2007

Školní krounský ob∏asník

2

∏erven/2007

Zprávy z ředitelny I když vám to možná nepřijde, než jsme se stačili pořádně rozkoukat, je tu opět konec školního roku a s ním i závěrečné vysvědčení. Pro někoho bude okamžikem odměny za celoroční úsilí a píli, pro jiného možná zklamáním. Přál bych si, aby těch druhých bylo co nejméně. Ale i ve škole platí, že „bez práce nejsou koláče“. A i když výsledky nebudou přesně podle vašich představ, máte všichni možnost to příští rok napravit. Jde to! Škola může na cestě k vědění pouze vést a pomáhat. Chtít a učit se však musíte sami, a to bohužel některým z vás chybí. Vycházejícím žákům přeji na nových školách i v celém dalším životě vše nej… a věřím, že budou mít příležitost posoudit, jak je krounská škola na džungli jménem svět připravila. Problematika PET lahví se dotkla i Krouny. Každý den ráno okolo školy sbíráme několik prázdných nebo nedopitých lahví, které se povalují, kde „zapomnětlivcům“ na hřišti nebo u ping pongu vypadly z ruky. To je opravdu tak velký problém zanést je pár kroků do popelnice nebo odpadkového koše? Od května máme další (celkově již třetí) interaktivní tabuli, tentokrát v učebně českého jazyka. Věřím, že pedagogům i žákům pomůže k zefektivnění a zatraktivnění výuky. Náklady na její pořízení (tabule, projektor, počítač) dosáhly celkové výše přes 150.000,- Kč a byly hrazeny z prostředků, které si škola vydělala doplňkovou činností. Od září 2007 by k žádným výrazným změnám v organizaci výuky nemělo dojít. Předpokládám, že se podaří zahájit volitelnou výuku anglického jazyka v mateřské škole a v I. a II. třídě základní školy (obojí by realizovali kmenoví učitelé ZŠ). Odpolední vyučování pro pátou, osmou a devátou třídu zůstává ve čtvrtek. Po nepředstavitelně dlouhých 43 letech působení na krounské škole odchází do zaslouženého důchodu p. uč. Josef Janoušek. Jeho jméno je a na dlouho bude neodmyslitelně spjato s naší školou, protože lavicemi jeho tříd prošly nejméně tři celé generace dětí. Za mnohaletou práci mu jménem všech bývalých i současných zaměstnanců i žáků děkuji a přeji plné zdraví a dostatek času na vlastní záliby a koníčky. Poděkování za celoroční usilovnou práci patří samozřejmě i všem ostatním zaměstnancům školy (pedagogům, provozním zaměstnancům i kuchařkám). Většině žáků pak děkuji za snahu a ochotu učit se, pomáhat a tvořit příjemnou atmosféru školy. Redaktorům našeho Škrobu, hercům Dividla, mladým hasičům, zpěvákům, cvičenkám aerobiku a všem dalším, kteří svou prací reprezentovali školu, děkuji za odvedené výkony. No a všem dohromady přeji krásné, sluníčka, tepla, klidu a pohody plné prázdniny, které budou trvat do neděle 2. 9. 2007. Děti, buďte během prázdnin moc opatrné - na silnicích, při hrách, při koupání atd. Zdraví a život je to nejcennější, co máte. Mgr. Josef Kyncl


3

∏erven/2007


Bleskáč (naše interview) Ve středu 9. května vyrazili redaktoři Škrobu na exkurzi do Českého rozhlasu Pardubice. Zde se seznámili s historií a posláním Českého rozhlasu včetně pardubického studia, prohlédli si jednotlivá vysílací pracoviště, zúčastnili se přípravy jednoho z pořadů i živého vysílání. Redaktorka a moderátorka Kateřina Prouzová jim potom ochotně odpověděla na několik otázek.

Redaktoři Škrobu při rozhovoru

Čím jste chtěla být jako malá? Když jsem byla hodně malá (tak kolem pěti let), chtěla jsem být Hankou Zagorovou, a když jsem byla už o trochu větší, přála jsem si pracovat jako psycholožka. Chodila jste ráda do školy? Který předmět byste nejraději zrušila? Na základní a střední školu jsem vlastně moc ráda nechodila. Všechny ostatní jsem naopak navštěvovala velmi ráda. Sama za sebe bych nejraději zrušila matematiku, protože „neumím počítat ani do tří“. Jak jste se dostala k této práci? Jak jsem se dostala k této práci, bych snad ani neměla říkat. V sedmnácti letech, jednou když rodiče zrovna nebyli doma, jsem byla za školou a šla jsem kolem rockového rádia, kde právě probíhal konkurz. Tento způsob ale nedoporučuji. Je nutné vystudovat nějakou speciální školu?

Co se týká rozhlasové práce, je asi nejlepší vystudovat žurnalistiku, ale myslím si, že jakékoli jiné vzdělání může této práci něco přinést. Třeba když vystudujete něco v sociální oblasti, můžete být v tomto oboru dobrým redaktorem. Když se budete zajímat o dopravu, můžete natáčet dobré příspěvky o dopravní situaci. Myslím, že pro tuto práci se zkrátka hodí jakékoli vzdělání v neomezeném množství. Co obnáší vaše práce? Moje práce obnáší především naslouchat, dávat pozor, být ve střehu a nebát se zpracovat jakékoli téma. Je vaše práce časově náročná? Moje práce je velmi časově náročná, ale o to rychleji ubíhá. Jak se připravujete na každý den? Každý den je jiný, takže se pokaždé připravuji jinak. Ale protože vím, že například zítra budu mít ranní vysílání, které probíhá od pěti do devíti, určitě půjdu spát nejdéle o půl jedenácté, ve čtyři ráno vstanu a připravím si věci, které nejdou připravit dopředu (například zprávy o událostech, jež se staly v noci, informace o počasí, přehled tisku a tak dále). Ještě jsem zapomněla na to, že cestou do práce se budu rozmlouvat různými jazykolamy, abych se u mikrofonu nepřeříkávala.

Redaktorka Kateřina Prouzová při práci

Setkáváte se i s mediálně známými osobnostmi? Na koho nejvíce vzpomínáte? S mediálně významnými osobnostmi se setkávám, ale nejsou pro mě tak zajímavé, protože já mám raději skutečné osobnosti. A protože se pohybuji v kulturní oblasti, bylo těch zajímavých setkání opravdu hodně. Nevím proč, ale teď jsem si zrovna vzpomněla na fotografa Barána, který téměř v devadesáti letech nejen že vytváří krásné fotografie, ale skvěle mu to myslí, má obrovský postřeh a já jsem

4

∏erven/2007 si vedle něho připadala úplně hloupá. Takové osobnosti potkávám nejraději. Co nejvíce ovlivňuje sledovanost vašeho vysílání? Co je u posluchačů nejoblíbenější? Tohle je taková sporná otázka, protože existují nejrůznější výzkumy toho, co by posluchači chtěli poslouchat a co je u nich nejoblíbenější. Ale já osobně s tím nesouhlasím, neboť si myslím, že Český rozhlas má za úkol své posluchače vychovávat, a když jim budeme postupně podsouvat kvalitu, která sice u nich nebude v tu chvíli nejoblíbenější, že ji později sami začnou vyhledávat. Jaké rádio si nejraději poslechnete např. o víkendu nebo o dovolené? Já mám takovou tu profesionální deformaci jako všichni rozhlasáci. Doma vůbec žádné rádio neposlouchám, poslouchám muziku, která se v naší rozhlasové stanici vůbec nehraje anebo poslouchám ticho. Připravili redaktoři Škrobu

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

V březnu se všichni zájemci o zhlédnutí filmu Vratné lahve vydali do multikina Cinestar v Pardubicích. S paní učitelkou Urbanovou a panem učitelem Schmiedem jsme jeli na třídu Míru, kde se kino nachází. Po krátkém rozchodu následoval náš hlavní program. U vstupu do kina to vonělo popcornem, na který jsme se mohli bohužel jen dívat, protože byl připraven pro pozdější návštěvníky. A tak jsme se posadili do pohodlných křesel a čekali na film. Při projekci (a zvláště při erotičtějších scénách) stálo za to odlepit oči od skvělého filmu a podívat se po dychtivých spolužácích. Ty pohledy bych vám přála vidět.


5

∏erven/2007

Hrdinou Vratných lahví je bývalý učitel Josef Tkaloun. Tkaloun se definitivně rozhodl opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce trávícího čas na lavičce v parku. Tkaloun je plný aktivity, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu ženy Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny aktivity svého muže, Tkaloun přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným komických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, ale i přímým účastníkem. Bohužel každý film jednou skončí, a tak nám nezbylo nic jiného než usednout zpátky do autobusu a vrátit se do každodenní reality. Já osobně si myslím, že tento výlet byl příjemným zpestřením školních hodin. Každý z nás si z filmu určitě odnesl zajímavé zážitky. Aneta Benešová

REPORTÁŽ Z ČRO PARDUBICE 9. května brzy ráno jsme my, redaktoři Škrobu, čekali na nádraží na vlak, který nás měl odvézt do Pardubic do tamního studia Českého rozhlasu. Sraz na nádraží byl sice v 5.45 hodin, ale všichni jsme stejně dorazili (jak je ostatně naším zvykem) o něco déle. Krásným novým vlakem s označením REGIONOVA jsme se přesunuli do Pardubic. Okolo osmé hodiny ranní nás vítalo pardubické nádraží. Rozhovor byl domluven na devátou hodinu, proto jsme měli možnost si na nádraží koupit něco dobrého na zub. Návštěva v rozhlase byla příjemná a velmi zajímavá. V redakci se nás ujala produkční paní Eva Kratošková. Nejprve jsme se velmi podrobně seznámili s historií Českého rozhlasu včetně regionálního studia v Pardubicích, s jednotlivými stanicemi a jejich zaměřením a také s posláním pardubického studia a jeho programovým schématem. Potom jsme se přesunuli do nahrávacího studia, kde nám moderátor Martin Stratílek předvedl, jak vzniká pořad Kalendárium. Redaktorka Kateřina Prouzová, která má na starosti hlavně kulturu, nám ukázala, jak se připravují jednotlivé reportáže, jak se natočený materiál stříhá a jak vznikají konečné verze pořadů. Velmi zajímavé byly také ukázky z vysílání, které připravují děti z jedné pardubické školy. Na závěr poskytla paní redaktorka našemu časopisu rozhovor, který si můžete v tomto čísle také přečíst. Jednou z nejzajímavějších částí exkurze byla návštěva studia, v němž právě probíhalo živé vysílání zpráv. Při dodržení absolutního ticha jsme mohli sledovat


6

∏erven/2007

moderátory přímo v „akci“. Poté následovalo ještě mnoho důležitých postřehů z novinářské práce, jež nám předala paní Kratošková, a tím byla exkurze ukončena. Myslím, že tento den byl nejen zajímavý, ale především pohodový a každý, kdo byl v ten den ve škole, nám mohl závidět. Doufám za všechny, že takových chvil bude v příštím roce ještě více a budou zajímat i další, kteří se stanou redaktory Škrobu. Petra Stehnová

Dne 4. května jsme měli možnost, stejně jako minulý rok, jet do Skutče na majálesovou olympiádu. V pátek ráno jsme se sešli v tělocvičně, kde jsme dostali příslušná soutěžní trička, a autobus nás odvezl do Skutče. Ti, kteří šli na vědomostní soutěže, vystoupili u kulturního domu, ostatní jeli dál na hřiště. Na hřišti proběhlo zahájení a po něm se I. Matoušová a T. Brožková na majálesové olympiádě všichni odebrali ke svým disciplínám. V kulturním domě, kde jsem byla i já, to probíhalo celkem s klidem. Byla tam matika, čeština, angličtina atd. Pak také zatloukání hřebíků, poznávání filmů a spousta jiných zajímavých soutěží. Na všech těchto soutěžích jsme měli i my své zástupce. Po každé disciplíně se ukázal graf a na něm naše pořadí. Na hřišti to vypadalo trochu jinak. Kluci většinou hráli fotbal, florbal a holky samozřejmě „vybiku“. Už přesně nevím, jak jsme skončili v určitých disciplínách, ale tak hrozné to nebylo. Myslím, že za ty nervy, které jsme všichni aspoň trošku měli, to nestálo. Když byly všechny disciplíny splněny, čekal nás oběd. Na oběd jsme zašli stejně jako loni do biskupského gymnázia, kde pro nás měli připravený ,,smažák". Po obědě se všichni přesunuli zpět na hřiště, kde jsme spolu s ostatními školami čekali, jak to dopadne. Okolo 14:00 hodin jsme se seřadili a poslouchali vyhodnocení olympiády. Celkově jsme skončili devátí z deseti. Já si myslím, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A doufám, že pojedeme i příští rok. Petra Stehnová


7

∏erven/2007

ŠKOLNÍ VÝLETY OČIMA ŽÁKŮ Šestá třída: Hrad Roštejn + Telč a okolí (24. – 25. 5. 2007) Jako každá třída absolvovala i ta naše ke konci školního roku třídní výlet. Pět minut před sedmou hodinou ranní jsme měli sraz na vlakovém nádraží v Krouně. Tam už čekali paní učitelka Urbanová a pan ředitel Kyncl. V sedm hodin přijel vlak a dovezl nás do Žďárce u Skutče. Odtud jsme pokračovali dalším vlakem a potom jsme pořád přestupovali Šestka na výletě z vlaku do vlaku nebo do autobusu, až nás poslední vlak vyložil na zastávce v Hodicích u Jihlavy. Odtud jsme šli pěšky až na hrad Roštejn. Zde jsme asi půl hodiny odpočívali a také jsme si mohli koupit pohledy a různé suvenýry. Jednu hodinu po poledni začala prohlídka hradu. Viděli jsme mnoho zajímavých obrazů, místností a hlavně betlém, který patří k největším v kraji. Po prohlídce mohli zájemci z našich řad vystoupat na věž, která patřila k hradu. Ti unavenější dali přednost desetiminutovému odpočinku na lavičce. Pak jsme se opět vydali na trasu a k večeru jsme dorazili do autocampu Řásná, místa našeho ubytování. Pan ředitel rozdal klíčky od chatek a my byli rádi, že to máme za sebou. Jenže „chyba lávky“. Netrvalo to dlouho a pan ředitel s paní učitelkou nám oznámili, že se po večeři koná výšlap na Javořici. Hrůza!!! Za celý den jsme tak ušli kolem 26 km a byli jsme totálně vyčerpaní. Večerka byla stanovena na tři čtvrtě na deset, ale stejně nikdo nespal. Druhý den jsme po snídani vyrazili do Telče, kde jsme si prohlédli zámek a viděli a slyšeli mnoho zajímavých věcí. Vzápětí jsme poobědvali v jedné restauraci. Po pořádném „nášupu“ následoval rozchod a pak cesta domů. Do Krouny jsme přijeli pět minut po půl sedmé. Musím ještě konstatovat, že jsme během dvoudenního výletu ušli kolem 33 – 40 km. Nevěřili byste, jací dokážou být učitelé turisté. Ale i tak se výlet všem moc líbil. Simona Jadrná

Sedmá třída: Konopiště, Sázava, Český Šternberk (29. (29. – 30. 5. 2007) Jednoho krásného dne se 7. třída rozjela na dvoudenní výlet. V 7:05 hodin jsme nastoupili do vlaku v Krouně a ve Žďárci u Skutče jsme po půlhodinovém čekání přestoupili na jiný vlak. Mezitím se někteří z nás nasnídali. Celou cestu kluci jako zázrakem moc nezlobili.


8

∏erven/2007

Jakmile jsme přijeli do Českého Šternberka, vyšli jsme kopeček a několik schodů a stáli jsme před hradem. Tam nás čekala velice zajímavá prohlídka. Poté jsme jeli vlakem do Sázavy, kde jsme se nejdříve ubytovali. Ale vůbec se nám tam nelíbilo. Záchody a sprchy byly špinavé a smrděly. Prostě děs! U ubytovny bylo dětské hřiště a kluci se tam vozili a houpali jako malé děti, prostě museli všechno vyzkoušet. Výlet sedmé třídy V ubytovně jsme si nechali věci a šli jsme do Sázavského kláštera. Tam nám paní průvodkyně vyprávěla některé ze sázavských pověstí. Jakmile prohlídka kláštera skončila, spěchali jsme se navečeřet. Dostali jsme moc dobré kuře s bramborami. V noci kluci zlobili tak, že za nimi přišly paní učitelky a zabavily jim mobily. Jinak byla noc celkem klidná. Ráno jsme měli ke snídani rohlíky namazané nějakou pomazánkou. Poté jsme opět nasedli do vlaku a jeli do zámku Konopiště. Tam nás také čekala prohlídka a pak jsme jeli do Benešova, kde jsme dostali dvouhodinový rozchod. Po příchodu na nádraží jsme zjistili, že rychlík, kterým máme jet, má zpoždění, a tím pádem nestihneme další vlaky. Poté se všechno vyřešilo a dostali jsme se až do Žďárce, kde na nás čekali rodiče s auty, kterými jsme se dopravili až domů. Sara Giansanti

Osmá třída: Český ráj - Prachovské skály, Sobotka, Huprecht, Kost, Jičín (23. – 25. 5. 2007) 2007) Roky se sešly s roky a já chodím už do osmé třídy. Je středa ráno, kdy sedíc na posteli ospale mžourám očima ve svém pokoji do pěkného rána. Otočím hlavu a podívám se k nočnímu stolku. Zrak mi padne na sbalený batoh a v tomto okamžiku jsem rychle a úplně probuzená. ,,Dneska jedeme na školní výlet!“ Ba ani raketa snad nestartuje tak rychle, jako jsem vyskočila já z postele. Takovýto budíček je mnohokrát lepší a účinnější než studená sprcha.


9

∏erven/2007

Na nádraží přicházím jako poslední. Těžkou hlavu si s tím však rozhodně nedělám, protože si vždy snažím ponechat aspoň malou časovou rezervu. Z osmnácti žáků nás jede jen patnáct, pan učitel Tlapák a paní Svatoňová. Cesta se pomalu vleče pod koly vlaku. Konečně mohu nechat hromadu učení doma a nemyslet na úkoly. Výlet máme třídenní. Tak to chce si ho pořádně užít! 1. den: Před příjezdem do Mladějova se zastavíme v Jičíně, ke kterému neodmyslitelně patří kreslená postavička Rumcajse. Obloha je sice zatažená, ale na focení to je příznivé počasí. Po příjezdu do kempu v Mladějově jsme mírně v šoku. Protože nás je opravdu málo, máme všechny holky společný pokoj. Je nás tedy sedm holek pohromadě. Kdo si zapomněl doma plyšáka, nemusel zoufat, ten byl v ceně, na zemi pod postelí. Abych to uvedla na pravou míru, tak šlo o mrtvou myš. Po prohlídce pokojů a povlečení postelí hurá na večeři a poté na prohlídku Mladějova. A víc už nestíháme, protože je večerka. 2. den: Snídaně, sbalit menší batoh a hurá do Sobotky. Ještě zvládneme prohlídku loveckého zámečku Humprecht. V Sobotce nesmíme zapomenout navštívit hrob Fráni Šrámka. Taktéž si prohlédneme hrad Kost. Zde na nás čeká nemilé překvapení. Chvíli posedíme u hradu a vydáváme se na zpáteční cestu do kempu. Hrad totiž v tento čas využívají filmaři, a tak se dovnitř Hrad Kost nedostaneme. A druhý den končí… 3. den: Dnes máme na programu cestu domů. Předtím si stihneme ještě prohlédnout Prachovské skály. Pak se náš vlak už šnečím tempem blíží k domovu. Počasí jsme měli krásné, ba panovala až tropická vedra. Pouze první den trochu sprchlo. Zážitků jsme si přivezli mnoho. Společnost v kempu nám tvořila léčitelská vysoká škola z Olomouce. Jestli to byl ten nejlepší školní výlet, ať zhodnotí každý osmák sám. Mně se tento výlet líbil a budu na něj vzpomínat. Lenka Svobodová

Devátá třída: Podkrkonoší - Jaroměř, Josefov, Dvůr Králové n. L., L., Hradec Králové (23. – 25. 5. 2007) 2007) Dne 23. května se vypravila 9. třída na třídenní výlet do Podkrkonoší. Pod velením pana učitele Schmieda jsme se sešli před šestou hodinou ráno na nádraží v Krouně a odtud jsme vyjeli vlakem na naši výpravu. Jako první jsme navštívili muzeum lokomotiv a vlaků v Jaroměři. Mohli jsme zde prozkoumat starodávné mašiny a zjistit něco zajímavého o jejich historii. Ještě ten den jsme šli pěšky do Josefova na prohlídku pevnosti, která byla postavena v letech 1780 - 1787 z podnětu císaře Josefa II. a měla sloužit proti


10

∏erven/2007

výbojnému Prusku. Tato návštěva byla velice zajímavá už jen pro to, že nám každému rozdali lucerničky se svíčkou a s těmi jsme se prošli chodbami pod zemí. Z Josefova nám jel vlak do Dvora Králové, odkud jsme šli nejméně 5 km pěšky do Velehrádku, kde jsme byli ubytováni. Bydleli jsme tentokrát v chatičkách pro čtyři osoby. Druhý den jsme museli vstát dříve, abychom stihli autobus zpět do Dvora. Tam jsme měli v plánu navštívit známé ZOO se safari. Obdivovali jsme krásná zvířata a projeli jsme se autobusem po celé safari. Sice tam bylo mnoho zajímavých zvířat, ale nikde nebyl pavilon s pavouky, což některé docela mrzelo. Uklidňující však bylo, že v chatkách, kde jsme byli ubytováni, V železničním muzeu v Jaroměři jich bylo dost. (A nejen pavouků.) Tato návštěva a prohlídka města nám zabrala celý den a vrátili jsme se unaveni zpět do ubytoven. Ale ještě večer jsme hráli různé hry, jako třeba „Hututututu“. Ráno jsme si sbalili věci a vyrazili jsme zase na autobus. Poslední zastávka byla v Hradci Králové, kde jsme si prohlédli historickou část města. Poté jsme už jenom podstoupili cestu domů. A jelikož byl pátek, vlaky byly přeplněné, tím pádem cesta nebyla moc příjemná. Už jen proto, že nám jeden takový trošku primitivní průvodčí vynadal do beranů, buranů a kdoví do koho ještě. Celkově se nám výlet zdařil už jen kvůli krásnému slunečnému počasí a pestrému programu. Diana Netolická

ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE…

C CH HY YB BĚ ĚL LO OM MÁ ÁL LO OA AM MO OR RA AV VA AB BY YL LA A Ř ŘÍÍM MS SK KO OU UP PR RO OV VIIN NC CIIÍÍ

Svatá říše římská

Chybělo zřejmě málo a území České republiky mohlo být římskou provincií s názvem Markomanie. Čechy a Moravu měli totiž svého času v hledáčku římští dobyvatelé, hlavně známý Marcus Aurelius. Pracovníci archeologického centra v Olomouci objevili jednu z nejsevernějších


11

∏erven/2007

výsep této římské invaze z dob markomanských válek (v letech 166 až 187). U Pravčic nedaleko Kroměříže odkryli asi osmdesát metrů dlouhý příkop, který tvoří přední část římského pochodového tábora. Jak velký tábor byl, odhalí až další výzkumy. Není však vyloučeno, že sloužil celé legii, tedy asi 6000 vojákům. Tábor u Pravčic je zatím nejsevernějším bodem nově objevené cesty, kterou k nám římská armáda vedla výboje. Druhou cestou se Římané dostávali na území tehdy germánského kmene Markomanů, do dnešního Mikulova, Brna a Vyškova. Nejsevernější římský tábor byl objeven před šesti lety u Olomouce. Fakt, že břehy Moravy skutečně sloužily jako dobyvatelská cesta, dokládají podle archeologů nálezy tisíců úlomků římských cihel v Mikulčicích u Hodonína a ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Lucie Vtípilová

Vědci objevili první „obyvatelnou“ planetu


12

∏erven/2007

Tunel se má začít vyplácet už 30 let po spuštění. Zní to hezky, ale projekt nemá podporu z nejvyšších míst. Ruské ministerstvo hospodářství o tunelu hodlá diskutovat, až se ukáže, kdo ze soukromých investorů by ho spolufinancoval.

Lucie Vtípilová

Z GUINESSOVY KNIHY REKORDŮ

Nejdražší kouzelnická revue předvedená na jevišti Představení Siegfried and Roy v hotelu Mirage v Las Vegas (USA), ve kterém vystupovali němečtí iluzionisté Siegfried Fischbacher a Roy Horn, stálo přes 28 miliónů dolarů a mělo premiéru 1. února 1990. V programu vystupovaly desítky divokých zvířat (i slon), obrovský mechanický drak chrlící oheň a 60 účinkujících. Představení se dočkalo 5750 repríz. Od 3. října 2003 bylo zrušeno poté, co Roye vážně zranil bílý tygr jménem Montacore.

Evropští astronomové se chlubí, že objevili první obyvatelnou planetu obíhající okolo jiné hvězdy. Vesmírné těleso v souhvězdí Vah je o něco větší něž Země a panuje na něm podle odhadů průměrná teplota mezi nulou a 40 stupni Celsia. To by umožňovalo, aby na planetě byla voda v tekutém skupenství, což je jednou základních podmínek života. „Superzemě“, jak vesmírné těleso jeho objevitelé překřtili, obíhá okolo své hvězdy ve vzdálenosti čtrnáctkrát menší než Země od Slunce. Díky tomu zde jeden rok trvá pouhých 13 dní.

Uhlík (C) má tři různé alotropické modifikace, ale jeho diamantová modifikace, která má extrémně dlouhou strukturu krystalové mřížky, dosahuje na relativní stupnici tvrdosti maximální hodnoty 10. Diamanty se formují v hloubce přinejmenším 150 km pod zemským povrchem, kde jsou tlaky a teploty dostatečně vysoké na to, aby přiměly uhlíkové atomy vytvořit tuto strukturu.

Lucie Vtípilová

Vybrala Aneta Mlynářová

Nejtvrdší prvek

Z Aljašky do Ruska suchou nohou? Zajet si autem z Ruska do USA na hamburger? Žádný problém, pokud Američané a Rusové opravdu spustí projekt, který by jejich země pevně svázal. Jedná se o podmořský tunel, který by vedl pod Beringovým průplavem z východního cípu Čukotky na západní pobřeží Aljašky. Návrh představili příznivci na moskevské konferenci Megaprojekty ruského východu. Tunel rekordman: Přišel by na 65 milionů amerických dolarů. Jeho délka by rovněž byla úctyhodná. Tunel, ve kterém by mohla jezdit auta a vlaky, má v plánech sto desetikilometrovou délku.

(20. 7. 1822 - 6. 1. 1884)

G. J. Mendel se narodil v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích (něm. Heinzendorf) ve Slezsku. Tvrdí se, že jeho předky byli také Češi a rodina byla poněmčena teprve v 18. století. On se nicméně hlásil k německé národnosti a jeho rodnou řečí byla němčina. Po absolvování ZŠ v Hynčicích navštěvoval mladý Johann piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou. Středoškolské vzdělání ukončil maturitní zkouškou na Gymnáziu v Opavě. V letech 1840 až 1843 studoval na Filozofické fakultě v


13

∏erven/2007

Olomouci. Během studia se živil převážně kondicemi. Z finančních důvodů a na přání matky vstoupil do semináře. V roce 1843 přišel do kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor (řeholní jméno se používá na prvním místě). Ve svých 28 letech se jako suplent /řečtiny, latiny, němčiny a matematiky/ Gymnázia ve Znojmě přihlásil k učitelským zkouškám z přírodopisu a fyziky na univerzitě ve Vídni. U zkoušek celkově neuspěl, paradoxně díky neúspěchu v přírodopisu. V letech 1851 - 1853 studoval Mendel matematiku, fyziku, chemii, botaniku, zoologii a paleontologii. V roce 1853 ukončil studium na univerzitě ve Vídni, aniž by se mu z důvodu náhlé těžké nemoci podařilo složit profesorské zkoušky. Krátce pak ještě učil jako suplent přírodopisu a fyziky na 1. německé reálce. Během studií se velmi zajímal o fyziku, matematiku a meteorologii. Díky důkladnému studiu těchto věd si uvědomil důležitost matematiky a statistiky pro vysvětlování přírodních dějů. Toho později využil během svých známých pokusů s hrachem. J. G. Mendel se díky těmto pokusům stal: a/ úspěšným vrhačem („házel hrách na stěnu“) b/ úspěšným zemědělcem (vyvážel hrách dokonce i k nám do Čech) c/ zakladatelem genetiky (vědy o dědičnosti) Správnou odpověď naleznete na předposlední straně.


Pokud jste poznali, o jakém městě je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do konce června zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravila Denisa Stodolová

LETEM SVĚTEM ANEB CESTOVNÍ HOREČKA

Toto město se rozkládá v údolí řeky Metuje a na svazích okolních vrchů. Turisty velmi oblíbený zámek, který se zde nachází, je v dnešní době rozsáhlou stavbou s pěti nepravidelnými nádvořími. Z věže tohoto zámku a jeho ochozů je krásný výhled na město a vrch Dobrošov. První písemná zmínka pochází z roku 1254, ale město je patrně starší. Vzniklo na zemské stezce z Čech do Kladska, o čemž je i zápis v Kosmově kronice. Prvním známým majitelem města byl rytíř Hron z rodu Načeraticů. Jeho zásluhou vznikl ve druhé polovině 13. století mohutný středověký hrad

∏erven/2007

na ostrohu nad údolím řeky Metuje. Pod hradem na úpatí kopce vzniklo městečko, které bylo obehnáno hradbami. V roce 1456 dobyl město budoucí český král Jiří z Poděbrad, známý svým mírovým projektem unie evropských panovníků. Roku 1663 zasáhl téměř celé město zničující požár. Postupně se však zotavilo a měšťané získali četné výsady. Zámek v té době zaznamenává další úpravy v rozšíření a v Poznáš toto město? přestavbě do baroka. V zámeckém divadle byla v té době uvedena mimo Prahu poprvé v Čechách Mozartova opera Don Giovanni. V roce 1848 se toto město stalo svobodným. Na přelomu 19. a 20. století se ve městě zakládaly především textilní továrny. V letech 1912 - 1914 bylo postaveno unikátní secesní Městské divadlo. Na začátku 20. století byla vystavěna na protilehlé straně nová radnice. Na nároží této budovy je socha zakladatele města rytíře Hrona a nad ní znak města. Uprostřed náměstí stojí kostel sv. Vavřince z počátku 14. století s gotickými i renesančními prvky. Nejstarším kostelem ve městě je hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele ze 13. století. Pozornost návštěvníků města upoutává i secesní budova hotelu Beránek s divadlem.

Připravila Aneta Mlynářová

Hádej, o jaké město se jedná

14

KULTURNÍ OKÉNKO KDO JE TO? Tento sportovec (26. ledna 1950 – 16. srpna 2004), přezdívaný „Šéf“, byl českým hokejistou a klubovým a reprezentačním trenérem. Hokejovou kariéru začal už v šesti letech, kdy začal hrát za mládežnický tým Litvínova. Do československé hokejové ligy vstoupil v 16 letech rovněž za litvínovský tým. Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci. S československým týmem získal coby hráč celkem tři tituly mistrů světa: v roce 1972 na šampionátu v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 v rakouské Vídni. Celkem odehrál jedenáct turnajů na mistrovstvích světa a dva turnaje olympijské (v roce 1972 v japonském Sapporu


15

∏erven/2007

vybojovali českoslovenští hokejisté bronz a v roce 1976 v rakouském Innsbrucku dokonce stříbro). V roce 1981 legálně opustil Československo a odešel do zámořské NHL, kde až do roku 1983 hrál za tým Vancouver Canucks. Po dvou letech se vrátil do Evropy a v období let 1983 – 1985 působil ve švýcarském týmu EV Zug. Od svého návratu do Československa začal působit jako trenér, nejprve v domovském Litvínově, později v německém Freiburgu. Koučem československé reprezentace se stal v roce 1991 a pod jeho vedením národní tým získal v dalším roce bronzové medaile na olympiádě i na mistrovství světa. O rok později přivedl ke stejnému úspěchu na mistrovství světa českou hokejovou reprezentaci. V roce 1994 po dvou neúspěšných turnajích reprezentaci opustil a odešel do Itálie (národní tým v tomto roce na světovém mistrovství spadl na sedmé místo, což je jeho historicky nejhorší umístění). V roce 1997 se k české reprezentaci vrátil a pod jeho vedením získal tým na mistrovství v Německu bronzovou medaili. Poté začala zlatá éra tohoto kouče. V roce 1998 na olympiádě v japonském Naganu získal národní tým samostatné České republiky svoji první zlatou medaili. O rok později se čeští hokejisté stali i mistry světa. Podruhé do NHL odešel v roce 2000 jako hlavní kouč týmu Pittsburgh Penguins. Jeho angažmá zde skončilo po několika nepovedených zápasech na začátku dalšího ročníku. V letech 2001 – 2002 se stal generálním manažerem české hokejové reprezentace. Po olympiádě v Salt Lake City jednu sezónu trénoval ruský tým Avangard Omsk. V roce 2004 tragicky zemřel na následky autonehody.

Pokud jste poznali, o jaké osobnosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do konce června zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravil Ondřej Malý

Pátý film o brýlatém čaroději Harry Potterovi přináší mnohem temnější děj, než jak tomu bylo u dílů předchozích. Pán Zla se na konci minulého dílu vrátil silnější než kdy dříve, připraven nastolit svou krutovládu. Jenže ani pro tak mocného mága není vše tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, a v jeho cestě k definitivní moci stojí mnoho překážek. Jednou z nich je právě Harry, chlapec, který toho, jehož jméno se nesmí vyslovit, již jednou porazil a ze souboje si odnesl jen jizvu ve tvaru blesku. Jenže Pán Zla nemíní tentokrát nic ponechat náhodě a před přípravou spletitého plánu na ovládnutí světa musí

16


∏erven/2007

získat jeden artefakt, předmět, který mu mnohé osvětlí. Do karet mu nahrává fakt, že mladému kouzelníkovi nikdo nevěří, a tak o jeho návratu nikdo nemá ani potuchy. Harry se tak stává spíše než hrdinou terčem posměchu, ale i přes to je připraven postavit se svému odvěkému soupeři v souboji na život a na smrt a zabránit mu v tom, aby svět opět uvrhl do temnoty. Spolu se svými přáteli se učí, jak zdolat temné čáry a kouzla. A aby toho nebylo na Harryho málo, přicházejí velké změny i do Bradavic. A ne všechny jsou pro něho dobré. Setkání s novou profesorkou obrany proti černé magii se neodehraje tak, jak by si představoval, a i v ostatních předmětech jej čekají problémy. A nezapomeňme na testy NKÚ, které čekají na studenty pátého ročníku a značně ovlivní jejich budoucí život. Kdo tentokrát zvítězí? Dobro, nebo zlo? Co je to vlastně ten Fénixův řád a co se to snaží Voldemort získat? Odpověď na tyto a mnohé další otázky vám zodpoví další z řady filmů podle populární knižní série J. K. Rowlingové. Český název: Harry Potter a Fénixův řád Česká premiéra: 19. července 2007 Natočeno: USA 2007 Režie: David Yates Scénář: Michael Goldenberg, J.K. Rowling (román) Hrají: Daniel Radcliffe (Harry Potter), Rupert Grint (Ron Weasley), Emma Watson (Hermiona Grangerová), Robbie Coltrane (Rubeus Hagrid), Ralph Fiennes (lord Voldemort), Michael Gambon (Albus Brumbál), Brendan Gleeson (Alastor "Pošuk" Moody), Richard Griffiths (strýček Vernon), Jason Isaacs (Lucius Malfoy), Gary Oldman (Sirius Black), Alan Rickman (Severus Snape), Maggie Smith (Minerva McGonagallová), Julie Walters (Molly Weasleyová), Mark Williams (Arthur Weasley), Tom Felton (Draco Malfoy), Bonnie Wright (Ginny Weasleyová) Žánr: Dobrodružný / Rodinný / Fantasy / Drama Distributor: Warner Bros. Pictures

Připravila Diana Netolická

Letní hrátky Lenka Svobodová Slunko na nás z nebe shlíží Usmívá se do kraje Jeho paprsky teple září Květy po lístkách šimrají Trávu hladí, louka trochu šedne Večerní Večerní déšť to napraví

Rybníky znějí dětským křikem Z koupaliště voda cáká Všude je slyšet hravý smích Na louce vyrostlo stanové město V mraveništi není živěji než zde


17

Letní plody dozrávají Borůvky mizí z keříků Zvířata si žijí po svém Snaží se vyhnout turistům Hřmotné bouřky občas straší Ticho a klid však brzy nastane

∏erven/2007

K večeru vše trochu ztichne ztichne Nastává jasná noc Hvězdy jemným stříbrným světlem září Noční koráb, moudrý měsíc vyplul na svou pouť Nekonečným vesmírem luna bloudí A střeží sny nejmenších


18

∏erven/2007

Bez dovolení se líbala se spolužákem, při vyzvání k přestání se na mě otočila a řekla: "Chcete se přidat?" Vaše dcera vyhodila bez dovolení žáka z okna. Žák přitom vážil víc jak 100kg a vaše dcera to dokázala. Udělujeme pochvalu, ale dovolte jí, ať se příště dovolí. Otec: Dovoluji dceři, aby se dovolila. Bez mého svolení fluše žvýkačky z okna na lidi pod ním.

Vybraly Denisa Stodolová, Diana Netolická a Aneta Benešová

FANTAZII SE MEZE NEKLADOU ANEB ZKUS DOMYSLET…

JAZYKOVÝ KOUTEK Znáte svůj mateřský jazyk? Co to znamená? Brňavka Vyberte z následujících možností: a) Druh voňavky. b) Citlivé místo na lokti c) Místní část města Brna.

NAŠE POVÍDKA

NAŠE POVÍDKA

NAŠE POVÍDKA

NAŠE POVÍDKA

STŘEDOŠKOLSKÝ PŘÍBĚH (závěrečná část)

Co to znamená? Brejlovec Vyberte z následujících možností: a) Člověk s brýlemi. b) Had (kobra). c) Zkomolenina slov „dobrej lovec“ Řešení naleznete na předposlední straně.

Perličky ze žákovských knížek Ani se nezeptala a usnula v hodině. Aniž by šel k tabuli, prohlásil, že nic neumí. Běhá po chodbě nedovolenou rychlostí. Během vyučování si hrál se sousedovým pytlíkem. Bez dovolení hodil rajče na obraz našeho prezidenta Václava Klause se slovy: „Nažer se, hajzle.“ A nyní mu odmítá otřít obličej. Žádám o domluvení. Děkuji Šidlíková

Lenka mi popřála sice hezký víkend, ale to chudák netušila, že hezký vůbec nebude. Ještěže na pondělí nebylo nic do školy, nedokázala bych se to naučit. Kromě myšlenek na páteční rozhovor s Lenkou mě otravovaly i zvuky, které vycházely z domu našeho souseda. Přijeli mu zedníci. Náš milý šedesátiletý soused se totiž rozhodl, že si na stará kolena postaví u domu garáž a koupí si auto. Ale co, já mu to přeju. Za celý život si nic nekoupil a pořád jen šetřil. Vlastně ani nevím, na co. Děti nemá, příbuzné také ne a po smrti své manželky se už nikdy znovu neoženil. S neurčitými pocity nasedám v neděli odpoledne na vlak směr intr. Na vrátnici si vyzvednu klíč a přitom si všimnu, že na věšáčku s číslem 17 už nic nevisí. To je teda zvláštní, poslední dobou bývám na pokoji vždy první já. „Ahoj, holky, vy už jste tady? Dneska nějak brzo, ne?“ volám na ně už od dveří. Odezva ovšem žádná. Jako vždy si nejprve vyložím věci do skříňky v koupelně, pak následuje vše ostatní. V pokoji vládne hrobová nálada. Že by se holky pohádaly? To asi ne. Obě dvě sedí na jedné posteli a čtou si nějaké časopisy. Nevšímám si jich. Musely by být hluché, aby mě neslyšely, jenže ony prostě slyšet nechtějí. Terka se se mnou nebaví kvůli té údajné krádeži a Verča je samozřejmě na její straně. Já jen nedokážu pochopit, jak přišly na mě. Co jsem jim udělala?! V noci se vůbec nedalo spát. Holky vedle nacvičovaly divadelní představení na zítřejší karneval. Každým rokem ho pořádá naše škola. Třídy mezi sebou soupeří o nejlepší masku, jednotlivé skupiny potom o ceny, prváci jsou uváděni do


19

∏erven/2007

studentského stavu a celkově je to pohoda. Zejména proto, že se neučíme a tyto oslavy trvají po celý týden, během něhož se volí nejsympatičtější učitel, učitelka, student, studentka, no a nesmí chybět ani zvolení MISS a MISSÁKA. Vše se pak vyhlásí v pátek. Hlavním bodem toho všeho je ale konečná zábava. Střídají se na ní celkem čtyři hudební skupiny a je opravdu na co se dívat. Ráno se už ani nesnažím získat první místo v koupelně. Stejně bych opět prohrála. A do školy nijak nespěchám. Zvláště kvůli spolužákům. Už si dovedu živě představit to divadýlko, které bude jistě následovat. Jen doufám, že se to nebude podobat mému prvnímu dni ve škole. Nakonec to není až tak zlé. Třídou to sice po mém příchodu prošumí, nicméně narážka žádná. Nikdo se totiž neodváží nic říct. Naštěstí mám ve třídě alespoň pár kamarádů, kteří mě podrží. Bohužel mi ale ani jeden z nich nedokáže pomoct zbavit se obvinění ZLODĚJKA. Ne že by nechtěli, jen nevědí jak. To já ovšem taky ne. Dnešek je dnem úklidu a příprav ve velkém sále, kde se vše, kromě zábavy, bude konat. Celý den teda lítáme jak fretky sem a tam a nosíme židle a stolky, věšíme lampiónky a přitom se domlouváme na masce. Názory jsou různé, ale nakonec se přece jen shodneme a rozcházíme se s hlavou plnou starostí, kde sehnat masku na jakoukoliv zeleninu nebo ovoce. Není to nijak úžasný, ale stoprocentně lepší než jít za les, který navrhovala Tereza a Verča. Naštěstí na to máme čas až do pátku. Zbytek týdne probíhá víceméně monotónně. Neustále se hlasuje a až do zblbnutí hraje kufr a jiné podobné hry. V pátek jsme ve škole už od šesti. Na karnevalový průvod se jde od osmi, ale příprava nám zabere minimálně hodinu a půl. Mně, coby mrkvi, se teda nechce producírovat se po městě, ale jakmile si uvědomím, že nejsem jediná, je ta představa hned veselejší, zvláště pak když uvidím ty dvě „slečny dokonalé“, jak si vyšlapují. Jedna jako květák a druhá jako rajče. No, padne jim to teda opravdu skvěle, jen by to chtělo o pár čísel větší velikost. Po absolutně skvělém průvodu, který fakt nemá chybu, se jdeme rychle převlíknout a upravit a pak honem na vyhlašování anket. Z učitelů vyhráli mí favoriti, to mám radost, ale ještě větší radost mi udělá zjištění, že mezi učiteli platím za nejsympatičtější studentku. Nemůžu tomu uvěřit. Kámoši mi to přejí a ti druzí jen tiše závidí. Nejlepší maskou se stali třeťáci. Vlastně ani nevím, za co šli. A nakonec to nejlepší - zábava. Nikdy jsem tomuto druhu zábavy moc neholdovala a ani teď tomu není jinak. Jediné štěstí je to, že tady není alkohol. Vše pořádá škola, a proto i učitelé pijí jen nealko. V půl jedenáctý se to ale začíná rozjíždět. Všichni, a dokonce i učitelé s námi hrají flašku. Právě točí Lenka a víčko se zastaví u Terezy. „Řekni nám, jak jsi přišla na to, že ti právě Adriana vykradla tu skříňku?“ zeptá se jí neohroženě. Jelikož Tereza už využila své tajné zásoby „pití“, rozpovídá se a my jen zíráme s otevřenou pusou. Ona si tu skříňku vykradla sama, aby mě pak mohla obvinit. Kromě toho se přizná i ke svým tajným nočním výletům za klukama a nakonec práskne i to, že je to právě ona, kdo kouří na záchodech. Učitelé jsou vyvedeni z míry a my taky. Zábava okamžitě končí. Pro nás ovšem ne.


20

∏erven/2007

Musíme ji odvést až na pokoj, což není nijak jednoduché. Několikrát nám spadne a ještě si u toho hrozně nahlas zpívá. Nakonec se nám to podaří. Po probuzení z opice Terezu čeká rozhovor s ředitelem školy i intru. Alkohol na zábavě byl samozřejmě zakázaný. Za dvě hodiny si pro ni přijeli rodiče. Byla vyhozena z intru a rovnou i ze školy. Sečetli úplně všechno. Teď mi je jí docela líto. A co já? Mně se ve třídě omluvili za všechno, co mi způsobili a stala jsem V.I.P. členkou třídy. Tak mi držte palce, ať mi to vydrží! Kristýna Kynclová

PŘÍBĚHY ZE ŠKOLNÍCH LAVIC Pokračujeme v naší soutěži o nejlepší příběh a přinášíme vám poslední tři práce na téma „Ze školních lavic“. Byli bychom rádi, kdybyste tak jako v minulých číslech na otištěné příběhy zareagovali a tomu, který se vám nejvíce líbil, dali své hlasy. Jméno autorky nejlepšího příběhu napište na kousek papíru a přineste do konce června panu učiteli Schmiedovi.

PRÁZDNINY JSOU TADY Jupííííí!!! Konečně konec školního roku a konečně jsou tady prázdniny. Všichni se určitě moc těšíte. Ale každý se těší na něco jiného. Jeden se těší na dovolenou u moře, druhý na dárek za vysvědčení, třetí na to, že bude mít klid od školy. Ale teď už k příběhu… I já se samozřejmě 29. června nemůžu dočkat. Ale je tu jeden problém - jak budou moji rodiče reagovat na mé vysvědčení. V tomto roce jsem se totiž mnohem více zhoršila. Už nebudu mít jedničky a dvojky, ale naopak. Jednička, ta bude maximálně z tělocviku, jinak budou trojky a čtyřky. Ach jóóó… Ještěže tenhle rok na vysvědčení tolik nezáleží. Horší to bude příští rok, to už budu žákyní 8. třídy a tam už na tom záleží moc. „ Reden…reden….redeeeeeeen…..“ – ach, jak tuhle písničku miluju, ale nesnáším buzení. Ale přesto rychle vstanu, přece nemůžu přijít pozdě na poslední školní den. Už je to tady. Celá 7. třída sedí na židlích, všichni slavnostně oblečení, někteří v ruce květinu nebo malý dáreček a už do třídy vchází paní učitelka. Taky je asi šťastná, že si od nás odpočne. Rozdávání vysvědčení snad popisovat nemusím, určitě to všichni znáte. Nakonec vysvědčení dopadlo celkem dobře, až na pět trojek. Takové vysvědčení jsem ani nečekala, určitě si mě s někým spletli. Cesta domů je příliš nudná, všechno vypadá tak obyčejně a přitom to je neobyčejné - přece jdu v tomhle školním roce naposledy ze školy.


21

∏erven/2007

A konečně jsou tady prázdniny, konečně „pohoda, klídek a tabáček“. Ale za dva měsíce to vše začne znova. Učení na písemky, připravování referátů, dělání domácích úkolů a kupa dalších věcí. Ale na to teď nesmím myslet. Sara Giansanti

Příběh školníka Vráti To si takhle jednou školník vyšel na vycházku po školním parku (pochopitelně, když už měl všechny školní práce hotové), jenomže právě v tuto chvíli se stalo něco, s čím absolutně nikdo nepočítal! Školník si šlápl na hrábě a vzhledem k tomu, že to byla velká rána, svalil se na zem!!! A jak si tam tak leží, omráčen hráběmi, pomalu se k němu začínají sbíhat žáci – samozřejmě ti, kteří nemají co na práci (myslím tím totiž ty, co mají „pracovko“). Ti z toho pochopitelně mají „ druhé Vánoce“ a ke všemu do něj dloubají a zkoumají jeho bouli. No, a jakmile tam dorazil ještě náš ředitel Pepa Novotný, už to jelo. Pepa začal Vráťu (tak se totiž jmenuje náš školník) fackovat jako fackovacího panáka, jenže Vráťa se ne a ne probudit. Tak Pepa poslal Milenu pro kýbl s vodou… Milena sice neochotně, ale šla a šla a šla, až přišla s hrníčkem, ve kterém byl pochopitelně už studený čaj…že prý našla jenom „tohle“… Kýbl že není a že voda teče blbě. Pepa Mileně vytrhl hrníček z ruky, samozřejmě s několika nadávkami v ústech, a polil jím Vráťu. Ten vyskočil, až se ho všichni lekli. A asi o vteřinku později se už řešilo, co se vlastně stalo, kdo tam ty hrábě nechal. První podezřelou byla Milena, jelikož donesla Vráťovi čaj v hrníčku místo vody v kýblu, druhým podezřelým byl Emil, protože se podezřele tvářil, dalším byl i Tomáš, protože byl „šprt“, pak Fanda, protože byl neoblíbený, a dokonce padlo podezření i na některé učitele. Nakonec se však ukázalo, že ty hrábě tam nechal Vráťa, jelikož po odvážení školní, pomalu ale jistě (tím teplem) shnilé trávy tam ty hrábě nechal on sám takhle „krásně“ položené. Jitka Odehnalová

Mé jméno je Zuzana, nastěhovala jsem se do této vesnice před prázdninami a tento rok jsem nastoupila i do místní školy. První měsíce v nové škole byly zvláštní a nemůžu říct, že bych nějak extra zapadla do třídního kolektivu, který není podle mého názoru tak dobrý, jak se může na první pohled zdát. Všichni se hodně přetvařují a chtějí být ti ,,in‘‘, ti středem pozornosti a prostě ti nejlepší. A právě proto tu vzniká takové napětí a hlavně


22

∏erven/2007

pomluvy. V této třídě si rozumím pouze s jednou holčinou, jmenuje se Anička. Je sice trochu jako ostatní, ale na rozdíl od nich mě nepřehlíží. A právě kvůli ní jsem jela na třídní výlet. Dne, kdy se mělo jet na výlet, jsem se docela bála, ale Anička mě uklidnila, že budeme spolu a do třídního kolektivu hravě zapadnu. Vyjeli jsme brzy ráno autobusem, zdálo se mi, že je to dobrý začátek, nikdo se mi nevyhýbal, nepřehlížel mě, a dokonce se se mnou i bez problémů bavili. Na ubytovně, která spíše připomínala kravín, byla docela sranda a začala jsem docela měnit názor na tu naši třídu. První den jsme se měli jít podívat na nedaleký zámek. Šli jsme okolo věznice. Takový docela blbý pocit, že je blízko naší ubytovny zrovna vězení. Večer byla „překvapivě“ večerka ve 22.00 hodin. Šli jsme si lehnout, ale holky z pokoje (Anička a Jana) se šly tajně podívat ke klukům. Já jsem s nimi nešla, hlavně proto, že jim nechci dělat „křena“. Ležela jsem v posteli a zanedlouho jsem usnula. Nevím, kolik mohlo být hodin, ale probudila jsem se a všude byl klid. Volám na holky, jestli spí. Neodpovídaly. Kouknu se a ony tam neleží. Docela mě to překvapilo, ale jít žalovat se mi teda nechtělo. A tak jen tak ležím a přemýšlím. Vtom ale slyším hlasy. Lekla jsem se, ale ležela jsem dál a ani se nepohla. Okolo budovy byly slyšet kroky, protože zdi byly jenom z nějaké dřevotřísky. Ani jsem nedutala a poslouchala jsem, co se děje. Dva chlapi se začali docela potichu bavit. Měli takový vyčuzený hlasy a najednou jeden říká: „Hele, to bude dobrý. Tohleto půjde. Zejtra v tuhle hodinu se tu sejdeme. Buď připraveném! Jasný?!?!“ A ten druhý odpoví: „ No, já bych si to radši líp promyslel, ale jak myslíš. Ve 3:15 tady.“ Hned jsem si vzpomněla na ten horor „3:15 zemřeš“ a bylo mi ještě hůř. Ráno jsem se vzbudila a holky už byly v posteli. Přemýšlela jsem o té noci a myslela jsem, že to byl jenom dost divný sen. A tak jsem to nikomu neřekla. Hned po snídani jsme vyrazili na celodenní túru. Holky se pro změnu se mnou přestaly bavit, prý proto, že jsem s nimi večer nešla ke klukům a že jsem ani neměla zájem se zeptat, jak se měly. Chodila jsem proto všude sama a mrzelo mě to, že jsem se nechala ukecat a jela jsem na tento ubohý výlet. Mlčky přemýšlím, jaká je vlastně Anna kamarádka. Vrátili jsme se do ubytovny okolo osmé hodiny a už jsme byli po večeři. Všichni byli tak unavení, že jsme si šli lehnout. Začala jsem přemýšlet o té noci. Řekla jsem si, že se ve 3 hodiny vzbudím a počkám, co se bude dít. Nařídila jsem si budík na mobilu a vážně jsem se vzbudila. Nic se nedělo až do 3:15. Slyšela jsem zase kroky. Teď už to nebyla sranda. Momentálně jsem zapomněla, jak se ke mně Anička zachovala a rychle jsem ji šla vzbudit. Potichu jsem jí vysvětlila, co se tu děje. Ti dva chlapi se sešli přímo před našimi okny. Ještě jsme viděly jejich siluety. Jeden vzal nějakou věc a napřahoval se proti oknu. Vtom najednou… Anička začala šíleně křičet, oni se naštěstí lekli a okamžitě začali zdrhat. Všichni spolužáci se seběhli a my jsme jim vysvětlily, co se stalo. A pan učitel zavolal policajty. Ráno se policie dostavila i k nám a řekla nám, že se po těch dotyčných pátrá. Jsou to prý dva vězni, kteří utekli z toho vězení. (Divný bylo to, že chtěli něco podniknout zrovna v ubytovně neboli „kravíně“).


23

∏erven/2007


Ale hlavní bylo, že se nám nic nestalo a já byla alespoň na pár dní středem pozornosti. Diana Netolická

NÁZORY, UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE

Rasismus Co je to rasismus? Je to způsob myšlení a jednání, který se vyskytuje téměř všude ve světě, kde se setkávají příslušníci dvou nebo více lidských plemen. Vychází z předpokladu, že lidská plemena nejsou stejně hodnotná, přičemž se zpravidla zdůrazňují přednosti vlastní rasy. Rasisticky motivované jednání může mít jemné, skryté podoby, podoby společenského odstupu, šikanování a diskriminace, může však nabýt až násilných forem majících za následek smrt. V našich podmínkách se rasismus vztahuje především na vztahy bílého obyvatelstva a Romů. Rasismus tu je, ať se nám to líbí, nebo ne. A zřejmě se budeme muset smířit se Sartrovým výrokem, že se ho nikdy nepodaří plně likvidovat, lze ho jen udržet v únosných mezích. Cesty jsou teoreticky známy, jen se málo daří po nich vykročit. Není to naše specifikum, stačí podívat se přímo za hranice nebo třeba za oceán. Odtamtud se dívají zase na nás. V současné době se každý ohrazuje dodržováním lidských práv a svobod. Zaslouží si to každý? Dodržuje každý svoje povinnosti? Potom se nemusí ohrazovat dodržováním lidských práv. Výrazně pozitivní úlohu v boji proti rasismu má OSN, která na 20. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1965 přijala Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace.

24

∏erven/2007

Loučení s naší základní školou A je to tady! Konec! Ještě živě si pamatuji, jak jsem si před rokem říkala, když jsem se loučila s minulou devátou třídou, že konečně jsme nejstarší my. A ten, kdo bude další na řadě, budeme prostě my. Strašně jsem se těšila, až odsud vypadnu. A teď??? Teď, když je tu přede mnou konec školního roku, tak si říkám, co bude dál??? Jo, jasně, půjdu do nové školy, poznám nové lidi, prostředí atd., ale už to rozhodně nebude taková parta jako tady…Tady mám lidi, se kterými se znám odmalička. Scházíme se, děláme různé blbosti. Je to, jako kdybyste opouštěli svou rodinu a vydávali se na dlouhou cestu do neznáma s rizikem, že už se nikdy takhle pohromadě nesejdete. Jak s učiteli, tak se svými spolužáky. A zrovna teď, když tu probíhá takových úprav a modernizací, my odcházíme. I když to možná mnohým z nás nepřijde, měli jsme se tu krásně. Škoda, že si to uvědomujeme až teď, když už se loučíme. Myslím si, že učitelé na naší škole, byť jsem s nimi někdy nesouhlasila, jsou fajn lidé. Vlak se pomalu, ale jistě blíží k okamžiku, kdy vypustí další děti do nového života, proto bych chtěla na závěr poděkovat za nás všechny panu řediteli a učitelům, kterým přeji pevné nervy a co nejmíň šedivých vlasů. Paním uklízečkám, panu školníkovi, ale také kuchařkám za jejich nenahraditelné obědy a především i žákům, aby jejich cesta byla s co nejmenšími obtížemi a aby to tu zvládli až do konce. A nesmím zapomenout ani na všechny vycházející, kterým přeji mnoho štěstí v novém životě. Klaním se zde přede všemi, kteří to s námi přežili, protože si dovolím poznamenat, že to s námi někdy nebylo opravdu lehké. Děkuji vám všem. A TEĎ UŽ STAČÍ JEN ŘÍCI – SBOHEM, ŠKOLO. Denisa Stodolová

Ze Škrobáčk Škrobáčkovy áčkovy krabičky: krabičky:

Ondřej Malý

ODPADKY Další hodina pracovního vyučování a zase uklízení nepořádku kolem školy... To to nikdy neskončí? Kdy už konečně přestanou lidi odhazovat odpadky na zem místo do odpadkových košů? Vždyť jich je po vesnici spousta. Nechápu, proč to někteří lidé nechtějí mít ve svém okolí hezké. Je mi jasné, že ne všem lidem je jedno, jak to kolem nich vypadá, ale lidí, kterým na tom záleží, je zatím málo. Bohužel... Aneta Mlynářová

ŠKROBÁČEK

Ve schránce našeho redakčního týmu se objevil pouze jediný vzkaz „tvrdě“ požadující, aby bylo u školy konečně postaveno pořádné sportovní ŘIŠTJE (rozuměj hřiště). Vzkaz byl anonymní. Upozorňujeme, že příště nebudeme takové vzkazy t i s k n o u t! O naši schránku, kterou jsme, milí čtenáři, zřídili na vaše přání, nejevíte bohužel zájem. Jestli se to nezlepší, budeme uvažovat o jejím zrušení.


25

∏erven/2007

Průzkum:

Kam byste se chtěli podívat o prázdninách (dovolené)?


26

VYMALUJ OBRÁZKY

Jana Barešová, 6. 6. třída. – Na Džerbu. Andrea Zezulová, 6. třída. – K moři. Josef Ruda, 6. třída – Do Ameriky. Kateřina Dědičová, 8. třída – Do Los Angeles v USA.. Ester Giansanti, 6. třída – Do Německa, do Magdeburku. Pan učitel Tlapák – Na Nový Zéland. Paní učitelka Sádovská – Někam k moři. Připravily Sára Giansanti a Jitka Odehnalová

HÁDANKY, TAJENKY, RÉBUSY, VTIPY, RECEPTY

Anketa:: Anketa Nejoblíbenější časopis podle našich žáků: I. stupeň:

II. stupeň:

Recept z dětské kuchařky

∏erven/2007


27

∏erven/2007


28

∏erven/2007

NĚMECKÁ KŘÍŽOVKA

T prosinec pryč přístav na deset detektivka film Připravila Sára Giansanti

svíčka ANGLICKÁ KŘÍŽOVKA tmavý Na počátku je to černé, při použití je to rudé, na konci je to šedé. Co to je? Nemá to huby, ale tři zuby, u jídla slouží, po něm netouží. Kdo ho spatří, nechť ho potlačí; kdo ho chce chovati, musí se varovati; dáš-li mu masti, bude růsti, když naroste, bude krásti, všecko ti před očima pobere a z domu tě vyžene.

při dny přesně za noc husa cesta lavice

Jsem jenom kůže bez masa, sedím na kůži s masem a nesu kůži a maso. Co jsem?

Řešení hádanek: (ílhu, akčildiv, ňeho, ékcedzej oldes)

V klášteře se zpovídá muž: "Život je hrozně krutý, samé svinstvo, to se nedá vydržet!" Farář na to: "Máte pravdu, prostituce, drogy, zabíjení, znásilňování, pochybné kšefty. No, ale mimo klášter to není o moc lepší!"


29

∏erven/2007


30

∏erven/2007

Vyluštěte si sudoku

Adéla Jirušová

ŘEŠENÍ HLAVOLAMU Z MINULÉHO ČÍSLA ŠKROBU: Trubka s míčkem Všechny ty věci máte u sebe zcela zbytečně, tedy pokud jde o vyndání toho míčku z trubky. Stačí, když trubku naplníte vlastní močí.

HÁDANKA: KOLEČKA Máte následující strojek:

Nakreslil Lukáš Kolář

Paní učitelka se ptá dětí ve třídě, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví. Postaví se Pepíček. ,,Pepíčku, ty si myslíš, že jsi hloupý?" ,,Ne, já jsem si stoupnul, abyste nestála sama." Smrtka zaklepe na dveře: "Dobrý den, odčítání lidu!"

V krabičce jsou dvě ozubená kolečka. Větší z nich má 24 zubů a je napevno (netočí se, nepohybuje se) uprostřed krabičky. Menší z nich má 8 zubů a obíhá kolem většího. Kolikrát se menší kolečko otočí vůči krabičce, než jednou oběhne kolem většího? Řešení naleznete v příštím čísle.


31

∏erven/2007

Optické iluze


32

∏erven/2007

&&&&& Žofka křížovka &&&&&

URČITĚ VIDÍŠ, JAK SE ZRNKA KÁVY OTÁČEJÍ.

V roce 2006 uplynulo přesně 2000 let od události, kterou lze …….. (1. část tajenky) poprvé přesně datovat. V roce 6 našeho letopočtu začalo tažení římských …… (2. část tajenky) proti králi…....... (3. část tajenky), germánského kmene, který v té době obýval území dnešních Čech.

ALE NENÍ TO TAK, JE TO POUZE VE TVÉ FANTAZII.

NÁŠ KOMIKS

Kreslí Lucie Vtípilová

Řešení úkolu: Co to je? – Brňavka. Správná odpověď je b. Brejlovec. Správná odpověď je b. Na otázku, čím se stal G. J. Mendel, je správná odpověď c.

.Vydává Základní škola v Krouně, PSČ 539 43, 469341115 e-mail: [email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XIV.

Redakční rada: N. Nováková, S. Giansanti, A. Mlynářová, J. Odehnalová, P. Stehnová, L. Vtípilová, L. Svobodová, O. Malý, A. Benešová, D. Netolická, D. Stodolová, Mgr. Petr Schmied, Mgr. Eva Pejchová Illustrations: Lucie Vtípilová, Tereza Brožková, Lukáš Kolář Kopírování či jiné používání jakékoliv části bez souhlasu vydavatele je zakázáno.

Červen2007

VODOROVNĚ: A. Vysoký štíhlý kamenný blok postavený jako pomník; rozsáhlá podzemní prostora. – B. Druh divadelní hry; někomu za něco vyčinit. – C. Česká samohláska, jejíž výslovnost dělá cizincům největší problémy; chem. značka hliníku; zkratka pražské univerzity; lidská bytost; název řeckého písmene (hustota). – D. Člověk zabývající se společenským chováním; zvídavé dítko. – E. Jarní léčivá bylina; polní plodina; výherní slosovatelná kartička. – F. 1. část TAJENKY. – G. Finské město; osobní zájmeno; dívčí jméno (Oswaldová); římskými číslicemi 500. – H. Hustá tropická vegetace; lyže (zastarale); nádoba na hlasovací lístky; mezinárodní značka aut Nizozemí. – I. Vzácné černé tropické dřevo; kousek; holubí citoslovce; chem. značka kyslíku. – J. Spojka; část Prahy; léčivé látky určené k mazání. SVISLE: 1. Tělocvičný prvek; obloha. – 2. Strojově kypřit půdu; zkratka obchodní akademie; obal na pasty nebo krémy. – 3. Indonéské turistické letovisko; dnešní den. – 4. Druh pštrosa; zkratka naší velké banky; citoslovce chybování; noční vidiny. – 5. Lesklý nátěr; háček na oděv; označení diskžokeje. –– 6. Mužské jméno (hovorově); 2. část TAJENKY; označení elektronu. – 7. Polní hlodavec; moje; německé město. – 8. Hořící vlákno svíčky; slovenská zkratka Evropské unie; řasa. – 9. Ruský souhlas; palivo; označení závodních aut. – 10. Oslavná báseň; člověk, který je součástí nějakého družstva nebo týmu; právní nebo politický úkon. – 11. 3. část TAJENKY; anglicky „já“. – 12. Korejské krajové jídlo; osídlené místo. Pomůcka: G. Ete. – 3. Bali. – 7. Ulm. – 12. Tóa. Pokud jste správně vyluštili tajenku dnešní křížovky, napište její znění spolu se svým jménem a třídou na kousek papíru a do 26. června doneste p.uč. Schmiedovi. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.

2007

Recommend Documents