2007

ročník 15 • číslo 1/2007

Z obsahu č. 1/2007 Rozhovor s ministrem spravedlnosti

2

Ocenění zásluh

4

Odborná tematika

16

Reportáž

26

Život za mřížemi

28

Ze zahraničí

32

Duchovní péče

34

Sport

35

Vězeňství v číslech

38

Zpravodajství

4–13, 36–37, 40

Foto na obálce: Povolání vychovatele Autor: Karel Neuvirt

úvodník

Milí čtenáři, kolegyně a kolegové,

dostáváte do rukou první řádné číslo časopisu České vězeňství v roce 2007. Dovolte mi proto pár slov k tomu, co pro vás na tento rok připravujeme. Na stránkách příštích šesti čísel vám budeme i nadále zprostředkovávat informace o aktuálním dění a životě ve věznicích. Budeme svědky vašich radostí, úspěchů i toho, jak musíte překonávat překážky. Události se předem naplánovat nedají, ty přinese až čas, ale určitě dáme v časopise prostor názorům těch z vás, kteří sice třeba nezastáváte řídicí pozice, ale máte co říci o běžné každodenní práci ve vězeňství nebo realizujete nějaký zajímavý projekt. Přijedeme za vámi na reportáž a budeme psát o tom, jaké to je sloužit a pracovat „v terénu“. Představíme takto různé profese ve vězeňské službě. Nezapomeneme však přitom ani na odborné články s vězeňskou tematikou, zejména o zacházení s vězněnými osobami. „Zacházení“ chápeme v širokém slova smyslu, neboť jím není jen realizace zájmových, preventivněvýchovných nebo speciálněvýchovných aktivit. Každý zaměstnanec, který přichází do styku s obviněnými nebo odsouzenými, se totiž na zacházení podílí. Třeba tím, že profesionálně dbá na dodržování pořádku, povinností a stanovených pravidel pro vězněné osoby nebo je vede k práci v rámci jejich pracovního zařazení. Odborné články nám v roce 2007 přiblíží např. nové trendy v klasifikaci a hodnocení odsouzených nebo moderní bezpečnostní technologie. Mohou tak napomoci k rozvoji nových a efektivnějších způsobů práce. Budeme se snažit, aby náš časopis byl v tomto směru nositelem tvůrčích myšlenek a diskusí k nim. Za důležité považujeme také to, abyste byli včas a dostatečně informováni o připravovaných projektech nebo změnách, jež se vás budou týkat. V letošním roce vám takto chceme přiblížit například implementaci dalších modulů Vězeňského informačního systému do praxe. Časopis České vězeňství bude i nadále využívat příspěvky penologů a dalších odborných pracovníků věznic, tiskových mluvčích organizačních jednotek, ale i autorů zvenčí. Přivítáme vaše náměty a nápady. Naší snahou je, aby si v časopise každý z vás našel „to své“, co ho zajímá a co si rád přečte. V oddělení vnějších vztahů Kabinetu generálního ředitele VS ČR dbáme na to, aby Public Relations přispívalo k dosahování cílů a úkolů, které před sebou Vězeňská služba ČR má. Využíváme k tomu metody a formy interní komunikace představitelů vedení se zaměstnanci, ale za důležitou považujeme také informační otevřenost vůči veřejnosti. I tuto funkci časopis České vězeňství plní a bude ji plnit i nadále. V tomto roce chceme také obohacovat prezentaci na internetových stránkách o videoreportáže z jednotlivých věznic. V nich můžeme atraktivní formou představit Vězeňskou službu ČR, a získávat tak pochopení veřejnosti pro svou nelehkou práci.

Pplk. PhDr. Jitka Čmuhařová, vedoucí oddělení vnějších vztahů Kabinetu GŘ VS ČR

české vězeňství |

1

rozhovor

Uděláme vše pr Jiří Pospíšil dostala více pen Osobní údaje: Narodil se 24. listopadu 1975 v Chomutově, od roku 1976 žije v Plzni. Je svobodný a bezdětný. Vzdělání: Absolvoval gymnázium na Mikulášském náměstí v Plzni. V roce 1999 ukončil studium s vyznamenáním na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2002 úspěšně složil rigorózní zkoušku a stal se doktorem práv. Zaměstnání: Po absolvování vysoké školy pracoval jako advokátní koncipient. V roce 2000 se vrátil na fakultu jako odborný asistent katedry správního práva. Od roku 2001 přednáší na Soukromé vysoké škole Karlovy Vary. Zájmy: Ve svém volném čase se věnuje podpoře českého moderního umění. Podílel se například na realizaci některých výstav Západočeské galerie v Plzni, s níž dlouhodobě spolupracuje.

Hovoříme s ministrem sprav Pane ministře, jak hodnotíte současnou úroveň českého vězeňství? Musím říci, že jsem byl velmi mile překvapen úrovní českého vězeňství. Řekl bych, že je lepší než pověst, kterou vězeňství v naší společnosti má. Samozřejmě je třeba stále ještě mnoho věcí zlepšovat, ale to v každé oblasti, nikoli pouze ve vězeňství, a já doufám, že naše administrativa k tomu přispěje. V jakých oblastech především by se naše vězeňství mělo dále rozvíjet? V rámci svého působení na ministerstvu spravedlnosti kladu velký důraz na zvyšování počtu zaměstnaných vězňů. Jsem velmi rád, že počet zaměstnaných práceschopných vězňů koncem minulého roku překročil magickou hranici 50 %. Myslím si, že to je pro české vězeňství velmi významné a dobré číslo, a chci udělat všechno pro to, aby se toto procento dále zvyšovalo. Budu proto podporovat investice do výrobních prostor v rámci věznic. Myslím si, že efektivnější je vytvářet pracovní místa přímo ve věznicích, aby vězni nemuseli za prací jezdit. Dojíždění za prací mimo areál věznic samozřejmě zvyšuje náklady na hlídání odsouzených a zvyšuje se riziko, že svévolně opustí pracoviště. Proto se domnívám, že tímto směrem bychom měli jít. Problém může být v tom, že některé věznice vhodné prostory nemají. To máte pravdu. Některé věznice opravdu výrobní prostory nemají a pak jsou odkázány na to, aby zaměstnávaly vězně mimo vězeňské zařízení. Musím ale říct, že je velké množství věznic, které prostory, kde by výrobní areály mohly vzniknout, mají. Já vždy v tomto směru vyzdvihuji Věznici Kynšperk nad Ohří, kde mají výrobní prostory a teď tam chtějí postavit ještě další halu. Doufám, že v tomto roce bude dostatek peněz na to, aby tato investice mohla být zrealizována. Takže máte pravdu, ne všude je možno kvůli nedostatku vhodných prostor vybudovat výrobní areál, ale v řadě věznic tyto možnosti jsou. Problémem jsou spíše finance, neboť na takové investice je potřeba uvolnit finanční prostředky. A dostáváme se k penězům. Jak můžete jako ministr spravedlnosti ovlivnit, aby vězeňská služba nebyla i v budoucnu podfinancována? Bylo jí slíbeno 300 milionů, ale zdaleka je nedostala. Jsem si vědom toho, že vězeňství je v naší republice finančně poddimenzováno. Uděláme vše pro to, abychom i přes nelichotivý stav veřejných financí získali pro vězeňství více peněz. Minulý rok dostala vězeňská služba 30 milionů plus 50 milionů korun na rušení signálu mobilních telefonů, které mohou mít nelegálně v držení vězni při výkonu trestu odnětí svobody a které by mohli využívat samozřejmě k páchání další trestné činnosti, k zahlazování stop a tak dále. Takže to jsou peníze, které jsme uvolnili, a budeme chtít uvolňovat ještě další prostředky. Máme zájem na tom, aby se investovalo do prostředků, které zvyšují bezpečnost věznic. Tím by se výrazně snížilo riziko útěku vězňů. Příkladem je plzeňská věznice na Borech. Zeď, která tam obklopuje vězeňský areál, není v dobrém stavu a budeme to muset řešit. Kromě finančních prostředků vězeňská služba potřebuje i více tabulkových míst. Pane ministře, zasadíte se o to, aby je dostala? Vězeňská služba v minulosti přišla o 400 tabulkových míst. Já to vnímám jako velký problém a udělám vše pro to, aby k určitému zvýšení došlo. Samozřejmě zase je to otázka rozpočtu. Letos náš resort získal místa pro justiční prostředí, jsou to místa administrativního aparátu u soudu.

2 | české vězeňství

rozhovor

ro to, aby vězeňská služba něz a tabulkových míst

vedlnosti JUDr. Jiřím Pospíšilem Do budoucna bude potřeba navýšit počet pracovníků vězeňské služby a pracovníků mediační a probační služby. Takže my ty problémy známe, myslím tím tým lidí, kteří se mnou spolupracují, abych nemluvil v plurálu za sebe, a uděláme vše pro to, aby se to podařilo. Jaké legislativní změny týkající se vězeňské služby ministerstvo spravedlnosti připravuje, které novely zákonů jsou již připraveny ke schválení v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky? Tak těch věcí je samozřejmě více, připravuje se v zásadě celá novela trestního práva hmotného, což se výrazně dotkne i vězeňské služby. Nový trestní zákoník se mimo jiné zaměří i na alternativní tresty, například na zavedení takzvaného domácího vězení, což je svébytný alternativní trest, který je v zahraničí běžně uplatňovaný, ale u nás zatím ne. Znamená to i zavedení elektronických náramků? Ano, velmi rádi bychom šli tímto směrem. V nejbližších dnech vysíláme svého náměstka do Velké Británie, kde je institut domácího vězení ze všech států nejrozvinutější. Funguje právě na principu elektronických náramků, které monitorují, kde se vězeň nachází. Samozřejmě bez toho náramku domácí vězení nemá smysl, protože není v silách pracovníků mediační a probační služby ohlídat to, že vězeň, kterému bylo uloženo domácí vězení, skutečně splňuje daný režim a je tam, kde má být. Podle mého názoru by do vězení měli jít opravdu jenom pachatelé závažnější trestné činnosti. Odsuzování na několik měsíců by mělo být spíše výjimkou. Takže změna v trestním právu hmotném bude první věc, která se dotkne vězeňské služby. A které další legislativní změny v oblasti vězeňství ministerstvo spravedlnosti chystá? Chceme připravit právní úpravu – to souvisí se zaměstnaností vězňů –, která sníží možnost vězňů odmítat práci. Podle této novely by vězni vykonávali práci pro obce či kraje. Z analýz, které máme k dispozici, docházíme k závěru, že mezinárodní závazky, kterými je Česká republika vázána, umožňují, aby práceschopní vězni vykonávali práci i u soukromých subjektů a nemohli ji odmítat. To je cesta, kterou chceme jít. Kromě toho máme připravenu právní úpravu na zřízení tak zvaných detenčních ústavů, které budou spadat pod vězeňskou službu a které by víceméně měly přinést řešení problémů s lidmi,

kteří páchají trestnou činnost, ale protože jsou postiženi duševní poruchou nebo nějakou deviací, nemohou být umístěni společně s ostatními odsouzenými. Měli by být proto umístěni v detenčních ústavech, kde jim bude věnována péče adekvátní jejich zdravotnímu stavu, ale odkud nebudou moci utéci a pokračovat v páchání trestné činnosti. Všichni známe z médií případy o tom, a je to velmi smutné, že deviant uprchl z léčebného ústavu a na útěku spáchal nějaký závažný trestný čin. Takže zřízení detenčních ústavů je důležitá věc, kterou v současné době prosazujeme. Budeme také podporovat vše, co souvisí se vzděláváním odsouzených, neboť právě vzdělání jim dává šanci k jejich úspěšnému začlenění do společnosti. Vězeňské školství u nás je na vysoké úrovni, má dlouholetou tradici a ministerstvo spravedlnosti rozhodně bude tento trend dále posilovat. Jak se podle vás daří vězeňské službě plnit doporučení Rady Evropy? Česká republika se k evropským vězeňským standardům stále více a více přibližuje a naším cílem je v tom samozřejmě pokračovat. Těch doporučení Rady Evropy je celá řada. Jedno z nich je o velikosti životního prostoru na jednoho vězně na cele. Rada Evropy požaduje šest metrů čtverečních. Česká republika tohoto čísla zatím nedosahuje, u nás mají vězni čtyři metry čtvereční, ale i tak jsme na tom jako země bývalého východního bloku velmi dobře. Osobně se domnívám, že zvyšování zaměstnanosti a vzdělávání vězňů a snaha eliminovat recidivu je důležitější než navyšování prostředků do výstavby dalších věznic, aby bylo dosaženo většího životního prostoru pro vězně. Proto spíše uvažujeme o výstavbě nových výrobních areálů v rámci svých vězeňských zařízení, jak jsem již uvedl na začátku. Rád bych se v této souvislosti zmínil o podle mého názoru následováníhodném počinu vězeňské služby, která za pomoci práce samotných vězňů přestavěla panelový vojenský objekt na novou ubytovnu. Tím se nejen zaměstnali odsouzení, ale také se velmi ušetřilo, takže se vlastně, jak se říká, zabily dvě mouchy jednou ranou. A takových příkladů je více. Před časem jste avizoval, že chystáte kroky, jež by měly přispět k tomu, aby se od vězňů daly lépe vymáhat pohledávky, které vůči vězeňské službě mají. Jde mi o to, aby vězni za svůj pobyt ve vězení platili, co platit mají. Když budou pracovat, bu-

dou mít peníze na hrazení dluhů, které mají nejen vůči vězeňské službě, ale také vůči obětem své trestné činnosti. Moje další otázka se týká zařazování odsouzených do různých typů věznic. U nás to dosud dělají soudy, ale v zemích s vyspělými penologickými systémy se tento způsob již neuplatňuje a o zařazování rozhodují vězeňské služby, které za pomocí moderních metod docilují kvalitnější diferenciace. Přijmete v tomto směru nějaké opatření? Jsem si vědom toho, že dnešní přidělování vězňů do jednotlivých kategorií věznic soudy není úplně ideální, a v tomto směru bych byl velmi rád, kdyby vězeňská služby zpracovala v duchu moderních trendů západního vězeňství návrh na alternativní způsob rozhodování o tom, v jaké kategorii věznice bude vězeň vykonávat trest odnětí svobody. A potom o tom můžeme vést diskusi. Takže já očekávám spíše aktivitu ze strany vězeňské služby, která zaměstnává hodně odborníků, praktiků a znalců. Míček je spíš na její straně. My jsme připraveni o tom mluvit, případně ten návrh podpořit. Víte, já si sám kladu otázku, zda je dobré zachovávat u nás věznice s tak mírným režimem, jako jsou věznice s dohledem, jestli by místo věznice s dohledem neměly být právě alternativní tresty. V zásadě by u nás měli jít do vězení lidé jen za závažnější trestnou činnost. Ale to všechno by mělo být odborníky podrobně diskutováno. Já vidím spíše tu nákladovou stránku a to, že z dohledové věznice nám každou chvíli někdo odchází a že ten vliv vězení není až tak výrazný. A ptám se, zda by nebylo dobré dohledové věznice zcela zrušit a nahradit je alternativními tresty typu domácího vězení. Na závěr bych se vás chtěla zeptat, zda vítáte záměr vězeňské služby převést část archivu vězeňské služby na ministerstvo vnitra, kde by materiály mohly být podle platných předpisů odtajněny a zpřístupněny veřejnosti, a část umístit do Národního archivu? Já si myslím, že je jedno, který archiv materiály shromažďuje nebo spravuje. Podstatné je, že tyto materiály budou využity. Historické dokumenty mají být podle mě maximálně zpřístupněny. Povede-li tento krok k tomu, že archivní materiály budou dostupnější badatelské i široké veřejnosti, pak ho velmi vítám a podporuji.

Mgr. Eva Montgomeryová


3

rubrika zprávy

Oceněn

Generální ředitel Vězeňské služby Č MEDAILI VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY I. STUPNĚ

pplk. Mgr. Bořivoji MALÁTOVI, I. zástupci ředitele, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); pplk. JUDr. Jaroslavu HOLÉMU, zástupci ředitele, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); mjr. Vítězslavu SOUKUPOVI, učiteli, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); plk. PhDr. Miloslavu JŮZLOVI, Ph.D., vrchnímu řediteli kabinetu GŘ VS ČR (15. 11. 2006); plk. Mgr. Peteru KULÍŠKOVI, řediteli OVVaT GR ZVJS, Slovensko (16. 11. 2006); mjr. Ing. Jaroslavu HERMANOVI, radovi VS, zástupci vedoucího OVaJS, V Stráž (13. 12. 2006); plk. Mgr. Jaroslavu BAUEROVI, bezpečnostnímu řediteli, GŘ VS ČR (20. 11. 2006); plk. Mgr. Pavlu TŘASÁKOVI, řediteli, V Oráčov (20. 11. 2006); pplk. Bc. Pavlu ŽIAČKOVI, I. zástupci ředitele, V Horní Slavkov (14. 11. 2006); kpt. Pavlu PILCOVI, strážnému I. třídy, V Horní Slavkov (14. 11. 2006); por. Vladimíru VESELÉMU, strážnému I. třídy, V Horní Slavkov (14. 11. 2006); Ing. Marku GRZESKOWIAKOVI, zástupce ředitele věznice, Polsko (23. 10. 2006); ppor. Ivo SMOLKOVI, vrchnímu inspektorovi strážní služby, V Heřmanice (4. 1. 2007); ppor. Ladislavu LEXOVI, vrchnímu inspektorovi strážní služby, V Heřmanice (4. 1. 2007); nprap. Ladislavu LUKÁCSOVI, inspektoru strážní služby, V Heřmanice (4. 1. 2007); npor. Petru DRESSLEROVI, zástupci vedoucího oddělení VT, V Heřmanice (4. 1. 2007); mjr. Mgr. Miroslavu VODÁKOVI, vedoucímu oddělení VaJS, V Břeclav (4. 1. 2007);

kpt. Petru HENKLOVI, inspektoru dozorčí služby, pplk. Mgr. Bohuši VESELÉMU, zástupci ředitele v kpt. Miroslavu OPLETALOVI, vrchnímu inspektor pprap. Pavlu PŘEVRÁTILOVI, dozorci 2. třídy, V O kpt. Bc. Ivaně HOŠKOVÉ, pověřenému orgánu VS kpt. Milanu HRUŠKOVI, pověřenému orgánu VS, plk. Mgr. Stanislavu PRCHALOVI, řediteli odboru plk. JUDr. Miloslavu MÁDLEMU, řediteli odboru v plk. Mgr. Stanislavu JOHOVI, řediteli, VV Liberec ( kpt. Václavu IBERMAJEROVI, inspektoru VS, VV P kpt. Bc. Leoši WEINLICHOVI, strážnému I. třídy, por. Petru KARLÍKOVI, strážnému I. třídy, VV Prah prap. Martinu TREJBALOVI, strážnému II. třídy, V pprap. Břetislavu HAJDUKOVI, strážnému III. tříd prap. Aleši FRIEDLOVI, strážnému II. třídy, V Mír kpt. Mgr. Dušanu GÁČOVI, radovi VS, VV Brno (3. mjr. Bc. Zdeňku REZKOVI, radovi VS, V Horní Slav plk. Mgr. Robertu BULAKOVI, řediteli věznice, Po plk. MUDr. Ladislavu GETLÍKOVI, řediteli nemoc pplk. Mgr. Miroslavu PETRÍKOVI, zástupci ředitel kpt. Františku VAŇKOVI, vrchnímu inspektoru, V prap. Štěpánu DIBLÍKOVI, strážnému II. třídy V M prap. Robertu ČADOVI, inspektoru strážní služby prap. Janu BRÖKLOVI, strážnému II. třídy, V Míro kpt. Zdeňku ANDĚLOVI, strážnému I. třídy, V Vin kpt. Pavlu PODAŘILOVI, strážnému I. třídy, V Vin kpt. Jiřímu KUDRNOVI, inspektoru VS, VV Prahanprap. Ivanu TALAŠOVI, inspektoru strážní služby ppor. Jaroslavu MANIŠOVI, dozorci 1. třídy, V Bře mjr. Mgr. Zdeňku TESAŘOVI, učiteli, Institut vzdě

MEDAILI VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY III. STUPNĚ

MEDAILI VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ R

mjr. Bc. Aleši WEISSEROVI, inspektoru VS pro služební přípravu, V Příbram (13. 12. 2006); mjr. Mgr. Bohdanu PAŘILOVI, vedoucímu oddělení VT, V Příbram (13. 12. 2006); mjr. Bc. Romanu PENIAKOVI, zástupci vedoucího oddělení VaJS, V Příbram (13. 12. 2006); mjr. Bc. Martině PECHÁČKOVÉ, vedoucí oddělení prevence a stížností, V Příbram (13. 12. 2006); mjr. Mgr. Martině ŠTANGLOVIČOVÉ, metodičce odboru VVaT, GŘ VS ČR (18. 12. 2006); mjr. Martinu KUBOVI, metodikovi odboru VVaT, GŘ VS ČR (18. 12. 2006); mjr. Mgr. Jaroslavu NĚMCOVI, radovi VS, V Valdice (27. 11. 2006); mjr. Bc. Miroslavu ŘEPKOVI, radovi VS, V Valdice (27. 11. 2006);

nstrm. Vendule VÁVROVÉ, strážné, V Jiřice (16. 1. pprap. Petru SVOBODOVI, strážnému JS, VV Hrad

pplk. Mgr. Wlodzimierzi KOSTERKIEWICZOVI, řediteli oblastní inspekce, Polsko (24. 11. 2006); pplk. Mgr. Ladislavu DEDEKOVI, řediteli institutu vzdělávání ZVJS, Slovensko (24. 11. 2006); plk. JUDr. Oldřichu HORNOVI, řediteli Institutu vzdělávání VS ČR, Stráž (16. 11. 2006); plk. Mgr. Milanu HOSPODKOVI, řediteli odboru VVaT, GŘ VS ČR (20. 11. 2006); genmjr. László CSEREOVI, generálnímu řediteli vězeňské služby, Maďarsko (6. 11. 2006); Helmutu HRDINOVI, řediteli věznice, Rakousko (14. 11. 2006);

MEDAILI VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY II. STUPNĚ

MEDAILI VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPU

nprap. Josefu KURAČOVI, vedoucímu referátu do Marcele VYDRŽELOVÉ, správní referentce, VV Olo

Ocenění z rukou genmjr

plk. PaedDr. Bohuslav Burkiewicz

plk. JUDr. Miloslav Mádle

Genmjr. PhDr. L. Kula a plk. Mgr. Milan Hospodka Genmjr. PhDr. L. Kula a plk. JUDr. Miloslav Mádle plk. Mgr. Ilja Jurka, plk. Mgr. Milan Hospodka

Genmjr. PhDr. L. Kula a J. Kvačková


rubrika zprávy

ní zásluh

ČR genmjr. PhDr. Luděk Kula udělil

, V Vinařice (5. 12. 2006); věznice, V Oráčov (6. 12. 2006); ru, V Oráčov (6. 12. 2006); Oráčov (6. 12. 2006); S, OPaS, V Vinařice (12. 12. 2006); OPaS, V Vinařice (12. 12. 2006); u kontroly, GŘ VS ČR (20. 11. 2006); vězeňské a justiční stráže GŘ VS ČR (20. 11. 2006); (20. 11. 2006); Praha-Pankrác (2. 11. 2006); VV Praha-Pankrác (2. 11. 2006); ha-Pankrác (2. 11. 2006); VV Praha-Pankrác (2. 11. 2006); dy, V Mírov (3. 11. 2006); rov (3. 11. 2006); . 11. 2006); vkov (14. 11. 2006); olsko (23. 10. 2006); cnice ZVJS, Slovensko (23. 10. 2006); le nemocnice ZVJS, Slovensko (23. 10. 2006); Mírov (3. 11. 2006); Mírov (3. 11. 2006); y, V Mírov (3. 11. 2006); ov (3. 11. 2006); nařice (1. 11. 2006); nařice (1. 11. 2006); -Pankrác (2. 11. 2006); y-operátorovi, V Břeclav (4. 1. 2007); eclav (4. 1. 2007); ělávání VS ČR (24. 11. 2006);

REPUBLIKY ZA STATEČNOST

. 2007); dec Králové (18. 1. 2007);

UBLIKY ZA VĚRNOU SLUŽBU I. STUPNĚ

MEDAILI VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY ZA VĚRNOU SLUŽBU II. STUPNĚ pplk. Mgr. Josefu HRABINOVI, I. zástupci ředitele, V Heřmanice (10. 1. 2007); plk. Mgr. Iljovi JURKOVI, I. zástupci ředitele, VV Hradec Králové (11. 1. 2007); mjr. Josefu DUŠKOVI, vedoucímu oddělení VaJS, VV Olomouc (11. 1. 2007);

MEDAILI VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY ZA VĚRNOU SLUŽBU III. STUPNĚ plk. Mgr. Pavlu ONDRÁŠKOVI, řediteli odboru VaJS GŘ VS ČR (16. 1. 2007);

MEDAILI VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY ZA ZÁSLUHY O ROZVOJ plk. PaedDr. Bohuslavu BURKIEWICZOVI, I. náměstku GŘ VS ČR (15. 1. 2007); plk. JUDr. Ladislavu MIČKOVI, řediteli, V Heřmanice (10. 1. 2007);

ČESTNOU MEDAILI VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY Mgr. Rudolfu Blažkovi, I. náměstku primátora hl. m. Prahy (24. 1. 2007);

PLAKETU VĚZEŇSKÉ SLUŽBY I. STUPNĚ Janě CHRDLOVÉ, vedoucí výstrojního skladu, GŘ VS ČR (19. 12. 2006); plk. JUDr. Štefanu BERECOVI, ZVJS SR (13. 12. 2006); Bc. Tamaře KRÁLOVÉ, vedoucí správního oddělení, V Příbram (13. 12. 2006); Valdemaru BROŽÍKOVI, vedoucímu samostatného referátu personálního, V Příbram (13. 12. 2006); Antonínu ADOLFOVI, vedoucímu ekonomického oddělení, V Stráž (20. 12. 2006); Ing. Luboši KŇOURKOVI, zástupci vedoucího oddělení logistiky, V Oráčov (6. 12. 2006); PhDr. Janu SOCHŮRKOVI, Ph.D., vedoucímu oddělení vědecké činnosti, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); Ing. Liboru MATIESKOVI, bývalému zaměstnanci VS ČR (24. 11. 2006); PhDr. Miluši URBANOVÉ, CSc., psycholožce, FF UK Praha (24. 11. 2006); JUDr. Hynku OLMOVI, krajskému státnímu zástupci, Brno (4. 1. 2007); Ing. Dymo PIŠKULOVI, starostovi MěÚ Břeclav (4. 1. 2007); Ing. Zdeňku BARTOŇOVI, vedoucímu ŠVS, V Valdice (27. 11. 2006);

opravy, VV Olomouc (11. 1. 2007); omouc (11. 1. 2007);

r. PhDr. L. Kuly přejímá:

, Mgr. Jiří Bartoš

nstrm. Vendula Vávrová

J. Kvačková

Mgr. Rudolf Blažek, náměstek primátora hl. m. Prahy pro bezpečnost a legislativu


5

rubrika zprávy PLAKETU VĚZEŇSKÉ SLUŽBY II. STUPNĚ Jiřímu KRUTINOVI, referentu zaměstnávání vězňů, V Stráž (13. 12. 2006); Ing. Miroslavu ŠEBESTOVI, řediteli a. s. Crystalex, Nový Bor (13. 12. 2006); PhDr. Evě BIEDERMANNOVÉ, metodičce odboru VVaT, GŘ VS ČR (18. 12. 2006); Stanislavu HLAVICOVI, metodikovi odboru VVaT, GŘ VS ČR (18. 12. 2006); PhDr. Jiřímu MASTEJOVI, psychologovi, VV České Budějovice (18. 12. 2006); Františku SOČINSKÉMU, referentovi majetkové správy, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); Miroslavě GÄNSELOVÉ, vedoucí samostatného ekonomického referátu, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); Aleně KAFKOVÉ, asistentce Kabinetu historie a dokumentace, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); Dr. Josefu SEDLÁKOVI, vedoucímu oddělení logistiky, V Valdice (27. 11. 2006); Miroslavu GŘEŠULOVI, vedoucímu samostatného referátu zaměstnávání vězněných osob, V Valdice (27. 11. 2006); JUDr. Ladislavu SADILOVI, právníku, V Valdice (27. 11. 2006); JUDr. Jaroslavě KUBÁTOVÉ, ředitelce personálního odboru, GŘ VS ČR (20. 11. 2006); PaedDr. Janě PAUKERTOVÉ, Ph.D., vedoucí referátu vysokoškolských studií, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); Mgr. Květuši SLUKOVÉ, učitelce, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); Bc. Jiřímu SVÁČKOVI, učiteli, Institut vzdělávání VS ČR (24. 11. 2006); PhDr. Iloně GILLERNOVÉ, CSc., vedoucí katedry psychologie, FF UK Praha (24. 11. 2006); PaedDr. Iloně PEŠATOVÉ, učitelce, Technická univerzita Liberec (24. 11. 2006); Miloši VANĚČKOVI, Národní protidrogová centrála (24. 11. 2006); MUDr. Václavu WEINFURTEROVI, lékaři, V Horní Slavkov (14. 11. 2006); Jiřímu NEPRAŠOVI, vedoucímu oddělení logistiky, V Horní Slavkov (14. 11. 2006); JUDr. Vítu VESELÉMU, předsedovi okresního soudu, Ostrava (15. 11. 2006); PaedDr. Jarmile ČAVAROVÉ, metodičce OVVaT GR ZVJS, Slovensko (16. 11. 2006); Ing. Františku SLEZÁKOVI, řediteli ekonomického odboru, GŘ VS ČR (20. 11. 2006); Ing. Aleši KADLECOVI, řediteli odboru informatiky, GŘ VS ČR (20. 11. 2006); JUDr. Petru VEITOVI, CSc., řediteli odboru legislativního a právního, GŘ VS ČR (20. 11. 2006); Karlu NEUVIRTOVI, správci IS, V Mírov (3. 11. 2006); Luboši PANTŮČKOVI, vychovateli, VV Brno (3. 11. 2006); JUDr. Jaroslavu HÁJKOVI, vedoucímu personálního oddělení, VV Brno (3. 11. 2006); Ing. Františku SEJRKOVI, zástupci ředitele, VV Praha-Ruzyně (30. 10. 2006); Oldřichu ŠINDLEROVI, pedagogovi volného času, V Heřmanice (4. 1. 2007); Mgr. Jiřímu BARTOŠOVI, vedoucímu samostatného referátu personálního, VV Hradec Králové (11. 1. 2007); Jindřišce KVAČKOVÉ, asistentce generálního ředitele, GŘ VS ČR (8. 1. 2007); Boženě VALOVÉ, vedoucí personálního oddělení, V Břeclav (4. 1. 2007); Milanu SKOUMALOVI, vedoucímu správního oddělení, V Břeclav (4. 1. 2007); plk. Mgr. Miroslavu STROMECKÉMU, řediteli OŘ PČR Břeclav (4. 1. 2007); plk. Ing. Leopoldu MACHALOVI, řediteli HZS Jmk, Břeclav (4. 1. 2007); Darině RADOVÉ, vrchní všeobecné sestře zdravotního střediska, V Heřmanice (4. 1. 2007); Jaroslavě CHOMIČOVÉ, správní referentce, V Heřmanice (4. 1. 2007); Marii MATUROVÉ, mzdové účetní, V Heřmanice (4. 1. 2007).

Ocenění z rukou genmjr. PhDr. L. Kuly přejímá:

plk. JUDr. Oldřich Horna


JUDr. Jaroslava Kubátová

JUDr. Petr Veit, CSc.

rubrika zprávy Ředitelé hodnotili rok 2006 editelé organizačních jednotek Vězeňské služby ČR za účasti významných hostů na své celorepublikové poradě Ř konané ve dnech 7.–8. prosince 2006 v Zotavovně Přední Labská hodnotili plnění pracovních úkolů v roce 2006 a základní úkoly na rok 2007. Nejvýznamnějším hostem byl ministr spravedlnosti České republiky JUDr. Jiří Pospíšil.

Generální ředitel Vězeňské služby ČR genmjr. PhDr. Luděk Kula v úvodním vystoupení zhodnotil rok 2006 jako období stabilní a úspěšné. Za nejvýznamnější cíl označil vytvoření všech opatření potřebných k dosažení šedesátiprocentní zaměstnanosti vězněných osob do června 2007. Tento náročný cíl mohl být stanoven na základě reálných výsledků – v závěru roku 2006 procento zaměstnaných práceschopných vězňů dosáhlo poprvé za uplynulých 15 let hranice 53 %. V prosinci 2006 vězeňská služba předložila vládě své stanovisko ke zprávě o návštěvě Výboru proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání Rady Evropy (CPT), jak informoval první náměstek generálního ředitele VS ČR plk. PhDr. Zdeněk Kreuzzieger. Dále poděkoval za spolupráci Českému helsinskému výboru a Probační a mediační službě ČR. Zmínil se o intenzivních přípravách aplikace zákona o služebním poměru v podmínkách vězeňské služby v období před nabytím jeho platnosti od 1. ledna 2007. Ekonomická náměstkyně generálního ředitele plk. Ing. Radoslava Hüttnerová zhodnotila čerpání rozpočtu za rok 2006 a upozornila ředitele organizačních jednotek na úskalí rozpočtu připravovaného na rok 2007. Na promyšleném vynakládání finančních prostředků úzce závisí další rozvoj budování bezpečnostních systémů, řekl náměstek generálního ředitele pro bezpečnost a výkon služby plk. Mgr. Milan Václavek, přičemž konkretizoval zejména údaje o instalaci zařízení, které má zabránit nedovolené mobilní komunikaci ve vybraných věznicích, o preventivních opatřeních proti průniku drog do střežených

objektů a rekonstrukci betonových zdí kolem Vazební věznice Praha-Ruzyně a Věznice Plzeň. O správně nastavené komunikaci mezi dozorovými státními zástupci a jednotlivými věznicemi hovořila JUDr. Irena Zadražilová z Vrchního státního zastupitelství v Praze. Ředitel Probační a mediační služby ČR Mgr. Pavel Štern poděkoval představitelům vězeňské služby za spolupráci, jejímž konkrétním výsledkem je nástroj na hodnocení rizik a potřeb SARPO, který považuje za reálný podklad pro možné zvýšení kompetencí vězeňské služby při modifikaci výkonu trestu odnětí svobody, jež by mohla vést k legislativní změně opravňující vězeňskou službu k samostatnému zařazování odsouzených do jednotlivých typů věznic. Podle zástupce Českého helsinského výboru JUDr. et Mgr. Pavla Bílka, Ph.D., průběžně vzrůstá prestiž vězeňské služby v očích občanské společnosti. Zmocněnec Českého helsinského výboru Mgr. Miroslav Krutina k tomu dodal, že zásluhu na dobrém image vězeňské služby má především její kvalitní Public Relations. Dále informoval ředitele, že mezinárodní konsorcium sponzorů CEE TRUST (Trust pro občanskou společnost ve střední a východní Evropě) vypsalo na rok 2007 grant, v jehož rámci by měly být vyváženy zkušenosti v oblasti rozvoje demokracie do nových členských zemí EU. Podle něj se již v souvislosti s chystanou pomocí Bulharsku, Rumunsku a Turecku mluví o účasti Vězeňské služby ČR, která si získává svými výsledky renomé na úrovni evropských i světových struktur. PaedDr. Lubomír Bajcura

Řádění orkánu postihlo i věznice Orkán, který v polovině ledna 2007 zasáhl Českou republiku, způsobil na majetku Vězeňské služby ČR škody ve výši více než 4,3 milionu korun. Vyřádil se především na střechách. Největší škodu přesahující jeden milion korun napáchal ve Věznici Horní Slavkov. Ve Věznici Stráž pod Ralskem poškodil střechu na budově nástupního oddělení a zdravotního střediska, ve Vazební věznici České Budějovice zase střechu tří ubytoven. Poškozeny byly také střechy Vazební věznice Praha-Ruzyně a Generálního ředitelství VS ČR. Škody hlásí i další vězeňská zařízení v severních, středních a jihozápadních Čechách. (zr)


7

zprávy Institut vzdělávání VS ČR oslavil desáté výročí

S

TRÁŽ POD RALSKEM • Vzdělávání zaměstnanců vězeňské služby má bohatou historii, která sahá až do první poloviny 19. století. V listopadu loňského roku se završila jeho další významná etapa. Institut vzdělávání Vězeňské služby ČR ve Stráži pod Ralskem oslavil 10. výročí své činnosti. Při této příležitosti se ve strážském institutu konal koncem listopadu 2006 slavnostní seminář. Zúčastnili se ho generálmajor PhDr. Luděk Kula, I. náměstek generálního ředitele plk. PhDr. Zdeněk Kreuzzieger, vrchní ředitel, zástupci odborů GŘ a někteří ředitelé věznic, pedagogičtí pracovníci institutu, delegace z Polska, Slovenska a Bavorska, s nimiž vězeňská služba v oblasti vzdělávání již řadu let úspěšně spolupracuje, dále zástupci vysokých škol, kteří participují na zabezpečování vysokoškolského studia pro zaměstnance vě-

Slavnostní přivítání. Zleva hejtman Libereckého kraje Petr Skokan, I. náměstek GŘ VS plk. PhDr. Kreuzzieger, ředitel IV VS plk. JUDr. Horna, ředitel kabinetu GŘ VS plk. PhDr. Jůzl, Ph.D.

zeňské služby, zástupci středních policejních škol a Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Pozvání přijali i hejtman Libereckého kraje Petr Skokan a starostka města Bc. Věra Bradáčová. Hlavní referát přednesl dlouholetý ředitel Institutu vzdělávání VS ČR plk. PhDr. Miloslav Jůzl, Ph.D. Zhodnotil uplynulé desetiletí, od skromných začátků až po dnešní stav institutu, který je právem považován za moderní vzdělávací instituci. Poté byla domácím a externím pracovníkům předána vysoká resortní vyznamenání za zásluhy o rozvoj vzdělávání zaměstnanců Vězeňské služby ČR. V pracovní části semináře zazněly referáty týkající se spolupráce vězeňské služby s výzkumnými pracovišti a vysokými školami při výchově a vzdělávání kvalifikovaného vězeňského personálu. Pozitivním poznatkem závěrečné diskuse byla skutečnost, že většina diskutujících se soustředila na budoucí úkoly, které si vyžádají zavedení nových metod, forem, ale i obsahu do stávající pedagogické praxe. Večer se zaměstnanci institutu a hosté sešli u slavnostní večeře, kterou zahájil genmjr. PhDr. Luděk Kula slavnostním přípitkem a přáním dalších úspěchů a pedagogického optimismu při zodpovědné práci celého Institutu vzdělávání VS ČR. U příležitosti oslavy desátého výročí vydalo Generální ředitelství VS ČR jako přílohu časopisu České vězeňství pamětní almanach, který shrnuje vývoj tradic vzdělávání vězeňského personálu od roku 1852 po současnost. PaedDr. Jana Paukertová

Návštěva učitelů z Baku v Institutu vzdělávání ve Stráži pod Ralskem „Chtěli bychom vyjádřit vřelý dík představitelům VS ČR a organizátorům, kteří se postarali o to, aby naše studijní návštěva pokryla všechny aspekty, které projekt zahrnuje. Za nejdůležitější považujeme, že došlo k vzájemné výměně zkušeností. Obzvláště zajímavá byla pro nás návštěva v Institutu vzdělávání ve Stráži pod Ralskem, kde jsme na vlastní oči viděli výuku ve výborných podmínkách a prodiskutovali různá témata spojená se vzděláváním personálu.“

Pořadová příprava Takto hodnotili účastníci studijní návštěvy z Baku (Ázerbájdžán) svůj pobyt v České republice. Cílem jejich návštěvy bylo seznámit se s organizací Institutu vzdělávání VS ČR, se systémem vzdělávání personálu Vězeňské služby ČR a využívanými učebními metodami zejména v praktické oblasti.


Osm učitelů v čele s ředitelem Centra vzdělávání Penitenciární služby Ázerbájdžánu Gabilem Aliyevem, dva ředitelé věznic a zástupce ministerstva spravedlnosti doprovázeni třemi experty Rady Evropy a projektovým manažerem Rady Evropy Romanem Huňou strávili ve Stráži pod Ralskem dva pracovní dny, 15. a 16. 11. 2006. Ředitel institutu plk. JUDr. Oldřich Horna se svým prvním zástupcem pplk. Mgr. Bořivojem Malátem a vedoucím pedagogického oddělení mjr. Ing. Františkem Vlachem připravili pro kolegy z Baku zajímavý program a podařilo se jim vytvořit přátelskou atmosféru, kterou návštěvníci velmi dobře vnímali. Hosté měli možnost pohovořit si také s našimi odborníky. Například Gabil Aliyev, který se zabývá mimo jiné výzkumem na poli drog, se setkal s PhDr. Janem Sochůrkem Ph.D. Oba specialisté si vyměnili základní informace a dohodli se na další spolupráci. Ázerbájdžánští učitelé se zúčastnili i některých vyučovacích hodin. Viděli střelby a využití střeleckého trenažéru, pořadová cvičení, nácvik základů sebeobrany a modelové situace. Velmi pochvalně se vyjadřovali o odbornosti a profesionalitě našich učitelů a o podmínkách, ve kterých naši učitelé pracují. Zaujala je také propojenost teorie s praxí a dobrá spolupráce s věznicemi, která je nutná pro efektivní vzdělávání vězeňského personálu. Mgr. Iva Prudlová

otázka pro Personální změny

Otázka pro náměstka generálního ředitele Vězeňské služby ČR pro bezpečnost a výkon služby plk. Mgr. Milana Václavka

Plk. PaedDr. Bohuslav Burkiewicz

Plk. Mgr. Jiří Šrajber

Plk. Mgr. Pavel Ondrášek

Plk. Mgr. Ladislav Novák

Pokrok, jak víme, se nedá zastavit. Bezpečnostní technologie vhodné pro oblast vězeňství procházejí ve světě rychlým vývojem, stávají se sofistikovanějšími a účinnějšími. Pane náměstku, budou i do našich věznic a vazebních věznic v nejbližší době zavedeny nějaké technické novinky, a pokud ano, jaké? Na čem především záleží, aby se tak stalo?

Na Generálním ředitelství VS ČR Plk. PaedDr. Bohuslav Burkiewicz byl 28. 12. 2006 po ukončení své mise experta Rady Evropy v Ázerbájdžánu vyjmut z činné zálohy, ustanoven do funkce 1. náměstka generálního ředitele Vězeňské služby České republiky a z této funkce odešel dne 15. 1. 2007 po třiceti letech práce u Vězeňské služby ČR do důchodu.

Plk. PaedDr. Petr Kadlec

Novým ředitelem odboru personálního se od 1. 12. 2006 stal Ing. Antonín Liberda. Vystřídal JUDr. Jaroslavu Kubátovou, která byla zařazena do funkce jeho zástupkyně. Ředitelem odboru logistiky byl od 13. 12. 2006 jmenován Mgr. Karel Jahoda, jeho zástupcem je Ing. Vladimír Sloup.

Ing. Antonín Liberda

Plk. Mgr. Pavel Ondrášek byl odvolán z funkce ředitele Věznice Všehrdy a s účinností od 28. 12. 2006 ustanoven do funkce ředitele odboru vězeňské a justiční stráže, v níž nahradil plk. JUDr. Miloslava Mádleho, který dne 3. 1. 2007 odešel do důchodu.

Ve věznicích

Mgr. Karel Jahoda

Ředitelem Věznice Všehrdy byl ustanoven plk. Mgr. Jiří Šrajber. Funkce se ujal 28. 12. 2006. K témuž datu byl funkcí ředitele Věznice Kynšperk pověřen plk. Mgr. Ladislav Novák a funkcí ředitele Věznice Heřmanice plk. PaedDr. Petr Kadlec, v níž nahradil plk.JUDr. Ladislava Mičku, který odešel do důchodu.

V zásadě záleží na třech faktorech. Prvním je objem finančních prostředků, které jsou každoročně ze státního rozpočtu Vězeňské službě ČR přiděleny, resp. částka, která může být z těchto peněz využita na investice. Bohužel musím konstatovat, že v novodobé historii Vězeňské služby ČR se vždy jednalo o menší objem finančních prostředků, než jaký by tato instituce potřebovala. Určitou „omluvou“ této skutečnosti je, že je to jev, s nímž se potýkají vězeňské služby snad všech zemí světa. Druhým faktorem je konkrétní rozdělení investičních prostředků uvnitř Vězeňské služby ČR. Zde hraje velkou roli to, jak a v jakém množství byly finanční prostředky investovány v minulosti, neboť při určitém několikaletém zanedbání některé oblasti (např. modernizace operačního střediska) vzrůstá potřeba finančních prostředků téměř geometrickou řadou a tím se samozřejmě prostor pro investování zmenšuje. Třetím faktorem je i otázka míry politické podpory záměrů vězeňské služby v oblasti bezpečnosti. Co tím mám na mysli? Například to, že teprve po útěku odsouzených Čabrady a Roztočila z Věznice Plzeň bylo vládou rozhodnuto vybavit některé věznice zařízením na detekování lidí v převážených obalech či v materiálech, které pracuje na principu zjišťování tlukotu lidského srdce. Pokud jde o další technické novinky, které zavádíme nebo zkoušíme, do některých našich věznic bylo v roce 2006 instalováno zařízení na rušení komunikace prostřednictvím mobilních telefonů (další věznice jím budou vybaveny v letošním roce). Pokračujeme ve vybavování věznic rentgeny, detekčními rámy a modernějšími typy ručních detektorů kovů a v současné době zkoušíme křeslo na detekci tělních dutin. Odzkoušeli jsme již detektor na zjišťování výbušnin a drog. Ten však, na základě kontroverzních výsledků, zatím využívat nebudeme. Milan Václavek


9

zprávy Pozitivní mediální prezentace

P

LZEŇ • Při pozitivní mediální prezentaci práce vězeňské služby se jako vhodná forma osvědčuje pravidelné pořádání regionálních tiskových konferencí zaměřených na zmapování situace v místě konání a v konkrétním regionu a na některá dílčí témata. Dobré zkušenosti z uplynulých dvou let potvrdila i regionální tisková konference na téma zaměstnávání a vzdělávání vězněných osob, která se konala první prosincové pondělí roku 2006 v plzeňské věznici. Tiskovou konferenci zahájil náměstek generálního ředitele pro bezpečnost a výkon služby plk. Mgr. Milan Václavek. Přehled o úrovni zaměstnávání v prvním regionu poskytl sdělovacím prostředkům ředitel Věznice Oráčov plk. Mgr. Pavel Třasák, který vykonává také funkci regionálního ředitele. Průměr zaměstnanosti ve věznicích prvního regionu se pohybuje kolem 45 %. V Plzni bylo v roce 2006 zaměstnáno 41 % práceschopných odsouzených a cílem vedení věznice je dosáhnout v roce 2007 navýšení cca o 14 %. Ředitel plzeňské věznice plk. Bc. Pavel Šefl seznámil zástupce médií s reprofilací věznice, která jako jediná v republice zabezpečuje výkon trestu odsouzených mužů ve všech typech mimo doživotní tresty a výkon vazby žen, mužů i mladistvých. Nejvíce odsouzených vykonává trest v oddělení typu s ostrahou, počet odsouzených zařazených v typu se zvýšenou ostrahou byl výrazně snížen. K věznici patří také objekt Heřmanova Huť, kde jsou umístěni odsouzení v oddělení typu s dohledem. Vzdělávání vězňů má v Plzni tradici již od vzniku věznice na Borech. Školské vzdělávací středisko se od roku 1983 orientuje na vzdělávání ve stavebních a strojírenských oborech. V závěru regionální tiskové konference využili zástupci sdělovacích prostředků také přítomnosti dalších ředitelů věznic,

Ředitel plzeňské věznice plk. Bc. P. Šefl v „zajetí“ médií plk. Mgr. Jiřího Bureše z Příbrami a plk.Václava Hrabáka z Horního Slavkova, kteří doplnili mediální obraz současné situace v prvním regionu. Jana Bartošová, dr. Lubomír Bajcura

Umění komunikace

PRAHA • Sebevědomé, ofenzivní, pravdivé, aktuální a přesvědčivé informace o českém vězeňství jsou samozřejmou součástí komunikační strategie Vězeňské služby České republiky. Veřejnosti je prostřednictvím médií poskytují tiskoví mluvčí instituce a jednotlivých organizačních jednotek. Ti se na pravidelné celorepublikové poradě v polovině prosince loňského roku v Praze, organizované oddělením vnějších vztahů, radili, komu, kdy a v jaké formě tyto informace předávat, aby výsledek byl co nejúčinnější. To znamená, aby veřejnost měla ucele-

nou a jasnou představu o tom, jakými pravidly se řídí činnost vězeňské služby, jak se v naší republice zachází s vězněnými osobami, jaké poměry panují v našich věznicích a vazebních věznicích, a aby nebyla ovlivňována nepřesnými či zkreslenými zprávami o situaci ve vězeňství, které se čas od času v našich médiích objevují. Význam práce v oblasti vztahů s veřejností vyzdvihl i generální ředitel Vězeňské služby ČR genmjr. PhDr. Luděk Kula a vrchní ředitel jeho kabinetu plk. PhDr. Miloslav Jůzl, Ph.D., kteří se porady tiskových mluvčích osobně zúčastnili. Účastníci se dohodli na společném postupu při předávání informací vně i uvnitř vězeňské služby, který byl posléze zpracován do metodického listu vrchního ředitele Kabinetu GŘ. Při praktickém cvičení si pod vedením zkušených lektorů vyzkoušeli, jak správně reagovat na nečekané dotazy novinářů, jak psát tiskové zprávy a jak vylepšit webové stránky jednotli- Soňa Haluzová přebírá putovní cenu vých organizačních jednotek. Při závěrečném hodnocení bylo pochvalně konstatováno, že zpravodajské příspěvky tiskových mluvčích do časopisu České vězeňství velmi dobře pokrývají vše, co se odehrává za zdmi našich vězeňských zařízení. Symbolická ocenění za výrazný přínos na tvorbě publicistické a webové prezentace Vězeňské služby České republiky v období od května do prosince 2006 převzali: PhDr. Soňa Haluzová z VV Brno, Mgr. Vlastimil Nohejl z V Heřmanice a Bc. Josef Witschel z V Valdice. Zvláštní cenu za významné zkvalitnění internetové stránky VV Litoměřice získal mjr. Jaroslav Kindl. Mgr. Eva Montgomeryová


zprávy Generál Kula diskutoval s příslušníky

PRAHA • Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, byl hlavním tématem mimořádné porady vedoucích oddělení výkonu vazby a trestu, vedoucích oddělení výkonu trestu a vedoucích oddělení vězeňské a justiční stráže všech organizačních jednotek Vězeňské služby ČR, která se konala 18. ledna v Zotavovně Na Květnici. Se shromážděnými příslušníky diskutoval generální ředitel Vězeňské služby České republiky genmjr. PhDr. Luděk Kula a členové vedení generálního ředitelství. Cílem porady bylo sjednocení přístupů vedoucích pracovníků organizačních jednotek VS ČR při aplikaci nového zákona a podrobný výklad změn, které zákon přinesl. (LB)

Poděkování Vážený pane generální řediteli, jménem účastníků projektu Gruntvig 2 z Norska, Řecka a Bulharska Vám děkuji za příležitost navštívit věznice Rýnovice, Světlá a Všehrdy a rovněž i za to, že jste si pro nás našel čas a osobně se s námi 28. listopadu setkal Na Květnici. Pokroky, které Vězeňská služba České republiky učinila v oblasti vzdělávání vězňů, na nás učinily hluboký dojem. Způsob, jakým řešíte vzdělávací potřeby vězňů, a struktura SOU si vysloužily náš upřímný obdiv. Zjistili jsme, že doporučení Rady Evropy R (89) 12 o vzdělávání vězňů je v českých věznicích aplikováno v nejvyšší míře. Náš výzkumný tým sdílí názor, že český model je vynikajícím příkladem nejlepších praktik a jako takový by měl být v Evropě intenzivněji šířen. Vysoce oceňujeme českou pohostinnost a vážíme si, že nám bylo při cestách po Vaší krásné zemi umožněno poznat, jaký pokrok jste učinili. Chtěla bych také vyjádřit naši vděčnost organizátorovi naší návštěvy panu Martinu Váňovi a kolegům Soně Dvořákové a Josefu Polcerovi za to, že se přičinili, aby se s námi jednalo jako se zvláštními hosty VS ČR. S úctou Valentina Petrova, koordinátorka projektu

Debata o novém služebním zákonu OLOMOUC • První náměstek GŘ plk. PhDr. Zdeněk Kreuzzieger přijel 26. 1. 2007 do Vazební věznice Olomouc na mimořádnou návštěvu, aby se setkal s příslušníky a občanskými zaměstnanci vazební věznice a prodiskutoval s nimi otázky týkající se aplikace zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a problematiky zákona č. 262/2006 Sb., kterým se vydává Zákoník práce. Ředitel vazební věznice plk. Mgr. Jiří Ruprecht ve svém vystoupení shrnul uplynulý rok 2006, který byl nejen rokem pokračujících změn, ale také rokem postupující stabilizace početního stavu personálu. Uvedl, že denně bylo potřeba nacházet taková řešení, aby se dařilo zabezpečovat náročné úkoly na úseku eskortní služby, neboť po přechodu části dozorčí služby na oddělení vězeňské a justiční stráže bylo nutné plnit úkoly v úzké spolupráci s oddělením výkonu vazby a trestu. Přestože ke konci loňského roku došlo k určitému odlivu příslušníků právě z tohoto oddělení, dařilo se snižovat přesčasovou práci na nejnižší únosnou mez. Vazební věznici Olomouc bylo v uplynulém roce přiděleno deset místních jednotek justiční stráže

spádových soudů a státních zastupitelství. Systemizace počtu příslušníků justiční stráže se ustálila na 102 tabulkových místech, takže nyní disponuje 234 příslušníky a 62 občanskými zaměstnanci, z nichž 33 zaměstnanců je v přímém kontaktu s vězněnými osobami. Jiří Ruprecht se dále mj. zmínil o tom, že v roce 2006 byla dokončena investiční akce Sociální zázemí hřiště a že byla zahájena investiční akce Navýšení ubytovacích kapacit. V plánu je také rekonstrukce strážního stanoviště č. 2, která by se měla uskutečnit v letošním roce. Zdeněk Kreuzzieger při této příležitosti předal třem zaměstnancům Vazební věznice Olomouc resortní vyznamenání, která jim udělil na návrh ředitele VV Olomouc generální ředitel VS ČR genmjr. PhDr. Luděk Kula. Na závěr setkání se hovořilo především o problematice ustanovení zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a některých ustanoveních nového Zákoníku práce. Účastníci zejména ocenili, že měli možnost otevřené diskuse s členem nejvyššího managementu VS ČR. Mgr. Martina Žbánková


11

zprávy Pracovní návštěva slovenských kolegů

Slavnostní hodnocení roku 2006 VALDICE • Koncem roku 2006 se ve valdickém kulturním domě konal služební aktiv zaměstnanců Věznice Valdice. Letos měl slavnostní ráz, neboť se konal na prahu oslav 150. výročí založení věznice. Její ředitel plk. JUDr. Karel Kocourek zhodnotil minulý kalendářní rok a nastínil úkoly pro nejbližší období. Následovala prezentace věznice a vyhodnocení plánu personálního a sociálního rozvoje včetně čerpání prostředků z FKSP. Součástí služebního aktivu bylo předávání resortních vyznamenání, pamětních listů a peněžitých darů vybraným zaměstnancům. Slavnostní akt se stal symbolickou tečkou za končícím rokem a zároveň i prvním významnějším připomenutím jubilea jedné z našich nejstarších věznic. Mgr. John Roman

Zleva plk. Mgr. Kulíšek, plk. Mgr. Bureš, PaedDr. Čavarová, Ph.D., plk. Mgr. Hospodka PŘÍBRAM • Ředitel odboru výkonu vazby a výkonu trestu Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky plk. Mgr. Peter Kulíšek a jeho kolegyně plk. PaedDr. Čavarová, Ph.D., v doprovodu ředitele odboru výkonu vazby a trestu GŘ VS ČR plk. Mgr. Milana Hospodky a PhDr. Evy Biedermannové zavítali koncem listopadu 2006 do Věznice Příbram na pracovní návštěvu. Jejím cílem bylo porovnat zkušenosti z oblasti diferencovaného zacházení s jednotlivými skupinami odsouzených, zejména činnost specializovaného oddělení výkonu trestu určeného pro odsouzené s poruchou osobnosti a chování způsobenou zneužíváním psychotropních látek. Mgr. Radek Šnyps, speciální pedagog OVT

Plk. JUDr. Kocourek předává ocenění zaměstnancům věznice

Nové specializované oddělení STRÁŽ POD RALSKEM • Za přítomnosti 1. náměstka generálního ředitele Vězeňské služby ČR plk. PhDr. Zdeňka Kreuzziegera a ředitele odboru výkonu vazby a trestu GŘ VS ČR plk. Mgr. Milana Hospodky bylo 2. ledna 2007 ve Věznici Stráž pod Ralskem slavnostně otevřeno specializované oddělení pro čtyřicet odsouzených s mentální retardací, kteří vykonávají trest odnětí svobody v dozoru. Bylo vybudováno za využití vlastních sil a finančních prostředků v rámci činnosti oddělení logistiky v prostorách, které donedávna sloužily pro výkon trestu odsouzených v ostraze. Po prohlídce oddělení byla uspořádána krátká tisková konference. Jaroslava Pechková

Slavnostního přestřižení pásky se ujal 1. NGŘ VS ČR Z. Kreuzzieger a ředitel strážské věznice František Vach (vpravo)


zprávy Vězeňská korespondence

Výroční konference CIP EQUAL

ČESKÉ BUDĚJOVICE • Koncem loňského roku byla podepsána smlouva mezi Dobrovolnickým centrem při Diecézní charitě České Budějovice a Vazební věznicí České Budějovice k programu Vězeňská korespondence, která legislativně podepřela několikaleté společné úsilí obou institucí. Smyslem tohoto projektu je doprovázení vězně náročným obdobím jeho života a motivování k aktivní práci na sobě samém. Dopisovatelé (povětšinou studenti nebo již absolventi oboru Sociální a charitativní práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, kteří ve svém studijním programu absolvovali i penologii) píší těm zájemcům z řad vězňů, kteří mají jen sporadickou (nebo vůbec žádnou) sociální vazbu se svobodným světem. Důležitou součástí jejich přípravy na tuto náročnou dobrovolnickou činnost je každoroční setkávání s psychologem a sociální pracovnicí vazební věznice. Konkrétní problémy jsou pak řešeny již na základě dobrých osobních kontaktů.

PRAHA • Výroční konference Iniciativy společenství EQUAL (CIP EQUAL), která je součástí čtyř iniciativ společenství spolufinancovaných z Evropského sociálního fondu a jedním z nástrojů na dosažení cílů evropské strategie zaměstnanosti, se konala 24. listopadu v Praze. Pořádalo ji Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR jako řídicí orgán Programu Iniciativy Společenství EQUAL.

PhDr. Jaroslav Hála

O problematice dětí vězněných rodičů

Cílem společnosti EQUAL je vyvinout a prosadit na celém území Evropské unie prostředky na podporu příslušníků znevýhodněných skupin občanů, kteří se střetávají s diskriminací či nerovným zacházením při hledání zaměstnání. Projekty CIP EQUAL se oproti jiným liší v tom, že nejsou realizovány jedním subjektem, ale společně v rámci tzv. rozvojového partnerství. K takovým projektům patří i „Šance“, jíž spolupartnerem je Vězeňská služba ČR, která byla na konferenci jako účastník přizvána. Vrchní ředitelka pro oblast Evropské unie a mezinárodních vztahů MPSV Blanka Elfmarková a zástupce Evropské komise Pavel Pinkava se zmínil mj. i o alokaci určené pro ČR v celkové výši 43 973 880 EUR (asi 1, 36 mld. Kč) a jejím čerpání. Zhodnotili současný stav projektů a prognózu budoucnosti, kdy bude moci ČR v období od r. 2007 do r. 2013 vyčerpat z ESF přibližně 3,7 mld. EUR. Paralelně k hlavnímu programu, probíhaly v předsálí prezentace vybraných projektů. Mgr. Iva Vojtková, OVVaT C. Vogg (druhá zprava) s ředitelkou věznice K. Meclovou (uprostřed) a pracovníky GŘ VS ČR při své návštěvě ve Světlé nad Sázavou.

Setkání poradního sboru

Vedoucí programů Evropského výboru pro děti vězněných rodičů (EUROCHIPS) Claudia Vogg navštívila začátkem ledna Českou republiku. Kontaktovala Český helsinský výbor, který o tuto problematiku projevil zájem, a protože pomoc dětem se neobejde bez spolupráce s vězeňskou službou a s věznicemi, setkala se i s pracovníky Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR a zavítala i do Věznice Světlá nad Sázavou, kde byla přijata její ředitelkou plk. Mgr. Kamilou Meclovou. Paní C. Vogg byla s návštěvou v České republice velmi spokojena, obdivovala úroveň českého vězeňství a navázala řadu kontaktů. Ze strany vězeňské služby byla ujištěna o možnosti další spolupráce. EUROCHIPS sdružuje organizace zabývající se problémy dětí vězněných rodičů v členských státech Evropské unie. Jeho snahou je vytvořit evropské fórum pro výměnu pozitivních zkušeností, které dětem pomohou v obtížné situaci, šířit osvětu a vzdělávat profesionály i dobrovolníky.

OSTRAVA • Nové pojetí Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015 představil koncem loňského roku členům poradního sboru ředitele Vazební věznice Ostrava 1. zástupce ředitele pplk. Mgr. Alois Pařízek. V této souvislosti přítomné požádal o předložení návrhů, které by pružně reagovaly na úkoly vyplývající z této koncepce, a to především v oblasti zaměstnávání vězněných osob, rozvoje aktivit a programů zacházení zejména se specifickými skupinami vězňů, např. drogově závislými či alkoholiky. Dále informoval o některých mimořádných událostech ve VS ČR a o návštěvě Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) v ostravské vazební věznici. Speciální pedagog Mgr. Rostislav Brož seznámil členy sboru s činností poradny drogové prevence a sociální pracovnice Věra Stančová referovala o spolupráci Vazební věznice Ostrava s nevládními neziskovými organizacemi.

JUDr. Marie Widemannová

Marie Bílková


13

medailonek

S čistým štítem a se vztyčenou hlavou Život má ve zvyku nás čas od času stavět na křižovatku a nutit rozhodovat se, kudy jít dál. Bývají to těžká rozhodnutí. Na jedné z takových životních křižovatek stál koncem loňského roku i plk. JUDr. Miloslav Mádle, ředitel odboru vězeňské a justiční stráže Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR. Po třiatřiceti letech služby si nakonec zvolil cestu do důchodu, užívat si, jak napsal kolegům v dopise na rozloučenou, sladkého nicnedělání. Když jsem s ním těsně před jeho odchodem hovořila, bylo vidět, že odchází s těžkým srdcem. Vzpomínal na dobu, kdy začínal ve valdické věznici ve funkci rotného jako strážný. Nebyla to práce, u které chtěl zůstat až do důchodu, a tak aby získal lepší postavení, musel si především doplnit vzdělání. I tenkrát vlastně stál na křižovatce. Nejprve při zaměstnání vystudoval střední školu, potom strávil čtyři roky na vysoké v Praze. A vyplatilo se mu to. Postupně, jak splňoval požadované vzdělání, přešel – stále ještě ve Valdicích – z věže na pozici branaře, potom operátora a zástupce velitele směny. V Praze, kde už po vysoké škole zůstal, nastoupil u vězeňské služby jako řadový pracovník na odbor ochrany a obrany, kde měl na starosti strážní službu a vnější střežená pracoviště. Po změně režimu v roce 1989 ho tehdejší náčelník Sboru nápravné výchovy poslal do Vazební věznice Praha-Pankrác, aby tam pomáhal budovat výkon vazby. Asi po půl roce byl povolán zpět na odbor ochrany a obrany jako zástupce náčelníka. Po třech měsících, přesně 27. srpna 1990, ho čekal další postup. „Byl jsem tenkrát v lázních na léčení. Nebyl jsem tam ani tři dny, když se ozval telefon. Okamžitě se vrať do práce, nařídil mi náčelník. Nastupuješ na funkci náčelníka odboru ochrany a obrany. Tak jsem se vrátil a tu funkci dělám dodnes, celých šestnáct a půl roku,“ řekl mi plukovník Mádle. Byl to přísný šéf. „Musel jsem být tvrdý, jinak bych v té funkci nevydržel. Od roku 1995 jsem měl pod sebou celou dozorčí službu, to bylo asi

šest a půl tisíc příslušníků. Když jsem na to místo nastupoval, říkal jsem si, že to tam musím alespoň rok vydržet, aby o mně neřekli, že jsem neschopný, že jsem to neustál.“ Miloslav Mádle se při vzpomínce lehce usmál a pak ještě dodal: „Ale nikdy nikdo za celých těch šestnáct let, co jsem jezdil po věznicích na kontroly, o mně nemůže říct, že jsem zvýšil hlas na strážného. To jsem nikdy nedělal, protože z vlastní zkušenosti vím, co to je stát na věži. Když jsem chtěl mít na úseku pořádek, řešil jsem to s vedoucími pracovníky, kteří za řízení úseku odpovídají. Vím, že se mě někteří obávali. Pozor, přijede Mádle, ten nám zavaří, říkali, ale věřím, že ti, kdo mě poznali, věděli, co ode mne mohou očekávat. Nikdy jsem nebyl zákeřný a lstivý, ale vždy přímočarý a dokázal jsem se postavit za lidi pod sebou, protože jsem věděl, že bez nich, bez jejich poctivé práce, bych nikdy v tak vysoké funkci neobstál.“ Byl to šéf v tom nejlepším slova smyslu. Moudrý, lidský, spravedlivý. Svou práci měl rád a dělal ji s obrovským zápalem a nasazením. Žil pro ni. Přesto, nebo právě proto, i on musel projít těžkou zkouškou, když byl osočen z protiprávního jednání a těmto pomluvám musel čelit dokonce u soudu. Kauza „Mádle“ trvala celých šest let. Dva roky a tři měsíce byl mimo službu. V té době také bohužel zjistil, jak mi s trpkostí v hlase řekl, že nemá tolik přátel, jak si myslel. Přesto Miloslav Mádle na vězeňskou službu nezanevřel. Poté, co ho Luděk Kula jen tři dny po svém nástupu do funkce generálního ředi-

tele povolal znovu do služby, vrátil se plukovník Mádle na své místo ředitele odboru vězeňské a justiční stráže. „Velmi si za to Luďka Kuly vážím,“ svěřil se mi v rozhovoru, „a doufám, že se mi za ty dva roky, co jsem zpátky, povedlo vrátit vězeňskou stráž tam, kde byla předtím, než jsem odešel. Nástupem generálního ředitele Kuly nastala nová éra vězeňství a bezpečnost je zase prioritou. Úroveň vězeňské stráže je znovu na výši a věřím, že i já jsem svým dílem přispěl k tomu, že její laťka je dnes hodně vysoko. Můj nástupce to nebude mít jednoduché, ale jsem přesvědčen, že nedopustí, aby odbor vězeňské a justiční stráže ztratil prestiž, jakou nyní má.“ Čas se nachýlil. Pan ředitel odešel od svého psacího stolu, svou práci si však odnáší s sebou v srdci. Odešel s čistým štítem a s hlavou vztyčenou a s vědomím, že pro vězeňskou službu vykonal mnoho dobrého. Mgr. Eva Montgomeryová

Osobnost regionu HEŘMANICE • Diváci České televize mohli koncem loňského roku navštívit prostřednictvím svých obrazovek heřmanickou věznici. V podvečerních regionálních zprávách byl uveden medailon vychovatele specializovaného oddělení Václava Curyla, kterého si redaktor ostravského studia vybral pro jeho aktivity na poli paní Hudby. Kolega Curylo pochází z muzikantské rodiny a je absolventem ostravské konzervatoře. Ve věznici působí již více než deset let a vede zde pěvecký sbor a jednu ze tří hudebních kapel – Country Beat. Kromě toho je jedním ze sólových zpěváků (tenor) Pěveckého sdružení moravských učitelů. O práci Václava Curyla se pochvalně vyjádřil ředitel Věznice Heřmanice plk. JUDr. Ladislav Mička a také tři odsouzení – členové pěveckého sboru. Mgr. Vlastimil Nohejl


Vychovatel Václav Curylo při natáčení, které se uskutečnilo v hudební zkušebně Věznice Heřmanice

péče o zaměstnance

Profesionál OSTROV • Notnou dávku profesní pohotovosti projevil dne 5. ledna 2007 příslušník Věznice Ostrov pprap. František Doboš, vrchní asistent OVaJS pro eskortní službu. Během provádění pěší eskorty na vnější pracoviště si povšiml, že na příjezdové cestě do věznice zastavilo vozidlo Policie ČR, z něhož velmi rychle vystoupila posádka a fyzicky začala zajišťovat zadní dveře automobilu proti otevření. Pprap. Doboš správně usoudil, že je svědkem vznikající mimořádné události. Okamžitě vrátil převáděné vězně zpět do objektu věznice, neprodleně informoval operační středisko o situaci a rozběhl se k vozidlu. Tam zjistil, že v policejním voze, jehož zadní dveře byly zevnitř vykopnuty a interiér byl značně poničen, je spoutaný muž, který se očividně při převážení do výkonu vazby pokusil o útěk. Pprap. Doboš na žádost policistů o pomoc překonal v té době již pasivní odpor eskortovaného, vyprostil ho ze zaklínění mezi předními sedadly vozu a vytáhl ho přes místo spolujezdce ven z vozu. Potom zadrženého odvedl s dalším z příslušníků věznice, kteří byli pohotově na místo vysláni operátorem nprap. Herzogem, až do budovy výkonu vazby. Jeho rozhodnost a profesionální způsob zákroku byly ukázkou kvalitní profesní připravenosti člena eskortní směny a příkladem i pro další zaměstnance věznice. Pprap. Bc. Petr Šopejstal, vrchní asistent, npor. Marek Oravský, komisař

Zdravotní zabezpečení příslušníka VS ČR Vážný zájem vězeňské služby o zdravotní stav svých zaměstnanců poznal každý příslušník VS ČR již při přijímacím řízení. Široce pojaté zjišťovací vyšetření možná některým odkrylo dosud skryté změny zdraví, nebo dokonce jeho narušení. Těm, kteří byli přijati, byl zjištěný zdravotní stav uznán jako vyhovující pro podmínky a nároky výkonu služby. Dál již musí o udržení stávajícího zdravotního stavu, či dokonce o jeho vylepšení každý pečovat především sám. Důležité je dodržovat správnou životosprávu bez kouření a požívání alkoholu, udržovat si odpovídající hmotnost a fyzickou zdatnost, kterou bude každý potřebovat nejen pro dobrou zdravotní kondici, ale i pro fyzické prověrky tělesné zdatnosti. V této snaze bude příslušníkům vězeňské služby nápomocen především jejich ošetřující praktický lékař. Lékaři vězeňské služby sledují zdravotní stav příslušníků především proto, aby mohli včas rozpoznat situaci, kdy nároky a podmínky výkonu služby by byly neúměrné jejich fyzickým schopnostem. Poskytují závodní preventivní péči formou preventivních prohlídek, nařízeným nebo doporučeným očkováním proti infekčním nemocem, zdravotními informacemi, odbornou pomocí při úrazu nebo náhle vzniklé nemoci v průběhu služby. V takové situaci jsou oprávněni vystavit i potvrzení o pracovní neschopnosti, avšak k další péči pacienta obvykle předají jeho ošetřujícímu lékaři. Příslušníkům mohou poskytnout i některé krátkodobé úlevy ze služby, pokud to bude dočasně jejich zdravotní stav vyžadovat. Složitější a déletrvající potřebu úlev, či dokonce změnu zdravotní klasifikace posuzuje Oblastní lékařská komise OZS GŘ.

Práva příslušníků vězeňské služby týkající se výběru ošetřujícího lékaře, zdravotní pojišťovny, poskytování léků atp. nejsou nástupem do služebního poměru nijak dotčena. Rovněž jsou zachovány i povinnosti jednotlivců k příslušné zdravotní pojišťovně jako například ohlašování důležitých změn, které pojišťovna vyžaduje. Nový zákon o služebním poměru č. 361/2003 v § 92 dává příslušníkům VS navíc právo na zajištění ochrany zdraví při výkonu služby. V části vymezující jejich povinnosti pak z téhož důvodu ukládá povinnost hlásit svým vedoucím závady a nedostatky, které by mohly nepříznivě ohrozit zdraví, povinnost zúčastnit se školení o ochraně zdraví, preventivních prohlídek, nařízeného očkování, ale také používat ochranné pomůcky všude tam, kde by mohlo dojít k ohrožení zdraví nebo infekční nákaze. Na pokyn svého nadřízeného je každý ve vlastním zájmu povinen podrobit se lékařské kontrole zdravotní způsobilosti k výkonu služby. Před přeřazením do jiné funkce, vysláním do škol atd. je opět u každého posuzován jeho zdravotní stav. Za určitých podmínek mají příslušníci VS nárok na ozdravný pobyt v rekreačním nebo rehabilitačním zařízení vězeňské služby, a to zdarma a bez ztráty dovolené. Důležité je nezapomínat, že zřizovatelem a provozovatelem zdravotní péče je ředitel příslušné věznice. Lékaři vězeňské služby jsou pro svého ředitele pouze odbornými garanty kvality poskytované závodní preventivní péče. Péče o zdravotní stav je tedy i projevem služební kázně příslušníků. MUDr. Jiří Jelínek, oddělení lékařské posudkové péče odboru ZS GŘ VS ČR

Péče o zdraví se vyplácí VALDICE • Středisko léčebně-preventivní rehabilitace (SLPR) je ve valdické věznici v provozu již od roku 1983. Ve spolupráci s odbornými lékaři umožňuje zaměstnancům věznice i ambulantní léčbu. Úvazkový lékař a tři fyzioterapeutky poskytují kvalitní a kvalifikovanou zdravotní péči všem klientům při akutně a chronicky vzniklých onemocněních pohybového aparátu, při doléčování následků úrazů, pooperačních stavů pohybového aparátu a léčení po neurologických, neurochirurgických a ortopedických onemocněních. Klienti používají moderně zařízenou tělocvičnu, kde např. podle videokazet cvičí speciální sestavy na vertebrogenní potíže, na rotopedu a posilovacím stroji rozcvičují poúrazové stavy, vše samozřejmě pod odborným dohledem. Vybavení elektroléčby laserem, ultrazvukem, magnetem a dalšími elektroléčebnými přístroji umožňuje léčit široké spektrum nemocí. Na konci roku 2005 proběhla kompletní rekonstrukce dvou místností vodoléčby, do-

šlo i k výměně nefunkčních van za tři nové – celotělové hydromasážní vířivé vany. Ke zkvalitnění zdravotní péče přispívají i další léčebné procedury: parafinové zábaly, klasické, reflexní a podvodní masáže, horské slunce, sauna sloužící k ozdravné a relaxační péči. K dalšímu zpříjemnění pobytu ve Valdicích slouží místní posilovna, aquacentrum v nedalekém Jičíně a možnost využití místních cyklotras k výletům do Českého ráje. Přestože je středisko součástí věznice, stalo se díky příjemnému prostředí, obětavému personálu a modernímu přístrojovému vybavení místem, kam se klienti rádi vracejí. Ivana Okrouhlická, fyzioterapeutka


15

odborná tematika

ZÁKLADNÍ ASPEKTY HODNOCENÍ 2. ČÁST ODSOUZENÝCH Jindřich Hůrka

Michal Petras

KOHO A CO HODNOTIT V návaznosti na první část článku Základní aspekty hodnocení odsouzených (České vězeňství č. 6/2006), která pojednávala především o smyslu samotného hodnocení rizik a potřeb pachatelů (Proč hodnotit), se nyní pokusíme zodpovědět další otázku, která se zaměřuje na objekt a předmět hodnocení: Koho a co hodnotit? Její zodpovězení umožní lepší pochopení filozofie hodnotícího nástroje SARPO 1 a celkové nasměrování samotného hodnotícího procesu, přestože jsme si vědomi toho, že následující text není lehko stravitelný.

Úvod Nástroj souhrnné analýzy rizik a potřeb SARPO 1 byl pro účely pilotního průzkumu vytvořen primárně pro hodnocení při projednávání podmíněného propuštění (VS ČR) a v rámci činnosti parole (PMS ČR). V dlouhodobém záměru jde o vytvoření takového nástroje, který bude schopen posoudit jednotlivé kategorie osob v různých fázích hodnotícího procesu. Struktura nástroje počítá s modifikacemi, jež budou vytvořeny na míru specifickým potřebám hodnocení. To do jisté míry odráží též skutečnost, že jednotlivé aspekty hodnocení pro účely trestní justice jsou natolik vzájemně spjaté, že je nelze vykonávat diametrálně odlišnou filozofií ani mechanismem. Svým zaměře-


ním bude tento nástroj plně k dispozici účelům trestní justice obecně – pro jeho efektivní využití a zejména pro práci s výsledky hodnocení je postupné nastavení celého systému, součinnost vězeňské služby a probační a mediační služby a spolupráce se soudy samozřejmě klíčové. To už ale předbíháme. Je třeba se na tuto oblast podívat více z nadhledu bez úmorného zabřednutí do časově-technicko-organizačně-legislativně-právně-personální omáčky. Pojďme zpět k pachateli, k odsouzené osobě, která přichází do výkonu trestu – zde celý proces hodnocení začíná.

1. Koho hodnotit Opravdu je tomu tak? Nezačíná tento proces již dříve? Samozřejmě že ano, vždyť to, že osoba přichází do výkonu trestu, je výsledkem prvotního vyhodnocení soudu, do jakého typu věznice je zařazena a do kterého konkrétního zařízení umístěna. Dříve nebo později jistě dojde ke sblížení našeho systému s moderními západními systémy, kde o umístění do typu věznice nerozhoduje primárně pouze soud, nýbrž na tomto procesu se podílí i vězeňská služba. Zejména už zde je kromě nějakého zařazovacího algoritmu možné zapojit metodu hodnocení rizik a potřeb. Např. v Anglii a Walesu je toto prvotní hodnocení učiněno probační službou ještě před vynesením rozsudku (soudce si toto hodnocení vyžádá s poskytnutím adekvátního času na jeho vypracování). Vězeňská služba na toto hodnocení poté dál navazuje v práci s odsouzenou osobou a výzkumné a manažerské týmy řeší, jak celý proces mezi těmito institucemi, respektive mezi hodnoceními, vhodně elektronicky propojit. Vzhledem k porodním bolestem našeho vězeňského informačního systému v mnohem menší zemi si přemýšlivý čtenář dokáže představit, jak náročný je to na ostrovech úkol. Nepochybujeme ovšem o tom, že jednou čeká i nás! Každopádně, i nyní bez hodnotícího nástroje, se v praxi zaměřujeme na hodnocení odsouzené osoby při nástupu do výkonu trestu,

v jeho průběhu, pro orgány činné v trestním řízení a eventuálně před ukončením výkonu trestu. Nevýhody současného přístupu byly naznačeny v již zmíněném článku Proč hodnotit?; určitá roztříštěnost, nejednotnost a nejednoznačnost celého hodnotícího procesu nevede spolu s převládajícím subjektivním přístupem k hodnocení k vytvoření věrohodnějšího profilu osoby, mnohdy ke zjištění skutečných problémů a k pravděpodobnosti možného selhání v budoucnosti. Východiskem je snaha posunout laťku výše pomocí „objektivního“ a jasně strukturovaného nástroje, jehož používání přinese kvalitně podložený a dostatečně obhajitelný výsledek vyhodnocení potenciálních rizik, aktuálních potřeb a míry motivace odsouzené osoby. „Dobré hodnocení je spatřováno jako výchozí bod pro další směřování odsouzeného a zacházení s ním, přičemž je třeba ho realizovat včasně a rychle.“ (The Further Development of OASys, Prison Service Journal č. 167, září 2006) Již poněkolikáté opakovaně konstatujeme, že žádné hodnocení nemůže být absolutní, dokonalé, postihující všechny stránky osobnosti či problémy – zkrátka že „mašinu“ z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje nepotřebujeme a ani se nesnažíme sestrojit. Ambicí je mít k dispozici nástroj, jenž nám ve vězeňské službě pomůže zhodnotit odsouzeného tak, abychom se potom mohli více soustředit a zaměřit na hledání cest k nápravě u těch odsouzených, kteří naši odbornou péči v rámci výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody potřebují a v neposlední řadě o ni alespoň částečně stojí. To znamená v tom velkém počtu odsouzených dobře a kvalifikovaně diferencovat; těm, kteří mají krátké tresty (do cca čtyř měsíců), jsou odsouzeni za bagatelní trestnou činnost, jejichž potřeby jsou nízké a nejsou nositeli vysokého rizika potenciálního způsobení újmy či opakovaného trestního jednání, nelze z hlediska organizačních a personálních možností, kapacity, času ani odborného zájmu věnovat příliš prostoru. Ten potom totiž chybí v poskytování péče odsouzeným s delšími (cca 2–5 let) a s dlouhými

odborná tematika (nad 5 let) tresty, za závažnou trestnou činnost (násilí, sexuální podtext, dealerství drog), kteří jsou nositeli vysokého rizika způsobení nové újmy či recidivního chování. Je omylem si myslet, že zjednodušeně „všichni odsouzení mohou dostat v systému všechno“. Jáchymův stroj by to nepochybně „zvládl“, ale v realitě takovou vězeňskou službu neufinancuje žádný stát. Vyžadování takového přístupu nutně končí v přetěžování, či dokonce v mrhání ohraničených sil státního aparátu a v pouhém alibismu. Ten je schopen představovat zdánlivě funkční systém, ovšem v konečném důsledku bez skutečného řešení vedoucí ke snížení kriminality a vězeňské populace na území republiky. A to si nakonec nikdo ze zainteresovaných jistě nepřeje; přesto příčinné souvislosti a odborný pohled mohou unikat. Proto je tak podstatné vhodně klasifikovat a diferencovat odsouzené osoby; to souvisí s volbou koho hodnotit a samozřejmě komu následně věnovat odbornou péči. Připomeneme opět, že v širším kontextu se nastavení týká celé trestní justice. V průběhu výkonu trestu se objevují tři hlavní okamžiky, které postihují celý proces diagnostikování a odpovídají posloupnosti průběhu výkonu trestu. Tento fakt zohledňuje i struktura hodnotícího nástroje SARPO 1. Představme si, že nástroj je již používán od samotného začátku výkonu trestu – ostatně tak, jak je to i předběžně plánováno po ukončení pilotního průzkumu, jeho vyhodnocení, modifikaci a implementaci nástroje do hodnotícího procesu, začínající v současnosti zpracováním komplexní zprávy o odsouzeném.

2. Co hodnotit A) Analýza – hodnocení minulosti Analytická činnost nástroje je především zaměřena na analýzu minulosti. Ve výkonu trestu tento okamžik postihuje nástup odsouzené osoby do věznice, kdy je nutné provést její vyhodnocení a rozhodnout o odpovídajícím umístění. V této fázi využíváme informace vyplývající převážně z charakteristiky trestné činnosti. Jedná se o data z trestní minulosti, o způsobené újmě, specifičnosti této újmy a jejím rozsahu a dále z toho vyplývajících rizik potenciální újmy. S délkou trestu a se soudním rozhodnutím o budoucím umístění do věznice jsou to v podstatě ty základní údaje, které se podílejí na rozhodnutí o aktuálním umístění do typu věznice, na který bude navazovat návrh podoby programu zacházení. Ten již pracuje s první identifikací rizik nebo spíše jejich základním rozřazením do tematických oblastí dynamických faktorů. Projevy postojů a motivací osoby jsou v tomto okamžiku výchozími body, které budou sloužit pro pozdější srovnávání jejich vývoje, detailněji se však neanalyzují. Jedná se o počáteční stav, který bude v další fázi hodnocení sloužit jako základ pro orientační identifikaci rizik a potřeb pachatele, s návrhem na příslušný program zacházení. Konkrétní podoba zacházení tímto zahrnuje i požadavky na podmínky nutné pro vlastní realizaci navrhovaného programu. Modifikovaná struktura nástroje zde samozřejmě odpovídá časové poptávce; to znamená, že struktura

může být zjednodušena s ohledem na nutnost vyhodnocení do zákonem stanoveného data. Lze si teoreticky představit i jakási diagnostická centra, kde budou odsouzení speciálními týmy nejprve vyhodnoceni, a teprve poté umístěni do příslušné věznice, kde mohou být zařazeni do adekvátních programů. Ostatně takový model většinou v západních zemích funguje. B) Diagnóza – hodnocení současnosti Další fází je diagnostika, která se zabývá aktuálním stavem odsouzené osoby nacházející se ve výkonu trestu. Základem pro tuto fázi je systémová a soustavná práce s identifikovanými riziky a především s motivací osoby, která se podílí na řešení svých problematických stránek. Toto období je základem pro monitorování vývoje snižování rizik, vyhodnocování realizovaných kroků, jakož i zhodnocení úrovně aktuálního chování a jednání (včetně dodržování režimu zacházení) a úspěšnosti participace hodnocené osoby na resocializačním plánu. Sebereflexe pachatele, vůle po pozitivní změně, spolupráce se státním a nestátním sektorem, popř. dalšími organizacemi a subjekty civilního světa se stávají základními kritérii v posuzování úspěšnosti plnění programu zacházení. Součástí je především komplexní zhodnocení individuálních schopností dané osoby, možností daného zařízení a dosažených výsledků v dosavadním průběhu. Výrazně se zde odráží hodnocení úspěšnosti v závislosti na časové investici. Jsou prostě určitá rizika, jejichž řešení si vyžaduje více času anebo jsou limitována charakteristikou izolačního prostředí věznice. Nástroj tyto nuance dokáže podchytit. Je nezbytné vnímat tyto aspekty, jak v počáteční fázi analýzy rizik a potřeb, tak v celém průběhu hodnocení se stálým zřetelem na ochranu zájmů společnosti. Proto je v zájmu ochrany společnosti věnovat větší pozornost na návaznost snahy o zmírňování rizik a naplňování kriminogeních potřeb pachatele v průběhu i po výkonu trestu odnětí svobody. Struktura nástroje umožňuje a vyžaduje kontinuální plánování programu zacházení, přestože samotná realizace někdy nebude v možnostech dané věznice. Jde o výběr dvou či tří priorit, na které je možné se v daných podmínkách zaměřit. Dynamické faktory v této fázi zaujímají klíčovou roli – jsou identifikovány ty nejrizikovější, popsány okolnosti a dávány do souvislosti s hodnocenou osobou a její trestnou činností. Riziko jako takové nemusí odrážet přímou vazbu na trestnou činnost. U jednoho člověka může být absence práce a bydlení vážným důvodem jeho kriminálního jednání, u druhého pouze doprovodným jevem celkového životního stylu, neschopnosti sociální orientace apod. V obou případech je však nutné s riziky pracovat; důležité je ovšem uvědomit si, o jaké riziko se jedná a jakou váhu toto riziko zaujímá. Proto tato část nástroje pracuje na základech objektivního a subjektivního hodnocení. Hodnotitel nebude moci podceňovat nebo přeceňovat objektivně existující rizika, na druhé straně však nástroj poskytuje prostor pro možnost jejich zvážení samotným hodnotitelem (subjektivní hodnocení). Tím je míněno indi-

viduální posouzení hodnocené osoby na základě vlastní zkušenosti s ní a profesní zkušenosti obecně. Míra rizik nám poté umožní provést jejich pořadí významnosti, na které bude navazovat resocializační plán. Pořadí a priori neurčuje, jaké riziko nebo soubor rizik je v podstatě tím nejdůležitějším. Jednalo by se více méně o odvážnou spekulaci, pouze hodnotiteli poskytuje orientační rámec a umožňuje mu někde s odsouzenou osobou začít. Začít lze však systematicky s ohledem na dané materiální, prostorové, personální, časové podmínky aj. C) Prognóza – predikce budoucnosti Nezbytnou součástí se stává především predikce budoucích rizik hodnocené osoby na základě analýzy kriminálního vývoje a zhodnocení aktuálního stavu. Zároveň sebereflexe samotné hodnocené osoby jakož i její reflexe zjištěných rizik se stávají již nepostradatelnou součástí hodnotícího nástroje a kromě řady užitečných informací nám poskytují pohled pachatele na jím vnímaná rizika a jím navrhované možnosti jejich řešení. Celková orientace hodnocené osoby, její postoj a přístup ke snižování rizik bude stálým sledovaným a vyhodnocovaným aspektem, který se nepřímo odrazí v predikci potenciálních rizik. Závěrečný výstup shrnuje, a především interpretuje dosažené výsledky míry rizik a porovnává je s výše uvedením sebehodnocením a motivací ke změně hodnoceného. V souvislosti s predikcí potenciálních rizik se předloží doporučení k minimalizaci rizik. Toto doporučení obecně vyjmenovává všechny postupy a opatření, které by vedly k minimalizaci zjištěných rizik bez ohledu na místní možnosti a podmínky. Návrh postupu je dále návrhem již konkrétních opatření a postupů, jež jsou v daném prostředí k dispozici. Přiznáním omezených možností daných podmínek chce nástroj podpořit aktivní hledání řešení v celém systému, tj. i mimo hranice věznic. Tímto nástroj zajišťuje jemné rozlišování mezi základními proměnnými: vůlí po změně a nemožností realizovat danou vůli, tedy mezi mohl a chtěl, mohl a nechtěl, nemohl a chtěl a nemohl a nechtěl.

Závěr Lze říci, že ačkoli to tak na první pohled nevypadá, je naším očekáváním zjednodušení celého hodnotícího procesu a transparentnost následných dějů v rámci resocializace. Zpřesňující odpověď na otázku, koho a co chceme hodnotit nám též umožní vytvořit zásadní model klasifikace odsouzených a jemnější diferenciaci z hlediska závažnosti jejich problémů (míra rizik) a intenzity našeho zacházení (zařazení do programů). Efektivní systém hodnocení můžeme charakterizovat adjektivy jako přehledný, souhrnný a smysluplný. Naše snaha o práci s pachatelem musí být rámcována základní snahou o ochranu společnosti, přičemž navzájem se toto úsilí rozhodně nevylučuje, ba naopak. Mgr. Michal Petras, metodik OVVaT GŘ VS, Mgr. Jindřich Hůrka, sociální pracovník Věznice Plzeň


17

odborná tematika Dnem účinnosti dlouho očekávaného zákona o služebním poměru došlo kromě jiných významných změn k jedné velmi podstatné. Přestal platit systém hodností příslušníků, který ve vězeňské službě a v ostatních bezpečnostních sborech fungoval po dlouhá desetiletí. Změna je to natolik převratná, že již od jejího uvedení v nové právní normě docházelo ke značnému nepochopení její podstaty a velká část příslušníků se k ní stále staví s nezastíranou nedůvěrou. Ještě dosud přetrvávají dotazy, jak je možné, že ve většině případů byly příslušníkům stávající hodnosti, do nichž byli povýšeni, respektive jmenováni, sníženy. Často je dokonce v tomto smyslu některými používán termín „degradace“. Domnívám se tedy, že je vhodné vysvětlení této problematiky, a to v širším souvisejícím kontextu.

Konec hodností v bezpečnostních sborech Hodnosti u bezpečnostních sborů či armády od nepaměti patří k tradičnímu označení jejich členů a na jejich význam lze pohlížet ze dvou základních rovin. Jednak jde o samotné vyjádření příslušnosti ke složkám státu, jež jsou v krajních případech připraveny podle svého zaměření k represivním opatřením ve smyslu vynucení zákonných ustanovení, jednak se současně jedná o důležitý statusový symbol, který vně takovýchto typů organizací odlišuje jednotlivé stupně podřízenosti a nadřízenosti, čímž by měl reflektovat postavení konkrétního příslušníka či vojáka v rámci služební hierarchie. Tolik stručné teoretické vymezení, které by mohlo být nepochybně mnohem šířeji rozvinuto a doplněno i o další definice asociující se smyslem hodností v obecné rovině. V reálné praxi Vězeňské služby ČR (pomineme-li již dále její obdobu u ostatních sborů) v dobách dnes už minulých byli všichni příslušníci při svém nástupu do služebního poměru jmenováni do té hodnosti, která jim taxativně příslušela podle dosaženého stupně vzdělání. Následně byli po odsloužených letech povyšováni, a to maximálně do nejvyšší plánované hodnosti, jež byla pro jednotlivé funkce stanovena. Pokud jí dosáhli (po různých lhůtách výsluh v jednotlivých hodnostech), zůstala jim zpravidla tak dlouho, dokud nebyli ustanoveni do vyšší funkce, které byla v personálních tabulkách přiřazena i vyšší plánovaná hodnost. Důležité je zmínit, že kromě „vysloužených let“ bylo podmínkou povyšování či jmenování do hodností i splnění příslušných kvalifikačních požadavků. To všichni působící ve služebním poměru zajisté důvěrně znají. Nyní je vše jinak – nastoupila poměrně radikální transformace, jejímž hlavním důvodem je dle zákonodárce náprava některých „vedlejších“ dopadů končícího systému. Tím základním, od něhož se odvíjely některé další, je zjevně skutečnost, že v různých časových obdobích docházelo v systému povyšování do jednotlivých hodností ke změnám, které přinášely různým skupinám příslušníků nepříliš spravedlivě rozdělované výhody či naopak nevýhody. Měnily se, mimo jiné, plánované hodnosti u mnoha funkcí, zkracovala se délka „čekání“ na hodnosti vyšší a v posledních letech došlo ke změně kardinální – zpřísnění základ-


ního kritéria pro dosažení hodnosti důstojnické. Stalo se jím minimálně vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu, což dříve nebylo nutné. Pro získání zlatitých hvězdiček (nyní s milým názvem rozetky) stačilo vzdělání středoškolské doplněné o odborný kurz v délce jednoho roku (pozn.: ten nebyl nutný při dosažení vzdělání v rezortní škole). Svou roli sehrály rovněž změny ve Vládou ČR stanoveném systému platových tříd, v nichž se jejich rozšířením měnily požadavky na stupně vzdělání. Ty po aplikaci ve VS ČR určily, kdo již nemůže být povýšen, neboť ze dne na den přestal mít kvalifikaci. To vše „pěkně zamícháno“ způsobilo v podstatě náhodnou redistribuci výhod plynoucích z dosažení té které hodnosti, neboť, jak známo, z jejich „držení“ vznikala velmi důležitá skutečnost – finanční náležitost zvaná hodnostní příplatek. Do určité doby úloha tohoto nárokového příplatku fakticky spočívala v takřka univerzálním platovém přilepšení, které odůvodňoval zvláštní režim zaměstnance státu – služební poměr. Univerzálním proto, že finanční rozdíly mezi jednotlivými hodnostními stupni byly nepříliš významné, ale zejména tím, že se od sebe v absolutních částkách příliš nelišily hodnosti praporčické od důstojnických. Avšak poté, co byly tyto dvě hodnostní skupiny od sebe finančně výrazněji odděleny, se v souběhu s dalšími výše uvedenými průběžnými změnami začaly projevovat negativní účinky z hlediska kvality řízení lidských zdrojů. Příslušník, který z důvodu administrativních změn v povyšování či jmenování na vyšší hodnost již nestihl dosáhnout, na rozdíl od svého kolegy ustanoveného ve stejné pozici, se zajisté cítil právem ukřivděn. Pravidelně měsíčně se opakující diference ve služebních příjmech mezi nimi nebyla často zanedbatelná a mohlo docházet (a pravděpodobně i docházelo) k paradoxům, že ten lépe sloužící byl zároveň i tím platově znevýhodněným. Úplnému laikovi by se z názvu tohoto příspěvku mohlo zdát, že hodnosti v bezpečnostních sborech prostě a jednoduše již vůbec nejsou. Je i není to pravda. Jak nyní víme, od 1. 1. 2007 skutečně žádný příslušník hodnost v původním smyslu nemá (výjimku podle zákona 361/2003 Sb. v tomto ohledu tvoří pouze

ti, kteří byli prezidentem republiky jmenováni do hodnosti generála). Až na nepravidelnost uvedenou závorce nebude nikdo povyšován tak, jak tomu bylo zvykem dlouhá desetiletí. Pojem hodnost nahradil pojem zcela nový – hodnostní označení. To je přísně spjato s dalším novým termínem – služební hodností, která je interními personálními normami ředitelů bezpečnostních sborů přiřazena k zastávaným funkcím (a také tarifním třídám) příslušníků. Se služební hodností související hodnostní označení již není formou samostatného příplatku honorováno a bude se pouze automaticky měnit při „vertikálním pohybu“ jednotlivého příslušníka v organizačních strukturách sborů. Nedošlo tedy v žádném případě k „plošnému degradování“, ale k systémové změně, při níž odpadají výše popsané nerovnosti spojené zejména s financemi. Současně je na pravou míru uvedena i symbolická hodnota hodností (nyní již ve výše uvedeném významu hodnostních označení). Nebude totiž nadále docházet k absurdním situacím, kdy nadřízený příslušník bude mít nižší či stejné označení jako jeho podřízený. Vyššímu označení se rovněž vrátí jeho vážnost, která byla částečně zprofanovaná zděděným nastavením plánovaných hodností a relativně snadným přístupem k těm vyšším z doby před listopadem 1989, kdy polovina a mnohdy i většina příslušníků byla důstojníky. S určitou mírou nadsázky by se dalo říci, že docházelo k „inflaci hodností“. A inflace, jak známo, znehodnocuje… Závěrem ještě krátká poznámka. Otázka nového systému hodnostního označení vyplývající z čerstvé legislativy je logicky velmi zajímavá pro všechny, kteří nosí uniformu. Jsem ovšem přesvědčen, že každému i při letmém pohledu musí dojít, že jde v jádru o věc okrajovou. To, že nový zákon vyřešil „hříchy“ z minulosti, je bezesporu velkým plusem, na což si všichni zainteresovaní, tedy i ti rádoby „postižení“, brzy zvyknou. V souvislosti s naší službou ve Vězeňské službě ČR však existují bezesporu důležitější témata, která si zaslouží mnohem větší pozornost. O nich třeba zase někdy příště. Ppor. Mgr. Igor Hendrych, VISS ve Věznici Opava

odborná tematika

Vězeňský informační systém (VIS) trochu jinak Když jsem loni začátkem roku nastoupil na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR jako vedoucí projektu Business Intelligence (BI) a seznámil se s projektem VIS, pochopil jsem, že je to pro mne a celou vězeňskou službu velká výzva. Tento systém je jedním z nejkomplexněji navrhovaných systémů v České republice, a proto je mu také nutno věnovat patřičnou pozornost ve všech projektových a řídicích strukturách VS ČR. Při zavádění každého takto rozsáhlého systému je nutné vědět, že úspěch závisí především na „tvrdé práci“ a pochopení neustálého rozvoje systému i ve fázi postupného zavádění modulů do rutinního provozu. Jedná se totiž o dynamický proces a je jasné, že definice v úvodních studiích jsou pouze stanovením rámce řešení, které je nutno operativně přizpůsobovat konkrétním podmínkám, aniž by se narušila celková filozofie řešení. Pro dokreslení trochu základní teorie: Model procesu s původem svých objektů z jednotlivých pohledů (procesní architektura): • funkční pohled (pojmy Funkce, Operace a Činnost jsou používány synonymicky); • organizační pohled (pohled organizační struktury – Lidský pracovní výkon, Provozní prostředek a Počítačový hardware); • datový pohled; • výkonový pohled; • řídicí pohled/procesní pohled. V teorii systémů se rozlišují dva pohledy na procesy v organizaci. Systémová struktura zahrnuje statický pohled na systém, chování systému popisuje dynamiku vyjádřenou řízením událostí a zpráv.

ZAVÁDĚNÍ Analýza – obecné a konkrétní kroky Vězeňský informační systém byl původně rozčleněn na následující moduly: P001 – Evidence vězňů; P002 – Administrativa 1; P003 – Výkon vazby a trestu; P004 – Vězeňská a justiční stráž; P005 – Skladové hospodářství; P006 – Ekonomika; P007 – Administrativa 2; P008 – Ekonomika vězně; P009 – Zaměstnávání vězňů. Na základě tohoto členění byly stanoveny projektové týmy a zavádějí se jednotlivé moduly v návaznosti „akceptace-produkční testy-zkušební provoz-rutinní provoz“ a s tím související různé typy školení. Všechny uvedené etapy akceptují jednotliví odborní pracovníci z pracovních týmů. Zkušební provoz Na zkušební provoz je nutné klást velký důraz, protože se jedná o poslední možnost „větších“ úprav před předáním do rutinního provozu. Tady leží základní odpovědnost na uživatelích a jejich okamžité reakci formou Aplikační komentářů. Rutinní provoz V této fázi se musí systém již využívat v plném rozsahu, ale musí respektovat i změny vyvolané zaváděním dalších modulů, které jsou v různých fázích realizačních cyklů.

Průběžné vylepšování funkce systému Tato fáze je nikdy nekončícím procesem. Je daná legislativními změnami a samozřejmě snahou o trvalé vylepšování. Zde je nutné využívat i velmi rychlého technického rozvoje v této oblasti (ICT – informační a komunikační technologie), a to jak v oblasti software, tak i hardware. Manažerská nadstavba Tato oblast je jakousi „třešničkou na dortu“ a umožní využívání vybudovaných datových skladů pro vrcholové řízení a komunikaci s tzv. podstatným okolím organizace (státní a jiné organizace, kterým jsme povinni předávat různá hlášení a statistiky). Vězeňský informační systém může umožnit kvalitativně vyšší stupeň řízení za těchto předpokladů: • dodržování určených postupů a termínů daných harmonogramy řešení; • neustálé vzdělávání zaměstnanců na všech úrovních a uvědomění si, že tím prospívají především svému profesnímu rozvoji; • řešení problémů okamžitě a nejprve na své řídicí úrovni; • k realizaci vězeňského informačního systému přistupovat realisticky, ne přehnaně optimisticky či pesimisticky; • zpětná vazba s využitím Projektového dozoru; • ztotožnění se s řešením a maximální využívání týmové spolupráce uvnitř i mezi jednotlivými oblastmi. Ing. Petr Jankovský, vedoucí projektu BI OI

Deset let činnosti specializovaného oddělení na Mírově V roce 1997 bylo ve Věznici Mírov zřízeno jedno z prvních specializovaných oddělení Vězeňské služby České republiky. Má kapacitu 30 odsouzených a za 10 let jeho činnosti se mu několikrát změnil nejen název, ale i postavení. Ale ať už bylo součástí oddělení výkonu trestu, nebo mělo status samostatného oddělení, vždy bylo jeho hlavním úkolem pečovat o odsouzené s poruchou duševní a poruchou chování, kteří byli pro výkon trestu zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. U zrodu oddělení stáli PhDr. Miroslava Šperlichová, Malvína Krejčová a Mgr. Jiří Popelka a v průběhu deseti let jím prošla celá řada specialistů. Terapeuticko-výchovný program specializovaného oddělení je zaměřen na přípravu odsouzených na život po propuštění z výkonu trestu. Je založen na dobrovolnosti a pro jeho úspěšné absolvování je nezbytná motivace odsouzeného řešit své problémy. Hlavním cílem programu je pomoc odsouzenému zvládat stavy vnitřního napětí, uvědomovat si sám sebe, naučit se komunikovat, obnovovat, navazovat a udržovat uspokojivé vztahy s blízkými lidmi – rodinou. Základní metodou práce jsou psychoterapeutické techniky např. pracovní terapie, muzikoterapie, relaxace, ale také vzdělávací programy a sportovní aktivity. Velmi důležité jsou techniky zaměřené na zvládání agresivity a přijetí viny. Ukázka činnosti pracovní terapie – dřevěné didaktické pomůcky určené dětem

Bc. Magda Petříková, Mgr. Božena Langová


19

odborná tematika

Stravovací zařízení ve Věznici Příbram je na špičkové úrovni V roce 2005 proběhla ve Věznici Příbram rozsáhlá investiční akce – kompletní rekonstrukce a vybavení stravovacího provozu technologickým zařízením špičkové úrovně. Byla to největší stavební akce, která byla ve věznici realizována. Rekonstrukcí stravovacího provozu bylo dosaženo splnění všech hygienických norem a předpisů včetně dodržování požadavků HACCP. U příležitosti převzetí certifikačního osvědčení k zavedení systému HACCP a systému správné hygienické a výrobní praxe, které Věznice Příbram 6. listopadu 2006 obdržela jako první ve vězeňské službě, jsem položila několik otázek vedoucímu referátu stravování a výživy ing. Oldřichu Zemanovi. Pane inženýre, mohl byste vysvětlit, co garantovaný systém vlastně je? Garantovaný systém je dodržování všech parametrů nastavených v rámci implementace správné hygienické a výrobní praxe, známé pod zkratkou SHVP, a systému HACCP. Systém je pravidelně prověřován auditem. Auditorská společnost poskytuje garance a ručí za správnost nastavených systémů. Na zaměstnancích stravovacího provozu referátu stravování a výživy leží zodpovědnost za to, aby nastavené systémy byly dodržovány. Vše se odehrává v úzké součinnosti všech zúčastněných. Při sporech se strávníkem mohou být tyto garance využity ve prospěch provozovatele. Hovoříte o systému HACCP a systému SHVP, ale tyto pojmy jsou laikovi neznámé. Můžete je objasnit? Systém kritických bodů, HACCP, je preventivní postup k zajištění zdravotní nezávadnosti potravin, slouží k určení a ovládání nebezpečí při výrobě potravin a předchází poškození zdraví konzumentů. Základním předpokladem pro zavedení funkčního systému kritických bodů je dodržování principů správné hygienické a výrobní praxe. Ta je definována v evrop-

v nevhodných obalech, zbytky dezinfekčních a mycích prostředků či nedokonalý oplach. A na fyzikální nebezpečí, což jsou provázky, kamínky, skořápky, střepy ze skleněných obalů nebo cizí předměty v potravinách. Zadruhé je to stanovení kritických bodů. To znamená určení místa, technologické operace nebo postupu, ve kterém je možné uplatněním kontroly a nápravných opatření zabránit vzniku nebezpečí, popřípadě snížit riziko na přijatelnou úroveň. Je-li idenVedoucí referátu stravování a výživy ing. O. Zeman tifikováno nebezpečí, musí být stanoven alesských normách Codex alimentarius a Nařízení poň jeden kritický bod. Počet kritických bodů evropského parlamentu a rady (ES) č.852-200. musí být přiměřený, kritický bod musí být zdůJedná se o dodržování výrobních postupů a povodněn. žadavků pro jednotlivé činnosti při uplatnění Zatřetí stanovení znaků a hodnot kritických technických, technologických a hygienických mezí pro každý kritický bod. Znak je hodnotipravidel odpovídajících obecně uznávanému telná veličina, například teplota, čas, aktivita vědeckému poznání pro dosažení jakosti vývody, pH, výsledky senzorických zkoušek; krirobků včetně jejich zdravotní nezávadnosti, tická mez je hodnota znaku – číslo, vlastnost, zpravidla zpracovaných profesními sdruže- parametr – vyjádřená pro každé ovládací opatními. Systém kritických kontrolních bodů se vyření v kritickém bodě. Kritická mez je hranicí pracovává v rámci provozovaných činností na mezi vyhovujícími a nevyhovujícími výrobními základě několika zásad. podmínkami v kritickém bodě. Zaprvé je to provedení analýzy nebezpečí. Za další, tedy myslím začtvrté, se jedná o vyIdentifikovaná nebezpečí jsou dělena do tří mezení systému sledování zvládnutého stavu kategorií, a sice na biologické nebezpečí, jako v kritických bodech. Systém sledování je stanojsou bakterie, bakteriální toxiny, viry, plísně, vený postup provádění pozorování nebo měření toxiny plísní, parazité a další, které může způza účelem zjištění, zda je kritický bod ve zvládsobit onemocnění z potravin. Zdrojem jsou nutém stavu, jinými slovy, zda je pod kontrolou. kontaminované suroviny, pomnožení mikro- Pro určené znaky a jejich kritické meze se vypraorganismů při skladování, kontaminace při vý- cuje způsob a četnost sledování. Četnost měrobě, nedostatečné tepelné zpracování. Dále na ření musí být taková, aby bylo zajištěno zvládchemické nebezpečí, tedy toxické a jiné chenutí činnosti v kritickém bodu. Osoby pověřené mické látky, jehož zdrojem je kontaminace susledováním vedou o zjištěných skutečnostech rovin cizorodými látkami, skladování potravin záznamy.

Zahlazování kázeňských trestů uložených ve výkonu vazby K nejednotnému postupu věznic a vazebních věznic při zahlazování kázeňských trestů, které byly uloženy v době výkonu vazby, nás zaujal tento právní názor: „Jestliže byl obviněnému uložen kázeňský trest podle zákona o výkonu vazby a kázeňský trest mu podle tohoto zákona nebyl zahlazen, lze tento kázeňský trest po vydání usnesení soudu o započtení vazby zahladit, a to za podmínek stanovených zákonem o výkonu trestu odnětí svobody.“ V této věci si dovolíme předestřít ještě druhou alternativu, která vychází z premisy, že výkon vazby je třeba chápat nejen jako trestněprávní institut v působnosti trestního zákona a trestního řádu, ale i jako institut s penologickou dimenzí, upravený speciálním zákonem č. 293/1993 Sb., ve znění novel (ZVV).


Výkon vazby nikdy nebude nominálním trestem, ale pouze zajišťovacím procesním opatřením s mnoha znaky podobnými výkonu trestu odnětí svobody. Oproti výkonu trestu odnětí svobody (viz zákon č. 169/1999 Sb., ve znění novel, dále jen ZVT) má svoje specifické zvláštnosti. Například neurčitou dobu, po kterou lze poskytovat práva a vyžadovat plnění povinností od obviněných, protože vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu (§71 odst. 2 tr. řádu). Nezná kázeňské odměny, kázeňské řízení je tu ovládáno prekluzívními hmotněprávními lhůtami, (subjektivní) 15denní a (objektivní) měsíční kázeňský trest je možné zahladit po jeho výkonu, pokud po dobu nejméně 6 týdnů potrestaný řádně plnil své povinnosti apod. Minimální časový limit působení kázeňského trestu tady snižuje neurčitost (entropii) v kázeň-

ské praxi a posiluje stav právní jistoty. Tato procedurální lhůta uvedená v řádu „týdnů“ má své logické opodstatnění hlavně pro orgány aplikující kázeňskou pravomoc. Vězeňská služba ČR musí rozhodovat kázeňské přestupky obviněných ve výkonu vazby ve velmi krátkých, nestandardních lhůtách, a to nejen pro případ okamžitého propuštění obviněného z vazby, ale i kvůli změně právního statusu po nabytí právní moci rozsudku z obviněného na odsouzeného. Jinými slovy kázeňský přestupek spáchaný obviněným v průběhu výkonu vazby nelze vyřídit po jeho propuštění na svobodu a analogicky ani po nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Projednávanou problematiku implicitně designuje také v §71 odst. 1) trestní řád, a to tím, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením“.1) Nic na tom nemůže změnit ani

právní poradna Další zásadou je stanovení nápravných opatření, která se použijí ve chvíli, kdy výsledky sledování ukazují ztrátu ovládání určitého kritického bodu. Nápravné opatření stanoví a napraví příčinu odchylky a určí postup dalšího nakládání se surovinou. Může to být vrácení nebo vyřazení suroviny, opakování procesu, například tepelné úpravy, nebo použití pro jiné účely. Každé nápravné opatření se zaznamenává do dokumentace. A nakonec zásada stanovení ověřovacích postupů s cílem potvrdit, že systém pracuje účinně. Velice důležitý je audit. To je vlastně nezávislé ověřování úrovně systému kritických bodů. Při auditu se zjišťuje, zda bylo správně identifikováno nebezpečí, zda byly určeny skutečně kritické body, zda byly správně zvoleny sledovací metody a kritické meze, zda je provozovatel schopen spolehlivě odstranit závady. Systém kritických bodů se upravuje pro každý výrobní proces odděleně podle druhu pokrmů a způsobu výroby a přizpůsobuje se rozsahu provozované činnosti, popřípadě i uplatnění pravidel správné hygienické a výrobní praxe za předpokladu, že je analýzou po jejich zavedení prokázána schopnost ovládat nebezpečí. Co je tedy základem systému kritických bodů? Základem je samozřejmě správná výrobní a hygienická praxe a znalost příčin a podmínek, jejichž důsledkem je závadný pokrm. Správná výrobní praxe se zabývá všeobecnou kontrolou a výrobními postupy a zahrnuje identifikaci a sledování surovin, technologické postupy, nakládání s odpady, výcvik zaměstnanců, údržbu strojního zařízení, stanovení odpovědností a pravomocí. Správná hygienická praxe se zabývá hygienickou kontrolou a výrobními postupy, zejména hygienou a sanitací, osobní hygienou, vyloučením křížové kontaminace, opatřeními k minimalizaci cizích předmětů v pokrmech, deratizací a dezinsekcí a také zdravotním stavem pracovníků. Takže když to shrneme, dojdeme k tomu, že správná hygienická praxe je součástí správné výrobní praxe a dohromady tvoří celek zahrnující postupy zaměřené na zabezpečení zdra-

vydání usnesení soudu o započtení doby výkonu vazby do výkonu trestu odnětí svobody (§ 38 tr. zákona, §334 odst. 1 tr. řádu). Doba strávená ve výkonu vazby se stává organickou součástí výkonu trestu odnětí svobody pouze v rovině trestněprávní, nikoli však v rovině penologické. Trestněprávní institut „započítání vazby“ zde sleduje pouze a jen obecnou právní zásadu „non bis in idem“ (ne dvakrát v jedné věci). Z pohledu penologického se „započítání vazby“ do výkonu trestu odnětí svobody promítá jen v komplexním zhodnocení chování a plnění povinností odsouzeného včetně doby ve výkonu vazby s výčtem uložených, nezahlazených kázeňských trestů (viz judikatura 62/65 k § 61 trestního zákona: „k ucelenému a správnému obrazu o chování odsouzeného po dobu výkonu trestu je potřebné přesně časově vymezit, kdy se odsouzený disciplinárních provinění

votní nezávadnosti pokrmů. Principy správné výrobní a hygienické praxe jsou tedy základem a nejjednodušším odrazovým můstkem pro zavedení systému HACCP při výrobě pokrmů. HACCP spolu s postupy správné hygienické a výrobní praxe tvoří základní prvky systému řízení včetně nástrojů a metod pro zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin. Bylo lehké ve Věznici Příbram zavést tento systém do praxe? Rozhodně to nebyla jednoduchá cesta. I když v naší věznici máme dostatečné zkušenosti v oblasti HACCP, tento systém jsme zkoušeli před jeho zavedením do vězeňské služby, a to od roku 2000, tehdy ještě v podmínkách staré kuchyně. Jedna věc byla zavést tento systém technicky, ale druhá, podstatně složitější část celého procesu, byla a je práce se zaměstnanci referátu stravování a výživy. Zde si musí každý zaměstnanec, počínaje vedoucím a konče pomocnou sílou v kuchyni, uvědomit, že je nedílnou součástí celku a jakákoli činnost každého z nich má vliv na chod celého systému. Lze říci, že v příbramské věznici máme špičkové stravovací zařízení? Ano. Zavedení systému HACCP a jeho správné používání je prověřováno auditem, kde společnost HASAP GASTRO Consulting, s. r. o., garantuje a ručí za správnost nastavených systémů. Na nás leží zodpovědnost za to, aby nastavené systémy byly dodržovány. Na základě výsledků auditu provedeného touto společností obdržela Věznice Příbram certifikační osvědčení k zavedení systému HACCP a k zavedení systému správné hygienické a výrobní praxe. Tím jsme se zařadili do společnosti stravovacích provozů, jako jsou stravovací provozy, např. Kancelář Senátu ČR, Grandhotel Pupp Karlovy Vary, Intercontinental Praha, Letiště Praha, s. p., Nemocnice Na Homolce, Ústřední vojenská nemocnice Praha a další. Děkuji za vysvětlení a blahopřeji k uděleným osvědčením. Teď zbývá ještě získat další pohádkové ocenění Řád zlaté vařečky! Jitka Stloukalová

dopustil, a přesněji popsat, o jaká provinění šlo a jaké kázeňské tresty mu za ně byly uloženy“). Závěrem lze říci, že zahlazení kázeňského trestu za použití ustanovení §54 ZVT, který byl uložen odsouzenému ve výkonu vazby, současná právní úprava nezná a tato kogentní norma analogii legis zde nedovoluje. Ani de lege ferenda se změna uvedeného stavu nejeví jako účelná ani praktická. Výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody budou vždy dva zcela odlišné a na sobě nezávislé penologické instituty. Domníváme se, že tato věc si nežádá ujednocení postupu, ale pouze dodržování platné právní úpravy. Miroslav Zembol 1) Zembol M., Zánik trestnosti kázeňského přestupku ve výkonu vazby, České vězeňství, str.18, č. 5/2004, ročník 12, Praha 2004

§ Právník odpovídá

V ustanovení §120 odst.1 zák.361/2003 Sb. je stanoveno: Zvláštní příplatek (1) Příslušník, který koná službu ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách, má nárok na zvláštní příplatek. Podmínky pro poskytování tohoto příplatku a jeho výše se řídí nařízením vlády o podmínkách pro poskytování a výši zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách. Na toto ustanovení reaguje NGŘ č. 87/2006 kde je v §6 stanoveno: Zvláštní příplatek za službu ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách Zvláštní příplatek podle § 120 odst. 1 zákona, a to ve výši 400 Kč, náleží při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem příslušníkovi, který vykonává službu nebo služební úkony při střežení, předvádění, eskortování, převozu obviněných nebo odsouzených v ambulantní části zdravotnického střediska, v nemocnici vězeňské služby a ve zdravotnických zařízeních mimo vězeňskou službu nebo vykonává činnost při příjmu obviněných nebo odsouzených a na přijímacím oddělení vazební věznice a řidiči sanitních vozidel určení k převozu infekčně nemocných a svozu infekčního materiálu včetně dezinfekce těchto vozidel. Otázka npor. Vlastimila Kříže, zástupce VOVaJS, VV Brno, zní: Existuje nějaká právní norma, která vymezuje časový úsek nutnosti plnění těchto úkolů (např. více než polovina pracovního fondu daného kalendářního měsíce apod.), aby příslušníkovi vznikl nebo naopak zanikl nárok na tento zvláštní příplatek? Žádná taková právní norma neexistuje. Nárok na zvláštní příplatek za službu ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách stanoví § 120 odst. 1 zákona o služebním poměru, který odkazuje na nařízení vlády. Od 1. 1. 2007 jde o nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Podle § 7 činí výše příplatku 400 až 1400 Kč s tím, že jeho výši určí zaměstnanci zaměstnavatel podle míry rizika, intenzity a doby působení ztěžujících vlivů. Určení je provedeno v § 6 NGŘ č. 87/2006 a závisí na náplni služební činnosti stanovené pro služební místo. JUDr. Lubomír Šimek


21

odborná tematika

Dva pohledy

Nedávno jsem byla pozvána na divadelní představení odsouzených mužů ze specializovaného oddělení opavské věznice. Jde většinou o alkoholiky, které jejich závislost dovedla až do vězení. A byla jsem překvapena, s jakým nasazením se do hry pro zdravotně postižené děti pustili – krásně namalované kulisy, hezké kostýmy, hudební doprovod, slušný herecký projev. Divadelníci měli se svým vystoupením u dětských diváků obrovský úspěch. Děti se spontánně zapojovaly do děje, všichni společně zpívali písničky. Došlo ke zvláštnímu propojení dvou „rizikových“ skupin. V civilu se často setkávám s názory: Co se tam (ve věznicích) už všechno pro „ně“ nedělá! Vězni, místo aby pracovali, se dívají na televizi, sportují, hrají divadlo… Nejsem odborník, ale myslím si, že všechny aktivity konané s odsouzenými a pro odsouzené by měly mít nějaký účel a cíl. Tím nejdůležitějším určitě bude naučit je slušně žít mezi ostatními lidmi ve společnosti. A protože se nemohu pouštět do odborného vysvětlování, nabízím dva pohledy na tuto činnost. Jeden profesionální a jeden z pohledu přímého aktéra, tj. odsouzeného muže. Bc. Dagmar Slaná, Věznice Opava

Mgr. Jan Bernard, psycholog věznice Chceme-li léčit duši ze závislosti, musíme jí nabídnout něco hodnotnějšího než dosavadní závislost. V rámci terapeutického programu pro léčbu závislých žen a mužů je třeba umožnit odsouzeným pod nenápadným vedením prožít samostatnost, která je přivede k prožitkům, jak jinak vnímat terapeutické aktivity a vlastní šanci na změnu životních postojů. Umožnit jim dělat užitečné a smysluplné věci pro jejich vlastní smysluplnost, nejen pro pocit bezprostředního uspokojení svých tužeb. Duševně zdravý člověk má těžiště na straně smysluplnosti, nikoli slasti či závislosti. Něco může být správné a smysluplné, i když je to nepříjemné a obtížné. Při závislosti jde o to, že závislá osoba zpočátku často nevnímá jiné hodnoty než vlastní prožitek štěstí vznikající z chemické reakce na omamnou látku. V pozdějším období pak vyhnutí se bolesti z nedostatku této látky. Omezené chápání a prožívání hodnot přetrvává i v období nucené abstinence a léčby. Právě proto je důležité během léčebného pobytu ve VTOS propracovat vnímání a prožití jiných hodnot, které nesouvisejí se závislostí. Tento posun se může podařit například díky týdenním úkolům a terapeutickým aktivitám, mezi které lze zahrnout i vedení k samostatnému nastudování divadelního či koncertního představení. Tím se nakonec nejen vytváří jiná a pozitivnější atmosféra v kolektivu, ale také se postupně mění postoje jednotlivých odsouzených k vlastní aktivitě a jejímu významu. Postoje k hodnotám kolem nich. Výsledek vlastního snažení odsouzených, jestliže se jej povede korunovat vděčností diváků jako například v ÚSP Marianum, má dlouhodobý dopad na chování a myšlení odsouzených mužů i žen. Spontánně projevená vděčnost a radost obecenstva mnohé klienty přivede k vážnému přehodnocování svých životních hodnot. Tím se také plní poslání léčby – připravovat odsouzené na život bez trestné činnosti, na život venku bez závislosti. Na závěr bych chtěl poděkovat všem zaměstnancům a kolegům za to, že přes všechnu smršť předpisů a papírů, s kterými se musí vypořádat, jsou stále ještě ochotni věnovat se i tomu smysluplnému.


I. K., odsouzený muž Divadlo versus kriminál

Někdy před deseti lety jsem viděl v televizi reportáž z kriminálu, kde odsouzení hráli divadlo. Tehdy jsem byl v lehkém šoku, kam až může člověk spadnout a jak ze sebe dělat v uvozovkách blbce, obzvláště ten, kdo s divadlem neměl nikdy nic společného. Připadalo mi to tehdy zcela nepřirozené – neoholené tváře, fotrové od rodin, pohádky pro děti. Dnes už na to mám názor jiný. Když jsem sem přijel, hned druhý den jsem zjistil, že se tady také hraje divadlo, dokonce Loupežnická pohádka v čele s šílenou princeznou. Odpoledne byla na kulturce zkouška, tak jsem si v tichosti sedl do kouta a v němém úžasu sledoval, co se děje. Do poloviny místnosti si od pohledu ostrý hoch postavil režisérskou židli a začal to všechno dirigovat. Nestačil jsem se divit, ale byl jsem velmi příjemně překvapen, s jakým zápalem jdou všichni na věc. Posléze jsem se dozvěděl, že pohádka se bude hrát pro mentálně postižené děti v Mariannu, že se tam budou rozdávat dárky. Po této první zkoušce jsem si v duchu řekl, že do podobných akcí, jako je tahle, mě nikdo nikdy nedostane. Zaprvé se stydím a zadruhé jsem divadlo nikdy nehrál. Uplynuly asi tři měsíce, kulturka byla narvaná a první, kdo vstoupil na plac, jsem byl nakonec já, který to uváděl. Ty pocity byly strašidelný, obzvlášť, když jsem tam začal zpívat. Díky této první pohádce jsem se vlastně během několika dní seznámil se všemi lidmi, bavil jsem se normálně s těmi, ke kterým bych asi těžko jinak hledal cestu. Po úspěchu představení se celý víkend o ničem jiném nemluvilo a kolektiv byl pevně semknut. Teď se hraje nová pohádka. Je to práce kvůli jediné akci pro děti. Kulisy, kostýmy, zkoušky, to všechno stojí mraky času a materiálu, a přesto to má neskutečný význam. Dá to zapomenout na všední starosti, které se určitě většině z nás honí hlavou, co bude, kde vydělávat atd. Dá to možnost poznat jinak ty druhé, předvést se v jiném světle a v neposlední řadě udělat radost dětem, které ten normální svět zase tak dobře nechápou. Je to něco, co jim přinese úsměv na tvář a aktérům pocit, že to určitě nebylo zbytečné. Dneska se nedívám na reportáž v televizi, jsem přímo u toho, protože v tom kriminále jsem. Tak jako mentálně postižené děti žijí v tzv. svém světě, i odsouzený žije v jiném světě, než je ten reálný. Nemůžu hodnotit něco, co neznám, jako třeba kdysi tu reportáž, která mi připadala šílená. Jsem v kriminále, jsem u toho a připadá mi to docela normální a zábavné. Je tedy obrovský rozdíl být v míse anebo mimo mísu, ať se to týká čehokoli. Co na závěr. Jakákoli činnost zabere hodně času. Dá nám to zapomenout na to, kde jsme, čas rychleji ubíhá, zlepšíme si náladu. Vzhledem k tomu, že tu máme minikapelu, jedeme ještě malou koncertní šňůru pro odsouzené ženy. To mi nikdo v civilu nebude věřit!

odborná tematika

Návštěva věznice jako prevence kriminality Výkon trestu samozřejmě sleduje dosažení účelu trestu odnětí svobody. Samotné věznice však svým působením mohou hrát i další nezastupitelnou úlohu, a to při prevenci kriminality ve společnosti. Zejména ve spolupráci se školskými zařízeními a odborně zpracovaným projektem lze účinně působit na dospívající mládež. Odborní zaměstnanci oddělení výkonu trestu Věznice Rýnovice již dlouhodobě spolupracují se školami a formou přednášek a následných exkurzí do věznice posilují právní vědomí mládeže. V rámci tohoto působení upozorňují a poukazují na možné následky nesprávných životních rozhodnutí. Proto se 24. ledna v dopoledních hodinách, tentokrát ve spolupráci s Městskou policií v Jablonci nad Nisou, dostavilo do věznice 20 dětí ve věku 14–17 let. Byly to děti ze sociálně narušených rodin, u nichž je poměrně značné riziko selhání. Jako vždy byla mládež seznámena se základní strukturou a členěním Vězeňské služby České republiky, s postupem pachatele od přípravy spáchání trestného činu přes výkon vazby, odsouzení a následný nástup a výkon trestu odnětí svobody. Neustále byly zdůrazňovány negativní aspekty a dopady věznění na člověka, zejména v případě prvního uvěznění. Po úvodní přednášce následovala vlastní prohlídka prostor věznice. Z reakcí účastníků bylo patrné, že velice citlivě vnímají atmosféru společného ubytování vězněných osob. Z následné závěrečné diskuse lze jednoznačně vyvodit závěr, že akce splnila svůj účel. Děti se zamýšlely nad vlastním přístupem k životu a možnými následky neuváženého jednání. Samozřejmě o vhodnosti celé akce lze diskutovat. Nelze zapomínat na zajištění bezpečnosti účastníků, ale i na zajištění určitého soukromí vězněných osob s přihlédnutím k ochraně jejich osobnosti. Proto je při těchto akcích dbáno na zásadu, aby nedošlo k osobnímu setkání vězně s účastníkem prohlídky. Příprava a provedení prohlídky jsou časově a personálně náročné, ale mám za to, že výsledný efekt je úměrný vynaloženému úsilí. Bc. Martin Štryncl

Byli jsme ve věznici Pocity školáků

Honza Návštěva tohoto zařízení byla pro mne velikým zážitkem. Nikdy jsem si nedokázal představit život za mřížemi. Moje představy byly úplně zkreslené. Při vstupu do věznice jsme podstoupili prohlídku detektorem kovů a prošli ostře kontrolovanými branami. Uvnitř nám zaměstnanci věznice ukázali, co vězeň musí podstoupit ve vyšetřovací vazbě, než je vynesen rozsudek. Vyšetřovací vazba na mne působila velice depresivně, ale to jsem ještě neměl tušení, co bude dál. Vězeňský režim je velice přísný. Vězeň musí pracovat a dodržovat pravidla. Práce ve věznici je nudná, zdlouhavá a vysilující. Pokud vězeň všechny podmínky splňuje, může mít nějaké výhody, při velmi dobrém chování se mu může zkrátit doba trestu. Ale když se chová neukázněně a porušuje vězeňský režim, jeho pobyt se může velice znepříjemnit. Může se dostat i na samotku. To je cela, ve které musí určenou dobu zůstat úplně sám. Normální cela je po čtrnácti lůžkách, každý vězeň má svou skříňku a jeho věci nesmí překročit její kapacitu.

Věznice jsou často společností vnímány jako cosi nepatřičného, jako negativní záležitost, o které je lépe nemluvit. Za poslední desetiletí ale lze spatřovat určitý posun a odklon od těchto zažitých stereotypů a veřejnost si začíná uvědomovat, že věznice se svým personálem jsou nedílnou součástí ochrany společnosti.

Návštěva věznice pro mne byla velice poučná, udělám vše pro to, abych se do takového zařízení nikdy nedostal.

Dominika Když jsme se ráno sešli u autobusu, měla jsem upřímně řečeno strach z toho, jak strašné to bude. Nedokázala jsem si vůbec představit, jaké to tam je, jak je možné ,, žít jako opice v kleci“. Když se před námi objevila obrovská brána a kolem ní kamenná zeď, na které byl plot s ostnatým drátem, docela jsem se vyděsila. Do objektu nás pouštěli po čtyřech a kontrolovali po jednom. Dozorci byli přísní a nepřístupní. Říkala jsem si, jak někdo, kdo ve vězení stráví několik let, může pak vyjít na svobodu a ještě si připadat jako člověk se svými právy. Vím, že vězňové tady nesedí pro to, aby se cítili krásně, ale za to, že někomu ublížili nebo při nejhorším zmařili lidský život. Ale i přesto jsou to lidé, lidské bytosti. Když nás dozorce dovedl do tzv. díry, připadala jsem si jako v úplně jiném světě. Za jakýkoli přestupek, který vězeň udělá, se může ocitnout v místnosti, kde je vzduch k omdlení a postel taková, že by na ní sotva usnulo zvíře. Když nás zavedli do vycházkové části, která patřila k „díře“, připadala jsem si jako v zoologické zahradě. „Vycházka“ připomínala klec na sovy. Cely na mě působily o něco lépe, bylo tam alespoň trochu vzduchu. Okno sice mělo mříže, ale pohled na čistě modré nebe a slunce byl přece jenom lepší než pohled na zaprášené, roky nemyté zavřené sklepní okno z „díry“. Neumím si představit, jak někdo může v takové místnosti žít. Přitom ve chvíli, kdy jsme procházeli dvorem a z oken na nás pokřikovali na první pohled úplně normální muži, jsem si uvědomila, jak lehké je tu skončit… Občas si doma vzpomenu na pohled do zamřížovaných oken a jsem ráda, moc ráda, za to, co mám.


23

odborná tematika

Kvalita, nebo kvantita? V roce 2005 jsem v rámci své diplomové práce prováděl výzkum, který se týkal aktivit, které vychovatelé-terapeuti a pedagogové volného času provádějí se svými klienty/vězni. Na dotazník, který jsem rozeslal do všech organizačních jednotek Vězeňské služby ČR, jsem obdržel odpovědi ze třinácti z nich (ani jednu z vazebních věznic). Z odpovědí jsem dospěl k následujícím závěrům.

Výsledky výzkumu u vychovatelů-terapeutů a pedagogů volného času

Vychovatelé-terapeuti Předepsaná úroveň vzdělání pro funkci vychovatele terapeuta je nejméně bakalářský stupeň vysokoškolského vzdělání se zaměřením na psychologii nebo pedagogiku. Požadavky GŘ VS splňuje jedenáct ze třinácti respondentů. Od října 2005 však přibyl ještě jeden významný požadavek na vzdělání, a to sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik v minimálním rozsahu 200 hodin. Tuto podmínku splňují jen dva respondenti! Tato situace se však lepší, protože od ledna 2006 se pořádají výcviky pro tyto pracovníky. Podmínka, že vést jakoukoli terapii může jen jedinec s absolvovaným psychoterapeutickým výcvikem, platí nejen pro terapeuty, ale i pro psychology, kteří daný výcvik nemají, a v neposlední řadě i pro pedagogy volného času, kteří mají absolvovat psychosociální výcvik. Nejčastější činností je podle získaných údajů skupinová práce – různé psychosociální výcviky či programy, psychoterapie nebo skupinové rozhovory. Dle četnosti jsou zhruba na stejném místě různé relaxační techniky a jóga, dále arteterapie. Ergoterapie (pracovní terapie) zaujímá pomyslné čtvrté místo. Následuje muzikoterapie a na posledním místě jsou vzdělávací programy. Ve věznicích, kde se provádí skupinové poradenství nebo psychoterapie, se provádí i individuální poradenství nebo psychoterapie. Na otázku, zda má jejich práce využití pro tým specialistů a ostatních zaměstnanců věznice, většina odpověděla kladně (jen jeden respondent uvedl nevím). Z odpovědí bylo patrné, že vychovatelé-terapeuti mají lepší a hlubší znalosti osobností klientů/vězňů, neboť s nimi tráví více času než kterýkoli jiný zaměstnanec věznice, a tudíž mohou zásadním způso-


bem ovlivnit jeho hodnocení nebo následné přizpůsobení další činnosti a práce v programu zacházení, stejně jako jeho zařazení do lepší či horší diferenční skupiny. Polovina respondentů odpověděla kladně na otázku, zda si myslí, že mohou něco nebo někoho ovlivnit, čtyři uvedli, že jen částečně, a tři odpověděli záporně. Zde se mohly odrážet jejich zkušenosti, kterých během své kariéry nabyli, hypoteticky se mohu domnívat, že zde hraje roli i jejich osobnost. Odpověď na otázku týkající se zpětné vazby od nadřízených a ostatních specialistů na pracovišti byla u některých velmi zdrženlivá. O příčině se mohu pouze domnívat. Polovina odpověděla kladně, druhá polovina odpovídala ambivalentním způsobem, dva záporně. Pro zajímavost uvádím složení respondentů podle pohlaví. U vychovatelů-terapeutů je tento poměr 4 : 9 ve prospěch mužů.

Pedagogové volného času Předepsaným požadavkem na kvalifikaci pedagogů volného času je středoškolské vzdělání s maturitou. Dalším požadavkem je pedagogické minimum a průběžné absolvování některého z kurzů na tělovýchovné aktivity, od října 2005 nejlépe psychosociální výcvik. Požadavky vzdělání (v době rozeslání dotazníků ještě neplatil výše jmenovaný poslední požadavek) splňují všichni respondenti (celkem 5 respondentů ze 13 má vysokoškolské vzdělání), pět respondentů nemá vzdělání v pedagogickém oboru.

odborná tematika Nejčastější aktivitou jsou pohybové aktivity a sport, následuje ergoterapie a vedení zájmových kroužků různého zaměření a charakteru. Nejméně se realizují vzdělávací aktivity. Na otázku, jaká je využitelnost jejich práce pro ostatní specialisty, všech třináct respondentů odpovědělo kladným způsobem. Využitelnost vnímají zejména ve formě informací o odsouzeném či obviněném a následného předávání informací dalším specialistům a kmenovým vychovatelům. Tyto informace využívají zejména při zpracování hodnocení dané osoby. Na otázku, zda se domnívají, že mohou něco nebo někoho ovlivnit, dvanáct odpovědělo kladně. Pozitivně vnímají především to, že mohou jako jedinci v týmu prosadit své názory na jednotlivé aktivity, realizaci, plánování nebo hodnocení vězněných osob. Na otázku ocenění, která se skrývá pod otázkou zpětné vazby od nadřízených či kolegů specialistů, se v dotazníku sedm respondentů vůbec nevyjádřilo, tři odpověděli ambivalentně, dva pozitivně a jeden negativně. Opět i zde mohu o důvodech, které je vedly k tomu, jak odpovídali, pouze spekulovat. Podíl podle pohlaví je 4 : 9 ve prospěch mužů.

Celkové výsledky Analýzou odpovědí na dotazníky a sekundární analýzou dat jsem zjistil, že většině specialistů nevyhovují prostory, ve kterých mohou aktivity v rámci programu zacházení realizovat. Právě kvůli chybějícím prostorům se mnohdy neuskuteční dobré záměry těchto pracovníků. Zkoumaný vzorek respondentů (odpověděli zaměstnanci pouze ze 13 věznic) je bohužel příliš malý pro validní závěry. Kvalitativní metoda však alespoň zčásti umožňuje náhled na skutečný stav, který nyní ve věznicích existuje. Výsledky ukazují, že některé prvky práce mohou odborní pracovníci ovlivnit. Existují však i objektivní skutečnosti, které specialisté nevyřeší – viz standardizace pracovní náplně těchto funkcí spolu s jasnými požadavky, které by měl specialista splňovat. Na druhou stranu by měla instituce zajistit pracovníkovi dobré podmínky pro práci s odsouzenými a obviněnými osobami a stejně tak i jeho lepší platové ohodnocení. Podle poznatků ze zahraničních věznic se naše programy zacházení pro odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody a program aktivit s obviněnými osobami velice přiblížily standardům v těchto demokratických zemích, především v posledních sedmi letech. Různé aktivity a činnosti, které se v podmínkách České republiky a VS ČR realizují s vězněnými osobami, již zmiňované parametry z velké části splňují. Velké nedostatky máme především v prostorových možnostech věznic, nedostatku sportovních areálů. Velkým problémem je zaměstnávání vězňů. V činnosti pedagoga volného času a vychovatele-terapeuta dochází k určitým zlepšením především z hlediska materiální vybavenosti, k postupnému zvyšování potřebné kvalifikace důležité pro práci s vězněnými osobami a mění se i postoj a přístup ostatních zaměstnanců VS k prováděným aktivitám a činnostem. Podle získaných informací je přitěžujícím aspektem jejich práce převážně veliká administrativa s ní spojená. Např. na každou novou hodinu stejné aktivity, ale s jinými vězni, musí pedagog volného času vyplnit lístek zacházení o vykonané činnosti. Na tomto lístku je popsaná činnost, která se bude provádět, datum, čas a seznam vězněných osob, kteřé se aktivity účastní. Tyto lístky musí každý účastník podepsat. Takže každou hodinu nový lístek. Všechny se musí zakládat. Za týden je to asi dvacet lístků, za rok přibližně tisíc. Kdybych to v jedné věznici neviděl na vlastní oči, tak tomu sám nevěřím. A to není všechno. Každý den před hodinou musí pedagog volného času vypsat třídní knihu, vyplnit již zmíněné lístky, počkat, až je všichni podepíší, napsat písemnou přípravu, týdenní plán aktivit atd. Kolik času zbývá na skutečnou činnost s odsouzenými? Další problém, který jsem zaznamenal v českých věznicích, je důraz kladený na kvantitu prováděných aktivit v rámci programu zacházení oproti kvalitě. Týdenní plány vykazují od rána až do konce pracovní doby aktivity, které jsou plánovány po jedné hodině, a to jen z toho důvodu, aby se na ně dostalo co nejvíce odsouzených či obviněných osob. Ptám se tedy, zda nám jde více o kvantitu, nebo o kvalitu? Pokud je účelem programů zacházení zapojit do nich co nejvíce vězňů, aby se nějak zabavili, je to podle

mého názoru ten „nejlepší“ způsob, jak dosáhnout brzkého vyhoření pracovníků vězeňské služby. Při takovém tempu se nedá kvalitně působit a pracovat s člověkem ani ve vězení. Tento stav naštěstí není ve všech věznicích, naopak jsou věznice, které velice kvalitně pracují s vězněnými osobami jako např. Opava nebo Heřmanice, kde jsou aktivity plánovány na hodinu a půl i více, což odpovídá adekvátnímu pojetí práce a působení na člověka. Z výzkumu dále vyplynulo, že vychovatelé-terapeuti a pedagogové volného času by uvítali více odborných seminářů a vzdělávacích kurzů pro tyto profese, možnost zúčastnit se odborných stáží u nás i v zahraničí a větší spolupráci s odborníky z civilního sektoru. Také název funkce vychovatel-terapeut je pro mnohé trnem v oku, neboť jednoznačně nevymezuje terapeutickou práci, naopak lze pod ni zahrnout cokoliv, což se také děje. Jestliže tyto profese spolu s dalšími specialisty a ostatními zaměstnanci ve věznicích mají za úkol cíleně regulovat či napravovat chování vězněných osob, nesmíme zapomínat, že u většiny klientů/vězňů dochází k postoji „my a oni“. Příčiny nám jsou jistě všem známé – mnoho vězňů je naprosto nemotivováno ke změně a v neposlední řadě již neumí žít řádným životem. Mnoho vězňů proto ani uvěznění nevnímá jako trest, ale spíše jako nutnou součást svého životního stylu. To vše jen ztěžuje práci vězeňského personálu. Ze strany vězňů se často jedná o skrytou či otevřenou agresi, většinou verbálního charakteru, manipulaci (pro zajištění individuálních výhod), popírání, odmítání spolupráce. Tato práce a působení klade veliké nároky na všechny členy personálu věznic, kteří musí tomuto tlaku dlouhodobě čelit. Situace se pak může stát obtížnou i pro samotné odborníky, aby sami nepřevzali ono dělení na „my a oni“. Ne všichni členové týmu mají odolnost dlouhodobě setrvat ve svém přesvědčení, že jejich snažení má nějaký význam. Jejich motivace může s časem klesat. Proto by podle mého názoru měla být standardem ve věznicích externí odborná supervize jako forma boje s „burn out“ syndromem. Je proto i velice dobře, že pracovníci uváděných funkcí, kteří provádějí terapie, by měli mít sebezkušenostní výcvik a měli by se neustále v tomto oboru vzdělávat. Skromná očekávání efektu jejich práce je rovněž podle mého názoru žádoucí. Neboť terapií a jiným účelovým působením nelze člověka změnit, lze jen ukázat cestu a možnosti, které terapie a účelové působení nabízí a poskytuje. Případně cestu k odpovědnosti za své zdraví, morální postoje a sociální status. Podaří-li se klienta naším chováním a přístupem jako k člověku přesvědčit, že terapie není trestem a terapeut není dozorce, dochází mnohdy ke značné důvěře a ochotě spolupracovat. Klient/vězeň má větší možnost opustit kriminální uvažování a chování a začít myslet jako člověk, který může za přispění našeho působení změnit svou životní situaci. Přitom je třeba zdůraznit, že způsob komunikace je základním článkem dorozumění. Došel jsem k názoru, že vzhledem k nepředvídatelnosti délky pobytu ve vazbě se může velmi osvědčit metoda „motivačních rozhovorů“, které jsou spíše zařazovány do kategorie rychlých terapií, ovšem s velmi dobrým výsledkem (poslední studie psychologů z USA a Norska to potvrzují). Další účinnou metodou je metoda KBT (kognitivně-behaviorální terapie) vhodná pro obě skupiny vězněných osob. A dále, že vhodnou terapií je psychosociální terapie, která svojí povahou nezachází až tolik do minulosti, ale řeší spíše současná a přítomná dilemata klienta/vězně (stejně jako KBT). Jiná je situace u individuálních terapií. Zde bychom mohli podle situace volit psychoterapii nebo psychosociální poradenství. Jako další vhodné techniky se mi jeví terapie zaměřené na hodnotovou orientaci se zacílením na smysl života, jako je terapie realitou a logoterapie. Práce uváděných funkcí svou povahou dává významným způsobem šanci být co nejvíce hodin ve přímém styku s vězni, a tím ovlivnit jejich chování v pozitivním prosociálním smyslu. Ve své práci bychom měli mít na paměti, že terapií a účelovým působením člověka nelze v plné míře změnit. Lze jen ukázat cestu, kterou terapie a účelové působení nabízí a poskytuje, případně cestu k odpovědnosti. Proto si neklaďme vysoké cíle, abychom nebyli brzy vyhořelí. Měli bychom být skromnější ve svých očekáváních, neboť vždy záleží jen na samotných klientech, zda chtějí změnu a zda jsou ochotni pro to něco udělat. Na závěr bych chtěl dodat, že jsem zde uvedl jen některé výsledky a informace, které jsem získal z dotazníků, nikoli odbornou část týkající se samotné práce s klienty/vězni. Mgr. Vladimír Horváth, vychovatel-terapeut VV České Budějovice


25

reportáž

Vychovatel Povolání, nebo poslání? „Pane plukovníku, nadporučík Džofko, přišel jsem na váš rozkaz.“ Do kanceláře ředitele ruzyňské vazební věznice plukovníka Ivana Horáka vstoupil sympatický štíhlý mladý muž v uniformě vězeňské služby. Můj průvodce. „To je zástupce vedoucího oddělení výkonu trestu,“ představil ho ředitel Horák, „seznámí vás s našimi vychovateli, zavede vás, kam budete chtít, a všechno vám vysvětlí.“ Do Vazební věznice Praha-Ruzyně jsem se vypravila proto, abych se dozvěděla, co to obnáší být vychovatelem odsouzených, a abych tyto poznatky mohla potom předat i čtenářům Českého vězeňství. Zde jsou. Chcete-li se stát vychovatelem, musíte mít vysokoškolské vzdělání bakalářského studijního programu doplněné pedagogickým studiem, které lze získat v Institutu vzdělávání vězeňské služby ve Stráži pod Ralskem. Kromě toho musíte mít i psychickou odolnost, přirozenou autoritu, chuť do práce s lidmi a ještě něco velmi důležitého: velkou dávku lidskosti, poučil mě „můj“ nadporučík cestou na oddělení výkonu trestu. Je to poměrně nové oddělení, vzniklo asi před rokem, když se vydělilo z oddělení výkonu vazby a trestu. Personálně se teprve stabilizuje. V současné době má jedenáct vychovatelů, z nichž tři pracují v objektu Řepy, čtyři tabulková místa dosud nejsou obsazena. Vychovatelé se střídají na různých pracovištích. Někteří pracují ve specializovaném oddělení určeném pro trvale pracovně nezařaditelné odsouzené, které vzniklo v létě 2006, někteří na oddílech, kde jsou průběžně umístěni odsouzení z jiných věznic, které si pro své úkony vyžádal soud nebo orgány policie, a také odsouzení, kteří nastoupili nebo byli dodáni do výkonu trestu odnětí svobody. Další vychovatelé mají na starost tzv. pracovní četu, to znamená odsouzené, kteří pracují ve vnitřní režii vazební věznice a starají se o její běžný chod.

Dobrý kolektiv Nejprve jsem hovořila s vychovateli, kteří pracují právě na tomto úseku. Sedí po dvou ve dvou menších, optimista by řekl útulných kancelářích. Pracují na dvě směny – ranní a odpolední. Vzhledem k tomu, že jejich svěřenci (každý vychovatel má na starosti přibližně 27 vězňů)


jsou všichni dopoledne zaměstnaní, mohlo by se zdát, že vychovatelé nemají dopoledne tolik práce. Je to tak? zeptám se, ale hned vidím, že jsem šlápla vedle. „To ne,“ ohradil se Bc. Jaroslav Kuncl, tady v Ruzyni nováček, ale jinak zkušený vychovatel, který sem přišel z Věznice Kynšperk a ještě předtím pracoval v Horním Slavkově. „Je sice pravda, že ranní směna s odsouzenými přijde do styku méně než odpolední, ale chodíme je kontrolovat i na pracoviště. Víte, dobrý vychovatel musí své lidi znát i z té pracovní, nejen „ložnicové“ stránky. V práci se totiž často projevují úplně jinak než na ubytovně. A nemyslete si, že tu dopoledne zahálíme. Práce máme až nad hlavu. Je tu hodně administrativy,“ dodal. Právě tuto poslední jmenovanou činnost se vedle v kanceláři učí zbrusu nový vychovatel, který sem přišel jen před pár dny. „Zatím se

seznamuji s tím, co do těch papírů mám psát,“ přiznal se. O práci s odsouzenými má však jako bývalý sociální kurátor jasnou představu. A ani v nejmenším nemá pochyby o tom, že by s nimi jen ztrácel čas. „My je nesoudíme, to už udělal soud, jen od nich vyžadujeme, aby se přizpůsobili zdejším podmínkám. A jsem přesvědčený, že se na nich, samozřejmě pokud k nám budou vstřícní, to naše výchovné působení jednou projeví. Zdá se mi, že je tady dobrý kolektiv. Společně se nám to podaří.“ Jeho kolega, vzděláním sociální pedagog, souhlasně pokyvuje hlavou, ale pokud jde o výchovné působení, je poněkud skeptičtější: „Vychovatel není zedník, který když postaví zeď, tak ji vidí a může si na ni sáhnout. Výsledky naší práce vidět nejsou, alespoň ne hned. Někdy se dostaví až za několik let, někdy vůbec. Musím říct, že mě jako vychovatele těší, když vidím, že Bc. Jaroslav Kuncl při práci s vězni

reportáž odsouzený, s kterým pracuji, se sám snaží, aby se třeba dostal do lepší diferenciační skupiny, nebo že se nám podařilo nasměrovat ho jinak, než byl zvyklý z prostředí, odkud k nám přišel. Ale faktem je, že většina z nich se chová účelově, aby získala nějaké ty výhody, podmíněné propuštění a tak. Pro nás je ovšem důležité, že se zúčastňují aktivit, které pro ně připravujeme, podle toho je hodnotíme a už nepátráme po tom, jaké pro to mají důvody. A musím říct, že právě proto, že tady jsou v podstatě vybraní odsouzení, kteří celý den pracují, a navíc je tu bezdrogová zóna, tak s nimi většinou žádné kázeňské problémy nemáme.“ Každý vychovatel má na starosti dvě aktivity. Na stěně je nástěnka s rozpisem, kdo a kdy jakou má. Výběr je velký. Odsouzení se mohou zúčastnit sportovních her, je tu koš na basket, hřiště na tenis (sice asfaltové, ale některé věznice nemají ani to), hraje se tu nohejbal, fotbal, stolní tenis. Členové zahradnického kroužku se dostanou i mimo objekt věznice. Dětem ze speciální mateřské školky v Čimicích, kam docházejí, spravují hračky, pracují na zahradě, dokonce si i s dětmi po práci hrají. Mohou chodit také do zeměpisného, šachového, čtenářského či keramického kroužku, filmového klubu nebo kroužku, kde na základě zpráv z denního tisku rozebírají současné politické a společenské dění. Mohou se učit angličtinu nebo nejrůznější relaxační techniky, každý podle svého gusta. Do kroužků vězni chodí ve svém volném čase, po večerech a o víkendech. Ve všední dny se často konají akce ve spolupráci s Městským úřadem Prahy 6 nebo 5, většinou jde o úklid. Odsouzení z Ruzyně také chodí do pobočky ruzyňské vazebky v Řepích, kde si trest odnětí svobody odpykávají ženy, pomáhat připravovat například dětskou pouť, na podzim byli v sadu trhat jablka. Kromě toho vychovatelé s odsouzenými často chodí i na vycházky nebo za kulturou mimo věznici, takže akcí je docela dost. A práce pro vychovatele také. Ráno a v poledne nosí vězňům poštu, společně s dozorci kontrolují, zda mají po ranním úklidu své věci v pořádku, dělají již zmíněné namátkové kontroly na pracovištích, odpoledne a o víkendech s nimi provádějí různé aktivity, dozorují při návštěvách, vysvětlují, naslouchají, radí odsouzeným, řeší jejich problémy či stížnosti, hovoří s jejich příbuznými a přitom všem ještě musí sepsat stohy všelijakých hlášení, hodnocení, podkladů a materiálů do odborných komisí, odpovědi různým institucím a písemné agendy stále přibývá. „Na tomhle pracovišti se opravdu nenudíme,“ říká jeden z vychovatelů. „V tom máme štěstí, protože tady čas rychle utíká. No a když ještě k tomu člověk má tuhle práci rád, tak je to pro něj obrovské plus.“

Nervy ze železa Ovšem taková idylka, jak by se z předešlých řádků mohlo zdát, to zase není. Když chybí dozorce, zaskočí za něj vychovatel. Když není po ruce sociální pracovník a věc „hoří“, což se stává o víkendech, musí problém řešit vychovatel. Když se odsouzený psychicky složí nebo předstírá záchvat, musí zasáhnout kdo jiný než zase vychovatel. „To není nic neobvyklého,“ ozve se Jaroslav Kuncl. „Odsouzený si špatně vyloží zprávy

z domova, nepochopí rodinnou situaci nebo zveličí domácí problémy, dostane se do špatného psychického stavu, kdy může potřebovat i zdravotní pomoc. Samozřejmě musím umět neprodleně vyhodnotit situaci, pokusit se vězně uklidnit a zajistit odbornou pomoc. U odsouzeného člověk nikdy neví, jak se zachová, když přijde nějaký problém. Roky se ve výkonu trestu může chovat slušně, ale v momentě, kdy se mu jednou nevyhoví, je oheň na střeše. Změní se k nepoznání. Vystartuje na vás, začne být agresivní.“ Nebojíte se o život? „Kdyby měl člověk chodit do práce se strachem, že mu někdo vrazí kudlu do zad nebo ho zezadu napadne, tak tuhletu práci nemůže dělat. Riziko je tu vždycky a strach taky, ale musí se to překonat a nedat na sobě nic znát. Tady v Ruzyni v podstatě žádné problémy nejsou, kázeňské tresty dáváme minimálně, protože, jak už tady bylo řečeno, odsouzení, kteří sem přijdou, jsou pečlivě vybíráni, nejsou tu narkomani jako v jiných věznicích. Tady si každý z nich rozmyslí, aby si nechal od někoho přinést něco nepovoleného nebo aby si naložil nějakou kvásku a pil to, protože jakmile bude přistižen, s největší pravděpodobností bude odsud přemístěn jinam.“ Pan Kuncl se myslím bát nemusí. Má to, co je, jak sám řekl, v této práci nejdůležitější – přirozenou autoritu. Na ložnici odsouzených se posadí na kavalec, popovídá si se svými svěřenci o jejich problémech, o životě, o tom, proč se sem dostali, o fotbale, co doma, prostě o všem možném. A oni to ocení. „Víc se mi otevřou,“ řekl mi, „než kdybych si je jen zval do kanceláře, kde je mezi námi stůl. Ale lhát se jim nesmí. Oni poznají, kdo s nimi jedná na rovinu a kdo ne. Když se jim slíbí, že je vezmete třeba na televizi a třikrát po sobě to nesplníte, už vám příště neuvěří. No a když odsouzený vychovateli nevěří, tak ten od něj zase nemůže očekávat nějaké férovější jednání, i když… co je to férové jednání ve vězení?“ zamyslel se Jaroslav Kuncl a lehce se pousmál. Vězni totiž využijí každou příležitost, jak zaměstnancům vězeňské služby ztrpčit život. Na cokoli, co se jim nelíbí, hned píšou stížnosti, a třeba až na Helsinský výbor. „Někdy mám pocit, že u těchto organizací jejich slovo znamená víc než naše,“ postěžoval si jeden z vychovatelů. Může mezi odsouzeným a vychovatelem vzniknout přátelství nebo alespoň vzájemné sympatie? „Ne,“ odpověděli mi všichni unisono. „Jsme profesionálové a každému měříme stejným metrem. A profesionál si musí umět udržovat od odsouzených odstup. Měl by být schopen pochopit jejich stav, jejich problém, aby ho mohl fundovaně řešit, ale v žádném případě se nesmí s vězni kamarádit. A také se nesmí nechat tak říkajíc vytočit, když ho někdo z odsouzených třeba verbálně napadne. Vždy musí postupovat podle předpisu a narušitele pořádku umravnit kázeňským opatřením.“ Nervy ze železa, píšu si do poznámek.

VIS ušetří ušetří čas čas VIS Můj průvodce mezitím využívá čas a něco se svým podřízeným vyřizuje u počítače. Vidím, že tu již pracují s VIS, tedy s nově zaváděným vězeňským informačním systémem. Jak vám to jde, ptám se. „Musíme se s tím naučit dělat. Dřív

Npor. Václav Džofko a Bc. Jaroslav Kuncl

jsme k tomu měli odpor, nadávali jsme, ale až to bude fungovat, jak by mělo, až se tomu vychytají mouchy, tak nám to ušetří spoustu času, který budeme moct věnovat práci s lidmi,“ vysvětluje mi vychovatel. „Slyšel jsem, že v Německu to trvalo sedm až deset let, než odstranili všechno papírování,“ přidal se druhý, „už aby to bylo i u nás!“

Mít rád lidi Na „průběžkách“ má vychovatel poněkud jinou práci. Tam není tak velký prostor pro výchovné působení, protože odsouzení zde jsou jen krátce, průměrně tak deset, možná čtrnáct dní. Zato jsou tu všechny kategorie – dohled, dozor, ostraha, zvýšená ostraha, a to muži i ženy. Službu na tomto úseku měl v době mé návštěvy Bc. Josef Pomichálek. I on potvrdil, co už jsem se dozvěděla od vychovatelů u pracovní čety, a sice to, že tuto práci může dělat jen ten, kdo má rád lidi. Na tomto pracovišti nemá tak obsáhlou písemnou agendu, protože nevypracovává hodnocení jednotlivců, ale zase má plné ruce práce s jejich umisťováním, zajištěním stravy (někteří mají diety), „a hlavně jim pomáhám vysvětlit, co je například v dopise advokáta, co to dostali za obsílku a tak dále. Řada z nich úřední dopisy vůbec nedokáže pochopit“. „Obtížnější práce je na oddělení trvale pracovně nezařaditelných,“ vypráví mi nadporučík Václav Džofko cestou zpět do kanceláře ředitele. „Jsou to odsouzení, které nelze z různých důvodů pracovně zařadit, většinou se jedná o invalidní nebo starobní důchodce. Čas jim tu na rozdíl od pracujících odsouzených ubíhá pomaleji. To s sebou nese i určité obtíže. Vzhledem k případným zdravotním omezením není jednoduché vytvářet pro ně vhodnou náplň času, který zde tráví. Sportovat většinou nemohou, ne všichni jsou ochotni učit se něco nového, takže většinu času vyrábějí něco z papíru, o Vánocích dělali různé ozdoby. Chcete se tam také ještě podívat?“ S díky odmítám. Uvědomuji si, že všechny zdržuji od práce, a pak, to, proč jsem sem přišla, už vím. Vychovatel, to je pedagog, psycholog, sociální pracovník, právník, advokát, úředník, dozorce, zdravotník, terapeut a často i máma a táta v jedné osobě. Mgr. Eva Montgomeryová


27

život za mřížemi

VÁNOCE S MŘÍŽEMI

V OKNECH

Pohodové a klidné Vánoce si přáli zaměstnanci vězeňské služby, a protože dobře vědí, že vánoční čas je náročný především na psychiku jejich svěřenců, nezůstali jen u zbožného přání, ale všichni pro to něco udělali. Vynaložené úsilí se vyplatilo. Ve věznicích se o vánočních svátcích opravdu, řečeno úřední terminologií, nic mimořádného nestalo. Nepočítáme-li ovšem hodiny, dny a týdny, které strávili vychovatelé, pedagogové a další specialisté přípravami nejrůznějších akcí – sportovních, divadelních, hudebních i kulinářských –, které z normálního Strojení stromku ve Všehrdech

každodenního režimu zcela nepochybně vybočovaly.

Ve znojemské věznici si odsouzení nastudovali pásmo písniček a básniček s vánoční tematikou, kterým před Vánocemi potěšili děti z dětského domu Na Návrší. A ještě jim nadělili malé dárky, které pro ně vyrobili. V Horním Slavkově odsouzení ustrojili vánoční stromky a upekli cukroví, takže Štědrý den byl provoněný vanilkou. O dobrou náladu se na předvánočním koncertu pro vybrané odsouzené postarala vězeňská skupina Čercheň. Klienti Věznice Oráčov si o Vánocích zahráli se zaměstnanci věznice volejbal, někteří se zúčastnili soutěže v hláskování, jiní si šli poslechnout hudební koncerty. Na Silvestra byla pro ně připravena vědomostní soutěž Oráčovský milionář. V ostravské vazební věznici se také sportovalo, hrály se stolní hry nebo se odsouzení dívali na televizi či DVD. Ve Valdicích i na Mírově vánoční čas zpestřila odsouzeným i vystoupení vězeňských hudebních skupin. Velkou událostí v heřmanické věznici byl turnaj ve stolním tenise. Nejlepší hráči se druhý den utkali se zaměstnanci věz-

nice. V Odolově si zase na Štědrý den zahráli bylo smutno a potřebovali si popovídat, nebo sálovou kopanou. Ve Věznici Rýnovice odsou- aby sehnali telefonní čísla rodin, se kterými se zení dobyli pól. Před Vánocemi se pustili do ná- vězni chtěli na Vánoce spojit. Prodloužené vecviku Cimrmanovy hry Dobytí severního pólu, čerky v řadě věznic kladly zvýšené nároky na kterou zahráli ostatním spoluvězňům. Všichni práci dozorců a vychovatelů. A už před Vánoměli možnost prohlédnout si výstavu vlastno- cemi museli zaměstnanci zvládnout nápor baručně vyrobených prací Hezké věci v kriminále. líčků s vánočními pochoutkami, které vězňům Unikátní jsou například keramické housle a bet- posílali jejich příbuzní. lém. I kuchaři se snažili. Na štědrovečerní tabuli Svátečně vyzdobená byla i Věznice Kuřim. vězňů byl většinou smažený řízek s bramboroSoučástí pestrého programu pro odsouzené byla i beseda o vánočních zvycích v anglicky mluvících zemích a v Rusku. „Inventář“ věznice, odsouzený, který zde letos strávil Vánoce již počtyřiatřicáté, dostal dokonce dárek od ředitelky věznice. Osobně mu přinesla balíček s cigaretami a kávou. Ve Věznici Nové Sedlo odsouzení Vězni vyrábějí vánoční ozdoby mohli prokázat své znalosti ve vědomostních kvizech, jiní se věno- vým salátem a na přilepšenou i balíček se sladvali sportu. Také ve všehrdské věznici šli vězni kostmi a ovocem. Někde servírovali kubu, jinde z jednoho sportovního turnaje do druhého. rybí filé. Kapr se na jídelníčku z bezpečnostních A už před svátky si několik z nich připravilo pro důvodů objevil jen málokde. své spoluvězně hudební, taneční a divadelní O vánoční výzdobu se většinou postarali dovystoupení, která jim o Vánocích předvedli. Na časní obyvatelé našich věznic sami, ale i na ně Nový rok si jednotlivé ubytovny změřily síly bylo třeba přitom dohlížet. v piškvorkách, dámě a vědomostním kvizu. Nakonec všechno dobře dopadlo. A atmoV Drahonicích se zase na Nový rok hrál turnaj sféra ve vězeňských zařízeních byla sváteční. v žolíkách a dámě. Umocnila ji i řada bohoslužeb, které se v tuto Ve všech věznicích a vazebních věznicích dobu téměř všude konaly. byli v pohotovosti psychologové, aby zvládli deA hlavně, všude vládl klid a mír. prese, které u některých vězněných osob mohou právě v tuto dobu propuknout, sociální pracovMgr. Eva Montgomeryová níci měli plné ruce práce, aby vyhověli žádos(s využitím příspěvků tiskových mluvčích jedtem o pohovory s těmi odsouzenými, kterým notlivých věznic a vazebních věznic)

Tak takovíto čerti chodí v Rýnovicích



Freude, Freude, Freude… aneb

Chvála deracionalizace

K nejdůležitějším kognitivním charakteristikám delikventů, tj. specifickým způsobům, kterými delikventi (včetně těch již vězněných) vnímají okolní realitu, promýšlejí ji a na základě toho jednají, patří (vedle Oprávnění, Orientace na moc, Superoptimismu, Kognitivní indolence, Blokování, Sentimentality a Diskontinuity) i Zmírňování. Ani vězněný člověk nedokáže vždy zvolit a uplatnit vůči sobě tvrdou a nepříjemnou pravdu o vlastní vině na spáchaném zločinu, přijmout uložený trest jako nabídnutou šanci a poctivě pracovat na své reintegraci. Více než padesátiprocentní podíl ve vězeňské populaci tvoří ti, kteří se alespoň částečně pokoušejí vyvinit ze své odpovědnosti za kriminální chování a jeho následky. Zmírňování je pak možno chápat jako penologickou variantu v psychologii obecně známých obranných mechanismů, používaných (v rozmezí od normy až po patologii) každým člověkem ke snižování úzkosti vážící se na ohrožení sebeúcty, samotného „Jáství“ při neschopnosti nebo snížené schopnosti řešit obtížné úkoly. Priorita vědeckého popisu základních psychických mechanismů sloužících k subjektivnímu zkreslování a tím zvládání jinak pro konkrétního člověka výrazně stresových situací není připisována nikomu menšímu než Sigmundu Freudovi (ten na přední místo samozřejmě zařadil vytěsnění nepříjemných zážitků z vědomí). Postupně se jím definovaný devítičlenný soubor obranných mechanismů (též díky jeho dceři Anně Freudové, která připojila intelektualizaci jako předchůdkyni dnešní často používané racionalizace) značně rozšířil, takže v odborné literatuře lze nyní nalézt několik desítek těchto postupů. Každou středu v půl jedenácté dopoledne se klubovna půdní vestavby Vazební věznice České Budějovice stává místem, na kterém se scházím se skupinou vězňů k psychologickému poradenství a terapii. Dvanáct „rozhněvaných mladých mužů“ v apartních teplákových soupravách ze sebe vytrvale sype racionalizace (od klasiky typu „kradl jsem, abych uži-

vil rodinu“ po „bránil jsem se a náhodou vytáhl nůž“), až se jim od úst práší. Já do nich ovšem jdu stejně vehementně, nejčastěji s Glasserem a jeho realitní terapií. Udržujeme tak docela slušnou dynamickou rovnováhu, ve které se pofidérní vítězství kloní tu na jednu, hned zas na druhou stranu. V předvánočním čase jsme si své společné sezení zpestřili pozváním studentů českobudějovické konzervatoře. Příjemná paní profesorka s sebou přivedla dva kluky, vrstevníky těch oteplákovaných, avšak v tmavých oblecích a s koncertními kytarami. Besídka zvláštní školy začala a fádní vězeňský svět se proměnil. Postupně se všech přítomných naplno zmocnila Hudba: od brilantně vybrnkávaného Bacha přes romantickou Píseň pro Davida soudobého skladatele a kytaristy Štěpána Raka až po Legnaniho Fantazii opus 19, která ke specifickému obecenstvu i přes hradbu století promluvila srozumitelnou řečí výrazné citovosti a moderní muzikálnosti. Vrcholný okamžik (jak o něm píše Goethe ve svém Faustovi) však měl teprve přijít. Budoucí koncertní mistři na závěr svého vystoupení zahráli a zazpívali nejznámější vánoční koledy. Všichni se přidali a naplno si vychutnávali nadcházející atmosféru sice vězeňských, ale přesto Vánoc. A když se z úst předzpěváka ozvalo „Jak jsi krásné, neviňátko…“, do celého prostoru se rozlévající kouzlo zcela pohltilo jinak značně otrlého přirozeného vůdce vězeňské adolescentní skupiny. Do nastalé mikropauzy přesně vstoupil lehce ironizující poznámkou: „No, to sme tady všichni.“ Rozhlédl jsem se kolem. A vskutku – nad Betlémem vyšla hvězda. Náhle bylo všem jasno. Co nedokázali Glasser s Hálou, to zařídila paní Múza s lehkostí jí vlastní. Naprostá a všeobecná deracionalizace, chvilka pravdy, lítosti a pokání. Jen klid, Ameriku jsem neobjevil. Na prvním povánočním sezení už zase všichni vesele racionalizovali. PhDr. Jaroslav Hála


29


Šance pro úspěšný návrat KYNŠPERK NAD OHŘÍ • Věznice Kynšperk nad Ohří uzavřela v loňském roce smlouvu o spolupráci s obecně prospěšnou společností Carlsbader Gate v Karlových Varech, jejímž předmětem je realizace grantového projektu financovaného v rámci Společného regionálního operačního programu (SROP), opatření 3. 2. Podpora sociální integrace v Karlovarském kraji. A první výsledky se již dostavily. Od listopadu 2006 se mohou odsouzení rekvalifikovat v pěti kurzech základů práce na PC. Každého kurzu se zúčastní dvanáct odsouzených, kteří splňují podmínku trvalého pobytu v Karlovarském kraji, věku v rozmezí 18–26 let a psychologické způsobilosti pro vzdělávání v daném oboru. Výuka je financována z grantu projektu. Z něho budou v letošním roce hrazeny další dva rekvalifikační kurzy v oboru malíř-natěrač. Absolventi rekvalifikačních kurzů mohou být po propuštění z výkonu trestu ubytováni v Domu na půli cesty, který provozuje Farní charita Karlovy Vary, kde je zajištěna pomoc ergoterapeuta a psychologa, samozřejmostí je i poskytování právních služeb. Petra Bělíková OSTROV • Také dvanáct odsouzených z Věznice Ostrov se zúčastnilo rekvalifikačního kurzu v oboru malíř-natěrač, který pro ně již potřetí zorganizovala obecně prospěšná společnost Carlsbader Gate v rámci projektů SROP s využitím Evropského sociálního fondu. Učebna výpočetní techniky Slavnostní zahájení první vyučovací hodiny 21. listopadu 2006 odstartovalo další vzdělávací blok, na který v únoru 2007 navazuje rekvalifikační kurz obsluha a práce s osobním počítačem. Do června 2008 tak bude rekvalifikováno ve dvou kurzech v oboru malíř-natěrač 24 odsouzených a ve třech kurzech obsluhy a práce s osobním počítačem 36 odsouzených. Ing. Luboš Svoboda, speciální pedagog OVT, mjr. Mgr. Manfred Kraus, vedoucí oddělení výkonu trestu KUŘIM • V lednu 2007 započal pracovní tým pracovníků oddělení VT kuřimské věznice ve spolupráci se Sdružením CEPAC – Morava druhou fázi projektu Trénink osob končících výkon trestu směřující k úspěšnému vstupu na trh práce. Projekt je zaměřen na řízení lidských zdrojů na trhu práce a je do něj zapojeno pět pracovníků oddělení VT a stejně jako v první části, která probíhala loni, také 14 odsouzených. Skládá se z pěti výukových modulů, které pomohou odsouzeným získat základy v oblasti právní a finanční politiky, počítačové gramotnosti a celkový přehled o trhu práce. Obě fáze projektu probíhají za plné finanční podpory prostředků plynoucí z Evropské unie. Mjr. Mgr. Petr Juříček, vedoucí oddělení výkonu trestu HORNÍ SLAVKOV • Nabídka aktivit pro odsouzené ve Věznici Horní Slavkov se rozšířila o počítačový kroužek, který v současné době navštěvuje 121 vězňů rozdělených do dvanácti učebních skupin. Ve třech nově vybudovaných učebnách mají k dispozici 26 osobních počítačů. Budou využívány pro výuku právního minima, jazyků, k celkovému posílení sociální adaptability a rozvoji informačních a komunikačních schopností odsouzených. Pavlína Lorenzová


Vycházky za odměnu LIBEREC • Zaměstnanci oddělení výkonu vazby a trestu připravili koncem minulého roku odměnu pro šest odsouzených, kteří dosahují na pracovištích Střediska hospodářské činnosti dobrých výsledků: společnou vycházku na utkání I. Mattoni NBL Kondoři Liberec–BK Děčín v basketbalu. Podobné akce nejsou v liberecké věznici ničím výjimečným a jejich organizování se dosud velmi osvědčilo. Nepředstavují totiž jen odměnu jednotlivci, ale i významný motivační prvek v práci se skupinou vězňů. Většina z nich vnímá, že budou-li dosahovat dobrých pracovních výsledků a když nebudou mít problémy s přístupem k výkonu trestu a plněním programu zacházení, mohou být na dalším seznamu s povolením vycházky třeba i oni. Václav Mitáš

Vězni pomáhají matkám v nouzi

BŘECLAV • Výstavu s názvem Vězňové, jak je neznáme uspořádala koncem minulého roku Věznice Břeclav ve spolupráci s Městským muzeem a galerií v břeclavské synagoze. Vězni připravili na osm desítek výtvarných děl, kterým dominuje asi třicet obrazů. Malby tvoří akvarely, pastely a kresby tužkou. Společným motivem jsou výjevy z bible. Hlavním dílem výstavy je obraz Hříšník, který byl již prezentován na loňských Dnech dobré vůle na Velehradě. Výstavou chtějí odsouzení pomoci matkám s dětmi v nouzi a výtěžek ze závěrečné aukce věnovat Domovu svaté Agáty v Břeclavi-Poštorné. Iva Bednářová

Místo k zamyšlení KYNŠPERK NAD OHŘÍ • Vysvěcení pietní kapličky v Domově důchodců v Pochlovicích páterem Kryštofem, knězem římskokatolické církve, 23. listopadu 2006 bylo úspěšným završením několikaměsíční náročné práce skupiny odsouzených z Věznice Kynšperk nad Ohří, kteří v doprovodu pedagogů volného času J. Samka a I. Brychty vybudovali pro klienty domova kapličku, kde mohou být sami sebou a současně vnímat sounáležitost s jinými, třeba s lidmi, kteří pro ně takové místo k úvahám vytvořili. A že to byli vězni? Tím lépe. Petra Bělíková


Českobudějovická cesta ke světlu

Heřmanická liga v minikopané HEŘMANICE • V listopadu 2006 skončil ve Věznici Heřmanice již pátý ročník fotbalové soutěže pro odsouzené nazvané Heřmanická liga v minikopané. Do letošního ročníku se přihlásilo 11 týmů. Do závěrečných bojů postoupilo osm nejlepších, které spolu hrály vyřazovacím systémem. Umístění medailisté obdrželi od věznice památeční fotografii a vítěz i putovní pohár vyrobený v místní dřevomodelářské dílně. Mgr. Kamil Indra, pedagog volného času

Výtvarníci z Odolova pro děti

ČESKÉ BUDĚJOVICE • Za přítomnosti náměstka primátora se v nově otevíraných prostorách Prodejní galerie chráněné dílny THÉSEUS v Českých Budějovicích konala dne 13. prosince 2006 vernisáž výstavy výtvarných artefaktů (kreseb a keramiky). Pod vedením vychovatele-terapeuta Mgr. Vladimíra Horvátha je vytvořili vězni Vazební věznice České Budějovice. Spolu s jejich pracemi zde návštěvníci mohou vidět i kresby a malby handicapovaných umělců Antonie Kučerové a Jakuba Štarka. Výstava s příznačným názvem Cesta ke světlu sleduje základní cíl zážitkové pedagogiky, totiž prostřednictvím hlubokého citového prožitku nastartovat pozitivní osobnostní změny člověka, který dosud hledá vlastní životní cestu. PhDr. Jaroslav Hála, psycholog

ODOLOV • Jednou ze zájmových aktivit v odolovské věznici je výtvarný kroužek, v němž si v průběhu minulého roku odolovští odsouzení vyzkoušeli práci se samotvrdnoucí keramickou hmotou, mramorovacími barvami, modelovací hmotou Fimo, dále tvořili batikovaná trika na několik způsobů, vyráběli svíčky a mýdla. Vrcholem činnosti výtvarného kroužku však byly papírové kulisy, které zhotovili ze starých krabic pro děti ze Speciální základní školy v Trutnově na jejich vánoční představení. Z kartonů poslepovali domy, hradby a palmy, vše polepili balicím papírem, natřeli barvou a nakonec na jednotlivé „budovy“ nakreslili kameny, trávu, vstupní bránu či dveře, vyřezali okna. Takto připravených dílů se potom ujali odsouzení z dřevomodelářského kroužku. Ti zhotovili na zadní stranu každého kusu dřevěný rám a vzpěru, která zajišťovala stabilitu kulisy na jevišti. Ještě zbývalo na palmy přilepit kokosové ořechy (tedy prázdné půlky) a kulisy odvézt do Trutnova. Nadšené nebyly jen účinkující děti, ale také jejich učitelky a v neposlední řadě i sami odsouzení, kteří se na zhotovení kulis podíleli. Ing. Eva Linhartová, vychovatelka

Výšivky, které potěší HRADEC KRÁLOVÉ • Výtvarný kroužek Vazební věznice Hradec Králové funguje od roku 2003, kdy byly do věznice umístěny obviněné a odsouzené ženy. Jeho cílem je umožnit trávit čas nějakou smysluplnou činností – výtvarnou a rukodělnou, jako jsou práce s rychleschnoucí hlínou, kašírování, malba na sklo, vystřihování, práce s křídami, vyšívání aj. Právě k výšivkám vyrobili mladiství obvinění v místní dílně dřevěné rámečky a společným dílem tak vznikla osobitá dílka, která slouží k estetizaci prostředí vazební věznice. PhDr. Stáňa Vostřelová, psycholožka


31

ze zahraničí

Zajímavosti Nový heliport? Řecko • Originálním způsobem loni prchli dva vězni z přísně střeženého vězení Korydallos v řeckém přístavním městě Pireus. V době odpoledních vycházek přistál na dvoře vrtulník, do kterého nastoupili oba delikventi, a poté bez jakéhokoliv odporu ze strany dozorců odletěl. Přistání totiž způsobilo takový šok a následný zmatek, že se stráž nezmohla na jediný zásah. Nejprve se domnívali, že se jedná o policejní vrtulník, než si ale uvědomili, že prchají vězni, bylo pozdě. Vrtulník bez potíží přistál na západním předměstí Atén, odkud uprchlíci odjeli na motorkách.

Sešité rty na protest Srbsko • Pětašedesát vězňů si v létě minulého roku sešilo rty na protest proti pomalému soudnímu projednávání a proti přeplněným celám. Všem vězňům se dostalo lékařského ošetření.

Drzí vězni Velká Británie • Čtyři britští vězni se koncem loňského roku domáhali na věznici odškodnění v přepočtu 630 000 Kč pro každého, protože prý ve spánku spadli z postele. Tvrdí, že vězeňská služba měla zajistit postele s hrazením.

Je libo ledvinu od vězně? Čína • Ledviny, játra, oční rohovky i jiné lidské orgány jsou údajně na skladě, dokonce v té nejlepší kvalitě, na černém trhu v Číně. Jedná se o tajně odebírané orgány čínským popraveným vězňům. Za horentní sumy je může mít každý, kdo je ochoten zaplatit. Nejpočetnějšími zdravotními turisty jsou zámožní Japonci. Ročně jich pro nové orgány do Číny přijíždějí stovky.

Vězni zvedají akcie firmy na burze USA • Vězení. Místo, které drtivou většinu lidí odpuzuje a dobrovolně by tam nikdy nešli. Některé firmy ale toto prostředí velmi přitahuje. Důvod je prostý: provozování vězení je totiž lukrativní byznys. Jednou z firem, která to dobře ví, je i největší soukromý provozovatel věznic, americká společnost Corrections. O tom, že na provozování věznice velmi dobře vydělává, svědčí i fakt, že její cena na burze neustále roste. Jen v loňském roce hodnota akcií stoupla o více než 20 procent, a překonala tak šestileté maximum ve výši více než 55 dolarů. Princip soukromých věznic je jednoduchý. Společnosti postaví a provozují své vlastní věznice a nabízejí de facto „podnájem“ státu. Starají se o stravu, zdravotnickou péči a vzdělávání vězňů, za což jim stát platí. „Poptávka po těchto věznicích roste a roste,“ míní Jeffrey Kessler, analytik společnosti. Rizikem pro soukromé provozovatele věznic mohou podle expertů být špatné zprávy v tisku, jako například o špatném zacházení s vězni. Něco podobného například již v roce 2000 Corrections vytýkala organizace Amnesty International. Vedení ale kritiku odmítlo. Do budoucna proto analytici počítají i nadále s růstem hodnoty akcie, a to až na 65 dolarů, což by znamenalo zvýšení o dalších 20 procent.


ZIMNÍ KONFEREN USA • Zimní konference American Correctional Association (což lze volně přeložit jako Sdružení vězeňských a nápravných zařízení), zkráceně ACA, se konala 20.–24. ledna 2007 v Tampě na Floridě. Jedná se o největší a nejaktivnější mezinárodní organizaci působící v oblasti trestního práva, která v současnosti sdružuje více než 20 000 odborníků z 50 zemí všech kontinentů, k nimž se prostřednictvím generálního ředitele genmjr. PhDr. Luďka Kuly řadí i Česká republika a jejímiž zástupci na konferenci byli ekonomická náměstkyně plk. Ing. Radoslava Hüttnerová a náměstek pro bezpečnost a výkon služby plk. Mgr. Milan Václavek. ACA bylo založeno již v roce 1870 a během své více než stodvacetipětileté existence prošlo řadou transformací. Dnes se na jeho menších lednových konferencích (okolo 3000 účastníků) a větších srpnových kongresech (5–6 tisíc účastníků) scházejí teoretičtí i praktičtí odborníci z oblastí vězeňství, policie, armády, soudů, zdravotnictví, dále právníci, univerzitní profesoři, nevládní organizace a v hojném počtu samozřejmě zástupci soukromého sektoru. ACA působí jako poradní orgán OSN, v Radě Evropy má status pozorovatele a jeho doporučení jsou považována za standardy a dodržována v řadě zemí. Nedílnou součástí konferencí a kongresů jsou rozsáhlé výstavy, na nichž desítky společností představují technologické novinky ze všech možných oblastí. Z desítek seminářů není snadné vybírat, a vzhledem k tomu, že hlavním cílem návštěvy naší delegace bylo získávání nových poznatků v oblasti architektonického řešení věznic a bezpečnostních trendů, nebyly středem pozornosti. Přesto jsme dva z nich navštívili: v neděli seminář na téma získávání informací operačními prostředky, především jako prevence před problémy hrozícími ze strany gangů a teroristů, útěků a zvyšování bezpečnosti vězeňského personálu (přednášeli Michael Hogan, ředitel krizového oddělení newyorské VS, a Leslie Smith, ředitel protiteroristického odboru VS Západní Virginie) a ve středu seminář pojednávající o zacházení s duševně narušenými pachateli trestných činů odsouzenými k alternativním trestům (přednášející Kevin McHugh z newyorské parolové rady a Patricia McKernanová z nevládní organizace Volunteers of America). Z mnoha zajímavých a přínosných setkání stojí za zmínku setkání s Davidem Geem, zástupcem šerifa Hillsborough County (kam Tampa spadá), který naší delegaci umožnil návštěvu moderní státní věznice Hillsborough Correctional Institution (téměř 500 mladých odsouzených našeho typu dohled a dozor, moderní architektura s křížovými ubytovacími jednotkami s přímým dohledem, řada programů zaměřených především na snížení recidivy po propuštění), a Harley Lappinem, generálním ředitelem

ze zahraničí

NCE ACA V TAMPĚ

Zajímavosti Chilli papričky a útěk Indonésie • Pálivé chilli papričky pomohly loni při útěku jedenácti vězňů z nápravného zařízení Pematang v indonéské provincii Severní Sumatra. Vězni papričky nadrobili do neupřesněné tekutiny, počkali, až se trochu vylouhují, a pak palčivou směs chrstli dozorcům do očí. Sebrali jim klíče, a než čtveřici dozorců přestaly téct z očí slzy, pohodlně z věznice odešli. Věznice Pematang, která leží asi 50 kilometrů od provinčního hlavního města Medan, v současnosti hostí více než 800 trestanců, ale podobný útěk tu prý ještě nikdy nezažili. Stejně jako většina asijských kuchyní je i ta indonéská postavená na ostrých pokrmech, kterým patřičný říz dodávají právě pálivé papričky. Možná ale po téhle zkušenosti začnou místní věznice uvažovat o změně jídelníčku vězňů.

Masový útěk

M. Václavek (zleva), R. Hütnerová a J. Gondles amerického federálního vězeňského systému, který nám zařídil návštěvu největšího federálního komplexu Coleman poblíž Organda s téměř 7000 odsouzenými. Jedná se o čtyři věznice: FCI Coleman Low (mužská, dohled–dozor), FCI Coleman Medium (ženská, dozor–ostraha) a dvě věznice se zvýšenou ostrahou USP Coleman I a II; my jsme navštívili USP Coleman II. Věznice je dva roky stará, o více než 1400 odsouzených se stará asi 370 zaměstnanců a její vybavení je opravdu par excellence. Na obvodě není jediné okno (všechny „otvory“ vedou do rozměrného vnitřního prostoru s rekreační oblastí). Nic před námi neskrývali a jako „kamarádům“ nejvyššího šéfa se nám dostalo mimořádné výsady navštívit zbrojnici a prohlédnout si zvláštní zásahová vozidla. Závěrem je třeba se zmínit o pozvání našeho generálního ředitele výkonnému řediteli ACA Jamesi Gondlesovi a Harleymu Lappinovi k návštěvě ČR. Návštěva, na kterou oba pozvání přijali, by se měla uskutečnit buď letos na podzim, nebo na jaře příštího roku. Otakar Michl

ZNOJEMŠTÍ NA CESTÁCH KALISZ, Polsko • Pětidenní odbornou stáž v Zakladu karnym v polském Kaliszi absolvovalo začátkem října loňského roku pět zaměstnanců Věznice Znojmo. Byli rozděleni podle svých profesí do jednotlivých oddělení, kde část dne pracovali společně se svými polskými kolegy. Během stáže se jeli podívat také do Wronek, kde je největší věznice v Polsku s kapacitou asi 2000 vězňů umístěných v kategorii ostraha a zvýšená ostraha. Je zde i oddělení agresivních, psychicky narušených vězňů. Vězni vzhledem k typu věznice opouštějí cely pod dohledem příslušníků pouze k vycházkám a k řízeným aktivitám. NITRA, Slovensko • Koncem října 2006 strávila další skupina zaměstnanců Věznice Znojmo tři dny v Ústavu na výkon vazby v Nitře. Navštívili také věznici v Nitře-Chrenové, kde je umístěno 282 žen z celého Slovenska. Je to moderní nová věznice, která klientkám umožňuje důstojný výkon trestu a zaměstnancům pěkné pracovní prostředí včetně podmínek pro rehabilitaci a regeneraci. Ludmila Kurdíková

Belgie • Z věznice v Termonde na západě Belgie se loni v srpnu podařilo utéct osmadvaceti vězňům. Zhruba ve dvě hodiny ráno vyrazili dva z nich dveře cely, s nožem v ruce zajali tři strážce, kteří právě sloužili, ukradli jim klíče od ostatních cel a pomohli dalším šestadvaceti vězňům na svobodu. Protože se jim nepodařilo odemknout hlavní vchodové dveře, rozhodli se přelézt zeď věznice. Aby bez pořezání překonali i ostnatý drát upevněný nad zdí, zabalili si ruce do prostěradel a dek. Pak už jen skočili na telefonní budku na druhé straně a mohli utíkat. „Celý útěk byl velká improvizace a odehrál se velmi rychle. Myslím si, že dvojice vězňů pomohla i ostatním, aby v tom zmatku měli větší šanci na úspěch,“ řekl Roland Mentens, ředitel věznice. Špatné zabezpečení věznice řeší belgická vláda už několik let. Tehdejší ministr spravedlnosti rozhodl o výstavbě nové moderní budovy, k tomu ale nikdy nedošlo. Po tomto útěku se postoj vlády snad změní.

Vzpoura vězňů Rusko • Drama se šťastným koncem, tak se dá popsat krizová situace ve věznici Kapotnja na okraji Moskvy, kde začátkem září 2006 tři odsouzení během vycházky zajali patnáct rukojmích včetně ředitele nápravného zařízení a zabarikádovali se v jedné z cel. Speciální jednotka po několikahodinovém vyjednávání nakonec během pár vteřin přemohla únosce a všechny rukojmí zachránila. Podle mluvčího vězeňské služby proběhl bleskový zásah bez problémů. Agentura Interfax ale píše o pěti zraněných. Kromě živého televizního vystoupení vězni žádali nové přehodnocení svých případů a výši trestů. Dva byli odsouzeni na pětadvacet let, třetí na devět let. Teď jim ale na konto přibylo trestní stíhání za únos a držení rukojmích.

Sex ve vězení Rakousko • Ke Švédsku a Itálii, kde mají vězni právo na sex už několik let, se brzy přidá i Rakousko. Loni na jaře tam na toto téma proběhla bouřlivá debata v parlamentu s celkem pozitivním výsledkem: sex ve vězení ano, jsou-li tam pro něj podmínky.


33

duchovní péče Vina, trest a milost v životě člověka PRAHA • Celorepubliková porada vězeňských kaplanů, která se konala 7. a 8. 11. 2006 v Praze Na Květnici, byla věnována především problematice viny, trestu a milosti v životě člověka. Metodický zástupce hlavního kaplana a kaplan Věznice Stráž pod Ralskem Martin Škoda ukázal na příběhu osudového selhání izraelského krále Davida s Bat-šebou (2 Sam 11-12) a jeho vyrovnání se s důsledky tohoto selhání, jakož i na následné Boží odpovědi přímý vztah mezi vinou, trestem a milostí. Prvním hostem setkání byla paní Z. F. Každého z přítomných velmi hluboce zasáhla pokora a statečnost této ženy, která byla schopna nejen odpustit vrahovi svého muže, ale vést k pokání i svého příbuzného, který zmařil lidský život. Dalším hostem kaplanské porady pak byl doc. ThDr. Martin Prudký, děkan Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Ve velmi hutném a odborném výkladu starozákonního textu (Ex 34,1-9) poukázal na vnitřní vztah viny, trestu a milosti u Boha vůči člověku. Poslední host, bývalý vězeň, dnes obrácený křesťan P. V. z Havířova, účastníkům setkání nejprve zazpíval a potom vydal i své životní s v ě d e c tv í . Anabáze jeho dobrodružného života vedla přes dráhu násilníka, legionáře, vězně a zločince, který se jen neuvěřitelnou souhrou okolností nestal vrahem policisty, až po kajícníka ve vězení a člověka, jenž se sám musel vyrovnávat se smrtelnou nemocí. Oba muži, nyní už jako obrácení křesťané, si v objetí dokázali vzájemně darovat a přijmout odpuštění. Naslouchání těmto životním příběhům i vlastní zkušenosti z pastorační služby ve vězení nás vedou k poznání, jak důležitá je mediace ve vězení. Zkušenosti s tímto modelem v demokratických zemích to jen potvrzují. A kaplanská služba může v mediaci hrát nezastupitelnou úlohu.

Křest v liberecké vazební věznici Poslední adventní středa roku 2006 zůstane v análech Vazební věznice Liberec zapsána jako den prvního křtu za jejími mřížemi. Kaplan Mgr. Bohumil Baštecký, farář Českobratrské církve evangelické, udělil tuto svátost jednomu z odsouzených z oddílu věznice s ostrahu. „Trochu jsem ho tlačil, aby své rozhodnutí odložil až po propuštění, ale nakonec jsme společně došli k tomu, že ho pokřtím mezi lidmi, s nimiž jsme se přes půl roku scházeli,“ prozradil nám jeden z nejzkušenějších kaplanů Vězeňské duchovní služby. „Boží slovo mě velmi zasáhlo. Moc lituji toho, co jsem spáchal, a rád bych se stal lepším člověkem,“ řekl v krátkém proslovu ke dvaceti přítomným spoluvězňům křtěnec. Vánoční bohoslužba byla zároveň jednou posledních akcí Mgr. Bašteckého v Liberci. Po roce působení, které velmi ocenili nejen klienti, ale i vedení a zaměstnanci vazební věznice, odchází do Jiřic. Liberec tak zůstane bez stálého duchovního. Doufejme, že ne na dlouho. Mgr. Václav Mitáš

Není armáda jako armáda O tom se mohli přesvědčit odsouzení ve Věznici Horní Slavkov při první návštěvě Armády spásy po několika letech. V doprovodu kaplana Vězeňské služby ČR zavítal 1. prosince 2006 do věznice terénní pracovník karlovarské Armády spásy. Se zaměstnanci věznice projednal nejvhodnější formy činnosti a při prohlídce věznice pohovořil s několika odsouzenými. Výsledkem byla vzájemná dohoda o tom, že Armáda spásy se zaměří při návštěvách zejména na odsouzené, kteří mají před koncem trestu, a nabídne jim pomoc po propuštění. Bc. Luděk Šíp, kaplan

Mgr. Otto Broch, zástupce hlavního kaplana VS ČR

Ladislav Křížek zahrál obviněným OLOMOUC • Na svátek svatého Mikuláše, 6. prosince 2006, se uskutečnil ve Vazební věznici Olomouc mimořádný adventní koncert. Ve spolupráci s Maltézskou pomocí a duchovní službou přijel vězněným osobám zahrát a zazpívat nestor české rockové scény Ladislav Křížek. Celé generace hudebních fanoušků znají velice dobře jeho úspěšné působení v kapelách Vitacit, Citron a Kreyson v průběhu 80. a 90. let, za které obdržel několik zlatých desek. Na vlastní náklady přijeli spolu s kytaristou Radkem Krocem až z Karlových Varů, aby po šesti hodinách jízdy zazpívali několik písní a řekli pár povzbuzujících slov obviněným. Ladislav Křížek je už dva měsíce křesťanem. A to nejen „papírovým“, nýbrž skutečným, přesvědčeným. Jak sám řekl, stálo mu za to přijet na vězeňskou mši svatou. Jistě ne náhodou se v evangeliu toho dne předčítala slova evangelisty Matouše: „Neboť jsem byl ve vězení a přišli jste za mnou. Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Musím se přiznat, že setkání s L. Křížkem jakoby mimoděk nastavilo zrcadlo i mému vlastnímu snažení a představě, jak bych si i já přál prožít adventní dobu. Být tu druhým pro radost i užitek, přijet zahrát a zase pokračovat dál tak, jak je třeba. Nechtít druhé převýšit, ale potěšit je a posílit na jejich putování životem.

Setkání Na Květnici PRAHA • U příležitosti předvánočních setkání se 19. prosince 2006 v Zotavovně VS ČR Praha Na Květnici sešli zástupci duchovních služeb v silových složkách České republiky. Za duchovní službu v armádě byli přítomni pplk. Mgr. Jan Kozler, nový hlavní kaplan AČR, a odstupující hlavní kaplan téhož rezortu plk. Mgr. P. Tomáš Holub. Ministerstvo vnitra zastupovali Mgr. P. Josef Suchár a koordinátor duchovenské péče ve složkách policie ČR (PIP) Vítězslav Vurst B.Th. Za „domácí“ jako obvykle předsedkyně VDP Renata Balcarová a hlavní kaplan VS ČR Mgr. Bohdan Pivoňka. Debata se soustředila na aktuální poslání duchovních služeb v prostředí povelů a povinné poslušnosti. Zdaleka nestačí soustředění na náboženskou tematiku a církevní praxi; naše poslání je ve vnímavém pochopení žhavých problémů současného člověka a v předložení širšího spektra možností řešení složitých problémů životní orientace. Pochopení pro působení kaplanů v bezpečnostních sborech vyjádřili ve svých vystoupeních také genmjr. PhDr. Luděk Kula a vrchní ředitel Kabinetu generálního ředitele VS ČR plk. PhDr. Miloslav Jůzl, Ph.D. Mgr. Bohdan Pivoňka, hlavní kaplan VS ČR

Mgr. Otto Broch, zástupce hlavního kaplana VS ČR


sport

Mistr republiky v karate v našich řadách PRAHA-RUZYNĚ • Vězeňskou službu ČR vzorně reprezentuje zaměstnanec VV Praha-Ruzyně, čtyřnásobný mistr republiky v karate Tomáš Vik (27). Posledního velkého úspěchu získal 11. listopadu 2006 v Sokolově na mistrovství ČR v nejtvrdším stylu karate kyoshinkai, kde vyhrál v kategorii nad 80 kg. Byl vyhlášen nejlepším sportovcem v této disciplíně, a vstoupil tak do Síně slávy České unie bojových umění. Tomáš má za sebou i další sportovní úspěchy. Největším bylo třetí místo na mistrovství Evropy v Dánsku v roce 2005. Dopracoval se k nim po šestnácti letech tvrdého tréninku. V roce 2003 strávil tři měsíce v Japonsku, kde se učil u trojnásobného mistra světa v tomto bojovém stylu hitoshi kyiami. Trochu jsem ho vyzpovídala. Tomáš Vik s oceněním Jakých dalších sportovních úspěchů byste ještě rád dosáhl? V dubnu 2007 bude mistrovství Evropy v Litvě a mám ambice ho vyhrát. S novým trenérem M. Koněvičem, držitelem druhého danu v kyoshinkai, jsme vypracovali plán tréninku a věřím, že v Litvě uspěji. V říjnu se bude v Tokiu konat mistrovství světa bez rozdílu vah, které je jednou za čtyři roky. Tam se také chystám ostatní porazit. Motivací je pro mne samozřejmě sportovní úspěch i finanční odměna, ale i pocit, že dobře reprezentuji vězeňskou službu ve světě. Je těžké skloubit tréninky s náročnou prací u vězeňské služby? Moji nadřízení jsou velmi tolerantní a v mé sportovní kariéře mě podporují. Když potřebuji volno na přípravu, vyjdou mi vstříc s plánem dovolených a služeb. Rád bych v budoucnu své sportovní zkušenosti nabídl při výuce nově příchozích nebo i stávajících příslušníků vězeňské služby. (Zájemci o více informací či zhlédnutí videozáznamů a DVD ze zmíněných sportovních akcí mohou Tomáše kontaktovat na tel. čísle 776 655 667.)

Telegraficky OSTRAVA • VV Ostrava uspořádala pro své zaměstnance koncem listopadu 2006 vánoční turnaj ve stolním tenise O pohár ředitele vazební věznice. Přihlásilo se celkem 33 sportovců, z nichž mnozí jsou profesionálními závodníky v tomto sportu. Finálové zápasy si nenechal ujít i ředitel VV Ostrava plk. JUDr. Jan Hlisník, který vítězům také předal ceny. Z mužů byl nejlepší Petr Štekbauer a z žen Andrea Altmanová.

MORAVSKÉ KNÍNICE • Věznice Kuřim zorganizovala 8. 12. 2006 vánoční turnaj ve stolním tenisu. Zúčastněných 27 hráčů ze šesti věznic a vazebních věznic bylo rozděleno do skupin, z nichž nejlepší dva postupovali do kola vítězů a zbylí hráli o celkové umístění. Čtyřhry se hrály systémem na dvě porážky. Z registrovaných hráčů se na prvním místě umístil Petr Juříček z Kuřimi, z neregistrovaných Vítězslav Uher z Břeclavi, ve čtyřhrách si vítězství odnesli domácí Petr Juříček a Vladimír Freiberg.

Bc. Ludmila Šamánková

Efektivní zákrok vyžaduje stoprocentní vycvičenost BRNO • Čtyři vybraní příslušníci Vazební věznice Brno přijali pozvání PČR – Pohotovostní motorizované jednotky Brno – ke společnému výcviku sebeobrany a taktiky provádění služebních zákroků, které se uskutečnilo 9. 1. 2007 pod vedením Stanislava Gazdika z firmy ODG. Ta se specializuje na profesionální výcvik pro příslušníky speciálních jednotek a sil bezpečnostních sborů ČR,. Cílem výcvikového dne bylo seznámit profesionály policie, vězeňské služby a armády s moderními metodami boje, odpovědět na různé typy agresivity logickou taktikou a zvýšit sebekontrolu zasahujících složek, kontrolu protivníka i situace obecně. Důraz byl kladen na překvapení protivníka rychlostí, účelností a zabránění mu v jeho další agresivitě. Oblast výcviku byla zaměřena na tři základní oblasti: 1) eliminace nebezpečného pachatele v bezprostředním kontaktu, 2) obrana a zajištění útočníka za využití teleskopického obušku a 3) nejbezpečnější provádění prohlídek osob pro zakročující příslušníky. Na závěr účastníci obdrželi z rukou mistra svého oboru certifikát o absolvování této vysoce profesionální stáže, která v duchu legionářského hesla „Co tě nezabije, to tě posílí“ prověřila a posunula hranici vnímání bolesti a otevřela nové možnosti řešení služebních zákroků proti nebezpečným vězněným osobám ohrožujícím životy nebo zdraví jiných vězňů nebo zaměstnanců vězeňské služby. Je samozřejmostí, že získané poznatky budou ze strany příslušníků VS ČR VV Brno předávány dál a bude vyvinuta snaha o uspořádání semináře sebeobrany pod vedením S. Gazdika pro příslušníky našeho bezpečnostního sboru.

BRNO • Vítězem vánočního turnaje ředitele VV Brno v malé kopané, který se konal v prosinci 2006 za účasti 12 fotbalových družstev, se po urputných bojích stalo družstvo denní směny I. VV Brno. Nejlepším střelcem turnaje byl vyhlášen strm. Jan Sehnal, cenu nejlepšího brankáře získal kpt. Mgr. Dušan Gáč. RÝNOVICE • V polovině prosince 2006 se ve V Rýnovice konal 11. ročník střelecké soutěže O vánočního kapra, která byla loni přejmenována na Memoriál JUDr. Josefa Polcera, po zaměstnanci věznice, který v únoru 2006 ve věku 56 let zemřel. Jako vedoucí vězeňské stráže se podílel na vzniku a organizaci této soutěže. Své střelecké umění si přijelo poměřit 52 střelců, kteří byli rozděleni do 26 družstev. Stříleli na 40 terčů ve vzdálenosti od 5 do 25 metrů v časovém limitu 1 minuta. První místo obsadili zástupci V Rýnovice mjr. Pavel Zange a Jan Horna, jako druhá se umístila smíšená dvojice nstrm. Petra Vojířová a kpt. Jiří Kudrna z VV Praha-Pankrác. Do téže věznice putovala i cena za třetí místo, kterou vybojovali strm. Josef Šenk a kpt. Václav Ibermajer.

Npor. Vlastimil Kříž, zástupce vedoucího oddělení VaJS, VV Brno


35

zprávy Aby v chládku bylo teplo používané rčení „sedí v chládku“ je známým synonymem pro stav uvěznění. Jaké teplotní Dodnes podmínky byly dříve a jaké jsou ve vězení v současné době, o tom již následující řádky.

Energetik Pavel Gregor u náhradního zdroje elektrické energie ve VV Brno Brněnská historie a zejména kasematy na Špilberku vypráví o podmínkách věznění v 18.–19. století. Původ pojmenování kasemat se přitom odvozuje z dialektu některého románského jazyka, přičemž casa je dům a matta znamená temný. Byly to tedy tmavé prostory se světlíky pro přístup vzduchu a topeništi s komíny, které sloužily nejdříve vojenským a posléze i vězeňským účelům. Podmínky pro život vězňů však zde byly velmi tvrdé – přes den vězni pracovali venku a na Špilberk se vraceli pouze na noc. Běžně se teplota ve zdejších prostorách pohybovala kolem 7–10 stupňů a jen za extrémně teplého venkovního počasí se vyšplhala i na 14 stupňů. Na noc si vězni přitápěli v kamnech z chodby tvrdým bukovým dřevem, které vozili na Špilberk z okolních lesů. Nejtvrdší podmínky pak panovali v tzv. „josefínských kobkách“ – dřevěných komůrkách pro nejtěžší zločince, odsouzené k přikování na doživotí ve tmě. Zde se netopilo vůbec a tito vězni nesměli svou kobku opustit ani v případě nucených prací, ani když těžce onemocněli. Život ve věznici na Cejlu v Brně (1772–1956) také nepřinesl výraznější změny. Josef Kučera, bývalý dozorce ve věznici, ještě pamatuje, jak zde vězni v 60. letech 20. století spávali na slamnících na zemi, které ráno naskládali na sebe. Na zimu dostávali na celu malá kamínka, kterým se říkalo kanónek, a k tomu na každý den pár lopatek uhlí. I za těch nejkrutějších mrazů však kamna musela být úderem osmé hodiny večerní vymetena a lesknoucí se vyhaslou čistotou. Panovala tam tehdy velká zima. *** Dnešní podmínky uvěznění vycházejí z předpokladu, že vězeň může být ve výkonu vazby nebo trestu podroben jen těm omezením, která jsou nutná ke splnění účelu vazby a trestu, tedy např. k zachování pořádku a bezpečnosti. Vytápění cel a ložnic je již tedy samozřejmostí. Současné hygienické a zdravotnické normy požadují minimální výslednou teplotu v ubytovacích místnostech v chladném období roku 20 stupňů Celsia. Vytápění cel a dalších prostor je ve Vazební věznici Brno prováděno ústředním topením. Topná voda je ohřívána v teplovodní plynové kotelně, která je řízena výpočetní technikou. O záležitosti vytápění, ohřevu teplé užitkové vody a rozvodu elektroinstalací se zde stará energetik Pavel Gregor a další pracovníci na pracovišti kotelna, která se skládá z teplovodní kotelny a vyvíječe páry. Z důvodu nutné pravidelné kontroly vyvíječe páry je na tomto pracovišti nepřetržitý provoz. Energetik Vazební věznice Brno má také na starosti 17 výtahů a dva náhradní zdroje elektrické energie.


Kromě své běžné činnosti musí řešit i stížnosti a žádosti vězňů, které se týkají např. nespokojenosti se zářivkovým osvětlením a intenzitou světla. Určitým kuriózním případem byla před několika měsíci stížnost odsouzeného, bezdomovce, který po nástupu do výkonu trestu v Brně opakovaně rozesílal na různé instituce stížnosti ohledně nedostatečného osvětlení místnosti a žádal o odborné posudky a nápravu stavu. Pavel Gregor o své práci vypráví vždy se zaujetím: „Dělám tuto práci ve věznici již téměř devět let a na rozdíl od doby, kdy jsem tu začínal, je dnes vytápění ve věznici cílené – zkrátka a dobře se topí jen tam, kde pracují nebo jsou umístěni lidé, což vede k nutným úsporám energií. I když je každý den jiný, ráno je vždy krátká operativní porada u vedoucí oddělení, následuje kontrola odběru energií a plynu za posledních dvacet čtyři hodin, provozní kontrola kotelny a zjištění závad. Dopoledne pak společně se dvěma odsouzenými pracuji v objektu věznice včetně vězeňské nemocnice na opravách elektroinstalace. Kolem poledne pravidelně zhruba hodinu, hodinu a půl ´bojuji´ s fakturami a dalšími hlášeními. Na odpolední hodiny jsou plánovány rekonstrukce, výměny světel, kontroly náhradních zdrojů, čištění výtahových šachet a elektrorozvaděčů. O víkendech, v případě nutnosti, jsou schopni běžnou údržbu zajistit proškolení odsouzení, ale kdyby bylo potřeba, musím být připraven jet poruchu odstranit. Tato práce je určitě zajímavá a činorodá, ovšem vzhledem k rozmarům počasí a nutnosti plánování spotřeby energie, by se mi k mé práci hodila ještě i křišťálová koule“. Podstatné slovo k problematice energií ve vězeňství mají i ekonomové, protože náklady na vytápění, ohřev teplé vody a další tepelné technologie včetně spotřeby elektrické energie představují výraznou položku ročního rozpočtu. Tak např. v roce 2006 VV Brno vydala za vytápění téměř dva miliony korun, milion tři sta tisíc korun bylo vynaloženo na výrobu teplé užitkové vody a více než čtyři miliony korun na výrobu páry pro prádelnu a kuchyni. V roce 2006 bylo zaplaceno za spotřebu elektrické energie 3 725 000 korun. Tyto ekonomické ukazatele jsou přitom již více než dvaceti procenty ovlivněny úsporami, ke kterým došlo díky výměně téměř všech vězeňských oken v roce 2005, instalaci termoregulačních ventilů, omezovačů teplé vody a hledání dalších zdrojů finančních úspor. PhDr. Soňa Haluzová

zprávy Vzpomínání nebralo konce

Jaroslav Hutka natáčel ve VV Brno

KUŘIM • Koncem října 2006 pozvalo vedení Věznice Kuřim bývalé dlouholeté zaměstnance k přátelskému posezení do rekreačního střediska Radiměř, aby tam společně zavzpomínali na dobu, kdy ve věznici pracovali, a zároveň si připomněli pětadvacáté výročí vzniku kuřimské věznice. Pozvání přijalo třicet kolegů, mezi nimi i bývalý ředitel věznice PhDr. Mezník. Při dobrém jídle a pití se debatovalo až do brzPhDr. Mezník při diskusi s bývalým vychovatelem kého rána.

BRNO • Jedna z cel Vazební věznice Brno se 29. listopadu 2006 stala autentickým prostředím pro vyprávění Jaroslava Hutky, který slovem doprovází lidské příběhy totalitní doby. Redakce publicistiky ostravského studia ČT tam natáčela další záběry do cyklu Příběhy železné opony.

Tradiční setkání

PhDr. Soňa Haluzová

Hraběnka poděkovala odsouzeným HEŘMANICE • Heřmanická věznice uvítala v listopadu minulého roku netradičního hosta – hraběnku Mathilde Nostitzovou. Přijela poděkovat odsouzeným, kteří ve volném čase šijí panenky pro ostravský Kiwanis klub. Látkové panenky pak využívají lékaři v nemocnicích – churavé děti jim na hračkách ukazují svá bolístka. Odsouzení v heřmanické věznici od února 2003 ušili již více než sedm tisíc panenek. Mgr. Vlastimil Nohejl

Setkání s bývalými zaměstnanci probíhalo v příjemné atmosféře (uprostřed ředitel věznice plk. Mgr. Stanislav Joha, vlevo vedoucí samostatného referátu personálního Mgr. Alena Mrkvanová LIBEREC • Více než padesát vánočních přání s pozvánkou na slavnostní večeři zaslala loni před Vánocemi věznice zaměstnancům z VV Liberec a bývalé Věznice Minkovice, kteří odešli do starobních důchodů. Tradiční setkání s bývalými kolegy zahájil ředitel liberecké vazební věznice plk. Mgr. Stanislav Joha. Všem popřál krásné svátky a hodně zdraví v roce 2007 a seznámil je se současnou situací ve věznici, o kterou se senioři stále živě zajímají. Ptali se zejména na tzv. služební zákon, který se právě začíná zavádět do praxe, zavzpomínali na dobu své aktivní služby a porovnávali náročnost služby dnes a v dřívějších dobách. * Vazební věznice Liberec nezapomíná ani na významná životní jubilea bývalých zaměstnanců. Služební zástupce ředitele VV Liberec plk. Ing. Pavel Khaml, Mgr. Alena Mrkvanová a Bc. Miroslav Štáf navštívili jako prvního v letošním roce JUDr. Miroslava Havelku, který ve vězeňské službě působil v různých funkcích 24 let. Při této příležitosti mu předali dar a popřáli hodně zdraví a spokojenosti do dalších let. (am)

Hraběnka Nostitzová v ergoterapeutické dílně specializovaného oddělení heřmanické věznice


37

vězeňství v číslech Základní statistické údaje o Vězeňské službě České republiky v závěru roku 2006 I. Vězněné osoby Ke dni 31. 12. 2006 bylo ve vazebních věznicích a věznicích v ČR 18 578 vězněných osob – 17 653 mužů a 925 žen, z toho: 16 179 odsouzených – 15 376 mužů a 803 žen, z toho 111 mladistvých, 2 399 obviněných – 2 277 mužů a 122 žen, z toho 59 mladistvých. Počet odsouzených v jednotlivých typech věznic: 540 typ věznice s dohledem; 6115 typ věznice s dozorem; 8253 typ věznice s ostrahou; 1160 typ věznice se zvýšenou ostrahou. Doživotní trest odnětí svobody vykonávalo: 32 osob, z toho 3 ženy. Doživotní odsouzení jsou umístěni ve čtyřech věznicích: Valdice 17 odsouzených; Mírov 11 odsouzených; Opava 3 odsouzení; Rýnovice 1 odsouzený. Počet vězněných cizinců Ke dni 31. 12. 2006 bylo ve vazebních věznicích a věznicích v ČR 1378 vězněných cizinců – 1325 mužů a 53 žen, z toho: 846 odsouzených – 820 mužů a 26 žen, z toho 4 mladiství, 532 obviněných – 505 mužů a 27 žen, z toho 4 mladiství.

II. Mimořádné události v roce 2006 Došlo k jedinému útěku vězně ze střeženého objektu, avšak uprchlík byl bezprostředně poté zadržen asi 100 metrů od Věznice Jiřice. Z nestřežených objektů a pracovišť odešlo celkem 19 odsouzených. Vězeňská služba ČR zabránila celkem 6 pokusům o útěk (5 odsouzených a 1 obviněný). Vězeňská služba ČR odhalila a zabránila 2 přípravám odsouzených k útěku.

O sebevraždu se pokusilo celkem 31 obviněných a 37 odsouzených. Sebevraždu spáchalo celkem 5 obviněných a 4 odsouzení. V průběhu výkonu služby museli příslušníci Vězeňské služby čelit fyzickým napadením v 63 případech, útočníky bylo 12 obviněných, 24 odsouzených a 27 civilních osob (např. při výkonu exekuce nebo v soudních budovách). Vězeňská služba ČR odhalila ve střežených objektech celkem 160 mobilních telefonů, počet mobilních telefonů, které mohly být zneužity vězněnými osobami, se podařilo snížit o 73 % oproti předchozímu roku. Dále Vězeňská služba ČR zabránila průniku 60 mobilních telefonů do střežených objektů a tyto telefony nemohly být vězněnými osobami zneužity.

III. Počet zaměstnanců Vězeňské služby ČR V prosinci 2006 pracovalo ve Vězeňské službě České republiky celkem 10 691 zaměstnanců, z toho: 3978 občanských zaměstnanců; 6713 příslušníků VS ČR, z toho 1116 příslušníků justiční stráže.

IV. Zaměstnávání vězňů V roce 2006 bylo průměrně do práce zařazeno 6261 osob z 13 359 vězněných osob zařaditelných do práce, tj. 46,9 %. V závěru roku 2006 dosáhl momentální stav zaměstnanosti 53 %. Průměrná měsíční odměna činila: • ve vnitřních provozech: 4376 Kč; • u cizích subjektů: 4359 Kč; • v provozovnách hospodářské činnosti: 3494 Kč. Připravil PaedDr. Lubomír Bajcura

35000

obvinení odsouzeni

30000

Porovnání počtu vězňů ve vybraných státech světa Stát

Údaj z roku

Poměr vězněných osob na 100 000 obyvatel

20000

Anglie a Wales

2006

148

15000

Bělorusko

2006

426

10000

Brazílie

2006

193

Bulharsko

2006

148

Česká republika

2006

181

Estonsko

2006

333

Francie

2006

85

Itálie

2006

104

Japonsko

2005

62

Kazachstán

2006

340

Lotyšsko

2006

292

Maďarsko

2005

156

Moldavsko

2006

247

Německo

2006

94

Nizozemsko

2006

128

Polsko

2006

235

Rakousko

2006

105

Rumunsko

2006

160

Rusko

2006

615

Slovensko

2006

158

Ukrajina

2006

350

USA

2005

737


celkem

25000

5000 0

1986

1988

1990

1992

1994

1996

1998

2000

2002

Počet obviněných a odsouzených v letech 1986–2006

450

436

400

350

294

300

263 220

250

200

186

150

100

50

0

2002

2003

2004

2005

2006

Počet zajištených mobilních telefonů 2002–2006

2004

2006

Bělušice Brno Břeclav České Budějovice Drahonice Heřmanice Horní Slavkov Hradec Králové Jiřice Karviná Kuřim Kynšperk nad Ohří Liberec Litoměřice Mírov Nové Sedlo Odolov Olomouc Opava Oráčov Ostrava Ostrov Pardubice Plzeň Praha-Pankrác Praha-Ruzyně Příbram Rýnovice Stráž pod Ralskem Světlá nad Sázavou Teplice Valdice Vinařice Všehrdy Znojmo Úhrnem Celkem

Vazební věznice a věznice

6

1 10

2

10 5

8

156

76 193

126

249 91

103 377 406

6

122

89

5 2 217 2 339

51

2

3

50 51

5

7 4 3

12 0

1

10

2

4

M

20

Ž

Ž

1

1

Ž 0 20 0 3 0 0 0 6 0 0 0 0 1 10 0 0 0 2 0 0 10 5 0 9 0 51 0 0 0 0 6 0 0 0 0 123

M 0 242 17 93 0 0 0 158 0 0 0 0 76 203 0 0 0 127 0 0 261 91 0 110 381 409 0 0 0 0 94 0 0 0 5 2 267 2 390

OBVINĚNÍ Úhrnem obvinění

Mladiství

238 17 91

M

Dospělí

0 262 17 96 0 0 0 164 0 0 0 0 77 213 0 0 0 129 0 0 271 96 0 119 381 460 0 0 0 0 100 0 0 0 5 2 390 2 390

Celkem obvinění

497 542

403 195 5 859 6 299

112 45

22

1

20

1

1 0 1

32 168 3 96 210 71 5 62 150 119 176 464 97 102 7 473 279 112 155 39 121 721 395 48 219 134 40 86 627

M

28 22

Ž

1 44

9 2 0

1 99

3 4

2

2

6

440

0

266 1

Ž

S dozorem

1

2

38 29 1 13

2

14 1

1 5

142

18 92 2 23

M

S dohledem

10 375 814 1 7 7 978 8 276

438 66 19 194 1 043 229 36 772 433 271

20

353 82 149 46 46

576 736 52 479

550 95 51 35

M

3 4 0 1 4 12

86

2

2

1

298

183

Ž

S ostrahou

1

9

1 142 1 172

734

0 11 9

4

312

2

60

M

Ž

30

11

1

0

16

1

1

ODSOUZENÍ Se zvýšenou ostrahou

2

3

1

2

128 132

58

4 1 0

1 56

M

Ž

Mladiství

4

3

0

1

582 292 146 134 233 647 741 260 629 179 529 546 249 155 365 473 293 134 211 477 197 741 590 1 140 486 171 825 519 900 0 39 1 131 814 574 202 15 604 16 421

M 0 9 0 6 0 0 0 3 0 0 0 0 3 7 0 0 0 1 221 0 12 2 0 1 6 78 0 0 0 463 1 0 0 0 0 817

Ž

Úhrnem odsouzení

582 301 146 140 233 647 741 263 629 179 529 546 252 162 365 473 293 135 432 477 209 747 590 1 141 492 249 825 519 900 463 40 1 131 814 574 202 16 421 16 421

Celkem odsouzení

Stavy vězňů ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby ČR dne 31/1/07 582 563 163 236 233 647 741 427 629 179 529 546 329 378 365 473 293 264 432 477 480 843 590 1 260 873 709 825 519 900 463 140 1 131 814 574 207 18 811 18 811

Vězni celkem

vězeňství v číslech


39

zprávy Více pracovních míst pro odsouzené

KARVINÁ • Odsouzení ve Věznici Karviná jsou zaměstnáváni jak ve vnitřní režii, tak u cizích podnikatelských subjektů. Ve vnitřní režii věznice v současné době pracuje 46 odsouzených, dalších 5–10 odsouzených je zaměstnáno u firmy OKD, Rekultivace, a. s., Havířov, kde pomáhají při odstraňování škod způsobených těžební činností. Nedávno se karvinské věznici podařilo uzavřít smlouvy s firmou SAPLER, a. s., Karviná, která zaměstnává tři odsouzené jako pomocné dělníky při terénních úpravách, a s firmou LM STEEL servis CZ, s. r. o., u níž čtyři odsouzení vykonávají neodborné práce v kovovýrobě. Věznice Karviná také prohloubila spolupráci se Střediskem volného času Juventus, Karviná, kam na základě smlouvy o zaměstnávání odsouzených dojíždějí dva odsouzení a pracují při úklidu a okolí střediska. Podnikatelé jsou s výkony i pracovní morálkou odsouzených velmi spokojeni. Marcela Struhalová

Obvinění v Teplicích zkoušejí nový oděv TEPLICE • Na základě rozhodnutí Generálního ředitelství VS ČR byla vybrána Vazební věznice Teplice, aby provedla praktické ověřovací zkoušky nového vrchního oděvu pro obviněné – pevné zelené kalhoty, béžové tričko a zelená mikina s dlouhým rukávem. Cena kompletu je asi 580 korun. Několik souprav bude doplněno o reflexní prvky. Test by měl prověřit vhodnost zavedení nového ošacení do základní výstrojní výbavy obviněných, zejména pokud jde o jeho vlastnosti při celodenním užívání a při údržbě, tedy při praní a žehlení. Výsledky zkoušky, která začala v polovině ledna 2007, by měly být známy koncem letošního března. Účelem je poskytnout obviněným kvalitní standardní oděv pro denní nošení. Je to jeden z mnoha kroků, kterými vězeňská služba hodlá zkvalitnit vězeňské prostředí a přiblížit se evropským vězeňským standardům. Mjr. Bc. Tomáš Kopa

ČESKÉ VĚZEŇSTVÍ č. 1/2007. Časopis vychází šestkrát ročně. Vydavatel: Vězeňská služba České republiky, Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4, IČ 00212423; Vedoucí oddělení vnějších vztahů kabinetu generálního ředitele: pplk. PhDr. Jitka Čmuhařová Šéfredaktorka: Mgr. Eva Montgomeryová; Foto: Vězeňská služba České republiky; Odborní konzultanti: Plk. Mgr. Milan Hospodka, plk. PhDr. Miloslav Jůzl, Ph.D., Ing. Aleš Kadlec, Ing. Antonín Liberda, plk. Mgr. Pavel Ondrášek, plk. Mgr. Lenka Smutná, plk. Mgr. Stanislav Prchal, JUDr. Petr Veit, CSc.; Adresa redakce: Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, poštovní přihrádka 3, PSČ 140 67 Praha 4; http://www.vscr.cz; [email protected] telefon 244 024 111 (ústředna), 244 024 412, 244 024 415, fax: 241 409 072; Distribuce časopisu, objednávky a předplatné: Martina Redlichová, tel.: 244 024 407, fax: 244 024 403, e-mail: [email protected]; Roční předplatné: 174 Kč vč. DPH; Výroba: P+B agentura a vydavatelství; Informica Graphics, s. r. o., Ing. Eva Valentová; tiskárna PeMa; Publikování údajů a článků z Českého vězeňství není dovoleno bez souhlasu redakce. © Vězeňská služba České republiky, Praha 2007, Registrační značka MK ČR 6334, ISSN 1213-9297; Uzávěrka vydání: 2. února 2007.


Výstava obrazů zúročila dlouholetou práci specialistů OSTROV • Již druhou výstavou obrazů a kreseb odsouzených se pochlubila Věznice Ostrov v Domě kultury v Ostrově ve dnech 21.–28. 11. 2006. Vystaveno bylo kolem stovky výtvarných prací, které vznikly v posledních třech letech v kroužku estetické výchovy. „Je s podivem, že většina těch, kteří dnes předvádějí své práce, se výtvarnému umění nikdy nevěnovala. To je potvrzení známé pravdy, že každý má nějakou skrytou schopnost sebevyjádření,“ řekl nám speciální pedagog Josef Řízek, který kroužek vede, na vernisáži výstavy. Ta přilákala desítky příznivců výtvarného umění včetně několika bývalých politických vězňů a médií. „Výchova ke kreativitě a nekonformnímu myšlení je určitě jednou z cest, jak u některých odsouzených pozvolna měnit jejich životní postoje,“ poznamenal ředitel ostrovské věznice plk. Mgr. Milan Kubíček. Z vystavovaných prací je zřejmé, že úsilí, které zaměstnanci věznice v tomto směru vynakládají, přináší ovoce. Bc. Jana Jodlová

2007

Recommend Documents