2007

ŽIVOT V KRISTU Časopis Apoštolské církve, ročník 19, 9/2007

Izrael -

z .c

na v s rke ná aci te k iv ls št sto av o N .ap w

w

w

velmoc zády přitlačená ke zdi

ŽIVOT V KRISTU

Úvodník

Smlouva Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v  srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova. Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy. Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň! Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a  neplníš. Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: „To byl omyl.“ Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou? (Kaz 5,1-5) To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista (1P 3,21)

P

okoj tobě, drahý čtenáři, při otevírání zářijového čísla časopisu Život v Kristu. Modlím se, aby Duch svatý otevřel tvé oči, abys mohl pochopit všechno, co v  tomto časopisu najdeš. Modlím se také, aby k  tobě promlouval nejen skrze tento úvodník, ale i prostřednictvím dalších článků. Nechť ti při čtení Bůh hojně požehná. Ve dnech, kdy píšu úvodník, tedy koncem července, si novináři našli žhavé téma jako dělané pro okurkovou sezónu. Najednou bylo zase o čem psát. Pan Paroubek se rozvádí. Sice ještě nemá s milenkou potomka jako pan Topolánek, ale kdo ví, co není, může být. Novináři mají o  čem spekulovat a hojně toho využívají. A tak jsem měl možnost přečíst si mnoho článků na téma manželských a  mimomanželských vztahů. Stanoviska se střídala, zaznívalo pro i proti, ale hlavně se nesla v duchu: dneska jsou už lidé zvyklí na ledasco…, tak dalece se nic neděje…, ono to tak bývá po určitých letech… a tak dále a tak dále. Skutečně se nic neděje? Zamysleme se, drahý čtenáři. Když jsem byl mladý, vštěpovali nám do hlavy heslo „slovo dělá muže“. Když jednou něco slíbíš, neměň to. Tak nás vyučovali v rodině, ve škole i ve světě. Jednou z oblastí, na kterou se toto heslo používalo, byla rodina. V té době byl kritizován jakýkoliv rozpad manželství, na nemanželské děti se všichni dívali skrze prsty a  tak

dále. Nechci říkat, že tehdy, zhruba před padesáti lety, bylo všechno v  pořádku, ne, hřích kvetl, ale aspoň ho nepovyšovali nad obvyklé jednání, proti kterému není námitek. Aspoň to bylo stavěno do jiného světla. Nedávno mě zarazila statistika uvádějící, že v jednom kraji naší republiky se v současné době rodí 61 % dětí mimo manželství. Co se to vlastně kolem nás dnes děje? Nevěnoval bych se tomuto problému, kdyby se nám jemně netlačil do církve. Chtěl bych, abychom se zamysleli nad jednou věcí: Co říká Bible na téma rčení „slovo dělá muže“? Především si musíme velmi jasně a znovu uvědomit, že Bůh stvořil svět a veškeré jeho dění postavil na smlouvě. Když se podíváme do verše, který cituji v úvodu, dočítáme se, že Bůh nemá zalíbení v  tom, když někdo své slovo lehkovážně mění. Bůh považuje tyto lidi nejen za hlupáky, ale za porušovatele svých zákonů. Když se podíváme dále do Bible, vidíme hodně příkladů, například u Ezechiele můžeme číst, jak Bůh tvrdě vystupuje proti Sidkijáši, který zrušil smlouvu s Nebúkadnezarem. Chtěl bych se dnes trošku zamyslet nad tím, do kterých oblastí Bůh dal smlouvy. A nejenže je ustanovil, On říká, že není dovoleno je zrušit. První smlouvu můžeme vidět už v  ráji. Bůh stvořil svět, stvořil i člověka a dal mu svět do správy. Zdůrazňuji, že Bůh stvořil jak zemi, tak člověka, a proto mu obojí patří. Člověk však porušil své slovo, nedodržel smlouvu, ke které jej Bůh zavázal, a v celé historii lidstva vidíme, jak strašné důsledky to dodnes má. Budiž nám to všem varováním. V knize Genesis vidíme hned první smlouvu. Bůh stvořil Adama a Evu a smluvně je svázal dohromady. Přivedl Evu k Adamovi, Adam ji přijal a  oni se stali jedním tělem. Byli svázáni smlouvou. V Bibli máme možnost vidět více základních smluv. Dnes bych se chtěl věnovat dvěma z  nich. Jsou to smlouva v manželství a smlouva v církvi. Zamysleme se nad nimi. Není to tak jednoduché, jak si někdy myslíme. Podívejme se na jednotlivé smlouvy. Začněme třeba smlouvou v manželství. Především si, drahý bratře, sestro, příteli, uvědom, že svým sňatkem ses před Bohem zavázal žít podle řádu, který Bůh stanovil pro manželství. Ať už jsi to bral vážně nebo nebral, Bůh to vážně bere a zrušení této smlouvy, jíž je svědkem, bere jako věrolomné porušení zákona. Platnost smlouvy končí jen dvěma možnostmi, smrtí jedné ze smluvních

2

stran nebo oboustrannou dohodou. A Bůh s  ukončením smlouvy nesouhlasí. Ano, Ježíš v desáté kapitole Markova evangelia hovoří o  výjimce. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo a u této výjimky platí jasné slovo. Bůh nenávidí rozvod, protože vždy je narušena jeho smlouva, a to se mu nelíbí. Ano, někdy tu operaci musíme udělat, ale pokaždé je výsledek horší než původní manželství. Nezapomínejme, co říká Písmo na jiném místě. Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z  těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili (Mt 25,40). Tato slova platí ve všech oblastech lidského soužití, tedy i v manželství. Nezapomínejme, že manžel či manželka jsou víc než kterýkoliv jiný partner, je to část našeho já! Bůh nás postavil do smlouvy, a  proto jsem já jako muž dostal úkol milovat svou manželku jako vlastní tělo. Nemiluji-li ji, pak si musím uvědomit, že především nemiluji Boha. Nemusím snad zdůrazňovat, že totéž platí i pro vztah ženy vůči manželovi. Tento princip je popsán na více místech Písma, nejen na těch, která jsem vybral jako motto tohoto úvodníku. Když si pročteme druhou kapitolu Malachijáše nebo listy apoštolů, dozvíme se, že současně s  narušováním vztahů v manželství je narušován vztah k Bohu. Proto zvažujme všechno, hledejme odpověď na naše problémy před Bohem a v Bibli. Budeme-li ji hledat se srdcem otevřeným na Boha, najdeme je. Podobně je to i  ve věci církve. U  Petra v  tom dalším citátu čteme, že smlouva s  Bohem skrze křest zavazuje, nedává nějakou alternativní možnost. A  závazek být v církvi je velmi široký. To je závazek vůči Bohu na nebi, ale rovněž vůči bratrům a sestrám na zemi. Kříž má dvě části, vertikální a  horizontální. Vertikální směřuje nahoru, představuje tak vztah mezi nebem a  zemí, a  horizontální břevno, na kterém byly přibity ruce, symbolizuje, že i  když smlouva kříže je na prvním místě smlouva s Bohem, je to také smlouva s ostatními. Večeře Páně je druhým znakem této smlouvy, kterou stvrzujeme vztah nejen s  Bohem, ale také s ostatními údy těla Kristova. Proto bychom si měli uvědomit, že rušit není tak jednoduché, jak si často myslíme a jak lehkovážně rušíme. Znovu a znovu si musíme uvědomovat, že i tady platí, že povolání, které jsi dostal, bylo zvoleno právě pro tebe. Nezapomínejme stát věrně na místě, na které nás Bůh postavil. V Novém zákoně Pán Ježíš několikrát hovoří o služebnících, kteří dostali hřivny. Jeden dostal víc, druhý míň Pokračování na straně 4

ŽIVOT V KRISTU

Obsah

Sloupek

Úvodník Smlouva

2

Izrael - velmoc zády přitlačená ke zdi Záznam přednášky Johanesse Gerloffa v Brně 3. května 2007 Otázky a odpovědi

5 7

Ze života církve Jak vznikala Historie

11

Čtenáři píší Kam se andělé bojí vstoupit O čekání Z deníku nevěry Obraz církve Malíř Povídání o manželství Odvaha vydat se s ním na cestu Boj proti sobectví Vyslyšená modlitba Co odpovíme?

13 14 14 15 16 16 18 18 19 19

Sestry sestrám Kdo je Francine Riversová

20

Dětem Ahoj děti

21

Kvíz Sešlý muž

22

Svědectví Bůh je dobrý

23

Komiks Muž, který objevil El Dorado

28

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Rudolf Bubik Redakce: Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu re­dak­ce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč, pro předplatitele 19 Kč, poštovné 10 Kč, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou po­u­ži­je­te k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234

3

Vám z  pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v  tom, abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a  některé z  nich přivedl ke spasení. Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých! Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu. Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k  ní od přírody patří! Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘ (Ř 11,13-27)

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Setkáváme se po prázdninové přestávce, abychom se vzájemně podělili o další porci zpravodajství jak z  naší církve tak ze světa. Jako vždy patří dík naší redakce vám všem, kteří jste nám byli nápomocni: dopisovatelům, modlitebníkům i  příznivcům – odběratelům našeho časopisu. Hlavním tématem stávajícího čísla je Izrael, díky jemuž se do záhlaví mého sloupku dostaly výše uvedené verše z listu Římanům. Věřím, že zdůraznění našich kořenů, ze kterých křesťanství vychází, není plýtváním místa určeného k tisku. Jde nejen o historické skutečnosti ale především o  realitu, která má ovlivňovat naše současné jednání. Není dostatek místa na uvedení veršů promlouvajících o požehnání těch, kteří žehnají Izraeli. Toto zaslíbení se však táhne celou Biblí. Neměli bychom se tedy v žádném případě spokojit pouze s konstatováním, že jsme moudřejší nežli církev pořádající v  minulosti židovské pogromy. Měli bychom se aktivně zapojovat do podpory Izraele. Počínaje modlitbami a konče praktickou pomocí. Před více jak deseti lety jsem byl iniciátorem zapojení se našeho sboru do „zdi modliteb“, která je budována kolem každého města i vesnice této malé země. Dnes již má naše církev v Izraeli své misionáře, které můžeme podporovat finančně, modlitebně i morálně. Nechť vám k tomu Hospodin požehná. AN

ŽIVOT V KRISTU

Úvodník, Téma čísla Pokračování ze strany 2 bratře, sestro, uvědomme si to, že nás Bible a od každého bude jednou vyžádáno vyúč- varuje: Neruš to, ale naopak usiluj být maxitování. Bůh od tebe nechce něco, co nedo- málně užitečným. Usiluj o to, abys přinášel kážeš. Chudá vdova dala, co mohla, a Pán hojné ovoce tam, kam tě postavil, ať je to Ježíš říká, že dala vše. Dala víc než všich- v tom nebo onom sboru. Bohu se nelíbí ti, ni ostatní. Ano, Bůh nežádá nemožné, ale kteří smlouvu porušují. chce vše, co jsi schopen dát. Chce celý život, A tak ti přeji, drahý čtenáři, do dalších chce srdce, myšlení – vše. Chce, abychom dnů života, aby nás Hospodin zástupů mu sloužili celým životem. A tak tě prosím, zmocnil, abychom mohli být vzorem, uká-

IZRAEL -

zat všem, jak má vypadat křesťanská rodina, jak má vypadat křesťanské manželství, jak má vypadat život uprostřed církve, ale taktéž se nebojme být čestní a žít na této zemi jako Boží nástroje. Bůh vám žehnej, váš bratr Rudolf Bubik, biskup Apoštolské církve

Velmoc zády přitlačená ke zdi

4

ŽIVOT V KRISTU

Izrael - velmoc zády přítlačená ke zdi

Záznam přednášky Johanesse Gerloffa v Brně 3. května 2007

Ř

eknu pár vět o  sobě: Vyrostl jsem které tahle země nabízí. Nebo mohu jmev  jižním Německu, studoval jsem novat hospodářské záležitosti. Izrael v loňteologii, nejdříve v  Německu. V  té ském roce prožil válku, celý měsíc milion době jsem poznal svou manželku, pak jsme Izraelců seděl v  bunkrech. Nemohli pracospolu byli rok v Kanadě, kde jsme ještě dále vat. Patrně jste o té válce v Libanonu hodstudovali, potom jsme bydleli rok v  Praze, ně slyšeli. Umíte si jistě představit, kolik to takže je nebezpečné přede mnou mluvit čes- stálo. Při počtu obyvatelstva sedm milionů, ky, protože docela dobře rozumím, a teď milion z  nich celý měsíc nemohlo pracouž třináct let žijeme v  Izraeli. Máme pět vat, to znamená značné hospodářské škody. dětí, chodíme do jednoho mesiánského ži- A přesto, když se dnes díváme zpátky, mudovského sboru v Jeruzalémě a pracuji jako síme říci, že v roce 2006 zaznamenal Izrael novinář. Jsem korespondentem německého hospodářský růst více než pět procent. křesťanského mediálního svazu KEP a píšu Během posledních patnácti let se do Iztaké do časopisu Život v Kristu. Dělám to, raele přistěhoval více než milion nových co dělají mnozí žurnalisté v  Izraeli. Mám lidí. Jen si představte, že by se během dedva novinářské průkazy. Zaprvé jsem akre- seti let do Čech přistěhovaly tři milioditován u  izraelské vlády, a  za druhé také ny lidí, kteří neumějí česky, jejichž vzděu Palestinské autonomní správy. To zname- lání není na české úrovni, kteří neznají ná, že cestuji na obou stranách. V Jeruzalé- zdejší mentalitu, chybí pro ně celá inframě i v Gaze a v Ramalláhu. Někdy i do sou- struktura, nemají kde bydlet, není dost sedních zemí. Co tam dělám? Shromažďuji pracovních příležitostí… Musí se nějak ininformace, snažím se porozumět tomu, co tegrovat. Navzdory tomu všemu má dnes se tam děje, a pak se to snažím pokud mož- Izrael míru nezaměstnanosti pod devět no srozumitelně předávat vám. procent. Má tu někdo telefon Nokia? Máte–li teSoučasná situace v Izraeli lefon Nokia, docela jistě obsahuje čipy vyNejprve tedy k politické situaci. V posled- robené v Izraeli. Kdo má doma počítač, ve ní době svou přednášku označuji titulkem kterém má software od společnosti MicroIzrael – velmoc zády přitlačená ke zdi. Vím, že soft? Víte, kde fungovalo první PC? V  Izto je rozpor. V  Německu už mnohé sbory raeli. V  celé oblasti software a  vyspělých tento titulek cenzurovaly, protože se jim technologií je Izrael opravdovou velmocí. nelíbil. Jedněm se nelíbí, že Izrael je velmoc, Možná, že při pomyšlení na Izraelské hoschtěli by vidět maličký Izrael, který sám stojí podářství vás napadnou pomeranče a  avoproti přesile Arabů, říkají: „Ano, přitlačený káda. Nevím, jestli se vůbec tady do Čech ke zdi – to sedí, ale ne jako velmoc.“ Jiným dovážejí z  Izraele, ale v  Německu je jich se zase nelíbí to, že by Izrael měl být zády hodně. Ale celé zemědělství představuje ke zdi. A patrně nejvíc je v tomto světě ta- pouze dvě procenta izraelského hospodářkových, kteří říkají: „Židé by se měli trošku ství. Velká hospodářská síla je jinde. A  že snažit a konečně dosáhnout míru. Měli by to není vidět, má jiný důvod, protože dnes se překonat, přinutit, a podat těm Arabům se produkty, na kterých je napsáno made in ruku. Přece jenom jsou Izraelci ti silnější.“ Izrael, moc dobře neprodávají. Kupříkladu Vidíte tedy, že v  tom výroku je napětí. existují Palestinci, kteří prodávají palestinMyslím si, že obojí je pravdou. Izrael je vel- ské pivo, sám jsem to viděl a vyfotografoval. moc, anebo, protože jsme na půdě sboru, Říkali: „No, v Izraeli se palestinské pivo netak byste možná řekli, že Izrael je požehna- prodá“, tak jsem tam viděl naskládané sudy ný, ale na druhé straně je pravda, že Izrael a na nich nápis Pražské pivovary. V takových stojí přitlačený zády ke zdi. sudech se to jejich pivo už prodat dá. PoIzrael je například požehnaný tím, že je dobně to dělají také Izraelci. velmocí ve smyslu hospodářském, společenAle pokud řeknete velmoc, tak si asi předském a kulturním. Jenom na židovské stra- stavíte něco docela jiného. Představíte si arně žijí lidé, kteří přišli ze sto dvaceti zemí. mádu. Musím říct, že i ve vojenské oblasti Přinesli s  sebou všechny své původní jazy- je Izrael velmocí. Vloni řekl jeden izraelský ky, své vzdělání, své zkušenosti, svou men- generál, že dnes už neexistuje na zeměkoutalitu, a  to vytváří neuvěřitelné bohatství, li žádná země, která by mohla konvenčními

5

zbraněmi vážněji ohrozit existenci izraelského státu. Izrael v  tomto smyslu je skutečnou velmocí. To, že jsme v  posledních dvou letech zaznamenali velmi málo teroristických útoků, není způsobeno tím, že by Palestinci chtěli méně útočit. Mluvčí islámského džihádu řekl, že by toho rádi zvládli víc, ale že nemohou. Klid, který dnes v  Izraeli máme, je vojenským úspěchem. Izraelská armáda jenom v  loňském roce 2006 zachytila 187 pokusů o sebevražedný palestinský teroristický útok. Bylo ještě mnoho dalších útoků, které se nepodařily. To je vojenský úspěch. Jedna věc je plot, kterému se tady v Evropě říká zeď, který je velice účinný. Já jako Šváb, jako Němec, se nejdříve zeptám, kolik to stálo, a i tady musím říct, že Izrael z toho udělal velký kšeft, protože všude na světě se dnes hledají podobné bariéry, které by zabránily tomu, aby obyvatelé přecházeli z  jednoho místa na druhé, ale které nevypadají tak, jako kdysi železná opona, kde se po lidech střílelo. Smyslem takových bariér dnes je, aby se zabránilo lidem přecházet z místa na místo, ale aby se jim přitom nic nestalo, protože demokracie dnes závisejí na veřejném mínění, a tady je důležité, aby lidé nebyli zraněni. Ale přesto se například nechce, aby se lidé z  východu dostali na území Evropské unie. Pákistánci a  Indové potřebují mezi sebou plot v Kašmíru. Spojené státy potřebují plot směrem do Mexika, a mohl bych pokračovat. Dnes je na světě spousta zemí, které potřebují podobnou bariéru. A Izrael za to dostává hodně peněz. Takový plot, kdybyste si ho chtěli koupit do zahrádky, stojí kilometr asi milion dolarů. Důležité je, že je to zázračné dílo moderní technologie. Plot má osm různých možností poplachu. Každých sedmdesát kilometrů je jedno kontrolní centrum, viděl jsem to, tam u počítačů sedí mladé holky, osmnáct, devatenáct roků, a  už podle druhu poplachu poznají, co se asi děje. Jestli sem přišla ovce, která se otírá o plot, nebo jestli se tam pověsil novinář, který dělá nějakou studii, jestli znuděný pastýř hází na plot kameny, anebo jestli ho někdo stříhá, anebo jestli šplhá přes plot. Ve stejném okamžiku se spustí zvukový poplach, obsluha uvidí na obrazovce souřadnice, to je řízeno pomocí GPS. Každý metr plotu je zaznamenáván čtyřmi kamerami. Dvě denní a dvě noční ka-

ŽIVOT V KRISTU

Izrael - velmoc zády přitlačená ke zdi mery. Během vteřiny se kamery zaměří na napadené místo a děvčata vidí velice přesně v dokonalém rozlišení, co se tam děje. Pak se rozhodnou: Pokud je to terorista, stisknou knoflík a obraz se přenese do kontrolního střediska veliteli. Ten promluví telefonicky s patrolou, a opět jediným stisknutím tlačítka pošle obrázek na přenosný kapesní počítač, který má důstojník v  terénu. Ten ihned vidí, co terorista dělá, a může zakročit. A to je jenom to, co nám ukázali. Není to jenom plot, který vedl k  vojenskému úspěchu, nýbrž vyspělá technologie v mnoha oblastech. Dále mají skvělou tajnou službu, je zde vysoká motivace vojáků, a mnoho dalších faktorů, které s tím souvisejí. Ještě v  mnoha jiných oblastech bych vám mohl ukázat, že Izrael je i ve vojenské oblasti velmocí. Ale můžete mi namítnout: „Izrael přece vloni v létě prohrál válku.“ Anebo je tu někdo, kdo říká, že Izrael válku vloni v  létě neprohrál?! Ano, je tu někdo takový. Já si to taky myslím! Chci na jednom příkladu ukázat, že během války se událo hodně věcí, o kterých běžně nic nevíme. Jeden důstojník tajné služby mi řekl, že v libanonské válce patrně došlo k  věcem, které, když se na ně podíváme zpětně, zastíní celou šestidenní válku. 13. července 2006, to byl druhý den války, se izraelskému letectvu podaři-

lo během necelých pěti minut vyřadit přes pečnostní systém Izraele jako nikdo jiný. 90 procent raket středního doletu, které Dlouhá léta byl šéfem izraelské vnitřní tajměl Hizballáh. Víme, že Hizballáh měl ra- né služby. Dnes je ve vládě ministrem pro kety s  dosahem 300 až 500 kilometrů. Ne- vnitřní bezpečnost. Tehdy řekl: „Aktivně vím, jestli u vás v televizi visílali, jak jednou jsem se zúčastnil většiny izraelských válek. všechny arabské televize jásaly nad sestřele- Ve většině válek jsem sám bojoval. Nikdy ním izraelského letadla. Nad Bejrůtem byla jsem neměl strach o budoucnost židovskévidět ohnivá koule. Až později vyšlo naje- ho státu. Vždycky jsem věděl, že nějak to vo, že to byla raketa ZilZal, která pochází zvládneme. Dnes mám poprvé strach, že žiz  Íránu. Co se přesně stalo, nevíme. Víme dovský stát nepřežije. V  posledních letech však, že žádná z těchto raket nedopadla na jsem slyšel tak často jako ještě nikdy, že Izrael, i když Hizballáh ty rakety měl. Když lidé mluví o  tom, že Izrael nemá budoucjsem se zeptal důstojníka tajné služby: „Jak nost. Píše se o  tom v  novinách, a  nevěřijste to mohli tak přesně vědět, kde ty rakety li byste, že mladí lidé chtějí jenom jedno: jsou? A  jak jste je dokázali tak přesně tre- chtějí vycestovat. Do Austrálie, do Evropy, fit?“ Vidím takový typický výraz tváře – jak do Ameriky.“ hloupě se novináři zase ptají. Jedno si muJaká jsou ta velká nebezpečí, kterým Izsíme uvědomit: Od dobrých tajných služeb rael čelí? Popíšu vám tři největší. Předem a od dobrých vojáků se dozvíme zpravidla řeknu jedno: Nikdo v  současné době nevijenom o neúspěších. Úspěchy se tají – aby dí východisko. Největší nebezpečí, kterému je mohli použít ještě jednou. Právě proto Izrael čelí, je demografický vývoj. Už dnes se tak těžko posuzují výsledky války. Jak mezi řekou Jordán a Středozemním mořem vypadá veřejné mínění – to vím taky. Vět- žije víc neŽidů než Židů, a velká hrůza Izrašina lidí v Izraeli si myslí, že tu válku pro- elců je, jak dokážeme, aby ještě za padesát hráli. To je fakt. Ale je–li to pravda, to je let existoval židovský stát, který bude demootázka. kratický a  ve kterém nebude systém apartheidu? Víte, Izraelci nejsou rádi okupanty. Přitlačen zády ke zdi Vidím, že to je v rozporu s mnohými obrázTeď k té druhé části výroku: řekl jsem, že ky, které si v Evropě děláme. Vidíme velmoc. Izrael je přitlačen zády ke zdi. Myslím na Vidíme vojáky, jak stojí se svými zbraněmi, rozhovor s  jedním mužem, který zná bez- kteří vyzařují hrdost. Znám jich docela dost

6

ŽIVOT V KRISTU

Izrael - velmoc zády přitlačená ke zdi

Plánek plotu osobně. Většina z nich ví, že armádu potřeMotivace bují, aby přežili. Neznám ani jednoho, který Druhý velký problém, pro který neexisby byl rád okupantem. Jen se vciťte do jeho tuje řešení, je motivace k teroru. Popisoval situace. Každá bezpečnostní kontrola je jsem před chvílí, jak dobře se Izraeli daří teponižující pro toho, kdo je kontrolován. To roru bránit. Ale každý voják ví docela jasně, patří k bezpečnostní kontrole. Pro ty, kteří že terorismus nemá vojenské řešení. Je pokontrolu provádějí, to vůbec není jednodu- třeba dostat se na kobylku motivaci pro teché. Sám jsem to zažil, když na mě voják ror. Lidé se musí tak změnit, aby už nechtěli namířil a říká: „Vystup z auta!“ Musel jsem páchat terorismus. Protože jinak budou vyprokázat, že nemám na sobě bombu. Mu- víjet stále nové metody, a nemá to konce. Je sel jsem zvednout košili. A ostatní se dívali. to jako když se vám vaří voda v hrnci a vy na Představte si, že je vám dvacet, pětadvacet, něj dáte pokličku. Tlak pod ní roste. Když a musíte to dělat s cizím žurnalistou. Nebo nechcete, aby to přeteklo, tak musíte uhasit to musíte udělat svému pastorovi, i  to se oheň. Nemůžete jenom držet pokličku. Vostane. A pastoři si pak samozřejmě stěžují. jenská akce dokáže držet pokličku. Ale otázZkuste se vcítit do myšlení obou stran. Izra- ka zní: Jak uhasit oheň? Vím, že si myslíte, elci mají strašný strach, že by se zase dostali že se Palestinci vyhazují do vzduchu, prodo situace okupantů. To je jeden z důvodů, tože nemají naději. Protože nemají vzděláproč vloni v létě zase nenapochodovali do ní, protože nemají peníze, protože nemají Libanonu, ačkoli to měli a mohli udělat. To, budoucnost, protože nemají stát. Proto jim že chce Izrael dnes dát Palestincům zemi, to všechno dáváme. Celý svět včetně Izraenení proto, že by Palestince měli rádi, ani le chce darovat Palestincům stát. Zvenčí to proto, že si myslí, že za to dostanou mír, Iz- vypadá tak, že jediný, kdo ten stát nechce, rael dnes rozdává zemi, aniž by za to do- jsou Palestinci sami. Zástupce velké němecstal mír, důvodem je, že se chtějí Palestin- ké organizace v  Ramalláhu teď před pár ců zbavit. Protože chtějí mít židovský stát, dny řekl: „Začínáme chápat, že svými peněv němž bude židovská většina, který zůsta- zi jsme toho víc pokazili, než vybudovali.“ ne židovskou demokracií. Noční můrou je, Víte, peníze nejsou na palestinských úzeže se stanou menšinou ve vlastní zemi. Ne- mích problém. Tam je neuvěřitelně mnoho vím, jestli to víte, ale zhruba milion Arabů peněz. Palestinci už dnes dostali na hlavu má izraelské občanství. Ze sedmi milionů třikrát víc, než Němci v rámci Marshallova obyvatel. Izraelští muslimové mi řekli doce- plánu. Když jezdíte po palestinských úzela otevřeně: „Vyřešíme problém židovského mích, vidíte tam spoustu peněz. Kolik stojí státu ve svých ložnicích. Už dnes se nám zbraně? Jeden sebevražedný útok stojí třirodí daleko víc dětí. Počkejme ještě dvě cet až padesát tisíc dolarů. To je mimořádgenerace.“ To je veliká obava, veliká noční ně komplikovaná vojenská operace. Sám můra židovského Izraele. jsem zažil, jak ke mně přišel jeden Palesti-

7

nec, asi si pomyslel, že muž beze zbraně není žádný muž, chtěl mi pomoct, abych byl správným chlapem, a tak mi nabídl pás s  municí. Jeden náboj stojí osmnáct šekelů. Vím, kolik stojí kalašnikov, protože se můžu zeptat obchodníka se zbraněmi. Podle stáří a  kvality stojí od osmi set do patnácti set dolarů. Když chcete mít americký samopal M16, ten stojí až dva a půl tisíce dolarů, i  víc. A  lidé v  pásmu Gazy jsou skoro všichni ozbrojeni. A  střílejí. Střílejí, když jsou zoufalí, zažil jsem to při pohřbu Jásira Arafata, oni nestřílejí po sobě, střílejí do vzduchu. Střílejí, když se radují, na svatbě, kdybyste bydleli blízko arabské vesnice, tak byste to slyšeli. Každou noc se tam střílí. A  každý výstřel z  kalašnikova stojí osm šekelů. Za jeden šekel si můžete koupit deset chlebů. Peníze nejsou problém. Jeden můj kolega z Německa před časem napsal: „Jestliže nemají Palestinci co jíst, tak ať žerou svoje zbraně.“ Vzdělání také není problém. Mezi Araby jsou Palestinci národem s nejvyšším vzděláním. Mají nejvyšší počet doktorátů na hlavu na obyvatelstvo. Asi před dvěma týdny mi řekl předseda hospodářské komory v Betlémě, že dnes mají problém, že je tam příliš mnoho akademiků, pro které není práce, a  nemají řemeslníky.

Dopadený sebevražedný atentátník převlečený za ženu

ŽIVOT V KRISTU

Izrael - velmoc zády přitlačená ke zdi

Otázky a odpovědi

Protože řemeslník si v Izraeli vydělá víc, než na palestinském území, tak chodí pracovat do Izraele. Spojené státy byly vždycky chápány jako dět. V Tel–Avivu je taková cedule, všichni to Řeknu jeden příklad, ale zástupně vydá za mnoho. Jeden zástupce Hamasu mi řekl ve spojenec Izraele, proč? A  jaká je situace tam mohou číst, je tam hebrejsky napsáno: „Ameriko neboj se, Izrael je na tvé straně.“ východním Jeruzalémě, a mimochodem mě teď? Spojené státy nebyly vždycky s  Izraelem požádal, abych to v  Evropě opakoval, takJaká je pozice mesiánských židů v  Izraže vám teď zvěstuji poselství Hamasu: „Mu- spojeny. To, že stát Izrael vznikl, nebyla zásíte rozumět, že naši mladí lidé nejdou na sluha Spojených států. Pokud se na to dí- eli? To by bylo téma na celý večer. Pokusím smrt proto, že by neměli naději. Oni jdou váme čistě politicky, bylo to daleko více na smrt právě proto, že mají naději. Proto- zásluhou tehdejšího ministra zahraničí So- se být stručný. Zaprvé je potřeba konstatože vědí, že po tomto životě přijde teprve to větského svazu Gromyka. Protože Američa- vat, že Izrael je demokratická a  svobodná pravé. Protože vědí, že tento život je jenom né měli obavu, že Židé se dají spíše směrem země. Máme veškerou svobodu, kterou círpřechodná fáze.“ Pak se na mě podíval, vě- k  Sovětskému svazu, a  Sověti v  to doufa- kev Ježíšova může v demokratické svobodděl, že jsem křesťan, a řekl mi: „A vy, křes- li. To, že to dopadlo jinak, to už je druhá né společnosti mít. Existuje protimisionářťané, jste už dávno prohráli. Protože máte kapitola. Nedávno bylo objeveno, že v  ro- ský zákon, ale já osobně ho z celého srdce tento život příliš v lásce.“ Já jsem studoval ce 1967 měla Amerika plány zaútočit na Iz- podporuji, protože v něm jsou dvě věci. Zateologii. Vím něco o tom, co to je naděje ve rael v  případě, že by Izrael neskončil svůj prvé je zakázáno nabádat někoho k přechovzkříšení. Tak to ve mně vzkypělo a  chtěl postup. Musíme vidět že Američané sledu- du z jedné víry na jinou pomocí peněz. Takjsem mu to vysvětlit. Ale pak jsem si najed- jí své zájmy. To platí pro každou zemi. To že já nemůžu říct Mojmírovi: „Dám ti plat, nou vzpomněl na diskuse v našich sborech, platí pro Německo, pro Rusko, pro každou a za to budeš můj mesiánský žid.“ To je ilejestli je ještě dneska zodpovědné jet do Iz- zemi. V politice neplatí hodnoty, nýbrž zá- gální. Doufám, že ani tady se nic podobnéraele, jestli to není příliš nebezpečné. Vzpo- jmy. Izrael je nejspolehlivější partner Spo- ho nepraktikuje, a doufám, že se shodneme mněl jsem si na počty turistů. Tyto snižující jených států na Blízkém východě, protože na tom, že tohle není košer. Druhá věc, která je zakotvena v  zákoně, se počty turistů mluví daleko hlasitěji, než při všech vládních krizích a při vší korupci jakákoliv teologie. Jestliže dnes pojedete do zůstává faktem, že Izrael je v té oblasti jedi- že je nelegální vyzývat k  obrácení, přechoIzraele, tak hlasujete pro ano, hlasujete pro nou zdravou demokracií. V žádné jiné zemi du z  víry na jinou víru děti do šestnácti život, pro věčný život, pro naději vzkříšení. na Blízkém východě nevíme přesně, co by se let. To platí pro všechny. Ani Židé nesmějí Tito islamisté, kteří nevidí jenom Izrael, ný- stalo, kdyby lid opravdu mohl říci, co si pře- moje děti přemlouvat na židovství. Ani já brž celý západní svět, ti představují obrov- je. Mimo Izrael existovaly jediné zcela svo- nemohu přemlouvat muslimské děti k  obskou výzvu pro Ježíšovu církev. Výzvu naší bodné volby, které se konaly 28. ledna 2006 rácení na mou víru. Myslím, že to je docenaději ve vzkříšení. Kladou nám otázku, do v Palestinské autonomii. Při volební účasti la biblický princip, který dává rodičům dujaké míry naše naděje ve vzkříšení skutečně nad 70 procent na celé čáře zvítězil Hamas. chovní autoritu nad jejich dětmi. V Izraeli ovlivňuje náš život. Ale vrátím se do politi- Nevíme, jak by to dnes dopadlo v  Jordán- je to zakotveno v zákoně. Když chcete mým ky. Jako politik na to nemá nikdo odpověď. sku, v  Sýrii nebo v  Egyptě. Ale mnozí se dětem dát něco duchovně, musíte jít přeJak s těmi lidmi mluvit? Jak jim odebrat je- obávají, že by to dopadlo podobně. Izrael je se mě. A to je úžasná věc. Když učitelé ve jich motivaci? Jeden ortodoxní Žid napsal jediný spolehlivý partner na Blízkém výcho- škole chtějí nábožensky ovlivňovat moje před časem knihu, ve které píše: Izrael má dě. Když si vzpomenete na studenou válku, děti, musí se mě zeptat. Proto pro nás vůjedinou naději. Tento ortodoxní Žid prožil Izrael představoval pro Spojené státy ob- bec nebyl problém, že naše tři nejstarší děti v  Americe tajné setkání, pozdravil ho tam rovskou laboratoř. V  žádném jiném místě chodily do ortodoxní židovské školky. To jeden Palestinec a řekl mu: „Víš, já jsem byl na světě nemohli Američané vyzkoušet své byla vynikající zkušenost. Protože vždycky, také bojovníkem za svobodu. A  pak jsem zbraně v  přímém boji se sovětskými zbra- když šlo o to, mít na děti nějaký vliv, museli poznal Ježíše. Teď tě mám rád a vím, že Bůh němi. A cvičení je vždycky něco jiného, než učitelé mluvit se mnou, nebo s mou ženou. má s vámi svůj plán.“ Tento ortodoxní Žid, opravdový boj. To mělo pro Američany ne- Když slyším, co se děje tady v Evropě, ať už neřekl, že Ježíš je jeho Mesiáš, ale napsal ocenitelnou hodnotu. To je potřeba také vě- je to v sexuální výchově, nebo různá cvičeknihu s názvem Izrael přežije díky probuzení křesťanů. Írán Poslední velké téma je Írán. Ani tady si Izrael neví rady. Přemýšlí se o  všech možnostech, včetně vojenských. Ale všichni vojáci, se kterými jsem se dosud setkal, říkali, že na problém Íránu neexistuje vojenské řešení. Jedinou útěchou, kterou Izrael má, je, že Írán má na mušce nejenom Izrael, nýbrž celý západní svět. Izrael doufá, že se Západ jednou probudí a že si uvědomí, že v dosahu íránských raket je nejenom Jeruzalém, ale mohl by tam být i Berlín nebo Praha.

8

ŽIVOT V KRISTU

Izrael - velmoc zády přitlačená ke zdi ní New Age, která se provádějí ve školách – ve všech takových případech bych v Izraeli měl zákon na své straně. Proto to plně podporuji. Znám například hnutí evangelizace dětí. Ti mají problémy. Potřebují souhlas rodičů. Ale já osobně to považuji za biblické. I když jde o lidi jiné víry. Ostatně i apoštol Pavel vždycky mluvil k  těm hlavám, k těm zodpovědným. Nikdy se nepokoušel vetřít se někam zadními vrátky, ve smyslu přes děti se dostat k rodičům, aniž by s tím rodiče souhlasili. Samozřejmě žijeme v  židovském státě, a tak si představte, že by v této zemi Apoštolská církev měla tolik členů, že by dejme tomu polovina parlamentu byla členy AC. Měli byste už možná určité potíže v koalici, kdyby další čtvrtinu tvořilo Křesťanské společenství, možná by tam byly různé spory, ale prostě společně byste mohli stanovovat určitá měřítka. A myslím, že pro muslimské misionáře, nebo už i  pro svědky Jehovovy by asi bylo dost těžké provádět v Čechách misii. Přestože si myslím, že byste dbali na to, aby zde byla svoboda názorů. A taková je situace v  Izraeli. Máme silné náboženské strany, a  ty se samozřejmě snaží dělat všechno pro to, aby utlumily misii zvenčí. Největší problémy mají lidé v  mesiánských sborech, když jsou nově obrácení a pocházejí–li například z ortodoxní rodiny. Ještě těžší to je, my máme takový případ ve sboru, když někdo byl původně muslimem. Vlastně svůj život ztratil. Když se muslimové doslovně drží svého náboženství, tak takového člověka musí zabít. Ono se to i děje. Ale to už je otázka společnosti, nikoli něčeho, co by nařizoval stát. V minulých letech například sbory v Beer Šebě a v Aradu měly velké problémy s  ortodoxními židy. V  současné době běží soudní řízení, ale mesiánští židé mohou také žalovat ortodoxní židy. Ale je to židovský stát. A ještě jedno musíte chápat, že jméno Ježíš z  židovského pohledu má přibližně stejný význam jako jméno Hitler. Jméno křesťan má podobný význam jako křižák. Židovství v průběhu dějin nebylo v žádném jiném jménu tak strašlivě pronásledováno, jako ve jménu Ježíše. Když Žid konvertuje k Ježíši, tak je to jako by konvertoval k nacismu. Tak to Židé pocitově prožívají. Představte si, jak to pak na různých místech vypadá. Potom podle toho posuzujte různé zprávy, které k vám doléhají. Můžou ortodoxní židé vůbec číst Nový zákon? Vím, že mnozí ortodoxní židé znají Nový zákon. Nevím, kolik z  vás zná Hitlerův

Main Kampf, nebo spisy Marxe a  Engelse, máme s  tím trochu problémy, stejné problémy mají židé s Novým zákonem. Ale vím, že jsou mnozí, kteří to znají. Proč Palestinu tolik podporuje Evropská unie? Těch zájmů je víc. Jedním z nich je, že Evropská unie také vidí v Izraeli spojence a že je v zájmu Izraele, aby se Palestincům dařilo dobře. Musíte přijet do Izraele, abyste uviděli, jak je to všechno blízko, pohromadě. My z okna našeho domu na severu Jeruzaléma vidíme Palestinskou autonomii. Každý Izraelec ví, že ve vzdálenosti dvou set, tří set metrů začíná třetí svět a že i  těm lidem by se mohlo vést dobře. Izrael ví, že když se Palestincům bude dařit dobře, bude to dobré pro Izrael. Mimochodem to, že Palestinci v současné době nečiní Izraeli nic dobrého, tím škodí nejvíc sami sobě. Běžte se podívat, jak to v Palestinské autonomii vypadá. Je to strašné. To se nezmění, dokud Palestinci nepřevezmou odpovědnost za vlastní osud. Ale Evropská unie má ještě další důvod. Evropané mají strašlivý strach z palestinských uprchlíků. Myslím, že jsme s ledovým klidem udělali takový výpočet, že je levnější vrážet miliardy do Palestinské autonomie, než integrovat palestinské uprchlíky v Evropě a dostat sem spolu s  nimi celý jejich extremismus. Protože to by nás stálo hodně. Tajná služba pracuje velice draze. Zvláště, pokud je to v demokracii. Ale myslím, že ještě existuje třetí důvod. My Evropané chceme mít na Blízkém východě vliv. Na kolenou před Palestinci je prosíme, aby si vzali naše peníze. Existují palestinští vůdcové, zejména u  Hamasu, kteří říkají: „My od nevěřících nebudeme peníze brát, protože to pouze korumpuje. I když budeme muset žít v ještě větší bídě, Alláh se o  nás postará, budeme–li mu věrni.“ Z toho mají Evropané velký strach. Protože jaký vliv nám tam ještě zbývá, když už tam nebudeme dávat ani peníze? Nejsme přece Američani, nemůžeme tam poslat armádu, celý svět ví, že jsme pacifisté. Takže když nebudeme moci dávat ani peníze, tak už do toho nemáme co mluvit. Počítá Izrael i nadále s tím, že odsune všechny židovské osadníky i ze západního břehu Jordánu? Pokud by to měli být všichni za hranicí z roku 1967, bylo by to skoro

9

ŽIVOT V KRISTU

Izrael - velmoc zády přitlačená ke zdi sedm set tisíc lidí. Izrael teď postavil plot na příběhu Jákoba a Ezaua, je to, jak čistě a  některé židovské osady jsou na druhé Bible pracuje. Čistě z  hlediska žurnalisticstraně plotu. Spekuluje se o tom, jestli tyto kého. Bible je naprosto nestranná, jen si osady nebudou přemístěny. Odchod z pás- toho někdy všimněte. Jen si nestranně přema Gazy a s tím spojené přesídlení osmi ti- čtěte, co píše Bible o Ezauovi a co píše o Jásíc Židů až dosud stálo přes dvě miliardy kobovi. A konstatujeme, že Ezau tady vypadolarů. Ani jeden z těchto odsunutých ještě dá daleko lépe než Jákob. Začíná to už tím neviděl svůj budoucí dům. Přes osmdesát jménem. Víte, co znamená Jákob. Jákob to procent jsou nezaměstnaní, ten účet ještě je někdo, kdo drží druhého za patu. Jákob zdaleka nebyl uzavřen. Kdyby Izrael chtěl byl pastýř. To se nám líbí. Vidíme hned dobpřesídlit všechny Židy, kteří teď žijí na dru- rého pastýře se svou velkou holí, ale víte, Jáhé straně, za plotem, vloni byla vypočtena kob s tou velkou holí dělal i jiné věci, než taková kalkulace, nemůžu vyloučit, že dnes- jenom že počítal své ovečky, nebo bojoval ka už by to bylo dvakrát tolik, ale vloni spo- proti vlkům. Jákob se potácel pouští, schočítali, že by to stálo asi 25 miliard dolarů. vával se za velkými kameny, a  když jel koA nikdo neví, kde by se ty peníze měly vzít. lem cyklista, čekal, až bude blízko, a potom Takže kdyby se dnes politikové rozhodli, že mu strčil tu hůl do špic. Když cyklista uděmají být přesídleni všichni, kdo žijí za plo- lal velké salto, tak si mnul ruce, a líbilo se tem, bylo by to 20 až 30 tisíc lidí, pak by mu to. Musíte si uvědomit, že neměl ještě tento plán na přesídlení mohl ztroskotat televizi, čemu by se jinak smál?! To je Jákob, už z čistě hospodářských důvodů. A opaku- ten, co drží za patu. A to neříkám já, nýbrž ji, kdybychom chtěli přesídlit všechny, kteří tak to je v  Bibli. Že Jákob podvedl svého žijí za hranicí z  roku 1967, tak by to bylo bratra Ezaua už v  lůně matky. Odkud to přes sedm set tisíc lidí. Myslím, že i Arabo- víme? Když se narodil Ezau, Jákob byl druvé musejí chápat, že čas pracuje proti nim. hý, ale držel Ezaua za patu. To znamená, že Kdyby byli řekli „ano“ v roce 1967, když Iz- už při porodu ho nechal klopýtat. Jákob zísrael říkal: „Chceme, abyste nás uznali, chce- kal své prvorozenství jenom proto, že jeho me, abyste s námi vyjednávali, chceme mír, bratr se choval bezmyšlenkovitě. A  požeha za to vám dáme území.“ Tehdy řekli Ara- nání prvorozenství získal proto, že podvedl bové: „Ne.“ Kdyby byli řekli „ano“, tak patr- svého slepého otce. Vůbec nezpochybňuji, ně část starého města v  Jeruzalémě by zů- že Bůh říká: „Já jsem si Jákoba vyvolil.“ Jástala Izraeli, ale tehdy ještě žádné židovské kob má zaslíbení. Ale jakoby měl pocit, že osady neexistovaly. pořád musí tomuto Božímu plánu spásy nějak pomáhat. Zbohatl lstí, příbuzní jeho Pohled do Božího slova manželky se cítí podvedeni, Lában zuří, cítí Chtěl bych se s vámi ještě společně podí- se podveden. vat na jeden boj v Bibli, o kterém jste určitě Vidíme v  celé Bibli, že když proroci použ četli. Myslím na Jákoba. Co mě nadchlo užívají pojem Jákob, nebo „dům Jákobův“,

10

anebo když nazývají Izrael termínem „Jákobovi synové“, tak vždycky musí nerozumnému lidu vyhlašovat Boží soud, že lidu musí říkat: „Bůh vás zavrhl“, že mu musí říkat: „Bůh před vámi skryl svou tvář.“ Bible je tedy zcela bez iluzí. Říká nám zcela tvrdě, jaký Jákob je. Chci citovat jeden verš z proroka Malachiáše 3,6–7, který říká: …vy jste nepřestali být syny Jákobovými. Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Jákoba teď vidíme v  příběhu v Gen 32. kapitole, jak se připravuje na setkání se svým bratrem Ezauem. Má strašně špatné svědomí. Ví, že svého bratra podvedl, ví, že jeho bratr má plné právo se mu pomstít, a proto mu posílá předem dary. Rozdělil svou rodinu a svůj majetek, protože si řekl: „Když Ezau najde jednu část, tak zničí jenom tu jednu.“ Potom rodinu převádí v noci přes brod potoka Jabok. To je dneska v  Jordánsku. Jákob zůstal sám vzadu. Najednou se proti němu postavil muž. Hebrejsky je napsáno pouze: „Jakýsi muž.“ Nevíme, kdo to je. Rabíni říkají: „Kde je napsáno ‚muž‘, tak za tím stojí Bůh.“ Jákob ví jenom to, že tento muž s ním bojuje. Začnou bojovat a bojují celou noc. Je to boj, který trvá celé hodiny, je to boj na život a na smrt. Ani Jákob nemůže cizince přemoci, ale ani cizinec nemůže přemoci Jákoba. Když vzchází slunce, cizinec udělá něco tak zlého, že jsem ještě nenašel překladatele Bible, který by se odvážil to správně přeložit. Ten cizinec chytí Jákoba na místě, kde to muže nejvíc bolí. Rabíni říkají, že to je velmi důležité, protože v tomto boji nejde jenom o Jákoba, nýbrž o  všechny generace celého jeho potomstva. To je boj, který vedou Jákobovi synové. Najednou Jákob vidí, že to nebojuje s  člověkem, projede jím strašlivá bolest, drží se svého protějšku a  říká mu: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Slyší bolestnou otázku: „Jak se jmenuješ?“ Jákob musí přiznat: „Jsem Jákob, ten, co drží za patu. Ten, jehož celý život je jeden velký podvod, který vždycky ty druhé zklamal a  zneužil ke svému prospěchu. Který proto musí neustále prchat.“ K  tomuto boji musím ještě něco vysvětlit. Protože my, nežidé jsme docela jinak předprogramovaní než židé, a z  toho plyne mnoho nedorozumění mezi námi a  židovským národem. Vždycky hledáme vztah k Bohu. Dokonce i u lidí, kteří o Bohu nechtějí ani slyšet. To třeba vidíte, když nevěřící klepou na dřevo. Nebo když věnují peníze, nebo udělají něco dobrého, jako že se jim to někdy může hodit. Nebo se podívejte ve sborech, nejdůležitější téma je: „Jak

ŽIVOT V KRISTU

Izrael - velmoc zády přitlačená ke zdi, Ze života církve

Jak vznikala Historie

mohu být smířen s Bohem?“ Židé mají úplně jiný problém. Pro Židy je největší problém: „Jak se Boha zbavit? Jak mu můžeme uniknout?“ Od počátku v  Bibli je touhou židovského lidu být na tom tak, jako všechny ostatní národy. Nebýt ničím zvláštním, ratře Rudku, máš za sebou dosti že je vhodný čas, a krátce nato mě o napsáale moci být bez Boha. To platí až do dnešrozsáhlé, na české poměry ojedině- ní vzpomínek požádala i  Rada církve. Nejka. Myslím, že v žádné jiné zemi se tolik nelé dílo. Prozraď nám, jak se ti po- dřív jsem se začal modlit, jak by to mělo mluví o Bohu, jako v Izraeli. Když se ptáte lidí, kým jsou, řeknou: „Jsme ateisté.“ Jeden dařilo dát vše dohromady. To sis vše pa- vypadat, radit se s dalšími lidmi, kteří měli k popsaným událostem nějaký vztah, a poŽid, můj blízký známý, který přežil Terezín, matoval? Dlouhá léta jsem studoval různé materi- případě s různými odborníky, až jsem měl mi víckrát řekl: „Nech mě s tím vyvolením na pokoji. To nám nepřineslo nic, než utr- ály, protože dějiny a  různé historické sou- jasně postavený koncept, a teprve pak jsem pení.“ Mohu vám uvést mnoho příkladů, vislosti mne skutečně zajímají. Kromě toho začal psát.   že problém židovského národa zní: „Jak jsem byl hodně zvědavý, a  když jsem měl Co bylo na tom všem nejtěžší? Měl jsi se Boha zbavit?“ Na tomto národě je fasci- příležitost pobývat v  přítomnosti starších, nující, že Bohu nelze uniknout, že Bůh se zkušených a  osvědčených bratří a  sester, někdy krizi, že jsi chtěl s  celou prací sekkteré jsem potkával na shromáždění a čas- nout? nenechá. Krizí jsem měl několik, ale můj drahý Pán Stejné to bylo toho večera s Jákobem. Sly- to i  soukromě, rád jsem naslouchal jejich ší: „Víš, tvé jméno už nebude Jákob, ten, co vyprávění a všechno jsem si ukládal do své- mi je vždy pomohl překonat. Povzbuzovali drží za patu, tvé jméno bude Izrael.“ Víte, ho srdce. Neumím si vysvětlit, proč mě jako mě i lidé z mého okolí. Dobře se mi psalo co znamená Izrael? Většinou se to překládá malého chlapce zajímalo, jak a  kdy přišla o  dobrých a  kladných věcech, hůř to bylo jako Boží boj nebo Boží bojovník, protože k obrácení moje babička, kam a jak jezdila s  těmi negativními. S  tím jsem se musel dále pak stojí: „Protože jsi bojoval s lidmi i na shromáždění. V průběhu let se ke mně hodněkrát poprat. Rozhodování, co zařadit s Bohem a obstáls.“ Ale slovo „Izrael“ vlast- dostaly mnohé písemné materiály, které a co ne, nebylo někdy jednoduché.   ně znamená něco trochu jiného. Tam není jsem si schovával, a Bůh se postaral, že se V knize vystupují postavy, o  kterých se důraz na Jákobovy boje, nýbrž „Izrael“ zna- k nim nedostali ani estébáci. Později, když mená „Bůh bude bojovat“. A to je to správ- už jsem knihy psal, se můj drahý Pán a Spa- nepíše zrovna pozitivně. Dostalo se ti od né, že bojuje Bůh. Kupříkladu, když židov- sitel postaral, že jednotliví lidé mi dodali nich nějaké reakce? Na tyto reakce je ještě poněkud krátká ský národ procházel Rudým mořem, Mojžíš různé zajímavé dokumenty, které mnohdy říká Izraelcům: „Vy budete stát a Bůh bude po dlouhá léta pečlivě uchovávali a ze kte- doba. Zatím se neobjevily žádné negativbojovat za vás.“ Ale tam není slovo, které rých jsem mohl čerpat. A musím dodat, že ní reakce, i když to neznamená, že se nikdy by odpovídalo tomu „Izrael“, protože slo- o existenci některých jsem neměl ani tuše- neobjeví. Současně musím podotknout, že vo Izrael znamená ještě něco jiného. Tam ní. Skládalo se to prostě jako mozaika, ka- jsem usiloval o to být maximálně objektivní a při psaní o negativních věcech jsem chtěl je obsaženo nejen to, že Bůh bude bojovat, mínek po kamínku.   mít vždy písemné dokumenty o popisované že Bůh povede spor, nýbrž je v tom obsažeJak konkrétně práce probíhala? Psal jsi události, pokud ovšem byly k dispozici. Je no i  to, že Bůh zvítězí. V  tom jménu Izrael je jméno Sára, a Sára je „kněžna“. Takže rukopis, který pak někdo přepsal, nebo jsi pravdou, že ne vždy to bylo možné.   Izrael znamená nejen, že Bůh bude bojo- měl jiný způsob?  Hodně jsem se nejdřív modlil, a když mi I přes značný rozsah jednotlivých svazků vat a  vést spor, nýbrž že Bůh bude kralovat. Ve jménu Izrael je skryto, že se jednou Duch svatý tu kapitolu dal, buď jsem ji na- jsem měl při četbě dojem, že by toho mohpřed ním skloní každé koleno a  že každý diktoval do diktafonu a moje spolupracov- lo být napsáno mnohem více. Je to tak? Ano, je to tak, ale kdo by to pak četl? Z tojazyk vyzná, že je jeden jediný Bůh. Pro- nice text přepsaly, nebo častěji jsem zavoto je záležitost Izraele pro nás tak důleži- lal sekretářku do své kanceláře, ona si sedla ho důvodu jsem se snažil napsat jenom to tá. Ne proto, že jsme fanoušci Izraele nebo k  počítači a  já jsem začal diktovat. Někdy nejpodstatnější, co by mohlo mladší geneže se nám židovský národ zdá tak úžasný, jsme napsali na jedno posezení téměř půl raci sloužit ke zbudování.   ani ne proto, že Židé jsou našimi kořeny, kapitoly, někdy míň, někdy víc, dle toho, jak A co pokračování, bude nějaká sedmičnýbrž proto, že chceme vidět, co dělá živý kapitola byla obsáhlá. Pak jsem si to přečetl, opravil a šlo to dále ke korekturám a nako- ka? Bůh.   Momentálně s  tím nepočítám. Pokud Často mě šokuje, že muslimové rozumějí nec mi hlavní korekturu toho, co jsem nas tím počítá můj drahý Pán, věřím, že mi dá tomu, oč jde v případě Izraele, lépe než my. psal, dělala moje manželka a rodina. pokyn a moudrost i sílu, jak to napsat. U  Izraele jde o  budoucnost země. Tam se Ti, kteří tě lépe znají, se mohou domnírozhoduje o  naší budoucnosti. S  Izraelem Chtěl bych ti za všechny čtenáře poděbojuje Bůh za nás. V tomto jménu je také vat, že sám by ses asi do toho nepustil, že zaslíbení, že On bude kralovat a  že země ti to určitě zadal Pán. Je tomu tak a  kdy kovat za odvahu i  poslušnost, že ses pustil do tohoto nelehkého díla a  zprostředpatří jemu. Jsem hluboce přesvědčen o tom, to bylo? Ano, máš pravdu, sám bych se do toho koval nám mladším, kteří jsme to nezažili, že to i uvidíme. I když dnes vypadají mnohé věci tak problematicky, jakoby neexistovalo nepustil. Delší čas jsem prožíval, že jednou pohled na kořeny církve, do které patříme. to dělat budu, ale stále jsem čekal na dobu, Přejeme ti Boží požehnání. žádné řešení. kdy. Později mi můj drahý Pán dal jistotu, Ptal se Jirka Bartík.

Rozhovor s bratrem biskupem

B

11

Nakladatelství KŘESŤANSKÝ ŽIVOT Pod Červenkami 504, 735 43 Albrechtice Tel.: 558 761 571 E-mail: [email protected] www.krestanskyzivot.com

Historie letničního hnutí Šestidílný soubor popisující historii letničního hnutí v České republice. Autentické dokumenty jsou doplněny poutavým čtením z pera současného biskupa Apoštolské církve Rudolfa Bubika.

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší

Kam se andělé bojí vstoupit

V

poslední době mě v  souvislosti On se dá nalézt těm, kteří ho hledají opravs  chvalami a  uctíváním oslovilo ně- dově a  upřímně. Možná to jen nebude inkolik biblických textů a zároveň tex- stantní – možná si budeme muset vyhradit tů písní. O jeden z nich bych se s vámi chtě- pro Pána víc času, než kolik jsme mu půla nyní rozdělit. Je to oblast, která mi stále vodně chtěli dát. leží velmi na srdci. Když od Boha přijmete Sama jsem prožila několikrát nádherný nějaký dar, většinou je to dar na celý život. čas s Bohem v soukromí, po modlitbách za A tak zřejmě i já budu o chvále a uctívání určitou věc. Poslouchala jsem chvály a  věpsát dál a dál. A snad nezůstane jen u slov. děla jsem, že už jsem Pánu Bohu v té chvíVždyť mnoho věcí ani nelze slovy vyjádřit. li řekla všechno. Nemělo smysl opakovat Můžeme ve chvalách vyznávat, jak je Bůh prosby: „pomoz…, uzdrav…, zachraň…, jedúžasný, nádherný, ohromný… ale ve srovná- nej…, Pane…“ A tak jsem jen zůstala v Boží ní s Boží svatostí tato slova jakoby blednou, blízkosti, na tváři před Pánem, vnímala skošednou a stejně nevystihují to, jaký Bůh do- ro hmatatelně Boží lásku a  blízkost a  byopravdy je. la za takovou chvíli vděčná. Možná jindy Uctívání však není jen to, co „provozu- budu usilovat prožít něco podobného, pojeme“ ve shromáždění v rámci chval – tedy slouchat stejné chvály, říkat Bohu tatáž slochvíle, kdy chválící skupina hraje, možná va, ale nepřijde „to“. zpívá v jazycích a my máme příležitost ztiJedna z  písní, které mě v  poslední době šit se před Pánem, vylít mu své srdce a pro- víc oslovily, je píseň Where Even Angels žít mimořádný čas v jeho přítomnosti. Uctí- Fear To Tread – „Kam se i andělé bojí vstouvání má samozřejmě více stránek, Boha lze pit“ od Matta Redmana. (To je mimochotaké uctívat zcela prakticky: službou, způ- dem tentýž autor, který napsal „Srdce chvásobem života či poslušností. (Nevím, jak ly“, neboli „Hudba doznívá“.) Chtěla jsem lépe mu vyjádřit svou lásku, než tím, že ho původně přetisknout jen refrén, ale mám posloucháme. Naopak, žijeme–li jako své- pocit, že bychom o něco přišli. volníci, vyzní naše slova, písně či modlitby prázdně, až trapně Kam se andělé bojí vstoupit – jako dunící kov a  zvuMatt Redman čící zvon.) Chci se však zaměřit Kdyby nebylo Tvé milosti, Kdyby nebylo Tvé lásky, na uctívání ve smyslu Kdyby nebylo Tvé laskavosti, rozjímání, ztišení a  vylévání srdce před PáJak bych obstál? Kdyby nebylo Tvého očištění, nem. Nemusí to být jen Kdyby nebylo Tvé krve, chvíle v  rámci nedělního shromáždění. ToKdyby nebylo Tvé dobroty, též můžeme prožít na Jak bych obstál? skupince, anebo sami A přesto se nyní ocitám tam, doma. A mohou, ale neMatt Redman Kam se i andělé bojí vstoupit, musí nám k  tomu hrát Kam bych se nikdy neodvážil vejít, obdarovaní hudebníci. Nebýt Tvé krve, která mne obmyla – Někdy zaslechneme tichý Boží hlas nejlépe právě v tichu. – v nádheře Tvé svatyně. Vnímání Boží přítomnosti nelze vyrobit. U Tebe je odpuštění, Věřím tomu, že Bůh je stále s  námi, stále A proto vzbuzuješ bázeň, je přítomen, jen to někdy nedokážeme vníJežíši, Tvé milosrdenství mat, naopak jindy to vnímáme velmi intenMě sráží na kolena. zivně – až se nám podlamují kolena. Úzké obecenství s  Bohem nelze naprogramovat, Zřejmě ve vás taky tento text bude vzbunepomůže nám odškrtat si splněné body, pomocí kterých se k  Bohu nějak proklestí- zovat podobné emoce jako ve mně, a také me. Duch svatý vane, jak sám chce. Nezbývá, úctu, bázeň před Bohem, vděčnost za spanež Boha hledat a nepochybovat o tom, že sení a  za milost, pro kterou nenacházím

13

vhodné slovo. Jak vyjádřit jedním slovem, že tato milost je obrovská, úžasná, neuvěřitelná, nepochopitelná…? V listu Židům je napsáno: Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a  živou, kterou nám otevřel zrušením opony – tj. obětováním svého těla. Kam vlastně smíme vejít? Do svatyně svatých, nebo velesvatyně – ta byla součástí nejprve Mojžíšova stánku, později součástí chrámu. Velesvatyně měla rozměry asi 5 x 5 metrů a skrývala se za oponou připevněnou ke čtyřem sloupům. Stála v  ní truhla smlouvy. Její příkrov se nazýval slitovnice a  byli k  němu připevněni dva zlatí cherubové, kteří se dotýkali křídly a jimi zároveň příkrov zastiňovali. Uvnitř truhly byly desky s desaterem. (Podrobnosti v Ex 25,10–22.) Bylo to místo, kam nesměl vstoupit žádný člověk. Jen jednou do roka, v Den smíření, vstupoval do velesvatyně velekněz, aby pokropil krví oběti víko slitovnice za hříchy své i  hříchy lidu (viz 3. Mojžíšova, 16. kapitola). Vstupoval tam však s  velikou bázní, protože velesvatyně byla místem Božího přebývání, Boží přítomnosti, a kdyby porušil daná ustanovení, mohl tam zemřít. Od toho se také odvíjí myšlenka, že i  andělé se bojí vstoupit na toto místo. Ačkoliv to není v  Bibli přímo řečeno, přesto s  sebou tato myšlenka přináší úctu, bázeň, respekt – představu, že i takové bytosti, jako jsou andělé, kráčejí krok za krokem v  bázni před Bohem. A přesto my smíme vstoupit. List Židům (4. – 10. kapitola) podrobně popisuje, jak Kristus, jako pravý velekněz vstoupil do velesvatyně, kde jednou provždy obětoval svou krev, a  tím zrušil oponu, která nás od Boha oddělovala a  bránila nám ve vstupu (Žd 10,19–20). Víme, že když Pán Ježíš zemřel, došlo v  té oblasti k  zemětřesení a chrámová opona se v půli roztrhla – tj. stalo se to i fyzicky, nejen v duchovní rovině (Mt 27,51). Skrze Kristovu oběť máme nyní přístup k Bohu, nejen jaksi imaginárně, ale do skutečné Boží přítomnosti. Svatyně svatých znamená intimní vztah, blízkost, důvěrnost – milující Otcovu náruč. Je na nás, zůstávají–li tyto biblické pravdy jen teorií, anebo toužíme po Boží přítomnosti – toužíme vejít do svatyně svatých. Jak? V  modlitbě, v  uctívání, klanění... V  tichu a nádheře velesvatyně můžeme prožít něco z Boží slávy a velikosti, která nás čeká, až budeme jednou navěky u Pána. Jana Kopová, AC Zlín Kapky 05/2007

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší

O čekání „I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko“ (Jakub 5,8).

S

oučástí života je jedna (ne)činnost, která je velmi zvláštní: čekání. Někde jsem četl, že průměrně žijící člověk stráví čekáním na „něco“ asi deset let svého života. Čekáme ve frontě na lístky, na autobus, na děti ze školy... Čekání prostě patří k životu. Čekáme rádi? Asi jak na co. Pokud čekáme, až nám přivezou objednanou pizzu nebo nový automobil, je to doba příjemná. Těšíme se na „to nové“. A často již samo čekání je pro nás radostí, která v  plnosti vytryskne v okamžiku naplnění. Ale je i čekání smutné. Když je to na něco nepříjemného, nebo je v tom veliká nejistota. Na příklad u zubaře či na operaci. Každé čekání je i jinak dlouhé. Někdy je kratší, jindy zase trvá velmi dlouho. Dobu čekání také můžeme ovlivnit: je na nás, s jakým předstihem vyrazíme na autobus. Pokud však máme jít třeba na operaci kolena, zde je doba určena lékařem či kapacitou nemocnice a my sami to moc neovlivníme. Jako věřící lidé také čekáme. Než Pán Ježíš odešel do nebe, slíbil, že se pro nás

zase vrátí. Vrátí se proto, aby nás vzal k sobě a abychom my s ním a spolu navzájem žili věčný život. „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem“ (1Te 4,16). „Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já“ (Jan 14,28). Je to tedy čekání na radostnou událost. Na něco, na co se můžeme velmi těšit. Písmo tuto událost popisuje takto: Ježíš se vrací pro svou církev jako ženich pro nevěstu. „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu“ (Zj 21,9).

Kdy se tato událost stane, nevíme. To je Boží tajemství. Ale jeho slovo je nám zárukou a jistotou, že se tak stane. „O onom dni a  hodině však neví nikdo, ani andělé v  nebi, ani Syn; jenom Otec sám“ (Mt 24,36). Máme čekat, dokud On nepřijde. A tak je vlastně celý náš křesťanský život čekáním. A  nemá to být čekání v  pasivitě a  nějaké letargii, ale naopak v aktivním naplňování Boží vůle pro nás. Žijme tedy v radostném očekávání na našeho Pána a Krále. Na toho, který za nás dal svůj život, abychom mohli žít ve věčné radosti s ním. „Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já“ (J 14,28). Bůh Vám žehnej. Petr Fiurášek, pastor AC Zlín, Kapky 04/2007

Z deníku nevěry Pondělí Můj milý deníčku. Dneska se mi zase podařil jeden parádní kousek. Ani nevíš, jakou jsem z  něj měla radost. Představ si, zase jsem potkala našeho starého známého Karla. Šel si takhle po ulici, a  modlil se. Přímo k  němu jsem se neodvážila, tam stál ten jeho Spasitel, ale řekla jsem si, že ho aspoň z dálky pozdravím. „Ahoj Karle, kamaráde,“ řekla jsem mu (ovšem z patřičné vzdálenosti), „je fajn, že se modlíš, ale víš, nemůžeš si být jen tak jistý, že tě tvůj Bůh slyší, to není jen tak, víš? Věř mi, chci ti jenom pomoct, potřebuješ se jen o  trošičku víc soustředit a trošku očistit, aby sis mohl být jistý, víš?“ Představ si to, reakce byla nevídaná. Karel vytřeštil oči, dostaly takový ten pěkný, apaticky skelný výraz a  zkoušel se o  trošku více soustředit. To víš, že se ho ten jeho průvodce snažil uklidnit, ale nic na-

14

plat, zdá se, že mám u Karla pořád větší slovo. Musím ti říct, že to byl super pocit vidět Karla, jak odchází se svým Pánem po boku, ale ani slova s ním nepromluví, protože se na to snaží víc soustředit. Úterý Jo, jo, deníčku, jsou tu dneska zlaté časy. Pryč je ta doba, kdy se Boží děti se mnou rvaly o každý kousíček zaslíbení. Dneska na ně můžeš klidně i s holí jako na psa. To si normálně představ, chytila jsem tuhle malou Veroniku na záchodě. Zkoušela si tam maminčiny šminky a vypadala u toho strašně srandovně. No, jak asi může vypadat třináctileté děvče, co se snaží hrát si trochu víc na dospělou. Když jsem ji tam tak viděla, vzpomněla jsem si na neděli, jak tuhle ve shromáždění povídali, že prý Ježíš odpouští úplně všechno. Byla bych nerada, kdyby ono malé děvčátko upadlo do podobného bludu, a  tak jsem se rozhodla jí trošičku pomoct. „Copak nevíš, že kradeš, děvče?“ přitočila jsem se tiše. „Měla bys vědět něco o tom, že zloději nepřijdou do Božího království. Nebo si snad myslíš, že ve tvém případě se budou dělat výjimky?“ To bys nevěřil, můj milý deníčku, jak rychle utíkala pryč. A víš, co je na tom nejlepší? Ten večer jí maminka četla, jak ten Bůh miloval svět, však to znáš, tyhle žvásty, ale děvče se radši šlo zahrabat do peřin .

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší Středa pak mohl vytáhnout, musí si tě nechat tro- udělat. A  vůbec, kde jsi byl ty, když se to To ti takhle jdu nakupovat za pět prs- šičku přitopit. celé dělo?“ obrací se s výčitkou na svého netů svetry do gigamarketu a  koho nevidím. „V obrácení a  ztišení bude tvoje spása, viditelného průvodce. Slečna Patrika si to mašíruje s  nákupním v  klidu a  důvěře tvoje vítězství,“ říkal mu „Vždyť jsem ti to, maličká, říkal od pokošíkem přímo proti mně. Už jsem ji, chu- několikrát, aby si spolu konečně mohli sed- čátku, že se nemáš do něčeho takového děru, dlouho neviděla a ona taky vypadala, nout a  problém řešit, ale moje slovo má pouštět. Ale i  přesto jsem chodil s  tebou, že se jí po mně skoro stýská. přece jen pořád větší váhu. „Nezvládneeeš, a chránil jsem tě, aby sis neublížila,“ opáčil „Ahoj Patriko,“ zahájila jsem rozhovor, nezvládneeeeš,“ ječela jsem až do omrzení. Spasitel a jemně ji pohladil po vlasech. „vidím, že se máš dobře, viď? Jak ti dneska „Tohle bude navždycky,“ oznámila jsem mu To už jsem si říkala, že jsem slyšela dost. září oči a jakou to máš radost, no to je nád- ještě jednou se smrtelně vážnou tváří, když „Skoč,“ zakřičela jsem ze všech sil. „Vždyť už hera. Že ty jsi povídala s Všemohoucím!“ se sinalým obličejem vstával z kolenou. Ješ- nemá smysl žít. Všichni se na tebe vykašlali, To jsi měl vidět. Očička se jí ještě víc roz- tě by si chudáček mohl myslet, že je tu snad každý člověk tě bude jen zraňovat, bude ti zářila a jako by celá rozkvetla. Jestli jsi ně- pro něj nějaká naděje . jen ubližovat, nikdo tě nemá rád a dokonce kdy viděl zamilovaného človíčka, jak někde i Bůh už tě zavrhl, víš?“ v ústraní vzpomíná na svou milou, tak asi Pátek Jen zamžikání očí prozradilo, že moje tak vypadala v  tu chvíli. No, ale přece ji Ani jsem si nemyslela, že uvidím na vlast- slova šla do černého. Znovu jí vyhrkly slzy v tom nenecháme dlouho. ní oči něco takového... a začala se hotovit ke skoku. „Víš, Patriko,“ navázala jsem přetrženou Stála tam na hrázi úplně opuštěná. Hned „Neskákej!“ volal na ni, ale už ho neslyšenit, „zdá se mi, že se máš až moc dobře, jsem si říkala, že s ní nebude něco v pořád- la. Měl by sis konečně uvědomit, že dneska nemyslíš? Už jsi dlouho nebyla v nějakých ku, že by mohla chtít trošičku poradit. Když mám mezi tvým lidem větší slovo já, odplivproblémech, dokonce ti Bůh odpovídá tak jsem přišla blíž, viděla jsem slzy v očích, ale la jsem si zhnuseně. jasně na modlitby, jak dlouho si myslíš, že taky tam měla na můj vkus ještě moc veliSkočila. Hladina se nad ní zavřela a  poto asi tak vydrží? Koneckonců, vzpomínáš kou vůli žít. Navíc zkus hádat, kdo se ji sna- slední pramínky vlasů zmizely v kruté vodě. na bratra Joba? Na chudáka bratra Joba? Jó, žil utěšit. Že prý se o ni postará, dá jí život „Utíkej!“ zavolal Spasitel, a znělo to, jako ten se měl taky dobře...“ a  kdovíco jiného. Říkala mu, že už to ne- když řve lev. Jak utíkej, kam má asi tak utíChtěla jsem pokračovat dál, ale už to zvládne, že je té bolesti na ni moc, že by už kat, ty nádhero, vždyť se už blíží ke dnu, bylo zbytečné. Otravná radost byla ta tam podruhé takovou vytrpět nedokázala, a on kontrolovala jsem s klidem situaci. a na její místo nastoupil opět starý známý na to, že s ním přeci dokáže všechno. „Rychle, makej, nějaká holka tam skočila splín. Není nic tak vzrušujícího, jako naPak mi to konečně docvaklo. Děvče si do vody,“ zazněly zpoza mých zad nevítamalovat lidem černou budoucnost. Víš, jak sem přišlo dneska zaskákat do vody a  její né hlasy. „Dělej, snad ji ještě vytáhnem,“ pooni pak rychle berou vlastní štětečky, aby si ochránce si, zdá se, myslel, že už je andělíč- vzbuzoval starší muž svého mladšího koletam ještě domalovali čerty s kopytama a as- ků dost. Zůstala jsem ještě chvilku schova- gu. O pár mokrých minut dále už byla na poň pět hrozných katastrof? To mě vždycky ná, přeci jen potřebuju nejdřív vědět, o co suchu a jen zmáčené šaty prozrazovaly, že skoro dojímá . jde. se tu událo malé drama. „Cos to vyváděla,“ „Odpusť mu,“ zněl do ticha něžný hlas plísnil děvče starší muž, zatímco mladší se Čtvrtek Spasitele, „jako jsem já odpustil tobě.“ ji snažil ze všech sil utěšit. Nu což, není kaž„Nezvládneeeš, nezvládneeeš,“ volala jsem „To přece nejde,“ opáčilo děvče, „jak bych dý den posvícení. tuhle na Honzu. Už zase klečel na kolenou mohla žít bez něj, jak bych to dokázala. Jak Lukáš Makovička, AC Brno, a volal k Bohu, ať ho toho chtíče zbaví. Jako mi jen mohl tak ublížit, jak to jen mohl http://www.studnice.org by nevěděl, že klečet je strašně nepohodlné. O co pohodlněji se mu sedělo hodinu předtím u klávesnice a myšky, zvlášť, když měl monitor tak krásně vytapetovaný. Ale nezdálo se mi, že by to teď nějak zvlášť ocesem velmi rád, že v  Písmu se mluví je se to následovně: Přijdu, koupím to nutné, ňoval. o  církvi pomocí různých obrazů. Jde co potřebuji, a  dál si jen vybírám, případ„Víš, Honzo, to je napořád,“ šeptám mu o  určitou pestrost, která nám dává ně podléhám reklamě. Ano, obrátil jsem se do ouška. „Nikdy se toho nezbavíš, pořád příležitost se zamyslet a dívat se na církev a občas přijdu v neděli do shromáždění. No budeš padat. A víš, co je na tom horší? On z  různých stran. Když si představíme ob- a  co mi nabídnete? Mám ještě místo v  kosi tě Bůh nemůže použít, dokud ve svým ži- razu domu, stavby z  živých kamenů nebo šíku. Trochu chval? Skvělé! Beru! Ovšem votě tuhle věc budeš mít. A to by bylo tak těla a jeho údů, uvědomíme si mnohé o Je- jen tyto písně – nejlépe od Third Day, Dekrásné, nechat se používat Bohem, viď? No, žíši Kristu, o životě s ním i jedni s druhými. lirious? či Miro Totha. Pomodlíte se za mě? smůla...“ Vím, že každý obraz má omezenou platnost, Fajn, ale poukázku na účast na modlitební „Bože, prosím tě, nenech mě v tom,“ opa- a  proto připouštím, že otázka: „Jak se já, mi dávat do košíku nemusíte, to přece po koval jako kafemlýnek, „jen mě v tom pro- muž, cítím jako nevěsta Kristova?“ je poně- mně nikdo nemůže chtít. Já přece potřebuji sím nenech.“ A taky, že by nenechal, ty hlu- kud nepatřičná. Vždyť ten obraz ukazuje na přijmout. Je úžasné, když zažiji nějaký zápáčku, vždyť stál hnedka vedle tebe a chytal Kristovu lásku k nám, a tu mohu prožívat zrak a projev moci – a jak se tam za mě bratsi každou tvou slzu do dlaní. Copak jsi ne- i jako muž. Ale jak se mám cítit nevěstou? ři hezky modlí! Ale že bych se já mohl modslyšel to „neboj se“? On to opakuje vždycky Přemýšlel jsem, jaký obraz bych použil lit za jiné? To nepadá v úvahu. Nejsem tak zleva zprava. To proto, že když se ho bojíš, pro naši současnou církev. Přišlo mi, že duchovní. Potřebuji hodně přijmout a  být kopeš kolem sebe jako tonoucí. To aby tě dnešní církev je jako supermarket. Projevu- víc duchovní. Pak snad. V košíku mám mís-

Obraz církve

J

15

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší to už jen na krátké kázáníčko. Hlavně ne něco studovat. Vždyť to je těžké! A možná by mi to studium potrhalo nákupní tašku s obrázkem. Musel bych se měnit, a to bolí. Ne děkuji. Jsem „free“ a  zvládnu vše sám. Jen se občas potřebuji trochu předzásobit, a od toho tu přeci mám náš „církevmarket.“ Něco dám na provoz a vy se tam hezky starejte, aby vše fungovalo. A pokud to fungovat bude, možná přijdu zas. Jinak se už asi neuvidíme. Zodpovědnost za druhé a starost o posvěcení Hospodina a jeho jména? To po mně nikdo nemůže chtít. Já přece přišel naplnit svůj košík do supermarketu. Nějak věřím, znám místní slang, vím, jak si o potřebnou věc říct, a to stačí. Vím, jak mám vypadat. Děsí mne, že jsem schopen pomyslet, že by takto mohla vypadat církev. A přesto mívám někdy z  našeho chování silný dojem, že k tomuto obrazu směřujeme. Proč se to děje? Všude kolem nás jsme syceni tím, jak musíme naplnit své potřeby. Toto smýšlení nás ovládá víc než slova Písma. Myslíš si, že to tak není? Porovnej si, jak dlouho jsi věřící a jak dlouho jsi žil jako nevěřící. Myslíš, že v  tobě smýšlení světa nemohlo zakořenit? Nebo si porovnej, kolik času věnuješ modlitbě a rozjímání nad Božím slovem a kolik sledování televize a čtení novin. Jaký je poměr mezi těmito činnostmi? Čím víc bude ve prospěch novin a  médií, tím hůře se ti bude budovat myšlení a jednání podle Božího smýšlení v souladu s jeho vůlí. Stav myšlení určuje, jaký bude obraz církve. Je třeba se vracet k těm starým obrazům a  umět je vysvětlit. Je důležité vidět vztah s Kristem, který nás propojuje s ostatními tak, jak o tom píše Pavel v Ef 1,22–23. Kristus je hlava, my jsme s  ní spojeni a  tvoříme tělo. Jeden potřebuje druhého, jsme na sobě navzájem závislí a sloužíme jeden druhému. Modlím se za to, abychom stejně jako milujeme své rodiny a dokážeme se pro ně obětovat, milovali i  bratry a  sestry. Toužím po tom, aby na nás bylo vidět, že jsme se vydali Bohu, což se projevuje mimo jiné láskou k  církvi. Výzvou pro mne je Aristedův popis křesťanů římskému císaři Hadriánovi: „Vládne mezi nimi láska. Nikdy nenechají bez pomoci vdovy, brání sirotky, před těmi, kteří by jim chtěli ublížit. Mají-li něco, dobrovolně to dávají tomu, kdo nemá nic, vidí-li cizince, vezmou ho k sobě domů a  jsou šťastní, jako kdyby to byl jejich skutečný bratr. Nepovažují se za bratry v běžném slova smyslu, ale za bratry skrze Ducha, v Bohu.“ Mojí touhou je, abychom byli takovou církví. Martin Kop, Kapky 6/2007

Malíř

M

iluji západy slunce. Východ slunce je čistý, je jasný, průzračný jako voda padající dolů po skále. Východ slunce je dotykem čistoty na tváři. Východ slunce je jako vlna tříštící se o pobřeží. Východ slunce je nádherný. Den vstává z prachových peřin, protahuje se, zívá, mne si zářivé oči… Ale západ slunce… Závidím. Není to vlastnost hodná Boží dcery, ale je to tak. Závidím svému muži, který vezme pero a  pod jeho rukou se na papíře zrodí skály, potoky, les. Pod mýma rukama se rodí skály a  potoky hodné Piccasova údivu. Jsem pouhým malířem kopie. Jsem schopná namalovat jen to, co přede mnou někdo namaloval a postavil to před mou tvář. A  já to kopíruji. Jak je úžasné, když někomu se stačí dívat a to, co vidí, předat papíru. Co viděl před svýma očima Bůh, když počátek byl ještě pohroužen v  tmách? Viděl ryby? Ptáky? Peří a duhu? Viděl rosu na trávě? Viděl vločku sněhu? A jahody?

Miluju Boha jako malíře. Večer co večer v mých představách usedá Bůh se štětcem v  ruce před to nejdokonalejší plátno. Je modré a  hladké jako dětská tvář. Bůh ponoří štětec do barvy a  nebe se rozzáří zlatem jako šaty nevěsty. Další pohyb Boží ruky a  zlatá zář je olemována rudou krajkou. Rudou jako krev, která dává žít. Rudou jako krev, skrz kterou jsme na kříži ožili. Bůh maluje a  maluje. Na večerním nebi rozkvétají růže. Byly to trny růží, které se zaryly do Kristova čela? Rudé slunce zachumlává těžkou hlavu do stříbrem obšitých peřin. Září jako tvář toho, který stanul před Marií se slovy: „Koho hledáš?“ „Už nikoho, Pane.“ Neumím Tě oslavit obrazem. Nikdo není takový malíř jako Ty. Umím jen sklonit hlavu, roztáhnout ruce a v tichu večera nechat ze rtů splynout tiché: Díky. Ilona Plisková, AC Zlín Kapky 04/2007

Povídání o manželství V severomoravském kraji připadají v sou„A co my s tím?“ můžete namítnout. Jsme časné době dva rozvody na jedno uzavřené přece křesťané a  nás se to netýká. Moji manželství. Jinými slovy, více lidí se rozvádí, milí, my s tím máme jeden každý hodně co nežli vstupuje do manželství. Dále statistici do činění. Ono se totiž rozpadá stále více zjistili, že se v poslední době rodí více dětí manželství, která uzavřeli dva znovuzrozemimo manželství než v manželství. Manžel- ní křesťané. A někdy spolu žijí lidé, kteří se ství přestává být pro člověka důležité a zá- sice nerozvedou, ale jejich manželství už vazné, a tím také člověk ztrácí to obrovské dlouho vlastně manželstvím není. požehnání, kterého je nositelem. Obojí vyJsem 44 let vdaná. Máme za sebou s manpovídá o  něčem velmi důležitém a  varují- želem lepší i  horší dny společného života. cím. Udělali jsme i chybné kroky, ale s  pomocí Boží zjednali nápravu a  naše manželství

16

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší obstálo. Toto osobní vyjádření uvádím proto, abych předešla naivním názorům, že správné křesťanské manželství je idylická procházka životem bez problémů a  tlaků starostí. Porozuměla jsem, že k  dobrému manželství nevede jen pár veršů o manželství, ale že celé Písmo je inspirací k dobrému soužití. I dnes, po čtyřiačtyřiceti letech společného života musíme stále na našem vzájemném vztahu pracovat, protože tam, kde žijí dva lidé spolu, není nikdy nic konečného, hotového. Naše povídání má být o manželství, proto pominu seznámení a to vše kolem, a začneme po svatbě. Když Bůh přivedl Evu k  Adamovi, byl stanoven zvláštní princip pro manželství, který lze vyjádřit několika slovy: opustit, přilnout a stát se jedním tělem. (Gn 2,24). Jsou to základní cihly, na nichž se buduje celé manželství. Nepoložíš– li je, bude stát tvé manželství na vratkých základech. Podívejme se na to blíže. Opustit znamená vyjít, oddělit se od své stávající rodiny. Ekonomicky, prakticky a citově. Oddělit se a vytvořit spolu s partnerem zcela novou jednotku. Ekonomicky samostatnou, bez závislosti na financích svých rodičů. Prakticky, bez zasahování rodičů do chodu nově vzniklé rodiny. Citově, to znamená, že prvním člověkem, který je hoden tvé pozornosti a lásky, je tvůj životní partner. Rodiče musí své děti tímto způsobem propustit. Je to nezbytné, aby si jejich děti mohly vytvořit vlastní životní styl. Neznamená to úplný rozchod se svou rodinou. To se jen přesouváte do jiné roviny vztahů. Nová rodina se musí existenčně sama postavit na své nohy. Možná že nebude dost prostředků na to, abyste si mohli pořídit to či ono, jet tam nebo onam. Ale jste sami zodpovědni za svůj život. Jen vy sami a nikdo jiný. Nemůžete čekat, že váš život bude řešit někdo za vás. Ve světě stále nějak přetrvává myšlení, že děti očekávají finanční dotace od svých rodičů jako samozřejmost. Tím neříkám, že rodiče nemohou dětem finančně vypomoci. Ovšem není to jejich povinnost ani samozřejmost. Pokud jsou na tom ekonomicky tak dobře, že si to mohou dovolit bez újmy na vlastním životě, mohou děti obdarovat. Ovšem i  zde je určité úskalí. Dávají–li, mají dát z  lásky, jako dar, a nepočítat s tím, že jim to dá nějaké právo vměšovat se dětem do života. Stejně tak je to i s praktickým oddělením. Mladí manželé už nedělají to, co přikazují a chtějí jejich rodiče. Vytvoří si svůj vlastní životní styl. Je to vaše rozhodnutí, jak si zařídíte svůj byt, co si tam pořídíte. Bude to vaše rozhodnutí, jak bude vaše rodina vypadat. A bude to

vaše zodpovědnost, jakým způsobem povedete svou domácnost. To neznamená, že se s  rodiči nemůžete poradit. Ale bude to opět jen vaše vlastní rozhodnutí, zda budete rady akceptovat, zda vám budou vyhovovat. A rodiče by se měli zdržet toho, aby zasahovali do života mladé rodiny přemírou rad, byť v dobrém úmyslu. Třetí část oddělení, citová, je stejně důležitá, jako ty dvě předchozí, ne–li nejdůležitější. První a  nejdůležitější ze všech lidí jsou si navzájem oni, mladí manželé. Oni dva se mají sobě navzájem nejvíce líbit. Oni dva mají být sobě navzájem nejvíce oddáni. Oni dva si mají navzájem projevovat svou lásku. Oni dva navzájem mají sdílet své radosti, bolesti a těžkosti. Ne se svými rodiči či jinými lidmi, ale navzájem. „Opustit a  přilnout“, říká výstižně jeden z překladů. Opustí–li, mají prostor, aby budovali své manželství takovým způsobem, že se naplní i ta druhá část, totiž že přilnou. Přestane být já a  ty, nastoupí my. Často slýchám, jak lidé říkají: „Já mám děti, já to dělám doma tak a  tak, já to chci tak, místo „my máme děti, my to doma děláme tak a tak, my to chceme tak…“ atd. Nepřilnuli. Znala jsem mladá manželství, křesťanská manželství, kde se mladí ani neoddělili, a tím pádem ani nepřilnuli tak, jak to Bůh pro člověka zamýšlel. Manželství, kde rodiče finančně a  prakticky hodně vypomáhali, ale současně (byť v  dobrém úmyslu, že dělají pro děti to nejlepší) jim mluvili téměř do všeho. Přinášelo to napětí a  mrzutosti mezi všechny zúčastněné. Stejně zlé bylo, když nedošlo k citovému oddělení od rodičů a mladí, ať už muž nebo žena, řešili životní situace s rodiči. Bylo to bolestivé a smutné a postižený partner se místo sblížení spíše citově vzdaloval. A znám případy, kdy manželé byli spolu už roky, měli dost velké děti a  jejich rodiče je cepovali jako malé děti. Nedošlo ke správnému oddělení, neopustili autoritu svých rodičů a  rodiče děti nepropustili. Naplní–li se oddělení a manželé přilnou, pak se soužití s  vlastními rodiči v  úplně nové rovině stává přínosem. Děti mohou čerpat z  jejich životních zkušeností, ať už dobrých nebo špatných, mohou mít krásné přátelské vztahy, mohou si navzájem vypomáhat různým způsobem, ale to všechno na zcela jiné rovině, jsou zde jiné vazby. Někdo mi může říct: „Ale kde bychom bydleli a  jak se uživíme, když třeba ještě studujeme?“ „A my si nevíme s  mnohými věcmi rady. A  někdo se nám musí starat o děti!“ Na takové věci je třeba myslet mnohem dříve, než se ti dva vezmou. Budu vel-

17

mi otevřená. Najít si životního partnera by měl člověk teprve tehdy, až má v takových otázkách jasno. Jak bude řešit bydlení, jak existenčně zajistí rodinu, když se naučí hospodařit s penězi, když umí vést hospodárně domácnost, vařit, prát, spravovat, uklízet, prostě když jsou ti dva mladí lidé dospělí a  zralí. Nemluvím o  věku, ale o  schopnosti postarat se o  sebe a  druhé. A  totéž se týká i péče o děti, ale to bude jiná kapitola. Nyní jen na okraj: postarají–li se prarodiče o  vnoučata, je to jejich dobrá vůle, ale nikdy povinnost. Mám–li shrnout tuto první část, připomněla bych 5. kapitolu Efezským, kde je manželství přirovnáno k vztahu Ježíše Krista k církvi. Je to tajemství. Takže, dal-li Bůh člověku do vínku tyto principy (mimochodem, tento příkaz se opakuje ještě v  Mt 19,5; Ef 5,31 či 1K 6,18), je to cesta k požehnání a  je to to nejlepší, co pro sebe manželé udělají, budou-li na tom celým srdcem pracovat. Nyní se zaměříme na to poslední, tj. „stát se jedním tělem“. Většinou si lidé myslí, že jde o sex. Ano, to je pravda, ovšem být jedním tělem je ještě něco víc. Být jedním tělem je princip, který hovoří i o  spojení a sjednocení citovém, intelektuálním a duchovním. Když Bůh říká, že není dobré být člověku samotnému, hovoří právě o tomto. Ti dva, muž a  žena, mají vytvořit jednotu. Proto je tak důležité, aby stejně duchovně smýšleli. Proto je důležité, aby si byli navzájem těmi nejlepšími přáteli. A stejně důležité je, aby se vydali jeden druhému i tělesně. Tvořit jednotu, to je také dlouhodobý celoživotní program. Nikdy nemůžeš říci, že už je to hotové, že to už lepší nebude. Jak ubíhají léta, lidé se mění a  vyzrávají. Alespoň by měli zrát. Proto je třeba na vzájemném vztahu neustále pracovat, věnovat tomu čas, hodně času. Budování vzájemného vztahu je zrovna tak důležité, jako budování vztahu s  Pánem. Nevěnuješ-li tomu čas, nediv se, že je tvůj život neuspokojivý. Zamysli se nad tím, co děláte ve svém manželství pro to, abyste rozvíjeli své přátelství. Vzpomeň si, kolik času, nápadů a prostředků jsi věnoval do vztahů se svými přáteli. Existuje ovšem jistý problém, který narušuje podstatným způsobem budování vztahu. Míním partnerskou komunikaci. Komunikace je téma, o  němž mohou být a  jsou napsány celé knihy. Proto jen stručně to nejpodstatnější. Nedostatek komunikace působí, že si partneři vytvoří o sobě navzájem zbytečné a mylné představy. Tak se vytvoří základ pro četná hloupá rozhodnutí a  také velká pokušení. Když člověk postrá-

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší dá komunikaci doma, chytí se jí tam, kde se nabídne. A komunikace přivádí k důvěrnosti a otevření se člověku, s nímž komunikujeme. Boží záměr je, aby manželé spolu mluvili o všem a byli si ve všem vzájemnou pomocí. Nehovoříte-li spolu, nemůžete se dostatečně poznávat, neporozumíte si, nebudete vůči sobě dostatečně vnímaví a citliví. Komunikace není jen rozhovor. Nejde jen o  to, že mluvíme, ale také, jak mluvíme (např. tón našeho hlasu apod.) Komunikace je také naslouchání, proto bychom měli být k  naslouchání ochotní. Stejně tak je důležité, že se vyjadřujeme mimikou tváře, pohyby těla, ba dokonce i  tím, jak jsme v  přítomnosti partnera upraveni. Můžeme se vyjádřit i  jinými způsoby. Napíšeme lísteček, překvapíme nějakým dárečkem, vyhledáváme společenství partnera co nejčastěji. Pěstujeme romantiku vztahu.

E

Boj proti sobectví

Na závěr uvedu několik věcí, které ničí komunikaci. Kritika a soudy, prostě nezkrocený jazyk. Hněv a  časté hádky. Sebestřednost, pýcha a problémy s odpouštěním (neschopnost odpustit, ale také neschopnost odpuštění přijmout). Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neZakončila bych několika podněty ke zlep- boť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zášení vzájemné komunikace: konu. (Ř 8,7) • jako si denně dáváte do pořádku svůj Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo vztah s  Pánem, dbejte na stejný princip však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. (Gal i v manželství 6,8) • nenechávejte na zítřek, co je třeba řešit dnes edno z  oblíbených témat mezi křesťa• dbejte na to, abyste spolu komunikovali ny je duchovní boj. Mluví se o  moci mimoslovně nostech v duchovním světě, mapuje se • naučte se přijímat i nesouhlas vašeho part- duchovní situace nera, aniž byste zaujali nepřátelský po- na určitém úzestoj. mí, učíme se poEva Hasmandová užívat duchovní AC Valašské Meziříčí, zbraně, slouží se Kapky 06/07 lidem k  osvobození od spoutaností, předávají se rady jak vyhnat démony, atd. Nechci zde negovat tyto důrazy, ale chci nějak vyjádřit, že mi ve zky postará. Bude mít co jíst, kde spát, a že všech těch témaproto nebude muset nic udělat. Ježíšova tech schází jedno základní. Je to boj, ve odpověď ho ale vyděsila. Nic z toho mu kterém stojíme všichni a který mnoho roznemohl zaručit. Pouze jediné: „Budeš hodne o úspěchu naší víry. Jde o boj proti se mnou, budeš se podílet na všem, co vlastnímu sobectví. Lidé jsou porušeni hřídělám, spát, kde spím chem, a to se v praktickém životě projevuje já, a předem říkám, ptáci tím, že se často točí kolem vlastní osy. Jde mají hnízda, lišky doupa- o to známé: „Já chci. Já si koupím. Já to tak ta, ale Syn člověka nemá, vidím. Mně ublížili. Mě nemají rádi. Moje kde by hlavu složil“. Když problémy. Mě nikdo nezavolá.“ Týká se to se podíváme do budouc- i nás křesťanů. Ti, kteří prožili hluboké obnosti, co tam vidíme, co rácení, časy probuzení, anebo vylití Ducha v nás vyvolává? Je to stra- svatého, mohou svědčit o tom, že najednou ch? Nebo pocit vzrušení jsou naše touhy potlačeny a  Duch svatý z očekávaných Božích vede lidi k vydání se Bohu a do služby bližskutků, kterých můžeme ním (Sk 2. kap). V církvi se střídají časy navštívení Ducha s  obdobím hledání, čekání, být účastni. Jedinými předpoklady anebo pouští. Není snadné se vždy ponoje odvaha vymanit se řit do proudu Ducha a  nechat se jím unáz bezpečného prostředí šet. Člověk musí vynaložit daleko více úsilí jistých vztahů minulosti k tomu, aby zůstával plný Ducha. Pokud to a nejistoty budoucnosti. Přemýšlím v této nečiní, tak se znovu ozve náš nepřítel: sosouvislosti, kolik z nás v církvi tuto odvahu bectví a egoismus. Jsme dostatečně vyučeni má, kolik z nás raději pláče „nad svými mr- a zkušení, jak s tímto nepřítelem bojovat? tvými“ se strachem z toho, co budoucnost Je pro mě velkým povzbuzením, že mohu přinese. Ježíš je stále na cestě k potřebným mezi křesťany nacházet takové, kteří tento a stejně jako v minulosti je nachází mezi plo- boj zvládají vítězně. Učme se od nich. Něty, v nemocnicích, ve vězeních, v dětských kdy však je smutnou podívanou, když pozorujeme, jak se někteří křesťané zabývají jen domovech… Jsme na cestě s ním? Petr Král, sebou a svými žádostmi. Dovolím si vyjádřit svůj osobní pohled bulletin Teen Challenge 1/2007 na toto téma v posledních časech. Osobně

J

Odvaha vydat se s ním na cestu

vangelia i  celé Písmo poskytují autentické příběhy. Nedávno jsem s  jedním naším studentem probíral v rámci pastorace příběh dvou mužů, kteří chtěli následovat Ježíše. Zastihli Ježíše na cestě. On měl svůj cíl, věděl kam a proč tam jde. Pravděpodobně na něj někdo čekal, možná to byl Zacheus, možná Jairova dcera, možná Lazar nebo bylo jeho cílem setkat se s  některým z  celníků, jako byl třeba Matouš. Věděl, že pokud nedojde ke svému cíli, zůstane potřeba těchto lidí nenaplněná. Na cestě jej zastavil člověk a říká, že by rád šel s ním. I můj student přišel za Ježíšem, že by rád šel s ním, ale není si jist, jestli v církvi najde stejné bezpečí jako v partě, se kterou žil předtím. Ježíš neměl čas čekat. Byl na cestě, a tak mu jednoduše navrhl řešení: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“ Jinými slovy opusť svou minulost, vzdej se bezpečí jistých vztahů a konvencí, které od tebe očekávají, jak se „správně“ chovat. Ježíš šel dál a zastavil jej na cestě druhý člověk. Taky chtěl jít s ním. Představoval si, že bude mít jistotu, že se o něj Ježíš he-

18

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší věřím, že nepřítel bude do církve zavádět učení a  důrazy, které nepovedou k  sebezapření naší přirozenosti, ale naopak budou rozvíjet naše ego. Bude se tak dít pod rouchem duchovna. Tyto důrazy bude nepřítel v  podstatě používat k  rozbíjení sborů. Kolik knih, vyučování a konferencí se již dnes touto tématikou zabývá? Která témata jsou zdůrazňována v poslední době? Víra – dobré téma, ale někdy se rozvíjí víra v  sebe sama. Přátelství – je to milost, když nás Bůh požehná blízkými lidmi, ale pamatujme, že svět nás nebude milovat, a proto přátelství není vždy možné. Nedivte se, bratří, když vás svět nenávidí. (1Jan 3,13) Stagnující účast na modlitebních shromážděních nám také na něco ukazuje. Nemodlící se křesťané asi vše zvládají svou silou a  moudrostí. Pro opravdovou zbožnost ovšem nenajdeme dostatek síly v  sobě. Je nezbytné zmocnění Ducha svatého. Věrný modlitebník si to uvědomuje, a prosí, aby mohl obstát v pokušeních. Legrace – je zajímavé si všimnout, že někteří zahraniční kazatelé začínají své kázání vhodným vtipem. Proč to dělají? No přece proto, aby se lidé pobavili a cítili se dobře. Jak daleko to došlo. Někteří opravdu vyučují, že církev by měla být místem, kde je potřeba lidi pobavit a vytvořit příjemnou atmosféru, aby se cítili dobře. Je toto model biblické církve? Nebyla první církev místem, kam lidé chodili budovat svou víru, učit se novozákonním přikázáním, naslouchat Bohu, modlit se a někdy i vyznávat své hříchy?  Vytrvale zůstávali v  učení apoštolů a  ve společenství, v lámání chleba a modlitbách. (Sk 2,42) Evangelium není příliš atraktivní pro neproměněnou mysl. Evangelium pohoršuje, protože konfrontuje naši pýchu, usvědčuje z  hříchu a  vede k  zásadním životním změnám. Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení ...“ (Řím 9,33). V Bohu bychom měli nacházet občerstvení a novou sílu Ž 73,28. Při ztrátě plnosti Ducha si chceme odpočinout, pobavit se a cítit se dobře. Asi nás už napadly tyto myšlenky? Braňme se pravdou. Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a  následuj mne.“ (Luk 9,23) Usilujme o to, abychom přicházeli na společné bohoslužby plni Ducha a pomozme jeden druhému v  následování našeho Spasitele a Pána. Kolik debat dnes křesťané vedou o neduchovních věcech? Někdy mám pocit, že víc než o těch duchovních. Mluvíme o sportu, nakupování, domech, filmech, hudbě, zábavě, zážitcích, problémech atd. Není v  tom příliš mnoho sobectví? Debatujme raději o  potřebách druhých, zbožnosti, duchovním růstu, misii a  evangeli-

zaci. Mám naději, že nikdo z nás se nechce závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, zábavou ubavit k smrti, ani prožít život bě- co je utajeno, ať dobré či zlé. háním za pocity. Jsme povoláni k důležitějPřeji vám plnost Ducha, neboť jen skrším věcem. „Milovaní, očisťme se od každé po- ze něj můžeme vítězit nad vlastním sobecskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení tvím. v bázni Boží.“ (2Kor 7,1) Lumír Folvarčný, Na čem v životě záleží? Kazatel 12,13–14 pastor AC Karviná Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přiSborové noviny 6/2007 kázání zachovávej; na tom u  člověka všechno

K

Vyslyšená modlitba

dyž v našem městečku otevírali třeTuhle jsme si povídali se synem a od něj tí noční klub, jak se zdvořile nazý- jsem se dověděla potěšující zprávu: Všechvají nevěstince, zcela nekřesťansky ny tyto podniky zkrachovaly. Z jednoho je jsem zuřila. Nebyla jsem sama. Spolu s ně- vietnamský prior, z druhého pension a třekolika dalšími občany jsme se ozvali a doka- tí očividně chátrá. Ani jsem se nevšimla, že zovali, že z takových podniků nic nekouká, Bůh vyslyšel naše modlitby! Povzbudilo mě leda maléry, které působí alkohol a pochyb- to do modliteb proti musicklubu, který po né existence. Pokud vím, nedosáhli jsme ni- nocích ruší noční klid, poskytuje mládeži alkohol a prý i drogy a bývá kolem něj odčeho. Začala jsem se modlit za to, by Bůh tyto padků jak na smetišti. Nechám se překvapit, podniky odstranil. Jeden podnik byl na ná- jakým způsobem Bůh naplní tuto modlitměstí, druhý u parku, třetí na nábřeží. Jak bu! jsem chodila kolem, modlila jsem se za jeMarie Faldynová, jich konec – ale výsledek jsem neviděla. Ani AC České Budějovice nevím, kdy jsem s tím přestala.

Co odpovíme? V tu chvíli přišli někteří farizeové a  řekli mu: „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.“ On jim řekl: „Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle. Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.“ „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste! Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ (Lk 13,31–35)

mony a vyučovat ve jménu jejich Pána, a to všechno bez jejich souhlasu. Žárlí a bojí se o  svou moc, prospěch a  společenské postavení. Nejraději by Krista předali světské spravedlnosti hned, aby se ho zbavili. Napřed to však zkouší lstí. Potají si přejí, aby se nezvaný Mistr ulekl a svůj boj vzdal sám od sebe. V podobné situaci se můžeme ocitnout i my. Jsme horliví, plní Ducha, říkáme lidem pravdu, ale jakoby se od nás začali naši známí odvracet. Často říkají: „Nám nevadí, že jsi věřící, my jsme tolerantní. Jen by ses mohl přestat pořád modlit a  zpívat ty své náboženské písničky. Jinak si budou myslet, že jsi blázen!“ Kdybyste někde potkali takové poradce, tak ožná, že si po přečtení toho- si raději zacpěte uši! Kristus dobře rozpoznává faleš zrádto biblického úryvku pomyslíte: Proč Ježíš něco vyčítá farizeům, ných „příznivců“, a proto nekárá bezbožnékdyž ho přišli jen varovat? Jenže, takto ho Heroda, ale přímo je. Usvědčuje je z jenaivně to někdy mohou vidět pouze lidé. jich hříšných myšlenek a  vyčítá jim jeden Boží syn totiž zná i  skryté myšlenky. Dob- z  největších hříchů. Zabíjení Hospodinoře ví, že se zákoníci bojí. Najednou přišel vých proroků a stavění se proti Boží moci. někdo, kdo dokáže uzdravovat, vyhánět dé- Na druhou stranu jim však naznačuje, že to

M

19

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší, Sestry sestrám s nimi nebeský Otec myslí dobře. Chtěl by je zahrnout láskou a vzít je pod svá ochranná křídla tak, jako se maminka stará o své malé broučky, ale oni nechtějí. Proto jejich duše zůstávají pusté do doby, než poznají, kdo je Mesiáš. Spasitel nezapomíná ani na proradného vladaře. Vzkazuje mu, ať se nesnaží, že uzdravovat a vymítat bude už jen dnes a zítra a pak že stejně zemře. Nesnaží se svou mocí bojovat proti hlavě státu a zároveň se jí nebojí. Ukazuje nám tím skutečnost, že máme stát pevně v Hospodinu a odevzdaně plnit jeho vůli podle hesla: „Co se má stát, to se staň.“ Křesťan má přijímat od Boha

dobré i „zlé“. Cesty Páně jsou nevyzpytatel- a  tužeb se spolupodílí na formování našené a náš lidský rozum nestačí na to, aby po- ho postoje k Ukřižovanému, který trpěl na chopil smysl všeho, co v životě zažíváme. kříži a proléval svojí krev za nás, abychom Ježíš nepláče jen nad Jeruzalémem, ale byli osvobozeni z  otroctví hříchu. Přetváři  nad námi. Také v  Lounech a  ve všech ka a zlé úmysly jsou mnohdy příčinou naší městech celého světa by ho nepřijali úpl- duchovní prázdnoty. Stejně jako farizeové, ně stejně. Tyto události se odehráli v  hlav- by kdekdo rád říkal Ježíši, co má dělat jen ním městě Judska proto, že Izrael byl vyvo- proto, aby mu nezasahoval do života a neleným národem. To však neznamená, že by bral mu jeho církevní pohodlí. Nechme se byli Židé horší než my. Ba naopak, ani ti však raději svolat do shromáždění Božínejlepší z  nejlepších neobstáli dokud byl ho lidu a zahalme se mocí Ducha svatého. Řekněme vnitřně své „ano“ plné odevzdasvět pod Zákonem. Pod tíhou dojmů z tohoto příběhu, bych nosti Kristu a vydejme se na cestu věrných, si vás dovolil vyzvat k sebezpytování vlastní- upřímných a odevzdaných služebníků. ho svědomí. Jak vidno, svět našich představ Ivo Kraus, AC Louny

Kdo je Francine Riversová Možná jste už v ruce drželi knihu Vykoupené dítě nebo Leotina zahrada. Jejich autorkou je spisovatelka u nás téměř neznámá, a proto bych vám ji chtěla představit.

F

rancine Riversová je jednou z  nejuznávanějších amerických autorek milostných románů, či jak občas s  despektem říkáváme, „červené knihovny“. Sama však svou tvorbu rozděluje na epochu „před Kristem“ a  „po Kristu“ (setkání s Bohem prožila v roce 1986), čímž jasně naznačuje, že po radikálním obrácení a  znovuzrození zažila obrat také ve stylu své tvorby a  tématech, o  kterých psala. Za „světskou“ tvorbu z doby „před Kristem“ obdržela řadu literárních cen a  mnohá její díla se stala bestsellery. Prodalo se přes milion jejích Francine Riversová knih. Nyní Francine na svých internetových stránkách upozorňuje, že odmítá dávat souhlas k novým vydáním své „světské“ tvorby, a pokud tak některé nakladatelství učiní, je to přes její výslovný nesouhlas. Z její křesťanské literatury vyšla v  češtině řada pěti knih. První, Vykoupená láska, je napsána vlastně na téma proroka Ozeáše. Sama autorka dosvědčuje, že po přečtení proroka Ozeáše byla tak dotčena jeho zvěstí, že téma této biblické knihy použila jako předlohu pro rozsáhlý román. Dalšími tituly jsou Polykač hříchů (nenechte se odradit poněkud zvláštním názvem), Šarlatová nit, Vykoupené dítě a  Leotina zahrada (všechny

vydal Ikar). Další knihy, jichž je slušná řádka, do češtiny zatím přeloženy nebyly. Na Slovensku v  současné době vychází pětidílná série nazvaná Výnimočné biblické ženy (Tamara, Rachab, Rút, Betsabe a Mária). V naší zemi došlo k poněkud paradoxní situaci: „Světské“ nakladatelství IKAR vydalo křesťanské knihy. Ty se do rukou křesťanů nedostaly, protože „červená knihovna“ není právě literaturou běžně čtenou v  našich kruzích. A  naopak, „světské“ čtenářky možná zíraly, cože se jim to dostalo do rukou. Věříme–li však, že nic na světě není dílem náhody, můžeme připustit, že nevěřícím čtenářkám se do rukou dostaly knihy, které nesou přes napínavé a  poutavé příběhy jasnou evangelijní zvěst o odpuštění a  novém životě s  Bohem, tedy témata, po kterých by možná nikdy nesáhly, kdyby věděly, jakou knihu otevírají. Před časem bylo možno koupit ještě knihy Vykoupené dítě a  Leotina zahrada. Na internetu se občas ještě objeví odkazy na obchody, kde si tyto knihy můžete objednat na dobírku. Francine je vdaná přes třicet let, má tři děti a  dvě vnoučata. S  manželem Rickem žije v Severní Kalifornii. Ve svém osobním svědectví Francine vypráví, že sice byla vychována ve formálně křesťanské rodině, avšak jak dorůstala, odrazovalo ji pokrytectví v církvi a svou víru opustila. Postupem času však problémy v  manželství narůstaly, a  když se s  manželem přestěhovali do Kalifornie, kdosi je pozval do církve, kde se zvěstovalo skutečné

20

Boží slovo, evangelium. Zde se setkali s živým Bohem. Francine Riversová v  rozhovoru uvedla, že spisovatelkou chtěla být od dětství. Studovala angličtinu a žurnalistiku, jenže psát začala až ve třiceti letech, když už měla děti. Od roku 1993 se věnuje psaní románů s duchovní tematikou. Středem jejího zájmu jsou osudy žen a  rodin, které procházejí vnitřní proměnou a s  pomocí víry hledají východiska z problémů. Uveďme některé její zajímavé názory: „Svou knihu Vykoupené dítě jsem věnovala všem, které sužují muka způsobená interrupcí a kteří (které) trpí potichu a v tajnosti. Sama jsem to prožila před třiceti lety a dlouho mě trápil pocit viny a hanby. I  dnes je třeba o  tomto problému mluvit. Pro žádnou ženu to není snadné rozhodnutí. V románu Leotina zahrada vyprávím příběh ženy, která zanedbávala své děti a má s nimi špatný vztah. Je nešťastná, opuštěná a radost do života jí přinese až znovunalezený krásný vztah s vnučkou. Odpuštění je v posledních letech mým častým námětem. Kolikrát odpustíme těm, kteří nám ublížili? V mém životě bylo několik lidí, kterým jsem se musela naučit odpouštět. Hněv byl můj další problém. Zjistila jsem, že podstatné není to, co mi kdo udělal, co o mně řekl nebo jak se ke mně chová, ale jestli jsem připravená odpouštět. Pochopila jsem, že pokud někomu odpustíte, nesmíte dělat tři věci: vyprávět to někomu dalšímu, člověku, kterému jste odpustili, to připomínat, a zabývat se tím.“ Tolik z  názorů spisovatelky, jejíž knihy nejsou jen banálním romantickým čtením, ale přinesou i  něco skutečně užitečného a  podnětného do života, který přece jen není peříčko. Věra Dvořáková, AC Kolín

ŽIVOT V KRISTU

Dětem

Ahoj děti, byly jste už někdy na táboře a měly jste v noci noční hlídku? Ano? Tak to jistě víte, že to někdy může být i trochu napínavé. A taky bylo. Poslechněte si příběh, který se jmenuje

Noční hlídka

Večer se kvapem blížil a  na nebi se neukázala ani jedna hvězdička. Zato mraky houstly a byly jako velké, černé peřiny, které se chystají zalehnout celou krajinu. Udělalo se i dusno. „Kdo si dnes vezme noční hlídku?“ ozval se vedoucí Mirek a  hned se přihlásilo několik dobrovolníků, protože v bouřce se stejně moc spát nedá a navíc je to dost vzrušující – to už chce někoho, kdo se jen tak něčeho nebojí. A bylo rozhodnuto, hlídky byly rozděleny a noc se tiše plížila krajinou a nesla s sebou rachot hromů a klikatice blesků, přinesla i  prudký déšť a  nakonec to ráno vypadalo, že si i něco odnesla. Když byl čas jít na snídani, tak Martin, který měl noční hlídku jako první, zjistil, že nemá ešus. Prohledal celý stan a nic! Už začal i brblat a nadávat, že to jsou hloupé vtipy, když vtom slyší podobné láteření i z vedlejšího stanu, kde bydleli kluci, kteří měli také v noci hlídku. Prostě brzy vyšlo najevo, že všichni, kdo měli v noci hlídku, jsou bez ešusu. Zato od potoka se ozýval smích, až přilákal většinu dětí z tábora. Podívaná stála za to. Z ešusů vyrobený vodní mlýnek – to všude nenajdete. Jen Standa to zhodnotil slovy, že kdyby někdo odnesl celý tábor i se stany, tak noční hlídka by si toho ani nevšimla. K čemu pak taková hlídka je? „Tak hlídej ty, když si myslíš, že jsi lepší!“ naštval se Martin. „Taky že budu,“ nedal se Standa. Zájem o hlídání tábora prudce vzrostl, a než se kdo nadál, byly obsazené všechny služby na tři noci dopředu. Ve dvě v  noci se Standovi z  teplého spacáku vůbec nechtělo. Pak ale rychle ze sebe setřásl ospalost, skočil do gumáků, vzal si baterku a  píšťalku a  po-

malu začal obcházet tábořiště. Ve tři hodiny šel spokojeně do svého stanu a myslel si, jak to pěkně zvládl. Vzbudil další hlídku. A  když chtěl otevřít svůj stan, zarazilo jej, že stan je už otevřený. Pak si ale pomyslel, že to šel asi Jirka v  noci na záchod a  nezavřel za sebou. Až když už skoro spal, ještě jej napadlo, že to by si ale Jirky jistě všiml a on nikoho, ale vůbec nikoho za celou hlídku neviděl. Ráno jej místo obvyklého budíčkového signálu probudil smích a ten smích sílil, jak přibývalo těch, co už vstali. Nevydržel to a šel se podívat, co se stalo. Vyskočil ze spacáku a  chtěl skočit do botasek, ale botasky nikde. „Kam jsem je jenom mohl dát?“ rozhlížel se po stanu. Pak odhrnul dveře stanu a  už mu bylo všechno jasné. I kde jsou jeho botasky i to, proč se všichni smějí. Ze stožáru místo vlajky visela šňůra botasek – 8 párů botasek za 8 lidí, kteří v  noci měli hlídku. To už bylo moc na všechny. Kdo to dělá? Kdo to jenom může být? Kdo dokáže všechny tak nepozorovaně přelstít? Jen ať to zkusí další noc znova!! Ať si nepřeje, jak dopadne. Další noc měla jednu hlídku Lída a vůbec se nebála, protože měla skvělý plán. Prostě se pomodlí a klidně půjde spát, pro-

21

tože kdo jiný tak dobře pohlídá celý tábor, jako sám Bůh? Ráno ji našli i  se spacákem přivázanou ke stožáru. Spala jak dudek a  ani píšťalku si nevzala. Prostě celou noc zase nikdo nic nezjistil, protože se už nikdo na hlídku nevzbudil. „Copak v  tomto táboře není nikdo, kdo by byl schopný hlídat tábořiště a zapískat na píšťalku, když se tu motá někdo, kdo tu nemá co dělat?“ zlobil se už vážně vedoucí tábora. Další noc měla krom jiných hlídat i Jana. Jenže to už se do tábora vloudil i strach. Vypadalo to totiž, že ani vedoucí neví, kdo v tom má prsty. Jana přemýšlela, jak to udělat, aby i ona nedopadla tak špatně, jako zatím všichni. Pomodlit se, to je dobrý nápad. Opravdu je nikdo nepohlídá tak dobře, jako Pán Bůh, jenže my musíme udělat i  to nejlepší, co můžeme udělat sami. A tak se pečlivě připravila, nachystala si baterku i píšťalku a pak se ještě domluvila s Helou, která měla mít službu po ní, že místo aby hlídaly každá jen jednu hodinu, tak budou hlídkovat společně hodiny dvě. Jenže to udělají nenápadně. Zatímco jedna bude obcházet tábořiště, druhá bude ve spacáku a bude jenom tak nenápadně nakukovat ven ze stanu a sledovat, co se děje kolem. Mi-

ŽIVOT V KRISTU

Dětem, Kvíz nuty se v  noci vlečou zoufale pomalu a o  Helu se pokoušelo spaní. Jana šla zrovna zkontrolovat kuchyň, protože se jí zdálo, že se tam něco podezřelého hýbalo, ale byla to jenom větev, která se odírala o střechu kuchyně a vydávala tím takové divné, skřípavé zvuky. Najednou Hela ztuhla strachem. Do jejich stanu se úplně neslyšně vsunula něčí ruka a  šátrala po spacáku Jany. Hela se zhluboka nadechla a  vší silou začala pískat na píšťalku a zároveň si baterkou posvítila na tu drzou ruku. Ruka zmizela jak blesk a zároveň byl v táboře v mžiku povyk a všichni byli na nohou. Než se Hela rozkoukala, bylo tam tolik lidí, že jak teď měla poznat, kdo to byl u nich ve stanu. Ale přece jenom nebyla Hela úplně bezradná. Stihla si všimnout, že ruka to byla velká, mužská a ten muž měl hodinky, prstýnek a nad řemínkem od hodinek znaménko. Teď toto své zjištění všem řekla a  všichni muži museli ukázat své ruce. A zase nic. Takový tam prostě nikdo nebyl. Jak je to možné? Standa se mračil a usilovně přemýšlel. Tady něco nehraje. Kuchař přece vždycky svolává na oběd podle svých hodinek, kde je má teď? Otočil se rovnou na nenápadného, tichého Laďu, který jim vždycky tak dobře vařil a zeptal se: „Laďo, kde máš hodinky? Vím, že máš hodinky, prstýnek máš taky a  ukaž ruku? Není to přesně to znaménko, které viděla Hela?“ Laďa se jen usmál a  odpověděl: „Tak nejprve vám musím říct, že zítra bude na oběd ten výborný řízek, na který se všichni těšíte, a večer možná i pudink s malinami, pokud budete mít ještě celého kuchaře. Pak vám musím říct, že vám to teda trvalo, než jste na to přišli, a nakonec vám prozradím, že jsem věděl, že holky mají něco za lubem, věděl jsem, že se modlí a důkladně chystají, a myslím, že jsem zase jednou velmi podcenil sílu takovéto kombinace. Když člověk udělá svůj díl, Bůh opravdu slyší takové modlitby a odpoví. Zase jsem si tuto pravdu na sobě jednou vyzkoušel. A tak to všechno vlastně dobře dopadlo. teta Dana

Poznáš hledanou osobu?

Sešlý muž

N

edávno jsem se setkal s jedním starším a na pohled již sešlým mužem. Měl však zvláštní jiskru v oku. Slyšel jsem jeho proslov ke shromáždění. Bylo to naléhavé slovo, které mělo váhu. Nic povrchního! Po shromáždění jsem ho vyhledal a  položil mu několik otázek. Odpovědi jistě stojí zato. Ač sám říkáte, že jste již sešel věkem, máte stále jiskru života. Čím to je? Myslím, že je to tím, že jsem uposlechl výzev a dobrých rad, kterých se mi v životě dostávalo. Hospodin mi dal tu výsadu sloužit úžasnému člověku, který mi byl vzorem. Stále se staral, aby chodil a žil podle slova Hospodinova, které k  němu Bůh sám promlouval. Byl největším prorokem, jakého jsem kdy potkal, a nemyslím si, že kdy bude většího na zemi než on. Naučil jsem se od něj, že to nedůležitější je, abych svým životem posvěcoval Hospodinovo jméno. To znamená, že mám s bázní a chvěním poslouchat Hospodina a  hledat jeho přítomnost.

stále se držet jeho přítomnosti! Jde o  to, jestli hledím na obry okolo mne, nebo na velikost Hospodinovy paže. Říkáte milovat a hledat Hospodina. Jak poznám, že to jde pokaždé? Jak si mám být jist, že odpoví? Povím vám to jednoduše. Nastoupil jsem místo člověka, jemuž jsem sloužil, a  to bylo šílené! Najednou mám vést lid. Když stěží poslouchali mého pána, budou někdy vůbec poslouchat mne? Hospodin mi řekl: „Můj služebník zemřel. Nyní tedy vstaň a  přejdi s  veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům. Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s mým služebníkem, budu i s  tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a  udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v  noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.“ V těch slovech je klíč. Je to jeho slovo. Někdy jsem přemýšlel o tom, kým jsem. Dá se říci, že jsem generál, ale sám se považuji za učence: člověka, který se učí znát Boží slovo a  Dárce tohoto slova. Jinak sám jsem učenec generál.

Mluvíte o  Boží přítomnosti. Co to pro vás znamená? Zažili jsme mnoho projevů vztažené pravice Hospodinovy, ale to nejkrásnější je vidět zář Hospodinovy přítomnosti na tváři člověka. Vidět, jak Bůh dává sílu nést tíhu ve službě jeho lidu, jenž stále smýšlí jako otrok a chová se spíš jako pohanský smilník, než jako kněz, který přistupuje před krále. Je moc důležité učit se přebývat v  Stánku. Stále mám před sebou vyznání: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, Mlčel jsem a  přemýšlel, jak spojit celým svým srdcem a  celou svou duší Boží přítomnost, Písmo a  každodenní a celou svou silou. A tato slova, která ti život, jako to dokázal tento muž. dnes přikazuji, budeš mít v srdci.“ To je Martin Kop pro mne klíčem. Zažil jsem bitvy vítězné i  prohrané. Viděl jsem mnohá znaSprávná odpověď na kvíz z květnového mení Hospodinova, ale stejně jde o to čísla: Sílas

22

ŽIVOT V KRISTU

Svědectví

C

Bůh je dobrý

htěla bych napsat svědectví o  tom, jak je Bůh dobrý. Vyrůstala jsem ve věřící rodině, která naplno sloužila Bohu. Měla jsem milující rodiče a  krásné dětství. Svůj život jsem Bohu odevzdala již v raném dětství. V jedenácti letech jsem přijala křest Duchem svatým a byla jsem pokřtěna ve vodě. Život šel dál, dětství rychle uteklo a já jsem se v osmnácti letech vdala. Vzala jsem si věřícího chlapce a  měla jsem jistotu, že je to muž, kterého mi dal Bůh. Po roce se nám narodil syn a byli jsme moc šťastni. Jenže dlouho to netrvalo a  najednou se vše změnilo. Manžel odešel z práce a začal podnikat. Jeho cílem začaly být peníze a majetek, a já místo toho, abych ho táhla k Bohu, nechala jsem se pomalu stahovat dolů, aniž jsem si to uvědomovala. Manžela to podnikání úplně pohltilo a začal si žít svůj život, ke kterému patřily jiné ženy, alkohol atd. Když jsem se to dozvěděla, můj život se zhroutil. Veškeré naděje vkládané do našeho manželství byly pryč a já jsem začala dávat vinu Bohu, že to dopustil. Doma mezi námi začaly hádky a já jsem se cítila hrozně zraněná. Navenek vypadalo naše manželství v pořádku, do sboru jsme nadále chodili. Chvílemi se zdálo, že je to lepší, a pak zas přišlo další zranění. Kvůli synovi jsem se nechtěla rozvést, a tak se to táhlo několik let. Jenže manželovi se v podnikání nedařilo a dostal se do dluhů a  nakonec do vězení. A  to byla poslední kapka. Naštvala jsem se na Boha, nejenom že mě manžel podváděl, ale teď jsem ještě zůstala sama, opuštěná se sedmiletým synem a s hromadou dluhů. V té době jsem pracovala jako obchodní zástupce, a  tak jsem se nechala úplně pohltit prací a myslela jsme si, že to vše vyřeší. Do sboru jsem přestala chodit, protože jsem si myslela, že si všichni budou teď na nás ukazovat. Dnes vím, že to byla jedna z ďáblových lží. A tak jsem si začala žít život po svém. Uvnitř jsem byla zraněná a  naštvaná na Boha, ale také jsem se cítila hrozně sama a opuštěná. Tak jsem začala hledat naplnění ve světě. Vypadalo to všechno lákavě, že konečně si můžu užívat života. Jenomže jakou cenu za to vše zaplatím, jsem si tehdy neuvědomovala. Našla jsem si přítele a myslela jsem si, že mi nahradí veškerou lásku, kterou jsem v  manželství neměla. Řekla jsem si, no co, manžel mě tolik let podváděl, tak ať pozná, jaké to je. Byla jsem zahořklá, zakoukaná do sebe, do toho, jak mi všichni ubližují a vůbec jsem neviděla, kolika li-

dem ubližuji já. Tak jsem padala hlouběji a hlouběji do hříchu. Mé srdce chtělo volat k Bohu, jenže jsem si říkala, že už jsem prohrála, že Bůh mě už nemůže chtít, že si za to můžu sama. Můj život se mi začal hnusit, jenomže jsem z toho nemohla ven. Byla jsem chycena do osidel hříchu a stala jsem se otrokem hříchu. Naše manželství pro nás už ztratilo význam a  chtěli jsme se rozvést. Jenže díky Bohu, který je Bohem zázraků a díky modlitbám mých rodičů a dalších lidí, kterým za to moc děkuji, mi dal Bůh milost. A tak, až když jsem byla úplně na dně a nevěděla jak dál, Bůh mi podal záchrannou ruku a vytáhl mě z bahna hříchu. Jsem vděčná za Boží milost, že jsem se mohla vrátit a za krev Ježíše, která byla prolitá na Golgotě i za mé hříchy. Pak jsem se rozhodla vrátit se do sboru, i když lehce se odchází, kdežto návrat bývá hodně těžký. Po návratu manžela domů se rozvod nekonal, zůstali jsme spolu. Manžel chodil s námi do sboru, ale jinak s Bohem nechtěl mít nic společného. Přesto po čtyřech letech modliteb za manžela, ho Bůh zlomil a  manžel se plně odevzdal Bohu. I  když Bůh použil drsnější způsob, sáhl

23

manželovi na zdraví, skoro na život, a  tak si manžel uvědomil, že Bůh je láska, ale že také není dobré si s Bohem zahrávat. Jedině díky Božímu zázraku a jeho lásce dnes máme opět šťastné manželství. Všechno jsme si navzájem odpustili, i  když lehké to nebylo, avšak Boží moc to způsobila. Dnes celá rodina jdeme za Pánem, a i když někdy přijdou boje, problémy, můžeme je řešit na modlitbách. A tak chci povzbudit všechny, kteří procházejí něčím těžkým, třeba i v manželství, že Bůh má na to uzdravit jejich vztah, stejně jak to udělal u nás, musíme mu to však dovolit a uvědomit si, že z vlastních sil to nezvládneme. Díky Bohu, že je s námi, i když jsme prošli potom i těžším obdobím, když manželův tatínek umíral na rakovinu a  zůstala nám bezmocná ležící maminka, o kterou pečujeme dodnes. A někdy je to opravdu dost těžké. Ale díky našemu drahému Pánu můžeme jít dál. Stojí za to bojovat dobrý boj víry. Jak je psáno Filipským 1,10–11: „Abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží“. Bůh vám žehnej. H. Podwiková, AC Havířov

Během několika vteřin měl Půlzadek postižené místo hrozivě oteklé, špatně dýchal a  modral v  obličeji. „Nesmíš zemřít, Eugene!“ sklonil se nad ním David se slzami v očích. „Vidíš,“ usmál se Půlzadek, „úplně jsem zapomněl, že mám taky nějaký jméno!“

Půlzadek si rozepnul knoflík u kapsy a podal Davidovi jakousi do papíru zabalenou kuličku. Když ji David rozbalil, zjistil, že drží v ruce velký safír. „Našel jsem ho tam…, no vždyť ty víš kde,“ dýchal přerývaně Půlzadek. „Schoval jsem ho, abychom měli peníze na cestu do Evropy.“

David nešťastně sledoval, jak jeho přítel ztrácí vědomí, aniž mu mohl jakkoli pomoci. „Sbohem, Davide!“ otevřel naposledy oči Eugen Leroux, řečený Půlzadek. „Vlastně jsem rád, že už nemusím jít dál. Víš, já v to El Dorado nikdy moc nevěřil!“

Vyhloubit mačetou mělký hrob stálo Davida mnoho sil. Pak natrhal náruč zlatožlutých orchidejí a položil je tam, kde měl Půlzadek hlavu. Zůstal sám uprostřed divočiny.

David se vydal na zpáteční cestu. Bylo mu jasné, že sám k cíli nikdy nedorazí. Riziko bylo příliš veliké, nehledě na to, že si tváří v tvář smrti začal uvědomovat obrovskou cenu života.

Zpočátku jej vyděsilo každé zašustění listu. V mihnuvším se stínu viděl hned křovináře či jiného nebezpečného plaza. Postupem doby se však uklidňoval, až nakonec získal zpět ztracenou rovnováhu.

Putoval již několik dní a  zdálo se, že cesta nebere konce. Snažil se držet směr a orientovat se podle mapy, jak je to učil Antonio, ale nemohl se přitom zbavit nepříjemného dojmu, že se pohybuje ve zcela jiné krajině, než byla ta, jíž procházeli s Půlzadkem.

Hned další den se jeho obavy potvrdily. Vysílený a hladový dorazil k řece, která se v nejmenším nepodobala té před nedávnem opuštěné. Před ním se valil pralesem do neznáma mohutný veletok. Davida se zmocnil pocit beznaděje.

Nevzdá se však. Nachytá ryby k  jídlu, přenocuje a pak se pokusí najít správný směr.