2006

L i l i á ř - informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pěstitelů lilií SZO ČZS MARTAGON Praha – č. 4/2006. Jubilejní číslo k 40. ročníku zpravodaje Liliář vyšlo v prosinci r. 2006 Složení výboru SZO ČZS MARTAGON: Předseda: Ing. Stanislav Š e v č í k e-mail: [email protected] Místopředseda: (zástupce MARTAGONU - člen výboru Územního sdružení ČZS) Ing. Jiří S v o b o d a e-mail: [email protected] Jednatel: Ing. Petr Š r ů t k a Katedra ochrany lesů ČZU Kamýcká 129 165 21 Praha 6 e-mail: [email protected] Hospodář, pokladník, vedení matriky: Milan M i c h a l Klubové výstavy: Jiří H l o u š e k , email: [email protected] Jiří K o v á ř Člen výboru: (zástupce MARTAGONU - člen komise specializovaných organizací a květinářské při Republikové radě ČZS) RNDr. Karel V e r e š e-mail: [email protected] Redaktor Liliáře, distribuce zpravodaje Liliář: Jiří K o v á ř Na Vyhlídce 624 387 01 Volyně e-mail: [email protected]

Blahopřání Vážení členové organizace MARTAGON, při příležitosti jubilejního 40. výročí vydávání odborného zpravodaje Liliář, dovolte, abych Vám jménem organizace LILIUM Brno i jménem svým, upřímně blahopřál. Do další práce Vám přejeme hodně úspěchů. S pozdravem Karel B r a u n , za výbor SZO ČZS LILIUM Brno Vážení a milí pěstitelé lilií, dovolte, abych Vám k čtyřicátému výročí specializované organizace ČZS MARTAGON co nejsrdečněji popřál. Přeji Vám mnoho dalších krásných lilií, ale i mečíků, jiřin a dalších květin, které zkrášlí vaše i naše zahrádky, potěší naše i vaše ženy a všechna srdce zahřejí svou krásou a vůní. Na další naši spolupráci při organizování výstavy KVĚTY - VOLYNĚ se těší Jiří H o u z i m, ředitel MěKS Volyně I já se připojuji k tomuto významnému jubileu a blahopřeji všem liliářům k tak pěknému časopisu a hlavně k jeho velmi kvalitní odborné úrovni, což jistě oceňují všichni členové. Velmi si vážím veškerých aktivit, které SZO Martagon dělá pro náš Svaz a pro propagaci pěstování lilií. Je mi ctí, že se mohu počítat mezi členy této organizace, kterou považuji za jednu z nejlepších v rámci ČZS a přeji jak časopisu, tak všem členům SZO Martagon hodně dalších úspěchů nejen v pěstování lilií, ale i v osobním životě. MUDr. Josef K ř í ž, předseda ČZS Ticho Miroslav K a p i n u s A někdy bývá ticho krásné jak květy bílých lilií Člověk se zastaví a žasne když nad hroby se rozvijí A jindy lilie jsou zlaté a něžně září do ticha Ta barva potěší a zmate a srdce ani nedýchá (otištěno s laskavým svolením autora – ze sbírky „Chvály“) Básník Miroslav K a p i n u s žije v Uherském Brodě. Celý život působil jako učitel. Publikuje několik desetiletí, jeho básnická a prozaická tvorba byla oceněna mnoha významnými cenami.

Úvodník Stanislav Š e v č í k Vážení přátelé, při čtení stránek tohoto jubilejního čísla našeho Liliáře si připomeňme dlouhou epochu, jíž nás časopis provází - od nejskromnějších začátků organizace, přes pozdější rozkvět a vrcholné období druhé poloviny osmdesátých let minulého století, kdy počet členů byl za celou dobu existence Martagonu nejvyšší, dále přes propad členské základny v první polovině devadesátých let po dnešní období mírného růstu počtu členů. Podobně jako se měnil počet členů, měnil se i náš zpravodaj - od původních ormigovaných dvojstránek, přes tištěné černobílé periodikum, až po zpravodaj, který občas dostává barevnou obálku s krásnými fotografiemi lilií. Prvním počinem na cestě za barevným zpravodajem bylo speciální jubilejní barevné číslo věnované „totemovým“ liliím, tj. rodu Martagon a jeho hybridům. Speciální číslo, které připravil i technicky zabezpečil pilný přispěvatel a milovník martagonů přítel Ing. Petr Š r ů t k a , bylo velice reprezentativní, jak pokud šlo o barevné tabule, tak i o křídový papír a setkalo se s velice kladnou odezvou mezi všemi čtenáři. Samozřejmě i náklady na toto číslo byly vysoké, takže nebylo možné pomýšlet na pravidelné vydávání zpravodaje v barvě. Výbor se proto rozhodl, a členská schůze tento záměr schválila, aby Liliář podle finančních možností dostával alespoň občas barevné přebaly. S ohledem na náklady jsme si barevné přebaly mohli dopřát spíše sporadicky. Přesto však se nám daří alespoň občas náš zpravodaj takto vyšperkovat. Za dlouhé období vystřídala se v osobách redaktorů a přispěvatelů řada obětavých členů, jimž vzdáváme hold a dík, že svým neutuchajícím nadšením obstarávali odborné materiály, překlady a další informace, ale také sepisovali původní články a zachycovali momenty z dění Martagonu i dalších liliářských organizací a zahrádkářského hnutí ve světě. Náš zpravodaj byl po celou dobu pojítkem mezi členy, kteří jsou rozptýleni po celé republice a sousedním Slovensku; nalezl dokonce i čtenáře na druhém konci světa. Z obdivovaných a ctěných členů - redaktorů musím explicitně vyzdvihnout práci doc. RNDr. Karla V e r e š e , CSc., jehož činnost redaktora těžko bude kdy překonána; pan docent setrval v redaktorské funkci po celých třicet let. Vše, co pro zdar Martagonu včetně Liliáře udělal, bylo zhodnoceno a vyjádřeno udělením čestného členství. Přeji našemu zpravodaji, aby pod vedením nového redaktora dosahoval i nadále vysoké odborné úrovně a byl pojítkem mezi všemi, kdož se upsali květinám z nejkrásnějších.

Z pravěku Liliáře Jiří K o v á ř Zpracovat a zdokumentovat údaje z počátků Liliáře dle mých vlastních zkušeností nemohu, nebyl jsem u prvopočátků, a tak aspoň v elementární podobě bych se chtěl dotknout několika zajímavostí ze vzpomínek našich členů – pamětníků, které jsem upravil podle jejich dopisů. Názory na začátky se různí. V minulosti bylo věnováno historické tématice dost článků od různých autorů zveřejňovaných ve zpravodaji Liliář i Liliářských ročenkách. Tentokrát vás nebudu unavovat a seznamovat s jejich výčtem a obsahem, bylo by to jen opakování už publikovaného. Zajisté už všichni členové vědí, že naše internetové stránky mají rubriku „Historie.“ V úvodu mohu snad jen konstatovat, že první dochované číslo Liliáře pochází z dubna roku 1967. Redigoval ho jeden ze zakládajících členů organizace MARTAGON Blahoslav V a j g e n t a výtisk měl pouhopouhé 2 stránky velikosti A4. Všechna vydaná čísla od č. 1/1967 až do č. 2/1971 včetně byla tištěna lihovým tiskem ORMIG na zmíněném formátu, avšak tato dochovaná čísla dnes už nesplňují potřebnou kvalitu tisku. Od č. 3/1971 vychází Liliář v dnešní podobě ve formátu A5. Našim mladším členům připomínám, že vydávání textů a různých tiskovin v šedesátých letech minulého století i později, bylo komplikované a hlavně bylo pod kontrolou tehdejšího režimu. Čili něco namnožit, vydat a distribuovat nebylo jen tak… Přítel Blahoslav V a j g e n t mi ve svých vzpomínkách napsal. Cituji: „Pár let jsem já, i my, jako celá redakce, Liliáře zpočátku vydávali. Tajně a zdarma jsem zajišťoval i tisk. Blány se „kradly,“ dříve to jinak nešlo. Protože letos liliařím „jen“ 50 let, jsem schopen přes lilie napsat o čemkoliv, co by se nechalo využít v současném Liliáři. Nabízím zpracování seriálu „Nebojte se pesticidů“ a v případě potřeby by šla využít i moje velká sbírka diapozitivů lilií (lepené ve skle), na nichž jsou mé starší odrůdy získané od Jana de G r a a f f a a některé další snímky s liliemi z Austrálie. Snad najdu dia z první výstavy lilií Martagonu v Benešově, většinou šlo o dar květů od Jana de G r a f f a , jenž řezané lodyhy lilií zaslal letecky extra pro tuto výstavu. Získání a doprava květů z USA jsou na článek! Novější odrůdy mám již na fotografiích 9 x 14 cm.“ Další dopis přišel od přítele Ivo Z m r h a l a , který mi vstřícně píše, že by chtěl podpořit mou snahu smysluplně vyplnit stránky našeho časopisu Liliář. Pro účel publicity by rád připravil snímky stažené z diapozitivů, které by stály za to, aby byly trvale zdokumentovány. Archivuje korespondenci ze svých začátků v čs. liliaření. Možná by se u něj našly i chybějící první publikace kolem vydávání Liliáře. Některá křížení jsou pozoruhodná a nezná, že by někdo tehdy podobným směrem lilie křížil. Také informace „okolo“ mají svůj historický nádech. Konkrétně se zmiňuje, mimo jiné např. o křížení L. umbellatum var. 'Princ of Wales', kterou získal od pana R e k t o ř í k a , poštmistra z Milovic u Lysé nad Labem, mimochodem známého kaktusáře. Tato lilie však původně pocházela od paní H a l í k o v é , vdovy po řediteli Pražské botanické zahrady, od níž byla získána asi v roce 1942. Její použití z otcovské strany na matku L. wilsonii, jež byla pro změnu

zakoupena v roce 1966 u firmy Jana de G r a a f f a (poznámka redakce:? firma Hoch?) v Berlíně v ulici Karl Marx Strasse, dalo vzniknout celému porostu semenáčů, převážně se vzpřímenými oranžově a červeně zabarvenými květy s velmi pevnou substancí okvětí, kterou dokumentoval snímkem nejlepšího vybraného semenáče. Pro ilustraci položil do jeho květenství složený metr a rozvité květy bez problémů váhu metru unesly. Jelikož nezná, že by někdo podobným směrem mezidruhově tyto lilie křížil (alespoň žádnou zmínku nikde nenalezl), domnívá se, že by časopis Liliář tuto unikátní publicitu dobře unesl. Nebylo to nikde publikováno ani pojmenováno. Přítel Z m r h a l vedl vzniklý semenáč pod názvem Liberec XIV/369. Bohužel zanikl na fusariosu asi v roce 1970. Ostatní sesterské semenáče nebyly životné. Dále se ještě zmiňuje o své fotodokumentaci s atypickými semenáči z let 1963 – 1969 s pracovním názvem „Malina,“ kde se snažil o probarvení bílých částí okvětí do „unicolor“ malinového vybarvení. V současnosti přes zdravotní potíže se snaží dotáhnout horko těžko lilie do květu, ale varuje před hryzci, fusariem a hlavně virózami. Poslední dvě jmenované metly dokážou každý nový pokus nastartovat opět pěstování lilií znovu zlikvidovat. Jednotlivec – sběratel odrůd a druhů – se tomuto stavu jen těžko brání. S novými nákupy a z rozdaných rostlin po okolí si snadno zavlečete „namnožené“ škůdce a všechny tyto „potvory“ se na záhony opět vrací…, říká zkušený liliář přítel Ivo Zmrhal. Krátký dopis jsem obdržel též od Vladimíra C h a l o u p e c k é h o s poděkováním za nabídku spolupráce na přípravě tohoto jubilejního čísla. Píše však, že už vzpomínky na začátky MARTAGONU uvedl v příspěvku o svém liliaření (pozn. red. – viz. Galerie liliářů v Liliáři č. 3/2005 str.47) a nemyslí si, že by mohl sdělit něco navíc. Píše, že tenkrát po nevstoupení do MARTAGONU byl brán jako konkurent, zřejmě proto, že centrem jeho aktivity byl Odbor pro pěstování okrasných rostlin (OPOR). Po přednáškách pro klub v roce 1969 se však vše uklidnilo. O skutečné činnosti MARTAGONU toho ví málo a členem se stal teprve jako člen čestný. Pozn. red.: Já dodávám, že jsem měl to štěstí, být přítomen na jedné jeho dávné přednášce o botanických liliích, kterou pronesl pro naše členy v době, kdy jsme ještě „schůzovali“ v Ústavu makromolekulární chemie ČAV na Petřinách. A nejsem sám, kdo si na ni i po letech rád vzpomene… Další dopis přišel od Karla B r a u n a z Rousínova u Vyškova, který nám především poblahopřál k výročí a jenom připomenul, že o vlastním šlechtění a pěstování lilií už psal do Liliáře třikrát, a to v č. 2/2000 str. 31 – Zkušenosti a strasti moravského liliáře, č. 2/2002 str. 25 – Zamyšlení nad šlechtěním lilií, a č. 1/2006 str. 3 – Galerie liliářů.

Přehled předsedů organizace MARTAGON 1967-1970 1970-1971 1971-1973 1974-1980 1981-1987 1988-1990 1990-1993 1993-1994 1994-1995 1995-1996 1996-dosud

Blahoslav V a j g e n t , Lhota p. Dolní Břežany Jaroslav S v o b o d a , Rokycany Zdeněk K r a u s , Brandýs nad Labem Vladimír C i k á n e k , Praha Karel V e r e š , Praha Jiří H l o u š e k , Rakovník Soňa V a š í č k o v á , Praha Albert Š o t o l a , Praha, Soňa V a š í č k o v á , Praha (v tomto období byli dva předsedové) Albert Š o t o l a , Praha Karel V e r e š , Praha Stanislav Š e v č í k , Praha

Přehled redaktorů Liliáře (číslo Liliáře/rok vydání) 1/1967-2/1967 3/1967-2/1969 3/1969-2/1971 3/1971-2/1973 3/1973-1/1975 2/1975-1/2006 1993-1994 2/2006-dosud

Blahoslav V a j g e n t , Lhota p. Dolní Břežany Josef F r a j m a n , Osek u Duchcova Miroslav P í r o , Staré Město u Uherského Hradiště Luboš N a j m a n , Kamenné Žehrovice Josef K a š p a r , Praha Karel V e r e š , Praha Karel V e r e š , Praha, Milan Č e r n ý , Praha (v tomto období byli dva redaktoři) Jiří K o v á ř , Volyně

Poznámka redakce - jubilejní výtisk Liliáře č. 4/2001 věnovaný monotematicky lilii martagon a jejím hybridům redakčně připravil Petr Š r ů t k a .

Lilie – radosti i starosti Vratislav N o v á k Vážení přátelé, zkusím napsat svůj premiérový článek pro náš liliářský zpravodaj. V organizaci MARTAGON jsem členem od roku 2003 a od této doby se více zajímám o pěstování lilií. V naší rodině mělo spíše své kořeny pěstování jiřin, kterým se ani já nevyhýbám, ale lilie u mne nyní značně převládly. Letos mi vykvetly první semenáče ze semen zakoupených v naší klubové burze. Sklidil jsem také semena z vlastního křížení, která teď přebírám. Povedlo se mi křížení na zkrácenou čnělku 'Silk Road' x 'Bílá Růže', mám 10 semen, to mě potěšilo.

V době, kdy píši tyto řádky, zima ještě pořádně ani nezačala, ale já bych chtěl začít už o jaru, tak tedy… Období jara má přece - ostatně jako každé jiné roční období - svou zvláštní krásu. Většina zahrádkářů i dalších milovníků přírody, a zejména obdivovatelů květin, očekávají to nezaměnitelné kouzlo, na něž se po dlouhé zimě tolik těšíme. Také my, liliáři, si v duchu přes zimu - třeba u fotek lilií - plánujeme jaká křížení budeme provádět v příštím roce a vůbec, co a jak celkově na zahradě provedeme. Během tohoto zimního čekání někteří zkontrolují vývoj a množení cibulek na založených šupinách, jiní zase důkladně pohlídají výsevy hypogeicky klíčících lilií (podzemní klíčení), jež mají v ledničce. Přes zimu se dá také stihnout burza semen, kterou nyní v našem klubu úspěšně vede přítel P. P e t r l í k , a kde je možnost získat určitě zajímavé lilie, ovšem až po několikaletém dopěstování. A pak přijde konečně jaro a s ním první poslové v podobě květů talovínů, sněženek, krokusů, bledulí, ladoněk a tak dále. Prostě je to ve vzduchu. Nás nejvíce zajímá, kdy se začnou objevovat první lilie, ta naše radost, která lodyha už vylézá nad povrch půdy a která má ještě čas. Stává se, že s obavou na ni dlouho čekáme, jak to, že ještě není venku, nestalo se jí snad něco? V brzkém jaru, kdy začínají rašit první botanické druhy například L. hansonii, L. martagon, L. pardalinum a některé trubky a aureliány spolu s dalšími odrůdami, se často stává, že hrozí mrazíky a máme o první starosti postaráno. Od této doby začíná ta pravá sezóna, která potom trvá až do odkvětu poslední lodyhy. Začíná střídání období, kdy se nám také střídají i radosti a starosti, jak se kolem toho všeho pořád točíme. Tato vpravdě příjemná práce s liliemi pokračuje přesazováním těch, co už to nutně potřebují a pokračuje ještě dále výsadbou nových odrůd. Můžeme tedy směle říci, že lilie nám vlastně přinášejí krásnou zábavu po celý rok. Je tu však jedno ALE spočívající v tom, že musíme při dobré péči zastat vše, co je potřebné hlídat. Ten kdo chce mít z lilií více radostí, musí přidat také trochu více starostí. Mně se v letošním roce stalo, že jsem přes veškerou péči neuhlídal některé lodyhy, vlastně poupata na lodyhách při jejich tvorbě. V této době i době nepatrně pozdější, kdy jsou poupata větší, napadá je moucha vrtalka a klade na ně, nebo i přímo do nich svá vajíčka. To se někdy projevuje jako znatelné napíchnutí. Vyvinutá larva poupě uvnitř ničí a dílo zkázy je dokonáno. Je víc než smutné, když potom chodíte po zahrádce a odlamujete napadená poupata, máte jich plné hrsti, některé jen při lehkém doteku opadávají… Lehce se pak stane, že odrůdu či semenáč, na které s netrpělivostí čekáte, uvidíte kvést až zase za rok. Postižené lodyhy jsou vlastně znehodnocené, když je část poupat pryč. Včasným i pozdnějším postřikem, který je nutno po několika dnech opakovat, jsem zabránil nejhoršímu a aspoň zachránil, co se ještě dalo. Na trhu bývá dostatek prostředků s návody na použití, já jsem použil Decis a Fast. Nabízí se otázka, zda bude vrtalka řádit každý rok? Zřejmě ne - jsou však místa, kde vůbec není a asi dost záleží na příhodných podmínkách, obdobně jako se občas vyskytnou o hodně více mšice a jindy ne. To samé chřestovníček, někdy je ho plno a za dva roky jich bylo pár. Škůdce určitě přitahují místa, kde naleznou ve větším množství vše, co potřebují. Situaci nelze podcenit, ale je nutno ji zavčas řešit,

a tak předejít případným ztrátám a zklamáním. Ty malé mušky jsou vidět jak sedají na poupata, ošetřená postřikem je však odradí od toho, aby nám mohly škodit. Přikládám opsané návody proti vrtalce od zkušených liliářů. RNDr. Karel V e r e š – při tvorbě poupat napadá lilie vrtalka liliová, která klade vajíčka na poupata, její housenky zničí vnitřek poupat. Proti ní se osvědčuje přípravek KARATE, postřik je nutno provést opakovaně asi v pětidenních intervalech. RNDr. I. J. Č e r n o h o r s k ý – Vrtalka (Liriomyza urophoriana) poškozuje poupata a květy, uvnitř poupat žerou žlutobílé beznohé larvy až 4 mm velké. Doporučuje se v polovině května zapracovat mělce (1-2 cm hluboko) BASUDIN 10G granulát kolem rostlin v dávce 8g na metr čtvereční. Od začátku června je možno stříkat rostliny v intervalu 7-10 dnů přípravkem SUMITHION SUPER v koncentraci 0,1%. Ing. Břetislav M i č u l k a – Vrtalka je malá muška, která klade vajíčka počátkem června do poupat ranějších lilií (hlavně asiatky a eurasiatky). Vylíhlá larva je až 4 mm velká, nažloutlá. Vyžírá vnitřek poupat. Je dosti rozšířena v Německu, ale v poslední době se objevuje častěji i u nás. Napadená poupata je nutno sebrat a zničit. Ochranou jsou 2 postřiky během června, dokud jsou poupata malá, přípravky SUMITHION 50 EC 0,2%, DECIS EW 50 v koncentraci 0,02% apod., popř. se aplikuje granulát BASUDIN 10G v množství 8g na metr čtvereční. Podobně škodí i larvy plodomorek rodu Contarinia.

Galerie liliářů : Jiří K o v á ř – I . Václav V i n č á l e k Jiřího K o v á ř e není potřeba dlouho představovat. Ani těm přátelům, kteří chodí na schůze naší organizace, ani těm, kteří navštěvují výstavy či pozorně čtou Liliáře. Jiří K o v á ř nechybí tam, kde je potřeba přiložit ruku k dílu. Před nedávnem vyhověl naléhání kolegů ve výboru a ujal se redaktorství Liliáře. V dnešní Galerii můžeme tedy představit Jiřího K o v á ř e nejenom jako dlouholetého liliáře, ale také jako novopečeného šéfredaktora. Na začátku jistě nebude škodit trochu životopisných dat – narození, místo, školy apod. Začněme logicky a chronologicky. Narodil jsem se v Táboře r. 1952. Celé dětství jsem prožil ve vesnici Rataje na Táborsku, kudy protéká potok nebo vlastně říčka Smutná, k níž se váží mé vzpomínky na dětská léta prožitá s kamarády. Vystudoval jsem střední průmyslovou školu keramickou a dále pedagogickou školu se specializací na výtvarnou výchovu s metodikou. Ve školním roce 1973/74

jsem nastoupil do resortu školství a prakticky bez přerušení setrvávám v tomto povolání až dosud, a to různě s kratšími či delšími pracovními úvazky. V devadesátých letech jsem sice v jednom období „koketoval“ s podnikáním a přitom ještě učil, ale záhy jsem své podnikatelské aktivity zanechal, resp. přerušil. Nezmínil jste se o své rodině. S Vaší manželkou jsme se mohli seznámit v internetové fotogalerii – anonymně jste ji zahrnul mezi snímky návštěvníků letošní volyňské výstavy. Máte však i děti. Nalézáte v rodině pochopení či dokonce podporu v zálibě k liliím? Fotografie z výstavy Květy – Volyně 2006 umístěné na našem webu nafotil můj bratr. O pouti byl u nás se svou rodinou na návštěvě. Ze zmíněných Rataj s nimi také přijela naše dvaaosmdesátiletá maminka, která má velmi ráda květiny. Pěstování a šlechtění lilií je však výhradně mé hobby, nyní spojené s „funkcionařením“ v MARTAGONU. Přestože mám i jiné zájmy, už po léta věnuji letní prázdninové měsíce liliím, což ovlivňuje chod naší domácnosti, na který si manželka i obě děti už dávno zvykly. Léto pro nás znamená – rozkvetlé lilie venku na zahrádce, doma ve vázách nebo na výstavě. Často si vzpomenu na manželčina otce – mého tchána – jenž byl „zapáleným“ zahrádkářem. Ve své době se ponejvíce věnoval ovocným stromům, dále vlastnil „plantáže“ s keři rybízu, jež jsme pracně horko těžko sklízeli a pěstoval nějakou tu zeleninu pro rodinnou potřebu. Mnohokrát jsme spolu procházeli jeho zahradu, někdy i s nějakou návštěvou…, tchán se vždy u každé jabloně zastavil a velmi vážně říkal: „To je výborné, vynikající jabko.“ A takových sort měl snad čtyřicet, třebas také 2 nebo 3 naroubované na jednom stromě… To se opakovalo po léta pořád dokola, až mi to teď připadá humorné, protože některé sorty byly skutečně na vykopání, ale on tím žil… Dnes máme jeho zahradu my. Má manželka po otci ony „zahrádkářské“ geny zcela nepodědila, i když byla nucena na zahradě pracovat od malička. Ale pečuje o domácnost, a jelikož bydlíme v rodinném domku, který jsme si spolu svépomocí postavili a máme u něj zahrádku, na níž nejraději pěstuje jahody a milujeme třešně. V „mládí“ dělala při zaměstnání manekýnku, z čehož vyplývá, že má ráda módu. Jinak pracuje ve školství jako učitelka mateřské školy. Syn se zajímá o sport, pracuje v Praze ve známé sázkové kanceláři. Dcera ještě studuje ekologii na vysoké škole, také v Praze a liliaření se zatím nevěnují. Mnozí Vás znají jako propagátora květin ve Vašem současném působišti – ve Volyni. Založil jste tradici tamních, již zmíněných, květinových výstav. Jak taková myšlenka vzniká a jak se prosazuje? V letošním roce uspořádal MARTAGON ve Volyni už pátou výstavu lilií a dalších květin. Uskutečňujeme je vždy začátkem srpna o místní pouti. Musím říci, že výstavy kytek zde mají dobře „našlápnuto“. V roce 2002 jsme ve výboru naší organizace i na členské schůzi rozhodli, že se do těchto pouťových výstav „pustíme“ ve spolupráci s městským kulturním střediskem (MěKS) a ještě je obohatíme o výstavu obrazů. Domnívám se, že to byl tehdy náš předseda Ing. Stanislav Š e v č í k ,

který na „výborovce“ navrhl název Květy – Volyně 2002, s obměňováním příslušného letopočtu v následujících letech. V průběhu asi dvou let před r. 2002 jsem o uspořádání výstavy příležitostně mluvil s p. Ji ř í m H o u z i m e m , ředitelem zmíněného MěKS, vždy když jsme ve městě potkali. A přesto to trvalo poměrně dost dlouho, než jsme se odhodlali k uskutečnění premiéry. A jak myšlenka na takovou výstavu vzniká? Obvykle je to vždy momentální chvilkový nápad, který se rodí skoro vždy v hospodě (tady se leccos nejsnadněji domluví) nebo podobné příležitosti, v partě přátel, kteří jsou naladěni na stejnou strunu. A po letech se zjistí, že akce má tradici…Určitě to byl tenkrát kolega liliář Pavel P e t r l í k , s nímž se znám velmi dlouho, od něhož přišel první pozitivní signál uspořádat novou klubovou výstavu lilií v pozdním termínu. Tak jsem se toho „chytil“ a začal výstavy ve Volyni připravovat. Shrnu-li to opět do rčení: „Nejlepší jsou nové věci a staří přátelé“! Bez pomoci dalších liliářů z našeho klubu bych však sám výstavu nedal dohromady ani náhodou. Nalézáte podporu u místních oficiálních míst a jak na výstavy reagují lidé z okolí? Výstavu zaštiťuje Městské kulturní středisko Volyně, s nímž má MARTAGON uzavřenu smlouvu o spolupráci při organizování celé akce. Smlouva určuje, co kdo na výstavě zajistí. Kulturní středisko má nadále zájem na dalším pokračování výstav i v příštích letech, jelikož akce začala mít v místě tradici a k pouti už patří jako její významné kulturní obohacení. I já s potěšením konstatuji, že se lidé na květiny i obrazy těší, a tak se výstava dostává do povědomí široké veřejnosti v našem regionu. Co výrazně a silně zapůsobilo na návštěvníky, je intenzivní vůně lilií, až někteří v legraci poznamenávají, že bychom měli při vstupu rozdávat respirátory. Pro nás je nejdůležitější, že výstavní prostory nám byly doposud poskytovány zdarma, a tak doufejme že to vydrží i nadále… MěKS to bere tak, že se tento prostor - nyní patřící Městu Volyně - aspoň využije, protože je jinak celoročně prázdný. Letos se tam však „nastěhovalo“ informační centrum a prostory posloužily i jako volební místnosti. V posledních letech poněkud upadla kvalita aukcí liliových cibulí, které MARTAGON pořádá. Vy jste jeden z mála, kteří drží tradici a obohacují aukci mimořádně kvalitními cibulemi. Vloni jste, myslím, byl dokonce jediný. Jak je to možné? Hovořit o naší aukci by mohlo být téma na celý dlouhý článek…Aukce vzácnějších lilií má skutečně v MARTAGONU už tradici. První se uskutečnila 4.listopadu 1989 v Praze a tehdy překonala všechna očekávání. Kdo máte tu možnost, nalistujte si v Liliáři č. 1/1990 stranu 18, kde je o této historické aukci podrobná zpráva. Konaly se prakticky každoročně, a tak si snadno spočítáte, že letos už to byla aukce osmnáctá. Také velmi dobře vím, že vznikly z Vašeho podnětu a iniciativy, pane inženýre V i n č á l k u , v době kdy jste zastával funkci jednatele v naší organizaci. Byl to dobrý nápad.

O sobě mohu prohlásit, že jsem prozatím měl vždy tu možnost být každoročně přítomen na všech doposud uskutečněných. Tomu by se mohlo říkat „věrnost klubovým barvám“…, a tak bych mohl i porovnávat. Na tu loňskou (r. 2005) si skutečně naši členové pozapomněli připravit dražební materiál, dodavatelé jsme byli jen dva – lilie poslal ing. V. J o š t a já. Po této aukci se rozvinula diskuze, kde nejdříve padla odsuzující slova, že takto proběhlá aukce ztrácí poněkud smysl, když jsou všechny nabízené cibule již komerčně dostupné. Většina diskutujících se však vyslovila pro další zachování a pořádání aukcí. Nabízí se otázka, jaká cibule je tedy vhodná do dražby při dnešním, tak rozsáhlém sortimentu lilií? Co považuje jeden liliář za hodnotnou odrůdu, druhému ta samá odrůda nic neříká. Pravdou je, že se vždy na každou lilii našel zájemce – (odhaduji, že snad jen jedna dražená lilie ze sta se neprodává). To svědčí o tom, že se naši členové aukce rádi zúčastňují a mají zájem nakupovat. Ostatně – co je zadarmo, toho si lidé neváží… I výnos pro klubovou pokladnu je nezanedbatelným přínosem. Také dražební napětí přispívalo k dobré zábavě. O letošní aukci (2006) bude uveřejněna zpráva na jiném místě Liliáře. Tudíž i já si troufám říci, že by se mělo v organizování aukcí pokračovat i nadále v příštích letech, aby se nám tradiční zaběhnuté činnosti nevytrácely do nenávratna jedna po druhé! Ještě jsme nemluvili o tom, jak jste se dostal k liliaření? Mé liliaření dostalo konkrétní obrysy v roce 1982, kdy jsem vstoupil jako nový člen do ZO ČZS MARTAGON, tehdy Vlašim. Za krátký čas jsem se stal členem i LILIUM Brno a na Slovensku též členem Ľalia klubu, který už dnes neexistuje, ale dodnes mám uschován svůj slovenský členský průkaz. Za klíčový bod mého rozhodnutí věnovat se pěstování květin, považuji zhlédnutí zahrady s rozkvetlými liliemi u svého strýce ve Slabčicích na Písecku, což bylo někdy v letech 1979-1981. Obdržel jsem od něho i první pacibulky dnes už legendárních odrůd jako 'Nutmegger', 'Pink Champagne', 'Red Start' aj. včetně žlutého tečkovaného semenáče se vzpřímenými květy, který strýc nazýval 'Tečkovaný miska'. Když jsem se osamostatnil a zakotvil natrvalo ve Volyni, v místě spíše studeného klimatu Pošumaví, v pěstování lilií jsem pokračoval a dělám to zde dosud. Chladné až velmi studené noci zde kontrastují s vyššími denními teplotami na zahradě, kterou mám nyní orientovanou do otevřeného jižního směru. Kolikrát si říkám, že tyto velké výkyvy teplot mezi dnem a nocí jsou příčinou toho, že mi lilie nedorůstají do takové výšky jakou bych si rád představoval. Mohl byste uvést přehled Vašich výpěstků ať už registrovaných či neregistrovaných? Touto otázkou mne skoro nutíte, abych nechal skromnost stranou… Vyjmenovávat mé odrůdy oficiálně uvedené v Mezinárodním registru lilií, je však víc než snadné, zase jich tolik není – doposud je to 10 odrůd lilií:

• 'Admirál Nelson' – typický henryi resp. aurelian hybrid s béžově meruňkovými turbanovitými květy, po okrajích blednoucí až do krémově bílé (registrován v roce 1998). • 'Ohnivý Fénix' – tetraploidní asijský hybrid s polovzpřímenými až vybočenými oranžově červenými květy s tečkami (1998). • 'Naomi' – subtilní trubka se sytým hnědočerveným (mahagonovým) nádechem na žlutém podkladě (2001). • 'Bájný Fénix' – asijský tetraploid s vybočenými červenými tečkovanými květy (2002). • 'Claudius' (synonym. 'Císař Claudius', 'Caesar Claudius') – tetraploidní bílá trubka typu 'Tetra White Trumpet' s delším meruňkově žlutým jícnem, vně sepaly jsou růžově protkávané (2002). • 'Nemesis' (synonym. 'Bohyně Nemesis') – krémově bílá široce otevřená trubka s lesklým meruňkovým jícnem, relativně raná (2004). • 'Tallun' – světlý pleťově meruňkový asijský turbánek, výrazněji tečkovaný (2004). • 'Tábor' – tetraploidní asijský hybrid s jasně oranžovými vzpřímenými a nápadně tečkovanými květy (2005). • 'Truvér' – světle meruňkový asijský hybrid bez teček s malým tmavě karmínovým brašmarkem a vzpřímenými květy (2005). • 'Trylek' – vzpřímený asijský hybrid světle bělající žlutokrémové barvy, v jícnu s tečkami i čárkami zajímavě rozloženými (2005). A mé neregistrované lilie? Za cíl si kladu hybridizaci aurelian (henryi) hybridů, kde mám rozpracováno šlechtění semenáčů zatím bez oficiální registrace. Považuji je za odolné zahradní lilie a navíc mají typické znaky, které mne zajímají asi víc než někoho jiného. Dokonce si dovolím tvrdit, že v sekci VId i VIc je místo, kde může mít relativně velký prostor pro šlechtění i amatér. Za léta liliaření jsem si však na výstavách „otipl“ vkus většiny návštěvníků, tj. jaké květy lilií se jim líbí. Bohužel menší turbánkovité květy henryi hybridů to nejsou, ale já tento jejich názor nesdílím…, i když ho zcela a bezvýhradně toleruji, každému se prostě líbí něco jiného. Možná, že se naši liliáři už mohli setkat s pracovními názvy mých neregistrovaných hybridů jako např. 'Brnkačka', 'Dálava', 'Minifór', 'Ortaj', 'Tallun Klasik', 'Triptych', 'Viklan', a jiné z asijských hybridů; nebo dále z čínských hybridů 'Boleslav', 'Citronelka', 'Enkaustika', 'Gelbergrína', 'Kudrlinka', 'Meta Selecta', 'Nezbednice', 'Piruete Splendor' (synon. 'Melone Splendor'), 'Turbulence' a další. Je jich však mnohem více, asi kolem třiceti. Které z nich ještě žijí a kterého šlechtění si ceníte Vy sám nejvíce? Tak já stále pěstuji a udržuji všechny své registrované sorty a to každou individuálně alespoň po několika kusech. Konec konců vždyť nejsou tak staré, aby v tak „krátké“ době už vymizely beze stopy. Některé nemusí být typově („klonově“)

předurčeny k dlouhodobému udržení, ale na toto téma by se nechala napsat úvaha o několika stránkách… Za všemi je kousek mé práce v minulosti a ke všem jednotlivě se váží příběhy (některé i humorné) a vzpomínky, což by bylo opět na článek, a tak si cením vlastně všech stejně. Možná, že přece jenom cennější budou tetraploidy z řady „Fénixů“ pro svou gigantickou sílu, když se o ně dobře pečuje a dost se „nakrmí“. Ale to je nakonec stará známá pravda, že lilie vytvářejí ve vegetaci hodně hmoty, tudíž vyžadují dost velký přísun živin. Pokud jim ho zajistíme, pak se nám za naši péči rády odvděčí robustním spektakulárním květenstvím. Náš rozhovor s Jiřím K o v á ř e m ještě pokračoval řadou dalších zajímavých témat. Hovořili jsme o jeho profesních zkušenostech jako pedagoga, o situacích, které ve své praxi musí řešit. Náš rozhovor se točil i kolem výprav za martagony, které podniká se svými přáteli, i kolem jeho nové role šéfredaktora Liliáře. Abychom však nepřekročili únosný rozsah galerijního rozhovoru, rozhodli jsme se věnovat těmto dalším tématům samostatný příspěvek v některém z dalších čísel Liliáře. Už dnes však popřejme Jiřímu K o v á ř o v i hodně sil do redaktorování a další úspěchy v liliářském snažení.

Moje lilie Jiří S v o b o d a Již před mnoha lety mne ohromily svojí krásou lilie. Tenkrát jsem obdivoval pro mne zcela neznámé henryi hybridy na výstavě Flora Olomouc. V roce 1980 jsem navštívil výstavu lilií pořádanou Martagonem v Roudnici nad Labem a propadl jsem jejich kouzlu. Tak jsem se stal liliářem. Nejvíce mi učarovaly svojí nádherou a vůní orientální hybridy. Léta jsem je sháněl a pokoušel se je pěstovat na zahradě i v místnosti. Většinou jsem se však sotva dočkal květu a lilie hynuly. Až jednou jsem od přítele Mirka Š t v e r á k a dostal pár maličkých cibulek pocházejících ze šupinování botanické lilie L. auratum var. pictum, jednoho z rodičů orientálních hybridů. Tenkrát jsem ještě neznal vhodné podmínky pro jejich růst. Mořil jsem je slunečním úpalem a příliš bohatým, často přemokřeným rašelinovým substrátem. I přes tuto nepřízeň mi jedna z cibulek dorostla a vykvetla. Ta nádhera! Pyšně jsem se s ní fotil: „Já a moje Lilie“! Od přátel z Martagonu jsem získal cenné rady ohledně nároků orientálních hybridů na stanoviště a moje pictum se mi odměňovala rok od roku větším počtem úžasných velikých květů. Začal jsem ji také množit dceřinnými cibulkami. Žádná sláva však netrvá věčně, a tak i mne čekalo tvrdé zklamání: jednoho dne na podzim jsem zavítal na zahradu ke svým liliím a s hrůzou jsem zjistil, že vedle stonků jsou díry od myší. A jako na potvoru všechny byly pouze u L. auratum var. pictum! Sousedních orientálek se myš ani netkla. Vyhrabal jsem zbytky kořenů, ale z cibulí nezbylo vůbec nic - ani šupina! Bylo to k pláči.

Protože mi však orientální hybridy učarovaly, začal jsem shánět podobné hybridy, pokud možno příbuzné L. auratum var. pictum. Sehnat původní L. auratum již nebylo možné. Vybral jsem si z nabídky cibulí přítele Pavla N e j e d l a a vysadil je pokusně do velkých květníků na zahradu do polostínu. Některé lilie dokonce pocházely z křížení s L. auratum var. pictum. Provedl jsem několik opylení a s radostí sledoval vývoj semeníků. Před příchodem mrazů jsem přemístil květníky s ne úplně zralými semeníky lilií k oknu na chodbu do paneláku. Tam krásně dozrály. Semena byla klíčivá a po letech neúmyslného tvrdého negativního výběru mladých rostlinek v truhlících jsem je v roce 2004 přesadil na záhon, kde mi ještě v tomtéž roce prvních pár nádherně vykvetlo. Cibule jsem pečlivě chránil před myšma králikářským pletivem a v příštím roce již kvetl celý záhon. Výběr jejich fotografií předkládám a přeji i ostatním liliářům hodně trpělivosti a úspěchů ve vlastním křížení lilií, neboť jedině tak mohou získat krásné nové a zdravé lilie.

Přes čtyřicet let mezi liliáři a liliemi. Karel V e r e š Tím trochu zavádějícím titulkem chci jenom naznačit, že s liliemi jsem začínal dřív, než byla SO ČZS Martagon založena, jejím členem jsem se stal až r. 1969. Na začátku šedesátých let, proboha, minulého století, se mi podařilo získat malou zahrádku v malé kolonii na okraji Prahy. Valnou část svého dětství jsem prožil na venkově, měli jsme dost velké hospodářství, na kterém jsem pracoval každé léto. Tím chci naznačit, že zemědělskou práci znám a že k půdě mám vztah venkovského člověka. Na zahrádce byla dobrá ornice, a tak už za dva, tři roky jsem zásoboval rodinu kvalitním ovocem, jahodami i zeleninou, které tehdy byly nedostatkové. Už druhý rok mi soused zahrádkář daroval cibuli lilie, která už příští rok nejen krásně vykvetla, ale dokonce se už i rozdělila. Byla to lilie šafránová, vynikající klon, která mívala až 20 (!) květů. Bohužel jsem o ni přišel v r. 1969, kdy jsem zahrádku musel přestěhovat na druhý okraj Prahy. Mezitím mi věnoval Dr. C h a l o u p e c k ý cibuli Lilium davidii, kterou jsem udržel asi dvacet let a několikrát vystavoval na tehdy začínajících výstavách v pražské Jílské ulici. To už jsem sháněl cibule lilií, kde se dalo, a tak se mi podařilo z jedné služební cesty do Drážďan přivést tři cibule L. tigrinum, se kterými jsem však zaplatil i první nováčkovskou daň. Po podzimní výsadbě jsem celou zahrádku povápnil vápencem, nejspíš velkou porci dostaly i tyto cibule a výsledek jste už asi uhodli. Na jaře vyrašily takové chudinky a příští rok už vůbec nic. Ke konci šedesátých let, zejména po proslulé návštěvě a přednášce klasika světového liliářství Jana de G r a a f f a se začínaly objevovat nějaké cibule lilií i v pražských obchodech (MID CENTURY HYBRIDS, ENCHANTMENT, PINK PERFECTION a pěkná řádka dalších) a my s kamarádem Dr. W o l f e m jsme kupovali bez výběru vše, co bylo k mání. Byly to snad výhradně asijské hybridy zejména dovoz z USA, jejich jména CITRONELLA, HORNBACK'S GOLD, JOAN

EWANS, PROSPERITY aj. dnes už většině z vás nic neříkají. Na berlínský katalog fy Hoch jsme pokoutně sháněli 5 DM, abychom aspoň viděli ty krásné obrázky, m.j. prvních orientálních lilií. Ale už i na podzimních schůzích Martagonu na začátku sedmdesátých let bylo možno sem tam něco koupit, na příklad odrůdy českého šlechtitele M a r k s e . V sedmé dekádě 20.st. se dali do práce i čeští šlechtitelé. Ing.V. J o š t se vrátil z delší stáže v USA, m.j. u Jana de G r a a f f a a své poznatky zúročoval ve šlechtitelské stanici SEMPRA v Heřmanově Městci. Věnoval se hlavně svým komerčně úspěšným asijským hybridům, jejichž výčet by byl dlouhý. Dalším profesionálem se stal Ing. B. M i č u l k a , který posléze registroval rovněž desítky asijských hybridů a k nim se přidali i další amatérští šlechtitelé, jejichž jména nechci vyjmenovávat, mohl bych někoho vynechat a mohlo by být zle. Já jsem s výsevy začínal r. 1976, ale při svém časově náročném zaměstnání nebylo toho mnoho. Semena byla především z křížení asijských hybridů, první aureliány jsem koupil z pozůstalosti našeho zemřelého hospodáře D o l e ž a l a . Křížení asijských lilií jsem se věnoval mnoho let, ale s čím dál menší intenzitou. Důvodem byly virózy. Starší osada, kam jsem se přestěhoval, totiž byla doslova zamořena virózními tulipány. Zahrádkářům se líbily ty žíhané a strakaté květy, ale pro mne to znamenalo velkou brzdu a snad jen s jedním s odpuštěním i výhodu, že to byla nechtěná selekce na odolnost. Odrůdy americké dvojice šlechtitelů S t o n e h o a P a y n a , tzv. Connecticut hybridy, znamenaly výrazné oživení ve spektru zahradních lilií sedmdesátých let. Registrovali mnoho odrůd, z nichž se mi barvou nejvíce líbily CONNECTICUT RED, CONN.YANKEE a především výrazná kadmiově žlutá CONN. KING s dobře zvoleným jménem. Použil jsem její pyl na svůj již dříve registrovaný hybrid pod jménem IVANKA a odměnou mi byla výrazně tmavě červená CHARLOTTA, která na rozdíl od své matky vydržela mnoho let. Dalším hitem se staly lilie s velkou tmavou skvrnou na světlejším, většinou žlutém, později i bílém podkladu. Tato skvrna se anglicky nazývá b r u s h - m a r k (vyslov brašmark) - tah štětcem. U mne to byla odrůda HORTA. Na stránkách Liliáře i Liliářských zpráv jsme vedli intenzivní a dlouhou diskusi jak to přeložit, tah štětcem se mi zdál toporný a mezitím nás předběhla praxe a ujal se česky psaný brašmark. V téže době se ve větším počtu (konečně) začaly objevovat i kvalitní aureliány a já je začal křížit. Ovšem další dominantní skupinou se staly LA-hybridy, které až dosud jsou úspěšnější na trhu řezaných lilií než na zahrádkách. O virózách na mé zahradě jsem se už zmínil, proto se u mne dlouho neudržely, tu citlivost zdědily po Lilium longiflorum. To už se blížíme k dnešní době, ale nemohu vynechat orienpety, které se staly snad nejoblíbenějšími zahradními liliemi. Všechno to začalo s legendární BLACK BEAUTY, registrovanou Leslie W o o d r i f f e m už r. 1957. Mnoho šlechtitelů ztroskotalo s jejím opylením, ona je totiž infertilní v obou směrech, leč Dr. G r i e s b a c h z USA dokázal ji chemomutací převést na tetraploidní formu a opylit ji s rovněž tetraploidní formou WHITE HENRYI. Výsledkem byla famózní lilie, kterou Dr.G r i e s b a c h registroval r. 1987 z piety pod názvem LESLIE WOODRIFF.

Přestože mám už málo místa, buďte ještě chvíli trpěliví, protože k této lilii mám velmi osobní vztah. Zaváděcí cena L.W. v r. 1988 byla 80 USD, tedy částka i na americké poměry vysoká. Přesto mně američtí přátelé, manželé R o s s o v i , se kterými jsem se osobně nikdy nesetkal, už r. 1989 poslali v dopise jednu šupinu L.W., která mi dala tři cibulky a které jsem během tří let dopěstoval do květu. L.W je fertilní v obou směrech, dobře se kříží s tetra aureliány, bohužel načatý směr jsem už nestačil dokončit. Tento orienpet je také neobyčejně vitální, můj rekordní kousek v r. 2002 byl 260 cm vysoký, měl dokonce, a to jsem jinde nikdy neviděl, až kvarterní poupata, asi v počtu pětapadesáti kusů. Na výstavách vyhrávala, obrázek v katalogu firmy Lukonbulbs byl pořízen (bez mého svolení) na výstavě v Lysé nad Labem. To ještě není vše k L.W. Manželům R o s s o v ý m z Oregonu jsem na revanš poslal tři cibule od mých lilií KÁŤA, CHARLOTTA a RIA. Zanedlouho jsem dostal dopis potvrzující zásilku a na konci bylo dívčí rukou připsáno od jejich dcery poděkování, že jsem svou odrůdu nazval jejím jménem. Jmenuje se totiž Ria, což jsem nevěděl. Nechtěl jsem ji zklamat, a tak jsem jí už nenapsal, že RIA je ve skutečnosti odborná zkratka RadioImunoAnanalýzy, výzkumné oblasti, které jsem se věnoval zhruba patnáct let před odchodem do penze. Kdo nevěří, ať tam běží. Konečně aspoň několik slov také o liliářích. Získal jsem mezi nimi mnohé přátele, alespoň několik jmen bohužel už zesnulých: Boleslav K r á l , Anna V e s e l á , Ing. Jaroslav S i m a n d l , Josef K a š p a r , ze zahraničních R. T h o m a s z Kanady, který nám posílal tak nádherná semena, milý Broněk K o n d r o t z polského Rybniku, neobyčejně pracovitý a obětavý člověk a další a další, ty žijící nebudu vyjmenovávat. Zvlášť bych měl poděkovat našemu krajanovi Joe H o e l l o v i z daleké Tasmánie, který byl také dodavatelem naší burzy semen a který mi poslal cibulky SILK ROAD, VERN'S BEAUTY, TALLBOY v době, kdy tu nebyly známé. Joe poslední dobou nedává o sobě vědět, doufám, že je v pořádku. Nemám lepší závěr než napsat,že lilie mně obohatily a zkrášlily život a že mezi liliáři jsem získal mnohé přátele.

Já a lilie… Vladimír P e r n i c a Vážení, není jednoduché psát o sobě i o vlastním zájmu, kterému se tak rád věnuji. Ještě horší je, že nemohu vypustit sebe a čas tlačí v podobě termínu redakční uzávěrky. To přítel K o v á ř mě opakovaně požádal o napsání příspěvku na toto téma. Letos jsem oslavil nezanedbatelné výročí života, v němž skoro polovinu doby hrály květiny významnou roli. Občasné (a asi nutné) úlety mě vracely z tehdejšího ticha zahrady do hluku lidské společnosti. Je to také 30 let, co obdělávám oněch 420 metrů čtverečních zahrádky, kde by se snad nenašel drobeček země, jenž by neprošel mýma rukama.

Už je tomu 28 let, co jsem se ocitl náhle ve špitále a svět se mi točil… jak jinak, chybí-li náhle celý labyrint vpravo. Byl to rok rozchodu, dvou operací a soudních sporů. V častých rozhovorech se mi tehdy přátelé snažili rozumově poradit, co dál? „Prodej zahradu!“ Já opakovaně reagoval: „Nemohu, co budu dělat?“ Nu, neprodal jsem, zato poměrně brzy propadl decentnosti až křiklavosti barev a tvarů všech možných kytek. Kytek přibývalo, již tehdy to byly desítky tulipánů a další. Nechyběly mezi nimi lilie. Zde i později vděčím za mnohé Ing. V. J o š t o v i . V té době pan P e ň a , který vedl školky v Litomyšli, zajistil dovoz cibulí z Holandska mezi nimiž byly ještě dnes atraktivní a dobré odrůdy. A já si z Flory nesl sáček s novou výsadbou za 2 500 korun… Přitom mi však doma ležel šek na 2 000,- a byl… neproplacený. Tehdy jsem si řekl: „Koníček si musí na sebe vydělat!“ V roce 1978 jsem na výstavě lilií v Lednici, jako člen klubu LILIUM a proškolený hodnotitel, poprvé hodnotil lilie. Na zahradě jsem pochopitelně nějaké lilie měl, např. 'Nutmegger' i další, a tak jsem sbíral první zkušenosti. Snažil jsem se získávat literaturu, avšak tady jsem vnímal každé slovo Dr. K. V e r e š e či Dr. I. J. Č e r n o h o r s k é h o , s nimiž jsem nejraději posuzoval a učil se… Poznával kytky, setkával se s novinkami i lidmi a také poznával autority, jimž vždy budu vděčný. Tu se musím zmínit alespoň o třech: Ing. J o š t s ženou, Dr. V e r e š a Ing. F u r d í k o v á . Tak jako mnoho jiných liliářů, ani já nezapomenu na dobu, s níž je spojen starý pověstný kufr, v němž byly na členské schůze „voženy“ ony „poklady“ z rodiny lilií, kterými přítel J o š t vylepšoval náš sortiment. Ještě dnes se vracím třeba k cv. 'Hermes' (šlechtitel W i n d u s ) z tohoto kufru. Čas běžel dále, položek přibývalo, stal jsem se členem i mečíkářských organizací a v roce 1979 jsem začal jezdit na Slovensko. Vzpomenout musím jméno P. B e n č i č e . Zúčastňoval jsem se různých výstav nejvíce mečíků a lilií, pracoval jako posuzovatel lilií v hodnotitelských komisích. Na výstavě v Domu odborů v Bratislavě jsem vystavil tři lodyhy 'Black Beauty', při výstavě v bratislavském hradu jsem se dopustil i prvé „pře“ s autoritou. Milou vzpomínku s chutí pelyňku mám z výstavy lilií v bratislavském Domu žen. Dovezl jsem a vystavil odrůdu lilie 'Eurydike' pěstovanou v ozdobném zasenkovaném květináči. Cestou vlakem se však „uklepalo“ pět vrcholových poupat. Samozřejmě, že jsem o tom dobře věděl, jako člen komise jsem však využil práva nevyjadřovat se k vlastnímu exponátu. Komise přehlédla a byla cena nejvyšší. Ano, i bez těch pěti poupat si za zbylých třicet květů odrůda cenu zasloužila, včetně Ing. J o š t a , jako autora této vynikající lilie. A opět čas běží… Poznávám pražské výstavy. Od Ing. J o š t a získávám starší katalogy a slzím třeba nad cv. 'Bedaucious', který jsem získal až za dvacet let. Tehdy to byly skutečné novinky. S nárůstem počtu lilií na zahradě však pomalu začínám preferovat skupinu Ic s převislými květy. Život běží a nastalo stěhování výstav, z jižní Moravy na sever a z Prahy do Rakovníka. V Rakovníku se znovu setkávám s Dr. V e r e š e m a poznávám další liliáře z MARTAGONU a jejich výpěstky. Dostává se mi do rukou katalog firmy The

Lily Nook z Kanady s větší nabídkou lilií Ic od šlechtitelů z poloviny minulého století. Časem jsem z Kanady získal „liliářskou historii“ v podobě Ic cv. 'Black Butterfly' paní W r i g h t či další zajímavost 'Summer Night'. Obě se snažím udržet a trochu namnožit. Následně jsem se v tomto katalogu setkal s Ia tetra a byly tu nabízeny např. orienpety 'King Artur' či prvé série „Northern.“ Brzy jsem získal adresu a katalog The Lily Garden paní Judith F r e i m a n . To ještě odrůda 'Anastasia' stála 60 dolarů. Tak jsem si objednal po cibuli 'Anastasie' a dále i odrůdu 'Peter the Great' a alespoň květem je presentoval na výstavě mečíků v Kravařích. Cením si především 'Anastasie' – asi pro svou jemnou barevnost s přijatelnou vůní a ovšem i stavbou květenství. To o rok později získaný 'Silk Road' mě dráždil, avšak také velmi lákal. Měl jsem již 'Northern Carillon' a uvědomoval jsem si výraznou podobnost obou odrůd. Také jsem poznával problém zdravotního stavu dovezeného materiálu ze zámoří. To se již ke skupině Ic přidružila celá řada OT hybridů, mezi nimiž jsou mými „miláčky“ 'Anastasia', 'Northern Star' a 'American Brandstand'. Zatím jsem znovu zvědav na 'Indian Summer' a 'Pizzaz' a také jak se ukáží novinky 'Dunyazade' a 'Scene Stealer'. Postupně mě začínají též zajímat i holandské OT. Letos mě přímo „objal“ cv. 'Gluhwein', vloni nadchla lilie 'Satisfaction'. Letos to ještě byly odrůdy 'Robina' a 'Dallas'. Letos jsem také realizoval – a snad ne naposledy – svůj déle chystaný záměr, tj. uspořádat na dědině lokální výstavu mečíků a lilií s názvem „Květy na zámku.“ Realizována byla v Brodku u Prostějova a ne bez úspěchu, možno ji zhodnotit i jako akci vhodnou vzhledem ke vzdálenosti Volyně. Současná doba je mezi liliemi v „zajetí“ převážně OT a LA-hybridů, které se čím dál více zabydlují na našich zahradách. U LA byly polemiky o malém počtu květů (měl jsem u nich i 13 květů). Padla poznámka, že je nutné sledovat u nich podíl L. longiflorum. Letos padla jiná poznámka váženého liliáře, že 'American Spirit' není OT hybrid. Nu, jsou vyjádření vhodná a nevhodná. Ano, na zahrádce vegetuji 30 let mezi květinami… Opakované potíže se sedacím nervem mne vedou k vážnému zamyšlení, jak dál? Zajisté, že je nutno omezovat a selektovat při zachování různosti pěstovaného sortimentu. Celých třicet let jsem se v každé sezóně pokoušel vždy aspoň párkrát chodit se štětečkem a opylovat. Zůstal mi kříženec vzniklý z Allium akaka. Avšak i dnes mám skříňku plnou šupin lilií… K zachování odrůdy je nutné šupinování. Slyším slova známého šlechtitele: „Odeberu-li z cibule několik šupin, nebudu mít nic.“ Ano, riziko existuje vždy. Já však obvykle i z jediné nové cibule odeberu několik šupin a střed cibule poctivě namořím a sázím. Ovšem, cibule nesmí mít ani stopy hniloby podpučí. Na zahradě chráním lilie proti hryzci králíkářským pletivem. Takže, já a lilie. Ano, krásné chvíle nejen s květinou, ať už je to asijský hybrid či vzácná botanická rarita.

O mém liliaření Jiří D u d e k Lilie pěstuji od roku 1985 a šlechtím od roku 1990. Je to již více než 25 let , co žiji s těmito nádhernými květinami, které mne okouzlily a budou neustále okouzlovat. Za tuto dobu jsem prošel všemi peripetiemi, co zažili všichni liliáři. Spousta peněz skončila v zemi při různých neúspěšných pokusech s pěstováním náročných botanických druhů a orientálek. Z důvodu nedostatku místa v zahrádce – různé způsoby pěstování lilií na malém prostoru (např. po způsobu B. K o n d r o t a pěstování lilií v PE sáčcích) atd., či neustálý boj z podzemními žrouty (hryzci) a čtyřletý boj s třásněnkou liliovou po roce 1993, kterou jsem si dovezl z Polska v liliích z Holandska. Moje první semenáče byly ze semen volného sprášení z trubek (L. regale a aurelián ) od jedné paní ze zahrady, kolem které jsem chodil do práce a pak z křížení s L. davidii. Mohu konstatovat, že spousta mých semenáčků z roku 1991 přežila veškeré pokusy i to, že jsem si svých semenáčků nevážil a více se věnoval liliím, které jsem koupil. Při třásněnce odešly veškeré holandské asiatky. Přežily moje semenáče a některé české odrůdy ('Helenka', 'Evina', 'Rusalka' a ještě několik dalších). Na trubky ty potvory nešly. V současné době mám na zahrádce větší množství semenáčů, které testuji již delší dobu. Velkým problémem je jejich větší namnožení (mnohé by si to zasloužily), neboť mimo lilie šlechtím ještě kosatce a denivky. Odrůdy mám v omezeném množství většinou jen ty, které potřebuji pro další křížení. LA-hybridy jsem již zcela vyloučil ze sortimentu. Mým cílem je hlavně vyšlechtit zahradní lilie, které by byly odolné. Semenáče nijak neošetřuji, ba naopak velmi tvrdě s nimi zacházím (postřiky vodou). Co má uhynout - uhyne a zůstanou jen ty nejodolnější. Z křížení odrůdy 'Sterling Star' mi vznikl nezničitelný semenáč, který má zdravý růst a neuvěřitelně se množí jak lodyžními cibulkami tak i pacibulkami (asi aneuploid). Má bohužel nepoužitelný zakrnělý květ bez prašníků. Za celou dobu se mi ho nepodařilo překřížit, abych z něho dostal tyto dobré vlastnosti. Poslal jsem cibuli Jirkovi K o v á ř o v i možná, že se mu to podaří. Letos jsem vyhodil do kompostu asi 50 cibulí, které se mi dostaly do výsadeb. Každý liliář má většinou svůj cíl a linii ve šlechtění.V době, kdy ještě nebyla rozšířena tolik mezidruhová křížení jako dnes, jsem si dal za cíl najít most mezi asiatkami a trubkami. K tomu jsem použil výbornou odrůdu 'Apricot Supreme' – tetraploid (dostal jsem ho od p. V e r e š e po výstavě v Hlučíně asi v r. 1992) a 'Alexis'. Obě lilie jsou zakřížený jak v trubkách tak i v asiatkách. Příklad – semenáč 'Apricot Supreme' vzhledu asiatky po zkřížení z trubkou dal semenáč podobný jako 'Thunderbolt', z něhož údajně 'Apricot Supreme' vyšel. Nyní přijde řada na jejich prokřížení mezi sebou a pak zkoušky jak budou reagovat na křížení asiatek a trubek, včetně převedení do tetraploidní formy.

V roce 2000 jsem na zahrádce nenechal jediný květ, který by nebyl opylen. Po vzoru R. W i d e r s k é h o jsem je před výsevem namořil v Captanu.Výsledek – vyklíčilo pouze cca 10 výsevů z celkového počtu asi 300. Nevím proč??? Jedna rada pro liliáře – začátečníky: Opylujte, opylujte, opylujte!!! Nejkrásnější, nejhezčí a většinou nejzdravější jsou lilie, které si vypěstujete sami ze semen!!! Taktéž nakupujte semena, která jsou dostupná na burze! Semenáče z nich jsou vždy výborné a lze tak dostat do svých potomků i linie, které jsou pro vás nedostupné a tím využijete i práce jiných šlechtitelů. Já jsem taky nakupoval a na oplátku semena do burzy i dodával. Dále je dobré navázat kontakt s jinými šlechtiteli.Vyměňoval jsem si pyl a semena s těmito významnými pány – liliáři, např. p. T h a z o v (Perm, Rusko), V a s a r i e t i s a Š k i m e l e (Litva), R. P r o c h a s k a (USA) a další. V uplynulých letech jsem organizoval i účastnil se celé řady výstav lilií. Většinou jako organizátor, vystavovatel i jako soudce resp. porotce. Poslední byla výstava ELG v Hlučíně, která překonala rekord ELG co do počtu vystavovatelů a exponátů. Po skončení každé výstavy si většinou vystavené exponáty rozeberou organizátoři. Po domluvě s nimi se lze dohodnout a odebrat pyl z vystavených lodyh k využití ve vlastním šlechtění. Na výstavách vystavuji většinou semenáče. Mnohé z nich byly oceněny. Některé postupně budou namnožené a registrované.Taktéž jsem dost svých semenáčů rozdal kamarádům k testování. Z mých odrůd si prozatím cením nejvíce 'Irasmol' - v dobrých podmínkách doroste až do1,50 m a má okolo 50 květů, což se u mne jednou stalo.Vyhrává na výstavách již od prvého vystavení semenáče. Bohužel netvoří žádné lodyžní cibulky, množit jej lze jen šupinováním. Dále pak 'Kadina', 'Bílá Opava', 'Mahalak', 'Vladimíra' . Za svůj vývoj vděčím spolupráci s dalšími liliáři. Mohu jmenovat např. Břetislava M i č u l k u , který měl u nás několik přednášek o pěstování lilií a pak i dvě školení soudců pro hodnocení lilií při výstavách. Dále pak to jsou Z. S e i d l , K. B r a u n , V. P e r n i c a , M. T l a c h , A. M e g o , B. K o n d r o t , K. V e r e š , J. H l o u š e k , P. W i s t u b a , R. W i d e r s k i a mnoho dalších.

Od lilií Francise P a r k m a n a ke šlechtění orientálních hybridů v severovýchodních Čechách Tomáš S e h n o u t k a Do dějin orientálních hybridů se zlatým písmem zapsal 7.srpen 1869. Toho dne vykvetl Francisu P a r k m a n o v i květ o průměru 22 cm z křížení Lilium speciosum x Lilium auratum. Tvarem a vůní připomínal květ L. auratum, barvou zase nejkrásnější

odrůdy L. speciosum. Původní rostlina po několika letech zahynula a zbyl po ní jen obrázek v časopisu Florist and Pomologist. V té době se dostaly první cibule L. auratum a L. speciosum do Českých zemí, které tehdy patřily k Rakousku-Uhersku. Čeští zahradníci se japonské lilie brzy naučili úspěšně pěstovat. Zkušenosti našich pěstitelů byly zveřejněny v listopadovém čísle Časopisu českých zahradníků roku 1887. Lilium auratum se dovážela z Japonska v pevně uzavřených bednách, kde cibule byly zalité rozředěnou hlínou. Většina cibulí L. auratum byla bez kořenů, obchodníci je totiž při balení uřezávali, aby se do bedny vešlo cibulí co nejvíce. Takové rostliny sice v prvním roce vykvetly, ale často již v dalším zahynuly. Naši zahradníci upozorňovali na ten fakt, že cibule s odtrženými kořeny a poškozeným podpučím jsou odsouzeny k zániku. Proto doporučovali dopěstovávat L. auratum z lodyžních cibulek nebo ještě lépe ze semen. Lilium speciosum se v té době pěstovala pro obchod v Belgii, v Holandsku a Francii. I jejím cibulím páni exportéři uřezávali kořeny, protože obchodníkům nezáleželo na tom, zda rostliny vytrvají řadu let. Naopak, měli zájem, aby zahradníci kupovali každým rokem nové a nové cibule. Nevím, zda se k našim zahradníkům dostaly obrázky lilií z křížení Francise P a r k m a n a , ale slova otištěná v závěru článku z listopadu 1887 jsou téměř prorocká: „Prvnějším pokusům pěstovati zde v Čechách ze semene Lilium auratum náleží přednost. Nechť čas nikoho neodstraší, každým rokem setbu obnovíme a docílíme tím hojného dorostu. Kéž by v Čechách pěstování Lilium auratum se ujalo, lilie budoucnosti jest Lilium auratum a nové toho druhu variace, jež během několika let do obchodu budou uvedeny a jak známo u každých novinek za ceny velmi vysoké! Známé jsou již odrůdy s červenými tečkami a červenými pruhy, pak čistě bílé se žlutými pruhy, též i částečně plné, již se vyskytly i bílé s většími hnědými i růžovými skvrnami. Rozumí se samo sebou, že nové tyto druhy povstaly jen křížením, sprašováním květů a pěstováním ze semen. Zde jest pole pro zahradníky a milovníky květin činiti pokusy se sprašováním příbuzných druhů, totiž Lilium auratum a L. speciosum var. extra rubrum neb L. speciosum rubrum multiflorum, výsledek může býti jen dobrý i bude sloužiti ku cti zahradnictví českému!“ Pro dnešní zahrádkáře bude asi překvapením, že kromě základní variety L. speciosum (která byla tehdy známá pod jménem L. lancifolium) byly pěstovány už v 90.letech 19.století její variety: rubrum, Kaempferi, grandiflorum rubrum, monstruosum, macranthum, punctatum, album a kultivar 'Melpomene'. Z variet Lilium auratum se považovaly za nejlepší: rubrovittatum, ochrolencum a virginale. Čeští zahradníci brzy zjistili, že je nejlepší pěstovat L. speciosum i L. auratum v hlubokých květináčích s dobře propustnou zeminou. Jejich zkušenosti shrnul Václav G o t t w a l d ve své knize Květiny v pokoji, vydané v Praze roku 1898. Pro poučení uvádím ukázku z rad týkajících se pěstování lilií v kruhulích, jak se tehdy kulatým květináčům říkalo: „Cibule lilií mají tu zvláštnost, že vyhánějí velice málo dužnatých, trvalých kořenů. Většina kořenů, které vlastně rostlinu vyživují, vyrůstá na spodním konci lodyhy. Kořeny tyto po odkvetení zároveň s lodyhou odumírají. Při sázení musíme tedy hleděti, aby cibule přišla co možná hluboko, aby zbylo dostatek prázdného místa

mezi ní a povrchem pro zakořenění se lodyhy. Je-li tato prostora malá, lilie zakrní. Otvor na dně přikryjeme střípkem, pak dáme as 3cm silnou vrstvu země a na tu hned posadíme cibuli, rozdělíce kořeny stejnoměrně na všechny strany. Pak přidáváme zemi, mírně ji pěchujíce kol cibule tak dlouho, až jest as do polou v zemi. Nyní postavíme květináče na okno v mírně teplé světnici, přiměřeně je zaléváme a později, když dostaví se teplé počasí, dáme je buď na pavlač nebo na polici před oknem. V brzku probouzí se cibule k novému životu a vyhání mocný stvol. Když tento vzroste pod okraj kruhule, doplní se poznenáhlu kruhule zemí tak dalece, co by zbylo místa pro zalévání. Letního času vyžadují lilie výslunného místa na pavlači, na polici před okny nebo není-li těchto k dispozici, alespoň na výslunném okně, které se často otvírá, dále hojného zalévání a častého pomrvení. Kvetoucí lilie přivažme k hůlkám; mohly by se velmi snadno zlomiti nebo vyvrátiti. Po odkvetení zaléváme stále méně, až lodyha uschne. Cibuli vyjmeme ze země, suchou lodyhu těsně nad ní seřízneme a uložíme k přezimování na vrstvě vlhkého písku ve sklepě. Přezimuje-li lilie v místnosti úplně suché, hyne. S Lilium auratum zacházíme po odkvetení poněkud jinak. Jak odkvete, uřízneme květ a postavíme nádoby s nimi na okno k severu obrácené, zalévajíce méně a méně; se zaléváním však nepřestaneme. Když listy na lodyze úplně sežloutnou, seřízneme tuto těsně nad zemí a cibuli tak jak jest v kruhuli uschováme v tmavém, bezmrazém, ne však vlhkém místě. Aby země v nádobě nevyschla nadobro, zvlhčíme ji občas mírně. Počátkem března se cibule vyjmou ze země, země se z nich odstraní, kořeny nad cibulí se nacházející se vyříznou, ostatní poměrně přiříznou a cibule sadí se znova do dobré země.“ Tolik ukázka z knihy staré více než 100 let. Při dodržení uvedeného postupu vykvetly Lilium speciosum i Lilium auratum jistě téměř každému pěstiteli. Zdali napadlo některého z našich zahradníků tyto lilie zkřížit tak, jak to provedl Francis P a r k m a n v Bostonu, jsem se nedověděl. V severovýchodních Čechách nabízel cibule Lilium speciosum zahradnický velkozávod V. M a š k a v Turnově. Například podzimní katalog z roku 1911 nabízí 10 cibulí variety album za 6 korun. Variety punctatum a rubrum byly o třetinu levnější. Severně od podniku V. M a š k a šlechtili květiny zahradníci v Jablonci nad Nisou a Liberci. Převážně německy mluvícím obyvatelům obou měst byly lehce dostupné časopisy a knihy vydávané v blízkém Německu. V roce 1909 se tak milovníci květin dověděli z časopisu Der praktische Ratgeber im Obst – und Gartenbau, vydávaném ve Frankfurtu nad Odrou, o úspěchu zámeckého zahradníka J. H o p p e h o . Tomu se podařilo vypěstovat rostlinu Lilium auratum 170 cm vysokou s 32 květy. Vedle článku byla připojena i fotografie zmíněné rostliny s pyšným zahradníkem. V letech 1914 až 1918 nastaly pro pěstitele květin těžké časy. Mladí muži byli odvedeni na frontu. Ve vojenském stejnokroji se tak setkal zahradník František Č e r n ý z Jaroměře s milovníkem květin Josefem M a r k s e m z Hořic v Podkrkonoší. Tito dva pěstitelé válku přežili, avšak jen v prvních dvou válečných letech zahynulo přes 600 zahradníků z Českých zemí. Až podzim 1918 a vznik Československé

republiky byl příslibem lepších časů. Po těžkých letech světové války se v nově zrozené republice zahradníci vrátili ke své práci. V letech prvorepublikové prosperity byly zakládány zahrady kolem nově postavených vil. Množství zahradnických a zahrádkářských časopisů, vydávaných za 1. republiky, je udivující. Například redaktor Ferdinand M a c h á č e k vydával pro zahradníky Československé zahradnické listy a zároveň pro milovníky květin časopis Naše zahrádka. V Chrudimi vycházel časopis Zahrada zahradního architekta Josefa V a ň k a . Ten vydával i zahradnickou literaturu. Ve V a ň k o v ě knize Nejkrásnější ozdobou zahrady jsou pereny, z roku 1925, byla doporučována pro Lilium auratum tzv. „tučná kultura,“ kde Josef V a n ě k tehdy radil pěstitelům L. auratum: „Této tučné kultury dosáhneme následovně – vyjmeme 60 cm hlubokou jamku a naplníme dobře zetlelou, ale úrodnou půdou (kompost, vřesovka, písek) a cibuli položíme dvacet cm hluboko a obklopíme pískem. Nejprve se pokryje pouze 10 cm vrstvou půdy; následujících 10 cm se doplní tehdy, když stonek jest již as 40 cm vysoký. Zalévat se musí častěji. Cibule přezimuje dobře při silné přikrývce listím. Kvete od konce srpna do září.“ Zahradní architekt Josef V a n ě k dodává, že při této tučné kultuře jsou stvoly Lilium autatum až 2 m vysoké. Ve své knize Josef V a n ě k již ve 20. letech 20. století uvádí množení lilií šupinami z cibulí, zároveň však doporučuje množení semenem, protože ze semene dosáhne pěstitel zdravé rostliny. Československé zahradnické listy otiskly 10. května 1927 pozoruhodný článek o úspěšném pěstování L. auratum. Autor uvádí, že v Japonsku roste L. auratum ponejvíce na vulkanické půdě nebo na půdě povstalé zvětráváním pískovce. Jedná se o půdy převážně teplé, avšak hubené. Cibule lilie zlaté, dovážené do Evropy a Ameriky, nebyly tudíž přehnojovány. Byly sice malé, zato však otužilé. Jakmile ale Japonci zjistili, že cibule této lilie se platí dle velikosti, začali je pěstovati a „krmiti“. Pěstování Lilium auratum v půdě bohaté na živiny má za následek menší odolnost vůči chorobám a krátké trvání života. Ve třicátých letech začala vydávat Československá akademie zemědělská Zahradnický a ovocnicko-vinařský slovník naučný. Toto třísvazkové monumentální dílo bylo ve své době na vysoké úrovni. Jsou zde uvedeny skoro všechny tehdy známé botanické druhy lilií. 19 druhů lilií je zde vyobrazeno. Z japonských lilií zde byly popsány nejrůznější variety Lilium auratum a Lilium speciosum i botanické druhy L. japonicum a L. rubellum. Doporučováno je pěstování lilií ze semen i množení šupinami a pacibulkami. Uvedena je i možnost pěstování choulostivějších druhů v nádobách. Zdálo by se, že se brzy musí naplnit prorocká slova z roku 1887 a milovníci lilií začnou křížiti L. auratum s varietami L. speciosum a pěstovati ze semen orientální hybridy. Nad Evropou se však začaly stahovat hnědé mraky fašizmu jako předzvěst nové světové války. Hitlerovo Německo obsadilo po Mnichovském diktátu naše pohraničí, následující jaro pak i zbytek republiky a 1. září 1939 začala 2. světová válka. Okupanti zavřeli české vysoké školy a postupně zastavili i vydávání zahradnických časopisů. Větší štěstí měli v té době naši protinožci v Austrálii a zahradníci za Atlantikem. Australan Gilbert E r r e y zkřížil kultivar L. speciosum 'Melpomene' s L.

speciosum var. magnificum. Získal tak velice životaschopný kultivar 'Gilrey'. Další Australan Roy M. W a l l a c e použil při křížení kultivar 'Gilrey' jako matku a opylil jej pylem hybridu 'Crimson Queen'. Z tohoto křížení byla získána odrůda 'Jillian Wallace', která sehrála významnou úlohu v dalším šlechtění orientálních hybridů. Spojovala v sobě vitalitu L. speciosum s velikostí květu L. auratum. Pylový rodič kultivaru 'Jillian Wallace', hybrid 'Crimson Queen', vznikl totiž z křížení Lilium auratum var. platyphyllum x Lilium speciosum 'Melpomene'. Kultivar 'Jillian Wallace' měl květy více než 20 cm v průměru a velmi široké okvětní lístky sytě růžové barvy s karmínovými skvrnami. Také na ostrovech Nového Zélandu jsou ideální podmínky pro pěstování lilií. V roce 1932 tam byla založena první liliářská společnost na světě. Ve městě Palmerston North přednášel na Massey Agricultural College botaniku profesor J. S. Y e a t e s . Ten ve třicátých letech dostal orientální hybrid 'Crimson Queen' a zahájil vlastní program šlechtění orientálních hybridů. Jeho výpěstky později sehrály podstatnou roli ve šlechtění orientálek na severovýchodě Čech. Na americkém kontinentu v té době pracovala Norma P f e i f f e r o v á v Boyce Thompson Institute ve státě New York na práci spojené s křížením Lilium auratum a Lilium speciosum s Lilium japonicum a Lilium rubellum. Použití botanického druhu L. rubellum popsala Norma P f e i f f e r o v á v článku publikovaném v Ročence NALS roku 1942. Začátkem 40. let koupil v Harboru (stát Oregon) farmu opravdový průkopník ve šlechtění lilií – Leslie W o o d r i f f . Jedním z jeho prvních šlechtitelských úspěchů byl strain Atomic hybridu. Vzájemným křížením L. auratum, L. speciosum a L. rubellum se Woodriffovi podařilo posunout dobu květu orientálních hybridů. V květnu 1945 skončily v Evropě hrůzy 2. světové války a milovníci květin v Českých zemích se mohli opět věnovat své zálibě. Přes poválečný nedostatek papíru začal vycházet časopis Přítel zahrad a postupně i odborná zahradnická literatura. Vydavatelská činnost Josefa V a ň k a vyvrcholila redakcí a vydáním mohutného prvního dílu Zahradnického květinářství. V této zahradnické „bibli“ je přes 700 fotografií a 32 stran barevných příloh. Na díle spolupracovalo 23 předních odborníků. Kapitolu o liliích zpracoval brněnský profesor Alois F. K o p e c . Popsal pěstování i všechny druhy množení lilií. Než se však dostala kniha do tisku, nastalo nové období totality. Připravovaný 2. díl Zahradnického květinářství již nemohl být vydán a v roce 1948 byl zastaven veškerý zahradnický tisk. V té době pěstovalo u nás lilie jen pár nadšenců, na severovýchodě Čech to byl Josef M a r k s z Hořic v Podkrkonoší. Ten pěstoval lilie ze semen, která dostával z tehdejšího SSSR, hlavně z botanické zahrady v Leningradu. Mnohá z těchto semen pocházela z křížení, která měla původ až v Americe u šlechtitelky Isabely P r e s t o n o v é . Většinou se jednalo o asijské a trubkovité hybridy. Pan M a r k s vyšlechtil řadu našich původních odrůd lilií a dá se říci, že stál u kolébky novodobého českého liliářství. V roce 1957 se setkal s tehdy dvanáctiletým žákem základní školy v Novém Bydžově, Václavem J o š t e m , který za ním později z Bydžova často zajížděl na kole. Josef M a r k s dobře věděl, jak je důležité pěstovat lilie i ze semen, a

proto semínka často nabízel milovníkům květin. Mnozí však byli netrpěliví a dávali přednost cibulkám. Na počátku padesátých let začala v USA s komerčním pěstováním lilií Oregon Bulb Farms. Ve šlechtění orientálních hybridů zde bylo dosaženo značného pokroku. Na OBF použili ke křížení většinou materiál z Austrálie a Nového Zélandu. Překrásný klon 'Empress of India' byl hybridem mezi 'Jillian Wallace' a 'Crimson Queen', ze stejného křížení pocházela orientálka 'Empress of China'. Oba klony vykazovaly vysokou toleranci k virům. V šedesátých letech nastávalo postupně uvolnění i v tehdejším Československu. Řady liliářů se rychle rozrůstaly. K Josefu M a r k s o v i , Vladimírovi C h a l o u p e c k é m u , Blahoslavu V a j g e n t o v i a Ivo Z m r h a l o v i přibyl Boleslav K r á l , Václav J o š t a mnoho dalších liliářů. V roce 1967 vyšla u nás kniha Tulipány a ostatní cibulové květiny, ve které kapitolu o liliích zpracoval RNDr. Vladimír C h a l o u p e c k ý CSc. Někteří čtenáři tak mohli poprvé spatřit barevné fotografie orientálních hybridů. Ještě více barevných reprodukcí orientálek obsahovala T y k a č o v a knížka Lilie, která vyšla o dva roky později. V té době si přál mít kvetoucí orientální hybridy na zahrádce snad každý pěstitel. Když se koncem šedesátých let zastavil v Praze známý šlechtitel Jan de G r a a f f , uspořádal v Národním domě na Vinohradech přednášku doprovázenou nádhernými diapozitivy. Mnozí zahrádkáři se pak pokusili o dovoz cibulí orientálek ze západních zemí. Ve druhé polovině 60. let tak dovezl Josef K u k l a z Lovčic u Nového Bydžova první orientální hybridy na svoji zahradu. Josef K u k l a pocházel ze zahradnické rodiny a sám byl velice zkušený a sečtělý. Nenechal se odradit prvními neúspěchy, kdy překrásně kvetoucí kultivary během krátké doby zahynuly. Po špatných zkušenostech s pěstováním orientálek ve volné půdě a pařníku dospěl k závěru, že je riskantní nechávat orientální hybridy venku a pustil se do jejich pěstování ve studeném skleníku. V Lovčicích se přesvědčili, že orientálky vyžadují nejen správný výběr stanoviště (studený skleník nebo fóliovník), ale i vhodnou půdu. Josef K u k l a po neúspěchu s pěstováním orientálních hybridů v obyčejné zahradní zemině vyzkoušel hrabanku z lesa. Ale ani to nebylo to pravé, v substrátu se šířily plísně a mnoho rostlin zahynulo. Až sázení orientálek do směsi čisté vrchovištní rašeliny a písku znamenalo vítězství. V tomto vzdušném a sterilním substrátu lilie překrásně rostly a kvetly, bylo možné zahájit vlastní šlechtitelský program. Křížením orientálních hybridů se v Lovčicích zabýval především K u k l ů v vnuk Ing. Pavel N e j e d l o . Nejprve bylo třeba získat špičkový šlechtitelský materiál od pěstitelů orientálek z různých částí světa – z USA, Kanady, Austrálie i Nového Zélandu. V 70.letech přicházela do Lovčic jedna zásilka za druhou. Nejprve z OBF ('Jamboree' strainy, 'Potomac' hybridy), pak od berlínské firmy Hoch ('Pink Glory' strain). V roce 1971 navázal Josef K u k l a kontakt s profesorem Y e a t e s e m . Ten zasílal cibule orientálek už koncem dubna, kdy je na Novém Zélandu podzim. Tak se do Lovčic dostaly Y e a t e s o v y odrůdy: 'Darkie', 'Elizabeth', 'Journey s End', 'Lavender Lady', 'Swan Lake', 'Alex' a překrásná 'John Lea'. Jedinou nevýhodou bylo, že se cibule musely aklimatizovat. Někdy přišly od Y e a t e s e šupiny a malými cibuličkami, z nich vyrostly nejzdravější rostliny. Celkem přišlo od profesora

Y e a t e s e do Lovčic 6 zásilek. Čilou korespondenci se slavným šlechtitelem ukončila až jeho smrt v roce 1986. V roce 1974 se stal K u k l ů v vnuk Ing. Pavel N e j e d l o členem Novozélandské liliové společnosti a měl tak možnost získávat semena orientálek z celého světa. V roce 1976 navázali pěstitelé orientálek v Lovčicích kontakt se žákem profesora Y e a t e s e , Williamem F. D o r e e n e m , rovněž z Nového Zélandu. W. F. D o r e e n posílal cibule orientálek později než profesor Y e a t e s , často přišly lilie až v srpnu. To pak bylo nejlepší cibule rozšupinovat a na podzim vysazovat šupiny i s malými cibuličkami. D o r e e n o v y hybridy byly většinou pojmenovány podle planet – 'Venus', 'Mars', 'Jupiter', 'Saturn', 'Pluto'. Dalšími jeho výpěstky jsou orientálky 'Sunspot', 'Capricorn', 'Solar Ecclipse', 'Candy Floss' a 'Marineer'. Lilie z Nového Zélandu se ukázaly být nejen krásné, ale i zdravé. Jestliže většina orientálek z USA brzy podlehla virózám, některé lilie z Nového Zélandu se na severovýchodě Čech ve zdraví udržely dodnes. To platí třeba pro kultivar 'Capricorn'. V době květu orientálek prováděl Ing. Pavel N e j e d l o nejrůznější křížení. Ke šlechtění byly použity především Y e a t e s o v y a D o r e e n o v y orientální hybridy, později i lilie od Leslie W o o d r i f f a a manželů S t r a h m o v ý c h z USA. Každý rok v Lovčicích pilně vysévali sklizená semena. Semeno vysévali ihned po sklizni a před výsevem ho lehce namořili. Byl použit stejný substrát jako při pěstování z cibulí, tedy rašelina s pískem. Bedýnka s výsevem nesměla přeschnout, ale ani nebylo žádoucí přemokření. Výsev byl umístěn do studeného skleníku. Dvouleté semenáčky se přesazovaly na záhony, kde přibližně za 4 až 6 let po výsevu vykvetly. Během několika let se už orientálky nevešly do skleníku a tak postavil Ing. Pavel N e j e d l o v těsném sousedství velký fóliovník. Na začátku osmdesátých let kvetlo v Lovčicích už více než 100 odrůd orientálních hybridů a též se začaly ukazovat v plné kráse první semenáče. Pokud květ šlechtitele zaujal, dostal pořadové číslo a pro snazší orientaci i jméno. V červenci 1984 jsem se ženil a zahradník K u k l a mi navrhnul, že bych mohl nevěstě věnovat svatební kytici z květů orientálek. A tak jsem několik dní před svatbou přijel do Lovčic, kde mi pan K u k l a uříznul několik květů. Ráno v den svatby mi z nich uvázali v květinářství překrásnou kytici. Manželství sice nemělo dlouhého trvání, ale moje láska k orientálkám přetrvala dodnes. Na podzim roku 1984 jsem v Lovčicích dostal první cibule orientálek a protože jsem neměl skleník ani fóliovník, rozhodl jsem se je pěstovat v nádobách na okně našeho bytu. V roce 1985 zahradník Josef K u k l a zemřel, ale jeho vnuk v pěstování a šlechtění orientálek pokračoval. Každé léto jsem jezdil do Lovčic a procházel se po obrovském fóliovníku, kde v druhé polovině 80. let kvetly tisíce květů. Jen počet selektovaných semenáčů orientálek v té době přesáhl několika set. Ing. Pavel N e j e d l o mi od těch nejkrásnějších věnoval lodyžní cibulky a z nich se mi do dvou let podařilo vypěstovat kvetoucí rostliny. V té době jsem už sám křížil, sklízel semena z orientálních hybridů pěstovaných v bytě a pilně jsem rozšupinovával ty nejkrásnější odrůdy. Počet mých květináčů přesáhl stovku a tak mi nezbylo než začít stavět opravdu velký skleník na své zahradě u Jablonce nad Nisou. Když byl skleník

v polovině 90.let dokončen, měl jsem konečně prostor i pro semenáčky. Během několika let jich desítky vykvetly. Nejkrásnější květy měly hybridy, ve kterých jako mateřská rostlina byly použity výpěstky Ing. N e j e d l a a jako pylodárná S t r a h m ů v kultivar 'Royal Splendor'. Semenáče z tohoto křížení mají po otcovské rostlině většinou růžovou barvu v nejrůznějších odstínech od světlé po tmavou, někdy i s fialovým nádechem a nažloutlým středovým pruhem. 'Royal Splendor' byl v době introdukce jedním z nejdražších kultivarů a do Lovčic jej poslala Dianna G i b s o n o v á z Port Townsendu v USA. Tato orientálka kvete o týden dříve než většina auratumspeciosum hybridů. S t r a h m o v i jej vyšlechtili zřejmě z 'Atomic' hybridů, které získali od svého souseda Leslie W o o d r i f f a . V poslední době se světové šlechtění orientálek přesunulo do Holandska. Někdy se můžeme setkat mezi lidmi s názorem, jestli má vůbec smysl šlechtit lilie, když už Holanďani všechno vyšlechtili. Nad záplavou odrůd, které k nám každý rok z Holandska přicházejí, mohou mít někteří milovníci květin tento pocit. Když budeme ale pozorovat osud těchto odrůd, zjistíme že většina z nich se udrží na trhu jen několik let a pak je vystřídají další a další. Navíc skoro všechny orientální hybridy z Holandska jsou určeny pro rychlení a řez. Když nemá orientálka květy nahoru, tak je to bráno jako velký nedostatek, protože se rostliny nedají svázat do otýpek a nevejde se jich tolik do kamionů rozvážejících lilie z burzy po celé Evropě. A přitom jak krásné jsou vysoké orientálky s květy do stran. Navíc nic nemůže nahradit vzrušení, které prožívá milovník lilií při sledování proměny semínka v malou rostlinku a posléze kvetoucí orientálku. Někdy se mi zdá, že právě zde je rozdíl mezi opravdovým kytičkářským nadšencem a „výrobcem“ květin v podmínkách postrádajících osobní vztah k rostlině. Pevně věřím, že přes všechny potíže mezi námi i v globalizovaném světě zůstanou amatérští šlechtitelé lilií.

Internetové stránky MARTAGONU zase o něco bohatší. Václav V i n č á l e k Pokud je v názvu uvedeno, že internetové stránky našeho klubu jsou opět bohatší, tak se to týká především jedné jejich rubriky – fotogalerie. Je až neuvěřitelné, kolik krásných snímků jsme dosud obdrželi od našich členů. Fotogalerie je členěna do tří částí: - v jedné části jsou umisťovány tzv. autorské soubory. Zde jsou umístěny fotografie tak, jak nám je jednotliví členové poskytli. V současné době naleznete v této části 31 souborů od 12 autorů, - druhou část tvoří tzv. spolkové soubory. Tato část obsahuje snímky z akcí, které organizoval Martagon, na nichž se náš klub nebo jeho členové podíleli. Dnes je zde 12 souborů od 5 autorů,

- třetí část obsahuje výběr jak z autorských tak spolkových souborů. Jsou v ní uveřejněny výhradně snímky lilií. Samostatně jsou uspořádány snímky botanických lilií, po nich následují snímky vztažené ke skupinám hybridů podle mezinárodního zahradnického třídění. K dnešnímu dni je zde zpřístupněno 1 428 snímků. U řady z nich naleznete nejenom údaje o autorovi fotografie, ale i údaje o původu, o šlechtitelích atd. Právem můžeme očekávat, že po letošní bohaté pěstitelské sezoně dostaneme další krásné obrázky, které fotogalerii dále obohatí.

Co dál MARTAGONE? Václav V i n č á l e k Při nejrůznějších výročích či jubileích je zvykem si připomínat události minulé. Tentokrát se ale pokusím porušit zavedenou tradici a pojďme společně zaměřit naše pohledy na opačnou stranu – do budoucnosti. V závěrečném článku dnešního Liliáře se zamysleme nad tím, co bychom od Martagonu v letech následujících očekávali. Není pochyby, že pravidelně pořádané výstavy liliových květů, léta vydávaný Liliář, téměř dvacet ročníků aukcí liliových cibulí, časté exkurze do botanické zahrady, odborné přednášky při klubových schůzích – to vše a řada jiných akcí jsou důvody, proč jsme se v minulosti stali a nadále zůstáváme členy Martagonu. K výčtu předchozích důvodů přidejme ještě přátelskou atmosféru při vzájemných setkáních – a máme tu přehled dobrých důvodů, proč bychom měli chtít, aby Martagon dál fungoval a my v něm nacházeli radost i poučení. Na druhé straně někdy cítíme, že všechno nové časem zevšední, stává se stereotypem a právem chceme, aby přišlo něco, co neznáme a co nás mile překvapí. Co by to mělo být? To není otázka pro výbor Martagonu, ale je to otázka pro nás, pro všechny členy. Z předchozího výčtu úspěšných akcí je vidět, že Martagon především: - šíří lásku k liliím a k přírodě vůbec, - pomáhá rozšiřovat naše znalosti a vzdělávat se, - umožňuje získávat nové odrůdy lilií a své výpěstky poskytovat jiným. Navrhněme tedy, co v těchto oblastech lze udělat nového. Následující náměty vezměte prosím jako příklady a sami je podle chuti zpřesněte, zamítněte nebo upravte. Úspěšné exkurze do Pražské botanické zahrady (letos z jara též do Dendrologické zahrady) rozšiřme ještě o návštěvy dalších botanických zahrad, arboret a parků. Z těch z Prahy snadno dostupných stojí za úvahu návštěva zámeckého Parku v Průhonicích, kde je velmi zajímavá jeho druhá, méně navštěvovaná část. Trochu dál od Prahy se nachází zámecký park ve Vrchotových Janovicích, který rozhodně stojí za návštěvu. Botanicky velice hodnotná je zahrada v areálu zahradnické školy v Mělníku. Mezi bohaté zámecké parky patří i

dvacetihektarový park v Klášterci nad Ohří. A takto bychom mohli pokračovat dál a dál, neboť v naší zemi je opravdu na co se dívat. Ojedinělé společné vycházky do přírody konejme častěji. Navštivme botanicky zajímavé lokality např. v řadě míst v Podblanicku nebo v Brdech. Pokud vyšetříme víc času, jistě by stála za úvahu i návštěva Pálavy. V Galerii liliářů jsme se dozvěděli o řadě úspěšných šlechtitelů a pěstitelů mezi námi. Co kdybychom je „překvapili“ na jejich zahradách a podívali se jim pod pokličku? Významným šiřitelem informací o liliích je Liliář. V jedné z rubrik se už léta seznamujeme s botanickými liliemi. V té souvislosti se často mluví o C o m b e r o v ě třídění lilií jako o základu moderní klasifikace tohoto botanického druhu. Kdo z nás však měl možnost se seznámit s původní C o m b e r o v o u prací a dozvědět se, jak se od jeho doby vyvinuly názory na klasifikaci lilií? Nestálo by za to se této otázce věnovat? Rozhodně lze k prohloubení znalostí o liliích využívat i další prostředky – internet se k tomu přímo nabízí. Již dnes bohatá fotogalerie na internetových stránkách Martagonu pomáhá orientovat se v nepřehledném sortimentu hybridních lilií. Zamýšlené propojení naší fotogalerie s mezinárodním registrem lilií vydávaným britskou Královskou zahradnickou společností by bylo významným krokem, kterým bychom navíc upozornili světovou liliářskou veřejnost na existenci našeho klubu. Při jedné z Rakovnických výstav lilií se konala zajímavá přednáška Joe H o e l l a , při které jsme se prvně dozvěděli o šlechtitelství v Austrálii a Novém Zélandu. Co kdybychom navázali na tehdejší akci a pořádali v době konání Rakovnické výstavy i malé semináře o liliích? Členské a výroční schůze se neobejdou bez potřebné administrativy jako jsou zprávy o činnosti, o hospodaření, o revizích a podobně. Těmito formalitami nejsou zatíženy schůzky, které zpravidla navazují na zmíněné schůze. Zmnožme taková neformální klubová setkání a využijme k tomu například poměrně dlouhé časové prodlevy mezi členskými schůzemi. Letošní pokus o obnovení burzy liliových cibulí se přes drobné organizační nedostatky ukázal jako velice úspěšný. Zdá se, že bychom i v dalších letech měli tímto způsobem umožnit si navzájem vyměňovat vypěstované cibule. A to nejzávažnější nakonec. Někteří z nás mají hluboké praktické a teoretické znalosti o liliích. Je přímo hříchem se nepokusit tyto znalosti využít k novým objevům a šlechtitelským postupům. Sežeňme prostředky a vypišme grant na vyšlechtění nových martagon hybridů či dokonce jejich tetraploidní verzi. Bylo by velice povzbudivé, kdybyste se vy všichni, co jste dočetli tento příspěvek až do konce, zamysleli nad uvedenými náměty a přidali k nim svoje nápady. Vždyť samotná mnohaletá existence Martagonu nejlépe stvrzuje, že má své oprávněné místo pod sluncem a že je zde dobrý důvod postarat se o jeho další zajímavé fungování.

Z naší organizace Pozvánka Výroční členská schůze se koná v sobotu 13. ledna 2007 v 9. 00 hod. v Krajinově posluchárně (2.patro) Přírodovědecké fakulty UK, Benátská ul. č. 2 v Praze. Doprava: Metro B, stanice Karlovo náměstí (výstup východem Na Moráni), dále pěšky cca 5 minut směr Nusle. Nebo možno využít tramvaj do stanice Botanická zahrada – Na Slupi. Na programu – mimo informací a projednávání spolkových záležitostí - jsou odborná přednáška doc. RNDr. K. Vereše, CSc.: „Uhlík, nezbytný prvek pro živé organizmy“ a seznámení s výroční zprávou předsedy Ing. S. Ševčíka, CSc. o činnosti organizace.

Různé Obsah Liliáře č. 4/2006 jsme se snažili tématicky zaměřit na historii našeho klubu resp. zpravodaje v úzké souvislosti ke vzpomínkám a výsledkům práce našich úspěšných šlechtitelů a pěstitelů lilií v uplynulém období. Rádi bychom tím pozdravili 40. ročník, kdy zpravodaj Liliář vychází. Jménem redakce a výboru děkuji srdečně všem autorům článků a dalším přispěvovatelům, kteří pomohli naplnit obsah dnešního jubilejního čísla. Poděkování patří všem liliářům a také všem redaktorům, kteří se v uplynulých čtyřiceti letech podíleli na zdárném vydávání Liliáře. Současně děkujeme za projevená blahopřání, která jsme k jubileu obdrželi. Upozorňujeme šlechtitele, aby nabídku semen lilií do zásilkové burzy roku 2007 dodali na adresu: Pavel P e t r l í k , Vernéřov 205, 352 01 Aš, nejpozději do konce ledna 2007. Jedna porce dobře přečištěných semen by měla obsahovat cca 20 až 30 ks. S průběhem uplynulých členských schůzí vás seznámíme v některém z příštích čísel Liliáře včetně zhodnocení proběhlé aukce vzácnějších cibulí lilií. Dále si poznamenejte termíny dalších členských schůzí v roce 2007 – 24. března a 20. října, které máme smluvně zajištěny na obvyklém místě.

Vysvětlivky k obrázkům Obr. str. 4 Přítel Blahoslav V a j g e n t nám poskytl bianko list (A4) s původní hlavičkou, logem a razítkem MARTAGONU, který byl používán v korespondenci v počátcích naší organizace. Logo sestavil osobně B. V a j g e n t na jaře roku 1968 „sesazením“ obrázků ze zahraničních knížek. Liliář – zprávy pro pěstitele lilií; tato kresba (vlevo dole) se používala v různých barevných obměnách na titulních stranách přebalů Liliáře od č. 3/1971 do č. 4/1979. Od č. 1/1980 až do č. 1/2006 vypadal přebal Liliáře dle obrázku vpravo dole. Reprodukované číslo 3/1995 bylo vybráno náhodně, autory kreseb přebalů jsme nezjišťovali. Pro přesnost můžeme poznamenat, že výjimku tvořilo několik čísel v posledních letech s jiným vzhledem přebalu (jsou to čísla 1/2004, 2/2004, 3/2004, 4/2004, 1/2005, 2/2005, 3/2005. Jiná byla také titulní strana Liliáře jubilejního o martagonech č. 4/2001 a jiné jsou tituly letošních čísel 2/2006, 3/2006 a samozřejmě i čísla dnešního 4/2006). Obr. str. 14 Stará renesanční radnice na náměstí ve Volyni je místem konání našich výstav. Obr. str. 23 V 60. letech 20. století dominovali světovému liliaření Američané. Velmi významný byl Jan de G r a a f f , o němž se mnohokrát psalo v Liliáři. V roce 1968 navštívil naši republiku, kde přednášel o zkušenostech s pěstováním a šlechtěním lilií v USA. Inspiroval a ovlivnil tím řadu našich liliářů. Reprodukce představují Jana de G r a a f f a a další významné liliáře z firmy JAGRA – Oregon Bulb Farms. V dnešní době vévodí světovému liliaření Holanďané. Barevné fotografie poskládala paní Hana V y d r o v á . Novošlechtění na titulní straně CITRONÁDA pochází z dílny K. V e r e š e . Pěkné hybridní orientálky vznikly J. S v o b o d o v i zapojením Lilium auratum var. pictum. Orientálky pod pracovními názvy CHERRY BAND, JARUNA, RED MATADOR pocházejí ze staršího šlechtění P. N e j e d l a , ale neméně úspěšně je nyní pěstuje T. S e h n o u t k a . Pěstování botanických lilií má mezi našimi liliáři dost příznivců. Především Lilium papilliferum – zřejmě v kultuře vyhynulé – je dost zvláštnost. Úspěšně ji pěstoval V. C h a l o u p e c k ý . Měl hodně malých semenáčků a jak píše, nenapadlo ho, že o ně přijde a lilie zmizí. Také pěstování Lilium concolor, která má několik variet, není zrovna snadné, ale ze semen se celkem daří. S pěstováním Lilium brownii má své dobré i horší zkušenosti J. H l o u š e k . Lilium pomponium pěstuje P. P e t r l í k a horskou Lilium pyrenaicum pěstuje více našich liliářů. Soustředěného P. Š r ů t k u objektiv zachytil při opylování Lilium majoense. Ostatní lilie jsou vesměs známé, např. 'Imperial Silver' nabízel ve svém katalogu Jan de G r a a f f .

Obsah Složení výboru SZO ČZS MARTAGON 1 Blahopřání 2 Ticho (Miroslav Kapinus) 2 Úvodník (Stanislav Ševčík) 3 Z pravěku Liliáře (Jiří Kovář) 5 Lilie – radosti i starosti (Vratislav Novák) 7 Galerie liliářů: Jiří K o v á ř - I . (Václav Vinčálek) 9 Moje lilie (Jiří Svoboda) 15 Přes čtyřicet let mezi liliáři a liliemi (Karel Vereš) 16 Já a lilie (Vladimír Pernica) 18 O mém liliaření (Jiří Dudek) 21 Od lilií Francise P a r k m a n a ke šlechtění orientálních hybridů v severovýchodních Čechách (Tomáš Sehnoutka) 22 Internetové stránky MARTAGONU zase o něco bohatší (Václav Vinčálek) 30 Co dál MARTAGONE? (Václav Vinčálek) 31 Z naší organizace – pozvánka na členskou schůzi 13.1.2007 34 Různé 34 Vysvětlivky k obrázkům 35

SZO ČZS MARTAGON Praha sdružuje pěstitele a milovníky lilií z celé České republiky a ze zahraničí. Členem se může stát každý bez ohledu na místo trvalého bydliště. Přihlášky novým zájemcům o členství vyřídí každý člen výboru MARTAGONU nebo se lze přihlásit přímo na internetových stránkách klubu. www.martagon.cz Internetové stránky organizace připravuje: Ing. Václav V i n č á l e k e-mail: [email protected] Revizní komise: Ing. Roman K l í m a Liliář č. 4/2006 – pořadové č. 161 vyšlo v prosinci roku 2006. Ročník 40. V současnosti vychází čtyřikrát ročně. Pro své členy vydává specializovaná základní organizace Českého zahrádkářského svazu MARTAGON Praha. Za obsahovou a věcnou stránku příspěvků odpovídají autoři!