[ 168 ]
DĚJINY – TEORIE – KRITIKA
1/2007
Zdeněk Doskočil, Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu, Brno 2006, Doplněk – Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 412 s., ISBN 80-7239-204-2 (Doplněk); ISBN 80-7285-080-6 (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR) Jen málokdo si alespoÀ jednou v duchu nepoloÏil otázku, jak je moÏné, Ïe po politickém uvolnûní na konci 60. let, které bylo v porovnání s ostatními zemûmi socialistického bloku provázeno neb˘valou spoleãenskou aktivizací, mohlo dojít k tak rychlému zvratu v rámci politick˘ch elit i my‰lení spoleãnosti. Autor z nejmlad‰í badatelské generace Zdenûk Doskoãil se ve svém debutu na poli historick˘ch monografií vûnuje problematice tohoto fenoménu, nástupu tzv. normalizace, pfiesnûji fieãeno pfiibliÏuje nástup Gustáva Husáka, patrnû nejvût‰ího symbolu pfiedlistopadového reÏimu, do ãela ÚV KSâ a sleduje jeho první kroky v této funkci, jeÏ vedly k upevÀování vlastních mocensk˘ch pozic. âiní tak za pomoci detailní historické anal˘zy, která je zaloÏena na podrobné heuristice dostupn˘ch pramenÛ, odborné literatury, vzpomínek pamûtníkÛ a domácího, z ãásti i zahraniãního tisku. Na tomto místû stojí za pfiipomenutí, Ïe se jeho úsilí opírá pfiedev‰ím o práci Komise vlády âSFR pro anal˘zu událostí let 1967–1970 (pfiedev‰ím o její podkladové studie) a její stejnojmennou archivní sbírku, která je uloÏena v Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR. V nemalé mífie vyuÏívá také dnes jiÏ sedmnáct vy‰l˘ch svazkÛ ediãní fiady Prameny k dûjinám ãeskoslovenské krize v letech 1967–1970. Doskoãilova práce na znaãnû rozsáhlém prostoru popisuje pomûrnû krátké období od ledna 1969 do kvûtna stejného roku. Tedy období, kdy v pfiedsednictvu ÚV KSâ probíhal permanentní boj mezi jednotliv˘mi politick˘mi kfiídly ve vztahu k polednové reformní politice z roku 1968 na jedné stranû a ve vztahu k politice a postojÛm pfiedstavitelÛ sovûtského politického i armádního vedení na stranû druhé. ProtoÏe je pro autora tato linie dûjinn˘ch událostí v podstatû alfou i omegou celého v˘kladu, snaÏí se na poãátku knihy tyto skupiny uvnitfi KSâ vymezit. UpozorÀuje v‰ak na úskalí, jeÏ s sebou jakákoli pfiísná definice tehdej‰ích politick˘ch kfiídel pfiiná‰í. Ani jedna skupina totiÏ nemûla pfiesnû vyprofilovan˘ program, coÏ znamenalo, Ïe se více ménû jednalo o názorovû nekompaktní shluky funkcionáfiÛ a vefiejn˘ch ãinitelÛ, ktefií navíc pod vlivem dynamick˘ch událostí pfiestupovali z jednoho kfiídla do druhého a naopak. Sám potom funkci podobného rozdûlení vidí spí‰e v modelov˘ch konturách neÏ ve striktním vymezení: „Jejich oznaãení b˘vají v literatufie rÛzná a o jejich povaze se vedou spory, proto zde zvolené termíny i klasifikace jsou do jisté míry orientaãní.“ (s. 59)
JAN MERVART
RECENZE A REFLEXE
[ 169 ]
Autor jednotlivé proudy uvnitfi KSâ rozdûluje do ãtyfi základních skupin, pfiiãemÏ jako první pojednává o okruhu tzv. radikálních reformistÛ, ktefií byli zãásti tvofieni radikalizujícími se (vût‰inou pod vlivem srpnov˘ch událostí roku 1968) politick˘mi pfiedstaviteli (Franti‰ek Kriegel, Jifií Hájek, Ota ·ik) polednové politiky a z ãásti intelektuály kooptovan˘mi po tzv. vysoãanském sjezdu (Karel Kosík, Franti‰ek Pavlíãek) do ústfiedního v˘boru KSâ. Pfiedstavitele druhé skupiny potom v návaznosti na MlynáfiÛv Mráz pfiichází z Kremlu1 oznaãuje za umírnûné reformátory neboli centristy (âestmír Císafi, Josef Smrkovsk˘, Zdenûk Mlynáfi), ktefií se v rámci umûní moÏného snaÏili operovat v neustále se zmen‰ujícím prostoru vytváfien˘m tlakem Moskvy a domácími dogmatiky, jeÏ v ãele s Vasilem Biºakem, Aloisem Indrou, Drahomírem Kolderem a jin˘mi tvofiili dal‰í, nejvíce homogenní politické uskupení. Za nejvlivnûj‰í a zároveÀ nejhÛfie vymezitelné v‰ak oprávnûnû povaÏuje tzv. realistické kfiídlo sloÏené z osobností, které si o pokraãovaní reforem v dan˘ch podmínkách nedûlaly velké iluze (Lubomír ·trougal, Gustáv Husák), byÈ se verbálnû hlásili k Akãnímu programu KSâ. „V motivech jejich jednání se prolínal kariérismus a snaha udrÏet se u moci s pfiesvûdãením, Ïe oni sami, pokud zÛstanou na sv˘ch místech, jsou pofiád lep‰í variantou neÏ zkompromitovaní konzervativci.“ (s. 64) Jednou z klíãov˘ch otázek, jeÏ ve svém v˘kladu Doskoãil sleduje a na nûÏ se snaÏí odpovûdût, jsou okolnosti Husákova zvolení do ãela ÚV KSâ. Zde se soustfiedí pfiedev‰ím na osudovou a v tuto dobu jiÏ nevyhnutelnou souvislost domácí politické scény s pfiítomností okupaãních vojsk. Sovûtskému vedení bylo totiÏ jasné, Ïe má-li se situace v âeskoslovensku pacifikovat do té míry, aby se z nûj opût stal moskevské vrchnosti poslu‰n˘ a v zahraniãní i vnitfiní politice podfiízen˘ satelit, musí dojít k v˘mûnû Alexandra Dubãeka a postupnému nahrazování jeho stoupencÛ v nejvy‰‰ích orgánech komunistické strany. Nesporn˘m katalyzátorem v tomto procesu se podle autora staly tzv. hokejové události na konci bfiezna 1969, kdy ãeskoslovensk˘ hokejov˘ t˘m nejprve 21. bfiezna zvítûzil nad sovûtskou sbornou 2:0 a o t˘den pozdûji 28. bfiezna zopakoval své vítûzství v pomûru 4:3, naãeÏ se rozpoutaly spontánní oslavy po celé republice, které na mnoha místech pfiecházely ve volné národní manifestace. Této situace vyuÏila StB, která cílen˘mi provokacemi dosáhla napfiíklad toho, Ïe byla na Václavském námûstí zdemolována kanceláfi Aeroflotu. Následná a pfiedem neohlá‰ená mise mar‰ála Greãka do âeskoslovenska poté nemûla zajistit nic jiného neÏ okamÏité splnûní nutn˘ch podmínek pro normalizaci2 opûtovné „kontrarevoluãní“ situace (zavedení ostré
1 ZDENùK MLYNÁ¤, Mráz pfiichází z Kremlu, Praha 1990. 2 Autor také zajímav˘m zpÛsobem vysvûtluje pouÏívání pojmu „normalizace“, kter˘ byl pÛvodnû po srpnové vojenské intervenci pouÏíván v souvislosti s obnovením bûÏného Ïivota spoleãnosti a s návra-
[ 170 ]
DĚJINY – TEORIE – KRITIKA
1/2007
pfiedbûÏné cenzury apod.) a v˘hledové Dubãekovo odstoupení. Prostfiednictvím ministra národní obrany gen. Martina Dzúra byl na nejvy‰‰í orgán KSâ vyvinut nátlak, Ïe pokud okamÏitû nepfiijme poÏadovaná opatfiení a neodvrátí hrozbu opakované vojenské intervence, nemÛÏe armáda nadále politickému vedení zaruãit patfiiãnou loajalitu: „V dûjinách âeskoslovenska do‰lo k v˘jimeãné, dá se fiíci ojedinûlé situaci. Je‰tû Ïádn˘ pfiedstavitel armády se od fiíjna 1918 nedopustil pfiímého politického nátlaku na politické vedení vlastního státu, nehrozil vojensk˘m puãem, dokonce ve prospûch cizí mocnosti.“ (s. 120) Na autorovû zpÛsobu práce je nutné vyzdvihnout, Ïe pfiestoÏe se v popisu tûchto událostí dostává do jistého pramenného vakua, neboÈ nebyly doposud zvefiejnûny materiály sovûtsk˘ch archivÛ, a nûkteré jeho v˘vody jsou tak zaloÏeny na drobn˘ch indiciích (vût‰inou vzpomínkového charakteru), je si této skuteãnosti vûdom a v celkovém hodnocení zÛstává nanejv˘‰ stfiízliv˘. Kandidáti na politick˘ trÛn byli podle Doskoãila minimálnû tfii: pfiedseda vlády Oldfiich âerník, ‰éf byra ÚV KSâ pro fiízení stranické práce v ãesk˘ch zemích Lubomír ·trougal a první tajemník ÚV KSS Gustáv Husák. Odpovûì na otázku, proã se jím stal právû b˘val˘ „burÏoazní nacionalista“ Husák, kter˘ je‰tû nedávno budil kvÛli své minulosti u moskevsk˘ch pfiedstavitelÛ krajní nedÛvûru, autor spatfiuje hned v nûkolika skuteãnostech. Aãkoli se vyh˘bá psychologizujícím profilÛm jednotliv˘ch aktérÛ, vûnuje v tomto ohledu vût‰í pozornost právû slovenskému politikovi a snaÏí se alespoÀ rámcovû odkr˘t zpÛsob jeho my‰lení a charakterové rysy, jeÏ byly rozhodující na jeho cestû k moci: „Dokázal si vytyãit jasnou koncepci a cílevûdomû za ni bojovat. Miloval moc a touÏil po ní. Byl jí ochoten obûtovat témûfi v‰echno, svou ãest, pfiátele i váÏnost, jíÏ se tû‰il. Nikdy nebyl zcela vûrn˘ sv˘m zásadám, neãinilo mu obtíÏe je ve správn˘ moment odhodit a nahradit jin˘mi. V jeho chování se mísil pragmatismus s oportunismem.“ (s. 178–179) Pfiesto autor konstatuje, Ïe se tento muÏ po svém propu‰tûní a stranické rehabilitaci v roce 1963 tû‰il mezi slovensk˘mi intelektuály a postupnû i ve stranické vefiejnosti mimofiádné autoritû, která nab˘vala na síle spolu s rostoucími antipatiemi vÛãi novotnovskému reÏimu (zejména jeho ãesko-slovenské politice) a nakonec vedla k jeho zvolení do nejvy‰‰í slovenské stranické funkce na konci srpna 1968. Moskvû ov‰em navzdory tomu podle Doskoãila vyhovovalo, Ïe Husák zÛstal v skrytu dogmatick˘m politikem, jenÏ nepfiekroãil stín svého schematického uva-
tem k tolerované reformní politice. Postupem doby, zejména po hokejov˘ch událostech, v‰ak tento pojem zaãínal b˘t pouÏíván v sovûtsk˘ch v˘kladov˘ch konotacích a tak byl také postupnû zaÏit pozdûj‰ími pfiedstaviteli Husákova vedení.
JAN MERVART
RECENZE A REFLEXE
[ 171 ]
Ïování z poãátku 50. let a bezv˘hradnû uznával vedoucí postavení Sovûtského svazu v mezinárodním komunistickém hnutí. Navíc kolem sebe nemûl v pfiedsednictvu ÚV KSâ kromû nûkolika SlovákÛ vybudován mocensk˘ klan a jeho reformní minulost mohla b˘t kdykoli vÛãi nûmu pouÏita jako jeden z nátlakov˘ch prostfiedkÛ na jeho usmûrnûní nebo pfiípadné odstranûní. Elegance, s jakou zvládl uklidnit (ve prospûch Moskvy) situaci na Slovensku, navíc ukazovala, Ïe je schopen nemal˘ch politick˘ch v˘konÛ (s. 195–196). Husákovi konkurenti oproti tomu zjevnû nemûli o funkci prvního tajemníka takov˘ zájem. Na svou stranu se mu tedy nakonec podafiilo naklonit jak sovûtské vedení, tak vût‰inu ãlenÛ ÚV KSâ (od konzervativcÛ po radikální reformisty), ktefií ho na dubnovém plénu pfiijali bez vût‰ích v˘hrad. Pfii této pfiíleÏitosti autor objasÀuje roli Milana Hübla, jemuÏ se ostatní radikální reformisty podafiilo pfiesvûdãit o tom, Ïe Husák je jedin˘m v˘chodiskem z komplikované situace a Ïe navzdory sovûtskému dohledu dokáÏe udrÏet reformní politickou linii (s. 220–221). Autor dále na rozboru reakcí domácí i zahraniãní vefiejnosti na Husákovo zvolení ukazuje, Ïe zatímco v západních státech byl pfiijat s neurãit˘m oãekáváním dal‰ího postupu, v domácích podmínkách, zejména v ãesk˘ch zemích, se bezprostfiednû po nástupu do funkce dostal do spoleãenské izolace. Podrobnû potom objasÀuje úspû‰né úsilí nového mocenského vedení o zaji‰tûní vlastních mocensk˘ch pozic pomocí odstranûní proreformních politikÛ z v˘znamn˘ch funkcí, v˘mûny ãásti aparátu ÚV KSâ a redakcí stranického tisku, pozastavováním ãasopisÛ a v neposlední fiadû postupnou pacifikací obãanské spoleãnosti. ZdÛrazÀuje pfiitom paradoxní jev, Ïe pfiestoÏe se tak dûlo s neustál˘m odkazováním na Akãní program KSâ, ve‰keré rysy reformní politiky se z vefiejného Ïivota vytrácely – nebyla schválena zpráva tzv. Pillerovy rehabilitaãní komise, ekonomická reforma byla pozastavena a cenzura nepovolovala ani to, co procházelo v období vlády A. Novotného. Vedle detailní a pfiitom komplexní historické anal˘zy jednotliv˘ch pramenÛ spatfiuji nejvût‰í pfiínos Doskoãilovy práce pfiedev‰ím ve snaze o zasazení vnitropolitického dûní do obecného mezinárodního kontextu, která provází cel˘ text knihy a odvádí ãtenáfie od podrobného popisu domácích událostí k problematice soupefiení svûtov˘ch velmocensk˘ch blokÛ.3 Vûrnû tak ilustruje postavení, ve kterém se âeskoslovensko v tehdej‰í mezinárodní situaci nacházelo, a podot˘ká, Ïe se reformní pfiedstavitelé státu nesnaÏili uvnitfi socialistického bloku navázat
3 Za tímto pojetím se patrnû skr˘vá vliv osobnosti profesora Roberta Kvaãka, kterému autor v úvodu dedikuje zvlá‰tní podûkování a pod jehoÏ vedením vznikal základ této knihy v podobû diplomové práce.
[ 172 ]
DĚJINY – TEORIE – KRITIKA
1/2007
jakékoliv spojenectví. Z hlediska kremelsk˘ch vládcÛ byl ãeskoslovensk˘ problém podle Doskoãila pfiedev‰ím strategickou otázkou. V pfiípadném jaderném konfliktu s USA mûlo území republiky slouÏit jako nárazníkové pásmo a její armáda spolu se sovûtsk˘mi jednotkami v NDR mûla plnit úlohu tzv. prvosledov˘ch jednotek, jeÏ by po nukleárním ochromení nepfiítele zaútoãily na oblast jiÏního Nûmecka. V této souvislosti neváhal BreÏnûv vyuÏít jak˘chkoli prostfiedkÛ k zaji‰tûní potfiebné vojensko-strategické stability v ãeskoslovenském prostoru (s. 77–78). Pfiípadn˘ druh˘ neúspûch v otázce definitivního vyfie‰ení politické krize v KSâ (první pfii‰el bezprostfiednû po invazi) by totiÏ pod nátlakem sovûtské generality mohl vést k jeho politickému pádu (s. 196). Autor vedle toho velmi trefnû poukazuje na skuteãnost, Ïe se sovûtské vedení dostalo do jisté ãasové tísnû vzhledem k blíÏící se mezinárodní konferenci komunistick˘ch a dûlnick˘ch stran v Moskvû, kde Sovûti chtûli upevnit své postavení a oslabit destabilizaãní tendence, jeÏ v rámci komunistického hnutí vyvolávala âína a uvnitfi bloku Rumunsko. Z tohoto hlediska pro ni bylo „nepfiedstavitelné, aby ãeskoslovenskou delegaci vedl na ãervnov˘ch jednáních Dubãek“ (s. 76), protoÏe by to znamenalo rehabilitaci „praÏského jara“ v oãích svûtové vefiejnosti. JestliÏe Doskoãil dále podrobnû rozebírá pomûr ostatních socialistick˘ch státÛ (vût‰inou negativní) k ãeskoslovenské reformû, neopomene pfiitom zmínit, Ïe podobné snahy nebyly pfiíli‰ vítány ani na Západû, neboÈ v období zaãínající politiky uvolÀování nebezpeãnû naru‰ovaly status quo mezi V˘chodem a Západem. Z pohledu Spojen˘ch státÛ, které byly zamûstnány sv˘m angaÏmá ve Vietnamu a na Blízkém v˘chodû, navíc „praÏské jaro“ vytváfielo nebezpeãn˘ modelov˘ vzor pro nûkteré státy Latinské Ameriky. Pro USA tedy nebylo pfiíli‰ bolestné zaujmout ke stfiedoevropskému dûní „nanejv˘‰ pozici sympatizujícího pozorovatele“ (s. 90) a pfienechat tento prostor SSSR. Vedle v‰ech zmínûn˘ch kladÛ Doskoãilovy práce lze urãit˘ nedostatek chápat v ponûkud nevyrovnané anal˘ze ãeské a slovenské pramenné základny, která autora dle mého názoru pfiivádí k nevûdomému pfiebírání nûkter˘ch kli‰é, jichÏ pouÏívá ãeská historiografie. Jedná se zejména o hodnocení slovenského v˘voje po srpnu 1968, kde se situace z pohledu sovûtÛ stabilizovala mnohem rychleji neÏ v âechách. Tvrzení, Ïe „normalizace probíhala na Slovenku do dubna 1969 s vût‰í intenzitou a men‰ím odporem“ (s. 57) je bezesporu pravdivé. Problematická se ale pfii bliωím pohledu zdají b˘t jeho v˘chodiska, kde se autor opírá o to, Ïe zde obãanská spoleãnost nebyla tolik rozvinutá jako v ãesk˘ch zemích a ani KSS nedoznala vÛãi ãeskému stranickému pohybu srovnateln˘ch zmûn. Skuteãnost, Ïe na místo A. Dubãeka v ãele KSS v lednu 1968 nastoupil V. Biºak, kter˘ pÛvodnû pfiispûl k Novotného pádu, ale jinak zastával konzervativní pozice, v‰ak je‰tû dostateãnû nevypovídá o tom, Ïe by uvnitfi KSS neexistovaly proreformní tendence. O tlaku slovenské stranické základny ve smyslu dÛsledného reformis-
JAN MERVART
RECENZE A REFLEXE
[ 173 ]
mu na vlastní vedení svûdãí nûkteré materiály Komisie vlády SR pre anal˘zu historick˘ch událostí z rokov 1967–1970, jejichÏ dÛkladné zváÏení by jistû mnohé pomohla objasnit.4 Stejnû tak nelze jednoznaãnû hodnotit otázku „federalizace“ a „demokratizace“ ve prospûch urovnání národních vztahÛ. Autor ve shodû s odbornou literaturou uvádí (s. 56), Ïe pro slovenskou vefiejnost, tedy víceménû i pro snahy vznikající obãanské spoleãnosti, skonãilo „praÏské jaro“ s vyhlá‰ením federálního státu (k 1. lednu 1969) a demokraté mezi slovenskou inteligencí nikdy nevydobyli silnûj‰ích pozic. Toto hledisko ponûkud relativizuje slovensk˘ kulturní v˘voj 60. let, kter˘, pfiestoÏe vykazuje jistá národní specifika,5 probíhal obdobn˘m zpÛsobem jako v âechách. Problematika, která byla v tomto období fie‰ena na stránkách kulturních ãasopisÛ nebo nastupující filmovou generací, nese shodné rysy s ãesk˘m dûním, které je oprávnûnû pokládáno za jeden z nosn˘ch pilífiÛ demokratizace.6 ZÛstává tedy otázkou, nakolik problém „federalizace“ a „demokratizace“ skuteãnû ve slovenské spoleãnosti rezonoval a nakolik je moÏné vliv na normalizaãní v˘voj pfiiãítat jin˘m faktorÛm. Jen z ãásti lze tak souhlasit s hodnocením, které je postaveno na men‰í socioekonomické vyspûlosti v˘chodní ãásti republiky („V rámci âSSR mûlo Slovensko do jisté míry postavení periferie, bylo hospodáfisky i kulturnû zaostalej‰í.“ – s. 57) a které by podle mého názoru mûlo pozvolna ustupovat v˘sledkÛm komplexnûj‰ích v˘zkumÛ. V˘‰e nastínûná negativa je v‰ak tfieba spí‰e chápat jako v˘zvu budoucímu historickému bádání neÏ jako kritiku recenzované knihy. Doskoãilova práce totiÏ navzdory nejrÛznûj‰ím módním historiografick˘m trendÛm ãiní zfiejmou jednu podstatnou vûc: ukazuje, Ïe politické dûjiny mají smysl a Ïe na jejich základû lze stále je‰tû hodnovûrnû odkr˘vat spoleãenské dûní, které se mÛÏe stát pevn˘m základem pro hlub‰í historické poznání daného období. Potfiebnost podobn˘ch prací navíc podtrhuje spoleãenská poptávka, která je kvÛli absenci ‰ir‰í odborné literatury o období tzv. normalizace vût‰inou uspokojována jen pomocí mediálnû zkreslen˘ch obrazÛ. Jan Mervart
4 Zde má ale urãit˘ dluh slovenská historiografie, neboÈ oproti ãesk˘m sedmnácti a dal‰ím pfiipravovan˘m svazkÛm pramenné edice k událostem let 1967–1970 existuje pouze jeden svazek slovensk˘ – MICHAL ·TEFANSK¯ (ed.), Slovensko v rokoch 1967–1970. V˘ber dokumentov, Bratislava 1992. 5 Snaha po zhodnocení Slovenského národního povstání atd. 6 Srovnej MIROSLAV LONDÁK, STANISLAV SIKORA, ELENA LONDÁKOVÁ, Predjarie. Politick˘, ekonomick˘ a kultúrny v˘voj na Slovensku v rokoch 1960–1967, Bratislava 2002.
