2007

Školní krounský ob∏asník

2

únor/2007

Zprávy z ředitelny Blahopřeji vám všem - máte za sebou první pololetí letošního školního roku. Pro některé skončilo úspěchem, pro jiné zklamáním. Tak či onak by se ale vysvědčení, které jste obdrželi, mělo pro další období stát pro vás výzvou – buď dobré výsledky udržet, nebo ty špatné výsledky zlepšit. Myslete hlavně na skutečnost, že školní pololetí trvá celých pět měsíců a dohonit za poslední dva nebo tři týdny, co se předtím tři nebo čtyři měsíce zanedbávalo, prostě nejde. Deváťákům se přibližuje jeden z nejdůležitějších dnů v jejich dosavadním životě – přijímačky. Všichni (rodiče, spolužáci, učitelé) vám samozřejmě budou držet palce, ale bude záviset především na vás samotných. Čas pořádně zabrat ještě máte. Myslete na to, prosím. Ve středu 24. ledna 2007 proběhl zápis do I. třídy školního roku 2007/2008. K povinné školní docházce od září 2007 bylo přijato 24 dětí, rodiče jednoho dítěte požádali o odklad zahájení povinné školní docházky o jeden rok a rodiče dalších dvou dětí tento krok ještě zvažují. První třída by tak v září 2007 měla mít přibližně 25 žáků, z toho 11 dívek a 14 chlapců. Zajímavé je, že ve třídě budou tři Honzíkové a dva Dominikové. I v letošním roce vycházející žáci (včetně těch z nižších tříd) dostanou s vysvědčením výstupní hodnocení, které budou přikládat k přihláškám na střední školy. Žáci IX. třídy se i letos zúčastnili celostátního testování znalostí CERMAT. V uplynulých dvou letech dopadli naši žáci vždy nadprůměrně (loni velmi výrazně) a věřím, že ani letošní deváťáci škole ostudu „neuříznou“. Konec loňského a začátek letošního roku je opět ve znamení rekonstrukcí. Ve škole byly provedeny barevné nátěry vnitřních dveří a nainstalovány nové cedulky (financováno kombinací vydělaných peněz a prostředků od zřizovatele), byla provedena kompletní rekonstrukce osvětlení na chodbě 2. patra včetně malování a pořízena nová keramická tabule do učebny 27 (oboje z vydělaných peněz). Nátěry dveří však provázely komplikace. S firmou, která nátěry dveří zahajovala, byla po třech dnech kvůli nekvalitní práci ukončena spolupráce a byla vykázána ze školy. Rádoby „řemeslníci“ si tak nevydělali ani na „slanou“ vodu. Vezměte si z toho prosím do života ponaučení. Všechna práce se musí odvádět kvalitně - i učení - jinak v dnešním světě neobstojíte. Poděkování náleží všem zaměstnancům školy, kteří ve vánočním i pololetním období připravili různá vystoupení a akce (besídky, turnaje, show). Vzhledem k zimnímu období dbejte všichni zvýšené opatrnosti v silniční dopravě, při zimních sportech (pozor zejména na bruslení na rybnících nebo na vjetí na silnici) a při pohybu okolo budov (nebezpečí pádu ledu ze střech). Mgr. Josef Kyncl


3

únor/2007


Bleskáč (naše interview) Redaktoři školního časopisu Škrob se ve čtvrtek 18. ledna 2007 vydali do Svratouchu za panem starostou Jiřím Sochou, který je zároveň předsedou mikroregionu Hlinecko, do něhož spadá i naše obec. Na následujících řádcích přinášíme rozhovor, v němž se dozvíte nejen mnoho zajímavostí o mikroregionu, ale také o plánech obce Svratouch a o životních zkušenostech pana starosty Sochy.

Starosta Jiří Socha

Co je to mikroregion? Mikroregion je sdružení obcí na Hlinecku. Vznikl v roce 1999 a založily ho obce Hlinsko, Svratouch a Vysočina. Hlavním důvodem založení byla možnost čerpání peněz z fondů Evropské unie, ale také z rozvojových fondů, různých programů Pardubického kraje a dalších. Druhým nezanedbatelným důvodem bylo, že jsme chtěli obnovit historické hranice okresu Hlinsko, který dříve existoval a jehož součástí byly i obce Svratka, Herálec a Chlumětín z dnešního okresu Žďár nad Sázavou. To se nám až na malé výjimky podařilo. Kolik obcí do mikroregionu Hlinecko patří? Můžete některé z nich jmenovat? Jak už jsem říkal, zakládajícími obcemi byly Svratouch, Hlinsko a Vysočina, dále tam patří Krouna, Svratka, Herálec, Chlumětín,

Vortová, Hamry, Otradov, Kladno, Dědová, Pokřikov, Raná, Holetín, Studnice a další. V současnosti už je nás třicet. Jaké výhody a jaké nevýhody mikroregion občanům obcí v něm zastoupených přináší? Spíš bych mluvil o výhodách, i když má to i nevýhody. Nevýhodou je, že obce sdružené v mikroregionu musí platit příspěvky, a to proto, aby mikroregion mohl vůbec existovat. Mikroregion je vlastně taková samostatná správní jednotka, která má svůj demokraticky zvolený výbor, svou jednatelku a musí tedy z něčeho žít. Z těchto příspěvků obcí se platí například pošta, cestovní náhrady členům výboru, organizace školení atd. Ale výhodou je například to, že obce mikroregionu jsou majiteli technických služeb města Hlinsko, pod které přejde v roce 2008 EKO Hlinecko, které se v současnosti stará o svoz odpadů. Co obnáší funkce předsedy mikroregionu? Předseda mikroregionu je demokraticky zvolen valnou hromadou, která si na základě zákona o obcích zvolí ze svého středu devítičlenný výbor a ten si ze svého středu zvolí předsedu, místopředsedu a jednatele.

Jednatelem a zapisovatelem je paní inženýrka Jandová, která je zaměstnankyní Městského úřadu v Hlinsku a vedoucí odboru regionálního rozvoje a vede veškeré spisy mikroregionu. Předseda je vlastně spolu s jednatelkou takovým hybným srdcem mikroregionu. Dává podněty na svolávání schůzí výboru a valné hromady, zpovídá se z toho, jak se hospodaří s penězi, co se dělá a co se bude dělat, navrhuje a zpracovává programy schůzí a valných hromad a také se zpovídá z případných neúspěchů, ale i chválí v případě úspěchů. Je to ovšem také velká zodpovědnost zpovídat se z úspěchů i neúspěchů dvaceti devíti starostům. Nicméně je to funkce dobrovolná, samozřejmě neplacená, ale je to práce s lidmi, kterou mám rád, a já jsem věděl do čeho jdu, když jsem ji bral. Jak jste se k této funkci dostal? V roce 1999 za mnou přijeli tehdejší starosta Hlinska pan Dvořáček, kronikář Hlinska pan Hájek a starostka Vysočiny paní Štolová s návrhem, že bychom mohli založit mikroregion. Tak se také stalo. Já jsem dělal od samého začátku místopředsedu, a když z funkce předsedy odstoupil v roce 2002 pan Vokáč, který už tuto funkci vykonávat nechtěl, stal jsem se předsedou mikroregionu já. Tento post zastávám od té doby až dodnes. Teď v prosinci po volbách jsem byl výroční valnou hromadou v této funkci potvrzen na další čtyři roky.

4

únor/2007 Jak dlouho vykonáváte funkci předsedy mikroregionu a jak dlouho jste starostou Svratouchu? Jak už jsem říkal funkci předsedy mikroregionu vykonávám od roku 2002. Starostou Svratouchu jsem šestnáct let, letos začínám sedmnáctý rok. Baví Vás tato práce? Stihnete dělat starostu a zároveň předsedu mikroregionu? Ta práce mě strašně baví. Kdyby mě nebavila, nedělal bych ji. Víc se mi líbí starostování, protože při této práci je člověk neustále mezi lidmi. Chystáte něco nového v obci? V obci samozřejmě chystáme stále něco nového. V současné době máme rozdělanou kanalizaci, což je akce za sedmdesát milionů korun. V loňském roce jsme postavili čističku odpadních vod a připojili na ni asi třetinu obyvatel. Souběžně s touto akcí se nám podařilo sehnat finanční prostředky na generální opravu nízkého napětí, kdy veškeré dráty dáváme do země, takže mizí všechny sloupy z okolí silnic, které hyzdí prostředí obce, a zbudou zde jen sloupy veřejného osvětlení. V letošním roce chceme také dodělat základní vybavení pro osm nových rodinných domků. Máme rozestavěnou přístavbu domu s pečovatelskou službou, který bude mít kapacitu dvacet dva bytů pro dvacet pět lidí. V objektu dolní hospody chceme vybudovat byty pro takzvané nízkopříjmové osoby. Do bývalé evangelické školy, která také patří obci, bychom chtěli přestěhovat knihovnu, ale měla by tam být i síň věnovaná naší obci a také ukázky řemesel – dílna

Školní krounský ob∏asník košíkářská, hrnčířská, keramická a hračkářská. To jsou řemesla, která mají ve Svratouchu kořeny. Dílny budou veřejně přístupné a každý si tato řemesla bude moci vyzkoušet. Tento záměr převzalo nové zastupitelstvo od toho starého a chceme to zkusit i za cenu, že budeme tuto činnost dotovat. Ovlivňuje Vaše povolání Váš soukromý život? Velmi. Když chce člověk funkci starosty vykonávat pořádně, nemůže hledět na svůj volný čas. Musí mít takovou rodinu, která mu to trpí, manželku, která je tolerantní. Většinou přijdu do práce v pět hodin ráno a málokdy odcházím domů před šestou večer. Takže skutečně ovlivňuje, a to velmi. Jakou preferujete politickou stranu? Žádnou. Já jsem apolitický člověk, nikdy jsem v žádné straně nebyl a nikdy nebudu. Jaké zaměstnání jste vykonával dříve? Vyučil jsem se nástrojařem, potom jsem si udělal večerní průmyslovku. A protože jsem už odmalička hasič a vždycky jsem k tomuto tíhnul, vykonával jsem, dříve než jsem se stal starostou, v Marsu ve Svratce od roku 1980 do roku 1991 funkci technika požární ochrany. Čím jste chtěl být jako malý? Elektrikářem. Bavilo Vás chodit do školy? Vůbec. Bral jsem to jako nutné zlo. Jaký předmět ve škole jste měl nejraději a který jste neměl vůbec v lásce? My jsme měli dobrou chemikářku, takže jsem měl rád chemii a také

5

únor/2007 fyziku. Absolutně mě nebavila matematika a výtvarná výchova. Byl jste vzorný žák? Nikdy. Jakou školu jste studoval po skončení ZŠ? Vyučil jsem se nástrojařem, a když jsem přišel z vojny, šel jsem na večerní průmyslovku, kterou jsem nedodělal, a tím pádem nemám maturitu, ale jen střední odborné vzdělání. Bylo to z toho důvodu, že jsem dostal od podniku politickým úkolem, abych dodělal školu, protože mi ji „fabrika“ platí. Chtěli po mně, abych vstoupil do strany, a já jsem odmítnul členství v KSČ, takže jsem nechal školy a měl jsem veliké problémy, abych nemusel vracet podniku třicet tisíc, které vynaložil na mé studium.

Školní krounský ob∏asník Co byste chtěl v životě změnit? Chtěl bych, aby se lidi měli dobře. Aby se jim dobře žilo nejen ve Svratouchu, ale na celém světě nebo alespoň v České republice. My ve Svratouchu se o to snažíme, což jste

únor/2007 mohli vidět například v naší škole. Když jsem nastupoval do funkce, byla v hrozném stavu. Dnes je zmodernizovaná, dobře vybavená a rozšířená. Je to taková vizitka naší obce.

OTÁZKY NA TĚLO Tereza Gregorová, nová učitelka anglického jazyka Kolik Vám je let a kde jste se narodila? Čím jste chtěla být jako malá? Chodila jste ráda do školy?

Byla jste pilný žáček? Jak hodně jste ve škole zlobila? Měla jste někdy sníženou známku z chování? Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na ZŠ? Jaký předmět jste nesnášela? Jakou školu jste studovala?

Redaktorky Škrobu při rozhovoru

Jaké cizí země jste navštívil? Bylo jich hodně. Maďarsko, Německo, Polsko, Belgii, Holandsko, Itálii. Samozřejmě jsem navštívil Chorvatsko, Rakousko, Slovensko. Kdo je Vaším vzorem? Můj otec. On už nežije. Ale byl to člověk čestný a pravdomluvný a já bych chtěl být alespoň z padesáti procent jako byl on.

6

Kolika jazyky (mimo češtiny a slovenštiny) byste se dokázala domluvit? Kdybyste se měla vrátit do školy, volila byste roli žáka nebo učitele? Kolik zemí jste ve svém životě navštívila? Jaký je Váš oblíbený zpěvák, zpěvačka? Jaká je Vaše oblíbená osobnost z televizní obrazovky, film?

Je mi 27 let, narodila jsem se v Hlinsku. Chtěla jsem být snad vším, co existuje. Školu jsem naprosto milovala, nejvíce základní. Mám na ni moc krásné vzpomínky. Ráda jsem se učila to, co mě bavilo. Ale zas tak pilný žáček jsem nebyla. Občas jsem zlobila, ale jak hodně, to musí posoudit moji bývalí učitelé. Tak daleko jsem nikdy nešla. Zlobila jsem spíš, jen aby byla legrace. Mým nejoblíbenějším předmětem byla vždy matematika. Fascinovala mě její logika. Nesnášela jsem výtvarnou výchovu neumím vůbec malovat. Obchodní akademii Chrudim, půl roku na Severuvale Academy v Shrewsburry. Anglicky.

Každopádně bych zvolila roli žáka. Mám na toto období opravdu krásné vzpomínky. Polsko, Itálii, Německo, Anglii. Obdivuji Lucku Vondráčkovou. Mám ráda Marka Ebena pro jeho inteligentní humor. Moc se mi líbí Michal Dlouhý, Saša Rašilov. Filmy: Je třeba zabít Sekala, Samotáři.

Školní krounský ob∏asník Jaký politik? Na kolik hudebních nástrojů umíte hrát? Myslíte si, že máte v životě štěstí? Čeho se nejvíce bojíte? Na co se nejvíce těšíte? Máte nějaké tajné přání? Co Vás dokáže nejvíce rozčílit?

7

únor/2007 Cyril Svoboda. Na žádný!


8

únor/2007

Úspěch našeho časopisu

V životě mám hlavně veliké štěstí na lidi. Nejvíc se bojím zlých lidí a velkých výšek. Tak to je hodně různé, podle situace. Někdy třeba jen na ticho. Mám spoustu přání, žádné z nich není tajné. Nejvíce moje tři děti, jinak se moc nerozčiluji.

Jaké roční období máte nejraději? Co sledujete nejčastěji v televizi? Jak odpočíváte? Připravily Denisa Stodolová, Diana Netolická

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

30. října 2006 opět navštívila naši školu skupina MARBO. Pro žáky I. stupně byl připraven program s názvem "Písničky a jejich úkoly". Během hodinového programu se děti dozvěděly spoustu věcí z hudebního světa, slyšely mnoho známých i méně známých písniček a většinu z nich si i samy mohly zazpívat. Pro žáky II. stupně byl potom připraven program s názvem "Současná populární hudba". I tady se žáci dozvěděli něco z teorie, historie a hlavně ze současnosti popmusic, která nyní "letí". Poslechnout a zazpívat si tak mohli i písničky, které slýchávají každý den v rozhlase nebo televizi, jako například No Name a jejich hit „Starosta“, dále také českou verzi písničky „Hung Up“ od Madonny a mnohé další. No a výsledek: příjemně strávená hodina vyplněná vzděláváním, hudbou a zpěvem. Teď jen všichni doufáme, že nás Marbo příští rok opět překvapí něčím novým. Aneta Mlynářová

Školní časopis Škrob dosáhl dalšího velmi významného úspěchu. V celostátní soutěži o nejlepší reportáž vyhlášené Nadačním fondem Josefa Luxe získal díky reportáži Robina Mlynáře "Auschwitz 2006", kterou jste si v loňském roce mohli přečíst v červnovém čísle, v kategorii základních škol první místo. Kromě radosti z uznání naší i autorovy práce potěšil i nemalý finanční příspěvek pro školu (40.000,- Kč) spojený s tímto umístěním. Jen pro připomenutí uvádíme, že v roce 2003 Škrob zvítězil v celostátní soutěži o nejlepší školní časopis základních škol a v roce 2004 jsme v téže soutěži obsadili druhé místo.


9

únor/2007


10

únor/2007

Výsledky soutěže MISS a MISSÁK 2006

Výlet za kulturou 7. 11. 2006 v brzkých ranních hodinách se žáci druhého stupně Základní školy v Krouně za doprovodu příslušných orgánů vydali na výlet do našeho hlavního města Prahy. Prvotním cílem se stalo divadelní představení Divadla Na Fidlovačce, které si pro nás připravilo známý muzikál Balada pro banditu. Účastníci zájezdu tak zhlédli výborný muzikál, který skvěle režíroval Peter Gábor. Slavná divadelní verze autorů Miloše Štědroně a Milana Uhdeho o životním dobrodružství třiadvacetiletého zbojníka Nikoly spatřila světlo světa v polovině sedmdesátých let. Napínavý příběh lásky a zrady sevřený sítí intrik, příběh plný touhy po svobodě, v němž přátelé chrání hlavně vlastní krk, nadčasově zrcadlí lidský smysl pro spravedlnost. V hlavních rolích jsme viděli mnoho slavných osobností, například Ladislava Županiče, Lilian Malkinu, Michaelu Badinkovou, Marka Holého či Ondřeje Brouska. Další zastávka následovala v Muzeu Policie České republiky. Prohlídku jsme zahájili dějinami českého policejního sboru, seznámili jsme se s historií jak kriminální a tajné, tak i dopravní policie. Ovšem současné kriminální činy nebo ty z nedávné minulosti nás upoutaly nejvíce. Například vražda Otýlie Vranské, jejíž smrt dosud nebyla objasněna, či tzv. Orlické vraždy, které byly i zdokumentovány, a žáci tak měli možnost rekonstrukci vyšetřování sledovat na videozáznamu. Zpáteční cestu nám trochu zkomplikovala dopravní nehoda našeho luxusního autobusu, který měl malou kolizi s prostředkem hromadné dopravy. Poté už návrat domů probíhal podle plánu. Aneta Benešová

V pátek 8. 12. 2006 proběhla diskotéka pořádaná devátou třídou, jejímž hlavním programem bylo vyhlašování letošní ankety MISS a MISSÁK pro školní rok 2006/2007. Soutěžilo se v kategorii VI. + VII. třída a VIII. + IX. třída. Pro účastníky diskotéky bylo připraveno mnoho doprovodných akcí, například kopání míčkem na malou branku, které mělo ukázat šikovnost a přesnost jednotlivých účastníků. Myslím si, že s diskotékou byli všichni návštěvníci spokojeni a doufám, že ta další bude ještě lepší.

Kategorie VI. a VII. třída: Miss 1. vicemiss 2. vicemiss

MISS Aneta Švandová Nicolle Nováková Lucie Kulichová

Missák 1. vicemissák 2. vicemissák

MISSÁK Libor Bouška Jan Stodola Jiří Pražan

Missák 1. vicemissák 2. vicemissák

MISSÁK Jiří Hejduk Martin Drahoš Lukáš Nekvinda

Kategorie VIII. a IX. třída: Miss 1. vicemiss 2. vicemiss

MISS Ivana Matoušová Tereza Brožková Aneta Mlynářová

Připravil Ondřej Malý

!!!!Informace pro čtenáře!!!! V nejbližší době bude z iniciativy žáků deváté třídy v prostranství hlavního vchodu (nad schody) umístěna schránka časopisu Škrob, do které budete moci vhazovat své dotazy, připomínky a kritiky týkající se všeho, co se vám líbí, nebo nelíbí, co vás trápí nebo přímo „štve“. Časopis Škrob je vždy v následujícím čísle zveřejní. Protože však nechceme, aby si zde vylévali zlost žáci, kteří se neumí vyjádřit jinak než vulgárně, budeme vyžadovat vždy podepsané příspěvky. Anonymními kritikami se nebudeme zabývat! Víme však, že o některých tématech se vám těžko hovoří, proto na vaše přání redakce časopisu vaše jméno nezveřejní. Mgr. Petr Schmied


11

únor/2007


12

únor/2007

ovšem o stahování okénka na elektriku, jak by vás teď mohlo třeba napadnout, ale o klasickou kličku.

ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE…

Ondřej Malý

Letní palác

Petr Čtvrtníček se láme v kolenou uprostřed smečky čivav a sobí parohy jsou v Česku náhle symbolem Vánoc. Zrodil se reklamní hit. Reklama se točila během jednoho víkendu. Na realizaci celé kampaně, od nápadu do vysílaní spotů, byly jen tři týdny. Podobné produkty se přitom připravují až čtrnáct měsíců. Smečku čivav si Vodafone půjčil od chovatelů, kteří je cvičí i k filmovým účelům. Za zmínku stojí i cena reklamy. Podle ředitele Asociace komunikačních agentur Jiřího Janouška se obvyklé náklady na spot pohybují mezi 1 500 000 a 4 500 000 korun. ,,Co se Vodafonu týče, odhaduji, že bez honoráře pana Čtvrtníčka, který posoudit neumím, mohly spoty stát v řádu stovek tisíc korun,“ konstatoval Jiří Janoušek. Lucie Vtípilová

Nejlepší přítel přítel člově lověka a jeho rekordy rekordy * Nejvíce tenisových míčků pojme do tlamy Augie, zlatý retrívr z amerického Texasu. Dokáže jich pobrat celkem pět. Takže pokud jeho majitel je vášnivým tenistou, má o podavače míčků postaráno. * Nejdelší uši má bloodhound Digger. Při jejich měření v roce 2004 mělo jeho pravé ucho délku 34,9 centimetru, levé bylo o něco kratší , dosáhlo jen 34,2 centimetru. * Nejvýše do vzduchu dokáže mezi psy vyskočit fenka chrta jménem Cindy, která patří dvěma ženám z floridského Miami. Tento pes se při skoku „vznese“ až do výšky 167,6 centimetru. * Nejvyšším žijícím psem na světě je Gibbon, německá doga skvrnitá, tzv. harlekýn. Pes žijící v USA při měření v roce 2004 dosáhl úctyhodné výšky 107 centimetrů. * Nejšikovnější pes nese jméno Strike (bordur kolie). V roce 2004 se zapsal v kanadském Québecu do Guinnessovy knihy rekordů. Dokáže totiž nejrychleji otevřít okénko u auta. Trvá mu to přesně 11,34 vteřiny. Nejde

Sídlem čínských císařů bylo po celá staletí takzvané Zakázané město uprostřed Pekingu. Do tohoto areálu obklopeného vysokou zdí nesměli obyčejní smrtelníci vstoupit a také císař z jeho obvodu téměř nevycházel. Teprve v polovině 12. století byla nedaleko Pekingu, v takzvané Zahradě zlatých vod, zahájena výstavba letního paláce, kam měl císař přesídlit i se svým dvorem v době léta, které je v Pekingu velmi horké. Čínský císařský dvůr býval velmi početný: se všemi úředníky, sluhy, eunuchy a strážemi čítal na tisíc osob. Proto se i letní sídlo velmi rozrostlo, zvlášť za dynastie Mingů v 15. až 17. století. V Zahradě zlatých vod a kolem umělých jezer a jezírek postupně vznikly tři skupiny paláců, chrámů a pavilónů označované po čínském způsobu velmi poetickými jmény: Zahrada věčného jara, Zahrada moudrosti a krásy a Pahorek desetitisíce dlouhých let. Celý areál se nazýval Zahradou podivných kopců a svou krásou neměl prý ve světě obdoby.

Petra Stehnová

Z GUINNESSOVY KNIHY REKORDŮ

Paul McCartney Paul McCartney z Velké Británie je držitelem 22 světových rekordů zaznamenaných v Guinnessově knize - což je absolutně nejvíce. 16 rekordů si na své konto připsal jako člen skupiny The Beatles, nejprodávanější hudební skupiny všech dob. Je ovšem držitelem světových rekordů i jako jednotlivec. K osobním rekordům například patří první živé předvedení klasického hudebního díla na internetu (75minutová skladba Standing Stone vysílaná 19. listopadu 1997), či rekord v nejvyšším počtu platících diváků na rockovém koncertě na stadionu Maracana v brazilském Rio de Janeiru. Dostavilo se 184 000 fanoušků.

Nejstarší vítěz Wimbledonu Nejstarším vítězem Wimbledonu je Martina Navrátilová (USA). Bylo jí 46 let a 261 dní, když vyhrála 6. července 2003 s Leaderem Paesem z Indie smíšenou čtyřhru. Vybrala Aneta Mlynářová


13

únor/2007


14

únor/2007

Hádej, o jakou kulturní památku se jedná (21. 8. 1698 - 21. 12. 1765) Václav Divíšek, známější spíše pod řádovým jménem Prokop Diviš, byl známým českým přírodovědcem a konstruktérem bleskosvodu. Polatinštěle se psal Procopius Divisch, německy Prokop Diwisch. Tento syn chudých domkářů byl vynikajícím studentem. V roce 1720 vstoupil do kláštera řádu premonstrátů v Louce u Znojma. Roku 1726 byl vysvěcen na kněze. Zároveň se stal učitelem přírodních věd a později i filosofie a teologie. Roku 1733 byl v Salzburgu promován na doktora teologie a v Olomouci na doktora filosofie. Od roku 1736 byl farářem v Příměticích. Zde ve volném čase prováděl experimenty především se statickou elektřinou. V roce 1750 byl pozván, aby je předvedl na vídeňském císařském dvoře. Celou dobu vedl i čilou korespondenci s fyziky po celém světě. 15. června 1754 vztyčil svou „povětrnostní mašinu“ - soustavu 400 kovových hrotů spojených s uzemněním, která měla odsávat elektřinu z oblak a snižovat tak nebezpečí vzniku blesku. Fungovala samozřejmě i jako bleskosvod. Princip si Diviš ověřil dokonce i přímo při návštěvě císařského dvora, kde pomocí hrotů ukrytých ve své paruce rušil experimenty dvorních fyziků. Jeho bleskosvod byl zničen za sucha roku 1760, kdy jej místní rolníci obvinili z kažení ovzduší a následně strhli. Roku 1753 sestrojil Diviš (též výborný hudebník) unikátní strunný nástroj „Zlatý Diviš“ (Denis d'Or), který prý dokázal napodobit mnoho dobových nástrojů i lidský hlas. Nástroj byl kromě jiného napájen i elektřinou z leydenských lahví. Bohužel se ale po převozu do Vídně v roce 1777 ztratil. Diviš také zkoumal účinky elektřiny na živé organismy a prováděl léčení elektrizací. O svých pokusech sepsal mnoho pojednání, tiskem ale vyšla pouze některá a to navíc mimo Rakousko, kde neprošla cenzurou. Připravila Aneta Mlynářová

Tento zámek ležící v Jižních Čechách nedaleko Českých Budějovic byl původně hradem a prošel mnoha přestavbami. Do historie vstoupil roku 1290, kdy byl pod jeho hradbami popraven za údajnou velezradu Záviš z Falknštejna. Od roku 1661 vlastnili zámek Schwarzenbergové, kteří jej dali nejdříve přestavět barokně a v 19. století romanticky v duchu windsorské novogotiky. V bývalé zámecké jízdárně dnes sídlí Alšova jihočeská galerie s expozicí gotických maleb a soch a dále s holandským a vlámským malířstvím 17. a 18. století a s proměnnými výstavami v hlavním sále. Zajímavá je také zámecká zbrojnice s mimořádně kvalitní sbírkou zbraní a zbroje. Zámek leží v krásných zahradách uprostřed rozsáhlého anglického parku.

Pokud jste poznali, o jaké kulturní památce je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do konce února zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravila Denisa Stodolová

KULTURNÍ OKÉNKO

KDO JE TO? V současnosti český film nemá kontroverznější postavu než je tento režisér a scénárista. Pochází z jižních Čech a tento kraj s oblibou ukazuje ve většině svých filmů. Režii studoval na pražské FAMU a také ve francouzském Lycée Carnot v Dijonu. Na začátku 80. let debutoval snímkem BOTA JMÉNEM MELICHAR. Do diváckého povědomí se ale zapsal především díky nesmírně úspěšné trilogii letních komedií SLUNCE, SENO... Následně natočil historické drama POKLAD HRABĚTE CHAMARÉ nebo rovněž divácky vděčnou pohádku O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI. Od 90. let se celkově jeho tvorba zaměřila zejména na pohádkový žánr (PRINCEZNA ZE MLEJNA, Z PEKLA ŠTĚSTÍ...). V r. 2002 se pokusil od svých snímků odklonit dalším historickým dramatem ANDĚLSKÁ TVÁŘ v produkci Jiřího Pomeje. Bohužel film u diváků propadl. V posledních letech přišel na řadu asi nejdiskutovanější počin – komediální trilogie KAMEŇÁKŮ, která se sice zařadila mezi nejnavštěvovanější tituly v zemi, ale podle mnohých kritiků je (dost možná právem) považována za nejhorší filmy v historii české


15

únor/2007

kinematografie. Režíruje také muzikály v pražském divadle Kalich a inscenoval Verdiho operu Don Carlos na scéně Národního divadla.

Pokud jste poznali, o jaké osobnosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou na papír a do konce února zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravil Ondřej Malý

16


únor/2007

rozhodování dbá na to, aby to byli herci spříznění pohledem na svět a aby měli charisma. Hlavní roli číšníka Jana Dítěte ztvárnil Oldřich Kaiser. Jana Dítěte v mladším věku hraje bulharský herec Ivan Barnev. Hlavní ženskou postavu Lízu – si zahrála německá herečka Julia Jentsch, která v současnosti patří k největším hvězdám německého filmu. Ve filmu se pak objevila celá plejáda slavných českých a slovenských herců včetně Milana Lasici, Martina Huby, Mariána Labudy, Jiřího Lábuse nebo Josefa Abrháma. Připravila Diana Netolická

Zima

Kniha Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále patří k vrcholům jeho tvorby. Popisuje životní osudy malého českého číšníka v Čechách v době mezi oběma válkami a dále během druhé světové války až do šedesátých let minulého století. Podle výpovědi autora samého román vznikal spontánně během velice krátké doby a byl jeho reakcí na přetlak pocitů, zážitků a emocí, kterým byl za normalizace vystaven spisovatel v situaci, kdy nemohl publikovat. Do obsáhlého románu zahrnul Hrabal obrovské množství situací, scén, historek a anekdot a protáhl jimi hrdinu své knihy. Podle tak rozsáhlé knihy bylo nutno do scénáře pro film pečlivě vybrat to nejzajímavější a nejnosnější tak, aby film měl souvislý děj, byl přístupný a pochopitelný i pro toho, kdo román nečetl. Scénář filmu sleduje paralelně dva příběhy. První popisuje osudy a postupné zrání malého ctižádostivého pikolíka během předválečných let i během okupace Československa, kdy se jako zamilovaný mladík spíše z hlouposti než z vypočítavosti ocitne v řadách těch, kteří slouží okupační moci. Druhý příběh, který se s prvním prolíná, zachycuje jen krátkou epizodu dozrálého muže, který po letech strávených ve vězení hledá klid v osamělém místě, v bývalé německé vesnici, která byla po válce vysídlena. Jeho klid jen na chvíli poruší přítomnost mladé dělnice, která mu svým mládím a živelností navozuje vzpomínky na jeho erotické zážitky z mládí. Za zásadní věc považuje režisér obsazení rolí. Kvalita filmu podle něj spočívá vedle kvality scénáře hlavně v tom, jací jsou v něm lidé. Při

Lenka Svobodová Bílé vločky tiše padají do kraje Krásná i krutá zima opět tu je Malé hvězdy na slunci se třpytí Zima slibuje čas vánoční Vločky jak bělostné kvítí V pokojích nazdobíme stromečky Kapřík ve vaně zašplouchá Když rozběhnu se po louce Večer pod stromkem zazní koleda Připadám si jako v pohádce Svět venku je jak z křišťálu Hvězdy na nebi tiše září Jen života je tu pomálu Jejich světlo stříbrné dodá sněhu Tajemný vzhled Když rozpoutá se vánice Pod stromkem dárky leží Zvířátka se více zachumlají v bílé peřince Vánoce jsou na doslech A spí sladce Jako já ve své postýlce Cinky linky zvonek zní A zimě čas odzvoní Děti sáňkují na svahu Vezmu si lyže a ven jdu Mráz kreslí květy na oknech Hurá! K bruslení bude led

JAZYKOVÝ KOUTEK

Znáte svůj mateřský jazyk? Co je to? Novinářská kachna Vyberte jednu z následujících možností: a) Speciální recept, kdy se kachna zabalí do novin a pak se opéká na ohni.


17

únor/2007

b) Novinářka, jejíž hlas připomíná hlas kachny. c) Neověřená, vymyšlená zpráva, vzbuzující senzaci. Co to znamená ? Žít na vysoké noze

Vyberte z jednu následujících možností: a) Žít rozmařile, rozhazovat peníze. b) Mít jednu nohu delší. c) Žít v chaloupce na kuří noze. Řešení naleznete na předposlední straně.


18

únor/2007

V Rybách, Raku, Vodnáři není průbojná. V Býku a Lvu dovede ohrožovat jiná manželství. Nejhorší je ve Štíru, vhodná znamení jsou Kozoroh, Střelec a Panna. Domácké podoby jména: Ivanka, Ivuška, Iva, Ivča, Ivka LUCIE (= světlá, zářící) Nositelka světla s neklidem v duši, hledající pravou lásku. Romantička, cestovatelka obdivující přírodu i čistotu lidské duše. Soucítí s trpícími. Velmi vhodné je studium humanitních věd. Lucii najdeme ve zdravotnictví a všude, kde je třeba pomoci. V ohnivých znameních navíc talentovaná. Je to velmi introvertní, ale dobré jméno. Doporučuji ve všech znameních. Domácké podoby jména: Lucka, Lucinka, Lucina, Luci, Lucík

Víte, že každé jméno má svůj význam? ROSTISLAV (= ten, kdo rostí (rozmnožuje) slávu) Stálé vítězství, bojovnost. Většinou se Rosťovi daří. Potrpí si na rodinu a rodinné kořeny. Je věrný a hodný. Jméno doporučuji ve všech znameních. Domácké podoby jména: Rosťa, Rostík, Slávek, Rostíček

MICHAL (= kdo je jako bůh) Jméno se většinou prodere k slunci a to v mnoha oblastech. V životě projde mnoha proměnami, ale vždy zůstane osobností. Doporučuji ve všech znameních. Domácké podoby jména: Míša, Miška, Míšánek, Michálek, Míšenka, Miki IVANA (= bůh je milostivý) Toto jméno se v životě opírá o druhé. Samo není osobností, pokud datum narození neurčí jinak. Obrácený měsíc naznačuje často plané snění. I když je ve jménu invence a touha něco dokázat, vždy musí o úspěchu Ivany rozhodnout někdo druhý. Ivana to ví, proto se snaží najít ambiciózního a movitého manžela. Jinak se vdává samozřejmě z lásky, zvlášť v mládí. Zkušenostmi nabírá rychlost.

Perličky ze žákovských knížek Smrká mi do výkladu. Běhá po zdi. Poznámka: Je drzá a neustále vyrušuje. Odpověď: To má po matce. Zmlátil jsem je obě. Otec Strká ptáka do topení! (poznámka žákovi, který nastražil do radiátoru chcíplého kosa) Spal při hodině tak tvrdě, že ho neprobudil ani příchod pana ředitele, který strašně dupe a funí. Táhá děvčata za mléčné vaky. Vědomosti vaší dcery se rovnají nule; pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila. Má pod lavicí žirafu a ta kouří. Dívá se na mě skrz pravítko a směje se mi, že jsem zelená. Plival na schodišti na níže postaveného učitele vyššího ročníku, čímž snížil jeho vážnost. Hodil mokrou houbou po učitelce a ta po dopadu na zem udělala loužičku.

Vybraly Denisa Stodolová, Diana Netolická a Aneta Benešová


19

únor/2007

FANTAZII SE MEZE NEKLADOU

NAŠE POVÍDKA

NAŠE POVÍDKA

NAŠE POVÍDKA

NAŠE POVÍDKA

STŘEDOŠKOLSKÝ PŘÍBĚH (šestá část) V naší vesnici pochopitelně takovou vymoženost, jakou je vlakové nádraží, nemáme, a tak jsem nucena spolehnout se na mamku, která mi slíbila, že pro mě do Poličky přijede autem. Byly jsme domluvené, že se sejdeme na náměstí a ještě půjdeme kupovat oblečení. Po příjezdu na intr jsem si totiž uvědomila nepříjemnou skutečnost, a to tu, že vlastně nemám co na sebe. Člověk by nevěřil, kolik se toho za ten jeden týden nahromadí. Na záda si hodím cestovní tašku, kterou mi můj taťka - kutil - poupravil na nošení na zádech, do jedné ruky popadnu igelitku a do druhé batůžek s drobnostmi, jež se mi už prostě nepodařilo nikam jinam nacpat. Zpocená a utrmácená se konečně doplahočím na smluvené místo a jako na povel sebou švihnu na lavičku, jen zaskřípe. No jo, je teprve třičtvrtě, uvědomím si při pohledu na hodinky. Mamka dorazí až dýl. A tak začnu přemýšlet nad knížkou, kterou jsem nedávno přečetla kvůli čtenářskému deníku. Staré domy jsou jako starší lidé - plny vzpomínek. Mají svou tvář, svou vůni. Jejich zdi jsou živé podivuhodným způsobem. Co viděly? Co slyšely? Ledacos do sebe lety vsákla jejich oprýskaná omítka. Ano, ty zdi jsou živé příběhy lidí, které se mezi nimi odehrály. Některé z nich jsou často vzpomínány, jiné upadají v zapomenutí. O některých se mlčí. Žijí beze slov, za ústy, za očima. Patří k nikdy nenapsaným, vzrušujícím dějinám starých domů. „ No ahoj, miláčku, nečekáš dlouho? Trošku jsem se zdržela v práci. A jaká byla cesta? A co škola? Tak povídej,“ vytrhne mě z přemýšlení a zahrne haldou otázek mamčin hlas. Ačkoli knížky miluji a příběh Pavla a Ester byl více než zajímavý, nakupování nových hadříků je přece jen příjemnější. „Tak to víš, mami, mám docela fajn spolubydlící a ve škole je to taky skvělý,“ zalžu při nakládání mých zavazadel do auta. Nechci jí přidělávat zbytečné starosti. Sama jich má dost. Mamčinu služební Fabii zaparkujeme hned ve vedlejší ulici a vyrážíme na nákupy. Přestože jsem z větší části po taťkovi, to, že jsem mamčina, přece jen nezapřu. Obě dvě milujeme botičky, kabelky, oblečky a vlastně všechno, co se dá nosit. Za pár minut máme plný košík a Vietnamec si jen mne ruce. Nepotrpím si na značkové oblečení. Už z toho důvodu, že za stejnou cenu toho mám víc. „Sháněl se taky po tobě Honza. Ty jsi mu neřekla, že přes týden jsi pryč?“ ptá se mě mamka před naší další zastávkou – drogerií. „No, řekla, ale on na to asi


20

únor/2007

zapomněl,“ pohotově odpovím, protože přiznat se s tím, že jsem mu to nechtěla říct, prostě nechci. Honza byl můj nejlepší kámoš na základce. Dokonce se o nás jeden čas vyprávělo, že spolu chodíme, přestože to nebyla pravda. Od jeho přijetí na hudební konzervatoř se z něj stal pěknej frajírek. A já jsem se nechtěla hádat. Přestali jsme se spolu bavit. Teprve teď si uvědomuji, že mi vlastně ani nechybí. Dělám pokroky. Domů se dostaneme až v sedm. Taťka uvařil večeři, a tak se hned vrhnu ke stolu. Od oběda, který představoval bagetu koupenou ve školní kantýně, jsem nejedla. Zapečená brokolice je mé nejoblíbenější jídlo a to taťka moc dobře ví. Jdu si dvakrát přidat. Mamka mezitím pečlivě roztřiďuje moje oblečení a strká ho do pračky. „Adruško, prosím tě, kde ses tak zamazala?! Jen doufám, že to půjde vyprat!“ ptá se mě mamka rozčileným hlasem a v ruce drží moji původně sněhobílou minisukni. Při vzpomínce na první školní den se jen usmívám. Po výborné večeři se jdu naložit do vany s horou pěny. To je další věc, kterou na intru postrádám. Sprchový kout, v němž teplá voda teče jen od sedmi do osmi večer a pak brzo ráno, se s naší rohovou vanou prostě srovnat nedá. Stejně jako televize, kterou mám ve svém pokoji jen pro sebe. Vraždy v Midsomeru nejsou mým oblíbeným seriálem, a proto se není čemu divit, když už po hodině a půl spokojeně oddychuji ve své posteli. Probudím se už v devět, což je na mě dost brzo. Jindy vstávám kolem jedenácté. Tohle je způsobeno asi zvykem z intru. Holky tam každý den brzo ráno šaškovaly před zrcadlem a jedna do druhé strkaly, jen aby se stihly namalovat, učesat a obléknout podle poslední módy. V tu chvíli mi nezbývalo nic jiného než vstát taky. Do poledne se jen tak potloukám po domě a teprve s úderem jedné hodiny se jdu učit. Vyfasovali jsme sice jen pár úkolů, ale v úterý píšeme opakování z matiky. S tou jsem nikdy neměla problém. Ani jsem se na ni neučila, prostě mi šla. Spočítám jen pár příkladů, a jelikož mně nečiní žádný problém, seberu skicák a pastely a jdu ven. Kromě toho, že jsem navštěvovala pohybovky a keramiku, táhlo mě to vždycky ke kreslení. Krajiny byly mé oblíbené. Zátiší jsem naopak přímo nenáviděla a obličeje a postavy jakbysmet. Dojdu až k hájovně, u které se pyšně rozprostírá rybník Pískovna. Jako malá jsem o něm slýchávala různé pohádky, kterých jsem se bála. Teď tohle místo zbožňuji. Díky tomu, že o něm ví jen pár místních obyvatel a že je pro ně příliš daleko, je tady ticho a klid. Ve čtyři se zvednu a jdu domů. K večeři si každý dá, jak s oblibou říkám, co si kdo uloví. V mém případě je to houska se sýrem. Stejně jako včera usnu i dnes kolem desáté. Ráno je u nás dočista blázinec, už proto, že není ráno, jak jsem si mylně myslela, ale poledne. Oběd si dám místo snídaně a začnu balit. Oblečení, kosmetiku, boty, jídlo, učení, knížky a MP3 přehrávač. Vzhledem k tomu, že mamka není troškař, vezu si s sebou troje nové kalhoty, čtyři trička, dvoje boty a k tomu ještě spoustu jídla, aby jejich jediný potomek neumřel hlady. Mám co dělat, abych zapnula tašku. Rozloučím se s naší jezevčicí, taťkovi dám pusu a usedám na místo spolujezdce v mamčině autě. Klidně by mi stačilo jet až ve čtyři, jenže já chci být na pokoji první. Chci si ho užít, než přijedou ty dvě slepice a bude po klidu. Navíc se ještě musím stavit za Káťou a Janičkou. Slíbila jsem jim to a těším se na ně.


21

únor/2007

„Buď na sebe opatrná. Neudělej nám ostudu. A mám tě moc ráda!“ loučí se se mnou mamka ještě na nádraží, kdy už sedím ve vlaku. Zamávám jí. Rozjíždíme se. V kupéčku jsem sama. Pohodlně se usadím, vytáhnu z tašky Lanczovku a z MP3 přehrávače si do uší pustím mou nejoblíbenější skupinu Nightwish. Ani sama nevím, jak je to možné, ale já se na intr a do školy těším! Kristýna Kynclová

LETNÍ PŘÍBĚHY V minulém čísle se rozběhla naše soutěž o nejlépe zpracovaný letní příběh. Uveřejnili jsme první tři vyprávění. Nejvíce hlasů prozatím získala Aneta Mlynářová se svou povídkou Au Pair. Jenom nás trochu mrzí, že hlasovalo velmi málo čtenářů. V tomto čísle přinášíme závěrečné tři příběhy a očekáváme, že nikomu neublíží, když po jejich přečtení vezme kousek papírku, napíše na něj své jméno, třídu, název příběhu a jméno autora a odnese svůj hlasovací lístek panu učiteli Schmiedovi.

Léto v Tunisku Byly prázdniny, léto v plném proudu, a jak už to tak bývá, po celé Krouně nuda. Jednou takhle odpoledne mamka přijela z práce a oznámila nám, že jedeme do Tuniska. Do Tuniska? Za týden? Musím se přiznat, že se mně vůbec nechtělo, protože i když jsem se doma nudila, tak každou chvíli jsem jezdila alespoň do Hlinska. A najednou Tunisko? Zemi, o které jsem nic nevěděla. Ale byla jsem zvědavá, jak to tam vypadá, jak tam lidé žijí a hlavně na moře. Co mi tak trochu vrtalo hlavou bylo letadlo, kterým jsme měli letět! Necelý týden jsme měly s mamkou na to, abychom nakoupily potřebné věci, sbalily kufry a pak hurá do Tuniska. Přišel den D a hodina H. Z Hlinska jsme odjížděli už v 5 hodin ráno vlakem a kolem poledne nás vítalo letiště. Letiště je nádherná hala pro člověka, který letí poprvé a žasne, jak každých 5 minut startuje letadlo. 14. hodina a já měla čím dál tím větší strach. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale kolem půl třetí jsem seděla v letadle. Mé místo bylo u okénka. Byl to krásný zážitek. Po vystoupení z letadla bylo v Tunisku ještě strašné vedro. Z letiště nás dopravili klimatizovaným autobusem do příslušných hotelů (v našem případě do hotelu Coorniche). Druhý den jsme strávili u moře, které bylo krásně teplé a průzračné. Navíc jsem si v Tunisku ještě našla kamarádku. Musím říct, že jsem si dovolenou vážně užila. Kdybych mohla, jela bych tam ještě jednou.


22

únor/2007

Nakonec nejhorší byl asi odjezd. Nechtělo se mi, ale na Česko jsem se taky těšila, protože ho mám ráda. Zpáteční cestu jsem celou prospala a probudila jsem se až v Praze. Těším se na další dovolenou!! Petra Stehnová

Brigáda v ZOO Jednou, to bylo tenkrát, když ještě prázdniny byly na začátku a žáci nebyli zastrašeni příchodem nového školního roku, jsme se s kámoškou Verčou shodly na tom, že bychom mohly zajet za panem učitelem z jesenické - mikulovické školy. Pomáhat mu se zvířaty, jelikož p. ---- je velikým milovníkem všeho živého a dobrým učitelem a uvítal by jistě naši pomoc. A tak jsme mu zavolaly, no Verča zavolala (já jsem pořád bez kreditu) a druhý den jsme již pádily do Kolnovic. Začaly jsme prohlídkou terénu a seznamováním se s koňmi a ostatními zvířecími „členy rodiny“. Ne že by neměli rodinu, ale my jsme tam nebyly na návštěvě, nýbrž na výpomoc. Další den jsme se opět vydaly na autobusovou pouť do ZOO – tak jsme totiž pojmenovaly zvířectvo p. ----. To by vás mohlo zajímat, protože ze dvou platů vesnických učitelů živit čtyři psy, tři koně, hodně slepic, asi sedm koz, dvě ovce, krůty a teď pozor! - dvě lamy, to je docela fuška. S představou, že se svezu na kobylce Agátě jsem se pustila do práce – uklízení starého výměnku a přebírání hřebíků – z čehož pěkně bolí ruce a záda. Ale potom přišla odměna! A jaká? Byly jsme pozvány za lamami do výběhu. Ale po této zkušenosti jsem se rozhodla do výběhu už ani nevkročit – pro příště. Jakmile jsme totiž za sebou zavřely branku, kozy a lamy se na nás vrhly a začaly nás trkat do noh a zadnice, ale na to už jsme si zvykly, protože nás tímto častovala koza Gulina. „Zdrháme!“ zavelela Verča. A prchaly jsme před šílenými kozami do druhého koutu výběhu. Ale najednou se před námi objevily zase dvě lamy a spustily na nás palbu lepkavé hmoty – při pozdějším mytí hlavy jsme zjistily, že to jsou samozřejmě lamí sliny. Rozhodly jsme se bojovat, a tak jsme popadly klacky a úprkem se hnaly za hloupě se tvářícími lamami a kozami. V cílové rovince jsme zastavily my i lamy, jelikož ty uviděly kolečko plné trávy a začaly svačit. Tak jsme se vydaly žalovat panu učiteli a ten nám za to týrání zvířat napařil trest v podobě čištění a mazaní kočárových postrojů. Pro nezasvěcené do koňského světa – kočárové postroje, to jsou takové ty kožené pásky, kterými jsou koně „přivázáni“ ke kočáru nebo bryčce. Vidím, že to musím pro ty slušně řečeno „nezasvěcené“ vysvětlit po lopatě… Tak snad to pochopíte…


23

únor/2007

A byl čas jít domů. . Paní učitelová nás zavezla domů a tu odměnu, slovo „děkujeme“, jsme přijaly s hrdostí pracovitých a pilných brigádnic. A můžu vám říct, že tahle pomoc nás potěšila a ještě víc to, že nás pan a paní učitelovic pozvali na společnou jízdu do Černé Vody na westernové soutěže a já jsem se tam potkala s bývalou spolužačkou Peťkou. Já i Verča jsme fakt byly moc spokojené. Simona Válková

Ahoj, jmenuji se Martina a je mi 15 let. Chtěla bych vám vyprávět příběh, který se nám stal asi uprostřed prázdnin. Byla asi jedna hodina po dvanácté odpoledne a já jsem si připravovala věci na náš čtyřdenní výlet s kamarádkami. Měly jsme sraz v půl třetí na nádraží, odkud jsme jely vlakem do takové menší vesničky asi 8 km od nás, kde měla Katka babičku. Markéta, Jana a já jsme přišly na nádraží včas, ale jako obvykle Katka to stihla jen taktak. Prý musela počkat, než jí přijedou rodiče z práce, ale nám bylo hned jasný, že se chtěla dodívat na svou oblíbenou telenovelu. Ve vlaku jsme vzpomínaly, jestli máme všechno. Samozřejmě že polovina věcí zůstala doma. Tak například baterka, nevím, jak to bez ní zvládneme v noci. Dojely jsme do vesničky a doufaly jsme, že to místo, kde máme stanovat, bude co nejblíže, protože naše krosny vážily snad nejmíň tunu. A v tu chvíli nám Katka sdělila, kde vlastně budeme přespávat (do této doby to mělo být překvapení). Prý za chaloupkou její babičky je takový menší les a za ním je krásná louka, kde by se mohl topit i oheň a že to i asi patří její babičce. Pak tak náhodou zmínila, že babička bydlí ještě 3 km od tohohle nádraží. No nic, tak jsme vyrazily na cestu. Katka to tu znala, a proto jsme chodily všelijakými zkratkami, prolejzaly jsme křoví, pak jsme zase šly po nějaké kamenité cestě, přešly jsme nějaký můstek a už jsme byly na místě. Navštívily jsme babičku, která byla velmi milá a hodná, dokonce nám půjčila i baterku a vysvětlila nám cestu přes les, abychom nikde nebloudily. A tak jsme se dostaly na louku, která byla vážně krásná. Rozložily jsme stan a připravily jsme klestí na oheň. Když jsme měly všechno připravené, posadily jsme se do stanu a Katka nám začala vyprávět, co jí říkávala o této vesničce babička. Začala mluvit o nějakém mlýnu, ve kterém prý bydlela taková zvláštní rodina, která jednou asi před padesáti lety zmizela a nikdo zatím nezjistil kam. Dělaly jsme si z toho docela srandu a ani Káťa tomu moc nevěřila.


24

únor/2007

Když se začalo stmívat, Jana rozdělala oheň a Markéta zatím nakrájela chleba. Já s Katkou jsme nakrájely zeleninu a začaly jsme opékat. Hned, jak jsme dojedly, nám Katka ještě řekla, že nedaleko má být nějaký mlýn, ale neví, jestli to je ten, o kterém nám vyprávěla. Okamžitě jsme se rozhodly, že se tam půjdeme podívat. Ať zažijeme nějaké to dobrodružství. Jana ještě uhasila oheň a vyšly jsme. Katka nevěděla, kde mlýn přesně je, a tak jsme to braly spíše jako procházku a nedoufaly jsme, že jej najdeme. Najednou jsme uviděly nějaký dům. Svítilo se tam. Docela jsme se vyděsily, ale Markéta najednou vyhrkla: ,,Pojďte rychle, jdeme tam.“ To nás dostalo úplně, protože Markéta běžela, jako kdyby ji popadl nějaký démon. Jana chtěla jít okamžitě pryč, protože když si vzpomněla na tu rodinu a ten mlýn, běhal jí mráz po zádech. Ale ani se jí nedivím. Já bych se taky radši vrátila do stanu, ale přeci tam nemůžeme nechat Markétu samotnou. Nakonec jsme se dohodly, že se půjdeme taky podívat, co to má být. Rychle jsme utíkaly, ať ještě Markétu stihneme. Když vtom vidíme Markétu úplně ztuhlou. Sotva ze sebe vykoktala: ,,Cejjttíítte tto? Tam h-o-ř-í!!!!“ Zastavily jsme se a skutečně tam byl šíleně cítit kouř. Ano, hořelo tam. Nějaký starý seník, nebo co to bylo. Katka urychleně běžela pro pomoc. My jsme se zatím utíkaly podívat, jestli není někdo uvnitř. Během čtvrt hodiny tu byli hasiči a odehnali nás dál. Byly jsme celé rozklepané a už vůbec jsme si nedokázaly představit, jak půjdeme spát do stanu. Katka rozhodla, že půjdeme na noc k babičce a pro věci se ráno vrátíme. Připadalo nám to jako dobrý nápad, a tak jsme šly. Babička byla vzhůru a bála se, jestli se nám něco nestalo, když slyšela houkat hasiče. My ji uklidnily, že jsme v pořádku, a ustlaly jsme si v obýváku. Ráno jsme se probudily hned v sedm, ale babička byla už vzhůru. Seděla u stolu a pila kafe. Snídani jsme měly už připravenou. U stolu nám babička řekla, co se vlastně v noci stalo, protože se tu hned ráno stavil soused - hasič - a všechno jí to povyprávěl. Všichni věděli, že do toho mlýna chodí taková divná partička lidí. A asi si tam údajně pálili oheň a nějak se jim to vymklo z ruky a chytnul vedlejší seník. A taky nám prý hasiči moc děkují, že jsme se takhle zachovaly a zavolaly pomoc. Po snídani jsme si sbalily stan a jely jsme předčasně domů. A shodly jsme se, že s výlety si dáme chvíli pauzu. Diana Netolická


25

únor/2007

NÁZORY, UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE Přátelství Přátelství má mnoho podob. Je to něco mezi kamarádstvím a láskou. Kamarádů může mít člověk spoustu, ale najít mezi nimi skutečného přítele není snadné. Mezi přáteli panuje upřímná důvěra, ochota kdykoliv pomoci tomu druhému a je jim spolu dobře. Přítelem nemusí být vždy jen člověk, ale může to být i zvíře. Mezi přáteli vzniká nevysvětlitelně silné a trvalé pouto. Přijít o přítele je horší než ztratit kamaráda. Bývalý přítel je nejhorší nepřítel. Tato věta je pravdivá a nepřála bych nikomu, aby si vyzkoušel její pravdivost osobně. Přítel ví o vás téměř všechno a neměl by toho nikdy, ani když se třeba trochu pohádáte, zneužít. Opravdu je nádherné mít skutečného přítele vedle sebe. Vnáší to do života malý hřejivý plamínek jistoty, klidu a štěstí. Lenka Svobodová

JE TOHLE PRAVÁ KÁMOŠKA? Ahoj, jmenuji se Marika a je mi 15 let. Chtěla bych vám vyprávět svůj příběh, který se mi stal nedávno. Jednoho pondělního rána sedím s mojí nejlepší kámoškou Kamčou a ostatními holkami v šatně a povídáme si o novém klukovi Dominikovi, který se přestěhoval do našeho města a mimo jiné chodí do stejného ročníku jako my. Všechny jsme z něj byly úplně vedle. ON je modrooký, nagelovaný borec!!! Vtom zazvonilo: „Crrrrrrrrr!“ S Kamilou jsme se sebraly a šly jsme do naší třídy. Cestou mi Kamila říká: „On je fakt úžasnej a ten jeho úsměv….no to je supr!” Tuto hodinu jsme měli děják! Nějak jsem se zapomněla naučit! Tak doufám, že mě Juklová nevylosuje. Už je tady! „Dobrý den, děti, posaďte se,” řekla. „Dobrý den, paní učitelko,” odpověděli jsme. „Tak kdopak dneska půjde k tabuli? Nehlaste se všichni!” „Tak máme tu číslo 14, kdopak to je?” dívala se do třídnice. „Burešová Marika!” vyslovila mé jméno. Ve mně hrklo jako nikdy jindy, protože jsem se nechtěla ztrapnit před Dominikem! Vzala jsem žákajdu, sešit a kráčela k tabuli. „Učila ses?” zeptala se dějepisářka jako vždy. Pousmála jsem se a ona mi položila první otázku: „Co znamená černý pátek?” Jako kdyby se mi z hlavy všechno vykouřilo. Jen jsem se usmívala při pohledu na Dominika. „Víš?” zeptala se učitelka znova. „Ne,” odpověděla jsem. Položila mi další otázku: „Kdy byla noc


26

únor/2007

dlouhých nožů?” Zase jsem nevěděla! Pane bože, říkám si v duchu, zrovna teď! Ale paní učitelka najednou řekla: „Hele, dneska ti to odpustím, dám ti malou pětku a příští hodinu tě vyzkouším!”„Děkuju,” špitla jsem. Vzala jsem si žákajdu, sešit a šla jsem si sednout. Na židli ležela obálka. Rozhlédla jsem se po třídě. Jediný, kdo se na mě pořád díval, byl Dominik. Pousmál se a ukázal na obálku. Začalo mi bušit srdce a určitě jsem i zčervenala. Otevřela jsem sešit a začala psát zápisky. Vůbec na nic jiného jsem ale nemyslela, jen na ten dopis! „Co tam bude?” říkám si. I Kamila to vycítila. „Kdo ví, co tam bude, viď?” popichuje mě. Odsekla jsem: „Snad mi nezávidíš?” „To fakt ne, moc se mi nelíbí!” odpálkovala mě. Je konec hodiny a zvoní: „Crrrrrrrr!!!” Hned jsme šly s Kamčou na WC a začaly číst: AHOJ, MARIKO! NEZAŠLA BYS SE MNOU TŘEBA DNESKA ODPOLEDNE V 15:00 DO CUKRÁRNY NA ZMRZKU? DOMINIK. Zajásala jsem: „Super, on mě pozval na zmrzku! Dneska půjdu s nejkrásnějším klukem ven! Super!!!” Kamila na to: „No, to teda nevím! Já bejt tebou, tak nikam nejdu. Musíš se přece učit. A vůbec, nevím, jestli je to vhodný nápad! Na sto procent bude střídat holky! Dneska napíše tobě, zejtra třeba Janě. Už to chápeš?” „Máš pravdu, musím se učit!“ vzdychla jsem sklesle. „Nepůjdu tam!” Jen co jsem to dořekla, se Kamila usmála. „No jo, ale jak mu to dám vědět? Ve škole mu to říkat nehodlám….!” dělám si ještě starosti. „To neřeš! No tak tam prostě nepřijdeš. A o co gooo?” uklidňuje mě Kamila. Konec školního dne utekl jako voda a já už nyní sedím doma u dějáku a říkám si: „Já měla na tu zmrzku s Dominikem jít. Mám ho asi ráda!” I když je teď skoro 16:00 hodin, tak mi to nedalo a šla jsem se k cukrárně podívat. Co kdyby tam náhodou ještě byl? Už jsem došla skoro k cukrárně, když v tom… vidím Dominika s Kamilou. „Cože?” nevěřím vlastním očím. To není možný, vždyť mi ho rozmlouvala! A navíc se jí nelíbí. To asi není ona. Popošla jsem blíž a opřela se o strom v parku u cukrárny. No, co myslíte? Byla to ona? No, samozřejmě že ano! Sedli si na lavičku a Kamila mu dala pusu!!! Tý jo, to mě fakt naštvalo. Sebrala jsem se a utíkala domů. Nemůžu zastavit pláč: „Je to taková zrádkyně! Co si mám o ní myslet! Nechápu ji !!!!” Druhý den cestou do školy potkám… no koho jiného než dvě hrdličky, jak se vedou za ruce! Přišlo mi to fakt líto. Ona mě zradila, moje nejlepší kámoška, chápete???? TAK JE TOHLE VŮBEC PRAVÁ KAMOŠKA??? JÁ NEVÍM, ALE PODLE MĚ ASI NE!!! Z VLASTNÍ ZKUŠENOSTI VÁM RADÍM: „NIKDY NEDEJTE NA SVOJI NEJLEPŠÍ KÁMOŠKU, MOHLO BY SE VÁM TO VYMSTÍT!!!“ Nicolle Nováková

Přijímačky Možná ještě na začátku školního roku jsem se nad tímto slovem moc nepozastavovala a tvrdila jsem, že přijímačky jsou ještě daleko. Ale teď, když se má člověk rozhodnout, kam na střední školu, musí si každopádně


27

únor/2007

zjistit, jaké budou na té škole přijímací zkoušky. A pak se už žákům začne svírat u srdíčka. Podle mě hlavně záleží na tom, jak si daný žák věří. U mě je to spíš tak, že si moc nevěřím, ale určitě nejsem sama. Bojím se, až nastane ten den ,,D‘‘ a všichni se budou cítit dost blbě a budou mít dojem, že všechno, co se za ta léta naučili, zapomněli. Já osobně si myslím, že přijímací zkoušky jsou hlavně stresovou záležitostí a každý člověk si na tuto situaci jen tak nezvykne. Nejhorší na tom je to, že jste vlastně v cizím prostředí a ještě ke všemu máte okolo sebe spoustu cizích lidí. Nejlepší by asi bylo, kdyby se přijímačky zrušily a bylo by částečně po strachu. Ale nemyslím to tak, že by byl každý žák přijat do školy, na které si přeje studovat, a pak kdyby se zjistilo, že nic neumí, by ho bezpodmínečně vyhodili. Já bych to udělala asi tak, že by si každý napsal nějaký test, který by byl stejný pro všechny, kteří se hlásí na stejnou školu, ve svém prostředí, které bezpečně zná. Podle výsledků by se škola mohla rozhodnout, koho přijme a koho ne, a stres z cizího prostředí by byl pryč. Ale záleží ještě na jiných věcech než jen na cizím prostředí. Třeba na tom, jak se člověk pečlivě připravuje atd. Každý člověk je schopen se něco naučit a podle toho si zvolit školu takovou, aby ji zvládl vystudovat, ale zároveň aby nezjistil, že ty čtyři roky strávil na škole, která mu nic nedala. A přitom si mohl vybrat těžší, ale hlavně lepší školu, která mu do života a třeba do budoucího studia něco dá.


V dnešní době je kromě nemocí největším problémem závislost na drogách. Průzkumy ukazují, že této závislosti propadá čím dál víc mládeže. Je možné tomu nějak zabránit? Pravděpodobně ne! V dnešní době se mladý člověk snadno dostane do ,,zhoubné party,, a určitě nějakou drogu zkusí. Záleží pak na nás samotných, jak se k tomu postavíme, jestli drogu přijmeme nebo ne. Myslím si, že už něco o drogách víme, o jejich druzích a o závislostech na nich. A jestliže se nechceme dostat do zdravotních nesnází, tak to neuděláme. Vždyť s drogami jsou spojeny i další nemoci, na které lidé v drogové euforii nemyslí (např. AIDS, žloutenka atd.). Ovšem nejhorší je, pokud nic netušící člověk dostane drogu v bonbónu nebo v nápoji. V takovém případě je nejlepší svěřit se rodičům nebo ve

únor/2007

škole. A pokud se člověk dostane až k závislosti, je nutné se léčit. Věřím, že většina z nás to nikdy nebude potřebovat. Petra Stehnová

Průzkum:

Co si myslíte o oslavě svatého Valentýna? Iveta Doležalová, Doležalová, 6. tř. – Myslím si, že je to pěknej zamilovanej svátek. Tomáš Spilko, Spilko, 4. tř. – Je to nějakej dětskej svátek. Dominik Bělský, lský, 5. tř. – Je to prostě nějakej svátek. Jana Barešová, Barešová, 6.tř. – Je to svátek zamilovaných. p. uč. Žežulková – Je to svátek, který pochází z Ameriky. Sice není náš, ale mně se líbí! Připravily Sára Giansanti a Nicolle Nováková

Anketa: Jakou SuperStar by vybrali naši žáci:

Diana Netolická

Závislost na drogách

28

SuperStar

25

20

15

10

5

0 Zbyněk Drda

David Spilka

Barbora Soňa Zemanová Pavelková

Aleš Burket

Tereza Najdekrová

Leona Černá


29

ZKUS DOKRESLIT OBRÁZKY

únor/2007


30

HÁDANKY, TAJENKY, RÉBUSY, VTIPY, RECEPTY

Ptá se blondýnka blondýnky: „Už jsi četla Shakespeara?“ Blondýnka se zamyslí a řekne: „A kdo ho napsal?“

Recept z dětské kuchařky

únor/2007


31

únor/2007


32

únor/2007

ANGLICKÁ KŘÍŽOVKA Pokud v závodě předběhnete závodníka na druhém místě, na kolikátém místě budete? Tři muži se potápějí v řece, ale když vylezou z vody, jenom dva mají mokré vlasy. Jak je to možné? Kde vždycky včerejšek přichází až po dnešku?

Připravila Sára Giansanti

VTIPY O POLICISTECH

Kdo chodí spát v botách?

Baví se dva policajti: „Víš o tom, že letos připadá Silvestr na pátek?“ – „Pátek? Doufám, že nebude třináctého.“

Má to šest nohou, dvě hlavy, dvě ruce, čtyři uši a kráčí to po čtyřech. Co to je?

Policajt vyndá zápalky z krabičky a zapaluje je samozřejmě opačnou stranou. Přitom je odhazuje a říká si: „Špatná, špatná, špatná…“ Až jedna mu chytne. Sfoukne ji a odloží se slovy: „Ta je dobrá, tu si nechám.“ Přijdou dva policajti na křižovatku k semaforu, jeden si klekne na všechny čtyři, druhý mu vleze na záda a kouká nejdřív do červené, pak do oranžové a nakonec do zelené barvy. Pak sleze, oba jdou na jinou křižovatku k dalšímu semaforu, ten druhý udělá stoličku, první mu na ni vyleze a opět se podívá do červeného semaforu, pak do oranžového a nakonec do zeleného. Pak opět jdou na jinou křižovatku a u dalšího semaforu se vše opakuje. Všimne si jich náčelník, chvíli vše pozoruje a pak se jich zeptá: „Hoši, co to tady vyvádíte?!“ A jeden z těch policajtů mu odpoví: „No, víte, my jsme dostali lístky do Semaforu a nevíme do kterého...“

Řešení hádanek: (an méhurd, íteřt ej ývalholoh, ev ukínvols, ňůk, cedzej an inok)

Citáty Příroda nedělá nic zbytečně. Aristoteles ze Stageiry Nikdy nepřemýšlím o budoucnosti, protože přichází příliš rychle. Albert Einstein Lidé ochotně uvěří tomu, co si přejí. Gaius Julius Caesar


33

NĚMECKÁ KŘÍŽOVKA T

únor/2007


34

únor/2007

Vyluštěte si sudoku

papír teta dvacet špatný milion pravý déšť mléko ano kočka vlasy chřipka

Dívej se na tečky v kruhu 30 vteřin. Pak se podívej na stěnu a přimhuř oči. Uvidíš světlý kruh a v něm………


35

únor/2007

Optické iluze 2 nebo jedna tvář??

Tvář a postava


36

únor/2007

&&&&& Žofka křížovka &&&&& Domluví se zvířátka v lese, že si postaví záchodky. Jen medvědovi se nelíbí a jde na velkou jako vždy ……(1. část tajenky). Když vylézá, uvidí ho liška: „Medvěde, cos tam dělal?“ Ten se začne stydět a zalže: „Byl jsem se kouknout na ……(2. část tajenky), co tam letěl.“ „Nelži. A co ta ……(3. část tajenky),“ nedá se odbýt liška. „No, vidíš, byl tam a tohle tady musel ……(4. část tajenky).“

NÁŠ KOMIKS

Kreslí Lucie Vtípilová

Řešení úkolu: Co to je? – Novinářská kachna. Správná odpověď je c. Žít na vysoké noze. Správná odpověď je a. Vydává Základní škola v Krouně, PSČ 539 43, 469341115 e-mail:

[email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XV.

Redakční rada: N. Nováková, S. Giansanti, A. Mlynářová, P. Stehnová, L. Vtípilová, L. Svobodová, O. Malý, A. Benešová, D. Netolická, D. Stodolová, Mgr. Petr Schmied, Mgr. Eva Pejchová Illustrations: Lucie Vtípilová

VODOROVNĚ: A. Zápach; spletenec vlasů; zkratka Evropské komise; přízvuk. – B. Levná pracovní síla; souhlasit; čára dělící útvar na stejné části. – C. 3. část TAJENKY; osekat kmen stromu. – D. Licence softwaru prodávaného s počítačem; citoslovce u lékaře při bolesti v krku; touš; část stromu; psí citoslovce. – E. Diskžokej; chem. značka síry; barva; 2. část TAJENKY. – F. Polodrahokam; SPZ okr. Pardubice; chem. značka radonu; skupina domorodců. – G. Nadšený potlesk; zkratka výpočetní techniky; ukazovací zájmeno; označení pro zkoušku. – H. Pohyby obličejových svalů; slovensky „tříska“; osobní zájmeno. – I. 4. část TAJENKY; člověk často pijící alkohol. SVISLE: 1. Klid; Akademie múzických umění. – 2. Starší označení jedu; SPZ okr. Písek. – 3. Lesklý stříbřitý kov; velká místnost; přivlastňovací zájmeno. – 4. Tázací zájmeno; jsem vlastníkem; anglicky „ocas“. – 5. Odvod vody ze střech; kámen, který se snadno láme. –– 6. Instinkt; ušlapat. – 7. 1. část TAJENKY – 8. Chemická sloučenina; pusto, prázdno, bez života. – 9. Atom s přebytkem protonů; zkratka Evropského parlamentu. – 10. Osvědčení; druh koření. – 11. Herecký oděv; škodlivý šatní motýl. – 12. Světová velmoc; malý nízký vchod; zápor. – 13. Křupavá sušenka; římsky 100. Pomůcka: A. akut. – D. OEM. – 8. enol.

Kopírování či jiné používání jakékoliv části bez souhlasu vydavatele je zakázáno.

Únor 2007

Pokud jste správně vyluštili tajenku dnešní křížovky, napište její znění spolu se svým jménem a třídou na kousek papíru a zaneste do konce února p. uč. Schmiedovi. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.

2007

Recommend Documents