, rozdělenými (s výjimkou krajního jižního dílu) na stejně široké trakty. Místnosti patra byly bezpochyby převážně obytné. Je zřejmé, že k uvedenému dělení (dnes od-

Obr. 20: Hřebenka, hala v prvním patře východního křídla, druhotně použitý strop nad apsidou schodiště.

Obr. 21: Hřebenka, salon v prvním patře východního křídla.

Obr. 22: Hřebenka, detail stropu nad terasou vyhlídkového altánu.

Obr. 23: Hřebenka, zadní schodiště v severním křídle s dochovaným dřevěným zábradlím.

77


11.2.2008 11:46

stránka 78


Obr. 24: Hřebenka, reliéf „architekt“ na mříži vstupních vrat (J. Horejc).

straněnému) mohlo dojít až po zakrytí záklopových stropů, dimenzovaných na podstatně větší prostory. Nově bylo upraveno také krátké a úzké vstupní křídlo, obsahující v přízemí plackovou klenbou zaklenutý průjezd a (patrně křížovou klenbou zaklenutou) komoru a v patře poněkud nepravidelně dělené doplňkové prostory. Na toto krátké křídlo navazovala rozměrná dvoumlatá průjezdná stodola, která byla beze zbytku nahrazena novostavbou činžovního domu. Další novou přístavbou bylo jižní křídlo, obsahující v přízemí valeně zaklenuté hospodářské prostory (stáje a chlévy), a v patře pak tři obytné místnosti se samostatnou prostorou schodiště. Klenba přízemí byla opatřena jak pětibokými, tak trojbokými výsečemi, jejichž souběžné užití tak poněkud ztěžuje možnost datování stavby. Před chlévy v přízemí byla představěna arkáda se čtyřmi oblouky, nesoucí v patře otevřenou pavlač. Podle doboObr. 26: Hřebenka, půdorys přízemí usedlosti před novodobými úpravami (převzato z: F. Kavalír, o. c. v pozn. 3).

78

Obr. 25: Hřebenka, reliéf „zedník“ na mříži vstupních vrat (J. Horejc).

10 m


11.2.2008 11:46

stránka 79


vých fotografií byla pavlač opatřena zděným prolamovaným zábradlím (v podstatě pozdně barokního až klasicistního charakteru), na pilířcích doplněným čučky (kamennými vázami). Poslední, z dispozičního a typologického hlediska pozoruhodnou stavbou byl vyhlídkový altán, situovaný až na samém okraji strmého srázu údolí. Tato drobná stavba byla zaklenuta křížovou klenbou a opatřena stanovou střechou. Obdobu altánu snad můžeme hledat ve strážních věžích a altánech na vinohradech, dosud zachovaných na Mělnicku a Liběchovsku. Od druhé poloviny 19. století význam pražských předměstských usedlostí trvale klesal. Největším obdobím úpadku pro Hřebenku i řadu dalších viničních usedlostí byla doba gründerského růstu nového města Smíchova, v poslední čtvrtině 19. století zapojeného do souvislého pásu pražské aglomerace. Usedlost pozbyla postupnou parcelací části pozemků svou tradiční zemědělskou funkci a posléze i roli venkovské rezidence. Její dispozice byla rozdělena na řadu obytných jednotek nejnižší sociální kategorie. Jediným rozsáhlejším zásahem, který dnes dokážeme v organismu usedlosti ztotožnit s obdobím druhé poloviny 19. století, je zaklenutí dnešního vestibulu v přízemí východního křídla čtyřmi plochými plackovými klenbami segmentového profilu. Na fotografiích z doby před velkou přestavbou ve 20. letech 20. století je patrný značně sešlý vzhled usedlosti. Omítky byly silně poškozené, na šindelové střeše ležely provizorní pásy lepenky.

Tento negativní vývoj se naštěstí podařilo zvrátit ve 20. letech 20. století. Ještě roku 1921 byl schválen regulační plán, počítající s demolicí usedlosti a jejím nahrazením dvěma řadami nájemních domů. Roku 1922 usedlost zakoupil arch. František Kavalír. Ten postupně prosadil proti vůli úřadů změnu regulačního plánu tak, aby bylo možné usedlost zachovat. Z roku 1924 pochází první série plánů na přestavbu usedlosti, počítajících kromě rozsáhlých změn v interiérech také s nástavbou podkrovního patra a především s výstavbou nového nájemního bytového domu v místě stodoly na severní straně. První verze projektu nebyla realizována. Někdy z doby po roce 1924 pochází série přepracovaných plánů, která se již podstatně více blíží skutečnému stavu. Vlastní usedlost byla využita jednak pro rezidenci majitele, architekta Františka Kavalíra a jeho rodiny, dále jako sídlo jeho projekční firmy a konečně jako nájemní byty. Při rekonstrukci, probíhající v letech 1926 – 28, byla podstatná část usedlosti nahrazena novostavbou nebo razantně přestavěna, takže ze starších konstrukcí zůstalo zachováno jen málo. Rozlišit nové (tedy Kavalírovy) a starší konstrukce je v mnoha případech prakticky nemožné, nejen kvůli stylovému prolínání obou etap výstavby, ale i kvůli průběžným změnám, prováděným během stavby, které máme částečně dokumentovány díky aktualizovaným plánům. Například na starších Kavalírových plánech autor předpokládal zachování poněkud šikmého severovýchodního nároží usedlosti, na pozdějších „plánech stavebních změn“ je již celé nároží navrženo k odstranění a obvodové zdivo je upraveno do podoby pravého úh10 m lu. Obdobná je i situace průjezdu. Zda šlo skutečně o změnu plánu, která přinesla likvidaci části konstrukcí (obvodového zdiva i portálu průjezdu a jeho klenby), nebo jen o upřesnění plánové dokumentace, není zcela zřejmé. Proto nelze ani zjistit, zda je placková klenba průjezdu a jeho hlavní portál ještě barokní, nebo zda je více či méně přesnou replikou. František Kavalír pojal přestavbu velmi velkoryse. Východní křídlo bylo v přízemí a patře využito pro rezidenční bydlení rodiny majitele, stejně jako patro jižního křídla. V přízemí východního křídla se pozornost soustředila především na dvojici prostor – vstupní halu a sousední vestibul. V první místnosti, sloužící jako hlavní vstup, autor invenčně využil krásný barokní malovaný strop, přenesený sem z patra, který doplnil o mobiliář ve stylu prvorepublikového traObr. 27: Hřebenka, půdorys patra usedlosti před novodobými úpravami (převzato z: F. Kavalír, o. c. v pozn. 3).

79


11.2.2008 11:47

stránka 80


Obr. 28: Hřebenka, první varianta projektu na rekonstrukci usedlosti – půdorys přízemí, arch. F. Kavalír, 1924 (Archív stavebního úřadu městské části Praha 5). Šedě vyznačeny konstrukce stávající, určené k zachování; žlutě konstrukce určené k demolici; červeně nově navržené konstrukce.

dicionalismu (šatní stěnu s věšáky), bohužel většinou nedochovaný. Reprezentativní ráz vykazovaly i oboje vstupní dveře. Odlišný charakter měl sousední vestibul se zachovanou plochou plackovou klenbou, sklenutou na střední sloup. Tato místnost byla ve východní stěně prolomena dvojicí zasklených oblouků otevřených přímo do zahrady. Protějškem prosvětlené východní zdi byla stěna západní, prolomená obloukem nově vybudovaného schodiště a oknem

80

s vitráží podle návrhu Václava Špály. Umělecký dojem z místnosti umocňoval krb v jižní stěně, opatřený mříží a reliéfem Jaroslava Horejce. Ostatní místnosti přízemí měly spíše obslužný charakter. V severním dílu byl situován byt domovníka, v jižních dvou dílech kuchyně, prádelna a pod nimi v nově vybudovaném suterénu kotelna ústředního vytápění. Nejzajímavější byl sled místností prvního patra, které bylo zcela nově rozděleno příčkami na dva nesymetrické trak-


11.2.2008 11:48

stránka 81


Obr. 29: Hřebenka, první varianta projektu na rekonstrukci usedlosti – půdorys patra, arch. F. Kavalír, 1924 (Archív stavebního úřadu městské části Praha 5). Šedě vyznačeny konstrukce stávající, určené k zachování; žlutě konstrukce určené k demolici; červeně nově navržené konstrukce.

ty. Půlkruhově zatočené schodiště z přízemí, prosvětle-né opět okny s vitrážemi podle návrhu V. Špály, ústí do krásné prostorné haly ve dvorním traktu. Také tato ústřední komunikační prostora patra je opatřená druhotně umístěným barokním záklopovým malovaným stropem. Pozoruhodné jsou i další interiérové detaily – zejména dvojice lavic a dřevěné zábradlí nad schodištěm. Z haly se vstupovalo do čtyř reprezentativních salonů, z nichž dva ve východním křídle jsou dosud opatřeny geometrickou nástropní štukovou výzdobou. Nelze vyloučit, že autor zde původně předpokládal osazení trámových stropů, jak naznačuje dobová plánová dokumentace. Na dispozici reprezentativní části východního křídla navázala vyhlídková

terasa při jižním průčelí, spojená s krytou nástavbou na altánu. Složitějším vývojem prošlo podkroví východního křídla. Původně zde byly plánovány (a snad i realizovány) kancelářské prostory projekční firmy Františka Kavalíra. Nedlouho po jeho smrti († 8. 9. 1932) bylo druhé patro východního křídla přeměněno na dva byty (třípokojový a dvoupokojový) a provedeny i další dílčí úpravy. Plánovou dokumentaci signoval stavitel Jan Svárovský. O poznání skromněji a s vyšším podílem zachovaných historických konstrukcí byla řešena úprava jižního křídla. Klenuté místnosti v přízemí byly částečně ponechány, částečně byla klenba nahrazena rovnými stropy. Jednotlivé

81


11.2.2008 11:48

stránka 82


Obr. 30: Hřebenka, realizovaná podoba půdorysu přízemí usedlosti a okolních budov (převzato z: F. Kavalír, o. c. v pozn. 3).

Obr. 31: Hřebenka, první varianta projektu na rekonstrukci usedlosti – severní průčelí (včetně předního nízkého křídla a nájemních domů po stranách), arch. F. Kavalír, 1924 (archív stavebního úřadu městské části Praha 5).

82


11.2.2008 11:49

stránka 83


Obr. 32: Hřebenka, upravená druhá varianta projektu na rekonstrukci usedlosti – severní průčelí (detail), arch. F. Kavalír, po roce 1924 (archív stavebního úřadu městské části Praha 5).

Obr. 33: Hřebenka, první varianta projektu na rekonstrukci usedlosti – jižní a východní průčelí (včetně nájemních domů po stranách), arch. F. Kavalír, 1924 (archív stavebního úřadu městské části Praha 5).

prostory byly využity pro garáže, sklad paliva a další doplňkové provozy. V patře byla zasklena původně otevřená pavlač. V jižním traktu vznikla dispozičně prakticky oddělená „intimní“ obytná jednotka, sestávající z dvou pokojů, šatny a hygienického zázemí. S reprezentační částí bytu v patře východního křídla byla propojena jen přes podestu obslužného schodiště. V podkroví jižního křídla byly původně doplňkové provozy – zejména komory a archív ke

kancelářím. Teprve druhotně došlo k úpravě této části dispozice na dva menší byty. Konečně největší změny se dotkly severního křídla. Na západ od průjezdu vznikla přibližně v půdorysném rozsahu bývalé stodoly rozměrná novostavba nájemního domu. Vertikální komunikaci tvoří dvojice nezávislých schodišť s kultivovanými architektonickými detaily. Na úrovni suterénu byly sklepy, na úrovni přízemí jen velmi skromné

83


11.2.2008 13:53

stránka 84


Obr. 34: Hřebenka, upravená druhá varianta projektu na rekonstrukci usedlosti – jižní a východní průčelí (včetně nájemních domů po stranách), arch. F. Kavalír, 1924 (archív stavebního úřadu městské části Praha 5). 10 m

bytové jednotky se společnými záchody, navázané na chodbu, spojující obě schodiště. Nad přízemím pak vznikla ještě dvě patra, obsahující vždy dvě až tři bytové jednotky s již standardní dobovou dispozicí o dvou až čtyřech pokojích. Zcela pozměněn byl vnější ráz budovy. Ta ztratila charakter poněkud zanedbaného předměstského zámečku a získala v podstatě moderní vzhled reprezentativní vily v duchu prvorepublikového tradicionalismu. Zatímco starší části budovy (východní a jižní křídlo) byly svým vzhledem poněkud historizující, vyuObr. 35: Hřebenka, půdorys suterénu (1. PP) s vyhodnocením stavebního vývoje (zpracoval a kreslil autor na podkladě různorodých plánů z archívu stavebního úřadu městské části Praha 5 a vlastních měření). Hnědě – hypotetická nejstarší stavební etapa ze druhé poloviny 17. až počátku 18. století; zeleně – mladší pozdně barokní a klasicistní úpravy z konce 18. a první třetiny 19. století; oranžově – zásahy ze druhé poloviny 19. století; žlutě – rekonstrukce usedlosti po roce 1924 (arch. F. Kavalír); šedě – zásahy ze druhé poloviny 20. století. Stropy a klenby jsou podloženy světlejší barevnou stupnicí. Legenda platí i pro následující plány.

84


11.2.2008 11:50

stránka 85


žívající barokní tvarosloví šambrán, římsy apod. (přestože rozvrh otvorů byl změněn), nově vystavěné severní křídlo mělo racionální průčelí, členěné jen pravidelným rastrem výřezů velkých okenních otvorů. Střídmý dekor nově doplňovaných částí vychází z pozdního art-deco. Dominantou severního křídla i celé stavby se stala schodišťová věž v severním průčelí, s výrazně vertikálními proporcemi a s dodatečně zasklenou vyhlídkovou terasou v nejvyšším – pátém podlaží. Z architektonického hlediska je zajímavé řešení jižní a západní strany jižního křídla (zde byla s uplatněním staršího zdiva vytvořena odpočinková nika s lavičkou), a dále pak nástavba ustupujícího druhého patra v rozsahu severního, východního a části jižního průčelí, využívající architektonicky zajímavý prvek předsazených sloupků z dřevěné kulatiny. Na severní fasádě, pod terasou v místě přístavby vyhlídkového altánu, byly druhotně osazeny plechové gotické dveře, zdobené heraldickými motivy českých lvů. Původ dveří se nepodařilo zjistit, s největší pravděpodobností však pocházejí z nějaké pražské stavby, přestavované ve 20. letech 20. století. Samostatnou kapitolou by byla úprava zahrady, provedená v geometrickém duchu a především pak stavba čelního křídla směrem do ulice s podloubím a prostory krámků (tržnice). Toto přední křídlo pohledově uzavřelo prostor náměstíčka před usedlostí a vlastní budovu skrylo pohledům zvenčí. Poněkud mimo osu bylo křídlo prolomeno průjezdem, s mříží realizovanou opět podle návrhu Jaroslava Horejce, který je též autorem reliéfu nad portálem. Součástí jednotné koncepce byla i výstavba dvou architektonicky výrazných bytových domů rovněž

10 m

Obr. 36: Hřebenka, půdorys přízemí (1. NP) s vyhodnocením stavebního vývoje. Obr. 37: Hřebenka, půdorys prvního patra (2. NP) s vyhodnocením stavebního vývoje.

85


11.2.2008 13:59

stránka 86


10 m

od F. Kavalíra, navazujících po stranách na nízké přízemní vstupní křídlo. Období po druhé světové válce bylo charakterizováno četnými utilitárními adaptacemi. V rezidenční části usedlosti byla umístěna nejprve zvláštní škola, poté mateřská školka. Tyto úpravy bohužel značně negativně zasáhly zejména do reprezentativních prostor východního křídla. Nejvíce utrpěla vstupní hala – místnost byla rozdělena příčkami, podstatná část barokního stropu byla zakryta, jižní část místnosti byla oddělena, a zanikl tak i původní mobiliář. Později byl příčkami rozdělen i vestibul. V patře byly negativně poznamenány prostory soukromé obytné části bytu v jižním křídle. Původní příčky byly zbořeny a nové postaveny v odlišných pozicích, což narušilo promyšlený rytmus okenních otvorů jednotlivých místností. V této podobě se budova dochovala dodnes. Přes řadu negativních (ve většině případů naštěstí reverzibilních) zásahů druhé poloviny 20. století Hřebenka zůstává jedinečnou architektonickou památkou pražského venkova, v níž se v neobvyklé harmonii spojuje barokní předměstská viniční usedlost s tradicionalisticky laděnou rezidencí architekta F. Kavalíra ze 20. let 20. století.

Obr. 38: Hřebenka, půdorys druhého patra (3. NP) s vyhodnocením stavebního vývoje. Obr. 39: Hřebenka, půdorys podkroví (4. NP) s vyhodnocením stavebního vývoje.

86


11.2.2008 11:51

stránka 87


10 m

Obr. 40: Hřebenka, půdorys čtvrtého patra věže a střech (5. NP) s vyhodnocením stavebního vývoje.

Prager Anwesen Hfiebenka Vorstädtische Anwesen gehören zu den bedeutungsvollsten Denkmälern der Prager Provinz. Einige dienten als Anwesen in Weinbergen, weitere als Wirtschaftshöfe oder als Lustschlösser und vorstädtische Villen der Bürger, des Adels und kirchlicher Institutionen. Die größte Konzentration war traditionell im Kataster Smíchov, besonders auf den Abhängen des Košíře-Baches. Hier steht auch das Anwesen Hřebenka Konskr.-Nr.107, heutzutage von Mietshäusern und Villen umschlossen. Die Existenz der Weinberge ist hier seit dem Ende des 15. Jahrhunderts belegt, erste sichere Nachrichten über das eigentliche Anwesen stammen aber erst vom Anfang des 18. Jahrhunderts. Der Kern des heutigen Baus ist am ehesten frübarock, aus der Zeit vorm Ende des 17. Jahrhunderts. Aus dieser Zeit hat sich das Fundament des dreiteiligen Wohnstockhauses erhalten, enthalten in dem heutigen dreiflügeligen Bau. Von seiner prunkvollen Bauausstattung haben sich sekundär verwendete gemalte frübarocke Einschubdecken erhalten. Wahrscheinlich irgendwann zur Wende des 18. und 19. Jahrhunderts wurde das Anwesen umgebaut und bis zu dem heutigen Grundrissausmaß erweitert. Der Ostflügel (das vorausgesetzte ursprüngliche Gebäude) wurde in der südlichen Richtung gedehnt, es entstand neu der Nordflügel mit der Durchfahrt und der großen Scheune und der Südflügel mit den gewölbten Stallungen im Erdgeschoss und der vorgesetzten gewölbten Arkaden-Pawlatsche. Im Verlauf der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts und zu Beginn des 20. Jahrhunderts ist das Anwesen beträchtlich in Verfall geraten. In der Zeit der Entwicklung der Wohnviertel von Smíchov hat man über seiner Abtragung und den Ersatz durch Mietshäuser überlegt.

Im Jahre 1922 hat das Anwesen der Architekt František Kavalír gekauft. Er hat die Änderung des Regulierungsplanes zu Gunsten der Erhaltung des Anwesens durchgesetzt und nach 1924 hat er einen großzügigen Umbau im kultivierten traditionalistischen Stil in Angriff genommen. Von dem älteren Gebäude wurde nur ein Minimum der ursprünglichen Konstruktionen erhalten. Der Nordflügel wurde durch ein Mietshaus ersetzt, der Ost- und Südflügel wurden zum repräsentativen Familiensitz hergerichtet und gleichzeitig zum Sitz des Entwurfsbüros von F. Kavalír. Bei den Herrichtungen wurden zugedeckte gemalte Decken gefunden, die dann in der Halle im Erdgeschoss und im Stockwerk neu eingebaut wurden. Das eigentliche Anwesen wurde durch weitere Objekte – den Eingangsflügel mit der Markthalle und zwei Mietshäuser ergänzt.

Abbildungen Abb. 1: Hřebenka (Praha/Prag 5), Situation auf der Karte des stabilen Katasters aus dem Jahre 1840. Abb. 2: Hřebenka, Gesamtansicht des Nordflügels mit der Durchfahrt und dem Treppenturm (alle Aufnahmen der Autor, falls nicht anders angeführt ist). Abb. 3: Hřebenka, Gesamtansicht des Südflügels von Südwesten. Abb. 4: Hřebenka, Aussichtsgartenlaube bei der südöstlichen Ecke des Gebäudes. Abb. 1: Hřebenka, Garten(Ost-)fassade des Ostflügels. Abb. 2: Hřebenka, Gesamtansicht des Hofraumes von Westen. Abb. 3: Hřebenka, Nordfassade des Nordflügels auf dem Foto vom Ende des 19. Jahrhunderts (übernommen von: F. Kavalír, o. c. in Anm. 3). Abb. 4: Hřebenka, Hof(Nord-)fassade des Südflügels auf dem Foto vom Ende des 19. Jahrhunderts (übernommen von: F. Kavalír, o. c. in Anm. 3).

87


11.2.2008 11:51

stránka 88

J. Pe‰ta - PraÏská usedlost Hfiebenka Abb. 5: Hřebenka, Ostflügel auf dem Foto aus der Zeit kurz nach der Beendigung der neuzeitlichen Herrichtungen (Übernommen von: F. Kavalír, o. c. in Anm. 3). Abb. 6: Hřebenka, Durchfahrt, Blick nach Süden. Abb. 7: Hřebenka, gemalte Einschubdecke in der ehemaligen Eingangshalle (Vorhalle) im Erdgeschoss. Abb. 8: Hřebenka, ehemaliges Vestibül (Halle) mit dem Kamin im Erdgeschoss. Abb. 9: Hřebenka, Detail eines Reliefs über dem Kamin, ein Werk von Jaroslav Horejc. Abb. 10: Hřebenka, Eingangshalle (Vorhalle) mit der gemalten Einschubdecke und der ursprünglichen Ausstattung auf dem Foto aus der Zeit kurz nach der Beendigung der neuzeitlichen Herrichtungen (Übernommen von: F. Kavalír, o. c. in Anm. 3). Abb. 11: Hřebenka, eingebaute Bank im ehemaligen Vestibül im Erdgeschoss. Abb. 12: Hřebenka, Detail der gotischen Blechtür, sekundär verwendet im Erdgeschoss auf der Südseite des Objektes unter der Terrasse. Abb. 13: Hřebenka, Halle im ersten Stock des Ostflügels, Gesamtansicht von Norden. Abb. 14: Hřebenka, Halle im ersten Stock des Ostflügels, Gesamtansicht von Süden. Abb. 15: Hřebenka, Halle im ersten Stock des Ostflügels, Detail der sekundär verwendeten gemalten Einschubdecke. Abb. 16: Hřebenka, Halle im ersten Stock des Ostflügels, sekundär verwendete Decke über der Apsis des Treppenhauses. Abb. 17: Hřebenka, Salon im ersten Stock des Ostflügels. Abb. 18: Hřebenka, Detail der Decke über der Terrasse der Aussichtsgartenlaube. Abb. 19: Hřebenka, hinteres Treppenhaus im Nordflügel mit dem erhaltenen Holzgeländer. Abb. 20: Hřebenka, Relief „Architekt“ auf dem Gitter des Eingangstores. Abb. 21: Hřebenka, Relief „Maurer“ auf dem Gitter des Eingangstores. Abb. 22: Hřebenka, Grundriss des Erdgeschosses des Anwesens vor den neuzeitlichen Herrichtungen (Übernommen von: F. Kavalír, o. c. in Anm. 3). Abb. 23: Hřebenka, Grundriss des Stockwerkes des Anwesens vor den neuzeitlichen Herrichtungen (Übernommen von: F. Kavalír, o. c. in Anm. 3). Abb. 24: Hřebenka, erste Variante des Projektes für die Rekonstruktion des Anwesens – Grundriss des Erdgeschosses, Arch. F. Kavalír, 1924 (Archiv des Bauamtes des fünften Stadtteils Prag). Grau bezeichnet – bestehende Konstruktionen, bestimmt zur Erhaltung; gelb bezeichnet – Konstruktionen bestimmt zur Demolierung; rot bezeichnet – neu entworfene Konstruktionen. Abb. 25: Hřebenka, erste Variante des Projektes für die Rekonstruktion des Anwesens – Grundriss des Stockwerkes, Arch. F. Kavalír, 1924 (Archiv des Bauamtes des fünften Stadtteils Prag). Grau bezeichnet – bestehende Kon-

88

struktionen, bestimmt zur Erhaltung; gelb bezeichnet – Konstruktionen bestimmt zum Abbruch; rot bezeichnet – neu entworfene Konstruktionen. Abb. 26: Hřebenka, realisierte Gestalt des Grundrisses des Erdgeschosses des Anwesens und der benachbarten Gebäude (Übernommen von: F. Kavalír, o. c. in Anm. 3). Abb. 27: Hřebenka, erste Variante des Projektes für die Rekonstruktion des Anwesens – Nordfassade (einschließlich des vorderen niedrigen Flügels und Mietshäuser an den Seiten), Arch. F. Kavalír, 1924 (Archiv des Bauamtes des fünften Stadtteils Prag). Abb. 28: Hřebenka, bearbeitete zweite Variante des Projektes für die Rekonstruktion des Anwesens – Nordfassade (Detail), Arch F. Kavalír, nach 1924 (Archiv des Bauamtes des fünften Stadtteils Prag). Abb. 29: Hřebenka, erste Variante des Projektes für die Rekonstruktion des Anwesens – Süd- und Ostfassade (einschließlich Mietshäuser an den Seiten), Arch. F. Kavalír, 1924 (Archiv des Bauamtes des fünften Stadtteils Prag). Abb. 30: Hřebenka, bearbeitete zweite Variante des Projektes für die Rekonstruktion des Anwesens – Süd- und Ostfassade (einschließlich Mietshäuser an den Seiten), Arch F. Kavalír, 1924 (Archiv des Bauamtes des fünften Stadtteils Prag). Abb. 31: Hřebenka, Grundriss des Souterrains (1. U. G.) mit der Auswertung der Bauentwicklung (verarbeitet und gezeichnet von dem Autor auf Grundlage von verschiedenen Plänen aus dem Archiv des Bauamtes des fünften Stadtteils Prag und eigener Messungen). Braun – hypothetische älteste Bauetappe aus der zweiten Hälfte des 17. – Anfang des 18. Jahrhunderts; grün – jüngere spätbarocke und klassizistische Herrichtungen vom Ende des 18. und dem ersten Drittel des 19. Jahrhunderts; orange – Eingriffe aus der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts; gelb – Rekonstruktion des Anwesens nach 1924 (Arch. F. Kavalír); grau – Eingriffe aus der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Decken und Gewölbe sind mit einer helleren Farbenskala unterlegt. Die Legende gilt auch für folgende Pläne. Abb. 32: Hřebenka, Grundriss des Erdgeschosses (1. O. G.) mit der Auswertung der Bauentwicklung. Abb. 33: Hřebenka, Grundriss der ersten Stockes (2. O. G.) mit der Auswertung der Bauentwicklung. Abb. 34: Hřebenka, Grundriss des zweiten Stockes (3. O. G.) mit der Auswertung der Bauentwicklung. Abb. 35: Hřebenka, Grundriss des Dachbodens (4. O. G.) mit der Auswertung der Bauentwicklung. Abb. 36: Hřebenka, Grundriss des vierten Stockes des Turmes und der Dächer (5. O. G.) mit der Auswertung der Bauentwicklung. (Übersetzung J. Kroupová)

materiálie

11.2.2008 13:00

stránka 89


Obr. 1: Stvolínky (okres Česká Lípa), kostel Všech svatých, celková situace, pohled od severozápadu (není-li uvedeno jinak, všechny snímky autorky, 2006).

Nové poznatky ke stavebnímu v˘voji kostela V‰ech svat˘ch ve Stvolínkách Helena Ammerich – Eli‰ka Fechnerová – Zoi Spyranti

Úvod

tu. Lze si jen přát, aby se námi pořízený průzkum nestal posledním podrobným zachycením této cenné kulturní památky před jejím zánikem. Ačkoli se jedná o venkovskou sakrální stavbu regionálního významu, domníváme se, že téma může být zejména vzhledem k použité metodě dokumentace zajímavé také pro širší odbornou veřejnost. Tato metoda, stručně nastíněná níže, vychází z praxe zprostředkované nám v průběhu postgraduálního studia památkové péče na Technické univerzitě v Berlíně (stavebněhistorický průzkum stvolíneckého farního kostela jsme zpracovávali jako závěrečnou práci v rámci tohoto studia).2) Metoda strukturovaného textu, propojeného s obrazovou dokumentací (tzv. raumbuch), stejně jako podrobná plánová dokumentace, zachycující také různé nepravidelnosti, deformace a poškození konstrukcí a jejich prvků, jsou v našem prostředí zatím spíše ojedinělé; v tomto smyslu snad může být náš příspěvek určitou inspirací.

Stavebnímu vývoji farního kostela Všech svatých ve Stvolínkách (okres Česká Lípa) byl již v nejnovější době věnován badatelský zájem, a sice v rámci šířeji založené práce o románské a gotické sakrální architektuře českolipského okresu.1) Tato záslužná studie věnuje v první řadě pozornost středověkému původu kostela, i zde však vzhledem ke svému spíše orientačnímu charakteru ponechává některé otázky nezodpovězené nebo sporné. Cílem podrobného průzkumu, jehož výsledky zde předkládáme, bylo nejen pokusit se osvětlit tyto problematické body, a přispět tak k úplnějšímu poznání sakrálních staveb středověkého původu v regionu, nýbrž především podat pokud možno komplexní obraz stavebního vývoje kostela ve všech etapách jeho existence, a vytvořit tak spolehlivý základ pro postupnou památkovou obnoObr. 2: Stvolínky, pohled na jižní zástavbu návsi s kostelem Všech svatých v pozadí, historický snímek asi z 1. třetiny 20. století (NPÚ, ústřední pracoviště Praha, sbírka fotodokumentace, Stvolínky, inv. č. F45.105). vu značně poškozeného objek-

89

materiálie

11.2.2008 13:00

stránka 90

H. Ammerich, E. Fechnerová, Z. Spyranti - Nové poznatky ke stavebnímu v˘voji ...

Obr. 3: Stvolínky, výřez z císařského otisku mapy stabilního katastru, 1843 (originál uložen v Ústředním archivu zeměměřičství a katastru Zeměměrického úřadu v Praze, sign. B2/a/6 C7522).

Plánová dokumentace, a sice půdorys, podélný řez, příčný řez a pohledy na všechna průčelí kromě presbytáře, byla zhotovena v měřítku 1 : 50. Téměř všechny podstatné nálezové situace bylo možné zachytit v těchto plánech, proto bylo upuštěno od zhotovení druhého půdorysu v úrovni nad emporou. Jedinou výjimku představují stopy dvou zazděných hrotitých okenních otvorů v jižní zdi lodi, patrné v interiéru, pro jejichž zachycení byl zhotoven částečný pohled. Půdorys a oba řezy jsou podrobným ručním zaměřením; tyto výkresy vznikaly přímo na místě (za pomoci kreslícího prkna upevněného na stativu), s možností okamžité zpětné vazby a případné korekce. Kreslili jsme versatilkami na speciální fólii, jejímiž podstatnými výhodami jsou kromě transparentnosti zejména odolnost vůči vlhkosti a teplotním vlivům (je možné kreslit i za mírného deště, fólie se neroztahuje ani nesmršťuje) a možnost relativně snadného odstranění nečistot. Nevýhodou je pak skutečnost, že kresba se časem – v řádu několika let – ztrácí. Proto bylo nutné takto zhotovené plány oskenovat, přičemž problematičnost vytisknutých kopií z hlediska trvanlivosti, stejně jako uchovávání v elektronické podobě, je v tomto případě zřejmá. Jako jediná možnost zajištění dlouhodobé existence plánů se nám v současnosti jeví režim jejich pravidelné reprodukce v tištěné i elektronické podobě. Základní vodorovná referenční rovina (± 0), na níž byl zaměřován půdorys a od níž byly měřeny výšky, byla nivelována pomocí hadicové vodováhy, a to tak, aby protínala pokud možno všechny okenní i dveřní otvory přízemí. Pouze okno kaple sv. Anny a okénko podvěží leží vinou výškové-

90

ho rozdílu nad touto rovinou. Dle potřeby byly stanoveny další referenční roviny v úrovni nad emporou, v krovu a v jednotlivých podlažích věže. Základem zaměření byla dále referenční ortogonální síť, vytyčená pomocí mechanického teodolitu kolem objektu a v interiéru. Z takto stanovených bodů byly měřeny základní kontury půdorysu prostřednictvím teodolitu. V interiéru pak byla vedle teodolitu použita metoda měření pásmem vždy ze tří různých bodů na referenčních liniích (tyto byly „zviditelněny“ pomocí napjaté zednické šňůry). Detaily byly doměřovány skládacím metrem. Pro měření některých výšek byl použit laserový dálkoměr. Prostředky, které jsme měli k dispozici, nebylo možné promítnout svislé roviny řezů do pater věže ani do krovu. Jednotlivá podlaží věže (od 2. NP včetně) jsme v příčném řezu umístili na základě svislé osy, přenášené prostřednictvím zednického olůvka. Tato metoda neumožňovala ur-

Obr. 4: Stvolínky, kostel Všech svatých, celkový pohled od severu.

materiálie

11.2.2008 13:00

stránka 91


čit případná pootočení konstrukcí vzhledem k přízemí, proto jsou tyto části výkresu méně přesné. Krov nad lodí a presbytářem byl po úroveň prvních hambálků zaměřen s maximální možnou přesností vzhledem k vodorovné referenční rovině, horní úroveň je zpracována schematicky. Krov a střecha věže musely být v příčném řezu vypuštěny, neboť zde nebylo možné zajistit dostatečnou bezpečnost práce. V kapli sv. Anny musela být práce kvůli nebezpečí zřícení přerušena, proto již nedošlo k zaměření klenby se štukovými zrcadly a okenní výplně. Pohledy byly zhotoveny pomocí fotogrammetrie. Digitální snímky, zachycující části fasád (bohužel nebylo možné vyfotografovat vhodné celky) byly pomocí počítačového programu ArchIMDIS3) zkonvertovány do kolmých pohledů, překresleny Obr. 5: Stvolínky, kostel Všech svatých, celkový pohled od jihovýchodu. v CAD programu a výkresy spojeny na základě referenčních bodů. Vzhledem k omezené přesnosti takto zvolené metody byla správnost výkresů ověřována na základě údajů z ručně zaměřených plánů a z polních náčrtů; odhalené drobné nepřesnosti byly zkorigovány. Samotný terénní průzkum probíhal zásadně nedestruktivně. Část významných nálezů byla odkryta opadem omítek a nátěrů v důsledku dlouholetého zanedbávání údržby nebo vandalismu, část díky sondám, provedeným zřejmě v rámci výše zmíněného předchozího průzkumu. Důležitým pracovním prostředkem terénního průzkumu byl již zmíněný tzv. raumbuch (soupis prostor), jehož předem stanovená pevná struktura byla vodítkem systematického a co možná nejúplnějšího zachycení poznatků. V textových stranách byly důsledně ve sloupcích rozObr. 6: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér, pohled z kruchty k východu. lišeny části popisné a interpretační, což usnadní případnému uživateli orientaci a kriticvázat na již publikované údaje.4) Nové podrobné zpracování archivní rešerše se přesto ukázalo být velmi užitečným, ký přístup k textu. V interpretační části byly již zohledněneboť přineslo dosud neznámé informace, z nichž některé ny také poznatky archivní rešerše a dendrochronologickéjsou zcela zásadní pro poznání stavebního vývoje objektu. ho průzkumu. Protějškem textových stran jsou strany, Vybrané dřevěné konstrukce byly dendrochronologicobsahující fotodokumentaci a dle potřeby jiný obrazový maky datovány.5) teriál, jako zmenšené plány nebo náčrty (ukázka viz obr. 9). V případě archivního průzkumu bylo možné zčásti na-

91

materiálie

11.2.2008 13:00

stránka 92


Obr. 7: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér, pohled k západu.

a 92

materiálie

11.2.2008 13:01

stránka 93


Struãné dûjiny obce a anal˘za její historické urbanistické struktury

Stvolínky (německy Drum) se nacházejí v jižní části českolipského okresu, 8 km jihovýchodně od České Lípy. Ves leží na Bobřím potoce, v širokém údolí mezi hřebenem východního Českého středohoří na severozápadě a divokou skalnatou oblastí Kokořínska na jihovýchodě. Okolní krajině dominuje vrch Ronov se zříceninou stejnojmenného hradu, vypínající se jižně od obce. Východně od Stvolínek leží již ve středověku založená soustava chovných rybníků při obci Holany. Vesnicí prochází frekventovaná silnice, spojující okresní města Česká Lípa a Litoměřice. Z hlediska půdorysné struktury se obec člení na dvě části: jednak na levém (severním) břehu potoka ležící centrum s návsí, zámkem (bývalou vodní tvrzí) a kostelem, jednak část pravobřežní s řídkou, silně rozptýlenou zástavbou a hřbitovem s pozdně gotickou, barokně přestavěnou kaplí sv. Justa.

Prostorem určujícím obraz obce je rozlehlá náves, kterou prochází průjezdní komunikace. Uzavřený čtvercový charakter tohoto prostoru byl silně narušen v době po 2. světové válce, kdy byla zbořena zástavba na západní straně; náves tak byla rozšířena západním směrem. Levobřežní část obce při návsi charakterizuje patrová, zděná a omítaná, zčásti řadová zástavba domů zemědělských usedlostí z 19. století, převážně okapově orientovaných. Kromě prostoru návsi je tato zástavba soustředěna především v severozápadním směru, podél cesty do Valteřic a Horní Police. Pouze v rozptýlené zástavbě jižně od Bobřího potoka jsou patrné pozůstatky roubené architektury. Veškerou zástavbu jihozápadně od návsi tvoří zámek, obklopený zbytky vodního příkopu, a k němu náležející, jen zčásti dochované hospodářské budovy. Vinou výše zmíněné proluky stojí dnes zámecká budova oproti historickému stavu přímo na rozšířené návsi. Na areál zámku navazuje západně zcela zanedbaný zámecký park. V bezprostřední blízkosti zámku, východně od něj, stojí farní kostel

b Obr. 8: Stvolínky, kostel Všech svatých, plánová dokumentace: a – půdorys; b – příčný řez; (originál v měřítku 1 : 50; měřily a kreslily autorky, 2006).

93

materiálie

11.2.2008 13:01

stránka 94


c

d Obr. 8: Stvolínky, kostel Všech svatých, plánová dokumentace: c – podélný řez; d – pohled na západní průčelí (do výšky nasazení korunní římsy); e – pohled na jižní průčelí (bez závěru; do výšky nasazení korunní římsy); f – pohled na jižní zeď lodi v úrovni nad emporou s nálezy špalet dvou zazděných hrotitých okenních otvorů (originál v měřítku 1 : 50; měřily a kreslily autorky, 2006).

94

materiálie

11.2.2008 13:02

stránka 95


e

f Všech svatých. Od prostoru návsi je oddělen nepravidelnou zástavbou její jižní strany. Fara stojí východně od kostela. Nejstarší písemná zmínka o Stvolínkách pochází z roku 1197, kdy Hroznata odkázal ve své závěti újezd zvaný „Stvolenec“ svému příbuznému Zdeslavovi a jeho dvěma bratrům. Další zmínka existuje k roku 1226. Tyto prameny spolu s archeologickými nálezy z okolí dokládají, že tato oblast byla osídlena již v době rané fáze kolonizace zřejmě někdy v průběhu 12. století. Jednalo se tehdy ovšem o sídelní enklávu v takřka neobydleném kraji.6) V polovině 14. století náležela ves „Stvolenka“, zvaná též „Drum“, drobnému šlechtickému rodu Kluků ze Stvolínek, jehož potomci jsou ještě v roce 1426 jmenováni jako patroni kostela.7) Nejpozději od této doby zde existuje vodní tvrz, která byla dle literatury postavena pravděpodobně kolem roku 1350.8) V téže době je ve Stvolínkách doložen farní kostel (1352).9) Pravděpodobně teprve na počátku 15. století byl na vrchu nad obcí vystavěn již zmíněný hrad Ronov, který je poprvé připomínán v roce 1429 jako majetek bratří Jaroslava a Jindřicha Berků z Dubé a tomuto šlechtickému rodu patřil prokazatelně ještě v roce 1437. Snad nedlouho poté přešly hrad i ves Stvolínky s vodní tvrzí do rukou Viléma z Ilburka, který je ovšem na Ronově doložen až k roku 1488.10)

Po smrti Viléma z Ilburka v roce 1489 zdědil Stvolínky jeho syn Vilém II. V této době se sídlo připomíná jako městečko (1505). Když Vilém II. z Ilburka v roce 1538 zemřel, přešlo zboží do rukou jeho vdovy Anežky z Helfštejna. Po roce 1550 jej zdědila její dcera Anna, provdaná za příslušníka starého slezského šlechtického rodu Jindřicha Kurzbacha z Trachenbergu. Jejich syn Jindřich II. Kurzbach z Trachenbergu sídlil ve Stvolínkách s manželkou Evou z Vartenberka do své smrti v roce 1590. Přes vnučku Evu připadl majetek Jáchymu Malcánovi z Pencelínu, který jej v roce 1603 prodává Alžbětě z Vartenberka. Vartenberkové vlastnili Stvolínky pouze několik let; již v roce 1608 je spolu s pustým hradem Ronovem prodali Adamu Hrzánovi z Harrasova. V majetku tohoto šlechtického rodu byly Stvolínky do roku 1642, poté muselo být zboží pro vysoké zadlužení prodáno. Takto připadlo v roce 1647 pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Harrachu, který jej v roce 1654 věnoval nově založenému biskupství v Litoměřicích. V jeho vlastnictví zůstaly Stvolínky až do 20. století; zámek sloužil jako biskupská letní rezidence.11) Stvolínky byly centrem velkostatku, zahrnujícího ještě dvě další farnosti. Historická půdorysná struktura je dobře patrná na mapě stabilního katastru z roku 1843 (obr. 3). Zvláště nápadný je pravidelný ortogonální charakter prostoru návsi s pře-

95

materiálie

11.2.2008 13:02

stránka 96


Obr. 9: Stvolínky, kostel Všech svatých, raumbuch – ukázka dvoustrany.

96

materiálie

11.2.2008 13:02

stránka 97


Obr. 10: Stvolínky, kostel Všech svatých, vyhodnocení stavebního vývoje.

vážně štítově orientovanými domy, poukazující na plánovité založení sídla. To lze nepochybně spojovat s vrcholně středověkou kolonizací 13. a 1. poloviny 14. století, která v tomto regionu přinesla nejen mnoho založení lesních lánových vsí „na zeleném drnu“, ale i reorganizaci stávajících sídel. Zdá se, že právě toto byl případ Stvolínek. Ve prospěch této teze hovoří nejen pravidelná struktura historického jádra sídla, zmiňovaného již na sklonku 12. století, ale i toponomastické indicie. V prvních písemných zmínkách z let 1197 a 1226 je místo nazýváno Stvolenec, resp. Stvoleník. Jedná se o jméno staročeského původu s významem „pozemek, les, kde roste stvol“. V roce 1352 je již souběžně s českým názvem doloženo německé jméno Drum, znamenající „konečná část, konec“.12) Vedle pravidelného půdorysu severně od potoka zaujme již zmíněná řídká a rozptýlená zástavba na opačném břehu. Tato diskrepance vedla některé badatele k domněnce, že by se zde mohlo nacházet starší, koncem 12. století zmiňované sídlo rané kolonizace; pro tuto hypotézu však nebyly uvedeny žádné další podpůrné argumenty.13) Nejasná zůstává i otázka, zda vrcholně středověké založení sídla respektovalo již existující stavby vodní tvrze a kostela, nebo zda tyto vznikly teprve současně nebo dokonce o něco později než plánovitá ves. Nepravidelná půdorysná struktura jižní zástavby návsi (mezi návsí a kostelem) nasvědčuje tomu, že tato patrně vznikla teprve se-

kundárně a že kostel původně uzavíral velkoryse založenou obdélnou náves na jejím dolním konci při potoce. Také vodní tvrz tedy zřejmě ležela přímo na návsi, a sice na její západní straně. Na základě této půdorysné souvislosti a písemných pramenů, dokládajících existenci tvrze i kostela již v polovině 14. století (viz výše), se domníváme, že obě stavby pocházejí nejpozději z doby plánovitého založení sídla někdy v průběhu 13. století. Nápadná je také bezprostřední blízkost kostela a bývalé vodní tvrze, která nasvědčuje vzájemné souvislosti jejich vzniku; za další indicii společného vzniku nebo závislosti obou staveb by pak mohla být pokládána poloha kostela na dolním konci návsi při potoce s poukazem na skutečnost, že pro zakládání sakrálních staveb byla obvykle – tam, kde to bylo možné – vybírána vyvýšená místa. V nejnovější literatuře byla na základě bezprostředního sousedství obou staveb dokonce vyslovena domněnka, že se původně mohlo jednat o tzv. vlastnický kostel. Tato hypotéza předpokládá starší, snad ještě raně středověký vznik staveb, v každém případě však předcházející plánovitému založení vsi.14) Teorie vlastnických kostelů byla ovšem v nedávné době přesvědčivě zpochybněna ve prospěch teorie rozsáhlých zakladatelských práv donátorů ještě hluboko ve 14. století.15) Pokud pak jde o samotnou možnost raně středověkého původu obou staveb, nelze ji v současné době potvrdit, ani zcela vyloučit. K opatrnosti nabádá skutečnost, že nejstarší dochované kon-

97

materiálie

11.2.2008 13:02

stránka 98


Obr. 11: Stvolínky, kostel Všech svatých, portál průchodu z kaple sv. Anny do lodi – původního venkovního vstupu od severu, pohled z kaple, stav v roce 1996 (NPÚ, územní odborné pracoviště Liberec, sbírka fotodokumentace, č. neg. 119863, foto Roman Kursa).

strukce tvrze jsou na základě stavebněhistorického průzkumu datovány až do doby kolem poloviny 14. století16) a ani současná kostelní stavba neposkytuje indicie pro starší než vrcholně středověký původ (viz níže – stavební vývoj kostela). Dle současného stavu poznání tedy neexistují hmotné ani písemné prameny, které by zmíněnou tezi podpořily. Vzájemné souvislosti vzniku tvrze, kostela a plánovitě založené vsi, případně také písemnými prameny doloženého staršího sídla, by snad v budoucnosti mohl osvětlit pouze archeologický průzkum. Struãn˘ popis objektu

Zděná omítaná stavba kostela je podélná, jednolodní, s presbytářem na půdorysu mírně stlačeného půlkruhu. Kostel je orientovaný. K lodi na severu přiléhá šestipodlažní hranolová věž, do koutu věže a severní zdi lodi je vestavěna kaple sv. Anny. Na presbytář a východní zeď věže navazuje patrová přístavba sakristie s oratoří. Fasády kostela jsou omítané; průčelí lodi a presbytáře jsou členěna pilastry s hlavicemi zdobenými čabrakami a s hladkými dříky (pouze nárožní pilastry severozápadního a jihozápadního nároží lodi mají dříky iluzivně kvádrované) a zakončena profilovanou korunní římsou. Dveřní otvory mají převážně jednoduchá pravoúhlá pískovcová ostění, okenní otvory jsou vesměs zakončeny stlačenými oblouky (pouze okna presbytáře mají záklenky tvaru plných půlkruhů) a rámovány profilovanými šambránami. Pro dosažení symetrie jsou užita slepá okna. Základní plochy mají žlutou barevnost, články jsou odsazeny v lomené bílé. Pod

98

Obr. 12: Stvolínky, kostel Všech svatých, relikt portálku v jižním průčelí lodi (část půlkruhem zakončeného ostění patrná vpravo od šambrány mladšího okenního otvoru).

opadávající dvouvrstvou omítkou je patrná souvisleji dochovaná starší jednovrstvá vápenná utahovaná omítka, jejíž povrch je nabílen a pekován. Průčelí věže jsou členěna jednoduchými kamennými kordonovými římsami a lizénovými rámy. Na severní straně přístavby sakristie s oratoří jsou vsazeny čtyři kamenné renesanční figurální náhrobníky; další malý renesanční náhrobník je osazen ve východním průčelí přístavby. Loď je krytá valbovou střechou; věž má čtyřbokou báň s lucernou. Kaple sv. Anny má pultovou střechu, přístavba sakristie s oratoří valbu. Střechy jsou kryty bobrovkami, kromě věže, která má plechovou krytinu. Objekt je v současnosti přístupný dveřmi na východní straně sakristie; většina ostatních venkovních vstupů byla v rámci zamezení vandalskému ničení zazděna. V době před provedením tohoto opatření představoval hlavní přístup do lodi západní vstup; od severu byla loď zvenku přístupná přes kapli sv. Anny. Do lodi je vestavěna třístranná zděná empora, podklenutá plackami do pasů a nesená hranolovými pilíři, které zároveň podpírají plochý omítaný strop s fabionem. Výstupy na emporu, umístěné v severozápadním a jihozápadním koutu lodi, jsou přístupné venkovními dveřními otvory a od prostoru lodi oddělené tenkými cihelnými příčkami na zaobleném půdoryse. Presbytář se do lodi otvírá stlačeným vítězným obloukem. Již zmíněný průchod do kaple sv. Anny v severní zdi byl na straně do kaple opatřen jednoduchým půlkruhovým pískovcovým portálem (rozlámaný na kusy dnes leží v lodi). Ve východní části severní zdi lodi je proražen vstup do podvěží s pravoúhlým pískovcovým portálkem, obráceným do lodi. Loď osvětlují v úrovni nad emporou dvě okna z jihu a po jednom okně na západní a severní straně, pod emporou pak tři jižní okna. Se-

materiálie

11.2.2008 13:02

stránka 99


Obr. 13: Stvolínky, kostel Všech svatých, zazděné hrotité okno v jižní ose západního průčelí lodi.

Obr. 14: Stvolínky, kostel Všech svatých, horní část špalety zazděného hrotitého okna v jižní ose západní zdi lodi, patrná z interiéru nad kruchtou.

verní, západní a jižní zdi lodi jsou vystavěny z lomového, resp. sbíraného kamene na vápennou maltu, v horních partiích z pískovcových kvádrů s příměsí cihel. Této nadezdívce odpovídá konstrukce východní zdi s vítězným obloukem. Stropní konstrukce je povalová, omítaná na rákos. Ze zařízení se v lodi dochovaly pouze mensy obou postranních oltářů, přisazené v prostoru pod emporou k východní zdi. Presbytář na půdorysu mírně stlačeného půlkruhu je zaklenut plackou a v samotném závěru sférickými trojúhelníky do pasů. Prostor je osvětlen prostřednictvím dvou půlkruhem zakončených oken s barevnými vitrážovými výplněmi s figurálními náměty. Na severu se do presbytáře otvírá široké, stlačeným obloukem zakončené okno oratoře. Zdivo je vystavěno z pískovcových kvádrů, konstrukce klenby je cihelná. Jedinými pozůstatky zařízení je mensa hlavního oltáře a konstrukce výstupu na kazatelnu na severní straně. Konstrukce krovu nad lodí a presbytářem je hambálková s hambálky ve dvou úrovních a s ležatou stolicí. V plných vazbách jsou vazné trámy a hambálky v podélné centrální rovině krovu vynášeny věšadly ze dvou trámů, spojených železnými spoji. Hranolová věž je do výšky 5. NP zděná z větších nepravidelných pískovcových kvádrů. Konstrukce zdiva nejvyššího 6. NP je cihelná. Valeně zaklenuté podvěží je přístupné vstupy z lodi a ze sakristie. V průchodu do lodi je vsazen půlkruhový pískovcový portálek, pohledovou stranou obrácený směrem k lodi. K severní zdi přiléhají dřevěné schody výstupu do 2. NP a vyšších podlaží věže. Od 2. NP byla věž přístupná také po krytých venkovních schodech (dnes zhroucených), přisazených k její západní straně; dochovaný průchod z těchto schodů má vně jednoduché pískovco-

vé ostění. Ve zvonovém patře (5. NP) jsou velká zvuková okna s hrotitými záklenky. Dřevěná zvonová stolice je dnes bez zvonů. V posledním podlaží věže se nachází rámová prostorová konstrukce, podpírající krov. V severozápadním koutě stával hodinový stroj; prostup pro jeho závaží s prkenným bedněním prochází do 3. NP. Přístavba kaple sv. Anny má obdélný půdorys, je zaklenuta dvěma poli placek do pasů; na západním klenebním poli je dochováno štukové zrcadlo, východní pole je částečně zřícené. Prostor je od západu osvětlován velkým oknem pozdně barokního tvarosloví. Obvodové zdi jsou vystavěny z pískovcových kvádrů. Mobiliář se nedochoval. Patrová přístavba sakristie je vystavěná z pískovcových kvádrů, zvenku přístupná dveřním otvorem na východní straně. Vstup do oratoře se nachází ve 2. NP věže. Strop sakristie má omítaný podhled s fabionem, stropní podhled v oratoři chybí. Stavební v˘voj

Středověký kostel Farní kostel ve Stvolínkách je poprvé zmíněn v rejstříku papežských desátků z roku 1352. „Drow sive Stwolenca“ byla tehdy farnost v litoměřickém arcijáhenství a českolipském děkanátu, která platila papežský desátek v roční výši 24 grošů, a patřila tak v rámci děkanátu ke středně zámožným beneficiím.17) Otázka počátků této písemnými prameny doložené středověké stavby zůstává nejasná. Výše jsme již na základě rozboru půdorysné struktury vyslovili domněnku, že vznik kostela v jeho současné poloze souvisí nejpozději s plánovitým založením vsi ve 13. století. Vzhledem k doložené

99

materiálie

11.2.2008 13:02

stránka 100


statky písemnými prameny doloženého středověkého kostela dochovaly v dnešním objektu. Až do počátku 17. století jsme při rekonstrukci stavebního vývoje odkázáni pouze na hmotné prameny. Středověké konstrukce v dnešní stavbě prokázal již dřívější, výše častěji zmiňovaný průzkum v rámci studie o středověké sakrální architektuře českolipského okresu.20) Výsledky této práce náš podrobný stavebněhistorický průzkum částečně potvrdil a rozšířil o významné nálezy, částečně však přehodnotil. Nejstarší doloženou stavební fází je loď, kterou lze na základě jednoho funkčního dveřního otvoru na severu, čtyř zazděných hrotitých oken (po dvou na záObr. 15: Stvolínky, kostel Všech svatých, prostor krovu kaple sv. Anny, pohled k západu. Vlevo severní zeď padní a jižní straně) a pozůstatlodi s patrnou linií horního zakončení původně v exteriéru se uplatňující omítky; nad touto linií neomítaná nadezdívka z pískovcových kvádrů. ků zazděného jižního portálku jednoznačně připsat gotice (obr. 8 d, e, f ; 11–14). Na rozdíl od shora uvedené studie, která předpokládá v lodi dvě gotické stavební fáze, jsme toho názoru, že se jedná pouze o fázi jednu. Autoři zmíněné studie argumentují údajnou odlišnou formou zazděného gotického okna v jižní ose západního průčelí, kterému ve srovnání s ostatními gotickými okny přisuzují ostřejší hrotitý oblouk; na tomto základě hodnotí tento otvor jako pozůstatek starší gotické fáze. Protože však všechna čtyři zachycená gotická okna vykazují jinak zcela přesvědčivou podobnost, pokud jde o jejich polohu ve zdi, rozměry i formu, byly dle našeho názoru v tomto případě mylně interpretovány nepravidelnosti povrchu exteriérové omítky v oblasti tohoto zazděného okna. Právě při vrcholu hrotitého oblouku se zde totiž nachází novější omítková vysprávka, jejíž tvar skutečně jako by naznačuje ostřejší hrot, dle našeho názoru je však zavádějící (srov. obr. 8 d). Jednoznačně proti odlišnosti tohoto okenního otvoru vůči ostatním pak hovoří hrotitá nika na vnitřní Obr. 16: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér, stopy špalety otvoru ve středstraně západní zdi lodi (obr. 14). Tento výklenek je dochoní ose západní zdi lodi, narušeného mladším oknem (patrné při obou stranách parapetu). vanou horní částí špalety uvedeného okna, která však dle provedeného zaměření nevykazuje naprosto žádné rozdíly existenci sídla již na konci 12. století však není vyloučen ani oproti dochovaným stopám špalet dvou gotických oken v jižstarší původ. Starší regionální literatura pokládá kostel za ní zdi (obr. 8 f; čtvrté zazděné okno – v severní ose západ„jeden z nejstarších v zemi“ a klade jeho vznik již do 11. stoního průčelí – je patrné pouze z exteriéru). letí;18) odvolává se přitom na známé Frindovo dílo o církevTéto první doložené stavební fázi lze připsat severní, záních dějinách Čech. Frind přitom stvolíneckému kostelu padní a jižní zeď lodi do výšky cca 150 cm pod současnou nepřisuzuje nikterak zvláštní úlohu; Stvolínky uvádí poukorunou zdiva. Tuto výšku lodi jednak určuje na více mísze na jednom z předních míst v přehledu farností českotech pod opadem omítky patrný odlišný charakter nadelipského děkanátu, doložených prameny ve 14. století, přizdívky (středověké zdivo sestává z lomového, resp. sbíraného čemž poznamenává, že „téměř celá první třetina těchto obkamene na vápennou maltu, nadezdívka naproti tomu z praročí by mohla pocházet již z doby 11. století“.19) Jedná se tevidelných pískovcových kvádrů s příměsí cihel), jednak zcedy o čirou Frindovu domněnku, nemající sebemenší oporu la jednoznačně dokládá pravidelná horizontální linie horního v pramenech; označování kostela jako „jednoho z nejstarších zakončení dochované vnější omítky severní zdi lodi, patrv zemi“ je pak zcela zavádějící. ná z prostoru krovu kaple sv. Anny, přistavěné v pozdním Jistá je tedy pouze skutečnost, že se v polovině 14. stobaroku (obr. 15). letí ve Stvolínkách nachází farní kostel; s pravděpodobností Skutečnost, že severní zeď lodi s její původní vnější hraničící s jistotou stojí tato stavba na svém dnešním mísomítkou dosahuje ve velmi krátkém úseku až do prostoru tě. Samozřejmě se především nabízí otázka, zda se pozůdnešního presbytáře (srov. vyhodnocení stavebního vývoje

100

materiálie

11.2.2008 13:02

stránka 101


– obr. 10) dokládá, že gotická loď byla na východní straně poněkud delší oproti lodi dnešní. Tato vápenná omítka (zabíhající pod zdivo věže, která tudíž byla teprve dodatečně přistavěna) je jasně patrná v jihozápadním rohu dnešní sakristie, stejně jako nad ní se nacházející oratoře. Stejně jednoznačný nález představuje vnitřní omítka severní zdi lodi, zabíhající v prostoru nad emporou pod zeď východní (obr. 27). Tyto nálezy vyvracejí domněnku autorů výše zmíněné studie, že východní nároží lodi by mohla být současná s ostatním gotickým zdivem. Přesnou polohu těchto gotických nároží by bylo možné určit pouze archeologicky. Vzhledem k rozměrům staršího – v roce 1811 Obr. 17: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér, východní část severní zdi lodi (úroveň nad emporou) s patrným cihelným zdivem pod opadem omítky. zbořeného – presbytáře, přibližně známým z písemných pramenů,21) je ovšem zřejmé, že rozdíl v délce lodi oproti současné mohl být nanejvýš v řádu desítek centimetrů. První stavební fázi náleží průchod do kaple sv. Anny s půlkruhovým pískovcovým portálem, obráceným do kaple (vytrhaný ze zdiva a rozlámaný na kusy leží dnes v prostoru lodi). Tento dveřní otvor je původním vnějším vstupem na reprezentativní severní, k návsi obrácené straně kostela (obr. 11). Současný byl také menší – dnes mladším oknem porušený – jižní portál, osově umístěný naproti portálu severnímu. Z tohoto otvoru byla zachycena východní část půlkruhového pískovcového ostění, uplatňujícího se v exteriéru, a poloha západní špalety na vnitřní straně, takže lze spolehlivě rekonstruovat jeho podobu (obr. 8 a, e; 12). Jako náležející této fázi hodnotíme také již zmíněná čtyři zazděná hrotitá okna (po dvou na západní a jižní straně). Na základě pozice těchto gotických okenních otvorů v obou postranních osách západního průčelí považujeme za pravděpodobnou existenci dalšího gotického otvoru ve střední ose této zdi. Tento úsek byl ovšem silně pozměněn vnesením mladšího vstupu a okna (1811), čímž je možnost spolehlivé interpretace dochovaných stop značně ztížená. V prostoru na empoře jsou pod současným oknem viditelné stopy obou stran špalety staršího otvoru (obr. 16); v exteriéru jsou pak patrné odpovídající praskliny v omítce a dále nad mladším vstupem pod destrukcí omítky část delšího nízkého Obr. 18: Stvolínky, kostel Všech svatých, druhotně vestavěný portálek v průchodu z lodi do podvěží, pohled z lodi. pískovcového kvádru, který interpretujeme jako práh ostění, náležejícího tomuto otvoru (obr. 8 d). Dle uvedených nálezů byl tento otvor v porovnání se zachycenými gotickými předpokládaný gotický okenní otvor první stavební fáze ve okny o cca 25 cm širší a o cca 105 cm výše umístěný. Tastřední ose průčelí, přičemž je možná samozřejmě i varianta, to situace připouští různé výklady. Může se jednat o stopy že se v této ose v gotice nacházel pouze vstup a nikoli okgotického okenního otvoru, který však byl širší a ve zdi výno; pro tuto možnost by hovořila skutečnost, že se jedná še umístěný než ostatní gotická okna, což by naznačovalo o stranu obrácenou k bývalé tvrzi, a přístup z tohoto směexistenci západního portálu v ose průčelí. Za pravděporu tedy není nepravděpodobný. dobnější však považujeme výklad, že jde o pozůstatky vstuProblematická zůstává otázka osvětlení lodi ze severu. pu na emporu z archivně k roku 1608 doložené kryté chodDle našeho názoru je třeba také na této straně předpokláby, která vedla z tvrze do kostela (viz níže). V tomto případat alespoň jeden či dva okenní otvory, náležející první stadě by pozdější, ze 16. století pocházející otvor zřejmě nahradil vební fázi, jednoznačně interpretovatelné stopy takové si-

101

materiálie

11.2.2008 16:05

stránka 102


Obr. 19: Stvolínky, kostel Všech svatých, rekonstrukce gotické stavební fáze (vpravo v porovnání s půdorysem současné stavby).

tuace zde však nebyly nalezeny. Je možné, že se jedno gotické okno nacházelo ve východní části severní zdi, kde dnes k lodi přiléhá věž. Zde je pod opadem starší, pravděpodobně raně novověké omítky se sporými zbytky barevného pojednání, patrná nápadná nepravidelnost konstrukce:ta je zde víceméně pravidelně vyzděna z cihel (19 – 24/7 cm); gotické zdivo lodi přitom sestává z lomového, resp. sbíraného kamene (obr. 17). Je zřejmé, že tato část byla pravděpodobně v souvislosti s proražením průchodu do přízemí věže a snad i odstraněním předpokládaného gotického okenního otvoru nově vyzděna. Existence dalšího okenního otvoru v západní části severní zdi rovněž není zcela vyloučena, neboť jeho případné stopy mohly zůstat zakryty; v tomto úseku je totiž zachována intaktní vnitřní omítka včetně novověkých nátěrů, zvenčí zde potom přiléhají konstrukce přistavěné kaple sv. Anny. Hypoteticky lze první stavební fázi připsat také drobný půlkruhový pískovcový portálek s okosením a těžko čitelnými náběžními štítky, který byl až sekundárně (snad v souvislosti s přestavbou v roce 1811) vestavěn do průchodu z lodi do věže a který stylově odpovídá ostatním dvěma dochovaným portálům této fáze (obr. 18). Nepůvodnost tohoto prvku na současném místě jednoznačně dokládá skutečnost, že stojí na topinkové dlažbě přízemí věže. Lze jen spekulovat, zda tento portálek vedl do původní sakristie, kterou můžeme u farního kostela této velikosti oprávněně předpokládat, a sice přibližně na místě dnešní sakristie, pocházející z roku 1811. Nejstarší kostel, zjištěný v současné stavbě, měl tedy obdélnou loď, zděnou z lomového, resp. sbíraného kamene na vápennou maltu o vnější délce asi 20 m, šířce 13,6 m a síle zdí 1,2 m. Tato loď byla směrem k východu o něco delší než loď dnešní a celkově o cca 1,5 m nižší. Vně a nepochybně i uvnitř byla omítaná, měla větší reprezentativní vstup od severu a menší od jihu. Oba vstupy měly na vnější straně půlkruhově zakončené pískovcové ostění a byly umístěny naproti sobě. Na jižní straně se nacházely dva hrotité okenní otvory, na západní straně pak s jistotou rovněž dva; třetí otvor – buď okenní nebo dveřní, případně oba – byl pravděpodobně umístěn ve střední ose tohoto

102

průčelí. Jeden či dva okenní otvory snad existovaly i na straně severní. Okna měla na vnější straně pískovcová ostění (je patrné v případě okna v jižní ose západního průčelí – obr. 13), jejichž jednoduché provedení poukazuje na to, že zřejmě plnila pouze konstrukční, nikoli estetickou funkci; do lodi se rozevíraly šikmé špalety. Loď byla plochostropá; pro existenci zaklenutí nemáme sebemenší indicie. Skutečnost, že byla později (1811) na všech třech stranách rovnoměrně nadezděna pískovcovými kvádry, poukazuje na to, že patrně neměla masivně zděný západní štít. Pokud by tomu tak bylo, jeho zdivo by muselo být integrováno do nadezdívky, k čemuž podle zjištěných nálezů nedošlo. To by dále znamenalo, že na této straně buď existovala valba, nebo že štít měl nějakou lehčí, snad hrázděnou nebo možná i tenkou cihelnou konstrukci. Možnost, že by masivní zděný štít mohl být zcela snesen ještě před přestavbou v roce 1811, považujeme za spíše nepravděpodobnou, i když ji samozřejmě nelze zcela vyloučit. Jak vypadal presbytář tohoto kostela, o tom lze pouze spekulovat, neboť byl v rámci velké přestavby v roce 1811 zbořen. Známo je pouze to, že byl „o dva sáhy“ (tj. 3, 79 m) kratší než chór současný. V porovnání s prostornou lodí musel být tedy tento presbytář relativně malý (délky asi pouhých 4,5 m). Tato nápadná diskrepance dovoluje vyslovit domněnku, že tento chór mohl být pozůstatkem menšího staršího kostela, jehož loď byla nahrazena lodí větší. Toto je ovšem čirá spekulace, která by mohla být potvrzena nebo vyvrácena pouze archeologickým průzkumem. Dalším možným vysvětlením této nerovnoměrnosti by mohlo být pro stavbu nepříliš vhodné, dosti vlhké podloží ve východní části parcely. Na potíže v této oblasti bylo poukazováno při stavbě nového presbytáře v roce 1811; statické problémy způsobují v konstrukci chóru dodnes. Analogicky k jiným kostelním stavbám lze předpokládat, že tento – s největší pravděpodobností gotický – presbytář měl buď pravoúhlý nebo polygonální půdorys a byl zaklenut (srov. rekonstrukci – obr. 19). K vybavení gotického kostela lze s jistotou říci jen velmi málo. Výška viditelné spodní strany okenního otvoru v jižní ose západního průčelí dokládá, že loď původně ne-

materiálie

11.2.2008 13:03

stránka 103


měla emporu. Na uměleckou kvalitu gotického mobiliáře lze usuzovat pouze na základě jediné zprávy o nálezu dřevěného reliéfu v jámě se stavebním odpadem zřejmě někdy počátkem roku 1896. Pozdně gotický reliéf Poslední večeře zdobil s největší pravděpodobností predelu hlavního oltáře v době před přestavbou v roce 1811. Je znám pouze popis tohoto díla; reliéf sám je nezvěstný.22) Otázku absolutního datování gotické lodi nelze s jistotou zodpovědět, horní hranici však bezpečně udává přístavba věže v roce 1567(d) nebo bezprostředně následujících letech (viz níže). Starší regionální literatura bez jakékoli argumentace uvádí, že koncem 14. nebo počátkem 15. století byl na místě dřevěné stavby postaven kamenný kosObr. 20: Stvolínky, kostel Všech svatých, portál průchodu z lodi do podvěží; vlevo patrné stopy odstraněné emtel;23) dle současného stavu pozpory (část oblouku z odsekaných cihel). nání však neexistují prameny, které by tuto tezi podložily. Dochované půlkruhové portály nevykazují žádné stylově jednoznačně datovatelné znaky. Jejich prosté provedení s okosením a dnes již těžko čitelnými náběžními štítky umožňuje jejich dataci klást dle našeho názoru spíše do starší doby, pravděpodobně někam do období 15. století. Za nepřímou indicii pro datování první stavební fáze před rok 1500 pokládáme totiž bohatě profilované pozdně gotické prvky (portály, okenní ostění) z doby po přelomu 15. a 16. století, které se dochovaly v sousední tvrzi.24) Je zřejmé, že na konci 15. a v 16. století zažily Stvolínky „zlatý věk“, ve kterém se už vznik velmi jednoduchých portálů farního kostela jeví jako nepravděpodobný. V souvislosti s úvahami Obr. 21: Stvolínky, kostel Všech svatých, pohled z kaple sv. Anny na západní zeď věže s okénkem podvěží o možné absolutní dataci gotica s otvorem venkovního vstupu do 2. NP. ké lodi není bez zajímavosti zpráva o tom, že stvolínecká tvrz byla na podzim roku 1444 domu vzniku nejpozději s plánovitým založením vsi, předbyta a vypálena oddíly lužického Šestiměstí během jejich chůdce. Pozůstatky starší stavby by v tomto případě měly trestné výpravy proti Vartenberkům.25) Lze si dobře předbýt zjistitelné archeologickým průzkumem. stavit, že velké škody mohl utrpět také kostel, ležící v bezprostřední blízkosti tvrze; tyto předpokládané škody mohRenesanční přestavba ly vést k nějakým rozsáhlejším stavebním zásahům. Pro Někdy v průběhu 2. čtvrtiny 16. století přešly Stvolíntuto hypotézu ovšem chybí jakékoli důkazy. ky, stejně jako nesčetné další obce v severních Čechách, Pokud je však hrubá datace dochované gotické lodi do k luterství. Autentické písemné prameny ke stavební podobě 15. století správná, musel mít současný kostel, vzhledem objektu v 16. století zcela chybí, pro 17. století jsou pak velk nejstarší písemné zmínce k roku 1352 a předpokládanémi sporé; o stavebních dějinách pro tuto dobu tak nadále

103

materiálie

11.2.2008 13:03

stránka 104


dlaží již součástí původní stavby, nebo zda pochází až z pozdější doby, není známo; považujeme ovšem za pravděpodobné, že dřevěné 6. podlaží vzniklo teprve v souvislosti s celkovou přestavbou a zvýšením kostela v roce 1811. Současný krov věže je alespoň dendrochronologicky datován do této doby. Jaký byl tvar střechy věže před rokem 1811, dnes již nelze zjistit. Valeně zaklenutá místnost v přízemí věže byla přístupná pouze z lodi nově proraženým vstupem s jednoduchým okoseným pravoúhlým portálem, obráceným do lodi (obr. 20). Sloužila zřejmě, jak bylo u těchto prostor obvyklé, k uchovávání cenných předmětů. Prostor byl osvětlen dvěma malými čtvercoObr. 22: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér, severní zeď lodi se stopami odstraněné empory. vými okenními otvory na západní a východní straně; západní otvor s pískovcovým ostěním se dnes otvírá do kaple sv. Anny, na místě východního okénka byl v novější době (pravděpodobně už při přestavbě v roce 1811) otevřen další vstup ze sakristie, související bezpochyby s proražením klenby přízemí věže kvůli komunikačnímu propojení s vyššími podlažími. Tato vyšší podlaží věže od 2. NP včetně byla původně přístupná pouze z venkovní strany po přistavěném schodišti. Tímto původním vstupem je nepochybně venkovní vstup od západu s pravoúhlým pískovcovým ostěním na vnější straně, vedoucí do 2. NP a používaný až hluboko do 20. století. Konstrukce špalety tohoto dveřního otvoru s cihelným segmentovým záklenkem, patrná pod opadem omítky, nevykazuje žádné patrObr. 23: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér, severní zeď lodi se stopami zazděného otvoru v úrovni nad emporou. né druhotné zásahy, je homogenní s okolním zdivem. Zděná více vypovídají dochované prameny hmotné. Na základě jekamenná konstrukce příslušného venkovního schodiště jich vyhodnocení víme, že věž byla přistavěna k již existu(dříve krytého, dnes bez střechy a částečně zhrouceného) na jící lodi. Tato relativní chronologie je jednoznačně dána půzápadní straně věže pochází každopádně z doby před rokem vodně venkovní omítkou lodi, zabíhající pod zdivo věže (je 1770 (přístavba kaple sv. Anny – viz níže) a z velké části zapatrná v jihozápadním rohu sakristie a oratoře). Jednotnost krývá okenní otvor přízemí. Tato skutečnost hovoří ve prokonstrukce, patrná pod opadem omítek (pískovcové kvádspěch domněnky, že masivní konstrukci v tomto případě ry, cihelné záklenky), a mírně hrotitý tvar oken zvonového snad předcházela konstrukce lehčí, dřevěná, která toto okpatra dokládají, že věž byla již původně vystavěna nejméno nezakrývala buď vůbec, nebo jen málo (obr. 21). ně do výšky 5. NP. Z písemných pramenů víme, že dřevěný Nepravidelná forma špalety průchodu do oratoře na výochoz posledního 6. NP byl v roce 1883 snesen a nahrazen chodní straně 2. NP věže (strany špalety se sbíhají v odlišdodnes dochovanou zděnou konstrukcí.26) Zda bylo toto poném půdorysném úhlu) naznačuje, že se zde původně na-

104

materiálie

11.2.2008 13:03

stránka 105


cházel okenní otvor o obdobných rozměrech jako okno na severní straně 2. NP. Tento otvor byl v souvislosti s patrovou přístavbou sakristie a oratoře v roce 1811 rozšířen a přeměněn na otvor dveřní. Po třech původních okenních otvorech, vždy na východní, západní a severní straně, se nachází ve 3. a 4. NP. Otvor na jižní straně 3. NP (průchod do krovu nad presbytářem a lodí) byl prolomen zcela nově v souvislosti s přestavbou kostela v roce 1811, jak je patrné z jeho provedení i asymetrického umístění. Okno na východní straně 3. NP bylo částečně zazděno v souvislosti s přístavbou sakristie s oratoří. Z doby výstavby věže jsou všechna čtyři zvuková okna zvonového patra. Okenní výplně jsou vesměs mladší, zřejmě převážně z 19. století. Existence věže je doložena písemnými prameny na počátku 17. století. Kostelní účty, dochované s kratšími či delšími časovými mezerami od roku 1607, zmiňují v roce 1608 „velký zvon“ (což tedy předpokládá ještě nejméně jeden další, „malý zvon“). Výslovně je pak věž poprvé zmíněna v účtu z roku 1615.27) Na základě dendrochronologické datace stropních trámů 3. a 4. NP lze dobu výstavby věže klást do konce 60. let 16. století (dřevo bylo skáceno v létě 1567). Tuto dataci považujeme za spolehlivou vzhledem k tomu, že u těchto konstrukcí nebyly zjištěny stopy druhotného vnesení. Rovněž na základě všech stavebních souvislostí, rozvedených podrobněji níže, považujeme starší původ věže za velice nepravděpodobný. Buď současně s výstavbou věže nebo až po jejím vybudování byla zřízena empora, jejíž otisk je z velké části patrný na severní zdi lodi (obr. 8 c, 20, 22). Tato relativní chronologie byla stanovena na základě skutečnosti, že dochované stopy po odstranění klenby empory na severní straně lodi (oblouky z odsekaných cihel) respektují oba stávající dveřní otvory, tedy jak původní vstup od severu, náležející gotické stavební fázi, tak i průchod do přízemí věže, druhotně proražený teprve v souvislosti s její výstavbou. Možnost, že by tento otvor naopak respektoval již existující emporu, považujeme za vyloučenou vzhledem k patrnému přezdění konstrukce nad tímto vstupem (cihly, smíšené zdivo). Jednalo se o zděnou podklenutou emporu; konstrukce klenby sestávala z cihel. Tato empora byla poněkud nižší, než stávající empora z roku 1811. Dle patrných stop probíhala na severní straně podél celé zdi až k původní, dodnes nedochované východní zdi gotické lodi; její klenba byla členěna na šest polí s nestejnými rozpony oblouků (tato nepravidelnost nepochybně souvisí s výše zmíněným respektováním dveřních otvorů). Je zřejmé, že empora musela být v prostoru lodi nesena sloupy nebo pilíři. Dle níže rozvedených souvislostí probíhala nepochybně i na západní straně lodi; zda stála i podél strany jižní, nevíme. Pokud se zde nacházejí odpovídající stopy, jsou skryty pod intaktní omítkou, resp. také pod podlahou (základy podpor). Cenná je v této souvislosti stručná zpráva G. A. Wahnera, týkající se vybavení kostela před přestavbou v roce 1811: dle ní na evangelijní (severní) straně stály „dvojité, ze dřeva zhotovené empory“; dále je zmíněna „rovněž dřevěná hudební kruchta“.28) Prvním možným výkladem této poněkud překvapivé informace je, že hmotnými prameny doložená zděná empora mohla být již někdy v průběhu 17. nebo 18. století odstraněna a nahrazena emporou dřevěnou. Za

Obr. 24: Stvolínky, kostel Všech svatých, jižní průčelí lodi, starší omítka s patrným předrýsováním iluzivního kvádrování při jihozápadním nároží.

Obr. 25: Stvolínky, kostel Všech svatých, jižní průčelí lodi, starší omítka se stopami předrýsování pasparty gotického okna.

mnohem pravděpodobnější však považujeme vysvětlení, že se výraz „ze dřeva“ nevztahoval na vlastní nosnou spodní zděnou konstrukci, nýbrž na Wahnerem zmíněné horní podlaží empory, případně na dřevěnou nástavbu nebo poprseň. Stopy nějaké další, celodřevěné empory každopádně nebyly nalezeny. Je přitom v tomto případě nápadné, že pramen výslovně zmiňuje pouze emporu severní a západní. K opatrnosti při interpretaci této zprávy ovšem nabádá skutečnost, že byla zaznamenána zřejmě s delším časovým od-

105

materiálie

11.2.2008 13:03

stránka 106


chodní, tedy ke kostelu obrácené křídlo.30) Pokud je tento údaj spolehlivý, lze s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že právě tehdy mohla vzniknout také krytá chodba a empora. Na základě analogií je oprávněná domněnka, že tato renesanční empora byla podklenuta křížovými hřebínkovými klenbami; obdobné klenby ze stejné doby jsou ostatně dodnes dochovány v sousední tvrzi. Vstup na emporu z krytého mostu se nacházel s největší pravděpodobností ve střední ose západního průčelí. Zde se nacházejí v odpovídající výši stopy otvoru, který byl širší a výše položený, než dochovaná gotická Obr. 26: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér, část malovaného nápisu ve střední části jižní zdi lodi (úroveň nad emporou). okna nejstarší známé stavební fáze (viz výše – středověká stavba; obr. 8 d, 16). S jistou opatrností lze snad do období vzniku empory datovat také zazděný okenní otvor, jehož východní hrana špalety je patrná na vnitřní straně severní zdi lodi (obr. 8 c, 23). Na jeho proražení nejdříve v souvislosti s emporou poukazuje podstatně vyšší poloha ve zdi v porovnání s gotickými okny; hranu špalety lze sledovat ve výšce +391 až +509,5 cm od základní referenční roviny (nadezdívka z pískovcových kvádrů začíná v úrovni +535 cm); dle patrných stop lze soudit, že otvor byl nejméně 150 cm vysoký a cca 100 cm široký. Zdá se nám pravděpodobné, že mohl vzniknout jako náObr. 27: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér, východní část severní zdi lodi (úroveň nad emporou) s omítkou s malovaným rámem, zabíhajícím pod podlahu současné empory i pod východní zeď lodi. hrada za gotické okno, které se snad nacházelo ve východní čásstupem od přestavby kostela v roce 1811 (Wahnerovo dílo ti severní zdi lodi a které bylo odstraněno kvůli přístavbě věpochází až z doby kolem roku 1840). že. Otvor může ovšem pocházet i z mladší doby – někdy Existence empory ve stvolíneckém farním kostele je poz průběhu 17. nebo 18. století; v každém případě však vzniprvé nepřímo písemně doložena v taxe panství Stvolínky, sekl před rokem 1770, protože tehdy musel být v souvislosti psané za účelem prodeje v roce 1608. Jako součást tvrze se s přístavbou kaple sv. Anny zazděn. zde uvádí zděná krytá zvýšená chodba, vedoucí z tvrze do Do doby po výstavbě věže lze klást rozsáhle dochovanou kostela;29) je přitom zcela zřejmé, že tato chodba musela úskvalitní jednovrstvou venkovní vápennou omítku se stopatit na emporu. Považujeme za nepochybné, že tato archivmi předrýsování iluzivního nárožního kvádrování a okenní ně doložená empora je totožná s emporou, jejíž stopy se zapasparty, patrnou pod opadem novější dvouvrstvé omítky. chovaly na severní straně lodi, a její vznik lze tedy spolehliKvádrování bylo zachyceno na obou západních nárožích vě klást mezi závěr 60. let 16. století (přístavba věže) a rok lodi a na obou východních nárožích věže (na jihovýchodním 1608. Pro možnost přesnějšího absolutního datování je velnároží z prostoru krovu přístavby sakristie). Linka, rámumi zajímavá právě souvislost s písemně doloženým krytým jící gotické okno, je částečně patrná vlevo při horní části zamostem, spojujícím tvrz s kostelem. Podle nejnovější litezděného okenního otvoru ve východní části jižního průčelí ratury byla tvrz v 70. letech 16. století tehdejším majitelem (obr. 24, 25). Stopy barevného pojednání zde nebyly naleJindřichem II. Kurzbachem z Trachenbergu zásadně přezeny; pro spolehlivé určení případné barevnosti by bylo stavěna a rozšířena. Přitom mělo být založeno také výnutné provést restaurátorský průzkum omítek. Červený

106

materiálie

11.2.2008 13:03

stránka 107


nátěr byl naproti tomu jako nejstarší vrstva zjištěn na ostění obou osově umístěných gotických portálů (severní a relikt jižního), stejně jako na portálu vstupu do věže z lodi. Považujeme proto za velmi pravděpodobné, že tato barevná úprava spadá rovněž do období 2. poloviny 16. až počátku 17. století. V interiéru lodi se na nejstarší zjištěné omítce dochovaly zbytky barevného pojednání na bílém podkladu. Na jižní straně jsou to v úrovni nad emporou jednak pod mladšími nátěry odkryté pozůstatky dekorativního (snad vegetabilního?) rámování okenní špalety východního zazděného gotického okna světle Obr. 28: Stvolínky, kostel Všech svatých, renesanční náhrobníky, osazené v severním průčelí sakristie. zelené a červené barvy s černými liniemi, jednak mezi oběma gotickými okny patrná tři velká červená písmena (SAC ?) s černě obtaženými konturami (obr. 26). Na severní zdi lodi se rovněž v úrovni nad emporou dochovaly jednak stopy červeného, resp. červeno-žlutého ornamentálního pásu, probíhajícího v úrovni pod tehdejším stropem, jednak v severovýchodním rohu černé malované orámování, zabíhající pod podlahu současné empory a pod východní zeď lodi (obr. 27); mohlo se v tomto případě jednat nejspíše o orámování nápisu nebo malby, jejichž stopy však nebyly zjištěny (v tomto místě je omítka silně poškozená vinou zatékání). Část nápisu na jižní straně lodi lze hypoteticky klást do doby, kdy byl kostel luterský, tedy od 20. či 30. let 16. století do třicetileté války, a kdy byl snad vyzdoben citáty z Písma. U dalších Obr. 29: Stvolínky, kostel Všech svatých, kaple sv. Anny, pohled od severu; vlevo patrné zhroucené schodiště venkovního vstupu do 2. NP věže. pozůstatků není vzhledem k jejich torzovitosti zřejmé, zda moté prohlédnuty dvě měděné rakve. Dle pramenem doslovně hou být částečně ještě středověkého, renesančního nebo citovaného nápisu na jedné z nich patřila tato Jindřichosnad dokonce ještě mladšího původu. Zcela jisté je pouze to, vi II. Kurzbachovi z Trachenbergu, který zemřel 22. června že pocházejí vesměs z doby před přestavbou v roce 1811. Dal1590.32) Druhá rakev nebyla opatřena nápisem, lze ovšem ší stopy této výmalby se pravděpodobně skrývají pod intaktními novějšími nátěry. Souvislejší zachování však bohužel předpokládat, že patřila Jindřichově manželce Evě z Vartenberka. Protože mladší zprávy o manipulaci s těmito raknelze očekávat; po odstranění přemaleb v rámci obnovy invemi chybí, je velmi pravděpodobné, že se stále nacházejí teriéru koncem 19. století byly totiž viditelné pouze sporé v kostele. Hrobka leží nejspíše někde v blízkosti jednoho z pozbytky.31) Rozsah dochování, stav a památkovou hodnotu této výzdoby by mohl určit pouze restaurátorský průzkum. stranních oltářů. Z mladšího písemného pramene víme, že se v 16. stoleJeště později, v roce 1829, prameny poprvé zmiňují pět tí v kostele nacházela hrobka. Informuje nás o tom autenrenesančních náhrobníků, které byly v roce 1811 při velké tická zpráva z roku 1769, kdy byly z hrobky „unter dem Jepřestavbě vyzvednuty z kostela a zazděny ve vnější zdi saksu-Kindel Altar“ (pod oltářem Jezulátka) vyzvednuty a poristie, kde je lze dodnes spatřit (obr. 28).33)

107

materiálie

11.2.2008 13:04

stránka 108


Obr. 30: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér kaple sv. Anny, pohled k západu.

Obr. 31: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér presbytáře, klasicistní motiv vázy, patrný pod destrukcí mladší dekorativní výmalby.

Výpověď veškerých hmotných i písemných pramenů nás vede k přesvědčení, že vznik věže, krytého mostu z tvrze do kostela, empory, hrobky, venkovní omítky s iluzivním nárožním kvádrováním a okenními paspartami a snad i torzálně dochované malované výzdoby interiéru náleží jedné stavební aktivitě, která probíhala koncem 60. a v 70. letech 16. století za majitele panství Jindřicha II. Kurzbacha z Trachenbergu. Není také vyloučeno, že tato přestavba mohla trvat více let nebo i desetiletí; zdá se však, že počátkem 17. století byla již skončena.

še), konstrukcí zděnou. Jisté je pouze to, že tato zděná podesta je starší než přiléhající severní zeď kaple sv. Anny (1770). Svědčí o tom stavební spára mezi oběma konstrukcemi, stejně jako jejich odlišnost. Stáří zvonové stolice bohužel neznáme. Lze pouze konstatovat, že se tato skládá de facto ze dvou konstrukcí: starší stolice (původní z doby výstavby věže?) byla integrována do mladší. Toto rozšíření zvonové stolice, vyvolané nepochybně zvýšením počtu zvonů, proběhlo pravděpodobně nejpozději v roce 1726. Z písemných pramenů totiž víme, že tehdy ke třem stávajícím zvonům přibyl zvon čtvrtý.36) Pro dobu od počátku 18. století lze využít již hojněji dochovaných archivních pramenů. V 18. století se jedná zejména o kostelní inventáře, sporé údaje pro tuto dobu poskytuje také farní kronika. Jednou z prvních významných informací z tohoto pramene je stručný zápis, který nás zpravuje o beatifikaci nově postavené kaple sv. Anny 26. července 1770; náklady na tuto stavbu činily 254 zlatých (obr. 29, 30).37) Pozdně barokní kaple s venkovním severním vstupem byla vestavěna do rohu mezi západní průčelí věže a severní průčelí lodi; původní gotický severní vstup do lodi s pískovcovým portálem byl přitom zachován jako průchod z lodi do kaple. Již existující konstrukce kamenné podesty venkovních schodů, zpřístupňujících vyšší podlaží věže, byla integrována do severní zdi kaple (viz výše). Vlastní prostor vstupu do věže byl od zaklenutého interiéru kaple, resp. také prostoru jejího krovu nad klenbou, oddělen tenkou zdí čtvrtkruhového půdorysu (náběhy této příčky jsou patrné na severní zdi kaple při vstupu z venkovního schodiště).

Stavební úpravy v 17. a 18. století Někdy v průběhu třicetileté války ztratila stvolínecká farnost svou nezávislost a obec nadále spadala pod sousední Kravaře. Teprve v roce 1723 byla zdejší farnost obnovena.34) V závěrečné fázi třicetileté války utrpěly Stvolínky těžké škody. V důsledku válečného poškození a v souvislosti se zásadní změnou vlastnických poměrů (ves byla od roku 1647 v majetku arcibiskupa Harracha, 1654 převedena nově založenému litoměřickému biskupství) byla tvrz v letech 1651–1663 přestavěna na zámek.35) Zřejmě tehdy musela být zbořena krytá chodba, vedoucí do kostela; raně barokní fasádu bez jakýchkoli stop spojovací chodby si totiž zámek uchoval v prakticky nezměněné podobě dodnes. Téměř jedno století po postavení věže, na konci 50. let 17. století, proběhly úpravy jejího interiéru. Dokládá to dendrochronologická datace povalového stropu 2. NP, stejně jako rámové konstrukce podesty dřevěných schodů ve 4. NP: dřevo na zhotovení těchto prvků bylo skáceno v létě 1658 a 1659. Zůstává otázkou, zda tehdy také mohla být nahrazena hypotetická původní dřevěná konstrukce venkovních schodů, zpřístupňujících vyšší patra věže (viz vý-

108

materiálie

11.2.2008 13:04

stránka 109


Přestavba v roce 1811 a další stavební úpravy v 19. a 20. století Jediným autentickým písemným pramenem, informujícím nás o zásadní přestavbě kostela v roce 1811, je farní kronika. Dle tohoto textu byl tehdy postaven nový zaklenutý presbytář, který byl směrem k východu v porovnání se starým chórem o dva sáhy delší. Základ nového presbytáře musel být kvůli vlhkému podloží položen na dřevěný rošt. Změněny byly všechny dveřní a okenní otvory lodi a kostel byl „také uvnitř přestavěn“, takže zde „ze starého nezůstal ani kámen“. Stavitelem byl z jiných pramenů dosud neznámý38) Jacob Brosek ze Zahořan u Litoměřic. Střecha byla pokryta pálenými taškami a nový presbytář vyzdoben náObr. 32: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér presbytáře, klasicistní iluzivní zábradlí pod otvorem průhlestěnnými malbami malíře Johadu z oratoře. na Kutschery z Litoměřic. Přestavba probíhala od března do srpna a stála „8000 a několik py a od prostoru lodi oddělené tenkými cihelnými zdmi na set zlatých vídeňské měny“. Na svátek Všech svatých, 1. lizaobleném půdorysu. stopadu 1811, byl nový kostel vysvěcen.39) Přestože patrová přístavba sakristie s oratoří není písemSpíše stručné údaje archivního pramene bylo možné na ným pramenem zmíněna, lze její vznik jednoznačně uvést základě početných nálezů doplnit tak, že vzniká velmi dedo souvislosti s velkou přestavbou v roce 1811. Vypovídá tailní představa o stavebních změnách, které tehdy proo tom jak konstrukce zdiva (pískovcové kvádry s příměsí ciběhly. Z hmotných pramenů je zřejmé, že starý presbytář hel) a stlačené oblouky záklenků okenních a dveřních otvobyl zbourán spolu s východní zdí lodi (rozvedeno výše – viz rů, typické pro tuto klasicistní přestavbu, tak zejména skuStředověký kostel). Zdi nového klenutého presbytáře na tečnost, že je zdivo provázáno se zdivem presbytáře. Zřetelná půdorysu stlačeného půlkruhu, vystavěné z pískovcových stavební spára je naproti tomu mezi zdí přístavby a věží. Je kvádrů, přímo navázaly na stávající severní a jižní zdi lodi. velmi pravděpodobné, že právě v souvislosti s touto příTy byly o cca 1,5 m zvýšeny nadezdívkou z pravidelných písstavbou bylo původní okénko přízemí věže na její východkovcových kvádrů s příměsí cihel; koruna zdiva lodi i chóní straně rozšířeno na vstup ze sakristie a zároveň vyšší ru tak dosáhla stejné výšky. Kromě prodloužení o necelé čtypodlaží věže zpřístupněna z přízemí nově proraženým otvoři metry směrem k východu, známého z farní kroniky, byl rem ve valené klenbě (původní přístup po venkovních schotedy presbytář oproti starému chóru také podstatně zvýšen. dech při západní straně věže přitom zůstal zachován). Ve Nová východní zeď se stlačeným vítězným obloukem byla 2. NP věže byl na místě východního okna otevřen vstup do postavena o něco málo západněji oproti staré, takže loď byoratoře. Předpokládáme, že zároveň proběhly další stavebla poněkud zkrácena. Jednoznačně to dokládá nejen omítní úpravy 2. NP věže, neboť tento prostor nadále sloužil jaka, zabíhající pod tuto zeď (zmíněná již v kapitole o stako průchod do biskupské oratoře. Považujeme za pravděvebním vývoji ve středověku – obr. 27), ale i skutečnost, že podobné, že právě tehdy mohlo dojít ke vnesení další stropkonstrukce této zdi je obdobná jako konstrukce nadezdívní konstrukce – podhledu – pod povalový strop z roku ky lodi a je s ní provázána; obě konstrukce také postráda1658(d). Tato konstrukce nebyla dendrochronologicky dají starší omítkovou vrstvu, patrnou na gotickém zdivu. tována. Stávající okenní otvory a jižní portálek lodi byly zazděVe 3. NP věže byl na jižní straně proražen vstup do prony a místo nich proraženy otvory současné. Renesanční storu krovu nad lodí a presbytářem. Z doby přestavby v roempora byla stržena; nově vystavěná vyšší třístranná emce 1811 pochází konstrukce povalového stropu zvýšené lopora byla podklenuta plackami do pasů, nesenými hranodi, opatřená původně shora vrstvou hliněné mazaniny, dnes lovými pilíři, které zároveň podpírají plochý strop. Špaleta jen zčásti dochovanou, stejně jako krov nad presbytářem průchodu do kaple sv. Anny (původního gotického vena lodí. Datace krovu byla dendrochronologicky potvrzena. kovního vstupu od severu) musela být na východní straně V souvislosti se zvýšením lodi musela být přestavěna poněkud zúžena cihelnou přizdívkou, nesoucí pas klenby také pultová střecha kaple sv. Anny, která měla nadále nové empory. prudší sklon. Z prostoru nad klenbou kaple je patrné, že jeDo severozápadního a jihozápadního koutu lodi byly vejí západní štít sestává z homogenního cihelného zdiva. Je stavěny schody, vedoucí na emporu; oba výstupy jsou příproto zřejmé, že musel být v roce 1811 nově vyzděn. stupné samostatnými, nově proraženými venkovními vstuPodle výsledků dendrochronologického průzkumu byl

109

materiálie

11.2.2008 13:04

stránka 110


Obr. 33: Stvolínky, kostel Všech svatých, interiér, pohled k východu, stav v roce 1996 – před vyrabováním veškerého zařízení (NPÚ, územní odborné pracoviště Liberec, sbírka fotodokumentace, č. neg. 119857, foto Roman Kursa).

v průběhu velké klasicistní přestavby kostela zdvižen rovněž krov věže. Pravděpodobně byly tehdy do střešní konstrukce vestavěny také ciferníky věžních hodin, poprvé zmíněných v kostelním účtu z let 1824 –1825.40) Zda tehdy vznikla také rámová konstrukce v 6. NP s dřevěným ochozem, strženým v roce 1883, zůstává vzhledem k chybějícímu dendrochronologickému datování nejasné. Zvýšení věže o patro v souvislosti s celkovým zvýšením kostela a zřejmě i s vnesením hodin v roce 1811 považujeme ovšem za velmi pravděpodobné. V exteriéru byla stavba nově omítnuta, fasády získaly dodnes dochované členění pilastry s jednoduše profilovanými hlavicemi, zdobenými čabrakami. Symetrie bylo dosaženo užitím slepých oken. Archivním pramenem zmíněné nástěnné malby litoměřického malíře Johana Kutschery jsou částečně patrné pod ornamentálním pojednáním z roku 1894. Červeně malovaná váza, iluzivní balustráda a další klasicistní motivy byly lokálně odkryty v důsledku pronikání vlhkosti nebo vandalským seškrabáním mladší vrstvy (obr. 31, 32); pod mladším nátěrem se v závěru rýsují kontury pozdně barokní iluzivní oltářní architektury, která zcela nepochybně rovněž náleží této výmalbě. Podle těchto viditelných částí se zdá, že jsou malby dochovány relativně celistvě. Vzhledem k jejich zřejmé vysoké památkové hodnotě by zde měl být v každém případě proveden restaurátorský průzkum. Po řadě nevýznamných stavebních zásahů a drobných oprav v průběhu 19. století, dobře dokumentovaných dochovanou patronátní agendou a farní kronikou, přináší větší přestavbu až rok 1883. Tehdy došlo především ke sne-

110

sení dřevěného ochozu v 6. NP věže a jeho nahrazení cihelným zdivem.41) Zdá se, že vlastní nosná dřevěná rámová konstrukce v tomto podlaží nebyla přestavbou dotčena. Nasvědčují tomu dlaby ve stojkách této konstrukce po odstranění patních vzpěr, spojených snad původně s konstrukcí ochozu. Tato domněnka by mohla být ověřena dendrochronologickou datací. Zároveň s úpravami 6. NP byla věž uvnitř i vně nově omítnuta a všechny okenní otvory byly vybaveny novými výplněmi. Opraveny a nově na žluto natřeny byly také fasády kostela.42) Jedno desetiletí po této přestavbě, v roce 1894, byla provedena zásadní obnova interiéru. Ze zdí lodi byla odstraněna „silná vrstva nátěrů“, přičemž bylo zaznamenáno, že zdi byly „původně zdobeny bohatými malbami a nápisy s velkými písmeny“. „Jen sporé zbytky této výzdoby“ však „neposkytly celistvý obraz celku“ (srov. výše – Renesanční přestavba). Loď i presbytář pak byly vymalovány dekoratérem Herrmannem Perthenem z Tisé u Ústí nad Labem, který také polychromoval kazatelnu a křtitelnici. Hlavní oltář a oba postranní oltáře byly vybaveny novými retabuly, které byly zhotoveny sychrovskou dílnou bratří Bušků.43) Ornamentální výmalba z roku 1894 je rozsáhle dochována v presbytáři a částečně (pod novějšími nátěry a přemalbami) v lodi. Z této doby pochází nepochybně i ornamentální výmalba plochého stropu lodi, imitující kazetování. Posledními významnějšími stavebními zásahy byla celková obnova fasád v roce 1931 a osazení vitrážových oken (dvou v presbytáři a tří v jižní zdi lodi pod emporou) v roce 1936.44)

materiálie

11.2.2008 13:04

stránka 111


V období od konce 2. světové války po současnost bylo provedeno již jen několik nutných drobných oprav. Ačkoliv zde byly dle ústní informace pamětníků mše slouženy ještě v 80. letech 20. století, kostel vinou nedostatečné údržby chátral, takže se v polovině 90. let minulého století nacházel ve velmi špatném stavebně technickém stavu.45) Dílo zkázy pak dokonalo vyrabování veškerého zařízení kostela včetně pevných částí (dlažba, pískovcové ostění, zábradlí empory apod.) organizovaným zločinem a další vandalské ničení tehdy volně přístupného objektu. O záchranu kostela se v současnosti zasazuje občanské sdružení Drobné památky severních Čech, které zde od roku 2004 provádí postupnou obnovu střechy a další nouzové zajišťovací práce. Závûr

Středověké konstrukce v současné stavbě farního kostela Všech svatých ve Stvolínkách byly odborné veřejnosti známy; prokázalo je již předchozí bádání a orientační průzkum. Podrobný stavebněhistorický průzkum přinesl přehodnocení a zásadní rozšíření poznatků o podobě objektu ve středověku i v dalších fázích jeho stavebního vývoje; zcela nově se přitom podařilo identifikovat dosud neznámou renesanční přestavbu a významně upřesnit rozsah klasicistních úprav z roku 1811. I přes to, že stavebněhistorický průzkum přinesl řadu nových zjištění, zůstávají pochopitelně některé otázky otevřené. K jejich zodpovězení by v budoucnu mohly přispět specializované průzkumy. Archeologický průzkum by mohl osvětlit dosud sporné otázky absolutního datování gotické lodi, stáří a podoby středověkého presbytáře, strženého v roce 1811, případně odkrýt pravděpodobnou starší kostelní stavbu na místě současné či určit polohu renesanční hrobky. Více světla by mohl vnést také do problematiky vzájemných souvislostí vzniku tvrze, kostela a plánovitě založené vsi, případně také písemnými prameny doloženého staršího sídla rané kolonizace. Restaurátorským průzkumem by měl být určen rozsah a stav dochování, stáří a hodnota malované nástěnné výzdoby; průzkum exteriérových omítek by mohl zodpovědět otázku případné barevnosti zřejmě renesančního pojednání fasád. Kostel Všech svatých ve Stvolínkách je regionálně významným příkladem venkovské sakrální architektury středověkého původu. Přestože jeho současná podoba je především výsledkem rozsáhlé přestavby z počátku 19. století, umožňují dochované středověké konstrukce relativně celistvou představu o gotické stavbě. Nově rozpoznané velkorysé renesanční úpravy doplňují mozaiku poznání stavebních aktivit období 16. století. Zásadní přestavba v roce 1811, vycházející ještě z pozdně barokního cítění, zároveň však přinášející moderní prvky (klasicistní výmalba presbytáře), je cenným, bez výraznějších mladších zásahů dochovaným dokladem stavebního činění této přelomové doby v prostředí venkova. Stvolínecký kostel Všech svatých je tak nositelem vysokých historických, uměleckých a vědeckých hodnot, jejichž zachování budoucím generacím je ve veřejném zájmu. (Překlad z němčiny a úprava textu Eliška Fechnerová)

Poznámky 1) L. Kracíková – J. Smetana, Románská a gotická sakrální architektura v okrese Česká Lípa. Praha: Unicornis 2000, s. 18, 87– 90. 2) H. Ammerich – E. Fechnerová – Z. Spyranti, Stvolínky (Drum), Tschechien, Allerheiligenkirche - Baudokumentation und Bauforschung, Masterarbeit im Masterstudiengang Denkmalpflege der TU Berlin, Wintersemester 2006/2007; kopie je uložena v archivu NPÚ, ú. o. p. Liberec. 3) Za nezištné poskytnutí programu děkujeme jeho autorovi Albertu Wiedemannovi. 4) L. Kracíková – J. Smetana, o. c. v pozn. 1, s. 87– 88. 5) Za zajištění dendrochronologického průzkumu děkujeme Mgr. Michalu Panáčkovi, který také odebral vzorky; datoval je ing. Tomáš Kyncl. 6) A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl 14. Praha 1923, s. 301. Problematice počátků osídlení oblasti se nověji věnují L. Kracíková – J. Smetana, o. c. v pozn. 1, s. 7–11; V. Vaněk, Sakrální architektura děkanátu lipského v písemných pramenech doby předhusitské, in: Gotika v severních Čechách. Ústecký sborník historický 2001, Ústí nad Labem 2001, s. 33 – 78. 7) F. A. Tingl – J. Emler edd., Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim I–X. Pragae 1865 –1889. 8) J. Úlovec a kol., Encyklopedie českých tvrzí, sv. III. Praha: Argo 2005, s. 770 – 772. 9) W. W. Tomek ed., Registra decimarum papalium čili Registra desátků papežských z dioecesí pražské. Praha 1873, s. 77. 10) F. Gabriel – J. Panáček, Hrady okresu Česká Lípa. Praha: Argo 2000, s. 21, 38 – 42. 11) A. Sedláček, o. c. v pozn. 6, s. 301– 302. 12) A. Profous, Místní jména v Čechách, díl 4. Praha: ČSAV 1957, s. 226 až 227. 13) L. Kracíková – J. Smetana, o. c. v pozn. 1, s. 87. 14) Tamtéž, s. 18, 87– 88. 15) V. Vaněk, Rejstříky papežských desátků a možnosti jejich využití, Český časopis historický 100, 3, 2002, s. 497– 521. 16) J. Úlovec a kol., o. c. v pozn. 8. 17) W. W. Tomek ed., o. c. v pozn. 9. 18) E. Korb, Die Pfarrkirche in Drum, Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Club 18, 1895, s. 256; F. Hantschel, Heimatkunde des politischen Bezirkes B. Leipa. B. Leipa 1911, s. 817. 19) A. Frind, Die Kirchengeschichte Böhmens im Allgemeinen und in ihrer besonderen Beziehung auf die jetzige Leitmeritzer Diözese, Bd. I. Prag 1864, s. 88 – 89. 20) L. Kracíková – J. Smetana, o. c. v pozn. 1, s. 87– 90. 21) Tento – s největší pravděpodobností gotický – presbytář byl údajně o 2 sáhy (= 3,79 m) kratší než chór dnešní. SOkA Česká Lípa, Farní úřad Stvolínky, Liber Memorabilium Ecclesiae et Parochiae Drumensis (1723 –1936), pag. 54 – 55. 22) Popis je uveden ve zprávě libereckého konzervátora Rudolfa Müllera z 28. 2. 1896, který reliéf datoval na konec 15. století a nepochyboval o jeho původu z farního kostela. Národní archiv Praha, Památkový úřad Vídeň (PÚ/R) , Kt. 89 – Stvolínky. 23) F. Hantschel, o. c. v pozn. 18, s. 817. 24) J. Úlovec a kolektiv, o. c. v pozn. 8. 25) A. Sedláček, o. c. v pozn. 6, s. 301. 26) E. Korb, o. c. v pozn. 18, s. 257. 27) SOA Litoměřice, Velkostatek Stvolínky, Účty – Kostelní účty, Kirchenregister (1607–1703), kt. 521, inv. č. 6769, fol. 8a, 9b. 28) „Zur Evangeliumseite standen doppelte, aus Holz verfertigte Barkirchen, und das Musikerchor, das eben von Holz bestand, war mit keiner sonderheitlichen Orgel versehen.“ ANM, Sbírka rukopisů, i. č. 338 – G. A. Wahner, Sammlung alter und neuer Nachrichten betreffend die Kirchbezirke und derselben Gotteshäuser im Leutmeritzer Kreise, cca 1840, pag. 136. 29) „...Také od kamena vystavená pavlače z tvrzi až do kostela, spravený jsou, že se může po suše jíti ...“. ANM, Sbírka F – topografická, kt. 177 – Stolinky, Taxa panství 1608, fol. 1. Za upozornění na tento pramen děkujeme Mgr. Elišce Nové. 30) J. Úlovec a kolektiv, o. c. v pozn. 8. 31) E. Korb, o. c. v pozn. 18, s. 258. 32) SOkA Česká Lípa, Farní úřad Stvolínky, Liber Memorabilium Ecclesiae et Parochiae Drumensis (1723 –1936), pag. 16a. 33) ANM, Sbírka G (Eichlerova) – kt. 44 Stolinky, Inschriften in der Kirche am 5. Februar 1829. Jedná se o figurální náhrobníky majitelů panství vesměs z 2. poloviny 16. století – čtyři na severní a jeden (náhrobník dítěte) na východní straně sakristie. Srov. také M. Sovadina, Renesanční náhrobky ve Stvolínkách, in: Kulturní listy litoměřického okresu, Litoměřice 1988, s. 19 – 21. 34) ANM, Sbírka rukopisů, i.č. 338 – G. A. Wahner, Sammlung alter und

111

materiálie

11.2.2008 13:04

stránka 112

H. Ammerich, E. Fechnerová, Z. Spyranti - Nové poznatky ke stavebnímu v˘voji ... neuer Nachrichten betreffend die Kirchbezirke und derselben Gotteshäuser im Leutmeritzer Kreise, cca 1840, pag. 135. 35) J. Úlovec a kol., o. c. v pozn. 8. 36) Kostelní inventáře uvádějí v r. 1725 na věži tři zvony, v r. 1737 pak čtyři zvony (Diecézní archiv Litoměřice, Archiv far I – Stvolínky, kostelní inventář z r. 1725 a z 27. 7. 1737); v detailním popisu zvonů z doby kolem r. 1840 je jeden ze čtyř zvonů datován letopočtem 1726 (ANM, Sbírka rukopisů, i.č. 338 – G. A. Wahner, Sammlung alter und neuer Nachrichten betreffend die Kirchbezirke und derselben Gotteshäuser im Leutmeritzer Kreise, cca 1840, pag. 138). 37) SOkA Česká Lípa, Farní úřad Stvolínky, Liber Memorabilium Ecclesiae et Parochiae Drumensis (1723 –1936), pag. 185. 38) V obšírné Encyklopedii architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách (P. Vlček ed., Praha: Academia 2004) není jméno stavitele Broska uvedeno. 39) SOkA Česká Lípa, Farní úřad Stvolínky, Liber Memorabilium Ecclesiae et Parochiae Drumensis (1723 –1936), pag. 54 – 55. 40) SOA Litoměřice, Velkostatek Stvolínky, Účty – Kostelní účty, kt. 524, inv. č. 6795. Ciferníky, zabudované ve střešním plášti, jsou patrné ještě na fotografii z roku 1963 (Národní památkový ústav, ú. o. p. Liberec, fotoarchiv, č. neg. 13566); jejich zbytky se nacházejí v 6. NP a v prostoru krovu věže. Hodinový stroj se nedochoval ani v torzu. 41) E. Korb, o. c. v pozn. 18, s. 257. 42) SOkA Česká Lípa, Farní úřad Stvolínky, Liber Memorabilium Ecclesiae et Parochiae Drumensis (1723 –1936), pag. 101; SOA Litoměřice, Velkostatek Stvolínky, Účty – Kostelní účty, kt. 528, inv. č. 6852. 43) E. Korb, o. c. v pozn. 18, s. 258 – 259. 44) SOkA Česká Lípa, Farní úřad Stvolínky, Liber Memorabilium Ecclesiae et Parochiae Drumensis (1723 –1936), pag. 39; dodatečně vložené listy, s. 2. 45) Národní památkový ústav, ú.o.p. Liberec, spisový archiv – Stvolínky, 1961– 2000.

Neue Erkenntnisse zur baulichen Entwicklung der Allerheiligenkirche in Stvolínky Das Dorf Stvolínky liegt im südlichen Teil des Landkreises Česká Lípa, das sich in Nordböhmen befindet und an Sachsen grenzt. Die Allerheiligen-Pfarrkirche befindet sich in zentraler Lage im Dorf, direkt neben einer ehemaligen mittelalterlichen Wasserfeste – dem heutigen Schloss. Es handelt sich um eine geostete Saalkirche mit einem apsidialen Chor und einem quadratischen 6-geschossigen Turm auf der Nordseite des Langhauses. Westlich des Turmes befindet sich die nachträglich an die Nordseite des Langhauses angebaute Hl.-Anna-Kapelle, östlich des Turmes und an den Chor anschließend ein zweigeschossiger Anbau mit der Sakristei im Erdgeschoss und dem Oratorium im Obergeschoss. Das Langhaus hat eine flache Decke, der Chor und die Kapelle sind gewölbt. Die bauliche Entwicklung der Kirche wurde bereits Ende der 90er Jahre des 20. Jahrhunderts im Rahmen einer Arbeit über die romanische und gotische Sakralarchitektur des Kreises Česká Lípa untersucht. Die Autoren haben ihr Interesse in der ersten Reihe dem mittelalterlichen Ursprung der Kirche gewidmet. Weil diese Arbeit eher einen Orientierungscharakter hatte, blieben jedoch einige wichtige Fragen offen oder umstritten. Das Ziel unserer Bauforschung war es zum einen, diese Problempunkte zu klären und somit einen wissenschaftlichen Beitrag zur Erforschung der sakralen Dorfarchitektur in der Region zu leisten. Zum anderen wollten wir vor allem aber ein möglichst vollständiges Bild der baulichen Entwicklung der Kirche über alle Phasen ihrer Existenz geben und so einen Grund zur schrittweisen denkmalgerechten Instandsetzung des stark beschädigten Baus schaffen. Die Baudokumentation und Bauforschung der Kirche wurden als Masterarbeit im Masterstudiengang Denkmalpflege an der TU Berlin im Wintersemester 2006/07 erstellt. Die Existenz einer Pfarrkirche in Stvolínky wird zum Jahr 1352 archivalisch belegt. Wann diese Kirche entstanden ist, bleibt ungewiss. Erste schriftliche Erwähnungen des Ortes aus dem Ende des 12. und der 1. Hälfte des 13. Jahrhunderts sowie mehrere archäologische Befunde in der Umgebung belegen, dass dieses Gebiet während der Zeit der sogenannten frühen Kolonisation, also spätestens im 12. Jahrhundert, besiedelt wurde. Die Existenz einer Kirche vor der Mitte des 14. Jahr-

112

hunderts scheint hier somit nicht unwahrscheinlich zu sein, Nachweise fehlen jedoch. Ein weiteres Problem stellt die Frage dar, ob das archivalisch belegte Bauwerk, oder überhaupt dessen Lage, mit dem heutigen Bau identisch ist. Das ursprünglich Ende des 12. Jahrhunderts bestehende Dorf wurde planmäßig neu gegründet, worauf die Struktur des Dorfgrundrisses von Stvolínky hinweist. Die Lage der Kirche auf der Südseite des orthogonalen, ursprünglich länglichen Platzes lässt vermuten, dass die Kirche spätestens mit der Konstituierung des planmäßig gegründeten Dorfes entstand. Wie in unzähligen anderen Orten war hier dieser Prozess ohne Zweifel mit der sogenannten hochmittelalterlichen Kolonisation verbunden, die vom 13. bis zur 1. Hälfte des 14. Jahrhunderts stattfand und in diesem Gebiet vor allem durch die deutsche Ethnie getragen wurde. Weil diese Umwandlung in der Mitte des 14. Jahrhunderts abgeschlossen war, kann man zu Recht voraussetzen, dass die Kirche schon damals an ihrer heutigen Stelle stand. Die detailierte Bauforschung hat bestätigt, dass die aus verputzten Feldsteinen bestehenden Nord-, Süd- und Westwände des Langhauses aus der Gotik stammen. Im Unterschied zu der vorherigen Forschung, die hier zwei gotische Bauphasen erkennen will, sind wir aber der Ansicht, dass es sich nur um eine Phase handelt. Neu wurde auch festgestellt, dass dieses mittelalterliche Langhaus an der Ostseite etwas länger und insgesamt um ca. 150 cm niedriger als das heutige war. Mehrere Elemente aus der Erbauungszeit sind heutzutage noch am Langhaus zu sehen: Ein Portal in der Nordwand, ein Fragment eines Portals in der Südwand und vier zugemauerte Spitzbogenfenster, wobei sich zwei Fenster in der Südwand und zwei in der Westwand befinden. Für den gotischen Ursprungsbau vermuten wir ähnliche Fensteröffnungen in der auf den ursprünglichen Dorfplatz gerichteten Nordwand. In der Westfassade lässt sich sowohl ein Portal als auch ein weiteres Fenster vermuten. Aufgrund der Lage der unteren Kanten der Spitzbogenfenster kann angenommen werden, dass das Langhaus damals keine Empore hatte. Der Chor dieser gotischen Kirche war kleiner als der heutige (die ungefähren Maße dieses 1811 abgerissenen Chors sind aus den archivalischen Quellen bekannt) und konnte im Vergleich mit der gotischen Sakralarchitektur in dieser Region entweder rechteckig oder polygonal ausgebildet gewesen sein. Die auffällige Diskrepanz zwischen dem geräumigen Langhaus und dem verhältnismäßig kleinen Chor legt die Vermutung nahe, dass es sich bei diesem um einen Überbleibsel einer älteren kleineren Vorgängerkirche handeln könnte. Dass die heutige Kirche einen Vorgängerbau hatte scheint sehr wahrscheinlich zu sein: Die älteste im heutigen Bau nachweisbare Bauphase datieren wir anhand der stilistischen Merkmale grob nämlich erst ins 15. Jahrhundert. In den späten 60er Jahren des 16. Jahrhundert fing mit dem Bau des Turmes ein bedeutender, bisher völlig unbekannter Renaissance-Umbau an, der sich möglicherweise auch über mehrere Jahre oder sogar Jahrzehnte zog; am Anfang des 17. Jahrhunderts wurde er aber offensichtlich schon abgeschlossen. Das Alter des Turmes wurde dendrochronologisch festgestellt. Die Einheitlichkeit der Konstruktion und die spitzbogige Form der Fenster des Glockengeschosses weisen darauf hin, dass der Turm schon ursprünglich mindestens bis zu dem 4. OG gebaut wurde. Das Erdgeschoss war nur vom Langhaus durch einen neu durchbrochenen Eingang zugänglich. In die oberen Geschosse gelangte man über eine wahrscheinlich hölzerne Außentreppe an der Westfassade des Turmes. Entweder gleichzeitig mit dem Bau des Turmes oder nicht lange danach wurde in die Kirche eine gemauerte Empore eingebaut, deren Spuren an der Nordwand des Langhauses sichtbar sind und die niedriger als die heutige Empore war. Die vermutlich zwei- oder dreiseitige Empore ist höchstwahrscheinlich mit der identisch, die zum Jahr 1608 indirekt schriftlich erwähnt wird. In der Beschreibung der Wasserfeste aus diesem Jahr wird nämlich eine gemauerte überdachte Brücke zwischen der Feste und der Kirche genannt. Die Formulierung im Text sowie die Situation vor Ort lassen keine andere Möglichkeit zu, als dass dieser Gang auf einer Empore münden musste; sie war höchstwahrscheinlich an die Westfassade der Kirche angeschlossen, wo sich in der Mittelachse auch entsprechende Spuren befinden. Für eine genauere absolute Datierung ist der Zusammenhang mit dem schriftlich erwähnten Übergang sehr interessant. Laut Literatur wurde die Feste durch den damaligen Herrschaftsbesitzer Heinrich II. Kurzbach von Trachenberg in den 70er Jahren des 16. Jahrhunderts grundsätzlich umgebaut und vergrößert. Dabei soll auch der Ostflügel, also der zur Kirche gewandte Teil des Gebäudes, entstanden sein. Unserer Meinung nach wurden damals sehr wahrscheinlich auch die überdachte Brücke zur Kirche und die Empore gebaut. Wenn die Angaben aus der Literatur also stimmen,

materiálie

11.2.2008 13:04

stránka 113

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 könnte die Brücke und die Empore in den 70er Jahren des 16.Jahrhunderts gebaut worden sein. Der Einbau lässt sich zumindest in die Zeit zwischen Ende der 60er Jahre des 16. Jahrhunderts (Anbau des Turmes) und das Jahr 1608 datieren. Aus dieser zweiten Bauphase stammt offenbar auch die untere Außenputzschicht des Langhauses und des Turmes, die Ritzungen einer illusionistischen Eckquaderung trägt. Ende des 17. Jahrhunderts wurde das Innere des Turmes teilweise erneuert. Vermutlich wurde in dieser Zeit auch die Außentreppe zu den oberen Geschossen des Turmes durch die noch heute existierende Konstruktion aus Sandstein ersetzt. 1770 wurde westlich des Turmes an die Nordfassade des Langhauses die Hl.-Anna-Kapelle angebaut. Die größten Baumaßnahmen an der Kirche fanden 1811 statt: Das Langhaus wurde um ca. 150 cm mit Sandsteinquadern aufgestockt, der alte Chor abgerissen, der neue Chor größer und aus Sandstein errichtet. Gleichzeitig wurde auch die Sakristei mit dem über ihr liegenden Oratorium östlich des Turmes angebaut. Die Renaissance-Empore wurde durch eine höhere, dreiseitige Empore ersetzt. Dafür wurden neue Pfeiler eingebaut, die gleichzeitig die neue flache Decke trugen, und in die Nordwest- und Südwestecken des Langhauses von außen zugängliche Treppenhäuser zum Aufstieg auf die Empore eingebaut. Aus dieser Umbauphase stammen die Dächer der Kirche und des Turmes. Die Fassaden der Kirche wurden mit Pilastern und korbbogenförmigen Fenstern neu gegliedert. Die bestehenden gotischen Fensteröffnungen und das Südportal wurden zugemauert. Das Innere des Chors wurde mit klassizistischen Wandmalereien ausgestattet, die noch heute unter den jüngeren Farbfassungen vorhanden sind. Im Jahr 1883 wurde die Holzkonstruktion des 5. OG des Turmes durch Ziegelmauerwerk ersetzt und 1894 die Kirche im Innenraum mit einer zeitgemäßen dekorativen Malerei neu gefasst. In der 1. Hälfte des 20. Jahrhunderts folgten nur noch kleinere Eingriffe; seit dem Ende des Zweiten Weltkriegs verfällt das Gebäude, obwohl noch bis in die 80er Jahre vereinzelt Gottesdienste gehalten wurden. Zwischen 1996 und 2000 fiel die gesamte Kircheneinrichtung organisiertem Kunstraub zum Opfer. Seit 2004 finden schrittweise Reparaturmaßnahmen am Dach statt.

Abbildungen Abb. 1: Stvolínky, Allerheiligenkirche, städtebauliche Situation, Blick von Nordwesten (sofern nicht anders vermerkt, stammen alle Aufnahmen von den Autorinnen, 2006). Abb. 2: Stvolínky, Blick auf die Bebauung der Südseite des Dorfplatzes mit der Allerheiligenkirche im Hintergrund, historische Aufnahme etwa aus dem 1. Drittel des 20. Jh. (Národní památkový ústav/Nationales Denkmalinstitut, zentrale Arbeitstelle Prag, Sammlung der Fotodokumentation, Nr. F45.105). Abb. 3: Stvolínky, Ausschnitt aus dem sog. Kaiserabdruck der Karte des Stabilen Katasters, 1843 (Ústřední archiv zeměměřictví a katastru Praha/Zentralarchiv der Geodäsie und des Katasters Prag, Sign. B2/a/6 C7522). Abb. 4: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Blick von Norden. Abb. 5: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Blick von Südosten. Abb. 6: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum, Blick nach Osten. Abb. 7: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum, Blick nach Westen. Abb. 8: Stvolínky, Allerheiligenkirche, zeichnerische Bauaufnahme (im Original in M 1:50; Aufmaß und Zeichnung die Autorinnen, 2006). a – Grundriss b – Querschnitt c – Längsschnitt d – Ansicht Westfassade (bis zur Höhe des Krongesims-Ansatzes). e – Ansicht Südfassade (ohne Chorschluss; bis zur Höhe des KrongesimsAnsatzes). f – Wandabwicklung Südwand des Langhauses, Niveau über der Empore mit Befunden der Laibungen von zwei zugemauerten, spitzbogigen Fensteröffnungen. Abb. 9: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Raumbuch – Beispiel der Bearbeitung. Abb. 10: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Bauphasenplan. Abb. 11: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Portal des Durchgangs von der Hl.Anna-Kapelle ins Langhaus – der ursprüngliche Außeneingang von Norden, Blick von der Kapelle, Zustand 1996 (Národní památkový ústav/Nationales Denkmalinstitut, Außenstelle Liberec, Sammlung der Fotodokumentation, Nr. 119863, Foto Roman Kursa). Abb. 12: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Fragment eines Portals in der Südfassade des Langhauses (Teil des rundbogigen Sandsteingewändes rechts von der Einfassung der jüngeren Fensteröffnung sichtbar). Abb. 13: Stvolínky, Allerheiligenkirche, zugemauertes spitzbogiges Fenster in der Südachse der Westfassade des Langhauses.

Abb. 14: Stvolínky, Allerheiligenkirche, der obere Teil der Laibung des zugemauerten spitzbogigen Fensters in der Südachse der Westwand des Langhauses, sichtbar im Innenraum über der Empore. Abb. 15: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Dachraum der Hl.-Anna-Kapelle, Blick nach Westen. Links die Nordwand des Langhauses mit sichtbarer oberer Linie des ursprünglichen Außenputzes; über dieser Linie Aufstockung aus unverputzten Sandsteinquadern. Abb. 16: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum, Spuren der Laibung einer Öffnung in der Mittelachse der Westwand des Langhauses, (senkrechte Putzkanten unter dem jüngeren Fenster sichtbar). Abb. 17: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum, Ostteil der Nordwand des Langhauses (Niveau über der Empore) mit sichtbaren Unregelmäßigkeiten der Konstruktion (in diesem Bereich Ziegelmauerwerk, gotische Wände bestehen aus Feldsteinen). Abb. 18: Stvolínky, Allerheiligenkirche, zweitverwendetes Sandsteinportal im Durchgang vom Langhaus ins Erdgeschoss des Turmes, Blick von Langhaus. Abb. 19: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Rekonstruktion der gotischen Bauphase (rechts im Vergleich mit dem heutigen Grundriss). Abb. 20: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Portal des Durchgangs vom Langhaus ins Erdgeschoss des Turmes; links Abdruck einer gemauerten Empore teilweise sichtbar (rundbogig geformte Reste von eingesetzten Ziegeln). Abb. 21: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Blick von Hl.-Anna-Kapelle auf die Westwand des Turmes mit dem Fenster des Turm-Erdgeschosses und der Tür des Außenaufgangs ins 1. OG. Abb. 22: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum, Nordwand des Langhauses mit Abdruck einer gemauerten Empore. Abb. 23: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum, Nordwand des Langhauses mit Spuren einer zugemauerten Öffnung über der Empore. Abb. 24: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Südfassade, ältere Putzschicht mit Vorritzungen einer illusionistischen Eckquaderung an der Südwestecke. Abb. 25: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Südfassade, ältere Putzschicht mit Spuren der Vorritzung einer illusionistischen Einfassung der gotischen Fensteröffnung. Abb. 26: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum, Teil einer gemalten Inschrift im mittleren Bereich der Südwand des Langhauses (Niveau über der Empore). Abb. 27: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum, Ostteil der Nordwand des Langhauses (Niveau über der Empore), Putzschicht mit einer gemalten Umrahmung, die unter den Fußboden der heutigen Empore sowie unter der Ostwand des Langhauses weiter läuft. Abb. 28: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Renaissance-Grabplatten aus der 2. Hälfte des 16. Jahrhunderts, sekundär in der Nordfassade der Sakristei eingesetzt. Abb. 29: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Hl.-Anna-Kapelle, Blick von Norden; links die eingestürzte Treppe des Außenaufgangs ins 1. OG des Turmes. Abb. 30: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum der Hl.-Anna-Kapelle, Blick nach Westen. Abb. 31: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum des Chores, gemalte klassizistische Vase unter der jüngeren, zerstörten dekorativen Fassung. Abb. 32: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum des Chores, klassizistisches illusionistisches Geländer unter der breiten Fensteröffnung des Oratoriums. Abb. 33: Stvolínky, Allerheiligenkirche, Innenraum, Blick nach Osten, Zustand 1996 – vor der Ausplünderung der gesamten Innenausstattung (Národní památkový ústav/Nationales Denkmalinstitut, Außenstelle Liberec, Sammlung der Fotodokumentation, Nr. 119857, Foto Roman Kursa). (E. Fechnerová)

113

materiálie

11.2.2008 13:41

stránka 114

K. Kibic ml. - Zámecká vûÏ a kostel sv. Martina v Nov˘ch Dvorech

Zámecká vûÏ a kostel sv. Martina v Nov˘ch Dvorech Specifick˘ projev doby renesance na Kutnohorsku

Karel Kibic ml.

Po porážce českého odboje v roce 1547 přikročil císař Ferdinand I. k rozsáhlým majetkovým záborům. Konfiskace výrazně změnily majetkové poměry v oblasti severně od Kutné Hory a východně od Kolína. Konfiskované žehušické panství a pozemkové majetky města Kolína věnoval císař Karlovi ze Žerotína, jehož starobylý rod pocházel z jihomoravské Strážnice. Jeho potomku Kašparovi Melicharovi ze Žerotína císař snadno nabyté majetky sice opět odňal, ponechal mu však řadu obcí severně od Kutné Hory, které původně patřily sedleckým cisterciákům. Takřka přes noc vzniklo nové panství, jehož centrem se staly Nové Dvory s původně cisterciáckým hospodářským dvorem; zde vybudoval Kašpar Melichar ze Žerotína renesanční zámek.1) Novodvorský zámek je pozoruhodnou a nedoceněnou, v jádře renesanční stavbou. Zámecký kostel2) pochází z více sta-

Obr. 1: Nové Dvory (okres Kutná Hora), pohled na zámecký kostel sv. Martina od západu (stav na jaře 2005, všechny snímky autor).

Obr. 2: Nové Dvory, mapa stabilního katastru obce z roku 1839.

114

vebních etap. Věž kostela je starší a souvisí s renesanční výstavbou zámku v 90. letech 16. století, kterou podnikl Kašpar Melichar ze Žerotína. Tehdy obepnul vstupní jihovýchodní křídlo zámku trojkřídlý čestný dvůr s arkádovou galerií v patře, který byl v jihovýchodním nároží akcentován věží. Kostel byl k věži přistavěn dodatečně, není však zcela jasné kdy. Stalo se tak nejpozději za Bernarda Věžníka z Věžník, který v roce 1686 dokončil rozsáhlou přestavbu zámku. Bernard Věžník držel zámek až do roku 1714. Z dalších majitelů vynikl uherský šlechtic Karel Batthyány, který panství koupil roku 1728. Roku 1764 je prodal Janu Karlu Chotkovi, který v okolí zámku provedl rozsáhlé krajinářské úpravy. Jeho syn Jan Rudolf Chotek podnikl určité stavební úpravy zámku, které však spíše znamenaly jeho ochuzení. Byla zbořena čelní stěna arkádového dvora a další její trakt byl přestavěn na byty. Z trojkřídlé galerie tak zbylo pouhé torzo. Novodvorský zámek J. Rudolfu Chotkovi nakonec nevyhovoval, a tak v letech 1802–1822 nechal vybudovat v sousedství Nových Dvorů empírový zámek Kačinu. Po roce 1823 byl zámek upraven na kanceláře správy panství a byty úředníků a obdržel dnešní jednoduchou klasicistní fasádu. V letech 2004 –2006 byla z iniciativy obce provedena obnova exteriéru a interiéru zámeckého kostela sv. Martina v Nových Dvorech.3) Hlavní část opravy proběhla v letech

materiálie

11.2.2008 13:41

stránka 115


Obr. 3: Nové Dvory, pohled na zámek od západu s kostelem po opravě (zima 2006).

2005 (oprava interiéru) a 2006 (vnější plášť kostela i věže). nesanční novostavba, či zda obsahuje pozůstatek starší Již na podzim roku 2004 však došlo k odhalení zajímavé tvrze, neznáme původní úpravu jeho fasád a neznáme rozmalby na čele valené klenby nad kruchtou (obr. 13 –15), což sah pozdějších úprav interiérů. Průzkum zámeckého kospoukázalo na nutnost podrobného průzkumu a dokumentela a zámecké věže tak může být určitým vodítkem pro tace.4) Zejména na věži, ale i v interiéru kostela došlo k něprůzkumy při budoucích opravách vlastního zámku, které kterým zajímavým nálezům, které dokumentují neznámou obec předpokládá. renesanční podobu věže a mohou přispět k lepšímu poPatrová galerie kolmo navazuje na hlavní (jihovýchodchopení historie novodvorského zámku. Součástí průzkuní) průčelí a sleduje směr severovýchodního traktu zámku. mových prací byla též dendrochronologická analýza dřevěÚzký galeriový trakt je ve dvou podlažích dělen na sedm arných konstrukcí věže a krovu lodi,5) která v podstatě pokád. Otevřeny zůstaly pouze arkády patra. Jsou odděleny tvrdila časové zařazení výstavby zámku, uváděné odborkamennými sloupky, které spočívají na omítaných pilířích nou literaturou.6) přízemí. Trakt je zakončen značně převýšenou věží, vrchoZámek v Nových Dvorech je čtyřkřídlá budova s uzavlící odsazeným zvonovým patrem a bání s lucernou. K věřeným vnitřním dvorem, v jehož koutě je původní schodišťová věž. Již zmíněná trojkřídlá arkádová galerie stála před hlavním, jihovýchodním průčelím zámku. Renesanční zámek má dnes poměrně nevýrazný klasicistní zevnějšek, a snad proto nepoutal příliš velkou pozornost odborníků. Na přelomu 60. a 70. let 20. století byla provedena generální oprava zámku, kde je již od poloviny 20. století umístěna místní základní škola. V rámci opravy ovšem nedošlo ke zpracování stavebněhistorického průzkumu, takže o historii zámecké architektury jsme informováni pouze v hrubých rysech. Nevíme, zda Obr. 4: Nové Dvory, půdorys kostela se zakreslením stavebních fází (zaměření a kresba autor). zámek vznikl jako kompletní re-

115

materiálie

11.2.2008 13:42

stránka 116


Obr. 5: Nové Dvory, stěny interiéru kostela se zakreslením nálezů při opravě (zaměření a kresba autor, 2005).

Obr. 6: Nové Dvory, interiér kostela po částečné rekonstrukci.

ži byl dodatečně přistavěn kostel s úzkou lodí a s neodsazeným pětibokým presbytářem. Z polohy zámku vyplynula orientace kostela jihovýchodním směrem (pro usnadnění bude u následujícího popisu někdy uvažována obvyklá orientace presbytáře na čistý východ). Velmi zajímavé je srovnání dnešního půdorysu kostela se stavem, zachyceným na plánu stabilního katastru městečka z roku 1839. Tehdy byl kostel bohatší o severní obdélnou přístavbu, saha-

116

jící přes celou šířku lodi až k zešikmení presbytáře. Kostel se zaniklou severní částí je kromě toho dobře zachycen na vyobrazení městečka z konce 17. století, nyní umístěném v budově obecního úřadu. Kostel má drobné měřítko. Interiér má šířku 5,4 m, jeho délka včetně presbytáře mírně přesahuje 14 m (obr. 4). V západní části má kruchtu podklenutou valenou klenbou se dvěma trojbokými výsečemi. Neodsazený presbytář je ukončen pěti stranami dvanáctiúhelníka, což se v české sakrální architektuře od středověku až do baroka vyskytuje výjimečně. Zdivo obvodových stěn se v úrovni podlahy kruchty po všech stranách zužuje o cca 30 cm, čímž se v interiéru opticky odděluje úroveň přízemí a patra (obr. 5, 6). „Přízemí“ je ukončeno profilovanou omítkovou římsou a stejným způsobem je oddělena úroveň „patra“ od valené bedněné klenby. Prostor dále člení omítkové pilastry, které ale nejsou všude a zřejmě jsou dodatečné. Loď kostela je ze severu osvětlena dvěma okny s půlkruhovým záklenkem, presbytář je osvětlen dvěma užšími okny stejného typu. Jižní strana kostela je zevně členěna čtyřmi jednou odsazenými opě-

materiálie

11.2.2008 13:42

stránka 117


ráky, mezi nimiž se uplatňují tři užší, půlkruhově ukončená okna. Pod západním z nich je umístěn hlavní vstup do kostela, rámovaný jednoduše profilovaným barokním kamenným portálem (kostel je kromě toho přístupný ještě z galerie přes patro věže). K východní straně presbytáře je přisazena socha sv. Jana Nepomuckého se znakem Věžníků (obr. 1). Pozoruhodné nálezy poskytla již oprava interiéru, provedená v letech 2004 – 2005. Interiérové omítky byly snímány pouze v místech poškození, tj. především na soklu a dále podél trhlin ve zdivu, které jsou ovšem pro poznání stavby poměrně významné. V soklové partii se až na místa dodatečných zazdívek uplatňovalo kamenné zdivo. Zdivo ve vyšší úrovni nebylo jednotObr. 7: Nové Dvory, interiér kostela sv. Martina, pozůstatky malované barokní výzdoby presbytáře. né, na severní straně převažovalo zdivo cihelné, v horní části jižní stěny se vyskytoval kámen. Severní stěna lodi je v přízemí probrána třemi nikami, z nichž jedna je v podkruchtí a dvě pod okny. Nika v podkruchtí je užší a má segmentový záklenek, dvě širší niky pod okny jsou zaklenuty do půlkruhu. Niky byly původně otevřené; dnes jsou hluboké cca 40 – 50 cm a zhruba půl metru zbylé zazdívky tvoří cihelná rovnanina, která byla patrná i z vnějšku (obr. 10). Niky, resp. původně průchody souvisí se zbořenou severní přístavbou. Podobné otvory jim zřejmě odpovídaly i v „patře“ – u pravého okna „patra“ byla zachycena spára v cihelném zdivu, upozorňující na větší a vyšší otvor, šířkově zhruba odpovídající nice v „přízemí“ (obr. 11). Na další otvor upozorňují dvě svislé spáry v západní části severní stěny (na kruchtě); mohlo však jít o pouhý stavební prostup, protože do spár nezabíhá omítka. Na jižní straně kostela byla situace jednoduší. V „přízemí“ nebyly zachyceny žádné další otvory kromě současného vstupu. Sokl byl z kamenného zdiva s příměsí cihel, výše se uplatňovalo čistě cihelné zdivo. V „patře“ bylo sledováno zdivo v místech trhlin; ostění a záklenky otvorů byly z cihel, jinak převládal kámen, ovšem nebyl všude. Při jihozápadním koutě byl zachycen nízký otvor se segmentovým záklenkem (šířka 95 cm, výška cca 1,7 m), do špalet otvoru zabíhala omítka. Účel otvoru není jasný; případně by mohlo jít o vnější vstup na kruchtu. Situaci uvnitř kostela odpovídají i skromné nálezy na exteriéru, zachycené při opravách průčelí v roce 2006. Omítky byly prakticky snímány pouze v úrovni soklu a soklové zdiObr. 8: Nové Dvory, pozůstatky malované barokní výzdoby v interiéru presbytáře. vo bylo s výjimkou zazděných otvorů na severní straně v převaze kamenné. části stěny, která odpovídá jihozápadnímu nároží věže (obr. Zajímavější nálezy ovšem přinesla západní stěna inte12). Zdivo na obou stranách trhliny bylo cihelné, napravo byl riéru. Podkruchtí je od podvěží odděleno 30 cm širokou cipatrný zbytek původní omítkové úpravy průčelí věže, svědhelnou stěnou, která dodatečně přikryla široký půlkruhově čící o tom, že věž zpočátku stávala samostatně: Na slabé sklenutý pas, který se přes stěnu propisuje trhlinami.7) Uprostřed stěny je úzký otvor lemovaný omítkovým ostěním banerovné omítce byly červeně malované nárožní kvádry, kažrokního tvaru. Z kruchty byla patrná výrazná trhlina v levé dý se odshora dolů ztmavoval a získával sytě červenou bar-

117

materiálie

11.2.2008 13:42

stránka 118


Obr. 11: Nové Dvory, situace při pravém okně severní stěny lodi – spára s náběhem záklenku signalizuje původní širší otvor, který se otvíral do patra severní přístavby

Obr. 9: Nové Dvory, staré omítky s malovanou výzdobou ve špaletě okna na jižní straně lodi.

Obr. 10: Nové Dvory, jedna z nik na severní straně lodi, které se původně otevíraly do severní přístavby.

Obr. 12: Nové Dvory, jihozápadní nároží původně samostatné věže, zhruba uprostřed nad lešeňovou trubkou je odkryto renesanční červeně malované kvádrování. Renesanční omítky zabíhají i do spáry mezi věží a novější boční přizdívkou.

vu. Podobná omítka byla patrná i uvnitř spáry. Pravé nároží patrné nebylo. V pravé části „patra“ (kruchty) je otevřená špaleta dveří, jimiž se na kůr vstupuje z patra věže. Špaleta se šikmými boky a segmentovým záklenkem je zřejmě původní. Patro „ukončuje“ malovaná římsa, odpovídající profilovaným omítkovým římsám na bočních stěnách lodi, a nad ní je stropní trám, jediný pozůstalý z původního malovaného trámového stropu (obr. 13, 15). Horní líc trámu má charakteristické dlaby pro osazení záklopových prken; je škoda, že se nezdařila dendrologická datace. Nad trámem navazuje čelo valené klenby s již zmíněnou pozoruhodnou mal-

bou (obr. 13 –15). V prostředku jsou patrné svislé trhliny, odpovídající poloze zazděného vstupu do původního podkroví. Celá malba je pojatá v růžovo-karmínové barvě. Perspektivní malba zobrazuje jakési náměstí či zámecké nádvoří. Budovy s atikami a podloubími se sbíhají do středního bodu, kde je patrná šedá kašna. Za nimi se uplatňuje výraznější růžový pás, snad naznačující vzrostlou zeleň. Malba „náměstí“ na čele klenby je překvapivá, protože se nachází na jednom z pohledově nejméně exponovaných míst interiéru. Otázkou je její námět. Jak potvrzuje dochovaný stropní trám, bedněná valená klenba vznikla dodatečně. Malba na čele klen-

118

materiálie

11.2.2008 16:13

stránka 119


by tedy také není původní; s ohledem na celkové souvislosti ji pak můžeme přiřadit buď k některé barokní přestavbě kostela, anebo (mnohem spíš) ke klasicistním úpravám (krov byl dendrochronologicky datován do let 1828 až 1830) – dobře by tak odpovídala romantickému duchu tehdejší doby. Zajímavý stavební detail byl patrný ve východní stěně kruchty. Zhruba v úrovni podlahy kruchty byly na jejím vnějším líci výrazné vodorovné trhliny, pod nimiž místy prosvítal částečně ztrouchnivělý trám. Na něm stojí cihelné zábradlí kruchty. Trám byl možná součástí rozsáhlejšího ztužení stavby; další pozůstatky dřevěných trámů by tak bylo možné očekávat v místech ustoupení obvodového zdiva kostela nad římsou „přízemí“. V interiéru kostela byly kromě pozůstatků vnějšího průčelí věže a malby na kruchtě nalezeny další zajímavé pozůstatky starých omítek. Nejstarší interiérová omítka byla zachycena na jižní straně lodi, a sice u levého jižního okna lodi a přilehlého pilastru, pod který zabíhala (obr. 9). Omítka měla okrový nátěr, vnitřní ostění okna lemoval sytě červený pás, zatímco na vlastní ploše stěny bylo na okrovém podkladě výrazné šedočerné žíhání. Tato výrazně pekovaná omítka může být i raně barokní. Podobná a možná stejně stará úprava byla zachycena na presbytáři. Spodní boky presbytáře jsou spíš

Obr. 13: Nové Dvory, malba „náměstí“ s kašnou na čele bedněné valené klenby nad kruchtou zámeckého kostela. Dole je jediný zachovaný trám barokního záklopového stropu s dlaby pro kladení prken záklopu. V horní části jsou patrné trhliny v místech zazděné spodní části původního vstupu do podkroví.

Obr. 14: Nové Dvory, detail malby „náměstí“ na čele bedněné valené klenby na kruchtě zámeckého kostela. Námět malby zůstává nejasný.

Obr. 15: Nové Dvory, malba nad kruchtou zámeckého kostela po částečné konzervaci.

119

materiálie

11.2.2008 16:13

stránka 120


Obr. 16: Nové Dvory, pohled z podkroví na západní stěnu věže. Krov byl podle dendrochronologie vyroben z trámů kácených v letech 1828–1830.

Obr. 18: Nové Dvory, sklep v podvěží, nahoře na čele valené klenby je patrné kamenné ostění větracího průduchu, osazené téměř ve vodorovné poloze.

Obr. 19: Nové Dvory, severní strana sklepa pod zámeckou věží s kamenným vstupním portálem.

Obr. 17: Nové Dvory, profilované dřevěné ostění vstupu do podkroví lodi.

zaoblené než ostře zalomené. První zaoblení kryje omítkový pilastr, jehož návaznost na „mezipatrovou“ římsu prozrazuje dodatečný původ. V místě druhého zaoblení je na severní i jižní stěně presbytáře červeně malovaný svislý pás, za ním pokračují světle šedě malované stěny se šedočerným žíháním (obr. 8). Jižní strana je obohacena o další svislý malovaný pás, tentokrát černý s červenými květy uvnitř (obr. 7). Východní strana závěru je zakryta barokním oltářem. Šedý nátěr s černým žíháním se objevuje i kolem oken v horní části presbytáře. Je zřejmé, že malba byla od počátku základem výzdoby interiéru a vysazené omítkové pilastry a nejspíš i římsy pocházejí až z klasicistní úpravy v 1. polovině 19. století. Uprostřed „přízemí“ jižní stěny lodi byl patrný malovaný bílý „pilastr“, rámovaný tmavými červenošedými plochami. Pravděpodobně nejzajímavější nálezy poskytl exteriér věže kostela (obr. 25). Výrazně převýšená zámecká věž stojí me-

120

Obr. 20: Nové Dvory, interiér zámecké věže, prostor mezi obvodovou zdí a středním kubusem, vlevo okno s půlkruhovým záklenkem, vzadu jsou zazděné kapsy po trámech, uvnitř upravené jako niky se segmentovým záklenkem.

zi kostelem a zámeckou galerií a je ukončená barokní bání s lucernou. Tělo věže je rozděleno na tři části, vždy ukončené vysazenou profilovanou římsou. Poslední podlaží je užší, odsazené na všech stranách; slouží jako zvonové patro a ze všech stran je osvětleno okny s půlkruhovými záklenky. Spodní část věže je patrná pouze na severní a jižní

materiálie

11.2.2008 16:13

stránka 121


Obr. 21: Nové Dvory, zazděné hrotité okno s kamenným ostěním na západní straně dnešního hodinového podlaží věže.

Obr. 22: Nové Dvory, zazděné hrotité okno s kamenným ostěním na severní straně dnešního hodinového patra věže.

Obr. 23: Nové Dvory, hodinový stroj v předposledním patře zámecké věže. Letopočty 1593 a 1713 na dřevěném podstavci pravděpodobně datují stavbu věže a posunutí hodinového stroje do dnešní výškové úrovně.

Obr. 24: Nové Dvory, zvonová stolice s obvodovým hranolovým rámem, dendrochronologicky datovaná do 80. let 17. století.

straně; je ukončená vysazenou profilovanou římsou, přecházející z galeriového traktu. Prostřední část věže je nejvyšší, v horní úrovni má na všech stranách ciferníky a o patro níž úzká okna se segmentovými záklenky. Spodní část věže je dnes v podstatě bez oken, kromě okénka s kamenným ostěním v úrovni patra na severní straně (obr. 27) a úzkým otvorem na spodku jižní strany. Sokl jižní strany věže je ukončený šikmou přizdívkou, což zřejmě souvisí se statickým zajištěním po odbourání východního traktu arkádové galerie. Věž je o něco užší než severní galeriový trakt. Zatímco na jižní straně s tímto traktem lícuje, na severní straně lí-

cuje pouze v úrovni přízemí, resp. soklu, a výše je odsazená. Rovněž na západním průčelí kostela věž navazuje mírně nesymetricky. Věž je přístupná jednak z podkruchtí, jednak z patra galerie pozdně renesančním kamenným portálem. Odkrytí omítek při opravě ukázalo, že věž je takřka kompletně vyzděná z cihel. Věž je podsklepená, a je tedy zřejmé, že původně souvisela se zámkem a ne s kostelem. Do sklepa se sestupuje po úzkém schodišti na severní straně. Vstup na schodiště z podvěží je krkolomný, a tak se zdá, že původně ústilo jinak. Sklep je přístupný kamenným pravoúhlým portálem s pra-

121

materiálie

11.2.2008 13:44

stránka 122


Obr. 25: Nové Dvory, pohledy na jižní, západní a severní stěnu věže (zleva) s vyznačením nálezů (zaměření a kresba autor, 2006).

Obr. 26: Nové Dvory, cihelné zdivo na spodku jižní stěny věže při opravě.

hem a s drážkou pro osazení dveří na vnitřní straně (obr. 19). Podobným pravoúhlým kamenným ostěním s drážkou je ukončen větrací průduch na jižní stranu; toto kamenné ostění je osazeno téměř ve vodorovné poloze (obr. 18). Sklep má valenou klenbu s vrcholnicí kolmou k dnešnímu galeriovému traktu; je přístupný od severu a na západní straně

122

má vyvýšenou lavici. Celý včetně klenby je vyzděný z kamenného lomového zdiva, kladeného přibližně do vodorovných řad, pouze nad překladem vstupního portálu je úsek cihelného zdiva naznačující dodatečnou úpravu. Z podvěží do patra vede točité schodiště se středním dřevěným sloupkem. V patře ústí na chodbičku mezi galerií a kruchtou, která je ze severu osvětlená pravoúhlým okénkem s kamenným ostěním a širokou vnitřní špaletou. Schodiště do patra je vymezené od severu a východu cihelnou zdí. Ta vytváří podnož pro dutý střed vyšších podlaží věže, opět vymezený cihelnou zdí a výše příčkou, který slouží pro zavěšení hodinových závaží. Střední kubus je zřejmě původní, minimálně ve spodní a střední části.8) Obíhá ho schodiště, vycházející z chodbičky v patře, takže věž pak až po předposlední hodinové podlaží není patrována. V rozích jsou schodišťové podesty. Spodní část prvků schodiště pochází z renesanční výstavby, což potvrdilo i dendrochronologické zařazení trámků ve spodní části věže do 90. let 16. století.9) Obvodové cihelné zdivo věže je v úrovni patra široké asi 80 cm. Zhruba o 4 m výše se na vnitřní straně ze-

materiálie

11.2.2008 13:44

stránka 123


Obr. 27: Nové Dvory, „renesanční“ kamenné ostění okénka v patře severní stěny věže.

šikmuje a zužuje na cca 60 cm a v této šíři vydrží až po hodinové patro. Poslední, uskočené podlaží je vymezené zhruba 45 cm širokou zdí. Nad spodním zeštíhlením zdiva je situován vstup do podkroví lodi, lemovaný dřevěným portálkem s „renesančním“ ostěním, lehce připomínajícím pozdně gotické přetínavé portály (obr. 17). Okolní stěny jsou pokryté kovem hlazenou bílenou omítkou, překrytou mladším nástřikem. Nelze tak sledovat dodatečné proražení portálu a dozdění ostění, které je pravděpodobné v souvislosti s dodatečnou stavbou lodi (viz dále). Spodní část otvoru byla zazděná současně s náhradou záklopového stropu lodi za bedněnou valenou klenbu. Nelze říci, zda se tak stalo již při některé pozdější barokní etapě či až při klasicistní přestavbě – dnešní hambalkový krov s rybinovými spoji trámů byl dendrolochronologicky datován do let 1828 –30.10) Spodní podlaží věže byla osvětlená kromě zmíněného renesančního okna na severní straně pouze úzkými štěrbinovými otvory. Uvnitř mají zešikmené špalety a prakticky všechny jsou zazděné. Větší okna s půlkruhovými záklenky jsou až pod hodinovým patrem. Kromě okenních otvorů jsou ve zdivu patrné kapsy po trámech, a to až na výjimky v rozích. Trámy šly přes sebe v obou směrech a zřejmě souvisely se stavbou věže. Kapsy se až po poslední hodinové podlaží objevují v pravidelném odstupu po 1,5 m, ale ne všude zůstaly otevřené. Jedna z úrovní kapes je zhruba v půlce výšky zmíněných oken pod hodinovým patrem (obr. 20). Tato skutečnost spolu s evidentně původními dubovými stupni kotvenými do středního kubusu ukazuje, že nešlo o trámy stropní. Otázkou je, proč jsou některé kapsy na vnitřní straně rozšířeny, takže vytvářejí segmentově sklenuté niky. Pozoruhodným prostorem je hodinové patro věže. V západní části je přepažené dřevěnou příčkou, takže vzniká prostor pro umístění hodinového stroje. Ciferníky jsou předsazeny před zazděná hrotitá okénka, jejichž kamenná ostění s drážkou jsou dobře patrná na vnitřní straně (obr. 21, 22. Špalety se segmentovým záklenkem na vnitřní straně okének sahají až k podlaze. Existence hrotitých oken ukazuje, že hodinové podlaží muselo být v jiné výškové úrovni. Průzkum průčelí naznačuje, že ciferníky mohly být o podlaží níže – odpovídalo by tomu zeštíhlení zdi středního kubusu. Do posledního patra se vystupuje po úzkém žebříkovém schodišti. Patro se na všech stranách otevírá okny s ob-

Obr. 28: Nové Dvory, hrotitý záklenek okénka na západní straně věže.

Obr. 29: Nové Dvory, spodek kamenného ostění hrotitého okénka pod hodinovým ciferníkem na západní straně věže.

loukovými záklenky, jejichž vnitřní špaleta sahá k podlaze. V posledním patře je umístěná archaická zvonová stolice, kterou však dendrodatace přiřadila až k raně barokní přestavbě.11) Zvonová stolice se skládá z obvodového hranolového rámu, zavětrovaného diagonálními trámy, do kterého je vložena vnitřní vzpěradlová stolice, sestavená oproti rámu z tvrdého dřeva (obr. 24). Průzkum interiéru věže byl zajímavý a doložil autentické dochování značné části vnitřních prostor z doby renesance. K nejzajímavějším nálezům nicméně došlo při opravě fasád věže, provedené v roce 2006. Tehdy byly ve značném rozsahu snímány novodobé omítky – starší vrstvy se zachova-

123

materiálie

11.2.2008 13:44

stránka 124


Obr. 30: Nové Dvory, malovaný ciferník na severní stěně zámecké věže, vpravo dole červená pasparta hrotitého okénka, navazující na bílou plochu průčelí.

Obr. 31: Nové Dvory, hodinový ciferník na východní stěně zámecké věže.

Obr. 32: Nové Dvory, torzo malovaného ciferníku na jižní stěně věže.

ly jen v některých chráněných místech. Jak již bylo zmíněno, zdivo věže je téměř kompaktně vyzděné z cihel kladených přibližně na křížovou vazbu (obr. 26). Kamenný je vysazený sokl na severní straně, ten však spíš souvisí až se stavbou kostelní lodi. Tvrdá omítka na soklovém skarpu na protilehlé straně věže nebyla při opravě snímána. Nad střed-

124

ní římsou, která na věž přechází ze zámecké galerie, je do cihelného zdiva vložený pás rulových placáků, který odpovídá římsičce, patrné z podstřeší galerie. Velikost cihel mírně kolísá, zhruba však činí 6 × 14 –15 × 27– 29 cm. Věž měla slabou, kovem hlazenou omítku s bílým nátěrem ploch, která je dobře patrná z podstřeší lodi (obr. 16).12) Bílé plochy byly kombinovány s oranžovo červenými detaily, jako bylo nárožní kvádrování a malované pasparty otvorů. Nárožní kvádry byly zachyceny pouze v interiéru, a to na malém úseku na jihovýchodním nároží, kde je též dobře dokumentována dodatečná přístavba štítu lodi k hotovému průčelí věže (obr. 12). Kvádry se odshora dolů ztmavují od sytě oranžové do téměř karmínové barvy. Na západní straně bylo rozhraní červeného nároží a bílé omítky ploch zachyceno cca 80 cm od nároží (v patře galerie). Nejzajímavější nálezy poskytlo předposlední patro věže, kde byly pod plechovými ciferníky odkryty starší ciferníky, malované na zazděných hrotitých okénkách s kamennými ostěními (obr. 30 – 32). Ciferníky jsou dobře dochované na severní a východní straně, na jižní straně je z ciferníku zachované pouhé torzo, na západní straně ciferník úplně chyběl. Malované ciferníky sestávaly ze tří soustředných, černě malovaných kruhů. V obvodovém mezikruží byly černými římskými číslicemi značeny hodiny, mezi číslicemi jsou kapky hrotem nasměrované ke středu. Ve vnitřním, jen z malé části zachovaném mezikruží byly drobnější číslice I–IV. V rozích ciferníků byl výzdobný motiv ve tvaru rozvitého květu. Všechny číslice i výzdobné motivy jsou malovány černě na šedém podkladě. Malované ciferníky byly poničeny při osazování plechových ciferníků – byly zde proraženy otvory pro vedení tyčí, spojujících ručičky ciferníků s hodinovým strojem. Otvory přiklopené plechovými ciferníky nebyly nijak začištěny nebo upraveny. Kromě malovaných ciferníků poničily i již zmíněná kamenná ostění oken, pocházející z renesanční výstavby (obr. 28, 29). Okna s kamenným ostěním byla osazena na třech stranách věže – okno chybělo na straně jižní. Vysoká úzká okna se rozhodně neinspirovala renesančním tvaroslovím. Měla světlou šířku cca 35 cm při výšce přesahující 1 m. Na vnějšku měla okosené hrany, přičemž okos zřejmě obíhal celé okno. Kamenná ostění se na průčelích neuplatňovala – překrývala je omítka, na které byla kolem otvoru vytažena červená pasparta (obr. 30). Zajímavá situace byla též odhalena kolem oken o patro níže. Na východní i jižní straně věže byly kolem okna odhaleny svislé spáry, do kterých zabíhala slabá omítka s červeným nátěrem a které vymezovaly plochu o šířce víc než 1,5 m (obr. 33). Na zbylých stranách věže mohou být svislé spáry též, ale při opravě tam nebyla sejmuta omítka. Omítky ve špaletách by ukazovaly na existenci otvoru, jemuž by ale chyběl pořádný záklenek – např. rovný záklenek z cihel kladených na délku na východní straně by nemohl přenášet zatížení; budí dojem estetické záležitosti. Vysvětlení patrně nabízí interiér věže. Střední kubus potvrzuje, že šlo od počátku o hodinovou věž. Hodiny přitom nemohly být umístěny ve dnešní poloze v patře s hrotitými okny. Spáry okolo spodních oken tak mohly vymezovat nehluboké niky, ve kterých byly umístěné ciferníky. Posunutí hodinového patra mohlo proběhnout při věžníkovské přestavbě zámku, dokončené roku 1686; v interiéru to vyžadovalo nadezdění středního kubusu cihelnou příčkou. Dnešní hodino-

materiálie

11.2.2008 13:44

stránka 125


vý stroj je barokní, ale výrazně přestavěný na přelomu 19. a 20. století (obr. 23); z té doby jsou zřejmě dnešní kovové ciferníky. Hodinový cimbál pochází z roku 1696, malý zvonek z roku 1713.13) Do původních hodinových nik byla vložena okna s půlkruhovým záklenkem. Podobná a snad i stejně stará jsou okna zvonového patra; jejich přiřazení k věžníkovské přestavbě podporuje dendrodatace zvonové stolice a stropu nad ní.14) Zdá se tedy, že koncem 17. století věž prodělala podstatnou přestavbu, při které byla zvýšena o poslední, ustupující patro a zastřešena novou bání s lucernou a při které došlo k výrazným změnám v interiéru i na vnějších průčelích.15) Ostatní nálezy na průčelích Obr. 33: Nové Dvory, okno pod hodinovým ciferníkem na západní straně věže. Kolem okna jsou patrné svisjiž nejsou tak překvapivé. Na tělé spáry, mezi kterými probíhá „překlad“ z cihel kladených na délku. Pravděpodobně jde o pozůstatek rámole věže byla patrná řada zazděvání původního ciferníku. ných kapes po trámech, z nichž většina svojí polohou odpovídala zmíněným kapsám na Zajímavostí hodnou většího zamyšlení je takřka celistvnitřní straně obvodové zdi. Ve spodnějších partiích věže byvé cihelné zdivo věže, které kontrastuje s kamenným „goly odkryté zazděné štěrbinové otvory. tickým“ ostěním oken v horním patře. Výrazný je podíl ciPrůzkum spolu s provedenou dendrochronologií pohel ve zdivu kostela a cihly jsou patrné i v místech opadatvrdil, že věž byla postavena současně s renesanční stavbou né omítky na budově zámku, např. na schodišťové věži zámku Kašpara Melichara ze Žerotína. Svým pojetím měla v koutě nádvoří. Použití cihly v českém historickém stavik renesanční architektuře poměrně daleko. Měla malovatelství nebylo dosud příliš sledováno. V posledních letech je ná průčelí s bílými plochami a červenými prvky členění, věnována pozornost pražským cihlovým gotickým domům.18) Několik autorů se zabývalo oblastí tzv. polabského cihelného z nichž zvlášť vynikalo oranžovo červené nárožní kvádrování. ostrova, tj. oblastí cihlové gotické architektury zhruba meZa dobovým vývojem architektury trochu zaostávala hrotizi městy Nymburkem a Hradcem Králové, která byla až do tá okna s kamennými ostěními v horním patře věže. Těžko poloviny 14. století takřka výhradně cihelná.19) Existence soudit, jak vypadaly hodinové ciferníky v patře pod nimi. takové oblasti, vymykající se českému prostředí, je vysvětKostel je oproti věži evidentně dodatečný. Obvykle je spolována jednak akutním nedostatkem kvalitního kamene, jován s přestavbou zámku za Bernarda Věžníka v 80. letech jednak vazbami na nedaleké regiony v Polsku, resp. ve Slez17. století. Tomu by odpovídal i portál barokního tvaru na jižní straně lodi, poněkud však překvapuje půdorysný tvar sku, kde byla cihla běžným stavebním materiálem. Kutnohorsko se nachází v podstatě nedaleko v polabském regiopresbytáře. Presbytář ukončený pěti stranami dvanáctinu, středověké cihelné stavby se zde však prakticky nevyúhelníka se vyskytuje u velkých středověkých chrámů a spíš skytují – všechny gotické stavby, jejichž zdivo měl autor přívýjimečně u menších vrcholně či pozdně gotických kosteležitost sledovat, jsou takřka výhradně z lomového kamelů.16) Tento půdorys se znovu občas objevuje po roce 1600,17) autorovi však není znám žádný příklad použití takového ne. Oproti tomu k výraznějšímu používání cihly dochází na konci 16. století. Renesanční cihla se přitom neomezuje jen půdorysu v období baroka. Přiřazení novodvorského kostela na oblasti s „nedostatkem kvalitního kamene“, mezi něž by k nevelké skupině české renesanční sakrální architektury bylo možné při troše námahy zařadit okolí Nových Dvorů. tak zůstává i nadále lákavé. Ve vlastnictví Žerotínů zůstaHluboko v Posázaví např. nalezneme renesanční zámek ly Nové Dvory až do roku 1628, určité stavební úpravy zámv Čestíně (všechny stavby jsou na okrese Kutná Hora, neku jsou zaznamenány po roce 1610. ní-li zmíněno jinak), stavěný Adamem Slavatou z Chlumu Jak dokládá vyobrazení zámku a obce z konce 17. stov 90. letech 16. století. Dochován je jen torzálně; ve středletí a další prameny, kostel byl opatřen přístavbou na sením křídle má renesanční portál, podobný portálu zámku verní straně. Ta byla patrová, měla obdélný půdorys a čtyři okenní osy a sahala od úrovně západní stěny věže až po v Nových Dvorech.20) Přízemí křídla je kamenné, v patře je takřka výhradně cihelné zdivo, do něhož jsou osazena kasešikmení stěn presbytáře. Tvořila boční loď kostela, v patmenná ostění renesančních oken.21) V podstatě podobný ře mohla být empora. Není jasné, zda vznikla současně charakter má zdivo prvního a druhého patra zámku v Třes původním stavbou nebo až dodatečně. Překvapivě je zabešicích u Kutné Hora, které pochází ze 2. poloviny 16. stochycena ještě na plánu stabilního katastru obce z roku letí.22) Jde o v podstatě ledabylé cihelné zdivo, rovnané na 1839. Dnes po ní nejsou žádné stopy. způsob kladení lomového kamene přibližně do křížové vaz-

125

materiálie

11.2.2008 13:44

stránka 126


by. Cihelné jsou renesanční štíty a zřejmě i zdivo staré prelatury kláštera cisterciáček v Pohledu (okres Havlíčkův Brod).23) Cihelné je i patro děkanství čp. 186 v Čáslavi s renesančními kamennými ostěními; cihly jsou zde kladeny pravidelně na křížovou vazbu.24) Cihlová je dále věž kostela sv. Václava v Dobrovítově, dendrochronologicky datovaná do 80. let 16. století.25) Logiku má použití cihel u zdobných a bohatě tvarovaných částí průčelí, jakými jsou např. renesanční štíty kostela sv. Václava v Krchlebech. Právě množství hran a ostění novodvorské věže možná vyzývalo ke kompletnímu použití cihly bez příměsi kamene. Uplatnění kamenného soklu na v podstatě cihelném zdivu záObr. 34: Nové Dvory, pohled na zámecký kostel po opravě od jihozápadu (prosinec 2006). meckého kostela zase připomíná oddělení kamenného přízemí Dřevo pro tyto prvky bylo káceno na přelomu let 1590 a 1591, in: od cihelného patra u zmíněných zámků v Čestíně či TřeT. Kyncl, o. c. v pozn. 5. Smrkové stupně schodišť ústících do hodinobešicích. vého a zvonového patra jsou oproti tomu osazeny na trámových schodUvedené stavby představují většinu renesanční archinicích. Ty se sice nepodařilo datovat, nicméně s ohledem na dále uvetektury, kterou bylo možné v posledních letech na Kutnodené okolnosti je lze zařadit až do raně barokní přestavby. 10) T. Kyncl, o. c. v pozn. 5. Archaicky působící rybinové spoje trámů jsou horsku sledovat. Renesanční cihlová architektura v této zde užity s ohledem na potřebu podélného stažení krovu bez vazných oblasti je každopádně zajímavým tématem vyzývajícím ke trámů nad bedněnou klenbou. srovnání s dalšími regiony. I když se v okolí vyskytují cihelné 11) T. Kyncl, o. c. v pozn. 5. Trámy pro konstrukci zvonové stolice a stropu nad zvonovým patrem byly káceny v letech 1682/83 a 1683/84. raně barokní stavby,26) baroko se v podstatě vrací ke zdivu 12) Kolem vstupu do věže z podkroví jsou patrné novější omítkové vyz lomového kamene, v němž jsou cihly hojně využívány ke správky. zdění záklenků, ostění či hran a nároží. 13) Za informace děkuji P. Skálovi.

poznámky 1) Někteří badatelé, zvláště dějepisec Nových Dvorů Josef Ledr, se domnívají, že zámek byl postaven na místě starší tvrze, založené snad ještě sedleckým klášterem. V pramenech, vztahujících se bezprostředně k Novým Dvorům, se však zde až do konce 16. století tvrz ani zámek nepřipomínají. In: T. Šimek a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV, Východní Čechy. Praha 1989. 2) V dostupné odborné literatuře (T. Šimek a kol., o. c. v pozn. 1, E. Poche a kol., Umělecké památky Čech, díl 2, K–O. Praha 1978) nepanuje shoda o tom, zda jde o zámecký kostel či kapli. Otázky liturgie či formy vysvěcení jsou v tomto příspěvku ponechány stranou a stavba je nazývána s ohledem na velikost a celkovou podobu kostelem. 3) Vděčnost za provedení opravy památky náleží zejména tehdejšímu starostovi obce, Ing. Josefovi Žílovi. 4) Průzkum byl proveden v rámci institucionálního výzkumného úkolu „Vědecký výzkum a aplikace metod operativního zpracování stavebně historických a uměleckohistorických průzkumů, prováděných při obnově kulturních památek a nemovitostí v památkově chráněných územích“ č. 21301. Nálezové zprávy týkající se interiéru kostela a exteriéru kostela a věže zpracoval v letech 2005 a 2006 autor článku. 5) T. Kyncl, Dendrochronologické datování dřevěných konstrukcí kostela sv. Martina v Nových Dvorech, 11/2005. 6) Viz pozn. 1 a 2. 7) Arkádový motiv byl zřejmě použit všude na galeriových traktech čestného dvora a v podvěží se s ním jednoduše pokračovalo. 8) Obdobná pozdně renesanční hodinová věž je na hradě ve Vysokém Chlumci. Za informaci děkuji J. Žižkovi. 9) Původní schodiště tvoří samostatně kladené stupně z dubových fošen, osazovaných do obvodového zdiva a do cihelných zdí středního kubusu. Rovněž fošnové podesty jsou osazeny do zdiva a pouze některé z nich jsou kromě toho podporovány subtilními dubovými trámky.

126

14) Viz pozn. 11. 15) Pro pořádek je však třeba uvést, že cihly posledního patra se rozměrově příliš neliší od spodních podlaží a rovněž kapsy po lešeňových trámech pokračují až do posledního podlaží. 16) Jde např. o kostely v Chouči (okres Teplice), ve Zdicích (okres Beroun) či v Uhelné Příbrami (okres Havlíčkův Brod). 17) Krásnými příklady jsou kostely ve Břvanech (okres Louny) nebo v Hospozíně (okres Kladno) 18) Např. M. Hauserová – M. Rykl, Dům čp. 150 –151 na Starém Městě pražském, Sborník příspěvků z konference Dějiny staveb 2002, Plzeň 2003, s. 57– 72 nebo M. Rykl – J. Beránek, Výstavný středověký dům čp. 234/I na Starém Městě pražském, Průzkumy památek XIII, 1, 2006, s. 3 – 34. 19) Zejména V. Kotrba, Česká gotická architektura cihlová. Praha: FF UK 1951 nebo K. Kuča, Chlumecko, Novobydžovsko, Historie a architektonické památky Pocidliní. Hradec Králové 1995. 20) Za upozornění děkuji J. Žižkovi. 21) K. Kibic, K. ml., Zámek Čestín, Operativní průzkum a dokumentace průčelí v rámci opravy, Nálezová zpráva OPD, 7– 8 / 2005. 22) Stavebněhistorický průzkum zámku (Líbal, D. a kol., Třebešice – zámek, Stavebně historický průzkum, Praha, srpen 1974) se přesnějšímu datování vyhýbá. 23) L. Svoboda, Klášter v Pohledu, Průzkumy památek V, 1, 1998, s. 61 až 84. 24)J. Žižka, Pokračování opravy děkanství v Čáslavi, Památky středních Čech VII, 3, 1993, s. 60 – 62. 25) T. Kyncl, Dendrochronologické datování dřevěných konstrukcí 10/2007. 26) Cihelný je raně barokní kostel v Rasochách (okres Kolín).

materiálie

11.2.2008 13:44

stránka 127


Der Schlossturm und die Kirche St. Martin in Nové Dvory. Ein spezifischer Ausdruck der Renaissance im Kuttenberger Lande Der Beitrag versucht die qualitätsvoll ausgeführte Instandsetzung der Schlosskirche in Nové Dvory (Neuhof, Bez. Kutná Hora [Kuttenberg], Kr. Mittelböhmen) zu schildern. Im Laufe der Arbeiten registrierte man im Rahmen der Forschungsaufgabe „Operative Erforschung und Dokumentierung der Denkmäler“ interessante Funde, die zur Erkenntnis der Baugeschichte beitragen. Die Schlosskirche ist an den hohen Turm angeschlossen, der ursprünglich an der Arkadengalerienecke vor der Schlosshauptfassade stand. Die Kirche hat ein schmales Schiff und den nicht abgesetzten, mit fünf Zwölfeckseiten abgeschlossenen Chor. Ursprünglich hatte sie an der Nordseite einem gedehnten Zubau vom „Seitenschiff“, der noch in der Mappe des stabilen Katasters aufgenommen ist. Im Innenraum sind Reste nach Durchgängen deutlich. Die Kirche wurde nachträglich zum ursprünglich freistehenden, die Arkadengalerienecke akzentuierenden Uhrturm zugebaut. Von der Orgelempore ist ein Rest seiner Südwestecke mit Überresten der roten gemalten Eckarmatur deutlich. Das Schloss erbaute Caspar Melchior v. Zierotin in den 1590-er Jahren, der Turm bildet einen Teil dieser Bauperiode, wie es dendrochronologisch bewiesen wurde. Die Kirche folgte nachträglich, wohl in den 1680-er Jahren, im Rahmen des Schlossumbaus unter Bernard Věžník v. Věžník, obwohl der Chorgrundriss zur identisch gelösten Gruppe der Renaissancekirchen zeigt. Im Kircheninneren erhielten sich Reste der ursprünglichen Ausmalung mit der außerordentlich werten Abbildung des „Marktplatzes“ mit einem Brunnen an der Schildmauer des Holztonnengewölbes. Mit Rücksicht zum Alter des Dachwerks (1830d) scheint es ein Teil der romantischen Innenausstattung gewesen zu sein. Eine Menge interessanter Funde bietet der Innenraum des Turmes dar. Er ist unterkellert, der tonnengewölbte Keller ist durch ein Steinportal zugänglich. Im Innenraum steht ein quadratischer aus Backstein gemauerter Schacht frei, in dem die Uhrgewichte hängen. Er stammt aus der Renaissance, wahrscheinlich wurde er in die heutige Höhe im Zusammenhang mit der Versetzung des Uhrwerkes nachträglich erhöht. Das heutige Uhrgeschoss öffnete sich ursprünglich an drei Seiten mittels spitzbogiger Fenster mit Steingewänden mit einer Rille an der Innenseite und diente offenbar einer anderen Zweckbestimmung. Im letzten, abgesprungenen Turmgeschoss befindet sich der Uhrstuhl aus den 1590-er Jahren. Die Erkenntnisse aus dem Turminneren ergänzten die Funde bei der Fassadenrestaurierung. Der Turm ist fast ganz aus Backstein erbaut. In den niedrigeren Geschossen kommen spaltenartige Öffnungen zum Ausdruck, sehr bemerkenswert waren drei kleine Fenster gotischer Form an der West-, Nord- und Ostseite des heutigen Uhrgeschosses. Die Fenster hatten rotgetünchte Umrahmung in der weißen Putzfläche. Sie wurden später mit der Errichtung der Uhr in diesem Geschoss zugemauert. An ihrer Stelle entstanden an der Nord-, Ost- und Südseite gemalte Zifferblätter. Diese Turmgestaltänderung datiert wohl die Jahreszahl 1713 auf dem Sockel des heutigen Uhrwerks. Die ursprünglichen Zifferblätter befanden sich am ehesten um ein Geschoss niedriger, wo sich an zwei Seiten vertikale Baunähte, die die Fenster mit gewölbtem Sturz umgeben, befinden – mit Rücksicht zur Wölbung scheint es, es handle sich nur um eine nicht tiefe Nische. Der Putz in den Laibungen belegt, die ursprünglichen Zifferblätter hätten auch die rotgetünchte Umrahmung. Es ist nicht auszuschließen, der Glockenstuhl wäre in seine heutige Lage nachträglich übertragen und das letzte, abgesprungene Turmgeschoss hänge erst mit dem Barockumbau des Schlosses zusammen. Die Mauerwerksuntersuchung während der Turmrestaurierung registrierte also die bemerkenswerte Renaissancegestalt des Turmes mit rotgetünchten Teilen der architektonischen Gliederung in den weißen Fassadenflächen. Besonders ausdrucksvoll war die rote gemalte Eckarmatur. Unter den Öffnungen kamen an den Fassaden nur die spaltenartigen Lüftungsöffnungen zum Ausdruck. Es lässt sich konstatieren, der Turm wäre noch gotisch aufgefasst und hätte so mit der Renaissancebis manieristischen Arkadengalerie kontrastiert.

Abbildungen Abb. 1: Nové Dvory (Bez. Kutná Hora), Schlosskirche St. Martin von Westen (Zustand Frühjahr 2005, alle Fotos des Autors). Abb. 2: Nové Dvory, Stabiler Kataster, Plan der Gemeinde, gemessen 1839. Abb. 3: Nové Dvory, Ansicht des Schlosses von Westen mit der Kirche nach der Restaurierung (Winter 2006). Abb. 4: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin, Innenwände mit eingezeich-

netem Befund (Aufnahme und Zeichnung des Autors). Abb. 5: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin, Grundriss der Kirche mit eingezeichneten Bauphasen (Aufnahme und Zeichnung des Autors). Abb. 6: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin, Inneres der Kirche nach der Teilrekonstruktion (Frühjahr 2006). Abb. 7: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin, Chorinnenraum, Reste der gemalten Verzierung. Abb. 8: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin, Chorinnenraum, Reste der gemalten Verzierung. Abb. 9: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin, Schiff, Südwand, Fensterlaibung, Putzreste mit gemalter Verzierung. Abb. 10: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin, Schiff, Nordwand, eine der sich ursprünglich in den nördlichen Zubau öffnenden Nischen. Abb. 11: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin, Schiff, Nordwand, Situation beim rechten Fenster – Baunaht mit dem Bogenansatz von der breiteren ursprünglichen, ins Obergeschoss des nördlichen Zubaus führenden Öffnung. Abb. 12: Nové Dvory, Schlossturm. Südwestecke des ursprünglich freistehenden Turmes, annähernd in der Mitte über der Gerüststange freigelegte rote gemalte Eckarmatur aus der Renaissance-Bauperiode. Renaissanceputzschichten laufen in die Fuge zwischen dem Turm und der späteren Zumauerung ein. Abb. 13: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin. Schildwand des Holztonnengewölbes auf der Orgelempore, Gemälde des „Marktplatzes“ mit dem Brunnen. Unten der einzige Balken von der barocken Holzdecke mit Sassen für die Legung der Einschubplatten. In der oberen Partie deutliche Risse an Stelle des zugemauerten Unterteils des ursprünglichen Dachraumeingangs. Abb. 14: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin. Detail vom Gemälde des „Marktplatzes“ an der Schildwand auf der Orgelempore. Motiv des Gemäldes bleibt unklar. Abb. 15: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin. Schildwandgemälde auf der Orgelempore nach der Teilkonservierung. Abb. 16: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin. Dachraum, Ansicht der Turmwestwand. Dendrochronologische Datierung des Dachwerks 1828–1830d. Abb. 17: Nové Dvory, Schlosskirche St. Martin. Profiliertes Holzgewände vom Schiffsdachgeschosseingang. Abb. 18: Nové Dvory, Schlossturm. Keller in der unteren Partie, oben an der Schildwand des Tonnengewölbes deutliches Gewände von einem Luftloch, nahezu horizontal eingefasst. Abb. 19: Nové Dvory, Schlossturm. Untere Partie, Kellernordwand mit dem steinernen Eingangsportal. Abb. 20: Nové Dvory, Schlossturm. Innenraum zwischen der Umfassungsmauer und dem freistehenden quadratischen Backsteinschacht für die Uhrgewichte, im Vordergrund unten zugemauerte spaltenartige Öffnung mit breiter Laibung, hinten ausgefüllte Balkenlager, einige in segmentgewölbte Nischen umgewandelt. Abb. 21: Nové Dvory, Schlossturm. Heutiges Uhrgeschoss, Westseite, zugemauertes Spitzbogenfenster mit Steingewände. Abb. 22: Nové Dvory, Schlossturm. Heutiges Uhrgeschoss, Nordseite, zugemauertes Spitzbogenfenster mit Steingewände. Abb. 23: Nové Dvory, Schlossturm. Vorletztes Obergeschoss, Uhrwerk. Jahreszahlen 1593 und 1713 am Holzsockel datieren wahrscheinlich die Entstehung des Turmes und die Versetzung des Uhrwerkes in die gegenwärtige Lage. Abb. 24: Nové Dvory, Schlossturm. Glockenstuhl mit dem Umfassungsrahmen, dendrochronologisch in die 1590-er Jahre datiert. Abb. 25: Nové Dvory, Schlossturm. Ansichten der Süd-, West- und Nordwand (von links nach rechts) mit Befundauszeichnung (Aufnahme und Zeichnung des Autors). Abb. 26: Nové Dvory, Schlossturm. Südwand, Ziegelmauerwerk in der unteren Partie während der Instandsetzungsarbeiten. Abb. 27: Nové Dvory, Schlossturm. Nordwand, Obergeschoß, „Renaissance“-Steingewände eines kleinen Fensters. Abb. 28: Nové Dvory, Schlossturm. Westseite, spitzbogiger Sturzbogen des kleinen Fensters unter dem Zifferblatt. Abb. 29: Nové Dvory, Schlossturm. Westseite, Unterteil des Steingewändes vom kleinen Spitzbogenfenster. Abb. 30: Nové Dvory, Schlossturm. Nordwand, gemaltes Zifferblatt, rechts unten rote Umrahmung des Spitzbogenfensters, angeschlossen an die weiße Fassadenfläche. Abb. 31: Nové Dvory, Schlossturm. Ostseite, Zifferblatt der Turmuhr. Abb. 32: Nové Dvory, Schlossturm. Südseite, Torso des gemalten Zifferblatts. Abb. 33: Nové Dvory, Schlossturm. Westseite, Fenster unter dem Zifferblatt. An Seiten des Fensters deutliche vertikale Fugen, zwischen denen ein „Sturz“ aus den Läufern verläuft. Wahrscheinlich ein Rest der ursprünglichen Zifferblattumrahmung. Abb. 34: Nové Dvory, Schlosskirche. Ansicht von Südosten nach der Restaurierung, Dezember 2006. (Übersetzung J. Noll)

127

materiálie

11.2.2008 14:32

stránka 128

(K-černá plát)

J. Kypta - Stopy neobvyklé ztuÏující konstrukce ve zdivu ba‰ty hradu Helfenburka

Stopy neobvyklé ztuÏující konstrukce ve zdivu ba‰ty hradu u

Helfenburka

Bavorova

Jan Kypta

Mezi nejvýznamnější hradní lokality českých zemí bezesporu vřadíme impozantní Helfenburk u Bavora (okres Strakonice), poměrně dobře dochovaný stavební komplex, jehož podrobný průzkum by umožnil uceleně definovat vývoj neobyčejné pevnostní rezidence. Areálu dominuje mohutná zřícenina rozsáhlého paláce, vyznačujícího se výjimečnou dispozicí, která plně odpovídá náročným nárokům mocných šlechtických stavitelů, členů magnátského rodu Rožmberků, kteří sídlo založili v polovině 14. století. Z téže doby se rovněž ve velmi intaktní podobě dochovala obvodová hradba s unikátními stopami dřevěných předsazených vížek. Zvýšenou pozornost si též zasluhují pozdně středověké části vnějšího opevnění, jež bylo v pohusitském období několikrát modernizováno a podstatně rozšířeno. Při hodnocení architektury se navíc můžeme opřít o ojediněle dochované psané prameny – konvolut soupisů inventáře hradu, vyhotovených v třetí čtvrtině 15. století.1) Mimořádnému významu lokality však neodpovídá dosavadní malý zájem stavebněhistorického bádání; o zasazení hradu do souvislostí vývoje středověkého stavitelství se v podstatě pokusila jedině D. Menclová, detailně byl zdokumentován pouze výsek obvodové hradby z poloviny 14. století.2) Potřeba poznání lokality je stále naléhavější, neboť v důsledku absence konzervačních zásahů každoročně dochází k výraznému ubývání hmoty zříceniny. Jedním z podně-

Obr. 1: Helfenburk (okres Strakonice), hrad. Celkový půdorys hradu. Šipkou vyznačena jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění (převzato z: D. Menclová, o. c. v pozn. 2, s. 80).

tů průběžného ohledávání postupně se rozpadajících zdiv může být mimo jiné snaha evidovat stopy ztužujících konstrukcí, často obnažených jen na poměrně krátkou dobu a následně definitivně zanikajících. Hned celý soubor negativů složitější soustavy dřevěných prvků, vsazených do hmoty zdiva, lze v současnosti zkoumat v horních partiích jihovýchodní bašty severního segmentu vnějšího opevnění pozdně středověkého stáří;3) prezentace dokumentace daných nálezových situací a pokus o jejich interpretaci jsou předmětem předkládaného článku. Přestože jsou na povrchu zdiva zmíněného objektu viditelné větší plochy s otisky dřev a řada dutin po zaniklých konstrukčních prvcích, nejsme schopni s jistotou zrekonstruovat celkovou podobu ztužujícího skeletu, ani některé jeho podstatné detaily, jelikož velká část negativů dosud zůstává skryta, nemálo jich však zaniklo před provedením dokumentace. Bašta, jejíž protáhlý půdorys výrazně zasahuje do prostoru obvodového příkopu, se takřka přimyká k útlé válcové věži, vetknuté do severovýchodního nároží opevnění jádra hradu (obr. 1). Lomové zdivo bašty vykazuje poměrně pestrou petrografickou skladbu. Vnější líc je členěn vodorovnými liniemi nevýrazných technologických spár, v jejichž úrovních se uplatňují nepravidelně rozmístěné negativy lešeObr. 2: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Celkový pohled od seňových nosníků. Zdivo bašty naverovýchodu z koruny okružního valu (foto J. Kypta, 2005).

128

materiálie

11.2.2008 14:32

stránka 129

(K-černá plát)


sedá na skalní výběžek, na jehož temeni byla založena zmíněná válcová věž. Základová spára v linii vnějšího líce jižní zdi bašty kopíruje povrch skály, která prudce klesá směrem ke dnu obvodového příkopu (obr. 3). Báze vnějšího líce severního ramena, situovaného kolmo ke směru sklonu podloží, je naopak jen mírně skloněna směrem ke dnu příkopu (obr. 2); rozdíl mezi výškovou úrovní paty zdi a povrchu skalního bloku, vystupujícího v interiéru bašty, činí zhruba 6 m. Půdorys bašty v podobě rozevřeného písmene U s výrazně protaženými rameny a zaobleným čelem je mírně asymetrický (obr. 4). Plášť čelní části plynule navazuje na jižní rameno, naopak s obrysem severní zdi se Obr. 3: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Celkový pohled od jihu průběh zaobleného líce pomysl(foto J. Kypta, 2006). ně protíná. Čelo bašty bylo zcela vyplněno zdivem a z vnitřní strany uzavřeno zřejmě krátvšak zároveň přispívají ke konzervaci dnes zakrytých parkým rovným úsekem. Západní konec severního ramena vytií zdiva. Pod úrovní terénu se dnes nachází koruna jižnítvarovaný do podoby břitu přiléhá k nevelkému torzu starho ramena bašty. ší zdi, patrně fragmentu obvodové hradby, která z východu V zaoblené čelní části, těsně pod její současnou koruuzavírala přihrádek a připojovala se k severovýchodnímu nánou, se uplatňuje střílna s dovnitř rozevřenými špaletami roží opevnění jádra hradu (obr. 13). Jižní rameno bašty, je(obr. 4, 5). Průstřelnice zanikla, originální povrch zdiva hož vnější líc je mírně zalomen, původně zřejmě dosahovaotvoru se dochoval jen v podobě dvou nevelkých fragmenlo až k fortifikaci jádra hradu, avšak zdivo v místech uvatů, a to v místech, kde se zároveň otiskly dřevěné konžovaného napojení (v úseku zhruba 6 m) beze stop zanikstrukční prvky. V severozápadním rohu komory střílny jsou lo. Výrazné destrukci podlehlo především dnes pohledově patrné částečné otisky tří trámků překladu čtvercového patrné zdivo v interiéru bašty, které se dochovalo v podoprůřezu o hraně přibližně 20 cm a maximální délce 25 cm bě amorfních bloků (obr. 5). Průzkumu vnitřního prostoru (obr. 6, 7). Těsně pod negativy jejich čel se nad sebou dobašty zčásti zabraňují vysoké nánosy sutě a hlíny, které chovaly otisky dvou příčných dřevěných prvků, které můžeme pravděpodobně považovat za součást obkladu špalety. Pouze v případě horního příčného prvku lze určit jeho výšku, která činí zhruba 13 cm. Podle výrazně zaoblené hrany spodního prvku lze usuzovat, že obložení bylo rovněž tvořeno trámky. Tomuto předpokladu odpovídá i minimální zapuštění trámků překladu do zdiva: jejich čela byla otištěna pouhé 4 – 5 cm od hrany horního prvku uvažovaného obložení špalety, s obrysem spodního prvku jsou čela dokonce téměř ve svislici, trámky překladu proto musely být opřeny o pevnou dřevěnou konstrukci. Navíc po celé délce stěn otvoru nejsou patné záměrně skládané kameny. Málo soudržné jádro zdiva, Obr. 4: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. A – půdorys v úrovni kobez líce přiložené k dřevěné konruny zdiva. Tečkami je vyznačen rozsah dochovaných otisků dřevěných stěn ztužující konstrukce a obkladů strukci, podlehlo rozsáhlé dešpalet otvorů, čerchovanou linií vykresleny obrysy rozsáhlejších dutin. B – půdorysné schéma možné podostrukci, čímž otisky uvažovanéby ztužující konstrukce (zaměření a kresba J. Kypta, 2005).

129

materiálie

11.2.2008 14:32

stránka 130

(K-černá plát)


věného prvku, který lze patrně rovněž interpretovat jako doklad obložení špalety, jelikož hloubka zapuštění čel trámků do zdiva obnáší 4 cm. Otisky horních stran trámků překladu se dochovaly jen v délce maximálně 30 cm, průběh východní špalety otvoru lze však přibližně stanovit podle pomyslného protnutí obrysu trámků s linií destruovaného zdiva, čímž určíme maximální šířku otvoru (včetně dřeveného obložení špalet) na zhruba 130 cm. Značně nepravidelný a bez otisků dřevěných prvků je povrch severní stěny dutiny. Původní úroveň završení niky se v severní části dutiny nacházela Obr. 5: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Pohled do interiéru od zhruba 20 cm nad povrchem jihozápadu. V popředí vystupuje skalní blok, na jehož temeni je založena válcová věž, vsazená do severovýdnešního zásypu. Pokud dutina chodního nároží opevnění jádra hradu. V pravé části snímku je zachyceno ústí střílny v čele bašty, vlevo od ní je dobře zřetelný negativ jedné z dřevěných stěn (foto J. Kypta, 2006). představuje pozůstatek střílny, muselo by její nadpraží směrem ho obkladu špalet a překladových trámků takřka beze zbytk vnějšímu líci zdiva bašty stupňovitě klesat. Jižní polovina ku zanikly. Dochoval se pouze jediný další, opět jen částečný dutiny je široká až 190 cm, vzhledem k patrně výraznému otisk trámku překladu, patrný při jihovýchodní hraně otvoúbytku zdiva ale nelze rozhodnout, zda toto rozšíření kopíru. Vzhledem k poloze otisků a symetrickému rozevření ruje původní průběh stěn niky. O východní dutině umístěstěn dutiny lze předpokládat, že nerovné obrysy jejího půné blíže ke středu severního ramena bašty nelze říci nic urdorysu zhruba kopírují původní průběh špalet komory střílčitého, neboť je téměř zcela vyplněna sutí, její rozsah je prony. Parapet niky je zcela zasypán. Pod touto střílnou se již to na situačním plánku vykreslen pouze orientačně. další střelecká úroveň neuplatňovala, jak ukazuje jednoliVzhledem k zániku velkých částí původní koruny zdiva tý líc čela bašty. bašty byly odhaleny dutiny, které vznikly po vyhnití různým Ve hmotě severního ramena bašty jsou dnes patrné dvě, způsobem vzájemně provázaných dřevěných stěn složených z větší části zasypané dutiny, jejichž funkční charakteristiz trámků čtvercového či mírně obdélného průřezu (o rozka není možná; vzhledem k husté popínavé keřovité vegetaci měrech 15 – 20 cm) se zaoblenými hranami. Na povrchu nevíme, zda na niky případně navazují otvory ve vnějším lízdiva se místy dochovaly výrazné „hřebínky“ malty, vyhřezlé ci zdiva. Půdorys i profil nezasypané části západní dutiny jsou mezi oblinami přilehlých trámků (obr. 15). Dřevěná konv důsledku značného narušení zdiva výrazně nepravidelné. strukce nepřevyšovala korunu zdiva; současně s jejím obeHloubka dutiny dnes činí zhruba 145 cm, původně ale byzděním došlo k zakrytí horního věnce trámků, jak je dnes la o něco větší. V jejím severozápadním rohu se uchovaly otispatrné ve dvou úsecích: v západní části severního ramena ky tří trámků překladu zhruba čtvercového průřezu o hra(obr. 8, 9) a v severozápadní části zaobleného čela (obr. 11, ně 20 cm a pod nimi nevelký fragment otisku příčného dře12). Spodní partie všech dutin jsou zasypány.

Obr. 6: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Detail západního ukončení severozápadní špalety střílny v čele bašty. Vpravo od latě, v úrovni 40–60 je zřetelný otisk trámku překladu, v úrovni 20–40 otisky dvou trámků obkladu špalety (foto J. Kypta, 2005).

130

Obr. 7: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Kolmý pohled k obr. 6. Vpravo do latě, v úrovni 44–70 jsou zřetelné otisky čel trámků překladu, v úrovni 15–40 otisky obkladu špalety (foto J. Kypta, 2005).

materiálie

11.2.2008 14:33

stránka 131

(K-černá plát)


Obr. 8: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Severní stěna dutiny v ose severní zdi. Přerušovanými liniemi jsou vyznačena rozhraní mezi otisky trámků, šedě jsou vyplněny dutiny (zaměření a kresba J. Kypta, 2005).

Nejdelší zjištěná dřevěná stěna byla situována zhruba v podélné ose severního ramena bašty. Otisky s vnějším lícem zdiva mírně mimoběžných trámků se nejlépe dochovaly v západní polovině ramena, kde je dutina shora dosud zakryta (obr. 8, 15). Nezasypaný negativ této části stěny, ve spodní partii přerušený výše popsanou nikou (ta umožňuje průzkum dutiny), zde dosahuje výšky maximálně 164 cm, přičemž lze rozpoznat otisky devíti trámků. Vhledem k délce stěny, která dosahuje téměř 10 m, můžeme předpokládat, že sestávala ze dvou napojených úseků trámků. Stopy možného rozhraní však v dnes viditelných partií nejsou patrné, otisky trámků ve východní polovině severního ramena ale takřka zanikly a dutina zde byla z velké části vyplněna sutí. Západní konec této stěny byl provázán s krat-

ší dřevenou stěnou, jež prostupovala zdí téměř souběžně s jihozápadní hranou břitového ukončení ramena bašty. Přesah trámů delší stěny (probíhající v linii Z–V) činil pouze 4 – 6 cm, naopak délka zhlaví trámků kratší dřevené stěny (probíhající v linii SZ–JV) dosahovala 30 cm, přičemž čela dvou horních trámů byla navíc předsazena o dalších 6 cm (druhý trámek od koruny stěny) a 14 cm (svrchní trámek stěny). Otisky zhlaví trámků kratší stěny jsou viditelné jen z boku, shora jsou dosud překryty zdivem (obr. 13). Negativ jihovýchodního zakončení stěny osazené v linii SZ–JV v nadzemní partii zdiva zanikl, je však pravděpodobné, že stěna zde byla svázána s další dřevěnou stěnou, probíhající souběžně s osou severního ramena bašty. Její existenci snad dokládají dva nevelké fragmenty zaoblených otisků

Obr. 9: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Koruna severní zdi, v jejíž ose je patrná z větší části zasypaná dutina, vzniklá po vyhnití dřevěné stěny ztužující konstrukce. V horní části snímku je zachycen fragment původního zdiva, překrývajícího negativ dřevěné konstrukce. Pohled od východu (foto J. Kypta, 2006).

Obr. 10: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Detail koruny severního ramena a zaobleného čela, dobře jsou patrné negativy dvou dřevěných stěn vložených ve směru Z–V. Pohled od západu (foto J. Kypta, 2005).

131

materiálie

11.2.2008 14:33

stránka 132

(K-černá plát)


Obr. 11: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Detail koruny zaobleného čela, dobře je patrná dutina vzniklá po vyhnití dřevěné stěny. Nad latí zřetelný obrys rozsáhlé dutiny nepravidelného tvaru. Pohled od severozápadu (foto J. Kypta, 2005).

Obr. 12: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Detail koruny zdiva čelní části, uprostřed snímku je zřetelný negativ stěny vložené ve směru Z–V (srov. obr. 11). Pohled od západu (foto J. Kypta, 2006).

Obr. 13: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Detail západního ukončení severního ramena, dobře jsou zřetelné negativ dřevěné stěny a vlevo od něj spára oddělující fragment hradby přihrádku. Pohled od jihu (foto J. Kypta, 2006).

vodorovného dřeveného prvku – zřejmě kulatiny – na silně destruovaném povrchu zdiva v západní části interiéru bašty. Tato stěna, která mohla dosahovat až k čelu bašty, se patrně pohledově uplatňovat, neboť je nápadné, že celý po-

132

vrch zdiva v interiéru bašty je bez jakéhokoliv náznaku pravidelně skládaných kamenů. Nezpevněné, nelícované zdivo velmi snadno podléhá zkáze, čímž lze zdůvodnit jeho silné narušení právě uvnitř bašty (obr. 5). Charakter zdiva mezi fragmentem hradby přihrádku a s ní souběžnou dřevěnou stěnou, umístěnou v odstupu pouhých 20 cm, vypovídá o způsobu výstavby bašty (obr 13): navyšování stěn složených z trámků zjevně probíhalo současně s vyzdíváním, neboť v poměrně úzkém prostoru mezi lícem starší zdi a dřevěnou konstrukcí nevznikaly ve zdivu dutiny a malta v souvislých plochách přilnula k povrchu trámků. Východní ukončení dřevěné stěny osazené v ose severního ramena bašty dnes nelze vzhledem k destrukci zdiva a zasypání dutiny blížeji stanovit. Východně od jejího negativu se uchovaly nevelké plochy otisků jiné dřevěné stěny probíhající ve směru SZ–JV, která zčásti odděluje rameno bašty od zaobleného čela (obr. 4). Stěna vložená ve směru Z–V však minimálně ve své svrchní část nebyla s těmito trámky provázána, neboť její případné prodloužení až k čelu bašty je přerušeno in situ umístěnými kameny, jež vystupují z narušeného zdiva (obr. 4). Průběh šikmo (ve směru SZ–JV) vsazené stěny lze sledovat z malé části podle fragmentů otisků ve zdivu, jež vyplnilo čelo bašty. Jihovýchodní část negativu této stěny zanikla v důsledku výrazného úbytku hmoty zdiva při nároží střílny, proto dnes nelze rozpoznat možné stopy jejího propojení se stěnou, o níž předpokládáme, že tvořila obklad zdiva severního ramena bašty. Zhruba 30 cm od severozápadního konce stěny situované v linii SZ–JV se napojuje další, poměrně krátká dřevěná stěna, jež směřuje přibližně ke středu čela bašty. Její průběh je jen mírně mimoběžný s linií dlouhé stěny, která prostupovala v podélné ose zdí severního ramena bašty (obr. 4, 5, 10, 11, 12). Negativ kratší stěny probíhající ve směru Z–V vyúsťuje v zaoblené části bašty do nepravidelné oválné dutiny, která příčně prostupuje komorou střílny (obr. 14). Tento útvar, jehož obrys je patrný v úrovni koruny zdiva, pravděpodobně představuje relikt značně destruovaného negativu dřevěné stěny, jejíž otisky v maltě se však nedochovaly. Úzký výběžek v severozápadní části dutiny zřejmě představuje pozůstatek negativu zhlaví stěny probíhající šikmo (ve směru SZ–JV) vůči dobře dochovanému negativu stěny vložené ve směru Z–V. Východní ukončení stěny vsazené ve směru Z–V lze pravděpodobně rovněž ztotožnit s výběžkem v severovýchodní části nepravidelné dutiny, do něhož lze promítnout její pomyslné prodloužení. Domnělé negativy zhlaví stěn vymezují tupoúhlé nároží o výšce zhruba 80 cm. Ve zdivu jižní části zaobleného čela bašty dnes nejsou patrné dutiny po vyhnilé dřevěné konstrukci, a to ani v 1 m vysokém řezu zdí v místech napojení jižního ramena. Dřevěné stěny se však mohly v této části bašty uplatňovat pouze v nižších, dnes zasypaných úrovních. Dlouhá dřevěná stěna vložená v ose severního ramena bašty byla prostoupena jednotlivými trámky, příčně osazenými v různých výškových úrovních (obr. 8). Přestože jižní partie kapes minimálně šesti trámků zanikly, lze důvodně předpokládat, že sloužily k propojení s protilehlou stěnou – uvažovaným obkladem zdiva v interiéru bašty. Trámky vytvářejí dvojice, v jejich rozmístění však není patrný pravidelný systém (obr. 8). Zhlaví trámků dosahují délky buď 20 cm, nebo 50 cm (obr. 4).

materiálie

11.2.2008 14:33

stránka 133

(K-černá plát)


Obr. 14: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Detail dutiny v koruně zaobleného čela, jejíž nepravidelný obrys zřejmě vznikl výraznou destrukcí negativu stěny probíhající ve směru SZ–JV. Pohled od severozápadu (foto J. Kypta, 2005).

Obr. 15: Helfenburk, hrad, jihovýchodní bašta severního segmentu vnějšího opevnění. Detail otisků trámků na stěně západní poloviny dutiny, která vznikla po vyhnití dlouhé stěny vložené do osy severního ramena. V pravé dolní části snímku je zachycena část téměř zasypané niky, či střílny (foto J. Kypta, 2005).

Dřevěné stěny sestavené na půdorysech dvou rovnoběžníků vytvářely dvě bytelné konstrukce srubového charakteru, jejichž účelem patrně bylo zpevnit zdivo bašty založené na strmém povrchu skály (obr. 5). Takovéto využití dřevěných stěn je velmi neobvyklé; mezi dosud popsanými ztužujícími konstrukcemi takřka výlučně převládají různé formy roštů nebo věnců, vložených třeba i v několika úrovních do zdiva, někdy jsou kombinovány se svislými trámy.4) Je pozoruhodné, že dřevěné stěny nebyly v rozhraní mezi čelem a ramenem bašty minimálně v horních partiích důsledně propojeny, což v podstatě popírá princip ztužující konstrukce. Také nás upoutá absence pozůstatků stěny v ose zdiva jižního ramena, která by současně přesahovala do čela bašty, čímž by logicky propojila dvě souběžné stěny vložené ve směru SZ–JV. Zpevnění této části konstrukce ale mohlo být zajištěno trámy, jež se zároveň uplatňovaly jako obklad jihovýchodní špalety střílny, přičemž můžeme spekulovat, že výrazně přesahovaly do interiéru, kde mohly přiléhat ke zdivu jižního ramena bašty; obdobné řešení předpokládáme na protilehlé straně interiéru bašty. Zmíněné nelogičnosti v koncepci ztužujícího skeletu ale mohou být jen zdánlivé, neboť neznáme podstatné, spodní partie negativů dřevěné konstrukce. Při hledání analogií se nám dostává jediný srovnatelný příklad obdobných stop rozsáhlé dřevěné konstrukce, zjištěných při průzkumu předsunuté bašty hradu Českého Šternberka (okres Benešov). Obvodová hradba pevnůstky plnila v podstatě funkci plenty, přiložené z vnější strany ke srubovým, z kuláčů složeným stěnám, jejichž obliny zanechaly otisky ve zdivu. Těmito stěnami v různých rozestupech

prostupovaly kulatiny, osazené v některých partiích nad sebou, častěji však umístěné jednotlivě. Obvodový srub byl dosud považován za původní hradbu, příčně, nad sebou osazené kulatiny za stěny objektu, sloužícího jako ubikace posádky.5) Výklad lze ovšem vést také jiným směrem, přičemž soustavu obvodových a příčných stěn chráněnou zvnějšku obezdívkou budeme považovat za konstrukci sloužící k vytvarování a zároveň ke zpevnění zemního tělesa bašty, čímž by dřevěná konstrukce plnila obdobnou funkci jako výztuž zdiva bašty Helfenburka. Danému účelu především napovídají příčné kulatiny, vesměs jednotlivě rozmístěné v poměrně v hustém sledu, avšak v nejednotných rozestupech, podobně jako v případě Helfenburka. Lze si dobře představit, že těmito prvky byly po celém obvodu fortifikace spojeny dvě protilehlé dřevěné stěny, z nichž vnitřní beze stop zanikla. Mezi stěnami mohla být nejspíše vsypána hlína, nelze vyloučit ani užití zděné výplně. Pozůstatky uvažovaného tělesa snad zanikly při novodobé razantní rekonstrukci, uskutečněné bez archeologického výzkumu, násyp ale také mohl být odstraněn již během pozdně středověkých úprav, a to v souvislosti s výstavbou centrální mohutné věže, jejíž chronologický vztah k obvodovému opevnění neznáme. Z rejstříku jistě různorodých forem výztuh zdiva bylo dosud popsáno jen nemnoho konkrétních příkladů středověkého stáří, což je ze zřejmých důvodů zapříčiněno našimi omezenými poznávacími možnostmi.6) Nález negativů (zatím) ojedinělé soustavy dřevěných prvků ve zdivu bašty hradu Helfenburka je jedním z mnoha dostatečně výmluvných ponaučení o aktuální nutnosti provádět cílený vý-

133

materiálie

11.2.2008 14:33

stránka 134

(K-černá plát)


zkum ohrožených zřícenin, mezi nimiž napočítáme širokou skupinu neobyčejně cenných lokalit, které jsou dosud takřka nepoznány, a to včetně unikátního Helfenburka u Bavorova.7)

Nordarms und der runden Stirnseite. Die ummauerten Holzwände waren mit der Mauerkrone überdeckt. Die unteren Partien kennt man bisher nicht, denn die unteren Teile der Hohlräume sind zugeschüttet. Zu den beschriebenen Relikten der Holzkonstruktion von der Blockbauweise ist es noch nicht gelungen Analogien auszusuchen.

poznámky

Abbildungen

1) O charakteru inventářů souhrnně pojednal R. Šimůnek, Hradní inventář jako typ písemnosti a možnosti jeho badatelského využití (Na příkladu inventářů rožmberských hradů ca. 1450 –1470), Husitský Tábor 13, 2002, s. 229 – 253. 2) D. Menclová, České hrady. Díl II. Praha 1972, s. 80 – 85, 309 – 310. Dokumentaci výseku hradby prezentoval a povahu fortifikačních prvků ozřejmil V. Razím, Ochozy hradu Helfenburka u Bavorova, Dějiny staveb 2004, s. 47– 59. Bibliografii vztahující se k lokalitě shromáždil T. Durdík, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 1999; týž, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha 2002; týž, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha 2005. 3) Mezi léta 1477–1483, kdy hradem disponoval známý válečník Václav Vlček z Čenova, klade výstavbu severního segmentu vnějšího opevnění D. Menclová, o. c. v pozn. 2, s. 310. Tuto domněnku ovšem nelze podpořit jednoznačnými argumenty, navíc lze důvodně předpokládat, že výsledná podoba fortifikace může být dílem několika etap, na což upozornil J. Varhaník, Obrana středověkého hradu palnými zbraněmi, Archaeologia historica 27, 2002, s. 134. 4) Viz pozn. 6. 5) Interpretaci dřevěné konstrukce, doprovázenou podrobnou kresebnou dokumentací, podal T. Durdík, Jižní předsunutá bašta hradu Českého Šternberka, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 22, 1981, s. 127–155. Dílčí poznatky prezentují T. Durdík – V. Kašpar, Předstihový záchranný výzkum v čele jižní předsunuté bašty hradu Český Šternberk v roce 2002, Sborník Muzea středního Posázaví v Ratajích nad Sázavou a Archeologické společnosti Západočeské univerzity v Plzni 2, 2003, s. 57– 62. 6) O ztužujících konstrukcích středověkého stáří mohl v přehledové monografii jen stručně pojednat J. Škabrada, Konstrukce historických staveb. Praha 2003, s. 40. Zajímavý systém svislých a vodorovných prvků, užitých ke zpevnění zdiva obvodové hradby, byl nedávno odhalen při průzkumu hradu Michalovic, jehož výsledky publikují V. Razím – A. Nachtmannová, Hrad Michalovice, Památky středních Čech 19/2, 2005, zvl. s. 40. Přestože byly dřevěné výztuže patrně běžně vkládány do zdiva kostelních věží, známe jen nemnoho konkrétních ukázek, srov. J. Sommer, Poznámky k typologii, konstrukci a provozu gotických venkovských kostelů v Čechách II., Muzejní a vlastivědná práce 37, Časopis Společnosti přátel starožitností 107, 1999, s. 73 – 75; J. Varhaník – J. Kyncl, Chórová věž na dřevěném roštu. K stavebním dějinám hradu ve Strakonicích, Dějiny staveb 2006, zvl. s. 27. 7) Na možnou souvislost mezi relikty dřevěných konstrukcí ve zdivu bašty Helfenburka a předsunuté fortifikace Českého Šternberka upozornil V. Razím. Za řadu cenných připomínek patří poděkování rovněž J. Veselému.

Spuren nach einer ungewöhnlichen Versteifungskonstruktion im Mauerwerk des Wehrturms der Burg Helfenburk in Südböhmen Der Beitrag präsentiert die Dokumentation eines außerordentlich komplizierten und verhältnismäßig gedehnten, zur Verfestigung des Wehrturmmauerwerks der Burg Helfenburk bei Bavorov (Bez. Strakonice, Kr. Südböhmen) dienenden Holzgliederkomplexes im Rahmen eines Segments der spätgotischen, nachhussitischen Burgbefestigung. Infolge der tiefgreifenden Destruktion der Mauerkrone registrierte man eine Menge Hohlräume nach den Holzkostruktionen aus vollkantigen Balken. In den nördlichen Mauerturmarm und in das Mauerturmhaupt waren paarweise parallele, an einer Seite mittels schräger Konstruktionen verbundene Holzwände eingebaut. Die in den Nordarm eingebauten waren darüber hinaus in verschiedenen Höhen mit weiteren einzeln eingefassten Balkenstücken verbunden. Dem Mauerwerkcharakter und den Abdrücken gemäß lässt sich zweifellos zum Abschluss kommen, die Holzwände wären gleichzeitig mit dem Ausmauern errichten worden. Der höchste Hohlraum nach der verschwundenen Holzkonstruktion reichte bis in 164 cm, wobei sich neun Balkenabdrücke unterscheiden lassen. Zwei der ermittelten Holzwände kamen wohl im Innenraum des Wehrturmes zum Ausdruck, und zwar als Verkleidung der Mauern des

134

Abb. 1: Helfenburk (bei Bavorov, Bez. Strakonice), Burg. Grundriss, mit dem Pfeil der südöstliche Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung bezeichnet (übernommen aus D. Menclová, s. Anm. 8, S. 80). Abb. 2: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Gesamtansicht von Nordosten, aus der Rundwallkrone zu aufgenommen (Foto J. Kypta, 2005). Abb. 3: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Gesamtansicht von Süden (Foto J. Kypta, 2006). Abb. 4: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. A – Grundriss in der Höhe der Mauerkrone. Punkte bezeichnen das Ausmaß erhaltener Abdrücke der die Konstruktion versteifenden Holzwände und der Laibungsverkleidungen, Strichpunktlinien die Umrisse der größeren Hohlräume. B – Grundriss-Schema der möglichen Gestalt der versteifenden Konstruktion (Aufnahme und Zeichnung J. Kypta, 2005). Abb. 5: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Blick ins Wehrturminnere von Südwesten. Im Vordergrund ein Felsenblock, auf dem der runde, in die Nordostecke der Burgkernbefestigung eingesetzte Turm ruht. Im rechten Teil der Aufnahme Schießschartenmündung an der Wehrturmstirnseite, rechts davon deutlicher Abdruck einer der Holzwände (Foto J. Kypta, 2006). Abb. 6: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Detail des westlichen Schlusses der nordwestlichen Laibung der Schießscharte an der Wehrturmstirnseite. Rechts, in der Höhe 40-60 (Meßlatte) deutlicher Balkenabdruck nach dem Sturz, in der Höhe 20-40 Abdrücke von zwei Balken der Laibungsverkleidung (Foto J. Kypta, 2005). Abb. 7: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Ansicht im rechten Winkel zur Abb. 6. Rechts in der Höhe 44-70 (Meßlatte) deutliche Abdrücke der Stirne der Balken vom Sturz, in der Höhe 15-40 Abdrücke der Laibungsverkleidung (Foto J. Kypta, 2005). Abb. 8: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Nördliche Mauer, nördliche Innenwand des Hohlraums in der Achse, mit unterbrochenen Linien ausgefüllte Fugen zwischen verschwundenen Balken ausgezeichnet. Graue Flächen – Hohlräume (Aufnahme und Zeichnung J. Kypta, 2005). Abb. 9: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Mauerkrone der nördlichen Mauer, in ihrer Achse ein deutlicher, größtenteils zugeschütteter Hohlraum nach der verschwundenen Holzwand der Versteifungskonstruktion. Im Oberteil der Aufnahme Fragment des das Negativ der Holzkonstruktion überdeckenden ursprünglichen Mauerwerks. Ansicht von Osten (Foto J. Kypta, 2006). Abb. 10: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Mauerkrone des nördlichen Armes und der runden Stirnseite, Detail mit gut deutlichen Negativen von zwei in der Richtung WO eingemauerten Holzwänden. Ansicht von Westen (Foto J. Kypta, 2005). Abb. 11: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Detail der Mauerkrone der runden Stirnseite mit gut deutlichem Hohlraum nach der verschwundenen Holzwand. Oberhalb der Meßlatte deutlicher Umriss eines größeren unregelmäßigen Hohlraums. Ansicht von Nordwesten (Foto J. Kypta, 2005). Abb. 12: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Mauerkronendetail aus der Stirnpartie, in der Bildmitte deutliches Negativ der in Richtung W–O eingemauerten Holzwand (vergl. Abb. 11). Ansicht von Westen (Foto J. Kypta, 2006). Abb. 13: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Detail des westlichen Nordarmabschlusses, gut deutlich sind Negativ der Holzwand und eine Baunaht am Zwingermauerfragment. Ansicht von Süden (Foto J. Kypta, 2006). Abb. 14: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Mauerkrone der runden Stirnseite, Hohlraumdetail; der unregelmäßige Umriss entstand wohl durch die Destruktion des Holzwandnegativs in der Richtung NW-SO. Ansicht von Nordwesten (Foto J. Kypta, 2005). Abb. 15: Helfenburk, Burg. Südöstlicher Wehrturm des nördlichen Segments der äußeren Befestigung. Balkenabdruckdetail an der Wand der westlichen Hohlraumhälfte nach dem Verschwinden der langen Holzwand in der Nordarmachse. Rechts unten ein Teil der nahezu zugeschütteten Nische oder Schießscharte (Foto J. Kypta, 2005). (Übersetzung J. Noll)

materiálie

11.2.2008 14:59

stránka 135

(K-černá plát)


KfiíÏové cesty pfii poutních místech ve V˘chodních

âechách Eva Zápalková

byly zřizovány v severní Itálii, jak píše J. Pečírka „…myšlenka a forma křížové cesty s řadou zastavení vznikla v 15. století, prý pod dojmem poutí na svatá místa v Jerusalemě a nabyla monumentálního útvaru v tak zvaných svatých horách, ‚sacri monti‘ , s množstvím samostatných kaplí, jevišť to jednotlivých scén, na úbočích. Tento typ … je presentován nejplněji několika svatými horami v Piemontu, zejména nejstarší z nich ve Varallu.“ 3) S rozšířením křížových cest souvisí také konkrétní církevní pobožnost křížové cesty, provozovaná františkány (minority) střežícími Boží hrob v Jeruzalémě a dále lidovější forma pobožnosti, pašijové hry. Pašijové hry byly původně hrány v kostelech a postupem času, obohacovány o rustikální prvky byly přenášeny mimo chrám. Kolébkou těchto tzv. mystérií bylo Španělsko a Francie, u nás zmiňme například Hořice na Šumavě, kde je tradice lidových náboženských her od raného středověku spojována s působením tamních cisterciáků. Zájem o tento náboženský motiv podpořil také příchod jezuitského řádu k nám. Jak opět píše J. Pečírka „jesuité nikdy neztráceli času … roku 1562 postavili o vánocích v Klimentském kostele jesle a o velikonocích představovali tam studenti ‚poslední večeři‘ a ‚utrpení Kristovo v zahradě getsemanské‘; roku 1570 a 71 prý provozovali ‚Umučení Páně‘. I v jiných pražských katolických kostelích byly již v době předbělohorské stavěny o vánocích

„Křížová cesta, nazývá se v zemích katolických zobrazení utrpení Kristova na poslední jeho cestě z domu Pilátova, až na horu Kalvárii. Nejčastěji vede pod širým nebem do kopce (též Kalvárie zvané) a bývá označena zastávkami nebo štacemi (obyč. 7–14), na nichž jsou vyobrazeny výjevy z umučení Páně, na kopci pak nalézá se kříž nebo kaple s Božím hrobem. Často bývá zřízena křížová cesta v kostele s vyobrazením jednotlivých štací na stěnách. Na křížové cestě konají věřící pobožnost obzvláště na Velký pátek. Pobožnost tato založena byla za válek tureckých františkány, kteří vyprosili na papežích pro své křížové cesty týchž odpustků, jaké byly udělovány poutníkům k Božímu hrobu v Jeruzalémě.“1) Idea a původ křížových cest jako architektonického komplexu je spojen s poutěmi do JeruSemily Broumov zaléma, kde věřící putovali po Trutnov místech biblického pašijového děje. Jeruzalém se nachází v člePo l s ko nité Judské pahorkatině a jedno z prvních zastavení, GetsemanNáchod ská zahrada se nachází na úboJaroměř čí Olivové hory a od chrámového okrsku je oddělena Kidrónským Dobruška údolím. Odsouzen ke smrti ukřižováním byl Ježíš v Antoniově Hradec Králové pevnosti a jeho pouť pokračovala po dnešní tzv. Via Dolorosa. Tato cesta vede kolem františRychnov nad Kněžnou kánského konventu s kaplemi Pardubice Odsouzení a Bičování a pokračuje pod obloukem Hadriánova Ústí nad Orlicí vítězného oblouku. Na místě prvního Ježíšova pádu stojí polská katolická kaple a arménský kaČeská Třebová Lanškroun tolický kostelík, místo druhého Chrudim Ježíšova pádu je za křižovatkou s hlavní ulicí Súk Chán az-Zajt. Vyvrcholení děje se odehrává uvnitř Chrámu svatého hrobu, složitého komplexu staveb, naSvitavy lézajícího se na bývalém popravišti hory Golgoty.2) Chrámový Havlíčkův Brod okrsek je tedy urbanisticky a architektonicky značně obsáhlý a rozmanitý a byla to pravděpoObr. 1: Schematická mapa východních Čech s vyznačenými lokalitami poutních míst s křížovými cestami: 1 – Tábor (Lomnice nad Popelkou), 2 – Kocléřov (Vítězná), 3 – Malé Svatoňovice, 4 – Božanov, 5 – Křinice, dobně tato konfigurace, která 6 – Křížový vrch (Adršpach), 7 – Martínkovice, 8 – Stárkov, 9 – Suchý Důl, 10 – Vernéřovice, 11 – Deštné předurčila formu nově zakládav Orlických horách, 12 – Dřízna (Přepychy), 13 – Rokole (Bohdašín), 14 – Studánka (Chábory), 15 – Smržov, ných křížových cest, tzv. Nových 16 – Hora Matky Boží (Králíky), 17 – Hory u České Třebové (Česká Třebová), 18 – Mariánská Hora (Horní Čermná), 19 – Ústí nad Orlicí, 20 – Pohled, 21– Vraclav (kresba autorka). Jeruzalémů. První křížové cesty

135

materiálie

11.2.2008 15:00

stránka 136

(K-černá plát)

E. Zápalková - KfiíÏové cesty pfii poutních místech ve V˘chodních âechách

Obr. 2: Králíky (okres Ústí nad Orlicí), Hora Matky Boží, areál poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie, zděná kaple křížové cesty z období 1706–10 (všechny fotografie autorka).

Obr. 3: Pohled (okres Havlíčkův Brod), areál poutního kostela sv. Anny, zděná kaple křížové cesty, po roce 1760.

jesle, o velikonocích olivety a boží hroby, ale teprve Bílá hora otevřela všem těmto a podobným způsobům náboženské poesie a katolické propagace dveře dokořán … Tehdy, hned po r. 1620 a více ještě po skončení třicetileté války, byly v Čechách i na Moravě hojně zakládány svaté hory, křížové cesty a Lorety.“ 4) První křížová cesta u nás vznikla v roce 1658 při loretánské kapli v jihočeském Římově a jejím zakladatelem byl jezuitský bratr Jan Gurre (†1680), v jehož díle pokračoval bratr P. Alex (†1684). Podle římovské legendy navštívil P. Alex Svatou zemi, aby si přímo v Jeruzalémě zaměřil polohu a vzájemné vzdálenosti všech důležitých míst, která se vztahovala k posledním dnům Kristova života, nicméně „vzorem pro vybudování křížové cesty se mohly stát jezuitská pašijová kaple ve Štýrsku nebo ještě spíše nově zřizovaná křížová cesta v severoitalském Varallu.“ 5) Východočeská skupina křížových cest při poutních místech byla v tomto článku zvolena záměrně, neboť při bližším zkoumání vykazovala mnoho společných znaků z uměleckohistorické, ale i sociokulturní oblasti a následně také přinesla zajímavé poznatky o místních řemeslných zvyklostech či patronaci. V rámci královehradecké diecéze se v okrese Semily jedná o křížovou cestu při poutním místě Tábor (obec Lomnice nad Popelkou), v okrese Trutnov jde o lokality Kocléřov (obec Vítězná) a Malé Svatoňovice. Okres Náchod prezentují křížové cesty v Božanově, Křinicích, Křížovém vrchu (obec Adršpach), Martínkovicích, Stárkově, Suchém Dole a Vernéřovicích, v okrese Rychnov nad Kněž-

nou jde o Deštné v Orlických horách, Dříznu (obec Přepychy), Rokoli (obec Bohdašín) a Studánku (obec Chábory). V okrese Hradec Králové jde o křížovou cestu při poutním místě ve Smržově, v okrese Ústí nad Orlicí pak o Horu Matky Boží (obec Králíky), Hory u České Třebové (obec Česká Třebová), Mariánskou Horu (obec Horní Čermná) a Ústí nad Orlicí. Výčet uzavírá okres Havlíčkův Brod s lokalitou Pohled.

136

Založení křížových cest ve východních Čechách Časové rozpětí vzniku křížových cest příznačně odráží dobovou situaci. První polovina a třetí čtvrtina 18. století je pro rozvoj křížových cest stále příznivá a nese se ve znaku barokní tendence k modelaci krajiny, křížová cesta na Hoře Matky Boží v Králíkách s obkročným rytmem kaplí, vedoucích nahoru ke klášteru, Pohled s kaplemi na kruhovém půdoryse a majestátní zastavení ve Stárkově nejsou v tomto ohledu výjimkou. Tento slibný vývoj byl ovšem na přelomu 18. a 19. století utlumen josefínskými reformami, nicméně ke stavbě křížových cest přesto dochází. Jejich počet pozvolna narůstá v první polovině 19. století, což platí o Křinicích, Martínkovicích, a Ústí nad Orlicí (II. verze křížové cesty z 19. století), a to až k jejich masivnímu rozšíření v posledních třech desetiletí 19. století (Deštné, Rokole, Křížový vrch, Smržov, Mariánská Hora, Božanov, Dřízna, Vernéřovice, Malé Svatoňovice, Suchý Důl, Kocléřov a Tábor). Dobou útlumu výstavby křížových cest je začátek 20. sto-

materiálie

11.2.2008 15:00

stránka 137

(K-černá plát)


Obr. 4: Ústí nad Orlicí (okres Ústí nad Orlicí), zděná kaple prvního zastavení z roku 1853, vedoucí na tzv. Andrlův Chlum. Toto zastavení bylo původně až druhé v pořadí, první z nich, Kristus v zahradě Getsemanské, bylo zbouráno v roce 1923 při regulaci řeky Třebovky. Náhradou byla postavena nová kaple mezi druhým a třetím zastavením a následně provedeno přečíslování. Původně kaple zdobily závěsné obrazy, dnešní sgrafitový pašijový cyklus zhotovil v roce 1994 malíř Z. Brožek.

letí a křížové cesty ve Studánce a Horách u České Třebové. Při bližším zkoumání vzájemné polohy jednotlivých lokalit mezi sebou zaujme zvýšená koncentrace křížových cest do okresu Náchod, a to zejména směrem k česko-polským hranicím. Tato pozoruhodná skutečnost byla pravděpodobně způsobena místní církevní praxí a výraznou indícii zde představuje významné poutní místo v kladských Vambeřicích (Wambierzyce) s velkou křížovou cestou. Největší hustoty dosahují křížové cesty na Rychnovsku a Náchodsku, hraniční Broumovsko dokonce dosahuje počtu čtyř křížových cest na 8 kilometrů silnice. Na Semilsku, Královehradecku a Havlíčkobrodsku klesá s návštěvností Vambeřic i výskyt křížových cest a v souvislosti s migrací vlivů nelze zapomenout také na sekundární vliv jednotlivých křížových cest mezi sebou. Jak zmiňuje regionální literatura, na Semilsku se kromě častých procesí na horu Tábor a do Turnova jednou za rok chodívalo do Prahy a kladských Vambeřic.6) Malé Svatoňovice, významné poutní středisko Podkrkonoší, byly svým významem dokonce s Vambeřicemi srovnávány – „na náchodském vrchnostenském úřadě začali věřit, že Svatoňovice překonávají svým věhlasem i kladské Vambeřice.“ 7) Také na Náchodsku bylo několik tradičních tras vedoucích do Vambeřic. Jedna z nich vedla ze Zdoňova cestou přes Vernéřovice a Broumov.8) Pout-

Obr. 5: Horní Čermná (okres Ústí nad Orlicí), Mariánská Hora, areál poutní kaple Narození Panny Marie, zděná exedrová kaple křížové cesty z roku 1886. Střední část s okenicemi skrývá fotokopii původní malby pašijového cyklu, originály jsou uloženy na faře v Dolní Čermné.

níci ze samotného Broumovska se k pouti do Vambeřic houfovali pod areálem poutního místa Panny Marie Sněžné na Hvězdě v Křinicích a cíl jejich cesty ležel na trase Martínkovice, Božanov, Radkov (Radków).9) Do Vambeřic se chodívalo také cestou přes Suchý Důl.10) Na Rychnovsku chodívalo do Vambeřic a Varty (Bardo) také velké a tradiční procesí z Opočna, procesí putovalo přes Dobrušku, Olešnici a Dušníky (Duszniki Zdrój) a cesta tam i zpět trvala pět dní.11) Na Českotřebsku se kromě Hor u České Třebové jednou ročně putovalo na Mariánskou Horu v Horní Čermné a také do dalekých Vambeřic v Kladsku.12) Z Českotřebska a Lanškrounska se chodívalo na Horu Matky Boží u Králík, kde procesí pobývalo dva až tři dny,13) na Havlíčkobrodsku se pořádaly poutě do Křemešníku, Pohledu a Želivi, na daleké cesty do Vambeřic nebo Marie Zell se chodilo zřídka či vůbec.14) Půdorysná dispozice křížových cest, umístění zastavení a jejich velikost Jak bylo zmíněno, symetrická koncepce křížové cesty na Hoře Matky Boží v Králíkách je spolu s křížovou cestou v Pohledu v souladu s barokním smyslem uchopit a přetvářet prostor, pojetí obkročných králických kaplí lze například nalézt na Velkých schodech ve Vambeřicích, pří-

137

materiálie

11.2.2008 15:00

stránka 138

(K-černá plát)


Obr. 6: Přepychy (okres Rychnov nad Kněžnou), Dřízna, areál poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie, zděná kaple třetího zastavení křížové cesty z roku 1891 se štukovým polychromovaným basreliéfem.

Obr. 7: Lomnice nad Popelkou (okres Semily), Tábor, areál poutního kostela Proměnění Páně, niková kaple z režného zdiva s litinovým reliéfem pašijového cyklu z roku 1898. Kaple byly v devadesátých letech 20. století zrenovovány.

pad kruhového konceptu kaple s kostelem uprostřed vypovídá o blízkosti Pohledu a Zelené Hory u Žďáru nad Sázavou. Naproti tomu rokoková křížová cesta ve Stárkově již rezignuje na velkolepou krajinnou kompozici a předurčuje vývoj celého 19. století, kde se objevují pouze nezáměrná a s okolím splývající půdorysná schémata. Pomineme-li křížovou cestu v Ústí nad Orlicí, která spíše následuje starou cestu do Litomyšle, pak ve všech ostatních případech jde o kopírování terénních vrstevnic a hranic přírodních útvarů se všemi nepravidelnostmi, a to ať již jde o nepravidelné ovály v Deštné, Rokoli, Smržově, Božanově, Dřízně, Suchém Dole, na Horách u České Třebové a Malých Svatoňovicích či křížové cesty na křivkách v Křinicích, Martínkovicích,15) Mariánské Hoře, Kocléřově, Táboře a Studánce. V případě Křížového vrchu, jehož zastavení jsou vložena do skalnatého útvaru lze již otevřeně hovořit o determinaci přírodním prostředím. Koncentrace jednotlivých zastavení křížové cesty na začátku či konci cesty a také změna jejich velikosti do jisté míry vede k úvaze o uvědomělém vystižení eskalace pašijového děje. Barokní křížová cesta na Hoře Matky Boží v Králíkách a pozdně barokní v Pohledu prvek gradace spíše pomíjí a kladou stejný důraz na všechna svá zastavení a ani některé křížové cesty z 19. a začátku 20. století nečiní mezi jednotlivými zastaveními rozdílu (Deštné, Rokole, Mariánská Hora, Božanov, Dřízna, Suchý důl, Kocléřov, Tábor a Studánka), byť ve spojení se samostatnými stavbami Božích hrobů se tento motiv nabízí. Naproti tomu u starší ba-

rokní křížové cesty v Ústí nad Orlicí (I. verze křížové cesty z roku 1753) byla velikostně zvýrazněna poslední dvě zastavení a změnou velikosti či shloučením zastavení k sobě exponují začátek nebo konec pašijového děje také křížové cesty ve Stárkově, v Křinicích, Martínkovicích (sv. Anna), Ústí nad Orlicí (II. verze), Smržově a Malých Svatoňovicích.

138

Počet zastavení Králická křížová cesta využívá staršího, od středověku užívaného pašijového cyklu s neustáleným počtem asi sedmi zastavení (v našem případě zastavení osm16)). Z nich se do 19. století dostává pouze námět Krista v Zahradě Getsemanské [Ústí nad Orlicí (II. verze) a Kocléřov], jinak se tyto dvě lokality spolu s ostatními křížovými cestami drží v baroku ustáleného pašijového cyklu čtrnáctiprvkového, který obsahoval náměty 1. Kristus před Pilátem, 2. Kristus bere svůj kříž, 3. První pád Krista pod křížem, 4. Setkání Krista s Pannou Marií, 5. Šimon ze Cyreny pomáhá Kristu nést kříž, 6. Setkání Krista s Veronikou, 7. Druhý pád Krista pod křížem, 8. Setkání Krista s dcerami Jeruzalémskými, 9. Třetí pád Krista pod Křížem, 10. Svlékání Krista a jeho napájení žlučí, 11. Přibíjení Krista na kříž, 12. Ukřižování, 13. Snímání z kříže (popřípadě Oplakávání), 14. Ukládání do hrobu a eventuálně 15. Sv. Helena nalézá sv. Kříž (popřípadě Kristus Vítězný).17) Tento počet dodržuje většina křížových cest, tedy bez Božího hrobu čtrnáct zastavení, s Božím hrobem třináct zastavení, u ostatních dochází k místním odchylkám. Například na hoře Tábor a v Ma-

materiálie

11.2.2008 15:00

stránka 139

(K-černá plát)


Obr. 8: Ústí nad Orlicí, kamenné retábulové zastavení starší křížové cesty na tzv. Andrlův Chlum. Toto tzv. XIV. zastavení pochází z roku 1755 a dochovalo se pouze toto s námětem Vítězného Krista. Malba na plechu byla několikrát přemalována.

Obr. 9: Stárkov (okres Náchod), areál kaple Čtrnácti sv. Pomocníků, kamenné retábulové zastavení s námětem Ukřižování (12. zastavení) z roku 1755 od sochaře Bartoloměje Henri(y)cha z Litomyšle.

lých Svatoňovicích byl na průčelí Božího hrobu zároveň umístěn čtrnáctý reliéfní výjev pašijového cyklu, křížovým cestám ve Stárkově a v Křinicích stojí v čele tzv. nulté zastavení, plnící pravděpodobně funkci ideového úvodu, patnácté zastavení Martínkovické (sv. Anna) zřejmě sloužilo k jejímu ukončení.

ně o oltáře a našel odezvu v Ústí nad Orlicí (I. verze) a Stárkově. Ve východočeském regionu našel živnou půdu také typ stélových kaplí. Shodné formální znaky jako jsou proporce, architektonické články, obrazová výzdoba či předsazené kamenné lavice řadí do okruhu stejné dílny broumovské křížové cesty v Křinicích a obě křížové cesty v Martínkovicích, přičemž u všech je také nezanedbatelná formální shoda se soudobými zastavení pašijového cyklu ve Vambeřicích (zastavení č. 39 – 52), z období po roce 1870. Volněji se pak k této skupině váží kamenná zastavení ze Suchého Dolu. Zbývající dvě, v Deštné a ve Studánce jsou oproti broumovské skupině menší a subtilnější, autorsky je navíc deštěnská spjata s místní dílnou řezbáře a sochaře Jana Hartman(n)a z Olešnice. S touto dílnou je spjat také vznik kamenných stél v Rokoli a Smržově, ve formě ostatních stélových zastavení je opět nutno konstatovat individuální projev. Stély božanovské prezentují tendenci ke geometrické secesi, stély kocléřovské zase zaujetí neogotickou formou; zde tři různé velikosti zastavení navíc poukazují k více autorům, pravděpodobně z téže dílny (Wenzel Jäger?) a totéž lze konstatovat také o bezslohových kamenných stélách z Hor u České Třebové, kde se objevují čtyři různé velikosti zastavení. V našem vývoji stojí zcela osamocena zastavení křížové cesty v Malých Svatoňovicích, kde také lze stěží dohledat, že by jejich forma dřevěných křížů navázala na formálně podobná vambeřická zastavení pašijového cyklu (zastavení č. 39 – 52) z roku 1732, stržených v období 1788 –1820.

Architektonická forma zastavení a jejich výzdoba Z hlediska architektonického vývoje zde rozlišujeme 8 typů zastavení. Jedná se o zděné kaple otevřené, exedrové, výklenkové a nikové, o kamenná retábulová zastavení, kamennou stélovou kapli, kamennou stélu a dřevěný kříž. Všechny zmíněné typy svou architektonickou formou kopírují nosnou stylovou tendenci své doby, samozřejmě ovlivněnou množstvím vynaložených finančních prostředků a řemeslnou úrovní lokálních dílen. Otevřené zděné kaple jsou doménou zejména baroka. Architektura kaplí křížové cesty na Hoře Matky Boží v Králíkách nese formální otisk ostatních objektů svého poutního komplexu, stejně jako kaple křížové cesty v Pohledu a ani stávající zastavení křížové cesty z 19. století v Ústí nad Orlicí (II. verze) za nimi formální bohatostí nezaostávají. Ostatní zděné kaple z 19. století jsou formálně rozmanitější, místně až na hranici roztříštěnosti. Vývoj zde běží od neogotických exedrových kaplí na Mariánské Hoře v Horní Čermné, přes klasicistické kaple v Dřízně, po formálně bezslohové kaple na hoře Tábor. Typ kamenného retábulového zastavení se váže k baroknímu (rokokovému) období, formálně jde vlast-

139

materiálie

11.2.2008 15:00

stránka 140

(K-černá plát)


Obr. 10: Křinice (okres Náchod), areál poutní kaple Panny Marie Hvězdy Jitřní, dnes kaple sv. Huberta, kamenná stélová kaple s kamennou lavicí z období 1802–40, obdélná pole kaplí nesla malovanou výzdobu pašijového cyklu.

Obr. 11: Martínkovice (okres Náchod), areál farního kostela sv. Jiří a Martina, kamenná stélová kaple pravděpodobně z roku 1850, s již zaniklou malbou na plechu.

V tomto souboru se vyskytují čtyři základní umělecké formy výzdoby, a to skulptura, závěsný obraz, nástěnná malba a reliéf, které se následně rozpadají na deset typů jako je dřevěná skulptura, kamenná skulptura, litinová skulptura, malba na plechu, malba na plátně, nástěnná malba, kamenný reliéf, litinový reliéf, betonový reliéf a štukový basreliéf. Tak rozmanitý soubor jistě nesnese zjednodušená zhodnocení, obecně lze říci, že vůči svému regionu jde o vesměs kvalitní uměleckořemeslnou práci, která sice navazuje na nosný sloh či proud, ovšem spíše tradicionalisticky, s přihlédnutím k ustáleným vzorům. Výjimečné postavení samozřejmě zaujímají křížové cesty v Králíkách a ve Stárkově. Králický soubor osmi skupin dřevěných polychromovaných soch se svým výrazným sklonem k teatralitě, sugesci a pravděpodobným autorstvím Braunova žáka staví po bok ostatním velkým dílům české barokní skulptury, stárkovská křížová cesta od Bartoloměje Henri(y)cha z Litomyšle svými monumentálními zastaveními na toto dědictví navazuje, figurálními kompozicemi pašijových výjevů však již otevírá cestu rokokovému změkčení, zdrobnění a intimitě. Úroveň barokní malby není dnes ze zaniklé nástěnné malby z Pohledu patrná a mnoho nenapovídá ani mnohokrát přemalovaný obraz Vítězného Krista z Ústí nad Orlicí (I. verze). Velmi pozdně se barokní ladění kompozic objevuje ještě v cyklu pašijových scén z roku 1849 z Pohledu, aby pak ostatní obrazovou výzdobu 19. a 20. století ovládl duch nazarénské malby z první třetiny 19. století. Typický antický typus figur a patetický výraz nejlépe vystihuje pašijový cyklus z Mariánské Hory z Horní Čermné a pomine-

me-li zaniklé malby v Křinicích a Martínkovicích, pak to platí také pro původní malby z 19. století v Ústí nad Orlicí (II. verze).18) Výjimkou není ani přemalovaný cyklus z Božanova a konečný rozklad schémat 19. století ilustruje smržovský cyklus ze čtyřicátých let 20. století svým příklonem k lidovému umění. Také litinový reliéf využil kompoziční vzorce 19. století a to do té míry, že formu téhož cyklu využil dokonce na sedmi místech. Tentýž odlitek pašijového cyklu se objevuje v Deštné, Rokoli, na Křížovém vrchu, v Suchém Dole, Kocléřově, Táboře a ve Studánce. Díky zmínce v literatuře o jejich odlití pro Deštné a Tábor byl jejich původ lokalizován do blanenských sléváren a tato série křížové cesty je skutečně vystavena v Muzeu umělecké litiny v Blansku. Jejich fotografie byly také nalezeny v dobovém nabídkovém katalogu v archivních materiálech dnešního ČKD Blansko,19) a jak dokládá další z nabídkových tabulek umělecké litiny, v blanenských slévárnách mohl být objednán i ztracený korpus Krista z Křížového vrchu či korpus Krista z kocléřovské skupiny Ukřižování. Také matrice betonových reliéfů křížové cesty v Malých Svatoňovicích byla užita vícekrát, a to v interiéru poutního kostela v Malých Svatoňovicích. Výčet uzavírají štukové basreliéfy ze zastavení křížové cesty v Dřízně, které jsou naproti tomu výraznou rukodělnou prací, poukazující na schopného sochaře a malíře.

140

Architektonická forma Božího hrobu a jeho výzdoba Architektonická forma Božího hrobu zde pro barokní období není zastoupena, v období od druhé poloviny 19. sto-

materiálie

11.2.2008 19:03

stránka 141

(K-černá plát)


Obr. 12: Martínkovice, areál poutní kaple sv. Anny, kamenná stélová kaple s kamennou lavicí pravděpodobně z roku 1850, výzdoba všech kaplí zanikla.

Obr. 13: Suchý Důl (okres Náchod), areál poutního kostela Panny Marie, kamenná stélová kaple s kamennou lavicí z roku 1893 s litinovým reliéfem Setkání Krista s dcerami Jeruzalémskými (8. zastavení).

letí do začátku 20. století se vyskytuje ve dvou základních typech; jako samostatně stojící stavba na obdélném půdoryse či stavba vložená do terénu s představeným průčelím. Formálně bohaté vzezření samostatně stojícího Božího hrobu v Ústí nad Orlicí (II. verze) bylo ovlivněno poměrně náročným stavebním podnikem celého poutního celku, Boží hrob v Kocléřově je naproti tomu prostou omítanou stavbou a totéž platí o Božím hrobě na hoře Tábor, postaveného z kamenných kvádrů. Při srovnání jejich půdorysné situace je inspirace prototypem „jeruzalémského“ Svatého hrobu poměrně těžko prokazatelná, naproti tomu Boží hroby vložené do terénu jako je tomu v Dřízně, Studánce a Malých Svatoňovicích se zřejmě snažily napodobit formu Svatého hrobu „biblického.“ Boží hroby mají zcela jednoznačnou a specifickou výzdobu, a to skulpturu Kristova těla. Ačkoli není pro nepřístupnost známá situace v Ústí nad Orlicí (II. verze) a Táboře, zdá se, že Kristovo tělo většinou leží v prosklené rakvi, jako je tomu v Kocléřově a Studánce či za skleněnou stěnou jako v Malých Svatoňovicích a jeho forma je v rozmezí od vysokého reliéfu (Kocléřov) po samostatnou skulpturu v Dřízně, Malých Svatoňovicích a Studánce. Tato zpodobnění Kristova těla jsou vesměs na kvalitní řemeslné úrovni, zmiňme ve dvou případech spojení s dílnami sochařské rodiny Suchardů (Tábor a Malé Svatoňovice) a polychromovaná a v mírně podživotní velikosti svým výrazem výrazně evokují genius loci svatého místa.

Přípisy a věnování Texty přípisů a věnování ze zastavení křížových cest odkazují k místním okolnostem jejich vzniku. Přípisem je rozuměn pamětní text vysvěcení křížové cesty, věnování pak vypovídá o konkrétní patronaci. Na barokních křížových cestách se přípisy a věnování neobjevují, 19. století je v tomto ohledu sdílnější. Díky pamětnímu textu o vysvěcení ze smržovské stély a historickým zprávám o vzniku křížových cest na Mariánské Hoře v Horní Čermné, v Dřízně, Vernéřovicích, Táboře a snad i Studánce se osobou světícího kněze prokázala historická spjatost pobožnosti křížové cesty s františkánským řádem, v případě Smržova, Dřízny a snad i Studánky pocházel světící kněz dokonce z totožného kláštera, z kapucínského kláštera v Opočně. Věnování se na křížových cestách 19. století objevují na boční straně podstavce, v případě Tábora, Studánky a pravděpodobně také Dřízny se věnování vyskytuje na každém zastavení, v Rokoli a Smržově mají věnování pouze některá z nich. Osoba donátora zde běží od jednotlivců, přes místní rodiny až k obcím, z hlediska sociálního od dělnických profesí, k příslušníkům vyšších společenských a církevních skupin. Katalog jednotliv˘ch lokalit V uspořádání katalogu nebyl zvolen systém abecedního pořádku jednotlivých lokalit, nýbrž zeměpisná pozice okresů v rámci královehradecké diecéze, a to ve směru západ – východ – jih. Dle okresů se jedná o okresy Semily, Trutnov, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové, Ústí nad Orlicí a Havlíčkův Brod, v samotných okresech jsou jednotlivé lokality již řazeny podle abecedního pořádku.

141

materiálie

11.2.2008 15:01

stránka 142

(K-černá plát)


Obr. 14: Chábory (okres Rychnov nad Kněžnou), Studánka, areál poutního kostela Narození Panny Marie, kamenná stélová kaple z roku 1903 s litinovým reliéfem Krista před Pilátem (1. zastavení).

Tábor (obec Lomnice nad Popelkou) Poutní kostel Proměnění Páně leží jižně od města Lomnice nad Popelkou, na kopci zvaném Tábor. Přístupová silnice končí u poutního kostela, chodníček pro pěší ve svahu míjí 13 zděných zastavení křížové cesty a stavbu Božího hrobu, se vsazeným reliéfem 14. zastavení. Jednotlivá zastavení mají tvar nikových kaplí z režného cihlového zdiva, které nesou litinové reliéfy s námětem pašijových scén, na boku podstavce každého zastavení byl vyryt text věnování.20) Boží hrob je stavbou na obdélném půdoryse, vystavěnou ze spárovaného kyklopského zdiva. Regionální literatura nám o okolnostech vzniku této křížové cesty zanechala cenné informace. Píše se v ní, že křížová cesta s cyklem litinových reliéfů vznikla z iniciativy Ign. Hornycha ml. Z jeho návrhu byly „…pořízeny potom z Blanska r. 1898 za faráře Jana Hůlky z dalších sbírek po 15. zl. lité obrazy křížové cesty, jež kaplan Knížek polychromoval. Jiní jednotliví dárcové dali pro ně postaviti 13 kapliček nákladem po 80 zl. r. č. Kdo je dali zbudovati, na nich je zaznamenáno. Dne 22. srpna 1898 posvětil křížovou cestu Florentin Cibulka, kvardián řádu sv. Františka z Turnova a dostal za to 20 zl.. Toho roku opravena byla i cesta na Tábor vedle křížové cesty za dozoru okr. Tajemníka Jose. Fišery“.21) Jiný literární zdroj dodává, že Ignác Hornych mladší byl lomnický podnikatel a veřejný činitel a litinové reliéfy pašijového cyklu nechal odlít v Blanenské slévárně podle návrhu J. Suchardy. Toto jméno se pravděpodobně váže k sochaři a řezbáři Janu Suchardovi ml., nicméně v době jejich vzniku byl tento umělec již po smrti.22) Kaple křížové cesty byly v devadesátých letech 20. století zrenovovány, litinové reliéfy opatřeny novým nátěrem. Kocléřov (obec Vítězná) Poutní kostel Navštívení Panny Marie leží západně od osady Kocléřov, odbočka z hlavní silnice končí buď u poutního kostela nebo celý areál míjí z východu. Třináct zastavení křížové cesty se skupinou Ukřižování (12. zastavení), stavba Božího hrobu a kaple s kamenným sousoším Krista v zahradě Getsemanské stojí na zhruba půlovál-

142

Obr. 15: Deštné v Orlických horách (okres Rychnov nad Kněžnou), Dříš, areál poutní kaple Panny Marie, kamenná stélová kaple z roku 1870 s litinovým reliéfem Krista před Pilátem (1. zastavení). Původní litinové reliéfy se kromě dvou nedochovaly, stávající reliéfy jsou novými kopiemi z roku 2006.

ném půdoryse. Zastavení křížové cesty mají tvar kamenné stély a při konstantní výšce podstavce se vyskytují ve třech velikostech, každé zastavení nese litinový reliéf pašijového cyklu. Zděná stavba Božího hrobu leží na obdélném půdoryse a uvnitř něj je umístěna dřevěná rakev s kamenným basreliéfem ležícího Krista, viditelná přes přední skleněnou stěnu. Přesné datum vzniku této křížové cesty není z literatury známo, jisté vodítko nám však poskytují tři nepřímé zdroje. Je to jednak dobová pohlednice ‚Gruss vom Wunderbrünal‘ z roku 1894 s vyobrazením skupiny Kalvárie23) a dále záznam o jisté Filomeně Vihamové, která se v touze po uzdravení šla modlit křížovou cestu: „Bolesti se však již mírnily a opoledni jsem se pokusila modlit křížovou cestu. Cesta od zastavení k zastavení byla stále ještě namáhavá. U 8. zastavení jsem pocítila velkou úlevu a bez berlí jsem dokončila křížovou cestu.“ 24) Toto se událo v roce 1896. Poslední vodítko nám poskytuje historie vzniku obou kostelů. Na kameni studánky v studničním kostele je vytesán letopočet 1887, poutní kostel Panny Marie byl vybudován v letech 1889 – 91. „…1889–91 postaven poutní kostel z pískovcových kvádrů. Stavbu prováděl ing. Architekt Hellmann z Jaroměře. Pískovec vylámali ve zvlášť otevřeném lomu na vrchu jménem Riegelberg. Opracovala jej kamenická firma Wenzel Jäger. Stavební plán nakreslil nejmenovaný architekt z Vídně. …Stavbu kostela i schodiště financovali svými dary poutníci, jejichž počet vzrůstal rok od roku, dále obyvatelé blízkého okolí a posléze paní Wonková z Verdeku, která byla štědrou dárkyní. 15. 8. 1891 byl kostel vysvěcen.“ 25) Původní litinové reliéfy ze zastavení č. 6, 8, 9 a 10 se nedochovaly, od roku 1998 vznikaly jejich volné kopie, jejíž autorkou je sochařka z hořické kamenosochařské školy. Malé Svatoňovice Poutní kostel Sedmi radostí Panny Marie leží v severní části obce, asi 500 m nad ním se nachází tzv. Mariánská zahrada, kde se mimo kapliček Sedmi radostí Panny Marie nachází 13 zastavení křížo-

materiálie

11.2.2008 15:01

stránka 143

(K-černá plát)


Obr. 16: Deštné v Orlických horách, Dříš, areál poutní kaple Panny Marie, kaple prvního zastavení, signatura autora ‚Joh. Hartmann Holz ß Steinbildhauer Stafir. in Giesshübel‘ na pravé straně kaple, nad ní je datace 1870.

vé cesty spolu s Božím hrobem, na jehož průčelí je zavěšen 14. výjev pašijového cyklu. Jednotlivá zastavení se skládají z dřevěného kříže, na němž jsou zavěšeny prosklené skříně s betonovými reliéfy pašijového cyklu, Boží hrob využívá nerovnosti terénu a architektonicky je ztvárněno pouze průčelí. Uvnitř hrobu stojí v elipsovité místnosti od podlahy ke stropu kvádr zdiva obložený kamenem, jenž za sklem uchovává ležící postavu Krista. Z literatury se o historii křížové cesty dovídáme: „R. 1891 ustaven ‚Spolek pro zvelebení poutního místa v Malých Svatoňovicích‘. R. 1892 posvěcen základní kámen Mariánského sadu. V tom roce v kopci nad kostelem postaveno sedm zděných kapliček sedmi radostí Panny Marie – romantická architektura dle návrhu Edmunda Chaury z Červeného Kostelce. … R. 1893 v Mariánském sadě zbudována křížová cesta – dřevěné kříže, na nichž je 14 plastik jednotlivých zastavení, které svým rozmístěním se přibližují cestě Pána Ježíše na Golgotu. …V letech 1902–5 na konci křížové cesty v Mariánském sadě postaven Boží hrob a 8. dubna 1906 vysvěcen. Uvnitř bylo použito araukaritů.“ 26) Literatura dále zmiňuje, že socha Krista z alabastru byla zhotovena řezbářem Antonínem Suchardou z Nové Paky, dle datace jde pravděpodobně o Antonína Suchardu ml.27) Božanov Poutní kaple Nanebevzetí Panny Marie leží východně od obce Božanov, 14 zastavení křížové cesty po obou stranách obklopují malý potůček. Jednotlivá zastavení mají tvar kamenné stély, která nese prázdné obdélné pole lemované páskou. Na průčelní části podstavce uprostřed je umístěno kovové prstencové držadlo, na boční straně podstavce u zastavení č. 1, 7 a 14 byl vyryt nápis ‚Heinr. Wolf. Br.‘ K historii této křížové cesty existuje pouze stručná písemná zmínka, která uvádí, že mariánská kaplička s křížovou cestou vznikla v roce 1890.28) Dle odborných konzultací lze neobvyklou, ke jménu připojenou zkratku Br. interpretovat jako Der Bruder, řádový bratr, a jméno tedy může být připomínkou jak církevního zřizovatele, donátora či je možnou signaturou autora. Co se týká výzdoby prázdných obdélných polí z každého zastavení, jistý soubor na plechu malovaných obrazů pašijového cyklu se nalézá v budově broumovského děkanství, kde se i přes četné přemalby ukázalo, že je kopií zastavení křížové cesty z kostela Nejsvětějšího srdce Páně v Hradci Králové a lze jej vročit až do období po roce 1934.29) Křinice Poutní kaple Panny Marie Hvězdy Jitřní (dnes kaple sv. Huberta) leží severozápadně od obce Křinice, na úpatí Broumovského výběžku, 14 respektive 15 zastavení křížové cesty lemuje lesní pěšinu ke kapli. Jednotlivá zastavení mají tvar kamenné stélové kaple, členěné vpadlým obdélným polem a lemovaným jónskými pilastry, ve

Obr. 17: Bohdašín (okres Rychnov nad Kněžnou), Rokole, areál poutní kaple Jména Panny Marie, kamenná stéla z roku 1874 s litinovým reliéfem První pád Krista pod Křížem (3. zastavení).

spodní části byla umístěna železná konzola svítilny. Před každým zastavením stála kamenná lavice. Nápisová deska ze štítu poutní kaple praví, že kapli roku 1802 ve svém lese založili místní sedláci Johann Zinke z č. 119 a Anton Alt z č. 127 a křížovou cestu, že nechal „později“ postavit Benedikt Weiser. Literatura za zakladatele poutní kaple považuje totožné osoby, za původce křížové cesty ovšem Johanna Volkeho z č. 39, který cyklus křížové cesty umístil vedle svého statku a poutní kostel učinil jejím posledním zastavením.30) Na císařském otisku stabilního katastru z roku 1840 jsou v popisech jednotlivých parcel zastoupena všechna zmíněná jména. Parcelu, na které leží kostel, první a poslední tři zastavení vlastnil v roce 1840 Johann Zinke, ostatní zastavení se rozkládala na pozemku Benedikta Weisera. V jednom místě se křížová cesta stýká s parcelou Antona Alta, pozemek Johanna Volkeho se rozkládal v jižní části obce a nebyl v sousedství poutního okrsku. Křížová cesta tedy vznikla v období 1802 –1840, stylově pravděpodobně ke konci tohoto období, kamenná zastavení byla doprovázena malovaným cyklem pašijových scén, „..v obdélníku pod sklem olejem malovaná jednotlivá zastavení křížové cesty 34×42 cm vel.“ 31) Křížový vrch (obec Adršpach) Bývalý poutní kostel Narození Panny Marie na Svaté Hoře ve Zdoňově leží na hranici s obcí Adršpach, sousedící útvar Křížový vrch se nachází severně od obce a na jeho vrcholu bylo do skal zasazeno 14 litinových reliéfů pašijového cyklu, který vrcholí křížem ve výšce 667 m n. m. Kromě reliéfů nese skalní útvar množství rozličných pravoúhlých otvorů a také vyhloubený otvor pro korpus Kristova těla v pozici Ukřižovaného, který je cca 150 cm vysoký, nachází se mezi 4. a 5. zastavením a nese letopočet 1875. Historií tohoto místa se zabývá spíše turistická a horolezecká literatura, nicméně drobnou zprávu, že na Křížovém vrchu existuje křížová cesta, zanechal R. Fischer. Ve své knize píše, že cestou ke kříži z roku 1718, umístěném na vrchu zvaném ‚Holsterberg‘32) mineme do skal vsazené ple-

143

materiálie

11.2.2008 15:01

stránka 144

(K-černá plát)


Obr. 18: Smržov (okres Hradec Králové), areál poutní kaple Navštívení Panny Marie, kamenná stéla 8. zastavení z roku 1881 s fotografií malby Setkání Krista s dcerami Jeruzalémskými. Stávající fotografie pašijového cyklu jsou reprodukcemi maleb křížové cesty z kostela Nejsvětějšího srdce Páně z Hradce Králové, původní smržovská výzdoba se nedochovala.

Obr. 19: Božanov (okres Náchod), areál poutní kaple Nanebevzetí Panny Marie, kamenná stéla z roku 1890. Původní obrazová výzdoba se nedochovala, jistý soubor na plechu malovaných obrazů pašijového cyklu je uložen na broumovském děkanství a lze jej datovat do druhé čtvrtiny 20. století.

chové obrazy křížové cesty. Náklad na její zřízení nesly dvě zbožné ženy jménem Mann a Fichtner a místo se zejména v neděli odpoledne stávalo útočištěm stísněných a nemocných duší.33) Letopočet 1875 vyhloubený v místě pravděpodobné litinové skulptury Krista je zřejmě také datem vzniku série litinových reliéfů, které, jak bylo výše uvedeno, vznikly ve slévárnách v Blansku.

představeno několik schodů. Jednotlivé pašijové výjevy jsou ztvárněny ve vysokém reliéfu, okraje zastavení jsou tvořeny volutami s kompozicí rokají a akantu, při vrcholu je pole s identifikující římskou číslicí a textem. Úvodní, nulté zastavení nese německy psaný verš.37) Do kamene dvou zastavení byly vytesány údaje o vzniku křížové cesty a také o pozdějších opravách. Konkrétně na zadní straně 1. zastavení je patrný text se jménem ‚Johann‘‚ a datace 1755, 14. zastavení má po levé straně iniciály ‚JPF‘, po pravé ‚J.H. 1915‘. Jak píše Gertrud Hartel-Tham v publikaci Starkstadt i zde se ke vzniku křížové cesty váže legenda o cestě jejího zakladatele do Jeruzaléma, aby tam odměřil vzdálenosti mezi jednotlivými zastaveními, a uplatnil je pak ve Stárkově. Zakladatelem křížové cesty byl radní a obchodník plátnem Johann Scholl z čp. 83 a kamenná zastavení z ruky jistého sochaře z Litomyšle byly hotovy v roce 1755. Číslice a text jednotlivých zastavení byl orámován lístkovým zlatem a reliéfy výjevů pašijového děje opatřeny výraznou polychromií.38) Odbornou literaturou byl všeobecně přijat názor P. Tomana, že toto dílo vytvořil sochař Bartoloměj Henri(y)ch, který v Litomyšli působil se svým bratrem Václavem a pro tento region vytvořil ještě několik děl.39) Křížová cesta byla vlivem povětrnostních podmínek i vědomého vandalství v minulosti několikrát opravována, viz iniciály na 14. zastavení, poslední výrazné obnovy se dočkala v roce 1998. Jak se píše v restaurátorské zprávě, reliéfy s pašijovými výjevy byly vytesány do kvalitního tvrdého pískovce, jemnějšího než je v regionu rozšířený božanovský, ostatní části zastavení jsou složeny z pískovce různého původu a kvality. V té době byla křížová cesta téměř v havarijním stavu, zastavení byla vychýlena s rozestouplými spárami, na celém povrchu bylo množství mechanického poškození, reliéfy s chybějícími hlavami, části těl, uražené nosy či uši a celkovému stavu nepřispěly ani starší cementové tmely a železné kramle. Kolem 14. zastavení byla skládka suti s chybějícími částmi. Bylo tedy nutné zastavení staticky zajistit, 13. zastavení bylo dokonce demontováno, aby mohl být zhotoven nový zá-

Martínkovice V této obci se netradičně nacházejí dvě poutní místa. Farní kostel sv. Jiří a Martina se nalézá na kopci sv. Jiří na severovýchodním konci obce a 14 zastavení křížové cesty zvnějšku obklopuje jeho hřbitovní zeď. Poutní kaple sv. Anny leží na jihozápadním konci obce a 15 zastavení křížové cesty vede lesem, od poutní kaple směrem k obci Křinice. Zastavení křížové cesty u sv. Jiří a Martina mají tvar kamenné stélové kaple, lemované iónskými pilastry nesly na plechu malované výjevy pašijového cyklu. Zastavení křížové cesty u sv. Anny mají také tvar kamenné stélové kaple a jejich dnes zaniklou výzdobu rovněž lemovaly jónské pilastry. Obě poutní místa pravděpodobně netvořily jeden poutní okrsek, avšak dle regionální literatury vznikly oba cykly křížových cest impulsem stejného nařízení. Nařízení bylo vydáno jistým páterem Dr. Beda Franzem Menzelem34) a fyzické zřízení obou křížových cest se klade do roku 1850.35) Dále ještě poznámku k půdorysnému vzorci křížové cesty při kostele sv. Jiří a Martina, neboť jak píše A. Cechner „…křížová cesta vede ke kostelu přes návrší,“ 36) a nikoli kolem hřbitovní zdi jako nyní. Tuto situaci však katastrální mapy obce nevyjasnily. Stárkov Kaple Čtrnácti sv. Pomocníků leží západně od obce na kopci Šibeník, křížová cesta čítající 14, respektive 15 zastavení začíná u hřbitova a končí u kaple. Mohutná kamenná zastavení mají formu retábulu, posazeného na obdélný odstupňovaný podstavec, kterému je

144

materiálie

11.2.2008 15:01

stránka 145

(K-černá plát)


Obr. 20: Vítězná (okres Trutnov), Kocléřov, areál poutního kostela Navštívení Panny Marie, kamenná stéla 13. zastavení s litinovým reliéfem Snímání z kříže, datováno před rokem 1896.

klad, chybějící fragmenty (stupně, filuňky) byly doplněny v přírodním materiálu, v suti nalezené a identifikované části reliéfů přilepeny zpět. Zastavení byla hloubkově fixována proti další degradaci kamene, součástí restaurátorské dokumentace byl také stratigrafický průzkum šesti vzorků barevných nátěrů a zlacení, z kterého vyplynulo, že všechny vykazují pozitivní reakci na přítomnost olejů a po zkoušce rozpustnosti nebyla prokázána přítomnost pravého zlata, ale pouze metalu.40) Suchý Důl Poutní kostel Panny Marie leží na návrší, severně od obce Suchý Důl a přístupový chodník od obce končí u poutního kostela nebo u 1. zastavení křížové cesty. Cyklus 14 zastavení leží na zhruba oválném půdoryse a jednotlivá zastavení mají tvar kamenné stélové kaple, před kterou je umístěna kamenná lavice. Zastavení nesou litinové reliéfy pašijového cyklu, lemované jónskými polosloupy. Z literatury věnující se tomuto tématu se dovídáme, že toto poutní místo bylo budováno péčí místních dobrodinců, ovšem za nesmírného odporu královehradeckého biskupství. Dne 27. listopadu 1892 bylo na schůzi zvláštního družstva jednáno o stavbě poutního kostela: „Významní občané z Police, Ledhuje a ze Suchodola utvořili zvláštní družstvo, ve kterém byli starostové všech tří obcí, dále majitel lesa, stavitel, advokát, učitelé, sedláci i obchodníci. Družstvo mělo za úkol zjistit pravost těchto zjevení a potom se postarat o to, aby na onom místě v lese byla postavena kaple nebo kostelík k uctívání Panny Marie.“ 41) Poutníci nechávali na místech zjevení peněžité dary, a proto „…po jedenáctém zjevení (27. ledna 1893) byla poblíž toho místa postavena pro dobrovolné peněžité dary na postavení svatyně jedna pokladna, a druhá u studánky.“ 42) Ač již tehdy začala tuto akci královehradecká diecéze tvrdě potírat, přece „…v měsíci dubnu roku 1893 bylo započato se stavbou křížové cesty, která byla značným nákladem postavena okolo ‚šolcova‘ lesa.“43) Křížová cesta byla dokončena již téhož roku, neboť již v roce 1893 byla dvakrát podána žádost a osobně jednáno s biskupem Brynychem, aby povolil posvěcení sochy

Obr. 21: Česká Třebová (okres Ústí nad Orlicí), Hory, areál poutní kaple Panny Marie pomocnice křesťanů, kamenná stéla sedmého zastavení z roku 1907 s nízkým reliéfem Druhého pádu Krista pod křížem. Čtrnáct zastavení bylo původně umístěno kolem poutní kaple, po jejich obnově v roce 1991 byl soubor přemístěn na terasu pod kaplí.

a křížové cesty. Biskup žádosti nevyhověl, naopak, 15. října 1893 vydal pastýřský list, v němž „…napomíná všechny věřící, aby od poutí do Suchodola ustali, dokud církevně povoleny nebudou.“ 44) O vysvěcení křížové cesty žádali poličtí farníci ještě po roce 1941, jejich snaha ovšem opět zůstala bez odezvy. Posvěcení poutního kostela s křížovou cestou bylo dosaženo až na začátku devadesátých let, konkrétně 8. září 1990. Vernéřovice Bývalý poutní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů leží asi 1 km západně od obce Vernéřovice a v současné době zde stojí pouze zdevastovaný poutní kostel, nově opravená studniční kaple a chatky letního tábora. O tom, že součástí areálu byl také cyklus křížové cesty, se zmiňuje pouze literatura a místní obyvatelé. V publikaci A. Brombierständl se uvádí, že jednotlivá zastavení křížové cesty, Boží hrob, vězeňská kaple (Kerkerkapelle) a kaple Panny Marie Bolestné vznikl v roce 1891 a tyto objekty vedly ve velkém oblouku lesem, jižně od studniční kaple. Areál byl vysvěcen 18. 5. 1891 kvardiánem P. Ludwigem Böhmem za spoluúčasti vernéřovického faráře P. Kleemanna a kaplana Meinratha.45) Jak tyto objekty vypadaly, částečně vypovídá dobová fotografie,46) která dokumentuje situaci po roce 1923. Na ní zachycené obdélné skříně se stříškou, pověšené na stromech či stojící samostatně jsou pravděpodobně zastaveními křížové cesty, architektura kaplí je dobře čitelná, jejich určení však nikoli. Deštné v Orlických horách Poutní kaple Panny Marie leží jihozápadně od obce Deštné, v místě zvaném Dříš, 14 zastavení křížové cesty tvořilo v náročném lesním terénu nepravidelný ovál. Jednotlivá zastavení mají tvar kamenné stélové kaple a jako v předchozích případech nesou příslušná vyobrazení pašijového děje. Podstavec všech kaplí nese nápis ‚O Jesu durch

145

materiálie

11.2.2008 15:01

stránka 146

(K-černá plát)


Obr. 22: Malé Svatoňovice (okres Trutnov), Mariánská zahrada, areál poutního kostela Sedmi radostí Panny Marie, 8. zastavení křížové cesty z roku 1893 s betonovým polychromovaným reliéfem Setkání Krista s dcerami Jeruzalémskými. Totožné reliéfy křížové cesty jsou umístěny také v poutním kostele.

Obr. 23: Vraclav (okres Ústí nad Orlicí), kostel sv. Mikuláše, polychromovaná dřevěná skulptura sv. Jana Evangelisty ze skupiny Ukřižování králické křížové cesty. Tamní soubor osmi barokních sousoší je kladen do třicátých let 18. století a za autora je považován některý z žáků M. B. Brauna. Expozice z dochovaných a zrestaurovaných soch byla v kostele sv. Mikuláše ve Vraclavi nainstalována v letech 1986–88.

dein bittres Leiden, Hilf uns zu den Himmelsfreuden,‘ po pravé straně prvního zastavení je datace a signatura autora ‚1870‘ ‚Joh. Hartmann Holz ß Steinbildhauer Stafir. in Giesshübel‘. Velmi cenné informace o vzniku křížové cesty nabízí také opis místní farní kroniky, konkrétně se v ní praví: „Na svátek sv. Majdaleny roku 1870 byla slavnostně vysvěcena veledůstojným pánem vikářem Karlem Novákem z Vamberka polní křížová cesta při mariánské kapli a zároveň byla vykonána první pobožnost. Křížová cesta byla zhotovena sochařem J. Hartmanem z Olešnice a přišla se všemi vedlejšími náklady na 882 zl. 95 kr., kterážto částka byla zaplacena z pokladny kaple. Podle protokolu z 23. července 1869 má Ignác Pohl z Dříše č. 9 křížovou cestu, která jde přes jeho pozemek, jakož i její oplocení udržovat v čistotě a naprostém pořádku, za což ročně dostane zaplaceno 2 zl. rak. měny.“ 47) Z podrobnějšího zkoumání kaplí dále vyplynulo, že zastavení původně nesla kamenné reliéfy, které byly ovšem záhy odstraněny a jak píše J. Košnář nahrazeny nepoměrně většími „litými kdesi v Blansku obrazy, znázorňující utrpení Páně.“ 48) V současné době již křížová cesta nestojí v lese, ale zrekonstruována a s novými kopiemi blanenského litinového pašijového cyklu je umístěna podél přístupové cesty k poutní kapli, na svém původním místě zůstalo poslední 14. zastavení.

ba Božího hrobu využila terénní situace a architektonicky bylo pojato pouze hlavní průčelí. Průčelí je lemováno dórskými polosloupy s kanelovanými dříky a vrcholí kladím a tympanonem; kladí nese letopočet ‚MDCCCLXXXXI.‘ Nad hrobem se tyčí kříž a uvnitř něj je socha ležícího Krista. Okolnosti vzniku křížové cesty zaznamenala farní kronika obce. Píše se v ní, že křížová cesta byla založena přepyšským kaplanem A. Mádrem: „Tím velebným pánem z příspěvků byla postavena v údolí dřízenském křížová cesta a Boží hrob, z části na půdě občana a souseda přepyšského Josefa Holana č. d. 66 a z části na půdě panství častolovického. …Dne 16. srpna 1891 byla se svolením nejdůstojnější konzistoře v kapli dřízenské první tichá mše, načež v. p. German Hégr, kvardián z Opočna za nastálého deště a lijáku cestu křížovou posvětil. Tato křížová cesta byla zřízena nákladem bezmála 2000 zl.“ 49)

Dřízna (obec Přepychy) Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie leží jihovýchodně od obce Přepychy. Přístupová lesní cesta z obce končí u poutního kostela, cyklus 13 zastavení křížové cesty leží spolu s Božím hrobem ve svahu v lese a tvoří zhruba oválný půdorys. Jednotlivá zastavení mají tvar zděných výklenkových kaplí, které nesou niku s polychromovaným štukovým basreliéfem pašijového cyklu. Na boční straně podstavce zastavení jsou vpadlé pole, pravděpodobně pro text věnování. Stav-

146

Rokole (obec Bohdašín) Poutní kaple Jména Panny Marie leží severovýchodně od obce Bohdašín, 14 zastavení křížové cesty stojí v mírném svahu a opisuje nepravidelný ovál. Jednotlivá zastavení mají tvar kamenné stély, které nesou litinové reliéfy pašijového cyklu, na podstavec některých zastavení byl vyryt text věnování a také signatura autora, Jana Hartmana z Olešnice.50) O založení této křížové cesty je zápis ve farní kronice obce Slavoňova. Stojí v ní: „Kamenná křížová cesta s dosti umělou malbou na plechových tabulkách do kamene zasazených /: 14 štací :/ byla sice postavená, ale z většího dílu od dobrodinců z kterýžto mnozí na celé štace vedli náklad; František Martínek dal sice postavenou tu křížovou cestu posvětiti, kterýžto obřad dne 28. září 1874 […] slavně vykonal vel. pán Josef Přibyl, kooperátor zdejší;“. Z textu dále vyplývá, že majitel gruntu, na kterém křížová cesta stojí, zmí-

materiálie

11.2.2008 15:01

stránka 147

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 něný František Martínek sice složil na udržování křížové cesty „kapitál přes 20 f Kc“, ovšem peníze, které byly vybrány od poutníků, si nechával pro sebe.51) Studánka (obec Chábory) Poutní kostel Narození Panny Marie se nachází severovýchodně od obce Chábory, 13 zastavení křížové cesty s Božím hrobem lemují hlubokou strž. Jednotlivá zastavení mají tvar kamenné stély, které nesou litinový reliéf s výjevem z pašijového cyklu, na podstavec každého z nich byl z pravé strany vyryt text věnování.52) Stavba Božího hrobu využila srázovitý terén a jeho průčelí je členěno středním portálem, po stranách lemovaným dvojicemi korintských polosloupů. Uvnitř hrobu leží ve skleněné rakvi polychromovaná socha Krista, do podstavců korintských polosloupů byly vsazeny dvě mramorové desky, z nichž levá nese nápis ‚Z milodarů postavil J. Domašínský. Děkan.‘, pravá pak ‚Ke cti a chvále Boží.‘ Další text na kaObr. 24: Adršpach (okres Náchod), Křížový vrch, pohled na první tři litinové reliéfy křížové cesty zasazené do meni je umístěn na opěrné zítce a zní přírodního útvaru z pískovcových skal. Celou křížovou cestou lze projít pomocí dřevěných žebříků a do skály ‚Na Hradišti táborském vykopán a povysekaných schodů, na vrcholu ve výšce 667m n. m. je kříž z roku 1718. ložen sem 22. VI. 1905.‘ O vzniku křížové cesty se zmiňuje také kronika obce Skalka, křížová cesta byla „…postavena zásluhou Josefa Domašínského, děkana dobrušského v roce 1903 nákladem 2830 Kor. …Slavné vysvěcení vykonal dne 10. července r. 1904 páter Richard Randák z Opočna za ohromné účasti lidu ze širokého okolí.“ 53) Touto problematikou se zabýval také K. Petr, který uvádí úryvky z korespondence Pavla Rozínka, skaleckého kaplana: 1905 – „na jaře dá pan děkan stavěti Boží hrob, již se naváží stavivo“ či že pod základním kamenem Božího hrobu (kámen s nápisem ‚Na Hradišti…‘ ) je „uložena láhev se zajímavostmi o výstavbě Božího hrobu“ a že stavební práce včetně lanového zábradlí vedl pan Václav Čáp z Chábor. Nakonec popisuje rozsah oprav uskutečněných v roce 1979, při kterých byl opraven Boží hrob a zastavení „…včetně ošetření pískovce, zlacení a nového zasklení“.54) Smržov Poutní kaple Navštívení Panny Marie se nachází na severozápadním konci obce a 14 zastavení křížové cesty po oválu obklopují poutní kapli, pozice některých z nich byla zvýrazněna představenými kamennými schody. Jednotlivá zastavení mají tvar kamenné stély, nesoucí fotografie maleb pašijového cyklu, na podstavci některých z nich je vyryt text věnování. Na prvním zastavení je z přední strany nápis ‚Tato křížová cesta posvěcena jest od P. Romana Cihláře Kvardiána od kapucínů na Opočně za administrace vel. p. Jos. Dvořáka l. 1882,‘ na pravé straně ‚Toto zastavení postaveno jest ke cti a chvále Boží nákladem zdejších občanů Smržovských L. P. 1881.‘ Levá strana nese signaturu ‚J. Hartmann Olešnice‘55). Také v tomto případě byly k dispozici historické prameny, kroniky obcí Smržov a Číbuz. „Roku 1881, dodala firma Augustin Blanchke z Rychnova u Jablonce i celou křížovou cestu se 14 zastaveními, které byly s citem usazeny do hezké přírodní scenérie v okolí kapličky. Tato křížová cesta byla vysvěcena 4. 9. 1881 za obrovské účasti lidu. Došel značný počet procesí s kostelními korouhvemi a nesenými obrazy svatých a soškami, s velkým množstvím družiček a mohutnou střelbou z hmoždířů.“ 56) Z roku 1900 je zmínka o opravě křížové cesty, „dne 19. května 1900 obdržel jsem opět od nejmenovaného dárce poukázku 59 zl. tj. 118 K a sice […] na opravu křížové cesty u kaple Smržovské. Oprava svěřena Bedřichovi Bartíškovi, klempíři ze Smiřic, za dvakrát natření každého zastavení, opravení a pozlacení křížků z […] písmen, natření černou barvou postranních dedikačních slov …objednáno 11 schodů k zastavením ze skály od Chládka v Dubenci.“ 57) Ve vztahu ke křížové ces-

Obr. 25: Adršpach, Křížový vrch, pohled na vyhloubený otvor pro korpus Kristova těla v pozici Ukřižovaného s datací 1875.

tě je ve Smržovské kronice ještě zápis ze dne 19. 10. 1939, že „…přijímá obecní zastupitelstvo nabídku Josefa Bímana z Josefova /smržovského rodáka/, vymalovati olejem nové obrazy do křížové cesty za 2.200 Kč.“ 58) Současné fotografie pašijového cyklu jsou reprodukcemi maleb křížové cesty z kostela Nejsvětějšího srdce Páně z Hradce

147

materiálie

11.2.2008 15:01

stránka 148

(K-černá plát)

E. Zápalková - KfiíÏové cesty pfii poutních místech ve V˘chodních âechách probíhala jejich restaurace, respektive rekonstrukce – v některých případech bylo nutné sestavit podle starých fotografií jednotlivé k sobě náležející části.61) Po restaurování se soubor na své původní místo již nevrátil a bylo rozhodnuto o jeho instalaci v kostele sv. Mikuláše ve Vraclavi.62) Zvolená forma galerijní expozice většinou prezentuje plastiky bez vztahu k původním osmi skupinám – dochované sochy stojí buď samostatně, v neúplných skupinách či seskupeny do nového celku. Konkrétně z 1. zastavení, zastavení Krista na hoře Olivetské, se dochovaly dvě sochy Andělů (Anděl a Anděl držící Krista), které jsou prezentovány samostatně, z 2. zastavení, Zajetí Krista, jsou samostatně vystaveny socha Krista a nesourodé seskupení čtyř zbrojnošů. Třetí zastavení, původně zobrazující Bičování Krista, bylo roztrženo na tři samostatně stojící skulptury Krista a dvou zbrojnošů, 4. zastavení Ecce Homo, které obsahuje sochu Krista a zbrojnoše, bylo sloučeno se sousoším Krista se dvěma zbrojnoši z 5. zastavení Setkání Krista s Veronikou. Ostatní skulptury 5. zastavení, jako Kristus s Veronikou a dva zbrojnoši, stojí samostatně. Z 6. zastavení, Svlékání Krista, se dochovalo sousoší Kristus se dvěma zbrojnoši, 7. zastavení, jenž bylo Ukřižováním, se skládá ze čtyř samostatných figur Ukřižovaného, Panny Marie, sv. Jana a sv. Marie Magdalény. Zastavení 8., Oplakávání, zahrnuje sousoší Krista se sv. Marií Magdalénou a sochy Panny Marie a sv. Jana. Jak bylo zmíněno, důvodem k takto zvolené instalaci byla neúplnost jednotlivých skupin, ale bohužel také požadavek na potlačení církevního dojmu plastik.

Obr. 26: Ústí nad Orlicí, Boží hrob křížové cesty z roku 1853, vedoucí na tzv. Andrlův Chlum.

Králové, které nechali pořídit manželé Šubrtovi ze Smržova a u nich jsou také uloženy na plechu malované obrazy pašijového cyklu ze smržovských stél. Jeden z obrazů nese signaturu Josefa Bímana s datem 1940, opravené 1978 jistým Rýdlem – jedná s tedy o cyklus zmíněný ve smržovské kronice, nicméně nejde o původní výzdobu z osmdesátých let 19. století. Hora Matky Boží (obec Králíky) Poutní, dříve klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie leží na jihovýchodním konci obce, vstup do komplexu otevírá brána pod svahem a 8 polygonálních kaplí křížové cesty obkročmo lemuje cestu stoupající k hlavnímu vchodu. K tomuto tématu existuje pouze několik literárních zmínek. Kaple králické křížové cesty byly postaveny současně s ostatními objekty komplexu, mezi lety 1706 –1710 a jejich součástí byla „skupina soch polychromovaných, zhotovených v lidské velikosti ze dřeva.“ 59) Vznik soch se klade do 30. let 18. století či období kolem roku 1740 a za autora je považován některý z žáků M. B. Brauna.60) Jednotlivé pašijové výjevy osmi skupin byly tvořeny skupinami figur v mírně podživotní velikosti, které byly umístěny nejen v kaplích, ale i před nimi, a proto byly v padesátých letech 20. století již značně poškozené přeneseny do kláštera a od roku 1974

148

Hory u České Třebové (obec Česká Třebová) Poutní kaple Panny Marie pomocnice křesťanů leží jihozápadně od města Česká Třebová a přístupová cesta z města končí pod studniční kaplí. Na rampě nad ní stojí ve dvou řadách 14 zastavení křížové cesty a poutní kaple. Jednotlivá zastavení mají tvar kamenné stély, klenutého bloku kamene, nesoucího reliéf pašijového cyklu. O vzniku křížové cesty přináší regionální literatura pouze kusé zprávy. K založení křížové cesty se uvádí, že v roce 1907 dalo vedení města České Třebové pokyn k úpravě prostranství před kaplí, byl zregulován tok pramene, zřízena kamenná terasa a také křížová cesta.63) Kamenná zastavení křížové cesty byla původně umístěna kolem poutní kaple a její součástí byla zaniklá kaplička sv. Kříže – Kalvárie.64) V roce 1991 byly poškozené kamenné stély zrestaurovány a umístěny na terasu pod kaplí.

Obr. 27: Chábory, Studánka, areál poutního kostela Narození Panny Marie, pohled na průčelí Božího hrobu. Do podstavce korintských polosloupů, lemujících vstup, byly vsazeny dvě mramorové desky, s nápisem ‚Z milodarů postavil J. Domašínský. Děkan.‘ a ‚Ke cti a chvále Boží,‘ další text ‚Na Hradišti táborském vykopán a položen sem 22. VI. 1905‘ byl umístěn na opěrné zídce.

materiálie

11.2.2008 15:02

stránka 149

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 Mariánská Hora (obec Horní Čermná) Poutní kaple Narození Panny Marie leží jihozápadně od obce Horní Čermná, 14 zastavení křížové cesty do oblouku ohraničuje poutní okrsek. Jednotlivá zastavení křížové cesty mají tvar zděných exedrových kaplí, její hlavní průčelí vyrůstá z podstavce a vrcholí štítem s křížem uprostřed. Ve střední části kaple je vybrána nika, zakončená lomeným obloukem, kde je umístěna fotokopie malby pašijového cyklu. Také v tomto případě je k dispozici cenný historický pramen, a to Památná kniha celenské kaple na Hoře Mariánské w Čermné. Myšlenka zřídit křížovou cestu se zrodila v roce 1886. „Za dob letních velmi často se stávalo, že četní poutníci putovavší na horu Mariánského kostelíka ne příliš […] měli místa, by pohodlně pobožnost svou, obzvláště pobožnost křížové cesty si vykonati mohli, a tím méně sešli-li se najednou poutníci čeští a němečtí. I pomýšleno, jak by se tomu mohlo odpomoci. Ustanoveno vystavěti venku před kostelem křížovou cestu z kamene. Kostelík ale sám nemá jmění takové, by tak velký náklad sám nésti mohl. I ohlášeny jsou sbírky ve všech okolních farních kostelích a též i ve farním kostele v Čermné a přifařených filiálních kostelích konána sbírka na hod Boží Velikonoční roku 1886, 26. dubna. Sbírka byla dosti hojná, což vysvítá z poděkování jakéž zvlášť měl ten den vel. pán Černý. Též z jiných farností byly hojné podpory. Největší dobroditelkou ale stala se jistá Leschingrová z Rudoltic, která uvolila se prý 13 kapliček na svůj náklad vystavěti. 14. kapličku dala vystavěti Mikulová Barbora z Petrovic č. 36. …Stavbu vedl stavitel lanškrounský Fr. Seifert. Každé zastavení i s obrazem stálo […] 100 zlatých. …26. září 1886 slavnostním průvodem vykonáno posvěcení křížové cesty. Posvěcení vykonal důstojný pán quardián z kláštera Moravsko-Třebovského.“ 65) Původní obrazy pašijového cyklu jsou uloženy na faře v Dolní Čermné, zmíněné fotografie jsou jejich reprodukcemi.

Obr. 28: Malé Svatoňovice, Mariánská zahrada, areál poutního kostela Sedmi radostí Panny Marie, pohled na průčelí Božího hrobu z období 1902–05 se 14. zastavením.

Obr. 29: Malé Svatoňovice, Mariánská zahrada, areál poutního kostela Sedmi radostí Panny Marie, pohled na sochu Krista z Božího hrobu, obloženého araukaritem. Socha byla zhotovena z alabastru a jeho autorem je Antonín Sucharda ml. (1843–1911) z Nové Paky, araukarit je vzácnou ukázkou zkamenělých kmenů stromů a vyskytuje právě zde v Jestřebích horách.

Ústí nad Orlicí Děkanský kostel Narození Panny Marie stojí v centru města, cyklus 14 zastavení křížové cesty v jeho jihozápadní části začíná u řeky Orlice a vede lesem na tzv. Andrlův Chlum. Jednotlivá zastavení mají tvar zděných kaplí, prvních 10 stojí na čtvercovém půdorysu, poslední 4 jsou větší na obdélném půdorysu. Uvnitř prvních 11 kaplí je sgrafito s výjevem pašijového cyklu, poslední tři jsou uzavřené stavby s individuální výzdobou dle pašijového námětu. V bezprostřední blízkosti posledních dvou kaplí stojí tzv. XIV. zastavení, které má tvar kamenného retábula, uprostřed něhož je malba na plechu s námětem Vítězného Krista, na zadní straně zastavení je nápis: ‚1753 G.L.M. 1853.‘ Ústeckoorlická křížová cesta měla tedy dvě podoby a legendu o vzniku té starší zaznamenal E. K. Zeiner: „Roku 1753 tkadlec jakýsi jménem Augustin Andres

vzbudiv se v noci vstal a domnívaje se, že již jest k ránu, s plátnem na cestu do Litomyšle se vydal. Však došed v ta místa, kde nyní kaple hrobu božího stojí, slyšel, že teprve 12. hodina bije. I vzav plátno, pod hlavu si jej položil a usnul. Tu zdálo se mu, kterak vidí procesí touto cestou od jednoho zastavení ku druhému putovati, napotom prý, zjevila se mu jakási paní, která jej vybídla, aby tu cestu křížovou zřídil, že mu při tom nápomocná bude. Andres byl člověk ne právě zámožný, a proto prý sám tehdejší děkan, když se mu s úmyslem svěřil, jemu podnik tento vymlouval. Avšak Andres nedav se odstrašiti, u biskupa svolení si vymohl a pomocí četných dobrodinců úmysl svůj uskutečnil. Jedenkráte, když as v polovici práce byl, nedostávalo se mu peněz; tu zjevila se mu prý na křížové cestě ona paní a potěšila jej, že jda domu s člověkem se potká, který mu hojnou podporu udělí. A stalo se

149

materiálie

11.2.2008 15:02

stránka 150

(K-černá plát)

E. Zápalková - KfiíÏové cesty pfii poutních místech ve V˘chodních âechách původní kaple nad studánkou a poutního kostela. Studniční kaple vznikla v roce 1730, kolem roku 1760 vznikla idea zřídit poutní kostel. „Poutníci kladli na oltářík v kapličce milodary a když se proslechlo o stavbě kostela, zaslaly i některé obce větší obnosy.“ 72) Kostel sv. Anny byl vysvěcen roku 1761 a traduje se, že byl postaven na podkladě starších plánů J. Santiniho. Další údaje jsou až z 19. a 20. století. Zápis z farní kroniky obce Pohled z roku 1836 uvádí, že kaple křížové cesty jsou velmi zchátralé a že v roce 1849 nechali manželé J. a K. Čížkovi z Německého Brodu zhotovit nové obrazy křížové cesty u polenského malíře Kasala. Kaple byly v roce 1911 nákladem 364 K opraveny.73) Kaple jsou v současnosti opraveny a obrazy pašijového cyklu vystavovány pouze o pouti sv. Anny.

Cílem studie bylo upozornit na zajímavý uměleckořemeslný soubor ve východočeském regionu, jenž se také může stát cílem možných výletů, jak laické, tak i odborné veřejnosti.74)

poznámky

Obr. 30: Chábory, Studánka, areál poutního kostela Narození Panny Marie, text věnování na pravé straně 11. zastavení ‚Věnuje Pavel Rozínek, bisk. notář. osob. farář a zámecký kaplan ze Skalky.‘

tak. Vraceje se domů, setkal se s měšťanem jedním, který za nejskoupějšího člověka ve městě platil; tento mu pak mimo nadání značnou sumu peněz k zmíněnému účelu odevzdal.“ 66) Půdorysnou podobu této I. verze křížové cesty zachycuje indikační skica stabilního katastru z roku 1839, kde je na staré cestě do Litomyšle zachyceno 9 zastavení, vedoucích ke dvěma stavbám většího měřítka. Z literatury dále vyplývá, že křížová cesta byla posvěcena 10. června 1755 ústeckým děkanem J. L. Mosbendrem67) a tzv. XIV. zastavení bylo její součástí. V letech 1852 – 53 byla retábulová zastavení nahrazena stávajícím cyklem ze zděných kaplí (II. verze křížové cesty), který také vznikl za podpory dobrodinců, zvláště jsou jmenováni F. Kudla a V. Blažek.68) Čelní strana 11 nových kaplí byla vyzdobena výjevy pašijového cyklu, na jejich bočních stěnách byly umístěny obrazy svatých.69) Uvnitř kaple 12. zastavení bylo dřevěné polychromované sousoší Kalvárie, na stěně visel obraz Ukřižování od lidového umělce. V kapli 13. zastavení byl oltář z 2. poloviny 18. století a kaple 14. zastavení byla vystavěna jako Boží hrob.70) Při regulaci řeky Třebovky v roce 1923 byla zbořena kaple 1. zastavení, Kristus v zahradě Getsemanské, s rozsáhlou zahradou a její náhradou byla postavena kaple mezi 2. a 3. zastavení a provedeno přečíslování. Architektonický soubor byl postupem času devastován a rozkrádán, proto prošel v roce 1994 důkladnou rekonstrukcí. Všechny kaple byly obnoveny a doplněny novou výzdobou. Pro prvních jedenáct kaplí vytvořil malíř Z. Brožek stávající sgrafitový pašijový cyklus, pro kapli 12. zastavení vytvořil kovář F. Bečka nový korpus Krista a pro kapli 13. zastavení namaloval R. Pešek obraz Snímání z kříže.71) Pohled Poutní kostel sv. Anny se nachází na návrší, severovýchodně od obce Pohled. Čtrnáct zděných výklenkových kaplí křížové cesty obklopuje v kruhu poutní kostel, kaple mají obdélný půdorys s trojbokým závěrem. Konkrétní záznam o vzniku křížové cesty znám není, je znám pouze vznik

150

1) Ottův Slovník naučný, díl XV. Praha 1900, s. 221. 2) J. Klánský – E. Klánská, Pouť do Svaté země. Praha 1991, s. 46 – 47. 3) J. Pečírka, Římovské pašije, in: Sborník prací z dějin československých „Od pravěku k dnešku,“ 1930, s. 154 4) Tamtéž, s. 152 5) Římov, historie obce a poutního místa. Římov 1998, s. 13 –14. 6) Lomnicko n. Popelkou, vlastivědný sborníček pro školu a dům, uspořádal J. J. Fučík. Lomnice nad Popelkou 1922– 23, s. 159. 7) E. Bouza, Malé Svatoňovice. Malé Svatoňovice 1981, s. 11. 8) W. Schmied, Die Gemeiden Merkelsdorf und Libenau. Essen 1985, s. 79. 9) A. Welzel – H. Kleiner, Märzdorf, 1991, s. 19. 10) J. Macek, Život a doba Kristiny Ringlové ze Suchodola. Suchý Důl 1993, s. 18. 11) J. Volf, Opočenské procesí do Vambeřic a Varty, Český lid, 1914, s. 4. 12) B. Štangler, Hory u České Třebové. Česká Třebová 1970, s. 40. 13) Českotřebský kalendář. Česká Třebová 1988, s. 45. 14) F. Hladík, Svatá Anna v Pohledu. Pohled 1991, s. 5. 15) Kromě sporného půdorysného vzorce křížové cesty sv. Jiří a Martina. 16) Zastavení králického pašijového cyklu: Kristus na hoře Olivetské (alternativa ke Kristu v zahradě Getsemanské), Zajetí Krista, Bičování Krista, Ecce Homo, Setkání Krista s Veronikou, Svlékání Krista, Ukřižování, Oplakávání. 17) N. Eckmann, Kleine Geschichte des Kreuzweges. Regensburg 1968, s. 17– 25.

Obr. 31: Vernéřovice (okres Náchod), areál bývalého poutního kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů, dobová fotografie areálu po roce 1923 (převzato z: A. Brombierständl, o. c. v pozn. 45).

materiálie

11.2.2008 15:02

stránka 151

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 18) Původní závěsné obrazy prvních jedenácti kaplí. 19) Církevní náměty – sochy, plastiky, kříže, náhrobní cedule, in. č. III/II fondu Strojírny a. s., dř. Breitfeld-Daněk i spol. Blansko, 1896 –1927, zpracovala J. Brychtová, SOA Třebíč. 20) 1. zastavení: ‚Věnovala obec Stružnice a Haveronice‘, 2. zastavení: ‚Věnovali manželé František a Alžběta […] z Lomnice‘, 3. zastavení: ‚Věnovali manželé […]‘, 4. zastavení: ‚Věnovala Anna Márinka tovární dělnice z Lomnice‘, 5. zastavení: ‚Věnovali manželé František a Vilemína Mazánek z Dolní Lomnice‘, 6. zastavení: ‚Věnovala Terezie Svobodová z Lomnice‘, 7. zastavení: ‚Věnovali Hanušek a Theodor Svoboda z Lomnice‘, 8. zastavení: ‚Věnovali manželé Bedřich a Zdenka Šlechta z Hrochova, rytíř Všehrdský ze Všehrd v Lomnici‘, 9. zastavení: ‚Věnovali manželé Jindřich Velebín a Berta Mastní z Lomnice‘, 10. zastavení: ‚Věnovali manželé Josef a Marie Láska z Tuhaně‘, 11. zastavení: ‚Věnuje manželé Ludvík a Františka Fridrichovi z Lomnice‘, 12. zastavení: ‚[…]‘, 13. zastavení: ‚Věnuje Antonín Cápek z Lomnice‘. 21) Lomnicko n. Popelkou, vlastivědný sborníček pro školu a dům, o. c. v pozn. 6, s. 38. 22) Sochařství Východních Čech 1700 –1945, katalog výstavy. Rychnov nad Kněžnou, Jaroměř 1988, nestránkováno: Jan Sucharda ml. (1797 až 1874) se narodil ve Staré Pace a vyučil se v dílně svého otce, Jana Suchardy st. (1770 –1820). Sám působil v Nové Pace. 23) Xerokopie této pohlednice byla publikována v Obecním kurýru obce Vítězná z 30. 6. 1998. 24) A. Kinzel, 150 let trvání poutního místa Mariánská studánka v Kocléřově, Gütersloh 1998, s. 9. 25) Tamtéž, s. 22. 26) Malé Svatoňovice, mariánské poutní místo na úpatí Jestřebích hor, 2000, nestránkováno. 27) P. Toman, Slovník československých výtvarných umělců, II. Díl, Praha 1950, s. 501: Sochař a řezbář Antonín Sucharda ml. (1843 –1911) působil v Nové Pace, v rodinné dílně převzaté po otci Antonínu Suchardovi st. (1812 –1886). 28) O. Hoffmann, Die Gemeinde Bärzdorf. Passau 1987, s. 83. 29) E. Poche (ed.), Umělecké památky Čech, díl I. Praha 1977, s. 461. 30) R. Rosenberg, Die Gemeinde Weckersdorf. Passau 1979, s. 27. 31) A. Cechner, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Broumovském. Praha 1930, s. 280. 32) Původní název Křížového vrchu. 33) Felzenheimat von Rudolf Fischer, nedatováno (pravděpodobně po roce 1921), s. 16. 34) A. Welzel – H. Kleiner, 1991, o. c. v pozn. 9, s. 39. 35) Do roku 1850 klade vznik křížové cesty při kostele sv. Jiří a Martina soupis A. Cechnera, 1930, o. c. v pozn. 31, s. 226, datum zřízení křížové cesty u sv. Anny klade do roku 1850 A. Welzel – H. Kleiner, 1991, o. c. v pozn. 9, s. 37. 36) A. Cechner, 1930, o. c. v pozn. 31, s. 226. 37) R. Pernica – A. Skalický, Křížová cesta ve Stárkově, Stárkov nedatováno: „O ihr alle, die ihr diesen Weg vorüber gehet, sehet ob ein Schmerz so gross ist wie der meinige.“ 38) G. Hartel-Tham, Starkstadt. Bamberg nedatováno, s. 64. V této publikaci autorka mimo jiné vycházela z rukopiných dějin obce Geschichtliche Nachrichten über das Städtchen Starkstadt z roku 1903 od Ans. L. Riedla, uloženého v SOA Náchod. 39) P. Toman, Slovník československých výtvarných umělců, I. díl. Praha 1947, s. 321: „ Henrich (Henrych) Bartoloměj : *1714 v Litomyšli, †1772 tamtéž. Sochař činný v Litomyšli a na Policku z 18. století. Od něho: Mariánský sloup (Bol. P. Marie v Machově u Police n. Met. z r. 1761), socha Sv. Jana Nepom. ve Stárkově z r. 1755. Z téže doby i monumentální křížová cesta nad tamějším kostelem.“ 40) A. Wágner – M. Wágner, Restaurátorská dokumentace, křížová cesta 14 zastavení. Stárkov, 1998. 41) J. Macek, 1993, o. c. v pozn. 10, s. 9. 42) Tamtéž, s. 39. 43) J. Macek, Suchodolská kaplička, Police nad Metují 1992, s. 6. 44) J. Macek, 1993, o. c. v pozn. 10, s. 39. 45) A. Brombierständl, Die Gemeinden Deutsch-Wernersdorf, Birkeigt, Bodisch und Hutberg, Scheinfeld 1985, s. 36. 46) Tamtéž, str. 37 47) Opis farní kroniky obce Deštné, 1838 –1962, s. 56, Muzeum v Deštné v Orlických horách. 48) J. Košnář, Posvátná místa a poutnické svatyně v Čechách. Praha 1903, s. 319. 49) Pamětní kniha fary římskokatolické, Přepychy 1840 –1948, I. část, opis, s. 119, SOA Rychnov nad Kněžnou. 50) 1.zastavení: na levé straně podstavce je text ‚K chvále utrpení Krista Pána všem Božím poutníkům věnuje toto zastavení Josef Popelka z Bohdašína čís[…]‘, na pravé straně ‚Pracoval Jan Hartman z Olešni-

ce Giesshübel‘, 6. zastavení: na pravé straně podstavce je text ‚Věnujou toto zastavení Antonín Kyrál s manželkou svou Alžbětou z Křovic‘, 9. zastavení: na pravé straně podstavce je text ‚Toto zastavení věnujou poutníci z Dobrušky‘, 11. zastavení: na přední straně podstavce je text ‚Pochválen buď Ježíš Kristus. Ach rozmilí páníčkové pozorujte […] jeli bolest jako bolest má‘, na pravé straně ‚Toto zastavení věnují ku chvále Boží manželé Jan a Anna a syn Josef Martínek v Sněžné.‘ 12. zastavení: na pravé straně podstavce je text ‚Toto zastavení věnujou manželé Karel a Františka Ježek a Františka dcera a Bohdana č. 30.‘ 51) Farní kronika obce Slavoňov, 1843, s. 119, Farní úřad Slavoňov. 52) 1. zastavení : ‚Věnují Karel a Marie Novákovi ze Lhoty‘, 2. zastavení: ‚Věnují Václav a Marie Moravcovi z Dobrušky‘, 3. zastavení: ‚Věnují Václav a Anna Kasnarovi z Dobrušky‘, 4. zastavení: ‚Za † Josefa Stefanidesa ze Lhoty věnují rodiče‘, 5. zastavení: ‚Věnují Josef a Pavlína Moravcovi ze Skalky‘, 6. zastavení: ‚Věnuje Kristina Michálková z Dobrušky‘, 7. zastavení: ‚Věnuje † Jan Falta z Myškova‘, 8. zastavení: ‚Věnují Jiří a Alžběta Moravcovi z Chábor‘, 9. zastavení: ‚Věnují Jan a Františka Grimovi ze Skalky‘, 10. zastavení: ‚Věnují Jan a Anna Zimovi z Myskova‘, 11. zastavení: ‚Věnuje Pavel Rozínek, bisk. notář. osob. farář a zámecký kaplan ze Skalky‘, 12. zastavení: ‚Věnuje rodina Jana Lisnara z Dobrušky‘, 13. zastavení: ‚Věnují Josef a Marie Ryndovi z Netřeby.‘ 53) Pamětní kniha obce Skalky, 1933, s. 324, SOA Rychnov nad Kněžnou. 54) K. Petr, Vyprávění o zašlých časech rodného kraje. Dobruška 1995, s. 167–170. 55) Text věnování z ostatních zastavení: 2. zastavení: na pravé straně podstavce je věnování ‚Toto zastavení postaveno jest ke cti a chvále Boží nákladem Františka a Marie […] z Smržova‘, 8. zastavení: na levé straně podstavce je věnování ‚Toto zastavení postaveno jest ku cti a chvále Boží […]‘, 9. zastavení: na pravé straně podstavce je věnování ‚Toto postaveno jest ke cti a chvále Boží nákladem dobrodinců z obce Holohlav a města Smiřic‘, 10. zastavení: na levé straně podstavce je věnování ‚Toto zastavení postaveno jest ke cti a chvále Boží od dobrodinců z obcí Černožic a Čáslavi I‘, 11. zastavení: na levé straně podstavce je věnování ‚Toto zastavení postaveno jest ke cti a chvále Boží na výlohy Václava Rumpacha a Františky jeho manželky […] Antonína Rumpacha jejich syna […] Josefova‘, 12. zastavení: na pravé straně podstavce je věnování ‚Toto zastavení postaveno nákladem […] občanů‘, 13. zastavení: na levé straně podstavce je věnování ‚[…] Josef a Anna […]‘, 14. zastavení: na levé straně podstavce je věnování ‚Toto zastavení postaveno jest ku chvále Boží nákladem všech […].‘ 56) Kronika obce Smržova, nedatováno, s. 104, Obecní úřad Smržov. 57) Farní kronika obce Číbuz, 1885, s. 317, Farní úřad Černilov. 58) Kronika obce Smržova, o. c. v pozn. 56, s. 106. 59) J. Košnář, 1903, o. c. v pozn. 48, s. 312. 60) I. Kořán, Barok pod Orlickými horami, in: Orlické hory a Podorlicko 3, 1970, s. 117: „Jeden z Braunových žáků – snad Ř. Thény – vyzdobil velkolepými sousošími kapličky křížové cesty, vedoucí v Králikách od města k servitskému kostelu“. 61) Vraclav – Expozice restaurátorských prací, Okresní Muzeum ve Vysokém Mýtě, 1986, nestránkováno, K. Kotrba, Zpráva o restaurování a fotodokumentace (skupina P. Ježíš jat), 1976, K. Kotrba, Zpráva o restaurování a fotodokumentace (skupina Kristus korunovaný trním), 1977, K. Kotrba, Zpráva o restaurování a fotodokumentace (skupina Setkání Krista s Veronikou), 1980, K. Kotrba, Zpráva o restaurování a fotodokumentace (skupina Oplakávání), 1982, B. Zemánek, Zpráva o restaurování a fotodokumentace (skupina Kalvárie), 1979, M. Smrkovský, Závěrečná restaurátorská zpráva – dřevěné polychromované plastiky, býv. kostel sv. Mikuláše ve Vraclavi, 1986, 1988. 62) Instalace proběhla v letech 1986 – 88. 63) B. Štangler, 1970, o. c. v pozn. 12, s. 8. 64) J. Krajča, Mariánská poutní místa v zemích českých, in: Svatá Hora 1941– 44, s. 178. 65) Památná kniha celenské kaple na Hoře Mariánské w Čermné, 1869, nestránkováno, Farní úřad Dolní Čermná. 66) E. K. Zeiner, Ústí nad Orlicí, dějepisné památky, Rychnov nad Kněžnou 1880, s. 21– 22. 67) J. Cibulka – J. Sokol, Soupis památek historických a uměleckých v okrese Lanškrounském. Praha 1935, s. 234. 68) E. K. Zeiner, 1880, o. c. v pozn. 66, s. 22. 69) Křížová cesta v Ústí nad Orlicí, 1994, s. 7. 70) J. Cibulka – J. Sokol, 1935, o. c. v pozn. 67, s. 235. 71) Z původních obrazů pašijového cyklu se zachoval pouze jeden – obraz Ukřižování z 12. zastavení je uložen v Městském muzeu, výzdoba Božího hrobu se zachovala původní. 72) F. Hladík, 1991, o. c. v pozn. 14, s. 27. 73) Tamtéž, s. 14 –15 74) Téma bylo zpracováno v rámci diplomové práce z roku 2000, uložené

151

materiálie

11.2.2008 15:02

stránka 152

(K-černá plát)

E. Zápalková - KfiíÏové cesty pfii poutních místech ve V˘chodních âechách na FF UK v Praze. E. Juříková, Křížové cesty exteriérové při poutních místech ve východních Čechách, 2000, diplomová práce na katedře dějin umění FF UK v Praze.

Kreuzwege bei Wallfahrtsorten in Ostböhmen „Als Kreuzweg wird in katholischen Ländern die Abbildung des Leidens Christi auf seinem letzten Weg aus dem Pilatus Haus bis zum Kalvarienberg genannt. Am öftesten führt er unter dem freien Himmel zu einem Berg (auch Kalvarienberg genannt) und wird mit Rasten oder Stationen markiert (gewöhnlich 7–14), auf den Bilder aus dem Leiden Christi dargestellt sind, auf dem Berg befindet sich dann ein Kreuz oder Kapelle mit dem Gottesgrab. Oft wird der Kreuzweg mit der Abbildung einzelner Stationen in der Kirche an den Wänden errichtet. Auf dem Kreuzweg halten die Gläubigen eine Andacht, besonders am Karfreitag. Diese Andacht haben die Franziskaner in der Zeit der Türkenkriege gegründet, sie haben von den Päpsten für ihre Kreuzwege denselben Ablass erbeten, der den Pilgern zum Gottesgrab in Jerusalem erteilt wurde“ (Ottův Slovník naučný/Otto-Lexikon, Teil XV, Praha 1900, S. 221). Die ostböhmische Gruppe der Kreuzwege bei Wallfahrtsorten wurde in diesem Artikel absichtlich gewählt, weil sie bei der näheren Untersuchung viele gemeinsame Merkmale aus dem kunsthistorischen, aber auch soziokulturellen Bereich aufgewiesen hat und folgend auch interessante Erkenntnisse über die hiesigen handwerklichen Bräuche oder das Patronat gebracht. Im Rahmen der Diözese Hradec Králové/Königgrätz handelt es sich im Bezirk Semily/Semil um einen Kreuzweg bei dem Wallfahrtsort Tábor (Gemeinde Lomnice nad Popelkou/Lomnitz), im Bezirk Trutnov/Trautenau handelt es sich um die Lokalitäten Kocléřov (Gemeinde Vítězná) und Malé Svatoňovice. Den Bezirk Náchod/Nachod präsentieren Kreuzwege in Božanov, Křinice, Křízový vrch (Gemeinde Adršpach), Martínkovice, Stárkov, Suchý Důl und Vernéřovice, im Bezirk Rychnov nad Kněžnou/Reichenau an der Kniezna handelt es sich um Deštné/Deschney in Orlické hory/Adlergebirge, Dřízna (Gemeinde Přepychy), Rokole und Studánka (Gemeinde Chábory). Im Bezirk Hradec Králové handelt es sich um den Kreuzweg bei dem Wallfahrtsort in Smržov, im Bezirk Ústí nad Orlicí/Wildenschwert dann um Hora Matky Boží (Gemeinde Králíky/Grulich), Hory bei Česká Třebová/ Böhmisch-Trübau (Gemeinde Česká Trebová), Mariánská Hora (Gemeinde Horní Čermná) und Ústí nad Orlicí. Das Verzeichnis abschließt der Bezirk Havlíčkův Brod/Deutschbrod mit der Lokalität Pohled. Die Zeitspanne der Entstehung der Kreuzwege reflektiert kennzeichnend die zeitgenössische Situation. Die erste Hälfte und das dritte Viertel des 18. Jahrhunderts waren für die Entwicklung der Kreuzwege immer günstig und standen im Merkmal der barocken Tendenz zum Modellieren der Landschaft. Kreuzwege auf Hora Matky Boží bei Králíky mit dem abwechselnden Rhythmus der Kapellen, die bergauf zum Kloster führen, der Ort Pohled mit den Kapellen auf dem kreisförmigen Grundriss und die majestätischen Stationen in Stárkov sind in dieser Hinsicht keine Ausnahmen. Diese viel versprechende Entwicklung wurde jedoch zur Wende des 18. und 19. Jahrhunderts durch Josephinische Reformen erstickt, nichtsdestoweniger kam es trotzdem zum Aufbau der Kreuzwege. Ihre Anzahl steigt langsam in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts, was über Křinice, Martínkovice,Ustí nad Orlicí gilt, und zwar bis ihrer massiven Verbreitung in den letzten drei Jahrzehnten des 19. Jahrhunderts (Deštné, Vernéřovice, Malé Svatoňovice, Suchý důl, Kocléřov und Tábor). Die Zeit der Abdämpfung des Aufbaus der Kreuzwege ist der Anfang des 20. Jahrhunderts und Kreuzwege in Studánka und Hory bei Česká Třebová. Bei der näheren Untersuchung der gegenseitigen Lage der einzelnen Lokalitäten untereinander nimmt die erhöhte Konzentration der Kreuzwege in den Bezirk Náchod und das besonders in der Richtung zu der böhmisch-polnischen Grenze gefangen. Diese bemerkenswerte Tatsache wurde wahrscheinlich durch die örtliche Kirchenpraxis verursacht und ein markantes Indiz repräsentiert hier ein bedeutungsvoller Wallfahrtsort in Wambierzyce in Klodsko/Glatz mit einem großen Kreuzweg. Die größte Dichte erreichen Kreuzwege in den Bezirken Rychnov nad Kněžnou und Náchod, im Grenzbezirk Broumov/Braunau erreichen sie sogar die Zahl vier Kreuzwege für acht Kilometer der Straße. In den Bezirken Semily, Hradec Králové und Havlíčkův Brod nimmt mit der Anzahl der Besuche von Wambierzyce auch das Vorkommen der Kreuzwege ab

152

und im Zusammenhang mit der Migration der Einflüsse kann man auch den sekundären Einfluss der einzelnen Kreuzwege untereinander nicht vergessen. Wie die regionale Literatur erwähnt, ist man vom Bezirk Semily, außer den öfteren Prozessionen zum Berg Tábor und nach Trutnov, einmal im Jahr nach Praha/Prag und Wambierzyce in Klodsko gegangen. Malé Svatoňovice, ein bedeutungsvoller Wallfahrtsort des Gebirgsvorlandes vom Riesengebirge wurde durch seine Bedeutung sogar mit Wambierzyce verglichen – „in dem Obrigkeitsamt in Náchod begann man zu glauben, dass Svatoňovice durch seinen Ruhm auch Wambierzyce in Klodsko übertreffen“. Auch im Bezirk Náchod gab es einige traditionelle Trassen, die nach Wambierzyce führten. Eine davon führte von Zdoňov, über Vernéřovice und Broumov. Pilger aus dem Bezirk Broumov selbst haben sich zur Wallfahrt nach Wambierzyce unter dem Gelände des Wallfahrtortes der Maria Schnee in Hvězda in Křinice gesammelt , und das Ziel ihres Weges lag auf der Trasse Martínkovice, Božanov, Radkov /Radków. Nach Wambierzyce ist man auch den Weg über Suchý důl gegangen. Vom Bezirk Rychnov nad Kněžnou ist nach Wambierzyce und Varta/Bardo auch eine große und traditionelle Prozession aus Opočno/Opotschno gegangen, sie ist über Dobruška/Gutenfeld, Olešnice/Öls und Dušníky/Duszniki Zdrój gegangen und der Weg hin und zurück dauerte fünf Tage. Im Bezirk Česká Třebová hat man außer Hory bei Česká Třebová einmal im Jahr zu Mariánská hora in Horní Čermná und auch nach entfernte Wambierzyce in Klodsko gepilgert. Aus den Bezirken Česká Třebová und Lanškroun/Landskron ist man nach Hora Matky Boží bei Králíky gegangen, wo die Prozession zwei bis drei Tage verweilte, im Bezirk Havlíčkův Brod hat man Wallfahrten nach Křemešník/Kremeschnik, Pohled/Frauenthal und Želiv/Seelau veranstaltet, auf weite Wege nach Wambierzyce oder Maria Zell ist man selten oder gar nicht gegangen. Wie schon erwähnt wurde, die symmetrische Konzeption des Kreuzweges auf Hora Matky Boží in Králíky ist zusammen mit dem Kreuzweg in Pohled im Einklang mit dem barocken Sinn den Raum zu ergreifen und umzuwandeln, die Auffassung der abwechselnden Kapellen in Králíky kann man zum Beispiel auf der Großen Treppe in Wambierzyce finden, der Fall des kreisförmigen Konzeptes der Kapelle mit der Kirche in der Mitte sagt über die Nähe der Orte Pohled und Zelená Hora/Grünberg bei Žďár nad Sázavou/Saar aus. Demgegenüber resigniert der RokokoKreuzweg in Stárkov schon an die großzügige Landschaftskomposition und bestimmt die Entwicklung des ganzen 19. Jahrhunderts vor, wo nur unabsichtliche und mit der Umgebung zusammenfließende Grundrissschemata erscheinen. Wenn wir den Kreuzweg in Ústí nad Orlicí nicht beachten, der eher den alten Weg nach Litomyšl/Leitomischl folgt, dann handelt es sich in allen anderen Fällen um das Kopieren der Terrainschichtenlinien und der Grenzen der Naturgebilde mit allen Unregelmäßigkeiten und zwar sollte es sich um unregelmäßige Ovale in Deštná, Rokole, Smržov, Božanov, Dřízno, Suchý důl und in Hory bei Česká Třebová, Malé Svatoňovice oder Kreuzwege auf den Kurven in Křinice, Martínkovice, Mariánská hora, Kocléřov, Tábor und Studánka handeln. Im Falle des Ortes Křížový vrch, dessen Stationen in ein Felsengebilde eingelegt sind, kann man offen über die Determination durch das Naturmilieu sprechen. Die Konzentration der einzelnen Stationen des Kreuzweges am Anfang oder Ende des Weges und auch die Änderung ihrer Größe führt einigermaßen zur Erwägung über die bewusste Erfassung der Eskalation der Passionsgeschichte. Der barocke Kreuzweg auf Hora Matky Boží und spätbarocke in Pohled übergehen eher das Element der Gradation und sie betonen alle ihren Stationen gleich und selbst einige Kreuzwege aus dem 19. und Anfang des 20. Jahrhunderts machen keinen Unterschied zwischen einzelnen Stationen (Deštné, Rokole, Mariánská Hora, Božanov, Dřízna, Suchý důl, Kocléřov, Tábor und Studánka), obwohl sich in der Verbindung mit den selbständigen Bauten der Gottesgräber dieses Motiv dazu anbietet (Dřízna, Kocléřov, Tábor und Studánka). Demgegenüber wurden bei dem ursprünglichen Kreuzweg in Ústí nad Orlicí (1) die letzten zwei Stationen, was die Größe betrifft, zum Ausdruck gebracht und durch die Änderung der Größe oder die Verbindung der Stationen exponieren den Anfang oder das Ende der Passionsgeschichte die Kreuzwege in Stárkov, Křinice, Martínkovice (hl. Anna), Ústí nad Orlicí, Smržov und Malé Svatoňovice. Der Kreuzweg in Králíky nutzt einen älteren, seit dem Mittelalter ausgenützten Passionszyklus mit der nicht festgelegten Anzahl etwa sieben Stationen (im unseren Fall acht Stationen) aus. Von denen kommt bis zum 19. Jahrhundert nur das Thema Christus im Gethsemani Garten (Ústí nad Orlicí und Kocléřov), sonst behalten diese zwei Lokalitäten zusammen mit den übrigen Kreuzwegen den

materiálie

11.2.2008 15:02

stránka 153

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 in der Barockzeit stabilisierten Passionszyklus mit vierzehn Elementen, der volgende Themen beinhaltete: 1. Christus vor Pilatus, 2. Christus nimmt sein Kreuz, 3. Erster Fall Christi unter dem Kreuz, 4. Begegnung Christi mit der Jungfrau Maria, 5. Simon von Kyrene nimmt das Kreuz auf, 6. Begegnung Christi mit der Veronika, 7. Zweiter Fall Christi unter dem Kreuz, 8. Begegnung Christi mit den Töchtern von Jerusalem, 9. Dritter Fall Christi unter dem Kreuz, 10. Entkleidung Christi und das Tränken mit der Galle, 11. Annagelung Christi, 12. Kreuzigung, 13. Kreuzabnahme (beziehungsweise Beweinung), 14. Grablegung und eventuell 15. Kreuzfindung der hl. Helena (beziehungsweise Siegreicher Christus). Diese Anzahl hält die Mehrheit der Kreuzwege ein, also ohne Gottesgrab vierzehn Stationen, mit dem Gottesgrab dreizehn Stationen, bei den anderen kommt es zu lokalen Abweichungen. Zum Beispiel auf dem Berg Tábor und in Malé Svatoňovice wurde an der Stirnwand des Gottesgrabes gleichzeitig die vierzehnte Reliefszene des Passionszyklus platziert, den Kreuzwegen in Stárkov und Křinice steht an der Spitze die sog. Nullstation, die wahrscheinlich die Funktion der Ideeneinleitung erfüllt, die fünfzehnte Station in Martínkovice (hl. Anna) diente offensichtlich zu seiner Beendigung. Hinsichtlich der formalen Entwicklung in dieser Kollektion unterscheiden wir acht Typen der Stationen. Es handelt sich um gemauerte offene Kapellen, Exedren-, und Nischenkapellen, um steinerne Retabelstationen, steinerne Stelenkapellen, steinerne Stelen und hölzerne Kreuze. Alle erwähnten Typen kopieren durch ihre architektonische Form die Tragstiltendenz ihrer Zeit, beeinflusst selbstverständlich durch die Menge der verwendeten Finanzmittel und das Handwerksniveau der lokalen handwerklichen Werkstätten. Offene gemauerte Kapellen sind eine Domäne besonders der Barockzeit gewesen. Die Architektur der Kapellen des Kreuzweges auf Hora Matky Boží in Králíky trägt einen formalen Abdruck der anderen Objekte seiner Wallfahrtskomplexes, gleich wie Kapellen des Kreuzweges in Pohled und nicht einmal die bestehenden Stationen des Kreuzweges aus dem 19. Jahrhundert in Ústí nad Orlicí bleiben hinter ihnen durch ihren formalen Reichtum nicht zurück. Die übrigen gemauerten Kapellen aus dem 19. Jahrhundert sind formal mehr mannigfaltig, örtlich bis an der Grenze der Zersplitterung. Die Entwicklung läuft hier von den neugotischen Exedrenkapellen auf Mariánská Hora in Horní Čermná, über klassizistische Kapellen in Dřízno, bis zu den formal stillosen Kapellen auf dem Berg Tábor. Der Typus der steinernen Retabelstation bindet sich an die Barock-(Rokoko-)zeit, formal ist es eigentlich ein Altar und er hat den Widerhall in Ústí nad Orlicí und Stárkov gefunden, die Sechsrreihe der Stelenkapellen aus dem 19. Jahrhundert hat in der ostböhmischen Region auch einen fruchtbaren Boden gefunden. Gleich lautende formale Merkmale wie Proportionen, Architekturglieder, Bilderverzierung oder vorgesetzte steinerne Bänke reihen zu dem Kreis der gleichen Werkstatt in Broumov Kreuzwege in Křinice und beide Kreuzwege in Martínkovice ein, wobei bei allen auch der formale Einklang mit den zeitgenössischen Stationen des Passionszyklus in Wambierzyce (39-52), aus der Zeit nach 1870 nicht unerheblich ist. Ein bißchen freier binden sich an diese Gruppe die steinernen Stationen aus Suchý důl an. Die zwei übrigen, in Deštné und Studánka sind gegenüber der Gruppe aus Broumov kleiner und subtiler, was die Autorschaft betrifft, ist der Kreuzweg in Deštné noch dazu mit der örtlichen Werkstatt des Schnitzers Jan Hartman(n) aus Olešnice verbunden, mit dieser Werkstatt ist auch die Entstehung der steinernen Stelen verbunden und zwar in Rokole und Smržov. In der Form der übrigen Stelenstationen ist wieder nötig den individuellen Ausdruck zu konstatieren. Die Stelen in Božanov präsentieren die Tendenz zu der geometrischen Sezession, Stelen in Kocléřov wieder die Eingenommenheit für die neugotische Form; hier weisen die drei unterschiedlichen Größen der Stationen noch dazu auf mehrere Autoren hin, wahrscheinlich von der gleichen Werkstatt (Wenzel Jäger?) und dasselbe kann man auch über die stillosen steinernen Stelen aus Hory bei Česká Třebová konstatieren, wo sich vier verschiedene Größen der Stationen zeigen. In unserer Entwicklung stehen die Stationen des Kreuzweges in Malé Svatoňovice völlig vereinsamt, wo man auch nur schwer aussuchen kann, dass ihre Form der hölzernen Kreuze an die formal ähnlichen Stationen des Passionszyklus (39 – 52) in Wambierzyce aus dem Jahre 1732, abgerissen in der Zeitspanne 1788 –1820, anknüpfen könnte. In der ganzen Kollektion existieren vier grundlegende Kunstformen der Abbildung der Passionsgeschichte und zwar eine Skulptur, ein Hängebild, ein Wandgemälde und ein Relief, die folgend in zehn Typen der Kunstverzierung auseinender fallen: Holzskulptur, Steinskulptur, Gusseisenskulptur, Malerei auf Blech, Malerei auf Leinwand, Wandmalerei,

Steinrelief, Gusseisenrelief, Betonrelief und Stuckbasrelief. Eine so mannigfaltige Kollektion verträgt bestimmt keine vereinfachte Einschätzung, man kann allgemein sagen, dass es sich gegenüber seiner Region allgemein um eine gute Kunsthandwerkarbeit handelt, die zwar an einen Tragstil oder eine Strömung anknüpft, jedoch eher traditionalistisch, mit der Berücksichtigung der festgelegten Muster. Eine Ausnahmestellung nehmen selbstverständlich Kreuzwege in Králíky und Stárkov ein. Die Kollektion von acht Gruppen der hölzernen polychromierten Statuen in Králíky, stellt sich mit ihrer markanten Neigung zur Theatralik, Suggestion und mit der wahrscheinlichen Autorschaft des Schüllers von Braun zur Seite anderer großen Werke der böhmischen Barockskulptur. Der Kreuzweg in Stárkov von Bartholomeus Henri(y)ch aus Litomyšl knüpft mit seinen monumentalen Stationen an dieses Erbe an, mit den figürlichen Kompositionen der Passionsgeschichte öffnet wohl schon den Weg für die Rokoko-Aufweichung, Verkleinerung und Intimität. Das Niveau der Barockmalerei ist heutzutage aus der eingegangenen Wandmalerei nicht deutlich und es deutet auch nich viel das vielmals übermalte Bild des Siegreichen Christus aus Ústí nad Orlicí an (1). Sehr spät erscheint die barocke Stimmung der Kompositionen noch in dem Zyklus der Passionsszenen aus dem Jahre 1849 in Pohled, auf das dann die übrige Bilderverzierung des 19. und 20. Jahrhunderts von dem Geist der nazarener Malerei aus dem ersten Drittel des 19. Jahrhunderts beherrscht wurde. Den typischen antiken Typus der Figuren und den pathetischen Ausdruck erfasst am besten der Passionszyklus von Mariánská hora in Horní Čermná und wenn wir die eingegangenen Malereien in Křinice und Martínkovice außer Acht lassen, ist es dann auch für ursprüngliche Malereien in Ústí nad Orlicí gültig (2). Keine Ausnahme ist auch der übermalte Zyklus aus Božanov und die endliche Analyse der Schemata des 19. Jahrhunderts illustriert der Zyklus aus Smržov aus den 40er Jahren des 20. Jahrhunderts durch seine Neigung zur Volkskunst. Auch das Gusseisenrelief hat Kompositionsmuster des 19. Jahrhunderts ausgenützt, und zwar in dem Maß, dass es die Form desselben Zyklus sogar bis an sieben Orten ausgenützt hat. Derselbe Abguss des Passionszyklus erscheint in Deštné, Rokole, Křížový vrch, Suchý důl, Kocléřov, Tábor und Studánka. Dank der Erwähnung in der Literatur über ihr Abgießen für Deštné und Tábor wurde ihre Herkunft in die Gießerei in Blansko/Blanz lokalisiert und diese Serie des Kreuzweges ist tatsächlich in dem Museum des Kunstgusseisens in Blansko ausgestellt. Ihre Fotos wurden auch im zeitgenössischen Angebotskatalog in Archivmaterialien des heutigen Betriebs ČKD Blansko gefunden, und wie es eine andere von den Angebotstabellen des Kunstgusseisens belegt, in der Gießerei in Blansko konnte auch der verlorene Korpus Christi aus Křížový vrch oder Korpus Christi von der Kreuzigunggruppe aus Kocléřov bestellt werden. Auch die Matrize der Betonreliefe des Kreuzweges in Malé Svatoňovice wurde mehrmals ausgenützt und zwar im Interieur der Wallfahrtskirche in Malé Svatoňovice. Das Verzeichnis schließen Stuckbasreliefe von den Stationen des Kreuzweges in Dřízno ab, die demgegenüber eine markante Handarbeit, die an einen fähigen Bildhauer und Maler zeigt, sind. Die architektonische Form des Gottesgrabes kan in der Zeit seit der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts bis zum Anfang des 20. Jahrhunderts in zwei Grundtypenfor; als ein selbständig stehender Bau auf dem länglichen Grundriss und ein in das Terrain eingelegter Bau mit der vorgesetzten Stirnseite. Formreiches Aussehen des selbständig stehenden Gottesgrabes in Ústí nad Orlicí wurde durch ein verhältnismäßig anspruchsvolles Bauunternehmen des ganzen Wallfahrtskomplexes beeinflusst, das Gottesgrab in Kocléřov ist demgegenüber ein einfacher verputzter Bau und dasselbe gilt von dem Gottesgrab auf dem Berg Tábor, erbaut aus Steinquadern. Bei dem Vergleich ihrer Grundrisssituation ist die Inspiration durch den Prototyp des „Heiligen Grabes in Jerusalem“ verhältnismäßig schwer nachweisbar, demgegenüber die in das Terrain eingelegten Gottesgräber, wie in Dřízno, Studánka und Malé Svatoňovice, waren offensichtlich bemüht die Form des „biblischen“ heiligen Grabes nachzubilden. Gottesgräber haben eine völlig eindeutige und spezifische Verzierung und zwar die Skulptur des Körpers Christi. Obwohl die Situation in Ústí nad Orlicí und Tábor wegen der Unzugänglichkeit nicht bekannt ist, scheint es, dass der Körper Christi meistens in einem verglasten Sarg, wie es in Kocléřov und Studánka ist oder hinter einer Glaswand wie in Malé Svatoňovice liegt, und seine Form bewegt sich vom hohen Relief (Kocléřov) bis zu einer selbständigen Skulptur in Dřízno, Malé Svatoňovice und Studánka. Diese Darstellungen des Körpers Christi sind allgemein auf einem hohen Handwerksniveau, erwähnen wir in zwei Fällen die Verbindung mit den Werkstätten der Bildhauerfamilie Su-

153

materiálie

11.2.2008 15:02

stránka 154

(K-černá plát)

E. Zápalková - KfiíÏové cesty pfii poutních místech ve V˘chodních âechách charda (Tábor und Malé Svatoňovice), und polychromiert und unterlebensgroß evozieren sie durch ihren Ausdruck markant den Genius Loci der Heiligen Stelle. Es folgt ein Katalog der einzelnen Lokalitäten, der die Umstände der Gründung der einzelnen Kreuzwege, die Datierung und ihr weiteres Schicksal näher bringt.

Abbildungen Abb. 1: Schematische Landkarte von Ostböhmen mit den bezeichneten Lokalitäten der Wallfahrtsorte mit Kreuzwegen 1 – Tábor (Lomnice nad Popelkou), 2 – Kocléřov (Vítězná), 3 – Malé Svatoňovice, 4 – Božanov, 5 – Křimice, 6 – Křížový Vrch (Adršpach), 7 – Martínkovice, 8 – Stárkov, 9 – Suchý důl, 10 – Vernéřovice, 11 – Deštné v Orlických horách, 12 – Dřízna (Přepychy), 13 – Rokole (Bohdašín), 14 – Studánka (Chábory), 15 – Smržov, 16 – Hora Matky Boží (Králíky), 17 – Hory u České Třebové (Česká Třebová), 18 – Mariánská Hora (Horní Čermná), 19 – Ústí nad Orlicí, 20 – Pohled, 21 – Vraclav (Zeichnung die Autorin). Abb. 2: Králíky (Bezirk Ústí nad Orlicí/Wildenschwert), Hora Matky Boží, Gelände der Wallfahrtskirche Himmlefahrt Mariä, gemauerte Kapelle des Kreuzweges aus der Zeit 1706-10 (alle Aufnahmen die Autorin). Abb. 3: Pohled (Bezirk Havlíčkův Brod/Deutschbrod, Gelände der Wallfahrtskirche der hl. Anna, gemauerte Kapelle des Kreuzweges, nach 1760. Abb. 4: Ústí nad Orlicí (Bezirk Ústí nad Orlicí), gemauerte Kapelle der ersten Station aus dem Jahre 1853, die zu dem sog. Andrlův Chlum führt. Diese Station war ursprünglich erst die zweite in der Reihe, die erste davon, Christus im Gethsemani Garten, wurde im Jahre 1923 bei der Regulation des Flusses Třebovka abgerissen. Als Ersatz wurde eine neue Kapelle zwischen der zweiten und dritten Station erbaut und folgend wurde eine Umnummerierung durchgeführt. Die Kapellen waren ursprünglich mit Hängebildern verziert, den heitigen Sgraffito-Passionszyklus hat im Jahre 1994 der Maler Z. Brožek durchgeführt. Abb. 5: Horní Čermná (Bezirk Ústí nad Orlicí), Mariánská Hora, Areal der Wallfahrtskapelle der Mariengeburt, eine gemauerte Exedrenkapelle des Kreuzweges aus dem Jahre 1886. Der mittlere Teil mit den Fensterläden verbirgt eine Fotokopie der ursprünglichen Malerei des Passsionszyklus, Originale sind in dem Pfarrhaus in Dolní Čermná hinterlegt. Abb. 6: Přepychy (Bezirk Rychnov nad Kněžnou/Reichenau an der Kniezna), Dřízna, Gelände der Wallfahrtskirche Himmelfahrt Mariä, eine gemauerte Kapelle der dritten Station des Kreuzweges aus dem Jahre 1891 mit dem polychromierten Basrelief. Abb. 7: Lomnice nad Popelkou (Bezirk Semily/Semil), Tábor, Areal der Wallfahrtskirche Verklärung Jesu, eine Nischenkapelle aus dem Rohmauerwerk mit dem Gusseisenrelief des Passionszyklus aus dem Jahre 1898. Die Kapellen wurden in den 90er Jahren des 20. Jahrhunderts renoviert. Abb. 8: Ústí nad Orlicí (Bezirk Ústí nad Orlicí), eine steinerne Retabelstation des vorherigen Kreuzweges zum sog. Anderlův Chlum. Diese Station stammt aus dem Jahre 1755 und es hat sich nur diese vierzehnte mit dem Thema des Siegreichen Christus erhalten. Diese Malerei auf Blech wurde schon einigemal übermalt. Abb. 9: Stárkov (Bezirk Náchod/Nachod), Gelände der Kapelle der Vierzehn Nothelfer, eine steinerne Retabelstation mit dem Thema Kreuzigung (12. Station) aus dem Jahre 1755 von dem Bildhauer Barthlomeus Henri(y)ch aus Litomyšl. Abb. 10: Křinice (Bezirk Náchod), Gelände der Wallfahrtskapelle der Jungfrau Maria als Morgenstern, heutzutage die Kapelle des hl. Hubertus, eine steinerne Stelenkapelle mit der steinernen Bank aus der Zeit 1802–40, längliche Felder der Kapellen trugen eine gemalte Verzierung mit dem Passionszyklus. Abb. 11: Martínkovice (Bezirk Náchod), Gelände der Pfarrkirche der hll. Georg und Martin, eine steinerne Stelenkapelle wahrscheinlich aus dem Jahre 1850 mit der schon eingegangenen Malerei auf Blech. Abb. 12: Martínkovice, Gelände der Wallfahrtskapelle der hl. Anna, eine steinerne Stelenkapelle mit der steinernen Bank wahrscheinlich aus dem Jahre 1850, die Verzierung aller Kapellen ist eingegangen. Abb. 13: Suchý důl (Bezirk Náchod), Gelände der Wallfahrtskirche der Jung– frau Maria, eine steinerne Stelenkapelle mit der steinernen Bank aus dem Jahre 1893 mit dem Gusseisenrelief Begegnung Christi mit den Töchtern von Jerusalem (8. Station). Abb. 14: Chábory (Bezirk Rychnov nad Kněžnou), Studánka, Gelände der Wallfahrtskirche der Mariengeburt, eine steinerne Stelenkapelle aus dem Jahre 1903 mit dem Gusseisenrelief Christus vor Pilatus (1. Station). Abb. 15: Deštné v Orlických horách (Bezirk Rychnov nad Kněžnou), Dřís, Gelände der Wallfahrtskapelle der Jungfrau Maria, eine steinerne Stelenkapelle aus dem Jahre 1870 mit dem Gusseisenrelief Christus vor Pilatus (1. Station). Ursprüngliche Gusseisenreliefe haben sich außer zwei nicht erhalten, die bestehenden Reliefe sind neue Kopien aus dem Jahre 2006.

154

Abb. 16: Deštné v Orlických horách, Dřís, Gelände der Wallfahrtskapelle der Jungfrau Maria, die Kapelle der ersten Station, Signatur des Autors‚ Joh. Hartmann Holz ß Steinbildhauer Stafir. in Giesshübel‘ auf der rechten Seite der Kapelle, darüber befindet sich die Datierung ‚1870‘. Abb. 17: Rokole (Bezirk Rychnov nad Kněžnou), Gelände der Wallfahrtskapelle Namens Jungfrau Maria, eine steinerne Stele aus dem Jahre 1874 mit dem Gusseisenrelief Erster Fall Christi unter dem Kreuz (3. Station). Abb. 18: Smržov (Bezirk Hradec Králové/Königgrätz), Gelände der Wallfahrtskapelle der Mariä Heimsuchung, eine steinerne Stele der achten Station aus dem Jahre 1881 mit dem Foto der Malerei Begegnung Christi mit den Töchtern von Jerusalem. Die bestehende Kollektion der Fotos des Passionszyklus sind Reproduktionen der Malereien des Kreuzweges aus der Kirche des Allerheiligsten Herzens Jesu aus Hradec Králové, die ursprüngliche Verzierung hat sich in Smržov nicht erhalten. Abb. 19: Božanov (Bezirk Náchod, Gelände der Wallfahrtskapelle Himmelfahrt Mariä, eine steinerne Stele aus dem Jahre 1890. Die ursprüngliche Bilderverzierung hat sich nicht erhalten, eine gewisse Kollektion auf Blech gemalter Bilder des Passionszyklus ist in der Dechanei in Broumov deponiert und man kann sie in das zweite Viertel des 20. Jahrhunderts datieren. Abb. 20: Vítězná (Bezirk Trutnov), Kocléřov, Gelände der Wallfahrtskirche Mariä Heimsuchung, eine steinerne Stele der dreizehnten Station mit dem Gusseisenrelief mit Kreuzabnahme, datiert vor 1896. Abb. 21: Česká Třebová (Bezirk Ústí nad Orlicí), Hory, Gelände der Wallfahrtskapelle der Jungfrau Maria Helferin der Christen, eine steinerne Stele der siebten Station aus dem Jahre 1907 mit dem niedrigen Relief des Zweiten Falles Christi unter dem Kreuz. Vierzehn Stationen wurden ursprünglich um die Wallfahrtskapelle platziert, nach ihrer Renovierung im Jahre 1991 wurde die Kollektion auf die Terrasse unter der Kapelle übertragen. Abb. 22: Malé Svatoňovice (Bezirk Trutnov/Trautenau), Mariánská zahrada, Gelände der Wallfahrtskirche der Sieben Freuden der Jungfrau Maria, die achte Station der Kreuzweges aus dem Jahre 1893 mit dem polychromierten Betonrelief Begegnung Christi mit den Töchtern von Jerusalem. Identische Reliefe des Kreuzweges sind auch in der Wallfahrtskirche platziert. Abb. 23: Vraclav (Bezirk Ústí nad Orlicí), Kirche des hl. Nikolaus, eine polychromierte hölzerne Skulptur des hl. Johannes Evangelista von der Gruppe der Kreuzigung des Kreuzweges in Králíky. Die dortige Kollektion von acht barocken Statuengruppen wird in die 30er Jahre des 18. Jahrhunderts datiert und für den Autor wird irgendeiner von den Schüllern M. B. Braun gehalten. Die Exposition der erhaltenen und restaurierten Statuen wurde in der Nikolauskirche in Vraclav in den Jahren 1986-88 instaliert. Abb. 24: Adršpach (Bezirk Náchod), Křížový vrch, Ansicht der ersten drei Reliefe des Kreuzweges, eingesetzt in das Naturgebilde aus Sandsteinfelsen. Man kann durch den ganzen Kreuzweg mit Hilfe der hölzernen Leiter und in den Felsen gemeißelten Stufen gehen, auf dem Gipfel in der Seehöhe 667 m befindet sich ein Kreuz aus dem Jahre 1718. Abb. 25: Adršpach, Křížový vrch, Ansicht der ausgehöhlten Öffnung für den Korpus Christi in der Position des Gekreuzigten mit der Datierung 1875. Abb. 26: Ústí nad Orlicí, Gottesgrab des Kreuzweges, der zum sog. Andrlův Chlum führt, aus dem Jahre 1853. Abb. 27: Chábory, Studánka, Gelände der Wallfahrtskirche der Mariengeburt, Ansicht der Fassade des Gottesgrabes. In den Sockel der korinthischen Halbsäulen, die den Eingang umsäumen, wurden zwei Marmorplatten mit der Inschrift ‚Von Almosen erbaut von J. Domašínský. Dechant‘ und ‚Zur Ehre und zum Lob Gottes‘, weiterer Text ‚Auf der Burgstätte von Tábor ausgegraben und hierher am 22. VI. 1905 gelegt‘ wurde auf der Stützmauer platziert. Abb. 28: Malé Svatoňovice, Mariánská zahrada, Gelände der Wallfahrtskirche der Sieben Freuden der Jungfrau Maria, Ansicht der Fassade des Gottesgrabes aus der Zeit 1902–05 mit der 14. Station. Abb. 29: Malé Svatoňovice, Mariánská zahrada, Gelände der Wallfahrtskirche der Sieben Freuden der Jungfrau Maria, Ansicht der Statue des Christus vom Gottesgrab, verkleidet mit Araukarit. Die Statue wurde aus Alabaster verfertigt und ihr Autor war Antonín Sucharda d.J. (1843–1911) aus Nová Paka, Araukarit ist eine seltene Probe der versteinerten Bäume und er kommt gerade hier in Jestřebí hory vor. Abb. 30: Chábory, Studánka, Gelände der Wallfahrtskirche der Mariengeburt, der Text der Widmung auf der rechten Seite der 11. Station‚ Gewidmet von Pavel Rožínek, bischöfl. Notarius. persönl. Pfarrer und Schlosskaplan aus Skalka‘. Abb. 31: Vernéřovice (Bezirk Náchod), Gelände der ehemaligen Wallfahrtskirche der Jungfrau Maria Helferin der Christen, ein zeitgenössisches Foto des Geländes nach 1923 (übernommen von: A. Brombierständl, 1985). (Übersetzung J. Kroupová)

materiálie

11.2.2008 15:31

stránka 155

(K-černá plát)


Gotické dfievofiezby v jindfiichohradeckém muzeu

Hana Hermanová

V Muzeu Jindřichohradecka je vystaven soubor gotických dřevořezeb, které pocházejí buď přímo z města a jeho nejbližšího okolí, nebo z území, které bylo s Hradcem historicky spjato. Dřevořezby vznikly přibližně v průběhu jednoho století a ve zkratce zachycují vývoj sochařství v této oblasti Čech, od pozdního období krásného slohu až po samý závěr středověku. Některé sochy byly v odborné literatuře zmiňovány a ty nejvýznamnější zahrnuty do soubornějších prací o jihočeském umění,1) jako celek však soubor nebyl zpracován.2) Mezi nejstarší řezby muzejní sbírky patří Vzkříšený Kristus.3) Jeho původní provenience není známá, podle ústní tradice pochází z místního minoritského kláštera. V muzejní přírůstkové knize je socha bez bližší datace zapsána mezi starým fondem muzea, který končí rokem 1937. V odborné literatuře byla tato dřevořezba zmiňovaná jen obecně jako dílo průměrné kvality patřící do rozsáhlé jihočeské krásnoslohové produkce. J. Homolka a později též J. Müller jej pokládali za nejstarší dochovaný sochařský příklad krásnoslohového typu Krista Vítězného.4) Vzkříšený Kristus z Jindřichova Hradce je zachycen ve velmi lehkém, prostorově nerozvedeném kontrapostu. Jeho nepatrně zvlněná tělesná křivka stoupá od pokrčené pravé nohy přes vysunutý levý bok, natočená ramena, jenž kopírují pohyb nohou a vyznívá v mírně do leva nakloněné hlavě. Štíhlé tělo má částečně překryté pláštěm – drapérie vytváří vpředu tři mísovité řasy, uzavřené z pravé strany plochými vertikálními záhyby, a z levé pak trubicovitými kaskádami. Z větší části nahý trup Krista je anatomicky vcelku přesvědčivě modelován. Patrné je měkce formulované břicho, hrudník se zvýrazněnou linkou žeber, klíční kosti, jugulární žíly a jamka. Též Kristova hlava s ušlechtilou tváří je modelována jednoduše, ale zřetelně. Charakterizuje ji protáhlý tvar s vysokým klenutým čelem, oči hlouběji zasazené mezi výrazné lícní kosti a nadočnicové oblouky a ostré rýhy vedoucí od nosu směrem k ústům. Socha Krista má všechny formální znaky krásného slohu – obloukovité vyklenutí postavy, její poněkud mírné, ale přesto patrné esovité prohnutí, drapérii tvořenou příčnými a svislými záhyby. Výtvarné zpracování těchto motivů však dřevořezbu řadí až do doby kolem roku 1420, tedy do pozdějšího období slohu. Oproti sochám zhotoveným kolem roku 1400 štíhlá a vysoká postava jakoby ztuhla, zřasení drapérie ztratilo svou překypující bohatost, figura je schématičtější a jednodušší. Příznačná je její celková vertikalizace, která nahradila klasické rozvinutí záhybové soustavy do prostoru. Dalším rysem pozdní fáze krásného slohu jsou i nepříliš jasně definované tvary mísovitých záhybů, ztrácející již na svém objemu a pozvolna přecházející v lineárnější pojetí. Podobnou formulaci lze nalézt i u jiných časově blíz-

Obr. 1: Vzkříšený Kristus (Muzeum Jindřichohradecka, všechny snímky autorka).

kých jihočeských prací, například u Madony ze Suchdola nebo Madony z Vimperku.5) Stejně jako drapérie je i modelace Kristovy tváře oproti sochám klasické fáze slohu jednodušší a přísnější, přesto však nepostrádá rys ušlechtilosti. Její vážnost a strohost připomíná některá díla z předcházejícího století. Například typikou obličeje, tvarováním vousu a částečně i řezbou vlasů je muzejní soše blízký Kristus z Božího hrobu z Českých Budějovic.6) Hradecká socha sice nedosahuje řezebné a tvarové jistoty této přibližně o půl století starší práce, ale její výraz je naplněn podobným mysticky nadpozemským kouzlem. V obecné rovině se však jedná o typizovaný obličej charakteristický pro celý krásný sloh v Čechách.

155

materiálie

11.2.2008 15:31

stránka 156

(K-černá plát)

H. Hermanová - Gotické dfievofiezby v jindfiichohradeckém muzeu

Obr. 2: Madona z minoritského kláštera (Muzeum Jindřichohradecka).

Typologicky je Vzkříšenému Kristu blízká socha stejného námětu z Třeboně.7) Vzkříšený Kristus z Třeboně je však práce provedená nepříliš zručným řezbářem, což je patrné v obličeji, kde například oči jsou umístěny výrazně asymetricky, i u modelace drapérie, která je spíše neprobranou hmotou členěnou ostrými záhyby jen po povrchu. Na třeboňské dřevořezbě se již výrazněji projevuje pozdně krásnoslohové tuhnutí figury. Kontrapost je zde jen těžkým nakročením, na které nenavazuje esovité prohnutí postavy, ale po němž naopak následuje znehybnění ramen i hlavy. Podobně „nelátkově“ působící drapérie pouze mechanicky opakuje tradiční zřasení a mimo pokrčeného kolena ani v náznacích nerespektuje tvar tělesného jádra. Výtvarné zpracování celé řezby je již značně kresebné, řasy jsou tenčí a ostřejší, chybí reálnější modelace trupu a krku, obličej je podaný jen schématicky. Tyto znaky posouvají dataci třeboňského Zmrtvýchvstalého dále od vrcholné krásnoslohové produkce, pravděpodobně na konec první třetiny 15. století. Obě typově velmi blízké sochy jsou tak příkladem předávání jednotlivých motivů ve středověku i ustálené ikonografie Vítězného Krista. Silnou jihočeskou tradici krásného slohu dokládají i další muzejní dřevořezby: stojící Madona a zpracováním jí velmi blízká sv. Anna Samotřetí.

156

Socha Madony8) pochází z bývalého minoritského kláštera.9) V odborné literatuře je zmiňována jako příklad tradicionalisticky pojaté práce z druhé čtvrtiny 15. století, typologicky vycházející ze sochařství krásného slohu.10) Madona od minoritů, po formální stránce zcela jistě krásnoslohová práce, odkazuje svou základní stavbou spíše ke staršímu typu, vycházejícímu z francouzské katedrální plastiky. Její symetrická kompozice je určena lehce zvlněnou tělesnou linií, dítětem umístěným na levém boku a nařasenou drapérií. Členění kompozice je důsledně vertikální, jedinou výraznější diagonálou je pomyslná osa tvořená nataženou pravicí dítěte a matčinou pravou rukou s jablkem. Široce rozevřený plášť dává vyniknout spodnímu šatu, který je zřasený do pravidelných vertikálních linií. Tento typ Madony se nevyznačuje plasticky bohatým tvarem. Plastičtější přehyby se vytvářejí jen u spodního okraje, kde se šat měkce láme o podstavec, a též na obou předloktích, kde je drapérie nařasená do trubicovitých záhybů. Důležitým kompozičním prvkem členění drapérie je dlouhá diagonála přeloženého okraje pláště, která lemuje pravou volnou nohu a na podstavci se parabolicky zalamuje. Volná noha je navíc zdůrazněna kontrastem hladké oblé plochy a plastických řas utvářejících se pod kolenem. Zajímavý pohled nabízí srovnání Madony minoritské s mnohem starší Madonou z Kladska, která je přisuzována Petru Parléři, respektive jeho dílně.11) Mezi oběma sochami však stojí celé období krásného slohu. Dá se říct, že v jistém smyslu parléřovská socha tuto uměleckou etapu předznamenává, což se například projevuje v přirozeně a živě podaných tvářích a Madona minoritská ji naopak uzavírá, přičemž opětovně, v souladu s dobovým trendem, nastupuje hieratické pojetí. Typologická shoda obou madon – identické je drapériové schéma, kontrapost volné pravé nohy i umístění dítěte – ještě více zdůrazňuje rozdílný umělecký výraz obou období. Oproti parléřovsky hmotné a rozložité soše, ve spodní části nadlehčované šroubovitým pohybem drapérie, stojí figura prostoupená krásnoslohovou esovkou, která přes zřejmou hmotnost působí svými útlými rameny a plynulým pohybem velmi křehce. I tváře madon jsou pro svou dobu charakteristické. Osobitá, přirozeně půvabná tvář Kladské madony je nahrazena zjemnělou formalistní estetikou, která je však již mírně deformována pozdní dobou vzniku. Pokračovatelem linie pražské parléřovské dílny byl Mistr Týnského ukřižování. Reakce na jeho dílo byla v českých zemích velká. Důležité figurální typy vytvořil v asistenčních postavách obou Ukřižování. Kompozice truchlící Marie ze skupiny Dumlosovského ukřižování by mohla být původním inspiračním vzorem Hradecké madony.12) U obou je blízké prohnutí a vyklenutí břicha, diagonálně přetažená pravá strana pláště zalamující se u spodního okraje i trubicovité kaskády. Jiným příkladem stejného kompozičního typu je brněnská Madona od kapucínů.13) Přímo v Jindřichově Hradci, v proboštském kostele Nanebevzetí Panny Marie, se nachází další socha Madony podobného typu.14) S Madonou minoritskou ji dává do souvislosti J. Müller.15) Socha se vyznačuje obdobným kompozičním rozvrhem s volnou pravou nohou, vertikálně členěným spodním šatem a přes ramena přehozeným pláštěm, u kterého z obou předloktí splývá plynule rozvlněné zřasení. Dítě je umístěné na levém boku, ve stejné pozici jako

materiálie

11.2.2008 15:31

stránka 157

(K-černá plát)


u muzejní plastiky, totožné je i přepásaní spodního šatu s dlouhým závěsem. Určitou podobnost lze sledovat též v přetažení pláště přes pravé pokrčené koleno. Kompozičně sice obě sochy patří ke stejnému typu, ale provedením a výrazem se již sobě vzdalují. V českém prostředí působí nezvykle spodní šat Proboštské madony, který je nad přepásáním členěn přísnými vertikálními záhybky a u dolního okraje se ostře láme v naznačených trubicích. Nesourodě k jihočeské tradici se jeví rovněž Mariina válcovitá hlava, krytá rouškou s uměle naaranžovaným pravým cípem. J. Müller sochu z proboštského kostela datoval kolem roku 1440, tato datace je pravděpodobná. Madona od minoritů, jež vznikla přibližně na sklonku první třetiny 15. století, patří mezi práce stále výrazně spjaté s krásným slohem. Od soch vrcholné fáze slohu se však liší svým uzavřeným obrysem a celkovým tvarovým zjednodušením, silnou tendencí k vertikalismu, plošností i obnovenou hieratičností. Madoně je blízká socha sv. Anny Samotřetí z Mikulášské kaple,16) pocházející rovněž z minoritského kláštera. Sochu ve své souborné práci o jihočeské gotice zmiňují F. Matouš a V. Denkstein.17) Dávají ji do souvislosti s madonami z minoritského kláštera a proboštského kostela v Jindřichově Hradci. Ještě konkrétněji se vyjádřil J. Homolka,18) když sv. Annu a Madonu z ambitu označil jako práci jednoho řezbáře. Podobně světici zhodnotil i J. Müller,19) který ji zařadil do směru svislých linií a datoval přibližně do 20. let 15. století, zároveň však upozornil na některé její pokročilejší formální znaky. Kompozice sousoší z minoritského kláštera je jednoduchá a přísně symetrická. Trůnící Anna, dominující svou velikostí a frontálním zobrazením, má na levém koleni posazeného nahého chlapce a na pravém Marii. Středem celé kompozice je symbolické jablko, které Marie drží v natažené dlani a dítě na něj klade ruku. Sv. Anna je zobrazena jako důstojná žena s hlavou zahalenou závojem, oblečená do dlouhého přepásaného šatu. Drapérie v partiích nohou opakuje ustálené schéma krásného slohu – z kolen spadající trubicovité závěsy jsou vzájemně propojené mísovitými útvary. Vertikálním závěsům na kolenou chybí objem a působí splihle, avšak horizontální přehyby a útvary na okraji pláště si ještě zachovávají plasticitu. Výrazněji je zde formulován typický motiv českého krásného slohu – diagonální záhyb vycházející od levého kolena, s přeloženým cípem na podstavci. Marie, oblečená do přepásaných, jen schematicky členěných šatů, je představena jako malé děvčátko s typem tváře blízkým Anně. Stejně strnulým způsobem je znázorněno dítě Ježíš. Obě děti Anna přidržuje láskyplným a ochranitelským gestem. Sv. Anna Samotřetí vykazuje mnoho společných znaků s Madonou z ambitu kláštera. Pro obě práce je charakteristická statuárnost a vertikalita, obdobné jsou plastické formulace a objemy záhybů. Téměř identičtí jsou oba Ježíšci: obdobný výraz tváře a tvar hlavy, posazení očí, vyvedení víček, vlasy, stavba a formování těla s detailem tří plastických záhybů v nadloktí a motivem zabořených prstů. Též Marie mají podobné obličejové rysy. Dále je na obou sochách patrná stejná schematičnost v řezbě, například hrubé provedení rukou a do jisté míry i neproporčnost. Nepochybně, jak uvedl J. Homolka, jsou obě hradecké sochy práce jednoho řezbáře, které lze datovat na konec první třetiny 15. století.

Obr. 3: Sv. Anna Samotřetí z Mikulášké kaple minoritského kláštera (Muzeum Jindřichohradecka).

Chronologicky, po sochách Vzkříšeného Krista a Madoně a sv. Anně z minoritského kláštera, následuje v souboru dřevořezeb malá Pieta.20) Její dřívější umístění není známé, pravděpodobně však patří mezi exponáty, které se do muzea dostaly do roku 1935. Touto řezbou se podrobně zabýval A. Kutal.21) Podobné znaky našel u horizontální sádrové Piety z Českého Krumlova a rovněž poukázal na určitý typologický původ a východisko z tradice Piety od sv. Tomáše v Brně. J. Müller shrnuje Kutalovy závěry a navíc řezbu srovnává s pietou z Borovan.22) Panna Marie, sedící na vysoké jednoduché lavici, má doprava natočené tělo s lehce skloněnou hlavou. Svůj pohled upíná na syna, který leží v téměř vodorovné poloze na jejím klíně, pravou rukou mu podpírá hlavu a levici si tiskne k srdci. Její zastřená tvář, řezaná velmi ploše bez jakékoliv organické stavby, vystupuje ze stínu jednoduše zvlněné, výrazně přesahující roušky. Stejně anatomicky nezřetelně je zformován i její trup a Kristovo krátké, tvrdě působící tělo, kterému přes lavici přečnívá pouze strnulá hlava a krk. Právě kontrast obrysové, hrubé modelace Kristova těla s výrazně předimenzovanou hlavou a zastřená matčina postava, dodávají sousoší lehkou expresivitu neslučující se

157

materiálie

11.2.2008 15:31

stránka 158

(K-černá plát)


Obr. 4: Pieta (Muzeum Jindřichohradecka).

již s krásnoslohovou estetikou. Stejnou tendencí se vyznačují i samotné obličejové rysy Krista. Trojúhelníkovitá tvář ohraničená stejně zastřiženým vousem a nízkým čelem s úzce spletenou trnovou korunou, upoutá výraznými lícními kostmi a bolestí staženým obočím. Emotivnější polohu mají i malá pootevřená ústa a napjaté krční žíly. Z hradecké Piety vychází napětí, způsobené snad různorodostí jejich částí, zdá se jakoby byla poskládána ze dvou typů. Hmotná horní polovina Mariina trupu, jen slabě pročleněná několika mělkými diagonálními záhyby, působí přes natočení a mírné předklonění dosti staticky. Vzdáleně odkazuje k starším horizontálním pietám, např. ke ztracené Pietě z kostela Maří Magdaleny ve Vratislavi.23) K této tradici patří i další formální znaky, jako hluboko přetažená „plechovitě“ zvlněná rouška, blokovitá Kristova tělesná forma přecházející až v expresivní zjednodušení, strnulá nevyvrácená hlava, a na rozdíl od většiny krásnoslohových piet též drapérií nepodložená Kristova chodidla. V této slohové vrstvě se začíná objevovat i náznak natočení Mariina trupu. Velmi lehce je tento intimnější pohyb trupu naznačen u Vratislavské piety, výrazněji pak u o něco mladší Piety z Pohoří.24) Motiv později rozvedl krásný sloh. Drapérie pláště ve spodní části sousoší působí dynamičtěji. Z pravého kolena spadá velmi plochý trubicovitý závěs s meandrujícím lemem a z levého, z oblasti pod Kristovými

158

hýžděmi, vycházejí protisměrně rozhoupané horizontální řasy, které obtáčejí koleno a přecházejí v nespojenou vlásničku. Takto dynamicky formulovaná drapérie je morfologicky zdůvodněna vybočením a zasunutím levé nohy, což je zcela běžná poloha u krásnoslohových sedících postav. Sousoší nepochybně vzniklo v samém závěru krásnoslohového období. Kompozice Piety už není tak strojeně harmonická a dokonalá jako její předchůdkyně. Drapériové schéma sice dodržuje základní rozvrh, je však mnohem jednodušší. Tvarová bohatost obvyklá v partiích nohou je nahrazena několika tenkými a ostře vytaženými řasami a záhyby, které na podstavci nevytvářejí bohatě zalamované útvary, jak je to obvyklé u většiny krásných piet, ale u dolního lemu se rozkládají. Tyto odchylky od klasické fáze slohu nejsou způsobené jen menší dovedností řezbáře, spíše se zdá, jakoby pro něj základní krásnoslohové motivy ztratily na přitažlivosti. V takto pojaté drapérii je více patrná snaha o světelnou modelaci než o plastické vyjádření tvaru, což je zřejmé hlavně ve spodní části, kde se tmavé stíny vybraných ploch střídají se světélkujícími plochami. Jak již bylo uvedeno, řezbář piety nerespektuje anatomické zákonitosti. Jeho vyjadřování spočívá v hloubce výrazu, na tělesnost hlavních hrdinů neklade takový důraz, téměř jakoby byla zahalena do neviditelného oparu. Zpracováním průměrnou, avšak obsahově zajímavou sochu můžeme datovat přibližně mezi léta 1430 a 1440. Stojí na rozhraní dvou uměleckých názorů, svým vnitřním obsahem se však již vymyká krásnoslohovému světu. O původu reliéfu s tématem Ukřižování25) nejsou v jindřichohradeckém muzeu žádné písemné doklady, je však pravděpodobné, že byl součásti sbírky již nedlouho po založení muzea. Do uměleckohistorické literatury jej uvedl a časově zařadil mezi práce předhusitské doby F. Matouš.26) A. Kutal dataci revidoval na období kolem poloviny 15. století.27) Kalvárii zahrnul do své práce též J. Müller, který vyzdvihl umělcův pokročilý názor na traktování povrchu sochařské hmoty u figury Panny Marie.28) Nevelký reliéf zachycuje téměř všechny obvyklé ikonografické prvky hlavní novozákonní scény. Vidíme horu, kříž s lebkou a Ukřižovaného. Po jeho pravici je znázorněna P. Marie, Jan, zbožné ženy, po levici pak vojáci s velitelem v čele. Do úplného vylíčení dramatu chybí jen ukřižovaní lotři. Na morálně špatné levé straně výrazně vystupuje postava setníka, který je zachycen ve svém typickém postoji

materiálie

11.2.2008 15:31

stránka 159

(K-černá plát)


s levicí opírající se o krásně vyvedený maskovitý štít a s prstem pravé ruky ukazujícím na Krista. Bolestí se hroutící Marie, podpírána Janem, je zahalena do pláště, který jí překrývá hlavu. Postoj, plášť i úzkostlivě semknuté ruce vyjadřují Mariin psychický stav. Za Marií a Janem stojí dvě zbožné ženy – zahalené do pláště stejně jako Panna Marie – nijak se neodlišující svým zevnějškem. Muzejní Kalvárie nepatří mezi díla většího uměleckého významu, její provedení je naopak spíše rustikální. Je však zajímavá podrobným zpracováním tématu v tak malém měřítku a dokládá též soudobou oblibu malých obrazů určených k soukromé zbožnosti.29) Lze předpokládat, že autor reliéfu se inspiroval u velkých mnohofigurálních malířských kompozic Ukřižování. Například dva obrazy s tímto námětem – Reininghausův a Zátoňský oltář30) – se vyznačují podobně zhuštěnou vertikální kompozicí s aditivně řazenými postavami, což je při obecnějším pohledu charakteristické i pro drobnou hradeckou dřevořezbu. Reliéf je svou kompozicí i ikonografií prací dosti konzervativní, některé motivy jsou však podány způsobem, jenž ho posouvají směrem k polovině 15. století. Malý rozměr reliéfu neumožňuje detailnější podání jednotlivých postav, rovněž typika tváří není rozlišena. Poněkud větší péči věnoval řezbář drapérii Panny Marie, jejíž zřasení se vyznačuje drobnými, protisměrně zalamovanými záhyby, které na sebe plynule navazují a lehce sklouzávají po Mariině boku. Posun v pojímání hmoty dokládá též celková tuhost drapérie, projevující se například v „plechovitě“ trčících záhybech pod semknutýma ruObr. 5: Ukřižování (Muzeum Jindřichohradecka). kama i zformování pláště přetaženého přes hlavu. Podle J. Müllera předjímá hradecká plzeňského krucifixu bývá všeobecně považována osobnost truchlící Marie některé prvky z Bolestné P. Marie z Horního Dvořiště, která patří mezi práce již zcela pozdně goticky Mistra Týnské kalvárie, což se projevuje hlavně v jeho ještě stále symetrické tělesné stavbě. Svému vzoru se však již cítěné.31) K tomuto dojmu přispívá nejen její uzavřený obrys, ale také výraz bolesti patrný ve tváři a vůbec na celé stavvzdaluje vázanějším pohybem, modelací a také vyosením bě figury. horní poloviny trupu. Vybočení trupu je charakteristické též Typ Krista se výrazně odlišuje od jiných Ukřižovaných pro „zhroucenou“ postavu hradeckého Krista. Stejný komzobrazovaných v první polovině 15. století v českém propoziční rys, doplněný ještě o typově podobné perizonium, je středí. Celá jeho kompozice je jednostranně orientovaná vlastní rovněž brněnskému krucifixu původem ze Znojdoprava. Hlavu má hluboce skloněnou k pravému rameni, ma.33) U obou Ukřižovaných, plzeňského i brněnského, je na pravé straně mu dopředu splývá proud vlasů a stejně hmota modelována měkce až téměř malířsky, což v omezejsou natočená i kolena. Důsledkem této neosovosti je vysoko nějším rozsahu platí i o hradecké práci. Ze všech tří postav převýšené levé rameno a původně asymetricky rozpažené paKristů vychází napětí, reálná dějová složka je obohacena o ciže. Opět se setkáváme s expresivnějším pojetím, které střítovou výrazovost. Uvedené práce svou výtvarnou kvalitou dá vyváženost a harmonii Kristova krásnoslohového aktu. muzejní reliéf vysoko převyšují, při jejich vzájemném srovProměnu podtrhuje i výraznější modelace trupu s ostrou nání si však uvědomíme široký rozsah nového realističtějkřivkou hrudníku a hluboko propadlým břichem. Nový obšího umění ze západní Evropy, které různými cestami sah dodává této expresivitě lidštější výraz. Takto formuloa v různé přetransformované podobě přichází kolem polované tělo lze porovnat s jinými soudobými díly na našem viny století i na Moravu a do Čech. území. V prvé řadě je to socha Ukřižovaného z plzeňské Jindřichohradecká Kalvárie pravděpodobně vznikla koKalvárie od sv. Bartoloměje, která u nás patří k vývojově nejlem roku 1450. Tuto dataci, kromě uvedených stylových důležitějším pracím 15. století.32) Jako slohové východisko znaků a obrazových motivů potvrzuje i typ brnění s helmi-

159

materiálie

11.2.2008 15:31

stránka 160

(K-černá plát)


Obr. 6: Madona z Kolenců (Muzeum Jindřichohradecka).

cí u skupiny vojínů, běžný právě kolem poloviny století. V současné době patří do sbírky i Madona z Kolenců,34) jenž stávala v místní kapli a do muzea se dostala v roce 2000. V odborné literatuře nebyla dřevořezba téměř zmiňována.35) Madona s dítětem usazeným v ohybu levé paže je zachycena v mírném lukovitě prohnutém postoji. Téměř celou postavu zahaluje plášť přetažený z pravého na levý bok. Na levém boku šat splývá v přirozených a plasticky plných kaskádovitých záhybech, v pravé části se tvoří hluboký trojúhelníkovitý záhyb s hadovitými a lomenými řasami uvnitř. Stejné klikaté záhyby řasí látku i na pravé paži. Vzpřímeně sedící dítě je zachyceno s jablkem a s křížem v levé dlani a se vztaženou pravicí. Madona z Kolenců typově a v širším rámci i časově patří k velké skupině jihočeských světic a madon, jako jsou například Kájovská madona, Madona z Kamenného Újezda, Madona ze Střížova, Madona z Majdaleny, Magdalena z Černic.36) Tyto práce pravděpodobně vznikly kolem poloviny

160

15. století. Dřevořezba z Kolenců v sobě spojuje znaky, jenž jsou stále blízké tradici krásného slohu s prvky charakteristickými pro druhou polovinu století. Splývavé záhyby na levém boku mají tvar a oblost blízkou „měkkému“ stylu, stejně tak hluboký trojúhelníkovitý záhyb. Tradiční je i hieratické vzezření dítěte. Naproti tomu nahodile lomené řasy na pravém boku a pravé paži jsou typické pro období pozdní gotiky. Typově velmi blízký soudobým jihočeským dílům je oválný jemný obličej Madony. O dřevořezbě z Kolenců se při této zběžné charakteristice dá říci, že vznikla ve stylově ještě nevyhraněném období kolem roku 1450, snad již ve 40. letech, přičemž některé formální prvky vycházejí z pozdní etapy krásného slohu. Další prvky, jako je „pomačkaná“ drapérie, vytrácející se plasticita, narovnávající se osa figury a s tím spojená celková vertikalizace, však soše dodávají vzhled již velmi se vzdalující formální kráse a vyváženosti madon z první třetiny 15. století. Spolu se vzhledem se změnila i obsahová část sochy a její působení na diváka. Jednou z nejzajímavějších dřevořezeb sbírky je torzo Ukřižovaného,37) původně pocházející z muzea ve Slavonicích, které do sbírek hradeckého muzea přešlo až v polovině 80. let minulého století. V uměleckohistorické literatuře mu téměř nebyla věnována pozornost. Krátce torzo zhodnotil jen J. Sedlář, když jej stylově zařadil mezi plastiky ovlivněné Kefermarktským oltářem, a dobu jeho vzniku tak určil na konec 15. století.38) Krásnoslohový typ Ukřižovaného, vytvořený v závěru 14. století, natolik pevně zakořenil v jihočeské tradici, že v různě modifikovaných podobách se v tomto regionu objevuje i po celé následující století. S postupným vzdalováním od klasické fáze slohu se však začínají objevovat i expresivnější tendence. Již při prvním pohledu na torzo Ukřižovaného je proti předcházející idealizující fázi gotického umění rozeznatelný zásadní posun ve výtvarném názoru. Porovnámeli s ním kterýkoliv krucifix první poloviny století, vnímáme změnu v celkové koncepci, při níž je vertikalita, schematičnost a klidná vyváženost nahrazena expresivnější asymetrickou kompozicí, doplněnou reálnější plasticitou figury. Torzo bylo dříve umístěné ve slavonickém muzeu, a svým původem tak pravděpodobně patří na Moravu. Ta se vlivem historických souvislostí ubírala v 15. století jinými stylovými cestami než sousední Čechy. Nové rysy západního umění transformované vídeňskými dílnami se zde začaly objevovat bezprostředněji a rychleji než v konzervativních jižních Čechách. Krátké blokovité tělo s předimenzovanou hlavou je výrazně asymetricky orientováno na pravou stranu. Dokumentuje to nadlehčená pravá noha, vysunutý levý bok, od něhož se tělo naklání směrem k pravému rameni, i hluboký unavený sklon hlavy. Krásná kompaktní tělesná hmota vyznačující se hmotnou tíží je plně rozvinuta v oblý, citlivě modelovaný hrudník, jenž realisticky přechází v bederní část. Také plasticky vyvinuté nohy jsou jasně a přirozeně diferencovány. Oproti hladce tvárné modelaci těla je rozměrnější hlava formulována ostřeji, a svou lehkou expresivitou tak podněcuje napětí vycházející z celé postavy. Působivá, do sebe pohroužená tvář je určena hluboko zasazenýma, napůl přivřenýma očima, jež rámují vystupující lícní kosti a výrazné nadočnicové oblouky. Její charakter dokresluje pevný mírně zahnutý nos a měkká plně plastická

materiálie

11.2.2008 15:31

stránka 161

(K-černá plát)


ústa. Svébytnou individualitu a citovost dodávají tváři bolestné vrásky u vnějších koutků očí i hluboké rýhy podél nosu ztrácející se v propadlině pod lícními kostmi. Asymetrická kompozice se projevuje i na úpravě vlasů. Mezi jihočeskými díly nemá Ukřižovaný obdobu. Avšak v brněnské Moravské galerii je vystaven krucifix pocházející ze Znojma, datovaný kolem roku 1450, shodující se s muzejním torzem stavbou jednotlivých tělesných částí i způsobem modelace. Pro obě řezby je charakteristická asymetrická kompozice figury, blokovitá tělesná forma a její pevná, jasně definovaná plasticita. Blízkost řezeb je zřejmá i v jednotlivých detailech – téměř identické jsou bederní roušky s adekvátní strukturou záhybů tvořící kolem těla jakýsi tuhý obal, který je svou formou již velmi vzdálený přilnavým rouškám „měkkého“ slohu. Stejně průkazná je podoba tváří, snad jen u slavonického korpusu je výraz ve svém celku o stupeň vyhrocenější, což může být i projevem hrubšího provedení. Jediný výraznější rozdíl tak vidíme v úpravě vlasů, ale i zde je dodrženo základní rozdělení s volně splývajícím pramenem na pravém rameni. K. Chamonikolasová39) zařadila brněnského Ukřižovaného do okruhu prací ovlivněných vídeňským Jakubem Kaschauerem. Do stejného stylového okruhu patří pravděpodobně i torzo ze Slavonic, vzniklé v době kolem roku 1460. Reliéfní dřevořezba sv. Apolonie40) pochází, stejně jako sv. Anna Samotřetí a Madona, z bývalého minoritského kláštera a do muzejní sbírky byla převedena v 70. letech minulého století. Dřevořezbu zpracoval J. Müller ve své nepublikované diplomové práci.41) Časově ji zařadil do třetí čtvrtiny 15. století, konstatoval, že drapériové schéma je známé již ze sochy Marie ze sv. Majdaleny, ale sama její výtvarná struktura je pokročilejší a má daleko blíže ke sv. Barboře ze Suchdola nebo k asistenčním postavám Vyšebrodské kalvárie. Reliéfní dřevořezba zachycuje světici s nástrojem jejího mučení v pravé ruce. Štíhlá postava uzavřeného obrysu je jen mírně prohnutá do oblouku, kulatou a jemnou, ale nevýraznou tvář lemují vlasy volně spadající na ramena, kryté vysokou korunou. Sv. Apolonie je oděna do vysoko přepásaného šatu členěného vertikálními záhyby, které na soklu vytvářejí tvarově bohatší útvar. Takto uspořádané roucho bylo v módě od šedesátých let 15. století a objevovalo se i na počátku století následujícího. Jednoduchou drapérii doplňuje na hrudi sepnutý plášť, jehož levý cíp si světice přidržuje před tělem oblíbeným gestem pozdní gotiky. Plášť tak na levé straně vytváří ploché, mísovité řasy a jeho lem, po celé délce ohrnutý, vertikálně splývá v jednoduchém záhybu. Na pravé straně plášť padá, lehce přeložený přes pokrčenou ruku, kolmo k zemi. Tento kompoziční typ je v oblasti jižních a západních Čech velmi rozšířen a v podstatě se v různých variantách udržuje až do konce gotického slohu. Reliéfní podoba sv. Apolonie poukazuje na její možné původní umístění v arše. Napovídá tomu i kompozice figury zřetelně orientovaná na jednu stranu. Ve starém soupise uměleckých památek42) je zmínka o nápadné podobě sv. Apolonie s postavou světice stejné ikonografie, vypodobněné v Graduálu bratrstva literátů.43) Graduál je zdobený převážně rostlinným ornamentem, na třech místech jsou však i menší figurální motivy. Jedním z nich je postava sv. Apolonie, namalována s postavou donátora a jeho znakem. Světice drží v pravé ruce svůj atribut a v le-

Obr. 7: Ukřižovaný ze Slavonic (Muzeum Jindřichohradecka).

vé palmovou ratolest, kterou žehná klečící postavě před sebou. Členění jejího šatu má podobný rozvrh jako muzejní dřevořezba, pouze zrcadlově obrácený. Podobá se jí též kulatým obličejem, malými rty, vysoko posazeným obočím a dlouhými vlasy splývajícími po ramenou. Výrazně odlišná je však modelace drapérie, kdy plochu přetaženého pláště člení ostře zalomené záhyby, oblíbené v malbě posledních dvou desetiletí 15. století. Malovaná figurka v graduálu je provedena jednouše a hrubě, volnou inspirací sochou sv. Apolonie však nelze úplně vyloučit. Mohlo by to poukazovat i na oblibu této světice v tehdejším prostředí Jindřichova Hradce. Trůnící Madona44) byla součástí sbírky již v roce 1935.45) Do uměleckohistorické literatury ji poprvé uvedl A. Kutal a ve své práci se jí věnoval i J. Müller, který vyzdvihl řezbářův smysl pro trojrozměrnost hmoty i plasticitu tvaru.46) Nevelká trůnící Madona je práce lidovějšího charakteru reflektující v sobě stopy švábského umění, které mělo na jihočeskou oblast ve třetí čtvrtině 15. století silný vliv. Před-

161

materiálie

11.2.2008 15:31

stránka 162

(K-černá plát)


Obr. 9: Trůnící Madona (Muzeum Jindřichohradecka).

Obr. 8: Sv. Apolonie (Muzeum Jindřichohradecka).

stavuje sedící Pannu Marii s nahým dítětem posazeným na levé noze. Horní část jejího těla je výrazně vysunutá doprava, a svou kompozicí tak připomíná krásnoslohové sedící postavy. V jejím esovitém prohnutí však není ani stopy po plynulé elegantnosti, celé tělo jen ustrnulo v umělé póze. K domácí tradici odkazuje hieraticky pojaté dítě, které typově připomíná Ježíšky Madony z ambitu a sv. Anny Samotřetí. Panna Marie je oděna do spodního, pod prsy přepásaného šatu členěného vertikálními záhyby, přes který má přehozený otevřený a jen na hrudi okrouhlým límcem spojený plášť. Jeho pravý lem spadá na podstavec v typické kolmici. Tento motiv je charakteristický pro jihoněmeckou a podunajskou sochařskou tvorbu druhé čtvrtiny 15. století, a přibližně od 40. let se objevuje i v jihočeském umění. Plášť na této straně je po celé své délce členěný hlubokými svislými záhyby. Na pravém, přes nohy přetaženém dí-

162

lu pláště je záhybové schéma uspořádané do prolamovaných trojúhelníkovitých útvarů. Takto pojatá drapérie má obecnější charakter, běžně se objevuje v domácí, švábským uměním poznamenané produkci a její dozvuky na konzervativněji laděných dílech najdeme v jižních a západních Čechách i na konci 15. století. Důležitým rysem řezby je hluboké probrání hmoty. Řezbář se snažil o co největší trojrozměrnost. Z tohoto důvodu též vysunul horní polovinu trupu a mírně ji pootočil. Na pravém boku pod Madoninou rukou vznikla hluboká jímka, trojúhelník mezi koleny je probrán několika konkávními ploškami, tuhé záhyby jsou vysoko vytažené. Bohatou plasticitu povrchu tak dotváří i modelace světlem a stínem. Jak upozornil J. Müller, velmi blízká muzejní soše je sedící Madona z Laufenu v Horním Bavorsku, která má obdobné krystalické útvary mezi koleny.47) Obličej Mariiny příliš velké hlavy, stejně jako typ dítěte, obecně vychází z domácí krásnoslohové tradice. Podobný lidovější charakter tváře, vyznačující se oválným tvarem, vysokým vypouklým čelem, výraznými víčky a malými ústy, je typický pro velké množství jihočeských madon vzniklých kolem poloviny století. Podobnou tvář má např. Madona z Boletic, či Madona ze Střížova.48) Tato drobná soška zcela zapadá do jihočeské výtvarné produkce třetí čtvrtiny 15. století. Spojuje v sobě jak domácí

materiálie

11.2.2008 15:32

stránka 163

(K-černá plát)


tradici zachycenou ve fyziognomických typech, tak i cizí švábské vlivy odrážející se v blokovitém tvaru figury a členění povrchu. Assumpta z Mnichu49) byla do jindřichohradeckého muzea přenesena ze stejnojmenné vsi, ležící poblíž Stráže nad Nežárkou, kde zdobila oltář kaple sv. Jana Křtitele z roku 1821. Podle ústní tradice však pochází přímo z Jindřichova Hradce. J. Homolka ji do literatury uvedl jako již zcela pozdně gotickou, švábsky orientovanou sochu, zajímavou horizontální polohou dítěte a trojicí andílků na soklu.50) J. Müller ji považoval za výjimečnou a v jižních Čechách i částečně izolovanou předgerhaertovskou práci.51) Korunovaná madona na měsíci, jedna z nejtypičtějších ikonografií jihoněmeckého a hlavně norimberského sochařství pozdní gotiky, byla pravděpodobně i oblíbeným námětem v Čechách. Dokládá to velké množství dochovaných památek v jižních a západních Čechách, kde bylo od poloviny 15. století triumfální téma Mariina Nanebevzetí zpracováváno nejen v deskové a knižní malbě, ale ve zjednodušené podobě též v sochařství. Hmotně kompaktní a těžká socha Assumpty je charakteristická svým strnulým pohybem nakročené pravé volné nohy a diagonálně drženým dítětem nad nosnou nohou. Socha se vyznačuje hladkým obrysem a drapérií, jejíž kompozice opakuje ustálené schéma. Plášť sepnutý pod krkem se na prsou rozevírá, obtáčí pravou ruku a jeho cíp je přidržován Mariinou levicí pod tělem dítěte, spodní přepásaný šat pročleňují svislé záhyby. Na svrchním plášti je zvýrazněný trojúhelníkovitý útvar, tvořený vysoko vytaženou ztuhlou diagonálou vlásnice a masivními meandrovitými záhyby, posunutý k pravému boku sochy. Záhyby nad volnou nohou jsou hrubě řezány, někde je jejich podoba hmotnější, jinde zase přecházejí do tenkých a ostrých řas. Stejnou formu má také drapování na levém boku pod paží Panny Marie a na obou rukávech, kde jsou zvláště výrazné záhyby zalamující se téměř v pravém úhlu. U „plechovitě“ působící drapérie MaObr. 10: Assumpta z Mnichu (Muzeum Jindřichohradecka). dony je již naznačeno oddělování svrchního šatu od kompaktního jádra sochy. Jedná se o pozdně gotický princip, který je doplněn i dalšími pozdními motivy. Do výrazového slovníku druhé poloviny století patří horizontální přeložení okraje pláště, sklouzávající velké vertikální záhyby na levé straně sochy, jenž spolu s přísně ukončeným pravým bokem zpevnily její celkový účinek i nadzdvižení spodního lemu. Přes novou pozdně gotickou formu se takovéto drapériové schéma, s vlásničkou posunutou k pravé noze, často objevovalo již v krásnoslohovém sochařství. Vycházelo však ještě ze starší tradice, z tradice poklasických madon první poloviny 14. století. K velké skupině tohoto kompozičního typu patří i další jihočeské sochy: například o něco starší Madony z Kamenného Újezda a ze Střížova, či Madona z Kájova.52) Stejnou osnoObr. 11: Assumpta z Mnichu, detail půlměsíce s polopostavami andělů (Muzeum Jindřichohradecka). vu dodržuje i další hradecká so-

163

materiálie

11.2.2008 15:32

stránka 164

(K-černá plát)


Obr. 13: Pieta z Panské ulice, detail hlavy Panny Marie (Muzeum Jindřichohradecka).

Obr. 12: Pieta z Panské ulice (Muzeum Jindřichohradecka).

cha – Madona z františkánského kláštera. Podobně na tuto dobu nezvyklá, skoro horizontální poloha dítěte odkazuje hlouběji do minulosti, obecněji až ke klasické fázi krásného slohu. Celková forma sochy je výrazně poznamenána cizími vlivy, a to hlavně švábským uměním. Ve Švábsku a vůbec v celé oblasti jižního Německa a přilehlého rakouského Podunají byl od doby krásného slohu hojně zpracováván sochařský typ madony. Zálibu v mariánské tématice sdílelo také jihočeské umění, které téměř po celé 15. století přijímalo prvky nového umění právě z jihovýchodu Německa. Jednou z nejvýznamnějších osobností, jenž dokázala dlouhodobě ovlivnit oblast střední Evropy, byl ulmský Hans Multscher (kolem 1400 –1467). Za mnoha díly jižních a západních Čech, třebaže často zrustikalizovanými, cítíme monumentální působivost jeho umění. Znaky související se švábským uměním vykazuje i jindřichohradecká dřevořezba. Je to hlavně typická hmotnost rozložená po celém tvaru a vůbec celková robustnost figury, dále hladký obrys a jednoduchost linií. Ke Švábsku odkazuje i Madonina nezvyklá, svébytným realismem upoutávající tvář, zcela se vydělující z domácí tradice líbezně pojatých obličejů. Z domácí jihočeské produkce je soše blízká Madona z okolí Vítkova Kamene.53) Jde opět o podsaditou robustní

164

figuru dosti statické kompozice, jejíž struktura drapérie se mnišské podobá výraznou, masivně provedenou řezbou. Obě sochy mají téměř identický typ dítěte a jeho umístění. Jindřichohradecká Assumpta se vyznačuje velkou dávkou hieratičnosti. Tento rys, spolu s polopostavami andělů v Madonině půlměsíci, může odkazovat i na konzervativnější směr v jihoněmeckém umění, na sochařství norimberské. Motiv andělů doprovázející Assumptu se v jihočeském oblasti příliš často neobjevuje, v sochařství je to snad jediný dochovaný příklad.54) Zcela stejného typu jsou však andělé Assumpty z oltáře velmistra Pulchnera, což je pravděpodobně přímý import z Norimberku.55) Assumpta z Mnichu zaujímá v jihočeském předgerhaertovském sochařství významné místo, reprezentuje konzervativněji laděné, švábským uměním ovlivněné dílo a dokazuje dlouhé, až do třetí čtvrtiny 15. století trvající působení Multscherovy tradice. Další dřevořezbou v chronologické posloupnosti muzejní sbírky je Pieta,56) která pochází z výklenku domu č. 133/1 v Panské ulici v Jindřichově Hradci. Na toto nevšední dílo upozornil J. Homolka, přičemž poukázal na její ovlivnění pokročilejšími slohovými proudy pronikajícími do střední Evropy z Nizozemí.57) Sousoší z Panské ulice patří mezi piety tzv. burgundského typu. Charakteristickým znakem těchto piet je dopředu natočené Kristovo tělo s bezvládně visící paží. Hmotné a kompaktně cítěné hradecké sousoší, charakteristické svou kuželovou kompozicí, připomíná jednoduchým tvarem i těžkopádností kamenosochařské práce. Téměř celou sedící Mariinu postavu zahaluje volně splývající plášť přetažený i přes klín. Pravé koleno kryje souvislá plocha členěná oblými, málo výraznými řasami, koleno levé, dozadu ustupující nohy se ztrácí mezi tvrdě formulovanými míso-

materiálie

11.2.2008 15:32

stránka 165

(K-černá plát)


vitými záhyby. Podobně graficky ostré a přísné trojúhelníkovité záhyby jsou i na pravém boku figury. Pozornost upoutává Mariin nevšední obličej, lemovaný rouškou a přes hlavu přetaženým pláštěm. Celý její výraz je pohroužen do tichého bolestného smutku, není v něm ani stopy po typizovaných truchlících obličejích krásného slohu. V široce rozvinutém obličeji jsou zasazené ostře řezané, blízko sebe posazené oči s těžkými přivřenými víčky a nad nimi je plasticky naznačená povislá, unavená kůže, orámována výrazným rovným obočím. Osobitost výrazu dobře vystihuje i rovný nos s pěkně modelovaným chřípím, ostře formulovaná pravidelná ústa s výraznějším spodním rtem a vertikální rýhy nad nimi. Autor této tváře byl jistě ovlivněn realistickým západním uměním. Velmi působivé a výmluvné je též Kristovo uvolněné tělo, ležící v matčině klíně v mírně diagonální poloze, s nepřirozeně zvrácenou hlavou, která je opřena o Mariinu paži. Při výrazně zkrácených rozměrech a v kontrastu s velkým objemem sedící figury působí tělo téměř nehmotně. Přes tuto pomyslnou hmotovou abstraktnost jsou jednotlivé tělesné partie zřetelně, i když stále dost jednoduše tvarovány, což se projevuje především u modelace končetin a u expresívně vystupujícího hrudníku, který je však poškozen, a částečně tak ztrácí na přesvědčivosti. Plošně pojaté perizonium je stejného typu jako u torza Ukřižovaného. S podobně tvrdě formulovanými záhyby jako na Mariině drapérii se ve středoevropském umění třetí čtvrtiny 15. století setkáváme často. Je charakteristické zejména pro švábské umění, které v této době, jak už bylo několikrát zmíněno, ovlivňovalo jihozápadní region Čech.58) Při bočním pohledu na sochu nápadně vystoupí její neplasticky cítěný profil. Chybí mu objem i lehkost provedení, vlastnosti, které očekáváme při pohledu na Mariinu tvář zepředu. Proto není vyloučeno, že dřevořezba mohla být zhotovena podle grafické předlohy. V českém prostředí byl tento typ piety zřejmě oblíben. Z poslední třetiny 15. století se zachovalo několik příkladů, které byly propojeny společným slohovým pozadím nizozemského, respektive dolnorýnského umění. Příkladem může být Pieta z kostela sv. Jakuba na Starém Městě pražském, dále Pieta z kostela sv. Ducha tamtéž a z jihočeské oblasti například Pieta z Bednárce, vzniklá někdy na sklonku století.59) Všechny tyto práce jsou charakteristické uzavřeností obrysu, statickým pojetím plastických objemů a z toho vyplývající formální jednoduchostí.60) Hradecké řezbě nejbližší je pak Pieta od sv. Ducha. Horní poloviny obou sousoší se vyznačují těžkým blokovitým pojetím a hladkou kuželovou kompozicí, též typ měkce modelované tváře s nepřítomným pohledem zastřeným přivřenými víčky a malými ústy vychází ze stejného stylového zázemí. Uvedené rysy spoluvytvářejí silnou citovou výrazovost obou piet. Přes určitou formální nevyváženost patří Pieta z Panské ulice, zhotovená pravděpodobně ve třetí čtvrtině 15. století, k nejdůležitějším muzejním exponátům. Neobyčejně silný výraz bolesti a tichého odevzdání, odrážející se v Mariině tváři, kombinovaný s rozměrově neskutečnou postavou Krista dítěte, dává soše monumentalitu, kterou u soudobých prací stejného typu v Čechách nenalézáme. Jen uvedená Pieta od sv. Ducha je hloubkou svého výrazu naší soše blízká i když po formální stránce více čerpá z domácího prostředí. Sv. Barbora61) pochází z poutního kostela stejného zasvěcení, který stával asi 6 km od Jindřichova Hradce, po-

Obr. 14: Sv. Barbora (Muzeum Jindřichohradecka).

blíž vsi Děbolína.62) V odborné literatuře tato zajímavá řezba nebyla uvedena. Světice na první pohled upoutá svým zvláštním osobitým obličejem s krátkým účesem, který nemá v soudobém jihočeském sochařství bližší příbuznost. Oproti hlavě je základní schéma figury pojato dosti tradičně a výrazně se neodlišuje od podobných pozdně gotických prací. Postoj světice je určen gestikou uvolněné levé nohy a mírným předklonem hlavy. Svrchní plášť, jehož trojúhelníkovitý cíp přetažený před tělem rozrušuje množství prolamovaných záhybů, překrývá větší část postavy, avšak téměř vůbec neodráží její tělesnost. Spodní tunika modeluje tělo o něco ví-

165

materiálie

11.2.2008 15:32

stránka 166

(K-černá plát)


Obr. 15: Sv. Anna Samotřetí z Děbolína (Muzeum Jindřichohradecka).

ce. V pase jednoduše přepásaná, členěná do přirozených, i když hrubých vertikálních záhybků, těsně obepíná levou pokrčenou nohu. Hladkou plochu nohy lemuje po jedné straně Barbořin hlavní atribut – vysoká věž, a po straně druhé měkce splývající křivka pláště, která se v jednom místě stáčí do „uchovitého záhybu“. Tento motiv je spojován s jihoněmeckým, respektive švábským pogerhaertovským sochařstvím konce 15. století. Právě tato část spolu s podobně formulovaným ohrnutým okrajem nad levou špičkou nohy dynamicky obohacuje a zmalebňuje jinak spíše graficky pojatou drapérii. Úzké rovné rukávy tuniky jsou, jak je v závěru gotiky obvyklé, pravidelně rytmizovány vrstvenými příčnými záhyby. Též lichoběžníkovitý výstřih na hrudi, zdobený plochým lemem se v poslední třetině století často používal na ženských oděvech. V celkovém pojetí figury je patrná starší, tradičnější složka švábská, projevující se jak v základním rozvržení

166

drapérie, tak i v charakteristickém gestu levé ruky, které je pro rozsáhlou, multscherovsky orientovanou tvorbu typické. Na řezbáře sv. Barbory mohl zprostředkovaně působit i mladší směr, jenž se ve střední Evropě rozšířil spolu s uměním Nikolase Gerhaerta.63) Odraz tohoto vlivu můžeme v rustikálnější podobě sledovat i na hradecké dřevořezbě, konkrétně na drapérii světice. Snaha o prostorový rozvin drapérie je patrná v převrácené látce trojúhelníkovitého cípu pláště, v dynamické křivce jeho lemu i v ohrnutí pláště a jeho nálevkovitých záhybech pod levou paží světice. Přes tyto náznaky prostorovosti je však drapérie celkově zpracována spíše plošně, místy až kaligraficky. Patrné je to hlavně ve zřasení cípu. Obličej světice není pro soudobé české umění typický. Trojúhelníkovitá tvář s podbradkem přecházející v silný krk se vymyká tradičně líbezným obličejům místních madon a světic. Přesto tato tvář s osobitými rysy nepostrádá půvabu. Sv. Anna Samotřetí64) stávala v barokní kapli Nanebevzetí Panny Marie v Děbolíně. V odborné literatuře zůstala tato nepříliš kvalitní a spíše konzervativně pojatá socha téměř nepovšimnuta, pouze J. Fajt ji spojil se sv. Annou Samotřetí, původem z katedrály sv. Víta.65) V obecné stylové rovině je obě přiřadil k plastikám ovlivněným švábským uměním, konkrétně ulmským Michalem Erhartem. Anna je zobrazena v konvenční ikonografii s dětmi v náručí. Je charakteristická uzavřeným obrysem a výrazným rozměrovým zkrácením; snad právě svou neproporčností působí loutkovitým dojmem. Strnulou statičnost nenarušuje ani gestika pravé nohy tvořící střed drapériové kompozice, ve které převládají diagonály. Je zde patrná snaha o pružnost a napětí, což se projevuje ve střídání dlouhých diagonálních záhybů a příčných řas tvořících rámec pro hladký oblý tvar pokrčeného kolena. Podtrhuje to i hlubší probrání hmoty v některých místech. Výsledek je příliš těžkopádný, pravděpodobně byla jen mechanicky okopírována kvalitnější předloha. Obdobná drapériová schémata se zvýrazněnou volnou nohou v trojúhelníkovitém cípu pláště, mísovitými záhyby nad touto nohou a dlouhými šikmými řasami byla ke konci století obecně rozšířená. Rustikální Annina tvář s ještě mladistvými rysy je bez jakéhokoliv výrazu, podobně jsou zpracovány i obličeje obou dětí. Sv. Anna Samotřetí z pražské katedrály je hradecké dřevořezbě kompozičně velmi blízká. Obě spojuje těžkopádná statuárnost provázená uzavřenou obrysovou linií. V hlavních rysech se shoduje rozvrh drapérie i některé detaily, u obou se výrazně uplatnil motiv pokrčené volné nohy konvexně vystupující z nařasené drapérie. Odlišný je však jejich plastický účinek. Pražská Anna je modelovaná měkčeji, přechody mezi vybranými plochami a vytáhlými hřbety řas jsou pozvolné, nevytvářejí tak ostré a hluboké stíny. Měkké světelné efekty kolem hladké plochy vypouklého kolena a mezi trojúhelníkovými záhyby na boku figury spíše jen podtrhují její „malířtější“ pojetí. Naopak u hradecké sochy je vše o stupeň ostřejší, celkově jasnější profilaci dokreslují i vertikály na bocích, které stroze uzavírají její obrys. Uvedené kompozice – s typickým uzavřeným vejčitým obrysem, tvrdým kontrapostem, bohatěji zřaseným pláštěm a zejména příčnými záhyby nad pokrčeným kolenem – se v posledním desetiletí 15. století často objevují ve Švábsku, Bavorsku, Rakousku i Čechách. Jejich původ lze hledat v konzervativním švábském sochařství závěru století.

materiálie

11.2.2008 15:32

stránka 167

(K-černá plát)


Nejzajímavější řezbou sbírky je Sv. biskup,66) který někdy bývá podle atributu ďábla představován jako sv. Prokop. Jak se socha do muzea dostala, není příliš jasné, jisté však je, že zde byla umístěna již v období první republiky.67) Dřevořezba byla prezentována na výstavě jihočeské pozdní gotiky na Hluboké v roce 1965. Její katalogové číslo zpracoval J. Homolka, který v souvislosti s touto sochou a též s hradeckou Madonou se špulířským erbem, naznačil možný umělecký vliv Vídně na Jindřichův Hradec.68) Poukázal na světcovu osamocenost v rámci jihočeského umění a určitou podobnost s Pilgramem a vídeňským sochařstvím. Podobně řezbu charakterizoval i v publikaci o pozdně gotickém umění v Čechách.69) Zajímavá socha světce s výrazným pevně modelovaným obličejem je nejznámějším dílem muzejního souboru gotické dřevořezby. Do roku 1990 byla zapůjčena v Alšově jihočeské galerii na Hluboké. Klidná, čistě goticky cítěná figura se zvýrazněným levým pokrčeným kolenem je oděna do řeholního hábitu, v jehož jednoduchém členění jsou v přísném pravidelném stylu zastoupeny vertikály, horizontály i diagonály. Její pravidelný obrys téměř opisuje obdélník. Celkovou strohost navíc zesiluje i abstraktně pojatá drapérie neodrážející v sobě tělesné jádro figury. V protikladu ke konvenčnosti drapérie je postavena hlava s téměř renesančním charakterem tváře. Zdá se, že svým osobitým charakterem nepostrádajícím individualizovaných rysů překonává nejen gotický symbolismus a zavedenou typologii, ale též vyhraněný naturalismus pozdního období slohu. Široký, hladce a pevně modelovaný obličej se vyznačuje hluboko zasazenými očními důlky, graficky ostrou formulací nadočnicových oblouků, silně plasticky cítěnými lícními kostmi a propadlými tvářemi s povislou kůží. Rozhodný výraz podtrhuje ostrý nos a masitá jasně tvarovaná ústa, s plnějším nápadně předsunutým spodním rtem, která jako by nesla rys pohrdání. Spodní část obličeje uzavírá pevná brada. Řezbář zcela jistě zachytil silnou osobnost s vůlí – člověka, který zná svou cestu. Hluboké promodelování tvaru doplňuje jemná řezba vrásek ve vnějších koutcích očí a pod spodními víčky. Tvář je korunována vysokou mitrou, z pod které vyčnívá krátký, uhlazený, avšak plastický účes, sahající po uši. Tato pozoruhodná socha nemá v jihočeském pozdně gotickém umění zázemí. Určité společné rysy však vykazuje s brněnskými sochami světců od Antonína Pilgrama.70) Dominikánský světec a sv. Petr z Moravské galerie, dvě vynikající práce jednoho z posledních gotiků, jsou odborníky řazeny do Pilgramovy brněnské tvůrčí etapy, tedy do období kolem roku 1510. Hradecké soše jsou Pilgramovy postavy světců blízké nejen svými formálními znaky, jako jsou málo pohyblivá osa figur, sevřený obrys vepsaný do obdélníku, akcentace hlav v celkovém pojetí a plošná, čistě goticky chápaná drapérie, ale též umělcovou, snad podvědomou snahou vyjádřit rozpolcenost doby, ve které je počínající zájem o lidskou individualitu stále ještě svázán středověkými konvencemi. Tato rozpolcenost je velmi dobře vyjádřena kontrastem reálně a měkce zpracovaného obličeje, oproti abstraktní drapérii. Antonín Pilgram i neznámý autor Sv. biskupa již překonali typizaci, patřící k základním rysům středověkého umění. Společná je u obou snaha po dosažení osobitosti ve výrazu tváře. Pro názornost můžeme s oběma sochaři porovnat ještě jednoho velkého pozdně gotického re-

Obr. 16: Sv. biskup (Muzeum Jindřichohradecka).

alistu – Tilmana Riemenschneidra. Jeho asketické tváře biskupů jsou poskládané z velkého množství anatomických detailů, chybí jim však osobitost. Riemenschneider pracuje se zavedenými typy, netvoří zevnitř, z jádra hmoty, pracuje více povrchově. Též u Antonína Pilgrama cítíme za bohatými liniemi vrásek, obloučků a propadlin v tváři pozůstatek gotického dekorativismu, jeho expresivní naturalismus však každým detailem obličeje směřuje k co největší charakterizaci postavy. Tvář hradeckého světce je zcela jiná – pevná, téměř renesančně klidná a vyrovnaná. Podobným způsobem staví Antonín Pilgram i řezbář Sv. biskupa drapériové schéma. V jejich kompozicích převládají vertikální linie, jenž jsou na některých místech rázně přerušené parabolami. Každá takto tuhá, zcela goticky cítěná drapérie podtrhuje rukopis svého tvůrce, který se však nejzřetelněji odráží ve tvářích. Brněnská roucha světců jsou pohyblivější, mají expresivnější výraz, oproti tomu

167

materiálie

11.2.2008 15:32

stránka 168

(K-černá plát)


Stylová podobnost konkávně vybraných ploch přibližuje hradeckého sv. Václava pozdní tvorbě Mistra Oplakávání ze Žebráku, obecněji např. českobudějovické Svaté Trojici nebo dvojici svatých Janů z Národní galerie. U sv. Jana Evangelisty se ve spodní části drapérie objevuje stejný motiv dovnitř přeloženého cípu pláště. Velkorysý dramatický rozvrh drapérie s výrazně dynamickými liniemi připomíná i práce vycházející od norimberského Veita Stosse, pro jehož drapériové kompozice je typická rafinovaná forma, vyznačující se „barokním“ pohybem a ornamentalizací.

Obr. 17: Sv. biskup, detail obličeje (Muzeum Jindřichohradecka).

hradecká drapérie je zase kompaktnější, hladší, přísnější a abstraktnější. U drapérií brněnských světců rozpoznali Albert Kutal71) i další badatelé vliv Hanse Syfera. Podíl švábské složky – kromě vlivu vídeňského „renesancujícího“ sochařství – je u Sv. biskupa rovněž pravděpodobný. Poslední gotickou sochou ve sbírce je sv. Václav,72) který byl do Hradce přenesen z fary ve Strmilově v roce 1901.73) Dřevořezbě, jenž patří v rámci jihočeského umění spíše k průměrnému a konzervativně laděnému dílu, nebyla v odborné literatuře téměř věnována pozornost, kromě starého soupisu památek je uvedena již jen v soupise z roku 1977, kde je datována mezi léta 1520 –1530.74) Socha sv. Václava představuje světce ve vévodské čapce a v rozevlátém plášti, který odkrývá brnění tzv. maxmiliánského typu.75) Kromě čapky se nezachovaly osobní atributy, avšak gesto rukou naznačuje, že světec držel v levé ruce praporec a v pravé štít. Mírné natočení horní části postavy vychází z lehkého nakročení pravé nohy, kterou zakrývá zřasená drapérie pláště. Tělesné proporce jsou útlé a protáhlé. Podlouhlý tvar má i hladká, nepropracovaná a nevýrazná světcova hlava s unaveně působícím obličejem, jenž svým typem zapadá mezi jihočeské obličeje pozdní gotiky. Rozestřený a poněkud neskutečný vzhled tváře podtrhuje i do dálky upřený pohled. V ostrém protikladu ke klidnému výrazu a postoji světce je položena expresivní a dynamická drapérie pláště, která se stáčí kolem světce do fantaskně zformovaných záhybů. Drapérie je členěna velkými vybranými plochami ohraničenými úzkými hřbety řas. Na jednom místě se řasy pavoukovitě rozebíhají, jinde zase látku nadouvají, a ta měkce pokrčená spadá na podstavu. Neobvyklý motiv vytváří drapérie u rozkroku, kde se stáčí do ornamentální růžice. U levého boku figury se přehozený plášť hluboce otevírá, nedosahuje až k podstavci a jeho cíp se ohýbá dovnitř.

168

Gotické dřevořezby z jindřichohradeckého muzea mají různou výtvarnou úroveň. Soubor zahrnuje práce spíše lidovějšího charakteru – sv. Anna Samotřetí z Děbolína i práce kvalitnější – Vzkříšený Kristus, či stylově významnější – korpus Krista ze Slavonic, Pieta z Panské. U výtvarně nejhodnotnější sochy Sv. biskupa je řezbářská zručnost navíc doplněna stylovou osobitostí. Formální a časová různorodost řezeb, zároveň ale jejich časové ohraničení přibližně do období jednoho století, umožňuje alespoň obecně charakterizovat hlavní stylové proudy působící na tuto oblast Čech. Nejstarší vystavená díla vycházejí ze silné tradice krásného slohu. Do této skupiny patří Vzkříšený Kristus, Madona a sv. Anna Samotřetí z minoritského kláštera. Jako o něco mladší se jeví drobná, intimně laděná Pieta, která však v sobě stále nese výrazný krásnoslohový odkaz. U prací vzniklých kolem poloviny 15. století je již patrný cizí stylový vliv. Drobný reliéf s Kalvárií a hlavně torzo Krista ze Slavonic dokládají ovlivnění rakouským, respektive vídeňským uměním. Tyto vazby umožňovala poloha města, kterým procházela zemská stezka z Prahy do Vídně. Rovněž z geografické polohy celého panství pánů z Hradce, jenž se rozkládalo v jihovýchodních Čechách a na jihozápadě Moravy, vyplývaly vazby na Dolní Rakousko. Do třetí čtvrtiny 15. století spadá nejvíce dřevořezeb muzejní sbírky, v jejich výrazu již převládla pozdně gotická forma. Jedná se o Trůnící madonu, sv. Apolonii a Assumptu z Mnichu. Na těchto dílech je patrný silný vliv švábského sochařství. Jednotlivé řezby se obecně vyznačují jednoduchým tvarem a ostře zalomenými záhyby, stále jsou však svázány i s domácí tradicí, což dokládají některé obličeje madon a světic (sv. Apolonie, Trůnící madona) i figury dětí (u Ježíšků se opakuje stále stejný typ tváře – Madona a sv. Anna z minoritského kláštera, Trůnící madona, Assumpta). Na závěr této periody můžeme zařadit i Pietu z Panské ulice, která svou realistickou složkou asi nejzřetelněji odráží vliv západního umění. Poslední dvě desetiletí 15. století jsou v muzejní sbírce

materiálie

11.2.2008 15:32

stránka 169

(K-černá plát)


zastoupena díly spíše průměrnými, pozoruhodná je však socha sv. Barbory, která patří do dynamického stylu 80. let. Závěrečná fáze středověkého umění je pak představena dvěma protikladnými směry. Sv. biskup reprezentuje směr, jenž má svou snahou o individualizaci, a v tomto případě i modelací obličeje již blízko k renesančnímu pojetí sochy. Druhou expresivní a charakterově zcela gotickou linii zastupuje sv. Václav ze Strmilova. POZNÁMKY 1) V. Denkstein – F. Matouš, Jihočeská gotika. Praha 1953; J. Homolka, Plastika, in: Jihočeská pozdní gotika (1450 –1530), Hluboká 1965; J. Müller, Jihočeská plastika pozdního krásného slohu 1420 –1470, diplomová práce na FFUK. Praha 1975. 2) Příspěvek je shrnutím diplomové práce, která vznikla v Semináři dějin umění Masarykovy univerzity; srov. H. Hermanová, Gotické dřevořezby v Městském muzeu v Jindřichově Hradci (diplomová práce). Brno 1998. Záměrem tohoto příspěvku je představit muzejní soubor odborné veřejnosti, seznámit ji se základními údaji a charakteristikou jednotlivých dřevořezeb. Nad rámec diplomové práce je v článku uvedena pouze Madona z Kolenců, která je součásti sbírky od r. 2000. Článek si neklade ambice o konečné časové a slohové zařazení soch gotického umění. Jeho význam spočívá v tom, že přináší úplný přehled konkrétního sbírkového materiálu muzea, který je charakteristickým příkladem regionální sbírky, kde najdeme sochy průměrné úrovně i sochy, které svými kvalitami spoluvytvářejí obraz českého a do určité míry i středoevropského sochařství. 3) Dřevo, v. 76 cm, vzadu opracováno, původní polychromie na drapérii, chybí pravé předloktí a levá ruka, drobnější poškození obličeje. 4) A. Kutal, České umění gotické I. Praha 1949, s. 73; V. Denkstein – F. Matouš, o. c. v pozn. 1, s. 53; J. Homolka, o. c. v pozn. 1, s. 130; J. Müller, K charakteru výtvarné kultury Českého Krumlova v letech 1420 až 1470, Umění 1985, s. 524. 5) V. Denkstein – F. Matouš, o. c. v pozn. 1, obr. 17, 18. 6) V. Denkstein – F. Matouš, o. c. v pozn. 1, obr. IV. 7) V. Denkstein – F. Matouš, o. c. v pozn. 1, obr. 24. 8) Lipové dřevo, v. 106 cm, vzadu vyhloubeno, stará polychromie; restaurováno v r. 1980 V. Frömlovou. 9) Sochy pocházející z minoritského kláštera se do sbírky dostaly po roce 1971, kdy městské muzeum převzalo nad kostelem sv. Jana Křtitele s klášterem zprávu. 10) A. Kutal, o. c. v pozn. 4; V. Denkstein – F. Matouš, o. c. v pozn. 1, s. 55, kat. č. 44 na s. 96; J. Homolka, o. c. v pozn. 1, s. 125; J. Müller, o. c. v pozn. 1, s. 62, kat. č. 2 na s. 136. 11) J. Homolka, Ke stylovému původu umění Mistra Týnské kalvárie, in: Mistr Týnské kalvárie. Praha 1990, s. 11. 12) J. Homolka, o. c. v pozn. 11. s. 28, obr. 2. 13) A. Kutal, Dvě moravské „krásné madony“, Umění 1938, s. 347. 14) J. Novák, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Jindřicho-Hradeckém, Jindřichův Hradec, 1901, s. 231. Autor uvádí, že sochu nalezl v kapli sv. Mikuláše u sv. Jana Křtitele Vil. Kandler, který z piety k této soše vypracoval návrh na nový mariánský oltář v proboštském kostele, na němž měla Madona stát. Podle jeho návrhu byl oltář v r. 1856 zhotoven. 15) J. Müller, o. c. v pozn. 1, s. 62. 16) Dřevo, v. 66 cm, vzadu opracováno, zbytky staré polychromie, chybí Mariina pravá paže; restaurováno v r. 1974 M. Sukdolákovou. 17) V. Denkstein – F. Matouš, o. c. v pozn. 1, s. 56, kat. č. 46 na s. 96. 18) J. Homolka, o. c. v pozn. 1, s. 125. 19) J. Müller, o. c. v pozn. 1, s. 125. 20) Dřevo, v. 54 cm, vzadu vyhloubeno, chybí obě Kristova chodidla; restaurováno v letech 1989 – 90 M. Paurovou. Socha byla silně napadena červotočem, po závěrečné konzervaci voskem není její původní modelace zcela zřejmá. 21) A. Kutal, K jihočeské plastice doby předhusitské a husitské, in: SPFFBU, ročník II, č. 2 – 4, 1953, s. 161 a 166; A. Kutal, K problému horizontálních piet, Umění XI, 1963, s. 347. 22) J. Müller, o. c. v pozn. 1, s. 93. 23) A. Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I/1. Praha 1984, s. 258, obr. 200. 24) A. Kutal, o. c. v pozn. 21, s. 326. 25) Lipové dřevo, v. 30 cm, reliéf – zadní strana seříznuta do rovné plochy, původní polychromie, chybí vodorovné břevno kříže a obě Kristovy paže, levá Mariina paže je nově dořezána a domodelována voskem; restaurováno v letech 1989 – 90 M. Paurovou. 26) V. Denkstein – F. Matouš, o. c. v pozn. 1, s. 53, kat. č. 33 na s. 95.

Obr. 18: Sv. Václav (Muzeum Jindřichohradecka). 27) A. Kutal, České gotické sochařství 1350 –1450. Praha 1962, s. 152. 28) J. Müller, o. c. v pozn. 1, s. 92. 29) M. Štefanová, České gotické umění – vybraná díla ze sbírek v ČSR, Umění XXXV, 1987, s. 284. 30) A. Matějček, Česká malba gotická. Deskové malířství 1350 –1450. Praha 1950, obr. 208 a 222. 31) V. Denkstein – F. Matouš, o. c. v pozn. 1, obr. 32. 32) J. Fajt, Sochařství, in: Gotika v západních Čechách (1230 –1530), III, kat. č. 278, obr. 890. 33) K. Chamonikola, Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400 –1550. Brno 1999, kat. č. 139 na s. 308. 34) Dřevo, v. 89 cm, doplněna dolní část sochy (byla odříznuta v podkolení) a pravá ruka; restaurováno P. Chocholoušem v r. 2000. 35) Madona je zmiňována pouze v Uměleckých památkách Čech, sv. 2. Praha 1978, s. 81 a v krátké stati od H. Dobešové, Madona z Kolenců, Jindřichohradecký vlastivědný sborník, 2000, sv. 12. 36) A. Liška, České sochařství v době slohové přeměny kolem roku 1450, Umění IX, 1961. 37) Lipové dřevo, v. 59 cm, vzadu opracováno, chybí obě paže a nohy od kotníků, levá strana hlavy poškozena červotočem, polychromie se až na malé zbytky na nohách nezachovala; konzervováno Z. Skořepovou na počátku 90. let 20. století. 38) J. Sedlář, Několik památek pozdně gotické plastiky, Umění XVII, 1969, s. 196. 39) K. Chamonikolasová, Gotika, katalog expozice MG. Brno 1992, kat.

169

materiálie

11.2.2008 15:32

stránka 170

(K-černá plát)

H. Hermanová - Gotické dfievofiezby v jindfiichohradeckém muzeu č. 13; táž, Nová práce z okruhu Jakuba Kaschauera, in: Bulletin MG, č. 47, s. 62 – 66; táž, o. c. v pozn. 33. 40) Lipové dřevo, v. 113 cm, reliéf; restaurováno v r. 1989 M. Nečáskovou. 41) J. Müller, o. c. v pozn. 1, s. 117. 42) J. Novák, o. c. v pozn. 14, s. 193. 43) Graduál literátů je uložen ve Státním okresním archívu Jindřichův Hradec. 44) Dřevo, v. 40 cm, vzadu vyhloubeno, z větší části zachovaná stará polychromie. 45) V přírůstkové knize muzea je socha uvedena v roce 1977. Tento záznam je reinvertarizaci starého fondu a o soše se tak pouze ví, že byla součástí sbírky již v roce 1935. 46) A. Kutal, o. c. v pozn. 27, s. 117; J. Müller, o. c. v pozn. 1, s. 94. 47) W. Pinder, Die deutsche Plastik vom ausgehenden Mittelalter bis zum Ende der Renaissance II. Potsdam 1929, s. 305, obr. 281. 48) V. Denkstein – F. Matouš, o. c. v pozn. 1, obr. 27, 30. 49) Dřevo, v. 142 cm, vzadu vyhloubeno, zbytky původní polychromie; restaurováno A. Veselou v r. 1982. 50) J. Homolka, o. c. v pozn. 1, s. 125 51) J. Müller, o. c. v pozn. 1, s. 114, 115, 117. 52) A. Liška, o. c. v pozn. 36, obr. na s. 376, 377. 53) NG Praha, P7921. 54) Tento motiv byl však velmi častý v západočeské oblasti, která byla uměním Norimberku výrazně ovlivněna (např. Assumpty ze Srbice a z Pístova, viz. J. Fajt, Gotika v západních Čechách 1230 –1530, III. kat. č. 370 a 371. 55) J. Homolka, Pozdně gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I/2. Praha 1984, s. 542, obr. 395. 56) Lipové dřevo, v. 123 cm, vzadu vyhloubeno, dochovaly se jen fragmentární zbytky křídového podkladu, chybí Kristova chodidla; restaurováno v r. 1986 N. Maškovou. 57) J. Homolka, o. c. v pozn. 1, s. 128; týž, Sochařství, in: Pozdně gotické umění v Čechách (1471–1526). Praha 1985, 2. dopl. vydání, s. 202. 58) Obdobně formovaná drapérie je například u sterzinských soch od H. Multschera, in: W. Pinder, o. c. v pozn. 47, s. 334, obr. 312. 59) Pieta z kostela sv. Jakuba in: J. Fajt, Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální pozadí (1430 –1526), in: Průzkumy památek II, 1995, příloha 1, s. 22 – 24; Pieta z kostela sv. Ducha, Muzeum hl. m. Prahy; Pieta z Bednárce, AJG. 60) Tyto znaky jsou částečně potlačené u Piety z Bednárce, která v sobě již odráží dynamičtější styl konce století. 61) Dřevo, v. 117 cm, vzadu vyhloubeno, malé zbytky původní polychromie, chybí větší část rukou a koruna; restaurováno v letech 1980 –1982 K. Veselým (plastika byla silně napadena červotočem „…spojeným působením hmyzu a hub vznikly zkomoleniny tvarů záhybu rouch.“ – citováno z restaurátorské zprávy). 62) Vysvěcení kostela bylo zrušeno v r. 1789 a ke stržení stavby došlo v 50. letech 20. století, kdy socha přešla do majetku hradeckého muzea (konkrétně v r. 1953 ji muzeum převzalo od Čs. Lesů). V souvislosti s poutním kostelem se J. Novák, o. c. v pozn. 14, s. 1– 3, zmiňuje o soše sv. Barbory, která tam dříve stávala: „Neznámo kam se poděla starobylá socha sv. Barbory, i když obraz sv. Panny dle skizzy hr. Archit. Giov. B. Allibrandini r. 1696 měl býti opatřen.“ 63) L. Fischel, Nicolaus Gerhaert und die Bildhauer der deutschen Spätgotik. München 1944. 64) Dřevo, v. 62 cm, vzadu vyhloubeno, chybí obě paže Ježíška i Panny Marie. 65) J. Fajt, Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální pozadí (1430 –1526), Průzkumy památek II, 1995, příloha 1, s. 58. 66) Dřevo, v. 120 cm, vzadu vyhloubeno, malé zbytky polychromie, chybí pravá ruka a obě stuhy mitry. 67) Pod č. 2072 je v přírůstkové knize muzea zapsána gotická socha světce s mitrou, kterého darovala Emma Destinová. Jiná informace, jenž by se mohla vztahovat k řezbě, pochází z r. 1937, kdy Jan Muk zmiňuje v průvodci muzea mezi vystavenými díly i sochu sv. Prokopa. 68) J. Homolka, o. c. v pozn. 1, kat. č. 225, dále s. 148. 69) J. Homolka, o. c. v pozn. 57. 70) A. Kutal, Dvě nové práce Antonína Pilgrama, Umění, ročník IV, č. 2, 1956, s. 93 –106; K. Chamonikola, o. c. v pozn. 33, kat. č. 201 a,b, na s. 403. 71) A. Kutal, o. c. v pozn. 70; K. Chamonikola, o. c. v pozn. 70. 72) Lipové dřevo, v 160 cm, vzadu opracováno, chybí pravá ruka, částečně prsty levé ruky, atributy; restaurováno v r. 1988 M. Nečáskovou. 73) J. Novák, o. c. v pozn. 14, s. 372. 74) E. Poche, Umělecké památky Čech, sv. 1. Praha 1977, s. 620. 75) Toto brnění se používalo v první třetině 16. století a je charakteristické paprskovitými liniemi na pancíři (in: J. Chlíbec, Gotika v západních Čechách (1230 –1530), III, Praha 1996, kat. č. 443, s. 844).

170

Gotische Holzschnitte im Museum in JindfiichÛv Hradec/Neuhaus Der Beitrag ist eine Zusammenfassung der Diplomarbeit der Autorin, die im Seminar der Kunstgeschichte der Masaryk-Universität in Brno/Brünn im Jahre 1998 entstand. In dem Museum der Region Jindřichův Hradec ist eine Kollektion der gotischen Holzschnitte ausgestellt, die aus der Stadt und ihrer nächsten Umgebung, die mit der Stadt historisch verbunden war, stammen. Die Holzschnitte entstanden ungefähr im Verlauf eines Jahrhunderts und sie erfassen in einer Verkürzung die Entwicklung der Bildhauerkunst in diesem Gebiet von Böhmen, von der späten Epoche des Schönen Stils bis zum Abschluss des Mittelalters. Die ältesten ausgestellten Werke gehen von der starken Tradition des Schönen Stils aus. Zu dieser Gruppe gehören der Auferstandene Christus, die Madonna und die hl. Anna selbdritt aus dem Minoritenkloster. Als um etwas jünger zeigt sich eine kleine intim abgestimmte Pietà, die aber in sich ein ausgeprägtes Vermächtnis des Schönen Stils weiter trägt. Bei den Arbeiten, die um die Mitte des 15. Jahrhunderts entstanden, kann man schon einen fremden Stileinfluss sehen. Das kleine Relief mit dem Kalvarienberg und hauptsächlich das Torso des Christus aus Slavonice belegen die Beeinflussung von der österreichischen, respektive Wienerkunst. In das dritte Viertel des 15. Jahrhunderts gehören die meisten Holzschnitte der Museumssammlung, in ihrem Ausdruck überwog schon die spätgotische Form. Es handelt sich um die Thronende Madonna, hl. Apollonia und Assunta aus Mnich. Auf diesen Werken ist der starke Einfluss der schwäbischen Bildhauerei sichtbar. Einzelne Schnitte zeichnen allgemein eine einfache Form und scharf gekröpfte Falten aus, sie sind wohl auch mit der einheimischen Tradition immer verbunden, was einige Gesichter von Madonnen und Heiligen belegen (hl. Apollonia, Thronende Madonna) und auch Figuren der Kinder (bei den Jesuskindern wiederholt sich immer derselbe Typus des Gesichtes – Madonna und die hl. Anna aus dem Minoritenkloster, Thronende Madonna, Assunta). Zum Abschluss dieser Periode können wir auch die Pietà aus der Panská-Gasse einreihen, die durch ihre realistische Komponente den Einfluss der westlichen Kunst wohl am deutlichsten widerspiegelt. Letzte zwei Jahrzehnte des 15. Jahrhunderts sind in der Museumssammlung eher durch durchschnittliche Werke vertreten, bemerkenswert ist jedoch die Statue der hl. Barbara, die zu dem dynamischen Stil der 80er Jahre gehört. Die Abschlussphase der mittelalterlichen Kunst ist dann durch zwei gegensätzliche Richtungen dargestellt. Der hl. Bischof repräsentiert die Richtung, die ihre Bestrebung nach der Individualisierung hat, und in diesem Fall ist auch die Modellierung des Gesichtes schon nahe zur Renaissanceauffassung der Statue. Zie zweite expressive und, vas den Charakter betrifft, völlig gotische Linie vertritt der hl. Wenzel aus Strmilov.

Abbildungen Abb. 1: Auferstandener Christus (Museum der Region Jindřichův Hradec/Neuhaus, alle Aufnahmen die Autorin). Abb. 2: Madonna aus dem Minoritenkloster (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 3: Hl. Anna selbdritt aus der Nikolauskapelle (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 4: Pietà (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 5: Kreuzigung (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 6: Madonna aus Kolence (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 7: Gekreuzigter aus Slavonice/Zlabings (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 8: Hl. Apollonia (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 9: Thronende Madonna (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 10: Assunta aus Mnich (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 11: Assunta aus Mnich, Detail des Halbmondes mit den Halbfiguren der Engel (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 12: Pietà aus Panská-Gasse (Museim der Region Jindřichův Hradec). Abb. 13: Pietà aus Panská-Gasse, Detail des Kopfes der Jungfrau Maria (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 14: Hl. Barbara (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 15: Hl. Anna selbdritt aus Děbolín (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 16: Hl. Bischof (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 17: Hl. Bischof, Detail des Gesichtes (Museum der Region Jindřichův Hradec). Abb. 18: Hl. Wenzel (Museum der Region Jindřichův Hradec). (Übersetzung J. Kroupová)

21 - sommer

11.2.2008 10:37

stránka 171

(K-černá plát)


zprávy Operativní prÛzkum a dokumentace historick˘ch staveb v NPÚ – poznámky k postupu v roce 2006 Jan Sommer Část odborné památkářské obce již delší dobu důrazně poukazovala na závažné ztráty kulturně historických informací, k nimž dochází v důsledku opomíjení dokumentace stavebních památek zejména v jejich „přechodových“ stavech (zejména při opravách a při chátrání v důsledku zanedbané údržby).1) Podstatné je především, že v takových situacích jsou dostupné části organismu staveb, běžně skryté pod povrchovou úpravou, což u udržované stavby vytváří nepřekonatelné limity pro obecně respektovanou metodu standardního nedestruktivního stavebněhistorického průzkumu (SSHP).2) Toho si však jsou zpracovatelé SSHP v zásadě vědomi, stejně jako autoři metodik pro průzkum staveb,3) přičemž v širších souvislostech péče o stavební památky se zdůrazňuje přínos důsledné koordinace všech průzkumů, i když k tomuto ideálu má převaha dosavadní praxe velmi daleko.4) Většina odborných i výkonných pracovníků státní památkové péče vcelku logicky preferuje využití vlastních poznatků z průběhu stavebního zásahu k upřesnění památkové koncepce opravy, avšak z důvodů tradice výkladu právních norem a pod vlivem kapacitních limitů většinou neprovedou nebo opomenou uložit provedení náležité dokumentace.5) Vlastní provádění OPD památkovým architektem je dodnes vzácnou výjimkou, ačkoliv jeho význam je spolehlivě doložen.6) Přesto, že význam zejména dokumentace z průběhu památkového zásahu byl plně pochopen již v Benátské chartě,7) není dosud ani v jiných ze1) V souvislostech památkové praxe velmi přesvědčivě zejména A. Schubert, K operativnímu průzkumu a dokumentaci dochovaného stavu architektonických památek, Zprávy památkové péče, roč. 61, 2001, č. 5, s. 149 –153. 2) P. Macek, Standardní nedestruktivní stavebně-historický průzkum, Odborné a metodické publikace, svazek 23, Praha: SÚPP 20012. V metodice se ovšem ukládá zpracovateli SSHP, aby vyznačil místa, ve kterých lze v průběhu budoucích stavebních zásahů očekávat významné nálezy, které by mohly ovlivnit způsob úprav (s. 21, 31). 3) Braniborská metodika přímo stanovuje, že „následná“ dokumentace v průběhu stavební opravy je nedílnou součástí stavebněhistorického průzkumu! Anforderungen an eine Bestandsdokumentation in der Baudenkmalpflege. Arbeitsmaterialien zur Denkmalpflege in Brandenburg, Nr. 1, Michael Imhof Verlag, Petersberg 2002, s. 13 (on-line: http://www.bldam.brandenburg.de/sixcms/media.php/1566/GrauesHeft.pdf; staženo 16.11.2007). 4) Prozatím jen v ojedinělých případech jsou naplňovány maximalistické požadavky metodiky V. Girsa a kol., Předprojektová příprava a projektová dokumentace v procesu péče o stavební památky, Odborné a metodické publikace, svazek 27. Praha: NPÚ 2004, zvl. s. 28 – 29. 5) J. Varhaník, Stavebně historický průzkum v současné praxi památkové péče, in: Dějiny staveb 2003, Plzeň 2004, s. 45 – 48. J. Varhaník k tomu podal výklad též na odborně metodickém dni územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Brně (11. 10. 2007). 6) E. Vyletová, Průzkum a dokumentace ve vazbě na praktickou památkovou péči, in: Svorník 4/2006, s. 53 – 62. 7) Benátská charta, čl. 16: Práce konzervační, restaurátorské a práce na

mích běžné, že by na předběžné zkoumání (v našich podmínkách např. SSHP) nepominutelně navázala dokumentace z průběhu konzervačních prací či jiných úprav.8) Při pohledu na přístup zákonodárců k průzkumům nelze pominout přetrvávající selektivní názor, specificky zdůrazňující archeologický výzkum a restaurátorský průzkum, tedy pomíjející potřebnou komplexnost postupů, volených podle konkrétní situace, ale zejména koordinovaných s cílem maximální kvality poznání i vypovídací schopnosti vytvářené dokumentace.9) Proto se jeví realizace institucionálního úkolu vědy a výzkumu Národního památkového ústavu (NPÚ) č. 21301 Vědecký výzkum a aplikace metod operativního zpracování stavebněhistorických a uměleckohistorických průzkumů prováděných při obnově kulturních památek a nemovitostí v památkově chráněných územích na jedné straně jako spolehlivě logicky zdůvodněná, ale na druhé straně ji lze považovat i ze širšího mezinárodního pohledu za významný přínos pro hledání skutečně komplexního přístupu k poznávání a hodnocení památkových hodnot historického stavebního fondu.10) Proto považujeme za potřebné na první roční zprávu o práci na úkolu navázat i po druhém roce plnění. Kolektiv spolupracovníků se po prvním roce stabilizoval,11) což podporuje systematickou produkci12) a zkvalitňoarcheologických vykopávkách budou vždy doprovázeny vyhotovením přesné dokumentace ve formě zpráv, analytických a kritických, ilustrovaných kresbami a fotografiemi. V nich budou zachyceny všechny fáze prací průzkumových, konsolidačních, rekompozičních a integračních, a stejně tak i všechny prvky povahy technické a tvaroslovné zjištěné v průběhu prací. Tato dokumentace bude uložena v archivech veřejných institucí a bude k dispozici badatelům; doporučuje se její publikování. 8) V. Jesenský, Operativní průzkum a dokumentace (OPD) z hlediska zahraničního srovnání (On-line: http://www.npu.cz/pp/dokum/ppclanky/ppcl07/ppcl071029jesenskyOPD/ od 30.10.2007; staženo 16. 11. 2007). Víme ostatně, že ani v Braniborsku, kde tuto návaznost zakotvuje metodika SHP (o. c. v pozn. 3), nejsou k dispozici kapacity, které by zajistily uplatnění ve všech případech – P. Golarczyk, Zehn Jahre Bauforschung in Brandendburg. Ein kritischer Erfahrungsbericht, in: J. Cramer – P. Golarczyk – D. Schumann (eds.), Bauforschung. Eine kritische Revision. Historische Bauforschnug zwischen Marketing und öffentlichen Abseits, Lukas Verlag, Berlin 2005, s. 49. 9) V některých aktuálně předkládaných námětech pro zpracování budoucího nového památkového zákona se zdůrazňuje potřeba doplnit stavebněhistorický průzkum, avšak neprojevuje se potřeba zdůraznit kombinovaný přístup optimálním souborem různých metod, primárně stanoveným v projektu průzkumů. 10) Podrobněji o důvodech a záměrech vědeckovýzkumného úkolu v hodnocení prvního roku (2005) jeho realizace – J. Sommer, Na okraj operativního průzkumu a dokumentace historických staveb v NPÚ – několik poznámek a příkladů, in: Průzkumy památek, XIII, 2, Praha 2006, s. 131–149. 11) Adresář spolu s elektronickými kontakty je uveden na webu výzkumu

171

21 - sommer

11.2.2008 10:37

stránka 172

(K-černá plát)

Zprávy

vání výsledků na základě zpětné vazby založené na analýze zpracovaných nálezových zpráv (vybrané poznatky z této analýzy jsou také hlavním podkladem tohoto příspěvku). Případně zjišťované nedostatky jsou posuzovány s cílem upřesnit stanovenou metodiku13) pro další budoucí systematické využití. Snahou řešitelů probíhajícího výzkumného projektu je proto především na konkrétních příkladech ověřovat a prokazovat nenahraditelnost operativního průzkumu a dokumentace a samozřejmě také rozvíjet aplikované metody zkoumání, dokumentace a ve výsledku stanovit standardy pracovních postupů pokud možno platné i mimo rámec OPD. K dobré orientaci v elaborátech NZ přispívá sjednocení obsahu a formální úpravy „evidenčních listů“, kterého se snadno dosáhlo zpřístupněním „formulářů“ na webu.14) Jen na první pohled se jedná o nevýznamnou formalitu. Výsledky většiny OPD jsou plnohodnotným pramenem informací, zachycujícím podstatné skutečnosti a všechny dokumentované části, začleněné do prostorových, vývojových, typologických aj. souvislostí (důraz je kladen na jednoznačnou lokalizaci nálezové situace – dokumentovaných míst). V tomto smyslu se uplatňovaná metodika v praxi vysloveně osvědčuje, k čemuž samozřejmě napomáhají pracovní setkání, na kterých jsou diskutovány hlavní zjišťované závady či nedostatky. To je důležité, protože v některých případech je třeba se se spolupracovníkem domluvit na určitých korekcích užívaných postupů, což platí i pro technickou a formální stránku elaborátů nálezových zpráv (NZ). Někdy to totiž znamená i určité změny navyklých postupů, pokud by mohly např. ohrožovat trvanlivost či srozumitelnost elaborátu. Dosahované poznatky opakovaně potvrzují závažnost výzkumného úkolu, neboť prakticky bez výjimky zachycují takové informace o památkách, které by při zkoumání jinými postupy byly pominuty. Stále zřetelněji je proto pociťována i potřeba realizovat maximum výzkumů v návaznosti na další průzkumy a výzkumy a výsledky vyhodnocovat koordinovaně. Kromě logicky očekávatelné (i když v praxi stále výjimečné!) vazby mezi SSHP a OPD je třeba v budoucnu docílit nedílného přístupu např. s archeologií,15) restaurátorským průzkumem, se sondážemi statického průzkumu apod. Je zřejmé, že taková koordinace bude možná jen na podkladě specifického typu projektu. Zatím však většina metod zkoumání trpí jakousi sebestředností a vzájemnou odpudivostí, kterou asi bude moci až v budoucnu http://www.npu.cz/opd/. V roce 2007 se k řešení úkolu připojila i pracoviště NPÚ. 12) To je ovšem v rozhodující míře výsledkem neutuchající organizační i odborné aktivity vedoucího řešitele Vladislava Razíma. 13) J. Bláha – V. Jesenský – P. Macek– V. Razím – J. Sommer – J. Veselý, Operativní průzkum a dokumentace historických staveb, Odborné a metodické publikace, sv. 31.Praha: NPÚ 2005 (on-line jako dokument pdf na adrese: http://www.npu.cz/prur/download/pp/). 14) Z konzultací s odborníky z jiných oblastí památkové péče plyne, že podobná sjednocení by byla žádoucí i pro výzkumné či nálezové zprávy např. v oboru restaurování. Zdá se, že zpřístupnění „slepého“ dokumentu ke stažení v obvyklém formátu (doc) je účinnější cestou než nějaká směrnice či příkaz. 15) Jak to názorně ukazují obětavě zpracovávané výzkumy M. Rykla. M. Rykl, Hloubkové SHP a dokumentace. Poznámky k praxi mezioborové disciplíny, in: Svorník 4, 2006, s. 79 –100. Z dalších např. H. Hanzlíková, Způsoby zachycení nálezové situace na několika památkových objektech, in: Svorník 4, 2006, s. 101–106.

172

překonávat sama památková péče. Nevyhnutelnou podmínkou ke snížení ztrát informací při opravách bude také to, aby odborní pracovníci památkové péče (památkoví architekti) převzali svou odpovědnost tím, že budou vyžadovat provedení průzkumů ve svých odborných vyjádřeních. Metoda OPD se zaměřuje na pozitivistický záznam o pokud možno maximálním množství vlastností památky, přednostně v těch místech, která nejsou běžně přístupná zkoumání, jak již bylo řečeno. V tomto smyslu se pak výsledky OPD mohou považovat za pramen také pro SSHP, pokud by byl zpracováván až v budoucnu. Přesto jsou i v rámci OPD předkládána různě důkladná hodnocení historického významu či památkové hodnoty. V některých případech ovšem dochází k tomu, že se sama organizace památkové péče spokojí s pominutím SSHP, případně je dokonce OPD pokládán za jakýsi „zkrácený“ SHP. To by v některých případech mohlo být přijatelné, pokud se na památce provádějí nějaké vysloveně dílčí změny, které nezpůsobí změny historické substance. Zdá se však, že v těchto souvislostech by mohlo být o čem diskutovat, protože organizace a orgány státní památkové péče běžně souhlasí např. s rozsáhlými zásahy při sanaci zavlhčených staveb, aniž by si vyžádaly provedení SHP, ačkoliv dochází k dalekosáhlým odstraněním terénů při hloubení drenážních kanálů (obvykle jen za nesoustavného archeologického dohledu) a převážně k tak rozsáhlému odstranění omítek, že by o jeho důvodech bylo možné přinejmenším s úspěchem pochybovat (bez zvláštního dopadu na postup prací bývá proveden restaurátorský průzkum omítek a nátěrů). Zkušenosti přitom ukazují, že i v takových případech se vyplatí trvat na koordinaci výzkumných prací, neboť zpracovatelé mohou své výsledky většinou upřesnit a využít poznatky dalších disciplín. Spojitostí výsledků různých oborů zkoumání by stálo za to se zabývat i z jiných důvodů. Vhodné uspořádání elaborátů by mohlo přímo podporovat využitelnost výsledků „napříč“ metodami. Mezi používanými metodami dokumentace v rámci OPD jasně dominuje fotografie. Rozhodující většina zpracovatelů používá vlastní digitální snímky (o spolupráci s profesionálním fotografem se při takové pracovní dokumentaci nedá hovořit). Digitální fotografie má sice menší rozlišovací schopnost než „analogové“ filmové snímky, avšak má některé nesporné výhody. Pro konečnou podobu snímků je podstatné, že fotograf může zejména při práci v komplikovaných světelných podmínkách kontrolovat výsledek, což u filmu není možné.16) Na druhé straně však zdánlivě snadná možnost pořídit s digitálním aparátem na první pohled vzhledný snímek i v problematických světelných podmínkách vede např. k fotografování z ruky i tam, kde rozhodně měl být použit stativ.17) Podobně neblahé účinky má spoléhání na funkci „automatického vyvážení bílé barvy“. Za běžných podmínek nejsou výsledná zkreslení velká (i když 16) Vyskytly se dokonce neostré detaily fotografované na film, což zřejmě souviselo právě s nemožností ověřit výsledek hned na místě. 17) Je třeba připomenout, že právě digitální fotoaparát umožňuje vytvářet ze stativu velmi hodnotné snímky s daleko větší zárukou, než tomu bylo u filmu. Je tomu tak zejména proto, že zejména v převažujících „kompaktních“ přístrojích nejsou žádné pohyblivé mechanické díly, které zejména u filmových zrcadlovek často vedly k rozostření snímku. Navíc se lze většinou spolehnout na expoziční automatiku, přičemž ani při dlouhých expozicích nedochází k výrazným barevným zkreslením, která byla příznačná např. pro práci s barevnými filmy.

21 - sommer

11.2.2008 10:37

stránka 173

(K-černá plát)


v principu plynou už z toho, že u většiny přístrojů jsou korekce nastavovány stupňovitě), ale do důsledku je není možné eliminovat. To nemusí znamenat až tak velký problém, pokud např. jde jen o to, aby na snímku bylo možné rozlišit cihlové úseky zdiva od kvádrových (ale i v takovém případě jde o chybu). Přesto v některých případech byly dokumentovány sondy v barevných nátěrových vrstvách vysloveně vadnými snímky (na kterých byl patrný barevný posun již na zeleném či růžovém zabarvení bílého nátěru v okolí sondy – proto jsou zkresleny i barevné nátěry!). Jedinou spolehlivou cestou, jak těmto vadám zabránit, je umístit do záběru vedle sondy barevný standard.18) Tuto zásadu je nutné prosadit, i když je známo, že ji nenaplňují ve své dokumentaci ani mnozí restaurátoři. Pokud tedy budou v rámci OPD dokumentovány barevnosti, mělo by se užití standardní barevné a šedé škály stát závazně platnou zásadou. V souvislosti s fotodokumentací i s dokumentací výrazných detailů (architektonických článků) či dokonce lokalizací NS v rámci zkoumaného objektu se dosud nedůsledně uplatňují náčrty s vyznačením polohy, což je vážný nedostatek (ostatně dosud postihující i velké množství SSHP, ačkoliv je vyznačení lokalizace rovněž doporučeno metodikou; přímo odstrašující jsou mnohé restaurátorské zprávy, kde jsou např. polohy sond vyznačeny jen v půdorysu bez kót, přičemž ani v textu není zapsána např. výška nad podlahou). Z hlediska přesnosti a podrobnosti plánové dokumentace je pojetí elaborátů značně rozdílné. Jako zvláště problematické se jeví plány vytvořené pro některé elaboráty typu „záchranné“ dokumentace objektů určených k demolici (např. na základě zrušení prohlášení za památku). Už o tom byla učiněna zmínka loni. Výsledky v některých případech vypovídají o podstatě památky opravdu minimálně, o čemž se lze přesvědčit rozborem připojené fotodokumentace. Ačkoliv bývají plány zhotovené v měřítku 1 : 50, které je v naší památkové péči považováno za vhodné pro zaznamenání většiny podstatných detailů i nepravidelností (ty jsou charakteristické hlavně pro stavby, jež prošly určitým vývojem, jejž pak ilustrují a pomáhají identifikovat), bývají tyto plány nápadné všemi liniemi přímými a navzájem rovnoběžnými a kolmými, zjednodušeným vykreslením oken (často pak při podrobnější prohlídce zjistíme, že některý otvor ve skutečnosti obdélný na výšku je na plánu ležatý), „strojovým“ rastrem místo nepravidelného cihlového líce či dokonce tam, kde jsou kvádry v řadách nestejné výšky, nemluvě o vlastně zbytečné náhradě obrazu eternitové krytiny diagonálně situovanou čtvercovou sítí (není respektováno ani zkosení úhlů úměrné sklopení střešní roviny či změně jejího sklonu v místě nasazení námětků). Takové mystifikace nejsou v rámci OPD časté, avšak musejí být odmítnuty. Zřejmě s tím souvisí dlouhodobě opomíjená otázka podmínek pro přesnost měřické dokumentace pro památkovou péči. Je totiž zřejmé, že není možné pro každý účel požadovat maximální (či shodnou) přesnost a podrobnost. Avšak v případě dokumentace při upuštění od ochrany by měly být požadavky maximální – vždyť pro budoucnost bude tato dokumentace někdejší památkově chráněný objekt zastupovat! Totéž ovšem platí i pro změněné části při úpravách památek. 18) Ve vybraných prodejnách fototechniky je dostupná „Barevná a černobílá škála BST 14“, odvozená ze standardu Kodak.

Otázka podrobnosti je ovšem významná i v souvislostech OPD. Rozdílnost přístupů k různým sférám kulturního dědictví z hlediska podrobnosti pořizované dokumentace je nápadná při srovnání archeologie s OPD. V diskusích se upozorňuje na to, že při archeologickém výzkumu dochází k likvidaci nálezové situace. To je sice pravda, jenže přitom je pořízena v principu velmi podrobná dokumentace (byť se ani v takových případech nedaří zachytit všechny relevantní informace) a mnohé nálezy jsou deponovány a prostudovány, takže se již nejednou reálně staly oporou revizních výzkumů a upřesněných analýz a lze se na ně spoléhat při srovnávacím studiu. Rozsah i pracovní náročnost archeologické dokumentace je obvykle mnohonásobkem toho, s čím lze zatím počítat při OPD. Přitom zejména při „zánikovém“ OPD je hodnota záznamu srovnatelná s archeologií. Běžně se tak stává, že partie památky, které jsou ukryté pod terénem, jsou předmětem velmi detailního rozboru, zatímco nadzemní části, reálně schopné poskytnout přinejmenším srovnatelné množství památkově významných informací, jsou měněny či mizejí, aniž byla uchována jakákoliv informace (jak již bylo řečeno, patří k cílům výzkumného úkolu na tuto situaci poukazovat a definovat optimální postup záznamu a archivace nálezových situací). Orientace ve výsledcích OPD je výrazně usnadňována stanovením jednotné formální úpravy elaborátů. Formuláře jsou ke stažení na webu OPD.19) Zkušenost ukazuje, že zvolená struktura údajů je vyhovující. Přesto nastávají situace, kdy by bylo potřebné volit zjednodušenou formu zpracování, nebo naopak doplňovat podrobněji členěné údaje. Potřeba získat i stručněji zpracované informace dokonce vedla v roce 2007 k vytvoření zjednodušené verze nálezové zprávy v podobě tzv. Hlášení o nálezu.20) Naopak detailnější záznamy zatím nebylo možné sjednotit, i když takové řešení by napomáhalo operativnějšímu využívání poznatků různých disciplín i různé detailnosti zpracování.21) Bude vhodné, pokud se zpracovatelé výzkumu budou také tímto směrem orientovat při jednání s realizátory jiných typů dokumentace (soupisy nálezů v archeologii, restaurátorské průzkumy, inventarizace prvků v rámci projektové přípravy, seznamy hodnotných prvků v rámci SHP). Významným přínosem pro práci kolektivu spolupracovníků výzkumu se stala databáze stavebních památek, která je systematicky naplňována (i když z regionálního pohledu se tak dosud neděje zcela rovnoměrně). Pro budoucí využití informací v databázi širší veřejností je podstatné, že údaje jsou provázány s pracovní elektronickou verzí Ústředního seznamu kulturních památek.22) 19) http://www.npu.cz/pp/pridruz/opd/download/ 20) V. Razím – J. Sommer – J. Veselý, Operativní průzkum a dokumentace historických staveb. Hlášení o nálezu. Praha: NPÚ ÚOPSČ 2007 (skládačka; ve formátu pdf ke stažení zde: http://www.npu.cz/pp/pridruz/opd/download/metodiky/). Etickými základy i návrhem postupu k zachování informací o dílčích nálezových situacích se zabýval M. Šerák, Databáze „drobných“ nálezů, in: Svorník 4/2006, s. 115 –128. 21) Proto také v metodice OPD (o. c. v pozn. 13) je jen naznačena možnost formalizovaného evidenčního záznamu okenních výplní tak, jak to stanovuje metodika A. Schubert, Péče o výplně historických okenních a dveřních otvorů. Praha: SÚPP 2004. Pro dveře navrhl obdobný systém J. Slavík, Návrh názvosloví starších kovových dveří a kovových dveřních prvků, in: Svorník 4, 2006, s. 219 – 232. Zdůvodnění jednotného přístupu např. též v článku J. Sommer, Pokus o edici dokumentace architektonických článků, in: Dějiny staveb 2002, Plzeň 2003, s. 150 –158. 22) Databáze MonumNet – http://monumnet.npu.cz/pamfond/. V roce 2007 byla obdobným způsobem se seznamem kulturních památek

173

21 - sommer

11.2.2008 10:37

stránka 174

(K-černá plát)

Zprávy

Podobně jako ve výběru anotací NZ z prvního roku realizace výzkumného úkolu23) se pokoušíme ilustrovat dosažené přínosy OPD. Výběr byl proveden poněkud „přísněji“, s důrazem na ty případy, ve kterých došlo k výraznému posunu či zpřesnění vědomostí, nebo lze akci OPD vyzdvihnout s ohledem na její metodický přínos.24) Mnohé inovativní výsledky jsou jejich autory průběžně publikovány v odborném tisku25) či na konferencích.

V˘bûr anotací

Členění anotace 1. Lokalita (okres), objekt. 2. Zkoumaná část objektu. 3. Okolnosti akce OPD. 4. Popis zjištěných skutečností. 5. Zhodnocení výsledků. 6. Náměty pro další zkoumání. 1. Hněvkovice na pravém břehu Vltavy (České Budějovice), zámek, čp. 1 2. Relikty historické výmalby v interiéru. 3. Během dokumentace hněvkovického zámku čp. 1 v rámci reidentifikace ústředního seznamu kulturních památek byl v patře v jedné místnosti zámecké budovy identifikován vstup, kolem něhož je podle blíže nepopsané černobílé fotografie zabílená hodnotná renesanční malba. 4. Existenci malby dnes prozrazuje jen nepatrně odlišný odstín v místě jejího přebílení. Podobná situace má být podle staršího popisu kolem vstupu v sousední místnosti, která s předchozí tvořila jeden prostor – ústřední sál zámku. V něm má být podle staršího popisu těsně pod stropem pás renesanšních maleb. Budova je v současné době prázdná a v případe jejího nového využití potenciálně hrozí nebezpečí poškození nebo zničení malby při jakémkoli zásahu do omítek či zdiva. Dalším krokem by mely být sondy do nátěrových vrstev, popř. i omítek v označených místech, které by malby přesněji lokalizovaly a zjistily stav jejich dochování. Sondy by bylo vhodné položit i u krbu, částečně zachovaného v bývalém ústředním sálu, a u oken a zazděných dveří tamtéž. V exteriéru se na severní fasádě zámku nad levým krajním oknem objevila pod opadávající omítkou část červeného malovaného rollwerku. I tento nález by zasloužil podrobně zdokumentovat a v ideálním případě ověřit existenci dalprovázána databáze Nejohroženější památky (její zveřejnění je plánováno na 15. 12. 2007). Tento trend vyvolává naději, že se bude v širším měřítku v památkové péči dařit budování jednotného informačního systému, čemuž většinová praxe v oboru zatím kladla spíše překážky. Do jisté míry tomu v praxi napomohl i postup řešení výzkumného úkolu OPD. 23) Viz pozn. 10. 24) Celkový počet elaborátů NZ v roce 2006: 150. Kompletní přehled anotací je zpracováván pro zpřístupnění na webu výzkumného úkolu. 25) Bibliografický přehled je rovněž dostupný na webu výzkumného úkolu.

174

ších maleb také u ostatních oken. 5. Malba vznikla pravděpodobně za Jeronýma Hozlauera z Hozlau, který zdejší tvrz vlastnil a sídlil v ní od roku 1584. Nejpozději do roku 1610 jej přestavěl na renesanční zámek. 6. K poznání zachovaného rozsahu renesančních maleb, jejich stavu a umělecké úrovně bude zapotřebí sond, které budou pokračováním tohoto OPD. Jarmila Hansová, 2006 1. Holubov (Český Krumlov), mlýn čp. 29 2. Relikty sgrafit na fasádách bývalé mlýnice. 3. Budovy vodního mlýna na Kremežském potoce chátrají již po několik desetiletí v důsledku neúdržby za působení JZD Holubov a ani nyní, kdy má právo hospodaření k mlýnu Úřad pro zastupování státu, není v dohledné době naděje na jeho velmi žádoucí stavební obnovu. Budovy jsou prázdné a bez jakéhokoliv využití. Vzhledem k těmto okolnostem byl mlýn podrobně zdokumentován již v rámci reidentifikace Státního seznamu nemovitých památek, proto se nálezová zpráva zaměřila jen na nejcennější prvek – psaníčková sgrafita na vnější fasádě mlýnice, která jsou patrná na několika místech pod opadávající mladší fasádou. 4. Všechny omítky silně trpí erozí, zejména na nárožích – v důsledku zanesených okapů a (částečně) chybějících okapových rour, a v přízemních partiích vinou vzlínající zemní vlhkosti. Postupným opadáváním omítek se tak odkrývají starší nátěry a omítkové vrstvy, místy již dochází k rozpadu zdiva. 5. Částečně odhalená psaníčková sgrafita na všech stranách mlýnice (kromě novodobě přezděné stěny nad náhonem) dokládají její renesanční stáří, což je v souladu s údaji písemných pramenů. Zděná konstrukce všech obvodových stěn odpovídá významu mlýna, který patřil již kolem roku 1600 českokrumlovské vrchnosti. Z památkového hlediska cenné je zachování psaníčkových sgrafit v dosud čitelném a nerekonstruovaném stavu. Holubovský mlýn je tak významným a v dokladem rozvoje mlynářství v 16. století na území českokrumlovského panství. Jarmila Hansová, 2006 1. Hořice na Šumavě (Český Krumlov), dům čp. 15 2. Západní část přízemí objektu. 3. Stavební úpravy. 5. V rámci stavebních úprav došlo k odhalení dymného otvoru, kte-

Obr. 1: Hněvkovice na pravém břehu Vltavy (České Budějovice), zámek, čp. 1. Příklad efektivního vyznačení lokalizace nálezových situací v plánku. K lokalizacím jsou vztaženy příslušné popisy v textu NZ (kresba Jarmila Hansová, 2006).

21 - sommer

11.2.2008 10:37

stránka 175

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 5. Kostel je v uměleckohistorické literatuře považován za pozdně gotickou stavbu z 15. století, poznamenanou – v dispozičním uspořádání, architektonickém řešení interiéru i exteriéru – postupnými novověkými úpravami. Během provádění oprav kostela byly odhaleny některé partie obvodového zdiva, jež po zevrubné analýze a konfrontací se situacemi zachovanými pod střechou boční lodi ukázaly na potřebu korigovat názory na stavební vývoj objektu. Zdá se rovněž, že stavební vývoj byl kromě tradovaných kulturněhistorických událostí místní farnosti ovlivněn též víceméně rozsáhlými požáry. 6. Doporučuje se provést standardní SHP, k němuž budou provedené analýzy materiálů a geneze stavby cenným pramenem. Lenka Šabatová, 2006 1. Komořany (Vyškov), kostel sv. Barbory Obr. 2: Hořice na Šumavě (Český Krumlov), dům čp. 15. Severní stěna jizby s trojúhelníkovou kompozicí otvo2. Celek. ru, spodní okna byla dodatečně zvýšena. Zákres do fotografie (zpracoval Daniel Šnejd, 2006). 3. K dokumentaci došlo poté, co byla během výměny okenních výplní rý zaujímá spolu se dvěma okny v severní stěně trojúhelníkovou v presbytáři odkryta kamenná ostění gotických oken, ukrytá pod kompozici. Díky vstřícnému přístupu majitele objektu byla umožstávající novověkou úpravou. Na místě pak bylo zjištěno, že souněna dokumentace dalších nálezů včetně zajímavé situace topeběžně s výměnou oken probíhají ještě sanační práce na obvodonišť přilehlé černé kuchyně a odkrytého barokního trámového vém zdivu objektu včetně rekonstrukce podlah a rovněž dochází stropu. Bezpochyby se jedná o části jednoho z nejstarších dochok demontování krovu nad lodí. Zdivo objektu bylo odkryto nerovvaných městských domů v Hořicích na Šumavě. noměrně do výše cca 80 – 300 cm, zcela zřetelně však bylo možné Daniel Šnejd, Veronika Simotová, 2006 pozorovat další související skutečnosti. Konstrukce krovu nad lodí byla nahrazována tesařskou kopií, a proto byla provedena zá1. Jesenice (Rakovník), kostel sv. Petra a Pavla kladní dokumentace a dendrochronologické datování. 2. Zdivo ve spodních partiích stěn západní části lodi. 5. Kostel v Komořanech bývá v současnosti považován za novostav3. Sanace zavlhčeného zdiva. bu z roku 1804, vybudovanou na gotickém základě ze 14. století. 4. Byly odkryty dva zcela odlišné typy zdiva související s dobou výDokumentace provedená během rekonstrukce objektu se zaměřila stavby a následující přestavby kostela. V souladu s polohou v rámnejen na konstrukce stavebními pracemi odkryté (obvodové zdici dispozice byl první typ zdiva označen jako románské zdivo a druvo v rozsahu pásu otlučené omítky, okna presbytáře během výměny hé jako zdivo barokní přestavby kostela. Románské zdivo v západní okenních výplní) a likvidované (krov lodi), ale rovněž na některé části lodi je tvořeno řadami velkých precizně opracovaných pískonstrukce v této fázi oprav nedotčené (hrázdění zvonicového patkovcových kvádrů. Zčásti byly zjištěny nevelké úseky zachovara věže). Výsledkem je zjištění, že tradované zařazení objektu je ných starších omítek. Barokní zdivo je smíšené cihlokamenné, zcela mylné. Byl rozpoznán rozsah dosud dochovaného gotického s ojediněle druhotně použitými kvádry ze zbořených částí roobjektu – ten vykazuje v základní dispozici shodný půdorys se mánské stavby. Historické omítky včetně nátěrů se ve zkoumaných současným stavem (tj. loď, presbytář se sakristií a západní věž). partiích dochovaly jen ve velmi malém rozsahu. Ze zjištěného vyDalšími nálezy (gotická ostění oken presbytáře, dendrochronoloplývá, že fasáda kostela před přestavbou v 70. letech 17. stol. měgická datace krovu nad lodí 1751/52 d) je doloženo, že ani samotné la na severozápadním nároží omítku opatřenou vápenným nátězdivo objektu nemohlo vzniknout až novověkou přestavbou. K přesrem jasně červené barvy – zda šlo o malované kvádrování nelze jednějšímu určení stavebního vývoje kostela pak kromě formální noznačně potvrdit. Vnitřní omítka srovnatelné kvality a patrně analýzy přispívá i získaná datace hrázdění horního patra věže i stáří nesla nátěr světle šedé barvy. (1613/14 d). 5. Románské kvádrové zdivo pravděpodobně nebylo původně omít6. Do budoucna je proto nutné jednak zajistit dokumentaci před nuto. dalšími stavebními zásahy do objektu (a případně i během nich) Eva Volfová, 2006 a jednak dokumentaci dopracovat do podoby řádného stavebněhistorického průzkumu, opírajícího se rovněž o studium a kriti1. Kadov (Znojmo), kostel sv. Filipa a Jakuba ku pramenů. 2. Celek. Lenka Šabatová, 2006 3. Dokumentace během oprav fasády (sanace zdiva spojená zejména s rozsáhlým odstraněním omítek v nižších partiích líců stěn) 1. Lnáře (Strakonice), oranžérie v zámeckém parku a zastřešení. OPD probíhal ve dvou etapách v závislosti na postupu 2. Celek. prací a je zaznamenán ve dvou samostatných elaborátech. 3. Objekt je v havarijním stavu a je ohrožen zánikem. V srpnu 2006 4. Ve velkém rozsahu bylo dokumentováno zdivo, omítky, architekbylo v NPÚ-ÚOP v Českých Budějovicích rozhodnuto zdokumentonické články i dřevěné prvky stavby (nejstarší dendrochronolotovat v regionu Jihočeského kraje několik ohrožených nebo zanigicky datovaný prvek pochází ze zimy 1211/1212, ale nepochybkajících zahradních objektů, většinou oranžérií. Oranžérie v zaně byl v kostelní věži použit druhotně) hradě zámku Lnáře byla zpracována jako první. Technický stav ob-

175

21 - sommer

11.2.2008 10:37

stránka 176

(K-černá plát)

Zprávy sovaných pilin (7 mm) a červeně probarvené nášlapné vrstvy (9 mm). Povrchová úprava byla položena na betonovou mazaninu. Zdivo presbytáře sestává z říčního kamene. Zjištěné spáry a odlišný stavební materiál dokládají řadu stavebních úprav. 5. Šenovský kostel náleží k nejstarším dochovaným památkám kamenné architektury na Novojičínsku. Dosavadní existenci kostela lze popsat jako téměř plynulý vývoj objektu, doplňovaného až do doby poměrně nedávné. Xylolitová podlaha, i když trochu nešťastně použitá v archaickém interiéru sakristie, je výsledkem jedné stavební etapy kostela. Použití jednoho dnes již málo známého druhu podlahové krytiny v šenovském kostele bylo nutné zdokumentovat s ohledem na její plánované odstranění. 6. Další bádání o nejstarších fázích vývoje kostela může napomoci rozšířit poznání o počátcích vyspělé stavební kultury Novojičínska a okolí. Dana Kouřilová, Lucie Augustinková, 2006

Obr. 3: Lnáře (Strakonice), oranžérie v zámeckém parku. Detail okenního rámu pěstební části a architektonického členění reprezentačního vestibulu (foto Daniel Šnejd, 2006).

jektu byl bohužel v době průzkumu havarijní a pohyb uvnitř již byl obtížný a nebezpečný. Vzhledem k tomu, že hrozí bezprostřední zánik stavby, bylo provedeno zaměření půdorysu. 5. Objekt se nachází v havarijním stavu a je ohrožen zánikem. Přesto si doposud zachoval řadu původních konstrukčních prvků a funkčních i dekorativních detailů, které jsou na podobných stavbách již ojedinělé. Z valné části je zachována konstrukce jižní, původně prosklené stěny včetně konzol pro uchycení květináčů. Hodnotný je i vstupní objekt se svou štukovou výzdobou a kamennou dlažbou. Kvalitní a vcelku citlivé jsou i úpravy z první poloviny 20. století. Daniel Šnejd, 2006 1. Rančířov u Jihlavy (Jihlava), kostel sv. Petra a Pavla 2. Vnější líce stěn lodi v průběhu opravy omítek. 3. V rámci obnovy omítek presbytáře a severního průčelí lodi kostela byla odborným garantem NPÚ ÚOP v Brně vyžádána dokumentace nálezů na severním průčelí lodi (zazděné pozdně románské okno a armované nároží středověké lodi), které budou zakryty novou omítkou. 4. Dokumentace byla provedena po sejmutí novověkých omítkových vrstev (či vrstvy) na severním průčelí kostela. Na celé ploše průčelí s výjimkou úseku při stávajícím severozápadním nároží, tvořeném přistavěnou věží s postranními schodišti, se zachovala souvislá primární středověká omítka z doby výstavby kostela. Ve východní části severní stěny lodi bylo nově doloženo druhé románské okénko. Doloženo bylo také kvádrové severozápadní nároží románské lodi. 5. Dokumentace upřesňuje a doplňuje dříve publikované poznatky o stavebním vývoji kostela. Nález torza druhého pozdně románského okna a původního severozápadního nároží potvrzují Richterovu analýzu stavebního vývoje i časové vymezení počátků kostela. Rozmístění oken v severní zdi kostela, jejich vysunutí směrem k východu (další středověké okno v západní okenní ose nebylo nalezeno) i pozice jižního portálku zřejmě naznačují, že se v západní části lodi nacházela empora. Dendrochronologické datování krovu presbytáře do roku 1442/1443 upřesňuje přístavbu presbytáře a severní sakristie. Starý závěr kostela byl nahrazen novým kněžištěm nikoliv na konci 14. století, ale ve 40. letech 15. století. Krov lodi je datován do roku 1870/1871. Pavel Borský, 2006 1. Šenov u Nového Jičína (Nový Jičín), kostel sv. Martina 2, 3. Odstranění xylolitové podlahy sakristie (z roku 1932) a sejmutí přízemních partií omítek presbytáře v exteriéru i interiéru. 4. Podlahu sakristie pokrývá již silně popraskaná vrstva xylolitu. Samotný povrch xylolitu (16 mm silný) se skládá ze spodní vrstvy sli-

176

1. Veselí nad Moravou (Hodonín), dům čp. 49 2. Celek. 3. Záchranná dokumentace před částečnou demolicí a v jejím průběhu. Z důvodu špatného stavebně technického stavu domu majitel zažádal o povolení demolice jeho podstatné historické části. 4. Objekt je charakteristický pro městskou zástavbu v regionu. Demolována byla pouze obytná část na straně náměstí s přiléhající západní polovinou spojovacího křídla, zbývající části je záměrem rekonstruovat včetně zastřešení. Hlavní pozornost byla zaměřena na odstraňované konstrukce; byla provedena záchranná dokumentace (orientační zaměření objektu, fotodokumentace, odborný popis a stručné vyhodnocení). 5. Elaborát NZ je cenný jako soubor informací o zaniklých částech objektu. Velká pozornost byla věnována záznamu pestré materiálové skladby, související s postupnými úpravami stavby v minulosti. Rozpoznané materiály byly vyznačeny ve schematickém plánku. 6. Během provádění demoličních prací třeba zajistit odborný archeologický dozor s ohledem na možné zachycení starších substrukcí a dalších nálezových situací, důležitých pro poznání vývoje místa. Doporučuje se provedení dendrochronologické analýzy odstraňovaných dřevěných prvků. Lenka Šabatová, 2006 1. Vranovská Ves (Znojmo), bývalý zájezdní hostinec, čp. 52 2. Přístavek u severozápadního nároží hlavní budovy. 3. Dokumentace před provedením statického zajištění objektu. Dokumentovaná část objektu je ve špatném stavebně technickém stavu – statické poruchy se projevují prasklinami v klenbách, čelní obvodová zeď se odklání, zdivo objektu v suterénu rovněž trpí vzlínající vlhkostí, vnější omítky jsou značně degradované, interiér není zajištěn proti povětrnostním vlivům. 4. Komplex hlavní obytné budovy a hospodářských stavení je součástí bývalého zájezdního hostince při císařské silnici z Vídně do Prahy přes Jihlavu. Počátek jeho stavební historie je doložitelný nálezy do období renesance (sgrafita na obytné budově), jako zájezdní hostinec fungoval od 18. do poloviny 20. století. Předmětná část drobného přístavku byla vybudována z utilitárních důvodů – dochovaný stav ukazuje na kuchyni související s hostincem umístěným v hlavní budově, primárně však nelze vyloučit odlišnou funkci (zádveří v přízemí, místnost vrátného v patře ?). 5. Podrobný elaborát se přednostně věnuje těm částem stavby, jejichž materiálové charakteristiky nebudou po opravě ověřitelné, nebo mohou zcela zaniknout. 6. S ohledem na hodnotu celého komplexu bývalého zájezdního hostince se doporučuje zpracovat stavebněhistorický průzkum. Lenka Šabatová, 2006 1. Zlatá Koruna (Český Krumlov), mlýnec u mlýna čp. 3 2. Celek. 3. Objekt mlýnce ve VPZ Zlatá Koruna byl historickou součástí mlýna čp. 3, jenž je středověkého původu. V objektu se nedochovalo

21 - sommer

11.2.2008 10:37

stránka 177

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 žádné vybavení, což spolu s jeho stavebně nenápadnou podobou přispělo k zapomenutí jeho významu a povšechně označenému jako stodola. Téměř havarijní technický stav objektu měl za následek povolení demolice ve prospěch stavby rodinného domku o stejných hmotových proporcích. Toto rozhodnutí bylo impulsem k dokumentaci stavby. Písemné prameny a staré mapy částečně objasnily funkci této stavby, těsně vázané na mlýn – objekt vznikl na poč. 19. stol. snad jako stoupa, cca v 70. letech 19. stol. byl obecně označen jako mlýnec a před koncem 19. stol. zde byla umístěna turbína. 4. Popisná část elaborátu je příkladem využití OPD jako stručného stavebně-historického průzkumu. Je rozdělena do přehledných oddílů. 5. Elaborát NZ je doplněn obsáhlým ikonografickým materiálem. 6. Výsledky jsou podnětem k dalším průzkumům a mohou být základem zejména pro podrobný standardní SHP. Jarmila Hansová, 2005, 2006 1. Znojmo (Znojmo), kaple sv. Kateřiny 2. Krov a rubová strana kleneb lodi a apsidy rotundy. 3. V průběhu stavebních prací na nové střeše rotundy (lodi a apsidy) byl v dubnu 2006 proveden předstihový průzkum a dokumentace nálezových situací. Průzkum probíhal v době, kdy byla odstraněna krytina lodi, přičemž dosud zůstala zachována novodobá konstrukce krovu. Nad apsidou byl krov již kompletně odstraněn, takže bylo možné dokumentovat pouze rubovou stranu klenby. 4. Průzkum prokázal zejména značně velké zásahy do konstrukce klenby a krovu při opravě v roce 1981. Klenba je v dolní části překryta betonovou mazaninou. Rub klenby lodi byl přístupný jen v horní části, kde byly v lomovém klenbovém zdivu ověřeny kruhové otvory, které byly již dříve odkryty při restaurování maleb v interiéru. Jan Beránek, 2006

Obr. 4: Zlatá Koruna (Český Krumlov), mlýnec u mlýna čp. 3. Objekt byl dokumentován před zahájením demolice i v jejím postupném průběhu (foto Jarmila Hansová, 2005).

Příspěvek byl zpracován v rámci plnění institucionálního úkolu vědy a výzkumu NPÚ č. 21301 – Vědecký výzkum a aplikace metod operativního zpracovávání stavebněhistorických a uměleckohistorických průzkumů prováděných při obnově kulturních památek a nemovitostí v památkově chráněných územích.

177

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 178

(K-černá plát)

Z odborného tisku

Z odborného tisku PrÛzkumy Památek v odborném tisku za rok 2006 MONOGRAFIE 1. Bárta Jaroslav a kol., Praha letem po sto letech 1898 –1998. Lomnice nad Popelkou, Studio JB, 157 s. Porovnání fotografií stejných míst po sto letech. 2. Bartoš, Štěpán, Lukeš Zdeněk, Panoch Pavel, Kaleidoskop tvarů: spoletí moderní architektury v Pardubickém kraji. Pardubice, Helios, 199 s. Přehled významných architektonických děl s komplexními informacemi (poznámky, rejstřík, prameny, literatura, plány, nákresy, fotodokumentace). 3. Bartušek Jan, Pojsl Miloslav, Olomouc, evangelické kostely. Velehrad, Historická společnost Starý Velehrad, 31 s. 4. Bazal Karel a kol., Kapličky a drobné sakrální stavby Sedlčanska. 1. D Sedlčany. Městská knihovna Sedlčany, 77 s. 5. Bažant Jan, Pražský Belvedér a severská renesance. Praha, Academia, 381 s. K podobě budovy, další stavební souvislosti. 6. Bednář Václav a kol., Hřbitovy v Hranicích a Drahotuších. Průvodce. Město Hranice, 153 s. 7. Bedrníček Pavel, Obce vukolní. Před branami měst pražských. Praha, Volvox globator, 282 s. K historii a podobě původně samostatných osad, dnes pražských čtvrtí. 8. Běhal Lumír a kol., Čerčany (1356 – 2006). Obec Čerčany, 266 s. 9. Belcredi Ludvík, Belcredi Jiřina, Svatý Jan to vše viděl. Historie městyse Líšně 1306 – 2006. 700 let od první písemné zprávy. Brno, Jiřina a Ludvík Belcredi, 240 s. Historický vývoj Líšně od pravěku po současnost, jmenný rejstřík občanů Líšně a okolí, nákresy, dobové, černobílé a barevné fotografie v textu, prameny a literatura. 10. Belisová Natalie, Lidové památky Českého Švýcarska. Krásná Lípa, Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko, 189 s. Kniha přibližuje lidovou architekturu lesních lánových vsí popisem hospodářských i sakrálních památek s akcentem na vyobrazení těchto staveb. 11. Belisová Natalie, Skalní výklenky a kaple v Českém Švýcarsku. Děčín, Oblastní muzeum, 162 s. Přehled sakrálních památek na kostelních stezkách a trasách k poutním místům – kaple, kříže, pietní památky. 12. Berger Jiří, Mazný Petr, Hůrka Zdeněk, Flachs Petr, Karlovarský kraj z nebe. Plzeň, Starý most, 222 s. Letecké snímky obcí, měst, krajiny a památek kraje. 13. Bílek Jiří P., Tučka Ota, Brněnské kostely. 32 brněnských kostelů ve 230 fotografiích. Jiří Brauner. Kartuziánské nakladatelství Brno, 249 s. Obrazová publikace věnovaná významným brněnským sakrálním památkám. 14. Binterová Zdena, Zaniklé obce Chomutovska a Kadaňska od A do Z. Chomutov, Oblastní muzeum, 95 s. 15. Blaheta Zbyněk, 100 let školní budovy v Chrástu u Plzně. Chrást, Zbyněk Blaheta, 55 s. Historie chrásteckého školství, založení školy, vznik a vývoj současné školní budovy. 16. Bloch Jiří, Bláha Jiří, Muzeum stavebních dějin a řemesel v Českém Krumlově. Muzeum stavebních řemesel v Českém Krumlově, 130 s. Katalog nově otevřeného musea, bohatý obrazový doprovod s kresbami a snímky historických fasád, architektonických prvků a stavebních detailů (klenby, okna, portály, dveře, malby, krovy, kování, dlaždice atd.). 17. Blucha Vladimír, Krnov – Město mezi dvěma řekami. Město Krnov, 173 s. Krnovská synagoga, rozhledna na Cvilíně, krnovská radnice, evangelický kostel. 18. Borovička Jiří a kol., Týnec nad Sázavou, k historickým kořenům města. Město Týnec nad Sázavou, 503 s. K historii města. 19. Brych Vladimír, České hrady, zámky a tvrze. Praha, Ottovo nakladatelství, 851 s. 20. Břicháček Pavel, Poláková Monika, Sepekov. Mariánské poutní místo. Milevsko, Milevský kraj, 75 s. Především středověká historie místa v kontextu českých dějin, poutní tradice a dějiny kostela; barevné snímky výtvarné výzdoby, historické veduty. 21. Buchtele Zdeněk, Švandrlík Richard, Tři Sekery v historii a dnes. Mariánské Lázně, Zdeněk Buchtele, Richard Švandrlík, 322 s. Dějiny a současnost obce, popis památek, soupis domů a jejich majitelů, historie vesnic a osad spadajících pod Tři Sekery, zaniklé osady a památky.

178

22. Bureš Pavel, Štefániková Jana, Katalog vesnických sídel ČR 2 Břeclav. Praha, NPÚ, 92 s. 23. Bureš Pavel, Štefániková Jana, Katalog vesnických sídel ČR 1 Praha hl. m. Praha, NPÚ, 144 s. 24. Cacák František, Orlický kraj ve fotografiích a vzpomínkách pamětníků. Autor a Obecní úřad Orlík nad Vltavou, 400 s. Reprodukce stovek historických fotografií a pohlednic míst, většinou zaniklých po napuštění přehradní nádrže Orlík; minulost krajiny, vzpomínky. 25. Cekota Vojtěch a kol., Slavičín v minulosti a současnosti. 750. Výročí první písemné zprávy. 1256 – 2006. Město Slavičín, 219 s. Historický vývoj obce od pravěku po současnost, nákresy, dobové, černobílé a barevné fotografie v textu, reprodukce archivního materiálu. 26. Ciešlak Leszek, 750 let od první písemné zmínky o obci Heraltice (čtyři kapitoly ze starších dějin). neuvedeno, Státní okresní archiv Třebíč, 63 s. Dějiny obce od r. 1256 do r. 1918 doplněné reprodukcemi archivních fotografií a pohlednic. 27. Croÿ Jana, Zámek Lány, interiéry. Správa Pražského hradu, 63 s. 28. Čadilová Olga a kol., Hovorčovice známé i neznámé. Praha, Maroli, 124 s. 29. Čadilová Olga a kol., Praha-Kbely a okolí. Praha, Maroli, 144 s. Z historie obce a okolí. 30. Černíková Lenka, Zvonkohra ve věži radnice na Masarykově náměstí v Moravské Ostravě. Ostravské muzeum, 28 s. Osudy ostravských zvonů. 31. Černý Dalibor a kol., 950 let Slatiny. Hostivice, Baron, 144 s. K historii obce. 32. Černý Jiří, Poutní místa jižních Čech. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. České Budějovice, Nakladatelství Bohumír Němec-VEDUTA, 324 s. Encyklopedie známých i méně známých poutních míst českobudějovické diecéze (celkem 183 hesla), bohatý obrazový doprovod. 33. Černý Zbyněk, Cheb v době secese (1819 –1914). Krajské muzeum Cheb, 135 s. Charakteristika secesní společnosti, životní styl, architektura, výtvarné a užité umění. 34. David Jaroslav, Rous Pavel, Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména Vysočině. Praha, Academia, 201 s. 35. Ditrych Břetislav, Co se stalo v Cerhenicích. Stránky ze života obce. Obecní úřad v Cerhenicích, 216 s. 36. Dohnal Vít, Tři nejstarší olomoucké kostely. Olomoucký hrad v raném středověku III. Archeologické centrum Olomouc, 64 s. 37. Dolejší Josef, Velké Přítočno 1306 – 2006. Obec Velké Přítočno, 288 s. Z historie obce. 38. Dostál Josef, Farní kostel sv. Markéty v Paršovicích. OÚ Paršovice, 79 s. 39. Doubek Zdeněk a kol., Kouzlo vzpomínek. Ještě jednou „Čtení o starém Hradci“. Hradec Králové, ML, 207 s. 40. Dudák Vladislav, Holečková Marie, Kozák Pavel a kol., Santiniho cesta za světlem. Putování Plzeňským krajem. Beroun, Nakladatelství MH, 95 s. Architekt Jan Blažej Santini, jeho životopis a dílo v Plzeňském kraji. 41. Dudek František a kol., Mcely 1252 – 2002. Nymburk, Vega-L, 103 s. 42. Dvořák Otomar, Holečková Marie, Litavka – řeka skrytých pokladů. Beroun, MH, 160 s. Historie míst a obcí v povodí říčky, rozsah povodní. 43. Edel Tomáš, Českodubsko v památkách 12.– 20. století. Český Dub, Podještědské muzeum, 167 s. 44. Ederer Antonín, Augusta Pavel, Ulice a uličky Starého Města pražského. Praha, Milpo media, 139 s. 45. Eliáš Vojtěch a kol., Přehled veřejných a neveřejných pohřebišť v České republice. Praha, Vyšehrad, 173 s. 46. Fic Vladimír, Československé opevnění v lednicko-valtickém areálu (1936 –1938). Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 42 s. Problematika jednotlivých vojenských objektů v areálu, tabulky, mapy, dobové fotografie. 47. Fifková Renáta a kol., Sága moravských přemyslovců. Život na Moravě od XI. do počátku XIV. století. Vlastivědné muzeum v Olomouci, Muzeum města Brna, 250 s. Sborník a katalog výstavy, mj. zhodnocení,

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 179

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 kresebné rekonstrukce, půdorysy apod. hradů a sakrálních staveb. 48. Fišera Zdeněk, Encyklopedie městských věží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha, Libri, 271 s. Pokus o zpracování fenoménu městských strážních a hlásných věží z přibližně 150 lokalit. 49. Foltýn Dušan, Chorušice, Choroušky, Zahájí. Kapitoly z dějin a místopisu. OÚ Chorušice, 202 s. Dobové i současné fotografie, profil vesnice, vyrovnání s tradicí místního zaniklého kláštera. 50. Franěk Petr, Písecké pivovarnictví. Písek, Prácheňské nakladatelství, 223 s. Historie zaniklého pivovarnického průmyslu v Písku a Putimi, doplněno fotografiemi a plány provozních objektů. 51. Fröhlich Jiří, Zlato na Prácheňsku. Kapitoly z historie těžby a zpracování zlata. Písek, Prácheňské nakladatelství, 95 s. Přehled o dějinách dobývání a zpracování zlaté rudy v oblasti Prácheňska; těžební postupy, technologie, jednotlivá naleziště, památky po zaniklých dolech a rýžovištích. 52. Fúsek Tomáš, Tanečnice. Nejsevernější rozhledna Čech. Město Mikulášovice, nestr. Historický a architektonický popis rozhledny. 53. Gabriel František, Vaněk Vojtěch, České Švýcarsko ve středověku. Praha, Unicornis, 70 s. 54. Gregor František, Maloušek Miroslav, Náměšť nad Oslavou a okolí ve starých pohlednicích a fotografiích. Třebíč, AMAPRINT - Kerndl, 164 s. Reprodukce archivních fotografií a pohlednic opatřené popiskami včetně informací o fotografech, vydavatelích a nakladatelích pohlednic. 55. Havlíček Ivan, Procházka Karel, Dějiny farnosti v Týništi nad Orlicí. Římskokatolická farnost Týniště nad Orlicí, 36 s. Přehledné zpracování publikovaných údajů o dějinách kostela, hřbitova a fary. 56. Havlová Ester a kol., 100 staveb. Moderní archtektura Středočeského kraje. Praha, Titanic, 239 s. 57. Heller Miloš, Hanyková Eva, Krásy lázeňského kraje. Lázeňské ediční sdružení Karlovy Vary, 279 s. Historie lázeňství, prameny, kolonády a sanatoria v Karlových Varech, města a památky v okolí. 58. Hlaváčková Miroslava, Kaple svatého Václava a Cesta přátelství v Bílce pod Milešovkou. Občanské sdružení Bílky pod Milešovkou, nestr. Vyobrazení a popis zvláštní architektonické památky na níž navazuje Cesta přátelství, tvořená 14 zastaveními, které vytvořilo 14 sochařů. 59. Holánek Petr, Velkobítešská kostelní tvrz. Město Velká Bíteš za spoluúčasti kraje Vysočina, 45 s. Historie a popis exteriéru a interiéru kostelní tvrze včetně vnitřního vybavení s publikovaným přepisem nápisu na vítězném oblouku a bohatou soudobou fotografickou dokumentací. 60. Holodňák Petr, Labyrintem žateckého pravěku. Ústí nad Labem, Albis International, 487 s. Přehled archeologických výzkumů a nálezů z města doplněný o galerii těch, kteří se na objevech podíleli. 61. Honeiser Ladislav a kol., Pražské usedlosti. Útvar rozvoje hlavního města Prahy, 164 s. Katalog výstavy. 62. Horpeniak Vladimír, Kašperk 650. 1356 – 2006. Knížka o šumavském hradu. České Budějovice, Karmášek, 61 s. Historie hradu, politická a hospodářská situace v době jeho založení, dolování zlata v okolí, pověsti, citace z odkazů Karla IV. 63. Horpeniak Vladimír, Červená – Rothsaifen 1356 – 2006. Střípky z historie jedné šumavské vesnice. Sušice - Kašperské Hory, Muzeum Šumavy, 48 s. Stručná monografie vsi na Kašperskohorsku, památky, zaniklý průmysl (železárna, pily, sirkárny, papírna). 64. Horpeniak Vladimír a kol., Kašperk. Knížka o šumavském hradu. České Budějovice, Nakladatelství Karmášek, 61 s. Bohatě ilustrovaná monografie významného jihočeského hradu. 65. Horyna Mojmír, Zámek Zbraslav. Praha, Národní galerie, 68 s. 66. Horyna Mojmír, Oulíková Petra, Kostel Nejsvětějšího Salvátora a Vlašská kaple, Praha - Staré Město. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 39 s. 67. Horyna Mojmír, Oulíková Petra, Kostel sv. Ignáce z Loyoly, Praha Nové Město. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 38 s. 68. Huňáček Jaroslav, Jihlavská radnice. Město Jihlava, 147 s. Z historie radnice, rekonstrukce v letech 1993–1994 a 2004–2006, důležitost SHP, období mezi dvěma rekonstrukcemi, nápisy na klenbách velkého gotického sálu, problematika restaurování, černobílé a barevné obrazové přílohy, prameny a literatura, resumé. 69. Jan Libor a kol., Komín v historii 1240 – 2006. Městská část Brno-Komín, 439 s. Historie a proměny brněnské městské části od pravěku po současnost, dobové a černobílé fotografie v textu, prameny a literatura. 70. Jankovec Otakar, Knotková Ivana, Sezimovo Ústí. Zánik – vznik – urbanistické proměny města. Město Sezimovo Ústí a Kovosvit MAS, 348 s. Zaniklé středověké město, jeho obnova po r. 1828, Baťova strojírna s rozsáhlou obytnou kolonií založená 1939; bohatá plánová dokumentace. 71. Janoušek Pavel, Dvůr Králové nad Labem. Praha, Paseka, 38 s. Z edice Zmizelé Čechy. 72. Jeřábek Dušan, Brno – kulturní město předválečné a válečné. O di-

vadle, literatuře, výtvarném umění a významných osobnostech univerzity v letech 1928 –1948. Brno, Barrister & Principal, 207 s. Historické studie, černobílé obrazové přílohy. 73. Jirásko Luděk, Černý Karel, Scheufler Pavel, Jindřichohradecká jezuitská kolej – Národní muzeum fotografie. Jindřichův Hradec, Národní muzeum fotografie, 84 s. Historie významné stavby, vztah jezuitů k medicíně; činnost musea fotografie, založeného zde r. 2002. 74. Junek David, Polička – mariánský obelisk a barokní sochy. Městské muzeum a galerie Polička, 40 s. Zevrubný popis dějin a podoby obelisku a dalších sochařských prací, především z kostela sv. Jakuba. 75. Juroš Ladislav, Stará Ves, zámek ve Staré Vsi nad Ondřejnicí jižně od Ostravy. Dobrá, Beatris, 30 s. 76. Juryšek Oldřich, Dějiny Olomouce 1027–1920. Olomouc, Votobia, 207 s. 77. Juřica Martin, Ostravské svatostánky aneb Kostely, kaple a modlitebny církví rozličných. Ostrava, Repronis, 40 s. 78. Kadeřábek Rudolf a kol., Zmizelé město aneb Berounské reminiscence. Písek, Praha, Praam, 108 s. Historické fotografie (od 30. let) s přípojenými příběhy. 79. Kašík Václav, Na úsvitu dějin. Lubná. OÚ Lubná, 42 s. Pravěké dějiny obce. 80. Kašpar Jan, Jablonec nad Nisou stručný průvodce sedmi stoletími města. Jablonec nad Nisou, Informační centrum, 94 s. 81. Kavička Karel, Kroměříž, kolegiální a farní kostel sv. Mořice. Velehrad, Historická společnost Starý Velehrad, 31 s. 82. Klempera Josef, Tachlovice, historie a současnost. OÚ Tachlovice, 315 s. 83. Kokošková Věra, Přeštice. Plzeň, Fraus, 18 s. Stručné představení architektury, osobností a historie města a památek v blízkém okolí. 84. Kopeček Josef, Svatá Hora. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 187 s. 85. Kotík Vladimír, Z minulosti Ostrovánek. Obec Ostrovánky, 92 s. Historický vývoj obce k příležitosti 865. výročí nejstarší písemné zmínky, kronika obce, obyvatelé domů, stará zvonice, barevná obrazová příloha, reprodukce a černobílé fotografie v textu. 86. Kovář Daniel, Budějovický poutník aneb Českými Budějovicemi ze všech stran. Praha, Baset, 252 s. Průvodce významnými i méně známými místy jihočeské metropole. 87. Kovář Daniel, Královská pevnost na jihu Čech. Z minulosti českobudějovických hradeb. České Budějovice, Historicko-vlastivědný spolek, 102 s. Vývoj, druhotné využití a zánik městského opevnění; plánky, fotografie, plán zachovaných částí fortifikace a rekonstrukční plán. 88. Kovář Daniel, Zmizelé Čechy – České Budějovice, I. Díl – Vnitřní město. Praha – Litomyšl, Paseka, 153 s. Stavební vývoj městského jádra, fotografie domů a částí opevnění zaniklých při asanaci. 89. Kovář Daniel, Zmizelé Čechy – České Budějovice, II. Díl – Předměstí. Praha – Litomyšl, Paseka, 152 s. Vývoj předměstské zástavby, fotografie mnohých staveb, které ustoupily výstavbě sídlišť nebo novým investičním záměrům. 90. Kovařík David, Proměny českého pohraničí v letech 1958 –1960. Demoliční akce se zřetelem k vývoji od roku 1945. Brno, Prius, 105 s. 91. Kovařík Viktor, Sochař Lazar Widemann (1697–1769) a jeho dílo v západních Čechách. Plzeň, Plzeňský kraj, 266 s. Život a dílo pozdně barokního sochaře, pokus o kompletní katalog díla na území kraje, průřez tvorbou sochaře i jeho dílny. 92. Kozák Roman, Volarsko. Praha – Litomyšl, Paseka, 134 s. Historické snímky šumavského městečka Volar (edice Zmizelé Čechy). 93. Kožíšek Milan, Rataje včera a dnes. Rataje, Obec Rataje, 54 s. Stručná monografie obce. 94. Krákorová Jaroslava a kol., Dolní Chabry. MČ Dolní Chabry, 143 s. 95. Kroupa Jiří, Vobr Jaroslav, Drlík Vojen, Benediktinský klášter v Rajhradě. Klášter, klášterní knihovna, Památník písemnictví na Moravě. Předklášteří, Muzeum Brněnska, 48 s. Historický vývoj jednotlivých objektů, dobové a barevné fotografie v textu, literatura, německé resumé. 96. Kroupa Stanislav, Hory pout zbavené. Města a vesnice v oblasti Novohradských a Slepičích hor. České Budějovice, Nakladatelství Bohumír Němec-VEDUTA, 260 s. Stručný místopis Novohradska, Trhovosvinenska a Pomalší; fotografie a reprodukce dobových pohlednic. 97. Krůta Václav, Bednařík Tomáš, Osudy v kameni. Rakovník, Raport, 334 s. Přehled pomníků, památníků a pamětních desek obětí 1. a 2. sv. války na Rakovnicku. 98. Kuthan Jan, Stecker Martin, Vltava v proudu času. Sedlčany, Městské muzeum, 165 s. Publikace mapuje proměny krajiny okolo Vltavy na styku jižních a středních Čech; na fotografiích zachyceny četné objekty, zaniklé po napuštění přehradních nádrží Orlík a Slapy. 99. Kýzl Václav, Libovice tenkrát a dnes 1. D. Obec Libovice, 282 s. Z historie obce.

179

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 180

(K-černá plát)

Z odborného tisku 100. Liška Václav a kol., Slavín, zpráva o rekonstrukci. Praha, Professional Publishing, 92 s. 101. Lohse Heinz, Lesní sklárny ve východní části Krušných hor. Altenberg, Podpora sociálních projektů ve východní části Krušných hor, 44 s. Přehled středověké výroby skla v Krušných horách s popisem postupu prací i zařízení skláren. 102. Lorenc Vilém a kol., Krásný Dvůr, zámecký park. Ústí nad Labem, NPÚ, 38 s. Park podoba, vývoj, vybavení. 103. Louda Jiří, Lidová architektura Krkonoš. Vrchlabí, Správa Krkonošského národního parku, 24 s. Fotografie, plány. 104. Louda Jiří, Zázvorková Blanka, Vrchlabí. Praha, Paseka, 78 s. Edice Zmizelé Čechy. 105. Lukeš Zdeněk a kol., Český architektonický kubismus – podivuhodný směr, který se zrodil v Praze. Praha, Galerie Jaroslava Fragnera, 171 s. Vznik a podoba architektonického směru, příklady. 106. Macek Stanislav, Průvodce Městským muzeem ve Františkových Lázních. Městské muzeum Františkovy Lázně, nestr. Dějiny muzea, ukázky exponátů, historie sochy Františka před Společenským domem. 107. Macík Oldřich a kol., Kostel sv. Martina a Prokopa 1906 – 2006. Plzeň, Římskokatolická farnost Plzeň-Lobzy, 35 s. Založení a vývoj kostela, historie plzeňských městských částí Doubravka a Lobzy. 108. Makovský Vladimír, Mlýny a mlynáři na Velkomeziříčsku, sv. V., 1349 –2005. Konec mlynářského řemesla na Velkomeziříčsku. Velké Meziříčí, Vlastivědná a genealogická společnost, občanské sdružení při JUPITER CLUBU, 167 s. Informace o historii a stavební historii mlýnů a mlynářských rodech na Velkomeziříčsku s publikovanou historickou plánovou aj. dokumentací. 109. Málek Vlastimil, Schreier Václav, Žacléřsko na historických pohlednicích. Žacléř, Svazek obcí Žacléřsko, 163 s. 110. Malý Jaroslav, Lubná dům do domu. OÚ Lubná, 100 s. Minulost a přítomnost jednotlivých domů obce. 111. Mareček Zdeněk, Loučeň a Thurn Taxisové. pohledy do doby minulé i nedávné. Nymburk, Vega-L, 141 s. Z historie obce. 112. Matějka Ivan, Tajemným Svojanovskem. Toulky historií a krajinou kolem starobylého hradu Svojanov. Praha, Corona, 119 s. 113. Matoušek Václav, Třebel. Obraz krajiny s bitvou. Praha, Academia, 367 s. Rekonstrukce bitvy u Třebele v třicetileté válce, vývoj krajiny před a po bitvě, terénní výzkum bojiště, archeologické výzkumy. 114. Maxová Ivana, Nejedlý Vratislav, Zahradník Pavel, Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v kraji Vysočina. Praha, Národní památkový ústav, 342 s. Abecedně dle obcí řazený katalog obsahující černobílou fotodokumentaci. 115. Měřínský Zdeněk, Novotná Dana, Straková Martina, Brtnice. Rodiště Josefa Hoffmanna. Městský úřad Brtnice, 70 s. Informace o historii a stavební historii zámku včetně hmotové rekonstrukce, sakrálních a profánních architektonických památkách včetně mostů apod. v Brtnici, historii a stavební historii hradu Rokštejna a stručná informace o památkách v okolních obcích Přímělkov, Příseka, Střížov, Panská Lhota, Malé, Jestřebí, Uhřínovice, Dolní Smrčné. 116. Motejzlík Pavel, Zelená Hora a Klášter u Nepomuku (Plzeňský kraj). Historicko-turistický průvodce po zámku „Černých baronů“ a obci Klášter. České Budějovice, 144 s. 117. Mráček Jakub, Kittl Jan, Kaple bývalého kláštera boromejek v Teplicích. Teplice, nákladem vlastním, 38 s. Dokumentace vzácné památky ve stylu Beuronské umělecké školy, dnes součástí Gymnázia Teplice. 118. Mrzena F. J., Tisíciletí obce Rakovice. Knížata, světci, rytíři, páni a lidé osedlí. Rakovice, Autor a obec , 227 s. Rozsáhlá monografie obce na Písecku, historie zámku a jednotlivých domů. 119. Müller Karel, Záček Rudolf a kol., Opava. Opava, Lidové noviny, 611 s. K architektuře města. 120. Nečasová Kamila, Valůšek David, Historie zlínských hřbitovů. Pohřebnictví Zlín, 173 s. Staré zlínské hřbitovy, lesní hřbitov, hřbitovy na území dnešního Zlína, osobnosti, černobílé a barevné fotografie v textu, reprodukce a dobová vyobrazení, prameny a literatura. 121. Nejdl Leopold, Křinecké památky. Nymburk, Vega-L, 141 s. 122. Nesvarba Miroslav, Lovosické ulice v proměnách času. Most, Tisk press cz, 156 s. Dokumentace významných budov a památek uspořádaných podle ulic města. 123. Neuberger Karel, Jiskra Jaroslav, Kniha o stříbrském hornictví. Hornicko-historický spolek ve Stříbře, 183 s. Zmapování hornické činnosti ve Stříbře a blízkém okolí od počátku do soušasnosti, popis důlních provozů, důlního a hutního zařízení. 124. Nezhodová Soňa, Židovský Mikulov. Matice moravská v Brně, 423 s. Historický vývoj od počátků židovského osídlení po problematiku 20. století, židovská čtvrť, židovský hřbitov, život a dění v židovském Mikulově, reprodukce archivního materiálu, dobové a černobílé fotografie v textu, prameny a literatura.

180

125. Nocar Pavel, Humpolec. Ohlédnutí za starými časy. Tiskárny Havlíčkův Brod, 153 s. Reprodukce archivních fotografií opatřené popiskami a částečně doplněné fotografiemi ze současnosti. 126. Novák Václav, Chrám sv. Mikuláše v Jaroměři. Město Jaroměř, 135 s. 127. Novotný Pavel a kol., Skuteč známá a neznámá. Město Skuteč, 77 s. K historii obce. 128. Okurka Tomáš, Sto let Chrámu apoštola Pavla v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem, Město Ústí nad Labem, 35 s. Historie kostela doplněná o situační plány a detaily výzdoby. 129. Olejník Jan, Bavorov – kapitoly z minulosti a současnosti města. Bavorov – Písek, Město Bavorov a Prácheňské nakladatelství, 108 s. Stručná monografie jihočeského města, pamětihodnosti. 130. Otavová Marie, Slavík Jiří, Obrazy z panství Žamberk – soubor litografií Martina Tejčka. Městské muzeum Žamberk, 13 listů v přebalu Reprodukce dosud téměř neznámého souboru 12 litografií z r. 1822, zachycujících město, hrad Litice, údolí Divoké Orlice u Zemské brány a dalších míst na panství Žamberk; součástí je stručný popis vyobrazení a krátké seznámení s dějinami městského muzea v Žamberku. 131. Pachner Jaroslav, Chomutov. Praha, Paseka, 76 s. Z edice Zmizelé Čechy. 132. Pavlovský Pavel, Jankov, z jankovských kronik. Praha, Maroli, 145 s. Z historie obce. 133. Peňáz Milan a kol., Chudobín. Historie zaniklé obce. Obec Vír, 203 s. Dějiny obce včetně zhodnocení přírodních podmínek. 134. Pěnčík Josef, Z dějin obce Jinošova. Obec Jinošov, 334 s. Historický vývoj obce od počátků po současnost, černobílá a barevná obrazová příloha, prameny a literatura. 135. Petráš Karel , Tam na konci údolí. Jelení Vrchy – Hirschbergen – Hiršperky. České Budějovice, Nakladatelství Kopp, 55 s. Stručná monografie dřevařské osady na Šumavě, schwarzenberský plavební kanál. 136. Pikorová Helena, Dějiny Mšena. I – Mšeno ve středověku. MěÚ Mšeno, 110 s. 137. Plaček Miroslav, Plačková Magda, Oldřišov 1234 – 2004. Oldřišov, Obecní úřad, 525 s. Kostel a fara, církevní stavby v obci. 138. Podhola Roman, Ozvěny šumavských zvonů. Český Krumlov, Autor a občanské sdružení TAM-TAM, 157 s. Stručná historie šumavských a pošumavských obcí, v nichž stojí nebo stál kostel. 139. Podlešák Jan, Synagoga ve Čkyni. Zamyšlení nad židovským duchovním dědictvím v jižních Čechách. Čkyně, Společnost pro obnovu synagogy ve Čkyni, 34 s. Stručná historie synagogy, hřbitova a náboženské obce; fotografie; připojena tabulka shrnující osudy jihočeských synagog po holocaustu. 140. Pojsl Miloslav, Sepulkrální památky na Moravě a ve Slezsku do roku 1420. Olomouc, Univerzita Palackého, 303 s. Informace o způsobech a místech pohřbívání v různých dobách, výtvarném pojetí náhrobků apod., abecedně dle obcí řazený katalog dochovaných i nedochovaných sepulkrálních památek do r. 1420. 141. Pokorný Milan, Čejkovy a Zbynice. Od nejstarších dob do současnosti. Obec Hrádek, 191 s. Dějiny Čejkov a Zbynic, jež jsou dnes součástí Hrádku, popis jejich památek a usedlostí, vznik a historie zaniklé čejkovské tvrze. 142. Polášek Miloš, Já, Slezskoostravský hrad. Ostrava, En Face, 120 s. Rozsáhlý srovnávací fotografický materiál, podoba a rozsah oprav. 143. Poledňa Jiří, Ořechov. Obec Ořechov, 11 s. Z historie obce, publikace vydaná k 60. výročí sloučení obcí – Ořechovičky a Tikovice (Štikovice), dobové fotografie a reprodukce pohlednic, barevné fotografie v textu, portréty, mapa. 144. Pourová Renata, Hrady, zámky a tvrze, které přežily rok 2000 – Jihočeský kraj. České Budějovice, Herbia, 470 s. Výpravná publikace s barevnými snímky úplně nebo alespoň zčásti zachovaných panských sídel na území tzv. Jihočeského kraje (celkem kolem 350 lokalit). 145. Prchal Jan, Polná ve 20. století. Polná, Linda – Jan Prchal, 223 s. Dějiny města ve 20. století podané formou chronologického výčtu událostí doplněné reprodukcemi archivních fotografií a pohlednic. 146. Procházka Lubomír, Lidová architektura na Sedlčansku. Městské muzeum v Sedlčanech, nestr. Charakter místního stavitelství, dokumentační materiály. 147. Procházka Zdeněk, Bezdružice. Historie a současnost jedné západočeské obce. Domažlice, Nakladatelství Českého lesa, 116 s. Dějiny a současnost obce, popis architektonických památek, stručná historie vesnic spadajících pod Bezdružice. 148. Procházka Zdeněk, Konstantinovy Lázně, Bezdružice a okolí. Historicko-turistický průvodce č. 10. Domažlice, Nakladatelství Českého lesa, 242 s. 149. Procházka Zdeněk, Domažlice na historických vedutách, fotografiích a pohlednicích. Domažlice, Nakladatelství Českého lesa, 183 s. Obraz proměn historického města od nejstarších vyobrazení po nejnovější fotografie.

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 181

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 150. Procházka Zdeněk, Zámek Bezdružice, 7 století od historie k současnosti. Domažlice, Nakladatelství Českého lesa, 56 s. 151. Procházková Eva, Načeradec. Dějiny městečka a okolních obcí. Obec Načeradec, 317 s. 152. Prokop Vladimír a kol., Sokolov známý a neznámý. Město Sokolov, 45 s. Historie a současnost města, historické památky. 153. Rašticová Blanka a kol., Velehrad. Dějiny obce. Obec Velehrad, 287 s. 154. Reichstädter Bohumil, Druhá knížka o Slatině. Brno, MSD, 312 s. Historický vývoj, společenské dění, místopis, předkové, co vzalo 20. století, vzpomínky, spolky a organizace, kultura, medailony, představitelé obce, doklady minulosti, černobílé fotografie. 155. Rožmberský Petr, Karel Tomáš, Zámek a tvrz v Luhově. Plzeň, Petr Mikota, 40 s. Dějiny obce, tvrze a zámku v Luhově, založení, jednotlivé přestavby a současný stav zámku. 156. Rožmberský Petr, Novobilský Milan, Hrad Buben u Plešic. Plzeň, Petr Mikota, 28 s. 157. Růžičková Renáta a kol., Stopy Židů v Pardubickém kraji. Pardubice, Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, 143 s. 158. Ryantová Marie, Kaple sv. Ducha v Hrazanech (80 let od vysvěcení). Hrazany, Obecní úřad, 63 s. Monografie návesní kaple z roku 1926, edice dokumentů souvisejících s její stavbou a svěcením. 159. Říha Petr, Petrovice 770 let. Historie, současnost a budoucnost. MČ Petrovice, 200 s. 160. Říhová Vladislava, Moravská Třebová, Renesanční perla České republiky, Zámek. Město Moravská Třebová, 24 s. Populárně pojaté seznámení s podobou, vývojem a výzdobou zámku. 161. Samec Zdeněk, Proměny a příběhy Hořovic. Hořovice, Podbrdské vydavatelství, 92 s. 162. Sedlák Jan a kol., Slavné brněnské vily. Praha, Foibos, 177 s. Architektonická podoba budov, autoři. 163. Sedláková Radomíra, 20. století české architektury. Praha, Grada, 235 s. 164. Semotanová Eva a kol., Historický atlas měst České republiky. Sv. č. 14 – Praha-Libeň. Praha, HÚ AV ČR, Přehled dosavadních znalostí o historickém a urbanistickém vývoji od počátku středověkého města. 165. Scheufler Pavel, Pražský hrad ve fotografii 1900 –1939. Správa Pražského hradu, 178 s. 166. Scheybal Josef V., Scheybalová Jana, Lidová kultura severních Čech: obrázky ze života Čechů a Němců na národnostním rozhraní. Liberec, RK, 103 s. Přehled památek lidové architektury v níž se jasně projevuje vliv české a německé kultury způsobený migrací obyvatelstva. 167. Schinko Jan, Binder Milan, Věže a věžičky Českých Budějovic aneb nejen Praha je stověžatá. České Budějovice, Milan Binder, 110 s. Stručný text, fotografie a perokresby představují 111 budějovických věží a věžiček. 168. Skalický Karel, Kaple, kapličky a boží muka Pootaví. Průvodce po drobných sakrálních stavbách kolem Zlaté hory. Písek, PRAAM, 45 s. Textová a fotografická dokumentace návesních kaplí, kapliček a božích muk v oblasti mezi Pískem, Protivínem, Drahonicemi a Dobeví. 169. Skopec František a kol., Hradec Králové od brány k bráně starým městem. Hradec Králové, Nucleus HK, 99 s. 170. Skřivánek Milan, Litomyšl. Litomyšl, Paseka, 46 s. Další svazek obrazové edice Zmizelé Čechy s fundovaným nástinem kulturního významu města a jeho urbanistického a stavebního vývoje. 171. Sládek František, Z kronik a pamětí kraje Horymírova. vlast. nákladem, 124 s. Rozsáhlé obrazové přílohy, archivní materiály i pamětníci přibližují obce Lochovice, Libomyšl, Neumětely a Lhotku. 172. Smíšková Jana, Zdice na starých pohlednicích. Petr Prášil, Hostivice, 84 s. 173. Sonnek Ladislav, Jakubčovice – dějiny. Hradec nad Moravicí, Městský úřad, 96 s. Přesnější popis ke kapli Navštívení Panny Marie. 174. Spurný Matěj a kol., Proměny sudetské krajiny. Domažlice, Nakladatelství Českého lesa, 238 s. Sonda do historického vývoje krajiny v pohraničí z hlediska historiků, přírodovědců, architektů, ekologů, politiků, podnikatelů. 175. Stehlík Miloš, Barok v soše. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, Seminář dějin umění FFMU, 260 s. Výběr statí k osobitosti moravského barokního sochařství, nové poznatky k tvorně Giovanniho Giulianiho, Matyáše Bernarda Brauna, Ondřeje Zahnera, Ignáce Lengelachera a dalších, vybraná sochařská díla, jmenný a místní rejtřík, biografie a bibliografie. 176. Stoklasa Radovan, Kostely na Slovácku I., Uherskohradišťsko, Chřiby, Veselsko-Ostrožsko, Uherskobrodsko, Luhačovické Zálesí, Zlínsko. Rožnov pod Radhoštěm, Public Art, 127 s. 177. Stolz Daniel, Matoušek Václav, Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku. Hořovice, ELCE BOOK PUBLISHING, 324 s. 178. Studnička Pavel, Naše Chroustovice. OÚ Chroustovice, 156 s. Historie obce, stavební vývoj kostela a zámku (prameny, literatura, mapy, fotodokumentace).

179. Stupka Josef, Zmizelá tvář Kralup. Praha, Mladá fronta, 332 s. Historické pohlednice. 180. Sucharda Jan, Hrotovické album. Město Hrotovice, 95 s. Reprodukce archivních fotografií a pohlednic opatřené popiskami. 181. Suchel Viktor, Vzpomínky na staré Kladno. Nové Strašecí, Gelton, 160 s. 182. Svěrák Vlastimil, Stručná historie obce Kozlov u Jihlavy. Obec Kozlov, 94 s. Informace o historii obce a připojených osad Rytířsko a Loudilka a stavbě kostela sv. Jana a Pavla z let 1936–7 a jeho opravách. Součástí publikace jsou i reprodukce archivních fotografií, především obecné školy, zbořené kaple z r. 1867 a plánů na stavbu. 183. Světlík Jiří, Dobřív. Historie podbrdské vesnice. Plzeň, Petr Mikota, 64 s. Dějiny obce, výčet chráněných památek v Dobřívě a okolí. 184. Svoboda Jan E. a kol., Praha 1945 – 2003. Kapitoly z poválečné a současné architektury. Praha, Libri, 357 s. 185. Svoboda Jan, Moudrý Josef, Vlašim – po stopách předků. Praha, Vyšehrad, 292 s. 186. Šámal Petr, Rymarev Alexandr, Domy na Starém Městě pražském 1. D. Praha, NLN, 335 s. Podoba domů, symbolika. 187. Šebek František, Kapitoly ze starších dějin obce Raná. OÚ Raná, 23 s. Z historie obce. 188. Šebela Martin, Zmizelá Česká Třebová. Ústí nad Orlicí, Oftis, 64 s. 189. Šimša Martin, Kalábová Petra a kol., Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Strážnice. Strážnice, Národní ústav lidové kultury, 283 s. Historie skanzenu k 25. výročí otevření, nákresy, ilustrace, mapky, dobové, černobílé a barevné fotografie v textu, anglické a německé resumé. 190. Špaček Jaroslav a kol., Kronika města Čelákovic 1857–1939. Městské muzeum v Čelákovicích, 414 s. K historii města. 191. Špunar Petr a kol., Židovský hřbitov v Brně-Židenicích a osudy lidí s ním spojené. Brno, Petr Špunar, 360 s. 192. Štraub Miloš, Tajemné podzemí. Díl V. Severní Čechy. Praha, Regia, 231 s. Abecedně seřazený přehled památek a míst, kde se nachází podzemní prostory. 193. Šula Otto, Ptáčníková Světlana, Požďatín. Črty z historie obce 1358 – 2006. Brno, Metoda, 95 s. Informace o historii obce a sboru dobrovolných hasičů (zal. 1906) doplněná reprodukcí dopisnice z poč. 20. stol. a pohlednice ze 30. let 20. stol. se stavbami v obci. 194. Tejnická Alena, Nelahozeves. OÚ Nelahozeves, 46 s. Z historie obce. 195. Tesař Petr, Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích. Opava, Římskokatolická farnost, 44 s. Výstavba a dějiny kostela. 196. Tlustá Zdeňka a kol., Mnetěš 1226 – 2006. Hostivice, Baron, 96 s. Příspěvek k historii obce. 197. Tomáš Karel, Krčmář Luděk, Panská sídla západních Čech. Plzeňsko. České Budějovice, Veduta, 327 s. Soupis panských sídel na Plzeňsku encyklopedického charakteru, s historickým popisem, charakteristikou vývoje lokality a vyobrazením. 198. Tykal Roman, Třebýcina – Hráz. Z dějin obce. Město Měčín, 19 s. Dějiny obcí Třebýcina a Hráz, informace o majitelích jednotlivých domů. 199. Úlehla Vladimír, Jičín na konci 19. století. Jičín, TomTour, 159 s. 200. Ulrich Petr a kol., Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků. Praha, Česká technika – nakladatelství ČVUT, 303 s. 201. Urban Jaroslav, Vyprávění o mladovožických pánech. Město Mladá Vožice, 119 s. Osudy držitelů panství Mladé Vožice, jejich zakladatelská a stavební činnost; fotografie, portréty, veduty. 202. Valenčík Michal, Ohrožené památky. Kostely, kaple a kapličky v České republice. Praha, Baset, 293 s. Abecedně dle krajů, okresů a obcí řazený katalog s barevnou fotodokumentací. 203. Vařeka Pavel a kol., Archeologie zaniklých středověkých vesnic na Rokycansku 1. Plzeň, Petr Mikota, 152 s. Soupis středověkých a raně novověkých definitivně zaniklých a obnovených vesnic na Rokycansku, názvy, čísla a historie lokalit, popis archeologických nálezů, doprovodný CD-ROM. 204. Vodvářka Václav, Lány a okolí ve světle místních a pomístních jmen. SOkA Rakovník, 198 s. 205. Vojkovský Rostislav, Olomouc, zaniklý hrad v bývalém „hlavním městě“ Moravy. Dobrá, Beatris, 35 s. Kresby, rekonstrukce. 206. Vojkovský Rostislav, Slezská Ostrava, zřícenina hradu-zámku v Ostravě. Dobrá, Beatris, 34 s. 207. Vorlík Petr, Areál ČVUT v Dejvicích v šedesátých letech. Praha, Česká technika – nakladatelství ČVUT, 161 s. Ilustrace, plány. 208. Vyskočil Pavel, Vyskočil Radek, Příspěvek k dějinám obce Lubná. OÚ Lubná, 27 s. 209. Vysloužilová Markéta a kol., Olbramovice. Praha, Maroli, 115 s. K historii obce. 210. Vysloužilová Markéta a kol., Stříbrná Skalice, Hradové Střimelice, Kostelní Střimelice, Hradec. Praha, Maroli, 154 s. K historii obce. 211. Vytlačil Lukáš, Čtyři tvrze na Slánsku – Hradečno, Humniště, Ostrov a Řisuty. Plzeň, Petr Mikota, 32 s. Mapy, plány.

181

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 182

(K-černá plát)

Z odborného tisku 212. Zábrša Václav, Moravecké Pavlovice 1350 –1900. Obecní úřad Moravecké Pavlovice, 250 s. Vývoj obce, historie jednotlivých usedlostí, reprodukce, mapa, tabulky, rodokmeny. 213. Zábrša Václav, Historie Zábršova mlýna v Mirošově. Brno, Václav Zábrša, 35 s. Historie osady, rodokmeny, hospodářské a technické údaje, majitelé; přílohy. 214. Zábrša Václav, Historie Nového mlýna v Blažkově. Brno, Václav Zábrša, 18 s. Počátky a historie mlýna, rodokmeny, příloha – obraz mlýna z r. 1919 a po přestavbě r. 1925. 215. Zatloukal Pavel, Brněnská architektura 1815 –1915. Průvodce. Obecní dům Brno, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně , 248 s. Významné památky brněnské architektury, plán města, černobílé fotografie, encyklopedie architektů. 216. Zejda Radovan, Jaroměřice nad Rokytnou kulturní. Jaroměřice nad Rokytnou, Městské kulturní středisko, 242 s. Informace o stavebních aktivitách Questenberků v období baroka především v areálu zámku a kostela sv. Markéty s publikovanými projekty loretánské kaple a dalšími archivními plánovými materiály společně s informacemi o umělcích, řemeslnících a zahradnících. 217. Zejda Radovan, Jihlava v proměnách. Třebíč, Akcent, 159 s. 218. Zřídkaveselý František, Brněnské radnice. Litera Brno, 137 s. Z historie jednotlivých brněnských radnic, dobové a barevné fotografie v textu, doplněno o anglický text. 219. Zvonař Ladislav, Dějiny obce Bavoryně. Obec Bavoryně, 58 s. 220. Zvonař Ladislav, Dějiny kostela Narození Panny Marie ve Zdicích. vlast. nákladem, 62 s. Komplexní pohled na dějiny kostela, včetně dějin farnosti. 221. kol. autorů, Branice – historie a současnost. OÚ Branice, 92 s. Stručná monografie obce, nálezy ze středověkého tvrziště v Ostrovském rybníce. 222. kol. autorů, Historické plány ze sbírek Národního památkového ústavu, ústředního pracoviště v Praze. Praha, NPÚ, 26 s. Katalog výstavy. 223. kol. autorů, Jubilejní almanach. 100 let Gymnázia v Plzni na Mikulášském nám. Plzeň, Vydavatelsví a nakladatelství Aleš Čeněk, 287 s. Historie ústavu, popis dvou kulturních památek města – budovy školy a hřbitova u svatého Mikuláše. 224. kol. autorů, Novohradské hory a novohradské podhůří. Příroda – historie – život. Praha, Baset, 848 s. Objemná monografie s četnými kapitolami o památkách a historické architektuře. 225. kol. autorů, Paměť místa – místo paměti. Opava, Ing. Pekárek-stavební společnost, 151 s. Almanach vydaný u příležitosti rozsáhlé obnovy radniční věže Hlásky v Opavě. 226. kol. autorů, Slavné brněnské vily. Brno, Umělecká agentura Foibos, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, Muzeum města Brna, 177 s. Historismus, secese, hledání nového stylu, funkcionalismus, degradace a renesance meziválečné tradice, průvodce po slavných brněnských vilách, výběr z literatury, slovníček cizích výrazů, jmenný rejstřík. 227. Brněnská diecéze (1777– 2007). Historie a vzpomínky. Brno, Biskupství brněnské, 336 s. Z historie diecéze, stavebněhistorické proměny chrámu sv. Petra a Pavla, černobílé a barevné fotografie v textu. 228. Brněnské náměstí Svobody. Brno, EXPO DATA, 27 s. Proměny a výzkumy největšího brněnského náměstí, problematika rozvoje, reprodukce dobového materiálu, barevné fotografie v textu. 229. Cisterciácký klášter Osek. Informační centrum Magistrátu města Teplice, nestr. Přehledné shrnutí poznatků. 230. Čejč. Dějiny slovácké obce. Obecní úřad v Čejči, 512 s. Historický vývoj obce od pravěku po současnost, zemědělství, kultura, památky, barevná obrazová příloha, reprodukce, dobové, černobílé a barevné fotografie v textu, prameny a literatura. 231. Chudobín – historie zaniklé obce. Obec Vír, 203 s. Historie obce do jejího zániku v poválečných letech, domy a jejich obyvatelé, kulturni život, Korouhvice – obec s podobným osudem, osada Hamry, nákresy, dobová vyobrazení, restřik osob, prameny a literatura, anglické resumé. 232. Interiér vesnického domu a jeho proměny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha, Etnologický ústav AV ČR, Výstup grantového výzkumu. 233. Kostel sv. Václava v proměnách času. Opava, Ing. Pekárek-stavební společnost, nestr. Pamětní list k rekonstrukci objektu. 234. Kostel svatého Tomáše v Brně. Brno, FOTEP, nestr. Stavební, historický a umělecký vývoj sakrální památky, barevné fotografie. 235. Nové Strašecí. MěÚ Nové Strašecí, 24 s. Z historie obce. 236. Pálavské kostely. Římskokatolická farnost Klentnice, 48 s. Historický vývoj sakrálních památek v obcích – Mikulov, Poštorná, Lednice, Valtice, Drnholec, Perná, Bavory, Mušov, Horní Věstonice, Dolni Věstonice, Klentnice, Pavlov v okrese Břeclav; dobové a barevné fotografie, mapky. 237. Umělecká litina ve sbírce Muzea Blansko. Muzeum Blansko, 54 s. Popisy jednotlivých uměleckých děl, barevné fotografie.

182

ČASOPISY A SBORNÍKY 238. Justiční areál na Míčánkách. ERA21 5, 20 – 21. Autorská zpráva o rekonstrukci a dostavbě areálu bývalých Roháčových kasáren v Praze 10. 239. -jv-, Dům čp. 183. SvZ květen, 11–12. Informace o domě, jeho majitelích a historii s publikovaným pohledem – průčelí (postaven v r. 1913). 240. -jv-, Dům čp. 286. SvZ červen, 6 – 7. Informace o domě, jeho majitelích a historii s publikovaným pohledem (průčelí), dům byl postaven v letech 1914–18. 241. -jv-, Dům čp. 364. SvZ září, 9. Informace o domě, jeho majitelích a historii se 4 publikovanými pohledy, dům byl postaven v letech 1926–27. 242. Adamec Vojtěch, Pokorný Martin, Problematika restaurování dlažby v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou. STOP 1, 18 – 25. Popis dokumentace, průzkumu a postupu odborného ošetření dlažby a problémů s tím spojených. 243. Al Saheb Jan, Výstava „josefínských“ kostelů na hukvaldském panství koncem 18. století. Těšínsko 4, 8 –16. Stavba kostela v Čeladné a Ostravici. 244. Ambrožová Olga, Jak dům U Hybernů dvakrát o svoji barvu přišel. ZPP 6, 466 – 469. Doložení původní povrchové úpravy stratigrafickým průzkumem fasády, informace o výsledcích dalších restaurátorských průzkumů, hodnocení současného stavu. 245. Augustinková Lucie, Vznik a výstavba kapucínského kláštera a kostela sv. Josefa ve Fulneku. SNPÚOs, 45 – 53. Dějiny a stavební vývoj kostela a kláštera. 246. Bakončík Vladislav, Poutní místo Panna Maria Pomocná u Zlatých Hor. VL 2, 7–12. Vznik, počátky, historie a obnova poutního místa. 247. Baláček Jan, Bývalá usedlost Zlatnice v Dejvicích. VZ NPÚP, 18 – 21. Upozornění na špatný stav objektu. 248. Balášová Michaela, Archeologické nálezy v Táboritské ulici v Chomutově v roce 2005. PPŽ 2, 1– 9. Popis archeologického výzkumu v hospodářském traktu chomutovského zámku a nalezení renesančního epitafu. 249. Baletka Tomáš, Z dějin domů ve Frenštátě pod Radhoštěm Čp. 29 (staré Nr.14, dom. parc. 22). HMF, 10 –18. 250. Bareš Petr, Brodský Jiří, Problematika a způsoby restaurování schodištních cyklů Velké věže hradu Karlštejna. Technologie maleb na základě provedených průzkumů (Dokumentace postupující destrukce maleb na základě dostupných historických pramenů za posledních 170 let). SCK, 78 – 87. 251. Bárta Jan, Poznámky o technologii a etice restaurování památek. Kámen 3, 38 – 42. Vápno v maltách a nátěrech, zakrývání kamene, konsolidace, vápenná voda, hydrofobizace. 252. Bartlová Milena, Úvahy o vyobrazení svatováclavské legendy na schodišti Karlštejna. SCK, 50 – 57. Praktické i symbolické funkce díla, výtvarná tradice vizuální podoby světcovy legendy. 253. Bartošková Andrea, Štefan Ivo, Raně středověká Budeč – pramenná základna a bilance poznatků (K problematice funkcí centrální lokality. AR, 724 – 757. Bilance dosavadních poznatků k vývoji a funkcím budečského hradiště. 254. Bártová Martina, Areál Gröbeho vily v Havlíčkových sadech, čp. 58, 60, 2188. VZ NPÚP, 22 – 28. Dějiny objektu a stručná zpráva o jeho rekonstrukci. 255. Bártová Martina, Rekonstrukce radnice Městské části Prahy 2 čp. 600, 580, 566. VZ NPÚP, 29 – 33. Dějiny objektu a stručná zpráva o jeho rekonstrukci. 256. Bayer Karol, Šťastný Pavel, Obnova kamenného pláště katedrály sv. Petra a Pavla v Brně (1). Kámen 3, 48 – 52. Technologický průzkum, metody analýz, stav. 257. BD, Odložená oprava zámecké brány zahájena. Holešovsko 15, 12. Drobná zpráva o průběhu restaurátorských prací, černobílé fotografie v textu. 258. BD, Přílepy – obec nenechá svůj zámek zchátrat. Holešovsko 17, 13. Drobná zpráva o průběhu restaurátorských prací na přílepském zámku, černobílá fotografie. 259. BD, Zámecký park získal důstojně vypadající vchod. Holešovsko 21, 15. Drobná zpráva o průběhu restaurátorských prací, černobílé fotografie v textu. 260. Bečková Kateřina, Příliš malá parcela pro velký hotel. K studii novostavby hotelu na nároží Národní třídy a Mikulandské ulice. ZSP 3, 4 – 8. Připomínky k projektu plánované novostavby, stanovisko Klubu Za starou Prahu. 261. Běhalová Štěpánka, Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu. K výročí jindřichohradeckých evangelíků. Výběr, 235 – 237. Stavba evangelického sboru v roce 1906, projekt architekta Kotěry nerealizován. 262. Běhalová Štěpánka, Těžko však přesvědčit ty, kdož nechtí viděti

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 183

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 a slyšeti (Příspěvek k novodobým dějinám evangelíků v Jindřichově Hradci). VSDJT, 62 – 72. Stavba evangelického sboru v roce 1906 podle projektu M. Blechy; původní projekt architekta Kotěry nerealizován. 263. Belcredi Ludvík, Pokračování výzkumu hradu Skály. PS, 81– 92. Informace o pokračování archeologického výzkumu od r. 2002. 264. Belcredi Ludvík, Ustohal Vladimír, Doležal Pavel, Materiálová analýza neželezných předmětů z hradu Skály. PS, 113 –121. Materiálová analýza neželezných předmětů z hradu Skály, a to jak fragmentů, tak i pečetidla, prstenu, medailonu a projektilů. 265. Belisová Natalie, Obnova drobných sakrálních památek na teritoriu Národního parku České Švýcarsko. KR, 29 – 41. Rekapitulace stavebně historického průzkumu a renovace sakrálních památek v oblasti. 266. Benák J., Průša L., Historická zajímavost. CV 13, 4. Informace o památkách v obci, zejm. historii a zařízení kostela. 267. Benák J., Průša L., Vilémovice jsou v malebné krajině nad řekou Sázavou. CV 8, 4. Informace o historii a majitelích zámku. 268. Benák J., Průša L., Kostel sv. Markéty. CV 4, 4. Informace o historii kostela sv. Markéty. 269. Bendová Ivana, Benda Jan, Mrakodrapy – víc než jen vysoké domy. Architekt 11, 66 – 67. Příspěvek do diskuse na semináři „Výškové budovy a Praha“. 270. Benešovská Klára, Slohové souvislosti vrcholně gotické přestavby Sázavského kláštera (1315 –1420). CMP 3, 163 –174. 271. Benešovská Klára, Architektura ve službách panovníka – Základní architektonické koncepce Karlštejna a její inspirační zdroje. SCK, 96 –105. Odmítnutí teze o možném původním určení hradu jako soukromé rezidence. 272. Beránek Jan, Zámek v Lochovicích. K problematice a výsledkům stavebněhistorického průzkumu. Svorník, 233 – 250. Výsledky zjištění SHP lochovického zámku. 273. Bernat Jiří, Štědra Milan, Poznámka k údajnému hradišti u Kácova. POB 3, 13 –14. Výsledky nových archeologických výzkumů na vrchu Vlachov. 274. Biegel Richard, Hotel Mandarin v dominikánském klášteře na Malé Straně. ZSP 2, 13 –17. Vývoj projektu, průběh přestavby, hodnocení stavebních zásahů z hlediska památkové péče. 275. Biegel Richard, Malá Strana, Újezd – nový hotel ve dvoře. ZSP 3, 9 –11. Připomínky k projektu hotelu, stanovisko Klubu Za starou Prahu. 276. Biegel Richard, Dům U Hybernů divadlem. ZSP 3, 14 –16. Stručná historie domu, kritické momenty nedávné přestavby. 277. Biegel Richard, Dvě stanoviska Klubu Za starou Prahu. ZSP 3, 17–18. Vyjádření k záměru výstavby náplavky s pěší promenádou kolem Hegertovy cihelny a k zapsání obchodního domu Máj (Tesco) do seznamu kulturních památek. 278. Biegl Richard, Copa centrum ve Spálené ulici. ZSP 2, 4 – 6. Stavební záměry v proluce nad stanicí metra Národní třída; upozornění na snahy investora o překročení maximální možné výšky stavby, která byla stanovena původními zastavovacími podmínkami. 279. Bláha Jan, Vývoj výstavby středolabské vodní cesty. VCP 3 – 4, 5 –11. Historický vývoj plavebních podmínek od 17. století do současnosti. Stavební práce, vodní stavby; obrazový materiál. 280. Bláha Radek, Frolík Jan, Sigl Jiří, Počátky zděné měšťanské architektury v Hradci Králové a Chrudimi. FUMA, 178 –188. Archeologický výzkum v Chrudim nepotvrdil závěry stavebně historických průzkumů a dokládá počátky kamenné obytné architektury spíše v pozdním středověku, první pozorování v Hradci Králové konstatují nejstarší zástavbu ve 14. století. 281. Bláha Radek, Sigl Jiří, Stavební činnost 18. až 20. století v Hradci Králové a její vliv na poznání vývoje města a jeho zázemí. HK, 11– 31. Popis stavebních zásahů, likvidujících archeologické terény ve městě od baroka po dnešek. 282. Bláha Radek, Sigl Jiří, Hradec Králové–raně středověké centrum východních Čech. AH, 45 – 53. Bilance prohloubeného poznání vývoje lokality v letech 1995–2005. 283. Blahota Jiří, Zámek v Kostelci nad Černými lesy: sto tun restaurovaného přírodního kamene. Kámen 3, 8 – 9. Druh materiálu, restaurování. 284. Blahota Jiří, Smírčí kámen na Želivsku. Kámen 3, 62. Popis, obecné souvislosti. 285. Blažková Kateřina, Lomecká Jana, Poklady studny v Rakovníku. MVP 1– 2, 97–100. Seznámení s výsledky archeologického záchranného průzkumu, popis a datování nalezených kamnových kachlů, keramických nádob a kovových předmětů. 286. Blažková Kateřina, Lomecká Jana, Záchranné archeologické výzkumy pozdně středověké pece a studny v Rakovníku. ASČ, 913 – 926. Prezentace dvou nálezově bohatých objektů ze dvou různých míst Rakovníka z přelomu 15. a 16. století. 287. Boháčová Ivana, Pohanské rituály či běžné řemeslo? Příspěvek k po-

znání zázemí Pražského hradu na přelomu raného a vrcholného středověku. AP, 19 – 44. Objekt, prezentovaný I. Borkovským jako kultovní žároviště, je zařazen jako železářský do sídlištního kontextu mezi dvěma etapami funerálních aktivit. 288. Boháčová Ivana, K historii archeologického zkoumání center raného středověku v Čechách. Příklad ze Staré Boleslavi. AR, 117–128. Srovnání výsledků výzkumů z r. 1927 a 1998–2003 v areálu kostelů sv. Václava a sv. Klimenta. 289. Boháčová Ivana, Stav a perspektivy výzkumu raně středověkých sídelních aglomerací v Čechách a na Moravě. AR, 619 – 622. Rekapitulace a úvod k dalším detailnějším příspěvkům. 290. Boháčová Ivana, Stará Boleslav – stav a perspektivy studia funkcí a prostorového uspořádání přemyslovského hradu. AR, 695 – 723. Bilance pramenů získaných archeologickými výzkumy je věnována zvláště předhradí lokality. 291. Boháčová Ivana, Archeologie o historii Staré Boleslavi. SMP 7, 9 –20. Metodická úvaha je opřena o konkrétní srovnání výpovědí archeologických a historických pramenů o Staré Boleslavi. 292. Bohuslavová Dana, Historický skvost čeká na obnovení do své původní krásy. FAS 1, 14 –17. Historie Čachtického hradu a jeho neutěšený současný stav. 293. Bohuslavová Dana, Fontány – perly měst a symbol jejich života. FAS 3 – 4, 32 – 35. Zamyšlení nad historií a funkcí fontán ve městech. 294. Bohuslavová Dana, Zmizelé budovy se vracejí. FAS 3 – 4, 72 – 75. Projekt Fraunhogferova institutu Cybernarium elektronicky rekonstruuje památky na představeních podobných prezentaci 3D filmů. 295. Bohuslavová Dana, Čeká Prahu stověžatou toweromanie? FAS 5, 46 – 51. Geneze věží a jejich vývoj, problém mrakodrapů na Pankráci. 296. Bohuslavová Dana, Ladronka – příklad symbiózy klasiky a moderny v Praze. FAS 5, 56 – 59. Historie areálu Ladronka a zpráva o jeho rekonstrukci. 297. Borský Pavel, Holub Petr, Merta David, Peška Marek, Petrské návrší v Brně – poznámky k vývoji zástavby. DS, 200 – 212. Přehled archeologických výzkumů a stavebněhistorických průzkumů lokality od r. 1894, vývoj osídlení a zástavby, popis obytných domů, církevních staveb, hřbitova a městských hradeb na Petrově. 298. Borský Pavel, Merta David, Zůbek Antonín, Dům U zlatého orla čp. 95 na náměstí Svobody č. 1 v Brně. PPnM 12, 45 – 62. Dům U zlatého orla, v němž se v letech 1716–1961 nacházela jedna z historických lékáren města, byl v letech 2005–2006 zásadně rekonstruován a přestavěn. Příspěvek (SHP) k dějinám domu vychází z průzkumů v letech 2004–2005; nákresy, plány, fotografie. 299. Borusík Pavel, Východiska obnovy zámeckého parku v Holešově. Holešovsko 6, 16 –17. Zpráva o obnovení zámeckého parku a jeho sochařské výzdoby, bažantnice a přilehlých sadů, černobílé fotografie v textu, reprodukce historických plánů. 300. Bravenec Pavel, O panském dvoře ve Vlčnově. MK 1, 6. Historie a vývoj objektu od r. 1492 do současnosti, fotografie v textu. 301. Bravenec Pavel, O starém vlčnovském mlýně. MK 5, 9. Historie mlýna od doby vzniku v letech 1643–1663 po současnost. 302. Brichová Alena, Vodní mlýny ve Valském údolí. REKR, 20 – 23. Popis čtyř mlýnů na Bačetínském potoce a jejich vybavení. 303. Brichtová Dobromila, Náchodská kaple loretánského kostela v Mikulově (k dějinám dietrichsteinské hrobky). RM, 46 – 50. Uměleckohistorický vývoj kaple, dobová fotografie, vyobrazení erbu, černobílá fotografie v textu. 304. Brodesser Slavomír, Pavilon Anthropos v novém. VVM 1, 61– 65. Problematika přestavby významného objektu a jeho muzejního využití, černobílé fotografie v textu. 305. Březinová Drahomíra, Schulmannová Barbora, Růžičková Jana, Barrandienské vulkanity na pražských památkách. Kámen 3, 63 – 68. 306. Břicháček Pavel, Merhautová Anežka, Richter Miroslav, Sommer Petr, Opatský hrob z doby počátků Ostrova u Davle. AP, 45 – 64. Studie zaměřená na opatskou hrobku (snad opata Lantberta), odkrytou archeologickým výzkumem a známou a respektovanou po celý středověk. 307. Bubeník Josef, Hradiště Rubín u Podbořan v severozápadních Čechách v raném středověku. SMP 7, 21– 37. Rekapitulace hodnocení nálezů z lokality nasvědčuje, že jde o ústředí staršího raně středověkého sídelního celku ve středním Poohří. 308. Budinka Zdeněk, Most – město, jeho osudy i osud přemístěného chrámu. DKČ 3, 10 –14. Průběh vyjednávání s tehdejší vládou o záchraně kostela; další zachované památky. 309. Bukačová Irena, Farnost Žihle na počátku 18. století. VS 4, 17–19. Vybavení kostelů žihelské farnosti, popisované předměty jsou známé převážně jen ze soupisů. 310. Burachovič Stanislav, Vila Lützow v Karlových Varech. ČP, 16. Sochařská výzdoba v zahradě vily, informace o jejím majiteli baronu Augustovi von Lützow.

183

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 184

(K-černá plát)

Z odborného tisku 311. Burian Vladislav, Šest gotických reliéfních komorových kachlů ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. VSDJT, 1– 8. Popis kachlů s náboženskými, heraldickými a symbolickými výjevy ze druhé poloviny 15. století, fotografie. 312. Buroň Miloš, Stavebně historický vývoj kaple sv. Jana Nepomuckého v Královci. SMPT, 70 – 79. Dějiny, vývoj a zánik kaple podané na základě archivního průzkumu a ikonografie. 313. Buřičová Martina, Kubíček Štěpán, Přestavba objektu v areálu tiskárny. Architekt 8, 12 –17. Autorská zpráva o přestavbě v pražských Vysočanech. 314. Businský Vladimír, Význam kaplice u božích muk. DKČ 1, 22. Různá pojetí kaplic u božích muk v Čechách a na Moravě s uvedenými příklady. 315. Businský Vladimír, Otevírání studánek. DKČ 2, 22. Ukázky drobných sakrálních památek se studánkami a léčivými prameny. 316. Businský Vladimír, Romantika hřbitovů. DKČ 3, 22. Některé zajímavé funerální náměty na českých hřbitovech. 317. Businský Vladimír, Co jsou boží muka? DKČ 4, 22. Architektonické typy božích muk u nás, příklady. 318. Cejpová Miroslava, Povrchový průzkum hradu Komárka, okr. Chrudim. AH, 209 – 214. Popis pozůstatků a nálezů z nepříliš známého hradu. 319. Cejpová Miroslava, Zjišťovací výzkum hradu Hlavačova u Chocně. CB, 131–146. Výsledky výzkumu potvrzují datování jeho dvou stavebních fází do období po r. 1250–1338 s existencí opevnění valového charakteru v druhé z nich. 320. Cermanová Jana, Tři smutné postavy Quida Kociana na brněnském hřbitově. SMPT, 79 – 82. Souvislosti vzniku plastiky na náhrobníku Ladislava Hofmana. 321. Cihla Michal, Panáček Michal, Konstrukční a technologické aspekty středověkého mostu v Roudnici nad Labem v porovnání s Juditiným a Karlovým mostem v Praze a kamenným mostem v Písku. DS, 213 – 237. Pokus o detailní rozbor konstrukčních a technologických charakteristik roudnického středověkého mostu v porovnání s některými srovnatelnými mosty v Čechách i Evropě. 322. Cihla Michal, Panáček Michal , Středověký most v Roudnici nad Labem. PP 2, 3 – 34. Dokumentovány a analyzovány zbytky konstrukce (včetně dendrochronologie). 323. Cihlářová Lidmila, Sršňová Milena, Velké rozvojové území Vysočany. Stavba 5, 29 – 45. Historie území, urbanistická studie, včetně rekonstrukcí některých historických staveb. 324. Cílek Václav, Revoluce povrchu: úspěšný jako asfalt. Ad 2, 72– 73. Dějiny používání asfaltu; určité historické asfaltové povrchy by měly být památkově zachovány. 325. Coufalík Jaromír, Z historie Ratměřic. POB 3, 14 –16. K historii místa, podoba zámku, místní znak. 326. Czajkowski Petr, Czajkowski Lenka, Zástavba ulic Hlinky po roce 1850 a majetková struktura jednotlivých objektů se zvláštním přihlédnutím k r. 1910. Příspěvek k poznání předměstské architektury města Brna. BMD, 445 – 477. Podrobný rozbor situace na Hlinkách, černobílá i barevná obrazová příloha, německé resumé. 327. Czechowicz Bogusław, Úvahy o reliéfu z roku 1505 na zámku Jánský Vrch. Jesenicko, 38 – 41. Problematika dvou reliéfů, odlišnosti formy zpracování, překvapivá otázka autorství. 328. Czumalo Vladimír, Junek Jiří , Místo, moře, kuře, stavení. (Cestovní zpráva). Stavba 4, 24 – 71. Tvoření místa; prezentováno 11 staveb z hlediska jejich vztahu k okolí. 329. Čehovský Petr, Pozdně gotická boží muka, pastoforia a poprsně krucht v Podyjí v první třetině 16. století. PPnM 11, 27– 42. Výzkum a analýza pozdně gotických artefaktů v moravském a rakouském Podyjí přinesly zjištění, že činnost rakouských kameníků v moravském Podyjí byla velmi intenzivní; nákresy, reprodukce, barevné fotografie v textu. 330. Čech Rostislav, Pelhřimov, pivo a pohlednice. VSP, 134 –143. Historie vaření piva v Pelhřimově, informace o stavbách pivovarů a souvisejících provozů, zhodnocení pohlednic jako důležitého ikonografického pramenu pro poznání stavební historie pivovaru. 331. Čechura Martin, Zaniklý kostel Všech svatých v Hněvnicích. DS, 123 –127. První zmínka, stavební vývoj do r. 1969, kdy byl zdemolován, archeologické nálezy na místě kostela z r. 2004. 332. Čechura Martin, Příkopy kolem kostelů. AH, 283 – 289. V rámci obecnějších úvah jsou prezentovány výzkumy kostelních příkopů v Kolověži, Městu Touškově a Starém Plzenci. 333. Čermák Martin, Putování po venkovských tvrzích. Krok za krokem Vysočinou – Nové Veselí a Žďár nad Sázavou. BP 1, 10 –11. Osudy dvou tvrzí na Žďársku, černobílé fotografie. 334. Černikovský Petr, Čížek Jan, Stavební činnost města Náchoda v letech 1599 –1663 ve světle účtů. SDN, 19 – 48. Objevný přehled měst-

184

ských stavebních investicí na základě vyčerpávajícího výzkumu městských účtů. 335. Černohlávek Jan, Poutní cesta z Brna na Vranov přes Jehnice (Dramatické osudy drobných sakrálních památek). STS, 39 – 66. Informace o drobných sakrálních památkách (sochy, kříže, kapličky, boží muka apod.) na poutní cestě mezi Řečkovicemi a Vranovem u Brna. 336. Černý Jan, Vznik Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okresu slánském. SO, 19 –30. Nastínění specifik slánského soupisu oproti svazkům okolních regionů. 337. Černý Jan, Volfová Eva, Historie, stavební vývoj a podoba novostrašecké Koňasovny. RHS, 81–136. Historie a stavební vývoj usedlosti. Popis exteriéru a vnitřní dispozice stavby před demolicí. Předpokládaná nejstarší podoba domu, fotografie. 338. Černý Jiří, Restaurování hlavního oltáře kostela sv. Vavřince v Ledenicích. Výběr, 282 – 294. Zpráva o restaurování barokního oltáře a jeho historickém vývoji, fotografická dokumentace. 339. Česal Aleš, Symbolika opracovaného kamene v alternativních filozofických systémech. SMSP, 11–18. Provoz kamenických hutí, jich značky. 340. Čevonová Jana, Architektonická tvorba Matěje Rejska z Prostějova – přehled dosavadního výzkumu. K 500. výročí smrti předního stavitele české pozdní gotiky. VVM 4, 337– 351. Uměleckohistorické zhodnocení tvorby, černobílé fotografie v textu, poznámky, německé resumé. 341. Čiháková Jarmila, Kovář Miroslav, Příspěvek k poznání raně gotického vývoje kostela sv. Tomáše v Praze. AP, 67– 76. Pozůstatky raně gotického klášterního kostela jsou prezentovány v souvislosti se zjištěnými archeologickými terény. 342. Čiháková Marie, Zpráva o nálezu rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí v Praze. ZPP 2, 100 –116. Okolnosti nálezu památky, stručná historie rotundy, výsledky archeologického průzkumu, rozbor motivů nově objevené dlažby na základě srovnání s jinými románskými dlažbami na našem území. 343. Číp Ladislav, Památník na Vítkově – pár poznámek pamětníka. Kámen 2, 85 – 86. 344. Čižinská Helena, Pánský módní salon Kníže and Comp. VZ NPÚP, 12 –17. Informace o znešvaření interiéru, vzniklého v domě Na Příkopě čp. 850 v intencích Adolfa Loose. 345. Čižmář Miloš, Evidence a dokumentace archeologických památek na Moravě. PPnM 12, 73 – 78. Výsledky dlouhodobého záměru přispívají nejenom k památkové ochraně nemovitých archeologických památek, ale i k posunu dosavadních znalostí o vývoji pravěkého a slovanského osídlení moravského území, plány a fotografie v textu. 346. Čtvrtečková Alena, Židovské hřbitovy v Náchodě. SDN, 209 – 223. Přehled dějin a pozůstatků pohřebišť zaniklé náboženské obce. 347. David Jaroslav, Vývoj uličního názvosloví města Havlíčkův Brod. HB, 62 –105. Informace o vývoji uličního názvosloví města doplněná přehlednými tabulkami zachycujícími změny názvů ulic od jejich vzniku po současnost. 348. Debnar Alexander, K otázce vyobrazení čtyřkřídlé tvrze v Zalužanech. Podbrdsko, 22– 50. Analýza pramenů a literatury vztahující se k objektu, v příloze plán a půdorys zaniklého zámeckého křídla. 349. Dědková Libuše, Kostel sv. Maří Magdalény v Kunčicích pod Ondřejníkem a nejstarší kostely ve frenštátské farnosti. SNPÚOs, 59 – 71. Osudy kostelů a popis interiéru. 350. Dejmková Ivana, Hagibor–smutná historie jednoho místa v Praze. PSH, 183 – 250. Práce o proměnách místa židovského sportoviště v internační tábor pro osoby židovského původu, využitý v letech 1945–1946 k soustředění válečných uprchlíků. 351. Dietl Jaroslav, Karlovarský sochař Hugo Uher. SSPVKK, 27– 29. Přehled a soupis díla Hugo Uhra, jeho životopis. 352. Dietl Jaroslav, Rejstřík evidenčních karet kamenných objektů. Nálezy kamenných křížů zařazených do evidence v Aši po roce 2001, nepublikované v knize Kamenné kříže Čech a Moravy. SSPVKK, 54 – 71. Evidenční karty obsahují číslo, stanoviště a popis památky a poslední údaj o ní. 353. Dohnal Martin, Vybrané archeologické výzkumy v historickém jádru města Berouna v roce 2004. ASČ, 927– 944. Prezentace záchranných akcí souvisejících s výkopy liniových staveb a staveb domů s převahou nálezů z pozdního středověku a raného novověku. 354. Doležel Karel, Dostavba administrativní budovy Baťa v Brně na Kobližné ulici. Architekt 6, 28 – 37. Návrh rekonstrukce. 355. Domanický Pavel, Historie a stavební vývoj areálu Plzeňských městských dopravních podniků v Cukrovarské ulici v Plzni. DS, 170 –182. K dějinám plzeňské tramvajové, autobusové a trolejbusové dopravy. Výstavba cukrovaru, stavba tramvajových tratí, zřízení vozovny a elektrárny v bývalém cukrovaru a jeho přestavba, výstavba autobusových garáží, trolejbusových linek a provozních budov.

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 185

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 356. Dostál Josef, Hájovna čp. 368 na samotě Břevnice. ChE 10, 29. Historie, majitelé (první zmínka r. 1775). 357. Dostál Josef, Málkovi – Dům čp. 261, ulice Krále Jana naproti obchodnímu domu Doubravka. ChE 11, 32. Informace o domě, majitelích, historii. 358. Dostál Josef, Zelená lékárna – dům čp. 304 v ulici Krále Jana. ChE 12, 40 – 41. Informace o domě, majitelích a historii. 359. Dragoun Zdeněk, Nejnovější odkryvy fortifikace Starého města pražského. PP 1, 73 – 76. Zaznamenány nově části staroměstské fortifikace ze 30. let 13. století (napojení příkopu na říční řečiště nebylo osvětleno). 360. Dragoun Zdeněk, Zajímavý architektonický objev na Staroměstském náměstí v Praze. FAS 3 – 4, 44 – 46. Dům čp. 604/I, tzv. Týnská škola. 361. Dragoun Zdeněk, Objev starší fáze raně gotického sklepa v domě čp. 604/1 na Staroměstském náměstí v Praze. DS, 150 –152. Stavebněhistorický průzkum sklepa před stavebními úpravami tzv. Týnské školy, odkrytí půlkruhového portálu a sklepa z poloviny 13. stol. 362. Dragoun Zdeněk, Ke vztahu archeologických výzkumů a stavebněhistorických průzkumů. Svorník, 163 –168. Rozdíly a společné prvky v přístupu k poznání stavebního díla a možnosti spolupráce archeologa a zpracovatele SHP. 363. Dragoun Zdeněk, Středověká podlaha v kostele sv. Anny v areálu kláštera dominikánek na Starém Městě pražském. AH, 273 – 281. Prezentace opukovo-cihlové gotické dlažby v západní části kostela. 364. Dragoun Zdeněk, Zbytky středověké zástavby domu čp. 669 v Rybné ulici na Starém Městě. VZ NPÚP, 69 – 71. Stručná informace o nálezu zbytků gotického sklepa. 365. Dragoun Zdeněk a kol., Archeologický výzkum v Praze v letech 2003 – 2004. PSH, 315 – 398. Přehled archeologických výzkumů dotýkajících se středověké etapy vývoje Prahy v jejích dnešních hranicích. 366. Drexlerová Zdena, Památky včera a dnes. Hulíňan 12, 6 – 7. Zpráva o restaurování několika sakrálních památek města Hulín, barevné fotografie v textu. 367. Drncová Ludmila, Obnova kostela Všech svatých v Horšově. ZPP 4, 301– 309. Stav objektu před zahájením oprav, průběh stavební obnovy kostela, restaurátorování jeho vnitřního zařízení, výběr z fotografické dokumentace. 368. Dryková Iva, Celková rekonstrukce Ústavu zemědělských a potravinářských informací čp.100 Vinohrady (Barevné řešení interiérů). VZ NPÚP, 56 – 59. Stručná informace o rekonstrukci interiérů. 369. Durdík Tomáš, Roubená komora na hradě Louzek. AVJČ, 191– 201. Příspěvek k poznání podoby nevelkého hradu v Pomalší; rozbor stop připomínajících existenci roubené komory v přízemí paláce, fotogrammetrické zaměření zříceniny. 370. Durdík Tomáš, Raně středověké hradiště v Tachově. AH, 199 – 208. Stručná informace o nálezech starších než stavba hradu ve 13. století. 371. Durdík Tomáš, Tertiärer Flusssand als Unterbettung böhmischen Burgen. CaBe, 61– 72. V rámci úvah nad vlivem podložního pískovce na podobu hradů je věnována pozornost především Hlavačovu u Rakovníka, dále Hlavačovu a Zítkovu ve východních Čechách. 372. Durdík Tomáš, Fröhlich Jiří, Nové poznatky o hradu Újezdci u Týna nad Vltavou. CB, 337– 348. Prezentace výsledků záchranného archeologického výzkumu. 373. Durdík Tomáš, Hazlbauer Zdeněk, Komorové kachle ze severovýchodního kouta nádvoří horního hradu na Křivoklátě. CB, 281– 306. Prezentace jedné ze dvou částí kachlového souboru je interpretuje jako součást dvou rozdílných, pozdně gotických a renesančních kamen. 374. Durdík Tomáš, Kašpar Vojtěch, Zavřel Jan, Vom Prestige-Objekt zur provinzionellen Ruine, oder Geschichte einer Burg und eines Berges. CaBe, 73 – 86. Rekapitulace stavu poznání hradu Nižbor. 375. Dušek Zdeněk, Masarykovo nádraží – náhled do historie. ZSP 3, 23 – 24. Stručný popis a stavební historie technické památky; stavební záměry, v důsledku kterých by mohlo dojít k likvidaci nádraží. 376. Dvořáková Vlasta, Hádanka bělských zbrojnošů. FAS 6, 12 –13. Rekonstrukce nově objeveného zastropení v největším sále zámku v Bělé pod Bezdězem. 377. Ebel Martin, Dokumentace staveb v minulosti. Svorník, 63 – 70. Informace o zaměřování staveb před jejich obnovou zejm. v 18. stol. a v 1. pol. 19. stol. 378. Ebel Pavel, Cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou – Fons Mariae Virginis. CnM, 143 –164. Historie a architektura kláštera. 379. Ecler Pavel, Za tajemstvím zatopených sklepů v Bučovicích. Problematika podmáčení základů renesančního zámku. BP 1, 19 – 21. Problematika, hypotézy, záhadná podvodní komnata, příčný řez zámkem, nákres. 380. Endlicherová Michaela, Belcredi Ludvík, Nálezy z kuchyně hradu Skály. PS, 93 –112. Popis jednotlivých typů nálezů.

381. F.P, P.T., Historie hvězdárny v zámeckém parku v Holešově. Holešovsko 8, 12. Drobná historie objektu v holešovském zámeckém parku. 382. Fajt Jiří, Suckale Robert, Der „Meister der Madonna von Michle“ – das Ende eines Mythos? Mit einem Anhang zur „neuen“ Löwenmadonna der Prager Nationalgalerie. Umění 1, 3 – 30. Tradiční brněnská provenience Madony z Michle je mylná, nové přiřazení. 383. Faltýnek Karel, Šlézar Pavel, Archeologické výzkumy sakrálních staveb v Litovli. AH, 303 – 322. Výzkumy přinesly zjištění starších fází u kostelů sv. Jakuba a Filipa na Starém městě a sv. Marka. 384. Ferenc Peter, Protipovodňové opatrenia Paláca Žofín. VCP 1– 2, 20 – 21. Stručný výčet rekonstrukčních prací po povodni; odvodnění podlah nejnižšího podlaží; popis konstrukce membránového protipovodňového hrazení. 385. Fiala Jiří, Mlčák Leoš, Neznámé plány staré jezuitské koleje, školní budovy a kostela Panny Marie v Olomouci. ZVM, 3 – 28. Popis neznámých plánů s obrazovou dokumentací. 386. Fiala Miroslav, Prčické varhany slaví 275 let. POB 1, 16 –18. Podoba, stav nástroje. 387. Filipová Milena, Riedlová Zdeňka, Kde je ve Vikýřovicích Lízin hrad. SM, 51– 53. Osudy vily vystavěné v historizujícím novorenesančním stylu v roce 1882. 388. Finková Kateřina, Zednický mistr a stavební podnikatel Jan Decapauli v pobělohorské Praze. SMSP, 79 – 83. Pražské stavební realizace. 389. Flodrová Milena, Náhrobník magistra Allexandra brněnského přírodovědce-lékaře z 1. poloviny 14. století. BMD, 87–100. Historický rozbor náhrobního kamene, německé resumé, barevná obrazová příloha. 390. Foltýn Dušan, Patronátní kostely Sázavského kláštera – příspěvek k úvahám o genezi předhusitského klášterního panství. CMP 3, 153 –162. 391. Foltýn Dušan, Die Zellen und Propsteien des heiligen Johannes des Täufers in Ostrov. Überlegungen zu den benediktinischen Tochterklöstern im frühmittelalterlichen Böhmen. CMP 4, 303 – 315. 392. Foltýn Dušan, Kovář Miroslav, Ke stavebním dějinám proboštství sv. Martina v Kouřimi v období rané gotiky. PSČ 1, 1– 8. Příspěvek ke stavebním dějinám proboštství na základě fotografického a měřičského výzkumu architektonických fragmentů (časové zařazení – posl. čtvr.13. stol. – shodné se zlomkem zachované formulářové sbírky). 393. Foster Linda , Kostel Všech svatých v Horšově pod archeologickým dozorem. ZPP 4, 298 –300. Záchranný archeologický průzkum, nová zjištění v interiéru, exteriéru a na hřbitově kostela. 394. Foster Linda, Kamenická Eva, Archeologická zjištění na hradě Roupově. CB, 373 – 386. Informace o realizaci několika sond a stručná charakteristika známých nálezů. 395. Fröhlich Jiří, Stavební obětina z Jamného. Výběr, 314. Nález mincí z let 1894–1911 pod okenním parapetem v Jamném čp. 4 na Písecku. 396. Fröhlich Jiří, Zpráva o stavebních úpravách a výzkumu v lapidáriu muzea v jižním křídle píseckého hradu. PMP, 72 – 76. Výzkum v gotických prostorách bývalého hradu, nálezy z 13.–18. století (keramika, kachle), dokumentace úrovní podlah a dlažby, objev středověkých kamenických článků. 397. Fröhlich Jiří, Gotické dlaždice z královského hradu v Písku. ASČ, 879 – 901. Kromě 18 známých typů dlaždic jsou prezentovány i 2 dosud neznámé typy. 398. Fröhlich Jiří, Poloha a podoba popravišť prácheňského kraje. ASČ, 945 – 957. Zhodnocení a katalog popravišť z prostoru zasahujícího do okresů Strakonice, Příbram, Klatovy, Plzeň-jih, Písek, Prachatice a České Budějovice. 399. Frolík Jan, Pražský hrad v 9. a 10. století. ČZRS, 173 –192. 400. Frolík Jan, Záchranný archeologický výzkum u kostela sv. Jana Křtitele v Běstvině na Chrudimsku. CHVL 3, 6 – 7. Výsledky archeologického výzkumu, nálezy, zpřesnění informací o typu románského a gotického kostela. 401. Frolík Jan, Chrudim–raně středověké centrum jižní části východních Čech (Archeologie a 950. výročí první písemné zmínky). AH, 7–19. Přehled přínosu archeologie pro poznání vývoje Chrudimi od raně středověkého hradiště po vrcholně středověké město. 402. Frolík Jan, Archeologický výzkum na hradě Lichnici (k. ú. Podhradí) v roce 2004. CB, 363 – 372. Informace o výsledcích nehluboké sondáže je provázena dendrochronologickou analýzou. 403. Frömmel Václav, Odborná škola pro kreslení a modelování. Bezděz, 97–116. Přehled historie školních budov sklářské školy a jejích výzdoby. 404. Gabriel František, Burguntergrung in Nordböhmen. CaBe, 121–126. Úvaha o vlivu podloží na stavební podobu severočeských hradů. 405. Gabriel František, Panáček Jaroslav, Hrad Lemberk, jeho vznik a vývoj. CB, 109 –130. Do hodnocení počátků a středověkého vývoje hradu jsou použity výsledky archeologického výzkumu a srovnání s příbuznými lokalitami regionu.

185

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 186

(K-černá plát)

Z odborného tisku 406. Gabriel František, Peřina Ivan, Bergfrit na zámku v Milešově. CB, 401– 404. Upozornění na relikt válcové věže jako nejstarší prvek zástavby lokality. 407. Gajdošík Petr, Heraldické památky maltézských velkopřevorů v Horní Libchavě. Bezděz, 161–166. Popis dochovaných heraldických památek na budovách zámku, fary a kostela sv. Jakuba. 408. Galuška Luděk, Velkomoravská hradba v Uherském Hradišti-Rybárnách. AR, 486 – 510. Vyhodnocení výzkumu z let 1977–1979, který odkryl mohutnou dřevohliněnou fortifikaci s čelní kamennou zdí z 2. poloviny 9. století. 409. Galuška Luděk, Poláček Lumír, Církevní architektura v centrální oblasti velkomoravského státu. ČZRS, 92–153. 410. Galuška Luděk, Vaškových Miroslav, K problematice slovanského osídlení Velehradu a jeho okolí v době před založením kláštera. CnM, 185 –199. 411. Garčic Jindřich, Vyprávění olomouckých kašen o velikosti města Olomouce a jeho velkém traumatu v 17. a 18. století. StřM 23, 85 – 91. Nejstarší dochované barokní kašny a jejich význam pro město. 412. Garkisch Miloš, Památky na poslední českou korunovaci na Berounsku a Hořovicku. MB, 65 – 77. Podoba oslav v r. 1836, výstavba berounského mostu, státní statut hradu Karlštejna. 413. Gaži Martin, Místo téměř poutní. Barokní výbava kostela sv. Václava v Lišově a jeho vnímání soudobými duchovními správci. JSH, 62 – 78. Význam a lokální kult obrazu Panny Marie, další vybavení lišovského kostela; studie založená na archivních pramenech. 414. Gaži Martin, Matka Boží Vladimírská a další překvapení na oltářích kostela Zvěstování Páně ve Vlachově Březí. Nad průzkumy archivními i restaurátorskými. ZS 12 –13. Restaurování oltářů, okolnosti jejich vzniku v 18. století, historické technologie. 415. Gelnar Michal, Lokalizace stanoviště zaniklé středověké sklářské hutě na katastru obce Branná na Šumpersku. MVP 3 – 4, 201–205. Lokalizace zaniklé památky na základě studia kartografického pramenu, popis naleziště, obrazová příloha. 416. Gerát Ivan, Paralely, analógie a kontrasty: poznámky k tematike a funkciám obrazových legiend sv. Václava a sv. Ladislava v 14. storočí. SCK, 58 – 63. 417. Geršic Miroslav, Poštorná a Charvátská Nová Ves v dobových pramenech 18. století. MK 2, 8. Prameny jako zdroj poučení o společenských a hmotných poměrech obcí, prameny. 418. Gilar Štěpán, Dějiny českotřebovské farnosti v letech 1415 –1670. ČTF, 21– 58. Široce pojatý pohled na církevní dějiny města nezbytně zabíhá i do vylíčení dějin okolí, zejména ve starším období. 419. Girsa Václav, Znovuzrození ateliéru Zdeňky Braunerové v Roztokách. ZPP 1, 8 –18. Průběh stavební obnovy objektu po povodni. 420. Girsa Václav, Restaurování jižního průčelí Horního hradu SHZ v Českém Krumlově. ZPP 3, 199 – 212. Popis průběhu konzervačních a rekonstrukčních prací, výběr dokumentačních fotografií. 421. Goš Vladimír, Kamna na Novém Hradě u Hanušovic. SM, 49 – 51. Archeologický výzkum a jeho objevy, z nichž nejcennějším byl nález destrukce kamen. 422. Grossová Anna, Otec a syn Lackstampferové. Příspěvek k historii stříbrnického řemesla v Brně. BMD, 119 –142. Tvorba dvou stříbrnických mistrů, černobílá i barevná obrazová příloha, katalogový soupis prací, členové rodiny, seznam učňů, německé resumé. 423. Grůza Antonín, Barokizace kostela sv. Václava v Opavě. SNPÚOs, 18 – 36. Průběh barokní proměny kostela. 424. Hájek Petr, Hradečný Tomáš, Šépka Jan, Arcidiecézní muzeum v Olomouci. Stavba 5, 62 – 65. Autorská zpráva o přeměně areálu tzv. Přemyslovského hradu na Arcidiecézní muzeum. 425. Hájek Petr, Hradečný Tomáš, Šépka Jan, Arcidiecézní muzeum Olomouc. ERA21 5, 15 –19. Autorská zpráva s fotografiemi a půdorysy. 426. Halamová Věra, Církevní památky v katastru Bařic. ASKr, 108 –113. Uměleckohistorický vývoj sakrálních památek v katastru Bařic, černobílé fotografie, prameny. 427. Halátek Dalibor, Zjištění při konzervaci v bývalém kostele sv. Václava v Opavě. SNPÚOs, 37– 39. Zpráva o důkladné restaurátorské konzervaci interiéru býv. kostela sv. Václava. 428. Halátek Dalibor, Barokní nástěnné malířství v Opavě. SNPÚOs, 91– 97. Nástěnné malby v Opavě – z nichž se do dnešních dnů dochovaly jen drobnější práce na stropech minoritské knihovny, dominikánského kláštera a fragmenty maleb v Moravské a Dominikánské kapli kostela sv. Václava. 429. Hamsíkovi Mojmír a Radana, Přemyslovský krucifix z Jihlavy. Restaurace a technika. AV, 413 – 422. 430. Hanzl Lukáš, Krátké poznamenání ke hradu Klejnštejnu. Hláska 1, 14. Polemika o zániku hradu ve 14. století. 431. Hanzl Lukáš, Tvrz v Sokolově. Hláska 2, 17–18. Popis původní tvr-

186

ze podle archeologických průzkumů v prostorách sokolovského zámku v letech 1993–1994, nálezy stavební a užité keramiky. 432. Hanzl Lukáš, Tvrz v Okounově. ČP, 1. Historie obce, majitelé tvrze, popis nepatrných zbytků středověkého tvrziště. 433. Hanzl Zdenek, Variabilní složky etiologických pověstí o monolitických kamenných křížích (2). Kámen 1, 9 –16. 434. Hanzlíková Hana, Západní věž kostela sv. Jiří v Horním Slavkově a související části výstavby. DS, 128 –136. Stavební vývoj, přehled dosavadních badatelských závěrů, záchranných prací a stavebněhistorických průzkumů, popis archeologických výzkumů a nálezů z r. 2004. 435. Hanzlíková Jana, Způsoby zachycení nálezové situace na několika památkových objektech. Svorník, 101–106. Různé možnosti grafického zpracování nálezových situací na příkladu výkresových částí průzkumů. 436. Hanzlíková Kateřina, Pět hvězdiček u svatého Tomáše. ZSP 1, 17– 22. Seznámení se záměrem razantní přestavby augustiniánského kláštera na Malé Straně na luxusní hotel. Fotografie současného vzhledu a ukázky z projektu budoucího hotelu. 437. Hanzlíková Markéta, Veselý Jan, Volfová Eva, Dům čp. 31 v Křivoklátě – Amalíně, zvaný Laubovna. DS, 109 –122. Popis domu, stavební vývoj, soupis majitelů a významných obyvatel domu, jeho historie až do r. 2005, kdy byl zdemolován. 438. Harnušková Petra, Historie železniční dopravy v Jihlavě v letech 1871–1918. VSV, 107–141. V článku též informace o historii, stavební historii a projektantech dráhy a drážních budov, reprodukovaná fotografická dokumentace výstavby a stavebních změn přijímací budovy stanice Jihlava a Jihlava-město, strážního domku ev. č. 59 atp. 439. Hartman Petr, Prostředník Jan, Šída Petr, Archeologický a stavebně historický průzkum domu čp. 450 v Sobotecké ulici v Turnově. ČRP, 173 – 212. Souhrnný příspěvek o průzkumu zaniklého domu. 440. Hašek Vladimír, Geofyzikální prospekce na předhradí lelekovického hradu. PS, 35 – 37. Informace o geofyzikální prospekci předhradí. 441. Hauserová Milena, Poznávání historického stavebního díla v proměnách času: Postřehy o proměnlivosti scény poznávacího procesu a jejích důsledcích. Svorník, 11–16. Úvaha o přístupu k poznávání stavebních památek v různých historických obdobích a z různých myšlenkových pozic. 442. Havlenová Pavla, K tvorbě pozdně barokního sochaře Johanna Friedla staršího. SNPÚOs, 81– 90. Bližší seznámení s tvorbou. 443. Havlíček Jaroslav, Zaniklá cihelna a hypotetická sklárna u obce Stříbrné Hory. HB, 159 –168. Historie cihelny u Dolního Dvora, k. ú. obce Žižkovo Pole, nepřímé doklady existence sklárny u Stříbrných Hor ve 2. pol. 17. stol. 444. Havrda Jan, Kampa–ostrov povodní a navážek. AP, 77– 96. Přehled a vyhodnocení archeologicky dokumentovaných bodů konstatuje nevhodnost ostrova pro trvalé osídlení v raném a vrcholném středověku. 445. Havrda Jan, Archeologický výzkum v domě čp. 248 v Liliové ulici na Starém Městě. VZ NPÚP, 89 – 95. Základní vyhodnocení výsledků výzkumu. 446. Havrda Jan, Tryml Michal, Několik poznámek k provádění stavebněhistorického průzkumu z pohledu archeologa (na příkladu výzkumu v Karmelitské ulici na Malé Straně v Praze). Svorník, 169 –174. Upozornění na nutnost stanovení konkrétního cíle, způsobu provedení a rozsahu SHP ze strany orgánů státní památkové péče v souvislosti s využitím SHP při obnově památky. 447. Havrda Jan, Tryml Michal, Neznámé raně středověké opevnění jižní části pražské Malé Strany. AH, 109 –118. Prezentace nálezu příkopu, vymezujícího rozšíření jádra levobřežního podhradí Pražského hradu. 448. Havrda Jan, Tryml Michal, Renesanční jímka z areálu bývalého dominikánského kláštera u sv. Maří Magdalény na Malé Straně. VZ NPÚP, 79 – 88. Charakteristika nálezového souboru z 1. poloviny 17. století. 449. Hégr Jan, Tři busty T. G. Masaryka od Leoše Kubíčka. Historie jejich instalací, odstraňování a ukrývání. PN, 3 –17. Přehledné podání dramatických příběhů tří bust z 2. čtvrtiny 20. století. 450. Hejhal Petr, Holub Petr, Hrubý Petr, Merta David, Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy (k současnému stavu poznání). FUMA, 190 – 229. Katalog archeologicky zkoumaných domů je doplněn o hypotetické rozvržení jednotlivých stavebních horizontů a typů staveb 2. poloviny 13. a průběhu 14. století. 451. Hejhal Petr, Hrubý Petr, Malý Karel, Doklady rudních mlýnů ze středověké důlní aglomerace Staré Hory u Jihlavy. AVJČ, 259 – 288. Nálezy mlecích kamenů ze středověkých úpraven rud, pracujících ve 13. století; nálezové situace, plánky, fotografická dokumentace. 452. Herold Ladislav, Svatojánské Slánsko aneb po stopách kultu sv. Jana Nepomuckého na severozápad od Prahy. MVP 3 – 4, 151–165. Vývoj kultu v období od 17. do 19. století, způsoby ztvárnění světce v sochařském a malířském umění.

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 187

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 453. Heřman Jan, Rataje nad Sázavou – obec fotogenická. Kapitoly z ikonografie Posázaví III. Sázavsko, 111–119. Stručná historie obce, stavební vývoj, nejstarší známé vyobrazení z 18. století, veduty, výčet kresebné a fotografické dokumentace zastoupené v archivu Posázaví. 454. Himmler Radim, Věžní hodinové stroje ve sbírce Vlastivědného muzea v Olomouci. ZVM, 47– 58. Ojedinělý soubor časoměrných přístrojů různého stáří (od 15. století až do současnosti). 455. Hlaváčková Hana, Idea dobrého panovníka ve výzdobě Karlštejna. SCK, 9 –18. Ikonografie maleb. 456. Hlinomaz Milan, Blahoslavený Hroznata Tepelský. Hroznatův majetek před vstupem do řádu premonstrátů. NHM, 17– 28. Představa o Hroznatově majetku podle dochovaných listin, výčet obcí a lokalit. 457. Hlinomaz Milan, Sochařská sbírka v tepelském klášteře. SCHM, 225 – 237. Popis nejzajímavějších dřevěných a kamenných soch, náhrobních plastik, portálů, oltáře v klášterním kostele, relikviáře v Hroznatově kapli, zdobných reliéfů v knihovním sále a dalších děl klášterní expozice. 458. Hlobil Ivo, Církevní kritika výstřední módy císařského dvora Karla IV. a datování nástěnných maleb karlštejnského schodištního cyklu kolem let 1365 –1367. SCK, 19 – 22. 459. Hlobil Ivo, Der Prager hl. Wenzel von Peter Parler – Fortsetzung eines hundertjährigen Diskurses mit neuen Argumenten. Umění 1, 31– 56. Socha sv. Václava ze Svatovítské katedrály – původní určení a umístění. 460. Hložek Josef, Předhradí vrcholně středověkých hradů. CB, 31– 38. Tabelární vyhodnocení vzorku 29 lokalit přináší některé zajímavé údaje např. ve vztahu velikosti jádra a předhradí. 461. Hložek Josef, Ohlédnutí za tvrzištěm v obci Černý Vůl, okr. Prahazápad. CB, 239 – 244. Přehled poznatků o nedávno zničeném tvrzišti s nálezy 13.–14. století. 462. Hložek Josef, Anteil der Terrainmorphologie an der Existenz und am Ausmass der Vorburgen hochmittelalterlicher Burgen in Böhmen. CaBe, 139 –146. Úvaha o vlivu morfologie terénu na existenci a rozsah předhradí u českých hradů. 463. Hlubučková Hana Talli, Rotštejn: hrad vytesaný do skály. Známá neznámá památka v Klokočských skalách. BP 1, 24 – 25. Stručný historický vývoj a problematika záchrany hradu v Českém ráji, černobílé fotografie. 464. Hnojil Adam, Pohledový situační plán barokního opevnění na pražském Petříně z roku 1774. ZPP 4, 318 – 324. Reprodukce, popis a význam plánu. 465. Hodač Jindřich, Měřická dokumentace zámeckého barokního divadla v Českém Krumlově – průběh a výsledky projektu. Svorník, 271– 278. Informace o nové měřické dokumentaci zámeckého divadla a její využití pro vytvoření digitálního modelu. 466. Hodeček Dalibor, Historie kostela sv. Jana Nepomuckého v Dyji. JM, 91–116. Stavebněhistorická studie, černobílé fotografie v textu, poznámky, německé resumé. 467. Holá Lucie, Restaurování fasády České spořitelny v Praze. ČP, 15 –16. Popis restaurování fasády bývalé Městské spořitelny v Rytířské ulici v letech 2005–2006. 468. Holá Lucie, Oprava krovu v Celetné ulici čp. 598 na Starém Městě. VZ NPÚP, 34 – 36. Informace o krovech objektu a jejich generální rekonstrukci. 469. Holá Lucie, Restaurování fasády České spořitelny v Rytířské ulici čp. 536 na Starém Městě. VZ NPÚP, 37– 39. Stručná informace o rekonstrukci objektu. 470. Holík Ladislav, Cín a jeho těžba ve Slavkovském lese z pohledu archeologie. MVP 3 – 4, 129 –150. Doklady středověkého a novověkého hornictví v hornoslavkovsko-krásenském těžním revíru; charakteristika původní městské architektury Horního Slavkova. 471. Holík Ladislav, Hrádek Falknov (dnešní Sokolov) ve středověku. CB, 221–238. Prezentace archeologicky zjištěné středověké fáze předchůdce dnešního zámku včetně nálezového fondu. 472. Holík Ladislav, Neustupný Zdeněk, Možnosti datování architektury pomocí archeologických metod. Svorník, 175 –180. Využití analýzy archeologické nálezové situace pro dataci stavebních fází. 473. Hollmann František, 100. výročí chrámu Páně farního sboru českobratrské církve evangelické v Přelouči. ZKPP 5 – 6, 108 –120. Vznik sboru, projekt, popis stavby kostela a vnitřního vybavení, pozdější úpravy a stavba farního domu. 474. Horáčková Martina, Poznámky k výstavě Světice z Petrova se zamyšlením nad badatelskými přístupy k sochařství 13. a první poloviny 14. století. VVM 1, 66 – 69. Uměleckohistorická úvaha, černobílé fotografie v textu, poznámky. 475. Horák Miroslav, Pošmurný Václav, Jak jsme opravovali drobné sakrální památky. KR, 114 –121. Přehled opravy soch, zvoniček, křížů a drobných sakrálních památek v okrese Benešov.

476. Horák Ondřej, K pozořickým sochám (Sochař Metoděj Kocourek a Pozořicko). JM, 333 – 342. Malá uměleckohistorická studie, poznámky, prameny a literatura, výběrový katalog díla Metoděje Kocourka, německé resumé. 477. Horák Petr, Hnát a barokní kostlivci. HB, 33 – 49. Putování po barokních personifikacích smrti v podobě kostlivce v českých a moravských sakrálních stavbách a sepulkrálních památkách, poznámky. 478. Horák Petr, Ke Škrétově obrazu Anděla Strážce v havlíčkobrodském děkanském kostele. HB, 50 – 61. Podrobný uměleckohistorický rozbor obrazu, poznámky. 479. Horák Václav, Nedochovaný zvon Donata Schröttera ve Vysokém nad Jizerou. Drobný příspěvek k dějinám východočeského renesančního zvonařství. SPAJ, 63 – 67. Životopisné údaje autora zvonu a popis zvonu, zaniklého r. 1834 v tzv. Eichlerově sbírce. 480. Horák Václav, Popis zvonů pilníkovského kostela Nejsv. Trojice v Eichlerově sbírce. SMPT, 46 – 52. Epigrafická deskripce trojice zvonů, upozornění na autorské souvislosti Schrötterů a Pricqueyů. 481. Horák Václav, Kult Jana Nepomuckého v Náchodě na počátku 18. století. RK 32, 10 –12. Upozornění na dosud nevyužívaný pramen k dějinám úcty k národnímu světci. 482. Hortvík Václav, Gotická podoba mikulovského hradu. JM, 7–30. Stavebněhistorická studie na základě nejstarších vyobrazeních hradu, černobílé obrazové přílohy, poznámky, německé resumé. 483. Hortvík Václav, Gotická podoba mikulovského hradu. PS, 123 –138. Analýza obrazových materiálů zachycujících mikulovskou pevnost, pozd. zámek od 15. stol. do 40. let 20. stol. 484. Horyna Mojmír, Cítoliby – Chronos a Víra. Ad 2, 41. Poznámka o původu a významu soch od M. B. Brauna. 485. Hořejší Pavel, Janákova díla v Pelhřimově. VSP, 52 – 59. Popis činnosti architekta Pavla Janáka v Pelhřimově v letech 1910–14 – zásahy do regulačního plánu, přestavby městských domů včetně novostavby Drechselovy vily. 486. Hošek Jiří, Metalografie železných předmětů ze semonické tvrze ve světle studovaných výkovů ze středověkých tvrzí, vesnic a měst. PA, 265 – 320. Metalografické analýzy vybraných předmětů jsou srovnávány s nálezy z dalších 16 českých a moravských lokalit z hlediska kovářsko-nástrojářské techniky vrcholného středověku. 487. Hotárek Martin, Památník Tří císařů na slavkovském bojišti. VVM 3, 295 – 296. Z historie založení památníku, černobílá fotografie, německé resumé. 488. Houbrechts David, Apport de l’approche archéologique du bâti dans la connaissance de l’architecture civile, le cas du logis en pan-de-bois dans les villes du bassin de la Meuse moyenne (Belgique). Svorník, 187–194. Informace o průzkumu hrázděné architektury v oblasti pánve středního toku Másy. 489. Houska Ivan, Restaurování sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci. ZPP 1, 25 – 32. Historie objektu, jeho původní určení, výsledky restaurátorského průzkumu a průběh obnovy (fotografie z průběhu restaurování). 490. Hrnčířová Květa, Městské veduty na cechovních osvědčeních. SO, 11–18. Původ vedut, doba vzniku, autorství, rozbor písemností, na nichž jsou umístěny. 491. Hronková-Ourodová Ludmila, Život Josefa Egyptského – obrazový cyklus z Třeboně. ZPP 4, 318 – 324. Zhodnocení obrazů, stav před restaurováním, průběh restaurátorských prací. 492. Hrubý Petr, Jaroš Zdeněk, Kočár Petr, Malý Karel, Mihályiová Jana, Militký Jiří, Zimola David, Středověká hornická aglomerace na Starých Horách u Jihlavy. PA, 171– 264. Prezentace výsledků archeologického výzkumu těžního, úpravnického a pravděpodobně i obytného areálu ze 13. a první poloviny 14. století. 493. Hrůša Petr, Pelčák Petr , Nájemní dům na Vídeňské. Architekt 11, 54 – 59. Autorská zpráva o šestipodlažním domě v radiále Vídeňská v Brně, stojícím na sousední parcele dvou historizujících domů jako zbytek původní ulice. 494. Hubatová-Vacková Lada, Zmrzačená Gibianova vila v Bubenči. ERA21 3, 8 – 9. Necitlivá přestavba reprezentativní funkcionalistické vily od Jaromíra Krejcara. 495. Hubičková Libuše, Mizení – fenomén naší doby. DKČ 1, 12–13. Historie chátrající usedlosti Turbová, kulturně-společenský význam. 496. Hůlková Lenka, Pomník Adalberta Stiftera v Horní Plané. RRMČK, 15 –17. Zřízení a další osudy sochy vytvořené Myslbekovým žákem Karlem Wilfertem. 497. Huňáček Jaroslav, Rekonstrukce radnice v Jihlavě. FAS 5, 64 – 69. Rekonstrukce přinesla velké množství nových poznatků ze záchranných archeologických a z restaurátorských výzkumů. 498. Hůrková Jindra, Archeologický výzkum v areálu bývalé jesuitské koleje v Klatovech. SPHDU, 13 – 36. Dějiny objektu podle písemných pramenů, dřívější i poslední archeologické výzkumy a jejich metody a výsledky, popis nálezů.

187

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 188

(K-černá plát)

Z odborného tisku 499. Chisholm David A., Máslo Vít A. , Korunní dvůr. Praha-Vinohrady. Architekt 12, 34 – 37. Autorská zpráva o výstavbě obytného komplexu uvnitř vinohradského pivovaru a o dostavbě původní budovy sladovny. 500. Chlíbec Jan, Petrarca a Karlštejn? SCK, 88 – 90. Úvahy o autorství italského trojverší z karlštejnské věže Voršilka a jeho poslání. 501. Chorowska Małgorzata, Metodologia badań średniowiecyneho miasta na przykładzie Świdnicy. Kamienica, parcela, plan. Svorník, 137–150. Výsledky dosavadních průzkumů ve středověké Świdnici. 502. Chotěbor Petr, Tichá řeč kamenických značek. Kámen 3, 4 – 7. Značky na pražské katedrále, obecné třídění, užívání, vývoj, podoba. 503. Chotěbor Petr, Příklady opracování kamene z katedrály sv. Víta 14. až poč. 15. století. SMSP, 53 – 57. 504. Chotěbor Petr, Mladší lucemburská přestavba Starého královského paláce na Pražském hradě. CB, 55 – 70. Detailní rozbor prvků lucemburské přestavby královského paláce posouvá její datování do konce vlády Karla IV. 505. Chotěbor Petr, Hynšta und Valečov, zwei unterschiedliche Beispiele von „Felsenburgen“ in Sandsteinmassiv unter dem Berg Mužský. CaBe, 157–166. Srovnání dvou odlišných typů skalních hradů. 506. Chudárek Zdeněk, Příspěvek k poznání stavebních dějin věží na hradě Karlštejně v době Karla IV. SCK, 106 –138. Stavební dějiny obou věží rozčleněny na základě nových zjištění do tří fází. 507. Chudárek Zdeněk, Dlažba – dokumentace a průzkum. STOP 1, 11–17. Shrnutí poznatků o předchozích opravách dlažby, popis jejího stavu před odborným ošetřením, postup odborného ošetření (areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého ve Žďáře n. S.). 508. Chudárek Zdeněk, Rafl Tomáš, Interiérové omítky – průzkum, technologie a restaurování. STOP 1, 44 – 50. Popis dokumentace, průzkumu a postupu odborného ošetření interiérových omítek. 509. Chudárek Zdeněk, Šach Miroslav, Dveře – dokumentace, průzkum, rekonstrukce a restaurování. STOP 1, 26 – 43. Popis dokumentace, průzkumu a postupu odborného ošetření dveří včetně kování a zárubní a problémů s tím spojených. 510. Chudárek Zdeněk, Vinař Jan, Metodika dokumentace, stavebně historického průzkumu a projektu. STOP 1, 7–10. Popis metodiky dokumentace a stavebně historického průzkumu před vlastním zpracováním, rovněž popsané následné projektové dokumentace (areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého ve Žďáře n. S.). 511. Chvojka Ondřej, Kachel s motivem hráčů ve vrhcáby z dominikánského kláštera v Českých Budějovicích. SB, 9 –12. Archeologický nález z druhé poloviny 15. století, nákres a fotografie. 512. Chvojka Ondřej, Kypta Jan, Novověký hrob s nádobou v interiéru kostela v Trhových Svinech. AVJČ, 325 –338. Zpráva o nálezu, možnosti interpretace. Hrob byl objeven v rámci archeologického výzkumu významné pozdně gotické stavby. 513. jab, Kostel sv. Markéty. CV 29, 11. Informace o obnově střechy. 514. Jaburková Iva, Inspirace aneb Přebírání vzorů v architektonické a krajinářské tvorbě. DVZ 1, 85 – 88. Porovnání až nápadné podoby dvou kostelíků umístěných v Ústeckém a Královehradeckém kraji. 515. Janál Jiří, Štětina Jan, Příspěvek ke stavebním dějinám zámku v Kroměříži. DS, 33 – 42. Popis savebního vývoje zámku, stavební zásahy ve 20. století a úpravy v roce 2003 a 2006, výsledky stavebních průzkumů prováděných před rekonstrukcí. 516. Jančík Jaroslav, Oprava dvou kapliček. POB 2, 23 – 24. Oprava kapličky jizbické a u Koutského mlýna. 517. Jančo Milan, Archeologické nálezy v Praze prezentované na místě (in situ) I. Část. Úvod – Pražský hrad. ZSP 3, 25 – 29. Způsoby a možnosti prezentace torzální architektury (objevené během archeologických výzkumů) konkrétní ukázky, fotografie. 518. Janda Tomáš, Nedokončená dálnice Berlín – Vratislav – Vídeň. MTVL, 28 – 31. Základní data o dálnici, stavěné v l. 1939–1942. 519. Jansa Pavel, K prostorovému kontextu nejstarších sídel na Trutnovsku. SMPT, 9 – 32. Pokus o vyhodnocení rozhledových poměrů pozdně paleolitického sídliště a středověkých fortifikací v okolí Trutnova. 520. Jansa Pavel, Povrchový průzkum a sběr na hradě v Choustníkově Hradišti. CB, 157–166. Prezentaci drobného souboru keramiky 13.–14. století provází historie a popis lokality. 521. Jaroš Zdeněk, Náhrobní kameny v jihlavském bývalém hřbitovním kostele sv. Ducha. VSV, 3 – 28. Stručná historie a stavební historie bývalého hřbitovního kostela sv. Ducha a zejména katalog 14 náhrobků umístěných v interiéru a 3 pamětních desek umístěných na fasádě včetně přepisu nápisů a základní fotodokumentace. 522. Jarošek Radim, Barvíkův kříž v Pustějově. Poodří 3, 64 – 65. Oprava sakrální památky. 523. Jerie Pavel, Dům U Hybernů z pohledu památkáře. ZPP 6, 459 – 460. Stavební historie domu, postupy při obnově památky (od roku 1918 až do současnosti) a jejich hodnocení.

188

524. Jerie Pavel, Areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou. STOP 1, 4 – 6. Popis stavu a prací v areálu poutního kostela včetně informací o správcích areálu od jeho zápisu na listinu UNESCO v r. 1994. 525. Ježek Pavel, Ottavio Piccolomini a rozluštění nástropní fresky Španělského sálu. REKR, 4 –11. Ikonografický rozbor fresky hlavního sálu zámku v Náchodě. 526. Jilemnický Ivan, Do třetice všeho dobrého. Kámen 1, 8. Autor, podoba a instalace mariánského sloupu v Hořicích v Podkrkonoší. 527. Jirásek Václav, Markoušovická jáma Ignác – nejvýznamnější uhelný důl trutnovského panství. SPAJ, 81– 91. Dějiny těžby kamenného uhlí od počátků v poslední čtvrti 18. století po ukončení těžby v r. 1899. 528. Jordánková Hana, Loskotová Irena, K předlokačnímu osídlení Brna. AH, 119 –130. Prezentace nálezů z lokality Modrý lev na Starém Brně předpokládá v těchto místech existenci velkomoravského hradiště. 529. Juřák Petr, Drobné nemovité památky sakrálního charakteru na Frýdecko-Místecku (počet stav a dokumentace). KR, 42 – 55. Popis kaplí, božích muk a soch nacházejících se v kraji. 530. Juřák Petr, Socha P. Marie na místeckém náměstí. SNPÚOs, 72 – 80. Podrobný popis a osudy sochy. 531. Juřina Petr, Objev kamenného románského paláce na Novém Městě pražském. FUMA, 170 –177. Prezentace překvapivého nálezu románských zděných obytných staveb vně hranic Starého Města pražského. 532. Kaigl Jan, O kostele v Horšově. ZPP 4, 290 – 297. Stavební vývoj objektu. 533. Kaigl Jan, Ještě k sakristii kostela v Srbicích. ZPP 6, 485 – 489. Nová zjištění ke stavební historii kostela, původní určení bočního prostoru sakristie. 534. Kaláb Jiří, Lidová architektura Záhoří. SNPÚOl, 6 –10. 535. Kaláb Jiří, Vesnická památková zóna Lhotka u Přerova. VVM 2, 177–181. Památkový průzkum obce, mapa, nákres, černobílé fotografie. 536. Kalábová Lenka, Zámek Uherčice kolem roku 1800 „eine moderne Verziehrung eines modernen Sahls“. PPnM 11, 63 – 78. Uměleckohistorická studie věnující se opomíjenému období kolem roku 1800 ve stavebním vývoji zámku a jeho interiérové výzdobě; barevné fotografie a reprodukce v textu. 537. Kalinová Alena, Velký šanc v Táboře. ZPK 3, 20 – 24. Rekonstrukce lokality na území bývalého parkánu; architektonické úpravy pozůstatků bývalých objektů. 538. Kamenická Eva, Výzkum pod podlahou na Velharticích. Hláska 4, 52 – 54. Popis tří archeologických sond v přízemní místnosti jižního křídla hradu z r. 2005. 539. Kamenická Eva, Městské hradby, bašta v Zlatnické ulici, záchranný archeologický výzkum. SPHDU, 39 – 47. Archeologický výzkum v r. 1988 při demolici bývalého Hahnova domu v Klatovech, nález bašty a studny ve vnitřním okruhu městských hradeb, osvětlení stavebního vývoje města. 540. Kamenická Eva, Linda Foster, Archeologická sondáž v parkánu hradu Velhartice. Hláska 3, 33 – 35. Dvě archeologické sondy v rámci projektu zabezbečení severní hradby hradu. 541. Kandrnál Ladislav, Náhrobek a portál s heraldickým vyobrazením nůžek v Uherském Brodě. AMS, 13 –15. Popis kamenických prvků. 542. Káňová Alena, Kostelní jesle na Podluží. MK 1, 12–13. Rozbor jednotlivých chrámových betlémů podlužáckých obcí, barevné fotografie v textu. 543. Karel Tomáš, Věž kostela Panny Marie v Seči. DS, 183 –191. Dějiny obce a kostela, průzkumné sondy omítky kostelní věže, stavební průzkum a popis interiéru před její rekonstrukcí v roce 2005, popis zvonů. 544. Karel Tomáš, Zanikající a zaniklá zástavba předměstí Rokycan. ČP, 6 – 8. Vývoj a podoba roubených předměstských celků podle dochovaných pramenů. 545. Karel Tomáš, Předsunuté opevnění hradu Zelená Hora. CB, 167–180. Popis a konstatování problematiky předsunutého opevnění s analogiemi. 546. Karel Tomáš, Knoll Vilém, Bylo v Dřenici panské sídlo? Možnosti interpretace jedné fortifikace. DS, 153 –169. Místopis a dějiny obce Dřenice, popis a historie lokality Burgholz, rozdílné názory na existenci starého sídla v této lokalitě. 547. Karel Tomáš, Knoll Vilém, Felsbaustellen als ein beeindruckender Faktor der Ministerialenburgen des Egerlandes. CaBe, 181–200. Z českých lokalit Chebska se příspěvek více zabývá Vildštejnem. 548. Karel Tomáš, Knoll Vilém, Úlovec Jiří, Sídla rodu von Liebenstein v česko-bavorském pohraničí a počátky hradu Liebenstein v Libé. CB, 71–108. Detailní pozornost je věnována zejména hradu Liebenstein a jeho středověkým fázím ze 13. a 14. století.

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 189

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 549. Kasík Stanislav, Poznámky k odborné relevantnosti heraldického kompendia „Městské znaky v českých zemích“ z roku 1985. GaHL 3, 6 – 36. Apel na vědeckou revizi erbů některých měst, podrobný rozbor městských znaků Dobrovic, Soběslavi, Stodu, Štěchovic, Doksů, Chudenic a Úvalů. 550. Kasl Filip, Kamenické značky na kostele Nanebevzetí P. Marie v Plzni. SMSP, 59 – 63. 551. Kašička František, Počátky a proměny feudálního sídla ve Vrchotových Janovicích. DS, 63 – 71. Stavební vývoj zámku, možné konfrontace výsledků stavebněhistorického průzkumu z 80. let 20. stol. se současnými archeologickými nálezy. 552. Kašička František, Počátky organizovaného SHP v bývalém SÚRPMO (Ohlédnutí za průzkumovou teorií a praxí po polovině 20. století). Svorník, 29 – 34. Informace o provádění SHP, především velkých městských celků, zejm. historické pražské zástavby, od r. 1949 v rámci „R“ ateliéru, pozd. SÚRPMO. 553. Kašička František, Letovice na Moravě – stavební vývoj a proměny zámeckého souboru. CB, 181–198. Stavebně historický rozbor lokality. 554. Kašpárková Slavomíra, Několik poznámek k nálezům v dílčím stavebně–historickém průzkumu olomouckého dómu. ZPP 3, 223 – 226. Interpretace nového nálezu a jeho začlenění do vývojového kontextu architektonického souboru, půdorys kostela, dokumentační fotografie, půdorys nálezu. 555. Kazlepka Zdeněk, Dvě návštěvy Karla IV., „preziosissime Tapezzerie, algemahlene Einzug dere Römischen Kaysern a pictor Carolus“ na zámku v Brtnici roku 1723. PPnM 11, 51– 62. Uměleckohistorická studie hodnotící výtvarná díla inspirovaná návštěvou Karla VI. s císařovnou Alžbětou Kristinou na zámku Collaltů v Brtnici v roce 1723, barevné reprodukce v textu. 556. Kebrlová Eva, Kolegiátní kostel Sv. Václava v Mikulově. Poznámky k dataci pozdněgotické novostavby. JM, 368 – 374. Stavebněhistorické zhodnocení, fotografie v textu, poznámky. 557. Keselgruberová Ludmila, Te deum laudamus. (Neznámé sochařské práce dílny Andrease Schweigla v kontextu mobiliáře kostela sv. Jakuba Většího a rotundy sv. Kateřiny v České Třebové. ČTF, 199 – 238. Seznámení se sochařskými a malířskými díly z interiéru obou chrámů. 558. Kibic Karel ml., K historii kostela sv. Jiří v Pertolticích. PSČ 1, 9 – 20. Prezentace nálezů z oprav, upřesnění rozsahu středověkých stavebních fází. 559. Kibic Karel ml., Dokumentace historických staveb na Kutnohorsku. Svorník, 261– 270. Příklady operativních SHP profánních i sakrálních staveb prováděných v letech 2001–2004. 560. Kiecoň Marek, Prix Dalibor, Zezula Michal, Měšťanské domy čp. 30 a 31 v Horním Benešově. Výsledky stavebněhistorického průzkumu a archeologického výzkumu. PP 2, 53 – 90. Výsledky SHP, vývoj dispozice, proměny parcelace. 561. Kirchner Ivan, Trantina Václav, Stručná historie pivovarnictví na Dobříšsku. Podbrdsko, 130 –150. Lokality v okolí Dobříše, kde se nacházely dnes zaniklé pivovárky, fotografie některých zachovalých objektů. 562. Klang Michael, Přestavba domu U Hybernů z pohledu architekta. ZPP 6, 461– 465. Autor popisuje postupy pří řešení projektu, vzniklé problémy a jejich řešení, ukázky z dokumentace (půdorysy, nákresy průčelí). 563. Klapil Petr, Zakladatelé chrámů a jejich stavitelé (Kvasice, Napajedla, Sv. Hostýn, Holešov). ASKr, 60 – 71. Historický a umělecký vývoj jednotlivých chrámů, černobílé fotografie, literatura. 564. Kletečková Marie, Několik úvah o založení chotěšovského kláštera. MZK 1, 7– 31. Úvahy o přesném datu a okolnostech vzniku chotěšovského kláštera. 565. Knorová Kateřina, Knor Jan, Restaurování interiéru kaple sv. Vojtěcha v obci Hlávkov na Jihlavsku. PPnM 11, 97–100. Historie místa a památky, restaurátorský postup při obnově interiéru kaple, prameny a literatura, barevné fotografie v textu, reprodukce plánu z r. 1780. 566. Koblasa Pavel, Klášteříček v Jindřichově Hradci, pamětihodnost se slavnou minulostí. Výběr, 217– 221. Historie vdovského sídla hradeckých paní, pozdějšího špitálu, barokně přestavěného v letech 1754–1760. 567. Koblasa Pavel, Malý Ratmírov v 17. století. Výběr, 312 – 313. Stručné dějiny vsi na Jindřichohradecku a zdejších usedlostí v letech 1613–1784. 568. Koblasa Pavel, Z dějin zámku a zahradnického domku v Oseku. Výběr, 164 –167. Stručné dějiny panského sídla na Strakonicku a přilehlého zahradnického domku z doby před rokem 1828. 569. Koblasa Pavel, Z historie Hospříze. Výběr, 150 –154. Stručná historie vsi na Jindřichohradecku, dějiny usedlostí, klasicistní kaple. 570. Koblasa Pavel, Zámeček na Fabianově vrchu. AVJČ, 339 – 340. Historie zcela zaniklého loveckého zámečku Černínů z druhé poloviny 18. století na Jindřichohradecku.

571. Kociánová Zdenka, Z historie papírny v Chlumu u Třeboně. VSDJT, 29 – 47. Vznik, vývoj a provoz papírny v letech 1787–1857; studie založená na detailním rozboru archivních pramenů. 572. Kociánová Zdenka, Půlstoletí na blanské papírně. K počátkům výroby papíru v Blansku u Kaplice. AT. Historie papírny, založené roku 1757 na novohradském panství Buquoyů, dnes zachované ve zříceninách; založeno na pečlivé excerpci archivních zdrojů. 573. Kocman František, Nelechov 2004 a 2005. Hláska 2, 23 – 25. Archeologické výzkumy na zřícenině tvrze Nelechov (Melechov), odhalení zdiva, stavební zajišťovací práce. 574. Kocman František, Hrad Orlík u Humpolce 2005. Hláska 3, 43 – 44. Archeologické výkopy v objektu hradu, stavební úpravy včetně izolace, elektrofikace a zabezpečení objektu, archeologické nálezy. 575. Kocourková Jarmila, Několik poznámek k městské zeleni. Veronica 5, 1– 6. Urbanistická úvaha o souladu geologické a historické minulosti města s veřejnou zelení, černobílé fotografie v textu. 576. Kočár Petr, Jenišův Újezd – analýza hromadného nálezu zuhelnatělých rostlinných zbytků ze středověké sladovny. ARSČ, 115 –120. Nálezy ovsa ze sladovny zaniklé požárem. 577. Kohoutek Jiří, Přerov a Spytihněv – správní centra východní a střední Moravy v raném středověku. AH, 67– 74. Charakteristika dvou významných hradišť přemyslovské správní soustavy 11. století. 578. Kohoutek Jiří, Vácha Zdeněk, Vrla Radim, Pozdně románské architektonické články z hradu Lukova. AH, 235 – 248. Vznik šesti nalezených architektonických článků je kladen do souvislosti s činností velehradské stavební huti. 579. kol. autorů, Archeologické výzkumy Středočeského muzea v Roztokách u Prahy v roce 2005. SVS, 132 –141. 580. Kolář Tomáš, Čejková Alžběta, Dendrochronologická analýza dřevěných konstrukcí tvrze v zaniklé obci Býšov. AVJČ, 219 – 223. Datace krovových a stropních konstrukcí do 30. let 17. století a vzorků lešení pravděpodobně po roce 1434. 581. Kolbinger Dalibor, Dávnověké osídlení Hostýnských vrchů IV a (pokračování). AMS, 16 – 98. Poznatky a odpovědi na otázku, jakým způsobem byly shromážděny informace o vzhledu sídlištní sítě v okolí Hostýna. 582. Kondr Martin, Budova Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Rekonstrukce fasády. FAS 1, 34 – 37. Autorská zpráva o rekonstrukci neorenesanční budovy. 583. Konečná Věra, Nepostavený mrakodrap. Architekt 6, 90 – 91. Informace o původním Karfíkově projektu budovy Baťa v Brně. 584. Konečná Věra, První architektura ve městě. Architekt 11, 52– 53. Recenze uherskohradišťského domu Květák, moderní stavby na velmi problematickém místě v sousedství několika historických budov. 585. Konečná Věra, Skleněné peklo. Architekt 12, 38. Recenze komplexu Korunní dvůr, závady komplexu dobře skloubeného s historickými průmyslovými objekty. 586. Konečný Michal, Městské domy moravské barokní šlechty a jejich interiéry. BMD, 101–117. Uměleckohistorická studie s důrazem na interiérové vybavení, německé resumé. 587. Kordiovský Emil, Antické motivy na valtické Kolonádě. MK 1, 24 –25. Uměleckohistorický rozbor, barevné fotografie v textu. 588. Kordiovský Emil, Antické motivy na vázách valtické zámecké terasy. MK 2, 25. Uměleckohistorický rozbor, barevné fotografie v textu. 589. Kordiovský Emil, Antické motivy na nádvoří valtického zámku. MK 3, 27. Uměleckohistorický rozbor, barevné fotografie v textu. 590. Kordiovský Emil, Antické památky v lednickém zámeckém parku. MK 5, 15. Uměleckohistorický rozbor, barevné fotografie v textu. 591. Kordiovský Emil, Nezdařené městské lokace na Břeclavsku. AH, 131–146. Příspěvek se věnuje patrně lokovaným útvarům, které nedosáhly městského statutu. 592. Korený Rastislav, Archeologické výzkumy na Příbramsku v roce 2005. SVS, 161–162. Původní zahradní vodovod zámecké zahrady v Dobříši. 593. Korený Rastislav, Další prameny k výzkumu raně středověkého pohřebiště u Tušovic v letech 1897 a 1899. ASČ, 853 – 866. Rekonstruovaný plán pohřebiště je výsledkem rozboru archivních dokumentů, jejichž edice je součástí zprávy. 594. Kořán Ivo, Obrázková legenda svatoprokopská (souběh textu a zobrazení). SCK, 173 –177. Obtížná interpretace rozvitých legend. 595. Kořánovi Ivo a Eva, Geometrický základ kompozice Mistra Třeboňského oltáře. AV, 205 – 216. 596. Kostelníčková Martina, Potůček Jakub, Chrám Músy a Práce. K ikonografickému námětu vstupního průčelí Kotěrova Muzea v Hradci Králové. HK, 33 – 41. Sochy sedících žen interpretovány jako Město Hradec Králové v době Elišky Rejčky a Město v době biskupské s mladým Hradcem Králové, odhazujícím hradební pouta. 597. Košťál Jan, Příběh rozpadajícího se kamene. Hrad Vízmburk vstal

189

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 190

(K-černá plát)

Z odborného tisku z trosek, co s ním ale bude dál? BP 1, 14 –15. Problematika záchrany malého hradu, černobílé fotografie. 598. Kotalík Jiří T., Vila Čerych. Reprezentační sídlo v České Skalici. Ad 2, 67. Osudy dvoupatrového domu ve stylu art deco od Otakara Novotného. 599. Kotas Patrik, Smola Jaroslav, Hájek Karel, Revitalizace a rekonstrukce železniční stanice Praha Hlavní nádraží. Architekt 1–2, 76 – 79. Revitalizace a rekonstrukce Hlavního nádraží. 600. Koudela Miroslav, Mikulovský kostel sv. Václava ve světle nejstarších listin (2. část). RM, 51– 63. Historický vývoj kostela na základě archivní pramenů, reprodukce archivního materiálu, poznámky. 601. Kouřil Pavel, Měřínský Zdeněk, Plaček Miroslav, Extrembauplätze der mährischen und schlesischen Burgen–Beispiele und Lösungen. CaBe, 201– 216. Příspěvek se zabývá především lokalitami Lamberk, Holoubek, Štrálek, Bukovina, Nový Hrádek, Cornštejn, Sirotčí hrádek, Rabštejn, Skály, Weisenštejn a Leuchtenštejn. 602. Kouřil Pavel, Prix Dalibor, Wihoda Martin, Středověké opevnění v Ondřejovicích, okres Jeseník. AH, 215 – 234. Popis tvrziště s detailním rozborem jeho historických souvislostí. 603. Kouřilová Dana, K barokní vývojové fázi zámku v Hradci nad Moravicí. SNPÚOs, 118 –130. Konkrétní hmotné objevy, především v interiérech prvního patra severního a východního křídla, ilustrující detaily barokního Hradce. 604. Kouřilová Markéta, Hájek Václav, Zapomenutá rychta v Karlovicích ve Slezsku. SNPÚOs, 108 –117. Výzkum předmětného objektu, jenž zatím nelze uzavřít pro nedostatek přesnějších poznatků, jež by mohl poskytnout stavebně historický průzkum. 605. Kovář Daniel, K datování některých silničních staveb na Českobudějovicku. Výběr, 102 –115. Přesná datace některých klenutých mostků, rozcestníků a brzdových kamenů na základě archivních pramenů (Borovany, Kaplice, Ledenice, Římov, Strážkovice aj.); plánová a fotografická dokumentace. 606. Kovář Daniel, Panské sídlo v Radomilicích u Vodňan. Výběr, 255 – 266. Raně barokní dvůr se zachovanými konstrukcemi gotické a renesanční tvrze; fotografická dokumentace. 607. Kovář Daniel, Pillmannův dvůr – zapomenutý budějovický zámeček. SB, 69 – 82. Historie renesančního, barokně přestavěného předměstského dvora v Českých Budějovicích, který sloužil i jako panské sídlo. 608. Kovář Daniel, Pozůstatek popraviště u Rožmberka nad Vltavou. Výběr, 200 –208. Nově zjištěný relikt zděné šibenice; plánová a fotografická dokumentace. 609. Kovář Daniel, Stavební plány poutního kostela na Dobré Vodě u Českých Budějovic z třicátých let 18. století. SB, 13 –16, příloha. Edice souboru plánů s různými návrhy na stavbu poutního kostela asi z let 1732–1733 (včetně realizovaného projektu K. I. Dientzenhofera), barevné reprodukce. 610. Kovář Daniel, Úlovec Jiří, Hrad Maškovec a tvrz v Kamenném Újezdě na Českobudějovicku. JSH, 5 – 39. Historie, plánová a fotografická dokumentace hradní zříceniny, zaniklé tvrziště u kostela v Kamenném Újezdě. 611. Kovář Josef, Lelekovické předhradí podle výzkumu z roku 1989. PS, 11– 25. Informace o systematickém archeologickém výzkumu předhradí. 612. Kovář Miroslav, Předběžná zpráva o nálezu pozůstatků tří kamenických dílen. SMSP, 65 – 72. Nález pozůstatků ve Žďáře nad Sázavou, klášter magdalenitek na pražské Malé Straně, nám. Republiky Praha. 613. Kovařík Petr, Rotunda sv. Kateřiny a budova děkanství v České Třebové. ČTF, 129 –139. Monografie dvou historických staveb na území farnosti. 614. Kovářů Věra, František Bartoš a stavební kultura na Zlínsku. AM Suplementa 1, 127–131. Konfrontace záznamů Fr. Bartoše (jazykovědce, pedagoga, etnografa) s vývojem venkovských sídel a zejména se současným stavem stavební kultury, černobílé fotografie usedlostí v Březnici, literatura. 615. Kozdas Jan, Fontánka v parkánové zahradě státního hradu Bítov. JM, 416 – 420. Stavebněhistorický vývoj fontánky, její umístění a popis, poznámky. 616. Kozdas Jan, Historické technické stavby v zahradní a krajinné tvorbě na území povodí Gránického potoka u Znojma. Možnosti obnovy a společenská prezentace. RSOkAZ, 73 – 94. Historické rybníky, historické mostní stavby, železniční stavby a vodárenské stavby v zahradní a krajinné tvorbě na území povodí Gránického potoka, možnosti obnovy, reprodukce archivních materiálů, černobílé fotografie v textu. 617. Kozdas Silvestr, Vrbkův kámen opět na Kraví Hoře. RSOkAZ, 124 –128. Znovuzrození pamětního kamene vzdávajícímu hold Antonu Vrbkovi, významnému vlastivědnému badateli středního Podyjí z doby konce rakouského císařství a první republiky, reprodukce, černobílé fotografie v textu.

190

618. Krajíc Rudolf, Keramická lucerna z Tábora. Příspěvek k dějinám středověkých a raně novověkých svítidel. AVJČ, 247– 258. Nález lucerny z doby před rokem 1532 v zásypu středověké studny; vyobrazení, analogie. 619. Králík Miroslav, Urbanová Petra, Hložek Martin, Trasologická analýza fragmentu cihly z předhradí lelekovického hradu. PS, 61– 79. Vyhodnocení trasologické stopy z fragmentu cihly nalezené v r. 2003 při archeologickém výzkumu. 620. Kramář Josef, Legionářské památníky na Valašskomeziříčsku. ZVUK podzim, 46 – 48. Historie a problematika pomníků legionářů na Valašskomeziříčsku. 621. Kramář Josef, Vrch nad Valašským Meziříčím Helštýn – krásná vyhlídka. ZVUK zima, 48 – 50. Památník osvobození architektů Jaroslava Hlaváče a Josefa Místeckého, archeologický výzkum vrchu, plán návrhu památníku, černobílá fotografie. 622. Krátký Jiří, Dějiny varhan farního kostela sv. Bartoloměje ve Frýdlantě nad Ostravicí. PaSMB, 42– 53. Varhany S. Staudingera z r. 1804, varhany K. Neussera z r. 1870. 623. Krausky Andrej, Od Wagnera k postmoderně. ERA21 6, 60 – 61. Slovinská architektura a její vazby na architekturu českou. 624. Krčálová Aneta, Koupaliště a plovárny města Kroměříže v 19. století. ASKr, 90 – 95. Vznik a vývoj koupacích zařízení v Kroměříži od poloviny 19. století do r. 1914, černobílé fotografie, poznámky. 625. Krčmář Igor, Obnova bývalého kostela sv. Josefa ve Fulneku. SNPÚOs, 54 – 58. Dramatické okamžiky důležité pro samotnou existenci památky v posledních letech. 626. Kreibich Jaroslav, Vilémovský klášter (Sláva a pád). CV 7, 5. Informace o historii bývalého dnes neexistujícího kláštera. 627. Kreibich Jaroslav, Vilémovský klášter (Sláva a pád). CV 8, 5 (dokončení). 628. Kreibich Jaroslav, Nový Studenec a Horní Studenec (Dokončení). CV 3, 5. Informace o zámku, kapli sv. Michala, kapli sv. Jana Nepomuckého, kostele sv. Václava. 629. Kreibich Jaroslav, Nový Studenec a Horní Studenec. CV 2, 5. Informace o zámku a kostele sv. Václava. 630. Krejčová Jana, Stará Voda. Stručný průvodce poutním areálem. Poodří 3, 4 –18. Kostel sv. Jakuba a sv. Anny, klášterní zahrady, studna na nádvoří, sochy před kolejí, kaple sv. Anny, kamenná socha sv. Anny, kříže, hřbitov. 631. Krise Martin, Samočistírna v břiše Prahy. ZSP 3, 12 –13. Obavy z možného znehodnocení vzácného městského a přírodního prostoru plánovanou stavbou nové čističky na Císařském ostrově. 632. Krška Ivan, O barokním sousoší na náměstí v Potštátě. SSOAP, 5 – 9. Popis sousoší. 633. Krušovec Antonín, Zahrady pod Pražským hradem. FAS 3 – 4, 30 –31. Historie jednotlivých zahrad a jejich obnova. 634. Křiváček Jan, Zpráva o průběhu obnovy historického jádra Prachatic a jeho okolí v letech 2005 a 2006. ZS 12 –13, 243 – 252. Rekonstrukce úseků městského opevnění, fasád měšťanských domů, kapliček. 635. Křivská Alena, Dům čp. 110. SvZ leden, 13. První zmínka o domě čp. 110 a jeho majitelích, také informace k domu čp. 111. 636. Křížová Květa, Rozšíření památkové interiérové instalace na Grabštejně. ZPP 1, 48 – 50. Informace o průběhu zpřístupnění některých obrazových děl z bývalé rodové Clam–Gallasovské sbírky, ukázky reprodukcí. 637. Křížová Květa, Příprava památkové interiérové instalace na zámku Stekník. ZPP 3, 232 – 235. Záměr restaurování a zpřístupnění stylových interiérů zámku včetně návratu a záchrany zámecké obrazové sbírky, informace o výsledcích průzkumu archivních materiálů. 638. Křížová Květa, K dalším částem výzdoby renesančních interiérů zámku v Telči. ZPP 4, 337– 340. Upozornění na zatím blíže neurčenou dekoraci v prvním patře vstupního traktu, popis a srovnání s dalšími podobnými dekoracemi. 639. Kuba Ladislav, Pilař Tomáš, Obchodní dům OMEGA. ERA21 2, 46 – 47. Fotografická série. 640. Kubíková Anna, Českokrumlovský měšťan Václav z Rovného. Výběr, 194 –199. Životopis rožmberského kancléře, jenž investoval do stavby pozdně gotické kaplanky a vlastního domu v Českém Krumlově. 641. Kubíková Anna, Historická topografie Českého Krumlova (1424) 1459 –1654. Část V. JSH, 204 – 223. Další pokračování dějin jednotlivých domů městského jádra, tentokrát zahrnující severní část Dlouhé ulice a dva domy v Radniční ulici u Lazebnického mostu. 642. Kubíková Anna, Waltrova hrobka u Červeného Dvora. OT 34, 18 –21. Zaniklý novogotický objekt na Českokrumlovsku z roku 1841, projektovaný Franzem Beerem (hrobka dvouletého Waltera ze Schwarzenbergu). 643. Kubínová Kateřina, Panovnické postavy v závěru schodištních ma-

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 191

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 leb. SCK, 23 – 36. Vyobrazené osoby; dále k možnostem datace maleb na základě zazděné pečeti. 644. Kubů František, Osudy pošumavských zámečků od Bílé hory do současnosti VI. Dub – 2. část. ZS 12–13, 97–126. Historie zámku v Dubu u Bavorova od roku 1792; novogotická přestavba podle projektu Josefa Niklase z 50. let 19. století. 645. Kubů František, Zavřel Petr, Verhältnis der Lage und der Funktion der Burgen am Goldenen Steig. CaBe, 231– 254. Příspěvek se zabývá hrady Vitějovice, Hus, hradem na Stožecké skále, Vimperk, Kunžvart a Kašperk. 646. Kučera Adolf, Drobné památky v terénu Královéhradeckého kraje. SSPVKK, 10 –15. Soupis vybraných drobných památek, jako jsou náhrobníky, náhrobky, náhrobní skulptury apod., podle stáří, atributů, zajímavých nápisů a dle legend či lidových podání. 647. Kučera Petr, Hradební věž staroměstského opevnění v Bartolomějské ulici aneb co oči nevidí, to srdce nebolí. ZSP 1, 37– 38. Problémy, které ztěžují záchranu kulturní památky. 648. Kudělková Lenka, Brněnští architekti Oskar Poříska a Jan Víšek v meziválečném Frenštátě. HMF, 19 – 30. Stavby O. Pořísky a J. Víška ve Frenštátě pod Radhoštěm. 649. Kühn Petr, Osudy Holého vrchu u České Lípy. Bezděz, 65 – 82. Historický a architektonický popis kaple svaté Trojice, stojící na Holém vrchu, která r. 1814 vyhořela a jejíž základy byly využity při stavbě výletní restaurace dokončené r. 1885, jež sloužila až do roku 1946. 650. Kuchyňka Zdeněk, Počátky úcty k sv. Janu Nepomuckému na Kladensku a Slánsku. SVS, 85 – 98. Včetně dochovaných památek. 651. Kuchyňka Zdeněk, Pražská brána ve Slaném. SO, 4 –10. Předpokládaný původní vzhled brány, pravděpodobná doba jejího vzniku. 652. Kulík Jan, Zámecká elektrárna ve Vlašimi. POB 2, 16 –19. Technické parametry, současný stav. 653. Kutík Jiří, Nový Bydžov a Jančákova vila, funkcionalismus v královském městě. REKR, 24 – 27. Krátký popis podoby a dějin vily. 654. Kwaśniewski Artur, Metodologiczne znaczenie kontekstu historycznego w badaniach architektury rezydencjonalnej. Doświadczenia z prac nad „Rezydencjami Śląska, Ziemi Kłodzkiej i Łużyc“. Svorník, 151–162. Představení různých metodologických přístupů k průzkumu rezidenční architektury. 655. Kyncl Josef, Kyncl Tomáš, Možnosti dendrochronologického určení původu dřeva. Svorník, 181–186. Geografické možnosti zjištění původu dřeva při dendrochronologickém zpracování stavebních konstrukcí. 656. Kypta Jan, Neustupný Zdeněk, Průzkum okolí hradu Zvěřince. PSČ 1, 21– 27. Dokumentace a funkční interpretace povrchových reliktů z předpolí hradu (areály pobytu žoldnéřských posádek). 657. Kypta Jan, Šulc Jaroslav, Kachle ze dvora Votelež u Kouřimi (Ke kultuře bydlení v hospodářském dvoře na přelomu středověku a raného novověku). PSČ 2, 3 – 29. Detailní vyhodnocení kachlů a konstrukčních prvků pozdně gotických kamen, analogie, význam. 658. Lanc Elga, Kaiser Friedrich II. auf der Festung Hohensalzburg. Zu historiographischen Bilderzyklen in mittelalterlichen Residenzen. SCK, 178 –185. Historiografické obrazové cykly, význam, důvody vzniku, příklady. 659. Langer Julius, Družstevní parní mlékárna pro Lanškroun a okolí. LA, 21–22. Vylíčení vzniku a dějin družstevního podniku, založeného v r. 1902. 660. Lapáček Jiří, Historie Tyršova mostu v Přerově. SSOAP, 171– 222. Nejstarší historie mostu, dřevěný most přes Bečvu a jeho opravy, vystavění nového mostu. 661. Láska Josef, Zdemyslický mlýn kdysi a teď. JP, 62 – 70. Písemné zmínky a dějiny mlýna, přehled jeho majitelů , popis stavby. 662. Laššák Jozef, Historické skleníky v Olomouckém kraji. SNPÚOl, 11–13. 663. Látal Hynek, Původ klenebních obrazců Hanse Getzingera. Umění 2, 118 –134. Rukopis tohoto autora v architektuře jižních Čech v 16. století. 664. Laval Filip, Razím Vladislav, Příspěvek k diskusi o vývoji raně středověkých opevnění ve 12.a 13. století. AH, 181–197. V rámci úvah o vývoji hradištního dřevohliněného opevnění ve středověkou celokamennou zeď je prezentováno opevnění hradišť Budeč, Libušín, v Kouřimi, Bílině, Hradci Králové, Chrudimi, Žatci, Staré Boleslavi, Hradiska u Kramolína a hradu Prácheň. 665. Lednický Jan, Mlčák Leoš, Dodatky k dílu lotrinských zvonařů Stephana Mollota a Jana Pricqueye na severní Moravě a ve Slezsku. ČSM 1, 42 – 51. Práce lotrinských zvonařů, popis zvonů a jejich funkce. 666. Lehký Ivan, Starý cesty v Krušných hrách mezi Osekem a Jirkovem. ARSČ, 183 –192. Rekognoskace starých cest v Krušných horách a jejich dokumentace. 667. Lejčar Ivan, Brno s nádražím v centru. ERA21 5, 8. Občanská koalice „Nádraží v centru“ prezentovala studii dokazující, že na místě stá-

vajícího nádraží lze vybudovat nádraží moderní. 668. Likovský Zbyněk, Čížek Jan, Pivovary okresu Náchod. SDN, 113 –154. Základní faktografie o 31 výrobnách (nejstarší z nich doložena k r. 1495). 669. Linda Foster, Zaniklá tvrz Horšov. Hláska 4, 59 – 60. Nález gotických kachlů dokládající existenci tvrze. 670. Linhartová Dana, Utajený poklad Polabí. Mlýn Bašta v Drahelicích. BP 1, 6 – 8. Drobný uměleckohistorický vývoj mlýna v majetku Vlastivědného muzea města Nymburka, stopy tvorby Mánesů, černobílé fotografie. 671. Lissek Petr, Klasicistní portály ve Varnsdorfu – Příspěvek k užití kamene v lidovém stavitelství. SMSP, 97–103. 672. Lissek Petr, Středověká sladovna z Jenišova Újezdu. ARSČ, 89 –114. Rekonstrukce hospodářského objektu objasňujícího podobu středověkého klášterního hospodářství. 673. Lochmann Zdeněk, Vachuda Jiří, Románský hřbitov u kostela sv. Haštala v Praze na Starém Městě. AP, 117–121. Publikace pěti hrobů z 2. poloviny 12. století, odkrytých severně od kostela a náležejících ke hřbitovu při románské fázi kostela. 674. Lokvencová Šárka, Umlaufová Kateřina, Výběrová bibliografie týdeníku Nový čas – Náš čas II. část (1981– 2002). SDN, 227– 304. Důkladná bibliografie vlastivědných příspěvků okresních novin. 675. Loskotová Irena, Kachlové zlomky z lelekovické tvrze či fary? PS, 45 – 50. Vyhodnocení souboru kachlového materiálu z archeologického výzkumu předhradí lelekovického hradu prováděného v letech 1989, 2002 a 2004. 676. Loskotová Irena, Pavlík Čeněk, Kamnové kachle z hradu Pernštejna. CB, 307– 316. Prezentace nálezů klade jejich většinu do pozdní gotiky. 677. Lutovský Michal, Od palisády ke zdi: Raně středověká hradiště v Čechách ve světle archeologického bádání posledních dvou desetiletí. AH, 21– 44. Stručná rekapitulace 165 lokalit, z nichž 99 se dotkly archeologické aktivity poslední doby. 678. Lutovský Michal, K počátkům Tetína. ASČ, 845 – 852. Zamyšlení nad problematikou datování vnější hradby hradiště. 679. Lutovský Michal, Počátky slovanského osídlení Čech: Několik úvah nad archeologií pražské kotliny v 6.– 8. století. SMP 7, 69 – 81. Úvaha nad zhruba 30 nalezišti sledovaného období na území dnešní Prahy zpochybňuje příchod slovanského obyvatelstva ve více vlnách. 680. Lutovský Michal, Šťastný Dražen, Vávra Miloš, Velim v raném středověku. ASČ, 777– 791. Prezentace dvou horizontů osídlení na lokalitě (8.–9. století a 10.–11. století). 681. Lyko Petr, Pět pohledů na aktuální otázky reflexe varhan. SNPÚOl, 53 – 76. Památková péče, romantické varhany, nástroj v kostele v Olomouci-Hejčíně, současné varhanářství. 682. Macek Petr, Rejtova transformace kutnohorské katedrály. AV, 307– 325. 683. Macek Petr, Poznávání historických staveb. Svorník, 5 –10. Poznámky k vybraným okruhům naznačujícím aktuální aspekty průzkumu historických staveb. 684. Mádl Martin, Handkeho skica ze Strahovské obrazárny a malby v olomoucké kapli Božího Těla. Umění 6, 504 – 512. Skica vztahující se k výmalbě kaple Božího Těla v bývalém císařském konviktu v Olomouci. 685. Mager Jan Antonín, Chrobolská kaple P. Marie Lurdské povstala z trosek. RR zima, 3. Reportáž o průběhu obnovy sakrální památky určené k záhubě, černobílé fotografie v textu. 686. Mach Jiří, Osudy zvonu Petra. PN, 53 – 60. Historický popis zvonu ze 14. století včetně upozornění na další opomíjené památky kostela. 687. Makariusová Anna, Osudy sousoší Palackého mostu, pomník Palackého. SSPVKK, 18 – 21. Popis Palackého mostu a jeho sochařské výzdoby, což jsou čtyři sousosoší dnes umístěná na Vyšehradě, popis Palackého pomníku od S. Suchardy. 688. mal, Oprava bude náročná. CV 30, 2. Informace o plánované opravě a probíhajícím SHP staré radnice. 689. mal, Nová galerie v měšťanském domě. CV 27, 1. Informace o historii a obnově měšťanského domu čp. 177 na Havlíčkově náměstí. 690. Málek Oldřich, Tajemství náhrobní desky. PO 181, 11. Informace o třech náhrobních deskách vyjmutých při rekonstrukci dlažby v kostele sv. Jana Křtitele (náhrobník Terezie a Marie Skřivanových). 691. Málek Oldřich, Další dva pozoruhodné náhrobníky. PO 182, 13. Informace o třech náhrobních deskách vyjmutých při rekonstrukci dlažby v kostele sv. Jana Křtitele (náhrobníky Pavla Sázavského a Josefa Rudolfa). 692. Málek Oldřich, Uhry – pověst známe, pravdu zatím ne. PO 183, 12. Informace o historii tzv. Dolního Dvorku v osadě Uhry. 693. Málek Oldřich, Něco málo o zdejších zvonech. PO 192, 14. Informace o historii a umístění zvonů ve městě, doplněk k článku F. Pometla v PČ 4/2003.

191

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 192

(K-černá plát)

Z odborného tisku 694. Málek Vlastimil, Po stopách zaniklého cukrovaru v Ledcích. Příspěvek k počátkům řepného cukrovarnictví na Královéhradecku. HK, 43 – 59. Historická data o dějinách a činnosti cukrovaru v panském dvoře. 695. Maršálek Blahoslav, Hraniční kameny na pomezí kunštátského a pernštejnského panství. Čtvrt století od jejich osazení. VVM 3, 297– 299. Drobné historie hraničních kamenů, černobílé fotografie. 696. Martincová Dagmar, Soubor středověkých deskových maleb Mistra Theodorika z kaple sv. Kříže na Karlštejně získal ocenění Evropské unie. PSČ 2, 1– 2. Zpráva o získaném ocenění. 697. Martínková Lenka, Pelhřimovské chrámy doby baroka a jejich hmotné a finanční zabezpečení. VSP, 17– 51. Popis obnovy, výstavby a přestaveb pelhřimovských kostelů přibližně od poloviny 17. stol. do konce 18. stol. včetně zmínky o jejich vybavení, zhodnocení role města a měšťana jako patrona a mecenáše. 698. Mašková Pavlína, Michálek Jan, Archeologický výzkum v poloze „Na šibenici“ ve Vodňanech (okres Strakonice). Příspěvek k archeologii popravišť. AR, 790 – 809. Prezentace výsledků plošně rozsáhlého výzkumu, v němž s výkonem trestu souvisejí pouze nalezené lidské ostatky. 699. Matuszková Jitka, Búdy v Čejči. MK 1, 34. Drobné stavebněhistorické pojednání, prameny, barevná fotografie. 700. Matuszková Jitka, Sklepy v Bzenci. MK 2, 34. Drobné stavebněhistorické pojednání, prameny, barevná fotografie. 701. Matuszková Jitka, Těšické búdy. MK 3, 34. Drobné stavebněhistorické pojednání, prameny, barevná fotografie. 702. Matuszková Jitka, Búdy ve Vlčnově. MK 4, 34. Drobné stavebněhistorické pojednání, prameny, barevná fotografie. 703. Matuszková Jitka, Presúz ve Vrbici. MK 5, 34. Drobné stavebněhistorické pojednání, prameny, barevná fotografie. 704. Matuszková Jitka, Lisovny a nadsklepní byty v Pavlově. MK 6, 34. Drobné stavebněhistorické pojednání, prameny, barevná fotografie. 705. Meduna Petr, Hrnčíře, zaniklý dvůr oseckého kláštera. CB, 245 –256. Prezentace archeologicky zjištěných tří fází lokality. 706. Meduna Petr, Krátce k Týncům. SMP 7, 83 – 88. Úvaha nad vícenásobným výskytem osad jménem Týnec v blízkosti tzv. přesídleneckých osad. 707. Mehešová Olga, Galerie Sýpka ve Valašském Meziříčí. Valašsko 2, 26. Rekonstrukce bývalé sýpky v historickém centru města. 708. Melichová Lenka, Barokní oltáře farního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Uherském Brodě. Slovácko, 257– 270. Uměleckohistorická studie s důrazem na datace oltářů kostela pocházejících z let 1717–1733, podíl vlámského malíře Petera von Roy, díla Josefa Winterhaldera staršího a Františka Vavřince Korompaye, černobílé fotografie v textu, poznámky. 709. Menoušková Dana, Beránek Boží a evangelisté na kachlích z Uherského Hradiště (?), Kroměříže a Lukova. Slovácko, 137–151. Příspěvek ke studiu kulturněhistorických a technologických aspektů jednoho motivu kachlového reliéfu, nákresy, katalog nálezů, poznámky, literatura, německé resumé. 710. Merhautová Anežka, Nejstarší česká sakrální architektura. ČZRS, 154 –160. 711. Mertová Martina, Architektonický vývoj Mohelnice druhé poloviny 19. a ve 20. století. SNPÚOl, 14 – 23. 712. Mertová Martina, Nápadná autenticita HŠH. Stavba 5, 66 – 71. Recenze načrtává tři možná řešení rekonstrukcí historických objektů. 713. Měřínský Zdeněk, Befestigte Zentren des frühen Přemysliden–Periode in Mähren und Schlesien. AH, 55 – 66. Stručný výčet lokalit a charakteristika proměny systému v 11. a 12. století. 714. Michálek Jan, Topograficko–archeologický průzkum a výzkum šibenic v okrese Strakonice v letech 1995 – 2005 (Předběžná zpráva). AVJČ, 303 – 323. Katalog obsahuje výsledky terénní dokumentace míst bývalých šibenic u měst a městeček s hrdelním právem na Strakonicku (konkrétní pozůstatky nalezeny u Blatné, Strakonic a Vodňan); doplněno fotografiemi, plánky a výřezy z map vojenského mapování. 715. Milec Miroslav, Bor u Tachova. ČP, 2 – 4. Historie a popis města a hradu, podrobný popis a vyobrazení městského znaku a sedmi historických pečetí. 716. Mladá Zdeňka, Rekonstrukce zahrady Kinských. VZ NPÚP, 65 – 68. Stručná informace o dějinách a probíhající rekonstrukci zahrady. 717. Mlatečková Marie, Přístavba školy v Uherčicích v roce 1892. JM, 404 – 406. Malá stavebněhistorická studie, poznámky. 718. Morava Milan, Proč zanikla hláska v Žirovnici. DKČ 2, 16 –17. Podoba a důvody demolice nejvyšší hradní věže-hlásky. 719. Morava Milan, 100 let nové školní budovy v Žirovnici. VSP, 144 –147. Popis stavby budovy školy i stavebních závad po jejím dokončení. 720. Morkus Jan st., Třešťští fotografové a nakladatelé pohlednic 1890 –1950. Část první 1890 –1918. VST 1, 7–14. Včetně reprodukcí historických fotografií a pohlednic zachycujících budovy ve městě.

192

721. Motyková Karla, Archeologické výzkumy na Nymbursku. SVS, 144 –151. 722. Mühlstein Ludvík, Barokní kaple v Úpici. RK 32, 28 – 29. Seznámení s drobnou centrální stavbou z přelomu 17. a 18. století. 723. Muchka Ivan, Děkanský kostel sv. Jakuba Většího v České Třebové – dílo architekta Josefa Hardmutha. ČTF, 141–151. Součástí monografie je i srovnání s dalšími stavbami architekta na lanškrounském panství. 724. Muchka Ivan P., Bibliografie rudolfínské architektury. SR, 75 – 84. 725. Müller Karel, Heraldické památky v Koryčanech. ASKr, 12 –17. Rozbor hmotných heraldických památek okresu, první část věnovaná rodu – Hořečtí z Horky, černobílé fotografie, poznámky. 726. Musil František, K počátkům církevní organizace na území České Třebové a k jejímu vývoji do doby husitské. ČTF, 11–19. Základní práce o nejstarších dějinách farnosti. 727. Musil František, Z historie tvrze v Petrovicích u Lanškrouna. LA, 2– 4. Popis dějin tvrze a stavební podoby dvora v jejím místě. 728. Musil Jan, Záchranný archeologický výzkum v přízemí domu čp. 145/I. ve Filištínské ulici v Chrudimi v roce 2005. CHVS 10, 19 – 35. Průzkum městské zástavby 16. a 17. st. Nálezy a doplnění informací o architektonické podobě centra města. 729. Myslivečková Hana, Příklady pozdně renesanční komemorativní reprezentace v rytířské rodině Zástřizlů na Moravě. Umění 2, 177–186. Náhrobky druhé poloviny 16. století. 730. Myslivečková Hana, Sepulkrální tvorba olomoucké oblasti v období počátků renesance a proměny jejího kamenosochařského zpracování. VVM 2, 137–153. Uměleckohistorická studie, černobílé fotografie v textu, poznámky, německé resumé. 731. Mžyková Marie, Díla moravského vedutisty Johanna Venuta z auersperských sbírek. ZPP 4, 310 – 316. Neznámý soubor vedut z 2. pol. 18. stol. ze zámku Žleby, popis kreseb a určení vyobrazených míst (Jenštejn, Brandýs nad Orlicí, Lanškroun). 732. Nádvorník Julius, Racek Jan, K dějinám Lobečku. VSK 2, 73 – 86. Dějiny obce (dnes součást Kralup), přehled majitelů jednotlivých usedlostí a domků. 733. Nečasová Eva, Litinové figurální plastiky z produkce blanenských železáren. SSPVKK, 124 –126. Vývoj železářství na Blanensku, výrobky blanenské umělěcké litiny v 18. – 20. století. 734. Nechvátal Bořivoj, Vyšehrad v době Karla IV. (1316 –1378). AVJČ, 225 – 240. Shrnutí dějin a stavebního vývoje pražského Vyšehradu ve 14. století. 735. Nechvátal Bořivoj, Středověké dlažby v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. AH, 413 – 425. Rekapitulace pěti poloh dlažby in situ zahrnuje keramickou dlažbu tzv. vyšehradského typu, opukové dlaždice a pálené hladké dlaždice z rozmezí konce 11.–30.let 14. století. 736. Nekvindová Marta, Z historie Podskaly. VLPK 1, 19 –21. Historie místa, popis kostela sv. Jana Křtitele s vnitřním vybavením, budovy lázní. 737. Nekvindová Marta, Dějiny Chlumečku. VLPK 4, 20 – 22. Historie místa, stavební vývoj kostela P. Marie a vnitřního vybavení. 738. Němcová Gabriela, Zobrazení historických hudebních nástrojů na divadelní oponě na zámku v Českém Krumlově. ZPP 3, 227– 231. Nastínění stavu a podoby maleb na originálu i replice opony, problémy při restaurování. 739. Němcová Jana, Záchranné archeologické výzkumy na katastru Litomyšle v roce 2005. PČM, 232 – 248. Výzkumem v nádvoří piaristické koleje zjištěny zbytky zástavby tzv. Horního města, výzkum pravěkých a pozdně středověkých situací v poloze Na Prokopu pokračuje i v r. 2006. 740. Němec Richard, Kaple sv. Kateřiny. Praha–Karlštejn–Lauf a. d. Pegnitz. SCK, 145 –158. Architektonická podoba hradu, analogie. 741. Neumann Miroslav, Holešovská fara a sousední dům a sousední dům č. 39. Holešovsko 21, 14. Historie a vývoj dvou holešovských objektů, černobílé fotografie. 742. Nezhodová Soňa, Hustopečská radnice má 100 let. MK 3, 4. Stavebněhistorický rozbor stavby, dobové fotografie. 743. Nisler Petr, Opomíjené drobné středověké opevnění na katastru Široké Nivy (Bretnova). SBM, 59 – 65. Drobná fortifikace podněcující širší úvahy nad historickým vývojem a ekonomicko-sociálními otázkami, které v období vrcholného středověku formovaly tvář krajiny a život obyvatel. 744. Nováček Karel, Stará a ještě starobylejší. Vytváření historického významu rotundy sv. Petra ve Starém Plzenci během 20. století. AP, 123 –141. Důkladná rekapitulace aktivit na stavbě ve 20. století a jejích výsledků odmítá předrománský původ rotundy a klade její vznik do 12. století. 745. Novák Jakub F., Myšlenka prostoru. Ad 2, 51. Recenze rekonstrukce divadla Reduta v Brně. 746. Novák Pavel, Voda pro Kutnou Horu. KM 2, 17–18. Vodárenství v Kutné Hoře, včetně stavebních památek tohoto oboru.

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 193

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 747. Novák Zdeněk, Cisterciácký klášter Vallis S. Mariae v Oslavanech. CnM, 128 –142. Uměleckohistorické studie a analýzy oslavanského kláštera, stručná historie a stavební vývoj kláštera. 748. Novobilská Šárka, Starý panský pivovar aneb osudy domu čp. 2 v Merklíně. DS, 192–199. Stavební vývoj bývalého pivovaru a popis provozních místností podle dochovaných stavebních plánů a nákresů. 749. Novobilský Milan, Gotická věž tvrze na zámku Kaceřově. DS, 85 – 93. Popis objektu, přehled jeho majitelů, stavební vývoj, dosavadní poznatky o stavební podobě gotické tvrze na základě archeologických průzkumů ze 60. let a 80. let 20. století. 750. Novotná Dana, Možná podoba nejstaršího kamenného domu v Jihlavě. FUMA, 230 – 241. Na základě rozboru některých domů na jihlavském náměstí a s pomocí zobrazení města na fresce z počátku 15. století je charakterizován nejstarší typ zdejšího domu ve 13. století. 751. Novotný Vladimír, Kde stála šardická tvrz? MK 1, 7. Historické pátrání po zemanské tvrzi v Šardicích. 752. Novotný Vladimír, Ztracená ves Jarohněvice. MK 6, 5. Hypotetické lokalizace na základě historických pramenů. 753. Nový Miroslav, Nová Eliška, Středověké situace domu čp. 144 na náměstí Svobody v Žatci. ARSČ, 167–182. Stavebně historický průzkum se zabývá středověkými situacemi domu, stojícího na ploše původního předhradí průmyslového hradiště. 754. Nusek Jindřich, Ukřižování v kostele sv. Bartoloměje v Divišově. Příspěvek k trevisaniovské ikonografii. PSČ 2, 30 – 33. Stav díla, komparace, ztvárnění námětu. 755. Nusek Jindřich, Goticko-renesanční ostění ve Vlašimi a fragment z Měchnova. SVS, 99 –106. Hodnocení nových nálezů ze zástavby města a románského kostela. 756. Obršlík Jindřich, Byl v Týnci (okres Břeclav) klášter? JM, 75 – 90. Historická studie, obr. v textu, poznámky, německé resumé. 757. Omelka Martin, Prezentace výsledků zpracování archeologického výzkumu ve Šporkově ulici čp. 322 na Malé Straně. VZ NPÚP, 77– 78. Stručná informace o výstavní prezentaci hrobových nálezů ze hřbitova u kostela sv. Jana v Oboře. 758. Orlita Zdeněk, Několik poznámek k stavebnímu vývoji kaple Nejsvětější Trojice v Kamence. Poodří 4, 45 – 49. Stavební vývoj kaple. 759. Orna Jiří, Drobná středověká figurální plastika z Plzně. MVP 3 – 4, 206 – 208. Výsledky archeologického výzkumu čp.6, náměstí Republiky 5, kresby nálezů. 760. Otáhal David, Kroulíková Kateřina, Hlavní nádraží v Praze – dokumentace památky v předprojektové přípravě. Svorník , 107–114. Informace o metodě provádění inventarizačního soupisu uměleckořemeslných stavebních prvků budovy Hlavního nádraží v Praze. 761. Ottová Michaela, Mistr mariánského oltáře ze Seeberku. AV, 327– 351. 762. Ouroda Vlastislav, K aktuálnímu stavu a perspektivám malých šlechtických sídel v jižních Čechách. ZPP 6, 490 – 496. Historie vzniku tohoto typu objektů, využití v 2. polovině 20. století, současný stav, perspektivy využití. 763. Ourodová Ludmila, Křížová cesta z kostela sv. Maří Magdaleny ve Chvalšinách a z kostela sv. Václava v Netolicích aneb Restaurování „příliš podobných“ obrazů. ZS 12 –13, 259 – 268. Zpráva o restaurování obrazů křížových cest, jejich vzájemné srovnání, možné autorství malíře Františka Jakuba Prokyše. 764. Outrata Jakub Jan, Kostel sv. Františka v Krči (Na Habrovce). VZ NPÚP, 40 – 47. Informace o původně provizorní dřevěné stavbě z r. 1941. 765. Pálka Petr, Kostel Panny Marie v Kroměříži. ZVUK jaro, 38 – 41. Historie a vývoj kroměřížského kostela a architekt Ignác Josef Cyrani z Bolleshausu, reprodukce archivního plánu, černobílá fotografie. 766. Panáček Jaroslav, Abondio nebo Aponte? PP 2, 125 –130. Rozluštění dosud mylně uváděného příjmení a osoby českolipského stavitele 18. stol. 767. Panoch Pavel, Nepomucká sousoší v Olomouci a v Žarošicích a jejich východočeské paralely. Příspěvek k poznání barokního sochařství na Moravě. TH, 109 –127. 768. Panoch Pavel, Štuková výzdoba zámku v Rokytnici nad Orlicí a její emblematické zdroje. MVP 3 – 4, 189 – 200. Ikonografický výklad části autorsky dosud neurčených barokních štukatur velkého sálu zámku. 769. Panochová Ivana, Offiziere und Rivalen Albrecht von Waldsteins als Stifter von Bauwerken in der Zeit des Dreißigjährigen Kriegs in Böhmen und Mähren. Umění 6, 492 – 503. Stavební aktivity příslušníků císařské armády v době třicetileté války, spojené zejména s činností na regionálních panstvích. 770. Papoušek Miroslav, Vítek Tomáš, Poštovní přepřahací stanice s pojezdovou vozovnou a zájezdním hostincem v Loučné nad Desnou. SNPÚOl, 24 – 28. 771. Parkman Marek, Středověká olověná plomba z hradu Hus na Prachaticku. AVJČ, 241– 245. Nález středověké plomby při výzkumu su-

ťového kužele pod hradem Husí (opuštěn 1441); fotografie, srovnání s analogickými předměty. 772. Parkman Marek, Zpráva o činnosti archeologického pracoviště Prachatického muzea v letech 2004 – 2006. ZS 12 –13, 181–196. Přehled dozorů a záchranných výzkumů na Prachaticku. 773. Pauliš Petr, Z historie jednoho obyčejného kamenolomu. Kámen 3, 29 – 32. Osudy Auerspergské hrobky situované v této lokalitě. 774. Pavala Martin, Nástěnné malby Mistra Třeboňského oltáře. TeA, 93 –104. Popis, technika, datace a restaurování maleb pražského kostela sv. Anny, komparace – včetně maleb karlštejnských. 775. Pavelec Petr, K stavební obnově a restaurování kostela Narození Panny Marie v Cetvinách na Českokrumlovsku. ZPP 5, 377– 384. Doba vzniku kostela, popis interiéru a celkový stav před obnovou, nové poznatky, získané v průběhu oprav a restaurování. 776. Pavelec Petr, Nástěnné malby v interiéru kaple nad severní předsíní kostela sv. Víta v Českém Krumlově. Umění 6, 518 – 523. Stylový a ikonografický rozbor maleb, upřesnění jejich datace. 777. Pavlíček Martin, Severin Tischler (1705 –1742/1743). PP 2, 35 – 52. Umělecká osobnost, sochařské dílo. 778. Pavlík Čeněk, Gotické reliéfní kachle z tvrze Stará, dnes zámku Staré Hrady. MVP 1– 2, 1–12. Historie zámku; charakteristika souboru kachlů, úvahy o jejich přesnějším datování, popis jednotlivých zlomků, ikonografie kachlů. 779. Pavlík Čeněk, Šedo Ondřej, Soubor kachlů z obce Bulhary u Mikulova. RM, 18 – 45. Nálezové okolnosti, charakteristika souboru, ikonografické výklady kachlů s reliéfní výzdobou, popisy kachlů, literatura, nákresy a fotografie. 780. pe, Libický zámek má smůlu. CV 34, 1– 2. Informace o původních majitelích a majitelích zámku od r. 1949 do současnosti. 781. pe, Historie chotěbořského zámku (dokončení). CV 32, 5. Informace o majitelích zámku a panství. 782. pe, Historie chotěbořského zámku. CV 31, 5. Informace o majitelích zámku a panství. 783. pe, Kaple. CV 31, 11. Informace o obnově střechy (Nová Ves u Chotěboře). 784. Pech Milan, Kubista a odbojář z Kroměřížska Emil Filla. BP 1, 9. Drobné pozastavení nad osobností a dílem Emila Filly. 785. Pejša Jiří, Pešta Jan, Velfl Josef, Hornický Vláček v Příbrami-Březových Horách. PSČ 2, 55 – 57. Obnovení úseku dřívější zaniklé železniční trati v rámci návštěvnické trasy muzea. 786. Peltan Lubomír, Příspěvek k poznání drobných nemovitých památek Stonařova. VST 1, 32 – 44. Informace o drobných nemovitých památkách (náhrobníky, kříže, pomníky, kapličky apod.) včetně přepisů nápisů a základní fotodokumentace. 787. Peřina Ivan, Relikty teplovzdušného otopného zařízení na hradě Zbiroh. CB, 349 – 362. Detailní prezentace nově zjištěných pozůstatků otopného zařízení z 2. poloviny 14. století. 788. Peřina Ivan, Jezdec und Skalní hrad-Burgen des Isergebirges auf dem Granituntergrund. CaBe, 351– 356. Upozornění na dvě málo známé lokality v Jizerských horách. 789. Pešíková Helena, Rodová hrobka v Hejnicích za éry Gallasů (1690 –1759). FN, 7– 39. Přehled bádání o rodové hrobce korigující dříve shromážděná data. 790. Pešout Pavel, Rekonstrukce vlašimského parku. POB 1, 7–13. Historie, přírodní hodnota, rekonstrukce památek. 791. Pešta Jan, Inventarizace historických mostů na území okresu Kolín. PSČ 2, 43 – 54. Výsledky inventarizace zaměřené na mosty silniční a mosty, které jsou součástí vodních děl. 792. Pešta Jan, Škrobárna Reiss v Mladé Boleslavi. FAS 2, 17– 21. Zevrubný popis stavebního vývoje včetně půdorysů a fotografií. 793. Petr Pavel, K otázce památkové obnovy bývalého špitálu a kostela sv. Ducha v Krnově. SBM, 72 – 88. Průběh generální rekonstrukce bývalého špitálu a kostela. 794. Petráková Blanka, Vzpomínky na Slováckou búdu. ZVUK léto, 54 – 57. Z historie architektonicky pozoruhodné stavby patřící do komplexu budov postavených dle návrhu Dušana Jurkoviče, od roku 1906 byla téměř 100 let oblíbeným místem návštěvníků, pacientů a obyvatel Luhačovic, černobílé fotografie v textu. 795. Petrasová Taťána, Hilbertův půdorysný plán katedrály sv. Víta v Praze. ZPP 1, 61– 62. Doba vzniku, účel, popis a reprodukce plánu. 796. Pindur David, Zaniklý kostel sv. Bartoloměje v Třanovicích. SSOAFM, 53 – 67. Osudy a následný zánik třanovického dřevěného kostela. 797. Pindur David, Z nejstarších dějin kostela Všech svatých v Dedlištích. Těšínsko 1, 1–10. Historie kostela do začátku 19. století, současný vzhled – exteriér a interiér, hřbitov. 798. Pitter Jaroslav, Třeboňská léta malíře Jana Jiřího Hamiltona. RR podzim, 1– 3. Sonda do života a tvorby barokního malíře, který zanechal umělecké stopy nejenom na zámku v Třeboni, kde v letech 1709–1718

193

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 194

(K-černá plát)

Z odborného tisku pobýval, ale i na Hluboké či v Českém Krumlově, černobílé reprodukce děl, černobílé fotografie v textu. 799. Plaček Miroslav, Dvě méně známé tvrze na moravském břehu Odry. AH, 249 – 258. Prezentace zámku v Bartošovicích, vyrostlého z gotické tvrze a tvrziště ve Staré Bělé. 800. Plánek Jan, Památková péče na Vimpersku po roce 2002. ZS 12–13, 253 –258. Rekonstrukce omítek měšťanských domů i sakrálních staveb, obnova zámku Skalice v Bohumilicích. 801. Podliska Jaroslav, Podolí – osada před branami města. Příspěvek k poznání sídelního zázemí historické Prahy. AP, 153 –166. Rekapitulace a vyhodnocení archeologických výzkumů rekonstruuje raně středověký rozsah osídlení. 802. Podliska Jaroslav, Zavřel Jan, K problematice identifikace a interpretace archeometalurgického materiálu na příkladu raně středověké Prahy. AH, 389 – 402. Shrnutí problematiky se opírá o nálezy z historického jádra Prahy. 803. Podroužek Kamil, Štuky a kopáky – těžba, užití a význam kvádrového pískovcového zdiva. SMSP, 85 – 95. Obrazový materiál. 804. Podroužek Kamil, Eine Burg und ein Steinbruch. CaBe, 357 až 368. Prezentace dokladů o těžbě stavebních materiálu na českých hradech. 805. Poláček Lumír, Mazuch Marian, Baxa Petr, Mikulčice – Kopčany. Stav a perspektivy výzkumu. AR, 623 – 642. Shrnutí stavu sídelně archeologické problematiky a metodiky výzkumu. 806. Poláková Zuzana, Fasáda domu U Hybernů s časovým odstupem tří čtvrtin roku 2006. ZPP 6, 469 – 471. Průběh odborné diskuze, ve které bylo rozhodováno o barevnosti fasády. 807. Ponča Robert, Ponča Viktor, Varhany v českých zemích. SNPÚOl, 43. 808. Ponča Robert, Ponča Viktor, Technický stav varhan z hlediska jejich životnosti, poruch a užívání. SNPÚOl, 46. 809. Ponča Robert, Ponča Viktor, Varhany s pneumatickou trakturou. SNPÚOl, 49. 810. Pospěch Tomáš, Drobné sakrální stavby – kaple Uherskobrodska. Slovácko, 271– 280. Kaple jako nejdominantnější sakrální stavební typ utvářející tvář moravského venkova, přehled jednotlivých kaplí s popisem a černobílou fotografií, poznámky, německé resumé. 811. Pospíchalová Helena, Kutná Hora nemá „mramorový“ sloup. KM 1, 9 –12. K historii morového sloupu. 812. Prášek Jiří, Písecké pomníky do druhé světové války. SSPVKK, 85 – 95. Popis pomníků postavených od roku 1861, okolnosti jejich vzniku a jejich slavnostních odhalení. 813. Prášek Jiří, Pomník Františka Palackého v Písku (Ke 120. výročí odhalení). PMP, 33 – 41. Příprava a odhalení sochy od Ludvíka Wurzela. 814. Princová Jarmila, Mařík Jan, Libice nad Cidlinou – stav a perspektivy výzkumu. AR, 643 – 664. Sumarizace výsledků dlouhodobých archeologických výzkumů na lokalitě. 815. Profantová Naďa , Problém rozpoznatelnosti dílen u nejstarších Slovanů (6.–pol. 8. stol.). SMP 7, 113 –129. Úvaha o funkcí zahloubených objektů obytného areálu časných Slovanů v Roztokách u Prahy. 816. Profantová Naďa, Stolz Daniel, Chronologie a význam hradiště Rubín u Podbořan ve světle nových raně středověkých nálezů. AH, 165 –180. Nově (detektorem) nalezené předměty pocházejí z avarského (8. století) a staromaďarského (10. století) kulturního okruhu a potvrzují úvahy o centrálním významu hradiště. 817. Procházka Lubomír, Kresby Aloise Beera. ZPP 1, 69 – 70. Kresebná dokumentace mapující zástavbu Dobrušky a vesnic v jejím okolí z 2. poloviny 19. století. 818. Procházka Lubomír, Kresby Josefa Gruse. ZPP 3, 259 – 260. Seznámení s významným autorem národopisné dokumentální kresby lidového stavitelství a vesnické zástavby Moravy. 819. Procházka Lubomír, Kresby a akvarely Antonína Chmelíka. ZPP 6, 506 – 507. Informace o souboru kresebné dokumentace tradičního vesnického stavitelství Podkrkonoší. 820. Procházka Lubomír, Fotodokumentace vesnické hrázděné architektury ze sbírek Krajského muzea Cheb I. SCHM, 238 – 241. Fotografie Josefa Haniky, Josefa Thurnsera a dalších autorů, zastoupené ve fondu muzea, dokládají vývoj vesnického stavitelství od 18. století do 30. let 20. století. 821. Procházka Rudolf, Borský Pavel, Černoušková Dagmar a kol., Zděný dům středověkého Brna. Stručné charakteristiky stojících a archeologicky plošně odkrytých reliktů. FUMA, 242 – 265. Katalog poznaných středověkých kamenných obytných staveb. 822. Procházka Rudolf, Drechsler Aleš, Schenk Zdeněk, Raně středověká sídelní aglomerace Přerov (8.–12. století) – současný stav poznání. AR, 668 – 694. Sumarizace stavu poznání vývoje raně středověkého regionálního centra do založení institucionálního města. 823. Procházka Zdeněk, Tvrze a hrádky nespatřené. Hláska 2, 25 – 28.

194

Popis lokality při objevení místa zaniklé tvrze, vrchu a domnělého Tuřova hrádku, který existoval pravděpodobně jen v pověstech. 824. Procházka Zdeněk, Hrad na Velkém Blaníku – nová lokalizace. Hláska 4, 49 – 50. Objevení zbytků hradního opevnění a předpoklad existence hradu na Veřejové skále. 825. Procházka Zdeněk, Kaple a kapličky v okresu Domažlice. Vyhodnocení 161 dosud existujících objektů. DS, 49 – 60. Studie se opírá o terénní výzkum z r. 2005, odbornou literaturu a archiválie ze SOA Domažlice, obsahuje popis kapliček, kaplí a poutních míst, jejich stavební vývoj, vužití a současný stav a v závěru abecední seznam kaplí s lokalitou a zasvěcením. 826. Prostředník Jan, Příspěvek k poznání haltýřů v historickém jádru Českého Dubu. ČRP, 213 – 236. V archeologických záchranných průzkumech v l. 1995 a 2003 dokumentována soustava haltýřů z 15.–17. století. 827. Prostředník Jan, Záchranný výzkum hradu Nístějky v Krkonoších. CB, 387– 400. Prezentace výsledků sond realizovaných v kontaktu s hradní věží. 828. Provaz Lukáš, Ničivé požáry v kutnohorských dějinách. KM 1, 12 –14. 829. Přibil Martin, Objev i ztráta nových podzemních prostor v Praze 14 –Hloubětíně. ZSP 3, 30 – 34. Nález unikátní podzemní pískovny. 830. Přidal Jan, Vřesovická kaple sv. Kříže – místo odbojových schůzek. VVM 3, 299 – 300. Z pohnutých osudů sakrální památky, černobílá fotografie. 831. Přikryl Emil, Ulička v Lounech. Ad 2, 40 – 42. Studie rekonstrukce Katovské uličky a instalace barokních soch M. B. Brauna. 832. Pujmanová Olga, Italský ohlas české gotické Madony. SCK, 186 –190. Event. české vzory a další předpokládané vazby k obrazu Madony Pittas z poč. 15. stol. 833. Pulkrtová Eva, Sakrální památky na Zlatohorsku. SNPÚOl, 29 – 31. 834. Pýchová Eva, První panelový dům v Praze. PP 1, 106 –109. Vývoj konstrukčního systému, podoba prototypu. 835. Pýchová Eva, Česká bytová výstavba v období 1945 –1964. Umění 5, 420 – 432. Poválečná bytová výstavba v Čechách byla spojena zejména s otázkou industrializace a vznikem sídlišť. 836. Radová Jarmila, Zločin na památce. ZPP 1, 65 – 66. Informace o poškození barokní sýpky. 837. Razím Vladislav, Poznávání historických staveb, jeho význam a vztah k památkové péči. Svorník, 17– 22. Pohled na ochranu a průzkum nemovitých památek od 1. pol. 19. stol. do současnosti a srovnání s ochranou a výzkumem památek archeologických. 838. Razím Vladislav, Zahradník Pavel, Hradební věže v Bartolomějské ulici na Starém Městě pražském. PP 1, 35 – 72. Stavebněhistorický průzkum dvou opomíjených hradebních věží, pokus o jejich zhodnocení v rámci středověké fortifikační architektury, kompletní dokumentace, včetně zaměření a dosud neprezentovaných snímků z r. 1936. 839. Richter Jan, Náhrobky mučedníků na židovském hřbitově v Mikulově. RM, 82 – 91. Z osudů a historie židovského hřbitova, reprodukce, dobové a černobílé fotografie v textu. 840. Rosenkranc Milan, Zpráva o obnově kamenických památek z muzejního lapidária. DVZ 1, 106 –109. Přehled restaurování plastik a architektonických fragmentů ze zaniklých objektů v oblasti. 841. Rosová Romana, Výstavba barokního opevnění hradu Hukvaldy. SNPÚOs, 9 –17. Průběh výstavby barokního opevnění, jenž nahradilo zastaralou renesanční fortifikaci. 842. Rosová Romana, Barokní historie kapucínského kláštera ve Fulneku. SNPÚOs, 40 – 44. Průběh stavebních prací. 843. Rous Pavel, Nové archeologické poznatky o Přibyslavi. PČ 1, 11–17. Informace o archeologických nálezech v intravilánu i extravilánu města a v kostele Narození sv. Jana Křtitele. 844. Royt Jan, Ikonografie sv. Prokopa. CMP 3, 195 – 212. 845. Royt Jan, Syn Meluzíny (K ikonografii panovnické ideologie Lucemburků). SCK, 91– 95. 846. Royt Jan, Poznámky k rekonstrukci a k ikonografii Vyšebrodského oltáře. AV, 175 –194. 847. Royt Jan, Hamsíková Dagmar, Hamsíková Radana, Čepelák Jiří, Středověké nástěnné malby v kostele Povýšení sv. Kříže ve Vrbně u Mělníka. PP 2, 98 –111. Stylové zařazení, datace, tematika a ideový koncept maleb, donátorství. 848. Rožmberský Petr, Hrad Roupov ve starých popisech a vyobrazeních. Hláska 1, 3 – 7. Stavební vývoj, podrobný popis jednotlivých částí hradu v různých obdobích a v různých písemných a ikonografických pramenech. 849. Rožmberský Petr, O panském sídle v Robčicích. Hláska 1, 12–13. Popis statku, posléze panského sídla a selské usedlosti, soupis jeho majitelů a držitelů. 850. Rožmberský Petr, Existovalo panské sídlo Žíkov? Hláska 3, 38 – 41. Historie panského sídla a statku, přehled jeho majitelů a správců.

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 195

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 851. Rožmberský Petr, Rytířské, baronské a hraběcí sídlo v Podhůří. Začátek. Hláska 3, 41– 43. Historie vsi a statku, přehled majitelů a správců, informace o místních obyvatelích z matrik. 852. Rožmberský Petr, Rytířské, baronské a hraběcí sídlo v Podhůří. Dokončení. Hláska 4, 54 – 59. Historie statku a zámku, přehled majitelů a správců, stavební vývoj sídla. 853. Rožmberský Petr, Merklín před 650 lety. JP, 40 – 46. První zmínky o založení, počáteční dějiny obce. 854. Rožmberský Petr, Stavba špitálu v Kralovicích. DS, 61– 62. Záznamy v kralovických matrikách týkající se stavby špitálu, na jejichž základě je možno datovat vznik špitálu v r. 1666. 855. RS, Unikátní holešovskou zahradu čeká obnova a otevření lidem. Holešovsko 5, 15. Zpráva o obnovení zámeckého parku a jeho sochařské výzdoby, bažantnice a přilehlých sadů, černobílé fotografie v textu. 856. RS, Park získá další hodnotný prvek. Holešovsko 12, 12. Drobná zpráva o průběhu restaurátorských prací a o dvou restaurovaných barokních pískovcových vázách, černobílé fotografie v textu. 857. Růžička Tomáš, Mnoho tváří známých míst. Veronica 6, 11–14. Zamyšlení nad naučnými stezkami a jejich důležitostí pro ochranu přírody a konkrétní lokality, černobílé fotografie v textu. 858. Růžičková Jana, Nové poznatky v otázce stavebního vývoje novoměstského opevnění v období dokončovacích prací na opravě bastionu XXXI. VZ NPÚP, 5 – 7. Informace o nálezu gotického sklepa. 859. Rybánský Josef, Drobné sakrální památky Markvarticka. DVZ 1, 4 – 77. Přehled drobných, volně přístupných historických památek, kaplí, soch, smírčích křížů, božích muk ve městě a nejbližším okolí. 860. Rybařík Václav, Čertův sloup na Vyšehradě – pověsti, dohady, fakta. Kámen 1, 17– 23. Rekapitulace a hodnocení dosavadních poznatků o účelu a původu tohoto objektu. 861. Rybařík Václav, Kámen v pražské architektuře a plastice meziválečného období (1). Kámen 2, 19 – 24. 862. Rybařík Václav, Kámen v pražské architektuře a plastice meziválečného období (2). Kámen 3, 19 – 25. 863. Rykl Michael, Hloubkové SHP a dokumentace. Poznámky k praxi mezioborové disciplíny. Svorník, 79 –100. Informace o možnostech spolupráce zpracovatele SHP a archeologa a využití archeologických záznamových metod. 864. Rykl Michael, Románský detail v domě čp. 234/I v Jilské ulici na Starém Městě pražském. AP, 167–176. Nalezený fragment obloučkového vlysu byl sekundárně nebo terciálně použit krátce po r. 1600 a jeho původ lze hledat v pozdně románském areálu u sv. Jiljí. 865. Rykl Michael, Beránek Jan, Výstavný středověký dům čp. 234/I v Praze na Starém Městě. PP 1, 3 –34. Výsledky hloubkového stavebněhistorického průzkumu (gotická a renesanční fáze), dispoziční souvislosti, vysoké historicko-dokumentární a umělecké kvality. 866. Rymarev Alexandr, Šámal Petr, Co prožívají sochy na Karlově mostě. ZSP 1, 44 – 48. Prezentace péče restaurátorů o výzdobu mostu v průběhu 20. století na příkladu několika soch a sousoší. 867. Ryšavý Vratislav, Pražský architekt Filip Spannbrucker na zbirožském panství. ZPP 5, 429 – 432. Nové archivní nálezy, které svědčí o dalších dílech F. Spannbruckera. 868. Říha Cyril , Arcidiecézní muzeum Olomouc: pět fragmentů k mozaice. ERA21 5, 50 – 51. Zobecňující pohled na rekonstrukce památkových objektů srovnává spíše konzervační přístup a kontrastní pojetí pojímající historii a tradici památkových objektů jako otevřený projekt. 869. Řiháček Milan, Pohled do historie některých známých objektů města Dolních Kounic a jeho okolí. K historii domu č.p. 63 na Hlavní ulici v Dolních Kounicích. NMDK 4, 589 – 620. Stavebněhistorický vývoj domu, který má počátky ve 14. století, fungujícího jako hostinské zařízení, rekonstrukční práce v letech 2004 až 2006, dnešní podoba objektu, reprodukce archivních materiálů, černobílé fotografie v textu. 870. Říhová, Vladimíra, Historie restaurátorských zásahů a ochrany chórových lavic v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velehradě. ZPP 3, 236 – 240. Historie vzniku, umělecká hodnota lavic a s nimi související sochařské výzdoby, výčet restaurátorských prací od roku 1837 do roku 1999. 871. Saliger Arthur, Zur architektonischen Stellung des Treppenturmes am Heilig–Kreuz–Kapellenturm in Karlstein. SCK, 139 –144. Koncepce schodiště, technické a reprezentativní aspekty, analogie. 872. Samojská Kateřina, Život novoměstského měšťana 15.–17. století v obraze písemných pramenů – svědectví knih městské kanceláře. MVP 3 – 4, 236 – 241. Kontextuální vyhodnocení výsledků archeologického výzkumu na náměstí Republiky, sonda do života rezidentů, obecné vývojové trendy Nového Města pražského. 873. Samojská Kateřina, Meze a možnosti místopisného studia a jeho využití v archeologii a stavební historii. Problémy interpretace historických textů. Zkušenosti ze studia knih novoměstské kanceláře pro období 15.–17. století. DS, 73 – 84. Na příkladu probíhajícího archeolo-

gického výzkumu domů na náměstí Republiky v Praze je ukázán přínos místopisného studia pro stavební historii zkoumaných objektů. 874. Sassmann Alois, Erby donátorů na obrazech novohradské klášterní galerie. RR jaro, 5 – 9. Rozbor obrazů v klášterní galerii řádu servitů v Nových Hradech, nákresy, vyobrazení, černobílé fotografie v textu. 875. Sedláková Dagmar, Kostel Nejsvětějšího Salvátora na Starém Městě pražském (dokumentace nálezů při obnově fasády západního průčelí). PP 1, 102 –105. Porovnáním nálezů stanoveno, že fragmenty původní fasády odpovídají rozvrhu průčelí ze Sadelerovy rytiny Prahy. 876. Sedláková Radomíra, Deset let mezi secesí a modernou. FAS 1, 42 – 47. Vývoj české architektury v prvním desetiletí 20. století. 877. Sedláková Radomíra, Kubismus a mnohé další. FAS 2, 50 – 55. Česká architektura v druhém desetiletí 20. století. 878. Sedláková Radomíra, Od kubismu k vrcholnému funkcionalismu. FAS 3 – 4, 84 – 95. Historie české architektury let 1920–1940. 879. Sedláková Radomíra, Od funkcionalismu přes sorelu k novému začátku. FAS 5, 74 – 79. Stať o architektuře v Československu v období 1945–1959. 880. Seeger Ulrike, Giovanni Battista Madernas Dekorationsentwürfe für das Palais Czernin auf dem Hradschin in Prag. Umění 6, 523 – 530. Návrhové kresby tohoto architekta, které lze spojit se stavbou Černínského paláce v Praze na Hradčanech. 881. Sekotová Věra, Italský „baumeister“ Castelli v Letohradu a v regionu východních Čech. VLPK 3, 20 – 24. Popis přestavby letohradského zámku a Castelliho sakrálních staveb v okolí města. Architektův podíl na stavbě kláštera servitů v Dolní Hedči u Králík. 882. Sekotová Věra, Nástin dějin českotřebovské farnosti v letech 1670 –1918. ČTF, 59 – 91. V historickém zpracování zařazeny i dějiny staveb kostelů a kaplí, jejich výzdoby a dalších objektů se sakrální funkcí. 883. Sekotová Věra, Lanškrounská farnost, dějiny a religiozita (třetí část po roce 1754 –1823). LA, 5 – 8. Pokračování přehledu dějin farnosti. 884. Selmi Wallisová Michaela, Výzkum v ulici Na Slupi. VZ NPÚP, 72 – 76. Stručná zpráva o výsledcích výzkumu významné části vyšehradského podhradí. 885. Selmi Wallisová Michaela, Klein Denis, Aplikace GIS při zpracování archeologického výzkumu v Židovské zahradě v Praze. AP, 177–182. Informace o výzkumu jsou doplněny technickou zprávou o počítačovém zpracování. 886. Severin Karel, Bazilika Panny Marie a její význam v dějinách Litomyšle. AH, 291– 301. Úvahy o litomyšlských kostelech a klášterních lokacích. 887. Severinová Jana, Severin Karel, Královská kaple v Brně. BMD, 295 –350. Historie, uměleckohistorický vývoj a zánik jedné z nejstarších sakrálních památek v Brně, 37 obrazových příloh, německé resumé. 888. Severinová Jana, Severin Karel, Oprava starobrněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie v letech 1885 –1903. PPnM 11, 79 – 96. Na přelomu 19. a 20. století byla bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně velmi důsledně a nákladně opravena, literatura se však neshoduje v určení rozsahu a datování provedených prací, ani jejich autorství, připisovaném většinou Augustu Prokopovi. 889. Schierl Jiří, Bývalá radnice čp. 35 v Toužimi. Pozůstatek historické konstrukce bednění klenby sklepa. DS, 72. Nosný dřevěný trámek jako cenný doklad klenební technologie a datace vzniku objektu. 890. Schubert Alfréd, Dřevěné zárubně oken středočeských zděných staveb. PSČ 1, 33 – 36. Seznámení s historickými trámkovými okenními zárubněmi, příklady zachovalých exemplářů. 891. Schubert Alfréd, K dokumentaci mizejících součástí historických staveb. Svorník, 215 – 218. Smysl, rozsah a způsob dokumentace historických stavebních prvků. 892. Simota Vlastimil, Jiřík Jaroslav, Koppová Eva, Nálezy pozdně středověkých a raně novověkých kachlů v Písku „Na Bakalářích“. AVJČ, 289 – 302. Vyhodnocení dosavadních nálezů gotických a renesančních kachlů v prostoru u děkanského kostela a části městského opevnění; fotografická a kresebná dokumentace. 893. Skála Petr, Restaurování strojů starých věžních hodin, součástí památkově chráněné architektury. PSČ 2, 34 – 42. Popis obecného stavu strojů (návaznost na čl. v témže časopise r. 19/2), možnosti restaurování a záchrany na původních místech, fotografie. 894. Skalický Alexandr st., Barokní fara v Šonově u Broumova. SDN, 167–178. Dějiny a plánová a fotografická dokumentace opuštěné a zanikající benediktinské fary. 895. Skalický Alexandr st., Vojenský hřbitov v Josefově. SDN, 61– 76. Dějiny a popis hřbitova včetně architektonicky a sochařsky nejcennějších náhrobků. 896. Sklenář Karel, Pomník padlým v Neumětelích. Historie jeho vzniku. MB, 108 –116. 897. Sklenářová Zuzana, Příspěvek k datování dvou drobných opevnění

195

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 196

(K-černá plát)

Z odborného tisku na jihu středních Čech. CB, 409 – 414. Publikace nálezů ze sběrů v poloze Na hradě v Lovčicích a v poloze Veřejová skála na Velkém Blaníku. 898. Skopec Jaroslav, Stavební proměny kostela sv. Gotharda v Brozanech nad Ohří do pozdně gotické přestavby. DS, 43 – 48. Popis a stavební vývoj kostela, podrobný popis stavební techniky a různých druhů materiálu. 899. Skopec Jaroslav, Poznámky ke gotickým architektonickým článkům z kostela Panny Marie v Litomyšli. PČM, 149 –170. Popis a rozbor deseti článků přibližuje složitý vývoj klášterního a posléze biskupského kostela se stavebními zásahy z 2. pol. 13. století a z průběhu celého 14. století. 900. Skřebská Renata, Sochařské dílo Julia Pelikána. SSOAP, 73 – 85. Umělecká činnosti J. Pelikána na Moravě (1. pol. 20. stol.). 901. Slabý Jaroslav, Dokumentace památek: Drobné památky obce Ralsko. KR, 12 – 25. Popis menších staveb a dalších památek ve městě a okolí. 902. Sláma Jiří, Několik poznámek k hrobům přemyslovských knížat na Pražském hradě. SMP 6, 213 – 221. Hypotetický pohled na umístění hrobů Boleslava I. a Boleslava II. 903. Slavík Jiří, K opevnění města Jičína. PP 2, 151–152. Polemika s článkem P. Uličného: Opevnění města Jičína v 16. stol., zveřejněném v č. 1/2004 téhož časopisu. 904. Slavík Jiří, Příhrádek – pardubický barbakán? Hláska 3, 44 – 45. Stavební vývoj Příhrádku pardubického zámku. 905. Slavík Jiří, Kostel ve Výprachticích. Nové poznatky o jeho stavebním vývoji. LA, 9 –10. Stručné seznámení a dokumentace s nálezy učiněnými během úprav v r. 2005. 906. Slavík Jiří, Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice v Lubníku. LA, 10 –11. Seznámení s opomíjeným sochařským dílem z r. 1717. 907. Slavík Jiří, Kropáčka a Kozinka. K zásobování Hradce Králové vodou ve středověku a raném novověku. HK, 75 – 88. Nový pokus o výklad dějin obou věží v horním hradebním pásu města. 908. Slavík Jiří, Návrh názvosloví starších kovových dveří a kovových dveřních prvků. Svorník, 219 – 232. Návrh sjednocení terminologie pro historické kovové výplně dveřních otvorů a kovové prvky výplní dveřních otvorů. 909. Slavík Jiří, Heberova kresba ve sbírkách Národní galerie? CB, 405 – 408. Dochovaná kresba hradu v Choustníkově Hradiště je interpretována jako rytecká kopie Heberovy kresby. 910. Slouka Jiří, Nové poznatky o některých českých menhirech. Kámen 2, 25 – 32. Porovnání materiálu, opracování, původu, pravděpodobné přiřazení ke keltské kultuře. 911. Smetanová Hana, Zapomenutá „hraběcí cesta“ u Nalžovských Hor. SPHDU, 307– 309. Stručné dějiny dnešních Nalžovských Hor, vývoj komunikací v kraji podle map, zemská stezka do Stražovic. 912. Sofková Xenie, Olomoučtí cínaři. ZVM, 29 – 46. Sbírkové předměty olomoucké provenience ve sbírce Cínu Vlastivědného muzea v Olomouci. 913. Sochor Vlastimil, Skleník zámku v Lednici – památková obnova 1997– 2002. JM, 197– 220. Zhodnocení průběhu rekonstrukce skleníku, poznámky, prameny, literatura, německé resumé, obrazová příloha. 914. Sochorová Markéta, Bouda Jiří, První archeologický výzkum na hradišťském zámku. JP, 9 –15. Nálezy zdiva gotické tvrze, kanalizační stoky, úlomků keramiky a skla, zvířecích kostí aj. při archeologických výkopech na místě dnešního zámku Hradiště v letech 2004–2005. 915. Solař Miloš, O přestavbě Kapitulního děkanství na Olomouckém hradě na Arcidiecézní muzeum. Stavba 5, 6. Zhodnocení přestavby. 916. Solař Miloš, Pankrác není vhodné místo pro mrakodrapy. Stavba 6, 16. Upozornění na nekoncepčnost vzniku prvního pankráckého mrakodrapu. 917. Sommer Jan, Dokumentace středověkých architektonických článků jako součást možného informačního systému o památkách. SMSP, 37– 52. 918. Sommer Petr, Sázava und böhmische Klöster des 11. Jahrhunderts. CMP 4, 157–172. 919. Sommer Petr, Hrob svatého Prokopa v sázavské románské bazilice. AV, 47– 60. 920. Soukupová Helena, Klášter Anežky České po roce 1989. ZPP 4, 283. Nová zjištění z průběhu restaurátorského průzkumu a obnovy, výběr z dokumentačních fotografií, reprodukce skici původních návrhů klášterní kuchyně a jejího půdorysu. 921. Soukupová Helena, Klášter sv. Anežky České po roce 1989. FAS 5, 20 – 27. Nová zjištění, diskusi týkající se přístupu k chráněné památce. 922. Sova František, Jan Kolovrat Žehrovský. DKČ 3, 6 – 8. Popis hrobu, jeho umístění, výsledky průzkumů, fotografie. 923. Spálenský Marcel, Wiedersperger z Wiederspergu na Medlešicích. VLPK 3, 11–12. Dějiny zámku v Medlešicích a jeho výrazná přestavba po r. 1864. 924. Srnský Stanislav, Srnská Jitka, Vltava v bronzu a kameni. ZSP 1,

196

49 – 51. Nejznámější alegorické plastiky Vltavy z kamene a bronzu na pražských ulicích a náměstích, doba vzniku, popis, fotografie. 925. Stach Jaromír, Nekrolog za břevnovskou usedlost Závěrka. ZSP 2, 25 – 28. Stavební vývoj objektu, popis, původní využití, neúspěšný pokus o záchranu. 926. Staněk Vladimír, Obnovy kulturních památek za rok 2005. VSP, 113 –121. Zhodnocení obnov kulturních památek včetně restaurátorských akcí realizovaných v r. 2005, plány pro r. 2006. 927. Staněk Vladimír, Oprava kašny se sochou sv. Jakuba Většího v Pelhřimově. VSP, 122 –128. Popis restaurátorských prací prováděných v r. 2005 a výsledky archivního průzkumu zaměřeného na informace o předchozích opravách. 928. Stará Eva, K autorství křtitelnice ve Slaném. PSČ 1, 46 – 48. Detailní analýza, autor křtitelnice (r. 1511). 929. Stará Jana, Meziválečná architektura ve Znojmě (1918 –1938). RSOkAZ, 34 – 68. Stavebněhistorická studie, rivalita dvou národností ve Znojmě vyústila ve vzájemnou soutěživost i ve stavebním ruchu kde docházelo k předhánění v kvalitě i kvantitě, černobílé a dobové fotografie v textu. 930. Starec Petr, Úsek staroměstského hradebního příkopu pod čp 373 –I v ulici 28. října v Praze. AP, 193 – 201. Zpráva o zachycení vnější vyzděné stěny příkopu staroměstské fortifikace. 931. Starý Marek, Příspěvek k dějinám a držitelům hradu Klenová v 18. století. MZK 1, 127–140. Pokus o co nejpřesnější přehled majitelů a držitelů hradu, zmapování vývoje majetkových vztahů k šlechtickému sídlu. 932. Stehlík Miloš, Mistr lomnického sloupu, materiálový příspěvek k baroknímu sochařství na Moravě. PPnM 11, 43 – 50. Uměleckohistorická analýza sochařského mistra 17. a 18. století, který po sobě zanechal nejenom lomnický morový sloup; černobílé a barevné fotografie v textu, poznámky. 933. Stehlíková Dana, Dva pomníky Habsburků ve Františkových Lázních. SCHM, 73 – 87. Odhalení dvou kopií pomníku císaře Františka I. Habsburského v letech 2003–2004, okolnosti vzniku originálů, informace o autorech, popis odlévání kopií podle původních soch. 934. Stein Karel, Dvě památky z Kunratic. DVZ 1, 89 – 91. Přiblížení kapličky se zdobnou věžičkou a Starostova kříže. 935. Steinbachová Marcela, Juhás Rastislav, Komorní scéna Aréna v Ostravě. Architekt 1-2, 68 – 71. Rekonstrukce interiéru divadla. 936. Steinová Iva, Židovský náhrobek. Výtvarná podoba symbolů jmen. ZPP 3, 213 – 222. Specifikace motivů výzdoby židovských náhrobků, mj. publikovány náhrobky z Police a Humpolce. 937. Strakoš Martin, Ostravské setkání knihovny a divadla – nehoda, nebo neštěstí? ERA21 3, 10 –11. Kritika rekonstrukce domu z let 1928. 938. Stráský Jiří, Baron Jaroslav, Lávka přes Vltavu. Architekt 11, 38 – 41. Autorská zpráva o nové lávce v Českých Budějovicích, která svou konstrukcí navazuje na stávající budějovické obloukové mosty. 939. Studničková Milada, Sv. Václav jako scala coeli (K interpretaci nástěnných maleb schodiště Velké věže na hradě Karlštejně). SCK, 71– 77. 940. Stuchlá Pavla, Obnova kaple sv. Michaela Archanděla v Netolicích počátkem 18. století. ZS 12 –13, 127–144. Stavba a vybavení barokní kaple z let 1710–1715 při netolickém kostele sv. Václava; založeno na pečlivé excerpci archivních zdrojů. 941. Stupka Josef , Sto let „kanalizace“ Vltavy (1896 –1905). VSK 2,. Průběh regulace řeky mezi Prahou a Mělníkem, vybudované vodní stavby, fotografie. 942. Stupka Josef , Kulturní památky regionu Kralupy nad Vltavou III. VSK 1, 29 – 48. Drobné kulturní památky, popis, původ, fotografie. 943. Svoboda Petr, Slavkov otevírá historické podzemí. BP 1, 16 –18. Dvě podlaží sklepních chodeb pod zámkem a stručný nástin jejich historie, historie zámku ve Slavkově, černobílé fotografie, rozhovor, otevírací doba. 944. Svobodová Markéta, Českoslovenští studenti architektury na Bauhausu. Umění 5, 406 – 419. Nová zjištění k působení studentů z Československa na Bauhausu. 945. Sýkora Milan, Archeologický výzkum měšťanského domu čp. 52 v Bílině (okr. Teplice). ARSČ, 133 –166. Deskripce záchranných prací odkrývajících sklepní prostory dvoudílného domu. 946. Sýkora Milan, Volf Martin, Feudální sídlo Lina u Vrbičky (okr. Louny). ARSČ, 121–132. Popis archeologického výzkumu vyvolaného nelegálními amatérskými aktivitami v dochovaném torzu věže. 947. Syrová Zuzana, Syrový Jiří, GIS pro SHP. Jednoúčelová počítačově zpracovaná dokumentace versus objektově orientovaný GIS. Svorník, 35 – 44. Informace o možnostech využití výsledků SHP v GIS a GIS pro SHP. 948. Syslová Veronika, Nová prohlídková trasa na zámku v Miloticích, nástin předchozího vývoje. PPnM 11, 101–104. Stručně k historii prohlídkové trasy na státním zámku Milotice a upravená a renovovaná trasa nová, realizovaná na přelomu let 2004–2005, dobové a barevné fotografie v textu.

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 197

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 949. Šabatová Lenka, Vácha Zdeněk, Bučovice – nové poznatky ke stavebnímu vývoji zámku v první polovině 17. století. PPnM 11, 7–26. Provedený průzkum objektu rozšířený o exaktní analýzy a interpretace pramenů ukazuje nejen možnosti hlubšího poznání dějin objektu, ale i objasnění samotného architektonického díla; nákresy, reprodukce plánu z r. 1705, barevné fotografie v textu. 950. Šámal Petr, Rymarev Alexandr, Výzdoba průčelí budovy Pražské městské pojišťovny. ZSP 1, 39 – 44. Popis výzdoby starší části budovy (čp.932/I), která směřuje fasádou na Staroměstské náměstí. 951. Šamšiňák Karel, Nešťastné sousoší. DKČ 1, 21. Historie sousoší Kalvárie v Sedlišti u Dětenic, připisovaného Františku Fialovi, zničeného zloději. 952. Šebesta Pavel, Teorie o počátcích Chebu. AH, 101–107. Vyslovení nové varianty topografického vývoje Chebu vychází z výsledků archeologických výzkumů 80. a 90. let. 953. Šerák Martin, Databáze „drobných“ nálezů. Svorník, 115 –128. Upozornění na nutnost dokumentace tzv. drobných nálezů, které mohou mít význam při pozdějším zpracování SHP, a vložení výsledků do databáze sloužící zpracovatelům SHP a dalším uživatelům. 954. Ševčík Roman, Záchrana a restaurování obrazu Sv. rodina s Karlem Boromejským z modletínského kostela. ZPP 6, 475 – 478. Zjištění obrazu Karla Škréty, průběh restaurátorských prací, nové umístění. 955. Šída Petr, Chvojka Ondřej, Středověká tvrz a novověký dvůr v Býšově, okres České Budějovice. AVJČ, 203 – 217. Stavebněhistorický průzkum věžové tvrze z 15. století, výsledky archeologického výzkumu; nové zaměření a fotografie objektu. 956. Šíl Jiří, K historii pivovarství na Královédvorsku v 19. a 20. století. SPAJ, 123 –132. Základní informace o vývoji, zániku a dochovaných stavbách tří pivovarů (Dvůr Králové n. L., Choustníkovo Hradiště, Žireč). 957. Šíl Stanislav, Havlíčskobrodské podzemí. HB, 171–176. Shrnutí dosavadních poznatků o havlíčskobrodském podzemí v prostoru Havlíčkova náměstí společně s mapkou zachycující rozsah podzemních chodeb a sklepů zjištěný průzkumem kolem r. 1968. 958. Šimeček Pavel, Lelekovice – pokus o kresebnou rekonstrukci stavebního vývoje. PS, 39 – 44. Pokus o kresebnou rekonstrukci stavebního vývoje v areálu lelekovického hradu vzniklý na základě diskusí s vedoucím archeologického výzkumu. 959. Škabrada Jiří, Stručný přehled vývoje historických výplní otvorů. ERA21 2, 100 –102. 960. Škrabánek Lenka, Lidová architektura v Havraníkách. RSOkAZ, 69 – 72. Stavebněhistorický vývoj lidové architektury do 70. let 20. století, nákresy, fotografie, literatura. 961. Šlézar Pavel, Pravěké a středověké osídlení Starého města v Litovli. PPnM 12, 63 – 72. Archeologické výzkumy Starého města, ležícího přibližně 0,7km SZ od historického jádra bývalého královského města Litovle, probíhající v letech 2004–2005; nákresy a fotografie archeologických nálezů, půdorys, plány. 962. Šmeral Jiří, ... nostros pauperes in Cribonia (Ke sporu o první písemnou zmínku o České Třebové a k průběhu středověké kolonizace na českomoravském pomezí do konce 13. století). PČM, 15 – 39. Nový pohled na počátky České Třebové na základě rozboru listiny, dochované ve formulářové sbírce. 963. Šmied Miroslav, Příspěvek k ikonografii výzdoby kostela sv. Jakuba Většího ve Stříbrné Skalici–Rovné. SMSP, 105 –116. 964. Šnejd David, Ke stavebnímu vývoji jižního průčelí Horního hradu v Českém Krumlově. ZPP 3, 191–198. Stavební historie se zaměřením na jižní průčelí, nová zjištění na základě studia archivních pramenů a výsledků restaurátorského průzkumu, dokumentační fotografie, nákres průčelí, reprodukce obrazů od A. Streera a G. A. Hörnera. 965. Špaček Jaroslav, Snítilý Pavel, Záchranné archeologické výzkumy Městského muzea v Čelákovicích v roce 2005. SVS, 152 –157. 966. Špaček Ladislav, Zničení výkladce v Hybernské ulici čp. 1271 na Novém Městě. VZ NPÚP, 8 – 9. Informace o zničení výkladce projektovaného v roce 1926. 967. Špaček Ladislav, Kopie výkladce v Rytířské ulici čp.965 na Starém Městě. VZ NPÚP, 10 –11. Informace o pořízení kopie výkladce z r. 1885. 968. Špecinger Otakar, Z minulosti Kozomína. VSK 2, 56 – 64. Historie obce a statku. 969. Špecinger Otakar, Saský poštovní kurs a Kralupsko. VSK 1, 14 – 22. Připomínky v krajině na historické poštovní spojení mezi Prahou a Drážďany (opuštěné silniční úseky, poštovní stanice). 970. Štěpán Jan, K biskupskému domu na olomouckém Předhradí v 17. století. OAS, 99 –116. Studie objasňující některé méně známé skutečnosti z dějin rezidence v 17. století na základě informací z písemných pramenů, které doposud sumárně nebyly zpracovány. 971. Štěpán Jan, Plány tří větrných mlýnů ve Slavkově z roku 1844 a v Paršovicích z roku 1848. SSOAP, 17– 24. Podrobné plány s obra-

zovou dokumentací. 972. Štěpán Marek, Vlasák René, Interiér kostela sv. Kateřiny v Ostravě–Hrabové. ERA21 3, 38 – 41. Dřevěný kostelík z 15. století byl po požáru znovu postaven v duchu striktní vědecké rekonstrukce. 973. Štětina Jan, Nové poznatky z průzkumu hradu Ronova. Hláska 1, 7–10. Výsledky povrchového průzkumu hradu a jeho okolí z dubna r. 2006, popis terénních pozůstatků kolem hradu. 974. Štětina Jan, Nový hrad u Adamova – poznámky k pokračující přestavbě. Hláska 2, 19 – 22. Nezdařená novodobá přestavba hradu z let 1990–2005, nelegální výkopy, nepovolené stavební úpravy. 975. Štětina Jan, K vývoji Nového hradu u Adamova v 15. stol. PS, 139 –156. Informace o stavebním vývoji Nového hradu společně s kresebnými rekonstrukcemi jeho stavebních fází v 15. stol. 976. Štětina Jan, Hrad Olomučany. CB, 199 – 220. Popis pozůstatků hradu včetně nalezených architektonických článků a rekonstrukcí stavební podoby hradu a jeho komunikačního schématu. 977. Štika Jan, Zajímavý objev v Jiřetíně pod Jedlovou. DVZ 1, 80 – 84. Článek nalézá vysvětlení pro vznik letopočtu vytesaného na portálu ve sklepních prostorách domu. 978. Štoncner Petr, Litomyšlský pivovar. Stavba 5, 4. Složitá příprava obnovy pivovaru z hlediska památkové péče. 979. Štveráková Helena, Křížová cesta z Březnice na Svatou Horu. Podbrdsko, 89 –110. Zprávy o kaplích a křížích, jejich popis, zakladatelé. 980. Švácha Rostislav, Mýtus věčného mládí. Stavba 3, 27. Některá architektonická hnutí se stárnutím staveb počítají, avšak u vysoce technických staveb se procesy přirozeného stárnutí tabuizují. 981. Švácha Rostislav, Kubistická vila v Libodřicích – dílo Josefa Gočára. MVP 1– 2, 100 –102. Popis architektury, časové zařazení stavby na základě formového rozboru Gočárova stylu, majitelé vily, reprodukce původního návrhu průčelí vily. 982. Švácha Rostislav, Myšákův dům ve Vodičkově ulici a jeho autorství. ZSP 2, 11–12. Poznámky k článku Zdeňka Lukeše v Lidových novinách z 20. července 2006. 983. Švácha Rostislav, Potíže krásné improvizace. Ad 2, 42. Kritika zamítavého stanoviska lounské městské rady k realizaci Přikrylovy studie Ulička v Lounech. 984. Švácha Rostislav , Litomyšl na špičce. Stavba 5, 54 – 56. Recenze Pleskotovy rekonstrukce a dostavby zámeckého pivovaru. 985. Švéda Tomáš, Objevy v jezuitské koleji v Jindřichově Hradci. VSDJT, 141–143. Zpráva o nálezu a restaurování nástěnných maleb z doby kolem roku 1600 a z první poloviny 17. století v refektáři a dalších přízemních prostorách objektu. 986. Tejček Michal, Hůrková Jindra, Klatovský špitál a špitálský dvůr u Svatého Rocha. SPHDU, 49 –114. Studie o zaniklém komplexu budov hospodářského dvora s kostelíkem na západním předměstí Klatov, stavební dějiny a obyvatelé špitálu sv. Rocha, archeologické nálezy z let 1894–1934. 987. Tejkl Josef , Architektonický vývoj zámku v Heřmanově Městci do r. 1945. CHVS 10, 51–116. Stavební vývoj zámku, hospodářských budov a parku, popis objektu dle urbáře z r. 1658 a inventáře z let 1822–27. 988. Tejmar Lumír, O některých zkušenostech z provádění průzkumových prací a jejich dokumentování v působnosti Bavorského zemského úřadu pro památkovou péči. Svorník, 45 – 52. Poznatky o metodice provádění SHP v Bavorsku a srovnání s českým prostředím. 989. Tesař Petr, Ke stavebnímu vývoji věže kostela sv. Ducha v Opavě. ČSM 1, 24 – 32. Dějiny a stavební vývoj, pozornost autora je zaměřena především na věž kostela. 990. Tichánek Jiří, Nové archeologické nálezy z hradu Šostýna v letech 1988 – 2000. AMS, 121–124. Přehled nálezů, z nichž většinu lze datovat do období vrcholného středověku. 991. Tichánek Jiří, Archeologický výzkum a záchovná údržba hradu Šostýna v letech 1988 – 2000. AMS, 150 –154. Průběh výzkumu a jeho výsledky. 992. Tichánek Jiří, Truchlý Tomáš, Nálezy mincí na hradě Šostýn (Schauenstein), k.ú. Kopřivnice. AMS, 125 –138. Popisy mincí nalezených při záchovné údržbě hradu Šostýna v letech 1988–2000. 993. Tomáš Milan, Větrné mlýny. Poodří 4, 58 – 60. Gödrichův větřák a Ehlerův větřák v Kamence. 994. Tomáš Milan, Teichman Bořivoj, Gold Karel, Duda Jaroslav, Drobná sakrální architektura. Poodří 4, 50 – 55. Sakrální stavby – kapličky, kříže, boží muka v katastru Kamenky. 995. Tomková Kateřina, Příspěvek ke studiu proměn osídlení v severním a západním sousedství Pražského hradu v raném středověku. AP, 203 – 225. Rekapitulace archeologických a písemných pramenů k vývoji osídlení v raném středověku. 996. Tomková Kateřina, Levý Hradec – místo Vojtěchovy volby biskupem. SMP 7, 171–180. Zamyšlení nad rolí a podobou lokality na konci 10. století.

197

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 198

(K-černá plát)

Z odborného tisku 997. Trefný Martin, Archeologická činnost Podřipského muzea v období 2004 – 2005. PM, 3 – 30. Shrnutí archeologických terénních prací, seřazeno dle nalezišť. 998. Trnka Robert, Hradiště Bezemín. Hláska 3, 35 –37. Popis a vyobrazení hradiště z r. 1934, archeologické výzkumy hradiště a pohřebiště z let 1949–1950 a z 90. let 20. stol. 999. Tronnerová Markéta, Sklářství na Moravě – produkce firmy A. Schreiber & Neffen ve sbírce Moravské galerie v Brně. BMG, 149 –156. Rozbor jednotlivých skláren, černobílé a barevné fotografie v textu. 1000. Tronnerová Markéta, Historizující sklo ehrenfeldské hutě ve sbírce Moravské galerie v Brně. BMG, 157–162. Ehrenfeldská sklárna – její počátky a cesty do muzeí a galerií, barevné fotografie v textu. 1001. Třísková Alice, Citlivá památková obnova zámeckého areálu Štiřín. FAS 6, 23 – 25. O proměnách zámku v průběhu třiceti let. 1002. Tůma Jan, Archeologické nálezy z Vrchovin. SDN, 109 –112. Nově zjištěné naleziště pravěké štípané industrie a středověkého osídlení (osada Zádolí?). 1003. Uherský Marek, Výsledky záchranného archeologického výzkumu městského opevnění v Rokycanech v roce 2005. SMDBH, 39 – 47. Výsledky archeologického výzkumu v severní části středověkého opevnění města Rokycan, potvrzení stávající datace městské fortifikace, tj. přelom pozdního středověku a časného novověku. 1004. Uhlík Petr, Matiska Martin, Vila u Vltavy. Architekt 11, 42– 47. Autorská zpráva o pojetí vily, postavené blízko centra Českých Budějovic. 1005. Uhlíř Jiří, Obec Jasenná na Jaroměřsku má 700 let. RK 32, 7–10. faktograficky hutné seznámení s jubilující obcí. 1006. Uhlíř Jiří, Zánik a zničení kláštera augustiniánů kanovníků v Jaroměři husity v květnu 1421. RK 33, 6 –10. Sumarizace údajů o zaniklém klášteře včetně seznamu proboštů a upozornění na zbytky jeho knihovny. 1007. Uhlíř Zdeněk, Hagiografie mezi slovesným a výtvarným vyjádřením. SCK, 64 – 70. Vzájemný vztah těchto dvou vyjádření, obsah středověké hagiografie. 1008. Ulbrichová Petra, Nové národní kulturní památky. Uvědomění si české státnosti. DKČ 1, 10 –11. Stručné seznámení s novými národními památkami, které nesou tento titul od roku 2006 fotografie. 1009. Uličný Petr, Staroměstské opevnění v Praze v dokumentaci Rudolfa Hlubinky. PP 1, 76 – 88. Doložena výjimečná vypovídací hodnota materiálů (fotografie, plány, popisy). 1010. Uličný Petr, Item na lipové cestě spotřebováno. Rok 1632 na stavbách Albrechta z Valdštejna v registrech baušrejberských. ČRP, 29 – 52. Přehled stavební činnosti vrchnosti na jičínském panství. 1011. Úlovec Jiří, Zaniklé tvrze v Tihavě. MB, 9 – 20. Historie a stavební podoba. 1012. Úlovec Jiří, Tvrz v Hvožďanech. Podbrdsko, 7– 21. Stručný přehled majetkového vývoje hvožďanského statku. Poznatky o stavebním vývoji a o podobě tvrze na základě studia písemných pramenů. 1013. Úlovec Jiří, K dataci pozdně gotické přestavby hradu v Chyších. Hláska 1, 1– 2. Počátek a konec pozdně gotické přestavby starého hradu na gutštejnskou rezidenci. 1014. Úlovec Jiří, Ještě jednou zámek v Dolní Lukavici. Hláska 3, 37– 38. Náčtry zámku z přelomu 19. a 20. stol. uložené v SOA Plzeň, pobočka Klatovy. 1015. Úlovec Jiří, Hrad u Brandova v literatuře. Hláska 4, 59. Dvě zmínky v literatuře o zaniklém hradu Brandov pod lidovým názvem Starý zámek. 1016. Úlovec Jiří, Hrad a zámek Klenová a jeho majitelé. II. Od počátku třicetileté války do zániku statku v polovině 20. století. III. Svědectví písemných pramenů a literatury o stavební podobě hradu a zámku. SPHDU, 277– 304. 2. a 3. díl stati o dějinách hradu a zámku, přehled majitelů, stavební vývoj a podrobný popis objektu. 1017. Úlovec Jiří, Zaniklé tvrze a zámek v Lesné–Valdově. 2. část. Od počátku 17. století do současnosti. SCHM, 41– 57. Dějiny a popis zaniklé tvrze a zbořeného zámku, soupis majitelů, informace o vlastnických vztazích k lénu. 1018. Úlovec Jiří, Zámek v Elbančicích. Výběr, 175 –193. Historie khuenburského lázeňského zámečku z doby kolem roku 1740 na Mladovožicku; plánová a fotografická dokumentace. 1019. Úlovec Jiří, Zaniklá tvrz v Hartvíkově u Chýnova. Výběr, 95 –101. Historie drobného panského sídla, popis a plánek zbytků tvrziště. 1020. Úlovec Jiří, Příspěvek k historii a stavební podobě tvrze v Útěchovicích. Bezděz, 5 – 24. Geografický, historický i architektonický popis tvrze, doplněný původními plánky a fotografickou dokumentací z období 70.–80. let 20. století. 1021. Ulrychová Eva, Osídlení Jičínska v časně slovanském a starohradištním období. ASČ, 763 – 775. Výčet nálezů keramiky pražského typu zahrnuje lokality Poráň, Prachovské skály, Nadslav, Češov, Doubrava, Kal, Konecchlumí, Pařezská Lhota, Veliš, Prachov a Vřesník.

198

1022. Ulrychová Eva, Archeologické nálezy z hradů jičínské kotliny uložené v jičínském muzeu. CB, 317– 334. Soupis nálezů z hradů Brada, Bradlec, Kumburk, Veliš a Železný. 1023. Unger Josef, Hrádek Nechvalín a problematika sídel drobné šlechty na Moravě. PPnM 12, 37– 44. Archeologický výzkum středověkých opevnění na Moravě a užití termínu „hrádek"; kresebné rekonstrukce sídel, nákresy archeologických nálezů, letecká fotografie. 1024. Unger Josef, Archeologický výzkum na předhradí lelekovického hradu v letech 2002 – 2004. PS, 27– 33. Informace o systematickém archeologickém výzkumu předhradí. 1025. Urbančík Vojtěch, Větrný mlýn – rozhledna v Bukovanech. MK 2, 4. Historie a vývoj objektu slavnostně otevřeného 1. 5. 2004, expozice, otevírací doba, barevná fotografie. 1026. Václavík, František R., Termovize jako nedestruktivní metoda stavebněhistorického průzkumu. Poznatky z termovizního snímání průčelí domů na Pernštýnském náměstí v Pardubicích. Svorník, 195 –202. Terénní využití termovize při materiálové analýze objektu a její další možnosti při zpracovávání SHP. 1027. Vachudová Božena, Sochy a objekty ve veřejném prostoru Karlových Varů. SSPVKK, 35 – 43. Soupis a podrobný popis soch a objektů umístěných v exteriéru města v letech 1990–2004. 1028. Vála Jaroslav, Drobné sakrální památky. SvZ leden, 13. Informace o kamenném kříži stojícím po levé straně u silnice spojující Světlou nad Sázavou s Opatovicemi. 1029. Vála Jaroslav, Dům čp. 111. SvZ únor, 6. Informace o domě, jeho majitelích a historii s publikovanými třemi pohledy. 1030. Vála Jaroslav, Křížek v Pěšinkách. SvZ únor, 8. Stručný popis a historie kovového kříže v Pěšinkách z r. 1827 zasazeného do kamenného podstavce. 1031. Vála Jaroslav, Dům čp. 974. SvZ březen, 9 –10. Stručná historie místa, původně židovského hřbitova (do r. 1886 funkční), nyní novostavba domu; reprodukovaný obraz Světlá od Antonína Mánesa z r. 1832. 1032. Vála Jaroslav, Dům čp. 129. SvZ březen, 10. Informace o domě, jeho majitelích a historii s publikovaným pohledem – průčelí (postaven v sousedství židovského hřbitova 1911–12). 1033. Vála Jaroslav, Dům čp. 20. SvZ duben, 6. Informace o domě, jeho majitelích a historii s publikovaným pohledem – průčelí (postaven 1911). 1034. Vála Jaroslav, Dům čp. 290. SvZ červenec–srpen, 6 – 7. Informace o domě čp. 290, jeho majitelích a historii s publikovaným pohledem (průčelí) a nerealizovaným návrhem. Dům byl postaven v letech 1919–20. 1035. Valda Vladimír, Technické památky našeho širšího regionu na kolejích. Veronica 2, 20 – 21. Z nedávné historie a současnosti chudé úzkorozchodné kolejové dopravy na Moravě, černobílé fotografie v textu. 1036. Valchářová Vladislava, Holešovice: Ústřední jatky a trh dobytčí/Pražská tržnice. ZPP 3, 183 –190. Historie a význam holešovických jatek pro Prahu, popis a funkce objektu, stručné seznámení s projekty přestavby areálu. 1037. Valchářová Vladislava, Firemní grafika v procesu poznávání historických průmyslových areálů. Svorník, 71– 78. Informace o možnostech využití firemní grafiky jako obrazového pramene při SHP v průmyslových areálech. 1038. Varadzin Ladislav, Štefan Ivo, Archeologický výzkum zaniklé boční lodě konventní baziliky sv. Vavřince na Mělníku–Pšovce. PP 2, 91– 97. Rekonstrukce půdorysu a podoba interiéru boční lodi, podoba původního gotického portálu, novověké adaptace. 1039. Varhaník Jiří, Pojem dokumentace v platných předpisech a památková péče. Svorník, 23 –28. Výklad a aplikace pojmu „dokumentace“ v předpisech souvisejících se státní památkovou péčí, výzkumem a vývojem. 1040. Varhaník Jiří, K interpretaci archeologického výzkumu v Týnci nad Sázavou (o. Benešov). AP, 227– 243. Rekapitulace výsledků archeologického a stavebně historického výzkumu lokality varuje před zautomatizovanou interpretací a nedostatečnou dokumentací. 1041. Varhaník Jiří, Kyncl Josef, Chórová věž na dřevěném roštu. K stavebním dějinám hradu ve Strakonicích. DS, 25 – 32. Stavební vývoj kostela sv. Prokopa, jež je součastí hradu, upřesnění datatace přestavby kostela na základě dendrochronologické analýzy dřevěného roštu chórové věže. 1042. Varner David, Vojenské pozorovatelny ze 40. až 50. let na Blanensku. SMB, 86 – 95. Pozorovatelny v Adamově, Blansku a Boskovicích, černobílé fotografie, prameny, poznámky. 1043. Vařeka Pavel, Poškození archeologických situací v areálu tvrziště Rovný. Hláska 4, 60 – 61. Nelegální výkopy neznámých pachatelů v prostoru sídelního komplexu, archeologické nálezy z r. 2006. 1044. Vašek Leoš, Historie zámecké kaple Nanebevzetí Panny Marie v Rájci nad Svitavou. SMB, 3 –16. Uměleckohistorický vývoj kaple, reprodukce archivního materiálu, černobílé fotografie, poznámky, resumé, přílohy – seznamy předmětů při kostele, slovníček, německé resumé.

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 199

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 1045. Vavřinová Valburga, Historický fotografický materiál v depozitářích hradů a zámků spravovaných NPÚ–ÚOPSČ v Praze. PSČ 1, 37– 45. K metodám inventarizace, dokumentace, výsledky projektu zaměřeného na zpracování tohoto dosud zcela opomíjeného rozsáhlého fondu. 1046. Velešík Vladimír, Českotřebovská farnost v letech 1918 –1948. ČTF, 93 –125. Dějiny farnosti a jejích památek v 1. polovině 20. století. 1047. Velfl Josef, Funerální památky s hornickou tematikou na příbramských hřbitovech. SVS, 107–116. 1048. Velfl Josef, 120 let muzea v Příbrami. Podbrdsko, 238 – 255. Historie muzea, nově přístupné technické památky. 1049. Veselá Alena, Archeologické výzkumy Regionálního muzea Mělník v roce 2005. SVS, 142 –143. 1050. Veselý Jan, Areál farního kostela sv. Michaela archanděla v Praze-Podolí. Příspěvek k poznání historických dřevěných konstrukcí. PP 1, 88 –102. Nové poznatky k vývoji kostela (dendrochronologická analýza – výstavba po r. 1274), typologie a technologické souvislosti krovu, rekonstrukce původních krovových konstrukcí, typologie a datace dřevěné konstrukce zvonice. 1051. Veselý Jan, Nejnovější vývoj v kauze Hotel u svatého Tomáše. ZSP 2, 7– 8. Rekapitulace největších nedostatků stavebního záměru přestavby objektu. 1052. Veselý Jan, Dokumentace roubeného domu čp. 31 v Amalíně u Křivoklátu v průběhu demolice. Svorník, 251– 260. Záchranná operativní dokumentace prezentovaná na konkrétním příkladu, její zobecnění a návrh kategorizace dokumentace památek. 1053. Vích David, Středověké nálezy z katastrálního území Vysoké Mýto. PČM, 149 –160. Obraz osídlení okolí Vysokého Mýta v raném středověku je podán na základě autorem dlouhodobě prováděných terénních sběrů. 1054. Vích David, Přehled archeologických akcí Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě za rok 2005. PČM, 217– 231. Rekapitulace činnosti archeologického pracoviště – 29 povrchových sběrů a 11 podpovrchových zásahů a výzkumů, převážně z území Vysokého Mýta. 1055. Vích Jan, Restaurování mariánského sloupu na Velkém náměstí v Hradci Králové. ZPP 5, 385 – 390. Popis vzniku sloupu, specifika nalezených poškození, základní koncepce zásahu a hlavních restaurátorských postupů, nová zjištění. 1056. Vincenc Jan, Písemnosti ze zaniklého kostela sv. Linharta v Březenci. PPŽ 4, 27– 32. Deskripce dvou kurentem psaných písemností nalezených v makovici kostela před jeho odstřelením. 1057. Vincenciová Hana, K vývojovým tendencím stavební kultury v prostředí vesnic ve 20. století na příkladu lokalit ve východním Polabí. VSH 13, 111–184. Vymezený prostor levým břehem Labe, Přeloučí a Pardubicemi je po osadách zkoumán z hlediska architektonického vývoje v minulém století. 1058. Vítek Tomáš, Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostkovicích, okr. Prostějov. SNPÚOl, 32 – 38. 1059. Vítek Tomáš, Raně gotický kostel ve Vidnavě, okr. Jeseník. SNPÚOl, 39 – 42. 1060. Vítovský Jakub, Zeměpanská kurie s panovnickým trůnem, Eberlinovou mincovnou a palácem Přemyslovců a Jana Lucemburského na Starém Městě pražském. PP 1, 110 –146. Stavební podoba, parcelní uspořádání, urbanistická konfigurace, státní, církevní a úřední význam a využití místa. 1061. Vítovský Jakub, Přehled restaurátorských prací realizovaných na kulturních památkách v České republice v roce 2004. ZPP 3, příloha 1– 24. Abecední seznam lokalit s výčtem restaurovaných památek. 1062. Vitula Petr, Stránská Radmila, Archeologické výzkumy na objektech ve správě NPÚ ÚOP v Brně v letech 2000 – 2006. PPnM 12, 7– 36. Záchranné a zjišťovací výzkumy v lokalitách – hrad Veveří, hrad Bítov, zámek Lednice, hrad Cimburk, Květná zahrada v Kroměříži, reprodukce archivních materiálů, nákresy, schémata, barevné fotografie v textu. 1063. Vlček Václav, Barokní sochy ze 16. až 18. století v severní části prácheňského kraje. SSPVKK, 97–113. Dokumentace venkovských, převážně pískovcových skulptur, popis umístění a informace o autorech nebo sochařských dílnách, odkud pravděpodobně pocházely. 1064. Vlček Václav, Významná sochařská díla ve městě Písku. SSPVKK, 114 –123. Kamenosochařská výzdoba města v 16.–18. století, podrobný popis uměleckých děl, okolností jejich vzniku a následných osudů. 1065. Vlček Václav, Lovecký zámeček Karlov u Čimelic. OT 33, 30 – 36. Historie barokního loveckého zámečku Bissingenů na Písecku; nerealizovaný návrh přestavby. 1066. Vlk Miloslav, Rehabilitace ateliéru Zdeňky Braunerové. ZPP 1, 19 – 24. Popis rekonstrukce ateliéru, stručná historie jeho vzniku, popis původního vybavení. 1067. Vlk Miloslav, Kubistický interiér evangelického kostela v Pečkách – devadesáté výročí dokončení. ZPP 6, 506 – 507. Historie, popis a umělecký význam méně známé památky.

1068. Vojkovská Eva, Nástin dějin farnosti Ropice na počátku 19. století a výstavby kostela Zvěstování Panny Marie a sv. Kateřiny. SSOAF-M, 68 – 84. Průběh výstavby kostela (1806). 1069. Voleská Jana, K dějinám církevních staveb farnosti Česká Třebová. ČTF, 153 –197. Stavebně historický pohled na kostely, kaple a budovu děkanství. 1070. Vondra Václav, K existenci továrny na strojená hnojiva v Českých Budějovicích. Výběr, 64 – 69. Historie průmyslového podniku (zaniklé technické památky). 1071. Vondrášek Bohumil, Brůhovna – starý kožlanský dům čp. 196. VS 2, 20 –23. Historie domu zbořeného v r. 1927, jeho popis, majitelé a obyvatelé. 1072. Vondrášek Bohumil, Kožlanské pastušky a chudobince. VS 4, 21– 24. Bývalé pastušky a chudobince, jejich obyvatelé, řešení otázky sociálně slabých občanů. 1073. Vondrovský Ivo, Stavební vývoj pevnosti Leopoldov. HV 1, 63 – 73. 1074. Vorel Milan, Slatiňanské tvrze a jejich osud. CHVL 5, 7–12. Historie a stavební vývoj tvrzí a začlenění mladší z nich do objektu zámku. 1075. Vorlík Petr, REGISTR Výzkumného centra průmyslového dědictví. Svorník, 129 –136. Informace o databázi objektů a autorů zprovozněné na serveru ČVUT a jejím využití při zpracování SHP. 1076. Vrla Radim, Expedice Křídlo 2005. Hláska 1, 10 –12. Popis zříceniny hradu a záchranných prací s cílem zakonzervovat ohrožená místa. 1077. Vrla Radim, Sanace zříceniny kruhové věže hradu Křídlo v roce 2006. Hláska 4, 51– 52. Popis záchranných prací s cílem zajištění stability vnitřního zdiva věže. 1078. Vrla Radim, Vstupní věž hradu Křídlo a středověké padací mosty kolébkové konstrukce. DS, 94 –108. Popis hradu, jeho historie a stavební vývoj, výsledky průzkumu z r. 2005, poukázání na průvodní znaky konstrukce padacích mostů. Druhá část obsahuje popis vybraných objektů na území ČR, kde jsou dochovány zbytky padacích mostů. 1079. Vrla Radim, Kyncl Tomáš, Novotný Jiří, Dům s Tanečním sálem na Buchlově. PP 2, 112–124. Výsledky povrchového SHP, dendrochronologická expertiza dřevěných prvků konstrukce stropu a krovu. 1080. Všetečková Zuzana, Nástěnné malby v kapitulní síni Sázavského kláštera. CMP 3, 175 –188. 1081. Všetečková Zuzana, Schodištní cykly na Karlštejně. Legenda sv. Ludmily. SCK, 37– 49. Téma, literární prameny, analogie. 1082. Všetečková Zuzana, Navštívení P. Marie s nenarozenými dětmi v lůně světic ve farním kostele v Drásově. PVC, 131–142. 1083. Všetečková Zuzana, Marginálie k nově objeveným světcům na nástěnných malbách v kostele sv. Anny na Starém Městě v Praze. AV, 255 – 280. 1084. Vybíral Jindřich, Moderna pravá a jiná. ERA21 2, 68 – 71. Prameny, paradoxy a ambivalence modernistického myšlení a jeho projevů v architektuře. 1085. Výborný Marek, Pokus o analýzu původu a tradování mylného údaje k nejstarší zmínce o městě Heřmanův Městec. CHVS 10, 37– 50. Kritika listinného materiálu, historie místa, popis staveb. 1086. Vyletová Eva, Průzkum a dokumentace ve vazbě na praktickou památkovou péči. Svorník, 53 – 62. Praktické zkušenosti z provádění SHP na příkladu průzkumu dřevěných konstrukcí a fasád. 1087. Walczak Marek, The Cult of Saint Stanislaus at the Courts of the Piasts and the Jagiellons and Its Artistic Testimony. SCK, 159 –172. Vývoj kultů, rozdíly, umělecká díla, ideové poslání. 1088. Walica Rostislav, Šmidák Vladimír, Kuda František, Rekonstrukce bývalé vodárenské věže v Bohumíně. UUR 4, 25 – 29. 1089. Wasková Marie, Výstavba kasáren 35. pěšího pluku v Plzni. MZK 2, 527– 549. Založení a stavební vývoj kasáren, zdemolovaných v roce 1969. 1090. Weiner Frank, Arcidiecézní muzeum Olomouc: Přestavba muzeí: Spoj mezi tabulou rasa a existujícím. ERA21 5, 51– 52. Zamyšlení nad vztahem architektury novostaveb a architektury renovací. 1091. Weissbrod Marek, Pozdně barokní etapa ve vývoji zámku v Ropici. SNPÚOs, 98 –107. Příspěvek dokumentuje původní architektonické prvky zámku s důrazem na jeho pozdně barokní stavební etapu. 1092. Weissbrod Marek, Výsledky dendrochronologického průzkumu zámku v Ropici. PaSMB, 54 – 57. Okolnosti a výsledky průzkumu. 1093. Wettengl Libor, Žlutický hrad Nevděk. ČP, 4 – 6. Zřícenina hradu, jeho historie a pravděpodobná podoba, jeho majitelé. 1094. Wiltsch Květoslav, Hledání zaniklé vsi Stará Kamenka. Poodří 4, 18 – 22. Průzkumové práce v oblasti Staré Kamenky. 1095. Wolf Ondřej, K otázce sídlištní kontinuity a topografie lokačního Trutnova. AH, 77– 99. Rekapitulace starších názorů a interpretace archeologických nálezů souvisejících s počátky Trutnova. 1096. Wolf Vladimír, Nad problematikou studia dějin husitství v severovýchodních Čechách. AUR-H, 5 –16. V závěru příspěvku je zmíněna i problematika obléhacích táborů.

199

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 200

(K-černá plát)

Z odborného tisku 1097. Wörgötter Zora, Příspěvek k tvorbě Johanna Jablonského (1737 Rychnov nad Kněžnou – po 1774 Brno?). BMG, 171–178. Příspěvek k průzkumu uměleckých děl (MG v minulých pěti letech) dokládající kulturu doby barokní na Moravě; barevné reprodukce v textu. 1098. Zacpal Josef, Přehled některých výzkumů v areálu kláštera Porta coeli v Předklášteří od 80. let 20. století do současnosti. CnM, 165 –174. Výsledky archeologických výzkumů prováděných na různých místech klášterního areálu. Stavební rekonstrukce kapitulní síně, restaurování západního portálu původního konventního kostela. 1099. Zahradník Jiří, Od gnómonu ke slunečním hodinám Engelbrechtů. MB, 225 – 255. Hodinářská a řemeslná činnosti, výtvarná stránka, současný stav dochovaných hodin. 1100. Zahradník Pavel, Oprava soch na Karlově mostě v Praze po povodni z roku 1784. ZPP 4, 333 – 337. Průběh obnovy soch. 1101. Zahradník Pavel R., Zpráva o stavbě kostela Narození Panny Marie v Trutnově z roku 1776. SPAJ, 183 –191. Publikace účetních dokladů ke stavbě kostela, trvající od r. 1755 do r. 1782. 1102. Zapletal Jiří, Jeviště v zámku – ANO nebo NE? Holešovsko 8, 12 –13. Zamyšlení nad studií využitelnosti zámeckých prostor. 1103. Zapletalová Dana, Staré Brno a brněnská předlokační aglomerace. AR, 758 – 771. Bilance stavu poznání raně středověkých mocenských center na území Brna a v jeho nejbližším okolí. 1104. Záruba František, Hrad Žerotín. CB, 147–156. Dějiny a popis reliktů hradu spolu s rekonstrukcí jeho podoby ve 13. století. 1105. Zatloukal Pavel, Ad Šest komentářů. Architekt 10, 78. Polemická reakce na Šest komentářů k rekonstrukci Arcidiecézního muzea v Olomouci. 1106. Závodský Vilém, Pruský hřbitov v Mikulově. MK 4, 8. Drobná zmínka o zpustlém pietním místě, barevná fotografie v textu. 1107. Zavřel Jan, Petrografie odpadu raně novověké kamenické dílny z Nového Města pražského. SMSP, 73 – 77. 1108. Zavřel Jan, Geologická problematika archeologického poznání Nového Města pražského. AP, 245 – 261. Kritické zhodnocení stavu poznání geologické situace a komplikovaných hydrogeologických proměn Nového Města ve vazbě na vývoj zdejšího osídlení. 1109. Zdechovský Tomáš, Raně renesanční dům čp. 76 v Ledči nad Sázavou. HB, 177–178. Upozornění na hodnotu domu čp. 76 v Mlýnské ulici a fragmenty starších omítkových vrstev na boční fasádě včetně raně renesančních psaníček. 1110. Zeman Antonín, Výzkum látkového složení a struktury vybraných vzorků malt, nátěrů a kamene z konstrukce domu U Hybernů. ZPP 6, 472 – 474. Výsledky rozborů malt z fasád domu, kamenného portálu a dórských sloupů. 1111. Zeman Lubomír, Klsák Jiří, Kostel sv. Jakuba Většího v Ostrově ve světle nových poznatků. DS, 5 –19. Archeologický výzkum prováděný v r. 2005 současně s opravou střech, interpretace nálezů v exteriéru a interiéru kostela, srovnání se stavebněhistorickým průzkumem v r. 1996. 1112. Zima Jaroslav, Měšťanová Sabina, Půdní vestavba Holport v Praze–Holešovicích. Architekt 1– 2, 72 – 75. Autorská zpráva o rekonstruci bývalé holešovické továrny. 1113. Žegklitz Jaromír, Renesanční portrétní kachle z hrnčířské dílny Adama Špačka v Truhlářské ulici v Praze. AR, 78 –116. Detailní rozbor 7 typů portrétních kachlů z 30.–60. let 16. století a jejich vztahu k soudobému medailérství. 1114. Žižka Jan, Gloriet v zámeckém parku v Průhonicích. PSČ 1, 28 –32. Původní podoba a přestavby nyní zdevastované vyhlídkové věže. 1115. Žižka Jan, K možnostem využití výsledků plošného výzkumu hospodářských dvorů. Svorník, 203 – 214. Výsledky inventárního výzkumu a soupisu bývalých panských hospodářských dvorů ve středních Čechách. 1116. Žižlavský Martin, Osudy varhan v kapli svaté Barbory. MK 2, 5. Historie a osudy hudebního nástroje, barevná fotografie. 1117. Dětská léčebna Olivovy nadace v Říčanech. Půdní vestavba pokojů pro matky s dětmi. FAS 2, 42– 43. Přestavba objektu z konce 19. století. 1118. Dům s hotelovým zařízením v ulici Na Bojišti, Praha 2. Stavba 3, 23. Autorská zpráva o rekonstrukci klasicistního domu. 1119. Foto ozvěny. CV 2, 5. Informace o historii a autorech pomníků K. H. Borovského, jeho matky Josefíny Havlíčkové a pomníku B. Smetany. 1120. Historie – svědectví času. DZ 4, 4. Zpráva o archeologickém výzkumu, který odhalil nové skutečnosti z historie deblínského kostela – zbytky původní románské baziliky, nákresy, černobílá fotografie. 1121. Historie a budoucnost karlínského divadla. FAS 3 – 4, 59 – 61. Historie karlínského divadla, rekonstrukce. 1122. Historie a současnost kostela sv. Anny v Praze. FAS 3 – 4, 36 – 37. Historie kostela a jeho rekonstrukce. 1123. Hudební divadlo v původním kabátě. FAS 6, 4 – 5. Rekonstrukce pražského Hudebního divadla.

200

1124. Industriální dědictví a technické památky (téma Mezinárodního dne památek a historických sídel pro rok 2006). PPnM 11, 113 –120. Důležitost technických památek pro společnost, teprve čas a nové zkušenosti odkrývají hodnoty a vynalézavost technické a průmyslové architektury, barevné fotografie v textu, literatura. 1125. Jaro 2006 – povodně v zámeckém parku v Jaroměřicích nad Rokytnou a v Lednicko-valtickém areálu. PPnM 11, 121. Zmínka o katastrofě doplněna sérií reportážních fotografií. 1126. Karlův most čeká generální oprava. Architekt 4, 82. Stručná informace o přípravách rekonstrukce Karlova mostu. 1127. Ladronka v Praze. Ad 2, 43 – 45. Autorská zpráva o rekonstrukci. 1128. Lofty Palmovka. Masák & Partner. ERA21 6, 50 – 51. Přestavba budovy z konce 19. století v průmyslovém areálu. 1129. Mrakodrapy na Pankráci. ZSP 1, 23 – 26. Upozornění na možné ohrožení integrity městské krajiny. 1130. Národní muzeum do Federálního shromáždění? Architekt 10, 76 – 77. Projekt rozšíření Národního muzea. 1131. Nové osobní nádraží v Brně. ZŘ 28, 24 – 29. Návrh podzemního umístění, původní nádražní budova zůstává na svém místě. 1132. Obnova Velké Fürstenberské zahrady byla zahájena. FAS 5, 18 –19. Historii zahrady a o projekt její obnovy. 1133. Ostrava-Karolina. Stavba 3, 20 – 21. Složité peripetie sanace a využití území bývalé koksovny Karolina v Ostravě. 1134. Polyfunkční bytový dům Ocelot. Architekt 10, 44 – 49. Fasáda domu v původním areálu ČKD. 1135. Pražská kanalizace slavila 100 let. FAS 3 – 4, 53. Stručné shrnutí historie pražské kanalizační sítě. 1136. Reduta v Brně. Ad 2, 46 – 50. Autorská zpráva o rekonstrukci klasicistního divadla a jeho dostavbě pro soudobé potřeby. 1137. Rekonstrukce a dostavba vily Brno-Černé pole. Stavba 3, 24 – 25. Autorská zpráva o rekonstrukci a dostavbě secesní vily. 1138. Rekonstrukce mostu u Jána v Plzni ukončena. Městská doprava do centra otevřená. FAS 5, 30 – 31. Zpráva o rekonstrukci. 1139. Rekonstrukce Národního technického muzea v Praze. FAS 2, 26 – 27. Rekonstrukce vrací původní podobu navrženou M. Babuškou ve 30. letech. 1140. Revitalizace lázeňského areálu v Luhačovicích. FAS 3 – 4, 62 – 63. Revitalizace areálu Morava – Alexandria bude zahrnovat renovaci památkových objektů i novostavby. 1141. Sto let sokolovny v Holešově. Holešovsko 20, 9. Historie a vývoj stavby z roku 1906, černobílé fotografie. 1142. Tajemství zámku v Dobřichovicích. FAS 2, 68 – 70. Stavební úpravy, renovace. 1143. Úsobí. CV 4, 5. Informace o historii města a zámku. 1144. Zámecký pivovar v Litomyšli. Stavba 5, 50 – 61. Autorská zpráva – rekonstrukce pivovaru.

ZKRATKY SLEDOVANÝCH ČASOPISŮ A SBORNÍKŮ ACU: Antiqua Cuthna. SOkA Kutná Hora (Hana Martinková) AČ: Archivní časopis; Praha. Odbor archivní správy Ministerstva vnitra ČR, Archivní časopis (Hana Martinková) Ad: Ad architektura. Nezávislý měsíčník; II. Praha, j. h. & archys (Blanka Kynčlová) AH: Archaeologia historica; 31. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Archeologické ústavy AV ČR v Praze a Brně, Archeologický ústav SAV v Nitře, Město Chrudim, Regionální muzeum v Chrudimi (Zdeněk Dragoun) AM: Acta musealia Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. (Barbora Roučková) AMM-SS: Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales. Časopis Moravského zemského muzea – Vědy společenské; XCI. Brno, Moravské zemské muzeum (Barbora Roučková) AMS: Archelologie Morava a Slezska. Informační zpravodaj ČAS; VI. Kopřivnice, Česká archeologická společnost, regionální pobočka pro severní Moravu a Slezsko (Vanda Svobodová) AP: Archaeologica Pragensia; 18. Muzeum hlavního města Prahy, Národní památkový ústav územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze, Archeologický ústav AV ČR Praha (Zdeněk Dragoun) AR: Archeologické rozhledy; 58. Archeologický ústav Akademie věd v Praze (Zdeněk Dragoun) Architekt: Měsíčník Obce architektů; LII (IX. ročník měsíčníku). Praha, Architekt OA (Blanka Kynčlová) Arnika: Přírodou a historií Karlovarského kraje. Kladská, ZO Českého svazu ochránců přírody (Jitka Neužilová) ARSČ: Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách v letech

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 201

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 1998 – 2002. Most, Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech (Hana Lukešová) ASČ: Archeologie ve středních Čechách; 10. Praha, Ústav archeologické památkové péče středních Čech (Zdeněk Dragoun) ASKr: Státní okresní archiv Kroměříž. Archivní sborník; XII. (Barbora Roučková) AT: Archivum Trebonense. Sborník studií pracovníků Státního oblastního archivu v Třeboni. (Daniel Kovář) AUR-H: Acta Universitatis reginaehradecensis, Facultas Studiorum Humanorum Historica I. Od Jana Žižky k Poděbradům. Historický ústav Fakulty humanitních věd v Hradci Králové (Jiří Slavík) AV: Ars Videndi. Sborník pro Jaromíra Homolku; V. Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK v Praze (Hana Martinková) AVJČ: Archeologické výzkumy v jižních Čechách; 19. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích (Daniel Kovář) Bezděz: Vlastivědný sborník Českolipska; 15. Česká Lípa, Vlastivědný spolek Českolipska, Státní okresní archiv, Okresní vlastivědné muzeum (Hana Lukešová) BMD: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna; XIX (sv.). Magistrát města Brna – Archiv města Brna (Barbora Roučková) BMG: Bulletin Moravské galerie v Brně; 62. Moravská galerie v Brně a Společnost přátel MG v Brně (Barbora Roučková) BNG: Bulletin Národní galerie v Praze. (Hana Martinková) BR: Broumovsko. Vlastivědný časopis občanů Broumovska, Policka a Teplicka (Jiří Slavík) BS: Bibliotheca Strahoviensis. Praha, Klášter premonstrátů na Strahově (Hana Martinková) CaBe: Castrum Bene. Burg und ihr Burgplatz; 9. Archeologický ústav Akademie věd v Praze Společnost přátel starožitností Praha (Zdeněk Dragoun) CB: Castellologica bohemica; 10. Archeologický ústav Akademie věd v Praze, Společnost přátel starožitností Praha (Zdeněk Dragoun) CFL: Confluens. Sborník historických a vlastivědných prací z Mělnicka. Mělník, Regionální muzeum (Hana Martinková) CMP: Colloquia mediaevalia Pragensia. Praha, Centrum medievistických studií (Hana Martinková) CnM: Cisterciáci na Moravě. Sborník k 800. výročí příchodu cisterciáků na Moravu a počátek Velehradu. Olomouc, Univerzita Palackého, Cyrilometodějská teologická faktura, Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění (Vanda Svobodová) CV: Cesta Vysočiny. Regionální týdeník; 47. Havlíčkův Brod, Cesta Vysočiny (Vlastimil Sochor) ČČH: Český časopis historický; 104. Praha, Historický ústav AV ČR (Hana Martinková) ČK: Český kras; XXXII. Beroun, Muzeum Českého krasu (Hana Martinková) ČL: Český lid. Etnologický časopis; 93. Praha, Etnologický ústav AV ČR (Hana Martinková) ČM: Český Merán. Sborník Českého Meránu. Město Sedlec-Prčice (Hana Martinková) ČMM: Časopis Matice moravské; CXXV. Matice moravská v Brně (Barbora Roučková) ČNM: Časopis Národního muzea. Řada historická. Praha (Hana Martinková) ČP: České památky. Časopis pro přátele památek a historie. Plzeň, Český svaz ochránců památek (Jitka Neužilová) ČRP: Z Českého ráje a Podkrkonoší. Vlastivědný sborník; 18. Státní okresní archiv Semily, Okresní muzeum a galerie v Jičíně (Jiří Slavík) ČSM: Časopis Slezského zemského muzea. Vědy historické, série B; 55. Opava(Vanda Svobodová) ČTF: Českotřebovská farnost v historii. Sborník studií k 200. výročí vystavění kostela sv. Jakuba. Římskokatolická farnost – děkanství Česká Třebová (Jiří Slavík) ČZRS: České země v raném středověku. Praha, Lidové noviny (Hana Martinková) ĎaS: Dějiny a současnost. Kulturně historická revue; 28. Praha, NLN (Hana Martinková) DH: Dissertationes historicae. Hradec Králové, Historický ústav Fakulty humanitních studií (Jiří Slavík) DKČ: Dědictví koruny české. Časopis ochránců a přátel našeho kulturního dědictví; 15. Praha, Nezávislá památková unie (Hana Duhajská) DS: Dějiny staveb. Sborník příspěvků z konference Dějiny staveb 2006. Plzeň, Klub Augusta Sedláčka (Jitka Neužilová) DVZ: Děčínské vlastivědné zprávy. Časopis pro vlastivědu Děčínska a Šluknovska; 16. Děčín, Okresní muzeum (Hana Lukešová) DZ: Deblínský zpravodaj. List obecního úřadu pro občany v Deblíně; XII. Obecní úřad v Deblíně (Barbora Roučková) ERA21: O architektuře víc! – more on architecture!; 6. Brno, ERA21 (Blanka Kynčlová)

FAS: Fórum architektury & stavitelství; XIV. Praha, ABF (Blanka Kynčlová) FN: Fontes Nissae. Prameny Nisy. Regionání historický sborník; VII. Technická univerzita v Liberci (Hana Lukešová) FUMA: Forum urbes medii aevi; 3. Archaia Brno (Zdeněk Dragoun) GaHL: Genealogické a heraldické listy; XXVI. Praha, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze (Barbora Roučková) HB: Havlíčskobrodsko; 20. Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, Státní okresní archiv Havlíčkův Brod (Vlastimil Sochor) HG: Historická geografie. Praha, Historický ústav AV ČR (Hana Martinková) HK: Královéhradecko. Historický sborník pro poučenou veřejnost; 2. Hradec Králové, Státní okresní archiv Hradec Králové, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Knihovna města Hradce Králové (Jiří Slavík) Hláska: Zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka; 17. Plzeň, Klub Augusta Sedláčka (Jitka Neužilová) HMF: Hlasy Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm; XXIII. Muzeum Novojičínska – Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm, za spoluúčasti Muzejní a vlastivědné společnosti ve Frenštátě pod Radhoštěm (Vanda Svobodová) Holešovsko: Regionální čtrnáctidenník města Holešova; XII. Město Holešov (Barbora Roučková) HSK: Historický sborník Karlovarska. SOA v Karlových Varech (Jitka Neužilová) HSKN: Historický seminář Karla Nejdla. Sborník přednášek. Klub přátel Karlových Varů (Jitka Neužilová) Hulíňan: Zpravodaj radnice. Město Hulín (Barbora Roučková) HV: Historie a vojenství. Časopis Vojenského historického ústavu; 55. Praha(Hana Martinková) ChE: Chotěbořské echo; XVI. Městský úřad Chotěboř (Vlastimil Sochor) CHVL: Chrudimské vlastivědné listy; 15. Chrudimské vlastivědné muzeum (Markéta Krmenčíková) CHVS: Chrudimské vlastivědný sborník; 11. Chrudimské vlastivědné muzeum (Markéta Krmenčíková) JAO: Jihlavský archivní občasník. JIhlava, Státní okresní archiv Jihlava (Vlastimil Sochor) Jesenicko: Vlastivědný sborník; 7. Jeseník, Státní okresní archiv (Vanda Svobodová) JM: Jižní Morava. Vlastivědný sborník; 42/45. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně (Barbora Roučková) JP: Jižní Plzeňsko; 4. Muzeum Jižního Plzeňska v Blovicích (Jitka Neužilová) JSH: Jihočeský sborník historický; 75. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích (Daniel Kovář) Kámen: 12. Praha, OTA SERVIS, Svaz kameníků a kamenosochařů ČR (Hana Martinková) KD: Kobylí dědina. Zpravodaj. Obec Kobylí (Barbora Roučková) KKCO: Kdy–Kde–Co v Olomouci. Kulturně informační měsíčník. Olomouc, Olomoucká vydavatelská (Vanda Svobodová) KM: Krásné město. Časopis přátel Kutné Hory. Město Kutná Hora (Hana Martinková) KR: Kaplička na návsi, křížek v polích. Almanach konference Místní komunita a drobné památky Česká Lípa 13.–14. 5. 2006. Česká Lípa, Občanské sdružení Drobné památky severních Čech (Hana Lukešová) KS: Kladský sborník; 7. Hradec Králové, Historický ústav Fakulty humanitních studií (Jiří Slavík) Kuděj: Kuděj. Časopis pro kulturní dějiny; 8. Praha, Scriptorium (Zdeněk Dragoun) Kutnohorsko: Vlastivědný sborník. Kutná Hora, Kuttna – Martin Bartoš (Hana Martinková) LA: Lanškrounsko. Vlastivědný sborník Městského muzea Lanškroun; 4. Městské muzeum Lanškroun (Jiří Slavík) LP: Lipnické panorama. Listy občanů Lipnice nad Sázavou. Obecní úřad Lipnice nad Sázavou (Vlastimil Sochor) MB: Minulostí Berounska. Sborník Státního okresního archivu v Berouně; 9 (Hana Martinková) MH: Marginalia historica. Praha, Pedagogická fakulta UK (Hana Martinková) MHB: Mediaevalia historica bohemica. Praha, Historický ústav AV ČR (Hana Martinková) MK: Malovaný kraj; XLI. Břeclav – Uherské Hradiště, Moraviapres, a.s. Břeclav – Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Barbora Roučková) MR: Minulostí Rokycanska. SOA Rokycany (Jitka Neužilová) MS: Mikulovská sympozia; 28. Mikulov, Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně (Barbora Roučková) MTVL: Moravskotřebovské vlastivědné listy; 17. Moravská Třebová, Kulturní služby města Moravská Třebová – Městské muzeum (Jiří Slavík)

201

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 202

(K-černá plát)

Z odborného tisku MVP: Muzejní a vlastivědná práce. Časopis Společnosti přátel starožitností; 114/44. Praha, Národní muzeum ve spolupráci se Společností přátel starožitností (Hana Duhajská) MZK: Minulostí Západočeského kraje; 41. Plzeň, Albis Interational (Jitka Neužilová) NHM: Na Hroznatově míse. Sborník Řeholní kanonie premonstrátského řádu v Teplé; 8. Rosice u Brna, Gloria (Jitka Neužilová) NK: Naším krajem. Vlastivědné čtení o jihozápadní Moravě; 12. Muzeum Vysočiny Třebíč (Vlastimil Sochor) NMDK: Naše Město Dolní Kounice; 10. Městský úřad v Dolních Kounicích (Barbora Roučková) OAS: Olomoucký archivní sborník; 4. Olomouc, Státní okresní archiv (Vanda Svobodová) OHP: Orlické hory a Podorlicko. Sborník vlastivědných prací, Přírodou, Dějinami, Současností. Muzeum a galerie Orlických hor Rychnov nad Kněžnou (Jiří Slavík) Opava: Sborník k dějinám města; 5. Opava, Zemský archiv, Matice slezská (Vanda Svobodová) Ostrava: Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava, Statutární město, Archiv města, Tilia (Vanda Svobodová) OT: Obnovená Tradice; 17. České Budějovice, Historický spolek Schwarzenberg (Daniel Kovář) PA: Památky archeologické; 97. Archeologický ústav Akademie věd v Praze (Zdeněk Dragoun) PaSMB: Práce a studie Muzea Beskyd. Společenské vědy; 17. Frýdek-Místek (Vanda Svobodová) PBO: Porta Bohemika. Sborník historických prací. Ústí nad Labem, Albis international (Hana Lukešová) PČ: Přibyslavský čtvrtletník pro kulturu historii a ekologii. Městský úřad v Přibyslavi (Vlastimil Sochor) PČM: Pomezí Čech, Moravy a Slezska; 7. Regionální muzeum v Litomyšli a Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (Jiří Slavík) PM: Podřipský muzejník; 2. Roudnice nad Labem, Podřipské muzeum (Hana Lukešová) PMK: Práce muzea v Kolíně. Řada společenskovědní. Regionální muzeum v Kolíně (Hana Martinková) PMP: Prácheňské muzeum v Písku v roce 2006. Prácheňské muzeum v Písku (Daniel Kovář) PN: Panorama. Z přírody, historie a současnosti Orlických hor a podhůří; 14. Eva Kučerová, SEN Dobré (Jiří Slavík) PO: Přibyslavský občasník; XVII. Město Přibyslav (Vlastimil Sochor) POB : Pod Blaníkem. Vlastivědný čtvrtletník. Časopis Benešovska, Vlašimska, Voticka, Českého Meránu a Dolního Posázaví; X. (XXXII.). Podblanické ekocentrum Českého svazu ochránců přírody a Muzeum okresu Benešov ve spolupráci s Okresním úřadem Benešov a Správou Chráněné krajinné oblasti Blaník Louňovice (Hana Martinková) Podbrdsko: 13. Státní okresní archiv Příbram, Státní oblastní archiv v Praze, Hornické muzeum Příbram (Hana Duhajská) Polabí : Vlastivědný zpravodaj. Poděbrady, Polabské muzeum (Hana Martinková) Poodří: Časopis obyvatel horní Odry. Společnost přátel Poodří (Vanda Svobodová) PP: Průzkumy památek; 13. Praha, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče (Hana Martinková) PPnM: Památková péče na Moravě – Monumentorum Moraviae Tutela. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně (Barbora Roučková) PPŽ: Památky, příroda, život. Vlastivědný sborník Chomutovska; 38. Chomutov, Okresní vlastivědné muzeum (Hana Lukešová) PS: Pravěk. Supplementum; 16. Ústav archeologické památkové péče Brno (Vlastimil Sochor) PSČ: Památky středních Čech; 20. Praha, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze (Hana Martinková) PSH: Pražský sborník historický; 34. Archiv hlavního města Prahy (Zdeněk Dragoun) PVC: Pictura Verba Cupit. Sborník příspěvků pro Lubomíra Konečného. Praha, Ústav Dějin umění AV ČR (Hana Martinková) PZ: Podivínský zpravodaj; XXXV. Město Podivín (Barbora Roučková) REKR: Revue Kročeje. Občasník pro kulturu, umění a užité vědy; 2. Javornice-Betlém, Občanské sdružení Kročeje (Jiří Slavík) RHS: Rakovnický historický sborník; 7. Státní okresní archiv Rakovník (Hana Duhajská) RK: Rodným krajem. Vlastivědný sborník Kraje A. Jiráska, B. Němcové a bratří Čapků. Vlastivědný spolek při Městském kulturním středisku Červený Kostelec (Jiří Slavík) RM: RegioM. Sborník Regionálního muzea v Mikulově (Barbora Roučková) RPA: Ročenka prostějovského archivu (Vanda Svobodová)

202

RR: Rodopisná revue; 8. Praha, Historicko - vlastivědný spolek v českých Budějovicích (Barbora Roučková) RRMČK: Ročenka Regionálního muzea v Českém Krumlově 2006 (Daniel Kovář) RSOkAZ: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě; 2005 (Barbora Roučková) SAP: Sborník archivních prací; 56. Praha, Odbor archivní správy Ministerstva vnitra ČR (Hana Duhajská) Sázavsko: 12. Město Sázava (Hana Duhajská) SB: Staré Budějovice. Sborník prací k dějinám královského města Českých Budějovic; 2. Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích (Daniel Kovář) SBM: Sborník brunálského muzea (Vanda Svobodová) SCK: Schodištní cykly Velké věže hradu Karlštejna. Sborník příspěvků z kolokvia uspořádaného ÚDU AV ČR v květnu 2004. Příloha časopisu Průzkumy památek. Praha, NPÚ, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze (Hana Martinková) SDN: Stopami dějin Náchodska; 9. Státní okresní archiv Náchod (Jiří Slavík) SHB: Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské university/Studia minora Facultatis philosophicae Universitatis Brunensis. Studia Historica Brunensia; LIV/series historica (C)/52. Masarykova universita v Brně (Barbora Roučková) SCHM: Sborník Chebského muzea 2005. Krajské muzeum Cheb (Jitka Neužilová) Slovácko: XLVIII. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (Barbora Roučková) SM: Severní Morava. Vlastivědný sborník; 91. Šumperk, Vlastivědné muzeum (Vanda Svobodová) SMB: Sborník muzea Blansko; 13 (Barbora Roučková) SMDBH: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech; 18. Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Roycanech (Jitka Neužilová) SMP: Studia mediaevalia Pragensia. Praha, Karolinum (Zdeněk Dragoun) SMPT: Sborníček. Příspěvky Muzea Podkrkonoší v Trutnově; 5 (Jiří Slavík) SMSP: Sborník Muzea Středního Posázaví. Opracování kamene; 3. Rataje nad Sázavou, Plzeň, Muzeum Středního Posázaví, Archeologická společnost při Katedře archeologie Západočeské univerzity v Plzni (Hana Martinková) SNM: Sborník Národního muzea. Řada A – Historie; LIX. Praha (Hana Martinková) SNPÚOl: Sborník Národního památkového ústavu územního odborného pracoviště v Olomouci (Hana Martinková) SNPÚOs: Sborník památkového ústavu v Ostravě. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě (Vanda Svobodová) SO: Slánský obzor; 13 (113). Vlastivědné muzeum ve Slaném, Státní okresní archiv v Kladně, společnost Patria (Hana Duhajská) SPAJ: Sborník příspěvků k 85. narozeninám Antonína Justa. Muzeum Podkrkonoší Trutnov a Státní okresní archiv Trutnov (Jiří Slavík) Speleo: Praha, Česká speleologická společnost (Hana Martinková ) SPHDU: Sborník prací z historie a dějin umění; 4. Galerie Klatovy/Klenová, Historická společnost Klatovy (Jitka Neužilová) SPO: Sborník prací FF Ostravské univerzity. Historia (Vanda Svobodová) SPVA: Sborník prací východočeských archivů; 10. Zámrsk, Státní oblastní archiv Zámrsk (Jiří Slavík) SR: Studia Rudolphina. Bulletin Centra pro výzkum umění a kultury doby Rudolfa II.; 6. Praha, Ústav dějin umění AV ČR (Hana Martinková) SSB: Slezský sborník. Opava, Slezské zemské muzeum (Vanda Svobodová) SSH: Středočeský sborník historický. Praha, Státní oblastní archiv (Hana Martinková) SSOAF-M: Sborník Státního okresního archivu Frýdek-Místek; 7 (Vanda Svobodová) SSOAP: Sborník Státního okresního archivu Přerov (Vanda Svobodová) SSPVKK: Sborník společnosti pro výzkum kamenných křížů. Muzeum Aš (Jitka Neužilová) Stavba: 13. Praha, Springer Media CZ (Blanka Kynčlová) STOP: Časopis Společnosti pro technologie ochrany památek; 8. Praha (Vlastimil Sochor) StřM: Střední Morava. Vlastivědná revue; 23. Olomouc, Memoria (Vanda Svobodová) STS: Staré stezky. Sborník referátů 11. semináře uspořádaného Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Brně 26. dubna 2006 (Vlastimil Sochor) Svorník: 4. Praha, Sdružení pro stavebněhistorický průzkum (Vlastimil Sochor) SVPP: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Benešov, Muzeum okresu Benešov, SOkA (Hana Martinková) SVPUP: Scientific papers of the University of Pardubice. Series C. Faculty of Humanities. Pardubice, Fakulta humanitních studií (Markéta Krmenčíková)

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 203

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 SVS: Středočeský vlastivědný sborník. Muzeum a současnost. Řada společenskovědní; 24. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy (Hana Martinková) SvZ: Světelský zpravodaj. Kytice - Kulturní zařízení Světlá nad Sázavou (Vlastimil Sochor) SZ: Stařečský zpravodaj. OÚ Stařeč (Barbora Roučková) SZB: Studie a zprávy Oblastního muzea Brandýs n. L. (Hana Martinková) SZM: Sborník Západočeského muzea v Plzni. Historie. Západočeské muzeum v Plzni (Jitka Neužilová) TeA: Technologia artis. Praha, AVU (Hana Martinková) Těšínsko: Vlastivědný časopis; XLIX. Český Těšín, Muzeum Těšínska (Vanda Svobodová) TH: Theatrum historiae. Sborník prací Katedry historických věd FF Univerzity Pardubice; 1 (Hana Martinková) Umění: Časopis Ústavu dějin umění; LIV. Praha, Ústav dějin umění Akademie věd České republiky (Blanka Kynčlová) UUR: Urbanismus a územní rozvoj; IX. Brno, Ústav územního rozvoje (Blanka Kynčlová) Valašsko: Vlastivědná revue; 16,17. Vsetín, Muzeum regionu Valašsko (Vanda Svobodová) VCP: Vodní cesty a plavba. Praha, Plavba a vodní cesty (Hana Duhajská) Veronica: Veronica. Časopis pro ochranu přírody a krajiny; XX. Regionální sdružení Českého svazu ochránců přírody Brno (Barbora Roučková) VL: Vlastivědné listy. Časopis pro dějiny, umění, příroda, dnešek; 2. Opava, Matice slezská (Vanda Svobodová) VLH: Východočeské listy historické. Hradec Králové (Jiří Slavík) VLPK: Vlastivědné listy Pardubického kraje; 3. Pardubice, Sdružení přátel Pardubického kraje (Markéta Krmenčíková) VS: Vyškovský sborník. Sborník Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu ve Vyškově. Slavkov u Brna (Barbora Roučková) VSDJT: Vlastivědný sborník Dačicka, Jindřichohradecka a Třeboňska; 18. Jindřichův Hradec, Muzeum Jindřichohradecka (Daniel Kovář) VSH: Východočeský sborník historický; 13. Východočeské muzeum v Pardubicích (Markéta Krmenčíková) VSK: Vlastivědný sborník Kralupska. Městské muzeum v Kralupech nad Vltavou (Hana Duhajská) VSP: Vlastivědný sborník Pelhřimovska; 17. Muzeum Vysočiny Pelhřimov (Vlastimil Sochor) VSPl: Vlastivědný sborník. Čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska; 16. Kralovice, Muzeum a galerie v Mariánské Týnici (Jitka Neužilová) VST: Vlastivědný sborník Třeště a okolí. Muzejní spolek v Třešti (Vlastimil Sochor) VSV: Vlastivědný sborník Vysočiny. Oddíl společenských věd; XV. Muzeum Vysočiny Jihlava (Vlastimil Sochor) VVM: Vlastivědný věstník moravský; LVII. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně (Barbora Roučková) Výběr: Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech; 43. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích (Daniel Kovář) VZ NPÚP: Výroční zpráva 2005. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze (Zdeněk Dragoun) VZP: Výroční zpráva. Národní památkový ústav, územní pracoviště v Plzni (Jitka Neužilová) ZHS: Západočeský historický sborník. SOA v Plzni (Jitka Neužilová) ZKPP: Zprávy Klubu přátel Pardubicka; XLI. Pardubice, Klub přátel Pardubicka (Markéta Krmenčíková) ZM: Západní Morava. Vlastivědný sborník; X. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně pro Státní okresní archivy v Třebíči a Žďáru nad Sázavou (Vlastimil Sochor) ZMHK: Zpravodaj muzea v Hradci Králové; 31. Muzeum východních Čech v Hradci Králové (Jiří Slavík) ZMP: Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově (Barbora Roučková) ZOM: Zpravodaj Ostravského muzea (Vanda Svobodová) ZPK: Zahrada–park–krajina; 16. Praha, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu (Hana Duhajská) ZPP: Zprávy památkové péče; 66. Praha, Národní památkový ústav – ústřední pracoviště (Hana Duhajská) ZŘ: Zlatý řez. Praha, Zlatý řez (Blanka Kynčlová) ZS: Zlatá stezka. Sborník Prachatického muzea; 12 – 13 (Daniel Kovář) ZSP: Za starou Prahu. Věstník Klubu Za starou Prahu; 36 (7). Praha, Klub Za starou Prahu (Hana Duhajská) ZVM: Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci. Společenské vědy; 292 (Vanda Svobodová) ZVUK: ZVUK Zlínského kraje. Časopis pro kulturu a společenské dění ve Zlínském kraji. Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně a Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně (Barbora Roučková) ŽZ: Ždánický zpravodaj. Noviny Zastupitelstva města Ždánic (Barbora Roučková)

REJSTŘÍK LOKALIT Adamov (okres Blansko)..................................................................1042 Amalín (okres Rakovník) .................................................................1052 Arnolec (okres Jihlava)......................................................................108 Babylon (okres Domažlice) ................................................................314 Bartošovice (okres Nový Jičín)...........................................................799 Bařice (Kroměříž) ..............................................................................426 Bavorov (okres Strakonice)................................................................129 Bavory (okres Břeclav) ......................................................................236 Bavoryně (okres Beroun)...................................................................219 Bělá pod Bezdězem (okres Mladá Boleslav)........................................376 Benešov ............................................................................................315 Beroun................................................................................78, 353, 412 Berounsko ........................................................................42, 177, 1099 Běstvina (okres Chrudim) .................................................................400 Bezdružice (okres Tachov) .................................................147, 148, 150 Bezemín (okres Tachov) ....................................................................998 Bezkov (okres Znojmo) ......................................................................616 Bílina (okres Teplice).................................................................664, 945 Bílka pod Milešovkou (okres Teplice)...................................................58 Bítov (okres Znojmo) ...............................................................615, 1062 Blansko ..........................................................................237, 733, 1042 Blansko (okres Český Krumlov) ........................................................572 Blatná (okres Strakonice)..........................................................398, 714 Blažkov (okres Žďár nad Sázavou).....................................................214 Blovice (okres Plzeň-jih) ....................................................................914 Bohumilice (okres Prachatice) ...........................................................800 Bohumín (okres Karviná) ................................................................1088 Bor (okres Tachov) ............................................................................715 Borovany (okres České Budějovice) ...................................................605 Boskovice (okres Blansko)...............................................................1042 Brada (okres Jičín)..........................................................................1022 Bradlec, hrad na katastru obce Syřenov (okres Semily) ...................1022 Brandov (okres Most) ......................................................................1015 Brandýs nad Orlicí (okres Ústí nad Orlicí).........................................731 Branice (okres Písek) ........................................................................221 Branná (okres Šumperk)...................................................................415 Brno..............13, 72, 162, 215, 218, 226, 227, 228, 234, 256, 297, 298, 304, 320, 326, 354, 389, 422, 474, 493, 528, 583, 586, 639, 667, 745, 818, 821, 887, 888, 932, 1000, 1103, 1131, 1136, 1137 Brno, Komín .......................................................................................69 Brno, Líšeň...........................................................................................9 Brno, Slatina ....................................................................................154 Brno, Židenice ..................................................................................191 Brozany nad Ohří (okres Litoměřice) .................................................898 Brtnice (okres Jihlava) ..............................................................115, 555 Brtnicko ...........................................................................................115 Břeclav ...............................................................................................22 Břeclav, Stará Břeclav ......................................................................591 Březenec (okres Chomutov).............................................................1056 Březnice (okres Příbram) ...................................................314, 398, 979 Březnice (okres Zlín) .........................................................................614 Buben, hrad na katastru obce Plešice (okres Plzeň-sever) .................156 Bučovice (okres Vyškov) ............................................................379, 949 Budeč, hradiště na katastru obce Kováry (okres Kladno)...........253, 664 Buchlov (hrad, okres Uherské Hradiště)..........................................1116 Buchlov (okres Uherské Hradiště) ...................................................1079 Bukovany (okres Hodonín)..............................................................1025 Bukovina,hrad na katastru obce Hostim (okres Znojmo) ...................601 Bulhary (okres Břeclav).....................................................................779 Býšov (okres České Budějovice).................................................580, 955 Bzenec (okres Hodonín) ....................................................................700 Cerhenice (okres Kolín) .......................................................................35 Cerhovice (okres Beroun) ..................................................................316 Cetviny (Český Krumlov)...................................................................775 Cimburk (okres Kroměříž)...............................................................1062 Citonice (okres Znojmo) ....................................................................616 Cornštejn, hrad na katastru obce Bítov (okres Znojmo).....................601 Čachtice, Slovensko..........................................................................292 Čejč (okres Hodonín) .................................................................230, 699 Čejkovy (okres Klatovy) .....................................................................141 Čeladná (okres Frýdek-Místek)..........................................................243 Čelákovice (okres Praha-východ) .......................................................190 Čelákovicko ......................................................................................965 Čerčany (okres Benešov) .......................................................................8 Černěves (okres Litoměřice) ..............................................................997 Černý Vůl (okres Praha-západ)..........................................................461

203

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 204

(K-černá plát)

Z odborného tisku Červená (okres Klatovy) ......................................................................63 Červený Dvůr (okres Český Krumlov) ................................................642 Česká Lípa........................................................................................766 Česká Skalice (okres Náchod) ...........................................................598 Česká Třebová (okres Ústí nad Orlicí) ...............86, 87, 88, 89, 167, 188, 418, 511, 557, 607, 613, 723, 726, 882, 938, 962,1004,1046, 1069, 1070 České Švýcarsko .............................................................10, 11, 53, 265 Českodubsko......................................................................................43 Český Dub (okres Liberec) ................................................................826 Český Krumlov ............................16, 420, 465, 640, 641, 738, 776, 964 Češov (okres Jičín) ..........................................................................1021 Čkyně (okres Prachatice)...................................................................139 Deblín (okres Brno-venkov).............................................................1120 Děčín................................................................................................840 Deštné v Orlických horách (okres Rychnov nad Kněžnou).................449 Divišov (okres Benešov).............................................................475, 754 Dobrá Voda u Českých Budějovic (okres České Budějovice)...............609 Dobré (okres Rychnov nad Kněžnou) ................................................686 Dobrovice (okres Mladá Boleslav) ......................................................549 Dobruška (okres Rychnov nad Kněžnou)...........................................817 Dobřichovice (okres Praha-západ) ...................................................1142 Dobříš (okres Příbram) ..............................................................561, 592 Dobřív (okres Rokycany) ...................................................................183 Doksy (okres Česká Lípa) ..........................................................315, 549 Dolní Kounice (okres Brno-venkov) ...................................................869 Dolní Libchava (okres Česká Lípa) ....................................................649 Dolní Libchavy (okres Ústí nad Orlicí) ...............................................723 Dolní Lukavice (okres Plzeň-jih) ......................................................1014 Dolní Polžice (okres Tachov)..............................................................147 Dolni Věstonice (okres Břeclav) .........................................................236 Domažlice .........................................................................................149 Domažlicko ...............................................................................197, 825 Doubrava (okres Jičín) ....................................................................1021 Drahelice (okres Nymburk) ...............................................................670 Drásov (okres Brno-venkov) ............................................................1082 Drnholec (okres Břeclav)...................................................................236 Dřenice (okres Cheb).........................................................................546 Dub (okres Prachatice)..............................................................644, 772 Dubovka (okres Benešov)..................................................................475 Dvůr Králové nad Labem (okres Trutnov) ....................................71, 956 Dyje (okres Znojmo) ..........................................................................466 Elbančice (okres Tábor)...................................................................1018 Fabianův vrch (okres Jindřichův Hradec)..........................................570 Františkovy Lázně (okres Cheb) ................................................106, 933 Frenštát pod Radhoštěm (okres Nový Jičín).......................249, 349, 648 Frýdecko-Místecko............................................................................529 Frýdek-Místek ..................................................................................530 Frýdlant nad Ostravicí (okres Frýdek-Místek)....................................622 Fulnek (okres Nový Jičín) ..................................................245, 625, 842 Hartvíkov (okres Tábor)...................................................................1019 Havlíčkův Brod................................................347, 478, 689, 957, 1119 Havlovice (okres Trutnov)..................................................................597 Havraníky (okres Znojmo) .................................................................960 Hejnice (okres Liberec) ......................................................................789 Heraltice (okres Třebíč) .......................................................................26 Heřmanův Městec (okres Chrudim).........................................987, 1085 Hlavačov, hrad na katastru obce Lužná (okres Rakovník) .................371 Hlavačov, hrad na katastru obce Choceň a Běstovice (okres Ústí nad Orlicí) ...........................................................319, 71 Hlávkov (okres Jihlava) .....................................................................565 Hluboká nad Vltavou (okres České Budějovice) .................................398 Hněvnice (okres Plzeň-sever) .............................................................331 Holešov (okres Kroměříž) ..........................257, 259, 299, 381, 563, 741, 855, 856, 1102, 1141 Holoubek, hrad na katastru obce Plešice (okres Třebíč) ....................601 Homole (okres Rychnov nad Kněžnou) ..............................................514 Horažďovice (okres Klatovy) ..............................................................398 Horní Benešov (okres Bruntál) ..........................................................560 Horní Libchava (okres Česká Lípa)....................................................407 Horní Planá (okres Český Krumlov)...................................................496 Horní Polžice (okres Tachov) .............................................................147 Horní Radslavice (okres Žďár nad Sázavou).......................................108 Horní Slavkov (okres Sokolov) ...................................................434, 470 Horní Věstonice (okres Břeclav).........................................................236 Horšov (okres Domažlice) ..........................................367, 393, 532, 669 Horšovskotýnsko ..............................................................................825

204

Hořice (okres Jičín) ...........................................................................526 Hořovicko .................................................................................161, 177 Hospříz (okres Jindřichův Hradec) ....................................................569 Hostýn (okres Kroměříž)....................................................................581 Hovorčovice (okres Praha-východ) .......................................................28 Hradec (okres Kolín) .........................................................................210 Hradec Králové...........39, 169, 279, 280, 281, 282, 596, 664, 907, 1055 Hradec nad Moravicí (okres Opava)...................................................603 Hradečno (okres Kladno)...................................................................211 Hrádek (okres Klatovy)......................................................................141 Hradisko, hradiště na katastru obce Kramolín (okres Třebíč) ............664 Hradové Střimelice (okres Kolín) .......................................................210 Hranice (okres Přerov) ..........................................................................6 Hráz (okres Klatovy)..........................................................................198 Hrazany (okres Písek) .......................................................................158 Hrnčíře, zaniklý dvůr na katastru obce Jenišův Újezd (okres Most)...705 Hrotovice (okres Třebíč) ....................................................................180 Hrubšice (okres Brno) .......................................................................314 Hukvaldy (okres Frýdek- Místek).......................................................841 Hulín (okres Kroměříž) ......................................................................366 Humniště (okres Kladno) ..................................................................211 Humpolec (okres Pelhřimov)......................................................125, 936 Huntířov (okres Děčín) ......................................................................859 Hus (okres Prachatice) ......................................................................771 Hus, hrad na katastru obce Křišťanovice (okres Prachatice)..............645 Husinec (okres Prachatice)................................................................772 Hustopeče (okres Břeclav).................................................................742 Hvožďany (okres Příbram) ...............................................................1012 Hynšta, hrad na katastru obce Boseň (okres Mladá Boleslav)............505 Charvátská Nová Ves (okres Břeclav) ................................................417 Cheb...........................................................................................33, 952 Chebsko ...........................................................................................820 Chlum u Třeboně (okres Jindřichův Hradec).....................................571 Chodovská Huť (okres Cheb) ..............................................................21 Chomutov .................................................................................131, 248 Chomutovsko .....................................................................................14 Chorušice (okres Mělník) ....................................................................49 Chotěboř (okres Havlíčkův Brod) ...............356, 357, 358, 688, 781, 782 Chotěšov (okres Plzeň-jih) .................................................................564 Chotyně (okres Liberec).....................................................................636 Choustníkovo Hradiště (okres Trutnov) .............................520, 909, 956 Chrást (okres Plzeň-sever)...................................................................15 Chroboly (okres Prachatice) ..............................................................685 Chroustovice (okres Chrudim) ..........................................................178 Chrudim ...................................................................280, 401, 664, 728 Chudenice (okres Klatovy).................................................................549 Chudobín (okres Žďár nad Sázavou) .................................................133 Chudobín, zaniklá obec (okres Žďár nad Sázavou) ............................231 Chvalšiny (okres Český Krumlov)......................................................763 Chyše (okres Karlovy Vary)..............................................................1013 Jablonec nad Nisou ............................................................................80 Jakubčovice (okres Opava)................................................................173 Jamný (okres Písek)..........................................................................395 Jankov (okres Benešov).....................................................................132 Jánský Vrch ( Jeseník)......................................................................327 Jarohněvice (zaniklá obec) (okres Hodonín).......................................752 Jaroměř (okres Náchod) ..........................................................126, 1006 Jaroměřice nad Rokytnou (okres Třebíč) .................................216, 1125 Jasenná (okres Náchod)..................................................................1005 Javornice (okres Rychnov nad Kněžnou)...........................................449 Jehnice (okres Brno-venkov).............................................................334 Jelení Vrchy (okres Prachatice) .........................................................135 Jenišův Újezd (okres Teplice) ....................................................576, 672 Jenštejn (okres Praha-východ) ..........................................................731 Jersín (okres Jihlava)........................................................................108 Jezdec, hrad na katastru obce Ruprechtice (okres Liberec) ...............788 Jičín ...............................................................................199, 903, 1010 Jihlava.................................68, 217, 429, 438, 450, 492, 497, 521, 750 Jindřichův Hradec.........................................73, 26, 262, 311, 566, 985 Jinín (okres Strakonice) ....................................................................398 Jinošov (okres Třebíč) .......................................................................134 Jirkov (okres Chomutov) ..................................................................666 Jiřetín pod Jedlovou (okres Děčín) ....................................................977 jižní Čechy ..........................................................................32, 144, 663 jižní Morava ......................................................................................409 Josefov, Jaroměř (okres Náchod).......................................................895 Kaceřov (okres Plzeň-sever) ...............................................................749 Kadaňsko ...........................................................................................14

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 205

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 Kal (okres Jičín) ..............................................................................1021 Kamenický Šenov (okres Česká Lípa) ................................................403 Kamenka, Odry (okres Nový Jičín)...........................758, 993, 994, 1094 Kamenný Újezd (okres České Budějovice)..........................................610 Kamýk (okres Tachov).......................................................................147 Kaplice (okres Český Krumlov)..........................................................605 Karlov (okres Písek).........................................................................1065 Karlovarsko ..................................................................................12, 57 Karlovice ve Slezsku (okres Bruntál) .................................................604 Karlovy Vary..............................................................57, 310, 351, 1027 Karlštejn (okres Beroun) ...................250, 252, 271, 412, 416, 455, 458, 500, 506, 643, 696, 740, 774, 845, 871, 939, 1007, 1081 Kasejovice (okres Plzeň-jih) ...............................................................398 Kašperk, hrad na katastru obce Kašperské Hory (okres Klatovy) ......................................................................64, 645 Kašperské Hory (okres Klatovy)...................................................62, 398 Katovice (okres Strakonice) ...............................................................398 Kerhartice (okres Děčín)....................................................................859 Kladensko.........................................................................................650 Kladno ........................................................................................31, 181 Klášter (okres Plzeň-jih) ....................................................................116 Klášterec nad Orlicí (okres Ústí nad Orlicí)........................................130 Klatovsko..........................................................................................197 Klatovy..............................................................................498, 539, 986 Klejnštejn, zřícenina hradu nad obcí Kotvina (okres Chomutov) ........430 Klenová (okres Klatovy) ...........................................................931, 1016 Klentnice (okres Břeclav)...................................................................236 Klobouky u Brna (okres Břeclav).......................................................591 Kohoutov (okres Tachov)...................................................................147 Kolín.................................................................................................922 Kolínsko ...........................................................................................791 Koloděje nad Lužnicí (okres České Budějovice)..................................836 Kolověž (okres Domažlice) .................................................................332 Komárka, hrad na katastru obce Luže (okres Chrudim) ....................318 Komařice (okres České Budějovice) ...................................................762 Konecchlumí (okres Jičín)...............................................................1021 Konstantinovy Lázně (okres Tachov) .................................................148 Koryčany (okres Kroměříž) ................................................................725 Kostelec nad Černými lesy (okres Kolín)............................................283 Kostelní Střimelice (okres Kolín)........................................................210 Kouřim (okres Kolín) .................................................................392, 664 Kozlov (okres Jihlava) .......................................................................182 Kozlov, Česká Třebová (okres Ústí nad Orlicí) .................................1069 Kozomín (okres Litoměřice) ...............................................................968 Kožlany (okres Plzeň-sever) ...................................................1071, 1072 Krajt, zaniklá tvrz u Štokova (okres Tachov)......................................823 Krakov (Polsko) ...............................................................................1087 Králíky (okres Ústí nad Orlicí) ...................................................518, 881 Královec (okres Trutnov) ...................................................................312 Královéhradecko ...............................................................................646 Kralovice (okres Plzeň-sever) .............................................................854 Kralupy nad Vltavou (okres Mělník) ..................................179, 732, 941 Krásné (okres Cheb)............................................................................21 Krásno (okres Sokolov)......................................................................470 Krásný Dvůr (okres Louny) ...............................................................102 Kraví hora (okres Znojmo).................................................................617 Krkonoše ..........................................................................................103 Krnov (okres Bruntál) .................................................................17, 793 Kroměříž....................................................81, 515, 624, 709, 765, 1062 Krty (okres Strakonice) .....................................................................315 Krušné hory......................................................................................101 Křídlo, zřícenina hradu na katastru obce Brusná (okres Kroměříž) .....................................................1076, 1077, 1078 Křinec (okres Nymburk) ....................................................................121 Křivce (okres Tachov) ........................................................................147 Křivoklát (okres Rakovník) ........................................................373, 437 Kumburk, hrad na katastru obce Syřenov (okres Semily)................1022 Kunčice pod Ondřejníkem (okres Frýdek- Místek) .............................349 Kunratice (okres Děčín) ....................................................................934 Kunštátsko .......................................................................................695 Kunžvart, hrad na katastru obce Strážný (okres Prachatice) .............645 Kutná Hora ...............................................................682, 746, 811, 828 Kutnohorsko.....................................................................................559 Kvasice (okres Kroměříž) ...................................................................562 Lamberk, hrad na katastru obce Náměšť (okres Třebíč) ....................601 Lanškroun (okres Ústí nad Orlicí) .....................................659, 883, 731 Lány (okres Rakovník).................................................................27, 204 Lauf a. d. Pegnitz (Německo) .............................................................740

Lažiště (okres Prachatice)..................................................................772 Ledce (okres Rychnov nad Kněžnou) .................................................694 Ledeč nad Sázavou (okres Havlíčkův Brod) .....................................1109 Ledenice (okres České Budějovice) ............................................338, 605 Lednice (okres Břeclav)....................................................236, 913, 1062 Lednicko-valtický areál..............................46, 587, 588, 589, 590, 1125 Lelekovice (okres Brno-venkov) ................440, 611, 619, 675, 958, 1024 Lemberk, zámek na katastru obce Lvová (okres Česká Lípa) .............405 Leopoldov (Slovensko) .....................................................................1073 Lesná, zaniklá osada obce Nový Kostel (okres Cheb) .......................1017 Letohrad (okres Ústí nad Orlicí) ........................................................881 Letovice (okres Blansko)....................................................................553 Leuchtenštejn, hrad na katastru obce Zlaté Hory (okres Jeseník)......601 Levý Hradec, hradiště na katastru obce Roztoky (okres Praha-západ) .....................................................................996 Lhotka (okres Beroun) ......................................................................171 Lhotka u Přerova (okres Přerov) ........................................................535 Lhotka, Česká Třebová (okres Ústí nad Orlicí).................................1069 Liberec............................................................................................1008 Libice nad Cidlinou (okres Nymburk) ................................................814 Libice nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod)...................................780 Libodřice (okres Kolín) ......................................................................981 Libomyšl (okres Beroun) ...................................................................171 Libovice (okres Kladno) .......................................................................99 Libušín (okres Kladno) ......................................................................664 Liebenstein, hrad na katastru obce Libá (okres Cheb) .......................548 Lichnice, hrad na katastru obce Podhradí (okres Chrudim)...............402 Lišov (okres České Budějovice)..........................................................413 Litice nad Orlicí (okres Ústí nad Orlicí)..............................................130 Litomyšl (okres Svitavy) ...................170, 739, 886, 899, 978, 984, 1144 Litovel (okres Olomouc).............................................................383, 961 Lochovice (okres Beroun) ..........................................................171, 272 Lomnice nad Popelkou (okres Semily) ...............................................819 Lomnice u Tišnova (okres Blansko)...................................................932 Loučeň (okres Nymburk)...................................................................111 Loučná nad Desnou (okres Šumperk) ...............................................770 Loukov (okres Havlíčkův Brod)..........................................................513 Louny ...............................................................................484, 831, 983 Louzek (okres Český Krumlov) ..........................................................369 Lovčice, osada na katastru obce Vysoká u Kosovy Hory (okres Příbram) ............................................................................897 Lovosice (okres Litoměřice)................................................................122 Lubná (okres Rakovník) ......................................................79, 110, 208 Lubník (okres Ústí nad Orlicí) ...........................................................906 Lučice (okres Havlíčkův Brod)...........................................................268 Luhačovice (okres Zlín) ...........................................................794, 1140 Luhov (okres Plzeň-sever)..................................................................155 Lukov (okres Zlín) .....................................................................578, 709 Lukov (okres Znojmo) .......................................................................616 Luže (okres Chrudim) .......................................................................737 Malý Ratmírov (okres Jindřichův Hradec) .........................................567 Markoušovice (okres Trutnov) ...........................................................527 Markovice, Žleby (okres Kutná Hora) ................................................773 Markvartice (okres Děčín) .................................................................859 Maškovec (okres České Budějovice....................................................610 Mcely (okres Nymburk) .......................................................................41 Medlešice (okres Chrudim)................................................................923 Měchnov (okres Benešov) ..................................................................754 Melechov, vrch u Ledče nad Sázavou (okres Havlíčkův Brod) ............573 Mělnicko.........................................................................................1049 Mělník, Pšovka ..............................................................................1038 Měník (okres Hradec Králové) ...........................................................896 Merklín (okres Plzeň-jih) ...........................................................748, 853 Měřín (okres Žďár nad Sázavou)........................................................108 Město Touškov (okres Plzeň-sever) ....................................................332 Meziříčko (okres Jihlava)...................................................................108 Mikulášovice (okres Děčín)..................................................................52 Mikulčice (okres Hodonín).......................................................805, 1008 Mikulov (okres Břeclav) ....124, 236, 303, 482, 483, 556, 600, 839, 1106 Milešov (okres Litoměřice) .................................................................406 Milotice (okres Hodonín) ...................................................................948 Mirošov (okres Žďár nad Sázavou).....................................................213 Mirotice (okres Písek)........................................................................398 Mirovice (okres Písek) .......................................................................398 Místo (okres Chomutov) ....................................................................317 Mladá Boleslav .................................................................................792 Mladá Vožice (okres Tábor)................................................................201 Mladějov na Moravě (okres Svitavy).................................................1035

205

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 206

(K-černá plát)

Z odborného tisku Mnetěš (okres Litoměřice) .................................................................196 Modletín (okres Hradec Králové)........................................................954 Mohelnice (okres Šumperk)...............................................................711 Mokrá Hora (okres Brno-venkov) ......................................................335 Morava .............................................................................................518 Moravecké Pavlovice (okres Žďár nad Sázavou) .................................212 Moravská Třebová (okres Svitavy) .............................................160, 777 Most .................................................................................................308 Mostkovice (okres Prostějov) ...........................................................1058 Mšeno (okres Mělník) ........................................................................136 Mušov (okres Břeclav) .......................................................................236 Načeradec (okres Benešov)................................................................151 Nadslav (okres Jičín).......................................................................1021 Náchod .....................................................................334, 346, 481, 525 Náchodsko................................................................................668, 674 Nakvasovice (okres Benešov).............................................................516 Nalžovské Hory (okres Klatovy)..................................................398, 911 Náměšť nad Oslavou (okres Třebíč).....................................................54 Náměšťsko..........................................................................................54 Napajedla (okres Zlín) .......................................................................562 Nechvalín (okres Hodonín) ..............................................................1023 Nelahozeves (okres Mělník) ...............................................................194 Neprochovy (okres Klatovy) ...............................................................911 Netolice (okres Prachatice).................................................398, 763, 940 Neumětely (okres Beroun) .........................................................171, 896 Nístějka, hrad na katastru obce Vysoké nad Jizerou (okres Semily) ..827 Nižbor (okres Beroun) .......................................................................374 Nová Ves u Chotěboře (okres Havlíčkův Brod) ...................................783 Nové Hrady (okres České Budějovice)................................................874 Nové Město pražské ....................67, 344, 531, 612, 801, 858, 872, 884, 885, 966, 1107, 1108, 1113, 1130 Nové Strašecí (okres Rakovník) .................................................235, 337 Nové Veselí (okres Žďár nad Sázavou) ...............................................333 Novohradsko...............................................................................96, 224 Nový Bydžov (okres Hradec Králové)..................................................653 Nový hrad u Adamova na katastru obce Olomučany (okres Blansko) ............................................................................974 Nový Hrad u Hanušovic (okres Šumperk)..........................................421 Nový Hrádek, hrad na katastru obce Lukov (okres Znojmo)...............601 Nový Studenec a Horní Studenec (okres Havlíčkův Brod) ..........628, 629 Nymbursko.......................................................................................721 Okounov (okres Chomutov)...............................................................432 Olbramovice (okres Benešov) ............................................................209 Oldřišov (okres Opava)......................................................................137 Olešná (okres Havlíčkův Brod) ..........................................................317 Olomouc ...................3, 36, 76, 205, 385, 411, 424, 425, 454, 489, 554, 684, 712, 730, 767, 868, 912, 915, 1090, 1105 Olomouc, Hejčín ...............................................................................681 Olomoucko .......................................................................................662 Olomučany (okres Blansko) ......................................................975, 976 Ondřejovice (okres Jeseník) ..............................................................602 Opava ................................119, 195, 225, 233, 423, 427, 428, 818, 989 Orlík nad Vltavou (okres Písek) ...........................................................24 Orlík, hrad na katastru obce Humpolec (okres Pelhřimov).................574 Ořechov (okres Brno-venkov) ............................................................143 Osek (okres Strakonice) ............................................................568, 762 Osek (okres Teplice) ..................................................................229, 666 Oslavany (okres Brno-venkov)...........................................................747 Ostrava ...............................................30, 77, 142, 206, 935, 937, 1133 Ostrava-Hrabová ..............................................................................972 Ostravice (okres Frýdek-Místek)........................................................243 Ostrov (okres Karlovy Vary) .............................................................1111 Ostrov (okres Kladno) .......................................................................211 Ostrov (okres Ústí nad Orlicí)............................................................723 Ostrov, zaniklý klášter na katastru obce Davle (okres Praha-západ) ............................................................306, 391 Ostrovánky (okres Hodonín)................................................................85 Ostředek (okres Benešov)..................................................................475 Ouběnice (okres Příbram) .................................................................561 Pačín (okres Tachov) .........................................................................147 Pardubice ...............................................................................904, 1026 Pardubicko .........................................................................2, 157, 1057 Paršovice (okres Přerov) ..............................................................38, 971 Pařezská Lhota (okres Jičín) ...........................................................1021 Pasov, Německo ................................................................................663 Pavlov (okres Břeclav) ...............................................................236, 704 Pěčín (okres Rychnov nad Kněžnou) .................................................449 Pečky (okres Kolín)..........................................................................1067

206

Pelhřimov ..........................................................330, 485, 697, 926, 927 Perná (okres Břeclav) ........................................................................236 Pernštejn, hrad na katastru obce Nedvědice (okres Žďár nad Sázavou).............................................................676 Pernštejnsko.....................................................................................695 Pertoltice (okres Kutná Hora) ............................................................558 Petrovice (okres Ústí nad Orlicí) ........................................................727 Pilníkov (okres Trutnov) ....................................................................480 Písek..........................................50, 396, 397, 398, 812, 813, 892, 1064 Plzeň......................................107, 223, 355, 550, 582, 759, 1089, 1138 Plzeňsko ...............................................................................40, 91, 197 Podhůří (okres Plzeň-jih) ...........................................................851, 852 Podluží .............................................................................................542 Podskala, Podlažice (okres Chrudim).................................................736 Podyjí ...............................................................................................329 Polánky nad Dědinou (okres Hradec Králové)....................................694 Police (okres Třebíč) ..........................................................................936 Polička ( okres Svitavy) .......................................................................74 Polipsy (okres Kutná Hora)........................................................273, 516 Polná (okres Jihlava).........................................................................145 Pomalší...............................................................................................96 Poráň, hradiště na katastru obce Vesec u Sobotky (okres Jičín) ......1021 Poštorná (okres Břeclav) ...........................................................236, 417 Potštát (okres Přerov)........................................................................632 Povltaví...............................................................................................98 Pozořice (okres Brno-venkov) ............................................................476 Požďatín (okres Třebíč)......................................................................193 Praha ................1, 5, 7, 23, 61, 100, 164, 184, 207, 238, 244, 247, 254, 255, 260, 269, 276, 277, 278, 295, 296, 305, 313, 316, 323, 342, 343, 350, 365, 368, 375, 382, 384, 388, 464, 490, 494, 495, 499, 523, 562, 585, 599, 631, 679, 687, 716, 760, 764, 795, 801, 806, 829, 834, 861, 862, 866, 916, 920, 921, 924, 925, 982, 995, 1008, 1036, 1050, 1051, 1100, 1110, 1112, 1118, 1121, 1123, 1127, 1128, 1129, 1132, 1134, 1135, 1139 Praha, Dolní Chabry ...........................................................................94 Praha, Hradčany.......................................................................287, 880 Praha, Kbely .......................................................................................29 Praha, Malá Strana...........................274, 275, 341, 436, 444, 446, 447, 448, 612, 757, 802, 1126 Praha, Petrovice................................................................................159 Praha, Pražský hrad...........165, 399, 459, 502, 503, 504, 517, 633, 902 Praha, Staré Město pražské ..........44, 66, 186, 359, 360, 361, 363, 364, 445,467, 468, 469, 647, 673, 774, 801, 838, 864, 865, 873, 875, 930, 950, 967, 1009, 1060, 1083, 1122 Praha, Vyšehrad ...............................................................734, 735, 860 Praha, Zbraslav ..................................................................................65 Prachatice.................................................................................398, 634 Prachatice, Libotyně .........................................................................772 Prácheň, hrad na katastru obce Horažďovice (okres Klatovy).............664 Prácheňsko, severní........................................................................1063 Prachov (okres Jičín).......................................................................1021 Prachovské skály, hradiště v osadě Horní Lochov na katastru obce Zámostí (okres Jičín)..................................................................1021 Prčice (okres Benešov) ......................................................................386 Průhonice (okres Praha-západ) .......................................................1114 Předhradí (okres Olomouc)................................................................970 Přelouč (okres Pardubice) .................................................................473 Přerov ...............................................................................577, 660, 822 Přeštice (okres Plzeň-jih) .....................................................................83 Přešticko ............................................................................................83 Příbram...................................................................84, 785, 1047, 1048 Přibyslav (okres Havlíčkův Brod) .......................690, 691, 692, 693, 843 Přílepy (okres Kroměříž) ....................................................................258 Pustějov (okres Nový Jičín)................................................................522 Putim (okres Písek) .............................................................................50 Rabí (okres Klatovy) ..........................................................................398 Rabštejn, hrad na katastru obce Bedřichov (okres Šumperk) ............601 Radomilice (okres České Budějovice).................................................606 Rájec nad Svitavou (okres Blansko).................................................1044 Rajhrad (okres Brno-venkov) ..............................................................95 Rakovice (okres Písek).......................................................................118 Rakovnicko.........................................................................................97 Rakovník ..................................................................................285, 286 Ralsko (okres Česká Lípa) .................................................................901 Raná (okres Chrudim).......................................................................187 Rataje (okres Tábor)............................................................................93 Rataje nad Sázavou (okres Kutná Hora) ............................................453 Ratměřice (okres Benešov) ................................................................325

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 207

(K-černá plát)

PrÛzkumY památek XIV - 2/2007 Rejštejn (okres Klatovy).....................................................................398 Robčice (okres Plzeň-sever) ...............................................................849 Rokycansko ..............................................................................197, 203 Rokycany ................................................................................544, 1003 Rokytnice nad Orlicí (okres Rychnov nad Kněžnou) ..........................768 Ronov, hrad na katastru obce Bílovice nad Svitavou (okres Brno-venkov) .................................................................................973 Ropice (okres Frýdek-Místek) ......................................1068, 1091, 1092 Rotštejn (okres Semily) .....................................................................463 Roudnice nad Labem (okres Litoměřice) ....................................321, 322 Roupov (okres Plzeň-jih)............................................................394, 848 Rovný, zaniklá ves u Chotětína (okres Rokycany) ............................1043 Roztocko...........................................................................................579 Roztoky (okres Praha-západ) ...........................................419, 815, 1066 Rožmberk nad Vltavou (okres Český Krumlov) ..................................608 Rožmitál pod Třemšínem (okres Příbram)..........................................398 Rubín, hradiště na katastru obce Dolánky (okres Louny) ..........307, 816 Rudoltice (okres Ústí nad Orlicí)........................................................723 Rybník, Česká Třebová (okres Ústí nad Orlicí) ................................1069 Řečkovice (okres Brno-město) ...........................................................335 Řešín (okres Tachov) .........................................................................147 Říčany (okres Praha-východ)...........................................................1117 Římov (okres České Budějovice) ........................................................605 Řisuty (okres Kladno)........................................................................211 Sadská (okres Nymburk)...................................................................316 Salzburg (Rakousko) .........................................................................658 Sázava (okres Benešov)............................270, 390, 844, 918, 919, 1080 Seč (okres Plzeň-jih)..........................................................................543 Sedlčansko .......................................................................................146 Sedlčany (okres Příbram) ......................................................................4 Sedliště (okres Frýdek-Místek) ..........................................................797 Sedliště (okres Jičín) .........................................................................951 Seeberk (okres Cheb) ........................................................................761 Semonice, Jaroměř (okres Náchod) ...................................................486 Sepekov (okres Písek)..........................................................................20 severní Čechy ...........................................................................166, 192 Sezimovo Ústí (okres Tábor) ................................................................70 Sirotčí hrádek, hrad na katastru obce Klentnice (okres Břeclav)........601 Skála, hrad na katastru obce Nový Jimramov (okres Žďár nad Sázavou) ........................................................................263, 264, 380 Skalní hrad, hrad na katastru obce Raspenava (okres Liberec) .........788 Skály, hrad na katastru obce Jimramov (okres Žďár nad Sázavou) ...601 Skuhrov (okres Havlíčkův Brod)........................................................266 Skuhrov (okres Ústí nad Orlicí) .......................................................1069 Skuteč (okres Chrudim) ....................................................................127 Slánsko ............................................................................................650 Slaný (okres Kladno)..........................................317, 336, 490, 651, 928 Slatiňany (okres Chrudim) ..............................................................1074 Slavičín (okres Zlín) ............................................................................25 Slavkov (okres Opava).......................................................................971 Slavkov u Brna (okres Vyškov) ..................................................487, 943 Slovácko ...........................................................................................176 Slovinsko..........................................................................................623 Smečno (okres Kladno) .....................................................................452 Soběslav (okres Tábor) ......................................................................549 Sokolov .............................................................................152, 431, 471 Sokolovsko .......................................................................................820 Spytihněv (okres Zlín) .......................................................................577 Srbice (okres Domažlice) ...................................................................533 Stará Bělá (okres Ostrava) ................................................................799 Stará Boleslav (okres Praha-východ)..........................288, 290, 291, 664 Stará Ves nad Ondřejnicí (okres Frýdek-Místek)..................................75 Stará Voda (okres Bruntál)................................................................630 Staré Hory (okres Jihlava).................................................................451 Staré Hrady (okres Jičín) ..................................................................778 Starý Plzenec (okres Plzeň-jih)...................................................332, 744 Stekník (okres Louny) .......................................................................637 Stěžov (okres Příbram) ......................................................................561 Stod (okres Plzeň-jih) ........................................................................549 Stonařov (okres Jihlava)....................................................................786 Stožec (okres Prachatice) ..................................................................645 Strakonice ......................................................................398, 714, 1041 Strážkovice (okres České Budějovice) ................................................605 Strážnice (okres Hodonín) .................................................................189 Strážovice (okres Klatovy) .................................................................911 střední Čechy ...................................................................................456 Stříbrná Skalice (okres Kolín)....................................................210, 963 Stříbro (okres Tachov).......................................................................123

Stříbrsko ..........................................................................................123 Sudety ..............................................................................................174 Sušice (okres Klatovy) .......................................................................398 Sv. Hostýn (okres Kroměříž) ..............................................................563 Světlá nad Sázavou (okres Havlíčkův Brod) ..............239, 240, 241, 635, 1028, 1029, 1030, 1031, 1032, 1033, 1034 Svinná (okres Ústí nad Orlicí) .........................................................1069 Svitavsko ........................................................................................1054 Svojanovsko......................................................................................112 Šardice (okres Hodonín)....................................................................751 Široká Niva (okres Bruntál)...............................................................743 Šonov (okres Náchod) .......................................................................894 Šostýn, hrad na katastru obce Kopřivnice (okres Frýdek-Místek)...................................................990, 991, 992 Štěchovice (okres Praha-západ).........................................................549 Štěkeň (okres Strakonice) .................................................................398 Štiřín (okres Praha-východ).............................................................1001 Štrálek, hrad na katastru obce Rýmařov (okres Bruntál) ..................601 Šumava ............................................................................................138 Tábor........................................................................................537, 618 Tachlovice (okres Praha-západ)...........................................................82 Tachov..............................................................................................370 Tachovská Huť (okres Cheb) ...............................................................21 Tachovsko ........................................................................................197 Telč (okres Jihlava) ...........................................................................638 Teplá (okres Karlovy Vary).................................................................457 Teplice ..............................................................................................117 Těšice (okres Hodonín)......................................................................701 Tetín (okres Beroun) .........................................................................678 Tihava (okres Beroun).....................................................................1011 Tišnov (okres Brno-venkov).............................................................1098 Toužim (okres Karlovy Vary)..............................................................889 Trhové Sviny (okres České Budějovice)..............................................512 Trhovosvinensko.................................................................................96 Trojkřížová hora u Plané (okres Tachov)............................................823 Trutnov.................................................................................1095, 1101 Trutnovsko .......................................................................................519 Třanovice (okres Frýdek- Místek) ......................................................796 Třbýcina (okres Klatovy) ...................................................................198 Třebel (okres Tachov)........................................................................113 Třeboň (okres Jindřichův Hardec) .....................................798, 491, 595 Třešť (okres Jihlava) .........................................................................720 Tři Sekery (okres Cheb).......................................................................21 Turnov (okres Semily) .......................................................................439 Tursko (okres Praha-západ) ..............................................................969 Tušovice (okres Příbram)...................................................................593 Týnec (okres Břeclav) ........................................................................756 Týnec nad Sázavou (okres Benešov) ..........................................18, 1040 Týniště nad Orlicí (okres Rychnov nad Kněžnou) ................................55 Uherčice (okres Břeclav)............................................................536, 717 Uherské Hradiště ..............................................................408, 584, 709 Uherskobrodsko ...............................................................................810 Uherskohradišťsko ...........................................................................810 Uherský Brod (okres Uherské Hradiště) ....................................541, 708 Uhřínov (okres Žďár nad Sázavou) ....................................................108 Újezdec, hrad na katastru obce Újezd (okres Písek)...........................372 Unhošť (okres Kladno) ......................................................................452 Úpice (okres Trutnov) .......................................................................722 Úsobí (okres Havlíčkův Brod) ..........................................................1143 Ústeckoorlicko ................................................................................1054 Ústí nad Labem ................................................................................128 Útěchovice (okres Česká Lípa).........................................................1020 Úvaly (okres Praha-východ)...............................................................549 Valašské Meziříčí (okres Vsetín) ........................................................707 Valašskomeziříčsko...................................................................620, 621 Valečov, hrad na katastru obce Boseň (okres Mladá Boleslav) ...........505 Valské Doly (okres Rychnov nad Kněžnou)........................................302 Valtice (okres Břeclav) .......................................236, 587, 588, 589, 590 Varnsdorf (okres Děčín) ....................................................................671 Velehrad (okres Uherské Hradiště) ....................................153, 410, 870 Velhartice (okres Klatovy) ..................................................398, 538, 540 Velim (okres Kolín) ............................................................................680 Veliš, hrad na katastru obce Podhradí (okres Jičín) ...............1021, 1022 Velká Bíteš (okres Žďár nad Sázavou)..................................................59 Velké Meziříčí (okres Žďár nad Sázavou)............................................108 Velké Němčice (okres Břeclav) ...........................................................591 Velké Přítočno (okres Kladno)..............................................................37 Velký Blaník, hora na katastru obce Louňovice pod Blaníkem

207

20 - anotace

11.2.2008 11:08

stránka 208

(K-černá plát)

Z odborného tisku (okres Benešov)............................................................................897 Veltrusy (okres Mělník) .....................................................................942 Veřejová skála, skalní útvar na katastru obce Louňovice pod Blaníkem (okres Benešov) .....................................................824 Veřice (okres Benešov) ......................................................................475 Veveří (okres Brno-město) ...............................................................1062 Vidnava (okres Jeseník) ..................................................................1059 Vikýřovice (okres Šumperk)...............................................................387 Vildštejn, hrad na katastru obce Skalná (okres Cheb) .......................547 Vilémov (okres Děčín)........................................................................514 Vilémov (okres Havlíčkův Brod).................................................626, 627 Vilémovice (okres Havlíčkův Brod) ....................................................267 Vimperk (okres Prachatice)................................................398, 645, 800 Vitějovice (okres Prachatice) ......................................................645, 772 Vlachovo Březí (okres Prachatice)..............................................414, 772 Vlašim (okres Benešov)..............................................185, 652, 755, 790 Vlčnov (okres Uherské Hradiště)........................................300, 301, 702 Vodňany (okres Strakonice)...............................................398, 698, 714 Volary (okres Prachatice) .....................................................92, 398, 772 Volyně (okres Strakonice)..................................................................398 Votelež, Kouřim (okres Kolín) ............................................................657 Vranov u Brna (okres Brno-venkov) ..........................................335, 932 Vrbice (okres Břeclav) .......................................................................703 Vrbička (okres Louny) .......................................................................946 Vrbno (okres Mělník).........................................................................847 Vrchlabí............................................................................................104 Vrchotovy Janovice (okres Benešov) ..................................................551 Vrchoviny (okres Náchod)................................................................1002 Vřesník (okres Jičín) .......................................................................1021 Vřesovice (okres Prostějov) ................................................................830 Všestudy (okres Mělník)....................................................................942 Výprachtice (okres Ústí nad Orlicí)....................................................905 Vysočina, kraj.............................................................................34, 114 Vysoké nad Jizerou (okres Semily) ....................................................479 Vysokomýtsko.......................................................................1053, 1054 Vyšehořovice (okres Praha-východ) .................................................1107 Vyšší Brod (okres Český Krumlov) ....................................................846 Weisenštejn, hrad na katastru obce Vrbno pod Pradědem (okres Bruntál).............................................................................601 Zalužany (okres Příbram) ..................................................................348 západní Čechy ..................................................................................456 Zbiroh (okres Rokycany) ...................................................................867 Zbiroh, hrad na katastru obce Besedice (okres Jablonec nad Nisou) ...................................................................................787 Zbynice (okres Klatovy) .....................................................................141 Zdemyslice (okres Plzeň-jih) ..............................................................661

208

Zdice (okres Beroun) .................................................................172, 220 Zelená Hora, hrad na katastru obce Nepomuk (okres Plzeň-jih) ..................................................................116, 545 Zhoř (okres Ústí nad Orlicí).............................................................1069 Zhořec (okres Tachov) .......................................................................147 Zítkov, hrad na katastru obce Choceň (okres Ústí nad Orlicí)............371 Zlaté Hory (okres Jeseník).................................................................246 Zlatohorsko ......................................................................................833 Zlín...........................................................................................120, 818 Zlínsko .............................................................................................614 Zlončice (okres Mělník) .....................................................................942 Zlonice (okres Kladno).......................................................................452 Znojmo .............................................................................................929 Zvěřinec, hrad na katastru obce Jesenice u Sedlčan (okres Příbram) ............................................................................656 Zvíkov, hrad na katastru obce Zvíkovské Podhradí (okres Písek) .......398 Žacléřsko..........................................................................................109 Žamberk (okres Ústí nad Orlicí) ........................................................130 Žarošice (okres Hodonín) ..................................................................767 Žatec (okres Louny).............................................................60, 664, 753 Žďár nad Sázavou ..............242, 333, 378, 507, 508, 509, 510, 524, 612 Železný, hrad na katastru obcí Železnice a Těšín (okres Jičín).........1022 Želivsko ............................................................................................284 Žerotín (okres Louny)......................................................................1104 Žihelsko............................................................................................309 Žíkov, zaniklý dvůr u Liblína (okres Rokycany) .................................850 Žireč (okres Trutnov) ........................................................................956 Žirovnice (okres Pelhřimov) .......................................................718, 719 Žižkovo Pole (okres Havlíčkův Brod)..................................................443 Žleby (okres Kutná Hora) ..................................................................731 Žlutice (okres Karlovy Vary).............................................................1093

Kolektiv autorÛ: Zdenûk Dragoun, Hana Duhajská, Daniel Kováfi, Markéta Krmenãíková, Blanka Kynãlová, Hana Luke‰ová, Hana Martinková, Jitka NeuÏilová, Barbora Rouãková, Jifií Slavík, Vlastimil Sochor, Vanda Svobodová Redakãní zpracování: Hana Martinková

OBALKA II/07 tisk

5.2.2008 16:38

Stránka 2

PRŮZKUMY PAMÁTEK

OBSAH

Nabídka titulů vydaných Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm středních Čech v Praze Uvedené tituly si můžete bezplatně objednat na adrese: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, Sabinova 5, pošt. schr. 45, 130 11 Praha 3, tel. 274 008 285, e-mail: [email protected].

DENKMALFORSCHUNG


HISTORICAL MONUMENTS’ RESEARCH & DOCUMENTATION


Ročník XIV., číslo 2 www.pruzkumypamatek.cz Časopis Průzkumy památek vydává Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze ve spolupráci se Sdružením profesionálních pracovníků památkové péče v nakladatelství Lepton studio. Časopis vychází za finanční podpory MK ČR. Vedoucí redaktor: PhDr. Vladislav Razím Výkonný redaktor: PhDr. Olga Klapetková Redakční rada: PhDr. Zdeněk Dragoun, PhDr. et Ing. Jiří Fajt, JUDr. et PhDr. Pavel Kroupa, Ing. Petr Macek, Ing. arch. Jiří Mrázek, PhDr. Vladislav Razím, Ing. arch. Dagmar Sedláková, Ing. Jan Sommer, Ing. arch. Jiří Škabrada, JUDr. Jiří Varhaník, Ing. Jan Žižka Adresa redakce: Sabinova 373/5 130 11 Praha 3 tel.: 274 008 283 e-mail: [email protected] Distribuce a předplatné: Mgr. Hana Martinková tel.: 274 008 285 e-mail: [email protected] Tisková příprava: Lepton studio, spol. s r. o. Tisk: Tiskárna Hugo © Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2007 Layout © Lepton studio Nad cihelnou 16,147 00 Praha 4 www.lepton.cz, e-mail: [email protected] Registrace povolena pod číslem MK ČR E 6836 Vychází 2× ročně Doporučená cena výtisku: 200 Kč ISSN: 1212-1487 Objednávky zasílejte na adresu redakce. Za původnost a věcnou správnost uveřejněných příspěvků odpovídají autoři. Vyšlo: 30. 12. 2007 Titulní strana: Stvolínky, pohled na jižní zástavbu návsi s kostelem Všech svatých v pozadí (historický snímek asi z 1. třetiny 20. století). 4. strana obálky: Nové Dvory, pohledy na jižní, západní a severní stěnu věže (zleva) s vyznačením nálezů (zaměření a kresba K. Kibic ml.).

Hlá‰ení o nálezu

Úvodník

Historické stavby jsou v˘znamnou souãástí kulturního dûdictví

Průzkum – zásadní etapa restaurace Untersuchung – die grundlegende Etappe der Restaurierung Miloš Suchomel .................................................................................... 1

Studie K výtvarnému dualismu barokní sochařské umělecké tvorby Zum bildenden Dualismus des barocken Bildhauerkunstschaffens Miloš Suchomel ..................................................................................... 3 Příspěvek k výzkumu středověkých světnic Ein Beitrag zur Erforschung der mittelalterlichen Stuben Michael Rykl ....................................................................................... 33 Pražská usedlost Hřebenka Prager Anwesen Hřebenka Jan Pešta ............................................................................................ 71

âeské republiky. Péãe o nû na potfiebné odborné úrovni je sloÏitûj‰í, neÏ si vût‰ina vefiejnosti pfiedstavuje. Nejvût‰í pozornost vÏdy vzbuzuje technick˘ stav památek, jejich novotou záfiící fasády, nebo naopak dlouhodobá zanedbanost a zchátralost. Kulturní a památková hodnota historick˘ch staveb v‰ak zahrnuje také nikdy nekonãící proces jejich poznávání. Odborná dokumentace a prÛzkum jsou základním pfiedpokladem a nezbytn˘m v˘chodiskem kvalifikované památkové péãe.

Povinností orgánÛ a organizací, které jsou zákonem povûfieny péãí o památky, je vyuÏívat v‰ech pfiíleÏitostí prohloubit nedestruktivním zpÛsobem dosavadní poznatky o kaÏdé z nich a tyto poznatky vyuÏívat pfii svém rozhodování. Informace získané o historick˘ch stavbách, jejich podobû, v˘voji, konstrukcích a umûleckém ztvárnûní, samozfiejmû nemají v˘znam pouze pro pfiímou praxi památkové péãe. Jsou nedílnou a neobyãejnû v˘znamnou souãástí kulturního dûdictví, stejnû jako poznatky a artefakty získané archeologick˘m v˘zkumem, jako movité památky v muzeích, obrazy v galeriích nebo staré písemnosti v archívech. Vypovídají o kontinuitû historického prostfiedí obcí a mûst, které má mnohdy daleko star‰í minulost, neÏ si dne‰ní obyvatelé uvûdomují. »»»

Instruktivní skládaãka pro odborné pracovníky NPÚ, ale také pro v‰echny zájemce o provádûní operativní dokumentace nemovit˘ch kulturních památek navazuje na podrobnûj‰í metodiku vydanou v roce 2005 (srov. dole). Obû publikace byly vydány v rámci institucionálního úkolu vûdy a v˘zkumu NPÚ ã. 21301. Informace na http://www.npu.cz/opd/, kde je moÏné získat i formuláfie Hlá‰ení o nálezu (*.doc) a podklady pro zpracování nálezov˘ch zpráv OPD, metodiku OPD z roku 2005 a zde prezentovanou skládaãku k Hlá‰ení o nálezu (*.pdf). Adresa pro odeslání vypracovan˘ch Hlá‰ení o nálezu e-mailem je [email protected]. Vodorovná fázová spára a otisk zaniklého architektonického ãlenûní, zfiejmé z odli‰n˘ch typÛ omítek

Malovan˘ renesanãní strop zakryt˘ sníÏen˘m klasicistním podhledem Otisk star‰í stfiechy v omítce komína

Star‰í architektonické ãlenûní odhalené v místû eroze omítky pod naru‰en˘m okapním svodem

Záklenek zazdûného obsluÏného otvoru barokního topeni‰tû

Materiálie

âást gotického ostûní volnû leÏící poblíÏ stavby

Nové poznatky ke stavebnímu vývoji kostela Všech svatých ve Stvolínkách Neue Erkenntnisse zur baulichen Entwicklung der Allerheiligenkirche in Stvolínky Helena Ammerich – Eliška Fechnerová – Zoi Spyranti ......................... 89 Zámecká věž a kostel sv. Martina v Nových Dvorech Specifický projev doby renesance na Kutnohorsku Der Schlossturm und die Kirche St. Martin in Nové Dvory. Ein spezifischer Ausdruck der Renaissance im Kuttenberger Lande Karel Kibic ml. ................................................................................... 114 Stopy neobvyklé ztužující konstrukce ve zdivu bašty hradu Helfenburka u Bavorova Spuren nach einer ungewöhnlichen Versteifungskonstruktion im Mauerwerk des Wehrturms der Burg Helfenburk in Südböhmen Jan Kypta .......................................................................................... 128 Křížové cesty při poutních místech ve východních Čechách Kreuzwege bei Wallfahrtsorten in Ostböhmen Eva Zápalková ................................................................................... 135

Star‰í omítka zachovaná na stûnû nad rubem klenby

Zazdûn˘ dvefiní otvor se souvrstvím omítek a nátûrÛ

Publikace vy‰la v rámci institucionálního úkolu vûdy a v˘zkumu NPÚ ã. 21301, Vûdeck˘ v˘zkum a aplikace metod operativního zpracovávání stavebnûhistorick˘ch a umûleckohistorick˘ch prÛzkumÛ provádûn˘ch pfii obnovû kulturních památek a nemovitostí v památkovû chránûn˘ch územích. © Národní památkov˘ ústav, územní odborné pracovi‰tû stfiedních âech v Praze, Vladislav Razím, Jan Sommer, Jan Vesel˘, 2007. ISBN 80-86516-22-9

Zdivo zaniklé stavby odhalené ve v˘kopu

Nové okno v místû dvou star‰ích oken

Svislá fázová spára (mezi star‰í ãástí domu a pfiístavbou)

J. Bláha – V. Jesenský – P. Macek – V. Razím – J. Sommer – J. Veselý: Operativní průzkum a dokumentace historických staveb.

Zprávy

Praha, NPÚ ÚOPSČ 2005

Z odborného tisku

............................................................ 178

Otisky zaniklé klenby

Pfiehledné prostorové zobrazení domu ukazuje nejobvyklej‰í nálezové situace se stavebními prvky, konstrukcemi a doklady stavebního v˘voje

Gotické dřevořezby v jindřichohradeckém muzeu Gotische Holzschnitte im Museum in Jindřichův Hradec/Neuhaus Hana Hermanová .............................................................................. 155

Operativní průzkum a dokumentace historických staveb v NPÚ – poznámky k postupu v roce 2006 Operative Untersuchung und Dokumentation historischer Bauten in Nationalen Institut für Denkmalpflege – Glossen zu ihren Verlauf im Jahre 2006 Jan Sommer ...................................................................................... 171

Kamenn˘ architektonick˘ ãlánek druhotnû uÏit˘ ve zdivu soklu

Národní památkový ústav jako odborná organizace státní památkové péče v České republice vydává tuto publikaci v zájmu zabezpečení jednoty metodických hledisek památkové péče, v souladu s ustanovením paragrafu 32 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Obsah Operativní průzkum a dokumentace historických staveb. Smysl poznávání a dokumentace

historických staveb. Nezastupitelná úloha státní památkové péče v procesu poznávání a dokumentace historických staveb. Průzkum a dokumentace historických staveb v platných předpisech. Současný stav průzkumu a dokumentace historických staveb. Možnosti provádění operativního průzkumu a dokumentace (dále OPD). Uplatnění OPD. Cíle, obsah a určení metodiky OPD. Základní pojmy operativního průzkumu a dokumentace. Operativní průzkum a dokumentace v terénu. Hlavní úkol OPD. Obecné podmínky provádění OPD. Organizace provádění OPD. Odborná příprava a postup při OPD. Vymezení nálezové situace. Metody průzkumu. Metody dokumentace. Nálezová zpráva. Obecné zásady zpracování. Obsah nálezové zprávy. Způsob zpracování nálezové zprávy. Adjustace nálezové zprávy. Výběr z literatury. Přílohy.

Stránka 1

prÛzkumy památek

5.2.2008 16:37

prÛzkumy památek

II/2007

Národní památkov˘ ústav územní odborné pracovi‰tû stfiedních ãech v praze

II/2007

OBALKA II/07 tisk

sdruÏení profesionálních pracovníkÛ památkové péãe roãník XIV

2007

Recommend Documents