2007

ŽIVOT V KRISTU Časopis Apoštolské církve, ročník 19, 4/2007

ARGENTINA

z .c

na v s rke ná aci te k iv ls št sto av o N .ap w

w

w

ŽIVOT V KRISTU

Úvodník

Jak být úspěšný Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil tom je důležité si všimnout, že tím hlavním vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce životním cílem není být úspěšný, ale miloa vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč bys- vat Hospodina a chodit po jeho cestách. te ho prosili v mém jménu. (Jan 15,16) Co to znamená být úspěšný? Zde je důilí bratři a sestry, drazí čtenáři, ležité si vyjasnit, co rozumíme slovem chtěl bych se zamyslet nad ně- úspěch. Je úspěšný ten, kdo je bohatý? čím, co je v  dnešní době důleži- Nebo kdo úspěšně absolvoval studia a  zístým pojmem, totiž nad otázkou úspěchu. kal skvělé zaměstnání? Nebo označíme za Kdo z nás by netoužil po tom být úspěšný? úspěšné rodiče, kterým se podařilo vychoBýt úspěšný v osobním životě, ve svém za- vat děti, které pak v životě něco významnéměstnání, v  rodině… Témaho dokázali? Určitě je mnotem úspěchu se zabývají ho měřítek úspěchu, ale já přílohy nejčtenějších deníse zaměřím na úspěšnost ve ků, v  knihkupectvích literaslužbě našemu Pánu. Úvodní tura na toto téma plní celé text mluví o  ovoci, které zůstaregály. Můžete si zaplatit ne. Je řada věcí, které bychom drahé kurzy, které vás nauoznačili za atributy úspěchu, čí úspěšnému jednání v rozkteré však – žel – nemají věčličných životních situacích. ného trvání. Apoštol Pavel poNapříklad dnes jsem si proukazuje na to, že ne vše, na čítal několik článků, které se čem pracujeme, zůstane pro zabývaly obchodní strategií věčnost. Mnohé z toho v den našich mobilních operátosoudu shoří (1Kor 3,15). Řerů. Zde se dá úspěch měřit čeno Jakubovými slovy, na Bodocela snadno – kolik „nových duší“ (jak je- žím soudu i  zlato reziví. Jediné, co projde den článek doslova uváděl) se na základě přísnými kritérii Božího soudu, je spasený reklamní kampaně podařilo získat. Protože člověk. Úspěch z  tohoto pohledu je tedy je v této oblasti trh v naší zemi nasycen, ne- výhradně to, co souvisí s investováním do jedná se o získávání nových zákazníků, ale druhých lidí – do jejich spásy, proměny, růso přetahování od konkurence. A tak se jed- tu. To je to ovoce, které zůstává. Být úspěšnotlivé společnosti předhánějí v tom, co na ný je tedy nerozlučně spojeno se službou lidi zabírá. Někdy je to vtip, jindy zdánlivá druhým lidem. výhodná nabídka s  mistrně zakrytými zápory, v  jiném případě spravedlivé rozděleJak se stát úspěšným? Podívejme se znoní výhod všem zákazníkům. Při tom všem vu na výše uvedený text z Janova evangelia. je nejpodstatnější, aby poselství bylo nové, Slova … abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby aby na lidi „zabralo“. Zde jsem si uvědo- zůstalo jasně mluví o úspěchu. Termín „ovomil, jak i my křesťané hledáme tu správnou ce“ mluví nejen o výsledcích určité činnosstrategii úspěchu. Ten obvykle spojujeme ti – význam jde hlouběji. Ukazuje na vnitřs  rostoucími sbory, vlivem ve společnosti, ní propojenost, souvislost konkrétní osoby počtem nově obrácených. s výsledkem její práce. Odtud Ježíšovo přirovnání: Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce Je špatné snažit se být úspěšným? Jsem a zlý strom nemůže nést dobré ovoce. Nezáleží přesvědčen o  tom, že být úspěšný není tedy jen na tom, co dotyčný člověk dělá, ale špatné a snažit se o úspěch také ne. I v bib- především na tom, kým je. Zde bych chtěl lických dobách bývalo běžné, že někdo měl poukázat na kontext našeho verše – celá více majetku než druhý, více stád nebo slu- kapitola začíná podobenstvím o  vinném žebníků. Lidé v tom všem viděli Boží požeh- kmeni. Ovoce nese ten, který je v  těsném nání. První žalm popisuje výstižně úspěš- spojení s Ježíšem. Zárukou úspěchu je tedy ného muže, člověka, kterému Hospodin spojení s  Kristem. Úspěch není z  nás, ale žehná: Je jako strom zasazený u tekoucí vody, úspěšnými nás činí Boží život v nás. Zde se který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí ne- ukazuje, že otázka „Jak se stát úspěšným?“ uvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Ano, požeh- je špatně položena. Správně položená otáznání (nebo úspěch, jak se ve světě říká) pat- ka zní „Jak být v úzkém spojení s Ježíšem?“ ří k životu. Byl to Jákob, který řekl andělovi. Úspěch je pak důsledkem našeho vztahu „nepustím tě, dokud mi nepožehnáš“. Při s Bohem.

M

2

Jistotu této úspěšnosti podtrhují Ježíšova slova … povolal jsem vás … ustanovil jsem vás. Nejsme samozvanci, nýbrž jsme ti, kteří jsou povolaní a ustanovení k Božímu dílu. V církvi se o ustanovení do konkrétní služby mluví někdy jako o instalaci. Toto slovo má dva významy, které se vzájemně doplňují. Termín instalace se používá v  technice (elektroinstalace, vodoinstalace) nebo v případě slavnostního uvedení do funkce (z lat. installare – vsazovat do křesla). Přirovnání Božího služebníka k  dobře provedené vodní instalaci nám poskytuje obraz úspěšnosti. Tak jako vodní potrubí (elektrické vedení, rozvod plynu) jsou napojeny na centrální zdroj energie a poskytují životodárnou vodu (energii), tak i služebník je spojen s nejvyšším zdrojem Boží moci a koná službu, ke které je určen. Toto nás znovu vrací k obrazu vinného kmene. Pokud tedy Ježíš mluví o povolání a ustanovení, můžeme si být jisti, že jde zároveň i o  uschopnění, zmocnění. Pán nepovolá nikoho do služby, aniž by mu v té službě zároveň nepomáhal a neposiloval jej. Je ještě jeden pohled na náš text, který napomůže k  jeho komplexnějšímu pochopení. Tento šestnáctý verš je hlavním, klíčovým slovem myšlenkového celku, které Ježíš vyřkl, když mluvil o vyslání a úspěšné misii. (Tento myšlenkový celek je v některých Biblích vyznačen jako samostatný odstavec). Je zajímavé si všimnout, že tento celek je ohraničen, tedy začíná i končí stejným příkazem – příkazem lásky! Tak Pán Ježíš naznačuje, že o úspěšnosti naší služby můžeme uvažovat jen tehdy, pokud se uskutečňuje ve vzájemné lásce. Láska v myšlení Bible není sentiment, nýbrž skutek. (Milosrdný Samařan se ujímá zraněného člověka, i  když jemu samému to komplikuje situaci. Zacheus po svém obrácení obdarovává chudé). Boží principy jsou jednoduché – někdy až překvapivě jednoduché. Tak jednoduché, že jim nevěříme a  sami si vytváříme složité. Kolik toho jenom církev vymyslela, aby rostla a  prosperovala! Základem Boží strategie je přebývání v Kristu (Zůstávejte v mé lásce – J 15,9) a láska k lidem (To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali! – J 15,12.17). Ať jste požehnaní při čtení tohoto čísla časopisu! Martin Moldan, zástupce biskupa

ŽIVOT V KRISTU

Obsah Úvodník Jak být úspěšný

Sloupek 2

Téma čísla Argentina očima českého pastora Rozhovor s Guillermo Preinem Cesta do Argentiny Tak jak?

4 10 12 13

Ze života církve Seminář o zakládání sborů s Robertem Schroederem Rozhovor s Robertem Schroederem Lednový Ezdráš o zakládání sborů z pohledu účastníka Vznik Dětského centra Teen Challenge v Brně

16 16 18 20

Izrael Minaret na námestí martýrov

19

Kvíz Poznáš hledanou osobu?

21

Dětem Ahoj děti

22

Svědectví Co pro mne Pán Ježíš udělal

23

Komiks Muž, který objevil El Dorado

24

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Rudolf Bubik Redakce: Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu re­dak­ce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč, pro předplatitele 19 Kč, poštovné 10 Kč, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou po­u­ži­je­te k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234

3

M

ilí bratři a  sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkuji vám za vaši obětavou službu našemu časopisu – ať již zasíláte své příspěvky, či se za naši společnou práci „pouze“ modlíte. Hlavním tématem stávajícího čísla je práce křesťanů v  Argentině podaná ústy tamějších bratří a  našich pastorů, kteří tuto zemi navštívili. Jsem si vědom, že na letniční hnutí v  Argentině existuje celá řada pohledů a názorů. Někteří hovoří o „jihoamerických sektách“, jiní o „úžasném probuzení“ a ještě jiní situaci místo názorů a úvah zhodnotí na místě a popíší. Jsem vděčný přispěvatelům našeho časopisu, že patří do skupiny třetí. Stojí za to jim naslouchat, v našem případě je číst . Přál bych si, abychom všichni zaměřili svou pozornost na práci naší biblické školy i  plány jejích studentů a  pedagogů, které můžeme všichni podpořit. Absolventi školy jsou podstatnou částí budoucnosti naší církve – nešetřeme na nich svojí přízní včetně pomoci praktické! („Kdo co zasívá, to také sklidí“, říká Písmo. ) Byl jsem povzbuzen nedávnou zprávou, že se odběr našeho časopisu v církvi letos lehce snížil. Soudím, že toto snížení jde na vrub stále větší orientaci zájemců na naše webové stránky, kde nalézají řadu článků, aniž by museli vykonat strastiplnou pouť do poštovní schránky či za distributorem časopisu v  jejich sboru. Je to skutečnost odrážející proměnu doby, ve které žijeme. Na druhé straně doufám, že psaná podoba našeho vnitrocírkevního zpravodajství zůstane i v budoucnu zachována. V tomto směru bych si osobně vzal příklad z lámaistických mnichů, kteří sice dnes již vlastní internetové knihovny, nicméně své posvátné texty stále přepisují ručním, tradičním způsobem. Zjevně věří více klasickým materiálům, které přetrvají tisíciletí, nežli nové podobě „Windows“ od firmy Microsoft, které nám v lepším případě vydrží několik let. Nedávno jsem měl vzácnou příležitost mluvit s bratry z vedení slovenské Apoštolské církve v Paříži (přece ne na Slovensku či v Česku ) a s potěšením jsem se dozvěděl, že se živě zajímají o naše internetové církevní stránky. Zvláště mne potěšily jejich dotazy na adresu Církevního řádu, který poslední celocírkevní konference doporučila k používání. I jejich církev se dostává do bodu růstu, kdy jsou potřebné nové formy organizace a vzájemné provázanosti sborů, které Řád předjímá. Málokdo dnes již ví, že Řád naší církve je původně inspirován církevním řádem Staré Jednoty bratrské z pera jejího samotného biskupa Jana Ámose Komenského. Mnozí dnes raději naše požehnané předchůdce uctívají nežli studují – je to zajisté pohodlnější a  jejich pýcha je následně povzbuzena, když mohou s upachtěným výrazem objevovat objevené. Osobně jsem přesvědčen, že je tu i efektivnější cesta, kterou volí ve své historii celý školský systém – „Stanout na ramenech obrů a vidět potom dál“, jak řekl Sir Isaac Newton. To je také důvod, proč naši pastoři na internetových stránkách určených služebníkům církve dnes již naleznou přeložená vybraná věroučná stanoviska amerických Assemblies of God, z  nichž některá naše církev již přejala, další se teprve stávají předmětem vnitrocírkevní diskuse. Ať vám Hospodin žehná. AN

ŽIVOT V KRISTU

Téma čísla

ARGENTINA

Druhá sborová budova.

4

ŽIVOT V KRISTU

Argentina

Argentina očima českého pastora netušil, že se s  bratrem Preinem ještě jed- tiny. Po startu, v  00:30 hodin pondělního nou uvidím. Čas ubíhal, my jsme se modlili rána, začíná náš 12,5 hodinový let nad Afriv  Kutné Hoře za sbor v  Buenos Aires a  li- kou, oceánem i pobřežím Jižní Ameriky. Po dnech plných napětí, zda mám vše, dé v Buenos Aires se modlili za naši církev co budu potřebovat, přichází chvíle klidu, i sbor v Kutné Hoře. A Bůh se k tomu všemu začal přiznávat. chvíle na ztišení, chvíle, kdy v duchu děkuDochází k  potvrzení termínu cesty do Ar- ji všem, kteří mi tuto cestu umožnili. Bragentiny na 3. září 2006. V tomto okamžiku tru Preinovi za pozvání, bratru biskupovi, začala celá záležitost nabývat na tempu. Za- manželce Jindřišce, sboru, oblasti, Radkovi jištění a  zaplacení letenek, uspořádání or- Smetanovi za užitečné rady, ale především • Hlavní město Buenos Aires ganizačních záležitostí ve sboru, zajištění Bohu za to, že z  jeho milosti mohu tuto • 11 750 000 obyvatel potřebných věcí s sebou a než jsem se na- cestu uskutečnit. Odlétám plný rozporů, • 5 000 000 obyvatel - Capital Federal dál, bylo tu 3. září a já seděl se spoustou za- smíšených pocitů a otázek. vazadel ve vlaku do Olomouce, kde nás měl Co pro mne, Bože, máš v Argentině připranes, když s odstupem času začínám vyzvednout všechny Petr Němec. Tedy Pavdávat na papír svoje zážitky z  po- la Knoba, Jirku Bartíka a mě. Společně jsme veno? Jaký je sbor v Buenos Aires, je skutečně bytu ve sboru Guiellerma Preina odjeli autem do Vídně, odkud jsme společ- takový, jak jsme o  něm slyšeli? Jaká skutečně v hlavním městě Argentiny, v Buenos Aires, ností Iberia odlétali do Madridu a následně jsi, Argentino? musím se vrátit v  myšlenkách o  několik do Buenos Aires. Let probíhal bez větších problémů. Odbavení na letišti ve Vídni se obešlo bez roků zpět. Tehdy, v roce 2004, navštívil bratr Prein Českou republiku a součástí jeho nějakých problémů a v 19:45 hod. jsme ko- V Buenos Aires přistáváme kolem osmé honávštěvy byla také služba v  Kutné Hoře. nečně vzlétli do šeřící se oblohy. Let z Víd- diny. Po nezbytné pasové a  celní kontrole Procházeli jsme spolu s  ním a  Radkem ně do Madridu trval něco kolem 2,5 hodiny jsme byli bratry Jorgem a Sebastianem „naSmetanou i místa sedlecké Kostnice. Bratr a my dosedli na plochu madridského letiště loženi“ do mikrobusu a vydali se na téměř Prein se velmi zajímal o  historické pozadí před 23 hodinou. Po odbavení jsme zaujali 1,5 hodiny trvající cestu do centra Buenos Kutné Hory i  Kostnice. Tehdy jsem ještě místo v plně obsazeném letadle do Argen- Aires – Capital Federal, kde jsme ubytováni. • • • • •

Argentinská republika rozloha 2 766 890 km2 38 740 807 obyvatel 23 provincií Sousední země Uruguay, Paraguay, Chile, Brazílie, Bolívie • Složení 64% katolíci, 28% protestanté • Průměrný věk muže 28 roků, ženy 30 roků

D

Shromáždění k Večeři Páně.

5

ŽIVOT V KRISTU

Argentina Počasí je zimní, ranní teplota kolem nuly, Už během tohoto prvního setkání se vítr, ale slunečno s nádhernou modrou ob- službou bratří a  sester (mimo jiné v  nelohou. mocnici slouží i sestra, které je 92 roků), se Po ubytování v Las Torres de Abasto, mi- setkáváme se spoustou svědectví o Božích mochodem ubytování je velmi hezké a  pa- zázracích, uzdravení a  podobně. Je krásné tří do komplexu budov hlídaných ochran- sloužit modlitbou za uzdravení, i když naše kou, vyrážíme společně s  bratrem Jorgem jazyky jsou různé, protože to podstatné, co k  obhlídce okolí, nutné výměně peněz si můžeme uvědomit, je to, že Bůh je pouze a  na společnou kávu. U  kávy pak dochá- jeden a slyší naše modlitby, ať se modlíme zí na program našeho pobytu. Čekají nás v České republice či v Argentině. návštěvy v  nemocnici a  ve vězení, skupinZ nemocnice odjíždíme do Centro Crisky ABC, GO, Klasy, ale také návštěvy shro- tiano Nueva Vida, kde se účastníme Večera máždění zázraků, Večeře Páně, samostat- divů a zázraků. Máme možnost slyšet osobná shromáždění, společné besedy, setkání ní svědectví o  Boží moci. Každé svědectví, s  br. Preinem, návštěva rozhlasu a  mno- zázrak, uzdravení, Boží pomoc je zadokuho dalšího. Začíná náš pracovní pobyt ve mentováno a  podloženo výpisem z  chorosboru bratra G. Preina v Buenos Aires, na- bopisu, rentgenovými snímky, svědectvím zvaném Centro Cristiano de Nueva Vida dalších lidí. Večery divů a zázraků jsou pře(CCNV). nášeny rozhlasovou stanicí sboru, a tak se tohoto večera mohou účastnit i  ti, kteří Úterý 5. září zrovna jsou zaneprázdněni. Tato shromážNa naši první snídani v  Argentině nava- dění jsou během večera dvě až tři. I tady se zují společné modlitby, kdy prosíme Boha na závěr večera dělá sbírka a končí se modo  požehnání pobytu i  moudrost pro Jirku litbami. k  překladům. Odjíždíme do první nemoc- - Ti, kteří uvěří skrze domácí skupinky, přinice a připojujeme se ke skupině, která se cházejí do skupinek ABC, kde jsou vyučochodí pravidelně za nemocné modlit. Už váni prvním krokům, při vstupu do nemocnice zjišťujeme, že - pak přecházejí do skupinek nazvaných naše nemocnice jsou modernější, s  kvalitKlasy, kde pokračují v  biblickém vzdělánější péčí. Služba v  nemocnici začíná spování, aby se z těchto lidí posléze stali velečnou modlitbou a  pak jdeme na odděledoucí dalších skupinek Klasů. ní od pacienta k pacientovi. U každého se zastaví, promluví s ním a když neodmítne, Středa 6. září modlí se za něj. Vidíme mnoho těch, kteVe 13 hodin nás vyzvedávají dva bratři ří vydávají svůj život Bohu a modlí se mod- a odjíždíme do asi jednu a půl hodiny jízdy litbu spasení. Práce v nemocnici končí opět vzdálené věznice s  nejvyšší ostrahou, kde společnou modlitbou a sbírkou. Dříve však, jsou vrahové, násilníci apod. Většina z nich než se jde do nemocnice, předchází této jsou mladí lidé. službě modlitební zápas, který je veden saPo počátečních problémech se vstupem mostatnou skupinou. Teprve na Boží po- (ve vedlejším pavilonu byl zabit vězeň) se kyn jdou za nemocnými. dostáváme na setkání vedoucích. Věznice - Každá skupinka má jednu nemocnici má cca 1000 lidí, z toho je kolem 70 věřících. (celkem 20 nemocnic). Pavilon, kde je většina z nich soustředěna, - Pokud nemocný projeví zájem, modlí se má velmi vysokou kázeň. Věřící vězňové si s  ním, poznamenají si údaje a  posléze také získali důvěru vedení věznice. Sami s ním udržují kontakt. si hlídají, aby bylo vše v pořádku a nebyly - Organizace skupinek pro práci v nemoc- žádné problémy. Je úžasné vidět jejich vzánicích a následná péče o ty, kteří uvěřili, jemnou lásku a obětavost, oddanost Bohu je velmi propracovaná nejen po stránce a službě jemu. Jeden postřeh mluví za vše: duchovní, ale i organizační. Dozorci se mezi těmito křesťanskými vězni - Tuto službu dělají převážně ženy. nebojí pohybovat beze zbraně a v klidu si - Ne vždy se setkávají s přijetím. u nich i odpočinout. Na jiném místě vězni- Důležitá je další péče o  ty, kteří vydali ce by je okamžitě zabili. Bůh změnil lidská svůj život Pánu. srdce vrahů, násilníků. - Je to skutečný duchovní boj, stavějí se Máme možnost je i  pozdravit a  pronést proti démonům nemocí, proti satanovým krátké slovo. Ujímá se toho Pavel Knob a útokům, přimlouvají se za lidi, personál, s  pomocí Jirky Bartíka k  nim mluví o  lásnemocnici, bojují v modlitbách také pro- ce a Božím odpuštění. Pak následuje výzva ti veliké korupci. a naše modlitby za vězně. Boží láska se jich dotýká. Je zde mocná Boží přítomnost. Ně-

6

kteří pláčou, jiní se radují z  naší přítomnosti a modliteb. Sami nás vyhledávají, abychom se za ně modlili. Na závěr nás všichni objímají a loučí se s  námi. Plni dojmů, pocitu naplnění pak odcházíme a odjíždíme domů. - Bratři, kteří zde slouží, to dělají při své práci, - jezdí do 35 věznic v Argentině, mnohdy velmi vzdálených. - Navštěvují je ve středu a sobotu a náklady na cestu jdou z  jejich vlastních prostředků. - Vězňům vozí jídlo, ošacení, hygienické potřeby, - snaží se navázat kontakt s  jejich rodinami, - po ukončení trestu se jim snaží pomoci na svobodě. Čtvrtek 7. září Tento den nás opět čekala návštěva nemocnice a  večer shromáždění. Odjíždíme do nemocnice vzdálené cca 20 minut. Po společné modlitbě a rozdělení do skupinek po dvou až čtyřech se opět v  návštěvním čase vydáváme do pavilonu sloužit a přinášet evangelium nemocným. Z nemocnice odjíždíme do centra, místa, kde mají pronajaté divadlo. Slouží bratr Jorge a po ukončení se s ním setkáváme v kanceláři. Pár postřehů: - Platy zde jsou cca 1000 pesos na osobu (cca 7300 Kč), což pro rodinu nestačí. Minimum, potřebné aby rodina mohla vyžít, je 2000 pesos (tj. cca 14600 Kč). Muži pracují mnohdy i více než 13 hodin, když má být žena doma s dětmi. - Rodiny s jedním až dvěma dětmi jsou výjimkou, převážně mají tři a více dětí. - Ceny potravin jsou srovnatelné s  našimi, levnější je zde ovoce a zelenina, výběr zboží obdobný. Více kupují hovězí maso, způsob úpravy – převážně grilování, pečení na roštu. - Ceny značkových oděvů jsou řádově nižší než u nás, v akcích až o polovinu. - Lidé jsou k sobě ohleduplní, svým způsobem radostní (nejen ve sboru a mezi věřícími). - Za podmínek, ve kterých žijí, jsou věřící spokojení, protože Bůh se o  ně skutečně stará, uvědomují si Boží svrchovanost, lásku a péči. Oplývají větší důvěrou v Boží moc. Máme asi dvě hodiny času, než začne poslední večerní setkání, a tak se jdeme podívat do centra s  uličkami plnými obchodů. Po večeři v jedné restauraci se vracíme do

ŽIVOT V KRISTU

Argentina centra, kde končí druhé shromáždění Klasů a posléze začíná třetí. - Skupinky Klasy jsou pokračováním skupinek ABC, vedením lidí ke službě a růstu v Pánu. Je to i pastorace členů, vyučování, sdílení. - Všechna shromáždění začínají chválami, modlitbami, stavěním se proti duchům chudoby, nemocí apod., následuje slovo služebníka, modlitby, sbírka. - Vedoucími skupinek Klasů jsou muži i ženy, ve skupinkách jsou i děti. Děti se chovají tiše, zejména po vstupu do sálu. - Evangelizují i  venku, před budovou, zvou lidi do budovy, rozdávají materiály, evangelizační traktáty a noviny, kde je seznam kontaktů, rozhlasového vysílání, kdy a kde se co pořádá, kam mohou přijít, evangelizují vždy, všude, za všech okolností. Praktický příklad služby: Odjíždíme od bytu na společnou večeři a  na ulici před rozestavěným domem leží bezdomovci. Bratr Jorge jde k nim a hovoří s nimi o jejich situaci, ukazuje, že i  pro ně má Bůh řešení. Nedává jim peníze, ale nabízí modlitbu a  modlí se za ně. Předává materiály a  zve do sboru. To je jejich způsob evangelizace. Nést evangelium každému tak, jak to říká Ježíš, když posílá učedníky. (viz Sk 1.kap.)

Modlitební tým za jednu z nemocnic.

Skupinka sloužící ve věznici.

- Nesení evangelia je hlavním cílem celého sboru. - Svědectví o  Boží moci v  jejich životě, o zázracích a Božím vedení vydávají vždy a za všech okolností. Pátek 8. září Odjíždíme na periferii Buenos Aires, na místo zvané Centro de Acción (Centrum akce). Místo v  chudinské čtvrti, kde už i mladiství vraždí, jsou zde drogy a alkohol, přepadení se zbraní. Na tomto místě pracuje 17 skupinek (13 pro dospělé, 2 pro dorost a 2 pro děti). V současné době mají již zaregistrováno přes 100 dětí, pro které připravují program na skupinkách. Na skupince, kde jsme byli přítomni, se scházejí vedoucí skupinek, hostitelé. Byly tam i dvě nové členky, které byly připravovány ke křtu. Skupinka se v úvodu modlí, pak jsou oznámení a samostatná pastorační práce i sdílení. Vedoucí skupinky postupně navštěvuje jednotlivá místa pro scházení a  společně - Vybírají si sami mezi sebou sbírky na po- - Je to těžká služba, nebezpečná, ale jsou třeby skupinek, sbírky dělají i děti. pod Boží ochranou. s  hostiteli se modlí za místo, požehnání - Jednou za určitou dobu je mikrobusem pro rodinu hostitele i za lidi kolem. Z Centra akce odjíždíme zpět do středissvážejí do Centra na shromáždění. - Evangelizují formou osobních pozvání. - Scházejí se pravidelně a  vedoucí skupi- - Slouží alkoholikům, narkomanům, všem ka Centro Cristiano de Nueva Vida, kde nána okraji společnosti. sleduje společné setkání s  jedním ze sponek pravidelně skupinky objíždí.

7

ŽIVOT V KRISTU

Argentina lupastorů, kterého Bůh povolal do služby vedení biblické školy. Původním povoláním je lékař, nyní pracuje na plný úvazek v církvi a má na starosti vyučování. Debata se stáčí na školství v  Argentině a  na možnosti církve. Církev má pro zájemce biblické vyučování, i vyučování v jiných oborech. Jde jim o  to, aby vznikla nová generace lidí, kteří postupně nastoupí na místa, kde je velmi rozšířená korupce, a  tím tato korupce postupně zanikne. Je potřeba vytvořit novou generaci lidí vzdělaných v  ekonomice, finančnictví a ostatních důležitých profesích. Jsou proto využívány všechny metody vzdělávání včetně učebních oborů. Podmínkou pro studium není minimální vzdělání, ale touha učit se a být prospěšný Bohu. Po absolvování studenti získají doklad o studiu. Sobota 9. září Tento den začínáme opět v další nemocnici a je to obdobné jako služba předchozí. Cílem naší odpolední cesty je pouliční práce s dětmi. Odjíždíme na sídliště Soldatti. Je to místo značně ponuré, jedna z  nejchudších čtvrtí. Starají se zde o děti, jejichž otec je většinou zavřený, opilec nebo narkoman a matka žebrá stejně jako děti. Žijí ve veliké bídě, bez nějaké podpory státu. Církev se o tyto děti stará a snaží se změnit jejich myšlení tak, aby šly za Pánem a aby si v okamžiku rozhodování vybraly cestu s Bohem, bez násilí, korupce, drog. - Program připravují sami členové skupinky, - náklady na ovoce, cukrovinky, svačinu i nápoje hradí ze svého. - I zde nám ukazovali, jak Bůh jedná a jak stát začíná v této oblasti pomáhat: oprava domů, vybetonovaný park, vysázené stromy.

tud a je bývalým vedoucím místního gangu. Po příjezdu do křesťanského centra vyZačínají úvodní modlitby, naše přivítání užíváme chvíli k  dotazům na podrobnosa  sdílení se. Slyšíme dvě úžasná svědectví ti ze života sboru, na křty, organizaci práo vydání života Pánu a pak Marcelo slouží ce, evidenci těch, kteří vydali život Bohu, slovem, které je tématicky spojeno s  kázá- i  na ty, kteří jsou členy sboru. Sbor má ním br. Preina. Zmiňuje se i o České repub- skutečně 32 tisíc členů a  mnoho dalších, lice a  posléze nám říká, že se jako skupin- kteří ještě členy nejsou. Evidence je velmi ka budou modlit za vanutí Ducha svatého přesná pomocí výkazů vedoucích skupia rozšíření evangelia v ČR. Marcelo se spo- nek, starších, a tak postupně směrem naholu s ostatními pak za nás modlí. Skupinka ru. V čele je pastor, který má 12 spolupaskončí a  my naplněni úžasem nad tím, jak torů, pod nimi jsou starší starších, starší, Bůh jedná, odjíždíme zpět domů. vedoucí jednotlivých regionů, vedoucí - Opět jsou zde vidět nepředstavitelné dílčích oblastí, vedoucí skupinek, řadoví podmínky – chudoba, hygiena – prostě členové. pro nás neuvěřitelné, v čem lidé mohou Ptáme se i na život v Argentině a v Buežít a co jim stačí, když mají Boží milost. nos Aires. Je zde vysoká úmrtnost mladých - Touha přijímat z Boží ruky a totéž dávat žen, důvodem jsou potraty prováděné nadál je obdivuhodná. černo, neodborně, prostituce mužů i  žen, - Bůh nás neustále udivuje, jak pracuje drogy, alkohol, vraždy – zejména na perifes lidmi a jací lidé, když je jim přineseno rii města. evangelium, se otvírají Pánu. Po příchodu sestry – spolupastorky, která má na starosti modlitby, se rozhovor souÚterý 12. září středí na práci modlitebního týmu. Ten I tento den byl pro nás velmi zajímavý. Po se dělí na čtyři části a  každý se modlí za obědě odjíždíme na periferii Buenos Aires, jemu svěřený úsek. Pokud přichází slovo od na setkání domácí skupinky. Zde hovoří- Boha, dostává ho vedoucí modliteb, který me o  práci skupinky, evangelizaci, zapoje- ho rozsoudí a předá ke konečnému rozsouní dětí, o celkové práci. Loučíme se krátkým zení pastorovi Preinovi, který rozhodne, co pozdravem a odjíždíme do střediska CCNV, s ním dál. Modlitební potřeby se dostávají kde máme setkání s vedoucí modlitebního k  jedné sestře z  modlitebního týmu, která týmu. je roztřídí a  předá jednotlivým skupinám.

Asado.

Neděle 10. září Tento den byl poněkud volnější. Čekalo nás večerní shromáždění s Večeří Páně vedené br. Preinem. Účast byla asi 5000 lidí. Shromáždění začalo asi tak kolem 19. hodiny chválami a uctíváním Pána. Následovaly modlitby celého shromáždění, pak Boží slovo, které měl br. Prein. Mluvil o zaslíbeních, které dostali, o naplnění úkolů, o práci v jednotlivých částech Buenos Aires. Následovala Večeře Páně a shromáždění bylo zakončeno požehnáním. Pondělí 11. září Tento den se opět přesouváme na sídliště Soldatti, tentokráte na večerní skupinku. Vedoucí skupinky Marcelo pochází od-

8

ŽIVOT V KRISTU

Argentina Neděle 17. září Náš čas pobytu v Buenos Aires se pomalu chýlí ke konci. Neděle je vyhrazena pro rozhlasové vysílání pro muže, a tak jsme už v 9:30 hodin ve studiu. Zde se průběžně zapojujeme do vysílání a hovoříme o našich městech, sborech, o  setkání s  br. Preinem, o kultuře a dalších zajímavostech. Využíváme toho, že máme s sebou CD s chválami pražské skupiny Oáza, a  tak nás pořadem provází i  jejich chvála. Vysílání končí ve 13:30 hodin a my se vracíme zpět do bytu. Odpoledne pak odjíždíme na setkání bratra Preina s  vedením sboru. Takové větší 200 členné staršovstvo. I  toto shromáždění je pro nás přínosem. Nejen tím, co jsme mohli slyšet, ale také jako poslední setkáním s  těmi, kteří se o  nás starali, vozili nás a provázeli na všech našich setkáních. Večerní skupinka na sídlišti Soldatti - Marcelo pátý zprava.

Pokud je to aktuální, obvolá členy týmu a ti se za potřebu modlí ihned doma. Jinak se modlí na společném setkání skupiny i  doma. Je nepsaným zvykem, že každý člen sboru se modlí za pastora a vedení sboru minimálně třikrát denně.

níže – pozn. redakce) velmi zajímavý a zaznělo tam i slovo pro naši církev. Pátek 15. září Páteční den pro nás znamenal trochu změnu. Odjíždíme v  ranních hodinách asi 100 km za Buenos Aires podívat se na život pastevců a zemědělců. Po cestě vidíme mnohé vesnice na pokraji bídy a chudoby, ale také luxusní farmy. Na farmě se seznamujeme se životem pastevců, s jejich zvyky, tanci a před společným obědem je pro hosty vyhrazena projížďka na koních. Oběd, samozřejmostí je asádo, pečené hovězí maso a  klobásy na roštu. Po folklorním programu s ukázkou národních tanců navštěvujeme muzeum. Po prohlídce odjíždíme zpět do Buenos Aires.

Středa 13. září Tento den začíná společným obědem u J. Garcíi, kde je pro nás připraveno společné „asado“ – grilování hovězího masa. Po obědě odcházíme pěšky o několik bloků dál, kde je rozhlasové studio sboru a  odbavovací pracoviště. Zde se seznamujeme s prací rozhlasové stanice, složením a  strukturou vysílání. Přichází čas přímého vysílání a my, aniž to tušíme, jsme v  přímém vstupu. Odpovídáme na otázky moderátorky, co se nám líbí ve sboru, jaké máme dojmy apod. Přímý vstup končí a my se seznamujeme s dalšími Sobota 16. září pracovníky. Než se nadějeme, je tu další příV sobotu opět odjíždíme do vězení, kde mý vstup a naše beseda pokračuje předsta- jsme již jednou byli. Účastníme se shromážvením nás a sborů a otázkami na naši práci. dění a je nám ukázán i další pavilon. A nePo ukončení živého vysílání se seznamuje- jen to, máme možnost i vidět chov králíků me s dalšími redakčními pracovišti, kde se a  drůbeže i  záhony obdělávané ručně. To zpracovávají záznamy pro internet, před- vše je možné pouze pro věřící vězně. Něco připravují vysílací pořady apod. ve vězení nevídaného. Žasneme nad tím, Z rozhlasu odcházíme do Centra, kde se co Bůh udělal se srdci těch, kteří mají za účastníme společného shromáždění a  Ve- sebou vraždy a  před sebou trest mnohdy čeře Páně. velmi dlouhý. Divíme se a obdivujeme práci těch, kteří ve svém volném čase s vězni Čtvrtek 14. září pracují. Je nádherné vidět, jak Bůh jedná Čtvrtek máme vyhrazen na setkání s  br. a oslavuje se tam, kde je ochota se mu plně G. Preinem, proto odjíždíme na 18. hodinu vydat. do centra Buenos Aires. Rozhovor byl (viz

9

Pondělí, úterý 18.–19. září Pondělí využíváme k  osobním procházkám po Buenos Aires, balení zavazadel a  rozloučení. Pobyt je u  konce. Poslední společné modlitby a je tu odjezd na letiště. Poslední objetí, přání požehnání a odlet. Odvážíme si mnoho vzpomínek, fotografií, zvukových i  obrazových záznamů. Argentina a Buenos Aires, zejména pak lidi ze sboru G. Preina, se kterými jsme se setkali, ti všichni zůstanou už navždy v našemsrdci. Co říci na závěr? To, co jsme viděli, je nekončící probuzení, které trvá v  Argentině s přestávkami už skoro dvacet let. Je to práce pro Boha, která trvá 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Je to ohromné nasazení lidí bez ohledu na čas, peníze, osobní potřeby. Lidé neustále vydávají svědectví o  tom, co Bůh dělá v  jejich životě, a  to je nádherné. Věřím, že bez ohledu na rozdílnost kultur a vzdálenost šestnáct tisíc km jsme i my schopni takové probuzení u nás zažít. Všude jsme slyšeli o  zázracích a  divech a nejprve jsme je nevnímali. Až posléze nás Bůh na ně upozornil. Byli jsme svědky, jak se lidé otvírali Bohu, přijímali Ježíše jako svého Pána a Spasitele. To byl ten největší zázrak, jaký jsme mohli vidět. Věřím, že to samé uvidíme i v České republice. PS.: Postupem času budou veškeré materiály – fotografické, zvukové i video – zpracovány a budou k dispozici všem, kteří o ně projeví zájem. Mirek Papež, pastor AC Kutná Hora

ŽIVOT V KRISTU

Argentina

Rozhovor s Guillermo Preinem Proč odcházíte z AoG? respektuje přitom, že jsme dosud součásKdyž chceme sloužit ve věznicích, vždy tí AoG. potřebujeme povolení. Každý služebník má svůj dokument podepsaný ředitelem AsU nás může fungovat ve věznicích jenom semblies of God. Stalo se už, že jsme tyto státní církev. Jaká je situace v Argentině? dokumenty museli obnovovat i  třikrát za Hlavní přístup k  vězňům má katolická měsíc. Což znamená, že při počtu 300 slu- církev, nyní se snažíme legálním způsobem žebníků se ředitel musel během jednoho posílit vliv evangelikálních církví. Všichni měsíce devětsetkrát podepsat jen pro nás, kaplani až dosud byli z katolické církve, ale pro jednu církev. Při rostoucím počtu slou- protože katolická církev má kaplanů nedožících ve věznicích se z toho stává byrokra- statek, jsou věznice, kde žádného nemají. tický problém. Napsal jsem dopis, kde jsem Abychom však mohli do věznice vstoupit AoG vysvětlil, že neodcházíme z  důvodu my nebo jakákoli jiná církev, musí o to podoktrinálních, ale byrokratických. To je jed- žádat nějaký vězeň. Nás jeden vězeň požána věc, kterou nyní řešíme. Další otázkou, dal… a už tam sedm let jezdíme. Za tu dobu kterou se nyní intenzivně zabýváme, je ná- se obrátilo už na osm set lidí, kteří jsou vrh nového církevního zákona, protože ten i pokřtěni. Tak postupně zabíráme území. může ovlivnit, zda další generace budou Do devadesátého čtvrtého roku mohl být mít větší svobodu ve službě Pánu. Člověk prezidentem pouze člen římskokatolické přitom musí být hodně opatrný, stačí dát církve, ale čas přináší změny. Třeba prezičárku v textu jinam a hned říká něco jiného. dent Menem byl muslim, ale předstíral, že Takže místo řešení se z toho stává problém. je katolík, aby mohl být prezidentem. Jeho Na druhou stranu je na to spěch. manželka však byla katoličkou. Protože Dalším důvodem, proč se chceme oddě- však katolíci zakazují sňatek s člověkem jilit od AoG, jsou daně. Vláda má dojem, že ného vyznání, mohlo by se stát, že kdyby náš sbor je příliš veliký, větší než celé AoG, náhodou někdo chtěl ten sňatek legálně a  proto chtějí vybírat daně i  od nás. A  ne- zrušit, může to udělat. Je to prostě fraška.

Katolíci pomalu ztrácejí svá privilegia a my pomaličku získáváme práva, která jsme dříve neměli. Nový návrh církevního zákona nám otevírá dveře, vede ke zrovnoprávnění vyznání a k překonání vlivu katolické církve. To je vyloženě záležitost politiky. Za prezidentem přišli i rabíni a chtěli mít stejná práva jako katolíci. Ministr vyznání jim řekl ne, protože už teď všichni biskupové šílí z toho, co se děje, a kdyby to povolili i židům, katolíci by zapálili zemi… Proto je potřeba pohybovat se velmi opatrně a pomalu. Jsou to věci, které mě vůbec nebaví, protože jsem pastor. Ale netýkají se jenom nás, ale i budoucích generací. Teď jsme měli na stole návrh zákona, který by umožňoval vznik „náboženské policie“. To by znamenalo, že policista může přijít do shromáždění a nějakým způsobem to tam mapovat bez mandátu soudu. Mohl by prostě proniknout do sboru, všechno prohledat a  nikdo by mu nesměl nic říct. No hrůza! A tohle jsme měli schválit… Katolíci tím chtěli infiltrovat, ničit a poškozovat církev. Kdybychom nedávali pozor… Někteří naši pastoři s tím souhlasili, protože jim říkali: „To je proto, abychom vás chránili.“ Vy tomu rozumíte, vy jste měli komunismus. Řeknou: „Tady je šibenice, to je pro tebe úplně úžasná věc.“ Někteří lidé jsou na to nepřipravení, jsou naivní. A protože evangelíci vyrostli hodně a rychle, vyskytují

Káže G. Prein - v popředí podnosy s kalíšky.

10

ŽIVOT V KRISTU

Argentina se tyto věci. Přicházejí potichoučku, jemně, a  najednou, jakmile mají legální prostředky, uhodí. Je potřeba tyto snahy zarazit včas. Spolupracujeme s  advokáty a  to se mi vůbec nelíbí.

Z vysílacího studia.

To nám připomíná dobu těsně po revoluci. Bratr Rudek musel dělat spoustu podobných kroků, neboť se dělo tolik změn. Navíc nikdo nevěděl, jaké budou dopady činěných rozhodnutí… Zákony bez politiky neexistují. Velkým problémem, kterému my evangelíci tady čelíme, je, že nejsme připraveni vstoupit do politiky. Katolicismus rozvíjí politiku už od třetího století a ovládl celý svět. Katolíci dokázali obsadit Římskou říši a  pak vlastně kromě Anglie a Ruska všichni záviseli na nich. Stalo se i u nás, že kdo nechtěl být s katolíky, toho zavraždili… My nejsme v  politice trénovaní. Jsme přímí a  snadno by nás oklamali. Jediný způsob, jak můžeme vyhrát, je pod vedením Ducha svatého. Musíme být velmi blízko Duchu svatému. A to, co nám říká Písmo, jak k nám mluví ně. Víte, co to jsou brazilské favely? Prosté Duch svatý, to duchovní je potřeba převést domy z kartonu, strašně chudé čtvrti, strašdo světských zákonů. Na tom nyní pracu- né sociální poměry. Většina lidí, kteří tam jeme. Dosud jsme jasně slyšeli Boží hlas, žili, byli přistěhovalci: Bolívijci, Peruánci, takže jsme trochu postoupili. Bůh nám dal Paraguayci, a  pár lidí z  vnitrozemí. Přišla moudrost, abychom mlčeli, kdy bylo třeba za mnou třeba maminka s  jedenáctiletou mlčet, a  abychom mluvili, kdy jsme měli dcerou, která byla těhotná. Byl tam i  otec mluvit. Věřím, že prostě přijde ten správ- té dívky, ale úplně namol. A ta dcera měla ný čas. Když jsem mluvil s  ministrem vy- to dítě s ním. A já, v osmnácti letech, jsem znání (viděli jsme se jenom jednou, a  pře- to měl nějak řešit. Dívka mi řekla: „Co mám sto jsme navázali přátelství), říkal jsem: dělat s tím dítětem?“ To mě přivedlo k na„Musíme ten zákon vytvořit, dokud jsi tady prostému zoufalství. Snažil jsem se učit od pastýřů, kteří byli ty.“ Protože on je na to vhodný člověk, ale zkušení a  kteří zanechali hluboké stopy je jasné, že dlouho tam nevydrží. Nemůžev mém srdci. Měl jsem výsadu být ve spojeme dát do ruky zbraně těm, kteří nás chtějí ní s těmi, kteří mi měli co dát. A první lekpoškodit. cí, které se mi dostalo, bylo, že církev bude taková, jací budou pastoři. Pro mě to byl Řekni, jak to všechno začalo. Byl jsem pastorem už jako mladý. Obrátil obrovský šok. Byl jsem v místě, kde lidé neznali pojem jsem se v sedmnácti letech a Bůh mě v tom vytrvalost. Teď jsou oddaní Pánu, dva týdny samém roce povolal do služby. A v osmnácti letech jsem už byl pastorem. Ne proto, že se postí, pět hodin se modlí a za měsíc už bych byl schopný, ale proto, že tam byl sbor, jsou zase na drogách, opíjí se a jsou s prokterý neměl pastora. Nabídli tuto službu asi stitutkami. Vůbec neznají hranice. Říkal šesti pastorům, ale nikdo ji nechtěl, neboť jsem si, jak se vlastně má tato církev pobyla na nebezpečném místě a navíc v obdo- dobat pastorovi? Nevěděl jsem, jak to řebí vojenské represe. Byl jsem z  takové lep- šit. A  ještě navíc měli zákonické postoje. ší společenské třídy a být pastorem takhle Chtěli, aby jim někdo řekl všechno: jak se mladý a v takové čtvrti, to už bylo podezře- mají oblékat, co můžou jíst, prostě všechno. lé. Byl jsem zkrátka potencionálním nebez- Nechtěli myslet. Jak říká Boží slovo: Všechpečím. Pak mě prošetřili, a když zjistili, že no mohu, ale ne všechno prospívá, tak to se nejedná o nic politického, řekli mi, že mě u  nich končí tím, že potřebují slyšet, co mají vůbec dělat. nezabijí… Skoro čtyři roky trvalo, aby tam zůstaTehdy jsem sloužil v  místě, kde to bylo la jakási skupinka lidí, jejichž charakter se hodně těžké. Byla to tzv. „villa de emergencia“ (nuzná vesnice), kde nebylo bezpeč- změnil. To bylo pro mě takové učednictví.

11

Tehdy uvěřil Jorge García – dnes druhý pastor sboru. Byl se mnou celou dobu, šel se mnou celou touto cestu. Jsou věci, které jsou pro Jorgeho přirozené, protože byl tak vychován. Proto věřím, že základem církve je pastor. Způsob, jakým se pastor vydá, zkopíruje jeho sbor. Mohou nastat i  problémy. To když pastor vezme doslovně, že je tím základem a když se snaží naplnit veškeré potřeby sboru, který potom nedělá nic. Pastor musí zůstat příkladem, ale také si musí uvědomit, že jsou momenty, kdy musí dovolit ostatním vstoupit do práce, začít je pověřovat, začít pracovat na utváření ostatních lidí, aby se i  oni mohli rozvinout. Je to jako s dětmi. Musíme jim dávat prostor, aby se mohly rozvíjet. Když jim rodiče zabrání v tom, aby rostly, děti se nerozvinou a stanou se závislými. To nejlepší, co můžeme pro Argentinu udělat, je, že my pastoři budeme co nejvíce závislí na Bohu. To je klíč. Česká republika Věřím, že lidé v  České republice zažijí změnu. Je potřeba zvítězit nad postkomunismem. Česká republika měla Jana Husa, a to znamená, že má nějakou identitu. Komunismus stát zlomil a zastrašil. Je ve vás hodně strachu, nejistoty, nad tím je potřeba zvítězit. Bible říká, že dokonalá láska strach vyhání. A proto je potřeba vylití Boží lásky, aby se tam projevovala, ona uzdraví lidská srdce. Když jsem se obrátil a Bůh mě povolal, Bůh mi ukázal davy. Tehdy když měl sbor sto lidí, tak to byl sbor. Když

ŽIVOT V KRISTU

Argentina jsem říkal našim lidem, co mi Pán ukázal, vizi růstu. Vidím v  tom něco velikého od hodně z  nich se mi smálo. Ale Pán Bůh Pána – pastor Bubik vedl církev ke svobodě jednal. a v těch nejkritičtějších chvílích církev bráVěřím, že i to, co se bude dít v České re- nil. Jakmile přišla svoboda, přišla jiná nepublice, bude zajímavé. Třeba ta změna in- bezpečí. Teď je situace nějak stabilizovaná stitucionalizace. Pastor Bubik je takovým a  měl by přijít růst. Přichází Martin, který příkladem. Píšu knihu, kde mluvím o andě- nemá mentalitu pronásledovaného. Najedlech v hrobě. Marie Magdaléna se nechtěla nou vidím Ducha svatého, který to všechpodívat dovnitř hrobu, protože si myslela, no řídí, tady je pastor Bubik, jako ochránce, že tam bude smrt. Ale byli tam dva andě- který vždycky chránil, opečovával, ale ktelé, kteří jí zvěstovali, že Ježíš Kristus vstal rý se nedrží zuby nehty svého místa a ktez  mrtvých. A  na tom základě popisuji sé- rý měl tu schopnost říct: „Stahuji se.“ Duch rii různých svědectví, krizových momen- svatý přivedl další osobu, aby udělala drutů, které se změnily v  příležitosti, protože hou část práce. To je pro mě něco neuvěse do toho vložil Bůh. Jedna z těch kapitol řitelného. To je nádhera. Vidím, že se Česse jmenuje „Dobrý pastýř.“ Vypovídá o tom, ká republika nachází v klíčovém momentu. co zažil pastor Bubik. Je tak moudrý, že do- Věřím, že církev hodně poroste, že to, co konce poznal čas, kdy se má stáhnout ze dosud vidíme, není nic. Lidé se začnou obslužby. Když se začal stahovat, neudělal to racet, otroci budou osvobozeni, nemocní najednou, ale dělá to postupně. Ten, které- budou uzdraveni. Věřím, že do České remu předává místo, je člověkem, který vyros- publiky přijde probuzení. tl v úplně jiných podmínkách. Bratr Bubik vyrostl v  pronásledování. Pronásledování Paralely dalo povstat silnému člověku, který muNěco podobného jsme zažili i v Argentisel zápasit. Vždycky proti němu stály něja- ně v  osmdesátých letech minulého století. ké těžkosti. Ale Martin Moldan tím nepro- Vidím takovou podobnost i  ve Španělsku. šel, netrpěl pod takovou tíhou. On má zase I tam jsem zažil podobný moment přelomu.

Cesta do Argentiny

K

dyž jsem odjížděl na tuto malou mi- skutečností. Církev v Argentině se nemodlí sijní cestu, neměl jsem moc velkou za probuzení, ale svým nasazením ho plně představu o tom, co mě čeká. Něco zakouší. jsem už přijal od bratrů, kteří byli v ArgenSbor má velmi dobře propracovanou tině přede mnou, ale sám jsem měl určité strukturu, kde vládne láska, vášeň pro Kristouhy, které jsem předkládal Pánu. ta, disciplína a  řád. To vše tvoří silný vliv Hned po příletu se děly zvláštní věci, kte- na společnost a nespasené lidi. Viděl jsem ré mě upoutaly a vedly mě k osobnímu pře- to např. ve věznici s největší ostrahou, kde hodnocení postojů, např. jsem si všiml, že jsem byl svědkem jednoho velkého zázramnozí služebníci mluví jinak, než na co ku. jsem zvyklý z  domova. Neslyšel jsem od Skvělou zkušeností pro mě bylo pozvání nikoho žádné stížnosti, jen chválu Bohu do přímého rozhlasového vysílání. Velice a svědectví o tom, co Pán v jejich životech se mě Bůh dotýkal na společné bohoslužbě, které se zúčastnilo na pět tisíc lidí. Byl jsem učinil, či plány do budoucna. Velice se mě také dotkla jejich vřelost ve vděčný Pánu za to, že jsem mohl vidět círvztazích a  otevřenost jednoho vůči druhé- kev, jak uctívá Pána a usiluje získat co nejvímu, a nasazení pro společné dílo ve jménu ce nespasených duší pro nebeské království. Ježíše Krista. Všiml jsem si jejich věrnos- Celé toto shromáždění se modlilo i za nás ti ve službě i  přes všechny těžké okolnos- a za naši zem. Velký dík patří všem bratrům a  sestrám, ti a  zkoušky. Někteří z  nich pravidelně už několik let chodí sloužit například do ne- kteří se nám s láskou věnovali na úkor svémocnic a  věznic. Nedávají prostor ďáblu, ho volného času. ale zabírají víc a víc území pro Pána. Vedou Na závěr bych chtěl poděkovat vedeve všech oblastech duchovní válku a  vědí, ní Apoštolské církve i svému sboru, že mi že jsou na straně Vítěze. Nesetkal jsem se tuto cestu umožnili. Děkuji za všechny vaše s  žádnými pochybnostmi a  nevírou. Slu- modlitby. žebníci očekávají zázraky a také o nich všude mluví, takže se jim stávají každodenní Pavel Knob, pastor AC Praha

12

Účastnil jsem se jedné konference, kde Bůh promluvil ke stávajícímu superintendantovi a řekl mu, co se stane, a do roka se to stalo. Byl jsem tam a mohl to s ním prožít. Přesně si pamatuji, jak to bylo, když odstupující superintendant přišel k tomu nynějšímu a řekl mu, že ho Bůh povolává do této služby. Kázal jsem, Duch svatý začal zvláštně vanout, oni poslouchali slovo a  najednou se objali. Když skončilo shromáždění, přišel za mnou ten současný superintendant a řekl mi, že mu nabídli toto místo. Procházel zrovna těžkým obdobím, jeho manželka byla nemocná, Pán Bůh ho přitom povolával na nové místo, kde měl založit nový sbor. Jeho život procházel bouřlivými změnami. A já jsem měl tu milost s nimi v tom být a vidět Boha, jak jedná. Bylo to úžasné. Ve Španělsku vidím veliký rozvoj Božího díla. Pomaloučku jsme pomáhali růst církvím, několik jich už tam překročilo tisícovku členů, což předtím bylo absolutně nemožné. V  devadesátém šestém mi říkali, abych do Španělska nechodil, že to je hřbitov, ale teď jsem svědkem něčeho neuvěřitelného. První sbor, který jsem kdy ve Španělsku navštívil, měl tenkrát asi sto padesát lidí a nyní je desetkrát větší. Věřím, že v České republice to bude podobné. Opravdu věřím, že do České republiky přišlo duchovní jaro, které s  sebou přináší změny v duchovním světě, které je možno zahlédnout už i ve světě fyzickém. Pro vás je velice důležitý ten přechod. Mentalita bratra Rudka je jiná než mentalita bratra Martina. Ne proto, že přemýšlí jinak, ale proto, že každý byl vychován jinak. Jeden se narodil proto, aby bránil, a druhý, aby rozvíjel. To jsou dvě úplně rozdílné situace. Jeden se narodil ve válce a druhý se narodil v míru. Neříkám, že všechno už je hotovo, bratr Bubik je tam jako strážná věž, a  jestli bude cokoli, co by šlo proti církvi, on na to upozorní. A ta moudrost, s jakou předává veškeré to dílo Martinovi, je úžasná. Pro Martina může být jistotou, může ho naplňovat pokojem, protože ví, že je ochrání. Věřím, že přijdou velké věci pro Českou republiku, pěkné věci. Není potřeba být zoufalý a  přemýšlet nad tím, jak to uděláme. Prostě přijde čas, kdy budeme vědět, jak to máme udělat. Protože Pán Bůh přináší všechno. To jediné, co se od nás požaduje, je vytrvat. Hodně ke mně mluví příběh Davida. Od mladíka, který se staral o ovečky, až po krále. Ale byl to proces, ve kterém David celou dobu rostl, až došel ke konci. Tehdy mu Bůh řekl, kdo je jeho následovníkem a  že mu dává všechno. Týmy, veškeré plány, veš-

ŽIVOT V KRISTU

Argentina keré zdroje, dokonce trůn. David proto Ša- Pán Bůh nemluví, dokud nejsme připraveni. lomouna posadil na trůn. Tím mu dal úplně Když jsme připraveni, Bůh mluví. Ví moc všechno, dokonce i  rady. Ačkoli David od dobře, že ďábel přijde a bude útočit. Skrze Saula nedostal nic. Naopak. Saul ho chtěl to nás posiluje, pracuje na našem charaktezabít. Tady je ta podobnost s  bratrem Bu- ru, a my rosteme. Když vyrosteme, jako Job bikem. Jeho život je Davidovým příběhem. dostaneme dvojnásobek toho, co jsme měli. Byl pronásledován, a když dosáhl svobody, Jednou jsem řekl tady bratrům, že Job měl zformoval církev, ochránil ji až do uzákoně- čtrnáct tisíc ovcí. Na každých sto oveček je ní, pomohl jí vyrůst, rozvinout se. Když Pán potřeba jednoho pastora. Takže sto čtyřicet Bůh k němu promluvil, všechno dal svému pastorů. Měl šest tisíc velbloudů, ty měl na následovníkovi. Ale neřekl mu: „Tady to výrobu másla. Na hrby jim dávali nádoby se máš, dělej.“ Naopak mu říká: „Já jdu s  te- smetanou, a  jak velbloud chodil, stlouklo se z ní máslo. Jeden člověk mohl zvládnout bou.“ Úžasné. tak tři čtyři velbloudy. K tomu musí mít tiNení to vidět síc až dva tisíce těch, kteří se o ty velbloudy Věřím, že Pán Bůh vám dává něco úžasné- starají. Měl také šest tisíc mul a tisíc býků ho. Vím, že to nevidíte, to je normální. Když na obdělávání země. Takže měl už devět timně tehdy říkali, že Pán Bůh bude dělat vel- síc sto čtyřicet sloužících. K tomu ještě přiké věci v  Argentině, také jsem to neviděl. počítáme děti a  ženy, prostě se staral nejI mně prorokovali. Čím víc prorokovali, tím méně o padesát tisíc lidí. Kolik žije lidí u  vás ve vašich městech? méně se to naplňovalo. Když Pán Bůh vydává prorocké slovo, něco se děje. Ďábel neví, V  Kutné Hoře? Třiadvacet tisíc. Takže dvě co se má stát, ale když přichází prorocké Kutné Hory závisely na Jobovi. Přemýšlejte slovo, dozvídáme se to nejen my, ale i ďábel. nad tím. Proto Job procházel tím, čím muĎábel nemůže zaútočit na Boha, ani na jeho sel projít. Váš boj je vlastně úměrný tomu, plán, ale jsme to my, na které zaútočit může. co vám Pán Bůh předá. Proroctví, která do-

stáváte, si pište, abyste na ně nezapomněli. Ona se naplní. S každým skončeným dnem jsme tomu naplnění o jeden den blíž. Je potřeba věřit. Věřím, že to přijde. Máme také proroctví i boje. Jsme na správné cestě. Spějeme k vítězství. Nebojte se, že se nenaplňují proroctví. Až se naplní, budete se radovat. Ale nebudete už stejní. Až to přijde, lidé se změní. Ti, kteří se nyní nevydávají, se vydají. Ti, kteří jsou skeptičtí, budou bojovníky. Máte to v krvi, protože Jan Hus nezemřel sám. Další, kteří umírali, také byli vydáni Bohu. Raději chtěli zemřít, než zapřít. Tohle je český charakter. Teď vidíme něco jiného, ale Bůh to znovu obnoví. Uvidíme veliké věci. Zasahuje mne, jak Jan Hus prorokoval o Lutherovi: „Za sto let přijde někdo, jehož moc nebude uhašena.“ Toto se mě hodně dotýká. Věřím, že to je vaše bohatství a že Česká republika znovu povstane. Také se mě dotýká to, čím musela Česká republika projít, jak se ji ďábel snažil zlomit, zničit ji. Věřím, že Bůh chce u  vás dělat něco velkého. To, co přichází, je úžasné. Máte tu milost, že to uvidíte. Amen.

Tak jak?

M

ilí čtenáři, za sebe bych přidal jedno srovnání. Mé srovnání generalizuje, ale chtěl bych přece jenom vystihnout hlavní podstatu rozdílů. V minulém roce jsem totiž kromě Argentiny měl milost navštívit znovu i  torontský sbor TACF (Toronto Christian Airport Felloship), známý svým přídomkem jako sbor torontského požehnání. Srovnávání se přímo nabízí, protože obě probuzení mají určitá pojítka. Totonto blessing rok 2006 20. ledna 2006 to bylo přesně dvanáct let po té, co Bůh poprvé vylil do místního malého sboru svého Ducha. Jaká je situace dnes? Tentokrát jsem rád využil příležitosti navštívit konferenci pro pastory a  vedoucí pořádanou sborem TACF. Myslím, že jsem mohl být přítomen zlomovému bodu dlouhého tolik diskutovaného fenoménu s  názvem Toronto blessing. Vše níže popsané spadá do kategorie subjektivního vnímání, objektivnější bude asi až vzdálenější zpětný pohled historiků, přesto se pokusím zachytit aktuální atmosféru.

13

ŽIVOT V KRISTU

Argentina Historie ní za mnoho lidí. Když se přiblíží k Johnovi, služby Bohu, kdy cítí, že už dále nemohou. Už v  osmdesátých letech minulého sto- zeptal se: Chceš to? Ano, chci, odpověděl Odjíždějí často osvobozeni, naplněni Duletí zaznělo proroctví o  tom, že Kanada John. Tak to přijmi. Potom na něho Claudio chem svatým, s novou touhou a vizí. Zvláštzakusí mocné Boží jednání, které zasáhne vložil ruce a John klesl na kolena pod moc- ností je, že do sboru nepřijíždějí jenom lidé celý svět. Jenomže, dříve než bylo Toronto, ným dotekem Božím. Po návratu do sboru ze stejné denominace, ale kromě charisBůh jednal v Argentině. Čtenáři si mohou na novoroční shromáždění Bůh začal jed- matiků je sbor hojně navštěvován anglikávzpomenout na článek o historii probuzení nat, ale byla to spíše předehra. John a Ca- ny, baptisty, metodisty a také i katolickými v Argentině, které spojeno se jmény Omara rol pozvali do sboru sloužit bratra Randy- knězi. Mnozí svědčí o  tom, že si požehnáCabrery, Carlose Annacondii a  Hectora Ji- ho Clarka, pastora sboru Vinice v St. Louis, ní přivezli do domovského sboru a  tehdy, meneze. Tito bratři měli milost vidět tisíce o němž věděli, že při jeho službě vane Duch když začínají sloužit, vidí stejné věci, ktespasených, uzdravených a jinak Bohem pro- svatý a lidé jsou dotčeni. 20. ledna 1994, po ré se dějí v Torontu. Mezi nejznámější patměněných životů. Pak si Bůh povolal nám té, co pastor Clark slouží, je na přítomných ří vylití Ducha svatého na anglikánský sbor dobře známého bratra Claudia Freidzona, asi 120 lidí vylit Duch svatý a začíná feno- v  Bromptonu v  Londýně, odkud pochází který šel po cestě svých předchůdců. Je- mén nazvaný britskými novináři Toronto známé kurzy Alfa. Pak následoval Sundernomže jeho práce dlouho nepřinášela mno- blessing (Torontské požehnání), který se land, také v Anglii, a další a další místa, kde ho výsledků, jak známe z  jeho svědectví. jistě nesmazatelně zapsal do historie pro- Duch svatý jednal podobně. Probuzení tam Jeho přítel bratr Werner Kniessel nasměro- buzení církve. Více však než počtem spase- trvala různě dlouhou dobu, ale přesto to val jeho pozornost na osobu Ducha svaté- ných a znovuzrozených lidí budí pozornost v Torontu trvalo a do jisté míry trvá nejdéle. ho. Claudio v touze po bližším obecenství kontroverzními věcmi, které se tam začínají Za celou dobu navštívilo sbor kolem neus  Duchem svatým vyhledal Bennyho Hin- dít. Je to poněkud zvláštní, protože to ne- věřitelných deseti milionů lidí. Přesto Carol na, který se za něj modlil. C. Freidzon při- jsou věci až tak nové. Lidé padají pod mocí Arnottová na jednom setkání poznamenala, jal mocné pomazání a jeho služba doznala Ducha svatého, nekontrolovatelně se smě- že kdyby si všichni tito lidé uchovali touhu dramatické změny. jí nebo pláčí, vyluzují různé zvířecí zvuky, být blízko Bohu, svět by asi vypadal jinak. Píše se rok 1992 a  na scéně se objevu- škubou sebou apod. Kritik i obhajob bylo jí manželé Arnottovi, kteří také touží po napsáno nezměrné množství, ale nedomníVize sboru TACF tom, aby Bůh mocně jednal. Každé dopo- vám se, že by některá z  nich tomu přišla Sbor má v  zadní části vyvěšený transpaledne tedy oddělují pro modlitby, čtení Pís- opravdu „na kloub“, nicméně přesně dva rent se svou vizí: Kráčet v Boží vůli a šířit ma a chvály, rok a půl se každý den modlí roky po vylití, tedy 20. ledna 1996, je tento Boží lásku mezi národy. Dle svědectví pasza Boží navštívení. V  roce 1993 navštěvují sbor vyloučen ze svazku Vinice, i když z ko- torů i služebníků, podle toho, co bylo vidět shromáždění Bennyho Hinna v  torontské respondence spíše vyplývá, že se jednalo na nástěnkách, se naplňovat tuto vizi daří. hale Maple leaves. Avšak kdo by předpoklá- o pokojný rozchod, než že by to bylo tzv. za Sbor sám o  sobě mnoho nevyrostl a  podal, že se historie bude opakovat a Bůh by trest. Bude se nadále jmenovat TACF. Tou čet členů se pohybuje okolo tisícovky. Více snad jednal podle šablony, tak by se spletl. dobou už se nachází i v jiné, nově postave- se však rozvinula práce misijní a  vyučujíManželé Arnottovi sice vidí, jak asi dvacet né budově situované dále od letiště, ve kte- cí. Sbor je zapojen do Fresh Fire Ministry, lidí vstává uzdravených z vozíčků, ale sami ré se sbor nachází dodnes. volného uskupení sborů, které sdílí stejnou radikální změnu nezažili. Proto museli jet Do sboru začínají přijíždět tisíce lidí. vizi. Sbor má vlastní biblickou školu, nyní až do Argentiny. Přichází prosinec 1993 Povětšinou se jedná o  vyhořelé služební- dokončují novou budovu, která bude sloua Claudio Freidzon se modlí na shromáždě- ky, lidi, kteří touží po proměně své rutinní žit většímu počtu studentů a  zlepší podmínky pro vyučování. Studenti procházejí praxí při službě v domovském sboru a pak jsou vysláni zpět do svých sborů. PochopiKáže John Arnott. telně studenti pocházejí nejvíce z anglofonních zemí. Vedení sboru TACF Konference znamenala změnu ve vedení sboru, který vedl jako první pastor John Arnot. Nyní sbor předal druhému pastorovi Stevovi Longovi. John se stal pastorem-zakladatelem. Tento krok byl asi úzce spojen s obecnou zvyklostí západu, že při dovršení šedesáti pěti let se odchází do důchodu. John však do důchodu v  žádném případě nejde a chce se věnovat více službě kázání po světě a vizi, zmíněnou výše. Další členové týmu jsou manželé Sinnotovi, Clarkovi, Smithovi, Allanovi, Moralesovi, Tyanovi a ještě sestra Mary A. Raycroftová. Ve sboru se střídají nejrůznější řečníci známých jmen.

14

ŽIVOT V KRISTU

Argentina Budoucnost Buenos Aires proroctví, nic takového. To, co jsme viděli Sám si kladu otázku, jak to bude vypadat A nyní se podívejme na Argentinu. V sa- především, to bylo neskutečné nasazení na v budoucnu. Steve je pomazaný pastor, ale motném Buenos Aires působí tři sbory Božím díle. Obrovský rozdíl mezi příchoje jiný než John. Názorů na celé probuzení sdružené do Assemblies of God. Jsou to dem na konferenci, kde se vložíte do uctíje jistě mnoho, objevovaly se věci diskuta- sbory G. Preina, C. Freidzona a ještě jeden vání a čekáte na naplnění Duchem, zavřené bilní až velice kontroverzní a  je velice těž- třetí, ve srovnání s výše zmíněnými, malý. oči, ruce nahoře… A tady máte ruce pořád ké posoudit, co bylo nebo nebylo správné. O sboru Claudia Freidzona vím jen z vy- v  práci. Samozřejmě to bylo dáno tím, že Dvanáct let je přece jenom hodně a  snad právění a z jejich internetových stránek. Je nám bratři chtěli všechno ukázat, prostě můžeme soudit dle ovoce. to sbor asi o  22 000 lidech, na rozdíl od náš pobyt byl přechodem z  jedné akce na Sám jsem vnímal, že i  když jsem při za- sboru Preinova je tvořen bohatší vrstvou druhou. Více v článcích uvedených výše. čátcích nebyl, tak ze svědectví lidí i  video- obyvatelstva. To je dáno především jeho Také na žádné mezidenominační vztakazet, je patrné, že už to není tak silné, že umístěním v luxusní čtvrti. Je to sbor, kte- hy se tady „nehraje“. Ani mezi sbory AoG Duch svatý se neprojevuje v  moci, který rý také velice roste a  je živý. Svým charak- v  Buenos Aires to není zrovna ideální, nabyla patrná na začátku. Přesto lidé pořád terem služby je podobný sboru v Torontě: tož nějaká otevřenost třeba ke katolíkům. odtamtud odjíždějí občerstvení po vysilují- důraz na chvály a uctívání, přebývání v Bo- Rozdílů by se našla celá řada. cích letech služby, uzdraveni i z  fyzických ží přítomnosti, očekávání na Ducha a jeho nemocí. Na seminářích i  kázáních, na kte- pomazání. Tak jak? rých jsem byl, jsem neshledal nic nebiblicPořád se mi do mysli vkrádala otázka: Tak kého, naopak mě velice potěšoval důraz na CCNV jak, Pane? Jak to máme dělat? Jako v Toronobecenství s Bohem. Věty typu: Nepomůže Jenomže argentinský sbor Guillerma tu nebo v  Preinově sboru? Dělá to špatně ti pomazání, když si neudržíš blízký vztah Preina, CCNV, je sborem úplně odlišným. ten nebo onen? Asi ne, protože ovoce je vis Bohem, tam zaznívaly častěji. Trochu z historie sboru se dozvíte z rozho- ditelné u obou proudů. Přišel jsem na to, co Skutečnost, že už to není tak silné jako voru s pastorem Preinem, který také uvádí- možná již všichni víte, ale pro mě to bylo na začátku potvrzuje nepřímo i fakt, že část me. Už když jsme přijeli, byli jsme okamžitě osobním potvrzením něčeho, co jsem tušil: týmu, který sloužil v TACF na plný úvazek, obklopeni křesťany, kteří horlivě a usilovně Naše cesta byla, je a bude jiná. Ano, vždy se odchází. Na konference už nejezdí tolik lidí, pracovali. Kdybychom si neřekli o  modlit- můžeme něčím inspirovat, něco převzít, být více peněz se investuje na misie, už tolik by, nikdo by se za nás nijak zvlášť nemod- povzbuzeni a někdy i varováni. Avšak naše nezbývá například na tři plně zaměstnané lil, žádné vzkládání rukou s  předáváním cesta je prostě jiná. Pán Bůh se rozhodne, chválící týmy a další personál. pomazání, vyslání ke službě, ohromující kde bude jednat tak, a jinde zase jinak. Ne-

Hlavní sál TACF.

15

ŽIVOT V KRISTU

Argentina, Ze života církve existuje nějaký recept, který když „přivezu“, tak to tady rozjedu. Jistě, existují obecně platné principy, viděli jsme tam spoustu pro nás užitečných nápadů, je dobré se nechat povzbudit a vidět, že to jde. Argentina má s námi mnoho společných věcí: totalitní minulost, silný vliv kléru apod. Ale ten recept tam prostě neseženete. Ani v Torontu, ani Buenos Aires. Jsem moc vděčný, že jsme tam mohli být. Pobyt výrazně posloužil také k  tomu, aby se utužila i jednota v našem českém týmu. Viděl jsem, že všude je chleba o  dvou kůrkách, a byl jsem vděčný za všechny zápasící argentinské bratry a sestry. Ať jim i nám Bůh bohatě žehná Vedoucí tým sboru.

Jirka Bartík

Seminář o zakládání sborů s Robertem Schroederem

V

týdnu od 22. do 26. ledna 2006 pro- lizace, Učednictví, Profil zakladatele sboNa závěr celého týdne měli účastníci běhl v rámci série kurzů pro pastory ru, Dvanáct kroků k  založení sboru a  řa- Ezdráše příležitost zhodnotit své vlastní na půdě VOŠMT vynikající seminář da dalších (celý program kurzu najdete na předpoklady a schopnosti pro povolání zao  ZAKLÁDÁNÍ SBORŮ. Výklad hlavního http://www.vosmt.cz/news.jsp?id=125 ). kladatele sboru pomocí jednoduchého dořečníka bratra Roberta Schroedera (kanadPraktický rozměr celému semináři při- tazníku, který je volně ke stažení na weboského misionáře v  Německu) doplňova- nesly nejen živé debaty zúčastněných pas- vých stránkách VOŠMT. ly přednášky bratra Martina Moldana (AC torů nad probíranými tématy, ale zejména Druhé pokračování semináře o  ZAKLÁVarnsdorf) a bratra Staška Bubika (AC SBH dvě případové studie o  zakládání sborů DÁNÍ SBORŮ proběhne opět na VOŠMT Praha). v České republice. První z nich prezentoval v  Kolíně v  lednu 2008. Více informací naProgram tohoto kurzu Ezdráše byl velmi bratr Moldan, který hovořil o vzniku sboru jdete v průběhu roku v rubrice Aktuality na intenzivní; byla vyučována témata: Biblic- ve Varnsdorfu, a  druhou bratr Stašek Bu- www.vosmt.cz ké základy zakládání sborů, Životní cyklus bik, který posluchače seznámil se zrodem vlacírkve, Potřeba zakládání sborů, Evange- místního sboru v Chomutově.

Rozhovor

lasti koučinku. Posledních pět let se rovněž podílím na rozvoji církevní poradenské služby, která je také součástí BFP. V  současné době máme 30 konzultantů. Sloužím také jako asistent vedoucího BFP v severním Bavorsku a  zakládám nový sbor v té době v Německu rozbíhala a jejímž cí- ve městě Neunkirchen am Brand blízko lem bylo povzbuzovat a  podporovat zakla- Norimberku. datele sborů. Duchovním otcem této myšlenky byl německý pastor Manfred Lanz, Kdy jste poprvé navštívil Českou repubkterý viděl, že zde služba povzbuzování liku? zakladatelům sborů chybí. Od 1999 jsem Poprvé v roce 1994. V jedné malé biblické členem vedoucího týmu Služby zakládání škole jsem vyučoval na téma misie. Náslesborů (Gemeinde Gruendungs Werk). Po- dujících pět let jsem cestoval po celé Česmohl jsem vytvořit studijní materiály pro ké republice a o misii jsem vyučoval na seškoly zakladatelů sborů. Jsem zapojen do minářích v místních sborech a na různých této služby v mnoha aspektech: např. v ob- konferencích. Od té doby jsem učil na mno-

s Robertem Schroederem

J

ste kanadským misionářem působícím v Německu. Mohl byste nám říci něco o své službě v BFP (německé letniční církvi)? Moje žena, já a  naši tři synové jsme se přistěhovali do Německa v  červenci 1989, tedy krátce před zásadními politickými změnami, které v Evropě následovaly. V roce 1997 jsem se stal členem BFP (Bund Freikirchlicher Pfingstgemeinden). Ve stejnou dobu jsem se seznámil se službou, která se

16

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve

ha seminářích o  budování církve a  poskytoval řadu konzultací. Do České republiky jsem od té doby zavítal asi 50 až 65krát. Vaše semináře se vyznačují interaktivní metodou, po výkladu vždy následuje dialog se studenty nebo práce ve skupinách. Proč jste zvolil tuto metodu právě pro vyučování pastorů? Používám tuto metodu z  několika důvodů. Za prvé se domnívám, že člověk si uchová v paměti daleko více informací, pokud má během semináře možnost na ně bezprostředně reagovat, diskutovat o nich a pokud možno okamžitě dostat příležitost se zamyslet, jak by je mohl aplikovat. Určitě si zapamatuje víc, než když pouze pasivně naslouchá. Za druhé nepřináším odpovědi na všechny otázky. Častokrát mají pastoři v určitých oblastech větší zkušenosti než já a když se o ně mohou v průběhu výuky podělit, seminář a všichni přítomní jsou o to více obohaceni. Jaká témata jste probíral s  našimi pastory? Hovořili jsem o  tématech jako: „Položení dobrých základů,“ Biblické zásady pro zakládání sborů,“ „Modely zakládání sborů,“ „Týmová služba,“ „Životní cyklus sboru,“ „Růst a  multiplikace,“ „Evangelizace,“ „Učednictví,“ „Podpůrné vztahy (koučink)“ atd. Do programu byly zařazeny i případové studie založené na dvou příkladech nově založených sborů v České republice. Proč jste do výuky zapojil také bratry Martina Moldana a Stanislava Bubika? Když mě Milan Buban poprosil, abych na semináři vyučoval, souhlasil jsem pod jed-

nou podmínkou. Chtěl jsem na tomto té- navíc k tomu, co už nyní dělají. Proto jsme matu spolupracovat s několika bratry z ČR. v Německu začali službu zaměřenou na poKaždá země je jedinečná a místní vedoucí vzbuzování zakladatelů sborů. Věříme, že mohou ve své službě rozvinout principy, pastoři a  zakladatelé sborů potřebují pokteré jsou vhodné pro jejich kulturní kon- vzbuzení, výcvik a  pomoc, aby mohli svůj text. Martina i Staška jsem znal už z dřívějš- úkol dokončit. Hledáme způsoby, jak proka a věděl jsem, že k tématu zakládání sbo- pojit práci jednotlivých služebníků a zdroje ru mají co říci. tak, aby jejich práce mohla efektivně fungovat a dosáhnout svého cíle. Chcete příště do svého vyučování také zapojit jiné řečníky? Co byste našim pastorům, kteří chtějí Ano, v  každém případě. Chci, aby na se- založit nový sbor, doporučil? mináři vyučovali vedoucí z  ČR. Velmi pečKaždé zakládání sborů je jiné. Nevěřím, livě jsem Martinovi a  Staškovi naslouchal. že existuje správný a špatný model, ale spíDíky nim jsem byl schopen pochopit situ- še že pro každou situaci lze správný moaci v České republice zase o něco lépe a na- del nalézt. Každého zakladatele sboru bych víc jsem se od nich i něco naučil. chtěl povzbudit v  tom, aby se v  této oblasti vzdělával a  prošel i  výcvikem zaměřeČím se liší praxe zakládání sborů v  Ně- ným na tuto oblast. Nepotřebujeme „znomecku od české praxe? vu objevovat Ameriku.“ Povzbudil bych je, Nepovažuji se za experta na zakládání aby hledali lidi, kteří by je nesli na modlitsborů v České republice, ale věřím, že jsem bách a povzbuzovali je. Většina chyb při zaněkolik věcí postřehl. Mezi zakládáním sbo- kládání sborů se stane ještě před tím, než rů v obou zemích vidím jisté paralely. Obě se sbor narodí, anebo kvůli předčasnému země čelí v oblasti zakládání sborů určitým porodu. Povzbudil bych pastory a  zaklavýzvám. Prostředky na zakládání sborů jsou datele sborů, aby si udělali čas a  zbudoomezené a většina existujících sborů patří vali pevný a  jednotný tým, který sdílí stejmezi malé sbory. Ve srovnání s jinými mís- nou vizi. Zakladatel sboru musí vědět, že ty ve světě, kde se odehrávají probuzení, ho k  této službě povolal Bůh. Když někoje odezva na evangelium v Evropě obecně ho povolá Bůh, dá mu i sílu dokončit dílo. spíše malá. Já osobně vidím v obou zemích Je nezbytně nutné, aby zakladatel sboru v podstatě totožné výzvy i překážky. věděl, že je povolán Bohem; to mu pomůže obstát v  době zkoušek. Jak je uvedeJaké jsou nejběžnější překážky pro zalo- no v  Lukáši 14, je důležité nejdříve sečíst žení nového sboru? náklady. Mnoho zakladatelů sborů dělá tuto práci při zaměstnání. Pokud jsou ženatí a maJaká témata chcete vyučovat v  lednu jí rodinu, může pro ně být péče o všechny 2008? související otázky dost obtížným úkolem. Čekám na zpětnou vazbu od pastorů, Dalším náročným úkolem je najít lidi do kteří se účastnili semináře, než budou dotýmu. Zakládání sborů se dá přirovnat spí- končeny plány pro příští seminář. Chci vyše k maratónu než ke sprintu. Člověk, kte- brat témata, která jsou relevantní k situaci rý se pustí do takového úkolu, musí tvrdě v  ČR. Možná pro nováčky shrneme něktea vytrvale pracovat i přesto, že výsledky ne- ré principy, které jsme probírali na prvním vidí okamžitě. Pokud členové zakládající- semináři. Program bude zahrnovat dalho týmu pocházejí z různých sborů, může ší případové studie. Další možná témata i  formulování samotné vize (či programo- jsou: vého prohlášení) být určitou výzvou. V naší • Biblické principy zakládání sborů, které službě vždycky říkáme, že zakládání sboru vidíme u Nehemiáše se rovná „vyhlášení války nepříteli.“ Čelíme • Proces formulování programového prorovněž překážkám, které nám do cesty staví hlášení náš odpůrce. Udělá vše proto, aby unavené- • Služba v týmu ho zakladatele sboru odradil. • Běžné chyby zakládání sborů • Překážky v oblasti zakládání sborů Jak na vás zapůsobily zkušenosti našich • Budování podpůrných sítí pro zakládání pastorů? sborů atd. Na jedné straně vidím touhu zakládat sbory a vidět růst Boží království. Na druhé Ptal se Milan Buban, straně slýchávám o výzvách, kterým pastoři staženo z www.vosmt.cz čelí. A založení sboru by byla jen další práce

17

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve Lednový Ezdráš o zakládání sborů z pohledu účastníka

ský sbor je rád, když vidí, že sbory, které z něj vzešly, dospěly a samy zakládají další sbory).

5. fáze rozmnožování e dnech 22.–28. ledna jsem se v rámci 3. fáze narození sboru (porod) studijního programu Ezdráš zúčast• To je fáze, kdy sbor je již dospělý a plodí nil dalšího z  předmětů, tentokrát • Okamžikem porodu je oficiální ustanovedalší děti – další sbory. s názvem Principy zakládání sborů. Obsah ní sboru. vyučování mě velmi zaujal. Osobně se do• V této fázi již sbor dál roste spíše tím mnívám, že toto téma je v  naší církvi vyu- • Sbor přechází z ochranného prostředí tězpůsobem, že se stává sborem mateřčováno poměrně málo – a přesto věřím, že hotné matky (mateřského sboru), je přeským, který plodí další sbory. To je nejpřiprávě správné porozumění této oblasti je střižená pupeční šňůra, ale dítě (sbor) je rozenější cesta dalšího růstu. jedním z klíčů k probuzení v naší zemi. Zúnadále závislé na své matce (mateřském častnil jsem se již mnoha kurzů Ezdráš, ale sboru). • Pokud jsou dva zdraví lidé, je potřeba snad na žádném z nich jsem neprožíval taudělat něco nadpřirozeného, aby neměli kovou Boží blízkost, vnímal jsem, že Boží • Je to okamžik, kdy sbor začíná vycházet děti, jinak je budou mít přirozeně – tak srdce tluče tímto tématem, že toto je efekna veřejnost, dá o sobě vědět na veřejnosi  Kristus se zdravým dospělým sborem tivní cesta získávání lidí pro Boží královti – tehdy často zesílí nepřátelská opoziplodí přirozeně další sbory. ství. ce. Jeden důležitý princip na závěr: Chci vám jako ochutnávku nabídnout 4. fáze růstu pohled na jeden ze seminářů bratra SchroAby byl sbor živý a zdravý, k tomu potřeedera, tak jak jsem si je zapsal ve svých po- • Fáze růstu je období, kdy sbor roste, tak buje jak Ducha svatého, tak strukturu. Duch známkách: jako dítě roste k  dospělosti. Tato fáze svatý dává tělu život, struktura je kostrou končí okamžikem, kdy sbor je dospělý těla. Lze to také vyjádřit přirovnáním k  víŽivotní cyklus sboru a je schopen plodit další sbory. nu a k měchům. Duch svatý je vínem a církevní struktura jsou měchy, do nichž se Existuje paralela mezi životem člověka • Sbor se rozvíjí, přichází noví lidé, činíme víno ukládá, aby se uchovalo. Pokud měchy a životem sboru. Tak jako lze život člověka z nich služebníky. schází, pak se víno vylije a přijde nazmar!!! rozdělit do několika fází, stejně lze do těchTak existovaly v  minulosti mnohé skupinto fází rozdělit i život sboru: • Rodiče jsou rádi, když jejich děti vyrostly ky, které se scházely, měly úžasné duchovní a zakládají své nové rodiny, (tak i mateř- prožitky, obecenství s Duchem svatým, ale 1. fáze početí nechtělo se jim vytvářet církevní strukturu, říkali, že to je zbytečné, že nic jiného nepo• Fáze početí je okamžik, kdy Bůh sdílí svotřebují. Tyto skupiny po čase zanikly, a  víji vizi o  založení sboru s  člověkem, příno – Duch svatý tak přišel nazmar, protopadně i s více lidmi, které k službě založe lidem se nechtělo vyrobit měch pro jeho žení sboru vyvolil. uchování!!!

V

• Potřebujeme mít v srdci Boží ujištění, že jsme Bohem povolaní k  založení sboru, to nám pomáhá překonávat těžkosti.

Závěrem chci připomenout, že druhá část vyučování na téma Strategie zakládání sborů proběhne v lednu roku 2008. Opět by měl přijet bratr Schroeder. Jak nám bylo řečeno, vyučování bude koncipováno tak, aby se ho mohli zúčastnit i ti zájemci, kteří letošní první část neabsolvovali. Proto bych chtěl povzbudit k účasti všechny, kteří mají zájem získat Boží pohled na tuto oblast a  osvojit si zdravé Boží principy, doprovázející zakládání sborů. Věřím, že se jedná o vynikající vyučování, založené na praktických zkušenostech, které pastorům může významně pomoci při plnění úkolu získat naši zemi pro Pána Ježíše.

2. fáze těhotenství • Fáze těhotenství probíhá od zahájení práce až do ustanovení sboru (sbor je napřed skupinkou, pak stanicí a nakonec samostatným sborem). • Je důležité, aby těhotenství proběhlo zdravě – jinak může dojít k potratu. • Někdy bývá tendence porodit sbory dřív, než je Boží čas – tak jako nechceme, aby porod dítěte byl předčasný, ale aby se dítě v  těhotenství řádně vyvinulo, tak tomu má být i u sborů.

Petr Skřičil, AC Olomouc

18

ŽIVOT V KRISTU

Izrael

Z

Minaret na námestí martýrov

mešity An-Nassar v  Beit Chanune stojí už len minaret. „Len jej meno bude stáť ďalej“ – žiali Našur a-Kafarne nad zničením mešity. Matka s  dvomi malými deťmi býva v dome hneď vedľa rumoviska v  centre tohto mesta na severovýchodnom výbežku pásma Gazy. Na zelenej stene vedľa vchodu stojí anglické slovo „love“ „láska“ nastriekané pod bielym srdcom. Našur tu osobne prežívala chvíľu, keď izraelské tanky vrazili v noci 3. novembra a  zrovnali so zemou 820 rokov starú mešitu. „Po prvé za 28 rokov nemôžem zvolávať veriacich k  modlitbám“ žaluje sa Hussajn Kafarne, ktorý ako muezín mešity pokračoval v starej rodinnej tradícii. Pred ním bol jeho otec 40 rokov muezínom mešity An-Nassar. Po izraelskej vojenskej operácii je mešita ohrozená pádom tak, že nikto tam nemôže vystúpiť nahor. Našur rozpráva, ako jej dve vnúčatá Kassem a Eliáš, ktoré sa narodili v  USA, majú v  noci vidiny, budia sa s krikom a chcú spať v posteli len pri rodičoch. Následkom mnohoročných vojenských udalostí v Beit Chanune mnoho detí sa v noci pomočuje. Táto matka dvoch detí rozpráva: „Keď vojaci prišli do nášho domu, nezaklopali, ale cestu si uvoľnili jednoducho výbuchom.“ Pre Izrael je Beit Chanun pôvodcom raketových útokov na mesto Sderot. Po únose izraelského vojaka Gilata Šalita dňa 28. júna začala sa vojenská operácia „Letný dážď“, ktorá podľa údajov palestínskych nemocníc mala za následok asi 200 palestínskych obetí. Poranených bolo vyše 600 osôb, najmä v južných oblastiach pásma Gazy. Po druhej libanonskej vojne, následkom ktorej sa pásmo Gazy dostalo trochu mimo oblasť pozornosti, snažila sa izraelská armáda ukončiť raketové ostreľovanie zo severného pásma pomocou operácie „Jesenné mračná“. Pritom len od 1. do 6. novembra bolo usmrtených 85 Palestínčanov. Stopy po izraelských tankoch a vojenských buldozéroch sú viditeľné všade vnútri aj v okolí Beit Chanuna. Podľa izraelských údajov začiatkom novembra zabarikádovalo sa asi 60 militantných Palestínčanov do mešity An- Nassar, ktorej počiatky siahajú do 13. storočia. Pri tom však obyvatelia Beit Chanuna, ktorí vysedávajú na „námestí martýrov“ a popíjajú uprostred rozvalín horúci a sladký čaj, vidia

za rozvalinami svojej mešity len ničiteľskú túžbu židovského štátu. Popierajú, že „martýri“ (ako oni nazývajú svojich bojovníkov) použili mešitu ako ochranný štít. Ale keď vypukli boje, vyzývalo rádio Hamas ženy a deti z okolia, aby utvorili živý ľudský štít okolo mešity, aby „mudžahedíni“ mohli ujsť pred postupujúcou izraelskou armádou, čo sa aj skoro všetkým podarilo. 72-ročná Wafa Kafarne zasnene spomína: „Tu som sa cítila ako 20-ročná, mladá a  potrebná.“ Ale nemohli zabrániť zničeniu moslimskej sakrálnej stavby. O tri týždne neskôr vyhodila sa do vzduchu Fatima Nadžar, ktorá sa tiež zúčastnila akcie záchranného štítu minaretu. Stala sa tak prvou „martýrskou babičkou“ v  dejinách palestínskych samovražedných atentátov. Odhadom mala asi 70 vnúčat a pravnúčat. Wafa hovorí: „Keby som ja mala výbušninový pás, urobila by som to isté.“ A Wafa Kaferne nie je osamotená so svojím názorom. Starosta sídliska Beit Chanuna vyjadril sa na jej pamiatku takto: „Vzala svoju dušu do vlastných rúk a ponáhľala sa v ústrety martýriu.“ Niekoľko sto metrov od rozvalín mešity An-Nassar sedí pred domom svojej rodiny Madždí el-Athamne. Presne na toto miesto padol 8. novembra izraelský granát, a  hovorí: „Zabilo mi tu 16 príslušníkov mojej rodiny.“ Madždí neuznáva, že to bola technická závada, za ktorú sa Izraelčania ospravedlnili, zranených zobrali do izraelských nemocníc a prehlásili, že oni vlastne chceli zasiahnuť skupinu teroristov, ktorí raketami ostreľujú Sderot. Vraví: „To nebol žiaden omyl, bol to úmysel!“ Ochotne ukazuje prechod, kde „na centimeter vysoko sa rozlievala krv martýrov“ a  pozýva na tradičný čaj. Spolu so svojou matkou mi na nástenkách ukazujú svojich príbuzných, ktorí sa stali obeťou vojenského úderu, medzi nimi aj svojho syna Saada. Zo ženských príbuzných nie je tam ani jeden obrázok, hoci Madždí el-Athamne zrejme nemá žiaden problém s tým, aby sa fotografovali ženy. Egyptskí advokáti sa ponúkli, že budú zastupovať občanov Beit Chanuna pred Medzinárodným súdnym dvorom v Haagu a  brať židovský štát na zodpovednosť za „masakru z Beit Chanuna“. Postihnuté rodiny sa však zdráhajú dať právnikom na to

19

plnú moc, ale zasadzujú sa za priamu dohodu so štátom Izrael. Juhoamerický arcibiskup anglikánskej cirkvi a  nositeľ Nobelovej ceny mieru Desmond Tutu má teraz viesť sprostredkovaciu misiu Komisie OSN pre ľudské práva. Už s  ohľadom na počet obetí sa javí súrne potrebné vyjasniť situáciu. Očitý svedok a  postihnutý Madždí el-Athamne hovorí o 16 obetiach svojej rodiny, ktoré prišli o život; BBC píše o 19 mŕtvych, izraelský vysielač Aruc-7 na sídlisku vie o  20 obetiach, izraelský štátny rozhlas 22 a  Jaffee-Centrum pre strategické štúdiá pri Univerzite Tel Aviv menuje 23 Palestínčanov, ktorí 8. novembra prišli o život pri granátovom útoku. Avšak pri Tutu-ovej misii ide prezidentovi Rady OSN pre ľudské práva Louisovi Alfonzovi De Albovi predovšetkým o to, aby „bola zohľadnená situácia obetí, začalo sa hovoriť o potrebách preživších a vydať odporúčania, ako palestínski civilisti by mohli byť lepšie chránení pred izraelskými útokmi“. Okrem toho Rada pre ľudské práva OSN v  dôsledku „masakry v  Beit Channune“ uprostred novembra ešte pred presnejším výsledkom vyšetrovaní odsúdila „hrubé a  systematické“ porušovanie ľudských práv Izraelom na obsadených palestínskych územiach. A  Desmond Tutu už v  minulosti sa profiloval ohľadne izraelsko-arabského konfliktu tým, že porovnávajúc Izraelský štát s  juhoafrickým Apartheidom, označil sionizmus ako rasizmus a vyjadril sa, že Židia sú na Západe neúmerne vplyvní. A teraz môže anglikánsky arcibiskup a zmierovací expert bez rizika cestovať do Beit Chanunu, aby predstavil svoje dodatočné prieskumy. Od 26. novembra je prímerie. Stíchlo dunenie zbraní, ktoré celé mesiace určovalo atmosféru okolo Beit Chanuna. Izraelský prezident Ehud Olmert sľúbil, že bude dodržiavať kľud zbraní, aj keď bezpečnostné sily v severnom Negeve v  prvých desiatich dňoch prímeria narátali 19 Kassam-rakiet, ktoré boli vystrelené na Sderot. Madždí Athamne žiada od medzinárodného spoločenstva, aby vyvíjalo na Izrael tlak za tým účelom, aby tento pristúpil na „skutočný mierový proces“. Smútiaci otec vyznáva: „Najviac palestínskych rodín tu chce žiť v  mieri. Chcú skutočný pravý mier. A  ja verím, že mier bude. Inš-Allah – Bude-li Allah chcieť.“ © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP přeložil Prof. Ing. Ludovít Višnyi CSc. www.israelnetz.de .

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve

Vznik Dětského centra Teen Challenge v Brně

M

ůj život s  Bohem začal před de- navštívit i doma. A řeknu vám, přímo jsme víti lety. Hned na počátku mi se zděsila, co jsem v jejich domovech viděBůh řekl, že nemám pochybovat la. Jen víra v  našeho Pána Ježíše a  modlito  správnosti budoucí cesty do České Re- by mi dávaly sílu. Po každé, když jsem připubliky, ale cílem mého pobytu nebude vy- šla domů, tak se mi klepala kolena. Věděla dělat peníze, ale naplno sloužit jemu. jsme však, že to, co jsem zvládla, to jsem V našem sboru se bratři scházeli pravi- nebyla já, ale Pán Ježíš. V  jeho moci dokádelně ve čtvrtek ráno na modlitby od 6.00 žeme všechno. do 8.00 hod. Začala jsem tam také chodit Uběhlo trochu času a  Pán mi přidal na a  jednoho rána se jako obvykle modlili za pomoc jednu sestřičku – Janu Ivánkovou to, aby Pán někoho povolal z  našeho sbo- (teď už Makovičkovou). Byly jsme dvě, ale ru do služby v  Teen Challenge. Bratr Víťa dětí bylo stále více. Modlila jsem se dál, Dominik ještě ani modlitbu nedokončil aby nám Pán někoho přidal do služby. Bůh a  mně už Pán řekl: „Půjdeš tam ty!“ Byla modlitby vyslyšel. Více jak před rokem Hosjsem zaskočena, protože ta služba obnáší podin položil na srdce dalším sestřičkám nejprve umění mluvit s lidmi. A proto pro z našeho sboru službu v TC: Jitce Opálové, mne, jako cizinku (jsem občanka Ukrajiny), Radečce Mrňousové a Renatě Kučerové. Od to bylo dost problematické. Ale řekla jsem: září 2006 se k nám jako další dobrovolnice „Bože, když mě chceš použít, tak si mne mů- přidala studentka Hanka Stránská. Každou žeš použít i s mojí nespisovnou češtinou.“ středu věrně stojí v praktických věcech roVíce jak půl roku jsem chodila za Mar- dina Šťastných. Jsou také velkým přínosem kem Novotným (vedoucím Teen Challen- v Dětském centru Teen Challlenge. ge v Brně) do kavárny, do ulic a snažila se Velice se modlíme za to, aby nám Pán přinaplno věnovat lidem, kteří už jsou společ- dal i nějaké bratry. Petr Opálka je v této siností skoro odepsaní. Pokaždé, když jsme tuaci pro nás záchrana. Je vždycky ochoten šli s týmem do ulic, se nedalo nezahlédnout se zapojit a  být nám nápomocný, když je děti. Děti se jen tak toulaly a domů se jim potřeba. V  každé službě přijde chvíle, kdy rozhodně moc nechtělo. Najednou mi Pán je zapotřebí skutečné oběti. Byla doba, kdy ukázal, že mu ty děti nejsou lhostejné, chce moje vlastní děti (Ivanna 15, Věsna 10 let) je zachránit a že si pro tento účel použije žárlily na moje „nevlastní romské děti“. Děmne. lala jsem vše proto, aby i ony se zapojily do To byl můj první krok víry. Nebyla jsem služby. sama, protože se mnou byl Bůh. NeneJsem Bohu velice vděčna za každého jedchal mne, když jsem sama chodila po par- notlivce, kterého Pán přivedl do Dětského ku a „sbírala“ děti. Pak jsem se odvážila je centra. V  Božích očích je každý z  nás výji-

20

mečný. Nedovedu si ani představit, jak bychom mohli být bez Jitky Opálkové. Jitka získává pro Dětské centrum, prostřednictvím projektů, peníze, za které můžeme nakoupit nejdůležitější věci. Když dostaneme nějaké dotace, jsme za to moc vděčni. Nejsme pak tolik závislí na tom, co nám kdo momentálně přispěje. Nejdůležitější je ale fakt, že Bůh o nás ví. On nejlépe zná potřeby naší služby. My svými modlitbami neustále voláme k jeho trůnu. Jako pevný hrad za námi stojí náš sbor v čele s pastory F. Apetauerem a M. Makovičkou. Dlouhodobě nás sbor finančně podporuje. Několikrát proběhly sbírky ve sboru na Dětské centrum. Když jsme ještě neměli svoje prostory ke scházení, sbor nám poskytl zdarma místnosti ve sborovém domě. V  loňském roce v  červenci jsme mohli jet s  18 dětmi na sborovou chatu na Vysočinu. Ten první týden pobytu hodně změnil vztahy mezi námi a  dětmi. Občas mne totiž mrzí, když vidím, že je na děti pohlíženo s určitými předem nastavenými postoji. Dospělí lidé s  tím mívají problém. Pán Ježíš nám přitom tak jasně ukazuje: „Nebraňte dětem ke mně přicházet...“, „Buďte jako děti“... Jak byste reagovali, když 9-ti leté dítě řekne: „Teto, já jsem přestal kouřit“ nebo „čichat toluen“? Je důležité obstát až do konce, nevzdat se, i  když nejsou vidět hned pozitivní výsledky. Ale když se člověk otočí zpátky, může jen děkovat Bohu. Modlíme se nejen za rodiče romských dětí, ale i  za jejich celé rodiny. Je to Boží milost, že máme důvěru od rodičů, zveme je i  do shromáždění. Vzpomínám, jak táta jedné holčičky začal chodit na shromáždění. Chodil na kurz Alfa a za pár měsíců zemřel na rakovinu plic. Věřím, že u našeho Pána není nic náhoda. Nebo se stalo, že jednu holčičku vzali do dětského domova a  ona uvěřila v  Pána Ježíše Krista. Teď za ní jezdíme na návštěvu a  vychovatelka nás s  úctou přivítala a  nabídla, že bychom pro děti mohli připravit preventivní protidrogové programy a evangelizace. Hospodin ví, kdy a koho má kam poslat. V modlitebně AC Brno na Životského jsme se měli moc dobře, stále jsme se však modlili za to, abychom se mohli scházet blíže romským komunitám a  získávat pro Pána další romské děti. Skrze našeho milého bratra Jarka Šťastného nám Hospodin otevřel dveře uprostřed „brněnského ghetta“ na Cejlu. Potřebovali jsme však získat finanční prostředky na rekonstrukci nových prostor. Když jsme se pustili do práce s vy-

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve, Kvíz řizováním stavebního povolení na opravu místností, neměli jsme žádné peníze. Rekonstrukce se zázrakem uskutečnila a trvala jen dva měsíce (nepočítám noci, ve kterých tam pracovali naši bratři – Jarek Šťastný, Petr Opálka, Zdeněk Oleksík, Robert Ošlejšek a  další... Díky Bohu jsme 25. ledna mohli vkročit do nových prostor! V tuto chvíli jsme sice ještě dlužni za opravy 40 000 Kč, ale věříme, že Pán o tom ví a že nám pomůže splatit dlužnou částku. Na závěr bych vám ráda napsala svědectví, jak Bůh na nás stále myslí. Víc jak před půl rokem mi zavolal jeden pracovník Teen Challenge a  řekl, že oslovil jednoho ze sponzorů, zda by nemohli přispět do našeho Dětského centra. Řekl mi, abychom se za tuto záležitost modlili. Týden před slavnostním otevřením nových prostor jsem prohlásila, že se budu celý den modlit, aby se nám „nějaký“ sponzor ozval. Celý večer jsem strávila na kolenou a  jen si představte – hned na druhý den ráno se ozval. Pak jsme byli ještě více překvapeni, když jsme se dozvěděli, že ing. Pavel Vik, který zastupuje sponzorující firmu, je znovuzrozený křesťan. Hospodin se o  nás postaral. Díky Bohu a firmě PENAM máme teď na celý rok zajištěné svačiny a také dorty dětem k narozeninám. Chvála Pánu. Ještě jednou chci poděkovat jménem celého týmu Dětského centra Brno všem, kteří nás podepřeli finančně i těm, kteří se za nás modlili a dále se budou modlit. S láskou Kristovou sestra Natalie Nehrya, AC Brno DCTC Brno

Poznáš hledanou osobu?

Mladý biskup

P

ři pouti po Řecku jsem se dostal do jednoho sboru a  velmi mne oslovilo jeho kázání. I svědectví o něm bylo znamenité, a tak bych vám jej rád představil.

Z toho, co říkáte, mám dojem, že to, jak žiji, souvisí s  tím, čemu věřím. Je to tak? Ano. Víte jsem Řek, a  přestože jsem byl u  apoštolů v  Jeruzalémě, nenutili mne stát se židem. Ale hodně jsem Můžete nám říct něco málo o sobě? se od nich naučil. Jedna věc je, že žiji Říkali mi, že jste z provincie Asie. Jak podle toho, čemu věřím. Proto záleží na došlo k tomu, že sloužíte na tomto os- pravdách, kterým věřím. Navíc můj učitrově? tel, Pavel Tarsenský, je jasným příklaPán Ježíš Kristus mne povolal svou dem, žije podle toho, co vyznává. Navíc milostí, abych mu mohl sloužit spolu hebrejské označení pro pravidla je has  dalšími bratřími. Pomáhal jsem při lacha, a to znamená chození. A chození zvěstování Pánova slova v  Makedo- znamená život. nii, Achai i Asii a teď jsem dostal úkol, abych dal do pořádku to, co ještě zbýMůžete mi dát ještě nějaký příklad? vá, a  ustanovil v  jednotlivých městech Jistě. Stále bratřím připomínám, ať nistarší. koho neurážejí, ať nejsou svárliví, nýbrž mírní, a  ať ukazují veškerou vlídnost Přišlo mi, že místní společenství jsou ke všem lidem. Neboť i my jsme kdysi zde již dlouho. Jak je možné, že zde ne- byli nerozumní, neposlušní, bloudící, fungují sbory, jako na jiných místech? byli jsme otroky žádostí a  všelijakých Máte pravdu, první Ježíšovi vyznava- rozkoší, trávili jsme život ve špatnosti či zde byli hned po seslání Ducha sva- a závisti, byli jsme odporní a navzájem tého, ale je zde něco divného. Jeden jsme se nenáviděli. Když se však zjeviz nich, jejich vlastní prorok, řekl: „Jsou la dobrota a lidumilnost Boha, našeho samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha.“ Zachránce, zachránil nás ne na základě A je to pravdivé svědectví. Proto je po- skutků, které jsme my učinili ve spratřeba je přísně kárat, aby měli zdravou vedlnosti, nýbrž podle svého milosrvíru a nedrželi se židovských bájí a pří- denství obmytím znovuzrození a  obkazů lidí, kteří se odvracejí od pravdy. novou Ducha svatého, kterého na nás Z toho důvodu je třeba i v jednotlivých vylil hojně skrze Ježíše Krista, našeho městech ustanovit starší a povzbudit je Zachránce, abychom se ospravedlněni k řádnému životu podle evangelia. A to jeho milostí stali dědici v naději života je nyní můj úkol. věčného. My jsme jiní a změnění milostí Ježíše Krista. Jak chcete žít jinak, když Slyšel jsem ve vašich kázáních velký nemáte to, co vás změní? důraz na to, jak žít jako křesťan. MůžeTeď mě prosím omluvte, musím jít te je pro naše čtenáře shrnout? zkontrolovat, zda se bratru zákoníku Jde toho říci mnoho, ale shrnul bych Zénovi a  bratru Apollovi dostává všeto asi takto. Zjevila se totiž Boží mi- ho, co potřebují. lost, která přináší záchranu všem lidem a  vychovává nás, abychom se odPoděkoval jsem za rozhovor. Přemýšřekli bezbožnosti a  světských žádostí lím, jestli to, co vyznávám, a to, čemu a  rozvážně, spravedlivě a  zbožně žili věřím, je ve shodě! v  tomto věku, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Martin Kop, AC Zlín Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista, který dal sebe samého za nás, aby nás Správná odpověď na kvíz z únorového vykoupil z  veškeré nepravosti a  očistil čísla: Judský král Uzijáš si svůj zvláštní lid, horlivý v  dobrých skutcích. 21

ŽIVOT V KRISTU

Dětem

Ahoj děti,

T

aky vám letos chyběl v zimě sníh? Poslechněte si, co se stalo, když ho aspoň trošinku napadlo. I když už byl konec března, na horách v  noci ještě napadl sníh. Nebylo ho moc, jen takový poprašek, úplně ideální k tomu, aby se daly dobře číst v lese všechny stopy. Měli jste jako na dlani všechno, co se tady od rána odehrálo. Bylo vidět stopy srnek, zajíčků, sem tam stopa divočáka, který se zastavil pod bukem, aby si pochutnal na bukvicích, jinde se objevila naráz stopa veverky a hned zase zmizela, to jak veverka skočila na strom. Vtom se ve sněhu objevila úplně jiná stopa. Taková veliká. Evička chodila s tatínkem do lesa moc ráda a  tak se ve stopách vyznala lépe než mnohý dospělý. Teď se k té veliké stopě sklonila a pozorně si ji prohlížela. No ano, nemýlí se. „Tati, to je jako když hodně zvětšíš stopu naší Asty. A Asta je kokršpaněl, ale tohle muselo být o hodně větší zvíře. Ale fakt o hodně!“ „Máš pravdu,“ souhlasil tatínek, jen co se na tu stopu pořádně podíval také. Nebylo pochyb. Šel tudy vlk a nebylo to tak dávno. Evička sledovala stopy nejdříve jenom očima a  pak najednou uviděla ještě jiné, mnohem menší. „Tati, podívej. Tady ta stopa hned vedle ohrady, to je přece od nějakého

jehněte. Takové malinké jehňátko se protáhne pod ohradou jedna dvě a  vůbec nechápe, že tam je tolik nástrah a nebezpečí. Podívej, ono šlo snad do lesa! Co když to jehňátko ten vlk najde?“ Na nic nečekali a vypravili se po stopách zjistit, jestli se nedá tomu jehňátku ještě pomoct. Stopy vedly přes les a  pak na palouk a za ním hned přes lávku přes potok a  pak najednou zmizely. Prostě zmizely i stopy jehňátka i vlka, protože pak bylo ostružiní a  tam se už nedalo poznat, kudy stopy pokračovaly. „Tak, a teď se ani nedozvíme, jak to dopadlo,“ pravila Evička zklamaně. Nedalo se nic dělat a protože se už začalo pomalu stmívat, tak jim nezbylo nic jiného, než se otočit a pomalu se vracet domů. Najednou se na protějším konci paseky ozval nějaký hlomoz. Oba se zastavili. Jednak se lekli – co kdyby to byl ten vlk nebo dokonce vlci! Ale pak Evičce až srdíčko poskočilo radostí. Byl to lesník a v  náručí nesl malounké jehně. Evička neváhala ani chvilinku a hned se za nimi rozběhla. Lesník si dřepl, aby se Evička na jehňátko mohla pořádně podívat a  hned spustil: „No to je pěkný tulák. Nevím, nevím, jestli se mu dá pomoct. To je už potřetí, co ho někdo zachraňuje. Kdyby jen to mrně tušilo, jak riskantní jsou ty jeho výlety. Teď jsem ho našel zamotané v ostružiní a když jsem šel, že ho vyprostím, tak se jen kus ode mě jenom mihl velký stín a  myslím, že to byl ten vlk, co nám sem zabloudil z Beskyd. To je pořádný chlapík. Už jsem ho viděl.“ „Tak to je úplně jako ta ovečka, co ji šel hledat Pán Ježíš,“ zamyslela se Evička nad tím, co lesník povídal. Lesník se po ní podíval a  otázal se. „Co to bylo za ovečku?“ Evička se roze-

22

smála: „To vy přece dobře víte. Vy mě jen tak zkoušíte. Taková ztracená ovečka je přece každý, kdo chce žít bez Pána Ježíše. Tomu taky přece pořád hrozí nebezpečí, ale mnohem větší než tady té ovečce, a přitom si taky myslí, že je v  bezpečí. A  tak Pán Ježíš pořád hledá ty svoje ztracené ovečky a  snaží se je přivést do bezpečí.“ „Ty jsi ale nějaká moudrá, a jakpak by to ten tvůj Pán Ježíš dělal? Už jsi ho někde viděla takto zachraňovat ztracené lidi?“ „No ano. To přece stačí, že třeba pošle někoho, kdo těm jeho ztraceným ovečkám poví o Pánu Ježíši a přivede je zpátky k němu, kdo lidem říká o tom, že Pán Ježíš je miluje a chce se o ně postarat a chce, aby byli v  bezpečí s  ním. A  co vy? Nejste nakonec taky taková ztracená ovečka?“ Pan lesník najednou zvážněl. „Máš pravdu, když jsem byl velký jako ty, slíbil jsem Pánu Ježíši, že s ním budu žít, a  pak jsem postupně začal dělat věci, o kterých jsem věděl, že by se mu nelíbily, až jsem neměl ani odvahu se vrátit zpět. Ale celý život mi to chybělo a já jsem na tom byl tak špatně, že jsem už ani nepoznal, že je to Pán Ježíš, kdo mi tak moc v mém životě chybí. Až teď jsi přišla ty. Myslím, že vím, co musím udělat, abych byl zase spokojený.“ A tak se toho večera z  lesa vracely hned dvě zatoulané ovečky a v nebi byla zase jednou veliká radost. teta Dana

ŽIVOT V KRISTU

Svědectví

Co pro mne Pán Ježíš udělal

T

oto svědectví není o  tom, jak jsem uvěřila, ale jak jsem se vrátila. Svůj život jsem odevzdala Pánu v roce 1987 a stala jsem se členkou sboru AC v  Havířově. Manželovi se to nelíbilo a mezi věřící nechtěl jít. Začal pít a znepříjemňovat mi život. I můj život začal jít špatným směrem. Kolem roku 1993 jsem ze sboru odešla, chtěla jsem jít svou cestou. Věděla jsem, že dělám špatně, ale Pán mě nechal. On nikoho nedrží násilím. Bylo to moje rozhodnutí. Když oba manželovi rodiče zemřeli, rozhodla jsem se ukončit manželství. Bylo to strašné manželství, nevěra, hádky, alkohol, ublížení na zdraví. Měli jsme tři děti, chtěla jsem se o  ně postarat sama. Nastoupila jsem do práce na Důl Dukla a dostala jsem byt 3+1. Byla jsem šťastná, že máme kde bydlet. Děti rostly a  dospívaly a  já jsem nechtěla zůstat sama. Toužila jsem najít si přítele. Tak jsem jednou jednoho potkala. Zdálo se to být fajn. Ale začala jsem také hodně pít alkohol a kouřit. A moc šťastná jsem nebyla. Svoje soukromé problémy jsem řešila alkoholem, až jsem byla agresivní. Starší dcera odešla, provdala se. Zůstala jsem s  mladší dcerou a synem. Dcera má 21 a syn 17 let, mně je letos 43 roků. Začala jsem se kvůli alkoholu nenávidět, chtěla jsem přestat, ale už jsem nemohla. Jednou mi dcera řekla, že bych měla jít na léčení. Ale proč? Vždyť chodím do práce, nejsem žádný alkoholik, takovou ostudu bych si nikdy neudělala. Tak jsem to zkoušela sama, nejvíce jsem vydržela pět dnů. Byla jsem tak nešťastná, že jsem nemohla spát, pořád jsem se nad tím trápila, nechtěla jsem skončit jako alkoholička. A najednou to přišlo, vzpomněla jsem si na sbor, do kterého jsem chodila, jak mi tam bylo krásně. Začala jsem volat k Bohu: „Pane, prosím tě, pomoz mi! Já vím, že jsem

tě opustila, prosím tě, pomoz mi! Možná mě neslyšíš, ale mně se nechce žít takový život, raději umřít než žít v takové ostudě.“ Pořád se nic nedělo, pořád jsem byla stejná. Zašla jsem i tak daleko, že jsem uvažovala, že si vezmu život. Chtěla jsem se opít a vzít si tabletky a… Říkala jsem si, že už mám docela velké děti, ony to zvládnou. Stejně jim dělám jen ostudu. A tak jsem seděla a  přemýšlela, že vlastně udělám radost ďáblu, když si vezmu život. Víte, měla jsem pořád ve svém srdci Ježíše. I když jsem byla tak daleko, pořád jsem ho viděla, jak za nás hříšníky prolévá svou krev. Znovu jsem volala k Ježíši: „Pane, pomoz mi, odpusť, že jsem šla svou cestou, mně se hnusí můj život!“ A Pán mě vyslyšel a  začal mi pomáhat. Teď zpětně to mohu vidět zcela jasně. Když jsem jednou šla se svým přítelem domů, zlomila jsem si škaredě nohu. Měla jsem ji na třikrát zlomenou. Tři měsíce v sádře, nemocenská více než rok. V důsledku toho mi neprodloužili pracovní smlouvu a propustili mě. Zůstala jsem bez práce a s  přítelem jsem se rozešla. Viděl, že nemám práci, a začal mi to dávat značně najevo. Když jsem přišla o práci i o přítele, začala jsem se zase opíjet. Neměla jsem sílu se tomu vzepřít a řešila jsem tím i svou samotu. Každé probuzení z  alkoholu bylo horší a horší. A tížilo mě svědomí, že jsem takový slaboch. Měla jsem touhu vrátit se do sboru, ale styděla jsem se. Jak se na mě budou dívat? Tolik roků jsem tam nebyla, teď tam přece nemůžu jen tak přijít. Pak v létě přijela moje mladší sestra. Ale místo domluveného grilování jsme na zahradě začaly pít. Došlo to tak daleko, že jsme se pohádaly, až ze mě vylezlo, že když jsem chodila do sboru, že mě bylo rozhodně lépe. Sestra mi na to odvětila: „Jo, tys byla fanatička!“ To se mě dotklo, tak jsem na ni řvala, že raději fanatička než alkoho-

23

lička! Popadla jsem děti a maso a šla domů vařit oběd. Cestou jsem potkala švagrovou, náhodou šla po cestě na procházku. Ale dnes vím, že to byl Pán, který mi ji dal do cesty. Ptala se mě, jak se mám. A já celá ubrečená jsem jí vyklopila, že se chci vrátit do sboru, ale že se stydím, že mě nepřijmou mezi sebe. Ona se pousmála a řekla, že se pro mě staví. Souhlasila jsem. Nastal okamžik znovu uvidět známé tváře. Byla jsem nervózní. Když jsem však vstoupila dovnitř, cítila jsem se bezpečně. Všechna nervozita ze mě spadla. Připadalo mi, jako bych nikdy neodešla. Byla jsem šťastná. Tak mě Pán přivedl zpátky na svou cestu. V mém životě se začalo všechno měnit. Prostě velký úklid. Znovu jsem Bohu odevzdala svůj život, který mi dal. Patřím jen jemu. Teď mě hodně mění a já jsem s ním moc šťastná. Začala jsem znovu žít, je to dva roky, co jsem s ním. Odpustil mi všechny mé hříchy. Alkohol ani cigarety už nepotřebuji. On mě vyléčil. Modlila jsem se za práci a Pán mi dal takovou práci, která mě baví. Pracuji s křesťany, v nakladatelství Apoštolské církve v Českém Těšíně. A jsem šťastnou babičkou, mám tříletého vnoučka. Víte, těžko se píše o sobě, o špatném životě, ale já vám tím chci říct, co pro mě Ježíš udělal! Možná máš podobný problém a  můžeš ho i  podobně vyřešit. Dva roky mě Pán proměňuje, protože se mu chci podobat. Ta jeho moudrost, láska, trpělivost a  čistota, to se nedá ani popsat. On zvítězil nad každou špatnou věcí na tomto světě. Prolil svoji krev, aby nás zachránil, abychom nemuseli hříchu otročit. Neboj se, že tě Bůh neslyší, volej k němu z plných plic a  on ti dá, o  co prosíš. Musíš mu ale dát svůj život a Pán tě bude pomalinku měnit. Bude si tě celého předělávat, jak to dělá se mnou. Ale musíš chtít, jinak to nepůjde. Staré věci, které ti překážejí ve vztahu s Ježíšem, musíš odhodit. Začínám to tak dělat a Pán mi dává sílu. On je v mém životě tím nejcennějším. Žádné bohatství tohoto světa mě vůbec nezajímá, protože už ho mám. Mám Ježíše, který je živý a ke kterému každý den volám. Ráno, když vstanu, se modlím, aby mě ochraňoval a vedl svou cestou. Modlím se za lidi, aby mohli poznat našeho Krále, Ježíše Krista, protože On žije. Je tady, aby nám pomohl. Ať vám Pán žehná. Jiřina Kubiczková, AC Havířov

Nabírali lopatou štěrk smíšený s hlínou a bahnem a proplachovali jej síty. Čistý štěrk pak vymývali v rýžovacích miskách. Horko a  vlhko, doprovázené pískotem moskytů, dělaly z této i tak namáhavé práce vysilující dřinu.

Po několika hodinách plavby dorazila loď do Manaus, které je vstupní branou do nitra Brazílie. „Škoda,“ povzdechl si při loučení de Griffen, „mohl z vás být dobrý přírodovědec, Davide! Snad jednou přijdete na to, že zbohacovat druhé je cennější než shromažďovat jen pro sebe.“

­­­­­­­­­­­­­­Na to, aby poznali, že měl Griffen pravdu, jim stačilo několik hodin pádlování. Kolem nich byla jen voda s neprostupnými pobřežními houštinami plnými bahna a moskytů. Zásoby mouky a sucharů jim začaly záhy plesnivět a  díky vlhkému vzduchu na nich nikdy neuschlo oblečení.

Cítili, jak z nich prales rychle vysává sílu. Během tří týdnů se z nich staly lidské trosky s nepřirozeně horečnatým pohledem. K jídlu měli pouze odpornou šlichtu z mouky a sucharů. Práci vykonávali mechanicky a ve světlých chvilkách se divili, že ještě vůbec žijí.

Město Manaus bylo v té době jen špinavou dírou plnou dobrodruhů, životních ztroskotanců a lidí prchajících před zákonem. Dodnes drží smutný primát v počtu vražd na počet obyvatel.

Desátý den plavby narazili konečně na slibně vyhlížející přítok s čistou vodou a rozsáhlými naplaveninami hrubého štěrku. Pádlovali proti proudu až do míst, kde se říčka zužovala na několik metrů. Zde se utábořili a mohli začít pokoušet štěstí.

Naši přátelé procházeli ubohými ulicemi, které jim připomínaly pařížskou periferii. Protože chtěli z Manaus co nejrychleji zmizet, začali se shánět po nezbytném vybavení. Vše bylo sice nekřesťansky drahé, ale během několika dní měli pohromadě skromný majetek včetně člunu.

Jednoho dne ráno vyšli naši dva přátelé na palubu a zjistili, že míjí břeh porostlý bujnou zelení. „Už téměř dva dny plujeme po Amazonce, aniž bychom to tušili,“ vysvětlil jim přírodovědec. „To, co vidíte, je její pravý břeh, zatímco na druhý nedohlédnete vůbec.“

„Mám toho dost!“ praštil Půlzadek s  lopatou. Ani Davidovi, přestože pokračoval tvrdohlavě v práci, nebylo do zpěvu. Vidina rychlého zbohatnutí se rozplývala a s ní i naděje na sňatek s Helén.