2007

 Básnička

CHLUMEČEK 6/2007

VZPOMÍNKY Listopad/prosinec

6/2007 Podzimní Rokytnice

Děti na Vesmíru

P. Hejčl slavil

Dnes sbírám svoje vzpomínky, jak drahocenné kamínky, a je v nich slunce, je v nich jas. Třpytí se mi v košíčku, pohnu-li s ním jen trošičku, co třpytu z nich jen vychází. Každá ta drahá vzpomínka na všechny milé, všechny blízké, na maminku i tatínka, všechny, jež jsi mi, Bože, dal. Jak mnoho jsi mi daroval! Když začnu tvořit z kamínků mozaiku svého života, tu ze všech na mne zazáří veliká Boží dobrota a já vidím i nyní, jaké divy v mém žití Pán Bůh činil a činí. Kolik mi toho jenom dal, více, než by si člověk přát. A tak schovávám si kamínky, své krásné, drahé vzpomínky hluboko do duše, do podstaty svého bytí. Ať na cestu mi dále svítí do časů dalších, do věčnosti. (Anonym)

Pojďte volit

Chlumeček číslo 6/2007 (Listopad/prosinec) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), J. Sedlák (JS), M. Zárubová (MZ), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Urbanová. (TU) Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.12.2007. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, účet na opravu varhan: 1142957339/0800 web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected]

Pouť v Srbcích

Dvouměsíčník farností Luže a Řepníky

Když dítě řve

strana 2

 Úvodník

CHLUMEČEK 6/2007

Pane, dej jim věčné odpočinutí a věčné světlo ať jim svítí. 4 Ezd. 2,34-35 (vstupní antifona ke mši sv. za všechny věrné zemřelé) Milí čtenáři! Podzimní čas s sebou přináší opadávající listí, které nám na cestu klade koberec z mnoha krásných barev. Lidé se setkávají na hřbitovech, čistí hroby, kupují květiny, rozsvěcejí lampičky. Občas si kladu otázku, proč to všechno dělají? Hřbitov je místo, kde jsou uloženy tělesné pozůstatky tak velkého množství lidí, že by se možná se svým tělem, které bude vzkříšeno do obezděného místa hřbitova nevešli. Byla by to asi hlava na hlavě. Lidé tam chodí, aby jim prokázali určitou poctu? Je to snad projev jejich víry. Když uctíváme tělesné pozůstatky našich národních světců (např. sv. Václava), tak říkáváme, že to má smysl proto, že jejich tělo bylo nástrojem Boží lásky. Věříme ve vzkříšení těla. I když naší zemřelí jsou už dávno po smrti, přesto se k nim obracíme jako k živým bytostem. Netvrdíme, že neexistují, ale mluvíme o nich jako o lidech, jejichž myšlenky existují dál v našem národě. Vzpomínám si na jeden okamžik, když jsem své mamince přinesl květinu, viděl jsem na její tváři, jakou ji to udělalo radost. Udělá radost našim zemřelým květina, když na hrobě, kam ji dáváme, jsou už jen jejich tělesné pozůstatky? Můžeme také na jejich tváři vidět úsměv? Nechci tím říci, že by květina neměla žádnou hodnotu, ale církev nás v této době připomíná, že můžeme dát něco víc, co přesáhne svaté pole, co dosáhne až tam, kde jsou naši zemřelí. Kde vlastně jsou? Víme to? My věříme, že jejich život se neztratil, že se nerozplynul. Věříme, že Bůh každého stvořil jako jedinečnou, neopakovatelnou bytost. Naše kostely i domy se v období středověku stavěly nad hroby našich zemřelých. Naši předci věřili, že naši svatí jsou s námi a dovolávali se jejich pomoci. Tak jako pomáhali, konali dobro za svého života, domnívali se, že i nyní nám můžou pomoci. Naše úcta k zemřelým má svou tradici. Nezapomeňme se za ně modlit. Donesme jim kytičku, která má „šanci dosáhnout“ až tam, kde právě jsou. A přitom nezapomeňme, že se jednou ocitneme v jejich situaci, že i my budeme potřebovat pomoci! Váš otec Josef Pastorační rada Po čtyřech letech působení Pastorační rady lužské farnosti (byla ustanovena 18.1.2004) přichází podle stanov doba uspořádání nových voleb. Chtěl bych poděkovat Pastorační radě za jejich dosavadní obětavou práci. PR podle stanov spolupracuje s farářem při vytváření farní obce tak, aby byla živým společenstvím věřících podle slov: „Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši“ (Sk 4,32). Členy PR jsou duchovní a laici – někteří zvolení, jiní jmenovaní. Prvním krokem ve volebním procesu je, že farář jmenuje volební komisi. Dále následuje uspořádání návrhů, přičemž kandidáty může navrhnout každý člen farnosti, který má právo volit. Pro postup do 2. kola musí být dotyčný kandidát alespoň dvakrát navržen. Písemné návrhy na papíře přijímá farář, členové volební komise nebo je možné je vhodit v kostele v Luži do připravené schránky. V další fázi jsou navržení kandidáti požádáni, zda souhlasí s kandidaturou, nebo ji odmítají. Poté, co volební komise sestaví volební kandidátku, proběhnou volby do PR. Termín voleb v naší farnosti bude včas oznámen v kostele. (oJ) strana 3

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 6/2007

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA Žiji rozumně a harmonicky 1. Co je pokušení? Pokušení je dráždění a lákání ke zlému. 2. Odkud pochází pokušení? Pokušení pochází od těla, světa a ďábla. 3. Je pravdivá nauka, že člověk je přirozeně dobrý a že jej lidská společnost vychovala ke zlému? Tato nauka není správná. Lidská vůle zraněná dědičnou vinou není pevná v dobrém a je nakloněna ke zlému. 4. Co je zlá náklonnost? Zlá náklonnost je nezřízené tíhnutí k něčemu, co člověk pokládá za své dobro. 5. Které jsou hlavní prameny zlých náklonností? Hlavní zlé náklonnosti jsou: pýcha, lakomství, smyslnost, závist, nestřídmost, hněv, lenost. 6. Je pravdivá nauka, že jen působení lidské společnosti vyvolává zlé náklonnosti? Tato nauka není pravdivá. Každý člověk je ve své bytosti od prvopočátku své existence zraněn nějakou nedobrou náklonností. Život ve společnosti s lidmi ji jen vyvolává k činnosti. 7. Proč se máme přemáhat? Přemáháme se proto, že se tím upevňuje naše vůle v dobrém, náš rozum je schopnější chápat Boží pravdy a Bůh nás může zahrnovat svými milostmi. 8. Jak se nazývá vlastnost, jíž jsme schopni v každé situaci jednat dobře? Schopnost v každé situaci jednat pohotově, rychle a dobře se nazývá ctnost. 9. Co je ctnost? Ctnost je získaná schopnost vůle v každé situaci jednat pohotově, rychle a mravně dobře. 10. Co se stane s člověkem, který nemá zájem o ctnostný život? Nestará-li se člověk o ctnostný život, zmítají jím vášně, náruživosti a neřesti, které vyústí ve zlé skutky – hříchy. 11. Jaký je vztah mezi jednotlivými ctnostmi? Žádná ctnost nemůže být osamocena, je spojena harmonicky se všemi ostatními, které se vážou na ni a ona na ně. 12. Které ctnosti dávají smysl a sílu mravním ctnostem? Smysl, sílu a vytrvalost ctnostnému životu dávají nadpřirozené ctnosti víry, naděje a lásky. 13. Které jsou základní mravní ctnosti? Základní mravní ctnosti jsou: opatrnost, spravedlnost, statečnost, mírnost. 14. Co je ctnost opatrnosti? Ctnost opatrnosti je rozumová schopnost v každém konkrétním případě určovat, co je třeba konat a čeho se vystříhat. 15. Co ctnost opatrnosti činí? Ctnost opatrnosti radí, soudí, a přikazuje. strana 4

 Slovníček cizích slov

CHLUMEČEK 6/2007

 Svatí a jejich atributy

SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV - HNUTÍ

SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY

Církevní hnutí a komunity – fenomén současné církve, většinou laická společenství snažící se o prohloubení křesťanského života, charakteristická určitou spiritualitou.

Sv. Albert Veliký, 15.11. Albert se narodil kolem roku 1200 v Lauingen. Studoval v Padově, stal se dominikánem, vyučoval v Paříži, kde byla první opravdu evropská univerzita. Přednášel zde teologii a při tom začal s redakcí své filozofické a vědecké encyklopedie; jeho žákem byl také Tomáš Akvinský. Albert Veliký - tak ho nazývali už jeho současníci - či také doctor universalis, proslul především jako přírodní badatel. Jeho velkou zásluhou je, že jako jeden z prvních využíval experimentu, i tím vstoupil do evropského myšlení; nezakládal své učení na autoritativní víře. Pokud jde o Aristotela, očistil jeho spisy od všeho, čím je zkreslili a různě deformovali Arabové, a postavil je do služeb teologie. Je patronem teologů a přírodovědců. Atributem je kniha.

Hnutí za lepší svět Na konci druhé světové války, v době, kdy celý svět byl rozvrácen, začíná v lidech ponenáhlu klíčit naděje na lepší, lidštější svět. V této době vystupuje muž, Pater R. Lombardi a vyzývá ke smíření. Jeho nadějí je obnovená církev, která může být kvasem lepšího světa. Vyzývá svět k obrácení, aby se v něm mohlo šířit Boží království. Tak vznikalo Hnutí za lepší svět. Bylo založeno v roce 1952 a v témže roce je Pius XII. schválil. Pavel VI. je 1965 potvrdil a Papežská rada pro laiky hnutí definitivně uznala 3.3.1992 jako celosvětové soukromé sdružení věřících - laiků i zasvěcených osob. Podle chápání Hnutí bude svět lepší, bude-li se více podobat Božímu plánu ve všech oblastech lidského života. Tato snaha o zlepšování světa podle Boží vůle je motorem činnosti Hnutí. Asi nejhlubší složkou spirituality Hnutí je prožívání tajemství církve. Specifickým prvkem pro činnost Hnutí je vnímání a vysvětlování znamení času ve světle evangelia, tedy prorocká služba církvi. Dalším prvkem je otevřenost ke stálým změnám, kterými svět prochází. Hnutí spojuje kontemplaci s činností. V poutnickém duchu hledá stále to, co je možné udělat lépe. Smyslem je konat vše pro růst Božího království. Styky P. Lombardi s papeži Piem XII., Janem XXIII. a s řadou významných koncilních Otců měly značný vliv na témata i obsah dokumentů II. vatikánského koncilu. Myšlenky tohoto koncilu se Hnutí snaží co nejvíce šířit a uvádět je do života církve. Konkrétně to znamená: má-li nastat pohyb k lepšímu, musí církev co nejlépe plnit své poslání, tak jak je popisují konstituce Lumen gentium a Gaudium et spes. Hnutí za lepší svět se všude ve světě snaží o prohloubení víry, naděje a lásky a o lidštější životní podmínky. Místem, kde by měla "zářit síla evangelia v každodenním životě rodinném i společenském" (LG 35), jsou církevní obce. Proto se Hnutí zvláště věnuje obnově života farností. Za nejdůležitější pro jejich život považuje modlitbu s farností a za farnost, četbu Bible jako směrnici osobního i společného života, vytváření opravdového společenství věřících, účinné prokazování blíženské lásky v obci a jako vrchol všeho slavení eucharistie. Na těchto základech Hnutí vypracovalo projekt obnovy farnosti. Je to sled kroků, které odpovídají pastoračním zkušenostem a dnes již jsou ověřeny v desítkách evropských farností. Celosvětové vedení Hnutí je v Římě, v ČR je vedoucí skupina (tzv. skupina promotorů) ustavená oficiálně v září 1997 na Velehradě za přítomnosti člena vedení pro Evropu. Kontaktní adresa: MUDr. Vladimír Petráček, Blatnická 1285, 696 01 Veselí nad Moravou. (PFJ) strana 5

strana 6

CHLUMEČEK 6/2007

Sv. Lucie, 13.12. Svatá Lucie je slavná sicilská mučednice. Podle legendy složila slib čistoty a odmítla vybraného ženicha. Rozdala své věno chudým, a když ani to nepomohlo, vypíchla si oči. Ty jí ovšem zázrakem dorostly. Proto také bývá zobrazována, jak hledí k nebi a na míse drží dvojici očí. Uražený mladík křesťanku udal u místodržícího císaře Diokleciána, dívka byla zatčena a krutě mučena. Pak měla být odvezena do nevěstince volským potahem, ale nikdo s vozem nehnul. Rozzuřený místodržící přikázal polévat dívku vařícím olejem. Avšak Lucie zůstala nezraněna, nakonec jeden z vojáků prořízl Lucii hrdlo mečem kolem roku 304. Je patronka slepců, nemocných dětí, sklenářů, nožířů. Atributy: kříž, pochodeň, svítilna, kniha, palma, meč nebo dýka. (PFJ)

Pane Bože, co mám dělat?

CHLUMEČEK 6/2007

PANE BOŽE, CO MÁM DĚLAT? ANEB MANUÁL PRO ČLOVĚKA, KTERÝ SI V KOSTELE PŘIPADÁ JAKO ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ KDYŽ MÉ DÍTĚ ŘVE? Když píši tuto kapitolu, je neděle a právě jsem se vrátil ze mše, na kterou chodí v průměru šedesát dětí ve věku od nuly do desíti let, také spousta starších, ještě starších až těch nejstarších lidí čerstvého ducha. Nesu v sobě nesmazatelnou zkušenost, že i v tak velikém počtu je mše nejen možná, ale i krásná. Dostal jsem návštěvu. Její první dojem byl, že vstoupila do židovské školy, ale že se tam cítila přijata a obohacena. Děti do kostela patří. Pokud vás někdo osočí, je zaslepený. Děti jsou naší budoucností a pokud zmizí z kostelů, zmizí s nimi i naděje na pokračování (konec křesťanů v Čechách). Přesto mít s sebou v kostele dítě nebo vodit je do kostela pravidelně, má svá pravidla. Děti v kočárku nemohou za to, že křičí. S oblibou říkám, že nekřičí, ale zpívají. S dětmi, které již cupitají po svých, jděte co nejvíc dopředu, ať ze mše něco mají. Potřebují se totiž dívat a ze zadních lavic, kde vidí leda tak záda druhých, nic neuvidí. O to rychleji je to přestane bavit (o pět minut dřív). Když vám dítě začne opravdu nesnesitelně řvát, vezměte je třeba dozadu a nebo na chvíli ven. Když bude škemrat, že potřebuje na záchod, je logické, že mu nebudete říkat: „Teď ne! Vydrž! Vydrž, protože se modlím. Nebo protože se to nehodí.“ Vezměte je ven bez skrupulí. Jsou rodiče, kteří se přede mší vybaví taškami plnými hraček řehtaček nebo bonbónů. Názory na tuto praxi se různí. Zamyslete se nad tím, jak své dítě budete učit ztišení, naslouchání a prožívání mše. I v našich zemích se například vydávají knížečky o průběhu mše. Těmi si dítě listuje a sleduje tak za pomoci svého rodiče průběh obřadu. Někde, zvláště tam, kde je dětí hodně, farář vychází malým křesťanům vstříc a obřady zjednoduší. Existují cesty, jak přiblížit dětem i tak složité a abstraktní rituály. Pokusím se shrnout pravdy o dětech v kostele: S dětmi do kostela můžete. S kočárkem do kostela můžete. Dětem polohlasně vysvětlovat obřady můžete. Nutit přespříliš dítě k pozornosti a upjatosti znamená znechutit mu kostel třeba i na celý život. Nechat dítě v kostele svobodně řádit je nezodpovědné a neohleduplné. MYŠ V KAPSE ANEB ZVÍŘENA V KOSTELE? Přišel za mnou kluk: „Já něco mám.“ A tajemně se na mě podíval. „A co máš?“ Ptal jsem se. Chvilka napětí. Přemýšlel, jak na mě. Pak zvednul ruku a beze slov ukázal na rukáv. Podíval jsem se a co nevidím, křeček. Dnes je módou nosit si v rukávu křečky a v kapsách myši. Slyšeli jste o tom? Věcí společensky zažitou je mít doma věrného přítele psa nebo kamarádku kočku. Vodit do kostela zvířata se však nehodí. Proč? strana 7

Pane Bože, co mám dělat?

CHLUMEČEK 6/2007

Myší se může někdo štítit, na chlupy našich miláčků může být někdo alergický. Je pravdou, že dřív se nebáli do kostela vjet i na koni nebo při obětním průvodu nosili panu faráři husu, králíka nebo vajíčka, ale to se již dnes nedělá. Možná, že vývoj pozmění tuto praxi, ale zatím je zvířatům vstup do kostela zamezen. Výjimkou by mohli být psi, kteří doprovázejí slepce nebo jinak postižené lidi. Tito psi jsou cvičeni na „slušné chování“ na veřejnosti a svého pána doprovázet musejí. Ale i v takovém případě je dobré zeptat se na to kněze. Kolem kostelů, často to tak bývá, poletují holubi. Nestůjte proto blízko stěn kostela, nemuselo by se vám to vyplatit. Stáli jsme tak jednou před jedním chrámem uprostřed Prahy a vedli v kolečku družný hovor. Když tu jedna kamarádka dostala přímý zásah... Věřte mi, je to pak nepříjemné shánět kohoutek s teplou vodou, kousek mýdla nebo papírové kapesníčky na utření. ZPOVĚĎ Když jste jednou pokřtění, už se váš křest, byť si z něho nepamatujete vůbec nic, nebude opakovat. Pokud chcete pravidelně chodit do kostela a účastnit se bohoslužeb aktivně, třeba i chodit k přijímání, vaše kroky povedou přes zpovědnici. Zpovědi se také říká svátost smíření nebo svátost pokání. Není to pouhá čistírna nebo pračka, jak tomuto obřadu někteří říkají. O co jde? Zpověď bychom mohli zařadit do kategorie obřadů uzdravení. Náš život je proniknut vztahy. A stává se každému, že se mu ve vztazích něco nepovede. Křesťanství rozděluje tři kategorie vztahů: k sobě, k druhému člověku a k Bohu. Na všech těchto rovinách se učíme žít. Podobně jako ve škole trvá dlouho, než se žáček naučí správně číst, psát a počítat, tak i ve škole života chybujeme. Mnohdy to jsou chyby fatální, které mají dalekosáhlé důsledky. Například, když někdo někoho, nedej Bože, zabil. Život tomuto člověku již nevrátí. Chyba ve vztahu. Říká se jí hřích. S kým tyto chyby - hříchy řešit? Když podle biblické zprávy Bůh stvořil svět, prohlásil o něm, že je „velmi dobrý“. Stvořil ho harmonický. Zlo, které díky svobodné volbě člověka vstoupilo do řádu stvoření, tuto harmonii narušilo. Křesťanství není ve své podstatě dualistickým viděním světa. Není to tak, že by se zlo přetahovalo s dobrem. Neexistují dva principy vzájemně protikladné. Jediným principem všeho je Bůh a ten je dobrý. Bůh stojí nad disharmonií, kterou svými činy způsobíme. Je proto jedinou cestou, jak se uzdravovat, utéci se k Bohu. Zpověď je svátost uzdravování naší lidské dušičky. Je to svátost, tedy viditelné znamení neviditelné Boží moci. A je to podivuhodné setkání, při kterém Bohu nepřinášíme nic pěkného, jen bahno, které si v sobě nosíme. Zajímavé, že? Sami si od špíny, která v nás je nepomůžeme, ale Stvořitel všeho je schopný s touto špínou pracovat, proměnit ji a uzdravit naše rány, i přesto, že se zdají neuzdravitelné. Zpověď je SETKÁNÍ s Bohem, který je Otec a který je Lékařem našich ran. (Z knihy P. Petr Šabaka: Pane Bože, co mám dělat? Pokračování příště) strana 8

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 6/2007

E-MAILY Z PEKLA Co jste se nedočetli v Radách zkušeného ďábla Jim Forest Autor je americký novinář a spisovatel, žijící v Nizozemsku. V roce 1988 konvertoval k ortodoxní církvi. Ve své literární tvorbě se zaměřuje na základní, praktická témata křesťanského života. Tady v této publikaci velmi vtipně a zajímavě zpracovává řadu aktuálních témat. Třicet dopisů Tasemníka jeho učedníkovi Umaštěnkovi na téma pokušení tohoto času je napsáno ve formě elektronické pošty: Komu: Umaštěnek Od: Tasemník Předmět: SEBEÚCTA Můj nejdražší Umaštěnku! Těší mě, když slyším, že tvůj klient čte knihu o sebeúctě. Dobrá práce! Čím víc se člověk soustředí sám na sebe, tím lépe. Když už chceš někoho milovat, miluj sebe. Rozhodně buď posedlý vnějšími znaky vlastní hodnoty: penězi, uznáním, sebeprosazováním... Klíčem je soustředění na sebe sama víra, že osobní úspěch a štěstí jsou prvořadou hodnotou. Nech je, ať si myslí, že všechno se točí kolem mě, že není nic důležitějšího, oč by se měli starat. Lidské bytosti chtějí být šťastné. Nic z toho, co jsme zatím objevili, je téhle touhy nezbaví. Ale když jim pomůžeme zvyknout na myšlenku, že štěstí tkví v úspěchu a majetku, pak děláme svou práci dobře. Nepřítel říká o štěstí něco úplně jiného. Je to shrnuto v textu, který se nazývá "blahoslavenství". Naštěstí mnozí křesťané tyhle řádky odepsali jako ideály, není to nic, co souvisí s běžným životem normálních lidí. Většina lidí - a tvůj klient jistě není výjimkou touží po štěstí dosaženém co nejsnadněji. Kříž? Ne, děkuji. Ani žádné pokání. Když budeš pracovat dobře, tak tvůj klient dříve či později zjistí, že je ve slepé uličce, ve stavu hlubokého zoufalství. Jeho sebeúcta se změní v sebenenávist. Znuděn a znechucen sám sebou se rozhodne, že se nedá věřit ničemu a že není proč žít - tečka. V tu chvíli se mu sebevražda může zdát rozumná, dokonce nutná. Skutečného není vůbec nic. Život je jen hnusný vtip. Nebe je výmysl. Aby se člověk udržel naživu, předstírá, že život má smysl. Lepší je nehrát tu hru a raději za tou absurdní fraškou, které se říká život, spustit oponu. Vřele tvůj Tasemník Kdo z vás již dříve četl Rady zkušeného ďábla (od C.S. Lewise), tak může být E-maily z pekla potěšen, neboť se dá říci, že jsou jeho volným pokračováním. Těžko říct, která z nich je lepší, neboť tu první jsem četla již hodně dávno. Přistupovala jsem k této novince spíše s určitým kritickým pohledem, protože takováto volná pokračování, jak je všeobecně známo, překonají originál jen málokdy. Tentokrát se to ale skoro podařilo. strana 9

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 6/2007

Korespondence mezi démony není druh dopisů, s nímž bychom přišli do styku příliš často nebo o němž bychom vůbec tušili, že existuje. Jeden autorův kolega soudí, že je směšné, že by netělesné bytosti, pokud vůbec existují, musely používat e-mail. Názor autora je takový, že e-mail je natolik nehmotné médium, že je pro démony přímo ideální.  A ještě poslední poznámka - zdůrazňoval, že věřit v peklo nevyžaduje ani od ostříleného ateisty zvlášť velkou víru: „Každý rozumný člověk snadno přijde na to, že věřit v peklo je jednodušší než věřit v nebe. Stačí si uvědomit, kolika způsoby si navzájem ubližujeme. Zahlédnout nebe není pro většinu z nás tak snadné..." (LU)

STÍN OTCE Jan Dobraczynski Tento románový příběh vypráví o životě svatého Josefa z Nazareta. Každý z nás dobře zná cestu, kterou se ubíral, autor zachycuje děj podle biblických pramenů, dovídáme se o rodinných nesnázích Josefa, o prosté dívence Marii, která řekla Hospodinu „ano“, o napjaté atmosféře židovského národa, který očekával Mesiáše, o intrikách a politických událostech, které se odehrály na dvoře Heroda Velikého. Josef, který žil se svým otcem v Betlémě, byl velice zručný tesař – „naggar“. Lidé ho měli rádi a děti ho vyhledávaly. Velice miloval svého otce, který byl stár a nemocen. Na Herodově dvoře se odehrávalo mnoho zvráceností a zločinů. Na výzvu starších mužů z Davidiva rodu odchází Josef k příbuznému Zachariášovi, aby se s ním poradil. Radí mu, aby odešel do Nazareta, žije tam jeho neteř Marie, dívka, která by si zasloužila Josefovu lásku. Josef ji vyhledal a ujistil se, že je opravdu výjimečná. Považoval ji za bytost lepší a vyšší než je on a velice si ji zamiloval. Poznal rodinu jejího švagra Kleofáše, u které Marie žila, rodiče jí zemřeli. V blízkosti jejich domu si Josef zařídil dílnu a i zde si ho lidé oblíbili. Požádal Kleofáše o Marii, on ho ale poslal za ní, aby sama rozhodla. Také si zamilovala Josefa, byli zasnoubeni. Kleofáš přišel za Josefem se zprávou, že žena Zachariáše Alžběta čeká ve svém stáří dítě. Marie se nerozloučila s Josefem a vydala se nehostinnou krajinou za Alžbětou, aby jí pomohla. Mrzelo ho to, ale Marie měla jistě důvod. Tři dny před zprávou o Alžbětě se jí zjevil anděl, aby se jí zeptal, zda souhlasí, že počne Mesiáše. Její srdce se naplnilo radostí a vědoma si toho, že je malá služebnice, přála si, aby se naplnilo, co Pán rozhodl. Cestou o všem přemýšlela a když po těžké cestě plné zajímavých setkání se sešla s tetou Alžbětou, uslyšela ta nejhřejivější slova: „Potkalo mě veliké štěstí, že matka mého Pána přišla do mého domu“… strana 10

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 6/2007

Josefa navštívil jeho bratr, aby mu oznámil, že jejich otec zemřel. Přinesl mu zlatý prsten, který od doby Davida dědili nejstarší synové rodu. Josef četl v synagoze maftyru. Soustředil se na text: „Hle dívka počne a porodí syna a dá mu jméno S námi Bůh.“, když letmo zahlédl Marii, která se vrátila od Alžběty, ale nehovořil s ní. Kleofáš Josefa obvinil, že se dopustil zrady, Marie je těhotná. Neprovdané dívky v tomto stavu kamenovali. Josef ji velice miloval, odehrával se v něm těžký boj, nemohl uvěřit. Vyběhl z domu strmou stezkou na louku. Ve snu se mu zjevil anděl. Řekl mu: „Vezmi ji do svého domu jako svou ženu. Ten, který se narodí, bude Spasitel.“ Josef oslovil Marii a pozval ji do svého domu, že s ní chce žít a že bude nápomocen při výchově toho, který má přijít. Marie prožívala okamžiky upřímné radosti a jen tichounce odvětila: „Důvěřovala jsem Mu, splnil mou prosbu. Miluji tě Josefe, jako On miluje nás.“ Chystalo se sčítání lidu a každý se musel odebrat do rodného místa a zapsat se do knih. Zápis měl být přísahou věrnosti římskému císaři a Herodovi. Marie byla v pokročilé době těhotenství, když se vypravili do Betléma. V Josefově rodném domě ho bratři nepřijali, a tak museli hledat příbytek, ulice se hemžily novými příchozími, kteří se také přišli zapsat. Nocovali v jeskyni, kde se narodil Boží Syn Ježíš, položen v jesličky. Přicházeli pastýři a přinášeli dary. Josef šel zapsat rodinu a když přišel čas, odešli do chrámu přinést oběť očištění a aby vyplatili syna. Musel prodat starý rodinný prsten. U překupníka koupili pár hrdliček a když kněz skončil obřad, potkali starce a ženu. Starý muž Simeon poznal Marii – byla to ta dívka, která mu před nedávnem pomohla na cestě do Betanie, nikdo jiný si ho nevšiml. Zaradoval se, neboť se splnil slib, který mu dal Hospodin – setkal se Spasitelem. I stařenka se hluboce poklonila Dítěti. Marie se jen zachvěla, když slyšela slova: “Tvým srdcem pronikne meč“, ale radost z Ježíška zaplašila všechny nedobré myšlenky. Herodes byl stár a nemocen. Zemřel jeho bratr a Herodes pátral, kdo ho usmrtil. Žil v nevýslovném strachu a když mu jeho sestra sdělila, že ve městě jsou tři podivní věštci, kteří hledají židovského krále, nechal předvolat na svůj dvůr Baltazara, Kašpara a Melichara. Slíbili mu, že až podle hvězdy, která svítí nad jeho královstvím, najdou Mesiáše, přijdou mu o tom říci. Herodes si nechal také předvolat Židy, aby se dozvěděl od nich o Králi, který se má narodit. I oni mu potvrdili, co předpovídali proroci. strana 11

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 6/2007

Tři králové šli za hvězdou a našli Mesiáše a jeho Matku v chudé jeskyni. Poklonili se mu a přinesli dary: zlatý řetěz, kadidlo a kadidelnici a myrhu. Nejeli však do Jeruzaléma za Herodem, anděl je varoval, aby se tam nevraceli. I Josef měl sen. Vstal, vzal Dítě a Marii a vypravili se na dalekou cestu do Egypta. Šli obtížnou cestou, průrvou mezi skalami a snažili se dostat do Aškalonu, kde měl Josef známého. Cesta byla nebezpečná a Marie si zvrtla nohu, museli odpočívat. Ve městě vyhledali muže, který byl chudý a nemocný. Poskytl jim přístřeší, přestože měli devět dětí. Josef šel na tržnici a tam slyšel muže, že královští vojáci hledají rodinu s malým dítětem, v Betlémě Herodes nechal vyvraždit všechny prvorozené malé chlapce. S Marií se rozhodli co nejdříve opustit toto místo. Dal příteli roztepané plíšky ze zlatého řetězu, který dostali od Baltazara, aby nakoupil zásoby na cestu a také jídlo pro jeho rodinu. On se však vrátil oloupen a opilý. Josef s Marií se nemohli již déle zdržet. Vzali chlapce a osla a vydali se na cestu podél hor. Náhle Josef spatřil v dáli za nimi muže. Byli to tři vojáci, dostihli je. Nejstarší dal vojákovi příkaz, aby zabil Dítě. Odporoval a mezitím ten třetí našel v Josefově vaku zlatý řetěz, o který se chtěli rozdělit a rodinu propustili. Usadili se v zemi Gošen. Díky dobrotě Židů si postupně zařídili malou dílnu a vlastnili malé políčko. Přizpůsobili se zdejšímu žití a malý Ježíš vyrůstal, byl velice pracovitý, lehce se učil, takže učitel rodičům doporučil, aby s ním odešli do Jeruzaléma. Přišel čas a rodina opouštěla všechno, co v Egyptě získali. Procházeli Betánií, Jeruzalémem a všude byly známky předešlých bojů, až dospěli do Nazareta. Usadili se ve stejném domě a Josef s Ježíšem pracovali jako zruční tesaři. Josef začal pociťovat slabost, tíži na srdci. Nastaly svátky paschy a i oni se vydali do Jeruzaléma. Když se vraceli domů, uvědomili si, že s nimi Ježíš v karavaně není. Vrátili se ho hledat a Marie plná strachu ho v synagoze radostně objala. Klidný Ježíš se optal: „Báli jste se o mě? A přece jste měli vědět, že moje místo je v domu mého Otce!“ Pak se beze slov vrátil s rodiči a vyslovil přání, aby ho Josef nedával na studia k zákoníkům. Neboť ti lidé jsou moudří slovy, ale nevidí život. Chtějí přemýšlet o nebi, a nevidí zemi… Hospodin je všude přítomen a teď chce přijít a být s lidmi… Josef Ježíšovi rozuměl. Vzpomněl si na jeho modlitbu, kterou vyslovil ke svému Otci. Josef pochopil již dávno, že je pouhý stín Otce a ten pomalu odchází.…. Měl radost, že Ježíš chce zůstat se svojí matkou, že se o ní chce starat. Viděl jejich něžnou lásku a byl šťastný. Myslím, že tato kniha je velice vhodná pro ty, kteří mají touhu více poznat Svatou rodinu, jejich nelehký, ale šťastný život. I když jde o románové zpracování, každý podle svých představ si lépe uvědomí, jak byla Panna Maria moudrá, obětavá, pokorná a svatý Josef odvážný, oddaný, silný a Boží Syn že dostal ty nejlepší rodiče. Myslím, že v dnešní společnosti, kde se zcela vytrácí základy morálního člověka, úcta ke starším lidem a respektování autority, tato kniha jen potvrdí, že má-li být ve světě mír, musí ho lidé nejprve objevit ve svých srdcích. Křesťané jsou bohatí proto, že mají mír – Lásku v Ježíši Kristu. (MZ) strana 12

 Ohlasy – Farní pobyt v Rokytnici

CHLUMEČEK 6/2007

KRÁSNÉ DNY V ROKYTNICI NAD JIZEROU Někteří farníci využili opět nabídky pana faráře J. Hubálka a vypravili se v září za putováním do hor v Rokytnici nad Jizerou. My, kteří jsme vyrazili o den dříve než skupina s otcem Josefem, jsme ve středu podnikli návštěvu sklárny v Harachově, kde jsme sledovali výrobu sklenic na víno, brusírnu skla a ochutnali zdejší pivo, kterým se skláři posilňují při své práci. Odpoledne jsme šli procházkou k Mumlavským vodopádům. Tento den bylo pochmurno i trochu deštivo, ale to nás neodradilo a nasbírali jsme i nějaké houby. Večer přijela další část výpravy, takže bylo veselo. Domluvili jsme se, že ráno vyrazíme na procházku kolem Rokytnice. Mile nás vítalo sluníčko, které nezklamalo a vydrželo hřát po všechny dny, a tak jsme mohli zvesela vykročit. My méně zdatní jsme vyjeli pěkným stoupáním autem na Studenov a odtud jsme šli krásnou krajinou na Ručičky. Ostatní se ubírali pěšky cestou necestou trasu dlouhou asi 15 km – ušli to i ti nejmenší! I malá Lidunka v kočárku a vzorňák strýček Mája s ní co chvíli pojížděl jednou na sever, pak zas na jih. Navečer jsme s otcem Josefem prožili v přilehlém kostele sv. Michaela mši svatou a potom Petr s Mílou a Markem přichystali pro děti zajímavou zábavnou noční hru plnou napětí s novinkami, které ještě mnozí nezažily. Ve čtvrtek jsme vyrazili pokořit Sněžku. Své automobily jsme zaparkovali v Peci pod Sněžkou a nádhernou trasou podél horského potoka jsme se ubírali dalo by se říci k nebesům. Ale ne všichni. My, co jsme neměli sil a ti, co nás neopustili, jsme si vychutnali procházku přijatelným terénem a užívali si sluníčkem prozářené pohledy na krkonošské vrchy. Pak jsme se vrátili a lanovkou vyjeli na Růžovku a procházkou se obdivovali nejvyššímu velikánu. No a skupina osmi borců, mezi nimi nejmenší Vojtík a Péťa, vystoupali opravdu obtížnou strmou trasou na Sněžku. Odměnou jim byl krásný pocit dosaženého cíle a nádherné pohledy do Čech i Polska. Zpáteční cestu si prožili odpočinkově, lanovkou. Byli jsme všichni docela uťapkaní, a tak jsme zašli načerpat sil do hospůdky na večeři, která výtečně chutnala. strana 13

 Ohlasy – Farní pobyt v Rokutnici

CHLUMEČEK 6/2007

V sobotu jsme zahájili den společnou mší svatou a potom jsme vyšlápli na protější stranu Rokytnice s cílem dosažení přírodní rozhledny s úžasnými pohledy do kraje. Pak jsme se šli občerstvit do zdejšího hotelu, kde jeho majitelka i po dlouhých letech poznala a pozdravila otce Josefa, který tu působil. Bylo to milé setkání. Pak nás čekalo balení a hurá domů. Co jsme si odnesli z těchto pár nádherných dnů? Pro mne to bylo naplnění srdíčka radostí, že jsem tento čas mohla prožít s velice milými a příjemnými přáteli, kteří mají smysl pro humor, dá se s nimi o čemkoliv hovořit a vyzařuje z nich to nádherné světlo ukazující na slova Pána Ježíše: „Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás.“ A také je to místo, které má své kouzlo, tak jako mnoho jiných koutů naší vlasti, které pro nás stvořil Pán Bůh. U nás doma je to také nádherné, ale člověk má být poutníkem, aby ta všechna úchvatná místa poznával. A tak děkuji Pánu Bohu, Toníkovi, otci Josefovi, Marušce, Šárce, Petrovi, Péťovi, Vojtíškovi, Adélce, Verunce, Lidunce, Mílovi, Markovi, Ivě, Jindrovi, Verunce, Lucince, Janě, Pavlovi, Karolínce, Toníčkovi, Majdalénce a nejmenšímu Fanouškovi, že jsme společně prožili několik hezkých dnů. (MZ)

PŘÁNÍ K NAROZENINÁM Milý otče Josefe, k Vašim 44. narozeninám Vám přejeme, aby Vás stále Bůh ochraňoval, Duch svatý inspiroval, Ježíš Kristus vedl a Panna Maria láskyplně hladila.  Vaši farníci

strana 14

 Ohlasy – Poznáváme krásy naší vlasti

CHLUMEČEK 6/2007

POZNÁVÁME KRÁSY NAŠÍ VLASTI V sobotu 23.6.2007 jsme se zúčastnili spolu s několika farníky z Luže, Chrasti a Chroustovic zájezdu Vincentinů z Čech, Moravy a Slovenska do Jižních Čech. Hlavní zastávka byla v Kájově, 4 km od Českého Krumlova. Je zde překrásný kostel zasvěcený Panně Marii. Je postaven na vyvýšenině mezi Šumavou a Blanským lesem. V 10. stol. přišel na toto místo sv. Wolfgang, tehdejší biskup v Římě. Na své misijní cestě do Čech zde nechal vedle zázračného pramene postavit pevný dřevěný kostel ke cti Matky Boží. Na jeho místě stojí kaple Smrti Panny Marie postavena v 15. stol.. Vnitřek kostela je mistrovské dílo gotiky. Ve 12. stol. byl dřevěný kostelík nahrazen kamennou stavbou. Ve 13. stol. bylo započato se stavbou většího kostela. Během husitských válek byl kostel značně poničený. Po této době působil v Kájově 43 let horlivý kněz Michael Pils, který dal s podporou Rožmberků od r. 1471 – 1485 kostelu dnešní podobu. Farnost Kájov nemá dnes vlastního kněze, je spravována z Českého Krumlova. Od r. 1999 se o kostel starají milosrdné sestry sv. Vincence z Pauly, které přišly z Mnichova. V Kájově jsme prožili mši sv. v 10.30 h, kterou sloužil kaplan P. Petr Kováč z Prahy. Ve 12.30 h jsme odjížděli z Kájova do kláštera Zlatá Koruna, který se nachází 8 km od Kájova. Klášter založil r. 1263 Přemysl Otakar II. a daroval klášteru trn z Kristovy koruny, který získal od francouzského krále Ludvíka IX. Klášter je položen na ostrově, obtékaném ze tří stran řekou Vltavou. Architektonické těžiště kláštera tvoří konventní kostel Nanebevzaté Panny Marie (trojlodní bazilika s příčnou lodí). Severně od něj stojí kaple Andělů strážných. Dále k severu následuje soubor budov opatství s pivovarem. Od zrušení r. 1785 byl klášter odkoupen Schwarzenberky, kteří jej až do r. 1909 pronajímali pro nevhodné průmyslové účely. Důsledkem bylo chátrání klášterních budov. Ve 40. letech 20. stol. prošel klášter náročnými rekonstrukcemi. Historie obyvatel kláštera: Roku 1263 povolal Přemysl Otakar II. Cisterciáky. Daroval klášteru rozlehlé pozemky. Vítkovci rozpoznali v klášteru překážku, r. 1276 ho napadli a značně poškodili. Podpora Václava II. umožnila další výstavbu kláštera. Během 14. stol. prožil klášter velký rozkvět a založil na svém panství přes 100 vesnic. V r. 1420 napadli husité klášter a značně ho poničili. V pol. 16. stol. usilovali šlechtičtí patroni o zrušení kláštera, k čemuž nedošlo. Významnou postavou byl zlatohunský opat Bohumír Blanský 1755 – 1785. V klášteře vznikla škola pro děti poddaných z okolí (Zlatokorunská škola). Klášter prošel ve 40. letech 20. stol. náročnými rekonstrukcemi. Bývalé opatství ve Zlaté Koruně patří k nejlépe dochovaným cisterciáckým klášterům na české půdě. Areál kláštera byl r. 1995 prohlášen národní kulturní památkou. strana 15

 Ohlasy – Pouť do Srbců

CHLUMEČEK 6/2007

Odjezd ze Zlaté Koruny byl v 15.00 h směrem na Veselí nad Lužnicí. Prohlídka Povýšení sv. Kříže krásně opraveného. Místní obyvatelé, kteří hoří láskou pro druhé, nám poskytli malé občerstvení v upraveném areálu poblíž fary a kostela. Pustili se do rekonstrukce bývalých hospodářských budov patřících k faře. Budují překrásné ubytování pro poutníky a rekreanty. V přízemí je již hotova kaple, na obětním stole mají motto „Jsi hořící keř“. Moc se nám nechtělo opouštět toto malebné místečko Jižních Čech, ale museli jsme myslet na návrat domů. Odjížděli jsme z Veselí nad Lužnicí v 17.00 h. Domů jsme se vraceli obohaceni poznáním našich krásných skvostů. Díky Bohu za lidi, kteří si váží vzácných památek a umějí i bez peněžní odměny přiložit ruku k dílu. (L. Jirásková)

RŮŽENCOVÁ PANNA MARIA V KAPLI V SRBCÍCH 7. října sloužil pan farář Josef Hubálek mši svatou v kapli zasvěcené Panně Marii Růžencové v Srbcích. Je to místo společného setkávání v tento sváteční den s mnoha známými farníky, kteří si ho zamilovali stejně jako domácí obyvatelé. Nedělní odpoledne bylo plné sluníčka, a tak mnozí i malé děti přijeli na pouť na kolech. Po mši svaté se nás opět ujala obětavá rodina Zdeňka Doležala a přichystali nám pohoštění v místní hospůdce, kterou si zdejší domorodci neustále zvelebují. Sluníčko lákalo ke krátké procházce cestou pod lesem směrem ke Kusé hoře, odkud se naskýtá nádherný pohled do krajiny. Bylo to příjemné a milé setkání a všem, kteří se o to zasloužili, děkujeme. (MZ) strana 16

 Ohlasy – Jak to bylo v Chroustovicích

CHLUMEČEK 6/2007

A JAK TO BYLO V CHROUSTOVICÍCH?

Články – Dušičková a adventní úvaha

CHLUMEČEK 6/2007

DUŠIČKOVÁ ÚVAHA

V minulém čísle časopisu jsme si přečetli velice hezký článek o radostném uvítání, ale i nemilém loučení, které proběhlo první srpnovou neděli v chrasteckém chrámu Nejsvětější Trojice. Jen o pár hodin později prožívali úplně stejné pocity i ti, kteří navštívili několik kilometrů vzdálený kostel sv. Jakuba v Chroustovicích. Ačkoliv na odpolední mši svaté se zde sešly necelé dvě desítky věřících, panovala zde neopakovatelná atmosféra. Na jejím závěru předal P. Josef Hubálek chroustovickou farnost do rukou jejího nového duchovního správce P. Jana Paseky. Chtěli bychom ještě jednou poděkovat otci Josefovi za krásných deset let prožitých v naší farnosti a popřát mu, aby v jeho srdci stále svítilo slunce Boží lásky. (Chroustovičtí farníci)

SVATBA Hana Nešetřilová a Miloslav Cepl uzavřeli svátost manželství v chrámu Panny Marie na Chlumku dne 6. října 2007. Na jejich společné cestě životem jim přejeme mnoho Božího požehnání, ochranu Panny Marie, vzájemnou lásku a hodně radosti. (Lužští farníci)

strana 17

Před nedávnem jsem procházela kolem kostela a na ohradní vnitřní straně zdiva byla umístěna křížová cesta. U posledního 14. zastavení mě zaujal text: smrtí život nekončí, jenom se mění. Uvědomila jsem si spoustu myšlenek, které s touto větou souvisí. Jedna z nich je, že většina příchozích na hřbitov se chodí k hrobu pomodlit ke svým nejbližším s vědomím, že dotyčný zemřel, nikdy s ním již nepromluví, neuvidí se, prostě není. Prach jsi, v prach se obrátíš… Ale tato věta hovoří o tom, jaký dar nám zanechal Pán Ježíš, který za nás obětoval svůj život plný dobroty a lásky, abychom mohli věčně žít. (MZ)

MARIA, UKAŽ NÁM PLOD ŽIVOTA TVÉHO Během dne mnohokrát pozdravujeme Matku Boží modlitbou Zdrávas Maria a prosíme o hlubší poznání svého Pána a Spasitele. V posledních dnech jsme navštěvovali naše hřbitovy a rozsvěcovali svíčky na hrobech našich předků. Možná, že jsme si v duchu říkali: už vidí požehnaný plod života tvého, Maria. A my ještě putujeme na cestě do Božího království, ale nemůžeme plakat, i my musíme více a více volat: ukaž nám plod života tvého i na této zemi. Můžeme prosit o přímluvu právě ty předky, kteří nás už předešli do života věčného a tuto svoji věčnost prožívají už v plnosti. To jsou právě ti svatí, které oslavujeme prvního listopadu. Já tyto svaté, kteří nejsou položeni na oltář, nazývám jako svaté neznámé, ale můžeme říci, že to nejsou svatí neznámí, ale naši předkové a jak říká svatý Pavel, dívejme se, jak oni skončili svůj život a následujme je. I my přece chceme vidět v plnosti plod života tvého, Maria. Za několik týdnů budeme vstupovat do doby adventní, ve které budeme více a více hledět na plod života Mariina. Tak prosme, Marii, aby se adventní doba pro nás stala dobou poznání a hledání pravého života, který je skryt právě v Pánu Ježíši. Potom se pro nás vánoční svátky stanou předzvěstí plného vidění Pána na věčnosti a my přece nemusíme čekat až na věčnost, my se s ním můžeme setkat i zde při našem putování. (Petr Čapek) strana 18

Články – P. Václav Hejčl slavil

CHLUMEČEK 6/2007

P. VÁCLAV HEJČL SLAVIL ŠEDESÁTINY

Články – Není třeba se někdy obávat

CHLUMEČEK 6/2007

NENÍ TŘEBA SE NĚKDY OBÁVAT

Zvučný hlas, jiskra v oku a výmluvnost – to jsou vlastnosti, které P. Václava neopustili ani po šedesátce, kterou jsme s ním přijeli do Malých Svatoňovic oslavit v neděli 21.10.2007 i my „staré páky“ a zavzpomínali si tak na naše ministrantské časy. P. Hejčl s energií sobě vlastní vykonává několik funkcí: Je administrátorem poutní duchovní správy v Malých Svatoňovicích, administrátorem excurrendo ve Rtyni v Podkrkonoší, kaplanem v Úpici a ještě k tomu vykonává duchovní službu ve věznici v Odolově. Kromě „obyčejných“ titulů administrátora a kaplana se ovšem může pyšnit i tituly docela neobyčejnými, jako je kooperátor, exposita či fundatista, jak nám s humorem sobě vlastním líčil. Během příjemného posezení v místní restauraci Salamandr došlo na přítomnost i minulost, P. Václav se živě zajímal o dění v Luži i o konkrétní lužské farníky. Nemohli jsme se nezeptat na rozdíl mezi dvěma mariánskými poutními místy. P. Václav nazval Chlumek katedrálou ve srovnání s malým svatoňovickým kostelíkem, který je prý stále veden jako kaple. Také účast na bohoslužbách se údajně nedá srovnávat, podle P. Václava je Luže živý kraj, kdežto Malé Svatoňovice už pohraničí. Myslím, že P. Hejčl měl ze svých bývalých ministrantů radost, vždyť se mu tak utěšeně rozmnožují (potomků jsme mu přivezli ukázat celkem 16), a my mu do dalších let přejeme, aby mu ta radost vydržela, stejně jako vitalita a Boží přízeň. Na cestu domů nám P. Václav dal požehnání a pozdravy pro všechny lužské farníky, se kterými strávil 9 let a 1 měsíc (on to počítá na poutě, bylo jich rovných 30). Rádi vyřizujeme. (PFJ)

strana 19

Po pádu marně očekávaného blahobytu slibovaného na věčné časy se do naší vlasti stěhovali mnozí lidé za prací z okolních států, což dříve nemohli. Do nedalekého zemědělského podniku za tím účelem přišli manželé z Ukrajiny. Byli přiděleni do živočišné výroby. Brzy se uvedli coby dobří pracovníci, ale i jinak si získali osazenstvo podniku i spolupracovníky. Byt dostali přímo v administrativní budově, a tak dělali často i dvě směny a zastávali i ostrahu střediska, čímž dostávali právem zaslouženou odměnu. V té době docházela manželka denně do střediska jako uklízečka a brzy se s nimi spřátelila. Obědy v pracovní dny měli zajištěny v podniku, snídaně a večeře si chystali sami, soboty a neděle také. Stalo se, že je manželka pozvala na oběd. Přijali to s vděkem. Než jsme zasedli ke stolu, řekl jsem, aby sečkali chvilku, že se před jídlem modlíme. Překvapilo nás, že se přidali a odříkali modlitbu Páně s námi, neuměli dost dobře česky, drželi jsme se při tom za ruce, a tak jsme byli i propojeni. To se jim líbilo. Po čtyřech letech působení je ale staří rodiče volali zpět domů. Došlo k rozloučení, a tak manželé uspořádali malé posezení v jídelně podniku. Sešlo se nás asi dvacet, byli jsme též s manželkou pozváni. Než jsme zasedli k bezvadně připravené tabuli, vzal si mě pan Vasil stranou a řekl, že si přeje, než zasedneme, abych setkání zahájil modlitbou tak, jak to vedeme doma. Zaváhal jsem, jelikož někteří z přítomných neměli zrovna pro toto pochopení, ale on prosil, tak jsem mu řekl, aby přítomným sdělil svoje přání. Po souhlasu přítomných jsem řekl, vezměme se za ruce, a tak budeme alespoň na chvíli propojeni. Po modlitbě Páně jsem ještě přidal kratičké díkůvzdání nad dary, což mlčky vyslechli a pak jsme zasedli k tabuli. Dle hlasitosti neseného slova jídelnou jsem usoudil, že se snad modlili všichni. Beseda se nesla v tom zářijovém podvečeru v upřímné atmosféře. Byli to dobří manželé, nás brali jako druhé rodiče. Doma měli dcerku 12 let a synka 10 let. Chodívali také s rodiči k nám a říkali nám babičko a dědečku. Stalo se, že dcerka přišla s prosbou, že chce „piglín“. Chvíli jsme se dohadovali, co to je, až to názorně ukázala, byla to žehlička. Z obav, že ublížím vážnému, se nakonec ukázalo přijetí tohoto úkonu v úctě. Vzpomněl jsem si na otce Malého, který též stál před větším problémem, když vyzval dav na Letenské pláni k modlitbě Páně. Tímto činem dokázal na chvíli sjednotit celý národ a to od Aše až po Čiernů pri Čope. Vždyť všichni nejen na pláni, ale i v rozhlase a televizi, co se třeba i nepřipojili, setrvali několik minut v klidu. I toto byl nádherný skutek a moment k zamyšlení. (JM) strana 20

 Ohlasy z kůru (pro náctileté)

CHLUMEČEK 6/2007

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 6/2007

♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ Vesmír patřil dětem 25.10.-27.10.2007 Ve čtvrtek 25. října se naše malá výprava (já, Lucka, Milan a Vašek) spolu s otce Josefem vypravila do diecézního centra mládeže na Vesmír, které se nachází v Deštném v Orlických horách. Celkem se nás tam sešlo kolem 90 mladých lidí. Někteří z nás jsme byli na Vesmíru poprvé a moc se nám tam líbilo. Každý den jsem měli připravený zajímavý program a o legraci nebyla nouze. Během pobytu nás také navštívily řádové sestry Beránkovy z Polska, poznali jsme španělského kněze, který u nás v Čechách pobývá již 10 let. Největším zážitkem pro nás byla návštěva kostela sv. Matouše. Místo lavic tam jsou dřevěné klády a kamenný oltář. O mši svaté, která se konala po setmění, byl osvícen pouze svíčkami. Našli jsme tam mnoho nových kamarádů a určitě se na Vesmír chceme znovu vrátit. Ten zážitek stojí opravdu za to ! (Veronika Rejkubová)

Ahoj děcka, oslavili jsme památku všech zesnulých, neboli dušišky, dobu, kdy vzpomínáme na zemřelé, pomodlíme se za ně nebo položíme věneček na hrob. Vybarvi!

♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ BIBLE VERSUS MOBIL Tak si říkám, co by se stalo, kdybychom s Biblí zacházeli jako s mobilem. Co kdybychom ji pořád nosili v kabelce nebo v kapse? Co kdybychom se pro ní vrátili, když bychom ji zapomněli? Co kdybychom v ní párkrát denně zalistovali? Co kdybychom skrze ni přijímali textové zprávy? Co kdybychom s ní zacházeli tak, jako kdybychom se bez ní neobešli? Co kdybychom ji koupili dětem jako dárek? Co kdybychom ji používali na cestách? Co kdybychom ji používali ve stavu nouze? Jo, ještě poslední... narozdíl od mobilu se nemusíte bát toho, že by vaše Bible byla někdy odpojena ze sítě... Ježíš už účet zaplatil! strana 21

strana 22

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 1/2007

 Informace

CHLUMEČEK 6/2007

Veselé dušičkové bludiště Doveď ducha do hradu!  Ples mladých v Chrasti: sobota 10.11.2007 od 20:00, vstupné 90,- Kč.  Generální vizitace naší farnosti: čtvrtek 15.11.2007. Vizitaci vykoná biskupský vikář pro pastoraci Kan. Karel Moravec, ICLic. Po mši sv. v 17.00 proběhne setkání Pastorační rady farnosti s možností setkat se s otcem Moravcem.  Sbírka ošacení: 19.11.-21.11.2007 vždy v 15.00 – 16.30. Místo: budova pošty v Luži, vchod z boční strany budovy (jako do České spořitelny), místnost vpravo v přízemí. Jde o humanitární sbírku pro Občanské sdružení Diakonie Broumov. Vybíráme: Letní a zimní oblečení (dámské, pánské, dětské). Lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony, látky. Domácí potřeby: nádobí bílé i černé, skleničky, vše jen funkční. Peří, péřové a vatované přikrývky, polštáře a deky. Další informace na plakátcích.  Mikulášská nadílka: středa 5.12.2007 po mši sv. v 17:00 v kostele sv. Bartoloměje.  Adventní duchovní obnova: 6.12.-8.12.2007, vede P. Piotr Nowicki.  Divadlo: sobota 15.12.2007 v 15:00 v sokolovně v Luži. Srdečně zveme na muzikál Noc na Karlštejně v podání divadelního ochotnického souboru Orličánek. Vstupné je dobrovolné. Před a po vystoupení si budete moci zakoupit vánoční pohlednice kreslené dětmi základní školy. Výtěžek ze vstupného a prodeje pohlednic bude zaslán na konto Papežského misijního díla na pomoc chudým dětem v misiích. Za FCH Luže Lenka Zárubová.  Vánoční koncert: středa 26.12.2007 ve 14:00 na Chlumku v Luži, hraje a zpívá skupina Naživo.  Setkání farnosti: pátek 28.12.2007 v 18:00 na faře v Luži. Tradiční vánoční posezení, občerstvení, biblická olympiáda.

 Farník oslovil kněze s tím, že na Dušičky pořádají koncert. Kněz odvětil, že už něco má, ale duchem že bude s nimi. Nevyvedlo ho to z míry: „Máme lístky za 200, 240 a 300. Kde chcete, aby váš duch seděl?"



Páček hledáček

Kostelník nevěří svým očím. Paní Majerová klečí zbožně v lavici, před sebou modlitební knihu a vedle ní umělý chrup. „Asi vás ruší při modlitbě," ptá se se zájmem. „Ale kde, ten chrup patří mému Emilovi. Musela jsem mu ho vzít, on by mi mezitím snědl doma bábovku."

Vaše Barunka :o)

strana 23

strana 24