2007

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru Čj. 4/2007

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru ve složení JUDr. Gerhardt Bubník LL.M, předseda, JUDr. Pavel Pávek, Mgr. Jan Klapáč a Antonín Procházka, vydala ve věci

Odvolatel:

Antidopingový výbor ČR zastoupený Dr. Jaroslavem Nekolou, ředitelem

Odpůrci:

1/ Svaz lyžařů ČR zastoupený generálním sekretářem Norbertem Pelcem, 2/ Ondřej Horyna, právně zast. Mgr. Michaelou Pokornou, advokátkou, (plná moc v protokolu z jednání z 12.12.2007)

tento ROZHODČÍ NÁLEZ:

1. Odvolání odvolatele Antidopingového výboru ČR ze dne 1.10.2007 proti rozhodnutí Disciplinární komise Svazu lyžařů ČR ze dne 28.8.2007, kterým byl závodníku Ondřeji Horynovi uložen zákaz činnosti na dobu 6 měsíců za porušení antidopingových pravidel, se vyhovuje. 2. Rozhodnutí Disciplinární komise Svazu lyžařů ČR ze dne 28.8.2007, se zrušuje a nahrazuje tímto novým rozhodnutím:

3.

a)

Závodník Ondřej Horyna se dopustil porušení dopingového pravidla podle čl. 2.1. Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice z 30.4.2004.

b)

Za toto porušení se mu podle čl.10.2 Směrnice ukládá zákaz činnosti na dobu 2 (dvou) roků. Tento trest se počítá ode dne 19.1.2008 a započítává se do něho doba od 25.4.2007 do 24.10.2007. Trest skončí dnem 18.7.2009.

c)

Výsledky dosažené Ondřejem Horynou na závodě ČP dne 7.1.2007 a všechny jeho výsledky dosažené v dalších soutěžích v době od tohoto data do 24.4.2007 včetně se podle čl. 10.1. a 10.7. anulují se všemi důsledky, včetně odebrání medailí, bodů a cen.

4. Podle §u 19, odstavec 6 Jednacího řádu je Svaz lyžařů ČR povinen zaplatit Antidopingovému výboru ČR částku 3.000,- Kč jako náhradu poplatku za odvolání a to do 15 dnů od doručení tohoto nálezu. 5. Ostatní náklady odvolacího řízení nese každý z účastníků ze svého.

Odůvodnění:

1. Pravomoc a složení Arbitrážní komise 1.1.

Pravomoc Rozhodčí komise (dále jen „Komise“) rozhodovat v dané věci je dána podle čl. 4, odst.1 článku Stanov Českého olympijského výboru, podle kterého do působnosti Rozhodčí komise spadá rozhodování o odvoláních proti rozhodnutí disciplinárních orgánů sportovních svazů olympijských sportů ve sporech souvisejících s použitím nedovolených podpůrných prostředků. Uvedené ustanovení bylo promítnuto ve stejném znění do článku 2.1. Statutu Rozhodčí komise Českého olympijského výboru a do § 1, odst.a) Jednacího řádu Komise (JŘ). V daném případě se jedná o odvolání proti rozhodnutí Disciplinární komise Svazu lyžařů ČR ( dále jen „Svaz“), člena Českého olympijského výboru, kterým byl uložen trest za nález zakázané látky v tekutině z těla odvolatele (doping).

1.2. Pravomoc této Komise je v současnosti založena též ustanovením čl.13.2.2. jen Směrnice), kterou vydal Antidopingový výbor ČR (dále jen ADV) a která je závazná pro všechny sportovní svazy a jejich členy. Všichni účastnící řízení také při jednání dne 12.12.2007 do protokolu výslovně prohlásili, že pravomoc Komise uznávají. Dále prohlásili, že nevznášejí námitky proti žádnému členu Komise. 1.3. Komise v daném případě rozhodovala ve složení 4 členů, když místopředseda Komise dr. Aleš Hušák se účasti na. projednávání vzdal z důvodů, že se osobně zná se závodníkem i jeho rodinou. Tento postup je v souladu s §em 2, odst. 1 JŘ.

2

1.4. Pravomoc komise projednat a rozhodnout o podaném odvolání odvolatele, a to ve složení uvedeném na začátku tohoto nálezu, je tedy bez jakýchkoli pochybností dána. 1.5. Rozhodnutí DK bylo doručeno ADV dne 17.9.2007 a odvolání bylo podáno jak elektronicky tak poštou dne 1.10.2007. Vzhledem k tomu, že lhůta k podání odvolání je podle §u 9, odst. 1 JŘ i podle čl.13.5. Směrnice 15 dnů, bylo odvolání podáno včas.

2. Skutkový stav 2.1. Ondřej Horyna je již několik let vrcholovým závodníkem – juniorem v běhu na lyžích a startoval pravidelně na různých soutěžích doma i v zahraničí. Je členem klubu Olfi Car Vela Trutnov. 2.2. Dne 7.1.2007 se zúčastnil závodů Českého poháru běhu na lyžích. Po závodě byl určen k dopingové kontrole, která proběhla bez komplikací. Podle zprávy oddělení dopingové kontroly Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, která je akreditovanou laboratoří WADA, z 12.4.2007 byla ve vzorku moče odebrané O. Horynovi nalezena látka Prednisolon a také jeho metabolity. Z dokumentace analýzy vzorku moči závodníka Horyny vyplývá, že v jeho vzorku bylo nalezeno v 1 ml moče 92,452 ng Prednisolonu, 63,257 ng Prednisonu a 119,24 ng Metabolitu. Na žádost závodníka byla provedena též analýza vzorku B a dle zprávy laboratoře z 25.4.2007 byl nález uvedených látek potvrzen. Výsledky těchto analýz závodník Horyna nezpochybnil. 2.3. Prednisolon je na seznamu zakázaných látek, který vydal odvolatel antidopingový výbor ČR na základě seznamu vydaného Světovou antidopingovou organizací (WADA). 2.4. Na základě uvedených zpráv laboratoře vydala Antidopingová vyšetřovací komise ADV dne 18.5.2007 rozhodnutí o tom, že O. Horyna porušil antidopingová pravidla dle článku 2.1 Směrnice a podala o tom zprávu Svazu. 2.5. Dne 24.4.2007 vydal Svaz rozhodnutí o tom, že se závodníku Horynovi pozastavuje závodní činnost podle článku 7.2. Směrnice. Zároveň zahájila Disciplinární komise Svazu (dále jen DK) disciplinární řízení. Po jednání dne 28.8.2007, kterého se závodník Horyna osobně zúčastnil, vydala DK rozhodnutí o tom, že se Ondřeji Horynovi zastavuje závodní činnost na dobu 6 měsíců, a to v době od 24.4.2007 do 24.10.2007. Komise vzala za prokázané, a to i na základě vyjádření samotného závodníka, že došlo k užití nepovolené látky Prednisolon. Pokud jde o výši trestu, dospěla DK k závěru, že zakázaná látka se dostala do těla závodníka z léku jeho dědečka, který tento lék užívá jako astmatik a který lék poskytnul vnuku Ondřejovi při jeho přetrvávajících zdravotních komplikacích s kašlem, dýcháním a astmatickými záchvaty. Jak DK uvádí ve svém rozhodnutí, vzala na základě výpovědi závodníka za nesporný způsob, jakým se

3

zakázaná látka dostala do těla závodníka, a dalšími skutečnostmi se proto již nezabývala. Trest zákazu činnosti proto stanovila podle článku 10 odst. 3 Směrnice, která stanoví jako maximální trest za první užití uvedené specifické látky zastavení závodní činnosti až na 1 rok. DK přitom vycházela ze závěru, že k užití uvedené látky závodníkem došlo nikoli za účelem zvýšení sportovního výkonu. 2.6. Proti uvedenému rozhodnutí podal odvolání ADV. V odvolání a v jeho doplnění z 22.10.2007 ADV namítal, že závodník Horyna žádným způsobem neprokázal, že by se zakázaná látka dostala do jeho těla bez jeho zavinění nebo zanedbání a že závodníkovo vysvětlení, jak se Prednisolon dostal do jeho těla je nevěrohodné, protože ho několikrát zcela změnil a že o jeho tvrzených zdravotních problémech v době před dopingovou kontrolou neexistují žádné záznamy ani jiné věrohodné důkazy. Podle stanoviska ADV proto nebyly splněny podmínky pro použití článku 10.3. Směrnice a trest měl být uložen podle článku 10 odst. 2. 2.7. Na odvolání podal závodník Horyna obsáhlé vyjádření bez data, které došlo Komisi dne 13.11.2007. Ve svém vyjádření vysvětluje závodník důvody proč měnil svá vysvětlení toho jak se zakázaná látka Prednisolon mohla dostat do jeho těla, upřesňuje své chronické zdravotní potíže i svůj zdravotní stav koncem prosince 2006 a začátkem ledna 2007 a dovozuje, že bylo prokázáno, že zakázaná látka se do jeho těla dostala buď užitím masti Imacord nebo užitím tablet Prednison 20 nebo kombinací těchto léků. Považuje proto rozhodnutí DK za správné a navrhuje, aby jako takové bylo potvrzeno. 2.8. Svaz podal na odvolání stručné vyjádření dne 7.11.2007, ve kterém sděluje, že vedení Svazu bylo informováno o aspektech případu a na základě předložených informací považuje pozastavení závodní činnosti na dobu 6 měsíců za adekvátní postih. 2.9. Komise si vyžádala od ADV a od Svazu veškeré spisové materiály, které byly shromážděny, jakož i Disciplinární řád, Stanovy a další předpisy Svazu. 2.10. Poté nařídila ústní jednání na 12.12.2007, předvolala prostřednictvím ADV jako svědkyni MUDr. Šlechtovou ze shora zmíněné laboratoře a závodníka Horynu vyzvala, aby k jednání přivedl jako svědky všechny osoby, které navrhuje k výslechu, a to bez ohledu na to, zda již vypovídaly před vyšetřovací komisí ADV a před DK nebo podaly písemná vyjádření.

3. Provedené důkazy 3.1. Komise provedla důkaz všemi obdrženými písemnostmi, konkrétně:      

protokolem dopingové kontroly ze 7.1.2007, protokolem – zprávou laboratoře z 12.4.2007, protokolem – zprávou laboratoře z 25.4.2007 s přílohami, oznámením ADV o výsledku analýzy vzorku A z 13.4.2007, žádostí O. Horyny z 19.4.2007 o kontrolní analýzu a slyšení před AVK, oznámením ADV o výsledku analýzy vzorku B z 26.4.2007,

4

          

záznamem o výpovědi O. Horyny před antidopingovou vyšetřovací komisí dne 11.5.2007, vyjádřením lékaře MUDr. Jiřího Somboty před touto komisí ze stejného dne, odvoláním O. Horyny proti rozhodnutí antidopingové vyšetřovací komise ze dne 7.6.2007, výpisy ze zdravotní dokumentace O. Horyny u lékaře MUDr. Jiřího Somboty, výpisy z osobního účtu O. Horyny u zdravotní pojišťovny MV ČR, přehledem úhrad zdravotní péče pojištěnce Zdeňka Soumara (dědečka O. Horyny) u VZP, příbalovými letáky k lékům Imacort, Becotide Inhaler a Prednison 20, čestným prohlášením Zdeňka Soumara (dědeček O. Horyny,) čestným prohlášením Vladimíra Šlosara ze 7.11.2007, Stanovami Svazu, Disciplinárním řádem Svazu.

3.2. K ústnímu jednání dne 12.12.2007 se dostavil O. Horyna osobně spolu se svou právní zástupkyní. Jako svědka přivedl O. Horyna pouze svého otce. Právní zástupkyně uvedla, že nebylo možno zajistit přítomnost lékaře MUDr. J. Somboty a z důvodu vysokého věku ani dědečka závodníka pana Zdeňka Soumara. Odvolatel ADV představil Komisi jako svědky MUDr. Šlechtovou z výše zmíněné akreditované laboratoře a Mgr. Jelínka, dopingového komisaře. 3.3. V zájmu zásady bezprostřednosti a v zájmu snahy o odstranění rozporů v dřívějších prohlášeních závodníka O. Horyny byl závodník při jednání podrobně vyslechnut. Předmětem výslechu byly zejména zdravotní stav závodníka v době od vánoc 2006 do 7.1.2007 a léky, které závodník v této době užíval. Závodník uvedl, že od října 2006 až do 7.1.2007 byl opakovaně nemocný se zánětem horních cest dýchacích a opakovaně proto navštěvoval svého lékaře MUDr. J. Sombotu. Zároveň se u něho aktivoval chronický kožní ekzém. Kolem začátku roku 2007 pak u něho trvající zánět horních cest dýchacích vyvolal astmatický záchvat a to tak silně , že nemohl vůbec dýchat. V říjnu bral antibiotikum Sumamed a potom ho bral znovu v době asi 14 dní před dopingovou kontrolou, tedy někdy kolem Štědrého dne 2006. Lék Sumamed měl předepsaný od lékaře MUDr. Somboty. Na kožní ekzém používal masti Locoid a Imacort, což jsou léky vydávané pouze na lékařský předpis. Mast Locoid mu již dříve předepsal MUDr. Sombota, avšak protože mu nepomáhala, použil mast Imacort, která byla doma a kterou používá jeho otec. Začátkem roku 2007 dostal těžký astmatický záchvat a nemohl dýchat. Lékaře však žádného nezavolal ani nenavštívil a na radu svého dědečka Zdeňka Soumara použil jím užívaný lék Prednison 20. Jde o tabletky. Již po užití první tabletky se mu ulevilo, ale ani potom nenavštívil lékaře a pokračoval sám v užívání tohoto léku. Vzhledem k tomu je tvrzení závodníka Horyny jak o astmatickém záchvatu tak o užití léku Prednison úplně jediným důkazem o těchto skutečnostech. Za tohoto stavu musela Komise velmi podrobně a pečlivě hodnotit věrohodnost tohoto důkazu, a to i ve vztahu ke všem ostatním provedeným a dostupným důkazům.

5

Jak bude níže podrobně rozvedeno, je výpověď závodníka Horyny v těchto bodech v mnohonásobném rozporu s ostatními důkazy, a to včetně předchozích výpovědí a prohlášení samotného závodníka. a) V protokolu dopingové kontroly ze 7.1.2007, vlastnoručně závodníkem podepsaném, není v rubrice „Prohlášení o lécích/doplňcích výživy“ s poučením „uveďte všechny léky na předpis i bez předpisu nebo doplňky výživy včetně vitamínů a minerálů užité během posledních 7 dnů – pokud možno uveďte dávkování“ uvedeno vůbec nic. Rubrika je proškrtnuta. b) Při rozhovoru s dopingovým komisařem Mgr. Jelínkem v době otvírání vzorku B za účelem provedení kontrolní analýzy, sdělil závodník dne 24.4.2007 tomuto dopingovému komisaři, že se domnívá, že zakázaná látka se do jeho těla dostala z nosních kapek, které použil i v den závodu, protože ho trápila rýma, a že šlo o speciální kapky namíchané v lékárně dle předpisu lékaře. c) Ve vyjádření před Antidopingovou vyšetřovací komisí dne 11.5.2007 závodník Horyna uvedl, že předpokládá, že zakázaná látka může pocházet z masti Locoid, z antibiotika Sumamed, z léku Bioparox (antibiotický sprej) a kalciových injekcí. Dále uvedl, že od 1.1.2007 trénoval a že předtím cca 14 dní by nemocen. Lehce dokonce trénoval již ve dnech 28.- 30.12.2006. O žádném záchvatu astmatu a braní léku Prednison není v jeho vyjádření žádná zmínka. Na dotaz, proč žádný z uváděných léků neuvedl do protokolu dopingové kontroly, závodník uvedl, že ho nenapadlo, že uvedené léky mohou být v rozporu s dopingovými pravidly, tedy že by obsahovaly zakázané látky. Při dřívějších kontrolách uváděl také vždy všechny vitamíny a iontové nápoje a tehdy mu komisaři řekli, že je to zbytečné. Proto 7.1.2007 myslel, že není nutno nic hlásit. Závodník zároveň výslovně uvedl, že nebral žádné kapky a tím tedy připustil, že při svém prvním vysvětlení lhal. d) Ve svém odvolání proti rozhodnutí Antidopingové vyšetřovací komise ze dne 7.6.2007 závodník Horyna nově uvedl, že použil také mast Imacort, kterou užívá jeho otec. Tuto mast použil spolu s mastí Locoid a to poté, co si ověřil, že mast není zakázaná jako doping. Teprve dodatečně zjistil, že tato mast obsahuje látku prednisoloni acetat a že nelze vyloučit nežádoucí účinky ze vstřebání kortikoidu. Závodník Horyna v odvolání uvedl, že je přesvědčen, že zakázaná látka se do jeho vzorku moči dostala z masti Imacort, a to jednak otěrem, protože mast se mohla dostat lehce k močové trubici, jednak vstřebáním látky do krevního oběhu či do moči. Ani v tomto odvolání není žádná zmínka o astmatickém záchvatu a o užití léku Prednison. e) O užití léku Prednison se závodník poprvé zmínil teprve při jednání DK dne 28.8. 2007, tedy více jak 7 měsíců po dopingové kontrole. f)

Z předložené zdravotní dokumentace závodníka Horyny a z podrobně vedeného účtu závodníka u zdravotní pojišťovny MV ČR, která

6

dokumentuje veškeré návštěvy lékaře, veškerá laboratorní vyšetření a veškeré léky vydané na lékařský předpis, nevyplývají žádné údaje, které by byly v souladu se závodníkovou výpovědí. Z těchto dokladů naopak vyplývá, že závodník byl v době před dopingovou kontrolou naposledy u lékaře dne 11.10.2006 a potom znovu teprve dne 21.1.2007. Během celé této doby byl pouze dne 29.12.2006 na laboratorním vyšetření v Oblastní nemocnici v Trutnově. Tomu odpovídá i lékařská dokumentace předložená MUDr. Sombotou i výpis z účtu o návštěvách u oddílového lékaře MUDr. Koldovského. U tohoto lékaře byl závodník naposledy 5.9.2006 a potom teprve dne 17.1.2007. Z účtu – seznamu vydaných léků pak vyplývá, že lék Sumamed byl závodníkovi předepsán spolu s Mukosinem s medem – sirup dne 2.10.2006 a že další lék, a to Imudon mu byl předepsán teprve dne 29.1.2007. 3.4. Závodník během své výpovědi před Komisí dne 12.12.2007 nedovedl žádným uspokojivým způsobem vysvětlit výše uvedené skutečnosti, které jsou v rozporu s jeho posledním vysvětlením o tom, jak se zakázaná látka dostala nebo mohla dostat do jeho těla. Závodník nepodal žádné vysvětlení, proč při tvrzeném těžkém astmatickém záchvatu, při kterém údajně nemohl vůbec dýchat, nenavštívil nebo nezavolal lékaře, ačkoli podle vlastního tvrzení svého vlastního lékaře navštěvoval často, a to i při běžném nachlazení nebo při problémech s ekzémem. Závodník sice uvedl, že při záchvatu, kdy nemohl dýchat, nemyslel na nic jiného než jak si pomoci a že proto si vzal tabletku Prednisonu, kterou mu nabídl jeho dědeček. Závodník ale také připustil, že již po této první tabletce se mu podstatně ulevilo, ale že ani pak lékaře nenavštívil a v užívání tabletek na základě vlastního rozhodnutí pokračoval, začal trénovat a účastnil se 7.1.2007 závodu. Tento svůj postup nedokázal nijak vysvětlit. Na otázku, proč ve své výpovědi neuvádí již jako možnou příčinu pozitivního nálezu také nosní kapky, kterou uváděl ve svém zcela prvním vyjádření, závodník přiznal, že zmíněné nosní kapky použil naposled nejméně rok před dopingovou kontrolou ze 7.1.2007. Na otázku, proč tedy lhal a uváděl tyto kapky jako možný zdroj pozitivního nálezu, závodník nedokázal odpovědět. Stejně tak závodník nedovedl přijatelným a logickým způsobem objasnit ostatní, výše zmíněné rozpory ve svých výpovědích, resp. své vlastní zcela odlišné verze možných důvodů pozitivního nálezu. Závodník také uvedl, že před 2 lety žádal kvůli astmatu terapeutickou výjimku a že nikdy neobdržel žádnou odpověď. Zástupce ADV na to předložil kopii dopisu, který byl zaslán již dne 28.2.2005 ošetřujícímu lékaři závodníka dr. Sombotovi a v němž je uvedeno, proč nebylo možno žádost kladně vyřídit. Komise se touto otázkou dále nezabývala, protože i v případě, že dr. Sombota O. Horynu o uvedeném dopise nevyrozuměl, rozhodující je skutečnost, že závodník nikdy neobdržel kladné vyřízení žádosti a že tedy věděl, že mu výjimka nebyla udělena. 3.5. MUDr. Růžena Šlechtová, primářka oddělení dopingové kontroly Všeobecné fakultní nemocnice, ve své výpovědi před komisí jako svědkyně uvedla: Z dokumentace analýzy vzorku moči závodníka Horyny vyplývá, že v jeho vzorku bylo nalezeno v 1 ml moče 92,452 ng Prednisolonu, 63,257 g Prednisonu a 119,24 ng Metabolitu. Podle směrnic WADA se za pozitivní nález považuje množství od 30 ng Prednisolonu. Tato hranice je dána proto, aby se z postihu vyloučily nepatrné dávky

7

uvedené látky, které mohou pocházet z léků, zejména z mastí a které nemají vliv na fyzický výkon sportovce. V daném případě se však jedná o několikanásobné překročení uvedené hranice a takové množství může pocházet pouze buď z perorálního užití léku, tedy z tablet nebo z injekcí. Svědkyně potvrdila, že dle svých odborných znalostí a zkušeností – v oblasti dopingu pracuje 40 let – a z odborné literatury, může vyloučit, že by výše uvedené množství zakázané látky mohlo být způsobeno aplikováním nějaké masti na pokožku, byť opakovaně a v jakémkoli množství. Dále uvedla, že z literatury vyplývá, že po podání jedné tablety Prednisolonu bylo v období 6-12 hodin po podání zjištěno 36 ng Prednisolonu, 56 ng Prednisonu a 203 ng metabolitu. Z literatury pak dále vyplývá, že Prednisolon lze v moči zjistit maximálně do 32 hodin po požití léku. Svědkyně na otázku právní zástupkyně závodníka připustila, že neví, z jakých podkladů WADA vycházela při stanovení hranice 30 ng a že nemá zkušenosti s případem, kdy by se zakázaná látka dostala do moče tak, že by mast s kortikoidem byla nanesena přímo v ústí močové trubice a byla mechanicky spláchnuta do vzorku při odevzdávání vzorku moče. Tento hypotetický případ však ztratil na významu, neboť závodník Horyna uvedl, že vstřebání masti do pokožky trvá asi 10 minut a že v době 15 minut před odebráním vzorku moče určitě mast nepoužil. 3.6. Mgr. Petr Jelínek, dopingový komisař a člen exekutivy ADV, uvedl jako svědek, že dne 7.1.2007 vyplňoval spolu se závodníkem Horynou protokol dopingové kontroly. Potvrdil, že závodníkovi řekl, že na formuláři nemusí uvádět vitaminy, ale kategoricky popřel, že by mu řekl, že nemusí uvádět léky. Znovu potvrdil, že se při otevírání vzorku B se závodníkem Horynou bavil a že mu závodník tehdy uvedl, že si myslí, že pozitivní nález mohly způsobit kapky do nosu proti rýmě, které mu dříve předepsal jeho lékař a které byly namíchány v lékárně podle receptu. Závodník k tomu dodal, že o pozitivním nálezu se bavil se svým lékařem a ten mu měl říci, že mohl být způsoben kapkami do nosu. Ani při tomto rozhovoru se závodník nezmínil o žádných jiných lécích, které užíval a ze kterých by snad pozitivní nález mohl vzniknout. Závodník se také nezmínil, že by v době před 7.1.2007 byl nemocný, že by měl zánět horních cest dýchacích nebo dokonce astmatický záchvat. Z těchto důvodů svědka také překvapilo, když později závodník před vyšetřovací komisí ADV, u které byl přítomen jako tajemník, vůbec o kapkách do nosu nemluvil, ale nově uváděl, že si myslí, že pozitivní nález mohl být vyvolán použitím nějaké masti na kožní ekzém. 3.7. Na návrh právní zástupkyně závodníka byl jako svědek slyšen též otec závodníka Dušan Horyna. Ten pouze potvrdil, že i on trpí kožním ekzémem a že používal různé léky jako Mykoseptin a spreje. Byl v léčení a v poslední době mu lékař předepsal mast Imacort. K dotazu, který lékař mu mast předepsal, však nakonec svědek uvedl, že lék nemá předepsaný od lékaře a že ho má od své matky, která je zdravotní sestra. Mast použil bez doporučení lékaře a na základě vlastního rozhodnutí. Svědek dále uvedl, že jeho syn Ondřej se v polovině prosince vrátil ze soustředění, byl nastydlý, měl zhoršený ekzém a také se mu zhoršilo astma. Dostával kalciové injekce a třídenní antibiotika. Teprve dodatečně se dozvěděl, že si syn vzal nějaký lék od tchána, tedy dědečka závodníka. Svědek nevěděl, zda syn používal i jinou mast na ekzém, takových

8

mastí mají doma hodně. On se do závodní činnosti syna nepletl, ale myslí, že syn možnost startu na závodech dne 7.1.2007 konzultoval se svými lékaři a snad i se svým trenérem. 3.8. Žádný z účastníků poté již neměl návrhy na provedení dalších důkazů. Na žádost právní zástupkyně jí byla poskytnuta možnost, aby svůj konečný návrh nemusela přednášet ústně ihned při jednání, ale aby ho předložila dodatečně v písemném vyhotovení. Zároveň Komise vydala usnesení, že po dojití písemných konečných návrhů vydá nález písemně bez dalšího ústního jednání. 3.9. Ve svém závěrečném návrhu právní zástupkyně setrvala na argumentech uvedených v odvolání. Rozpory a nepřesnosti ve výpovědi závodníka označila jako přirozený důsledek vlastností lidské paměti jako je zapomínání a překrývání této paměti novými zážitky, vjemy a událostmi. Dále uváděla, že je obecně známo, že po astmatickém záchvatu se tělo velmi rychle regeneruje a není třeba vyhledávat lékařskou pomoc a argumentovala dále materiály odvolatele, podle kterých Prednison a jeho metabolity patří do skupiny látek zakázaných při soutěži, avšak jejich užívání mimo čas soutěže není zakázáno. Jejich účinnost však nesmí přetrvat do doby soutěže. Na skutečnost, že zakázaná látka byla ve značném množství nalezena v těle závodníka v době soutěže argumentovala tím, že závodník si nemohl být vědom skutečnosti, že Prednison se v těle uvolňuje postupně, resp. se při opakovaném použití postupně metabolizuje a že v důsledku toho se prodlouží doba, kdy je možné jej ve vzorku moči nalézt. Právní zástupkyně je toho názoru, že vlastním požitím Prednisonu závodník dopingové pravidlo neporušil a lze mu prý pouze klást za vinu neznalost chemických procesů. Závodníkovi lze proto přičítat pouze nedbalost, a to ještě nevědomou. Závěrem navrhla, aby rozhodnutí DK bylo potvrzeno. 3.10. Ostatní účastníci ve stručném písemném stanovisku setrvali na svých předchozích stanoviscích.

4. Hodnocení důkazů 4.1. Je nesporné, že Prednison, který patří do skupiny glukokortikosteroidů je zakázanou látkou, že však je zároveň látkou zařazenou mezi tzv. látky specifické. Specifickými látkami jsou látky, které se zpravidla u sportovců tolerují do určité hranice vzhledem k tomu, že se nacházejí v běžně dostupných lécích. Tato hranice však v žádném případě nesmí být překročena v době soutěží, protože i tyto specifické látky mohou mít vliv na sportovní výkon. I v případě překročení stanovené hranice při soutěži může v určitých případech být uplatněna nižší sankce, nežli je sankce pevně předepsaná v případě nálezu jiných zakázaných látek. Pro právní posouzení tohoto případu je proto rozhodující článek 10.3 Směrnice. Tento článek stanoví: „Jestliže sportovec může jasně prokázat, že použití specifické látky nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu, bude doba zákazu činnost stanovená v článku 10.2 nahrazena následovně. Při prvním porušení pravidel

9

minimálně – varování a napomenutí a žádný zákaz činnosti pro příští akce, maximálně – zákaz činnosti na jeden rok.“ Jak přímo vyplývá z doslovného znění tohoto ustanovení, článek 10.3 může být aplikován pouze v případě, že sportovec jasně prokáže, že použití specifické látky, to znamená léku, který takovou specifickou látku obsahuje, nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu. Slovo prokázat má v právní terminologii zcela jednoznačný význam, tedy že musí být předložen přesvědčivý, tedy i nezvratný důkaz skutečnosti, která je tvrzena. Samotné tvrzení není ještě důkazem. Výklad tohoto ustanovení Směrnice, resp. stejného ustanovení Světového antidopingového kodexu byl předmětem několika rozhodnutí nejvyšší instance v oblasti rozhodování ve věcech dopingu, tj. Sportovního arbitrážního soudu v Lausanne. Tato komise již ve svých některých dřívějších rozhodnutích postupovala podle judikatury tohoto arbitrážního soudu, a komise proto v tomto směru odkazuje např. na nález č. 1/2006. Důkazní břemeno, pokud jde o skutečnost, že použití specifické látky nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu, nese sportovec. Nutným předpokladem (podmínkou), aby se eventuálně mohlo dojít k závěru, že látka nebyla užita s úmyslem zvýšit sportovní výkon je, že sportovec nejprve p r o k á ž e, jak se látka do jeho těla dostala. Komise dospěla k závěru, že v daném případě je rozhodující pro posouzení věci tvrzení sportovce O. Horyny o užití léku Prednison 20, neboť ze všech léků, které postupně závodník uváděl, pouze tento lék mohl vést k tomu pozitivnímu nálezu, který byl laboratorně zjištěn. Antibiotika a zejména žádné mastě na kožní problémy neobsahují Prednisolon a jeho metabolity buď vůbec nebo ne v takové množství, aby mohlo dosáhnout úrovně, která byla zjištěna a v tomto nálezu již konstatována. To vyplývá jak ze složení léků uvedeného v příbalových letácích, předložených O. Horynou, tak zejména ze skutečnosti, že podle stanoviska Světové antidopingové organizace WADA vyjádřeného v Seznamu zakázaných látek, není použití masti na kožní problémy vůbec omezeno. To nepochybně souvisí s již zmíněnou přípustnou hranicí Prednisolonu v moči sportovce a z toho tedy vyplývá, že překročení této hranice žádná mast na kožní problémy, ani opakovaným užitím ani užitím ve větším množství naráz, nemůže způsobit. Možnost zmíněná právní zástupkyní sportovce, a sice, že by mast v nějakém větším množství mohla být „spláchnuta“ při močení a způsobit pozitivní nález, nemá proto opodstatnění a je tak zjevnou spekulací, že není nutné se jí zabývat. Navíc závodník sám uvedl, že mast v tak krátké době před odebráním vzorku moče, která by nestačila k vstřebání masti do pokožky, nepoužil. Komise proto veškeré důkazy, které se vztahují ke kožnímu onemocnění O. Horyny a k mastím, které O. Horyna na jeho léčení používal, považuje za irelevantní a nebude se proto jimi v tomto nálezu dále zabývat. Jedinou a rozhodující pro právní posouzení tohoto případu je tedy otázka, zda sportovec jasně prokázal, že vůbec lék Prednison 20 užil, dále že ho užil výlučně k léčení, tj. ke ztlumení astmatického záchvatu a že ho takto užil v době, kdy specifická

10

látka obsažená v tomto léku mohla způsobit pozitivní nález v jeho moči odebrané dne 7.1.2007 a navíc v tom množství, v jakém bylo nalezeno. 4.2. Pokud jde o užití léku Prednison, závodník sám tvrdil, že lék mu žádný lékař nepředepsal. Předepsání a vydání tohoto léku nemůže proto být zaneseno ani v lékařské dokumentaci vedené ohledně O. Horyny ani v žádných výpisech z účtu pojišťovny. Proto nebylo nutno se zabývat ani otázkou, zda lékařská dokumentace vedená u MUDr. Somboty je úplná, či nikoliv a stejně tak, zda jsou úplné výpisy z účtu u pojišťovny. K tomu je nutno ještě podotknout, že prohlášení MUDr. Somboty, které nebylo možno potvrdit a objasnit v rámci jeho svědecké výpovědi, protože se MUDr. Sombota k jednání nedostavil, by Komise stejně mohla jen velmi těžko připustit jako důkaz. 4.3. Jediným dalším a to jen nepřímým důkazem, který se týká zmíněné rozhodné skutečnosti je stručné třířádkové písemné prohlášení dědečka závodníka pana Z. Soumara, které je bez data a které se pro jeho další použití zde cituje doslova: „Čestně prohlašuji, že já, Zdeněk Soumar jsem poskytl svému vnukovi Ondřeji Horynovi prášky Prednison v době jeho nemoci, neboť mu stále přetrvávaly dýchací potíže. Ze své zkušenosti vím, že jsou velmi účinné a vždy mně dýchání zlepšily. Jako astmatik se léčím velice dlouho.“ Bez ohledu na zkoumání významu tohoto prohlášení s ohledem na příbuzenský vztah mezi panem Soumarem a závodníkem Ondřejem Horynou, je z obsahu prohlášení patrno, že nepotvrzuje ani údajný astmatický záchvat, nýbrž pouze „dýchací potíže“ a zejména nepotvrzuje, že O. Horyna lék skutečně užil, kdy a v jakém množství. Uvedené nedostatky tohoto prohlášení nebylo možno objasnit, když pan Z. Soumar se pro svůj vysoký věk (90 let) a špatný zdravotní stav nemohl k jednání komise dostavit a být slyšen jako svědek. Jako důkaz, že závodník skutečně lék použil a že tak učinil pouze v zájmu okamžitého zmírnění astmatického záchvatu, existuje tedy pouze vlastní tvrzení závodníka. Jak již bylo uvedeno, ze znění článku 10.3 Směrnice a z judikatury k tomuto článku Sportovního arbitrážního soudu v Lausanne i této Komise vyplývá, že samotné tvrzení závodníka, a to i když by mělo všechny znaky věrohodnosti, nestačí jako důkaz. V daném případě však k tomu ještě přistupuje celá řada skutečností, které naopak činí tvrzení a obhajobu závodníka zcela nevěrohodnými. Závodník opakovaně měnil svoje výpovědi, jednak o svém zdravotním stavu v době mezi vánocemi 2006 a 7.2.2007, jednak o lécích, které v té době užíval, přičemž verze o užití léku Prednisonu je až jeho čtvrtou verzí, se kterou přišel poprvé až při jednání DK Svazu koncem srpna 2007, tedy, jak již bylo řečeno, více jak 7 měsíců po vlastní dopingové kontrole. Pokud právní zástupkyně závodníka argumentuje vlastnostmi lidské paměti, pak je nutno připomenout, že k zapomenutí určitých skutečností dochází, zejména u mladého člověka postupně. Je zcela nepravděpodobné, že by si závodník v dubnu 2007, poté co mu bylo oznámeno, že v moči měl pozitivní nález prednisonu a prednisolonu a jeho metabolitu, nevzpomněl, že v lednu 2007 měl těžký

11

astmatický záchvat a že užil lék, který má přímo shodný název jako nalezená látka, že by si na to nevzpomněl ani počátkem června 2007, když psal odvolání proti závěrům Antidopingové vyšetřovací komise, ale zčista jasna si na ni vzpomněl až 28.8.2007. Pokud jde o užívání léku uvedl závodník postupně čtyři různé verze. 4.3.1.

Na formuláři dopingové kontroly neuvedl vůbec žádné léky. Závodník sice při jednání Komise dne 12.12.2007 nově tvrdil, že léky neuvedl proto, že mu dopingové komisař Mgr. Jelínek řekl, že vitaminy a nezávadné léky nemusí uvádět, ale to Mgr. Jelínek jako svědek popřel. Vzhledem k tomu, že výpověď Mgr. Jelínka jako svědka je plně shodná s původní výpovědí závodníka Horyny před vyšetřovací komisí, a sice že mu Mgr. Jelínek sdělil, že nemusí uvádět vitamíny, Komise novému tvrzení O. Horyny neuvěřila.

4.3.2.

Ze shodných výpovědí závodníka a Mgr. Jelínka rovněž vyplývá, že druhou verzí závodníka bylo, že se domníval, že pozitivní nález mohly způsobit nosní kapky, které měl předepsány od lékaře a které byly pro něho speciálně připraveny v lékárně. Tuto verzi však závodník později opustil a při výpovědi před Komisí závodník dokonce přiznal, že kapky naposledy použil nejméně rok před dopingovou kontrolou. Závodník tedy lhal, ale proč tak činil, nedokázal vysvětlit.

4.3.3.

Další verzí bylo tvrzení, že zakázaná látka se zřejmě dostala do vzorku jeho moče z masti Imacort, kterou používal na svůj kožní ekzém. Tuto verzi později závodník obohatil ještě tím, že přidal používání další masti Locoid, kterou převzal od svého otce.

4.3.4.

Teprve ve čtvrté a poslední verzi se objevilo tvrzení závodníka, že užil lék svého dědečka Prednison 20.

Již samotná existence uvedených čtyř verzí brání tomu, aby právě čtvrtá verze závodníkova mohla být považována za věrohodnou a hodnocena jako jasný důkaz o tom, jak, kdy, v jakém množství a za jakým účelem byl použit lék, který jako jediný z léků postupně závodníkem vyjmenovaných, mohl způsobit pozitivní nález. Navíc závodník sám připustil, že lhal, pokud jde o první verzi a již to samo o sobě zakládá důvod pro vznik pochybností o jeho věrohodnosti. 4.4. V daném případě ale existuje navíc ještě několik dalších skutečností, které zesilují nevěrohodnost tvrzení závodníka. Jsou to např.: 4.4.1.

Původní výpověď závodníka o tom, že od 1.1.2007 trénoval, že dokonce lehce trénoval i ve dnech 28.- 30.12.2006 a že nemocen byl asi 14 předtím. Takovýto trénink je neslučitelný s tvrzením, že ve stejné době, a sice kolem 2.1.2007, měl těžký astmatický záchvat, ve kterém jeho jedinou myšlenkou bylo nějak si pomoci bez ohledu na to, zda nějaký lék je zakázaný nebo nikoli.

4.4.2.

Je zcela nepravděpodobné, že by závodník, který byl podle svého tvrzení neustále v kontaktu se svým ošetřujícím lékařem, nezavolal ani při

12

astmatickém záchvatu ani po něm tohoto lékaře a že by ho vůbec o tomto záchvatu a o užití léku Prednison 20 neinformoval. 4.4.3.

4.5.

I kdyby se hypoteticky připustilo, že závodník lék Prednison 20 užil tak, jak uvedl, tedy ve dnech 2., 3. a 4. ledna, a to po dvou tabletkách denně, vyplývá z výpovědi odbornice MUDr. Šlechtové a z citací z odborné literatury, kterou svědkyně měla k dispozici při své výpovědi, že v době dopingové kontroly by Prednisolon obsažený jako účinná látka v léku Prednison 20, byl z těla sportovce již zcela vyplaven a nebyl by v jeho moči detektovatelný. Prednisolon se vyplavuje z těla do 32 hodin po jeho požití, a tedy i v případě, že by poslední tabletka byla závodníkem užita ještě 4.1.2007 ve večerních hodinách, nebyla by látka zjistitelná v moči závodníka již v ranních hodinách dne 6.1.2007. Přitom odběr moči závodníka se uskutečnil ještě po dalších 30 hodinách, a sice dne 7.1.2007 v 11,50 hod. Zjištěné množství Prednisolonu přitom několikanásobně převyšovalo hranici povolenou v Seznamu zakázaných látek, z čehož se podává, že větší množství tabletek léku Prednison 20 by muselo být užito ještě v těchto posledních 30 hodinách před odběrem vzorku moče.

Ze všeho, co bylo výše uvedeno, není možno učinit jiný závěr, než že závodník nejen neprokázal jasně a přesvědčivě, že pozitivní nález byl způsoben užitím léku Prednison 20 a že se tak nestalo v úmyslu zvýšit jeho sportovní výkon, ale navíc jeho tvrzení postrádají věrohodnost. Tato tvrzení jsou proto podle stanoviska Komise pouze účelová a odpovídají snaze závodníka vyhnout se za každou cenu sankci, kterou jinak Směrnice pro takový případ stanoví.

5. Právní základ a posouzení 5.1. V souladu s § 5, odst. 1 Jednacího řádu posuzovala Komise případ podle platného českého hmotného práva a zejména podle aplikovatelných stanov, řádu a jiných předpisů Svazu, podle Stanov ČOV a zejména podle Směrnice. Komise nemusela použít žádná ustanovení obecných norem českého hmotného práva, protože zmíněné předpisy sportovních organizací byly postačující. 5.2. Pokud jde o výklad některých ustanovení Směrnice, která je českou verzí Světového antidopingového kodexu (dále jen Kodex), řídila se Komise též judikaturou Rozhodčího soudu pro sport v Lausanne (dále jen „CAS“). Jednak proto, že tento soud je celosvětové uznáván jako autorita v rozhodování dopingových případů a ve výkladu Kodexu, jednak i proto, že podle článku 6 Stanov Českého olympijského výboru a také podle čl. 13.2.3. Směrnice je tento Rozhodčí soud též odvolací instancí ve vztahu k této Komisi. 5.3. Základními otázkami v tomto řízení, kterými se Komise musela zabývat, jsou: a) zda se odvolatel dopustil dopingového přestupku; b) v případě, že se tohoto přestupku dopustil, zda uložený trest odpovídá platným předpisům a zda je přiměřený.

13

5.4. Spáchání dopingového přestupku – porušení antidopingových pravidel, je v tomto případě dostatečně prokázáno a nebylo ani zpochybněno . Podle čl. 2.1. Směrnice je porušením pravidel přítomnost zakázané látky nebo jejich metabolitů nebo indikátorů v těle sportovce. Prednisolon v množství vyšším než 30 g/ml je zakázanou látkou, která je uvedena v Seznamu zakázaných látek mezi skupinou S9 – Glukokortikosteroidy. Jeho zjištění v těle O. Horyny v množství přesahujícím uvedenou hranici samo o sobě znamená, že porušení pravidel bylo prokázáno. (I některé další zjištěné látky – prednison a metabolity prednisolonu jsou zakázanými látkami, ale není nutno se jimi podrobně zabývat, protože stačí přítomnost jedné látky). 5.5. Kodex a Směrnice jsou postaveny na principu striktní odpovědnosti (objektivní odpovědnosti nebo též odpovědnosti za výsledek) sportovce za nález jakékoli zakázané látky v jeho těle. Proto také poslední věta článku 2.1.1. Směrnice uvádí, že „k tomu, aby došlo k porušení antidopingových pravidel není nutné, aby sportovci byl prokazován úmysl, zavinění, nedbalost či vědomě použití.“ 5.6. V posledních letech Sportovní arbitrážní soud ve svých rozhodnutích opakovaně judikoval, že jakmile je přítomnost zakázané látky prokázána, nemusí sportovní organizace nebo antidopingová organizace prokazovat nic jiného, zejména pak ne subjektivní stránku, tedy jakoukoli formu zavinění na straně sportovce. Spáchání antidopingového přestupku je v takovém případě prokázáno s definitivní platností. Je proto irelevantní argument právní zástupkyně sportovce, že O. Horyna se nanejvýše dopustil nedbalosti. Důkazní břemeno se od tohoto momentu plně přesouvá na sportovce, pokud chce s poukazem na nepřítomnost zavinění nebo jeho nižší míru dosáhnout mírnější sankce – nižšího trestu nežli je stanoven ve Směrnici. Sportovec tedy nese důkazní břemeno, pokud tvrdí, že se látka dostala do jeho těla způsobem, za který nenese odpovědnost nebo v případech tzv. látek specifických, pokud tvrdí, že látka byla užita nikoli v úmyslu zvýšit sportovní výkon. Takový způsob však musí prokázat, nikoli jen tvrdit. V nálezu CAS (2002/A/2002) se zdůrazňuje: „Kdyby se sportovci umožnilo vyvinit se a znovu závodit na základě pouhého tvrzení, že se stal nevinnou obětí bezděčné chyby svého lékaře či trenéra, trestného činu či zlovolného útoku, celý boj proti dopingu by utrpěl těžkou porážku.“ A dále: Kdyby taková obhajoba byla povolena v pravidlech pro sportovní soutěže, je zcela jasné, že většina dopujících sportovců se uchýlí k falešnému argumentu, že neměla kontrolu nad stavem svého těla.“ Rovněž tato Komise již ve svém dřívějším rozhodnutí (např. v č.1/2002) zastávala obdobný právní výklad. 5.7. Není pochyby o tom, že prednisolon patří mezi tzv. Specifické látky. To jsou látky uvedené samostatně na Seznamu zakázaných látek, které podle čl.10.3 Směrnice umožňují zvláště neúmyslné porušení antidopingových pravidel, protože jsou všeobecně dostupné v běžných léčebných přípravcích nebo u nichž je menší

14

pravděpodobnost, že budou úspěšně zneužity jako dopingová činidla. Některé z nich mají proto i stanoveny minimální hranici množství, které musí být zjištěno, aby došlo k porušení dopingového pravidla. Jakmile je však tato hranice překročena, jde o porušení pravidla a všechny výše uvedené právní principy jsou platné jako při užití jiných zakázaných látek. Sportovci je však v čl. 10.3.2 poskytnuta možnost, aby jasně prokázal, že „použití specifické látky nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu“ a v případě prokázání této skutečnosti se pak u něho uplatňuje nižší trest. Jde však opět o důkazní břemeno, které nese sportovec, a výše zmíněné principy platí i pro takový případ. Nestačí, aby sportovec tvrdil, že lék se zakázanou látkou nepoužil s úmyslem zvýšit svůj sportovní výkon. Tvrzení není důkaz. Nutným předpokladem (podmínkou) toho, aby se eventuálně mohlo dojít k závěru, že látka nebyla užita s úmyslem zvýšit sportovní výkon, je, že sportovec nejprve prokáže, jak se látka do jeho těla dostala. Např. důkazem o onemocnění sportovce a o předepsání léku lékařem, který vůči sportovci nepostupoval dost opatrně a předepsal lék, který prokazatelně zakázanou látku obsahoval nebo prokázáním, že sportovec používal vyživovací doplněk, který nedeklaroval látku, která v něm byla prokazatelně obsažena a která byla nalezena v těle sportovce. (K tomu je však třeba říci, že u těchto doplňků byli v posledních několika letech sportovci opakovaně upozorňováni, že mohou být kontaminované a že sportovec je plně odpovědný za jejich užívání. Proto tento druh důkazu o tom, že látka nebyla užita s úmyslem zvýšit sportovní výkon, je zvláště přísně posuzován, resp. není vůbec uznáván.) V tomto případě však závodník tvrdí, že použil lék obsahující zakázanou látku na základě svého vlastního rozhodnutí, nikoli že by mu tento lék předepsal lékař, který nevěděl, že lék je pro sportovce zakázán, protože obsahuje látku ovlivňující sportovní výkon. Toto tvrzení závodníka nebylo jasně prokázáno jinými důkazy a navíc závodníkova výpověď je z mnoha důvodů výše uvedených zcela nevěrohodná. Navíc je nutno dodat, že vrcholoví a výkonnostní sportovci byli v uplynulých letech nejrůznějšími způsoby informování, že sportovec nese plnou odpovědnost za vše, co se dostane do jeho těla, že mohou brát jen léky, které jim předepíše lékař a že jsou povinni informovat svého lékaře (pokud nejde o lékaře sportovců – specialistu) o Seznamu zakázaných látek a Seznamu zakázaných léků. Směrnice pro kontrolu a postih dopingu, Seznam zakázaných látek i Seznam zakázaných leků je jim rozdáván jako tiskoviny a je jim k dispozici i na webových stránkách. O. Horyna potvrdil, že v rámci uzavírání smlouvy s representanty byl poučen o dopingu a o zakázaných látkách a že také obdržel Směrnici. Čl. 2.1.1. Směrnice výslovně stanoví, že je „osobní povinností každého sportovce zajistit, aby žádná zakázaná látka nevnikla do jeho těla“. Lék Prednison je pak výslovně uveden v Seznamu zakázaných léků vydaném pro sportovce odvolatelem v dubnu 2006. 5.8. Za tohoto stavu nemohla Komise v žádném případě dojít k závěru, že závodník „prokázal“, že prednison nebyl použit s úmyslem zvýšit sportovní výkon.

15

Naopak, v tomto směru pochybila DK, když došla k závěru, že závodník tuto skutečnost prokázal a to pouze svou vlastní výpovědí, a když se vůbec nezabývala závažnými rozpory v jeho jednotlivých výpovědích. DK zřejmě takové závěry, které nejsou opřeny o žádné jiné důkazy, učinila jen ve snaze získat právní důvod pro snížení jinak předepsaného trestu – dvouletého zákazu činnosti. Tato Komise může případně mít i pochopení pro názor, že důkazní břemeno, které je sportovci uloženo Směrnicí, je příliš těžké či, že 2letý trest zákazu činnosti při prvním porušení antidopingových pravidel, zejména u mladého závodníka, je příliš tvrdý. Takové eventuelní pochopení však ani DK ani tuto Komisi neopravňuje uvedená ustanovení Směrnice (Kodexu) nerespektovat či je vykládat proti duchu Směrnice a principů boje proti dopingu. Takový postup by skutečný boj proti dopingu ve sportu pouze podkopával.

6. Sankce 6.1. Poté, co komise dospěla k závěru, že O.Horyna, u kterého porušení antidopingových pravidel podle čl.2.1. Směrnice bylo vzato za prokázané již v řízení před DK, neprokázal, že požití zjištěné látky nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu podle čl. 10.3. Směrnice, odpadly jakékoli možnosti a úvahy o eventuálním snížení předepsaného trestu. Čl. 10.2. jednoznačně stanoví, že při prvém porušení čl. 2.1., tedy při nalezení zakázané látky a jejích metabolitů, se ukládá trest zákazu činnosti v trvání dvou let. Článek nestanoví žádné rozmezí doby trvání trestu, v jehož rámci by mohl rozhodující orgán trest stanovit dle různých specifických okolností toho kterého případu. 6.2. Komise proto ani nemá možnost, aby se zabývala „polehčujícími okolnostmi“, které právní zástupkyně uvedla ve svém vyjádření k odvolání. Komise chce však zmínit, že i kdy tomu bylo jinak, většina skutečností v podání uváděných by ani za polehčující okolnosti uznána být nemohla. Nedbalost není vůbec nutná pro spáchání dopingového provinění. Neznalost chemických procesů jednotlivých léků rovněž nemá žádný význam, protože jejich znalost se nevyžaduje a od sportovce je pouze vyžadováno to, aby nebral žádné léky bez předpisu lékaře, který je seznámen s principy boje proti dopingu a se Seznamem zakázaných látek a Seznamem zakázaných leků. 6.3. Komise nemá proto jinou možnost než v daném případě uložit závodníkovi trest zákazu činnosti v trvání 2 let. Komise konstatuje shodně s rozhodci CAS (CAS OG 04/003), že dvouletý trest zákazu činnosti je „jednotnou standardní sankcí stanovenou Kodexem (Směrnicí), který neporušuje principy spravedlnosti (fairness), i když se může zdát tvrdý.

16

Do doby trestu zahrnula Komise pouze dobu do vypršení sníženého trestu uloženého DK, protože z vyjádření závodníka vyplynulo, že on i Svaz považovali dobu po 24.10.2007 za dobu, kdy závodník může opět závodit a že O. Horyna v této době také skutečně závodil. Takový názor byl ovšem nesprávný, protože rozhodnutí o pozastavení závodní činnosti platí až do úplného skončení věci a vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí DK podal ADV odvolání, věc nebyla ani po vypršení trestu uloženého DK pravomocně skončena. 6.4. V souladu s čl. 9 a 10.7. musela Komise zrušit též výsledky závodníka Horyny dosažené v soutěži dne 7.1.2007 a také ve všech následných soutěžích absolvovaných závodníkem do dne vydání rozhodnutí o pozastavení závodní činnosti. Toto rozhodnutí ovšem měla učinit již DK, protože jde o automatickou sankci, jejíž uplatnění nezávisí na tom, jaký trest je závodníkovi ukládán.

7. Procesní vady v řízení před DK. 7.1. Komise nemůže opomenout konstatování některých závažných nedostatků týkajících se předpisů Svazu upravujících disciplinární řízení. 7.2. Komise zjistila že DK, která vydala rozhodnutí v této věci, rozhodovala ve složení JUDr. Daniel Volopich jako předseda DK a Mgr. Čestmír Skrbek jako člen DK. Komise však v žádných předpisech Svazu nemohla zjistit, jak se DK ustanovuje, kolik má členů či v jakém složení rozhoduje. 7.3. Stanovy Svazu vůbec nehovoří o disciplinární komisi jako o svazovém orgánu. Disciplinární řád sice v čl.V uvádí, že disciplinárním orgánem Svazu je disciplinární komise , ale ani tento řád nemá žádné ustanovení o tom, jak tato komise vzniká, kolik má členů a v jakém složení rozhoduje jednotlivé případy. 7.4. Za tohoto stavu je nutno dovodit, že Svaz nemá stálou a volenou disciplinární komisi, která by byla orgánem svazu, ale že disciplinární komise se zřejmě ustanovuje pouze jako jiné dočasné „pracovní skupiny“ podle §u 14, odst.1 Stanov, které může m.j. zřizovat Výkonný výbor a které „posuzují problémy a navrhují řešení“. Stejné znění má i čl. 8, odst. 1 Organizačního řádu. 7.5. Je velice pochybné, zda takto může fungovat disciplinární komise, tedy že by jen „posuzovala problémy a navrhovala řešení“ , když ve skutečnosti musí rozhodovat a to dokonce o velice závažných otázkách jako jsou práva členů svazu, jejich provinění a tresty za ně ukládané. 7.6. Ještě závažnější je to, že v rozporu se základními principy spravedlnosti, disciplinárního řízení a řádného procesu, není zaručena nezávislost takovéto disciplinární komise na výkonných orgánech. Ta může vzniknout jen tehdy, jestliže by byla volena plénem svazu. Podle výše zmíněných ustanovení svazových předpisů je však disciplinární komise zřizována (jmenována) Výkonným výborem a jemu je také v plném rozsahu odpovědna. Tento zásadní nedostatek je ještě znásoben tím, že podle čl. VIII Disciplinárního řádu je výkonný výbor zároveň „odvolacím orgánem“ ve věcech

17

rozhodnutí Disciplinární komise. Orgán, který komisi jmenuje, je tedy pro ni zároveň odvolacím orgánem. 7.7. Je věcí Svazu, jak si výše uvedené otázky upravuje pokud jde o disciplinární případy, které nesouvisí s dopingem. Pokud však jde o rozhodování v dopingovým věcech, je povinnosti sportovních svazů, aby jako členové ČOV, signatáři České charty proti dopingu a Dohody o spolupráci ADV se sportovními svazy, promítly do svých předpisů základní principy, na kterých stojí Světový antidopingový kodex a Směrnice tomuto kodexu odpovídající. Čl. 8 Kodexu, který je přímo nadepsán „právo na spravedlivé projednávání“ (fair hearing) dopingového provinění, vypočítává mezi principy, které je nutno respektovat právo na to, aby věc projednal „spravedlivý a nestranný orgán“. Tomu rozhodně neodpovídá komise jmenovaná výkonným orgánem a jemu plně odpovědná. Totéž platí pro odvolací řízení a odvolací orgán dle čl. 13.2.2. Odvolací orgán musí být „nezávislý“. „Nezávislost“ znamená nezávislost na jakýchkoli jiných orgánech, zejména na jiných orgánech svazu. V daném případě sice rozhodovala o odvolání přímo Rozhodčí komise, ale pokud by se v tomto nebo jiných případech odvolal sportovec nebo jiná provinilá osoba, museli by se podle čl. VIII Disciplinárního řádu nejprve odvolat k Výkonnému výboru. 7.8. Největším nedostatkem však bylo vlastní složení disciplinární komise pro tento případ. Svým usnesením ze dne 31.7.2007 VV „pověřil D. Volopicha svoláním disciplinární komise ve věci dopingu reprezentanta OSÚ BD ve složení Jiří Krejčí, Dan Volopich, Čestmír Skrbek a Lukáš Sobotka.“ (I když jméno O. Horyny není výslovně uvedeno, jednalo se o projednání jeho případu). Z jmenovaných osob je L. Sobotka předsedou Svazu, D. Volopich a Č. Skrbek dalšími členy Výkonného výboru a J Krejčí předsedou Revizní komise Svazu. Všichni členové komise, která by měla být nezávislá, jsou tedy členy jiných orgánů Svazu, z toho tři přímo nejvyššího výkonného orgánu svazu, který navíc je v některých případech odvolacím orgánem. Disciplinární komise a Výkonný výbor se tedy v tomto případě doslova kryjí. Většinu komise (což je číslo tři) tvoří většina Výkonného výboru. (VV je podle stanov Svazu pětičlenný). Tím se kryje i většina v orgánu 1. a 2. instance. Takovéto „řešení“ nemá skutečně obdoby. Z vlastního rozhodnutí DK, napadeného odvolání pak dokonce vyplývá, že DK ani nerozhodovala v tom složení, v jakém byla jmenována, ale pouze ve složení JUDr. D. Volopich a Mgr. Č. Skrbek, tedy pouze v komisi tvořené dvěma osobami. Zda jde tedy ještě o „komisi“ a jak vzniklo právo takto složené “komise“ věc projednat a rozhodnout, zůstalo neobjasněno. 7.9. Rovněž zastoupení Svazu při jednání vykazuje právní vady. Nejprve se dostavil jako zástupce Svazu Mgr. Skrbek, který však není statutárním orgánem ani neměl plnou moc. Později ho vystřídal generální sekretář Svazu N. Pelc, který na dotaz potvrdil, že je statutárním orgánem, ale ve skutečnosti podle stanov jím není.

18

8. Náklady řízení. 8.1. Poplatek za odvolání ve výši 3.000 Kč stanovený v §u 19, odst. 1 Řádu uhradil odvolatel. Protože odvolatel měl s odvoláním plný úspěch, přiznala mu Komise podle čl. 19, odst. 6 jeho náhradu proti Svazu, jehož orgán nesprávně rozhodnutí vydal. 8.2. V souladu s § 19, odst. 4 Řádu rozhodla komise o tom, že každý účastník nese náklady, které mu v odvolacím řízení vznikly.

Poučení: Tento nález je konečný a není proti němu možno podat další odvolání s tou výjimkou, že odvolání by ve smyslu čl. 13.2.3. Směrnice mohla podat ke CAS v Lausanne pouze Mezinárodní lyžařská federace (FIS) nebo WADA (Světová antidopingová agentura), a to do 21 dnů od doručení tohoto nálezu. Nález se proto kromě účastníkům doručuje též FIS a WADA.

V Praze dne 11. ledna 2008.

JUDr. Gerhardt Bubník, LLM předseda Rozhodčí komise

19