1 Ds 22/2006
Rozhodnutí Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci pro řízení ve věcech soudců projednal v ústním jednání konaném dne 2. února 2007 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. I. K. a soudců JUDr. V. Š., JUDr. E. M., JUDr. L. B. a JUDr. J. H. návrh ministra spravedlnosti ČR na zahájení kárného řízení proti JUDr. J. P. a rozhodl
takto:
JUDr. J. P. , je
vinen,
že
ačkoli věděl o vážných nedostatcích v práci JUDr. M. M., tehdy soudce Okresního soudu v Břeclavi dočasně přiděleného ke Krajskému soudu v Brně, spočívajících v déletrvajících průtazích při vyhotovování rozhodnutí ve věcech přidělených mu v souladu s rozvrhem práce i o jeho nestandardních vztazích s kriminálně závadovou osobou, neslučitelných se společenským a profesním postavením soudce, a ačkoli řádným výkonem dohledové činnosti dle § 126 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb. mohl i v měsíci červnu 2006 zjistit další vážné nedostatky v práci uvedeného soudce, které mohly být dle § 5 odst. 2 písm. b) Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 87/2002-Org., o výkonu soudního dohledu u okresních, krajských a vrchních soudů využity pro potřeby personálního rozhodnutí, popřípadě k přijetí opatření upravených ustanovením § 5 odst. 1 téže instrukce, jako předseda Krajského soudu v Brně podáním ze dne 14. června 2006 navrhl ministru spravedlnosti přeložit tohoto soudce ke krajskému soudu s účinností od 1.9.2006 a k tomuto návrhu připojil hodnocení, které hrubě neodpovídalo skutečnosti a uvedeného soudce nedůvodně zvýhodňovalo, čímž vážně porušil své povinnosti při výkonu správy krajského soudu vyplývající z ustanovení § 126 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb.,
- pokračování -
tedy
1 Ds 22/2006
-2-
zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Tím
spáchal
kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Za
to
se
mu
ukládá
podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. kárné opatření spočívající ve snížení platu o 10 % (deset procent) na dobu 3 (t ř í) měsíců.
Odůvodnění: I. Dne 5.12.2006 byl Vrchnímu soudu v Olomouci doručen návrh ministra spravedlnosti ČR na zahájení kárného řízení proti JUDr. J. P., předsedovi Krajského soudu v Brně, jemuž kárným návrhem kladl za vinu skutek spočívající v tom, že jako předseda Krajského soudu v Brně vážně porušil povinnosti orgánů státní správy soudů, když v červnu 2006, kdy byly dány důvody pro podání kárného návrhu proti JUDr. M. M., ministru spravedlnosti navrhl jmenovaného, tehdy ještě jako soudce Okresního soudu v Břeclavi dočasně přiděleného ke Krajskému soudu v Brně, přeložit k tomuto krajskému soudu s účinností od 1.9.2006. Hodnocení soudce předsedou krajského soudu v tomto návrhu na přeložení přitom hrubě neodpovídalo skutečnosti a uvedeného soudce nedůvodně zvýhodňovalo, neboť jako předseda soudu věděl o déletrvajících průtazích způsobovaných včasným nevyhotovováním rozhodnutí ve věcech přidělených JUDr. M. v souladu s rozvrhem práce i o jeho nestandardních vztazích s kriminálně závadovou osobou neslučitelných se společenským a profesním postavením soudce,
- pokračování -
-3-
1 Ds 22/2006
ve kterém navrhovatel spatřoval kárné provinění podle § 87, ve spojení s ustanovením § 128 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., neboť jako soudce jmenovaný do funkce předsedy soudu závažným způsobem porušil povinnosti spojené s výkonem státní správy soudů. Přílohy kárného návrhu tvořily následující listiny založené v kárném spise: - úřední záznam ze dne 16.10.2006 o předání specifikovaných písemností JUDr. J. H., předsedou Vrchního soudu v Olomouci, ministerstvu spravedlnosti (č.l. 7), - upozornění předsedy Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. S 186/2006 ze dne 20.4.2006, na výsledky rozhodovací činnosti odvolacího soudu v případě soudce JUDr. M. M., doručené předsedovi Krajského soudu v Brně dne 25.4.2006 (č.l. 8-9), - opatření státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, sp.zn. Zn 2151/2005 ze dne 20.10.2005, o odevzdání věci JUDr. M. M. předsedovi Krajského soudu v Brně (č.l. 1012), - kopie str. 10 rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 3 To 84/2006, obsahující pasáž o opakovaném prodlužování lhůt k vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Brně, sp.zn. 1 T 29/2000 (č.l. 13), - kopie zprávy PČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Expozitury Brno, ČTS: OKFK-27/7-2005 ze dne 18.8.2006, o záznamu telekomunikačního provozu mobilní telefonní stanice (č.l. 14-16), - informace KSZ Brno, oddělení dohledu, sp.zn. 1 SPR 52/2005 ze dne 15.11.2005, ve věci JUDr. M. M. – podezření z trestných činů podle §§ 158/1a, § 160/1, 3 písm. b) tr.zák. (č.l. 17), - záznam o přezkoumání postupu MSZ Brno ve věci vedené pod sp.zn. 2 ZN 5121/2005 ze dne 14.11.2005, sp.zn. 1 KZN 169/2005 (č.l. 18-37), - zpráva krajského státního zástupce v Brně, sp.zn. 3 KZV 167/98, Vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci, ze dne 25.9.2006 (č.l. 38), - zpráva o poznatcích státních zástupců k průtahům v postupu předsedy senátu KS Brno JUDr. M. M., vypracovaná dne 19.9.2006 pro JUDr. P. C., KSZ Brno (č.l. 39-40),
- pokračování -
-4-
1 Ds 22/2006
- podání předsedy Krajského soudu v Brně, čj. 731/2006-pers. ze dne 14.6.2006 (doporučení k přeložení JUDr. M. M.), doručené Ministerstvu spravedlnosti ČR dne 21.6.2006, - charakteristika k přeložení JUDr. M. M. ke Krajskému soudu v Brně (č.l. 41-43), - dotaz náměstkyně KSZ Brno, adresovaný místopředsedovi KS Brno, ze dne 5.12.2005, týkající se vyhotovení rozsudku ve věci sp.zn. 10 T 3/2004 (č.l. 46), - odpověď místopředsedy KS Brno ze dne 22.12.2005 (č.l. 47), - stanovisko a hodnocení JUDr. M. M. zpracované místopředsedou KS Brno dne 6.6.2006 (č.l. 48-49), - vyjádření předsedy Krajského soudu v Brně pod Spr 2220/2006 ze dne 16.10.2006 (č.l. 5051). Kárný soud zjistil, že návrh splňující po obsahové stránce požadavky ustanovení § 9 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. byl u místně příslušného soudu [§ 3 odst. 2 písm. a) al. 2 cit. zák.] podán osobou oprávněnou [§ 8 odst. 2 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb.] a s ohledem na materiály (č.l. 7), na jejichž základě ministr spravedlnosti kárný návrh podal, i ve lhůtě upravené zněním § 9 odst. 1 cit. zák. S ohledem na znění ustanovení § 128 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb. („Návrh podle zvláštního právního předpisu podá příslušný orgán státní správy soudů také tehdy … pokud zjistí, že soudce, jmenovaný předsedou nebo místopředsedou soudu, závažným způsobem porušuje stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů.“) byl návrh podán ministrem spravedlnosti vůči předsedovi krajského soudu pro skutek, ohledně něhož zákon vedení kárného řízení připouští. K projednání kárného návrhu proto nařídil ústní jednání, v jehož rámci provedl níže uvedené dokazování.
II. JUDr. J. P. v písemném vyjádření ke kárnému návrhu (č.l. 155-159) nejprve poukázal na rozpor, který je v podaném návrhu na zahájení kárného řízení obsažen, tj. dovozovanou odpovědností soudce jmenovaného do funkce předsedy soudu vůči skutku, jehož se měl dopustit jako předseda soudu, tzn. orgán státní správy soudu. Dle něj je v zákoně
- pokračování -
-5-
1 Ds 22/2006
o soudech a soudcích (v Hlavě III) obsažena zcela rozdílná a nezaměnitelná úprava. Dovozovat jeho odpovědnost jako soudce jmenovaného do funkce předsedy krajského soudu podle ust. § 87 ve spojení s ust. § 128 odst. 2 zákona není dle jeho názoru možné, neboť na skutky popsané v kárném návrhu tato právní úprava nedopadá. Nelze vycházet ani z Nálezu Ústavního soudu, sp.zn. Pl. ÚS 18/06, v němž Ústavní soud dovozuje, že funkce předsedů soudů je neoddělitelná od funkce soudce, neboť učiněné stanovisko nelze vytrhnout z kontextu řešeného případu, tj. odvolávání soudních funkcionářů. Předseda soudu je ve výkonu správní činnosti vždy v postavení nadřízenosti či podřízenosti. Při výkonu správy soudů soudci je nevyhnutelné vycházet z dvojjakého postavení soudce – předseda soudu. Jako soudce je v tomto postavení předseda nezávislý, jako předseda je v nadřízeném či podřízeném postavení, tj. podle úrovně vykonávané předsedovské funkce. Z důvodů podrobněji rozvedených proto namítl nedostatek pravomoci kárného soudu k projednání kárné žaloby. S ohledem na nařízení ústního jednání dále uvedl následující: Až do října či listopadu 2005, kdy obdržel složku s odposlechy, v níž byly přepsány i telefonáty vedené JUDr. M., nedostal o tomto soudci žádnou negativní informaci. Vzhledem k prvnímu nepříznivému údaji o soudci M. a s přihlédnutím ke stanovisku místopředsedy pro věci trestní, dalšího trestního soudce a krajského státního zástupce o nepoužitelnosti odposlechů mimo trestní řízení zvolil řešení spočívající v udělení výtky, když přihlédl i k ujištění JUDr. M., že kromě zařizování záležitostí spojených s fotbalovým klubem a záležitostí spojených s vybavením bydlení své rodiny, neučinil nic, co by mělo vést k porušení jeho povinností soudce. Vypracováním písemné výtky pověřil místopředsedu P. Ten do ní zapracoval i odkaz na průtahy s vyhotovováním rozhodnutí, což pro něj byla zcela nová informace, neboť byl ujištěn, že rozhodnutí má soudce rozpracována, nechal do písemné výtky uvést termín jejich dokončení do konce roku 2005 a soudci toto uložil. Ani v dubnu 2006, při projednávání záměru otevřít pobočku ve Zlíně, ač o JUDr. M. bylo uvažováno jako o soudci, který agendu bude vyřizovat, žádná připomínka k jeho osobě nezazněla. Poprvé byl na úroveň rozhodnutí JUDr. M. upozorněn v dopisu předsedy Vrchního soudu v Olomouci, který obdržel 25.4.2006. Dopis dal k posouzení a sdělení stanoviska JUDr. P. Z vrchního soudu žádná urgence nepřišla. V červnu 2006 se místopředseda soudu o dopise nezmínil a on na něj zapomněl. K hodnocení jím zpracovanému mu ústně doplnil důvod, proč některá
- pokračování -
-6-
1 Ds 22/2006
rozhodnutí nemohl JUDr. M. dokončit. Hodnocení vyžádané od předsedy okresního soudu bylo kladné, proto návrh na přeložení podepsal a ministru, JUDr. P. N., nechal dne 14.6.2006 odeslat. Standardní hodnocení připravené personální pracovnicí mu nepřišlo neúplné, nenapsaná rozhodnutí byla místopředsedou soudu bagatelizována. Dne 4.9.2006 mu byl doručen materiál státního zastupitelství, po seznámení s jeho obsahem podal neprodleně proti soudci kárný návrh. Teprve po diskusi s předsedou Vrchního soudu v Olomouci, před poradou konanou u ministra spravedlnosti dne 12.9.2006, se dověděl, že místopředseda P. opakovaně bez bližších zdůvodnění prodlužoval JUDr. M. lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Oprávnění prodlužovat soudcům trestního úseku lhůty podle ust. § 181 odst. 3 a § 129 odst. 2 tr.ř. jej neprodleně zbavil. Místopředsedovi uložil provést prověrku nevyřízených věcí rozhodovaných JUDr. M., výsledek je zachycen ve zprávě ze dne 14.9.2006. Z ní vyplývá, že JUDr. M. nevyhotovil 4 z rozhodnutí, která nebyla napsána již v prosinci 2005. O tom do té doby zpraven nebyl. S ohledem na uvedené nesouhlasí s tvrzením, že „v červnu 2006 byly dány důvody pro podání kárného návrhu proti JUDr. M. M.“, ani že „hodnocení soudce předsedou krajského soudu hrubě neodpovídalo skutečnosti a uvedeného soudce neodůvodněně zvýhodňovalo, neboť jako předseda soudu věděl o déletrvajících průtazích způsobovaných včasným nevyhotovováním rozhodnutí ve věcech přidělených JUDr. M. v souladu s rozvrhem práce i o jeho nestandardních vztazích s kriminálně závadovou osobou neslučitelných se společenským a profesním postavením soudce“. Až do 13.9.2006 nebyly jeho informace takové (pro nedostatečnou informovanost od místopředsedy P.), aby žalobce k uvedeným tvrzením opravňovaly. Protože odpovědnost kárně obviněného spočívá zcela zásadně na principu prokázání zavinění, a protože zavinění, které je mu kladeno za vinu, se nedopustil (ať již z důvodů povinností soudce či předsedy soudu, nebo z důvodu nedostatečné informovanosti), navrhl, aby byl kárného obvinění podle ust. § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. zproštěn. V závěrečné pasáži svého písemného vyjádření vyzval JUDr. P. kárný soud k tomu, aby se zabýval otázkou zachovalosti subjektivní lhůty při podání kárné žaloby. Od předsedy Vrchního soudu v Olomouci se krátce po přeložení JUDr. M. dověděl o jeho úvaze oznámit věc ministerstvu spravedlnosti. Vyžádání personálního útvaru ministerstva spravedlnosti adresované jeho osobě bylo učiněno 10.10.2006, podnět k němu muselo mít ministerstvo
- pokračování -
-7-
1 Ds 22/2006
dříve. Takovým podnětem mohla být i kárná žaloba, kterou on podal vůči JUDr. M. Je proto třeba vyjasnit, kdy se tato dostala do dispozice ministerstva. Pokud by propadná dvouměsíční lhůta nebyla zachována, poté činí návrh, aby kárné řízení bylo podle § 14 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb. zastaveno. V písemném vyjádření pro ministerstvo spravedlnosti (č.l. 50-51) JUDr. J. P. uvedl, že -
dne 21.9.2006 podal na soudce Krajského soudu v Brně JUDr. M. M. kárnou žalobu,
-
jemu ani místopředsedovi soudu pro věci trestní nebyla zaslána žádná stížnost krajského státního zástupce v souvislosti s rozhodováním JUDr. M. M.,
-
jedinou písemnou stížnost obdržel dne 9.12.2005 místopředseda soudu pro věci trestní od náměstkyně krajského státního zástupce,
-
JUDr. M. M. byl, jako jediný kandidát, který souhlasil s místem výkonu soudcovské činnosti na pobočce krajského soudu ve Zlíně, navržen místopředsedou pro věci trestní,
-
souhlas soudce byl jedním z faktorů, který byl při návrhu na přeložení JUDr. M. ke Krajskému soudu v Brně také posuzován,
-
posuzováno bylo hodnocení podepsané předsedou Okresního soudu v Břeclavi a trestním místopředsedou Krajského soudu v Brně,
-
na schůzce za účasti místopředsedů pro věci trestní a pro pobočku ve Zlíně a krajského státního zástupce nebyla řečena žádná negativní informace o JUDr. M.,
-
negativní informace se ohledně JUDr. M. začaly objevovat v září 2006. U ústního jednání odkázal JUDr. J. P. na své písemné vyjádření a uvedl, že s kárnou
žalobou nesouhlasí v žádném jejím tvrzení. K osobě JUDr. M. M. zopakoval, že dne 12.12.2005 se poprvé dozvěděl o jeho problémech s vyhotovováním rozhodnutí. Bylo to v souvislosti s řešením záležitosti týkající se jeho styků s panem J. Tu se pro důkazní nepoužitelnost odposlechů telefonických hovorů v kárném řízení a ujištění, které se mu od JUDr. M. dostalo, rozhodl vyřešit výtkou. O nějakých nenapsaných rozsudcích se dozvěděl bez bližší specifikace délky prodlevy ve vyhotovení. Protože byl informován tak, že rozsudky jsou rozepsány, stanovil termín pro jejich vyhotovení a vypravení do konce roku. Počítal s tím, že se tak stane. Až do přeložení JUDr. M. ke krajskému soudu se již nedozvěděl o
- pokračování -
-8-
1 Ds 22/2006
žádných negativních poznatcích o tomto soudci, ačkoli se o něm, jako o možném kandidátovi na pobočku ve Zlíně, uvažovalo na setkáních, jimž byli přítomni místopředsedové soudu pro věci trestní a pro pobočku ve Zlíně i krajský státní zástupce. Časové řazení následných událostí v něm vyvolává dojem, jako by mu informace o jednání JUDr. M. z března 2006 byly záměrně poskytnuty až po jeho přeložení ke krajskému soudu. Ministr spravedlnosti mu neposkytl příležitost, aby před podáním kárného návrhu vysvětlil svoje stanovisko. Na materiály doručené mu 4.9.2006 reagoval bezprostředně podáním kárného návrhu. Za nehoráznou a nesmyslnou považuje interpretaci v médiích, že kryl soudce M. V takovém případě by mu neuložil výtku, nekrátil mu dovolenou a nepodával by kárný návrh. V další části svého vyjádření, v reakci na prováděné důkazy či v rámci konečného přednesu, JUDr. J. P. uplatnil i následující výhrady: a) charakteru procesního: -
v souvislosti s dvojjedinou funkcí předsedy soudu a soudce odkázal i na ustanovení § 26, § 30 a § 34 zák. č. 6/2002 Sb.,
-
namítl, že skutky, které jsou mu kladeny za vinu kárnou žalobou, ať již porušení povinností orgánu státní správy soudů, nebo týkající se hodnocení soudce, nejsou zákonem definovány,
-
popis skutku v kárném návrhu je nedostatečný a neúplný, neboť neuvádí způsob neodpovídajícího hodnocení soudce, tj. konkretizaci vady jeho hodnocení,
-
návrh byl podán proti jiné osobě, než která by se měla zodpovídat,
-
kárný návrh byl podán nedůvodně, neboť ustanovení § 128 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb. možnost jeho podání váže na závažné porušování (tj. opakované jednání) povinností, což kárný návrh, vymezující jedno porušení, nečiní, b) charakteru skutkového:
-
nebyl seznámen se skutečnostmi uváděnými v některých listinných důkazech (zde zejména zprávy státního zastupitelství vyhotovené po datu 1.9.2006),
-
neví, jakým způsobem se součástí materiálů odeslaných ministerstvu stala i charakteristika soudce JUDr. M., jím nepodepsaná.
III.
- pokračování -
-9-
1 Ds 22/2006
K procesním námitkám kárně obviněného soudce zaujal kárný soud následující stanoviska: Námitku o nedostatku pravomoci kárného soudu neshledává kárný soud opodstatněnou. Jak je již uvedeno výše, ustanovení § 128 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb. řízení o odpovědnosti orgánu státní správy soudu (zde v pojmu „soudce jmenovaný předsedou … soudu“) předpokládá. Počítá s podáním návrhu podle zvláštního předpisu - v marginální rubrice přitom, obdobně jako v případě návrhu podávaném podle § 128 odst. 1 cit. zák., tímto zvláštním předpisem rozumí zák. č. 7/2002 Sb. Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, pak vedení tohoto řízení rovněž předpokládá, neboť se o něm výslovně zmiňuje v ustanovení § 14 písm. d). Dle něj „Senát bez ústního jednání řízení zastaví v případě kárného provinění spočívajícího v porušení zákonem stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů též pokud soudci zanikla funkce předsedy soudu nebo místopředsedy soudu“. Nezanikla-li tato funkce (argumentum a contrario), není důvod pro zastavení kárného řízení, tzn. je na místě jeho provedení způsobem, který zákon upravuje. Kárný soud neshledává z těchto důvodů nedostatek své pravomoci k provedení řízení o návrhu podaném ministrem spravedlnosti proti JUDr. J. P., předsedovi Krajského soudu v Brně. Kárný soud dodává, že neshledává ani důvod k tomu, aby za podmínek § 25 zák. č. 7/2002 Sb. a § 224 odst. 3 tr.ř. přerušil kárné řízení, neboť nemá za to, že by zákon, jehož užití přichází při rozhodování o vině kárně obviněného soudce kárným proviněním v úvahu, byl v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem. Vychází přitom ze zjištění, že ústavními nálezy (Pl. ÚS 7/02, Pl. ÚS 18/06), které se zaobíraly zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nebylo zpochybněno rozhodování soudní moci (tj. obecných soudů, k nimž je nutno kárný soud řadit) ve věcech týkajících se vnitřních záležitostí soudnictví. Ostatně tímto svým přístupem (tj. přijetím kárné žaloby k projednání) kárný soud navazuje na řešení ve věci sp.zn. 1 Ds 19/2006, kdy se zabýval kárnou žalobou, podanou JUDr. J. P. na soudce Krajského soudu v Brně JUDr. P. B., jemuž bylo kladeno za vinu neplnění povinností při výkonu funkce místopředsedy soudu pro úsek občanskoprávní.
- pokračování -
-10-
1 Ds 22/2006
Procesní překážku bránící projednání kárného návrhu neshledal kárný soud ani z pohledu namítaného rozporu týkajícího se požadavku na (opakované) porušování stanovených povinností při výkonu státní správy soudů a vymezení skutku kárnou žalobou. Důvody tohoto závěru jsou obsaženy níže (str. 30) v souvislosti s hodnocením postupů předsedy krajského soudu kárným soudem. Jako neopodstatněný vyhodnotil kárný soud i návrh kárně obviněného, aby proti němu vedené kárné řízení bylo zastaveno podle ustanovení § 14 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb. Ustanovení § 9 zák. č. 7/2002 Sb., stanovící, že „Návrh na zahájení kárného řízení musí být podán do 2 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném provinění ..“ je dle názoru kárného soudu nutno interpretovat tak, že tato lhůta běží od okamžiku, kdy navrhovatel získal informace v rozsahu způsobilém učinit závěr, že se soudce, příp. státní zástupce, kárného provinění dopustil. Z pohledu nutnosti vyhodnocení naplněnosti znaků kárného provinění po stránce objektivní i subjektivní proto nemůže být okamžik rozhodný pro běh subjektivní lhůty spojován např. s doručením podnětu (ať již od osoby, např. účastníka řízení, která není oprávněna sama návrh podat, či od subjektu, který takovou pravomocí disponuje), z něhož skutečnosti, nezbytné pro odpovědné posouzení podmínek realizace oprávnění upraveného ustanovením § 128 odst. 1, event. odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., neplynou. V případě, že ministr spravedlnosti, za účelem zjištění, zda podmínky pro podání kárného návrhu jsou dány, pověří šetřením věci organizační složku ministerstva, plyne mu subjektivní lhůta k podání návrhu od zpracování zprávy pověřeným orgánem. V tomto směru přihlíží kárný soud i k názoru, který stran otázky počítání běhu subjektivní lhůty vyslovil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp.zn. IV. ÚS 302/02. Na zpřesnění se dodává, že jeho závěry nebyly sice vysloveny ke znění § 9 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb., nýbrž ve vztahu k § 6 odst. 5 zák. č. 412/1991 Sb., jejich použitelnost na současnou právní úpravu však kárný soud dovozuje z obsahové shody obou ustanovení (§ 6 odst. 5 zák. č. 412/1991 Sb.: „Návrh na zahájení kárného řízení musí být podán u příslušného kárného soudu do dvou měsíců ode dne, kdy se orgán oprávněný podat návrh dověděl o kárném provinění...“). K zaujetí odlišného stanoviska stran počátku běhu subjektivní lhůty neshledává kárný soud důvodu. Návrh ministra spravedlnosti se odvíjí od tvrzení, že své rozhodnutí učinil na základě materiálů, které byly ministerstvu spravedlnosti dodány předsedou Vrchního soudu
- pokračování -
-11-
1 Ds 22/2006
v Olomouci dne 16.10.2006. Téhož dne shodou okolností bylo ministerstvu doručeno i písemné vyjádření kárně obviněného předsedy soudu založené na č.l. 50-51. Pro alternativu, že ministr spravedlnosti prostřednictvím svých organizačních složek prováděl šetření na základě již dříve získaného podnětu, je nutno uvést, že toto šetření (s ohledem na datum doručení vyjádření předsedy soudu, zapracované do odůvodnění návrhu, založené na č.l. 50-51) nebylo ukončeno dříve, než byly doručeny materiály, na které ve svém návrhu poukazuje. Kárný návrh podaný na soudce JUDr. M. M., doručený ministerstvu spravedlnosti dne 20.10.2006, sám kárně obviněný předseda soudu ve svém vyjádření označuje toliko za možný podnět. Z pohledu uplatněné obhajoby nicméně kárný soud provedl důkaz i přečtením podaného návrhu a učinil zjištění, že sice jak žalobní část návrhu („Přes výtku udělenou JUDr. M. M. dne 12.12.2005 v souvislosti s nevyhotovenými vyhlášenými rozhodnutími v roce 2005, u kterých již uplynula lhůta stanovená v ust. § 129 odst. 2 trestního řádu a která nebyla vyhotovena, ač došlo k prodloužení této lhůty…“), tak v jeho odůvodnění („V souvislosti s výtkou uloženou JUDr. M. M. dne 12.12.2005, která se týkala průtahů v písemném vyhotovení vyhlášených rozhodnutí...“), průtahy ve vyhotovení rozhodnutí zmiňuje, avšak jejich rozsah (co do množství rozhodnutí, v nichž k dodržení lhůty pro vypracování rozhodnutí nedošlo, ani co do délky průtahu) nikterak nespecifikuje. Protože z citovaného vyjádření v kárném návrhu nebylo možno závažnost dříve zjištěných nedostatků v práci soudce JUDr. M. hodnotit, zejména s přihlédnutím k tomu, že věc byla řešena výtkou (podle § 88 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb. „Drobné nedostatky v práci ... může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci vytkne, je-li to postačující.“), nebylo (dle kárného soudu) možno z toliko doručeného kárného návrhu usuzovat na hloubku rozpornosti mezi takto uvedenými údaji a hodnocením soudce v návrhu na přeložení, event. jeho přílohách. Zdůraznit je třeba rovněž to, že o skutečnostech popsaných v písemné výtce ze dne 12.12.2005 není v podaném návrhu ani zmínka. Kárný soud s přihlédnutím k výše uvedenému neshledává důvodu k tomu, aby za právní skutečnost, od níž se běh lhůty odvíjí, označoval skutečnost jinou, než navrhovatelem
- pokračování -
-12-
1 Ds 22/2006
tvrzenou. K zastavení kárného řízení podle § 14 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb. proto dle jeho zjištění není důvod. K námitce o obsahové nedostatečnosti kárného návrhu stran popisu skutku, ve kterém ministr spravedlnosti spatřoval kárné provinění, kárný soud uvádí, že správnosti výhrady kárně obviněného předsedy soudu nemůže přisvědčit. Z popisu skutku je zřejmé, že kárný žalobce viní předsedu soudu z toho, že v souvislosti s jeho návrhem na přeložení soudce JUDr. M. ke krajskému soudu předložil ministru spravedlnosti hodnocení, které dle žalobcova názoru „hrubě neodpovídalo skutečnosti a uvedeného soudce nedůvodně zvýhodňovalo, neboť jako předseda soudu věděl o déletrvajících průtazích způsobovaných včasným nevyhotovováním rozhodnutí ve věcech přidělených JUDr. M. v souladu s rozvrhem práce i o jeho nestandardních vztazích s kriminálně závadovou osobou neslučitelných se společenským a profesním postavením soudce“. Kárný žalobce tímto vymezením (včetně tvrzení, že návrh na přeložení soudce ministru spravedlnosti učinil předseda soudu v červnu 2006, kdy byly dány důvody pro podání kárného návrhu proti JUDr. M. M.) transparentním způsobem popsal jednání, které JUDr. J. P. klade za vinu, resp. učinil tak způsobem, který umožňuje kárně obviněnému soudci uplatnění obhajovacích práv vůči skutkovým a i právním tvrzením navrhovatele. Nutno dodat, že z pohledu vytýkaného nedostatku musí být přihlíženo k celkovému obsahu kárného návrhu, tj. v úvahu při hodnocení jeho obsahových náležitostí musí být vzato i jeho odůvodnění, které v případě posuzovaném rozvedení skutkových tvrzení obsahuje. Protože kárný soud nezjistil skutečnosti, které by bránily tomu, aby o podaném návrhu bylo konáno ústní jednání (když kromě výše uvedeného zjistil podmínky pro jeho provedení upravené zněním ust. § 12, § 16 odst. 3, § 17 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb.), projednal jej v ústním jednání nařízeném na den 2.2.2007.
IV.
- pokračování -
-13-
1 Ds 22/2006
Důkazní řízení před kárným soudem bylo provedeno v rozsahu, který tento soud považoval za nezbytný pro své rozhodnutí. Skutková zjištění, která promítl do výrokové části tohoto rozhodnutí, učinil na základě důkazů, které zmiňuje v této části odůvodnění. Jak již kárný soud uvedl v části II. odůvodnění tohoto rozhodnutí, kárně obviněný předseda soudu ve svém písemném vyjádření označil skutková tvrzení navrhovatele za neopodstatněná. Kárný soud však na základě provedeného dokazování a vyhodnocení níže označených důkazů tomuto hodnocení přisvědčit nemůže. Sdílí naopak přesvědčení, že skutková tvrzení, obsažená v návrhu na zahájení kárného řízení, byla důkazním řízením potvrzena. Pokud se týká žalobního tvrzení, že hodnocení JUDr. M. M., obsažené v návrhu předsedy Krajského soudu v Brně na jeho přeložení, hrubě neodpovídalo skutečnosti a uvedeného soudce nedůvodně zvýhodňovalo, má je kárný soud za prokázaná z následujících důvodů: Je-li JUDr. M., o němž je v návrhu zpracovaném dne 14.6.2006 (č.l. 41-43) uvedeno, že ke Krajskému soudu v Brně byl dočasně přidělen od 1.9.2003 s tím, že od 1.1.2004 byl pověřen zastupováním předsedy senátu 10 T, prezentován jako soudce tak, že: „Vzhledem k dosahovaným pracovním výsledkům, ke schopnostem a k odborné úrovni, byl … vybrán pro výkon soudcovské funkce u Krajského soudu v Brně na úseku trestním – I. stupeň...“ a že „… v rámci dočasného přidělení u krajského soudu od 1. září 2003 dosud prokázal, že má k zastávání soudcovské funkce na úseku trestním – I. stupeň – Krajského soudu v Brně všechny předpoklady“, poté toto hodnocení pomíjí jak stanovisko nadřízeného soudu ze dne 20.4.2006, sp.zn. S 186/2006, v němž k odborné způsobilosti JUDr. M. pro výkon soudce rozhodujícího prvostupňovou agendu trestního soudnictví u krajského soudu zaujal názor odlišný („… způsob rozhodnutí ... svědčí o hlubší
- pokračování -
-14-
1 Ds 22/2006
závažnosti vad...“), přičemž tento poznatek sdělil i pro účely případného rozhodování o obsazení míst soudců rozhodujících právě uvedenou agendu, tak zejména vlastní zjištění učiněná předsedou soudu k osobě JUDr. M. M. dne 12.12.2005, a to jak v rovině plnění pracovních povinností (opakované dlouhodobé nevyhotovování rozhodnutí ve lhůtách stanovených trestním řádem, neomluvená absence na pracovišti v rozsahu 2 dnů), tak v rovině osobního života soudce, tj. jeho kontaktů s jedincem, který jako osoba kriminálně závadová může svými styky se soudcem, tohoto, jako reprezentanta soudcovského sboru, diskreditovat (viz povinnosti soudce upravené ustanovením § 80 odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb.) – viz též níže vyjádření obsažené v udělené výtce „… choval tak, že svým jednáním zavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnost soudcovské funkce“.
Zjištění učiněná předsedou krajského soudu dne 12.12.2005, která se promítla jak v záznamu o provedeném pohovoru z téhož dne, dle něhož byla předsedou soudu JUDr. M. M. (ad 3) udělena důrazná ústní výtka v souvislosti se zjištěním o pozdním vyhotovování písemných rozhodnutí, resp. zjištěním o nevyhotovení 11 z 15 rozhodnutí vyhlášených do listopadu 2005, tak ve výtce, která byla - na základě výsledků šetření Police ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Brno, resp. opatření státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 20.10.2005, sp.zn. 2 Zn 2151/2005 a postoupeného spisového materiálu - JUDr. M. M. (osobní spis soudce) rovněž téhož dne předsedou soudu pod Spr 2545/2005 udělena „pro nevhodné chování, kterého se JUDr. M. M. dopustil tím, že se přes své celospolečenské ústavní postavení předsedy senátu Okresního soudu v Břeclavi a soudce Krajského soudu v Brně, pověřeného vedením senátu, nejméně v období od měsíce října 2004 do měsíce května 2005 zcela nestandardním a neadekvátním způsobem stýkal s vícekrát soudně trestaným L. J., nar. 19.5.1963 v Přerově, od kterého si nechal zařizovat různé věci, jako např. nákup nábytku a elektronických zařízení a naopak pro něj zařizoval
- pokračování -
-15-
1 Ds 22/2006
různé jiné věci, jako pronájem autobusu, zjištění jména správce konkursní podstaty společnosti Protec a dále mu poskytoval právní pomoc a rady, jako sepis odvolání a právní rady přátelům L. J., přičemž v souvislosti se stykem s touto osobou ve dnech 11.11.2004 a 8.12.2004 bez vědomí předsedy případně místopředsedy soudu opustil své pracoviště u Krajského soudu v Brně a zařizoval pro sebe a L. J. soukromé záležitosti v pracovní době, čímž porušil své povinnosti, stanovené v § 80 zák. č. 6/2002 Sb., zejména se choval tak, že svým jednáním zavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnost soudcovské funkce“, se v hodnocení zpracovaném pro účely rozhodování o přeložení JUDr. M. M. ke Krajskému soudu v Brně, stejně jako rozhodnutí předsedy soudu o krácení dovolené na zotavenou v rozsahu čtyř dnů pro neomluvené absence ve dnech 11.11.2004 a 8.12.2004 (osobní spis), vůbec nezobrazila, ačkoli ve stanovisku a hodnocení JUDr. M. M. (č.l. 48-49), zpracovaném pro předsedu soudu JUDr. J. P., místopředsedou Krajského soudu v Brně dne 6.6.2006, byly údaje o pracovních nedostatcích jmenovaného soudce, o nichž kárně obviněný předseda soudu s ohledem na realizaci své kárné pravomoci prokazatelně věděl („…Ve druhé polovině tohoto roku /pozn. míněn rok 2005/ se však začaly u JUDr. M. projevovat potíže spočívající v tom, že ani v prodloužených lhůtách nedokázal vyhotovit vyhlášená rozhodnutí … nepomohly ani moje ústní výtky … nezbylo, než aby předseda krajského soudu JUDr. M. uložil dne 12.12.2005 výtku“), zmíněny (a aktuálně připomenuty). Dlužno dodat, že z písemného materiálu, který byl podkladem pro udělení písemné výtky shora citované (vyjma vlastního přepisu hovoru i z opatření o odevzdání věci – příloha kárného návrhu č.l. 10-12), mohl předseda krajského soudu nabýt i poznatek o tom, jak se JUDr. M. vyjadřuje o kolegovi působícím u Městského soudu v Brně v souvislosti s jím vydaným rozhodnutím, tj. že výrazné potíže má uvedený soudce i s plněním povinnosti upravené ustanovením § 80 odst. 6 zák. č. 6/2002 Sb.
- pokračování -
-16-
1 Ds 22/2006
Absence poznatků nabytých předsedou krajského soudu dne 12.12.2005 v hodnocení (ze dne 14.6.2006) výše citovaném, resp. i v obdobně vyznívající připojené charakteristice (č.l. 44-45), která obsahuje též údaj, že “Ohledně JUDr. M. nejsou známé žádné negativní skutečnosti o jeho rodinných poměrech a pověsti“, vedou kárný soud k závěru, že tvrzení ministra spravedlnosti o tom, že kárně obviněný předseda soudu mu předložil hodnocení, které „hrubě neodpovídalo skutečnosti a uvedeného soudce nedůvodně zvýhodňovalo“, je opodstatněné a jím předloženými důkazy, či důkazy opatřenými kárným soudem, prokázané. Nespornou skutečností rovněž je to, že ministr spravedlnosti návrhu předsedy Krajského soudu v Brně svým rozhodnutím ze dne 18.7.2006, čj. 395/2006-PERS-SO/2 (osobní spis soudce), vyhověl a že JUDr. M. M. ke dni 1.9.2006 přeložil ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně. Prokázáno je rovněž to (spis Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 1 Ds 18/2006), že JUDr. J. P. podal v měsíci září 2006 na JUDr. M. M. návrh na zahájení kárného řízení (Vrchnímu soudu v Olomouci byl doručen dne 25.9.), jímž mu kladl za vinu též to, že (ad 1) přes výtku mu udělenou dne 12.12.2005 v souvislosti s nevyhotovenými vyhlášenými rozhodnutími v roce 2005, u kterých již uplynula lhůta stanovená v ust. § 129 odst. 2 trestního řádu a které nebyly vyhotoveny, ač došlo k prodloužení této lhůty, písemná rozhodnutí ve věcech níže uvedených ke dni 14.9.2006 nevyhotovil a nepředal soudní kanceláři k vypravení, ač podle udělené výtky měl tato rozhodnutí vypravit do konce roku 2005. Podle prověrky učiněné v jeho senátě dne 14.9.2006 z rozhodnutí vyhlášených v roce 2005 dosud nevyhotovil a nepředal soudní kanceláři k vypravení rozhodnutí v těchto trestních věcech: a) rozhodnutí ve věci sp.zn. 10 T 10/2001 - Ing. Z. V. a spol. - rozsudek vyhlášen dne 30.3.2005, b) rozhodnutí ve věci sp.zn. 10 T 22/2001 - Ing. J. K. - rozsudek vyhlášen dne 28.11.2005, c) rozhodnutí ve věci sp.zn. 10 T 22/99 – P. B. - rozsudek vyhlášen dne 29.11.2005, d) rozhodnutí ve věci sp.zn. 50 T 1/2004 – J. Č. a spol. - rozsudek vyhlášen dne 8.12.2005.
- pokračování -
-17-
1 Ds 22/2006
Oproti jednání, popsanému v bodě 2 kárného návrhu, o němž se dozvěděl až na základě opatření vydaného státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Brně dne 31.8.2006, je z popisu jednání vytýkaného JUDr. M. v bodě 1 zřejmé, že porušení pracovních povinností uvedeným soudcem, které (rovněž) vedlo k podání kárného návrhu v září 2006, bylo zjistitelné v době, kdy bylo vyhotoveno hodnocení jmenovaného pro účely rozhodování o jeho přeložení ke krajskému soudu a že toto zjištění – s ohledem na rozsah porušení povinnosti vyhotovit rozhodnutí ve lhůtě 20 pracovních dnů – umožňovalo učinit závěr o tom, že v červnu 2006 „... byly dány důvody pro podání kárného návrhu proti JUDr. M. M. ...“, jak tvrdí navrhovatel ve svém návrhu. Takové posouzení umožňovalo zjištění, že soudce, jemuž byly průtahy ve vyhotovování rozsudků vytknuty v prosinci 2005, neměl v měsíci červnu opět rozsudky dlouhodobě vyhotoveny, přičemž v případě spisu sp.zn. 10 T 10/2001, ohledně něhož již výtku obdržel, tomu bylo již 14 měsíců od vyhlášení rozhodnutí, v případě ostatních tří věcí 6 měsíců. Jen dodatkem se uvádí, že návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. M. M. byl kárným soudem shledán opodstatněným, a to jak v bodě 1 návrhu, tak i v bodě 2, kdy mu bylo kladeno za vinu, že navzdory svému celospolečenskému a profesnímu postavení nejméně od 18.3.2006 do současné doby neinformoval žádný příslušný orgán Vězeňské služby ČR či Policie ČR o důvodném podezření, že odsouzený L. J., nar. 19.5.1963, který vykonává uložený trest odnětí svobody ve Věznici Kuřim, má v této věznici nelegálním způsobem umístěné telekomunikační zařízení, které užívá, o čemž se dozvěděl a sám přesvědčil z telefonických rozhovorů s L. J. dnem 18.3.2006 a 26.3.2006, kdy prostřednictvím tohoto zařízení s L. J. komunikoval a též od něj přijímal SMS zprávy. Zjištění kárné odpovědnosti v podobě kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb. v případě obou bodů kárné žaloby vedlo k uložení kárného opatření spočívajícího v odvolání z funkce soudce (rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3.11.2006, sp.zn. 1 Ds 18/2006, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně ze dne 1.2.2007, sp.zn. 1 Skno 16/2006).
- pokračování -
-18-
1 Ds 22/2006
Protože v přílohovém materiálu kárného návrhu (č.l. 38) byla obsažena informace, že „... předseda senátu Krajského soudu v Brně JUDr. M. M. je obecně mezi státními zástupci znám jako soudce, který v mnoha případech vyhotovuje rozsudek po více než 1 roce od vyhlášení“ a zejména, že „Tyto věci vytrvale signalizují předsedovi Krajského soudu v Brně …“, a naproti tomu ve vyjádření JUDr. J. P. (č.l. 50-51) bylo uvedeno, že „... v souvislosti s rozhodováním JUDr. M. M. nebyla ... zaslána žádná stížnost krajského státního zástupce …“, vyžádal kárný soud zprávu krajského státního zástupce (č.l. 71-72), ze které vyplynulo, že -
signalizace průtahů jako forma spolupráce vznikla z iniciativy předsedy krajského soudu jako forma kontroly plynulosti řízení,
-
průtahy v činnosti soudců Krajského soudu v Brně či soudců okresních soudů byly signalizovány předsedovi krajského soudu od roku 2003 celkem 3x, místopředsedovi soudu 2x,
-
za nejzávažnější považuje signalizaci náměstkyně krajského státního zástupce místopředsedovi soudu v únoru 2006 na průtahy JUDr. M. v trestní věci Ing. H.,
-
poslední seznam průtahů při vyhotovování rozsudků si vyžádal vrchní státní zástupce v Olomouci. Z příloh citované zprávy mají k činnosti krajského soudu vztah listiny na č.l. 112-115
(týkají se roku 2003), na č.l. 119 (březen 2005), bezprostřední vztah k osobě JUDr. M. pak signalizace ze dne 5.12.2005 (č.l. 121), odpověď ze dne 22.12.2005 (č.l. 122), signalizace ze dne 16.12.2006 (č.l. 123). Osoba JUDr. M. je zmiňována v seznamech týkajících se na státní zastupitelství delší dobu nedoručených vyhotovení rozsudků na č.l. 144, 145, 148, 149. Z přehledu na č.l. 145 (resp. totožného seznamu založeného na č.l. 149) plyne, že 6 rozsudků vyhlášených JUDr. M. (věci specifikovány dle sp.zn. státního zastupitelství) bylo doručeno státnímu zastupitelství s odstupem nejméně 8 měsíců (24.1.2006 – 4.10.2006) od vyhotovení. Ve věci ing. V. a spol. (dvojí signalizace náměstkyně krajského státního zástupce) se tak stalo po 18 měsících od vyhlášení rozsudku (30.3.2005-12.10.2006). Z výše uvedeného je na straně jedné potvrzeno konstatování obsažené ve vyjádření předsedy krajského soudu, že od krajského státního zástupce neobdržel stížnost týkající se práce JUDr. M. M., na straně druhé, že přes opakovanou signalizaci jeho náměstkyně,
- pokračování -
-19-
1 Ds 22/2006
týkající se věci ing. V. a spol., z níž se podává, že k nápravě stavu nedošlo, nebyla předsedou soudu (jako osobou odpovědnou – viz úprava v zákoně a cit. směrnici) učiněna zjištění o přetrvávání vážných nedostatků v práci jmenovaného soudce, resp. že tyto jím nebyly promítnuty do hodnocení zpracovaného pro účely rozhodování o přeložení soudce. Na základě dosud zmíněných důkazů vybudoval kárný soud svá skutková zjištění, která vyjádřil ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Obhajobu kárně obviněného předsedy soudu o tom, že až do září 2006 nevěděl o osobě JUDr. M. M. žádných negativních poznatků, pro které by neměl považovat hodnocení přiložené k návrhu na přeložení za objektivní, má za vyvrácenou již konstatovanými důkazy. K obhajobě uplatněné JUDr. J. P. uvádí kárný soud následující: Protože záznam o pohovoru s JUDr. M. M. ze dne 12.12.2005 je předsedou soudu podepsán, je nepochybné, že minimálně při jeho podpisu věděl, že JUDr. M. M. „má sice z 19 přidělených věcí 15 věcí rozsouzeno, avšak z 11 již vyhlášených rozhodnutí do konce měsíce listopadu 2005 žádné z rozhodnutí dosud písemně nevyhotovil, přičemž v mnoha případech již jde o rozhodnutí vyhlášená před delší dobou“. Vědomost JUDr. J. P. o déletrvajících potížích JUDr. M. při vyhotovování rozhodnutí odvíjí kárný soud od uvedeného listinného důkazu. Pokud předseda soudu realizoval svou kárnou pravomoc (udělení důrazné ústní výtky) za situace, jak ji nastínil ve svém vyjádření, tj. aniž by se mu dostalo konkretizace délky průtahů ve vyhotovení rozsudků místopředsedou soudu, resp. aniž s ohledem na vlastní odpovědnost (§ 121 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb., § 2 odst. 3, § 7 odst. 3 instrukce č. 87/2002Org.) zjistil povahu vytýkaných nedostatků, poté tento postup dle názoru kárného soudu svědčí o hrubém zanedbání povinností, které mu cit. instrukce ukládá. Kárný soud usuzuje, že řádné zjištění skutečného stavu věci je základním předpokladem pro správnou volbu prostředků, které k dosažení nápravy instrukce (§ 5 odst. 1) zmiňuje. Je třeba si uvědomit, že zákon neposkytuje příslušnému orgánu státní správy soudu volbu, jakým instrumentem věc řešit (tj. postupem dle § 88 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb. či podáním kárného návrhu dle zák. č. 7/2002 Sb.), zjistí-li, že soudce zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nebo že chování soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé,
- pokračování -
-20-
1 Ds 22/2006
nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. V případě takového zjištění je příslušný orgán státní správy soudů povinen podle § 128 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. („podá“) kárný návrh podat. Řešení podle § 88 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb. přichází v úvahu toliko v případě, že jsou zjištěny „drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování“. Objasnění povahy nedostatků v práci soudce je z pohledu volby těchto prostředků záležitostí esenciální. Uložil-li předseda soudu důraznou ústní výtku, aniž by zjistil povahu pracovních porušení při vyhotovování rozsudků JUDr. M. M. (toto z jeho vyjádření vyplývá), poté své dohledové povinnosti nesplnil. O dostatečnosti vyřízení věci ústní výtkou lze míti výrazné pochybnosti, neboť nevyhotovení 11 rozsudků soudcem rozhodujícím tzv. prvostupňovou agendu trestní představuje podstatnou část jeho roční výkonnosti a jde-li o prodlevy několikaměsíční, jak plyne nejen z přehledu o spisech (č.l. 87-88 spisu 1 Ds 18/2006 – viz příloha protokolu o ústním jednání), ale i z přílohy kárného návrhu na č.l. 13 (jde o věc JUDr. M., sp.zn. 1 T 29/2000, v níž rozsudek byl vyhlášen dne 16.11.2004), poté tyto pracovní nedostatky lze stěží hodnotit jako drobné nedostatky v práci. K přenesení odpovědnosti za údaje obsažené v charakteristice přiložené k návrhu na přeložení na jinou osobu (resp. nehodnocení jejich obsahu v souvislosti s osobou kárně obviněného předsedy soudu) neshledává kárný soud důvodu. Usuzuje, že ministr spravedlnosti důvodně vycházel z předpokladu, že návrh mu předložený předsedou krajského soudu (včetně všech jeho příloh) vyjadřuje stanovisko tohoto navrhovatele, zejména v situaci, že v hodnocení předsedou soudu podepsaném je o připojení charakteristiky výslovná zmínka. Pokud kárný návrh tvrdil, že JUDr. J. P. věděl o nestandardních vztazích JUDr. M. s kriminálně závadovou osobou, neslučitelných se společenským a profesním postavením soudce, pak písemná výtka, kterou předseda soudu jmenovanému udělil, je toho důkazem („... nejméně v období od měsíce října 2004 do měsíce května 2005 zcela nestandardním a neadekvátním způsobem stýkal s vícekrát soudně trestaným L. J., nar. 19.5.1963 v Přerově … čímž porušil své povinnosti, stanovené v § 80 zák. č. 6/2002 Sb., zejména se choval tak, že svým jednáním zavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnost soudcovské funkce“). Otázka procesní nevyužitelnosti záznamu odposlechu telefonního hovoru v řízení kárném je skutečností, která stran tvrzené vědomosti nemá právního významu.
- pokračování -
-21-
1 Ds 22/2006
Kárný soud dále uvádí, že nemůže ani zcela potvrdit správnost tvrzení JUDr. J. P. o tom, že do přeložení JUDr. M. nezaznamenal již žádnou další negativní skutečnost týkající se tohoto soudce. Minimálně ji lze spatřovat v signalizaci vrchního soudu stran kvality rozhodovací činnosti JUDr. M., kterou však (objektivně hodnoceno), stejně jako průtahy ve vyhotovování rozhodnutí, poněkud zastřelo hodnocení zpracované místopředsedou soudu pro věci trestní. I přes tuto skutečnost však má kárný soud za prokázaný skutkový závěr, že hodnocení předložené ministru spravedlnosti hrubě neodpovídalo skutečnosti a navrženého soudce nedůvodně zvýhodňovalo. Standardní (hodnocení kárně obviněného předsedy soudu v jeho písemném vyjádření), resp. pozitivní hodnocení JUDr. M. M., v předloženém návrhu obsaženém, neodpovídalo skutečnosti, jíž bylo to, že uvedený soudce má s plněním svých pracovních povinností při výkonu své funkce na tzv. prvostupňové agendě trestní krajského soudu výrazné potíže a že se navíc při výkonu stáže u nadřízeného soudu dopustil dvou neomluvených absencí, nadto pak i to, že udržuje (ve vědomí kárně obviněného předsedy soudu udržoval) styky s osobou kriminálně závadovou, tj. styky neslučitelné se společenským a profesním postavením soudce. Odůvodnění další části popisu skutku, v němž je shledáváno kárné provinění, týkající se porušení povinností soudce, je obsaženo v následující části odůvodnění. Jeho součástí je i vyložení toho, jak kárný soud vyhodnotil důkazy kárně obviněným předsedou soudu předložené, resp. proč nepovažoval za potřebné provedení dalšího dokazování.
V. Při právním posouzení skutkových zjištění uvážil kárný soud následující: Podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb. je kárným proviněním „zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů“.
- pokračování -
-22-
1 Ds 22/2006
Povinnosti soudce cit. zákon upravuje v ustanoveních § 79 a násl. Další povinnosti zákon stanoví pro soudce, kteří byli zákonem upraveným způsobem ustanoveni funkcionáři soudu (v případě kárně obviněného soudce jako předsedy krajského soudu postupem upraveným v ustanovení § 104 odst. 1 cit. zák.). Tyto povinnosti pro ně vyplývají v souvislosti s výkonem státní správy soudů, kdy součástí jejich pracovní náplně jsou činnosti, které v závislosti na funkci, kterou zastávají, upravuje zákon v ustanoveních §§ 124128. Činnosti předsedy krajského soudu při výkonu státní správy soudu upravuje ustanovení § 126, dle kterého: (1) Předseda krajského soudu vykonává státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu tím, že a) zajišťuje chod krajského soudu po stránce personální a organizační; za tím účelem zejména stanoví počty přísedících tohoto soudu, zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců, b) prostředky státního rozpočtu, stanovené správcem kapitoly státního rozpočtu, rozepisuje pro hospodaření krajského soudu a pro hospodaření okresních soudů v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu nebo správcem kapitoly státního rozpočtu, c) pro účely rozpočtových opatření a vystavování limitů podle rozpočtových pravidel plní vůči okresním soudům v jeho obvodu funkci správce kapitoly státního rozpočtu, d) dbá o odbornost soudců a vytváří podmínky pro její zvyšování, e) pečuje o zvyšování odborné úrovně vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků, soudních vykonavatelů a ostatních zaměstnanců působících u krajského soudu a u okresních soudů v jeho obvodu, f) s přihlédnutím k vyjádření Justiční akademie zajišťuje výběr justičních čekatelů a s vybranými uchazeči uzavírá pracovní smlouvu, g) řídí a kontroluje přípravnou službu justičních čekatelů v obvodu krajského soudu a její výkon, h) řídí a kontroluje výkon státní správy okresních soudů prováděný jejich předsedy, i) pečuje o odbornou průpravu přísedících krajského soudu k výkonu jejich funkce a organizuje a koordinuje odbornou průpravu přísedících okresních soudů k výkonu jejich funkce, j) dohlíží na řádný chod soudních kanceláří,
- pokračování -
-23-
1 Ds 22/2006
k) dohlíží na vedení seznamu znalců a tlumočníků, l) zajišťuje poskytování informací krajským soudem podle zvláštního právního předpisu, 9) m) kontroluje činnost ředitele správy krajského soudu, n) zajišťuje bezpečnost krajského soudu a úkoly krizového řízení, o) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy. (2) Předseda krajského soudu dbá o důstojnost jednání a dodržování zásad soudcovské etiky v řízeních, vedených u krajského soudu a u okresních soudů v jeho obvodu, a o to, aby v těchto řízeních nedocházelo ke zbytečným průtahům. K tomu účelu, a to i s využitím elektronické evidence věcí, vedených u krajského a okresních soudů, a) provádí prověrky soudních spisů, b) dohlíží na úroveň soudních jednání, c) vyřizuje stížnosti. (3) V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) podává předseda krajského soudu ministerstvu podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád). Má-li za to, že podnět podaný nebo postoupený mu předsedou okresního soudu nesplňuje podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), postoupí ho se svým stanoviskem ministerstvu. Povinnosti při výkonu státní správy soudu vztahující se k podání kárného návrhu upravuje (též pro předsedu krajského soudu), za podmínek v něm definovaných, ustanovení § 128 cit. zák. Překládání soudců upravuje ustanovení § 71 zák. č. 6/2002 Sb. Dle odst. 3 cit. ustanovení: „Ke krajskému nebo vrchnímu soudu může být přeložen soudce, který má právní praxi nejméně 8 let a svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řádného výkonu této funkce“. Podle odst. 2: „Při překládání soudce k soudu vyššího stupně se přihlíží k dosažené odborné úrovni překládaného soudce“. O přeložení soudce rozhoduje podle § 73 odst. 1 ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce překládán, a předsedou soudu, z něhož je soudce překládán, a to formou rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
- pokračování -
-24-
1 Ds 22/2006
Přeložení soudce k vyššímu stupni soudu je obecně vnímáno jako kariérní postup soudce. Toto přeložení proto musí být odůvodněno nejen potřebou obsazení daného soudcovského místa, nýbrž zejména zákonem požadovanými vlastnostmi překládaného soudce. K přeložení by proto mělo dojít toliko tehdy, poskytují-li odborné znalosti a zkušenosti překládaného soudce záruku řádného výkonu funkce (též) u vyššího stupně soudu, k němuž je překládán. I z tohoto pohledu proto měla být předsedou krajského soudu věnována pozornost sdělení, které se mu od soudu odvolacího k osobě JUDr. M. M. dostalo. Protože kárný soud neshledává příčin, proč by mělo být zaslané sdělení vrchním soudem připomínáno či urgováno, nemůže hodnotit jako právně relevantní sdělení kárně obviněného předsedy soudu, že na zprávu zapomněl. Zaměření pozornosti na odbornou stránku mělo být (vyjma již citovaných ustanovení § 71 odst. 2, odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb.) odůvodněno též požadavky plynoucími z právní úpravy obsažené v ustanovení § 126 cit. zák. Toto ustanovení totiž (jak je uvedeno výše), vyjma povinnosti zajišťovat chod krajského soudu po stránce personální a organizační [§ 126 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb.], ukládá předsedovi krajského soudu i povinnost dbát o odbornost soudců [§ 126 odst. 1 písm. d) cit. zák.] a povinnost směřující k zabránění zbytečných průtahů při vyřizování věci prováděním prověrky soudních spisů [§ 126 odst. 2 písm. a) cit. zák.]. Ve vztahu k posledně jmenované povinnosti lze dodat, že souvisí i s plněním dalších úkolů předsedou krajského soudu, stanoví-li tak zvláštní právní předpisy [§ 126 odst. 1 písm. o) zák. č. 6/2002 Sb.]. Za ty je třeba považovat i interní instrukce vydávané ministerstvem spravedlnosti. Dle instrukce č. 87/2002-Org., o výkonu soudního dohledu i okresních, krajských a vrchních soudů, účinné od 1.4.2002, je předseda krajského soudu řazen mezi orgány soudního dohledu, které plní v instrukci rozvedené úkoly na úseku soudního dohledu. Při jeho výkonu předseda soudu sleduje [§ 6], zda v řízení před soudem nedochází k neodůvodněným průtahům, zda soudci dbají na důstojnost soudního jednání a dodržují zásady soudcovské etiky. V rámci soudního dohledu zejména též [§ 7 odst. 1 písm. c)] „dbá, aby v soudním řízení byly dodržovány zákonné, popřípadě přiměřené lhůty, a v odůvodněných případech je v jednotlivých věcech prodlužuje“, či [§ 7 odst. 1 písm. d)] „sleduje, zda soudci ve své každodenní činnosti důsledně dodržují požadavky důstojnosti jednání a soudcovské etiky...“.
- pokračování -
1 Ds 22/2006
-25-
Byť je předseda soudu oprávněn některé úkoly přenést na svého místopředsedu, činí tak při zachování vlastní odpovědnosti [§ 2 odst. 3, § 7 odst. 3]. Poznatky z výkonu soudního dohledu, který se provádí též prověrkami spisů [§ 3 odst. 1 písm. b)], mohou být mimo jiné využity též pro potřeby personálního rozhodnutí [§ 5 odst. 2 písm. b)]. Obsahuje-li instrukce, podle níž „Soudní dohled ... je významným nástrojem k zajišťování úspěšného plnění úkolů justice“, výslovnou zmínku o využitelnosti poznatků dohledu pro personální rozhodnutí [§ 5 odst. 2 písm. b)] a považuje-li [§ 4 odst. 1] za účinné nástroje soudního dohledu periodické prověrky konkrétního soudu, úseku jeho činnosti či senátu, nebo tématické prověrky jednotlivých agend, poté je nutno učinit závěr, že provedení kontroly stavu senátu JUDr. M. M., v jehož činnosti nedostatky (dle názoru kárného soudu závažnějšího charakteru) byly shledány předsedou soudu v prosinci 2005, před podáním hodnocení, z něhož vycházel ministr spravedlnosti při svém rozhodování, se i s ohledem na signalizaci ze strany vrchního soudu nabízelo. Jakkoli se podání hrubě zkresleného hodnocení projevilo bezprostředně „jen“ ve vydání individuálního aktu aplikace práva orgánem správním (nikoli soudním), tj. v rozhodnutí o přeložení JUDr. M. M. ke Krajskému soudu v Brně, k němuž by – usuzováno vzhledem k reakci, kterou vyvolalo zjištění skutečného stavu stran osoby tohoto soudce a která nachází svého výrazu i v popisu skutku, pro který byl kárný návrh na JUDr. J. P. podán (výhrada vůči vztahům „neslučitelných se společenským a profesním postavením soudce“) – patrně nedošlo v případě podání charakteristik objektivního rázu, nelze jeho dopad hodnotit toliko v tomto úzkém kontextu. Důsledkem rozhodnutí ministra spravedlnosti je totiž časově neomezené a toliko (nejde-li o překládání na žádost nebo se souhlasem soudce) způsobem upraveným v ustanovení § 72 zák.č. 6/2002 Sb. (tj. na změny v organizaci soudů vázané) změnitelné instalování soudce přeloženého k vyššímu soudu. V případě JUDr. M. M. byl k soudu vyššího stupně (alespoň dle nazírání kárného soudu) přeložen soudce, jehož osoba – jak vzhledem k dosahovaným pracovním výsledkům, tak vzhledem ke vztahům, které udržoval dle skutkového zjištění ve výtce předsedy krajského soudu – nedávala záruky, že bude dosaženo cílů sledovaných právní úpravou při překládání soudců od soudů nižších k soudům
vyšším.
K závažnému
zpochybnění
správnosti
rozhodnutí
ministra
spravedlnosti (který se opřel o kladně vyznívající doporučení navrhovatele a patrně přihlédl i
- pokračování -
-26-
1 Ds 22/2006
ke kladnému vyznění stanovisek soudcovských rad), avšak zejména odůvodněnosti návrhu předsedy krajského soudu, došlo v zápětí. Jednak se na základě opatření o postoupení spisového materiálu státním zástupcem objevují informace o nepřerušení kontaktu JUDr. M. s L. J., resp. přesněji o neoznámení telefonického kontaktování soudce touto osobou, v dané chvíli vykonávající nepodmíněný trest odnětí svobody, jednak po provedení prověrky nevyhotovených a nevypravených rozhodnutí dne 14.9.2006 (č.l. 169) informace o setrvávajícím neplnění zákonných lhůt k vyhotovování rozsudků jmenovaným soudcem. Důsledkem bylo podání kárného návrhu, v němž byla JUDr. M. M. vytýkána závažnější profesní selhání, a to i za období („… dosud ...“ - tj. června 2006), ve kterém dle hodnocení v návrhu na přeložení „… prokázal, že má k zastávání soudcovské funkce na úseku trestním – I. stupeň – Krajského soudu v Brně všechny předpoklady“. Nutno zopakovat, že jsou vytýkána i selhání (ad 1 kárného návrhu na JUDr. M. podaného), která mohla být dohledovou činností předsedy soudu zjištěna před podáním návrhu na přeložení. Kárný soud usuzuje, že k naplnění znaků kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., není-li právní úpravou konstruována zvláštní skutková podstata kárného provinění spočívající v porušení povinností při výkonu státní správy soudů (ač vedení kárného řízení pro tato porušení předpokládá - § 128 odst. 2 cit. zák.), tj. skutkové podstaty deliktu, jehož podstata spočívá v „zaviněném porušení povinností soudce, … jímž soudce … ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů“, může dojít i v případě zákonu odporujícího či jeho účelu nedosahujícího výkonu povinností (alespoň některých) při státní správě soudů. Úkol spočívající v zajištění chodu krajského soudu po stránce personální [§ 126 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb.] totiž nelze (dle názoru kárného soudu) splnit způsobem, že na volné soudcovské místo je navržen kandidát, jehož výsledky – z pohledu dlouhodobého testování výkonem funkce, do níž je navrhován – nedávají záruky, že očekávání veřejnosti na chod justice splní. Je-li v situaci, která umožňovala učinění závěru, že výkonem soudcovské funkce JUDr. M., při rozhodování věcí tzv. prvostupňové agendy trestní u Krajského soudu v Brně, dochází k porušování práv účastníků řízení na rozhodnutí jejich věci v přiměřené době (Čl. 38 odst. 2 LPS) a tím k ohrožování důvěry ve spravedlivé rozhodování soudů, jehož součástí toto právo je, namísto realizace kárné
- pokračování -
-27-
1 Ds 22/2006
pravomoci či přijetí opatření sledujícího odstranění zjištěné závady, jak instrukce ministerstva spravedlnosti předpokládá, činěn předsedou soudu návrh na profesní postup uvedeného soudce, který je dokládán neobjektivním pracovním hodnocením a je-li na základě tohoto doporučení rozhodnutím ministra spravedlnosti na navržené místo soudce přeložen, poté nutně tento postup předsedy soudu je rovněž způsobilý vyvolat následek v podobě ohrožení důvěry ve spravedlivé rozhodování soudů. Toto ohrožení důvěry ve spravedlivé rozhodování soudů je dáno iniciováním návrhu, který je na podkladě zkreslené charakteristiky navrženého soudce ministrem spravedlnosti akceptován, tj. návrhu směřujícího k obsazení soudcovského místa u vyššího stupně soudu způsobem příčícím se požadavkům zákona, tj. soudcem, u něhož predikce dalšího působení v navržené funkci – s ohledem na výsledky při rozhodování mu svěřené agendy – vyznívá nepříznivě. Dlužno dodat, že současně požadavek ustanovení § 126 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb. („Předseda krajského soudu dbá ... o to, aby v těchto věcech nedocházelo ke zbytečným průtahům...“) řádným nezjištěním stavu senátu v době předkládaného návrhu nebyl naplněn, žádná opatření k odstranění průtahů ve vyhotovování rozsudků soudcem JUDr. M. M. nebyla ze strany předsedy soudu přijata. Na uvedeným soudcem vyvolaný stav zaviněné nečinnosti, vedoucí k ohrožení důvěry ve spravedlivé rozhodování soudů, nepřišla zákonem a též citovanou instrukcí předvídaná reakce orgánu státní správy. Následek v podobě ohrožení důvěry ve spravedlivé rozhodování soudů (v období následujícím od června 2006), který se projevil ve věcech Krajského soudu v Brně, sp.zn. 10 T 10/2001, sp.zn. 10 T 22/2001, sp.zn. 10 T 22/99 a sp.zn. 50 T 1/2004, má tak svoji (druhotnou) příčinu i v porušení povinností, které předsedovi soudu zákon (jako soudci) ukládá. Oproti reakci, spočívající v odstranění závadového stavu některou z forem předvídaných již citovanou instrukcí (§ 5 odst. 1), byl podán návrh na přeložení JUDr. M. ke krajskému soudu, obsahující již výše citované hodnocení o jím prokázané způsobilosti nově zastávanou funkci vykonávat. Skutková podstata kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve skutku vymezeném ve výrokové části tohoto rozhodnutí, byla po stránce objektivní naplněna a dostačuje-li k jejímu naplnění po stránce subjektivní forma nedbalostního zavinění, poté s ohledem na vědomosti, jimiž předseda soudu stran osoby JUDr. M. M. disponoval (12.12.2005), či jimiž disponovat mohl (hodnocení Vrchního soudu v Olomouci, opakovaná
- pokračování -
1 Ds 22/2006
-28-
signalizace, možný výkon dohledové činnosti), poté shledává kárný soud naplněnost skutkové podstaty kárného provinění ze strany kárně obviněného předsedy soudu i po stránce subjektivní. Kárný soud usoudil, že obhajoba uplatněná kárně obviněným předsedou soudu nemůže vést k právním závěrům, které z ní vyvozoval, tj. k závěru o důvodech pro jeho zproštění kárného obvinění postupem dle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. Jím předložené listinné důkazy nemohou odůvodnit jeho vyvinění z následujících příčin: Je sice zřejmé, že kárně obviněný předseda soudu se při svém návrhu na přeložení opíral o kladné hodnocení, zpracované předsedou Okresního soudu v Břeclavi (č.l. 160), to však nemohlo dát odpověď na otázku, kterou bylo třeba (§ 71 odst. 1, odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb.) v souvislosti s překládáním k vyššímu, tj. krajskému soudu, řešit, tj. zda navrhovaný soudce svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruku řádného výkonu soudcovské funkce u tohoto soudu. Jestliže v době podávání návrhu vykonával JUDr. M. stáž u Krajského soudu v Brně již po dobu 33 měsíců, poté je zjevné, že řádně zhodnocena měla být jeho způsobilost k výkonu práce soudce u krajského soudu právě s přihlédnutím k výsledkům, kterých u tohoto soudu dosáhl. Jak z poznatků učiněných dne 12.12.2005, tak i z (sice stručné) hodnotící zprávy odvolacího soudu (v níž však v konkrétnosti jmenován je toliko JUDr. M.) bylo možno činit závěr, že pracovní výkon JUDr. M. u krajského soudu hodnocení ze soudu okresního neodpovídá. Z pohledu výše citovaných ustanovení instrukce (§ 2 odst. 3, § 7 odst. 3) o odpovědnosti předsedy soudu lze stěží přiznat právní relevanci obhajobě kárně obviněného, že na dopis od předsedy vrchního soudu zapomněl, či že místopředseda úkol mu uložený (č.l. 166) nesplnil. Zbývající listinné materiály dokumentují reakci předsedy soudu na zjištění, která učinil v měsíci září 2006 a tudíž z pohledu bezprostředně řešené otázky, tj. jednáním kárně obviněného předsedy soudu spojeným s překládáním JUDr. M. ke krajskému soudu,
nemají (alespoň v rovině základů kárné
odpovědnosti) právní relevanci. Jakkoli kárně obviněný předseda soudu spatřuje příčinu stavu, na který kárný návrh reaguje, v nedostatečné informovanosti místopředsedou soudu pro věci trestní a jeho pochybeními při výkonu funkce (a své stanovisko, podporující náhled kárně obviněného předsedy soudu, stran přístupu při prodlužování lhůt k vyhotovení rozsudků místopředsedou soudu vyjádřil kárný soud ve svém rozhodnutí vydaném ve věci kárného
- pokračování -
-29-
1 Ds 22/2006
řízení vedeného proti JUDr. M. M. – str. 6), neshledal kárný soud pro své rozhodnutí potřebným výslech JUDr. J. P., který původně navrhl předseda soudu. Nedostatky místopředsedy soudu, které by byly prokázány, nemohou totiž s ohledem na znění výše cit. instrukce vést k vyvinění kárně obviněného předsedy soudu. V kontextu posuzovaného skutku dospěl kárný soud k poznatku, že v souvislosti s řešením osoby JUDr. M. M. se JUDr. J. P. dopustil, ať již sám, či prostřednictvím svého místopředsedy pro věci trestní, který dle § 121 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb. a předloženého rozvrhu práce vykonával státní správu krajského soudu v rozsahu určeném předsedou soudu, opakovaných závažných porušení, která se ve svém důsledku projevila i v jednání, kladeném JUDr. J. P. kárným návrhem za vinu. Již výše kárný soud uvedl, že nedostatečným plněním instrukce nezjistil předseda soudu řádným způsobem stav věcí v senátě JUDr. M. M. a nepřijal odpovídající opatření k nápravě stavu, resp. že splnění úkolu uloženého dne 12.12.2005 nezkontroloval a nezjistil tak setrvávající nevyhovující stav při vyhotovování rozsudků jmenovaným soudcem. Prostřednictvím trestního místopředsedy, na kterého v rozvrhu práce přenesl činnosti, které svěřuje ustanovení § 129 odst. 2 písm. b), případně odst. 3 tr.ř., předsedovi soudu, pak zcela nevyhovujícím způsobem reagoval na požadavky JUDr. M. M. k opakovanému prodlužování lhůt k vyhotovení rozsudků (jak plyne z přílohy kárného návrhu na č.l. 13, ještě čtyřikrát došlo v průběhu roku 2006 k prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, který měl JUDr. M. na základě pokynu předsedy soudu vyhotovit do konce roku 2005). Způsob prodlužování lhůt k vyhotovení rozhodnutí místopředsedou soudu byl shledán neodpovídající právní úpravě již proto, že při následném prodloužení lhůty absentovalo zdůvodnění, které zákon požaduje v případech, je-li lhůta prodlužována o více jak dalších dvacet dnů. Nezjistil-li předseda soudu tento stav, ač prověrkou spisů [§ 126 odst. 2 písm. a) zák.č. 6/2002 Sb.] tak učinit mohl, zejména řešil-li opožděné vyhotovování rozsudků JUDr. M. M. dne 12.12.2005, poté dostatečně nedbal své povinnosti zajistit, aby v řízeních nedocházelo ke zbytečným průtahům (§ 126 odst. 2 cit.zák.). Kárný soud shledává opakované závažné porušení stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů kárně obviněným předsedou soudu za prokázané. Za této situace, když vlastní žalovaný skutek nemusí mít povahu opakovaného porušování stanovených povinností [viz ustanovení § 14 písm. d) zák. č. 7/2002 Sb.: „… v případě kárného provinění spočívajícího v porušení stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů...“], neshledal kárný soud překážku
- pokračování -
-30-
1 Ds 22/2006
v projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí ani z pohledu námitky, kterou přednesl JUDr. J. P. v rámci svého konečného přednesu. Kárný soud proto rozhodl způsobem, který je uveden ve výroku tohoto rozhodnutí, když k dalším námitkám kárně obviněného předsedy soudu uvádí následující: K námitce, že právní úprava nereflektuje pochybení, která jsou mu kárným návrhem kladena za vinu, kárný soud uvádí, že zákon sice nedefinuje povinnosti tak, jak je nastínil kárně obviněný předseda soudu ve svém konečném přednesu, avšak toto neznamená, že by pod okruh povinností jemu zákonem uložených nespadaly. Pokud kárný soud shledal jeho vážné porušení povinností při výkonu správy krajského soudu, vyplývající z ustanovení § 126 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., pak u citovaného ustanovení má na mysli zejména způsob, jakým přistoupil k plnění povinnosti zajistit chod krajského soudu po stránce personální. V tomto směru kárný soud odkazuje na svůj závěr, že obsazenost soudu musí být vedena hlediskem odborné a občanské nezpochybnitelnosti soudce navrženého k profesnímu postupu. Skutek, který kárný soud při zachování jeho totožnosti poněkud odlišně vymezil ve výrokové části svého rozhodnutí, rozlišuje skutečnosti, o nichž dle skutkových zjištění kárně obviněný předseda soudu věděl, a skutečnosti, o nichž vědět měl a mohl. Jak je již uvedeno výše, dostačující forma zavinění v podobě nevědomé nedbalosti je u skutečností JUDr. P. neznámých dovozena z jeho postavení a povinností, které mu právní úprava (ve výroku citovaná) ukládá. Z výčtu důkazů, o něž se kárný soud opřel, i z výše uvedeného je zřejmé, že obsah zpráv, které byly vyhotoveny po datu 14.6.2006, byl využit jen k objasnění okolností povahy objektivní, tj. z pohledu event. skutečností, o nichž mohl předseda soudu vědomostí nabýt. Zprávy státního zastupitelství zasílané v rámci jeho soustavy pak v podstatě hodnoceny v rovině základů kárné odpovědnosti nebyly. Důkaz čtením materiálu na č.l. 14-16 pro jeho procesní neúčinnost proveden nebyl.
VI.
- pokračování -
-31-
1 Ds 22/2006
Při úvahách o právním následku kárné odpovědnosti uvážil kárný soud následující zjištění: Zákon č. 6/2002 Sb. upravuje v ustanovení § 88 odst. 1 kárná opatření, která lze v závislosti na závažnosti kárného provinění soudci uložit. V posuzovaném případě činí kárný soud závěr, že popsané kárné provinění je závažnějšího stupně, neboť jeho důsledek se projevil v instalaci jedince u vyššího stupně soudu, jenž (jak vyplynulo z pozdějších zjištění a následných rozhodnutí) tohoto kariérního postupu nebyl hoden. Důsledným výkonem dohledové činnosti a řádným zhodnocením jeho kvalit mohlo tomuto profesnímu povýšení, které bylo negativně vnímáno (viz zpráva č.l. 38), být zabráněno. Na stranu druhou míru zavinění kárně obviněného předsedy soudu snižuje to, že spoléhal na hodnotící činnost svého místopředsedy pro věci trestní i stanoviska poradních orgánů, tj. soudcovských rad. V případě JUDr. J. P. lze v jeho prospěch hodnotit i snahu o nápravu stavu, jak ji dokladoval nejen v případě podání kárného návrhu, nýbrž i v přijetí změn, které jsou popsány v jím předložených listinách. Z hodnocení předneseného zástupkyní navrhovatele neodezněly konkrétně specifikované výhrady k práci předsedy soudu, jeho přístup pozitivně hodnotí soudcovská rada krajského soudu. Rezignaci trestního místopředsedy vzal kárný soud na vědomí, aniž by tuto skutečnost promítl do svých hodnotících úvah ve vztahu k otázce kárné odpovědnosti či jejím právním následkům u kárně obviněného předsedy soudu. S přihlédnutím k výše uvedenému dospěl kárný soud k poznatku, že odpovídajícím kárným opatřením bude jeho uložení v podobě snížení platu o 10 % (deset procent) na dobu 3 (tří) měsíců. V této výměře proto kárné opatření JUDr. J. P. uložil.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Vrchního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Odvolání může podat soudce, proti němuž se kárné řízení vede, a ministr spravedlnosti, který je v této věci současně navrhovatelem. Odvolání má odkladný účinek. V Olomouci dne 2. února 2007.
- pokračování -
-32-
1 Ds 22/2006
JUDr. I. K. , v.r. předseda senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudců Za správnost vyhotovení: E. P.
