2007

0/2007

1 14. ročník

Uvnitř čísla: Česko očima ruského akademika

České dráhy jsou u nás dominantním železničním dopravcem. Jejich logo je však spojeno i s mnoha dalšími aktivitami, než jen s  přepravou osob a zboží. Angažují se v propagování různých sportů, v osvětových akcích proti úrazům, nemalé částky věnují na osvětu řidičů i chodců v oblasti dopravní kázně na železničních přejezdech. Věnují se také dětem. Snad nejznámější z poslední doby je billboardová kampaň varující naši nejmladší generaci před nebezpečím, které na ni číhá na kolejích. České dráhy jsou i vydavatelem či spoluvydavatelem periodik – jedním z nich je i magazín, který právě pročítáte. Tyto časopisy jsou zaměřeny na informace pro cestující, zajímavosti o železnici či zábavu. České dráhy to vše dělají proto, že jim nejsou lhostejná ani závažná společenská témata. A také proto, aby železnici veřejnost vnímala v  příjemnějším světle. Jistě se najdou lidé, kteří tvrdí, že všechny tyhle aktivity by si ČD mohly odpustit; spíš by se měly zaměřit na to, aby vlaky jezdily včas, a hlavně tehdy, kdy to lidé potřebují. O tom není pochyb: není snad železničáře, který by si přál něco jiného. Ale... Léta se dopravní cesta, tedy koleje, svršek i zabezpečovací zařízení, zanedbávala, údržba byla jen nejnutnější. Dnes se to všechno musí dohánět, odtud tolik výluk traťových kolejí, které jsou hlavními viníky nepravidelností. Pokud jde o vedení vlaků na určitých tratích, o jejich časovou polohu či množství, to je dnes v regionech věc pouze krajů, protože – kdo platí, poroučí. Dálkové rychlíky si zase objednává stát prostřednictvím ministerstva dopravy. Takže místo stesků na ČD by se měli občané obracet na příslušné kraje, ministerstvo či své volené zástupce. A když bude občanský vícehlas dosti silný... Irena Pospíšilová

www.ceskedrahy.cz call centrum: 840 112 113

Foto na titulní straně:

Na sklonově náročnějších tratích nasazují České dráhy modernizované jednotky RegioNova Trio. Patří k  nim i  trať z  Liberce do Frýdlantu v Čechách. Foto: Michal Málek

Vydávají: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 709942226 Vychází: 9. října 2007 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E-mail: [email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail: [email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210-9142

Foto: Michal Málek

editoriala

Vážené čtenářky a čtenáři!

In senior – více než jen sleva Již osm let nabízejí České dráhy speciální obchodní nabídku pro cestující starší 70 let, kterou jste dříve znali pod názvem Senior pas. Jelikož se pomalu blíží období, ve kterém obdarováváme svoje blízké, může být tento článek také tipem na zajímavý dárek. Mýty Mnoho seniorů se mylně domnívá, že to byly České dráhy, které v  roce 1998 zrušily důchodcům starším 70 let bezplatnou přepravu. Není tomu tak. Tato bezplatná přeprava byla poskytována na základě objednávky státu, který ji následně dopravcům doplácel. Ono si v dnešní době lze jen těžko představit, že by někdo mohl něco provozovat zadarmo. Skutečnost Když pro dosažení úspory ve státním rozpočtu zrušilo Ministerstvo financí ČR k 31. 12. 1998 bezplatnou přepravu osob starších 70 let, zůstalo pro všechny kategorie důchodců pouze zvláštní jízdné stanovené cenovým výměrem MF ČR ve výši maximálně

50 % obyčejného jízdného. K dobrému jménu naší obchodní společnosti však patří, mimo jiné, citlivý přístup k sociálně slabším skupinám obyvatel. Proto jsme připravili od 1. ledna 1999 obchodní produkt pro občany starší 70 let, nazvaný tehdy senior pas, dnes vystavovaný jako aplikace In–senior na In–kartě/Rail plus. Co je to In–karta/Rail plus? In–karta/Rail plus je bezkontaktní čipová karta, vzhledem a  velikostí připomínající standardní bankovní platební kartu. Do čipu karty lze pomocí speciální čtečky zapisovat data a  zase z  čipu tato data číst. To umožňuje využít kartu jako průkaz na slevy, elektronickou jízdenku, elektronickou peněženku apod. V plastu karty je zalisována

Jaké výhody držitel slevy získá? Senior pas byl od samého počátku koncipován jako doklad, umožňující držiteli cestovat vlaky ČD v  rámci tzv. základní dopravní obslužnosti (k  lékaři, na nákup do blízkého města, na úřady a  podobně) bez obtěžujícího postávání ve frontách na jízdenky u pokladen a tento princip respektuje i  aplikace slevy In–senior na In–kartě/Rail plus. Po předložení In–karty/Rail plus (nebo předběžné In–karty) s aplikací In–senior má cestující nárok na: • cestování ve 2. vozové třídě všech osobních a spěšných vlaků ČD bez zakupování jízdenek pro jednotlivé jízdy, • zákaznické jízdné pro důchodce (sleva 50 %) při použití rychlíku nebo vlaku vyšší kvality, • slevu na místenky (86 Kč pro vlaky SC, 30 Kč do ostatních vlaků) s využitím slevy Rail plus, • slevu 25 % z mezinárodních jízdenek do 25 zemí Evropy s využitím slevy Rail plus, • slevu 20 % ze základního jízdného ve vlacích na Slovensku (při odbavení z  České republiky ze státní  hranice do cílové stanice na Slovensku nebo při odbavení pokladnou na Slovensku na státní hranici s  Českou republikou), • slevu na jízdenku EURegio a  City Star ÖBB po Rakousku, • slevu na jízdenku City Star SBB/CFF po Švýcarsku, • slevu na jízdenky City Star HŽ po Chorvatsku (přes Slovensko a Maďarsko). Jedna výhoda navíc S logem Sphere card na In–kartě/Rail plus je možné čerpat slevy na zboží a služby u více než 5000 obchodních partnerů v ČR a SR. Lze aplikaci In–senior kombinovat s jinými průkazy nebo slevami? Nejčastější dotaz je na kombinaci aplikace In–senior a průkazu ZTP nebo ZTP/P k  získání „čtvrtinového“ zákaznického jízdného. Aplikaci In–senior však nelze za účelem vyššího zvýhodnění kombinovat s žádným jiným průkazem, a proto ani tato kombinace není možná. Držitel aplikace In–senior nemůže získat levnější jízdné,

než je „poloviční“ zákaznické jízdné pro důchodce. Kolik stojí pořízení aplikace In–senior? Aplikaci In-senior lze „nahrát“ na již existující In–kartu/Rail plus nebo na nově vystavenou kartu, nárok je třeba prokázat předložením občanského průkazu kterékoliv země Evropské unie (nebo cestovního pasu nebo povolením o  trvalém pobytu pro cizince), aby bylo možno důvěryhodně ověřit věk. Aplikace In–senior stojí 600 Kč na rok a zakoupit si ji lze na jeden, dva nebo tři roky až do konce životnosti In–karty/Rail plus (ta je maximálně tři roky). Pokud ovšem platnost karty končí za méně než jeden rok a  vy si budete chtít nahrát roční aplikaci, žádný rozdíl cen za nevyužití se nevrací. Vyplatí se to? Nepochybně! Stačí jenom trochu počítat. Při ceně 600 Kč na rok (tedy pouhých 50 Kč na měsíc) se aplikace In-senior vyplatí již v  okamžiku, kdy alespoň jednou měsíčně pojedete tam a  zpět na vzdálenost nad 70 kilometrů (to je například z  Domažlic do Sušice, ze Slavkova u  Brna do Uherského Hradiště nebo z  Prahy do Přelouče a podobně). Pochopitelně, že se aplikace In– senior vyplatí i  při častějším cestování na kratší vzdálenosti, třeba na víkendové jízdy na chatu do vzdálenosti již 20 km. Ačkoliv

In–senior není prioritně určen k dálkovým jízdám, lze při troše trpělivosti „zadarmo“ projet z jednoho konce republiky na druhý, při dodržení podmínky použít předepsané vlaky – tedy osobní a spěšné (event. v jízdním řádu vyhlášené rychlíky). Ale jinak si lze také cestu na dlouhou vzdálenost rozvrhnout a  za zlevněné zákaznické jízdné pro důchodce cestovat pouze v úseku projetém rychlíkem a  v  přípojných osobních vlacích si jízdenku nezakupovat (například při jízdě z  Poděbrad do Luhačovic je to celkem 310 km, zákaznické jízdné pro důchodce je třeba zaplatit pouze za rychlík v úseku Kolín – Staré Město u Uherského Hradiště, což je 258 km, za cenu 91 Kč). Věřím, že vás není o  výhodách slevy In–senior potřeba nadále přesvědčovat. Vyplatí se totiž každému seniorovi, který alespoň trochu cestuje. A možná, že aplikace In-senior může být impulzem k cestám, ke kterým by se senior ani jinak neodhodlal („…když už ho mám, tak ať ho tedy využiju…“), a  tím i  k  novým poznatkům a  zážitkům. Pokud potřebujete s  touto nabídkou dále poradit, můžete zavolat na kontaktní centrum ČD, telefonní číslo 840  112 113, navštívit internetové stránky ČD www.cd.cz nebo požádat o  informace zaměstnance ČD. Bc. Roman Šulc, České dráhy, a. s.

Jízdenky pro všechny hodné děti

V  letošním roce se odboru komunikace Českých drah podařil další z  projektů určených pro nejmenší – Jízdenky pro hodné děti. Jízdenky pro radost začínají rozdávat průvodčí Českých drah malým dětem, které zatím jezdí vlakem zadarmo. České dráhy se tak snaží potěšit své nejmenší zákazníky a  zpříjemnit jim cestování. Pro nejmenší „cestující“ je jich připraveno 200 tisíc. Inspirací Jízdenky pro hodné děti byly jižní Čechy, odkud s touto myšlenkou přišel Pavel Kosmata, který s  týmem nadšenců pomohl při vizualizaci Jízdenky – obrázku z prostředí železnice s básničkou. Chceme založit tradici

a postupně vydávat další vzory, aby se Jízdenky pro hodné děti staly postupně sběratelským artiklem, alespoň u dětí. Rozdávání jízdenek má v juniorech vzbudit pocit „plnohodnotného” cestujícího, a tak v nich od raného věku budovat kladný obraz železnice. „Každý rodič ví, jak málo někdy stačí, aby se na dětské tváři rozzářil úsměv. Určitě jste už taky ve vlaku viděli maminku s  dítětem, které pyšně podává jízdenku průvodčímu,“ říká Jiří Ješeta z odboru komunikace ČD. Jízdenky pro hodné děti se okamžitě setkaly s obrovským nadšením, a to hlavně v řadách malých cestujících.

rady na cesty

anténa, ve které se indukuje napětí k napájení elektrických obvodů čipu v případě, že se In– karta/Rail plus ocitne v elektromagnetickém poli (ve vzdálenosti max. 10 cm), vyzařovaném terminálem/čtečkou. In–karta/Rail plus se vystavuje vždy na 3 roky a obsahuje logo Rail plus a logo Spere Card. O In–kartu/Rail plus je třeba žádat na zvláštním tiskopisu, podmínky vám ochotně vysvětlí zaměstnanci ČD.

kraje a České dráhy

Hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek:

Na jižní Moravě je páteří veřejné dopravy železnice O další z rozhovorů s krajskými hejtmany České republiky jsme požádali jihomoravského hejtmana Stanislava Juránka. Ten se netají podporou železniční dopravy, ale současně má i kritický názor na to, co by se mohlo ještě na železnici zlepšit. Nejen ve prospěch obyvatel, ale i návštěvníků tamního pozoruhodného kraje, významného nejen svým vinařstvím, ale i svébytným folklorem či unikátními památkami. Jaký má, podle vašeho názoru, význam železnice v Jihomoravském kraji? Záměrem Jihomoravského kraje je, aby kolejová doprava a zejména železnice byla páteří Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDS JMK). To ovšem záleží především na stavu dopravní infrastruktury. Je naprosto zřejmé, že jednokolejné tratě nemohou konkurovat dálnicím. Tento stav přitom na dvou velmi důležitých směrech v okolí Brna existuje. Ani dvoukolejná, avšak neelektrizovaná a  moderním zabezpečovacím zařízením nevybavená trať nevytváří optimální podmínky pro provozování moderní železniční regionální dopravy. Není konkurencí modernizované silnici I. třídy, zaústěné patnáct kilometrů od Brna do dálnice. Do budoucna se může ukázat, že v bezprostřední blízkosti uzlu Brno nemusí dostačovat ani kapacita modernizované dvoukolejné tratě, jestliže na straně jedné bude železnici konkurovat rozšířená šestipruhová dálnice nebo dálnice zdvojená tangentou, a na druhé straně by došlo k oživení železniční nákladní dopravy. Druhým limitujícím prvkem železniční regionální dopravy je také stáří vozidlového parku. Páteřním systémem je v IDS JMK železnice, poroste dále její význam? Pokud se podaří realizovat nejdůležitější stavby, předpokládané generelem dopravy Jihomoravského kraje, pak význam železnice poroste. Jinak ovšem může dojít i  k  opačnému vývoji. S  prudkým rozvojem individuálního motorismu rostou i nároky cestujících na kvalitu veřejné dopravy. Jen těžko přesvědčíme potenciálního zákazníka veřejné dopravy, aby nechal svůj vůz v garáži jen pro příležitostné cesty a k denní dojížďce do zaměstnání používal železnici, pokud budou zpoždění tak častá, jako například na trati Brno – Jihlava v uplynulých dvou letech. Jak míní Jihomoravský kraj železnici podporovat? Pomůže například nakupovat moderní elektrické nízkopodlažní jednotky, třeba podobné těm, které jezdí v rámci Pražské integrované dopravy či v okolí Ostravy? Nejdůležitější je skutečnost, že díky Integrovanému dopravnímu systému Jihomoravského kraje získává železnice více cestujících, a tedy i více peněz. Doplnění vozidlového parku Českých drah má velký význam. Mám proto radost z první vlaštovky, kterou je v okolí Veselí nad Moravou nasazení „slováckého pendolina“, tedy motorové jednotky Regionova TRIO. Až doposud se na modernizaci vozidlového parku železniční dopravy přímo nepodílel

žádný kraj, výjimkou tedy není ani Jihomoravský. Do budoucna je zřejmé, že po modernizaci vozidlového parku se do ceny dopravního výkonu promítnou odpisy nových vozidel. Rozhodující iniciativa však musí přijít od dopravce. Kraj podporuje železnici tím, že většinou řeší souběh autobus – vlak ve prospěch železnice. Dále kraj zabezpečuje studijní práce pro rozvoj železniční sítě v  Jihomoravském kraji, konkrétně jde o tratě Brno – Přerov, Křenovickou a Boskovickou spojku, Hrušovany – Židlochovice či výhybny Zbýšov a Silůvky. Vlastníkem železniční dopravní cesty je ale stát a ten musí investovat do svého majetku. Stát je také akcionářem majoritního železničního dopravce, a tedy i on musí investovat finance do obnovy vozidel.

Jihomoravský hejtman letos převzal první třívozovou motorovou jednotku Regionova TRIO ve Veselí nad Moravou. Jihomoravský kraj zamýšlí elektrizovat trať z  Brna do Zastávky u  Brna, resp. ještě dále až do Třebíče a výhledově do Jihlavy a možná i trať zdvoukolejnit... Jihomoravský kraj nebude elektrizovat trať Brno – Jihlava a už vůbec ne na území sousedního kraje. Elektrizaci připravuje Správa železniční dopravní cesty. Jihomoravský kraj vyslovil nesouhlas s  elektrizací tratě na svém území, pokud tímto krokem nebude zvýšena kapacita a rychlost železniční dopravy. Kraj proto požaduje zdvoukolejnění tratě v poměrně krátkém úseku Střelice – Zastávka u Brna a podporuje zkapacitnění této dopravy až do Náměště nad Oslavou, která je dnes zahrnuta do IDS JMK.

Bez zdvoukolejnění jmenovaného krátkého úseku může také dojít k tomu, že po vynaložení několika miliard na elektrizaci budou na trati jezdit stejně zpožděné vlaky jako dosud s přibližně stejným, a později i nižším počtem cestujících. Používáte, pane hejtmane, občas vlak ke své přepravě? Třeba i jen jako turista? Jak už vyplývá z  předchozích odpovědí, můj vztah k  železnici je kladný, podle svých možností se ji snažím používat i  s  rodinou. Vlakem jezdím pravidelně a  rád. Věřím, že se železnice stane i u nás moderním prostředkem. Například koncepce nácestných zastávek v železničním uzlu Brno je krokem správným směrem. Železnice musí opustit pojetí z 19. století a doslova vletět do 21. století. Co si myslíte, že by se na železnici mělo prioritně zlepšit? Vidíte nějakou změnu k lepšímu v posledních letech? Téměř okamžitě lze zlepšit včasnost regionální dopravy a vztah k zákazníkovi. Mimo jiné jde o  informování, zejména při mimořádnostech v dopravě. Dále je nutné pokračovat v započatém omezování výluk v  pracovních dnech alespoň v blízkosti přetíženého brněnského uzlu. Výluka je obvykle pro atraktivitu veřejné dopravy pohromou. Zřízení dispečerského pracoviště regionální dopravy je snad prvním krokem k řízení dopravy podle potřeb zákazníka. Pokud se jedná o zmíněný stav infrastruktury, pak těch změn k lepšímu bylo na území Jihomoravského kraje v posledních letech opravdu málo. Vzpomenu ale například novou zastávku Brno–Lesná a v případě železničních vozidel by se snad dalo hovořit jen o prvních vlaštovkách... Pokud jde o investiční rozvoj, je prioritně třeba zlepšovat technický stav infrastruktury, který trpí v našem kraji deficitem v desítkách miliard korun. Konkrétně je potřeba zásadně modernizovat především tratě Brno – Přerov a Brno – Jihlava a přestavět železniční uzly Brno a  Břeclav. Pro regionální dopravu je dále podstatné upravit například tratě Brno – Veselí nad Moravou, Veselí nad Moravou – Rohatec, Hustopeče – Šakvice, Střelice – Moravský Krumlov, resp. Ivančice a obnovit trať Hrušovany – Židlochovice včetně výstavby nové Křenovické, ale také Boskovické spojky. Do kraje je třeba dostat moderní vozidla. Jihomoravský kraj přispěl svou aktivitou výrazně k  lepšímu využití železnice. Zvýšil se počet přepravovaných osob po železnici a  díky integrovanému dopravnímu systému se zpravidelnila a  zhustila regionální železniční doprava. Ovšem rozšiřování počtu spojů a zrychlování příměstské dopravy je limitováno právě technickým stavem tratí a skladbou vozidlového parku.

Připravil: Martin Harák

bezpečnost

Sezame, otevři se! Ale jak?

Malá obrazová encyklopedie otvírání dveří železničních vozů Díl IV. – Zcela nové vozy a soupravy Foto: Michal Málek

Pendolino

Ovládání z vnitřku vozu (i pro zrakově postižené osoby)

Foto: Michal Málek

City Elefant

Vysvětlení doufám netřeba

Foto: Michal Málek

Kontrola stavu dveří

Ovládání dveří

ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ: V provozu u ČD je mnoho typů osobních vozů, různého stáří a různého stupně vybavení. Pouze nové a modernizované vozy mají automatické blokování dveří, které znemožní jejich otevření za jízdy vlaku. Běžný cestující tyto rozdíly nepozná. PROTO: V žádném případě neotvírejte dveře vozu, dokud vlak skutečně nezastaví! Nevíte-li si rady, obraťte se na zaměstnance ČD – vlakový doprovod. V žádném případě nenechávejte děti pobíhat bez dozoru po vlaku!

Konec seriálu Robert Drozda

rozhovor

O české současnosti očima ruského vědce Georgij Mělnikov je děkanem Kulturologické fakulty Státní akademie slovanské kultury v Moskvě, současně působí jako starší vědecký pracovník v Ústavu slavjanověděnija Ruské akademie věd. Je odborníkem na starší české dějiny a českou kulturu. V ústavu pracuje rovněž Georgijova manželka Anna, která navíc vyučuje český jazyk na jedné z moskevských základních škol. Čeština se v Moskvě vyučuje na několika R: Vlastně jste byl ve „svém městě“... základních školách, ale speciálně v  této se G: Dá se to tak říci. Ale teď vážně. Naposledy český jazyk učí ruští školáci již od první tří- jsem v Mělníku byl před 30 léty, kdy jsem studody, a to jako druhý cizí jazyk po celých devět val na pražské univerzitě u profesora Josefa Petlet základní školní docházky. Jako v několika ráně, a musím říci, že se mnoho změnilo k lepšípředchozích letech i letos manželský pár Měl- mu, to je vidět. Byl jsem tam nyní s rodinou. Na nikovových s Georgijovým sedmiletým syn- mého syna zapůsobila silně tamější kostnice. kem Danielem navštívil v průběhu prázdnin R: Co vás zaujalo v našem regionu? PodČeskou republiku. A tak jako v předchozích nikli jsme s vámi a vaší rodinou malý výlet, letech jsme měli o čem povídat. navštívili jsme Loučeň, Jabkenice, Mcely…. Roman Vlasák: Gero, navštěvujete Českou G: Tentokrát jsme vynechali Nymburk, ten republiku pravidelně. Objevilo se letos něco už dobře známe. A  nemuseli jsme tam ani mimořádného, něco, co vás zaskočilo, překvapilo, co se výrazně změnilo oproti minulým návštěvám? Georgij Mělnikov: Spíše naopak. Pociťuji zde kontinuitu klidného života. Myslím, že se nic nezměnilo. Lidé žijí svými rodinnými zájmy, svou kariérou, daleko od politického dění. Nic zvláštního, nového se nestalo. Život u  vás je takový klidný, pomalejší, bez toho spěchu, který je u nás. Lidé tu nejsou tak nervózní. R: Navštívili jste nejen nymburský region, ale také Prahu a  další Rodina Mělnikovova na poděbradské kolonádě  česká města. Co všechno jste viděli? G: V květnu jsme s manželkou byli na stáži na cizineckou policii. Ta už má své oddělení v  České akademii věd, žili jsme v  Praze, tam i v Poděbradech, myslím, že to je také určitě jsme studovali, chodili do knihoven, ale přede- změna k lepšímu. V Jabkenicích jsme navštívili muzeum Bedvším do pražských divadel. Teď v létě jsme Prahu tolik nenavštěvovali, protože jsme už viděli řicha Smetany, kde je dobře připravená histovšechny významnější výstavy z poslední doby. rická expozice i expozice o jeho životě a tvorR: Například? bě, opravdu na úrovni, to se mi moc líbilo, G: Zrzavý, Štyrský, Filla a tak dál. O letošních a nádherný kostelík s dřevěnou zvonicí z 15. prázdninách jsme měli zájem především o malá století. Co se týká rekonstrukcí zámeckého česká města, jako třeba Mělník, Litoměřice… areálu v Loučeni, kde se již mnoho udělalo, je A moc se nám tam líbilo. Ostatně mám příjme- na zámku nové muzeum, nedokončené. Ale ní Mělnikov, proto Mělník pro mne znamená řekl bych, že se mohlo ještě počkat s otvíráním víc, než jenom staré české město a zámek. pro veřejnost na dobu, kdy bude vše hotovo.

Viděli jsme například „pravou pec“ z 18. století, avšak zatím pouze papírovou, dodělávanou den před naší návštěvou… a parketový sál bez parket (ty měly být doplněny následující den). Na syna zapůsobil park asi s deseti labyrinty. To je moc pěkné, dává to Loučeni tvář. Ještě bych chtěl říci, že do prohlídky zámku by bylo dobré zapojit prohlídku kostela, protože ten je původní, barokně zařízený. R: Když jsme spolu mluvili naposledy, vyjádřil jste přání, aby si Češi uchovali svoji identitu, aby je globalizace zcela nepohltila. Máte dnes pocit, že by nám mohlo hrozit něco takového? G: Myslím, že určité negativní tendence globalizace existují jako dřív, ale pochopil jsem, že díky regionalistické politice EU, programu, který dává hodně peněz na rozvoj regionalistiky, se tak nestane. Češi si zachrání svoji identitu, a to mne moc potěšilo. A líbí se mi, že nežije jenom Praha, ale i regiony… R: Před odjezdem do Moskvy jste opět nakupovali české knihy. Jaké například? G: Především knihy pro naši vědeckou práci. Ale to je široký repertoár. Publikace o  české historii – středověk, baroko, ale také novověk, dějiny české kultury od dob svatého Václava po dnešek… Manželka si kupovala slovníky spisovné a  nespisovné češtiny, ten druhý byl Foto: Zdeněk Vodička zajímavější… už jsem začal překládat některá slova do nespisovné ruštiny, to mne moc bavilo. Také kupujeme dost regionalistické literatury. O dějinách měst a podobně. Jsou na dobré vědecké i vydavatelské úrovni. R: Vím, že jste také navštívili Pardubice… G: Byli jsme dva dny čestnými hosty Pardubické univerzity. Náměstek děkana pan Petr Vorel nám uspořádal hezký výlet po Pardubickém kraji. Viděli jsme spoustu věží i věžiček, dostali jsme se naopak i do podzemí, kam se veřejnost běžně nedostane. Navštívili jsme malá městečka, jako Heřmanův Městec, obec Kočí či Choltice, kde je bohužel muzeum zrušené. To je škoda, také kos-

dokonce odtud vyšla jenom jedna válka, třicetiletá. Jiné války vyšly z velkých zemí. Ano, nějaká provinčnost tu existuje, to je fakt. Já bych řekl, že to ale není jenom negativum. Má to také mnoho pozitivních rysů a důsledků, a co se týká nových idejí, v kultuře, v umění, domnívám se, že střední Evropa dala také hodně. Ale to je taková zvláštnost, že to bylo oceněno především v západní Evropě a potom teprve v samotné Evropě střední. A teď má Západ velký zájem zejména o střední Evropu. O evropskou kulturu je velký zájem i v Japonsku. Tam je například celý program studia dějin habsburské monarchie. Co mají Japonci společného s  Habsburky nevím, ale mají o to velký zájem. Zbývá dodat, že střední Evropa, to je takový pojem, jev, který je teď módní. Je móda ji studovat, a myslím, že to je dobrá móda. R: Daňko, co tebe zaujalo v Čechách? Co se ti tu líbí? Znáš nějaké české osobnosti? Daniel: Komenský, Karel Hynek Mácha, král Jiří, Rudolf II., Jan Hus, Smetana, Dvořák (jsou to osobnosti, kterými se zabývají Danielovi rodiče, pozn. autora). G: A koho znáš z českých pohádek? D: Křemílka a  Vochomůrku, Rákosníčka, Večerníčka, Krtka, Rumcajse, Boba a  Bobka, Pata a Mata… R: Gero, na co zaměříte svoji příští návštěvu? G: S  manželkou bychom měli přijet letos v  listopadu na velkou komeniologickou konferenci, kterou pořádá Akademie věd ČR a  Muzeum Komenského v  Praze, máme už pozvánky. A těšíme se nejen na ni, ale také na podzimní Prahu. R: Jedna z posledních otázek. Znáte dobře naši republiku i její historii, obyvatele, současné poměry… Dovedl byste zhodnotit či vyjádřit českou a  ruskou národní povahu, mentalitu, pokud vůbec něco takového existuje? Jsou tu nějaké podstatné rozdíly? G: Rozdíl vidím velký, protože Češi jsou národ klidnější, žádné velké ideje je už nepovzbudí, po těch husitských časech už nic takového nebylo. Češi si velice váží práce. Kupodivu u  nás, v  dřívějším Sovětském svazu, byla oficiální ideologie „práce, která zvítězila – pobedivšij trud“, ale neměli jsme a  také nemáme úctu k té práci. Naopak, Češi mají práci rádi, dělají ji pomalu, ale důkladně, a mají z toho potěšení. Pro nás je práce někdy spíš trestem. R: Je něco, co byste chtěl říci, vzkázat či popřát na rozloučenou našim čtenářům? Je krásné, že tu takhle dnes můžeme sedět, že vy dnes můžete bez problémů přijet do Čech, tedy nikoliv na tanku, a  že padly mnohé zábrany. Vím, jaké jste měl pro-

blémy za minulého režimu s  cestováním kvůli odmítnutí spolupráce se sovětskou tajnou policií… To je samozřejmě velké plus, že se tohle změnilo. G: Vstup České republiky do schengenské zóny ztíží styky, ale myslím, že to nepotrvá dlouho a po roce či o něco později se budou možnosti cestování mezi našimi zeměmi opět zlepšovat. Chtěl bych popřát těm Rusům, kteří žijí dlouhodobě či trvale v ČR, aby měli větší zájem o českou kulturu a dějiny, a Čechům, aby zachránili svoji identitu, zlepšovali dál úroveň regionalistiky a aby se nezhoršovalo české pivo… R: Tak to jste mi nahrál, abychom rozhovor trochu odlehčili. Které pivo vám letos zachutnalo? G: Já mám k  českému pivu a  české kuchyni „vědecký přístup“. Vím, že je určitá obava z evropské standardizace, obava o osud menších pivovarů, ale myslím, že Češi to zachrání. RV: A kterému českému pivu dáváte přednost, Gero? A kterým jídlům? G: Řekl bych, a to nejenom proto, že jsme na Nymbursku, že jsem si teď oblíbil Postřižinské, především pivo značky Bogan… Daniel miluje vepřový řízek, manželka smažený sýr a já zejména svíčkovou. R: Jak cestujete? Letadlem, vlakem…? G: Do Čech cestujeme vlakem, protože máme spoustu zavazadel, do letadla se to nevejde. Tady se nám líbí nový produkt, vlak City Elefant, je dobrý a milují ho děti, zejména jízdu v patře. Je to lepší, než jízda těmi starými vláčky, ale i ony mají nějaký svůj půvab; kdyby zmizely, byla by to škoda. Využili jsme i Regionovu, motorové soupravy. Musím říci, že častý jev je bohužel zpoždění vlaků, ale to je v  Evropě normální. Jízdné nám připadá levnější než v Rusku. Především díky zajímavému systému slev. U nás téměř žádná sleva není, jen pro studenty a děti. R: A co naše obchody? G: V Čechách ruského člověka překvapí, že v českých obchodech a také na ulicích malého města mu každý řekne dobrý den a na shledanou. V obchodech jsme si na to ani nezvykli, je to něco jako z bajky, ne ze života, pro nás to je příjemné překvapení. R: (S  rodiči byl Daniel také na několika představeních některých českých divadel, pozn. autora). Daňko, které divadelní představení se ti nejvíc líbilo? D: Princ Bajaja (loutkové představení studia Del´ Arte, dodává otec). A černé divadlo Jiřího Srnce. To bylo moc hezké. R: Gero a Danieli, díky za rozhovor a na shledanou v České republice zase někdy příště. Roman Vlasák

rozhovor

tel je zavřený, ale paní ředitelka ho pro nás otevřela. Myslím, že muzejní expozici v Cholticích je třeba znovu obnovit a otevřít včetně kostela, kde je nádherná barokní štuková tvorba. V obci Kočí je nejzajímavější napůl kamenný, napůl dřevěný kostel s původním barokním zařízením, které se od 18. století nezměnilo. V Chrudimi naleznete velmi pěkné městské muzeum se  zajímavou expozicí „historická mozaika“, určené především školám. Skvostem české kultury je myslím loutkářské muzeum, které bohužel poněkud živoří, a myslím, že by potřebovalo nějakou státní podporu, protože jeho sbírky jsou jedinečné. Nejen děti, ale také dospělí získávají představu o tomto druhu českého divadla, loutkového divadla, které je známé po celém světě. R: Dostal jsem od vás jako dárek lahvičku velmi dobré Slavjanské vodky, přitom jsem si uvědomil, mimo jiné, jak se v naší zemi často probíralo téma panslavismu. Mimochodem se tomuto tématu věnoval vám dobře známý profesor Václav Černý. Jaký je pohled ruského vědeckého pracovníka, akademika, bohemisty, který se zabývá českou historií, na tuto často ožehavou a  zneužívanou teorii? Žije taková myšlenka ještě dnes v Rusku? Jaký je váš názor na panslavismus? G: Politicky už panslavismus myslím patří jenom dějinám. V naší době to je úplný nesmysl. Nemá žádný politický význam. Někteří lidé u  nás možná na takových myšlenkách něco vydělali. Jiná věc je samozřejmě kulturní spolupráce, pocit sounáležitosti jednoho kmene, pocit, který se realizuje především v kulturní sféře a v mezilidských vztazích. Ale to už nebude panslavismus. Jenom vzájemné kulturní styky, kulturní vlivy, a v nich ta slovanská složka jistě má svoje místo. Myslím, že dnes to je pozitivní činitel uvnitř evropských vztahů. EU má dokonce svůj slavistický program. Rusko sice nezahrnuje, neboť není členem EU, ale řada států včetně nových členů, jako například Bulharsko, už má a respektuje tento slavistický program uvnitř EU. Žádný panslavismus, ale slovanské vztahy. R: Nedávno jsem znovu pročítal zajímavý esej Josefa Kroutvora o střední Evropě, který – zjednodušeně řečeno – tvrdí, že střední Evropa jako taková je příliš provinciální, rozpačitá, bez významných dějin a vlivu na ně, že lidé tu žijí spíše každodenností bez velkých myšlenek. Sdílíte v zásadě tento názor? Nebo jak se vám jeví střední Evropa? G: Myslím, že něco pravdy na názorech Josefa Kroutvora je. Protože střední Evropa je klidnější zóna mezi těmi vulkány, mezi těmi středisky ohně, jako je Rusko, Německo, Francie… Ale ten pomalejší život ve střední Evropě je více humanitněji zaměřen než v  oněch velkých zemích,

eurovíkend Orloj na průčelí kostela Frauenkirche na centrálním náměstí Hauptmarkt pochází z roku 1509. Průvod kurfiřtů každé poledne vzdává hold císaři Karlu IV.

Norimberk – město s tisíciletou historií Je málo německých měst, v nichž najdete tak mnoho hlubokých stop, připomínajících také naši minulost. Říšské město Norimberk bylo totiž častým místem pobytu českého krále a římského císaře Karla IV. Ten nechal vybudovat i jednu z nejvýznamnějších církevních staveb ve městě – kostel Frauenkirche (kostel Panny Marie). Od roku 1509 jej zdobí orloj, na kterém každé poledne prochází průvod kurfiřtů a klaní se císaři Karlu IV. Norimberk patří mezi stará říšská města, což potvrzuje množství dodnes zachovaných historických objektů. Nejstarší záznamy o Norimberku pocházejí z  poloviny 11. století a  v  roce 1219 se již řadil mezi svobodná říšská města. Byl vždy centrem obchodu, řemesel, ale působilo v  něm i  mnoho předních umělců a intelektuálů. V 16. a 17. století patřil také mezi přední centra polygra-

fického průmyslu. Vyšly zde unikátní tisky Koperníkových prací i  první vydání Komenského díla Orbis pictus. V  19. století se město stalo centrem moderního průmyslu. Nelze se tak divit, že z  Norimberka byla vybudována již před více než 150 lety jedna z  prvních německých železnic. Dominantou města je Kaiserburg (Císařský hrad) se svými středověkými

věžemi a  paláci. Vlastně jde o  tři hrady – purkrabský, hrad z  dob svobodné německé říše a  císařský hrad, jehož minulost sahá do 12. století. Součástí hradního areálu je i  nejstarší dochovaná stavba Norimberka – Fünfeckturm (Pětiboká věž) z roku 1040. V blízkosti hradu se nachází dům světově známého umělce a grafika Albrechta Dürera, který se narodil v  roce 1471. V  budově je nyní muzeum Albrechta Dürera. Tento renezanční umělec pracoval jako zlatník, rytec a malíř. Dürer je autorem více než 1100 kreseb, 188 maleb, 108 mědirytů a leptů a stovek dalších děl. Srdcem Norimberka je malebné náměstí Hauptmarkt. Konají se na něm

eurovíkend

Informace o  Norimberku naleznete ve všech turistických průvodcích o Německu. Velmi podrobné údaje jsou k dispozici na internetových stránkách města Norimberka www.nuernberg.de a  na internetové adrese městské turistické centrály www.tourismus.nuernberg.de. různé slavnosti a  trhy. Nejslavnější je Christkindlesmarkt – velký vánoční trh, který trvá po celý advent. Možná i díky typickým norimberským klobásám a  perníku patří mezi největší a  nejznámější v celém Německu. Jeho neopakovatelná atmosféra je nezapomenutelná. Každý, kdo navštíví norimberský vánoční trh, si vzpomínky zaryje hluboko do paměti díky množství stánků s ozdobami a tradičním vánočním zbožím i s nejrůznějšími pochutinami, které provoní celé tržiště. Jsou mezi nimi tradiční klobásy, perník a  jiné sladkosti či nejrůznější nápoje pro zahřátí. Hlavní atrakcí náměstí Hauptmarkt jsou Schöner Brunnen (Krásná kašna) a  gotický kostel Frauenkirche (Panny Marie) s  orlojem ztvárňujícím průvod kurfiřtů klanících se císaři Karlu IV. Historie kašny sahá až do konce 14. století. Dnes je ale na náměstí umístěna její replika. Kostel Frauenkirche je jen o  několik málo let starší než kašna. Na příkaz římského císaře a  českého krále Karla IV. byl vybudován v letech 1352 až 1358 a orloj ho zdobí od roku 1509. Přestože byl Norimberk podobně jako ostatní německá města vážně poškozen během 2. světové války, nachází se v  něm řada dalších památek, krásných kostelů i historických světských staveb. Za pozornost stojí i  část dochovaných starých hradeb s několika branami. V  Norimberku se nachází také více než 30 muzeí s  unikátními sbírkami. Patří mezi ně například muzeum hodin, hasičské nebo hraček. Nejvýznamnější je však Germanisches Nationalmuseum (Germánské národní muzeum), které shromažďuje sbírky řady uměleckých předmětů, pocházejících z  německy mluvících oblastí, a  také železniční Muzeum DB s  rozsáhlými sbírkami železničních vozidel, modelů a  dalších artefaktů přibližujících historický vývoj i současnost železniční dopravy.

Dvojstránku připravil: Petr Šťáhlavský

V historickém centru města se zachovalo mnoho středověkých domů, řada budov poničených během světové války byla obnovena.

Z Prahy a Plzně jezdí do Norimberka dva páry přímých rychlíků, v nichž platí speciální zvýhodněná zpáteční jízdenka Nürnberg Spezial. Praha hl. n. Plzeň hl. n. Norimberk hl. n.

odj. odj. přij.

9.16 10.58 14.06

13.16 14.58 18.10

Norimberk hl. n. Plzeň hl. n. Praha hl. n.

odj. přij. přij.

11.40 15.03 16.45

17.40 21.03 22.45

Zpáteční jízdenka Nürnberg Spezial: Praha – Norimberk – Praha – 42 eur (cca 1181 Kč) Plzeň – Norimberk – Plzeň – 37 eur (cca 1040 Kč) Podrobnosti o vlakovém spojení a slevách naleznete na www.cd.cz. Údaje k 1. 10. 2007.

V Norimberku je řada muzeí. Mezi nejznámější a největší patří Železniční muzeum DB, které shromažďuje také řadu modelů a skutečných železničních vozidel.

pozvánka

Výstava roku představí Valdštejna i jeho dobu Vojevůdce, ekonom, stavitel či mecenáš. Pokud chcete beze zbytku a hlavně co nejzajímavěji představit rozporuplnou osobnost Albrechta z Valdštejna, nic než velkolepá výstava nepřipadá v úvahu. A přesně taková se od listopadu stane největším výstavním projektem v Česku. Co se týká Valdštejna, bude to vůbec nejrozsáhlejší expozice, která mu byla kdy věnována. Organizátoři výstavy „Albrecht z Valdštejna a jeho doba“, která se bude konat ve Valdštejnské jízdárně v Praze od 15. listopadu do 17. února příštího roku, se navíc nezaměří jen na samotného slavného vojevůdce, ale i na obraz jeho doby. Do tohoto projektu se pustil Senát České republiky, jenž ve Valdštejnském paláci sídlí. Spolupořadateli vedle Senátu PČR je Vojenský historický ústav a Národní muzeum. Spolupráce s tzv. valdštejnskými městy, pořádajícími valdštejnské slavnosti, výstavy či jiné akce, je zastřešena projektem Rok Albrechta z Valdštejna. Součástí bude výstava Albrecht z  Valdštejna a jeho doba, která celý projekt uzavře.

Na přípravě výstavy spolupracuje řada dalších tuzemských institucí, např. regionální muzea, zámky, archivy, které zapůjčují své exponáty, ale i řada institucí ze zahraničí. Nad těmi si vzala záštitu velvyslanectví příslušných zemí – Rakouska, Itálie, Švédska a Německa. „Projekt výstavy o Albrechtu z Valdštejna chce ukázat kontroverzní osobnost českých dějin v novém světle bez ideologických nánosů, v historických souvislostech a v kontextu třicetileté války,“ uvedl předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka, který přijal záštitu nad celou akcí. „Český Senát již delší dobu usiluje o to, být nejen významnou součástí ústavního systému České republiky, ale snaží se rovněž

Znáte vévodu Albrechta z Valdštejna? Odpovězte správně na soutěžní otázku o Albrechtu z Valdštejna a můžete se těšit na některou ze zajímavých cen. 1. cena: výherce obdrží volné vstupenky pro 2 osoby na výstavu Albrecht z Valdštejna 2. cena: volné vstupenky pro 2 osoby na jeden z doprovodných koncertů dle vlastního výběru 3. cena: CD – Musica Bohemica a Chaire –Písně a tance z doby 30leté války Soutěžní otázka: Jak znělo heslo Albrechta z Valdštejna? Správné odpovědi zasílejte do 10. listopadu 2007 na adresu: České dráhy, a. s. – generální ředitelství Odbor komunikace (O 27) Nábřeží L. Svobody 12/1222 110 15 Praha 1 Heslo: Albrecht z Valdštejna

stát se i  prostřednictvím svých historických prostor také důležitým kulturním a  společenským centrem. Projekt výstavy Albrecht z Valdštejna a jeho doba by měl být zatím jedním z nejvýraznějších projevů těchto snah.“ Návštěvníci výstavy se mohou těšit na exponáty, které dosud nebyly v  Česku k  vidění. A také na nový pohled na samotného Valdštejna, nejslavnějšího vojevůdce třicetileté války. Na akci, jejíž rozpočet se pohybuje až k 15 milionům korun, budou exponáty putovat z Evropy i zámoří, budou prozkoumány nově objevené materiály, které budou veřejnosti představeny vůbec poprvé. Nepůjde navíc jen o oblast tzv. „vysokého umění“ – obrazy, grafiky, knihy, gobelíny, zbraně a zbroj či objekty uměleckých řemesel. Mnohé cenné předměty budou dokumentovat i  každodennost Valdštejnovy doby – oblékání, stravu, hygienu. Samotná expozice ve Valdštejnské jízdárně, jejíž oficiální stránky najdete na internetové adrese www.valdstejn.org, bude rozčleněna do čtyř oddílů. V první části (Invita invidia – Závisti navzdory) bude představena osobnost Albrechta z  Valdštejna a  jeho životní dráha. Druhý díl (Terra felix – Šťastná země) ukáže Valdštejna jako ekonoma, podnikatele, stavitele a mecenáše. Třetí oddíl (Xerxes, veliký Artaxerxes) se bude věnovat jeho vojenské kariéře. Vedle vyobrazení bitev třicetileté války zde budou vystaveny dobové předměty, zprávy z bojiště i nejrůznější zbraně. Poslední díl (Bestia Vixit – Nesmrtelná bestie) poodhalí valdštejnskou legendu, která se začala vytvářet bezprostředně po Albrechtově smrti. Výstava „Albrecht z  Valdštejna a  jeho doba“, během níž bude zpřístupněn i  Valdštejnský palác v  několika prohlídkových okruzích, bude navíc doplněna o  řadu kulturních akcí a  odborných sympozií pod názvem „Rok Albrechta z Valdštejna“.

pozvánka

ALBRECHT Z VALDŠTEJNA A JEHO DOBA ALBRECHT OF WALDSTEIN AND HIS ERA Praha / Senát Parlamentu České republiky / Valdštejnská jízdárna / Prague / the Senate of the Parliament of the Czech Republic / Waldstein Riding School

15 / 11 / 07 – 17 / 2 / 08 POŘADATELÉ / ORGANIZERS

Senát Parlamentu České republiky

Výstavu pořádá Senát PČR, Vojenský historický ústav Praha a Národní muzeum pod záštitou předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky / The exhibition is organized by the Senate of the Parliament of the Czech Republic, the Military History Institute Prague and the National Museum under the auspices of the President of the Senate of the Parliament of the Czech Republic, Mr. Přemysl Sobotka Výstava se koná za podpory Ministerstva kultury ČR a Ministerstva obrany ČR / The exbihition is supported by the Ministry of Culture and Ministry of Defense of the Czech Republic GENERÁLNÍ PARTNER / GENERAL PARTNER

HLAVNÍ PARTNEŘI / MAJOR PARTNERS

PARTNEŘI / PARTNERS

ZA PODPORY / SUPPORTED BY

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER / MAIN MEDIA PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI / MEDIA PARTNERS

www.valdstejn.org

Inz_GrandEx_215x270_AzV.indd 1

20.9.2007 15:44:48

dětem

Pohádka smutná „Otakare, proč jsi dnes tak smutný?“ ptala se Františka Drahorádová svého muže, když seděl večer nad talířem polévky a míchal a míchal a nejedl.

Byl jednou jeden vlak a  ten byl nejrychlejší v celém okrese. Zato nebyl vůbec chytrý a všem ostatním starším a  pomalejším vlakům se posmíval. Jednou se ostatní vlaky moc rozzlo-

Jan Škorvan

„Ale,“ zabručel přednosta, „přemýšlím. Včera jsem byl ve škole u  paní ředitelky. Ukázala mi výkresy a  dala přečíst slohové práce některých dětí. Měly kreslit a  psát o železnici, o nádraží a lokomotivách.“ „No, a  co je na tom divného či smutného?“ „Podívej se, jak nás děti vidí.“ Přednosta Drahorád sáhl za sebe na pohovku, vzal kožený kufřík a  vyndal složku s  výkresy a několika sešity. Samé smutné pohádky, a  takové zvláštní obrázky. Jako by je ani nekreslila dětská ruka. Podívej, tohle třeba píše Jan Brudna: …na vlaku jsou čtyři chyby. První byla na světlech, nesvítila dvacet let, druhá byla v sedadlech, byl na nich černý flek, třetí byla na oknech a  byl tam také černý flek, a  ta čtvrtá v komínu, páchl celý od cínu... Tohle zase Ondřej Houštava. O rychlém vlaku:

bily, skříply ho mezi sebe a celý rozdrtily (i s lidmi). Rychlý vlak odvezly do šrotoviště a  tam z něj vyrobily plechovku. A starším vlakům se už nikdo neposmíval. (Kromě plechovek). Jiří Skačík píše O vlaku, který se rozpadal: Byl jednou jeden starý vlak, který už byl celý pomalovaný (jednou se tomu bude říkat posprejovaný) a  poškrábaný, a  tak byl celé dny zavřený v depu. Rezivěl, a protože byl starý, nikdo ho nechtěl opravovat. Postupně mu začaly odpadávat části. Nejdříve mu odpadla dvě kola. Postupně se rozpadal. Až vyjel jednou z depa po zbylých kolech, potkal úplně nový vlak, který spal. Odmontoval z něho součástky, které potřeboval, ale při zpáteční cestě vykolejil a spadl do příkopu. Železničáři ho začali hledat a když ho konečně našli, byl už celý rozmlácený a  neopravitelný. Části, co z  něj zachránili, dali zpátky do novému vlaku. Petr Šauman píše O škaredém vlaku: Byl jednou jeden škaredý vlak. Pořád mu cestující sprejovali skla a ničili sedačky. Tak jed-

nou došlo k tomu, že byl zničený. Lidi už v něm nechtěli jezdit, protože byl škaredý a opotřebovaný. Vlak byl rozzlobený, tak se rozhodl, že ukradne sedačky z garáže a podobně. Druhý den, když vyjel z garáže, tak lidi nevěděli, jestli je to nový vlak nebo jestli to je nějaký ze starých, ale až se jim řeklo, že je to škaredý vlak, tak se hned šli podívat dovnitř a viděli krásný vlak. Strojvůdce vyběhl z garáže a řval: „Někdo mi ukradl sedačky, skla, je to spousta věcí.“ Vběhl do vlaku a řekl: „To jsou ony součástky. Ten vlak je ukradl.“ V tu chvíli si vlak pomyslel, že udělal blbost a  že je zbabělec. Strojvůdce nevěděl, jak se ty součástky mohly dostat do vlaku. Prověřil své zaměstnance, ale z nich to nikdo nebyl. Strojvůdce totiž netušil, že vlak je kouzelný. Vlak ale neuměl mluvit, takže se nemohl přiznat. Policista zjistil, že na ukradených věcech nejsou lidské otisky prstů, ale otisky vlaku. Strojvůdce omdlel, ale naštěstí spadl do sedačky a probral se až v nemocnici. Jak došel na vlakové nádraží, dozvěděl se, že ten vlak odjel do Prahy na hlavní nádraží. Došel si pro svoje Ferrari a jel po dálnici snad 200 km/hod, za chvíli byl v Praze. Málem ho dostihl, ale vlak mu nakonec ujel, protože vůbec nezastavil na zastávce. Vlak jel do neznáma a strojvůdce ho nikdy nedostihl. Vlak si mohl jet, kam chtěl. David Gebauer Ošklivá lokomotiva: Jednou si lokomotiva vyjela pro náklad. Naložili lokomotivě na nákladní vagon písek. Lokomotivu poslali do Rakouska vyložit náklad. V  Rakousku lokomotivu čekali tři chlapi. Lokomotiva nedojela. Čekali pět dní. Lokomotiva nedojela, protože se v zatáčce zřítila z kopce. Jeli se po lokomotivě podívat a našli ji až po dvou dnech. Lokomotiva byla poničená, leda tak do šrotu. Než lokomotivu zlikvidovali, přijel si pro ni nějaký pán. Dali mu lokomotivu. Pán si ji odvezl domů. Lokomotivu odvezl na traktoře. Pán si doma opravil lokomotivu a jezdil s ní po celém světě. Tahle, od Jany Pískovské, je trochu veselejší, ale až ke konci:

Chcete svou pohádku? Umíte trochu malovat? Milé děti, nakreslete přednostovi Drahorádovi obrázek, nebo pošlete námět na pohádku z železničního prostředí, kterou byste si v magazínu ČD pro Vás rády přečetly! Pohádky s vašimi obrázky vycházejí v každém sudém čísle našeho magazínu. Nejlepší autoři obdrží propagační předměty Českých drah a nejlepší dílka budou zveřejněna (pokud budou opatřena čitelnou adresou). Ta naše adresa je: redakce ČD pro Vás, nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1. Jan Škorvan, Tereza Janková a Šimon Tirol ze Základní školy v  Opavě získávají propagační předměty Českých drah. Vybraným autorům blahopřejeme. REDAKCE

Vláček kolejáček, Ťapka a bílej Damijánek Byl jednou jeden

, který se

jmenoval Kolejáček. Jednou si jel Kolejáček velmi

hezky

po

smutného

a cestou potká . Kolejáček se

zeptal: Jak se jmenuješ, jsi tak smutný?

mu

, a  proč

dětem

Pohádka o starém vlaku Byl jednou jeden starý vlak, který měl oloupanou barvu a  dokonce na několika místech byl zarezlý. Skla měl posprejovaná od nějakých zlobivých vandalů. Jezdil stále na stejné trati, kde byl tuze veliký kopec. Jednou, když jel do toho velkého kopce, mu došly síly. Najednou se zastavil a už se nerozjel. Vlak byl smutný, protože věděl, že půjde do šrotu. Jenomže ve vlaku zrovna seděl starosta tohoto města. Už dlouho vymýšleli, jaké průlezky by mohli přidat na školní hřiště. Vtom ho to napadlo! Vlak bude dopraven na školní hřiště, kde ho děti natřou. Lokomotiva za sebou táhla jenom jeden vagon, který by potřeboval vyměnit taky. Už za týden šly děti na školní hřiště, kde stála lokomotiva a za ní ještě starší vagon. Děti měly mnoho barev a tak se do toho pustily. Rozhodly se, že na vlaku bude plno kytiček. Nejdřív pan školník natřel horní stranu vlaku na modrou s růžovými květinami. Děti se rozdělily do dvou skupin na holky a kluky. Holky natíraly vagon, kluci lokomotivu. Když byl vlak natřený, nechali ho uschnut. Za dva dny si v něm už děti hrály a představovaly si, že jedou do Afriky, podruhé zase do Antarktidy. Starostovi se to líbilo, protože využily volný prostor školního hřiště. Vlak byl šťastný, že ještě k něčemu slouží a nepůjde do šrotu. Děti si na něm hrály a byl to šťastný konec pohádky o velmi starém vlaku. Jo, a ještě pohádka Kamily Novosadové má šťastný konec,“ dodal přednosta Drahorád.

Tereza Janková

tvůj Damijánek vypadá??? Ťapka ho začal popisovat: Je bílý... Kolejáček nato: Dobře, tak budeme hledat bílého

.

Potkali prvního pejska, zeptali se ho: Jsi Damijánek??? Ne, nejsem. Tak jeli dál a potkali dalšího bílého pejska a ptali se: Jsi Damijánek??? Ne, já ani nevím, kdo to je. Tak jeli opět dál a už nevěřili, že ho najdou. A tu před sebou vidí bílého Damijánka. Ťapka byl šťastný, že konečně našli bílého

Damijánka. A tím skon-

čila moje pohádka o  Kolejáčku, Ťapkovi a bílém Damijánkovi.“

Chvíli bylo ticho, pak se ozvala Františka Drahorádová: „Víš, Otakare, jsou to zkrátka jiné pohádky. Jsou také hezké, ale musíš si uvědomit, že děti vidí mašinky jinak než ty. Třeba tak, jak o nich čtou v novinách. Až půjdeš příště do školy, zeptej se jich, kdy naposledy jely vlakem. Jak se jízda líbila jim, a  ne jak o  ní někde slyšely či četly. Pozvi je k  nám na nádraží, tady jsou přece hezké lokomotivy a  hodní železničáři. A  obrázky? Ty jsou přece krásné. Možná takhle budou jednou děti malovat. Ne pastelkou, ale nějakým přístrojem. Pokrok nezastavíš, a to je přece dobře.“ Přednosta Otakar Drahorád se trochu uklidnil a konečně snědl polévku. Studenou, ach jo. Všechny uvedené pohádky a obrázky poslaly děti ze Základní školy Vítkov, Komenského 754, Opava, příspěvková organizace.

odpověděl:

Jmenuji se Ťapka a jsem smutný, protože se mi ztratil můj kamarád Damijánek. Kolejáček

Ťapkovi

odpově-

děl: Tak ho půjdeme hledat, ano??? Ťapka odpověděl: Tak dobře. Tak se Ťapka s  Kolejáčkem vydali na cestu po

, jestli Damijánka někde neu-

vidí. Kolejáček se Ťapky zeptal: A jak ten

Šimon Tirol

vlakem do zoo

Zoologická zahrada hlavního města Prahy Zoo Praha byla založena 28. září 1931 v krásném prostředí Trojské kotliny. Jejím prvním ředitelem se stal prof. J. Janda. Zpočátku bylo zpřístupněno jen osm hektarů areálu, a to pouze o sobotách a nedělích. První návštěvníci mohli zhlédnout necelou stovku zvířat, mezi nimi i lvici Šárku, která se stala prvním zvířetem určeným pro pražskou zoo.

Samice gorily nížinné Kijivu s letošním mládětem Tatu

Dnes má zoo rozlohu 60 hektarů, z nichž je 50 expozičních. K 1. lednu 2007 zde bylo chováno více než 4800 zvířat v 650 druzích. Zoo Praha je nejnavštěvovanější zoologickou zahradou v  České republice. Od roku 2005 prochází jejími branami ročně více než jeden milion návštěvníků. Zoo Praha má dlouholetou tradici vynikajících chovatelských úspěchů. Ve své historii se nejvíce proslavila záchranou koně Převalského, posledního divokého koně na světě. Spoluprací na mezinárodních záchranných programech přispívá velkou měrou k ochraně například levhartů mandžuských, žiraf Rothschildových, hyen čabrakových, leguánů kubánských, orlícií bornejských, holubů růžových, varanů komodských a  mnoha dalších. Podílí se na projektech návratu orlosupů bradatých, zubrů nebo sov pálených do volné přírody. Každým rokem se v  Zoo Praha narodí nebo vylíhne téměř 1000 mláďat. Nejvýznamnější z nich jsou dvě mláďata gorily nížinné, narozená 13. 12. 2004 a 30. 5. 2007 vůbec poprvé v ČR. V  plné sezoně (od dubna do září) jsou v Zoo Praha v provozu tři vchody a výcho-

dy, čtyři parkoviště pro motoristy a dva pro cyklisty, dvě restaurace, pět občerstvovacích stánků, čtyři prodejny suvenýrů, devět WC, dva telefonní automaty, lanovka, dvě dětská hřiště, brouzdaliště, dvě vláčkové soupravy, jedna dětská tramvaj, povoz s koňmi a karavana poníků. K  přednáškám, výstavám, divadelním a hudebním představením zoo využívá nové vzdělávací centrum a  dvě divadelní scény. Pořádáme pravidelné přednáškové cykly, blízká setkání se zvířaty, denní i  večerní procházky s  průvodcem nebo zooškolu pro zvídavé děti. Trvale spolupracujeme s  pražskými i  mimopražskými školami. U hlavního vchodu do zoo je každý den po celý rok k  dispozici informační centrum. Zde je možno si zdarma půjčit trakař, dětský kočárek nebo invalidní vozík. U vchodu jsou instalovány skříňky pro úschovu zavazadel. Psům je vstup do zoo povolen, je však třeba je mít na vodítku a vzít s sebou platný očkovací průkaz. Za nepříznivého počasí je možné v  zoo navštívit celkem devět pavilonů: Indonéská džungle (pavilon živočichů jihovýchodní

Asie), Afrika zblízka (pavilon malých afrických živočichů), Sečuán (pavilon ptáků z podhůří Himálaje), Africký dům (pavilon žiraf dalších obyvatel africké savany), Pavilon goril, Pavilon kočkovitých šelem a terárium Sonorská poušť, Pavilon tučňáků, Pavilon velkých želv (skupina devíti želv obrovských a dvou želv sloních i dalších plazů), Pavilon velkých savců (sloni, hroši, tapíři). Kromě pavilonů najdete v  zoo více než 150 dalších expozic. Z  nich doporučujeme: expozici lemurů kata (vejděte přímo mezi zvířata), dvě velké průchozí voliéry ptáků (vejděte přímo mezi zvířata), Africké panorama (společný výběh pro africké kopytníky o  rozloze 5 ha), expozice medvědů ledních (bazén s pohledem pod vodní hladinu), Dětskou zoo (domácí zvířátka – krmení dovoleno!), expozici Příroda kolem nás (zástupci naší fauny – z  bezprostřední blízkosti), Vodní svět a Opičí ostrovy (tapíři, plameňáci, sitatungy, guerézy, kotulové, chápani a lemuři). Otevírací doba Listopad až únor  9.00−16.00 březen  9.00−17.00 duben až květen a září až říjen  9.00−18.00 červen až srpen  9.00−19.00 Prodej vstupenek je ukončen půl hodiny před zavírací dobou zoo. Vstupné (denní) dospělí  100,– Kč děti do 15 let, studenti, důchodci, držitelé ZTP  70,– Kč rodina (2 dospělí, 2 děti)  300,– Kč psi  20,– Kč Kontakt Zoologická zahrada hl. m. Prahy U Trojského zámku 3 171 00 Praha 7-Troja Tel. (+420) 296 112 111, e–mail: [email protected], Internet: www.zoopraha.cz Vlakem do zoo Číslo žel. tratě:  091 Železniční stanice: Praha Holešovice Vzdálenost od žel. stanice:  2 km Doporučené slevy:  In–karta,  SONE+, Kilometrická banka Marek Plochý Romana Andělová

tip na výlet

Lednicko-valtický areál vás nadchne Dnešní tip nebude na výlet, ale přímo na celou dovolenou. Na Lednicko–valtický areál si musíte v příštím létě nebo třeba ještě letos na podzim vyčlenit nejméně týden. Dva zámky, zřícenina hradu, zahrady, parky, skleník, rybníky, drobnější romantické stavbičky, procházky, projížďky na lodičkách, výlety na kole, valtické víno. To všechno můžete navštívit, prožít a vychutnat na jihu Moravy mezi Lednicí a Valticemi. Celá oblast byla po staletí spojena s rodem Lichtenštejnů. Karel I. z Lichtenštejna nahromadil konfiskacemi po bitvě na Bílé hoře ohromný majetek. Jeho syn Karel Eusebius si zvolil Valtice za hlavní sídlo a  vybudoval zde mohutný barokní zámek. Při pohledu z  letadla je zřetelné, jak čtyři křídla uzavírají čtvercové nádvoří a jak se směrem k městu zámek otevírá impozantním průčelím s  menší věží a  čestným dvorem ohraničeným dalšími dvěma budovami. V interiérech se dochovala původní štuková výzdoba a nádherné nástropní malby. Nejvzácnější je barokní kaple, která se řadí k  evropským unikátům. Dnes jsou Valtice možná trošku ve stínu nedaleké Lednice, ale věřte, že vás jejich návštěva nadchne. Chcete–li prožít dovolenou jako z pohádky, můžete se přímo na valtickém zámku ubytovat, jedna část totiž slouží jako hotel.

Dnes se to zdá nepravděpodobné, ale Lednice byla vybudována pouze jako letní rezidence. Z  barokního období se v  původní podobě dochovala jízdárna, na níž pracoval slavný architekt Johann Bernard Fischer z Erlachu. Jinak byl celý komplex v  polovině 19. století přebudován v romantickém novogotickém duchu. Alois Josef II. z Lichtenštejna se zúčastnil korunovace královny Viktorie a anglická windsorská gotika jej nadchla natolik, že dnes Lednice oslňuje věžičkami, cimbuřím, fiálami, arkýřemi, kružbami a na svůj pohádkový vzhled vábí tisíce návštěvníků. Interiéry jsou ještě lákavější. Skvostné tapety, mramorové krby, vyřezávané dřevěné skříně a obklady, kazetové stropy. Na místnost knihovny s nebesky modrými tapetami a fantastickým vyřezávaným vřetenovým schodištěm budete vzpomínat ještě po mnoha letech. Po pravé straně

zámku stojí skleník upravený jako zimní zahrada. Byl vybudován v 19. století a díky vznosně a lehce působící konstrukci patří k technickým památkám. Na zámek navazuje zahrada a  rozsáhlý park s  rybníky a půvabnými romantickými stavbičkami. Informace o zřícenině v úvodu textu byla trošku nepřesná. Janův hrad je totiž zříceninou uměle vystavěnou. V někdejším loveckém zámečku je dnes expozice s loveckou a  ornitologickou tematikou. Janohrad je jen jednou z mnoha romantických staveb, které vznikaly v 19. století a jsou rozesety po celém území mezi Lednicí a Valticemi. Některé z  nich jsou přístupné, například Rendez–vous ve tvaru triumfálního oblouku nebo exotický Minaret a  Kolonáda na Rajsně, z  nichž je pěkný výhled do okolí. Další můžete obdivovat z venku při pěších nebo cyklistických výletech. Celý areál je nazýván jako „zahrada Evropy“. Harmonicky spojuje kouzlo přírody a citlivé zásahy člověka v  jedinečný krajinářský celek, který byl v  roce 1996 právem zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO. Text a foto: Jiří Berger