2006

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Náležitosti směnek

Kateřina Václavíková 2005/2006

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Náležitosti směnek zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“.

OBSAH 1.ÚVOD

2. VYMEZENÍ POJMŮ

2.1. Charakteristika účastníků 2.2. Podklad směnky 2.2.1. Substrát směnky 2.2.2. Použití přívěsku 2.2.3. Násobení směnky 2.2.4. Podpisy na směnce 2.3. Vydání směnky

3. SMĚNKA CIZÍ

3.1. Náležitosti směnky cizí 3.2. Směnečné stejnopisy a opisy 3.3. Směnky s atypickým počtem účastníků

4.SMĚNKA VLASTNÍ

4.1. Náležitosti směnky vlastní

5. NEPLATNOST SMĚNKY PRO NEZÁVAZNOST PODPISU 6. SHRNUTÍ 7. RESUMÉ

8. LITERATURA

2

1. ÚVOD Směnky jsou listiny, které určitým způsobem osvědčovaly dluh vystavovatele takové listiny vůči oprávněné osobě z téže listiny, mají svůj původ v pradávnu. Už v době, kdy zejména křižácké války přinesly velký obchodní rozvoj měst, v prvé řadě Benátek, ale také dalších severoitalských nebo toskánských měst. Na formování směnky měla vliv především jejich „úvěrová funkce“ i jejich funkce transportní při placení na větší vzdálenosti, ale i při placení místním. V průběhu vývoje směnky došlo ovšem k tomu, že určité směnky vydávané bankéři, známými svou spolehlivostí – šlo většinou o směnku vlastní vydanou proti penězům u nich složeným – byly používány místo reálných peněz jako platební prostředek. Plnily objektivně funkci peněz namísto tehdejších měn představovaných mincovní soustavou z drahých kovů. Tedy směnka a to především v podobě směnky vlastní, stojí také na počátku vývoje papírových peněz. Směnka velmi brzy poté, co došlo k její konsolidaci hlavně v oblasti severní Itálie, pronikla i k nám. Poprvé byla u nás směnka systematicky regulována až za Marie Terezie patentem z 1. října 1763, kterým byl zaveden Směnečný řád pro území celého tehdejšího Rakouska. Císařským patentem č. 51/1850 ř. z. byl zaveden Směnečný řád přijatý účastníky konference v Lipsku. Tento Směnečný řád platil po celou dobu trvání habsburské monarchie, ale během své platnosti byl mnohokrát novelizován. Ustavení samostatné Československé republiky 28. října 1918 se působnosti Směnečného řádu z roku 1850 v pozdějších zněních nedotklo, protože spolu s jinými právními předpisy z dob Rakouska Uherska byl převzat mezi zákony nově vzniklého samostatného státu. Platnost měl však pouze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Pak došlo k různým změnám a k přijetí nových směnečných řádů, ale problémem zůstala dvojí právní úprava – protektorátní a Slovenského štátu. Taková situace přetrvala až do roku 1950, kdy nejasnosti definitivně odstranil až dosud platný zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. Ústavním zákonem České národní rady č. 4/1992 Sb. čl. 1 odst. 1 stal se zákonem č. 191/1950 Sb. součástí právního řádu nově konstituované České republiky a i nová Česká republika zůstává tedy zemí, která směnečněprávně je orientována na ženevské právo směnečné.1

1

Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 10.

3

Od 13. května do 7. června 1930 jednala v Ženevě konference o sjednocení směnečného práva. Zúčastnilo se 31 států, mezi nimi i republika Československá. Jednání konference se setkalo s úspěchem od té doby nepřekonaným. Podařilo se sjednat a dne 7.června 1930 podepsat celkem 3 Úmluvy, a to: 1.Úmluvu o jednotném zákonu směnečném 2.Úmluvu o střetech zákonů 3.Úmluvu o směnečných poplatcích.2 Dne 1. ledna 1993 nabyl účinnosti zákon č. 591/1992 Sb. o cenných papírech (dále jen ZCP). V § 1 odst. 1 cituji: „Tento zákon se vztahuje na cenné papíry, kterými jsou zejména akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny (§ 12), opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy“.3 Speciálním právním předpisem k otázce směnek je zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, novelizovaný zákonem č. 29/2000 Sb. (dále jen „ZSŠ“).4 Směnky jsou cennými papíry hlavními, obligačními, vždy převoditelnými, a tudíž obchodovatelnými, byť jen neveřejně, jejichž převoditelnost nesmí emitent vyloučit ani omezit, vydávanými individuálně, konstitutivními, zásadně soukromými (vydávání veřejných není vyloučeno), zpravidla cirkulačními (v rektaformě ukládacími), spíše úvěrovými, ale s ohledem na možnost volného určení délky doby splatnosti i platebními.5 Směnka může znít buď na jméno nebo na řad určité osoby. Bez uvedení jména prvního majitele (remitenta) je neplatná, bez doložky „nikoliv na řad“ nebo jiné doložky stejného významu zní na řad remitenta (je zákonným ordrepapírem). Forma ovlivňuje pouze způsob převodu (zákon nedovoluje výstavci jednostranně vyloučit nebo omezit převoditelnost).6 Směnky jsou cennými papíry výlučně: listinnými, jejichž zaknihování zákon o cenných papírech nepřipouští. dlužnickými, vždy vystavenými na určitou peněžitou částku, protože plnění nepeněžité by byly neplatné. Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 5 - 6. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších změn a doplňků. 4 Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších změn a doplňků. V dalším textu této práce je citován vždy první článek uvedeného předpisu. 5 Dědič, J., Marčanová, J., Vild, J. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha: Prospekrum, 1999, s. 130. 6 Dědič, J., Marčanová, J., Vild, J. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha: Prospektrum, 1999, s. 131. 2

3

4

-

7

vydávanými individuálně, protože hromadná emise a v podstatě ani zastupitelnost směnek nepřichází v úvahu. abstraktními, neboť jimi založené závazky nejsou vázány na určitý hospodářský důvod (kauzu). Důvod vydání i převodu pravděpodobně existuje, ale není rozhodný. přísně formalizovanými, protože rozhodující pro platnost cenného papíru a závazků jím založených je dodržet vnější (formální) znaky, náležitosti a postupy, nikoliv správnost (pravdivost) obsahová. nespornými, zvýhodňujícími majitele, jakož i osobu, která je v souladu se zákonem vyplatila tím, že nemusí prokazovat existenci práva na plnění, ani jeho rozsah, svědčí jim cenný papír. Důkazní břemeno nese dlužník, který zpravidla může uplatnit jen omezený okruh námitek.7

Marčanová, J. Kapitoly ze směnečného a šekového práva. Praha: VŠE, 1996, s. 9 - 11.

5

2. VYMEZENÍ POJMŮ 2.1.

Charakteristika účastníků

Účastníky směnečných vztahů mohou být osoby zavázané ze směnky, na směnce jen uvedené, které se později zavázanými stát mohou, ale někdy vůbec nemohou stát nebo osoby na směnce neuvedené. Výstavce – nebo také emitent je účastníkem bez něhož směnečný vztah nemůže vzniknout. U vlastní směnky se jejím vydáním sám zavazuje zaplatit směnečnou sumu a tím je přímým dlužníkem. U cizí směnky se nazývá trasant a přikazuje směnečníkovi (trasátovi) zaplatit směnečnou sumu. Remitent – je osoba v jejíž prospěch emitent vlastní směnky slibuje a trasant cizí směnky přikazuje trasátovi zaplatit směnečnou sumu. Remitent musí být uveden v prohlášení výstavce jmenovitě. Je prvním věřitelem a majitelem směnky a pokud si ji ponechá k vlastnímu výkonu práv může jím zůstat. Směnku na jméno nikoliv na řad si musí ponechat, jestliže s výstavcem dohodl, že ji nepřevede. Ovšem převede-li směnku na řad rubopisem, stane se indosantem a pokud doložkou „bez závazků“ nevyloučí odpovědnost za přijetí a placení také postihovým dlužníkem. Jelikož remitent zahajuje řadu rubopisů, musí se při převodu podepsat, při postoupení směnky na jméno je postupitelem. Remitent není směnečně zavázán, ale pouze oprávněn, proto nemusí mít plnou způsobilost k právním úkonům. V takovém případě tak činí zákonní zástupci. Nesmí mu, ale chybět právní subjektivita. Neslučitelné je postavení remitenta a směnečníka cizí směnky, jakož i remitenta a emitenta směnky vlastní. Směnečník a příjemce – směnečníkem je směnečně nezavázaný, nezbytný účastník vztahu založeného cizí směnkou, kterému výstavce adresuje příkaz k zaplacení směnečné sumy. Bez označení směnečníka by cizí směnka byla neplatná, ovšem záleží pouze na něm, zda příkazu vyhoví. Přijetím směnky se stane příjemcem (akceptantem), přímým dlužníkem, povinným platit. Dobrovolně může zaplatit i bez předchozího závazku. Z hlediska práva směnečného nemá směnečník nikdy povinnost směnku akceptovat.8 Jde tedy o povinnost nevymahatelnou. Přijetí je jednostranný, písemný, bezpodmínečný projev vůle směnečníka, vyjádřený např.doložkou „akceptováno“ nebo „přijal“ napsanou na směnku a podpisem nebo pouhým podpisem na líci směnky. Změní nezavázaného účastníka v dlužníka přímého. Jiná osoba, než označený směnečník, směnku s týmiž účinky nemůže přijmout. Směnečník i 8

Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 157.

6

příjemce zprostí zaplacením závazku všechny směnečně zavázané účastníky. Jeho postavení se kvalitativně změní přijetím směnky.9 Indosant a indosatář – indosantem je účastník, který jednostranným, písemným právním úkonem – indosamentem neboli rubopisem, převedl směnku na řad na jinou osobu. Prvním může být pouze remitent, dalšími ti, kdo směnku převedli indosamentem. Indosanti podpisem rubopisu zásadně přejímají odpovědnost za placení, u směnky cizí i za přijetí a stávají se postihovými dlužníky. Na rozdíl od výstavce však mohou odpovědnost zcela vyloučit nebo omezit přípustnými doložkami. Jestliže indosant použije doložku „bez závazků“, nebo jinou doložku stejného významu, neodpovídá nikomu za přijetí traty, ani za placení směnek, rektadoložkou „nikoliv na řad“ se zprostí odpovědnosti vůči každému, s výjimkou vlastního indosatáře. Indosatářem je účastník, jenž nabyl směnku opatřenou indosamentem, vyplněným na jeho jméno. Pokud, resp.dokud si ji ponechá, bude majitelem. Když ji převede na jiného, stane se indosantem, neboť indosament musí podepsat, aby nedošlo k přetržení řady rubopisů. Anonymní blankoindosatář může dále převádět blankotradicí, při které se na směnku nepodepisuje a proto se směnečně zavázaným indosantem nestane.10 Rukojmí a avalát – rukojmím nebo-li avalistou je osoba, která se zaručila za splnění závazku některým směnečným dlužníkem. I rukojemství se přejímá jednostranným, písemným a bezpodmínečným právním úkonem zachyceným na listině a vyjadřuje se doložkou „jako rukojmí“ nebo jinou stejného významu s uvedením jména dlužníka, jehož závazek avalista zajišťuje a stvrzuje podpisem. Směnečné rukojemství může založit precizní rukojemské prohlášení nebo pouhý podpis osoby, která není směnečníkem nebo výstavcem, na líci směnky. Samotný podpis, který zakládá směnečné rukojemství se označuje holý aval. Ten, kdo se podepíše pod doložku neobsahující jméno avaláta je avalistou výstavce. Dlužník může mít více avalistů, avalista je stejně zavázán jako avalát. Závazek avalisty zakládá odpovědnost jen vůči následovníkům avaláta , nikoliv vůči jeho dalším avalistům. Tím se liší od závazku ručitele. Avalista postihová práva vůči avalátovi a jeho zavázaným dlužníkům nabude až zaplacením. Intervenient a honorát – intervenientem je osoba uvedená na směnce jako podpůrná adresa nebo vůbec neuvedená, která se na základě vlastního rozhodnutí stane čestným příjemcem nebo plátcem. Může být účastníkem směnečných vztahů, nahradit kteréhokoliv postihového dlužníka a zprostit jeho následovníky, nastane-li směnečná nouze. Honorátem (poctěným) může být postihový dlužník, pro jehož čest 9

Marčanová, J. Kapitoly ze směnečného a šekového práva. Praha: VŠE, 1996, s. 26 – 27. Marčanová, J. Kapitoly ze směnečného a šekového práva. Praha: VŠE, 1996, s. 29 – 30.

10

7

intervenient směnku přijal nebo vyplatil. Na rozdíl od avalisty intervenient k směnečným závazkům nepřistupuje a okruh účastníků nerozšíří, neboť jako čestný akceptant či plátce zprostí závazku honoráta a všechny jeho následovníky. Čestným placením situaci majitele zjednoduší, ale čestným přijetím insolventního intervenienta by se mohla dobytnost pohledávky zhoršit. Zásadně není přípustné čestné přijetí nebo placení částečné. Intervenovat může ve prospěch kteréhokoliv postihového dlužníka každý, kromě dlužníka přímého (včetně účastníků již směnečně zavázaných).11 Přímý a nepřímý dlužník – přímým dlužníkem (prezentátem) je účastník primárně zavázaný splnit směnečný závazek. Tím je emitent vlastní směnky, akceptant traty a jejich avalisté ve stejném postavení. Vyplacení směnky přímým dlužníkem zprostí odpovědnosti všechny ostatní směnečně zavázané účastníky. Nepřímým (postihovým) dlužníkem je účastník směnečně zavázaný podpisem na směnce, mimo přímých směnečných dlužníků a jejich avalistů. Indosanti se zcela vyloučenou odpovědností postihovými dlužníky nejsou. Předchůdci a následovníci – pořadí v němž postihoví dlužníci přejímají podpisem na směnce závazky určuje, kdo komu odpovídá za placení, popř.přijetí, když směnku nevyplatí přímý dlužník, směnečník, domiciliát nebo nepřijme-li tratu směnečník. Dříve podepsaní spolu se svými avalisty, intervenienty traty, jsou předchůdci později podepsaných následovníků, a to i v případě, že k avalování nebo intervenci došlo později. Prvním postihovým dlužníkem je výstavce traty a remitent vlastní směnky. Když směnku vyplatí, může zaplacení požadovat výlučně na dlužníkovi přímém nebo jeho avalistovi, pokud směnka přímého dlužníka má. U výstavce neakceptované traty postih končí. Společným následovníkem všech zavázaných je majitel, který může vykonat postih podle vlastní volby proti kterémukoliv dlužníkovi.12 Majitel – majitelem je ten kdo má v rukou směnku na řad, pokud mu svědčí nepřetržitá řada rubopisů ukončená případně i blankoindosamentem. Ten, kdo je schopen mezeru v řadě vyplnit, to je zpravidla indosatář, nabyvatel blankotradicí nebo ten, kdo má v rukou směnku na jméno jako poslední postupník. Prvním majitelem je remitent, v případě traty na vlastní řad také výstavce a pak podle převodů postupně další osoby. Indosamentem majitel odvozeně nabývá originální směnečná práva proti přímým i postihovým dlužníkům. Prostou tradicí nabývá stejná práva, ale jen vůči účastníkům podpisem zavázaným. Postoupením nabývá jen práva odvozená. Domiciliát – nebo-li umístěnec, patří mezi účastníky směnečně nezavázané. Jde o subjekt, který u směnek umístěných, tedy 11 12

Marčanová, J. Kapitoly ze směnečného a šekového práva. Praha: VŠE, 1996, s. 32 – 34. Marčanová, J. Kapitoly ze směnečného a šekového práva. Praha: VŠE, 1996, s. 35.

8

domicilovaných, zabezpečuje za osobu přímo zavázanou vyplacení směnky. Umístit směnku u třetí osoby umožňuje čl. 1 § 4 ZSŠ. Domiciliát jedná vždy jménem a na účet jiného, tedy na účet osoby, které přísluší směnku proplatit. Závazek domiciliáta může být jen obecně právní, nikoli směnečný.13 2.2.

Podklad směnky

2.2.1. Substrát směnky

ZSŠ vyjadřuje požadavek, aby směnka obsahovala označení, že jde o směnku, pojatého do vlastního textu listiny. Jedná se o výslovnou direktivu na písemnost formy směnečného úkonu. Ze skutečnosti, že směnka musí být listinou mimo jiné vyplývá, že ústní forma směnečných úkonů není přípustná. Listinný charakter směnky nelze ztotožnit pouze s její písemnou podobou. Požadavek na listinný charakter směnky je naopak nezbytné vztáhnout i k její podobě. Požadavek na listinný charakter směnky nelze zaměňovat s požadavkem na vyhotovení směnky na papíře. Směnka může být sepsána i na dřevě, umělé hmotě, látce, skle, kameni, ale i na dalších materiálech. Text směnky může být pořízen jakýmkoli způsobem garantujícím jeho dostatečnou viditelnost a trvalost. Může být vytištěn, vytesán, vyryt, napsán psacím strojem i rukou, a to perem, propisovací tužkou, štětcem, křídou a podobně. Naopak jak uvádí R. Chalupa „podpis musí být pořízen rukopisně“. Zpravidla text směnky vzniká vyplněním předtištěných formulářů. 2.2.2. Použití přívěsku „Jak uvádí Z. Kovařík je přívěsek další list papíru (nikoliv listina, neboť přívěsek stává se součástí směnky jako listiny) se směnkou pevně spojený, na který se uvádějí další zápisy“. Přívěsek je v § 13 odst. 2 ZSŠ definován jako list se směnkou spojený.14 Podmínku pevného spojení lze zajistit různě. Nejlépe kancelářskou sešívačkou, přilepením nebo svázáním. Protože nelze vyloučit jeho odpojení, je vhodné zajistit, aby přívěsek bylo možno přiřadit k příslušné směnce. Proto je vhodné přes místo spojení vést podpis nebo otisknout razítko. Další možností je nedokončit poslední zápis na směnce s dodatkem, že končí na přívěsku. Je možné na něm 13 14

Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001. s. 64. Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 130.

9

přímo označit ke které směnce patří. „Jak uvádí Z. Kovařík přívěsek bývá označován allonge“. Tento přívěsek je součástí rubu směnky, tedy zápisy na něm mají stejný význam jako zápisy na rubu směnky, a je jedním ze dvou způsobů jak vyřešit fyzický nedostatek místa na další zápisy u směnek. Obě strany přívěsku mají charakter rubové strany směnky, takže všechny indosamenty lze umístit na kterékoli straně přívěsku. Z praktických důvodů však lze účastníkům směnečných obchodů doporučit, aby byly indosamenty psány pouze na rubovou stranu přívěsku, jelikož zkoumání nepřetržitosti řady indosamentů by mohlo být umístěním indosamentu na lícní straně přívěsků značně ztíženo.15 Při zkoumání nepřetržitosti řady indosamentů je z pohledu jejich návaznosti rozhodující umístění nikoli doba jejich vzniku. 2.2.3. Násobení směnky Pojem násobení směnky se užívá pro označení vydání směnečných stejnopisů nebo opisů směnky. Zatímco na základě směnečných stejnopisů se lze domáhat směnečných práv, pouhý opis směnky k výkonu práva ze směnky postačí pouze v několika zvláštních případech.16 Násobení směnky mnohem více odpovídá vydání směnečných stejnopisů než pořízení opisu směnky. Vydání směnečných stejnopisů lze nazývat jako pravé násobení směnky a zhotovení směnečných opisů jako nepravé násobení směnky. 2.2.4. Podpisy na směnce Směnečné závazky se přejímají podpisem na směnce. Vždy vlastním podpisem fyzické osoby, která jedná buď osobně svým jménem nebo jménem právnické osoby jako statutární orgán či v zastoupení jiné fyzické nebo právnické osoby. Pro nedostatek způsobilosti ke směnečným úkonům nebude zavázán podepsaný (nesezdaný) nezletilec ani osoba způsobilosti zbavená nebo v ní omezená soudním rozhodnutím. Nezaváže ani jinou osobu, jedná-li v zastoupení. Existující právnická osoba má vždy plnou způsobilost k právním (i směnečným) úkonům, ale není zavázána podpisem osoby, která není jejím statutárním

15 16

Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový – komentář, I.díl (směnky). Praha: Linde, 1996, s. 130. Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový – komentář, I.díl (směnky). Praha: Linde, 1996, s. 484.

10

orgánem, členem tohoto orgánu, jejím zákonným ani smluvním zástupcem.17 Zde můžeme uvést rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Podepisuje-li doložku za jinou osobu zástupce (zmocněnec), musí se podepsat svým vlastním jménem a připojit údaj, za koho odepisuje. V rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31.5.1999, sp. zn. 5 Cmo 666/98 se jedná o rukojemské prohlášení, které musí se směnečnou doložkou tvořit jeden celek. Osoba zastoupená musí být jednoznačně a nepochybně uvedena u podpisu zmocněnce. Nedostatek nebo překročení jednatelského oprávnění nevede k neplatnosti nebo nezávaznosti směnky, zavázán je v takovém případě neoprávněný podpisatel a nikoliv označený subjekt.18 Nezávazný podpis není důvodem neplatnosti směnky, popř.převodu, ale s ohledem na směnečný formalismus a izolovanost jednotlivých závazků nemá nezávaznost podpisu některého z účastníků vliv na závazky ostatních. Jen se zmenšuje okruh osob, od kterých lze vyžadovat placení. Každý účastník se podepisuje vlastním podpisem. To vylučuje nahrazení vlastního podpisu mechanickými prostředky. Taková náhrada znamená neplatnost směnečného úkonu. Žádný zákon či jiný právní předpis vlastnoruční podpis nijak nedefinují, neříkají, jak má vypadat, co lze za vlastnoruční podpis považovat a co už nikoliv. Naopak tam, kde zákon podpis požaduje, adjektivum vlastnoruční většinou ani nebývá uváděno, a pokud ano, tak bez bližšího vysvětlení.19 Kdo napíše jméno jiné osoby, připojí podpis nepravý nebo podpis vymyšlené osoby, tak směnečně tuto osobu nezaváže, nezaváže ani sám sebe, ale není vyloučena jeho trestněprávní odpovědnost. Okolnost, že podepsaný jedná za jiného nebo jménem jiného je třeba vyznačit – postačí uvést jméno fyzické osoby, ale je vhodné připojit bydliště, obchodní jméno podnikatele nebo název právnické osoby s poznámkou, že jedná v zastoupení, pod prokurou či z jiného titulu, jinak je podepsaný zavázán sám. Podpis statutárního orgánu nebo člena, případně více členů tohoto orgánu zavazuje právnickou osobu vždy. Když se podepíše jako statutární orgán nebo jako člen tohoto orgánu neprávem, je to podpis nezávazný. Pokud jedná neoprávněně jako zástupce či prokurista, nezaváže osobu za kterou údajně jednal, ale sám sebe. K podpisu na směnce je totiž nutná písemná plná moc, takže udělení a rozsah zmocnění lze ověřit. Dědič, J., Marčanová, J., Vild, J. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha: Prospektrum, 1999, s. 138 - 139. 18 Kovařík, Z. Typické problémy současné směnečné praxe I. 2. Podpisy nezmocněných osob na směnce. Právo a podnikání, 1993, č. 10, s. 8. 19 Smejkal, V., Sokol, T. Podpisy na papíře a digitálně. CHIP, 1996, č. 12, s. 40. 17

11

Nezávaznými jsou také podpisy vynucené, podpis jednoho člena představenstva družstva (podle § 243 odst. 3 Obchodního zákoníku, dále jen „ObchZ“ musí podepsat alespoň dva členové),20 podpisy menšího počtu osob, než vyplývá ze zápisu v obchodním rejstříku apod. Pouze formou úředního zápisu vznikne směnečný závazek osoby, jejíž podpis je nahrazen křížky nebo jinými znaky, jakož i závazky osob slepých, hluchoněmých, hluchých, které neumějí číst a němých bez znalosti psaní21 (§ 2 čl. III ZSŠ).22 2.3.

Vydání směnky

Směnečný závazek vzniká vystavením platné směnky a jejím předáním remitentovi. Pokud remitent směnku nepřevezme (např. proto, že nechce) nemůže závazek vzniknout. Platnost směnky předpokládá naplnění zákonných požadavků na formu a obsah směnky. V tomto ohledu se zejména vyžaduje, aby směnka byla vystavena v písemné formě, přičemž není nezbytné, aby se tak stalo na předtištěném formuláři a dokonce není nutné, aby směnečné prohlášení bylo napsáno na papíře. Ve směnečném styku se však běžně formuláře používají, což přináší zejména praktickou výhodu v tom, že se při jejich vyplňování zpravidla nepominou podstatné náležitosti směnky. Jak uvádí K. Eliáš a kol. rozlišuje se u směnek líc, na nějž se pravidelně vypisuje text základní směnky, rub, kde se běžně vypisují indosační prohlášení, a přívěsek (allonge), kam se zapisují některé doložky a prohlášení, např. o rukojemství.23 ZSŠ neobsahuje speciální ustanovení o vydávání směnek. Směnky lze také převádět. Směnečněprávní způsob, který v praxi převažuje, představuje indosament (rubopis). Převod směnky indosamentem je v zásadě možný bez dalšího u jakékoliv směnky. Podle příslušného ustanovení ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla výslovně vystavena na řad, převést rubopisem. Z toho je zřejmé, že doložka „na řad“ uváděná obvykle ve formulářích před označením remitenta, je pouze deklaratorní – i bez ní jsou totiž rubopisy možné. Výjimka platí pro směnky opatřené rektadoložkou výstavce. Pokud výstavce vyloučil indosovatelnost směnky touto klauzulí, nelze směnku převádět rubopisy a možný je pouze převod obecným způsobem, tj. postoupením pohledávky.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dědič, J., Marčanová, J., Vild, J. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha: Prospektrum, 1999, s. 140. 22 Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. 23 Eliáš, K. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky a cenné papíry. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 1999, s. 444 – 445. 20

21

12

3. SMĚNKA CIZÍ Cizí směnka je cenný papír na řad, ve kterém jeho výstavce označovaný též jako směnkovatel nebo trasant přikazuje směnečníkovi, který bývá uváděn i pod označením trasát, aby zaplatil určitou peněžitou sumu remitentovi nebo osobě, na kterou bude směnka převedena. Směnečný závazek směnečníka nevzniká vystavením cizí směnky, ale až přijetím směnečného platebního příkazu směnečníkem. Ten se okamžikem přijetí směnky stává příjemcem neboli akceptantem. Toto přijetí platebního příkazu má právní důsledky platebního slibu. 3.1.

Náležitosti směnky cizí

Podstatných náležitostí směnky cizí (essentialia cambii) je osm. Jedinou náležitostí cizí směnky, jejíž absenci zákon připouští, je údaj splatnosti. Ze zákona nevyplývá, kde, ve kterém místě mají být jednotlivé obsahové náležitosti uvedeny. Všechny údaje o umísťování podstatných náležitostí na směnce jako listině se opírají o běžné zvyklosti. 1. Označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána.24 Tento požadavek na přesné označení listiny souvisí s vysokou formálností směnečného práva. Z výše uvedeného vyplývá, že směnka je listinný cenný papír. Směnka musí být vždy zhotovena písemně na papíře nebo jiném hmotném substrátu. Tím se nepřipouští ústní forma směnečných úkonů. V jedné směnce nelze kombinovat více jazyků, i když jsou si velmi podobné, jako například slovenština s češtinou. Směnka má být vystavena jednojazyčně. K vystavení směnky lze použít jakýkoliv jazyk živý, ale i mrtvý. Protože neexistuje právní předpis včetně ZSŠ, který by omezoval jazyk ve kterém může být směnka napsána, může i český výstavce směnky použít kterýkoli jiný jazyk. Listinu lze označit v nadpisu slovem „směnka“, ale to nenahrazuje umístění tohoto slova v textu. V češtině není plnohodnotnou náhradou slova směnka slovo se stejným slovním základem např. směnečná listina, směnečný úpis, směnečný závazek apod. 2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu. Tento požadavek je striktní, neboť směnka jako obchodovatelný cenný papír nepřipouští vtažení podmínek závazkového vztahu do směnečněprávního vztahu, v tomto případě platebního příkazu. Listina není platnou směnkou v případě, že vznik nebo zánik povinnosti plnit ze 24

Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů.

13

směnky váže na splnění podmínky. V praxi je běžné, že suma je ve směnce uváděna dvakrát – jednou numericky a podruhé slovně. Tím je ztíženo zfalšování směnečné sumy. Ovšem nebezpečím je možnost, že jednotlivé údaje si budou protiřečit. V tomto případě dostává přednost údaj slovní, bez ohledu na to, zda údaj numerický je vyšší nebo nižší. Pokud je na směnce více numerických nebo více slovních údajů sumy, platí jako směnečná suma údaj nejnižší. Ve směnce je důležitá nejen uvedená částka, ale také uvedená měna. Takže pokud jsou ve směnce uvedeny dvě různé měny je směnka neplatnou. V zákoně je pamatováno na situaci, kdy je měna určena pouze druhem peněz – např. výrazem koruny. Je-li směnečná suma udána druhem peněz se stejným označením v místě vystavení i v místě platebním, ale různou hodnotou ve státě vystavení a ve státě placení, má se za to, že je tím míněn druh místa platebního. Praktickou je otázka úročení směnečné sumy. Naše právní úprava úroky ve směnce připouští i zakazuje, podle toho jak byla určena její splatnost. Ta může být stanovena čtyřmi způsoby: na viděnou – vistasměnka na určitý čas po viděné – lhůtní vistasměnka na určitý čas po datu vystavení – datosměnka na určitý den – fixní směnka Úrokování směnečné sumy je vyhrazeno pouze pro vistasměnky a lhůtní vistasměnky. Fixní směnky a datosměnky mají skadenci směnky zřejmou již při vydání a tak nic nebrání tomu vypočítat úrok předem a zahrnout jej do směnečné sumy. Proto tady zákon úročení směnečné sumy nepřipouští a úrokové doložky umístěné na fixní směnce a datosměnce se považují za nenapsané. U vistasměnky a lhůtní vistasměnky můžeme splatnost jen odhadovat a proto je úročení přípustné za splnění dvou podmínek. První je – uvedení úrokové doložky přímo ve směnce. Tomuto požadavku není vyhověno, pokud byl úrok pouze dohodnut ve smlouvě, která směnku doprovází, a ve směnce o něm není zmínky. Obvykle je doložka umístěna v textu směnky přímo u směnečné sumy (např. „Zaplaťte dva miliony Kč s úrokem 9 % p. a.“).25 Není-li uvedeno jinak, vycházíme z toho, že úroková míra ve směnce je sazbou roční (p. a.). Druhou podmínkou je, udání konkrétní úrokové míry. Blíže neurčená úroková doložka na směnce se považuje za nenapsanou. Pokud na směnce není uvedeno jinak, běží úrok na těchto dvou výše uvedených směnkách ode dne vystavení směnky. Úročení směnečné sumy nelze vztáhnout do období před vystavením směnky, protože to by znamenalo úročení Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 495. 25

14

neexistující pohledávky. Za počátek běhu úroků může být stanoven i den pozdější než je den vystavení směnky. „Jak uvádí J. Kotásek, J. Pokorná, P. Raban a kol. více argumentů svědčí pro názor, že úrok stanovený doložkou ve směnce běží do splatnosti. Pak se úroky do zaplacení stávají součástí postižní sumy a úročí se jen zákonnou sazbou“. 3. Jméno toho kdo má platit (směnečníka). Směnka cizí musí obsahovat jméno toho, kdo má platit, tedy směnečníka. Tento údaj nesmí být nahrazen jiným prohlášením, zejména ne okamžitou akceptací směnky neoznačeným směnečníkem. Nelze směšovat autonomní prohlášení výstavce s prohlášením akceptujícího směnečníka. Ve formulářích se trasát obvykle uvádí vlevo od středu a nemusí být přitom výslovně jako směnečník označen. Zákon vyžaduje uvedení směnečníkova jména. Další údaje (typicky bydliště a rodné číslo směnečníka, popř. jeho sídlo či identifikační číslo) není třeba uvádět. Takový postup lze ale jen doporučit.26 Náš odvolací soud již otázku týkající se umístění označení směnečníka řešil, jak je uvedeno v níže citovaném judikátu. Je-li na směnečném formuláři na obvyklém místě v levé dolní části líce směnky uvedeno označení osoby, k níž zcela zřejmě směřuje směnečný příkaz, jde o směnečníka, i když tento údaj není výslovně uvozen slovem „směnečník“. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4.5.1999, sp. zn. 5 Cmo 657/98 soud rozhodl, že označení „směnečník“ nemusí být na směnce výslovně uvedeno a postačí, když s ohledem na grafickou úpravu listiny je zcela zřejmé, že označená osoba je právě tou adresou, k níž se váže směnečný platební příkaz. Směnečník sám o sobě dlužníkem ze směnky cizí není, pokud směnku neakceptuje. Postačuje k tomu i jeho pouhý podpis na líci směnky. 4. Údaj splatnosti. Tento údaj je sice uveden ve výčtu obsahových součástí směnky, ale nelze jej považovat za podstatnou náležitost směnky. Podstatnou náležitostí směnky je pouze takový údaj, jehož nepřítomnost atakuje samotnou existenci směnky. Údaj splatnosti ve směnce vzhledem k obsahu příslušného ustanovení ZSŠ obsažen být nemusí. Pokud tuto náležitost směnka nemá, platí, že směnka je splatná na viděnou (vistasměnka). a) Vistasměnky – jsou směnky splatné na viděnou. Je nutné je předložit v jednoroční lhůtě od data vystavení. Řádným předložením se stává směnka splatná a dnem dospělosti je den, kdy byla prezentována příslušné osobě k placení. Jednoroční lhůta platí podpůrně, výstavce ji může prodloužit nebo zkrátit. Indosant ji může pouze zkrátit. Výstavce, ale už nikoliv indosant může určit, že směnka nesmí být předložena k placení Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 496. 26

15

b)

c) d)

e)

před určitým dnem. Pak ochranná jednoroční lhůta běží ode dne, kdy směnku lze již předložit, jak uvádí J. Kotásek, J. Pokorná, P. Raban a kol. Lhůtní vistasměnky – pokud není určeno výstavcem nebo indosantem jinak, má se směnka předložit do jednoho roku od data vystavení. Zde přichází v úvahu čtyři varianty:27 - první je situace, kdy směnečník odmítne směnku akceptovat. Majitel musí dát směnku protestovat pro nepřijetí, aby určil splatnost podle protestu, ovšem nemusí protestovat ihned po nepřijetí k akceptu, ale kdykoliv později během celé předkládací lhůty. - druhou je situace kdy směnečník směnku řádně akceptoval a své přijetí datoval. Pak se splatnost stanoví podle data přijetí a právě k tomuto dni připočteme lhůtu uvedenou na směnce, ale nezapočítává se do ní samotný den přijetí. - třetí situace nastává v případě kdy je směnka akceptována, ale směnečník své přijetí nedatoval. Pak se toto datum určuje prostřednictvím protestu pro nedatované přijetí. Této protestační povinnosti není majitel zbaven doložkou „bez protestu“. - čtvrtá situace spočívá v tom, že směnečník při akceptaci nedatoval a nebylo protestováno pro nedatované přijetí. Tím dochází k zániku nepřímých práv ze směnky (např. proti indosantům, výstavci), ale mohou na směnce figurovat dlužníci přímí (akceptant a jeho avalové). Vůči nim se potom má za to, že směnka byla předložena v poslední den lhůty určené pro předložení směnky k přijetí.28 Datosměnky – jsou směnky jejichž doba splatnosti je dána určitým časem po dni vystavení (např. „za tři měsíce ode dne vystavení zaplaťte“). Tyto směnky se objevují v praxi zřídka. Fixní směnky – jsou splatné na určitý den. Nazývají se také precizní nebo denní směnky. Jde o běžné určení splatnosti a u nás v praxi převažují. Nemusí být uvedeno konkrétní datum, ale také všeobecně srozumitelný opis určitého kalendářního dne např. „první pondělí v dubnu 2007“. Lze použít také výrazy „začátkem“, „v polovině“ atd., jak je uvedeno v ustanovení čl. I § 36 ZSŠ. Směnky s jiným určením splatnosti – směnky, ve kterých je doba splatnosti určena jinak než uvádí zákon směnečný a

Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 498. 28 Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 499. 27

16

šekový a nebo je čas splatnosti určen v několika lhůtách (splátkách) jsou neplatné. V naší praxi to je poměrně častý důvod neplatnosti směnek. Pokud účastníci chtějí využít směnky k placení splátek, musí na každou splátku použít samostatnou směnku, vždy s jedním datem splatnosti. Datum splatnosti musí být existující, takže v úvahu nepřipadá 31.duben, 30. únor apod. Naše judikatura považuje za neplatné také směnky ve kterých je splatnost určena sice konkrétním datem, ale ještě hodinou. 5. Údaj místa kde má být placeno. Není-li zvláštního údaje, platí, že místo uvedené u jména směnečníkova je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště. Není-li ve směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce.29 Výše uvedený způsob je určením podpůrného zákonného platebního místa. Pokud u směnečníka žádný údaj místa není nebo je zde více různých míst, tak nejde o platnou směnku. Neplatná je také směnka s neurčitě nebo alternativně udaným platebním místem např. splatnost „v Ostravě nebo Olomouci“, „v Moravskoslezském kraji“, „na Horním náměstí č. 5“, ve „Slovenské republice“, „kdekoliv“. Přípustné je udání platebního místa s postupným upřesňováním – např. takto: „Splatné v České republice, v okrese Opava, v obci Raduň, Pekařská ul. 44“. Jako místo platební musí být uvedeno jakékoliv existující místo bez omezení na určitý stát nebo kontinent.30 Místo platební může být i v bydlišti, resp. sídle remitenta. Tehdy se přímý dlužník musí dostavit při splatnosti do platebního místa. Je-li uvedeno označení obce nebo města, tak je platební místo na směnce udáno s dostatečnou určitostí (např. „Splatno v Brně“). Dle příslušného ustanovení zákona lze směnku učinit splatnou u třetí osoby, tedy ji domicilovat. Není sporu o platnosti směnek, jejichž platební místo je prostřednictvím domicilu určeno výslovně např. splatno u Josefa Nováka v Horní Suché. Dovozování dostatečnosti určení platebního místa u směnek, jejichž jediné určení platebního místa spočívá v uvedení místa u jména domiciláta však nelze připustit.31 Uvedení místního údaje u jména domiciláta a současně i místního údaje u jména směnečníka zákon nezakazuje, ale naopak uvedení místního údaje u jména směnečníka zákon vyžaduje. To nesvědčí o dostatečnosti pouhého uvedení místního údaje u údaje domiciláta. Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 501. 31 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový – komentář, I.díl (směnky). Praha: Linde, 1996, s. 18. 29

30

17

6. Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno. Tato osoba je označována jako remitent. V listině není nutno uvádět podrobnější informace, i když to lze v praxi jen doporučit. Dostatečným základem legitimace remitenta k výkonu práv ze směnek, které nebyly převáděny, je uvedení jeho jména (obchodní firmy, názvu a podobně).32 Pokud chybí údaj o věřiteli, není listina platná jako směnka. Neplatnými jsou také směnky ve kterých výstavce přikazuje směnečníkovi zaplatit „majiteli této směnky“ nebo „doručiteli“. Z toho vyplývá nemožnost, že by směnka mohla být cenným papírem na doručitele. Remitentem může být sám výstavce. Má na výběr dvě možnosti: buď zopakuje v kolonce pro remitenta své jméno nebo uvede „na řad můj vlastní“, respektive „na řad náš vlastní“ (podle toho zda jde o fyzickou nebo právnickou osobu). Doporučit lze právě tuto opisnou variantu, protože shoda jmen u výstavce a remitenta neznamená, že se jedná o stejné subjekty. 7. Datum a místo vystavení směnky. Další náležitostí směnky cizí je den a místo jejího vystavení. Datum vystavení směnka musí obsahovat vždy, u této náležitosti to nelze jakkoliv dovodit. Datem vystavení je den, měsíc a rok. Měsíc lze vyjádřit slovy nebo číslicemi římskými nebo arabskými. Chybějící rok vystavení nelze nahradit, tak, že bychom za něj podpůrně považovali letopočet splatnosti nebo nejbližší předcházející rok a také je nepřípustná směnka s více různými dny vystavení. Za den vystavení nelze považovat neexistující datum, jako například 31. listopad 2003. 8. Podpis výstavce. Tato podstatná náležitost musí být pořízena vlastní rukou a každý text cizí směnky musí být opatřen podpisem výstavce. Nahrazení vlastnoručního podpisu mechanickými prostředky se u směnek nepřipouští. Ostatní text mimo podpisu může být předtištěn. Zákon požaduje pouze podpis výstavce a ne už jeho jméno. Směnka tudíž nemusí obsahovat žádný údaj o výstavci, k její platnosti postačí skutečně pouhý trasantův podpis. Z obsahu směnky tedy nemusí být vůbec patrné, kdo směnku vystavil. Podpis výstavce má prostorově uzavírat celou směnku. Proto by neměl být situován např. do středu nebo po boku listiny, aby nevznikaly pochybnosti, s jakým textem se výstavce vlastně ztotožnil.33 Pokud se výstavce nemůže směnečně zavazovat (je např. nezletilý) nebo byl donucen k podpisu násilím, je směnka přesto platná a ostatní směneční dlužníci se nezpůsobilosti výstavce či jeho nesvobodné vůle Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 502. 33 Kotásek, J. Směnka cizí a její obsahové náležitosti. Časopis pro právní vědu a praxi, 2001, č. 3, s. 274. 32

18

nemohou dovolávat (k neúspěchu je odsouzena námitka neplatnosti směnky). Citované ustanovení se netýká pouze výstavce, ale všech směnečných dlužníků. 3.2.

Směnečné stejnopisy a opisy

a) Stejnopisy: Jsou vydávány pouze u směnky cizí. Podstatou je vystavení jedné směnky na více listinách, což má pro majitele bezpečnostní význam a umožňuje mu rychlejší zhodnocení směnky. Stejnopisy jsou v podstatě identické listiny, které se od sebe odlišují pouze průběžným číslováním. Číslování musí být součástí směnečného textu.34 Nejlépe na prvním stejnopise najdeme text „za tuto první směnku“, na druhém potom „za tuto druhou směnku“ atd. Nepostačuje pouze v rohu listiny napsaná číslice. V takovém případě se bude jednat o více směnek a nikoliv o jednu vyhotovenou ve více stejnopisech. Stejnopisy jsou si vzájemně rovnocenné, zaplacením jednoho zanikají práva ze všech ostatních. „Jak uvádí J. Kotásek, J. Pokorná, P. Raban a kol. jsou dvě výjimky“. Obě se týkají případů nesprávné manipulace se stejnopisy. První je, že při indosaci majitel převede stejnopisy na dva různé majitele. Indosant, který indosoval dvakrát, je zavázán ze všech nevrácených rubopisů, tedy vůči různým majitelům. Dosavadní dlužníci mohou být postihováni pouze jednou. Druhá výjimka se týká případů, kdy akceptant přijal více duplikátů a tím je akceptant zavázán z každého stejnopisu, jenž mu nebyl vrácen. Stejnopisy se používají hlavně při akceptech na dálku, protože zaslání směnky v jediném vyhotovení je z pohledu majitele rizikové. b) Směnečné opisy: Je třeba je důsledně odlišovat od běžných fotokopií směnky. Jde o specifické kopie originálu směnky cizí i vlastní. Ty mohou sloužit jako podklad pro některá směnečná prohlášení. Ke zhotovení opisu směnky je oprávněn každý majitel. Počet není nijak omezen a pořízení je velmi jednoduché. Majitel nejprve přesně opíše text směnky, včetně indosamentů a podpisy vhodně naznačí. Směnka může být i zkopírována pomocí techniky na líci i rubu. Tato kopie musí být jasně označena jako opis. Např. „opis“, protože jinak by mohla být posuzována jako běžná směnka a nikoliv opis. Musí být také zřejmé, kam až sahá opis, např. doložkou „až sem opis“, „konec opisu“ apod. Tyto doložky jsou tzv. aretační klauzule. Opis lze indosovat a opatřit rukojemským prohlášením Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 584. 34

19

s týmiž účinky jako originál (prvopis). Může proto v praxi posloužit podobně jako přívěsek – po vyčerpání textu směnky budou další rubopisy a případná rukojemská prohlášení pokračovat na opisu.35 Na rozdíl od přívěsku, není opis se směnkou spojen, ale jde o samostatnou listinu. Může sloužit tak, že si majitel ponechá originál v bezpečném depotu a převodu či směnečné rukojemství realizuje na opisu. 3.3.

Směnky s atypickým počtem účastníků

Směnka cizí má účastníky tři, ale za určitých okolností může být počet účastníků fakticky snížen. To ovšem neznamená, že některý z účastníků ve směnce chybí, protože taková směnka je neplatná, pouze nejde o různé osoby. „Redukce počtu účastníků je možná pouze u směnky cizí a některý ze subjektů zaujme dvě pozice, přičemž jedna z nich bude vždy výstavce směnky, jak uvádí J. Kotásek, J. Pokorná, P. Raban a kol.“ a) Směnka cizí na vlastní řad výstavce: To je taková listina, ve které výstavce sám sebe určil za oprávněného. Osoby výstavce a remitenta jsou totožné. Z formálního pohledu má výstavce dvě možnosti. Za prvé může uvést své jméno, název nebo firmu v místě určeném pro remitenta. Druhou možností je opisné určení slovy např. „na můj vlastní řad“. Dokud ovšem není tato směnka akceptována, resp. indosována, tak z ní není nikdo zavázán. b) Zastřená směnka vlastní: V ní výstavce sám sobě přikazuje zaplatit remitentovi. Výstavce a směnečník jsou totožné osoby, takže jde vlastně o směnku vlastní. Ovšem i zastřená směnka vlastní je směnkou cizí a proto se výstavce posuzuje jako nepřímý dlužník a akceptant jako přímý dlužník. Až v okamžiku akceptace ji lze srovnávat se směnkou vlastní, neboť má přímého dlužníka. „Jak uvádí J. Kotásek, J. Pokorná, P. Raban a kol. jestliže strany opomenou zastřenou směnku vlastní akceptovat v domnění, že postačí jeden podpis - dlužníka, mohou nastat problémy“. Směnka je platná, ale bez akceptace nemá přímého dlužníka. Výstavce je v postavení dlužníka nepřímého a v důsledku toho může dojít ke ztrátě postižních práv ze směnky zmeškáním stanovených lhůt.

Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 582. 35

20

c) Zastřená směnka vlastní na vlastní řad: Tato směnka se v praxi objevuje jen zřídka, pokud vůbec. Je málo pravděpodobné, že účastník uvede sám sebe jako výstavce, směnečníka i remitenta. Směnku cizí s jedním účastníkem nelze považovat za platnou, protože směnka cizí s jedním účastníkem kombinuje dva způsoby redukce účastníků a to směnku na vlastní řad a zastřenou směnku vlastní. Tím v sobě nese nedovolenou variantu směnky na řad směnečníka, která je nepřípustná podobně, jako není dovolená směnka vlastní, v níž výstavce uvedl sám sebe jako prvního věřitele.36

Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 586. 36

21

4. SMĚNKA VLASTNÍ Směnka vlastní představuje určitou variantu dlužnického úpisu. Jejím základem je bezpodmínečný slib výstavce listiny, že zaplatí věřiteli (remitentovi) určitou peněžitou sumu.37 Obvykle vlastní směnku poznáme podle slova „zaplatím“. „Jak uvádí J. Kotásek, J. Pokorná, P. Raban a kol. má směnka vlastní ve své minimální podobě pouze dva účastníky – výstavce a věřitele“. Výstavce je přímý dlužník, který se svým podpisem zavazuje při splatnosti směnku zaplatit. 4.1.

Náležitosti směnky vlastní

1.Označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána.38 Tato náležitost je jednou z podstatných náležitostí směnky vlastní. V samotném textu listiny musí být uvedeno, že jde o směnku a to v příslušném jazyce ve kterém je směnka sepsána. 2. Bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu. Hlavním směnečným dlužníkem je výstavce směnky a ke vzniku přímého směnečného závazku není potřeba žádného dalšího úkonu. „Jak uvádí R. Chalupa platebním slibem nejsou výrazy slangové nebo odpovídající věcně jinému vztahu“. Např. „za tuto směnku daruji“, „za tuto směnku vrátím“, „za tuto směnku přenechám“ nebo „za tuto směnku vydám“. Bezpodmínečnost platebního slibu je striktní, nemodifikovatelný požadavek směnečného práva. Má-li být směnka obchodovatelným cenným papírem, nelze připustit vtažení podmínek. Dalším požadavkem je přesné vymezení sumy k zaplacení a peněžité plnění. Peněžitá suma může být stanovena v měně platné v místě vystavení směnky nebo v měně platné v platebním místě. Směnečná suma může být uvedena v jakékoliv cizí měně, dokonce i v měně již neplatné. 3. Údaj splatnosti. Tento údaj nelze považovat za podstatnou náležitost směnky. V případě, že ve směnce vlastní není údaj splatnosti, tak platí, že je splatná na viděnou. Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, s. 481. 38 Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. 37

22

4. Údaj místa, kde má být placeno. Z údaje platebního místa musí být jednoznačně zřejmé, kde má dojít k výplatě směnky. Pouhé uvedení místního údaje v textu není dostačující. Platební místo lze v textu směnky stanovit např. „splatno v Ostravě“, „splatno Ostrava“ atd. Platební místo lze ve směnce uvést zprostředkovaným způsobem např. slovy: „splatno v místě vystavení“, „splatno u místní pobočky banky XY“, „k placení prezentovat u směnečníka“ a podobně.39 Údaj platebního místa musí mít charakter označení geografického, za výjimku platí přípustnost zprostředkovaného určení platebního místa. K označení platebního místa má být použito názvu obce. Nepřípustné je určení platebního místa v místě stanoveném jako průsečík určité zeměpisné délky a šířky. Nelze ji také učinit regulérně splatnou na palubě lodi, letadla nebo jiného dopravního prostředku. Platnou směnkou nebude ani listina splatná na soutoku řek nebo na zemském pólu. Pro určení místa splatnosti směnky plně postačí údaj obce. „Bližší určení městské části, ulice nebo domu není nezbytně nutné, ale takový údaj není překážkou splatnosti směnky, jak uvádí R. Chalupa“. Platební místo nemusí být ve směnce uvedeno výslovně. Platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště. 5. Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno. Takovou osobu nazýváme remitentem a je zároveň prvním směnečným věřitelem. Údaj remitenta je podstatnou náležitostí vlastní směnky, která musí být uvedena v zákonem vyžadované podobě. Vlastní směnka musí obsahovat jméno remitenta, což nelze nahradit žádným zprostředkovaným způsobem. U vlastní směnky nepřipadá v úvahu žádné zprostředkované označení přípustné u cizí směnky. Vlastní směnka nemůže být platně vystavena na vlastní řad. 6. Datum a místo vystavení směnky. Směnka musí obsahovat takový údaj o datu vystavení, ze kterého vyplývá, že tento cenný papír skutečně mohl být vystaven. Tím je vyloučen neexistující den. V tom případě se směnka stává neplatnou. Datum vystavení musí být určeno s přesností na dny. Určování splatnosti směnky s přesností vyšší než na dny by musela být doplněna stanoveníma počítáním lhůt také s přesností vyšší než na dny. Počítání času za použití hodinových a minutových lhůt je považováno za nepřípustné. Místo vystavení směnky může být určeno několika způsoby. Mezi přípustné způsoby patří pouhé uvedení místního údaje v textu směnky. Z toho však musí být jednoznačně patrné, že se jde o místo vystavení. Pouhé uvedení obce bude za místo vystavení směnky považováno pouze v případě, že bude v textu směnky umístěno v levém horním rohu, kde 39

Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový – komentář, I.díl (směnky). Praha: Linde, 1996, s. 542.

23

údaj místa vystavení bývá zpravidla umístěn. Ke zprostředkovanému označení místa vystavení patří odkaz na bydliště nebo sídlo některého z účastníků základního směnečného vztahu, je-li v textu směnky uveden.40 Jestliže není v textu směnky uvedeno místo vystavení výslovně, je za místo vystavení považováno místo uvedené u jména výstavce. 7. Podpis výstavce. Směnka nemusí obsahovat žádný údaj o výstavci, protože předpokladem platnosti je pouze výstavcův podpis na listině. Z obsahu směnky nemusí být patrné, kdo ji vystavil. Tento podpis musí být uskutečněn vlastní rukou, jakákoli náhražka vlastnoručního podpisu činí směnku neplatnou. Je-li celý text směnky na lícní straně, musí tam být i výstavcův podpis. Výstavcův podpis musí být umístěn pod textem základní směnky. Je-li podpis umístěn nad některou náležitostí, nelze považovat část textu pod podpisem za relevantní součást textu základní směnky. Takto podepsaná listina není považována za platnou směnku. Níže uvedená citace judikátu uvádí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci podpisu směnky vlastní. Rozsudkem sp. zn. 29 Odo 628/2004 ze dne 10. května 2005 Nejvyšší soud rozhodl, že námitka žalovaného, že směnka neobsahuje podpis výstavce a je směnkou neplatnou, je důvodná. V tomto případě je podpis žalovaného umístěn u doložky per aval, přímo za dvojtečkou za touto položkou vyznačenou. Podpis žalovaného tedy není zjevně umístěn u obchodní firmy a identifikačních údajů výstavce, ale u doložky per aval, která je tímto podpisem krytá. Z tohoto skutkového zjištění odvolací soud vyvodil závěr, že podpis žalovaného není podpisem výstavce, ale váže se k doložce per aval. Výše uvedeným rozsudkem dovolací soud potvrdil závěr odvolacího soudu, a sice, že směnka je ovládána zásadou směnečné přísnosti a při posuzování její platnosti je nutno vycházet z listiny samotné. Jednou z podstatných náležitostí směnky vlastní je podpis výstavce, kryjící jeho bezpodmínečný slib, zaplatit určitou peněžitou sumu. Pokud takový slib na směnce není kryt podpisem výstavce, je směnka pro tento nedostatek neplatná. Argumenty žalobce, že podpis je prostorově rozsáhlý a nebylo jej možné umístit jinam neobstojí, protože bylo jednoduché doložku per aval přeškrtnout, aby nevznikaly pochybnosti, v jakém postavení žalovaný směnku na tomto místě podepsal.

40

Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový – komentář, I.díl (směnky). Praha: Linde, 1996, s. 543.

24

5. NEPLATNOST SMĚNKY PRO NEZÁVAZNOST PODPISU V této kapitole se budu zabývat spornou otázkou hodnou zvláštního zřetele a to neplatnost směnky pro nezávaznost podpisu. Směnečný závazek se podstupuje podpisem směnky, tj. jejím vystavením, přijetím (akceptem), indosací nebo rukojemstvím.41 Rozlišujeme směnečné dlužníky: a) hlavní – příjemce (akceptant), výstavce směnky vlastní (a jejich rukojmí). b) vedlejší (postižní) – tj. výstavce směnky cizí, indosanti a jejich rukojmí. Hlavní směneční dlužníci odpovídají za zaplacení směnky při splatnosti a vedlejší směneční dlužníci odpovídají v případě tzv. směnečné nouze. Tj. v případě, že směnka nebyla akceptována, nebyla zaplacena při splatnosti nebo v některých vyjmenovaných případech před splatností, kdy se nedá očekávat zaplacení směnky. Majiteli směnky je ponechána naprostá volnost, zda bude trvat na svém právu vůči směnečným dlužníkům hlavním nebo zda např. při neplacení směnky akceptantem či výstavcem směnky vlastní uplatní svá práva ze směnky vůči některému vedlejšímu směnečnému dlužníku nebo bude žádat plnění „na všech dohromady“. Ten, kdo činí směnečný úkon nebo za koho jedná musí být právním subjektem. Platně nelze zavázat: vymyšlené fyzické a právnické osoby, právnické osoby založené, ale dosud nevzniklé, organizační složky právnických osob, popř. fyzických osob podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku (nemají vlastní právní subjektivitu, nejsou osobami). Název složky lze připojit pouze k upřesnění. Zcela nezávazné jsou na směnce podpisy: svobodných nezletilců a osob soudem zcela nebo částečně zbavených způsobilosti k právním úkonům, nepravé, zejména falšované nebo pořízené např. otiskem razítka, vymyšlených osob, z jiného důvodu, např. nezávazné jsou podpisy vynucené a nevážné nebo podpisy osob plně způsobilých k právním úkonům, pokud jednají v duševní poruše, pro kterou jsou k tomuto úkonu neschopné.

41

Píšek, Z., Voženílková B. Směnky a šeky. Praha, 1995, s. 58.

25

Výše uvedené podpisy nezavazují podepsaného, ani osobu, jejímž jménem podepsal. Neohrožují však platnost cenného papíru a závaznost jiných úkonů, které těmito vadami netrpí. Pokud např. směnku opatří výstavce nepravým podpisem, závazky dalších platně podepsaných osob nejsou dotčeny a indosament nezletilce také nepřetrhuje řadu rubopisů. Pokud směnku podepíše někdo jako zástupce, i když mu zákonné nebo smluvní zmocnění chybí nebo rozsah oprávnění překročil, zaváže sebe nikoliv osobu za kterou údajně jednal. Ovšem, jestliže se podepíše jako statutární orgán nebo člen tohoto orgánu ten, kdo jím ve skutečnosti není, nezaváže právnickou osobu, ani sám sebe. Členové statutárních orgánů jsou zapsáni v obchodním rejstříku a oprávnění k podpisu lze tedy jednoduše ověřit. V praxi odvolací soudy řešily již několik žalob týkajících se podpisu na směnce. Níže jsou uvedeny některé judikáty. 1. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20.9.2004, sp. zn. 12 Cmo 187/2004 ohledně směnečně zavázané osoby. Podle výpisu z obchodního rejstříku za společnost jednají a podepisují společně předseda a místopředseda představenstva. Žalovaný podepsal směnku jménem rukojmího a to ve funkci místopředsedy představenstva, tedy oprávněně. Nebyl, ale oprávněn jednat samostatně a tímto by se stal osobou směnečně zavázanou z uvedené směnky podle § 8 ZSŠ. Žalovaný však uvádí, že existuje plná moc, kterou je zmocněn činit jménem společnosti veškeré právní úkony. Podle § 8 ZSŠ není-li ze směnky zavázána společnost proto, že jejím jménem podepsal směnku pouze jeden člen statutárního orgánu, ačkoliv jménem společnosti musí jednat více členů společně, stane se tato osoba sama směnečně zavázanou, protože nebyla oprávněna jednat za společnost samostatně. Ve výše uvedeném případě však své oprávnění doložila plnou mocí podepsanou všemi členy představenstva. 2. Nález Ústavního soudu ze dne 12 .4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 576/2000. Mechanická aplikace instrumentů směnečného práva, bez přihlédnutí ke skutečnosti, že obec, jako veřejnoprávní korporace má svůj fundament v právu veřejném, ve svých důsledcích ignoruje ústavní princip samosprávného řízení obce zastupitelstvem. Starosta podle platné právní úpravy nemůže vytvářet sám vůli obce, ale může ji pouze navenek sdělovat a projevovat. Starosta obce nemůže platně učinit úkon závažně ohrožující majetek obce bez platného rozhodnutí zastupitelstva, případně rady obce. Ústavní soud je přesvědčen, že přijetí takovéhoto konkrétního závazku vyžaduje rozhodnutí obecního zastupitelstva. Takové rozhodnutí je nutné považovat za konkrétní projev ústavního principu – obec je samostatně spravována zastupitelstvem. Absence tohoto rozhodnutí zakládá absolutní neplatnost úkonu starosty.

26

3. Zastupování právnické osoby na základě plné moci je možné. K podepsání směnky za společnost jako právnickou osobu opravňuje fyzickou osobu plná moc opatřená ověřenými podpisy všech členů představenstva a nerozhoduje, že při podpisu směnky neměl podepisující plnou moc u sebe a nemohl se jí tedy prokázat. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6.9.1999, sp. zn. 9 Cmo 600/97 odvolací soud ve sporu potvrdil napadený rozsudek, že došlo k platnému podpisu vlastní směnky, protože žalovanému byla udělena písemná plná moc a nebyla vypovězena do konce jeho funkčního období, tedy v době podpisu byla platná. Byla opatřena podpisy všech členů představenstva a opravňovala žalovaného k veškerým právním úkonům, v tomto smyslu nebyla uvedená omezení. K převzetí směnečného závazku nebylo potřeba dalších zmocnění ani dodatečného schválení právního úkonu představenstvem. 4. Je-li pod akceptační doložkou podpis směnečníka, vznikl tím jeho přímý závazek ze směnky. Případná spornost dalších jiných podpisů pod stejnou doložkou platnost podpisu směnečníka nemaří. V rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25.6.1995, sp. zn. 5 Cmo 531/95 odvolací soud uvedl, že další podpis jinde neuvedené osoby pod podpisem akceptanta se platnosti a závaznosti podpisu akceptanta nedotýká, jak to vyplývá ze zásady samostatnosti jednotlivých podpisů podle příslušných ustanovení ZSŠ. Příjemce je nadále povinen směnku zaplatit, protože akcept stvrdil svým podpisem. 5. U právnických osob musí vyplývat, že směnka je podepsána jejím jménem a musí být připojeny podpisy oprávněných osob. I tehdy, jednáli přímo statutární orgán. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8.12.1994, sp. zn. 5 Cmo 252/1994 vyplývá nutnost, aby součástí podpisu právnické osoby na směnce bylo uvedení jejího jména formou vypsání, otiskem razítka nebo jiným podobným způsobem. Tohle označení musí být provázeno podpisy osob, oprávněných jejím jménem jednat. 6. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.3.1997, sp. zn. 5 Cmo 615/95 konstatuje, že k platnému zavázání právnické osoby dochází tehdy, je-li u podpisu úplné obchodní jméno nebo jiný její zaregistrovaný obchodní název, jak vyplývá z obchodního rejstříku. A dále podpis nebo podpisy osob oprávněných za ni jednat. Úmysl směnku podepsat není významný pro to, co chtěla podepsaná osoba vyjádřit, ale co skutečně vyjádřila. 7. Pokud směnku podepíše prokurista, musí být součástí podpisu doložka o prokuře. Bez ní nejde o podpis prokuristy. Nestačí skutečnost, že je tato osoba zapsána v obchodním rejstříku jako prokurista. Tento podpis může podnikatele zavazovat pouze v případě, že je oprávněn jednat za tuto osobu i z jiného důvodu. Rozsudek Vrchního soudu 27

v Praze ze dne 4.4.1995, sp. zn. 5 Cmo 308/94 potvrzuje možnost podepisovat směnky při běžném obchodním styku také v případě ředitele akciové společnosti – středního průmyslového podniku, který není statutárním orgánem ani jeho členem. Tato osoba stojí v nejvyšší funkci ve vedení společnosti hned za představenstvem a je hlavou managmentu. V tomto pracovním zařazení je obvyklé podle § 20 odst. 2 občanského zákoníku42, a dále podle § 15 ObchZ, že tito lidé jsou zmocněni ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. 8. Rozsudkem Vrchní soud v Praze ze dne 14.5.1996, sp. zn. 5 Cmo 448/95 rozhodl, že podepsaný nebyl oprávněn směnečně zavazovat odpůrce, v té době svého zaměstnavatele u kterého vykonával funkci ředitele organizační složky. Protože plnou mocí byl generálním ředitelem zmocněn k jednání ve věcech obchodních, provozních a pracovněprávních, nikoliv směnečných. Takže podepsaný nezavázal společnost, jejímž jménem směnku podepsal, ale sám sebe. 9. Podmínkou platnosti právních úkonů směnečných, tedy podmínkou závaznosti podpisu na směnce, je svobodnost jednání podepisujícího. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1.3.1995, sp. zn. 5 Cmo 358/94 uvádí, že pasivní účast fyzicky disponované osoby při jednání o dluhu, není sama o sobě bez dalšího výhrůžkou. Za jednání nesvobodné je nutno považovat případy, kdy dotčený jedná pod výhrůžkou, které kdyby nebylo, právní úkon by neučinil. 10. Tíseň není důvodem neplatnosti právního úkonu a nemůže se tím dotknout platnosti směnečného podpisu. Směnka je cenný papír, který nepředstavuje směnečný závazek a nelze tedy od směnky ani odstoupit. Lze z důvodů tísně pouze odstoupit od smlouvy, která je důvodem směnky, nejde – li o smlouvu obchodní. Proti směnce je možné namítnout zánik této smlouvy v důsledku odstoupení od smlouvy. O této skutečnosti se také jedná v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26.1.1999, sp. zn. 5 Cmo 569/98. 11. Směnečné právo dává možnost zajištění pohledávek ze směnky prostřednictvím směnečného rukojemství a to je podpis směnky z ochoty. Směnku podepsala osoba, které není dlužníkem remitenta. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28.9.1994, sp. zn. 5 Cmo 9/94 zrušil směnečný platební rozkaz, protože jeden obecně právní závazek je kryt dvěma směnkami, takže je zde možnost dvou na sobě nezávislých soudních rozhodnutí. V důsledku dvou soudních rozhodnutí by došlo k neoprávněnému obohacení navrhovatele na úkor odpůrce. V případě běžného rukojemství by taková situace nemohla nastat, protože by existovala pouze jedna směnka, ovšem s rukojemským prohlášením. Tehdy by soudní rozhodnutí mohlo znít na oba, ale jako na solidární 42

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

28

dlužníky, kde plnění jednoho vůči navrhovateli zprošťovalo by povinnosti i druhého dlužníka. Má-li být rukojemský závazek zřízen za jakýkoliv jiný směnečný subjekt, než je výstavce (traty i směnky vlastní), musí být oprávněný (avalát) v rukojemském prohlášení výslovně uveden.43

Kovařík, Z. Typické problémy současné směnečné praxe I. 5. Podpis rukojmího. Právo a podnikání, 1993, č. 10, s. 11. 43

29

6. SHRNUTÍ Současné znění zákona č. 191/1950 Sb. směnku nijak nedefinuje. Taková definice není uvedena ani v předchozích právních úpravách. Směnku lze obecně definovat jako cenný papír, vydaný v zákonem stanovené formě, kterým se určité osoby (směneční dlužníci) zavazují majiteli směnky zaplatit v místě a čase vyplývajícím z listiny částku směnkou určenou s tím, že jde o závazky přímé, bezpodmínečné, nesporné a abstraktní.44 Slovo směnka musí být obsaženo i ve vlastním textu směnky, nepostačuje tedy označení listiny slovem směnka. Požadavek na listinný charakter směnky nelze zaměňovat s požadavkem na vyhotovení směnky na papíře. Tedy směnka nemusí být napsána pouze na papíře, ale může být také na dřevě, na umělé hmotě, na látce, skle, kameni a dalších materiálech. Text směnky může být vytištěn, vytesán, vyryt, napsán psacím strojem nebo rukou, a to perem, propisovací tužkou, křídou a podobně. Důležité je , aby napsaný text byl dostatečně trvanlivý a nebylo možné s ním manipulovat nebo jej upravovat. Pouze podpis na směnce musí být zhotoven vlastnoručně. Většinou se směnky zhotovují na předtištěných formulářích, čím se může předejít opomenutí zapsání podstatné náležitosti směnky cizí nebo vlastní. Ovšem podpis musí být vlastnoruční. Ke směnce může být připojen další list papíru, ale se směnkou pevně spojený, na který se uvádějí další zápisy. V případě použití přívěsku je nutné zabránit jeho odpojení. Je součástí rubu směnky, takže zápisy na něm mají stejný význam jako zápisy na rubu směnky a je jedním ze dvou způsobů, jak vyřešit fyzický nedostatek místa pro další zápis u směnky. Směnečné závazky se přejímají podpisem na směnce, který je vždy vlastním podpisem fyzické osoby, která jedná jménem svým nebo jménem právnické osoby, kterou zastupuje. Nahrazení vlastního podpisu mechanickými prostředky se vylučuje. Taková náhrada znamená neplatnost směnečného úkonu. Věřitelem z cenného papíru je jeho vlastník, který vlastní hmotný substrát směnky a ten je také věřitelem výstavce cenného papíru. Směnky lze také převádět na další osoby. V případě převodu směnky se osoba věřitele změní. Směnečněprávní způsob, který v praxi převažuje je převod rubopisem neboli indosamentem. Tento převod indosamentem je v zásadě možný bez dalšího u jakékoliv směnky.

44

Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 47.

30

V naší směnečněprávní úpravě rozlišujeme dva druhy směnek a to směnku cizí a směnku vlastní. ZSŠ přesně definuje podstatné náležitosti těchto směnek. Podstatných náležitostí směnky cizí je osm: 1. Označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána - směnka musí být vystavena jednojazyčně. Listinu lze označit nadpisem směnky, ale to nenahrazuje umístění tohoto slova v textu. 2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu - v praxi se běžně suma uvádí dvakrát. Jednou numericky a podruhé slovy. Tím je ztíženo zfalšování směnečné sumy, ale naopak si mohou oba údaje protiřečit. Pak dostává přednost údaj slovní. 3. Jméno toho kdo má platit – směnka cizí musí obsahovat jméno směnečníka. Tento údaj nesmí být nahrazen jiným prohlášením. 4. Údaj splatnosti – je sice uveden ve výčtu obsahových náležitostí směnky, ale nelze jej považovat za podstatnou náležitost. Pokud údaj splatnosti ve směnce uveden není, platí, že směnka je splatná na viděnou. 5. Údaj místa, kde má být placeno – není-li uvedeno místo placení, platí, že místo uvedené u jména směnečníka je i místem platebním. V případě, že u jména směnečníka tento údaj chybí nebo je uvedeno několik různých údajů nejde o platnou směnku. 6. Jméno toho nebo na jehož řad má být placeno – tato osoba se označuje jako remitent. V listině není nutné uvádět podrobnější informace, ale prakticky se to doporučuje. Údaj o věřiteli nesmí chybět, může jím být také výstavce. 7. Datum a místo vystavení směnky – datum vystavení musí směnka obsahovat vždy, to nelze dovodit. Datem je den, měsíc a rok. Rok nelze dovodit. 8. Podpis výstavce – tato podstatná náležitost musí být pořízena vlastní rukou a každý text směnky cizí musí být opatřen podpisem výstavce. Nahrazení podpisu mechanickými prostředky je u směnek 31

nepřípustné. Zákon požaduje podpis výstavce, ale jeho jméno ne. K platnosti směnky postačí výstavcův podpis. Institut přijetí (akceptu) se vztahuje výhradně ke směnce cizí. Osoba, která směnku akceptuje se stává zavázanou, vůči ní bude při splatnosti předkládaná (s výjimkou domiciliáta) a vůči ní bude také směřovat protest pro neplacení. Osoba, která je určena směnku přijmout je jednoznačně určena označením směnečník na směnce. Směnečník nemá povinnost směnku akceptovat, jde o povinnost nevymahatelnou. Částečný akcept směnky je však přípustný. Zákon neudává na kterém místě směnky má být akcept umístěn, je ale na líci směnky. Jelikož by povinnost dlužníka automaticky, bez vyzvání uhradit směnečný dluh vedla k omezení obchodovatelnosti směnek, musí věřitel směnku v době splatnosti předložit k placení, to je tzv. zachovávací úkon neboli prezentace směnky k placení. Z toho zná zákon dvě výjimky, jednou je dřívější protest pro nepřijetí a druhou jsou nepřekonatelné překážky způsobené vyšší mocí. Směnku cizí lze vydat ve více stejnopisech. Podstatou je vystavení jedné směnky na více listinách, jsou to identické listiny, které se od sebe odlišují pouze průběžným číslováním. Stejnopisy si jsou navzájem rovnocenné a zaplacením jednoho zanikají práva ze všech ostatních. Směnečné opisy je nutné odlišovat od běžných fotokopií směnky. Jsou to specifické kopie směnky cizí nebo vlastní. Mohou sloužit pro některá směnečná prohlášení a jejich počet není omezen. Směnka vlastní představuje určitou variantu dlužnického úpisu. Základem je bezpodmínečný slib výstavce zaplatit věřiteli určitou peněžitou sumu. Výstavce je přímý dlužník. ZSŠ přesně definuje sedm podstatných náležitostí směnky vlastní. Tyto náležitosti jsou stejné jako u traty, jen směnka vlastní neobsahuje jméno toho kdo má platit (směnečníka). V případě, že neobsahuje údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou. Výstavce vlastní směnky je zavázán stejně jako akceptant u směnky cizí.

32

7. RESUMÉ Zur Zeit gilt man im Wechselrecht allgemein der Gesetz Nummer 591/1992 GBl. von den Wertpapieren und der Gesetz Nummer 191/1950 GBl. mit dem Wechselgesetz und Scheckgesetz, wie aus den Änderungen mit dem Gesetz Nummer 29/2000 GBl. ausgeht. Der Begriff der Wechsel ist hier nicht genau definiert. Der Wechsel ist ein Wertpapier nach dem Gesetz und wird in bestimmter Form verbreitet, in dem sich die Wechselschuldner dem Besitzer des Wechsels im bestimmten Ort und Zeit in der Urkunde die Geldsumme bezahlen. Das Wort – der Wechsel muss im Text die Urkunde sein, es genügt nicht nur die Bezeichnung die Urkunde - der Wechsel. Der Wechsel ist Papierbeleg, aber es bedeutet nicht, dass er nur am Papier geschrieben ist. Er kann auch auf dem Holz, auf dem Stoff, Stein usw. sein. Meistens schreibt man die Wechsel auf den vorgedruckten Formularen, somit man dem Versehen eine wesentliche Effordernisse vorbeugt. Zu dem Wechsel kann auch ein anderes Papierblatt zugegeben werden, das mit dem Wechsel fest gebunden ist und löst Platzmangel. Er ist der Bestandteil der Rückseite und man nennt ihn den Anhang. Bei uns geltendes Wechselrecht unterscheidet zwei Sorten des Wechsels – den gezogene Wechsel und den eigenen Wechsel. Der gezogene Wechsel hat nach dem Wechselgesetz und Scheckgesetz acht wesentliche Erfordernisse und der eigene Wechsel sieben. Diese Erfordernisse können schriftlich, auf der Schreibmaschine oder vorgedruckt sein. Nur die Unterschriften müssen mit eigener Hand geschrieben werden. Die Wechselverbindlichkeit übernimmt man auf dem Wechsel mit eigener Handunterschrift. Die kann man nicht mit anderen Mitteln ersetzen. Solcher Ersatz bedeutet die Ungültigkeit einer Wechselhandlung. Der gezogene Wechsel hat drei Personen – den Aussteller, den Bezogene und den Wechselgläubiger. Ohne Annahme der Akzeptantenunterschrift ist der Wechsel nicht gültig. Der eigene Wechsel enthält die Zahlungsverpflichtung den Aussteller eine bestimmte Geldsumme dem Wechselgläubiger bezahlen. Der Aussteller und der Wechselgläubiger dürfen nicht identische Personen sein. Das Annahmeinstitut /des Akzepts/ hat Bezug nur zu der gezogene Wechsel. Die Person, die den Wechsel annimmt wird rechtsverbindlich, durch ihn wird bei der Wechselfälligkeit vorgelegt (mit Ausnahme 33

Domiciliats) und gegen ihn wird auch Protest für die Nichtzahlung gerichtet. Die Person, die bestimmt ist den Wechsel anzunehmen, ist auf dem Wechsel eindeutig bestimmt mit der Bezogene – der Trassat. Die Pflicht den Wechsel zu akzeptieren ist nicht eintreibbar. Die gezogene Wechsel kann man in mehreren Wechselgleichschriften verbreiten. Die Basis der Ausstellung eines Wechsels auf mehreren Urkunden – sind identische Urkunden, die sich nur mit dem durchlaufenden Nummerieren zu unterscheiden. Die Wechselgleichschriften sind gegenseitig gleichgültig und mit dem Wechselbezahlen gehen die Gesetze der anderen ein. Die Wechselabschriften sind nötig von den Fotokopien unterscheiden. Sie sind spezifische Kopien den gezogene Wechsel oder des eigenen Wechsels. Sie können für einige Wechselerklärung dienen und die Zahl ist nicht begrenzt.

34

8. LITERATURA Knižní literatura: Dědič, J., Marčanová, J., Vild, J. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha: Prospektrum, 1999. Eliáš, K. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky a cenné papíry. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 1999. Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový – komentář, I.díl (směnky). Praha: Linde, 1996. Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005. Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001. Marčanová, J. Kapitoly ze směnečného a šekového práva. Praha: VŠE, 1996. Píšek, Z., Voženílková B. Směnky a šeky. Praha, 1995. Časopisecká literatura: Kotásek, J. Směnka cizí a její obsahové náležitosti. Časopis pro právní vědu a praxi, 2001, č. 3. Kovařík, Z. Typické problémy současné směnečné praxe I. 2. Podpisy nezmocněných osob na směnce. Právo a podnikání, 1993, č. 10. Kovařík, Z. Typické problémy současné směnečné praxe I. 5. Podpis rukojmího. Právo a podnikání, 1993, č. 10. Smejkal, V., Sokol, T. Podpisy na papíře a digitálně. CHIP, 1996, č. 12. Právní předpisy: Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších změn a doplňků. Judikatura: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 29 Odo 628/2004. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 12 Cmo 187/2004. Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 576/2000. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. 5 Cmo 657/98.

35

Rozsudek 666/98. Rozsudek 600/97. Rozsudek 531/95. Rozsudek 252/94. Rozsudek 615/95. Rozsudek 308/94. Rozsudek 448/95. Rozsudek 358/94. Rozsudek 569/98. Rozsudek 9/94.

Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. 5 Cmo Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. 9 Cmo Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 1995, sp. zn. 5 Cmo Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 1994, sp. zn. 5 Cmo Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 1997, sp. zn. 5 Cmo Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 1995, sp. zn. 5 Cmo Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 1996, sp. zn. 5 Cmo Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 1995, sp. zn. 5 Cmo Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 5 Cmo Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 9. 1994, sp. zn. 5 Cmo

36