2006

LISTY Z AURA - PONTU 2/2006

1

Obsah: Vážení přátelé. ... . ... .. . ... . .. . .... ... . . .. . .. . .... ... . . .. . .. . .... ... . . .. . .. . .... ... . . .. . .. . .... 3 Kontakty. ... .... ... ... .... ... . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. . . ... . ... . ... .4 Představujeme. ... ... .... ... .... . .. . .. . . ... .... . .. . .. . . ... .... . .. . .. . . ... .... . .. . .. . . ... .... . .. 5 Jan Novák Česká a slovenská dramat ika... .. . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. 5 Ladislav Stýblo Norma Sail Dana Tučková Anna Grusková Blanka Fišerová Iva Klestilová Katharina Schmitt Pavel Trtílek Benjamin Kuras Silvester Lavrík Nové překlady.. ... .. . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. . . ... . ... . ... .. . . ...10 Angli cky psaná dramat ika Lionel Goldstein Richard Bean Stephen King-Simon Moore Německy psaná dramat ika Rainer Werner Fassbinder Felix Mitterer A dal ší Eugene Ionesco Nina Sadur Hry, které je po dohodě možno získat jen z a tant iémy.. ... . ... .. . ... . .. . ...16 Nepřeložené texty... ... ... .... ... .... . .. . .. . . ... .... . .. . .. . . ... .... . .. . .. . . ... .... . .. . .. . . ..17 Anglick y psaná d ra mat i ka Běloruská dramat ika Peter Quilter Andrej Karelin Fin Kennedy Nikolaj Chalezin Howard Brenton Nikita Mickjevič Jack Thorne Li tevská dr amatika John McKay Ruta Noreikaité William Borden Aisté Ptaukaské Djanet Sears(ová) Taras Vidmantas Ně me ck y psa ná d ra m at ik a Severská dramati ka Roland Schimmelpfennig Leea Klemola Marius von Mayenburg Sirkku Peltola Falk Richter Terje Nordby Bulharská dramat i ka Erlend Sandem Georgi Gospodinov Jon Fosse Jurij Dačev Jonas Gardell Rumunská dramat ika Mattias Andersson Ion Vera Henning Mankell Gianina Cărbunariu Jón Atli Jónasson Ştefan Peca A dal ší.. Turecká dramat ika Maria Tranou Tuncer Cücenoglu Rob de Graaf Civan Canova Dincer Sümer Toygun Orbay

2

Vážení přát elé, u příležitosti dalšího Setkání s novou hrou, konané tentokrát ve spolupráci s festivalem Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, přicházíme s druhým letošními Listy z Aura-Pontu. Kromě nabídky nových titulů z celého světa Vám představujeme spisovatele, scénáristu a dramatika Jana Nováka. Doufáme, že Vám zpříjemníme prázdninové dny i naší dnešní nabídkou původních i zahraničních her, přeložených i nepřeložených. Upozorňujeme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových stránkách, včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k nahlédnutí úplná nabídka nabízených textů. Od spuštění této databáze byla tato nabídka rozšířena téměř dvojnásobně. Nyní v ní naleznete informace o více než 2 000 textech původních českých her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, v doplňování se průběžně pokračuje. Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami: ➔ na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů, ➔ rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, ➔ získáme pro Vás souhlas autora, ➔ vystavíme provozovací smlouvu. Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané): ➔ obstaráme, ➔ v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, ➔ dojednáme smlouvu se zahraniční agenturou, ➔ dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů, ➔ nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám vynaložené náklady. Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa: vlámské části Belgie, Maďarska, Rumunska, Srbska, Bulharska, Německa, Ruska, Švýcarska, Holandska, Polska, Skandinávie a Pobaltí, USA, Chorvatska, Rakouska, Slovinska, Velké Británie a Irska a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami). Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se vlastně obrátit. Vždy Vám alespoň poradíme. Rádi Vám pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše jednoduché dotazy zodpovíme telefonicky, složitější písemně. Naše právní oddělení poskytuje právní konzultace. Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Můžeme Vám doporučit také režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby. Jitka Sloupová a Simona Šnajperková.

3

Kontakty VEDENÍ AGENTURY: Zuzana Ježková, jednatelka – tel.: 251 553 994, [email protected] Daniela Gadasová, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected] DIVADELNÍ ODDĚLENÍ: Texty a agentáž Simona Šnajperková – tel.: 251 553 994, [email protected] Jitka Sloupová – tel.: 251 553 994, [email protected] Zahraniční práva Zuzana Ježková – tel.: 251 553 994, [email protected] Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected] SMLOUVY A PRÁVA TUZEMSKÝCH AUTORŮ: JUDr. Aleš Kout – tel.: 251 553 993, [email protected] FINANČNÍ ODDĚLENÍ: Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected] Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected] PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ: Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected] Scarlett Vondrušková – tel.: 251 550 179, [email protected] SEKRETARIÁT: Martina Žitná – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected] Najdete nás na adrese: Radlická 99 150 00 Praha 5 tel. ústředna: 251 554 938, 251 553 992-4 fax: 251 550 207 e-mail: [email protected] http://www.aura-pont.cz

4

Představujeme Jan Novák (*4. dubna 1953 v Kolíně) Česko-americký spisovatel, scenárista a dramatik. Jeho rodina v roce 1969 emigrovala přes Rakousko do Chicaga. Debutoval povídkovou sbírkou Striptease Chicago (68 Publishers 1983; Mladá fronta 1992) z prostředí československých emigrantů v Americe, jež zobrazuje s ironickou neúctou k národoveckému tradicionalismu a velkým jazykovým citem pro groteskní míšení češtiny s angličtinou; byla srovnávána s prózami Josefa Škvoreckého. Všechna svá další díla psal anglicky. Román Miliónový džíp (The Willy´s Dream Kit, Harcourt Brace, 1985; překlad Jaroslav Kořán, 68 Publishers 1989, Atlantis 1992) čerpá z rodinné zkušenosti (otce přiměla k emigraci i zpronevěra, již spáchal v kolínské záložně) a zachycuje životní příběh od mládí za nacistické okupace až po smrt v USA. Román byl velmi příznivě přijat, získal Carl Sandburg Award pro chicagské autory a Friends of Literature Award, k českému vydání napsal předmluvu Václav Havel. Román The Grand Life (Poseidon Press 1987), opět zčásti inspirovaný vlastními zkušenostmi (hrdina je nižším manažerem výpočetního střediska chicagské energetické společnosti), česky nevyšel. Novák jako scenárista spolupracoval s Milošem Formanem na filmu Valmont, v 90. letech se podílel na scénářích českých snímků Báječná léta pod psa a Šeptej. Je také spoluautorem Formanovy autobiografie nazvané Co já vím? (Turnaround, 1994; překlad Jiří Josek, Atlantis 1994). V malých nákladech česky vyšly překlady Novákových divadelních her Strýček Josef (přel. Jiří Josek, Dilia 1991) a Cowboyův sen: hra Demiurgova (Větrné mlýny 1999); Novák rovněž přeložil do angličtiny Havlovy hry Vernisáž jako Unveiling, Audience, Protest a nově Zahradní slavnost. Kniha Samet a pára (Prague in Velvet, překlad Jarka Vrbová a Tomáš Vrba, 68 Publishers 1992 a Atlantis 1992) pojednává o Novákově návštěvě v Praze krátce po listopadové revoluci, Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci (Commies, crooks, gypsies, spooks and poets, 1995; z anglického originálu přeložil a upravil autor, Torst 1997) o ročním českém pobytu s rodinou v roce 1992-3; získala Carl Sandburg Award za literaturu faktu. Novákovo rozsáhlé beletristické zpracování příběhu bratří Mašínů pod názvem Zatím dobrý (z nevydaného angl. originálu So Far So Good přeložila Petra Žallmannová, Petrov 2004) získalo cenu Magnesia Litera pro knihu roku 2004. V roce 2005 Novák natočil dokumentární film Občan Havel jede na dovolenou o policejním pronásledování V. Havla v roce 1985. Seznam her, které zastupujeme: Aljaška Fausta bolí břicho Jaro a spermie Ax Murder in St. Petersburg (Vražda sekerou v St. Petersburgu, dramatizace F.M. Dostojevského)

Česká a slovenská dramatika Ladislav Stýblo Absolvent oboru teorie a dějiny divadla na Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (FF MU) se věnoval divadlu nejprve v amatérských souborech - roce 1995 založil a do roku 2001 vedl pražské amatérské Divadlo Promiňte, poté (do r. 2005) vedl a režíroval v Divadle Čára Brno. Napsal několik divadelních her (Strašidlo cantervillské, Heroika, Odysseus, Vzpomínky na život a dílo skladatele Foltýna, Hypnoskop, Obešel já polí pět, Vysmátá rajčátka), píše písňové texty. Od roku 2004 pracuje jako dramaturg Městského divadla Brno. Přednáší na FF MU a Divadelní fakultě JAMU pro studenty muzikálového herectví (zejména o malých divadelních scénách 60. let 20. století). HEROIKA. PLAY ZAVŘEL 8 m, 4 ž a další postavy Hra zpracovává formou tzv. otevřeného divadla a zároveň „tragigrotesky“ téma uměleckého, životního i politického fanatismu a z toho plynoucí neschopnosti respektovat cizí pravdy. Látkou hry je skutečný životní příběh a dílo jednoho z nemnoha českých dramatiků hlásících se v období 5

první republiky otevřeně k fašismu a nacismu – Františku Zavřelovi. Za použití citací z jeho divadelních a básnických děl (dnes již prakticky neznámých a celá desetiletí neuváděných) sleduje hra Zavřelův vývoj od někdejšího nadějného představitele expresionistického divadla a Hilarova spolupracovníka, směrem k vyhrocenému nacionalismu, kulturní kolaboraci s německým okupačním režimem, až k jeho poněkud tragikomické smrti v roce 1945. Zpočátku se Zavřel projevoval jako skeptik k Masarykově a Benešově Československu, postupně však – neschopen přijmout jinou než svou, nacionálně orientovanou „pravdu“ - propadá nenávisti a především iluzi vlastní výjimečnosti. Umění postupně začalo Zavřelovi sloužit hlavně jako prostředek k vyřizování účtů. Odpovědí na jeho tvorbu mu bylo zaryté mlčení celé kulturní veřejnosti té doby, která se jej rozhodla prostě - a jak se mělo ukázat účinně - ignorovat. Nové časy pro Zavřela nastaly po okupaci Československa, pouze však zdánlivě: i tehdy totiž Zavřel, navzdory tomu, že psal otevřeně nacistická dramata, narážel na mlčení a zlověstné ticho. Zoufale se snažil na sebe upoutat pozornost co možná nejprovokativnějšími odsudky všeho, co bylo přijímáno většinou veřejnosti jako hodnoty. Hra se snaží zachytit motivace, uvažování i trýzeň člověka, který sám sebe vystrnadil z lidské společnosti i kultury, aniž by si to ovšem připouštěl. Člověka, který svou touhu po sebeprosazení staví nadevše. Zavřelův pozoruhodně dramatický osud, jehož podstatnou součást představoval i poněkud bizarní vztah k ženám, však přináší zvláštní pohled nejen v těchto obecných rovinách – je také příspěvkem k otázce češství a našim moderním dějinám. Materiál, který hra zpracovává dosud nebyl divadelně ani historiograficky zpracován. HYPNOSKOP 8 m, 7 ž, 3 hudebníci a další (herci, důstojnický sbor, girls a recitační sbory) Kolektivní halucinace o sedmi scénách nepostrádajících nejasného smyslu podle stejnojmenné povídkové knížky Věry Chase. Soubor pěti volně provázaných „divadelních povídek“ vzniklých na motivy knihy jedné z nejpozoruhodnějších českých autorek devadesátých let dvacátého století – Věry Chase. Netradiční hudební divadlo se surrealistickými prvky pootevírá dveře do jiných světů s vlastními zákonitostmi, logikou i jazykem – do světů, které vyrůstají z lidské fantazie (včetně erotické) a v nichž to, co bývá nazýváno realitou nemá valný význam. Věra Chase ve svých knihách nalezla současný umělecký výraz pro jeden z kořenů divadla a umění: pro barvité a živé zobrazení citů, radostí a smutků současného člověka. Postavy hry jsou groteskní a situace kolem nich většinou tragikomické, přesto je však jejich hlavním rysem osamělost a jejich nejčastějším doprovodem nejrůznější stíny a bizarní prožitky vyvolané tlaky současné civilizace. „Antirealistický“ divadelní text přitom nezobrazuje dramatické postavy či situace, je divadlem výsostně básnickým a důležité místo v něm zaujímá hudba, zpěv a sborová recitace (případně voiceband). Hra vychází většinou z ženského, nikoli ovšem ryze feministického, pohledu. Hra umožňuje vytvořit plnokrevné poetické divadlo mnoha vrstev a významů, s patřičnými dávkami ironie, grotesknosti a tragiky. Povídky Věry Chase dosud divadelně zpracovány nebyly.

Norma Sail (*1962) Vystudovala Právnickou fakultu Karlovy univerzity a získala titul JUDr. Pracovala jako asistentka náměstka pro tuzemské dodávky ve výstavbě jaderných elektráren, vedoucí kontrolního oddělení OSA, šéf produkce výroby a médií Monitor EMI, ovšem během toho také jako modelka a krasobruslařka v lední revue. V současné době je vzornou manželkou, podnikatelkou v oboru zprostředkovatelské činnosti, manažerkou pensionu a maminkou dvou dětí. Pseudonym Norma Sail používá z důvodů konspirace. BEZ PŘÍBĚHU SE NEVRACEJ 2ž Příběh Laury, ženy středního věku, která se stará o několik dětí, je úspěšná v práci, dobře vypadá, většinou má skvělou náladu a stále miluje svého manžela, který jezdí na mnohaměsíční pracovní stáže do zahraničí. Oporou je jí přítelkyně Sára, se kterou tráví všechen volný čas, chodí spolu nakupovat, do kina, na vernisáže a především se předhánějí, která z nich zažila nebo slyšela lepší 6

příběh. Jedna druhou navzájem inspirují a jejich vtipné rozhovory jsou dokonalou ukázkou toho, jak dokonale si padnou. Poměrně dlouho to vypadá, že se nám líčí aktivní život inteligentních čtyřicátnic. Pak ale padne zmínka o jakési psychické nemoci a těsně před koncem se zjistí, že přítelkyně Sára je už pět let mrtvá a Laura spolu se svými vychovává také její děti. Stále si nezvykla na Sářinu nepřítomnost, umocněnou nepřítomností milovaného manžela. Finálový text anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2005.

Dana Tučková (*1947) Absolventka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1971), obor filozofie - čeština. V mládí členka Studia při brněnském souboru pantomimy Jiřiny Ryšánkové, zakládající členka experimentálního divadla Quidam, dále herecké angažmá v SD Brno (West Side Story), spolupráce s Malým divadlem hudby a poezie v Brně atd. Divadelní publicistka a kritička, televizní a rozhlasová dramaturgyně, scénaristka, dokumetaristka, autorka několika rozhlasových her, pásem a TV adaptací. Od roku 1979 žije v Praze, posledních patnáct let pracuje jako dramaturgyně České televize. STARÉ FOTKY, DOBRÉ ČEŠKY 5 ž a další postavy (tři velké ženské role a několik dalších) V jednom pokoji v domově důchodců se souhrou osudu sejdou tři staré ženy. Jsou si zcela nepodobné – zevnějškem, povahou i způsobem, jakým prožily svůj život. Nejmladší z nich, bývalá zdravotní sestra, nyní bezdětná cukrovkářka s amputovanou nohou, upoutaná na invalidní židli, pochází ze smíšeného česko-německého manželství ze Sudet. Její život zásadně ovlivnila již v době dospívání druhá světová válka a průběh osvobozování jejího rodného města. Druhé dvě ženy jsou starší – mládí stihly aspoň z části prožít ve 30. letech v demokratickém Československu. I jejich osudy ale zásadně poznamenala válka a léta po ní následující. Jedna – ve hře již na pokraji stařecké demence – se celý život přizpůsobovala okolnostem, s nimiž se ale vnitřně ztotožnit nedokázala. Jako by celý život čekala, že něco bude lepší. Snad i proto se se svou již definitivně nezvratnou situací nedokáže usmířit… Druhá, původem s českožidovské rodiny, se dokázala rodinným i politickým traumatům aktivně vzepřít. Na prahu smrti je vyrovnaná, aktivní, a pravděpodobně jediná z trojice protagonistek šťastná, s pocitem, že svůj život nepromarnila ani neobětovala. Štěstí a svoboda jsou pro ni nejen aktuální podmínky života, ale mají i konkrétní podobu. Tím spíše právě ona zcela nechtěně, ale energicky rozpoutá do té doby latentní konflikt mezi omezujícím vnucovaným řádem sociálního zařízení a potřebou individuality, kterou v sobě má každý, i zcela bezmocný lidský tvor. Hra klade nemalé nároky na všechny tři protagonistky, a to zejména pohybové, ale i pěvecké. Obsazení by tedy mělo k těmto nárokům přihlížet. Finálový text anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2005.

Anna Grusková (*1962) Vystudovala divadelní a filmovou vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Pracovala ve Slovenské akademii věd, v Divadelním ústavu a učila na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Od roku 2001 se naplno věnuje umělecké práci, hraje, režíruje, píše, překládá a dramaturguje. V soutěži Dráma 2004 získala ocenění za hru Nýmandi a nymfomani, kterou napsala spolu s I. Hrubaničovou a V. Zboroněm. SCHAULUST 3 m, 2 ž Krátký text se odehrává se na večírku po premiéře, kde se setkává Herec, Herečka, Divák, Režisér a Kritička. Postavy nejsou podrobně charakterizovány, fungují spíše jako prototypy. Celá hra je jakousi snovou scénou zhmotňující představy o tom, jak asi vypadá popremiérový raut a jaké frustrace v sobě jednotliví lidé kolem divadla nosí. Text má filmový charakter prolínajících se obrazů. Finálový text anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2005. 7

Blanka Fišerová NA ŽIVOT A NA SMRT 3 ž, 1 hlas Jsme v televizním studiu, kde Moderátorka, právě odstartovává novou nevídanou reality show. Místo prvního soutěžícího se ale ve studiu objeví Dívka, osoba z minulosti Moderátorky, a scénář se prudce změní. Najednou se Moderátorka i Dívka dozvídají, že právě ony dvě budou hlavními hrdinkami reality show, ve které může přežít jenom jedna. Postupně se začíná odhalovat jejich společná minulost. Dívka byla fanynkou Moderátorky a dostala se do její blízkosti. Když si zfetovaná Moderátorka podřezala žíly, Dívka byla na místě a zachránila ji. Moderátorka Dívku neustále podezřívá, že chce využít její slávy a jejích poutavých životních osudů pro své divadelní texty. Dívka se po celou dobu trvání reality show snaží Moderátorku přesvědčit o svém nezištném přátelství. Ale bezúspěšně. Show končí velkým hlasováním diváků. Asistentka přichází pro obě ženy, aby vyšly ze své izolace na závěrečný ceremoniál. Obě jsou ujištěny, že výhružky smrtí byly jen marketingový tah. Dívka obviní Moderátorku, že není schopna lásky a podřeže se. Asistentka se rozčílí, že sebevraždu jako vrcholnou scénu zrovna nezabírala kamera.

Iva Klestilová USMĚJ SE, MAMI 3 ž, 1 chlapec Ve stručně řešeném příběhu se konfrontují dva světy – česká důchodkyně Věra odjíždí do New Yorku, aby zde žila s dcerou a její rodinou. Doma nechává věrnou kamarádku Marušku. Věřino chápání je omezené tradiční představou, že existuje jediné správné řešení a země česká je provždy domov tvůj, nehledě na režim, ekonomické a jakékoli jiné podmínky. Její dcera Anna je naprosto jiná, cítí se doma v Americe, se svým manželem, který hodně vydělává, doma nebyl už mnoho měsíců, ale několikrát denně spolu mají videokonferenční hovor, kde si nejmíň pětkrát vyznají lásku. Věra vcelku hrubě napadá Annin způsob života a americký optimismus, který se nakonec ukáže být jenom zastíráním neuspokojivého stavu věcí a nevůle připustit do své reality cokoli obtěžujícího, jako smutek, stesk, smrt. Věřina přítomnost nakonec Anninu bezstarostnou jistotu vlastního štěstí dokonale nabourá.

Katharina Schmitt LUDVÍK 5 m, 1 ž, pacienti ústavu pro choromyslné, děti Hra je inspirována životními osudy bavorského krále Ludvíka II. Wittelsbacha. Muže, který neprojevoval nejmenší zájem o skutečné vládnutí. Místo toho se věnoval stavbě nových zámků, obdivu a finanční podpoře Richarda Wagnera, což obojí krajně vyčerpávalo státní pokladnu. Byl prohlášen choromyslným a internován na jednom ze svých zámků. Při procházce zabil psychiatra, který se o něj měl starat, a sám se utopil v jezeře. Text nás zavádí do sanatoria pro choromyslné kdesi na mořském břehu. Zde žije pacient, který trpí bludem, že je král Ludvík, jenž žije pro vznešenější cíle, krásnou hudbu a architekturu. Postavami jeho života jsou Matka, šílený Bratr, Tajemník či sbor dětských zpěváčků. Všichni jsou představováni jeho spolupacienty z ústavu. Pouze Lékař má jednu jedinou identitu. Ten konstatuje, že ani po letech léčby se u pacienta nedostavilo zlepšení. Ludvík najednou, bez zvláštního popudu, lékaře zabije. Uvědomuje si ale, že si tím podepsal svůj ortel, a sám spáchá na krále důstojnou sebevraždu. Ludvík je hra, která dává velký prostor inscenátorům, prostor pro scénování přízračných vizí. Úsečné vyjadřování nabízí příležitost pro výrazné rytmizování dialogů. Pavel Trtílek PĚT SET MILIONŮ ČÍŇANŮ MÍŘÍ NA ZÁPAD HLEDAT SI NEVĚSTY neurčené množství postav Velmi vtipný, inteligentní, technicky originální text. Demograficko-politicky aktuální hra o tom, jaké následky bude mít čínská politika jednoho dítěte, tedy co se stane, až se Pět set milionů mladých 8

Číňanů vydá na Západ hledat si nevěsty. Celý velkolepý epický spektákl začíná tím, že Čínský drak ohně přelétává nad Velkou čínskou zdí, vysvětluje svoji mytologickou roli v dějinách Číny a při každém přeletu na uhel spálí deset tisíc turistů. Po tomto podivném úkazu se na scéně objeví evropský reportér, který se snaží záhadu sežehlých turistů, zcela marně, vysvětlit. To už ale do popředí vystupuje nová, záhadná síla, Pět set milionů Číňanů, kteří mluví jako jeden muž a rozhodnou se vyrazit vpřed za svým cílem. Nevěsty chtějí západní, ale jejich kvality mají být čínské („Já chci mít nevěstu/ s černým drdolem/ zdobenou čínskými jehlicemi“). Než se dají na pochod směr vysychající Aralské jezero, ke slovu se dostane Terakotová armáda a Socha Mao Ce-tunga v nadživotní velikosti. Od obou se dozvídáme další a další paradoxní příběhy, vylíčené s černým humorem, vyprávějící o historii chudé země, která nikdy nemusela šetřit lidskými životy. Pět set milionů Číňanů překoná Rusko, odmítne místní nevěsty, protože páchnou vodkou, a s Moskvou uzavřou mír. Ačkoli se západní státy i USA snaží bránit, Pět set milionů Číňanů je nezranitelných, sebere si nevěsty a odvede si je zpět do Číny, kde budou rodit syny, spát na hrubé rohoži a pilně pracovat, aby nezlenivěly a nezpychly. („Míříme domů/ kde kvetou lekníny/ v každičké kaluži/ kde se bourá a staví/ kde se staré mění za nové/ kde všechny čeká/ veliká/ nevídaná/ zářivá/ budoucnost.“)

Benjamin Kuras POPELEČNÍ VEČEŘE 4m Hra o dramatickém osudu vědce Giordana Bruna, který svým převratným tvrzením proti sobě poštval mocnou církev. Bruno se už od mládí zná s Domenicem, chodili spolu do klášterní školy. Giordano ze školy odešel, aby se věnoval vědě. Domenico jí dokončil a stal se mnichem. Teď se oba setkávají a Domenico Brunovi po přátelském rozhovoru odhaluje pravý účel své návštěvy. Má Bruna předvést k výslechu před inkvizici. Dá mu do ruky židli, aby ho s ní trochu přetáhnul, udělal mu pár modřin, které pro Domenica budou představovat dostatečné alibi, a aby utekl. Bruno jeho nabídku odmítne. Hodlá předstoupit před invizici a své vědecké závěry jí vysvětlit. Bruno je uvězněn. Stráví v cele osm let. Poslední rok k němu do cely nastěhují dva vězně. Jsou to komedianti, kteří vůbec netuší, za co byli zatčeni. Chybí jim divadlo a role, a tak se místo divadelních her učí od Bruna nazpaměť jeho dílo - knihu, kterou nosí v hlavě, a teď jí předříkavá Coviellovi a Fichettovi. Bruno je upálen pro kacířství, ale jeho místo v cele nezůstane prázdné. Zanedlouho se tu ocitne sám Domenico.

Silvester Lavrík (Slovensko) TICHÝ DŮM (TICHÝ DOM) Přeložila Kristýna Vyhlídová 1 m, 2 ž Dvě ženy se po roce setkávají v bytě, který je dříve spojoval. Marta, sestra Filipa, hudebního skladatele, a Bíborka, matka dvou Filipových dětí. Filipova fotka visí už rok v rámečku s černou stužkou na stěně pokoje, v němž se děj hry odehrává. Stěny Tichého domu však odkrývají tíživou prázdnotu dvou rozdílných žen a probouzí v nich nenávist jedné vůči druhé, vrcholící v několika pokusech vzájemného zavraždění. Zbožná Marta v černých šatech ve hře reprezentuje konflikt víry, bigotního katolicismu s ostatním světem i náboženstvími, Bíborka v květovaném, evangelička, je zase představitelkou ženy užívající si života. Obě ženy spojují dva muži. Zesnulý Filip a Andrej, který je, jak se sobě obě ženy postupně zpovídají, tajnou láskou obou z nich. Drama plné spletitých vztahů, generačních rozkolů mezi rodiči a dětmi, ale i nenaplněné lásky přetlaky, který vyústí v tragikomické momenty, kdy si ženy navzájem sdělují své osudy. Obě ženy, podprůměrné sboristky, až nyní z Filipova deníku zjišťují, že se do sboru dostaly jen díky jeho protekci. Nastává série oboustranných výčitek, výhružek i nadávek, kterými si ženy ulevují ze svého smutku. Nakonec zjišťují, že obě celý život milují jediného muže, básníka Andreje, který jim oběma slíbil manželství. Zrazené ženy Andreje v záchvatu smíchu i němé bolesti zabíjejí. Tichý dům je hra, v jejímž ovzduší se vznáší otázka existence opravdové lásky. Marta i Bíborka svůj život promarnili v očekávání a v neuskutečněných snech, které se upínaly k Andrejovi. Ten však oběma jen sliboval lásku a svým životem básníka je okouzloval a držel v nadějích. Rozplyne se představa i očekávání konečně spokojeného života v lásce. Deziluze a žárlivost nedává možnost jiného vyústění. 9

Silvester Lavrík (Slovensko) USCHNI, LÁSKO MOJE (USCHNI, LÁSKA MOJA) ze slovenštiny přeložila Kristýna Vyhlídová 3 m, 3 ž Autor představuje několik typů dnešních žen, jejichž jediným pojítkem je touha po lásce, kterou někdy více a jindy méně úspěšně skrývají. Hra Uschni, lásko moje zachycuje reálný svět současnosti, ale možná také generaci další, jejíhož nastoupení se obává. Směšně i krutě poukazuje na lidskou degeneraci, hektický život s ukvapenými rychlými řešeními za každou cenu a narůstající lhostejnost k odpovědnosti za své činy. Děj hry se odehrává v uzavřeném společenství, v němž se vymezují jednotlivé postavy. Zcela se zde uplatňuje magický realismus, specifický devalorizací hodnot, koexistencí kategorií skutečného a zázračného, a také napětím mezi mužským a ženským časem projevujícím se odlišnými způsoby prožívání reality. Tyto problémy jsou včleněny do komplikovaných vztahů mezi mužem a ženou a rodiči s dětmi. Transcendentní a surrealistické prvky hru posouvají k novým významům, avšak nejsou už šifrovány do složitých, těžko pochopitelných, neboť jen naznačených metafor a symbolů. Uschni, lásko moje vyslovuje názor na svět tvořený ikonami, vírou ve falešné instituce, emancipací od všeho a od všech, ženskými hnutími a mezilidskými vztahy, které se pokoušejí ve změti toho všeho zachytit a prosadit. Ženy se snaží o racionalitu, muži jsou zženštilí. Uschni, láska moja je hra o hledání lásky, která už uschla.

Silvester Lavrík (Slovensko) VILLA LOLA ze slovenštiny přeložila Kristýna Vyhlídová 1ž Villa Lola je příběhem o Kristíně, učitelce literatury ve středním věku alergické na slunce, která se rozhodne svůj život skončit vstoupením do moře. Děj dramatu se odehrává v pokoji Villy Loly v Řecku, kam Kristína přijela skončit svůj život nesplněných tužeb a promarněných životních situací. Z Kristíniny zpovědi se dozvídáme o jejím vztahu k manželovi i jejím dvěma dětem, o předešlých neúspěšných pokusech o sebevraždu, o jejích pocitech i citech, strachu z okolí a hlavně o jejím vnitřním světě básnířky, kterou zosobňuje její alterego Lola. Autor velmi pozorně zachycuje komplikovanou a zranitelnou ženskou duši pečlivě skrývanou za pancéřovým štítem z hrdosti, tvrdosti a nedostupnosti.

Silvester Lavrík (Slovensko) KATEŘINA (KATARÍNA) ze slovenštiny přeložila Kristýna Vyhlídová 3 m, 2 ž Hra Kateřina je manifestací odtabuizování lidské nahoty, sexuální přirozenosti a poukazuje na smysl bytí viděném v rozmnožování a zachování rodu. Přítomna je i nemožnost vymanit se z pout vášně a touhy. Tato rovina dramatu je projevem silného vlivu surrealismu. Rozpoznatelná je také fatalita, determinismus a neúprosnost genetického kódu, dědičnosti i téma vztahu muže a ženy. Děj hry není přesně časově rámován. Dobu, v níž se odehrává, můžeme označit za dobu „páření“. Paralelně se rozvíjí několik příběhů. Kateřině, dceři profesora biologie se dvoří sukničkář Mravenec. Zcela podlehne jejímu kouzlu a není schopen od ní odejít. Zamiluje se do ní. Kateřina Mravenci, přišpendlenému na dveře, v závěru hry plete z červené vlny zámotek – zazimují. Vedle toho sledujeme drama Kateřininy Matky a Profesora, vztah manželů, jejich stereotypy a stupňující se výčitky pod tíhou neřešených konfliktů. To vše ve znaku prvků magického realismu s rozmělněnými hranicemi mezi světem hmyzu a lidí, či mezi světem živých a mrtvých, který posiluje transcendentnost a především bizarnost celého textu. Hra získala 1. cenu v anonymní soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 1996. 10

Nové překlady Anglicky psaná dramatika Lionel Goldstein (Velká Británie) HALPERN A JOHNSON (HALPERN AND JOHNSON) z angličtiny přeložil Benjamin Kuras 2m Starý Halpern pochoval svojí ženu Flo neboli Florence. Po pohřbu zůstává sám stát nad jejím hrobem a loučí se s ní, když k němu přichází Johnson s kyticí v ruce a žádá, zda by mohl její památku uctít položením květin na hrob. Halpern mu vysvětluje, že určitě hledá hrob někoho jiného, a na židovské hroby se stejně živé květiny nedávají. Tak se poznávají dva muži jedné ženy. Sedmdesátiletý Halpern byl celý život jejím manželem a stejně starý Johnson byl dlouholetým přítelem Florence. Poznal jí ještě dřív než Halpern a tři roky před jejich svatbou spolu chodili. Halpern je šokován zjištěním, že jeho Flo nebyla o svatbě panna, a že před ním měla dlouholetou vážnou známost, o níž nevěděl. Johnson, aby bylo učiněno Florencině cti zadost, Halperna ujišťuje, že od chvíle, kdy poznala Halperna, stýkali se pouze jako přátelé. Celé ty dlouhé roky se vídali pravidelně třikrát do roka v jedné restauraci a Florence tyto schůzky před manželem tajila. Johnson ji pak navštívil v nemocnici, když umírala, a Florence si přála, aby přišel na její pohřeb. Chtěla, aby se oba muži jejího života seznámili alespoň po její smrti. Oba starci se nad jejím hrobem málem poperou, ale zvědavost jim nedá, a tak se vzájemně poznávají, až z jejich podivného vztahu vznikne přátelství. Chodí pak spolu pravidelně do restaurace, kde se spolu scházeli Florence s Johnsonem. Hra je hereckou příležitostí pro dva starší mužské představitele. V jedné z rolí kdysi exceloval Sir Laurence Olivier.

Richard Bean (Velká Británie) Richard Bean se rozhodl stát dramatikem až po své čtyřicítce, kdy vystřídal nejrůznější civilní zaměstnání. Jeho dosavadní hry Toast, Under the Whaleback, Mr. England a The Mentalists získaly řadu ocenění, samo Novomanželské apartmá (Honeymoon Suite) bylo oceněno Pearson New Play Award 2003. NOVOMANŽELSKÉ APARTMÁ (HONEYMOON SUITE) z angličtiny přeložila Pavlína Hoggard hořká komedie 3 m, 3 ž (manželské páry tří věkových kategorií) Kdyby Romeo a Julie žili, přežilo by jejich manželství? A kdyby ano, jak by se na něm odrazila jeho ignorance, její ambice, jejich nevděčná dcera, žádní synové, románek s atraktivním přítelem z večerní školy, bůhví kolik potratů, nedostatek financí, korupce anebo dokonce vražda? Novomanželské apartmá se nachází v malém hotýlku v přístavním městečku Bridlingtonu ve východní Anglii, kde Edie a Irene začínají psát svůj společný život s obrovskou dávkou entusiasmu a vzrušení, jenže budoucnost jim připraví jiný, jak už to bývá, překvapivý osud… Českou premiéru hry uvedlo 22. dubna 2006 Městské divadlo Brno v režii Stanislava Moši.

Stephen King (USA) MISERY zdramatizoval Simon Moore z angličtiny přeložil Pavel Peč 3 m, 2 ž 11

Paul Sheldon je úspěšný spisovatel, který se proslavil romantickými romány s ústřední hrdinkou Misery. Jednoho zimního dne se mu cestou k vydavateli s dokončeným rukopisem posledního románu přihodí autonehoda. Má štěstí, zachrání jej ta na pohled nejvhodnější osoba, jeho "fanynka číslo jedna", Annie Wilksová, bývalá zdravotní sestra. Bohužel, Annie natolik miluje Miseryiny příběhy, že nehodlá akceptovat fakt, že jde pouze o fiktivní postavu. A čerstvý rukopis románu, který si u sebe během autonehody Sheldon vezl, už s nebohou Misery nemá nic společného. Nenáviděnou postavu zabil v posledním díle série, který jde do prodeje zrovna v době, kdy se léčí u své největší obdivovatelky. Jenže zkuste zavraždit Annie jediný smysl jejího života ... Českou premiéru uvedla 3. února 2006 v režii Andrzeje Celińského Divadelní společnost Petra Bezruče v Ostravě.

Německy psaná dramatika Rainer Werner Fassbinder (Německo) HOŘKÉ SLZY PETRY VON KANTOVÉ (DIE TRÄNEN DER PETRA VON KANT) z němčiny přeložil Petr Štědroň 6ž Módní návrhářka Petra von Kantová je zklamaná muži. Je zklamaná pasivní ženskou rolí, kterou byla nucena hrát a odmítá používat rafinované zbraně „slabšího“ pohlaví. Touhu po tom být dominantní a být určujícím prvkem vztahu se snaží naplnit v lásce k mladé ženě. Ve snaze formovat tuto bytost a naplňovat „mužskou“ roli ve vztahu však propadne nekontrolovanému citu. Neopětovaná láska ji opět uvrhne v zoufalství a rozvrátí její psychiku i soukromý život. Nutnost zaujímat racionální postoje vůči své rodině, dceři a matce ji ale donutí ze své niterné hořkosti „vystřízlivět“. Letos by oslavil významný německý dramatik a filmař Rainer Werner Fassbinder šedesáté narozeniny. Ze 42 filmů, které natočil během 17 let měli čeští diváci možnost shlédnout především snímky Lola, Lili Marleen, Die Ehre der Maria Braun, Effie Briest, Warum läuft Herr R. Amok?, Die Sehnsucht der Veronika Voss či Katzelmacher. Jeho divadelní tvorbu však české publikum téměř nezná.

Felix Mitterer (Rakousko) ZPOVĚĎ (DIE BEICHTE) z němčiny přeložila Magdalena Štulcová 2 m, 1 chlapec Dekorace: 1 – interiér kostela Muž jménem Martin vstoupí do zpovědnice, aby se vyznal z hříchu: pohlavně zneužíval svého syna. Má v úmyslu ukončit život svůj i svého dítěte, protože je přesvědčený, že není jiné východisko, aby se situace neopakovala v dalších generacích: i on byl jako dítě zneužíván. A to právě duchovním, ke kterému se nyní přišel po letech vyzpovídat. Martin se zpovídá jako zhřešivší a zároveň jako oběť téhož hříchu. Smyslem této zpovědi, jak ji podává Felix Mitterer, není jen otázka viny, ale hlavně problém dosahu spáchaného činu. Otázku, co vůbec lze odpustit, zdali existuje nějaké rozhřešení, jaký smysl má pokání, si tu musejí položit oba muži. Je to velmi současný pohled do nitra člověka. Autor nepsychologizuje, nesoustřeďuje se pouze na samotné provinění, sleduje člověka dál a nastoluje další otázky. Neboť je snadné soudit a odsoudit, je ale nesnadné zbavit se ran, hnisajících uvnitř jednotlivce i společnosti. Autor zpracoval téma původně pro rozhlas a v nastudování ORF získala hra Prix Italia 2004. Poté rozhlasovou verzi přepracoval také pro jevištní uvedení.

12

Felix Mitterer (Rakousko) JANA ANEB JAK VYMYSLET NÁROD (JOHANNA ODER DIE ERFINDUNG DER NATION) z němčiny přeložila Magdalena Štulcová 7 m, 2 ž Děj hry se odehrává paralelně v 15. století i v současnosti, stejně tak i osoby se pohybují v legendární historii i v dnešní epoše, aniž by změna dobového kontextu ovlivnila sled známých událostí. Televizní debaty politiků střídají obrazy středověkých bitev, francouzské vojsko vede sportovně zdatná Jana s korouhví s liliemi, místo brnění má na sobě motorkářský oděv. Jistá Jana z Arku z vesnice Domrémy byla napadena dvěma přistěhovalci, kteří se ji pokusili znásilnit, což na ní zanechalo trvalé následky. Je zároveň panensky čistá i násilím zneuctěná, posedlá nenávistí vůči pachatelům v nejširším smyslu slova, tedy vůči všem ne-Francouzům. Poslušna hlasu, zprostředkovaného televizním programem, vydá se za svým spásným posláním, jímž je očista Francie (tj. oblast Ile de France) od všeho cizího. Její fanatické přesvědčení dopomůže k vládě populistickým silám a osobám, které – podobně jako ona – z osobního neštěstí těží politicky. Po vítězných bitvách však Jana začíná ideologicky tápat, mrtví civilisté ji děsí, ale cesta zpět už neexistuje. Nepřítel je pojmenován a scestná iluze se šíří. Psychicky zničená Jana končí svůj život v sanatoriu pro duševně choré, kde sleduje na televizní obrazovce své upálení. Autor na příběhu Jany z Arku sleduje sílu i snadnost manipulovatelnosti lidské myšlenky, která se vymkne kontrole i původnímu poslání a působí zlo na všech stranách. Diplomatická manévrování jednotlivých aktérů sledují pouze a jenom cíle jednotlivců. Legenda je převedena do současné civilizace a současného pojmosloví.

A další... Eugene Ionesco (Francie) POZDRAVY (LES SALUTATIONS) z francouzštiny přeložil Pavel Trtílek 3m V Pozdravech vystupují tři pánové, kteří se potkají a v přehnané úctě se navzájem zdraví a dotazují, jak se který z nich má. Vzhledem k tomu, že tato jejich konverzace pokračuje v obdobném duchu, postupně se vyprazdňuje a záhy se začne vymykat logice, neboť jejich odpovědi přestávají dávat smysl. Tím dochází k výrazně komickému vyznění celé situace, jež má strukturu připomínající hudební skladbu – autor scénickými poznámkami i stavbou replik určuje rychlost a razanci, s jakou všichni tři pánové hovoří, objevují se zde refrény i sbory, do akce se dokonce přidává několik diváků. Podstatnou součástí jednoaktovky jsou slovní hříčky vyplývající z nastalé situace, v níž jednotlivé pojmy zcela pozbývají své významy (z toho důvodu je k dispozici kromě „akademického“ překladu do češtiny také „alternativní“ verze Pozdravů, v níž jsou slovní hříčky pojaté volnějším způsobem, než jak to umožňuje francouzština). Jak se v rychlém sledu opakují různé variace na to, jak se který z pánů má, stávají se z jednotlivých slov prázdné, nic nevyjadřující pojmy. Pánové jsou zcela v zajetí své konverzace, stávají se nesvobodnými individui, jejich duševno je vězněno automaticky hovořícím tělem. Dostali se do zajetí společenských konvencí a vzhledem k jejich vzájemné zdvořilosti se z dialogu, který mezi nimi probíhá, nemohou vymanit. Tito tři pánové jsou více loutkami nežli živými lidskými bytostmi, což podtrhuje zdání jakéhosi skrytého mechanismu, jehož jsou všichni tři součástí.

Eugene Ionesco (Francie) SCÉNA VE ČTYŘECH (SCÈNE À QUATRE) z francouzštiny přeložil Pavel Trtílek 3 m, 1 ž Mechanismus další Ionescovy jednoaktovky Scéna ve čtyřech z roku 1959 je vystavěn na obdobném principu jako v Pozdravech. Kromě tří mužů zde vystupuje také žena označovaná jako Krásná dáma. 13

Nejprve jsou na jevišti dva muži, Dupont a Durand, kteří obcházejí stůl, na němž jsou tři květináče s květinami. Zarputile se hádají, aniž bychom znali příčinu jejich rozepře, a navzájem se osočují z malicherností, čímž dochází ke vzniku nesčetných komických situací. Za celou dobu se však nedozvíme, co je příčinou jejich hádky. Jasno nám do toho nevnese ani třetí postava, pan Martin, který se do jejich hádky vloží s úmyslem ji ukončit a jejich vztah urovnat, avšak sám se s nimi záhy k jejich hádce přidává. Jako jsou v Plešaté zpěvačce ústředním motivem slova, jež pozbyla svůj význam a zcela se vyprázdnila, a v Pozdravech společenské konvence, které získaly úplně jiné opodstatnění a smysl, než jaké měly původně, tak ve Scéně ve čtyřech se vyprázdnění vztahů realizuje skrze hádky, které se vedou proto, aby se nemlčelo. Jakmile se hádka všech tří mužů nebezpečně stupňuje, vstoupí Hezká dáma. Muži se přestanou hádat a začnou se jí dvořit, což ovšem vede k dalším hádkám, neboť každý z nich tvrdí, že Hezká dáma je jeho snoubenka. Všichni tři jí podávají květiny ze stolu a snaží se, aby přijala zrovna jejich květiny, načež se o ni začnou surově přetahovat, přičemž jí stáhnou rukavičky, připraví ji o boty, a shodí jí kabelku na zem. Muži jsou však stále v područí mechanismu, jenž je udržoval ve vzájemné hádce, a tak automaticky pokračují v přetahování se o Hezkou dámu a dohadování se o její přízeň ad absurdum, takže jí na závěr utrhnou obě ruce, nohu a ňadra. A pokračovali by ještě dál, kdyby je Hezká dáma velmi vulgárně nezastavila. Ve Scéně ve čtyřech už Ionesco pojímá dramatickou postavu jako skutečnou loutku. Pokud by tato jednoaktovka byla zrealizovaná přesně podle autorových scénických poznámek, divák by od začátku neměl tušení, že se v případě Hezké dámy nejedná o lidskou bytost z masa a krve, nýbrž o loutku, protože při pozbytí některých tělesných částí z ní netekla krev a ona i poté stále je, aniž by celá ta situace nějak ohrozila její existenci (ačkoliv z hlediska estetického ano). Přiskáče po zbývající noze k hledišti a zdvořile se s diváky rozloučí.

Nina Sadur (Rusko) PRAPODIVUHODNÁ ŽENSKÁ (ČUDNAJA BABA) z ruštiny přeložila Hana Drozdová-Nejezchlebová dvoudílná hra 2 ž / 2 m, 3 ž Hra Niny Sadur Prapodivuhodná ženská vznikla v letech 1981-83 a tvoří ji dvě aktovky – Pole a Pracovní kolektiv. První z nich – Pole – je situována na bramborové pole v období podzimní sklizně. Lydie Petrovna, žena středního věku, byla společně s kolegy z práce vyslána na povinnou bramborovou brigádu; na rozlehlých lánech ale zabloudila a marně hledá cestu zpět k družstvu. Náhle se vedle ní objeví podivínská Ženská, jménem Úsmrtná: na první pohled místní družstevnice, která má gumáky obuté naboso, striktně vyžaduje oslovení „tetičko“, její přítomnost vyvolává u Lydie Petrovny bodnutí u srdce a na dotazy, kde je cesta mezi lány odpovídá jednoznačně: „Slezla. Byla utrmácená. Kolik se jen po ní nachodili?“. Poté o sobě začne tvrdit, že je zlo světa a vyzve Lydii Petrovnu k bláznivé honičce „na život a na smrt“: pokud ji Lydie Petrovna chytí, nastane na Zemi ráj, když se jí to nepodaří, celý svět zahyne. Lydie Petrovna prohraje, Ženská ji nechá spadnout do jámy, a když se Lydie Petrova opře o její stěny, pohne se celá Země, její svrchní vrstva se sloupne „jako slupka z ořechu“, a pod ní se objeví nová, mladá zem. Ženská tvrdí, že celý svět zahynul, jen Lydie Petrovna zůstala na živu, a aby jí nebylo smutno, aby se nenudila, stvořila pro ni Ženská duplikát původního světa, věrnou kopii. Hra končí odchodem Lydie Petrovny z bláznivého pole zpět mezi lidi a varováním Ženské, aby se jim nedívala dlouho do očí. Druhá aktovka – Pracovní kolektiv – se pak odehrává v kanceláři, kde se Lydie Petrovna marně dožaduje u svých spolupracovníků přesvědčivého důkazu, že nejsou pouhými dokonalými atrapami, ale skutečnými živými lidmi. (Disputace o důkazech, že postavy žijí, má lehce kafkovský rozměr.) V závěru jedna kolegyně otočí situaci proti Lydii Petrovně, která rovněž není schopna prokázat svou autenticitu. Zjištění, že svět nezahynul, ale žije, jen ona sama je mrtvá, ji naplní štěstím a ona uteče těsně před příjezdem záchranky, kterou pro ni kolegové zavolali. Po jejím odchodu zvoní v kanceláři telefon. Hovor vyřizuje právě ta kolegyně, která Lydii Petrovnu „usvědčila“: nějaká tetička se telefonicky dožaduje Lydie Petrovny a slíbených punčocháčů. Při její řeči bodne zmíněnou kolegyni u srdce a hovor i hra končí. 14

Nina Sadur (Rusko) ZMRZLI (ZAMJORZLI) z ruštiny přeložila Hana Drozdová-Nejezchlebová 1 m, 3 ž Naďa se po hádce s matkou rozhodne nastoupit do práce, aby si vydělala peníze na oblečení, jelikož její matka veškeré finance spotřebuje pro sebe a své mladé milence. Spolu s Dagestánkou Lejlou pracuje jako uklízečka v divadle. Prakticky celá hra se odehrává venku, snad před divadlem, snad na divadelním dvoře, kam běhají obě uklízečky pouze ve svých tenkých pracovních pláštích vylévat použitou vodu. Prostranství je pokryté sněhem, část hry provází sněhová vánice. Během dialogu, v němž se střetává optika dvou odlišných kultur, vystupují na povrch jejich vztahy s matkami, sny o krásné budoucnosti v domě s velkým sadem, strach z Boha… Traduje se, že divadlo, v němž pracují, kdysi proklela jedna herečka, jejíž přízrak se stále zjevuje v podzemních chodbách; od té doby se v tomto divadle nemůže uplatnit nikdo talentovaný, nikdo tam nemůže být šťastný a úspěšný. Jediný Bůh, který je v dosahu, je oprýskaný Ježíš na kříži, rekvizita z kterési hry. Jenže takový Bůh tohle divadlo nespasí…

15

HRY, KTERÉ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%). Autor Titul Smlouva do: % Edward Albee Edward Albee Edward Albee Woody Allen Ingvar Ambjørnsen David Auburn Torsten Buchsteiner Marina Carr(ová) Marina Carr(ová) Martin Crimp Christopher Dyer Ben Elton Eve Ensler(ová) Lucille Fletcher(ová) Dario Fo Michael Frayn Michael Frayn Brian Friel David Greig John Hale Robin Hawdon Caryl Churchill(ová) Charlotte Jones(ová) Fritz Kater Stephen King Ephraim Kishon Liz Lochhead(ová) Tracy Letts Neil LaBute Neil LaBute Martin McDonagh Martin McDonagh Martin McDonagh Martin McDonagh T. McNally – D. Yazbek Heiner Müller Marius von Mayenburg William Nicholson Paloma Pedrero(vá) bratři Presňakovové bratři Presňakovové Mark Ravenhill Vasilij Sigarev Larry Shue Sam Sheppard Rafael Spregelburd Tom Stoppard Tom Stoppard Tom Stoppard

Koza aneb Kdo je Silvie? Kdo se bojí Virginie Woolfové? Hra o manželství Nepijte tu vodu! Elling a Kjell Důkaz Tango sólo Maja U Kočičí bažiny Story Dobrý muž s řehtačkou Popcorn Monology vagíny Promiňte, omyl! Otevřené manželství Bez roucha Kodaň Afterplay Kosmonautova zpráva ženě... Lorna a Ted Úžasná svatba Prvotřídní ženy (Top Girls) Pokorný Felix (Humble Boy) čas milovat čas umírat Misery Oddací list Perfect Days Zabiják Joe Tvar věcí Trůn milosrdenství Kráska z Leenane Mrzák inishmaanský Pan Polštář Poručík z Inishmoru Donaha! (muzikál) Kvartet Eldorádo Na ústupu Noci letmé lásky Hrát oběť Polaroidy Polaroidy Plastelína Cizinec Pravý západ Panika Arkádie Pravý inspektor Hound Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi 16

30.11.2006 24.1.2008 31.8.2008 31.12.2006 23.5.2008 4.6.2007 31.7.2007 23.4.2007 27.8.2007 7.10.2008 14.3.2008 22.12.2008 26.9.2006 5.9.2008 26.7.2008 31.12.2010 8.5.2010 6.6.2007 23.5.2008 24.1.2009 10.6.2010 20.2.2008 31.7.2007 9.7.2009 6.6.2007 30.6.2006 14.10.2006 18.7.2007 24.9.2007 8.4.2008 10.6.2007 29.3.2008 29.3.2008 31.7.2008 31.3.2008 25.10.2008 29.7.2009 26.5.2009 30.6.2007 14.10.2008 3.12.2008 5.11.2007 30.5.2007 25.1.2008 28.9.2007 25.11.2008 28.4.2009 31.12.2006 6.12.2007

6 6 7 8 6 8 6 8 7 9 8 8 7 6 7 9 9 8 6 6 9 6 9 6 7 8 6 7 7 7 7 7 7 7 27 6 6 6 8 9 9 6 8 6 7 7 9 8 9

Tom Stoppard

To pravé

8.2.2009

17

8

Nepřeložené texty Anglicky psaná dramatika Peter Quilter (Velká Británie) COOGAN ACT (HRA COOGANOVÝCH) 4 m, 1 ž Loňská novinka anglického autora žijícího na Kanárských ostrovech. Peter Quilter se proslavil muzikálem Glorious! a dramatem ze života Judy Garlandové The End Of The Rainbow (Na konci duhy). I v Coogan Act se autor soustředí na život celebrit (jejich sžíravou potřebu být in) a fanoušků (parazitickou touhou přisvojovat si životy slavných). Alan Coogan je zapadlá hvězda televizní soutěže. Chce ovšem svoji slávu získat zpět. Proto svolí, aby se jeho rodinný život stal předmětem reality-show seriálu, a to i přes protesty jeho syna Jamieho. Na dva týdny se do jejich domácnosti nastěhuje podivínský kameraman George a neplánovaně i Dusty, Jamieho kamarád, který zrovna nemá kde bydlet. Natáčení ale nepřináší očekávané výsledky a George, aniž by to Alan pozoroval, působí přesně proti jeho zájmům. Navádí Jamieho, ze kterého se stal známý herec už v mládí, aby nedůvěřoval svému otci, který za něj uzavírá kontrakty, a tak Jamie svého otce „propustí“. George se také snaží vlichotit Alanově ženě Helen, populární zpěvačce, která se po svatbě vzdala kariéry, a snaží se ji přesvědčit, že se obětovala pro vztah s mužem, kterého nemiluje. George u Helen neuspěje, svede ji zato dvacetiletý skejťák Dusty a George nepozorovaně celou akci natočí. Nahrávkou pak vydírá Helen, protože se cítí být povolán k tomu, aby zlepšil její život – buď se rozvede nebo záznam poskytne médiím. Navíc jí prozradí, že nenatáčí reality show pro televizi, ale pouze chtěl strávit nějaký čas v její blízkosti. Helen odmítne Georgeovy podmínky a z jejích sexuálních hrátek se stane hit bulvárního tisku. Trapná událost sjednotí Jamieho a Alana, který dá na synovu radu a prodá médiím pravý příběh – jak Cooganovi naletěli neznámému šílenci, který se vydával za kameramana ITV. Paradoxně: kuriózní událost, kterou chtěl George Alana zničit, vynese někdejší hvězdu zpět na výsluní.

Fin Kennedy (Velká Británie) Držitel prestižní Ceny Johna Whitinga 2005 za svoji hru How To Disappear Completely and Never Be Found. Absolvoval obor psaní dramatických textů na Goldsmith’s College. Jeho první hra Protection byla uvedena v divadle Soho v roce 2003, kde působil jako domácí autor. How To Disappear Completely and Never Be Found je jeho druhá hra a zatím nebyla uvedena. Autor momentálně působí v divadelní společnosti Half Moon Young People’s Theatre a píše hip-hopový muzikál pro náctileté o pirátském rádiu, který bude uveden v září 2006. Vyučuje psaní dramatických textů. HOW TO DISAPPEAR COMPLETELY AND NEVER BE FOUND (JAK ZCELA ZMIZET A NIKDY NEBÝT NALEZEN) 3 m, 2 ž Hra, která vznikala v rámci workshopu divadla v Soho, pojednává o existenci a přežívání v současném světě. Hlavní hrdina Charlie, jemuž je něco mezi dvaceti a třiceti, žije ve světě obchodu, reklamy, peněz a marketingu. Zajímá se jen o práci, peníze, kokain, večírky a sex. Postupem času však začíná ztrácet energii a přestává stíhat tempo, které se po něm vyžaduje. Při prezentaci nové strategie klientovi zkolabuje, je označen za podivného, a zároveň se ukáže, že defraudoval peníze. Charlie se ocitá ve dvojím tlaku – musí zmizet, aby se nedostal do vězení, a navíc nemá sílu cokoliv udělat, potřebuje spát a „šedne mu krev“ – jeho krev ztrácí barvu, jako by z něj unikal život. Pomoc nachází u starého rodinného přítele, padesátníka Mika, odborníka na „paralelní“ existence. Ten mu poradí, jak se vyhnout problémům a zajistit si novou identitu – z Charlieho se sice stává Adam (první muž) s novým pasem a řidičským průkazem, jeho izolace se zhoršuje. Nakonec Charlie umírá – nebo možná umírá: reálný svět se rozdvojuje, divák je znejištěn. Charlie chce dál zůstat ve světě živých, ve světě mrtvých se však setkává s patoložkou Sophií, která mu vypráví o tom, jak pitvala mrtvé tělo, a jako jediná pro Charlieho-Adama představuje možnost osobního vztahu. 18

Hra má fragmentární charakter, autor předepisuje mnoho postav, které ztělesňují pouze čtyři herci. Jednotlivé situace spíše ilustrují to, čím prochází Charlie, středobod hry. Text je výrazně neiluzivní, navíc pracuje s principem metafory stále laděného rádia, jako bychom se ve světě pohybovali spíše jako jisté vlnění než v hmotné existenci. Rychlé dialogy se střídají s introspektivními monology.

Howard Brenton (*1942, Velká Británie) Narodil se v Portsmouth ve Velké Británii. Je autorem (a spoluautorem) zhruba padesátky her. Patří k významným britským autorům poválečné generace. Jeho hry mají obvykle politický charakter, k nejznámějším z nich patří The Romans in Britain z roku 1980. Syn někdejšího policisty, později metodistického pastora, se ve svém díle vyrovnává také s otázkami víry. Ovlivněn Satrovým existencialismem píše konfrontační, satirické texty, využívá karikatury i prvků černého humoru. PAUL (PAVEL) 8 m, 1 ž, dav Hra je inspirována novozákonním příběhem zmrtvýchvstání Ježíše a osudu jeho následovníků. Odehrává se ve dvou časových pásmech – v roce 65 n. l, v římském vězení, kde se Pavel (Paul) a Petr, první křesťanští mučědníci, připravují na smrt, a v roce 36 n. l., kdy se ze Saula (Šavla), potírače Ježíšových stoupenců, stává jeho oddaný věrozvěst Pavel. Jedné noci na cestě do Damašku se Pavlovi zjeví Kristus – protože byl ukřižován, Pavel uvěří a začne zapáleně propagovat jeho učení. V retrospektivních návratech se odhaluje skutečná historie – Ježíš ve skutečnosti nezemřel na kříži, byl zachráněn, ale „pro účely víry“ vznikla falešná historka, na níž participovala mimo jiné i Máří Magdaléna a Ježíšův bratr Jakub. Pavel byl tímto způsobem „odstraněn z cesty“, jeho slepá oddanost ovšem vedla k dalším intrikám – Jakub ho poslal šířit víru (a shánět peníze) z Jeruzaléma pryč v domnění, že se ho v době těžkých persekucí zbaví. Z Pavla se ovšem stává úspěšný posel Kristova učení. Petr mu v posledních chvílích života odhaluje pravdu, Pavlova víra, jež dala motivaci a smysl celému jeho životu, je však tak silná, že se mu v závěru podaří Petra přesvědčit o své pravdě – text končí jejich společným skandováním věty „Ježíš povstal“. Hra pracuje se zábavným travestováním notoricky známého příběhu, variuje motivy „skutečnosti“ a „lži“, kromě toho se zabývá otázkou víry, pochybnostmi, silou vůle a přesvědčení, ale i smyslu života obecně a jeho popřením (či nepopřením) na prahu smrti. Hra Paul měla premiéru v Cottesloe Theatre v Národním divadle v Londýně 6. října 2005 v režii Howarda Daviese. Hra vzbudila pozornost ještě před svým uvedením – divadlo obdrželo na dvě stě dopisů protestujících proti „znevážení víry“. Text byl nominován na Olivierovu cenu za nejlepší hru (2006).

Jack Thorne (Velká Británie) WHEN YOU CURE ME (KDYŽ MĚ VYLÉČÍŠ) 2 m, 3 ž Neradostná, velmi emotivní hra o zranitelnosti lidské psychiky je příležitostí pro mladé herce. Odehrává se v časovém rozmezí tří měsíců, kdy těžce raněná Rachel prodělává domácí léčení po násilném přepadení, které má za následek psychický otřes, jenž narušil všechny její dosud normálně fungující vztahy. Sedmnáctiletá Rachel byla znásilněna neznámým mužem, jehož tvář si nepamatuje, ale při tvorbě identifikačního portrétu vytvořila tvář podobnou svému mrtvému otci. Stejně jako tato možnost, že v jejím vztahu k otci bylo něco závadného, zůstávají pouze v náznaku i mnohé další motivy. Autor nemá potřebu doslovně vysvětlovat konkrétní motivace a soustředí se především na detailní kresbu jednotlivých situací a dialogů mezi Rachel, jejím přítelem Peterem, kamarády Alice a Jamesem a její matkou Angelou. Rachel po svém zážitku nemůže chodit a je víceméně odkázána na pomoc okolí. Všichni se jí snaží vycházet vstříc, ale jejich chápavost je pro ni nepříjemně provokativní. Proto postupně odmítá všechny – matku, Alici i Petera, který je do ní opravdově zamilovaný, ale snad právě proto se nechá od Rachel poměrně snadno manipulovat. Text končí na mrtvém bodě – po nevydařené milostné scéně se Peter rozhoduje, zda má poslechnout Rachel, obléct se a odejít nebo zůstat. 19

Text, optimální pro menší scény, byl v roce svého vzniku inscenován v londýnském Bush Theatre. Kromě When U Cure Me má autor za sebou úspěšné uvedení dalších pěti divadelních textů. John McKay (Skotsko / Velká Británie) DEAD DAD DOG (OTCE SVÉHO SLUHOU) 2m Komedie o tom, jak mrtvý otec může po třinácti letech vstát z mrtvých a pěkně člověku zavařit právě když jej čeká den zásadních životních rozhodnutí. Jednoho dne se mladý metrosexuál Eck probudí a zjistí, že se mu materializoval jeho třináct let mrtvý otec. Co je ale daleko horší, tenhle nemožný podomní prodavač vysavačů, který se chová i obléká naprosto nemožně jménem Willie, je k Eckovi připoután jakousi neviditelnou pupeční šňůrou, která způsobuje nesnesitelné křeče, jakmile se jeden od druhého příliš vzdálí. Ecka tedy čeká den, kdy bude muset podstoupit s tímto zombiem dlouho očekávaný pohovor do zaměstnání i večerní schůzku s dívkou, o kterou opravdu, opravdu stojí. Aby jeho neštěstí nebylo dost, ukazuje se, že jeho otec Willie je viditelný nejen jemu, ale všem. Tak se stane, že během jednoho dne Eck absolvuje sérii ponižujících zkušeností, kdy se horečně snaží improvizovat a překonat neustálou přítomnost svého otce. Na konci toho dne, kdy otec zmizí. Hra nás provádí situacemi jednoho dne a ukazuje, jak se Skotsko za třináct let změnilo. Vtipná McKayova komedie doslovně realizuje téma toho, že pouto s našimi rodiči může být tak silné, že dokáže probudit k životu i třináct let mrtvého otce. Na rozdíl od Kafkovy Proměny však noční můra mladého muže po jednom dni končí. Hra počítá s přítomností imaginárních spoluhráčů a staví oba hráče do řady absurdních situací plných slovního humoru.

William Borden (USA) DON´T DANCE ME OUTSIDE (NEPOUŠTĚJ MĚ Z KOLA VEN) 1 m, 1 ž Hladce plynoucí dialog vedený mezi mužem a ženou středního věku, ze kterých se po několikahodinové známosti stali milenci. Ardis na autogramiádě přišla Butche požádat o podpis do jeho nového románu, který chtěla dát manželovi k narozeninám. Butch ji pozval na oběd a trpělivě snášel její neomluvitelné zpoždění, zatímco ona za okny restaurace pozorovala, jestli zůstane nebo odejde po pěti minutách. Až po sexuálním zážitku, který je pro oba neuvěřitelnou a novou zkušeností, se začnou víc zajímat o svoje osudy. Ona je úspěšná architektka, která se snaží polidštit nákupní centra, její manžel Jack počítá finanční rizika jakési firmě, Butch je také ženatý, oba mají dvě děti. Ardis navrhuje, aby se znovu setkali za půl roku, Butch však podlehne emocím a chce po Ardis, aby svůj čin dotáhli do konce, aby spolu utekli a našli ztracenou vášeň, která oběma manželstvím chybí. Druhé jednání se odehrává tentýž den večer, ale v jiném hotelovém pokoji. Oba chvíli žijí vizí společné budoucnosti. Ardis chce, aby Butch zavolal svojí manželce a oznámil jí, že ji opouští. Butch sice manželce zavolá, ale řekne jí pouze, že se zdržel s kolegy. Ardis je ráda, nepřála si ztratit soudnost jako romantičtí puberťáci a svou minulost i plány hodit za hlavu. Aby se utvrdili, že i jejich vášeň by časem ochladla, improvizují rozhovor, jaký by spolu vedli po letech a představují si, jak by se snášeli v domácnosti. Oba jsou chytří a oba si připouštějí úskalí, ale nejsou k sobě nikterak krutí. Jejich setkání se nutně blíží ku konci. Autor je Američan (*1938), hra měla premiéru v roce 2005 ve Williamsburgu.

Djanet Sears(ová) (Kanada) Djanet Sears(ová) je dramatička, režisérka a herečka. Získala mnoho ocenění (Cena generálního guvernéra, Cena Martina Luthera Kinga jr., Cena pro kanadskou hru, Cena Harryho Jeroma, dvakrát cena Dory Mavor Mooreové). Je uměleckou vedoucí Festivalu afrokanadských dramatiků a redigovala dva svazky současného afrokanadského dramatu. V současné době působí jako odborná asistentka na Torontské universitě. Napsala mj. hry Harlem Duet, Afrika Solo, Who Killed 20

Katie Ross, Double Trouble. ADVENTURES OF A BLACK GIRL IN SEARCH OF GOD (DOBRODRUŽSTVÍ ČERNOŠSKÉ DÍVKY, KTERÁ HLEDALA BOHA) 4 m, 4 ž, sbor Hra je situována do městečka zhruba 140 km severně od Toronta. Ústřední postavou je Rainey, žena, která už tři roky truchlí nad ztrátou mladší dcery a jež se chce nechat rozvést. Obviňuje se, že jako doktorka nerozpoznala u své dcery meningitidu, a tak se rozhodne vystudovat obor věda a náboženství, aby se rozumově pokusila pochopit to, co emocionálně nedokáže zvládnout. Jejím protihráčem je její otec Abendigo, soudce na penzi, který se v posledních letech života věnuje boji proti všem stereotypním zobrazením černochů (obrázky, sošky černých otroků, krabice na sušenky s černošskými motivy apod.). Systematicky je krade v celém okolí a ukládá ve sklepě. Posledním činem je zcizení uniformy Abendigova dědečka, kterou měl na sobě v roce 1812 ve válce s Británii a která je nyní uložena v místním muzeu. Autorka se nechala inspirovat skutečnou událostí, bojem o přejmenování ulice v městečku Holland Township. Ulice Negro Creek Road měla být přejmenována, protože slovo „negro“ získalo politicky nekorektní nálepku. Ulice dostala název Moggie Road po bílém osadníkovi z 19. století, čímž se zcela zahladily stopy po více než dvousetletém černošském osídlení. Případ se dostal až před ontarijskou Komisi pro lidská práva. Hra nevypovídá jen o neexistenci černošské narativní tradice v Kanadě, ale v symbolické rovině otevírá témata mnohem širší: témata národní historie vzdálené i aktuální.

Německy psaná dramatika Roland Schimmelpfennig (*1967, Německo) Roland Schimmelpfennig je jeden z nejhranějších současných německých dramatiků. Jeho hry uvádí Schauspielhaus v Hamburku, vídeňský Burgtheater, ale také divadla v Kodani a Paříži. Hru Auf der Greifswalder Straße napsal na objednávku Deutsches Theater Berlin, kde se uskutečnila 27. ledna 2006 premiéra v režii Jürgena Gosche. AUF DER GREIFSWALDER STRASSE (NA GREIFSWALDERSKÉ ULICI) variabilní počet postav Greifswalder Strasse je jedna z hlavních dopravních tepen Berlína. Schimmelpfennigovi slouží jako ucelený prostor, na kterém se odehrává jednodenní drama několika hrdinů všedního dne, kteří zdánlivě nemají nic společného. Příběhy se prolínají a v rychlém sledu střídají. Vypadá to, že autor pořídil čtyřiadvacetihodinový videozáznam rušné ulice, nastříhal jej na 63 (mnohdy velmi krátkých) sekvencí a okořenil mnoha nečekanými souvislostmi… … bezejmenný muž hledá svého psa / jiný muž se náhle a bezhlavě zamiluje do hubené dívky / jinou dívku pokouše pes, kterého hledá první bezejmenný muž / dívka se promění ve vlčici / zamilovaného muže navštíví tři zelenooké dívky a varují jej před žirafou / tři Rumuni se pokoušejí sestřelit z nebe slunce, které dnes ne a ne zapadnout / jistá stříbrná lžička, kterou v roce 1945 ukryl do zdi jistý řemeslník, spadne do rukou vnukovi ruského vojáka, který zastřelil jistého řemeslníka / tento chlapec je přitom zamilován do pravnučky jistého řemeslníka / vytáhlá dívka, alias žirafa zastřelí na zastávce autobusu muže, který se do ní po uši zamiloval a klečí před ní na kolenou / tři dívky se stanou třemi sudičkami / jiná dívka na svém rameni objeví vytetovanou lebku / jedna žena ztratí kvůli žirafě svou lásku/ dívka s lebkou zjistí, že je mrtvá / nějaký muž je nucen zpívat pitomé písničky atd... Kratičké scény jako z děsivého snu.

Marius von Mayenburg (Německo) AUGENLICHT (ZRAK) 1 m, 2 ž 21

Julia už delší dobu hledala práci. Naskytne se jí příležitost pracovat jako hospodyně u pana Waltera, který již několik let žije sám poté, co jeho žena zemřela (spáchala sebevraždu, jak se dovídáme později). Julia si ovšem musí zvyknout na libůstky svého chlebodárce: nesmí dělat rámus, tzn. že je zakázáno vysávat i větrat, každý den musí vařit maso s rýží, nesmí vkročit do uzamčené místnosti, odkud se ozývají prazvláštní zvuky, budící její zvědavost. Když Julia v prádle objeví umazané šaty, rozhodne se přijít záhadě na kloub. V „tajné komnatě“ najde Waltrovu sedmnáctiletou slepou dceru Pauline, kterou její otec chrání před okolním světem a hraje s ní podivnou infantilní hru. Dokonce se vydává i za její matku. Julia je do jejich vybájeného světa vtažena jako zdravotní sestra a rozhodne se Pauline otevřít oči. Ovšem bez úspěchu a raději odchází. V Paulinině závěrečné promluvě zazní šokující rozuzlení a oproti všemu, co jsme dosud viděli a slyšeli, je to pouze ona, kdo zná pravou skutečnost. Prohlédla otcovu slabost a stvořila hru, aby jej udržela při životě. Hra měla premiéru 15. března 2006 v berlínské Schaubühne am Lehniner Platz v režii Ingo Berka.

Falk Richter (Německo) UNTER EIS (POD LEDEM) 3 m, 1 dítě Koláž monologů tří poradců, členů hospodářské elity, zabývající se ergonomizací a racionalizací firem. Být poradcem znamená jít kupředu, být inovativní, být lepší, být flexibilní... To znamená neustále zlepšovat svět, protože když se daří dobře ekonomice, daří se dobře všem. Proti dvěma ambiciózním poradcům v plné síle stojí padesátiletý Niemand (Nikdo), který poté, co dosáhl dokonalosti v technice zvyšování výkonnosti pracovníků a jejich nemilosrdném propouštění, od svých kolegů, kteří zase vybudovali profesionální techniku feedbacku, nedosáhne ratingu ani 45%. Vyhořelý Niemand ovšem představuje neodvratitelnou budoucnost svých kolegů, protože také oni zamrznou pod ledem, stanou se oběťmi své neúprosné strategie, která se zbaví kohokoli nevýkonného, kohokoli, kdo odmítne jít si po práci neformálně zahrát squash. Unter Eis působí jako příklad, ukazuje, že „čistá ekonomie“ rozšířila své pole působnosti na neziskový sektor, kulturu i soukromý život; mrazící efekt hry podporuje autentická hantýrka, protkaná anglicismy a klišé, ne náhodou připomínajícími ideologické stereotypy.

Bulharská dramatika Georgi Gospodinov (*1968, Bulharsko) D.J. 4 m, 2 ž Lehký kus s malým obsahem dehtu i nikotinu. V solidních časech stálosti, kdy všichni kouřili dýmky, se narodil Don Juan (Tirso de Molina) - muž, který měnil ženy jako cigarety. Byl kuřákem cigaret ve světě těch, co kouří dýmky. Tato výjimečná záliba vyjadřuje Juanův konflikt s dobou, ve které žil. Když pak uvažujeme, jak by to asi vypadalo dnes - pak by se asi Don Juan cítil jako kuřák mezi nekuřáky, jako milovník mezi těmi, co se o vášně vůbec nezajímají. Zestručnění jména literárního hrdiny na zkratku D.J., která v dnešní technokultuře nese vlastní nové významy, má být jakýmsi překladem dlouhodobě populárního romantizujícího mýtu do jazyka této doby. Děj se odehrává v aseptickém prostředí zbaveném všech neřestí – kouření, politicky nekorektního vyjadřování, nekontrolovaného ztrácení hlavy kvůli milostným citům. Takto jsou zaručeny podmínky k tomu, aby lidé vedli zdravý a šťastný život, bez stresu a bez cholesterolu. Mezi zakázanými neřestmi je také umění, včetně divadla. Jediným ústupkem nemravnosti jsou “budky neřesti”, kde každý může utratit svých pár kreditů hříchu. Postavy této hry – Ana a nezaměstnaný herec, který je stále ještě pod vlivem poslední postavy, kterou hrál (Don Juan) - se potkají právě na takovémto místě. Ana je zamilovaná do hlasu terapeuta, který na ni promlouvá v budce neřesti (připomíná jí hlas muže, který ji kdysi opustil). Spolu s hercem zde začnou rozehrávat terapeutickou hru, ve které na sebe přijímají role Dona Juana a Doni Anny. Do jejich hry vstupují další uživatelé budky. Každý z nich přináší svůj příběh a nový pohled na Dona Juana, dýdžeje lásky. Vidíme Dona Juana v několika různých rolích dnešního světa – Don Juan a sex po telefonu, Don Juan a soap opera, 22

Don Juan jako rodinný typ, Don Juan v politickém procesu v Sovětském svazu během třicátých let atd. Don Juan je pokaždé člověk, který se jaksi nemůže zařadit do společnosti, která ho obklopuje, ale zoufale se snaží najít lásku. Na konci všech příběhů se zjistí, že hlas z budky, do kterého je Ana zamilovaná, patří herci, se kterým se zde seznámila. V samém závěru ovšem přijde ještě na další věc, a to že herec – Don Juan je mužem, se kterým se kdysi dávno před lety rozešli. Šance na nalezení lásky a na milostný happyend je tady. Text je v agentuře k dispozici ve francouzském překladu.

Jurij Dačev (*1963, Bulharsko) Jurij Dačev působí mj. jako pedagog bulharské Národní akademie divadla a filmu. Psát hry začal v polovině 90. let – patří k úspěšným dramatikům, jehož hry byly přeloženy do několika dalších evropských jazyků a našly si cestu i na zahraniční jeviště. Dačev je také autorem několika filmových scénářů. DOG´S HOME (PSÍ DOMOV / DOMOV PRO PSY) 4 m, 1 ž, psí štěkot Stará operní pěvkyně, jejíž profesní kariéra a osobní život jsou dávno v troskách, se rozhodne proměnit svou vilu na pobřeží v útulek pro psy. V domě žije se svým dávným přítelem, lékařem. Jsou k sobě vázáni nenaplněnou láskou, neustálými potyčkami a jejich oblíbenou hrou, při které si oba představují, že kráčejí ulicemi svého města snů, jímž je pro oba Paříž, kde ale žádný z nich nikdy nebyl. Poblíž vily narazí lékař na mladého tuláka, který zde leží v bezvědomí – následkem působení přemíry alkoholu či drog, a ujme se ho. U zvláštního páru – pěvkyně a lékaře, v rozpadajícím se domě, najde tulák to, co vždy hledal – rodinu a domov. Tito tři spolubydlící spolu stráví dohromady několik šťastných dnů. Postupně se ale mezi operní pěvkyní a jejím přítelem začne vyostřovat souboj, kdo získá na chlapce větší vliv. Otevřený konflikt naruší dosavadní křehkou harmonii. Mladík opouští vilu, vrací se do své předchozí společnosti a slaví s nimi začátek léta. Zatímco do vily doléhá ruch z oslavy, starý pár si dopřává další partii hry na Paříž. Přišel okamžik, který znamená konec určité etapy, definitivu marným nadějím na vytvoření vlastního šťastného mikrosvěta mimo svět pragmaticky uvažujících lidí. Text je v agentuře k dispozici v anglickém překladu.

Rumunská dramatika Ion Vera (Rumunsko) VITAMINS (VITAMÍNY) 2 m, 3 ž Bro je obyčejný mladík, který pracuje v McDonaldu. Žije s rodiči a sestrou. Vede slušný život, a to až do okamžiku, kdy v práci, za bednou s barevnými balonky, najde schovanou patnáctiletou hluchoněmou dívku. Zamiluje se do ní, vezme ji k sobě domů a několik dní ji zde ukrývá. Jeho rodiče ale dívku najdou a policie si ji odveze. Bro uteče z domu a rodiče se krutě pohádají, takže se z rodiny definitivně vytratí veškerá pohoda. Andrea, Broova mladší sestra, se vzdá své tenisové kariéry, matka začne podvádět otce a otec matku. Ani Bro na tom není dobře, dívka, kterou zoufale miluje, ho opustí a odjíždí do Ameriky věnovat se problematice hladomoru. Po tom všem je Bro nakonec zabit a nalezen ve vlastním domě nacpaný do jakési krabice. Prostřednictvím snů a různých znamení se snaží navázat kontakt se členy své rodiny, ale neúspěšně. Všichni jeho nejbližší jdou dál svou cestou a snaží se zapomenout na všechno zlé, co je potkalo, včetně jejich syna. Text je v agentuře k dispozici v anglickém překladu.

Gianina Cărbunariu (Rumunsko) STOP THE TEMPO (ZASTAV) 23

1 m, 2 ž Autorka, která je divadelní režisérkou, říká o svém textu: „Mým záměrem bylo promluvit o realitě kolem nás, o životě mojí generace a o letech 2003-2004 v Rumunsku.“ Příběh vypráví o třech mladých lidech, kteří se náhodně setkají v disco klubu Space (vesmír / místo /prostor). Marii je 27 let a má tři zaměstnání. Chybí jí ale pevný vztah a nevede žádný sexuální život. Rozhodla se, že to zkusí se svým gynekologem. Paula je bývalá reklamní textařka. Výpověď dala, když ji začalo štvát prodávání mateřství v přihlouplých reklamách. Je lesbička a její přítelkyně zrovna utekla s nějakým mužem do Velké Británie. Rolando se živí jako DJ, ovšem jeho styl úplně neodpovídá současným požadavkům, takže aby uspěl, musí na sobě dost zapracovat. Krátce po seznámení se všichni tři rozhodnout opustit klub a uspořádat si sexuální orgie. Ačkoli jsou si všichni vědomi, že jejich chování je spíš k smíchu, ze všech sil se snaží cítit k sobě něco opravdového. Jedinou skutečně opravdovou zkušeností je pouze automobilová nehoda. Žádný z trojice přesně neví proč, ale všichni mají chuť setkat se znova. Setkání se realizuje v tomtéž klubu. Rolando ztratí sluch. Slyší pouze svůj dech, který má jiný rytmus než dech těch druhých. Najednou mu všichni ti „cool“ lidé okolo připadají neskutečně cizí. Obě dívky sdílejí jeho pocit a společně dojdou k tomu, že veškerá nahraná pohoda a stylovost by se vytratila hned, jakmile by se v klubu zhaslo a hudba ztichla. A Paula to skutečně udělá. Tma vyvolá v klubu paniku, ale zároveň do Space vnese tmu, ticho a klid. Od tohoto okamžiku se „odpojování“ stane nejdůležitější činností této trojice. Jejich cílem jsou kluby, supermarkety, divadla, McDonaldy, nákupní centra apod. Jejich snem je „odpojit“ také televizi a provést totéž s celým Rumunskem. Text končí Mariiným monologem, kde vypráví publiku, co se stalo, když se přátelé jedné noci snažili „odpojit“ obrovský koncert slavného DJe ze Západu. Paula a Rolando této noci zmizí (nebo zemřou?), když je při jejich práci přistihne policie. Právě teď je Maria v baru (nebo v supermarketu, nebo třeba v divadle) a svůj příběh vypráví těm, kteří jsou ochotni jí naslouchat. Věrně čeká a těší se, že znovu uvidí své přátele (a milence), protože jsou zde stále nesplněné sny a plány, které spolu vymysleli a které by také spolu měli provést. Hra byla napsána přímo na tělo hercům, se kterými autorka již dříve spolupracovala, a protagonisté nesou jejich jména. Ve hře se cituje národní hymna, básně mladého rumunského autora Mariuse Ianuse, který byl neprávem obviněn z urážení Rumunska ve své knize The Anarchist Manifesto (Manifest anarchisty) a používají se zde skutečné občanské průkazy herců. Text je v agentuře k dispozici v anglickém překladu.

Ştefan Peca (*1982, Rumunsko) Ştefan Peca patří v současné době k největším nadějím rumunské dramatiky. Ve svých třiadvaceti letech (v roce 2002) získal cenu pro nejlepšího začínajícího autora a od té doby zaujal několika dalšími texty, a to jak doma, tak na festivalech v zahraničí. ROMANIA 21 (RUMUNSKO 21) 4 m, 2 ž Černá tragikomedie ve stylu kabaretu. Osudy hlavního hrdiny Iona a jeho rodiny se odehrávají na pozadí společenských a politických událostí Rumunska posledních pětadvaceti let. Po roce 1989 Ion rychle převlékne kabát a z Ceaucescova přívržence se stane vychytralým šmelinářem, který se nezalekne ničeho - ani prodeje drog či obchodu s dětmi. Zároveň však pracuje také na své politické kariéře. Porevoluční chaos v zemi je zobrazen prostřednictvím postupného morálního úpadku a rozpadu Ionovy rodiny. Fifi, Ionova dcera, je zabita při natáčení porna, Mio, jeho žena, skončí v ústavu pro choromyslné, starší syn Theo se namočí do kriminální činnosti všeho druhu a Vic, mladší homosexuální syn, najde východisko z osobní krize tím, že se stane vojákem ve válce v Iráku. Ion, na vrcholu své politické síly – právě když je zvolen ministerským předsedou – musí znovu čelit konfrontaci s neúspěchem – situací v rodině. Původním smyslem jeho života byla šťastná rodina. Z depresí ho vyvede až Boží zjevení. Bůh jej povolá ke splnění Ionova životního úkolu – vyřešit začlenění Rumunska do Evropské unie (EU). A Ionovi se to skutečně podaří. Pro delegaci EU, která v té době dlí v Bukurešti, zinscenuje tak přesvědčivé sexuální orgie, že nakonec Rumunsko zachrání od přijetí do EU. Tím je Ionovo pozemské životní dílo naplněno a v závěrečné snové scéně se Ion spolu se svými stranickými kolegy vznese vzhůru a stoupá k nebi. Celou hru komentuje autor neboli konferenciér či Bůh v jednom, a spolu s mnoha písněmi na populární 24

melodie dodává hře kabaretní „vizáž“. Text je v agentuře k dispozici v anglickém překladu.

25

Turecká dramatika Tuncer Cücenoglu (*1944, Coru, Turecko) Na Ankarské univerzitě studoval divadlo a psaní divadelních her, je členem dramaturgické rady Státního divadla a turecké Obce spisovatelů a turecké sekce Mezinárodního PEN klubu. Vyučuje psaní na soukromé konzervatoři. Vedoucí dramatické edice nakladatelství Papirüs. Napsal například hry Kordovusu, Učitel, Chudá žena, Slepá ulice. Klobouk, Návštěvník, Malíř, Rudá řeka, Helikoptéra, Kdybych byl chudý, Biga – 1920, Hráči, Sabahattin Ali, Zelená noc, Che Guevara a další. Za své texty získal mnoho ocenění, mimo jiné dostal Cenu Asociace tureckých žen, dvakrát cenu Ankarské společnosti pro umění, cenu tureckého ministerstva kultury, a také dvě mezinárodní ocenění (v Jugoslávii a Holandsku). Jeho hry byly přeloženy do ruštiny, angličtiny, němčiny, francouzštiny, bulharštiny, řečtiny, makedonštiny, švédštiny, gruzínštiny, japonštiny, rumunštiny, polštiny, španělštiny, arabštiny a dalších jazyků a jsou uváděny ve více než 30 zemích. AVALANCHE (LAVINA) 7 m, 5 ž Hra je situována do horské vesničky, kde žijí vesničané v trvalé obavě z pádu laviny. Protože v kraji už devět měsíců sněží, všichni vědí, že pouhý výstřel, výkřik či jakýkoli hluk ukončí jejich životy. Život se stává peklem, protože společenské normy a zvyklosti nesmí být ani vinou laviny ohroženy. Svatby a porody se musí naplánovat tak, aby nekolidovaly s jejím možným pádem. Pár dnů před koncem ohrožení nicméně dostane čerstvě provdaná mladá žena porodní bolesti. Vypadá to na předčasný porod. Vesnice se ji rozhodne zabít, aby nebyla porušena dohodnutá pravidla. Ale její manžel se proti tomu vzbouří. Nenechá ji zemřít a navíc kritizuje tupou mlčenlivost na všech společenských úrovních tváří v tvář nelidské sněhové hrozbě. Ve hře vystupují vesničané různých věkových skupin. Text je v agentuře k dispozici v anglickém překladu.

Civan Canova (*1955 Ankara, Turecko) Vystudoval Státní konzervatoř a od roku 1979 hrál v Istanbulském státním divadle. Jeden z jeho televizních scénářů byl oceněn ministerstvem kultury. Hrál v několika filmech a televizních seriálech. V roce 1996 dostal cenu pro nejlepšího dramatika (za svou první hru Na vodách posledního soudu, kterou uvedlo Istanbulské státní divadlo). Jeho druhá hra Sokaga Cikma Yasagi získala v roce 1997 literární cenu Cevdet Kudret. V letech 1997 a 1998 byla uvedena v Městském divadle v Izmitu a v Městském divadle v Istanbulu. Další hry: Ful Yapraklari, Svatební píseň, Noc úcty a podpory pro pana Harpagona, Mitosmorphosis aj. KIZIL ÖTESI AYDINLIK (LIGHT BEYOND RED / SVĚTLO ZA ČERVENÍ) 2m Hra o přátelství mladého herce a jeho nového fantastického přítele na střeše. Mladý herec bydlí v městském bytě. Jednoho dne policie zavraždí dva jeho sousedy – dívku a jejího snoubence – následkem falešného udání. Mladík se stane svědkem této události. Poté se zamkne na střeše, stižen společenskou paranoiou. Text je v agentuře k dispozici v tureckém originále a anglickém překladu.

Dincer Sümer (Turecko) Jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších tureckých dramatiků. Ještě jako student začal hrát ve filmech, divadle i v rozhlase. V téže době také psal povídky a básně. Vystudoval herectví na státní konzervatoři. Jako dramatik, režisér a herec získal mnoho národních ocenění, dvě také v zahraničí (Švédsko a Makedonie). Patnáct let vyučuje na Anatolijské universitě, kde také získal čestný doktorát. V letech 1993-2000 působil jako poradce prezidenta pro kulturu. Jeho hry byly přeloženy do angličtiny, polštiny, francouzštiny a němčiny. Vydal 12 knih. 26

OLD PHOTOGRAPHS (STARÉ FOTOGRAFIE) 1 m, 1 ž Příběh staré ženy a mladého muže. Ona je břišní tanečnicí v baru v jednom vzdáleném městě. Vede zoufalý život v zoufalém pokoji zdevastovaného hotelu. Pesimistický mladík pracuje v pochybném baru a je neustále vystavován hrubému zacházení. Hra zachycuje život dvou lidí na pozadí tradic, vzdělání, finanční a životní situace v celé zemi. Hru uvedlo celkem 24 souborů včetně tureckých státních divadel, Městského divadla v Istanbulu a dalších nezávislých tureckých divadel, jakožto i soubory na Kypru, v Makedonii a Německu. Text je v agentuře k dispozici v anglickém překladu.

Toygun Orbay (*1956 v Instanbulu, Turecko) V roce 1979 absolvoval medicínu a v současné době pracuje jako profesor neurochirurgie na univerzitě v Gazi. Věnuje se také malbě – sedmkrát samostatně vystavoval. Jeho hra Šachmat byla uvedena státními divadly v Ankaře a Istanbulu v letech 2000 a 2001 a také divadlem Loose Ends Theatre, Auburn, New York v březnu 2004. Jeho další hru, Vlak v 9.15, má od října 2004 na repertoáru Státní divadlo v Ankaře a doposud se uvedlo více než 100 repríz. ŞEREFİNE İNSANOĞLU (HUMANITY, HERE’S TO YOU / LIDSKOST/ HUMANITA PRO TEBE) 5 m, 2 ž Samuel Davis je psychiatr, který požádal právníka Ralpha Hodgsona, aby ho obhajoval před soudem – je obžalován z vraždy Michaela Connorse, vojenského důstojníka, obviněného z ponižování a mučení vězňů v jakési vzdálené válce. Tyto tři postavy tvoří trojúhelník, jehož prostřednictvím se probírají otázky války, násilí, primitivní podstaty člověka a podobná témata. Průběžný komentář a skeptickou kritiku zajišťují bezdomovci Martha a Charlie, jacísi novodobí šprýmaři a šašci. Text je v agentuře k dispozici v tureckém originále a anglickém překladu.

Běloruská dramatika Andrej Karelin (Bělorusko) BLICS, ZDĚS TANCUJUT (BLIC, ZDE TANČÍ) 2 m, lidé Název hry BLITS (БЛИЦС) je zkratkou z postsovětské reality. Znamená: „ochraňuj lásku a ceň si svobody“. Hra Andreje Karelina pojednává o posledních hodinách muzikanta Viktora, vystupujícího pod pseudonymem Rock, který je odsouzen k smrti. Hra se odehrává se vězení. Odsouzení čekají na popravu. Mezi nimi i Viktor, očekávající smrt – večer mu totiž řekli, že ráno v pět půjde do sprchy. Najednou neočekávaně přichází Matthew, jeho bývalý spolužák a kolega z již rozpadlé rockové kapely. Přichází s pivem a chce s Viktorem hrát hru „otevři a vyhraj“. Viktor ho rád vidí, ale je zaskočen, jak se dostal do míst, kam nesmí ani matky odsouzenců. Matthew mu prozradí, že zahrál bachařům na flétnu, a ti ho pustili. Na důkaz vyndá nástroj a zahraje. Společně vzpomínají na minulost, Viktor se dozvídá, že jeho skupina byla po jeho zatčení rozpuštěna a členové pronásledovaní. Matthew pro někoho pracuje, ale nechce o tom říct víc. Sdělí Viktorovi, že se oženil a má děcko s Viktorovou přítelkyní Renatou. Viktor se jí snaží napsat vzkaz, ale z Matthewova chování usoudí, že právě on je jedním z katů. Místo toho svou vlastní krví napíše na notový papír píseň pro svoji kapelu. Matthew chce, aby si Viktor vzpomněl, co se stalo toho večera, kdy byl Viktor obviněn z vraždy. Ale Viktor je alkoholik a na nic si nevzpomíná: pohádal se s Renatou, která ho našla ve společnosti dvou pochybných individuí. Poprali se. Matthew přiznává Viktorovi, že mu celý život záviděl a že chtěl zaujmout jeho místo po Renatině boku. Po Viktorově zatčení si ho – v tu chvíli těhotná – Renata vzala, aby ochránila své děcko. Mathew pomohl skutečnému vrahovi zahladit stopy tak, aby podezření padlo na Viktora, také proti němu později svědčili u soudu. Manželství s Renatou mu ale štěstí nepřineslo. Renata se snaží zjistit, co její manžel ve skutečnosti dělá, a vlastně se ho štítí. 27

Je pět hodin ráno. Matthew nabízí Viktorovi, aby si podal žádost o milost, to však Viktor odmítá, ví totiž, že je nevinen. Poté se kulisa vězení rozpadne – zhroutí se stěna, v níž jsou dveře. Viktor se směje: „Odstranili dveře! Není odsud úniku! Nikdy neodejdeš.“ V posledním okamžiku hází Viktor na Matthewa deku s nápisem „Cena“ a nechá ho hádat, co vlastně vyhrál.... Viktor je popraven. V závěrečné scéně stojí Matthew v ostré záři reflektorů a slyší hlas novinářů: „Jak je možné žít v zemi, kde nebyl zrušen trest smrti?“ Hra končí Mathewovovým monologem, v němž tento trest obhajuje. V polovině je přerušen – vězení zmizelo, ale na místě, kde Mathew zůstal, nejsou žádné dveře, není úniku, musí ve zničeném vězení zůstat navždy. Text je v agentuře k dispozici v ruském originále.

Nikolaj Chalezin (Bělorusko) Autor je v domovském Bělorusku zakázán. Spoluzaložil divadelní skupinu Free Theatre Group. DĚŇ BLAGADARENIJA (DEN DÍKŮVZDÁNÍ) 3 m, 1 ž Jednoduchý příběh ve dvou jednáních. Příběh se odehrává v malém městě kdesi na severu USA. Hlavní postavou je Andrej, sedmatřicetiletý Bělorus, který nelegálně pracuje u bohatého Američana. Andrej se stará o téměř osmdesátiletého Joea, otce majitele domu Evana. Joe je stižen Alzheimerovou chorobou. Vztah mezi Andrejem a Joem je otevřeně nepřátelský. Andrej se nedokáže přizpůsobit místním zvykům a Joe, přesvědčený republikán, nemá rád přistěhovalce. Jeho choroba je navíc progresivní a Joe se chová naprosto nesnesitelně. Jednoho dne do Andrejova a Joeova života vstoupí nová sousedka, sedmadvacetiletá Američanka Melisa, sympatická, vyrovnaná, dobře vychovaná idealistka, která se do Andreje zamiluje a snaží se pochopit Joeovu nemoc. O totéž se pokusí i Andrej a Joe se nakonec rozhodne Andrejovi pomoci získat legální povolení k pobytu ve Státech. Když se Andrej dozví, že Joe bude slavit 80. narozeniny, připraví mu oslavu v běloruském stylu. Na večírku se Andrej pustí do ohnivé debaty s Evanem, Joeovým synem. Mluví o kulturních tradicích v USA a Bělorusku, světovém gigantovi a malé evropské zemi. Právě kulturní rozdíly polarizují všechny postavy a vedou k ústřednímu střetu. Andrej po čase získá povolení k pobytu, ale v nové zemi se nedokáže adaptovat, nedokáže přijmout její tradice. V té době se velmi sblíží s Melisou a jeho nenávist k Joevi se definitivně promění v kladný cit. Jeho pravidelná péče pomůže zpomalit Joeovu chorobu a Joe je mu za to vděčný. V závěru hry se Andrej rozhodne vrátit zpět domů. Joea si, s Evanovým souhlasem, bere s sebou. Joe se musí vzdát všeho majetku v Evanův prospěch. Andrej dorazí domů na Den díkůvzdání. Chce si vybudovat nový život, rodinu a nechat Joea důstojně dožít jeho dny. Hra se snaží předat prosté poselství: kladné mezilidské vztahy dokážou překonat veškeré kulturní, rasové, etnické a společenské rozdíly lidí z různých zemí. Text je v agentuře k dispozici v ruském originále.

Nikita Mickjevič (Bělorusko) Andrej Kurejčik (alias Nikita Mickjevič) je režisér a dramatik, pochází z Běloruska. Absolvoval práva a politologii, a později režii a dramatické psaní. Napsal 24 her a adaptací, 2 scénáře a téměř 70 kritik pro běloruský tisk. Jeho hry byly uvedeny v nejvýznamnějších divadlech Ruské federace a Běloruska. Získal mnoho literárních cen a ocenění na zahraničních festivalech. Založil centrum současného dramatu a režie a organizoval Mezinárodní festival současného divadla „Open Format“ v Minsku, režii také vyučuje. Uvedené hry (od roku 2000): Pilátova zpověď, Pozor na žen, Ztracený ráj, Velká iluze, Křídla, Rodinný večer, Lidé navždy, Mystická komedie, Studenti z prvního ročníku, Tři Gisely a další.

28

THE SKY (NĚBO / NEBE) 3 m, 3 ž Hra vychází ze skutečných událostí a pracuje se skutečnými osobami. Je to pokus porozumět mezigenerační kulturní propasti v Bělorusku, která se otevírá mezi komunistickým a demokratickým myšlením, mezi západními a východními kulturními hodnotami ne v politickém slova smyslu, ale v každodenním životě. Hra pojednává o mladých Bělorusech, kteří se snaží vybudovat svůj život ve složitých politických, ekonomických a kulturních podmínkách v době transformace země. Zabývá se otázkami národní identity mladých, kteří se sice narodili v SSSR, ale vzdělání získali ve svobodné době, doufajíce, že se stanou součástí Evropy. Místo toho musí žít a přežívat v naprosté kulturní izolaci Lukašenkova Běloruska. Šest přátel mezi dvaadvaceti a pětadvaceti lety se rozhodne otevřít si noční klub The Sky (Nebe). Sní o oáze svobody v Minsku. Skupinu vede Nikita, který této myšlence bez výhrad věří. Přesvědčí ostatní, že to je jediná cesta ke svobodě v nesvobodné zemi. Cesta od nápadu k jeho uskutečnění je dlouhá a v Bělorusku plná komických až groteskních situací, jež ukazují prapodivnost místní společnosti. Klub je nakonec otevřen a brzy se z něj stává nejmódnější a nejoblíbenější místo v Minsku. Svobody se sem přichází nadechnout lidé nejrůznějších profesí – systém ale nespí. Úřední místa začnou na Nikitu a jeho přátele vyvíjet nátlak v nejrůznějších formách – zastrašování, korupce… Někteří přátelé se vzdají, na konec Nikita vzdoruje sám, nepřestávaje věřit v Nebe… Nikita se ocitá ve vězení, našla se záminka, proč ho obvinit. Jeho přátelé vedou nové životy a na svobodu klubu pouze vzpomínají. Paralelně k tomuto příběhu se odehrávají milostné osudy Nikity i jeho přátel. Hra odráží přirozenou touhu mladých na celém světě po svobodě, tvůrčí otevřenosti, ale v tomto případě v kontextu mimořádné situace v Bělorusku, které vede k neuvěřitelným dobrodružstvím i tragickým následkům. Text je v agentuře k dispozici v ruském originále a anglickém překladu.

Litevská dramatika Rūta Noreikaitė (* 1954, Litva) Vystudovala žurnalistiku na Vilniuské státní univerzitě. Jako novinářka získala v roce 1994 ocenění nejlepší litevské divadelní kritičky (a předtím v roce 1982 nálepku "nejnebezpečnější kritičky” na festivalu dokumentárních filmů baltských států). Autorka se dlouhodobě věnuje divadelní publicistice jako redaktorka a editorka různých litevských periodik. Hra Medvídek v bříšku byla nastudována v roce 2004 v Litevském národním rozhlase. Kromě tohoto textu má na svém kontě ještě hru Žoano narsuolio norų išsipildymas (Sny statečné Joany se vyplní) uvedenou v roce 1979 v Národním akademickém divadle. MEŠKIS PO ŠIRDIM (MEDVÍDEK V BŘÍŠKU) 1 ž, 1 dítě Hra začíná standardním rodinným výstupem: dítě sedí před televizí, matka před obrazovkou počítače a otec je zřejmě ještě stále v práci. Během výstupu se změní zasedací pořádek – matka se dívá na televizi, dítě sedí u počítače, otec stále nepřítomen. Matka je velmi vytížená – potřebuje rychle dokončit práci, ale syn Mikey by chtěl, aby se s ním dívala na pohádky. Vyzkouší všechno a když neuspěje, jde na to jiným způsobem a žadoní o “něco na zub”. Na to je maminka připravená a “něco na zub” vytáhne z kabelky. Je to čokoládový medvídek, chlapci se líbí, ale usoudí, že ho nemůže sníst, protože je živý. Matka, jejíž pozornost je plně zaměstnána postavami její knihy, Mikeymu řekne, že medvídek může klidně žít i v jeho břiše. Od tohoto okamžiku má Mikey kamaráda, kterému se může svěřovat. Dokonce se snaží jíst míň jiných sladkostí, aby měl medvídek v břiše dost místa. Mikey se navíc začne starat i o svou maminku. Nechce, aby se příliš vyčerpávala, protože si najednou uvědomí, že medvídek, rodiče, ani on sám, nemají tolik životů jako postavy jeho oblíbené počítačové hry. Když se matka snaží utlumit jeho povídavost nabídkou dalšího čokoládového medvídka, odpoví jí, že on sám už jednoho má, ale že ona i tatínek by jednoho asi potřebovali. 29

Medvídek v bříšku je jednoduchá, jemná, dynamická hra. Je napsaná se vtipem, běžným hovorovým jazykem, děj i situace jsou snadno pochopitelné nejen dospělým, ale samozřejmě i dětem. Ponaučení je zřetelně vyřčeno: Děti potřebují pozornost svých rodičů víc než “něco na zub”. Text je v agentuře k dispozici v litevském originále.

Aisté Ptaukaské (*1979, Litva) Mladá litevská spisovatelka, novinářka a překladatelka. Na literární scénu vstoupila razantně svou sbírkou povídek, která v roce 2003 získala cenu Ministerstva kultury udělovanou mladým autorům za jejich beletristickou prvotinu a v roce 2004 byla za tentýž titul oceněna prestižní cenou pro nejlepšího literárního debutanta. Málem ne dost je autorčina čtvrtá hra a stejně jako všechny předchozí byla úspěšné inscenována. Ptakauské se věnuje také časopisecké publicistice a překladům dramat (např. McDonaghův Pan Polštář) i beletrie a přednáší literární historii a teorii. BEVEIK NESISKAITO (MÁLEM NE DOST) 2 m, 3 ž rodinné drama Děj textu se odehraje v jednom dni. Po více než šesti letech přichází Mirta navštívit svou matku a babičku, své jediné příbuzné. Zjišťuje, že babička je na smrt nemocná a matka se stala alkoholičkou závislou na martini. Jednotlivé scény jejich konverzace jsou přerušovány retrospektivami z pohledu všech tří zúčastněných. Vidíme, jak se Marta, svobodná matka a neúspěšná podnikatelka, snažila najít štěstí v náručí mnoha různých mužů. Dále se dozvídáme, jak se babička Morta zoufale snažila udržet zájem svého hrubiánského manžela a udržet rodinu pohromadě a jak se Mirta snažila odvést svoji matku od věčných milostných afér tím, že vyprovokovala svého nejlepšího kamaráda Mariuse, aby se s ní, Mirtou, sblížil. Když se na scéně objeví londýnský podvodník Jack a slibuje Martě sňatek, její dcera Mirta už to nevydrží a utíká do hlavního města stát se módní návrhářkou. Žádá Mariuse, aby odešel s ní, ale on odmítá. Po nějaké době Jack ukradne všechny Martiny peníze a nechá ji samotnou na londýnském letišti. Morta trpělivě snáší utrpení, které jí přinesl vnuččin odchod a nepřestává věřit tomu, že se jednou vrátí. Jenže když se Mirta konečně objeví s nadějí na smíření, je už příliš pozdě. Srdce všech tří žen jsou vyhořelá. Strach a zloba v nich už udělaly tolik, že jedno vstřícné gesto – návrat domů – nic nevyřeší. Tři postavy hry reprezentují tři různé generace litevských žen. Morta je žena, která pochází z venkova. Navzdory svému osudu věří, že hlavním poselstvím ženy je udržet rodinu pohromadě. Marta, vzhledem k tomu, jak byla vychována, si také ještě myslí, že nebude šťastná, pokud se neprovdá. Jenže žádný z jejích vztahů nefunguje, což mají na svědomí mj. sociální a politické změny ve společnosti. Mirta zatupuje mladou generaci, která se musí rozhodnout mezi klidným rodinný životem svých babiček a novým životním stylem, který jim nabízí současný svět. Generační rozdíly se projevují v jemném odstínění jazykového projevu. Málem ne dost je hra o naprostém neporozumění, které vyvěrá z osobních strachů a sociální nejistoty. Text je v agentuře k dispozici v litevském originále.

Taras Vidmantas (*1986, Litva) Smysl pro divadlo se u Vidmantase projevil v sedmnácti letech, kdy začal psát hry a sám je také režíroval. Brzo místní profesionální divadlo oslovilo mladého autora ke spolupráci. Poprvé se Vidmantasovy texty litevskému publiku představily v roce 2003 na Fóru mladých litevských dramatiků a v Litevském státním divadle mládeže, které toto setkání pořádalo, pak byla v roce 2004 jedna z jeho her nastudována. Od podzimu téhož roku autor studuje interiérový design na Litevské umělecké akademii. Kromě psaní her a krátkých beletristických útvarů skládá hudbu, maluje, připravuje grafické a video instalace a jeho práce jsou prezentovány na mnoha místech spjatých s alternativní kulturou po celé Litvě. Ačkoli se Vidmantas divadlu nevěnuje profesionálně, je považován za jeden z nejslibnějších litevských divadelních talentů.

30

KAMPUOTI AFORIZMAI SU KASPINAIS (HRANATÉ AFORISMY SE STUŽKAMI) 6 m, 1 ž Hra se skládá ze tří oddělených částí – Aforismy a toulání, City mezi ozubenými koly a Kouty. Hlavními postavami hry jsou: Púkis, citlivý, pořádkumilovný, smutný mladý muž; Litas, lehce agresivní, v řeči rozvážný, člověk bez smyslu porozumět ostatním; Žvéris (Dobytek), jejich kamarád - zásadový, posedlý pořádkem, jeho zvláštním znakem je hlasité zajíkavé dýchání. Dále jsou zde vedlejší postavy: Lokys (Medvěd), jeho zásadovost je ještě výraznější než jeho bratra Žvérise, takže už naprosto nesnesitelná. Dům, ve kterém bydlí tři hlavní postavy, také často navštěvuje Tiutjis, vždy v pracovním oděvu, vždy neupravený a zmatený. Dále je zde energický Zuikis (Králík) s umělýma ušima a zadkem a Nčiauskaisova dcera, legračně oblečená dívka. Komunikace mezi všemi těmito postavami je založena na absurdním humoru, věčných nedorozuměních a povahových rozdílnostech. Struktura textu připomíná sitcom. Základní myšlenkou Aforismů a toulání je Púkisovo hledání “jablka (podstaty) života”. Toto slovní spojení, které slyšel kdysi v dětství ho pronásleduje tak usilovně, až se z něj stane naprosto reálný předmět, věc, kterou by chtěl spatřit. City mezi ozubenými koly začínají příjezdem Žvérisova bratra Lokyse. Díky jeho abnormální pořádkumilosvnosti se život tří spolubydlících změní v peklo, takže přátelé začnou proti Lokysovi spřádat spiknutí. A ve třetí části textu konečně najdou způsob, jak se vetřelce zbavit. Ačkoli Hranaté aforismy nejsou právě společensky angažovanou hrou, ale velmi přesně popisují humor a způsob chování mladých Litevců. V této hře autor vytvořil vlastní svět, ve které zveřejní všechny tajné sny svých postav. Svět této hry připomíná Alenku v kraji divů, kde se obrazná vyjádření doslovně zhmotňují a známé pravdy se relativizují. Mikrokosmos Vidmantasových postav je lingvistický – způsob komunikace připomíná Romea a jeho přátele, kteří se mezi sebou baví v důmyslných jazykových hříčkách. Tato jazyková hra dělá z postav zábavné chlapíky, ale ve smyslu velmi existenciálním. Text je v agentuře k dispozici v litevském originále.

Severská dramatika Leea Klemola (Finsko) Leea Klemola je finská filmová herečka a dramatička (napsala 3 hry – Seksuaali, Natural a Kokkola). Kokkola byla přeložena do němčiny, angličtiny, ruštiny a maďarštiny a v zahraničí byla uvedena jako inscenovaném čtení v Grazu a Leedsu. Kokkola byla uvedena též v rámci mezinárodního festivalu nového dramatu ve Finsku na podzim 2005. KOKKOLA 7 m, 6 ž Kokkola je jméno finského městečka ležícího ve stejné zeměpisné délce jako Nuuk, hlavní město Grónska. Stejnojmennou hru Finky Leey Klemoly je těžké jednoznačně charakterizovat, zrovna tak jako nelze bez výhrad pojmenovat její postavy. Vystupuje zde například Piano Larsson, který má spolu se dvěma kamarády malý trajekt. Snaží se pomáhat lidem, kteří se v minulosti dostali do obtíží. Je tu i chlubivá Marja-Terttu Zeppelin, jež sní o cestě do Grónska, ale musí uprchnout na ledové kře, zatímco její milovaný bratr, dvojče Saku, si trénuje péči o imaginární dítě, které by chtěl mít se svojí handicapovanou ženou Katariinou, na panence. Katariina, upoutaná na invalidní vozík, nevynechá žádnou příležitost provokovat a zesměšňovat svého manžela. Marja-Terttu má dceru Mauru, která je zamilovaná do Pianovy mladičké přítelkyně Minny. Minna se s Pianem klidně rozejde a odjede s policistou. V Kokkole se žije ve tmě a chladu, žena se mění v racka a skutečná láska se projevuje bitím nebo demonstrativní amputací tří prstů. Na jevišti se sprostě nadává, pije a odhalují se mužská těla. Pod vší hrubostí a vulgaritou se však skrývá drsná krása a tichá citlivost studených arktických krajin. Kokkola získala ocenění jako finská hra roku (2005). Poprvé byla uvedena 10. prosince 2004 v divadle v Tampere (Tampereen Teatteri). Text je v agentuře k dispozici ve finském originále a anglickém překladu. 31

Sirkku Peltola (Finsko) FINNHORSE (FINSKÝ KŮŇ) 2 m, 4 ž Děj se odehrává v současnosti na finském venkově. Postavy: Aili - rozvedená 55letá žena / Gram - její matka / Larri - Ailin bývalý manžel, věk také kolem 55. Farmář / Meri - jeho současná 45 letá přítelkyně, bankovní úřednice / Jay – 28letý syn Aili a Larriho. Nezaměstnaný / Jenni – 13letá dcera Aili a Larriho / Kristina – její 12letá kamarádka, dcera nejbližších sousedů Na začátku příběhu Jay přemluví svého otce, aby mu pomohl s výkupem starých farmářských koní. Litevský řidič by je poté měl kamionem převézt na Sicilii, kde je koňské maso vyhledávanou delikatesou. Za peníze získané od sicilského podsvětí předem si chce koupit pořádnou motorku a Larrimu zaručuje dobrý zisk bez rizika. Jedním z koní určeným na porážku je i Rowan, který patřil Gram a připomíná jí její mládí. Stále se o něj stará a skoro každý večer ho hřebelcuje. Larri proto předstírá, že kůň musel být veterinářem náhle utracen a že ho pohřbil za lesem. Gram sundavá ze zdi starou olejomalbu dvou koní a oráče na poli, aby jí nepřipomínal Rowanovu ztrátu. Dává ho do úschovy ke své vnučce Jenni, která chce motiv použít jako pozadí pro školní webové stránky. Nešťastnou náhodou se náklaďák převážející zvířata převrátí u Larriho pole a na farmě to oznamuje šokovaná Meri, která míjela nehodu na kole. Zmrzačené, potlučené a umírající koně je třeba opravdu utratit. Aby se policie a úřady nezačali o neštěstí zajímat, musí se toho Larri rychle ujmout, zahrabat mrtvoly a domů přiváží spousty masa s tím, že je to hovězí. Ženy ho zpracovávají na karbanátky a ukládají do mrazáků.Chudák Gram pomáhá ze všech sil i ochutnává hotové jídlo netušíc, že se jedná o koninu.Vychází najevo, že za neštěstí je odpovědný hlavně nezkušený řidič, ale i Meri si přičítá svoji část viny. Jay mezitím utratil většinu peněz za nový Harley Davidson. Siciliáni ovšem trvají buď na vrácení peněz, nebo doručení smluveného počtu koní, také farmářům byly přislíbeny peníze. Jay tvrdí matce, že se přihlásil na vzdělávací kurz, velice drahý samozřejmě, a Aili, celá šťastná, že s ní vůbec mluví, krade pro něj peníze, které měla Gram ušetřené na pohřeb. Zhruba za měsíc zjišťuje Gram, že byla okradena, a Aili jí s chutí prozradí pachatele. Přichází dopis od Ministerstva zemědělství o pokutě za nezaslané formuláře a nepodepsané smlouvy, která za tři roku spolu s penále vystoupila na 30 tisíc Euro. Tato vina padá na Larriho hlavu a on si toho je vědom.Pod tíhou okolností přiznává také původ karbanátků. Jay, který mohl rodině alespoň částečně pomoci z problémů prodejem motorky se svěřuje, že o ni přišel. Meri, milovnice umění, zjišťuje, že starý Gramin obraz tažných koní s vozkou, který Jenni právě snímá ve svém pokoji kamerou pro školní práci, je z roku 1887. Jedná se o známého ruského autora a tak by prodej obrazu mohl vyřešit finanční situaci. Ještě než se to někdo opováží říct nahlas Jeni s kamarádkou přibíhají do kuchyně a každá drží v ruce kus plátna s jedním namalovaným koněm. Bez vousatého oráče je prý kompozice hezčí. Gramy vypadává z ruky talíř s karbanátky a na místě umírá. Hra má rychlé tempo.Kromě hlavního děje spolu postavy probírají rodinné příhody a jejich dialogy jsou plné humoru, ale i sarkasmu a ironie. Několika zmínkami je kritizována i zemědělská politika EU. Text je v agentuře k dispozici v anglickém překladu.

Terje Nordby (Norsko) ISBLOMST (FROST FLOWER / ZMRZLÝ KVĚT) 2 m, 1 ž Hra norského dramatika (*1949) byla přeložena např. do maďarštiny nebo do polštiny, k nám ale přichází s více než desetiletým zpožděním. Patří do kategorie technicky dobře vystavěných děl, s precizním vyjadřováním a jasně čitelným záměrem, kdy se ale za řemeslnou zdatností neztrácí umělecké kvality. Hra o odpuštění, které se nebere jako slabost, ale je podmínkou další existence, o milenecké lásce, o odvaze být sám k sobě upřímný… Výčet témat, nejen v oblasti morálky je v tomto případě opravdu dlouhý. Text vypráví příběh setkání tří postav na lesní samotě někdy kolem roku 1880. Andreas Isaksen pracuje jako strážce telegrafické stanice a stará se o nemocnou manželku Johannu. Jako milující muž se rozhodne dopřát jí tu nejlepší léčbu a povolá známého Zaklínače proslulého svými zázraky. Nejprve se zdá, že Zaklínač je někdo, kdo jen šikovně využívá lidské neznalosti a pověrčivosti. 32

Johannu krutě nutí vstát z postele, na které proležela několik měsíců a nedovoluje jí propadnout se do spánku, kde se setkává se samotnou smrtí a záhadnou mořskou pannou. Zaklínač ale umí rozjasnit plameny nebo zmrazit Andreasovu nohu. Jeho skutečná síla však vychází z nevšední moudrosti, kterou jako jiní tradiční učitelé morálky předkládá jako příběhy a podobenství. Donutí Johannu odkrýt své tajemství. To, že dřív měla dítě se svým švagrem a nechala ho utopit se v potoce. A že to všechno jí dobrý Andrea odpustil. Zato ona mu nalhala, že čeká dítě, a když nebyl doma, zapálila stodolu a manželovi řekla, že dítě se narodilo mrtvé během ohně a hodila ho do plamenů. Jedinou cestou je Andreasovo odpuštění. Andreas si ale všimnul, že se Johanna dala okouzit Zaklínačovou výjimečností, stejně jako dřív podlehla šarmu jeho bratra. Tuto poslední křivdu už Andreas nedokáže překonat a otráví společné jídlo. Zaklínač už z domu odešel, najednou se ale znovu objeví ve dveřích jako svůj vlastní duch a sdělí jim, že jedovatou rostlinu vyměnil za neškodný prášek. Po setkání s blížící se smrtí Andreas i Johanna procitnou a konečně pocítí, že staré časy mohou být překonány. Johannin stav se viditelně zlepšil. Hra je v agentuře k dispozici v anglickém překladu.

Erlend SANDEM (*1977, Norsko) Autor her Se slunce západem (2004) a Čárový kód (2006). V sezóně 2005/2006 byly obě hry uvedeny na norských scénách. V jeho dramatice lze vysledovat vliv švédského autora Larse Noréna. NED TIL SOLEN (SE SLUNCE ZÁPADEM) 3 m, 2 ž (členové jedné rodiny - otec, matka, dva synové a přítelkyně jednoho z nich) 3 dějství, odehrává se v průběhu jednoho dne Ráno v rodině Anderse a Hege. Kromě otce, matky a mladšího syna Daga je přítomen také starší Ole, který se předchozího večera vrátil po čtyřech letech domů. Spolu s ním přijela také jeho přítelkyně Anne. Pomalu se začínáme orientovat v rodinných vztazích. Hege je drogově závislá neurotička, která trpí nezájmem ze strany svých blízkých. Osmnáctiletý Dag se před několika lety pokusil o sebevraždu. Od té doby se pomalu upíjí a uzavírá se ve svém světě představovaném filmy, které tematizují brutální násilí. Anders rezignoval na svou práci, aby mohl být přes den doma a na ženu a syna dozírat. Oleho nenadálým příjezdem se pracně udržovaná rovnováha začíná bortit. Ve druhém dějství se situace vyhrocuje. Ole dává Andersovi za vinu rozklad rodiny. Také na Daga se Ole pokouší působit výchovně. Dag ovšem bratra obviňuje ze zbabělého útěku a svůj stav přičítá Oleho odchodu z domova. Druhé dějství končí noční scénou, při které se Ole za přítomnosti všech ostatních vyznává z patologické nenávisti ke své matce. Dag coby bratrovo alterego doprovodí snůšku nadávek činem – zaútočí na matku rozbitou lahví a vážně ji zraní. Třetí dějství je pokusem o smír, kterého se ovšem nepodaří dosáhnout. Aktuální stav věcí shrnuje otec v konstatování určeném nejstaršímu synovi: „Za 17 hodin jsi zvládl tohle: Zabít matku. Z mladšího bratra udělat vraha. A kvůli čemu?“ Oleho závěrečný výkřik („Už to dál nevydržím!“) glosuje Dag popisem podobné scény z filmu Quentina Tarantina Pravdivá romance.

Jon Fosse (Norsko) SVEVN (SPÁNEK) 6 m, 4 ž Hra pojednává o několika partnerských dvojicích. Dva velmi rozdílné mladé páry začínají svůj společný život. Jednu dvojici čeká šťastná budoucnost, představy druhé zůstávají nenaplněny. Pár střední generace je konforontován s ženinou nevěrou. Čtvrtý pár sledujeme v době, kdy žena umírá a muž se musí smiřovat s tím, že ho brzy opustí. Všechny dvojice obývají tentýž byt ovšem v jinou dobu. Drama je komponováno tak, že životní osudy všech čtyř párů se prolínají a časové roviny se překrývají. Se Spánkem rozšiřuje Fosse galerii svých postav. Stále je to ale klasické “fosseovské” drama jednoduchých, rytmických scénických obrazů tematizujících samotu v různých podobách, život a smrt. Text je v agentuře k dispozici také v anglickém překladu. 33

Gardell o Gardellovi Toto je výpověď Jonase o něm samotném, jak ho on sám uvedl v příručce Författeren själv (Spisovatel sám, Wiken 1993). Jonas Gardell se narodil v roce 1963 na stockholmském předměstí Täby a byl vychován na předměstí Stockholmu Enebyberg. Je druhý nejmladší ze čtyř sourozenců. Oba rodiče byli psychologové a příbuzní z matčiny strany bezvěrci. Takže to dopadlo, jak to dopadlo… Debutoval v roce 1985 románem Passionsspelet (Pašijová hra). Od té doby napsal pět dalších románů: Odjurets tid (Netvorův čas, 1986), Präriehundarna (Psi z prérie, 1987), Vill gå hem (Chci jít domů, 1988), Fru Björks öden och äventyr (Osud a dobrodružství paní Björkové, 1990) a En komikers uppväxt (Výchova jednoho komika, 1992). Kromě románů napsal i několik divadelních her, mimo jiné Lena och Percy Präriehund (Lena a Percy, psi z prérie, 1989), Ömheten (Citlivost, 1989), Isbjörnarna (Lední medvědi, 1990) a Cheek to cheek (Tváří v tvář, 1992). Gardell především usiluje, aby čtenáři zaujímali ne intelektuální, ale emocionální postoj k jeho postavám. Touží, aby je čtenář miloval a zároveň se s nimi smál i plakal. To se týká jak jeho románů, tak divadelních her. Při jisté příležitosti Gardell napsal, že pokud chce svými knihami něčeho dosáhnout, přál by si, aby byly chvalozpěvem a milostným vyznáním všem lidem nepochopeným, všem praštěným a všem trošku bláznivým, kteří by jinak v tomto světě nevydrželi.. Gardellovi hrdinové a hrdinky jsou často malí a neúspěšní lidé. Je pro ně typické, že klopýtají svými životy, prahnou po uznání a často přistanou na zadnici. Jsou to lidé, kteří si musí vytvořit sen o jiném světě, o jiné existenci. Musí žít jinak, aby snesli tíhu života. I když jsou Gardellovy knihy veselé, jejich základní tón netvoří humor, ale bolest. Komika je zde zbraní proti zklamání, zaříkávání proti volání temnoty. Sebepoznání a smích nám, doufejme, ulehčí nést lidské nedostatky a možná se také budeme moci cítit trošku osaměle. Mimo své spisovatelské činnosti, působí Gardell jako umělec, což je svým způsobem pochopitelné, jelikož všechno umění v podstatě znamená komunikaci s ostatními lidmi, snahu o přiblížení se a proniknutí do nitra druhých. Je to i snaha dotknout se druhého, vzájemně se vnímat a povzbuzovat, možná i utěšovat a odpouštět si. „Přeji si, aby se po představení někdy někdo z publika prorval ke mně do lóže, objal mě, utěšil mě, odpustil mi, ojel mě a zašeptal mi, že jsem dobrej.“ Jonas Gardell (Švédsko) HELVETET ÄR MINNET UTAN MAKT ATT FÖRÄNDRA (PEKLO JE PAMĚŤ, KTERÁ UŽ NEDOKÁŽE NIC ZMĚNIT) 5ž (2 starší sestry kolem 50ti, 15letá dcera jedné z nich, Kristina-mluvící panenka a Matka/ďábel) Sourozenecké drama o nevraživosti, sebeobětování a touze po mateřské lásce. U smrtelné postele se scházejí dvě sestry. Oběma je mírně přes padesát, ale každá z nich má za sebou zcela jiný životní osud. Mladší sestra je obdivovanou herečkou, která v současné době prochází mírnou manželskou krizí. Ani její práce už není natolik uspokojivá, podle jejích vlastních slov „stárnoucí herečky neletí“. Starší sestra žije osamoceně, je bezdětná a posledních několik let se stará o těžce nemocnou matku, připoutanou na lůžko. Při úklidu matčina domu, v posledních hodinách jejího života, nad objevenými dopisy a výstřižky z novin, ožívají bolestí vzpomínky, a nemilosrdná paměť znovu rozpoutává sesterskou nevraživost a zášť, pokračuje věčný boj o matčinu lásku a uznání. Smrt matky, náhlá upřímnost a neobvyklá otevřenost přinesou sestrám nečekaná zjištění, bohužel nijak povzbudivá. Sesterský boj přerušují kratší scény, ve kterých Matka promlouvá s Kristinou. Již od začátku je zřejmé, že se v nich zrcadlí komplikovaný vztah matky a jedné z dcer. Ovšem které? Kdo byla Kristina? Tato tajemná intermezza umocňují napětí a vztahy tří žen – matky a dvou dcer – zahalují do ještě hustšího a neproniknutelného závoje. Hra je zasazena do osmdesátých let 20. století. Tento čas jasně rámují rozhlasové komentáře o rukojmích zajatých na Americkém velvyslanectví v Teheránu. Sestry uzavřené v domě své umírající matky postupně poznávají, že se staly jejími rukojmími. Živé dialogy protkané pravdivými a skutečnými emocemi rozplétají komplikované a propletené osudy dvou stárnoucích sester, které vždy toužily po stejném životním snu. Jednoduchá a současná mluva plyne z úst hrdinek ve strhujícím tempu a odhaluje, že s věkem nepřichází zákonitě klid a pohoda, ani se neobrušují hrany starých sporů. Text je v agentuře k dispozici také v anglickém překladu. 34

Mattias Andersson (Švédsko) BROTT, HEMTJÄNST, STRAFF, PENGAR, PENSIONÄRSMORD (ZLOČIN, PEČOVATELSKÁ PÉČE, TREST, PENÍZE, VRAŽDA PENZISTKY) 3 m, 3 ž 20letá Leyla získá novou práci jako pečovatelka u důchodkyně Marty, upoutané na invalidní vozík. Leylina matka, Yasmin, zoufale potřebuje peníze. Marta se nabídne, že jí větší sumu peněz půjčí, pokud je něčím zastaví. Do této půjčky je vtažen i Leylin bratr Rassol. Tento dramatický a zároveň tragikomický příběh plný tápání doplňuje nevlastní bratr sourozenců nemotorný Björn, břídil se spisovatelskými ambicemi. Možná že právě tato podařená zápletka mu přinese první úspěch. Svým způsobem je tato hra moderní a vyhrocenou verzí Dostojevského Zločinu a trestu.

Mattias Andersson (Švédsko) OCH UTANFÖR LIGGER HAVET (A TAM NĚKDE SE ROZPROSTÍRÁ MOŘE) 2 m, 3 ž Tragikomická hra o neskutečné touze po kráse. Alexander touží k moři, které mu vylíčila ve svých dopisech Ravena. Po pěti letech pouhého dopisování se tito dva lidé mají konečně setkat. Alexandrova matka k této příležitosti pronajme obecní slavnostní prostory určené návštěvám. Také koupí červené růže a prostře na stůl občerstvení. Na stole stojí i zarámovaná fotografie krásné Raveny. Když se však dívka objeví ve dveřích, vypadá zcela jinak, než si Alexandr představoval. Po čase na scénu přichází Ravenina kamarádka, Magdalena, která je právě onou dívkou z fotografie. S jedinečně vyvinutým citem pro síly, které hýbou společenskou hierarchií, vytváří autor živé a trefné dialogy plné zápletek. Ty velmi brzy vyústí v nečekané rozuzlení.

Mattias Andersson (Švédsko) UTANFÖR MITT FÖNSTER (PŘED MÝM OKNEM) 2 m, 2 ž Josefinin život je velmi osamělý. Žije na hromádce s Rogerem, pracuje v nemocnici. Tam uklízí Göran, který by Josefin rád pozval na kávu. Jenže to není jen tak, protože Roger panovačně ovládá život Josefin. V nemocnici leží pacientka Ester, která neustále vypráví o své cestě, kterou měla kdysi ve svém mládí podniknout… Výstižná a dojemná hra o ochromující uzavřenosti mladé ženy žijící v paneláku a ve vztahu, ve kterých nalézá jediné útočiště při pohledu ven ze svého okna. Ale je to zároveň příběh o silné touze po změně, která pomalu doutná pod povrchem a nakonec propukne v divoký a osvobozující žár.

Henning Mankell (Švédsko) ATT STORMA HIMLEN (ROZBOUŘIT NEBESA) 2 m, 2 ž Ve zrušené továrně na sestavování ponorek má proběhnout konference na téma „Nová moudrost“ či „O smyslu života“. Do hlediště přichází Hasse, konstruktér robotů, Stina, počítačová pracovnice se šéfem na Bali, a Herbert, filosof trpící úzkostí z bacilů a kostelů. Jedním z přednášejících měl být americký profesor s příspěvkem „Perception and knowledge in an era of emptiness“ („Vnímaní a vědění v době prázdnoty“). Ten a ani nikdo další z přednášejících se nedostaví. Místo nich si do továrny přijde vyzvednout svůj pracovní oděv žena, která tu před čtyřmi lety sestavovala rampy torpéd…

35

Henning Mankell (Švédsko) VALPEN (ŠTĚNĚ) 3ž Okouzlující, zároveň kousavý a zábavný humor probleskuje bystrým a poučeným líčením mladého Strindberga jako předčasně vyzrálého génia. V rámci hry se setkáváme se třemi ženami Strindbergova života: mladou kostymérkou s hereckými ambicemi, jeho budoucí ženou Siri von Essenovou a prohrávající paní domácí. To vše na jedné scéně.

Jón Atli Jónasson (Island) BRIM (SURF / NA OKRAJI) 5 m, 1 ž Hra nejznámějšího představitele „nové vlny“ islandské dramatiky, známá též pod jiným anglickým titulem Surf (Ve vlnách), připomíná atmosférou námořnické aktovky Eugena O´Neilla. Zavádí diváky do dodnes drsného světa Severu, na palubu rybářské lodi, mezi muže, pro něž loď znamená nejen obživu, ale i únik a vězení zároveň. Kajuta pak připomíná nejen domov, ale i rakev. Loď patří Strojníkovi, jemuž kdysi jiná loď shořela a přitom zahynuli jeho bratři. Je bohatý, ale dál vyjíždí na moře, protože prý neví, co jiného by dělal. Posádku pak tvoří násilnický Jonas (jemuž se přičítá, že se pokusil utopit svou ženu), trochu zženštilý Kiddy a rozvedený Jón Geir, trpící odloučením od dětí a šikanovaný ostatními kvůli údajně příliš časté masturbaci. Na místo bývalého kuchaře, Portugalce, nastupuje na loď Benny, jehož koníčkem je sázení. Mezi kartami, sledováním porna a diskusemi o populárních filmech (které se zdají být důležitější než jejich reálné životy) narůstá mezi muži na první pohled nemotivované napětí. Ponorkový syndrom vede k vzájemným urážkám a zesměšňování, ba k násilí. Po jedné takové scéně se Jón Geir oběsí. Na jeho místo nastupuje při další plavbě Dívka, Strojníkova neteř, která si na šalupě chce vydělat peníze, jež by jí umožnily odstěhovat se na Jih. Muži jsou zprvu zaskočeni, poté však začnou soupeřit, kdo z nich získá její pozornost jen pro sebe. Loď se dostane do bouře, zasekne se jí píst, Strojníkovi se zjevuje Jón Geir i vzpomínka na utonulého bratra… Špatně navíc pochopí situaci v kajutě a domnívá se, že jeho muži chtěli Dívku znásilnit. Vše se však vysvětlí, loď se vrátí do zálivu v pořádku, dokonce s rekordním úlovkem. Hra v inscenaci divadla Vesturport s úspěchem objíždí evropské festivaly. V agentuře je k dispozici text v anglickém překladu.

A další... Maria Tranou (Řecko) Maria Tranou pochází z Řecka. Studovala angličtinu a divadelní vědu. Působila v divadelních společnostech v Řecku a překládala hry a scénáře. Svou poesii představila na 25. básnickém symposiu v Patrasu. BEYOND CHOCOLATE (ZA ČOKOLÁDOU) 2 m, 2 ž Anna jde navštívit svou přítelkyni Val a najde ji zhroucenou na podlaze. Ukáže se, že Val pekla koláč, ale všechno se jí vymklo z rukou. Anna ji pozve na do panáka, ale Val odmítá, chce dokončit svůj koláč. Anna se v baru setkává s Timem, po čase zmateně odejde a v baru zapomene kabelku. Tim se s kabelkou zastaví u svého kamaráda Kena. Básní o své nové známé, ale zdráhá se jí zatelefonovat. Anna se mezitím vrací, aby zkontrolovala Val při pečení. Najde tmavý byt a cítí zápach spáleniny. Val jí vysvětlí, že při pečení usnula a neslyšela budík. V obavě z požáru rovněž vypnula elektřinu. Anna opět rozsvítí a jde koupit alkohol. Val zjistí, že došla baterie v budíku, zavolá proto Anně, aby jí koupila novou. Telefon zvedne Tim a řekne Val, že to on má Anninu kabelku. Dohodnou si schůzku na následující den, aby mohl Anně vrátit, co jí patří. Druhého dne na domluvenou schůzku jde Val – a kabelku přináší Ken. Padnou si do oka, a proto se rozhodou vyjednat schůzku i pro Annu a Tima. Ken připraví dotazník, jaký mají seznamovací 36

agentury pro své klienty, a přinese ho Val. Val s jeho nápadem souhlasí a dotazník donese Anně s tím, že ho našla na internetu. Anna se nakonec uvolí dotazník vyplnit – a Ken donutí Tima udělat totéž. Zdá se, že plán klapne – Tim se s Annou znovu setkává v baru. Oba se domnívají, že byli vybráni náhodně, netušíce, jak bylo jejich setkání zaranžováno. Oba jsou zklamáni a Anna odchází na večírek k Val. Později Ken přichází k Val, aby se jí zeptal, proč Anna Tima odmítla. Ani jeden z nich neví, co se na schůzce vlastně odehrálo. Val řekne Kenovi, že odjíždí a nechává ho dodělat nový koláč, který začala před chvílí péct. Když Ken vyndává koláč z trouby, ozve se zvonění. Za dveřmi jsou Anna a Tim. Text je v agentuře k dispozici v řeckém originále a anglickém překladu.

Rob de Graaf (Nizozemí) GESLACHT (BOY IN A BOAT / CHLAPEC NA LODI) 3 m, 1 ž Manželství bezdětného páru Yokrama a Chry se ocitlo v mrtvém bodě. Oba partneři jsou středního věku, věnují se práci a ve volném čase se scházejí s nejlepším přítelem Attergalem. Jejich přítel k nim přivede na návštěvu svého mladého milence Kila. Kilo pochází z Chile, mluví pouze francouzsky nebo španělsky a s ostatními si tedy příliš nerozumí. Attergal nadšeně září, ale Yokram a Chra jsou k jeho novému vztahu poněkud skeptičtí. Podezírají Kila, že Attergala jen využil, aby se dostal z bídy, a až ho nebude potřebovat, rychle ho opustí. Chra Attergalovi mladého milence závidí a potřebuje si dokázat vlastní hodnotu, a tak se vydá k Attargalovi do bytu, kde zastihne samotného Kila a otevřeně se mu nabízí. Kilo zpočátku nechápe, později předstírá, že nechápe, co po něm Chra žádá. Její chování ho urazí a Chru odmítne. Yokram se za Chru Attergalovi omlouvá. Chra může mít ke svému cynickému přístupu důvod ve své nemoci. Má rozvinutou rakovinu ve formě metastáz a ve vyléčení nedoufá. Kilo opouští Attergala. Vrací se do Chile, aby se tam oženil s bohatou nevěstou, a staral se pak o tchánův majetek. Chra se rozhoduje odejít od Yokrama. Text je v agentuře k dispozici také v anglickém překladu.

LISTY Z AURA - PONTU 2/2006 © Aura - Pont s.r.o., Praha 2006. Redakčně připravily Jitka Sloupová a Simona Šnajperková. Spolupracovali: Alena Bjačková, Jana Borovanová, Hana Drozdová-Nejezchlebová, Marta Ljubková, Martina Marešová, Pavel Michele, Anna Pýchová, Karolína Stehlíková, Ladislav Stýblo, Magdaléna Štulcová, Pavel Trtílek, Dana Tučková a Kristýna Vyhlídová. 37