2007

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Odbor sociální politiky a odbor příjmové politiky Č. j.: 2007/78063/21 V Praze dne 10. prosince 2007 Vyřizuje: Mgr. Petr Beck, Bc. Radka Havlinová, Mgr. Lucie Koštová, Ing. Lucie Malíková, PaedDr. Petr Niederle, Mgr. Eva Šimáková

Metodický pokyn č. 7/2007 k novele zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, k novele zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů a k novele zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. S účinností od 1. ledna 2008 upravuje zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o životním a existenčním minimu) a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. K jednotné aplikaci změn obsažených v uvedených novelách vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí pro orgány pomoci v hmotné nouzi následující metodický pokyn. I. Úpravy zákona o pomoci v hmotné nouzi: 1. Obecné změny a úpravy (v úvodu jednotlivých oddílů je uveden příslušný paragraf a odstavec, kterého se úprava nebo změna týká): 1.1. K úpravě textu § 1 odst. 2 zákona. Listina základních práv a svobod stanovuje každému, kdo je v hmotné nouzi, právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Zákon realizuje uvedené právo v § 1 odst. 2, kde se uvádí, že každý má nárok na základní sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení. Vymezení pojmu základní sociální poradenství pro účely pomoci v hmotné nouzi obsahuje § 37 odst. 2 první věta zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách). V rámci základního sociálního poradenství jsou poskytovány osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Orgány pomoci v hmotné nouzi a zaměstnance těchto orgánů uvedené ustanovení zavazuje nejenom k poskytnutí potřebných informací týkajících se možných řešení jejich situace, ale v souladu s § 64 písm. d) zákona i k aktivnímu vyhledávání osob, které jsou ohroženy hmotnou nouzí, nebo se ve stavu hmotné nouze již nacházejí, ale o potřebnou pomoc nepožádaly. Nelze připustit, aby z příslušného orgánu pomoci v hmotné nouzi odcházeli občané bez poskytnutí potřebných informací o možnostech požádání o některou z dávek pomoci v hmotné nouzi.

1

1.2. Úprava podmínek pro osoby, vyloučené z okruhu osob v hmotné nouzi [§ 3 odst. 1 písm. b), g), h), i), j) zákona] a rozšíření výjimek pro osoby, které nejsou uznány za osoby v hmotné nouzi (§ 3 odst. 3 zákona). 1.2.1. K úpravě § 3 odst. 1 písm. b) zákona. Vzhledem k tomu, že úřady práce automaticky vyřadí osobu z evidence uchazečů o zaměstnání v případě odmítnutí nabídnuté veřejně prospěšné práce, která by byla pro tuto osobu vhodným zaměstnáním, je důsledek tohoto vyřazení již obsažen v § 3 odst. 1 písm. a) zákona. Proto bylo řešení této situace vypuštěno z § 3 odst. 1 písm. b) zákona. Pro praxi pomoci v hmotné nouzi však nadále zůstává možnost vyřazení osoby z okruhu osob v hmotné nouzi, pokud tato osoba odmítne vykonávat nabízené krátkodobé zaměstnání, jehož výkonu nebrání zdravotní stav osoby. Obdobně je tomu i při odmítnutí účastnit se v cíleném programu k řešení zaměstnanosti. Z informačního systému služeb zaměstnanosti budou získány informace o uvedených odmítnutích nabízených možností. V těchto případech nelze osobu považovat za osobu v hmotné nouzi po dobu tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém došlo k odmítnutí těchto pracovních možností. Orgán pomoci v hmotné nouzi však může v odůvodněných případech tuto osobu považovat i nadále za osobu v hmotné nouzi. 1.2.2. K úpravě § 3 odst. 1 písm. g) zákona. S ohledem na změnu označení zařízení sociálních služeb obsaženou v zákoně o sociálních službách došlo pouze k úpravě textu v § 3 odst. 1 písm. g) zákona. I nadále proto nejsou osoby umístěné v těchto zařízeních považovány za osoby v hmotné nouzi a ani je nelze v odůvodněných případech za takovéto osoby považovat (§ 3 odst. 3 zákona). 1.2.3. K úpravě § 3 odst. 1 písm. h) zákona. Za osoby v hmotné nouzi nejsou rovněž považovány osoby, jimž jsou poskytovány podle § 52 zákona o sociálních službách pobytové služby ve zdravotnickém zařízení ústavní péče, a to v případě, že tato péče trvá déle jak tři kalendářní měsíce [§ 3 odst. 1 písm. h) zákona]. K zajištění jednotného postupu pro hodnocení doby po uplynutí tří kalendářních měsíců, po které jsou osobě poskytovány pobytové služby ve zdravotnickém zařízení, se stanovuje následující postup: Jestliže byla osoba umístěna do zdravotnického zařízení ústavní péče první den v měsíci, začíná lhůta uplynutí tří kalendářních měsíců běžet od tohoto prvního dne. Pokud byla osoba do zdravotnického zařízení ústavní péče umístěna od jiného dne v měsíci, začíná lhůta tří měsíců běžet od prvního dne následujícího kalendářního měsíce. V odůvodněných případech (§ 3 odst. 3 zákona) však orgán pomoci v hmotné nouzi může určit, že tyto osoby lze i nadále po uplynutí uvedené doby považovat za osoby v hmotné nouzi. Za odůvodněné případy lze považovat např. situace osamělých osob, které by po uvedené době neměly dostatečné prostředky na úhradu svých potřeb (živobytí, bydlení), nebo osoby, které jsou do doby umístění v těchto zařízeních vedeny v okruhu společně posuzovaných osob, kterým jsou poskytovány dávky pomoci v hmotné nouzi. V každém případě jde o individuální posouzení osob v těchto situacích. Návaznost na vyjmutí těchto osob z okruhu společně posuzovaných osob je řešena v oddíle 1.5.2. 1.2.4. K úpravě § 3 odst. 1 písm. i) zákona. Pokud je osobě poskytována ústavní péče v psychiatrické léčebně nebo v léčebně pro dlouhodobě nemocné, není rovněž považována za osobu v hmotné nouzi, pokud pobyt v těchto zařízeních trvá déle jak tři kalendářní měsíce (hodnocení doby „déle jak tři kalendářní měsíce“ – viz postup

2

uvedený v bodu 1.2.3.). Po uplynutí této doby již za osobu v hmotné nouzi není považována [§ 3 odst. 1 písm. i) zákona]. I v tomto případě však orgán pomoci v hmotné nouzi může tuto osobu v odůvodněném případu po uplynutí uvedené doby za osobu v hmotné nouzi považovat. Jde o využití správního uvážení v těch případech, kdy osoba setrvává delší dobu v uvedených zdravotnických zařízeních a objektivně ona sama, popřípadě osoby s ní společně posuzované, nemají dostatečné prostředky k zajištění živobytí a bydlení. Návaznost na vyjmutí těchto osob z okruhu společně posuzovaných osob je rovněž řešena v oddíle 1.5.2. 1.2.5. K úpravě § 3 odst. 1 písm. j) zákona. Za osobu v hmotné nouzi není považována osoba, která si úmyslně přivodila pracovní neschopnost, nebo jí vznikla pracovní neschopnost v důsledku účasti ve rvačce, bezprostředním následkem opilosti nebo užitím omamných prostředků anebo při spáchání úmyslného trestného činu a proto jí nevnikl nárok na nemocenské nebo jí z uvedených důvodů náleží nemocenské ve snížené výši (§ 24 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů). Je nezbytné, aby orgán pomoci v hmotné nouzi upozornil v této souvislosti příjemce dávky pomoci v hmotné nouzi na povinnost informování o výše uvedené situaci. Určitým signálem pro orgán pomoci v hmotné nouzi může být snížení příjmu z výdělečné činnosti u příjemce dávky, resp. zastavení pobírání nemocenského od okresní správy sociálního zabezpečení. Zákon i v tomto případě umožňuje orgánu pomoci v hmotné nouzi v rámci správního uvážení určit, že i tato osoba bude v odůvodněných případech uznána za osobu v hmotné nouzi. 1.3. K úpravě textu § 3 odst. 4 a § 33 odst. 5 zákona. S ohledem na nejasnosti, které vznikaly v rámci řízení podle některých ustanovení zákona, bylo nahrazeno slovo „rozhodnout“ slovem „určit“, a to v § 3 odst. 4 zákona a v § 33 odst. 5 zákona. Znamená to, že orgány pomoci v hmotné nouzi rozhodují pouze v případech uvedených v § 75 a § 76 zákona. 1.4. K doplnění § 6 zákona. Kompetence pověřeného obecního úřadu v rámci přenesené působnosti státní správy vykonávají i újezdní úřady vojenských újezdů. Proto byly újezdní úřady výslovně zařazeny mezi orgány pomoci v hmotné nouzi [§ 6 písm. e) zákona]. 1.5. K úpravě okruhu společně posuzovaných osob ve vazbě na úpravu okruhu osob, které nejsou považovány za osoby v hmotné nouzi. Dochází k rozšíření situací, kdy jsou osoby vylučovány z okruhu společně posuzovaných osob. Jde o vztah § 8 odst. 1 k § 3 odst. 1 písm. g) až j) zákona. Z okruhu společně posuzovaných osob, který upravuje zákon o životním a existenčním minimu, jsou vyjmuty osoby uvedené v § 3 odst. 1 písm. g) až j) zákona. Vzhledem k tomu, že tyto osoby může v odůvodněných případech orgán pomoci v hmotné nouzi považovat za osoby v hmotné nouzi, je nezbytné stanovit, kdy a za jakých okolností lze vzájemnou vazbu těchto dvou ustanovení použít, tj. kdy tyto osoby ve vazbě na uznání či neuznání za osoby v hmotné nouzi budou, popřípadě nebudou, vyloučeny z okruhu společně posuzovaných osob. 1.5.1. K úpravě § 3 odst. 1 písm. g) zákona. Osoby uvedené v § 3 odst. 1 písm. g) zákona nejsou s ohledem na situaci, ve které se nacházejí, osobami v hmotné nouzi. Znamená to, že pokud byly do doby umístění ve vyjmenovaných zařízeních pro účely

3

poskytování dávky pomoci v hmotné nouzi posuzovány společně s dalšími osobami, jsou po umístění vyřazeny z okruhu společně posuzovaných osob a zároveň přestávají být osobami v hmotné nouzi. Jak bylo uvedeno v odd. 1.2.2., nelze u nich použít výjimku a uznat je za osoby v hmotné nouzi. 1.5.2. K úpravě § 3 odst. 1 písmena h) a i). Osoby uvedené v § 3 odst. 1 písm. h) a i) zákona jsou po dobu, která je stanovena v návaznosti na den jejich umístění do příslušného zdravotnického zařízení (viz vysvětlení v odd. 1.2.3.), považovány za osoby v hmotné nouzi. Pokud jsou tyto osoby v této době posuzovány společně s dalšími osobami, ustanovení § 8 odst. 1 zákona se na ně nevztahuje. Po uplynutí stanovené doby již nejsou tyto osoby považovány za osoby v hmotné nouzi a dochází i k jejich vyloučení z okruhu společně posuzovaných osob. Jestliže však orgán pomoci v hmotné nouzi bude i po uplynutí této doby považovat osoby za osoby v hmotné nouzi, a to s ohledem na skutečnost, že jde o odůvodněné případy, dojde k jejich vyloučení z okruhu společně posuzovaných osob. Po dobu, po kterou budou uznány za osoby v hmotné nouzi, budou pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi posuzovány samostatně. Pokud tato osoba byla před vyloučením z okruhu společně posuzovaných osob příjemcem dávky pomoci v hmotné nouzi, určené všem společně posuzovaným osobám, je nezbytné postupovat podle § 44 odst. 5 zákona. Znamená to znovu posoudit podmínky nároku na dávku, a to na základě nové žádosti osoby, resp. zbývajících osob, které byly dříve s osobou pro účely dávky společně posuzovány. Obdobně se postupuje i v případech, kdy osoba nebyla příjemcem dávky ale pouze jednou ze společně posuzovaných osob. 1.5.3. K úpravě § 3 odst. 1 písm. j). Osoby uvedené v § 3 odst. 1 písm. j) zákona nejsou osobami v hmotné nouzi, pokud si přivodily pracovní neschopnost, nebo jim vznikla pracovní neschopnost účastí ve rvačce, bezprostředním následkem opilosti nebo užití omamných prostředků anebo při spáchání úmyslného trestného činu. V důsledku toho jim není poskytováno nemocenské v plné míře nebo z části. Pokud jsou tyto osoby pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi posuzovány společně s dalšími osobami, jsou podle § 8 odst. 1 zákona z okruhu společně posuzovaných osob vyloučeny. Jestliže orgán pomoci v hmotné nouzi je bude přesto považovat za osoby v hmotné nouzi, a to s ohledem na skutečnost, že jde o odůvodněné případy (§ 3 odst. 3 zákona), dojde v takovém případě k jejich vyloučení z okruhu společně posuzovaných osob. I v tomto případě se postupuje v souladu s § 44 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. V daném případě budou tyto osoby posuzovány jako jednotlivci. 1.5.4. Podání nové žádosti v případě vyloučení z okruhu společně posuzovaných osob. Pokud v předchozích případech dojde k vyloučení osoby z okruhu společně posuzovaných osob a osoba je nadále uznána za osobu v hmotné nouzi, je nezbytné, aby tato osoba podala novou žádost o dávku. Obdobně bude znovu v případě potřeby posouzena i situace zbývajících osob. 1.5.5. K úpravě § 8 odst. 1 zákona - vyloučení osob vzatých do vazby event. osob, které nastoupily výkon trestu odnětí svobody, z okruhu společně posuzovaných osob. Osoby, které nastoupily výkon trestu odnětí svobody nebo byly vzaty do vazby a tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc, nejsou osobami v hmotné nouzi. Vyloučení uvedených osob z okruhu společně

4

posuzovaných osob řeší § 4 odst. 8 zákona o životním a existenčním minimu. Proto uvedenou situaci již neřeší zákon v § 8 odst. 1 v důsledku vypuštění písm. f). 1.6. K úpravě textu § 9 odst. 2 a 3 zákona. Pro účely příspěvku na živobytí je upraveno hodnocení příjmu v § 9 odst. 2 a 3 zákona. V odstavci 2 uvedeného paragrafu bylo chybně uvedeno označení nákladů na bydlení s odkazem na § 34 zákona. Jde o odůvodněné náklady na bydlení, nikoli o skutečné náklady. V odstavci 3 uvedeného paragrafu došlo ke změně odvolávky na písm. k) v § 7 odst. 2 zákona o životním a existenčním minimu místo na písm. j). Stále však jde o další opakující se nebo pravidelné příjmy. 1.7. K úpravě § 43 odst. 4 zákona. Zákon jednoznačně upravuje určení způsobu výplaty dávky pomoci v hmotné nouzi. § 43 odst. 4 zákona stanovuje bez dalších výjimek, že způsob výplaty, uvedený v citovaném ustanovení, určuje plátce dávky pomoci v hmotné nouzi. 2. Úpravy v rámci správního řízení: 2.1. K úpravě § 54 zákona. Z důvodu přehlednosti a zjednodušení textu, došlo v § 54 zákona ke sjednocení dvou odstavců do odstavce jednoho. I nadále zákon stanovuje pro pověřené obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností povinnost vymáhat neprávem poskytnuté dávky nebo dávky, které byly poskytnuty v nesprávné výši. Tyto obecní úřady mohou v individuálních případech rozhodnout o upuštění od vymáhání těchto částek. O upuštění od vymáhání částky vyšší než 10 000 Kč rozhodují tytéž úřady, ale pouze s předchozím souhlasem Ministerstva práce a sociálních věcí. Vrácené prostředky jsou příjmem státního rozpočtu. 2.2. K úpravě § 67 odst. 3 zákona. S ohledem na kompetenci obecního úřadu obce s rozšířenou působností při poskytování mimořádné okamžité pomoci osobám ohroženým sociálním vyloučením (§ 2 odst. 6 zákona), dochází k úpravě textu § 67 odst. 3 zákona, který řeší místní příslušnost při poskytování mimořádné okamžité pomoci. Pokud došlo k situaci, která vyžaduje poskytnutí mimořádné okamžité pomoci osobám ohroženým sociálním vyloučením mimo správní obvod pověřeného obecního úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v němž je osoba hlášena k pobytu, je místně příslušným ten pověřený obecní úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu k této situaci došlo. 2.3. K úpravě § 70 odst. 3 zákona. Zákon v § 66 stanovuje, že se v řízení postupuje dle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. S ohledem na nadbytečnost odst. 3 § 70 zákona dochází k jeho vypuštění, protože zahájení řízení z moci úřední je upraveno v § 46 a v § 47 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, které uvedené postupy obsahují. 2.4. K úpravě § 74 ve vazbě na § 41 zákona. Aplikační program OKnouze umožňuje získávání údajů a informací z různých informačních systémů, které obsahují údaje potřebné pro rozhodování o dávkách pomoci v hmotné nouzi. Souhlas s uvedeným postupem ze strany žadatele a společně posuzovaných osob je jednou z podmínek nároku na výplatu dávky (§ 41 zákona). Aby nebylo nutné získané údaje, které jsou podkladem pro rozhodnutí, předkládat účastníkovi řízení o dávku pomoci v hmotné nouzi k vyjádření, je v § 74 zákona doplněno, že vedle

5

podkladů, které účastník řízení sám předložil správnímu orgánu, není nutné dávat k vyjádření podklady nebo údaje, k jejichž sdělení dal písemný souhlas. 2.5. K úpravě a k doplnění § 75 zákona. Dochází ke zpřesnění výčtu situací, kdy je orgán pomoci v hmotné nouzi povinen vydat rozhodnutí (§ 75 zákona). V případě, že je u občana členského státu Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka posuzováno, zda není neodůvodnitelnou zátěží pro systém pomoci v hmotné nouzi, vydává se rozhodnutí v případě, kdy bodové ohodnocení osoby činí více jak 10 bodů a nedosahuje 20 bodů. V takovémto případě orgán pomoci v hmotné nouzi rozhoduje, zda se jedná či nejedná o osobu, která je neodůvodnitelnou zátěží pro systém pomoci v hmotné nouzi. Dále vzniká povinnost vydat rozhodnutí v případech, kdy se rozhoduje v individuálních případech o upuštění od vymáhání neprávem poskytnuté dávky (§ 54 odst. 1 zákona), a to jak v případech vymáhání částky do 10.000 Kč, tak i částky přesahující tuto částku po předchozím souhlasu Ministerstva práce a sociálních věcí. 2.6. K vypuštění § 77 odst. 2 zákona. K vypuštění ustanovení o postupu odvolání v případě statutárních měst došlo na základě jeho duplicity s § 139 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a § 81 odst. 3 písm. a) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedených ustanovení rozhodnutí orgánů městských obvodů a městských částí vydaná ve správním řízení přezkoumává magistrát, pokud není tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu města (v případě Prahy musí být zvláštnímu orgánu svěřena zákonem) nebo pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákon, který je v tomto případě v pozici zvláštního zákona, ve svém § 77 odst. 2 stanovoval totéž, a proto dochází k jeho vypuštění. 3. Úprava příspěvku na živobytí: 3.1. Úprava vymezení osob, u kterých se nezkoumá snaha o zvýšení příjmu vlastní prací [§ 11 odst. 3 písm. d) a e) zákona] 3.1.1. K úpravě § 11 odst. 3 písm. d). V souvislosti s nově vytvořenou konstrukcí rodičovského příspěvku v novele zákona o státní sociální podpoře se u osoby, která pobírá peněžité dávky nemocenského pojištění z důvodu těhotenství a mateřství a nebo má nárok na rodičovský příspěvek, nezkoumá možnost zvýšení příjmu vlastní prací. Nezkoumá se ani u osoby, která po nároku na rodičovský příspěvek pečuje o dítě, které z vážných důvodů nemůže být umístěno v jeslích nebo v mateřské škole nebo obdobném zařízení. 3.1.2. K úpravě § 11 odst. 3 písm. e). Za osobu, u které se rovněž nezkoumá snaha o zvýšení příjmu vlastní prací, se považuje osoba pečující o osobu závislou na péči jiné osoby ve stupních II. až IV. Jelikož dosavadní vymezení tohoto okruhu osob nebylo zcela jednoznačné a v praxi vedlo k nejasné důkazní situaci, musí být tato osoba uvedena na žádosti o příspěvek na péči nebo nahlášena příslušnému orgánu jako osoba poskytující pomoc a tato pomoc musí být vykonávána v rozsahu nejméně 80 % pracovní doby 40 hodin týdně, což znamená minimálně 32 hodin v rámci kalendářního týdne. Pokud je pečujících osob více, lze toto ustanovení použít jen u jedné z nich, a to na základě jejich písemné dohody. Nedohodnou-li se, toto ustanovení se nepoužije.

6

Orgán pomoci v hmotné nouzi sepíše s osobou prohlášení, ve kterém osoba uvede, kdy a v jakém časovém rozsahu péči vykonává. Půjde především o péči v průběhu dne. Prohlášením se osoba zaváže, že orgánu pomoci v hmotné nouzi oznámí změny ohledně času vykonávané péče, a dá souhlas s kontrolou zaměřenou na dodržování časového rozsahu péče. Prohlášení bude také sloužit jako písemná dohoda v případech, kdy je péče vykonávána více osobami, přičemž pouze jedna z nich nebude muset prokazovat zvýšení příjmu vlastní prací. Prohlášení bude součástí aplikačního programu. 3.2. K úpravě textu § 21 odst. 2 zákona. V souvislosti s posouzením nároku na výplatu příspěvku na živobytí (§ 21 odst. 2 zákona) dochází k legislativnímu zpřesnění původního ustanovení tak, aby byly odstraněny výkladové pochybnosti. Neustále je nutné zabývat se příjmem, který měla osoba nebo společně posuzované osoby ve 3 měsících předcházejících měsíci, v němž má být příspěvek na živobytí vyplacen. Pokud průměrný měsíční příjem za tyto 3 kalendářní měsíce bude vyšší než trojnásobek životního minima osoby nebo společně posuzovaných osob, nárok na výplatu příspěvku na živobytí v měsíci následujícím po těchto 3 měsících nevznikne. 3.3. K nové úpravě částky živobytí v § 24 odst. 1 písm. d) zákona a k výjimkám z této nové úpravy. Dochází k úpravě částky živobytí u osoby (společně posuzovaných osob), která není zaměstnána nebo jinak výdělečně činná nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců. U této osoby nelze částku živobytí navyšovat a je rovna částce existenčního minima [§ 24 odst. 1 písm. d) zákona]. Toto neplatí u osoby, která dosáhla věku 55 let, u osoby částečně invalidní nebo u osoby, která je rodičem osobně pečujícím o dítě ve věku do 12 let (§ 24 odst. 2 zákona). Důležité je, že doba 12 měsíců se podle přechodných ustanovení počítá od účinnosti této úpravy zákona, tj. od 1.1.2008. Poprvé se uvedená úprava použije dnem 1.1.2009. 3.4. K úpravě textu § 25 odst. 1 a 2 zákona. Úprava zpřesňuje vymezení okruhů osob, u nichž se posuzuje snaha o zvýšení příjmu vlastní prací v návaznosti na stanovení příslušného zvýšení částky živobytí. Jde především o osoby, které mají příjem z výdělečné činnosti a prokazatelně se snaží využít možnosti zvýšení příjmu vlastní prací (§ 12 zákona). Znamená to, že orgán pomoci v hmotné nouzi má možnost i od osoby, která pracuje, požadovat prokázání snahy o zvýšení příjmu ve smyslu citovaného ustanovení zákona. Doporučuje se použít uvedenou dikci pouze výjimečně v případech, kdy je ze sociálního šetření zřejmé, že by osoba mohla nalézt lépe placenou práci, nebo že by mohla zvýšit rozsah a intenzitu práce. V ostatních případech se má za to, že osoba požadovanou snahu projevuje právě vykonávanou výdělečnou činností. Pro aplikační program OKnouze obsluha uvede, že potřebné aktivity k prokázání snahy o zvýšení příjmu vlastní prací byly u této osoby splněny. V takovémto případě se zvyšuje částka živobytí osoby o polovinu částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem. Uvedený postup se nepoužije u nezaopatřených dětí, u nichž částka živobytí je vždy ve výši jejich životního minima popřípadě zvýšená o částku reprezentující potřebu nákladného dietního stravování a u osob, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (§ 11 odst. 3 zákona). U těchto osob činí částka živobytí vždy částku existenčního minima zvýšenou o polovinu částky rozdílu mezi životním

7

minimem těchto osob a existenčním minimem, popřípadě zvýšenou o částky uvedené v § 26 až 30 zákona. Dále se tento postup nepoužije u zákonem nově vymezené skupiny osob, které i po uplynutí 12 měsíců nebudou zaměstnány nebo jinak výdělečně činné a přesto se na ně nebude vztahovat snížení částky jejich živobytí na úroveň existenčního minima (§ 24 odst. 2 zákona). Znamená to, že u těchto osob nelze automaticky zvyšovat částku živobytí o polovinu rozdílu mezi jejich životním minimem a existenčním minimem. Pro skupinu osob, která nemá příjem z výdělečné činnosti a je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání příslušného úřadu práce, s výjimkou nezaopatřených dětí a osob, u nichž se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, je nutno posoudit jejich snahu o zvýšení příjmu vlastní prací. Znamená to, že automaticky je pro zvýšení částky živobytí započítáváno 30% rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem, pokud je takováto osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Na základě posouzení vlastní aktivity osoby směřující ke zvýšení příjmu vlastní prací (viz. Metodický pokyn č. 2/2006), lze navýšit živobytí osoby o 20% rozdílu mezi jejím životním minimem a existenčním minimem. Stanovený postup platí i pro osoby, uvedené v § 24 odst. 2 zákona. 3.5. K úpravě podmínky pro hodnocení nemovitého majetku v § 26 odst. 2 zákona. Prodlužuje se doba pro případné využití nemovitého majetku ze 3 měsíců na dobu 6 měsíců. To znamená, že v případě nevyužití majetku, a to jak movitého nebo nemovitého, po uplynutí 6 měsíců, za které osoba pobírá příspěvek na živobytí, není tato osoba považována za osobu v hmotné nouzi (§ 26 odst. 2 zákona), nejde-li o osobu v té době pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, popřípadě dávky nemocenského pojištění. Znamená to, že tak jako v případě vlastnictví movitého majetku, tak i v případě vlastnictví nemovitého majetku, který lze využít ke zvýšení příjmu, dochází počínaje čtvrtým měsícem pobírání příspěvku na živobytí ke snížení částky živobytí o 30% rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem, pokud orgán pomoci v hmotné nouzi dojde k závěru, že takovýto majetek osoba v hmotné nouzi vlastní a nevyužívá jej. Vzhledem k účinnosti novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, bude uvedené ustanovení týkající se prodloužení doby využití nemovitého majetku u nových žádostí počítáno od 1.1.2008. V případě majetku posuzovaného před lednem 2008 se prodlouží doba možnosti využití nemovitého majetku o 3 měsíce v případě, kdy vyřazení z okruhu osob v hmotné nouzi by připadlo na měsíce leden až březen 2008. V takovémto případě dojde ke snížení částky živobytí o 30% rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem pokud by v lednu až březnu 2008 osoba nemovitý majetek nevyužila. 3.6. Ke zrušení ustanovení o zvýšení částky živobytí z titulu dlouhodobého setrvávání ve stavu hmotné nouze. Navýšení částky živobytí o 600 Kč u osoby, která byla rok nepřetržitě vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, a současně rok pobírala příspěvek na živobytí, se ruší (§ 31 zákona). Jednalo se o ustanovení, které motivovalo osoby setrvat ve stavu hmotné nouze co nejdelší dobu.

8

4. Úprava doplatku na bydlení 4.1. K úpravě podmínek nároku na doplatek na bydlení v § 33 odst. 1 písm. a) zákona. Zákon nově upravuje podmínky nároku na doplatek na bydlení v § 33 odst. 1 písm. a) a b) zákona. Jak v případě osoby, tak v případě společně posuzovaných osob, se příjem, který se porovnává s částkou živobytí osoby nebo s příjmem společně posuzovaných osob, zvyšuje o vyplácený příspěvek na živobytí. Na uvedenou úpravu reaguje aplikační program OKnouze úpravou vyhodnocení nároku. 4.2. K úpravě podmínky požadující požádání o možnost levnějšího bydlení v § 33 odst. 3 zákona. Nově je stanovena podmínka pro žadatele o doplatek na bydlení, aby požádal obec, v níž má trvalý pobyt, o získání levnějšího bydlení. Pokud osoba po předání žádosti a po obdržení odpovídající nabídky ze strany obce odmítne bez vážného důvodu možnost levnějšího přiměřeného bydlení, a uvedené odmítnutí je orgánu pomoci v hmotné nouzi potvrzeno, potom nárok na doplatek na bydlení nevznikne. Písemné potvrzení pro účely řízení o doplatku na bydlení obdrží žadatel od orgánu pomoci v hmotné nouzi. Znamená to, že nárok na doplatek na bydlení by zanikl až v okamžiku, kdy je potvrzeno ze strany příslušné obce, že příjemce doplatku na bydlení odmítl nabídku levnějšího bydlení. Splnění této povinnosti nebude požadováno u osob starších 70 let, u osob obývajících byt zvláštního určení, u osob obývajících domy zvláštního určení a u osob užívajících byt, na jehož úpravu byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu (vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů), pokud je osobou nebo společně posuzovanou osobou, jíž byl tento příspěvek poskytnut, obýván. Vytváří se tak prostor pro spolupráci s příslušnými bytovými odbory, které na vyzvání sdělí touto cestou příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, zda osoba bytový odbor požádala o méně nákladné bydlení, zda byla osobě nabídka učiněna a zda byla osobou akceptována. 4.3. K úpravě § 33 odst. 5 zákona. Při aplikaci § 33 odst. 5 zákona docházelo k nejednotnému postupu v případě hodnocení jiné než nájemní formy bydlení v návaznosti na požadavek obsažený v § 33 odst. 8 zákona, tj. zda tato jiná forma bydlení musí nebo nemusí být v obci, v níž má osoba trvalý pobyt. Zákon proto jednoznačně uvádí, že odst. 8 § 33 se na odst. 5 téhož paragrafu nevztahuje. 4.4. K úpravě podmínek obsažených v § 34 odst. 3 zákona. Ke zpřesnění postupu hodnocení výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií (§ 34 odst. 3 zákona) dochází k úpravě navazující na postup využívající záloh na jednotlivé typy energií a jejich zúčtování. Proto se výše úhrady stanoví jako průměrná cena za dodávku energií pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů těchto energií, nejvýše však ve výši skutečných úhrad. Dříve uplatňovaný postup stanovení výše úhrady tak získává přesnější oporu v zákoně. 4.5. K úpravě textu § 34 odst. 5 zákona. Obdobně jako u příspěvku na živobytí dochází ke zpřesnění dikce ustanovení zákona, týkající se nároku na výplatu doplatku na bydlení (§ 34 odst. 5 zákona). Pro výplatu doplatku na bydlení se vychází z průměrného měsíčního příjmu osoby, nebo společně posuzovaných osob

9

za 3 předcházející kalendářní měsíce. Pokud uvedený průměrný měsíční příjem osoby nebo společně posuzovaných osob je vyšší než trojnásobek životního minima osoby nebo společně posuzovaných osob, potom výplata doplatku na bydlení, přestože nárok na něj trvá, nenáleží. 4.6. K úpravě textu v náležitostech žádosti o dávku v § 72 odst. 4 zákona. Nově se ukládá povinnost doložit k žádosti o doplatek na bydlení doklad o podlahové ploše bytu [§ 72 odst. 4 písm. a) zákona]. Protože i v případě příspěvku na živobytí se vychází z přiměřených nákladů na bydlení, které obsahují odůvodněné náklady na bydlení, slouží uvedený doklad i pro příspěvek na živobytí. Vzhledem na stávající nejednotnost výkladu pojmu „podlahová plocha bytu“, je nezbytné, aby orgán pomoci v hmotné nouzi v této souvislosti vycházel z definice podlahové plochy obsažené v zákoně č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Podlahovou plochou bytu se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu a jeho příslušenství, a to i mimo byt, pokud jsou užívány výhradně nájemcem bytu. Podlahová plocha sklepů, které nejsou místnostmi a podlahová plocha balkonů, lodžií a teras se započítává pouze jednou polovinou. Pojem „příslušenství“ upravuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v § 121. Příslušenstvím bytu se rozumí vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. 5. Úprava mimořádné okamžité pomoci 5.1. K úpravě znění § 2 odst. 3 zákona. Osoba se podle § 2 odst. 3 zákona považuje za osobu v hmotné nouzi, pokud neplní podmínky stanovené pro situaci hmotné nouze vyúsťující v nemožnost poskytnutí příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení [§ 2 odst. 2 písm. a) a b) zákona], ale orgán pomoci v hmotné nouzi po provedeném řízení o přiznání těchto dvou dávek dojde k závěru, že příjmy osoby i její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že pokud této osobě nebude poskytnuta minimální pomoc, hrozí jí vážná újma na zdraví. Pokud však orgán pomoci v hmotné nouzi dojde na základě předchozích znalostí a vlastního šetření k závěru, že nejsou u osoby předpoklady pro plnění podmínek nároku na dvě vyjmenované dávky pomoci v hmotné nouzi, může považovat takovou osobu za osobu v hmotné nouzi i bez řízení o příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, pokud se prokáže, že bez mimořádné pomoci by byla ohrožena vážnou újmou na zdraví. Přestože v rámci řízení o přiznání příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení mohou být posuzovány spolu s žadatelem další společně posuzované osoby, nepožaduje zákon v případě následného řízení o mimořádné okamžité pomoci brát tyto společně posuzované osoby v úvahu. 5.2. K úpravě podmínky nároku na mimořádnou okamžitou pomoc v § 38 odst. 2 zákona. S ohledem na ustanovení, které ukládá orgánu pomoci v hmotné nouzi vyplatit mimořádnou okamžitou pomoc bezodkladně, je nově upraven vznik nároku na mimořádnou okamžitou pomoc. Nárok na poskytnutí mimořádné okamžité pomoci vzniká dnem, kdy ji příslušný orgán pomoci v hmotné nouzi přizná (§ 38 odst. 2 zákona). 5.3. K úpravě podmínek při posuzování mimořádné okamžité pomoci v § 36 odst. 2 zákona. Zákon v § 36 odst. 2 v případě řízení o mimořádné okamžité pomoci stanovuje, v kterých situacích je orgán pomoci v hmotné nouzi povinen vzít

10

při rozhodování o dávce v úvahu společně posuzované osoby a kdy tomu tak není. Kromě situace uvedené v § 2 odst. 3 zákona, se neposuzují další osoby společně s žadatelem o dávku v případě potřeby úhrady jednorázového výdaje [§ 2 odst. 5 písm. a) zákona] a v případě že se jedná o pomoc osobě ohrožené sociálním vyloučením (§ 2 odst. 6 zákona). 5.4. K posuzování situace hmotné nouze pro účely mimořádné okamžité pomoci § 2 odst. 4 až 6. Vzhledem k nejasnostem, které se vyskytují v praxi řízení o mimořádné okamžité pomoci v situacích, uvedených v § 2 odst. 4 až 6 zákona, je nezbytné uvést, že orgán pomoci v hmotné nouzi v těchto případech považuje osoby za osoby v hmotné nouzi, pokud naplňují podmínky, které jsou příkladmo uvedeny v těchto ustanoveních. Neznamená to proto, že jejich situace hmotné nouze se posuzuje obdobně jako pro účely příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení. V těchto případech jde o využití správního uvážení orgánem pomoci v hmotné nouzi. 5.5. K rozšíření podmínek pro situaci hmotné nouze obsaženou v § 2 odst. 5 písm. b) zákona. Orgán pomoci v hmotné nouzi může považovat za osobu v hmotné nouzi osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky na úhradu nákladů spojených s pořízením nebo s opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby a na základní vybavení domácnosti. Zákon tak umožňuje vedle poskytnutí prostředků na nákup takovýchto předmětů nebo jejich přímé zakoupení a předání formou věcné dávky ještě i poskytnutí finančních prostředků na opravu těchto předmětů, pokud by tato oprava byla dostatečná a byla by cenově výhodnější než zakoupení nového, popřípadě již použitého předmětu. 5.6. K úpravě podmínek pro situaci hmotné nouze obsaženou v § 2 odst. 6 zákona. Vzhledem k potřebě urychleného poskytnutí mimořádné okamžité pomoci osobám ohroženým sociálním vyloučením dochází k vypuštění jedné z podmínek, na jejichž základě mohl orgán pomoci v hmotné nouzi považovat osobu za osobu v hmotné nouzi. Za osobu v hmotné nouzi může být považována též osoba, která v určitém období, kdy má neuspokojivé sociální zázemí a nedostatek finančních prostředků, nemůže úspěšně řešit svoji situaci. Tyto osoby jsou ohroženy sociálním vyloučením. Znamená to, že orgán pomoci v hmotné nouzi (v tomto případě obecní úřad obce s rozšířenou působností) nebude mít povinnost v případě, že se na něj takováto osoba obrátí s žádostí o mimořádnou okamžitou pomoc, zabývat se posouzením nároku na příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Nově je rovněž upravena výše mimořádné okamžité pomoci osobám ohroženým sociálním vyloučením. Místo pevně stanovené částky 1000 Kč má orgán pomoci v hmotné nouzi možnost poskytovat tuto mimořádnou okamžitou pomoc do výše 1000 Kč při zachování maximální výše součtu těchto dávek v průběhu kalendářního roku (čtyřnásobek částky životního minima jednotlivce). II. Úpravy zákona o životním a existenčním minimu 1. Úprava okruhu společně posuzovaných osob V § 4 odst. 6 zákona o životním a existenčním minimu bylo vypuštěno ustanovení, že u vícegenerační rodiny se rodina starobního důchodce posuzuje samostatně. Změna je v souladu s principy oboustranné vyživovací povinnosti rodičů

11

a dětí, vzájemného soužití a odstraňuje sociální nerovnost zvýhodňující starobního důchodce zejména vzhledem k rodinám invalidních důchodců. Kromě toho pojmy vícegenerační rodina a rodina starobního důchodce nejsou definovány a přístup k výkladu tohoto pojmu byl obtížný a nejednotný. 2. Úprava posuzování příjmů: 2.1. K úpravě § 7 odst. 2 písm. d) zákona o životním a existenčním minimu. V případech, kdy plátce výživného a jeho příjemce byli společně posuzovanými osobami, docházelo k situacím, že výživné bylo jako příjem společně posuzovaných osob započítáno dvakrát, jednou u plátce (jako pracovní příjem, přičemž výživné nebylo z tohoto příjmu odečteno) a jednou u příjemce (jako výživné). Z tohoto důvodu je nově upraveno započítávání výživného jako příjmu. V případě, že plátce a příjemce výživného jsou společně posuzovanými osobami, daný příjem se započítává pouze jednou, a to u plátce [§ 7 odst. 2 písm. d) zákona o životním a existenčním minimu]. 2.2. K úpravě § 7 odst. 2 písm. h) zákona o životním a existenčním minimu. V § 7 odst. 2 písm. h) bodu 1 zákona o životním a existenčním minimu došlo k formálnímu zpřesnění původního ustanovení tak, aby byly odstraněny výkladové pochybnosti započítávání některých příjmů. 2.3. K úpravě § 7 odst. 2 písm. h) zákona o životním a existenčním minimu. Do § 7 odst. 2 písm. h) zákona o životním a existenčním minimu byl doplněn nový bod 7, který upřesňuje, že započitatelným příjmem není doplatek na bydlení určený na zajištění nezbytných nákladů na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. 2.4. K úpravě § 7 odst. 2 písm. h) zákona o životním a existenčním minimu. V § 7 odst. 2 písm. h) zákona o životním a existenčním minimu je v bodě 8 upraveno započítávání příjmů, které získá osoba za vykonávané služby od příjemce příspěvku na péči. V případě, že tato osoba patří s osobou, o kterou pečuje, do okruhu společně posuzovaných osob pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi, není její příjem plynoucí z důvodu péče o tuto osobu započítáván do příjmů. V opačném případě, kdy osoba s nárokem na příspěvek na péči není v okruhu společně posuzovaných osob pro dávky pomoci v hmotné nouzi s pečující osobou, je finanční částka poskytnutá z příspěvku na péči pečující osobě hodnocena jako její příjem. Vzhledem k tomu, že pro účely příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení může jít o odlišné okruhy společně posuzovaných osob, bude nezbytné, aby osoby, které pečují o osoby s nárokem na příspěvek na péči, uvedly do dokladu o výši měsíčních příjmů (část pod písm. F) výši částky, kterou za péči od této osoby obdrží. Z tohoto důvodu byl upraven tiskopis Doklad o výši měsíčního příjmu. Na tiskopise je v poznámce č. 7 výslovně uvedeno, že v případě příjmu plynoucího z příspěvku na péči nebude uvedená částka započítávána do příjmu, pokud osoba s nárokem na příspěvek na péči i pečující osoba budou ve stejném okruhu společně posuzovaných osob. 2.5. K úpravě § 7 odst. 2 písm. i) zákona o životním a existenčním minimu. V § 7 odst. 2 písm. i) zákona o životním a existenčním minimu došlo k úpravě definice započitatelného příjmu v souladu s jeho novým zněním v zákoně o daních z příjmů.

12

2.6. K úpravě § 7 odst. 2 písm. j) zákona o životním a existenčním minimu. Od 1.1.2009 bude v souvislosti s přijetím změn v zákoně o nemocenském pojištění zahrnován mezi započitatelné příjmy i čistý příjem získaný ve formě náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu nebo snížené odměny v případě dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. 2.7. K úpravě § 8 odst. 3 zákona o životním a existenčním minimu. V § 8 odst. 3 zákona o životním a existenčním minimu bylo upřesněno, že 50% měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok se považuje za započitatelný příjem i pro osoby samostatně výdělečně činné, které sice nemají příjem ze samostatně výdělečné činnosti, ale tuto činnost nepřerušily ani jim nebyla pozastavena. Aplikace OKnouze již takto výši příjmu stanovuje. 2.8. K úpravě § 8 odst. 4 zákona o životním a existenčním minimu. V § 8 odst. 4 zákona o životním a existenčním minimu došlo k upřesnění ustanovení ve vztahu k osobám, které začaly vykonávat podnikatelskou činnost nebo jinou samostatně výdělečnou činnost. 3. Zvýšení částek životního a existenčního minima V § 9 odst. 1 zákona o životním a existenčním minimu byla zrušena povinnost vlády zvýšit částky životního a existenčního minima v pravidelném termínu po naplnění valorizační podmínky (automatická valorizace) a bylo umožněno vládě rozhodovat o této valorizaci na základě jejího uvážení nejen po naplnění valorizační podmínky, ale i po posouzení sociálních a ekonomických souvislostí. III. Úprava zákona o veřejném zdravotním pojištění S účinností od 1.1.2008 jsou zaváděny v souvislosti s poskytováním hrazené péče zdravotnickému zařízení regulační poplatky. Podle ustanovení § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů jsou z úhrady poplatku vyjmuty některé osoby. Patří mezi ně i pojištěnci, kteří se prokáží rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je jim poskytována podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, ne starším 30 dnů. Uvedené prominutí poplatku se bude týkat osob v hmotné nouzi, kterým byl přiznán příspěvek na živobytí. Vzhledem k tomu, že uvedeného prominutí poplatku budou využívat i osoby společně posuzované pro účely příspěvku na živobytí, budou na rozhodnutí i na oznámení, které je v souvislosti s řízením o příspěvku na živobytí vydáváno orgánem pomoci v hmotné nouzi, uvedena jména všech osob, které jsou pro účely příspěvku na živobytí společně posuzovány s příjemcem dávky. Vzhledem k tomu, že uvedené rozhodnutí a oznámení nemá být starší 30 dnů, bude osobám s nárokem na příspěvek na živobytí vydáváno na jejich žádost i potvrzení o skutečnosti, že jsou příjemci této dávky, pokud nebudou mít k dispozici rozhodnutí nebo oznámení, které podmínku uvedené doby bude splňovat. Rovněž na tomto potvrzení budou uvedeny společně posuzované osoby. Potvrzení bude součástí aplikačního programu. Ing. Marie K u d l o v á v.r. ředitelka odboru sociální politiky

Ing. Eva H o l á n o v á v.r. ředitelka odboru příjmové politiky 13