2006

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru Čj. 2/2006

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru ve složení JUDr. Gerhardt Bubník LL.M, předseda, JUDr. Aleš Hušák, místopředseda, JUDr. Pavel Pávek, Mgr. Jan Klapáč a Antonín Procházka, vydala ve věci

Odvolatel:

Antidopingový výbor ČR zastoupený JUDr. Josefem Neštickým, (plná moc z 31.8.2006 ve spise),

Odpůrci:

1/ Český atletický svaz právně zastoupený JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem, (plná moc z 4.5.2006 ve spise) 2/ Lukáš Milo, právně zastoupený JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem, (plná moc z 24.5.2006 ve spise)

tento ROZHODČÍ NÁLEZ:

1. Odvolání odvolatele Antidopingového výboru ČR ze dne 16.2.2006 proti rozhodnutí Disciplinární komise Českého atletického svazu ze dne 25.1.2006, kterým byl závodník Lukáš Milo zproštěn viny z porušení antidopingových pravidel z důvodu důkazní nouze, se vyhovuje. 2. Rozhodnutí Disciplinární komise Českého atletického svazu ze dne 25.1.2006 se zrušuje a nahrazuje tímto novým rozhodnutím Rozhodčí komise: a)

Závodník Lukáš Milo se dne 2.7.2005 se dopustil porušení dopingového pravidla podle čl. 2.5. Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice z 30.4.2004.

b)

Za toto porušení se mu podle čl. 10.2 Směrnice ukládá zákaz činnosti na dobu 2 (dvou) roků. Tento trest se počítá od 23.6.2006 a započítává se do něho též doba pozastavení závodní činnosti od 12.9.2005 do 25.1.2006.

c)

Veškeré výsledky dosažené Lukášem Milem na závodech v době od 3.7.2005 do 12.9.2005 a v době od 26.1.2006 do 23.6.2006 se podle čl. 10.7. anulují se všemi důsledky, včetně odebrání medailí, bodů a cen.

d)

Podle §u 19, odstavec 6 Jednacího řádu je Český atletický svaz povinen zaplatit Antidopingovému výboru ČR částku 3.000,- Kč jako náhradu poplatku za odvolání a to do 15 dnů od doručení tohoto nálezu.

e)

Ostatní náklady odvolacího řízení nese každý z účastníků ze svého.

Odůvodnění:

1. Pravomoc a složení Arbitrážní komise 1.1. Pravomoc Rozhodčí komise (dále jen „Komise“) rozhodovat v této věci je dána podle článku 6.3.1. Stanov Českého olympijského výboru, podle kterého do působnosti Rozhodčí komise spadá rozhodování o odvoláních proti rozhodnutí disciplinárních orgánů sportovních svazů olympijských sportů ve sporech souvisejících s použitím nedovolených podpůrných prostředků. Uvedené ustanovení bylo promítnuto ve stejném znění do článku 2.1. Statutu Rozhodčí komise Českého olympijského výboru a do § 1, odst. a) Jednacího řádu Komise. V daném případě se jedná o odvolání proti rozhodnutí Disciplinární komise (dále „DK“) Českého atletického svazu, člena Českého olympijského výboru, kterým bylo rozhodnuto o obvinění z porušení antidopingových pravidel. Pravomoc této Komise je v současnosti založena též ustanovením čl. 13.2.2. Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice z 30.4.2004 (dále jen Směrnice), kterou vydal Antidopingový výbor ČR (dále jen ADV) a která je závazná pro všechny sportovní svazy a jejich členy. Žádný z účastníků nevznesl proti pravomoci Komise námitky. Všichni účastníci dále výslovně prohlásili, že nevznášejí námitky proti žádnému členu Komise. 1.2. Komise takto jí svěřenou pravomoc přijala. 1.2.1. Pravomoc Komise projednat a rozhodnout o podaném odvolání odvolatele, a to ve složení uvedeném na začátku tohoto nálezu, je tedy bez jakýchkoli pochybností dána.

2. Skutkový stav 2.1. Závodník L. Milo je již několik let závodníkem v atletice a startoval pravidelně na soutěžích.

2

2.2. Dne 2.7.2005 se zúčastnil Mistrovství ČR v atletice v Kladně. Startoval v rozbězích běhu na 100m a kvalifikoval se až do finále. Během dne se od trenéra Svobody dozvěděl, že je nominován i do štafety 4x100m. Celé mistrovství bylo určeno jako závod, na kterém budou prováděny dopingové kontroly. Exekutiva ADV (odvolatele) ve složení Dr. J. Chlumský a Mgr. Jan Zimmer určili ke kontrole mj. finále běhu na 100m a kromě vítězů – medailistů určili ke kontrole jmenovitě L. Mila. K doručení výzvy ke kontrole po závodě byl jmenován Mgr. Zimmer. L. Milo však při opakovaném startu ze závodu odstoupil. Když to Mgr. Zimmer zpozoroval, šel výzvu doručit L. Milovi přímo na dráhu. 2.3. L. Milo tvrdí, že při doručení výzvy nebyl Mgr. Zimmer označen viditelně jako dopingový komisař. Mgr. Zimmer tvrdí, že měl na krku zavěšenou identifikační průkazku. Tento rozpor Komise nemusela ale vůbec řešit. I závodník Milo totiž připustil, že krátce poté, hned po ujití asi 100m směrem k mix zóně, když v 17:19 hod. přebíral výzvu a její přijetí podpisem potvrdil, o totožnosti Mgr. Zimmera jako dopingového komisaře již žádné pochybnosti neměl. V tomto směru tedy nedošlo u dopingové kontroly k žádné neregulérností. 2.4. Závodník je normálně povinen dostavit se do místnosti dopingové kontroly do 1 hod. Na žádost závodníka byl mu však v souladu s čl. 5.10.4. Směrnice povolen odklad kontroly vzhledem k tomu, že měl startovat ještě ve 20:00 hod. ve štafetě 4x100m. Protože mezi doručením výzvy a vlastní kontrolou (odběrem moči) musí být závodník nepřetržitě pod dozorem komisaře nebo asistenta, zdržoval se Mgr. Zimmer stále v blízkosti závodníka Mila. Téměř celé tři hodiny byli spolu v rozcvičovací hale. Během této doby si závodník stěžoval, že má křeče a lékařskou pomoc mu poskytl MUDr. Kareš tím, že mu dal přípravek obsahující hořčík a acylpyrin (Rapid Granulát) a doporučil mu hodně pít. Závodník proto poté vypil postupně cca 2 litry tekutin. V hale byl většinu doby přítomen též trenér závodníka Aleš Paciorek. O těchto skutečnostech není celkem žádných rozporů. 2.5. Rozpory jsou však v líčení některých dalších a to podstatných skutečností. Mgr. Zimmer jako svědek uvádí, že závodníka vícekrát poučil, že až do dopingové kontroly musí být pod jeho dohledem a že samozřejmě nesmí močit mimo místnost dopingové kontroly. Dále svědek uvádí, že závodník během pobytu v hale několikrát (bez toho, že by to předem komisaři sdělil) vyšel před halu. Když za ním svědek vyšel, tak viděl, že závodník pouze chodí. Kolem 18:00 hod. se však závodník pokusil z rozcvičovací haly vzdálit urychleně tak, aby byl mimo dohled svědka. Když za ním svědek vyběhl, spatřil ho až za rohem haly u stromu a viděl, že močí. Závodník popírá, že by ho Mgr. Zimmer o čemkoli poučil. Přiznává odchody z haly, ale uvádí, že to bylo proto, že trpěl plynatostí a před halou prováděl jen cviky na uvolnění plynů. Kategoricky popírá, že by kdykoli během pobytu v hale močil venku za halou. Močit se mu prý chtělo až v 19:45 hod. Ohlásil to komisaři dr. Chlumskému, který mezitím vystřídal komisaře Zimmera a močit šel do místnosti dopingové kontroly. Rovněž trenér Paciorek, který vypovídal před Disciplinární komisí uváděl, že závodník před halou, resp. za halou nemočil. Tyto rozpory, které jsou podstatné pro posouzení věci, budou předmětem hodnocení důkazů v další části tohoto nálezu. 2.6. Nespornou skutečností je, že během dopingové kontroly bylo po odběru moče v 19:42 hod. zjištěno, že moč je tak řídká, že nesplňuje stanovenou normu hustoty a že proto odběr moče musel být opakován po skončení závodu štafet ve 20:47 hod. Při tomto

3

odběru uznal sice dr. Chlumský na základě jednoduše prováděného měření hustotu moče za dostatečnou, ale nakonec v laboratoři přesnou metodou bylo zjištěno, že hustota moče nebyla ani tehdy v normě. 2.7. Laboratoř nahlásila, že v moči bylo nalezeno podlimitní množství zakázané látky efedrinu (tolerovaná hranice 10ng/ml). 2.8. Antidopingová vyšetřovací komise ADV (dále „AVK“) zahájila se závodníkem řízení pro podezření z porušení čl. 2.5. Směrnice a to z toho důvodu, že podezírala závodníka z toho, že pitím velkého množství tekutin a močením mimo místnost kontroly, se snažil z těla vyplavit zakázanou látku efedrin, která musela být požita v množství přesahujícím povolenou hranici. 2.9. Svaz v důsledku zahájení řízení pozastavil závodníkovi závodní činnost a to dnem 12.9.2005. 2.10. AVK provedla různé důkazy a rozhodnutím z 27.9.2005 uznala, že závodník Milo porušil antidopingová pravidla – čl. 2.5 Směrnice. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal L. Milo a na základě toho pak zahájila řízení DK Svazu. Ta rozhodnutím z 25.1.2006 rozhodla, že závodníka L. Mila zprošťuje viny z důvodu důkazní nouze, Ve svém rozhodnutí DK neuvádí, v čem důkazní nouzi spatřuje, ani jaké důkazy provedla a jak je hodnotila. Pouze uvádí, že nebylo jednoznačně prokázáno „více svědky“, že Milo močil po výzvě komisaře bez jeho kontroly. 2.11. Poté zřejmě Svaz zrušil pozastavení závodní činnosti, i když písemné rozhodnutí o tom neměla Komise k dispozici. 2.12. Proti uvedenému rozhodnutí podal dne 16.2.2006 odvolání ADV. Odvolatel se ve stručném odvolání domáhal zrušení rozhodnutí DK a nového projednání s uznáním provedených důkazů. Na výzvu Komise odvolatel doplnil odvolání a uvedl. že nesouhlasí s názorem DK, že podle odvolatele předložené důkazy dostatečně prokazují porušení antidopingového pravidla, že nebyl důvod nevěřit výpovědi svědka Zimmera, že i ve zředěné moči byl nalezen efedrin a že jeho zdrojem nemohl být lék Kodynal, protože ten obsahuje daleko větší množství kodeinu než efedrinu a kodein v moči vůbec nalezen nebyl. Odvolatel proto žádal, aby rozhodnutí DK bylo zrušeno a případ byl znovu projednán. To odvolatel později při jednání upřesnil tak, že žádá, aby po zrušení rozhodnutí byl buď případ vrácen DK k novému projednání podle pokynu Komise nebo, aby Komise sama ve věci rozhodla. Při jednání dne 6.6.2006 podal pak odvolatel ještě písemné vyjádření k předchozímu vyjádření Svazu.

3.

Průběh řízení

3.1. Odvolání bylo doručeno závodníkovi L. Milovi a též Svazu s tím, aby se k němu vyjádřili. Milo prostřednictvím svého právního zástupce pouze velice stručně uvedl, že postup odvolatele považuje za nepřípustný a požádal, aby odvolání bylo v plném rozsahu zamítnuto. Zproštění viny je odůvodněno provedenými důkazy a odvolání proti tomu není možné podle čl. 9 Směrnice Svazu (Disciplinární řád). Svaz prostřednictvím svého právního zástupce obhajoval rozhodnutí DK a žádal rovněž zamítnutí odvolání. 3.2. Komise pak nařídila jednání na 6.6.2006 a v souladu s §em 14, odst. 1 Jednacího řádu k němu účastníky včas předvolala. V předvolání Komise výslovně vyzvala závodníka, aby

4

se k jednání dostavil. K jednání se však nedostavil ani L. Milo ani jeho právní zástupce. Závodník se omluvil tím, že se musí připravovat na přijímací zkoušky na vysokou školu. Jeho právní zástupce svoji neúčast neomluvil vůbec. 3.3. V zájmu věci Komise jednání odročila na 21.6.2006 a znovu všechny účastníky k jednání pozvala. Tentokráte se z jednání omluvil právní zástupce závodníka, který dne 13.6.2006 napsal, že bude na dovolené. Komise poté 14.6.2006 zaslala tomuto právnímu zástupci dopis, že termín 21.6.2006 je jediným termínem, na kterém bylo možno se všem členům Komise dohodnout před počátkem letních prázdnin a dovolených, že případ není možno nechat otevřený až do září a že se proto jednání bude konat. Komise vyzvala dr. Piterku, aby se nechal zastoupit substitutem a uvedla, že předpokládá, že závodník se jednání zúčastní. Ten totiž žádný důvod neúčasti neuvedl. Dr. Piterka pak emailem dne 18.6.2006 sdělil, že substituta zajistit nemůže, protože L. Mila zastupuje bezplatně a znovu žádal o odročení. Komise z důvodů již uvedených však jednání neodročila. 3.4. K jednání se dne 21.6.2006 ani závodník Milo ani jeho právní zástupce nedostavili. Vzhledem k tomu, že Komise dospěla k závěru, že závodník se snaží mařit odvolací řízení, vydala Komise téhož dne rozhodnutí, kterým závodníkovi Milovi pozastavila závodní činnost. V podrobnostech se odkazuje na odůvodnění uvedeného rozhodnutí, které bylo všem účastníkům doručeno. 3.5. Jednaní Komise pak bylo odročeno na 6.9.2006 a všichni účastnící k němu byli řádně předvoláni. 3.6. K jednání dne 6.9.2006 se závodník dostavil avšak jeho právní zástupce nikoli a to bez toho, že by došlo k ukončení zastoupení nebo že by se právní zástupce omluvil. Teprve na dotaz Komise uvedl závodník nepřesvědčivě, že právního zástupce omlouvá nemocí. 3.7. Při jednání byli vyslechnuti závodník Milo a svědkové navržení odvolatelem Mgr. Zimmer a Dr. Chlumský. Závodník v průběhu řízení ani při jednání žádné svědky nebo provedení jiných důkazů nenavrhl, a to přestože jeho trenér Paciorek, který vypovídal předchozím řízení ve prospěch závodníka, byl v budově ČOV během jednání Komise přítomen.

4.

Přípustnost odvolání a včasnost jeho podání

4.1. Jak již uvedeno, právní zástupce závodníka namítal nepřípustnost odvolání. Svoji námitku blíže neodůvodnil a pouze se odvolal na čl. 9 Disciplinárního řádu Svazu. Ten uvádí, že „proti usnesení, kterým se obviněný uznává vinným, lze do 15 dnů od doručení rozhodnutí podat odvolání k Arbitrážní radě“. Z toho lze sice dovodit, že proti osvobozujícímu rozhodnutí se nelze odvolat v rámci Svazu, avšak na druhé straně Svaz svými předpisy nemůže měnit nebo rušit předpisy jiných organizací, které je z toho či onoho důvodů povinen respektovat. Není pochyb o tom, že všechny sportovní svazy – členové ČOV jsou povinny dodržovat Stanovy ČOV. Čl. 4, odst. 6.3.1. jasně stanoví, že „do působnosti Rozhodčí Komise (ČOV) spadá rozhodování o odvoláních proti konečným rozhodnutím disciplinárních nebo jiných orgánů sportovních svazů o porušení antidopingových pravidel“. Skutečnost, že proti zprošťujícímu rozhodnutí DK není v rámci Svazu přípustné odvolání, činí právě z takového rozhodnutí „konečné“ rozhodnutí svazových orgánů a již podle zmíněného článku Stanov ČOV je tedy možno (je přípustné) podat odvolání k této Komisi. Navíc však je právo odvolatele podat odvolání k této Komisi i v čl. 13.2.2. a 13.2.3.(b) Směrnice. O její závaznosti pro

5

všechny sportovní svazy není rovněž pochyb, neboť svazy přistoupením k České chartě proti dopingu se tak samy rozhodly. Uznání Směrnice také vyžadují mezinárodní federace jako podmínku členství národních svazů. Námitka nepřípustností odvolání proto nemá vůbec žádné opodstatnění a evidentně byla podána jen z neznalosti této právní problematiky. 4.2. Námitku, že by odvolání bylo podáno opožděně nikdo nevznesl. Komise však včasnost podání odvolání zkoumala ex officio. Komise zjistila, že je rozpor mezi délkou odvolací lhůty stanovené ve Směrnici (15 dní dle čl. 13.5.) a lhůty stanovené v Jednacím řádu Komise (21 dní podle §u 9, odst. 1). V případě takového rozporu je nutno dle obecných principů spravedlnosti použít předpisu příznivějšího pro oprávněnou osobu, tedy v daném případě aplikovat delší odvolací lhůtu. Tento princip je konec konců výslovně vyjádřen i v §u 2, odst. 2 v Jednacím řádu Komise (dále jen Řád). Rozhodnutí DK bylo vydáno dne 25.1.2006 a odvolateli bylo zasláno poštou. Podle záznamu bylo odvolateli doručeno 27.1.2006. Z podacího razítka pošty na obálce, ve které odvolání došlo Komisi, vyplývá, že odvolání bylo podáno 16.2.2006. Bylo tedy sice podáno v předposlední den lhůty, ale stále včas. 4.3. Včasnosti podání odvolání nebrání ani skutečnost, že jeho obsah je stručný a že Komise vyzvala odvolatele k jeho doplnění. Odvolání z 16.2.206 jasně označuje rozhodnutí, proti kterému je podáno, a nepochybným způsobem vyjadřuje i to, že odvolatel proti němu podává odvolání a že se domáhá jeho zrušení. Podrobné zdůvodnění odvolání není požadováno ani v Řádu a proto doplnění důvodů (argumentů) pro odvolání v pozdějším termínu nemůže mít na otázku včasnosti jeho podání žádný vliv. Je také možno dodat, že v řízení před Komisí, která je orgánem dobrovolné sportovní organizace, nelze uplatňovat čistě formalistická hlediska a nelze ani uplatňovat striktní procesní předpisy platné pro řízení před soudy.

5.

Provedené důkazy a jejich hodnocení

5.1. Komise v zájmu bezprostřednosti opakovala výslechy osob, které se vyjádřily k věci již v řízení před DK a konstatovala písemné důkazy předložené jak v řízení před DK, tak při jednání Komise. Komise vyslechla závodníka L. Mila a svědky Mgr. Zimmera a Dr.Chlumského. Na výpovědi těchto osob kladla Komise značný důraz, neboť v podstatných bodech stály proti sobě výpovědi závodníka Mila a dopingového komisaře Zimmera a Komise si byla vědoma toho, že základní otázkou, kterou tedy bude muset řešit je otázka věrohodnosti jejich výpovědí. 5.2. Závodník Milo se odvolal na svoji písemnou výpověď před DK a uvedl, že nemá co dodat. Setrval na tom, že venku za halou (tedy mimo místnost dopingové kontroly) nemočil. Teprve na podrobné otázky Komise závodník popsal některé dosud neznámé skutečnosti. Ty vrhly značnou pochybnost na pravdivost jeho výpovědi. Prokázalo se, že závodník Komisi lhal i v otázkách, které nesouvisí přímo s dopingovou kontrolou. To se týká především důvodů, proč závodník nepřijel ani k jednomu předchozímu jednání Komise. V dopise jeho právního zástupce z 25.5.2006 bylo uvedeno, že závodník se nemůže dne 6.6.2006 zúčastnit jednání Komise, protože se „intenzivně připravuje na přijímací zkoušky na vysokou školu“. To tvrdil závodník i na počátku své výpovědi před Komisí. Komise však zjistila, že v předvečer uvedeného data byl závodník v Praze a účastnil se mezinárodních atletických závodů Memoriál J. Odložila. Na otázku Komise zda tedy nemohl druhý den ráno přijít na zasedání Komise, odpověděl závodník, že odjel ještě v noci domů, aby se připravoval na zkoušky. Ty se prý měly konal v průběhu

6

letních prázdnin. Později však připustil, že na Vysokou školu báňskou byl ve skutečnosti přijat bez přijímacích zkoušek a to prý vzhledem ke studijním výsledkům na středních škole. To prý ale nevěděl v době zasedání Komise. Když se ukázalo, že jeho výsledky nebyly ani průměrné, ale spíše podprůměrné, přiznal Milo, že v době jednání Komise neměl vůbec podanou žádnou přihlášku na vysokou školu a tedy neměl ani žádný termín přijímacích zkoušek, na které by se připravoval. Přihlášku na školu podal ve skutečnosti až v srpnu 2006. Závodník tedy opakovaně měnil svoji výpověď a jak se ukázalo, ve své výpovědi před Komisí vysloveně lhal. Zcela pochybný a nevěrohodný se ukázal též závodníkův popis toho, jaké léky užíval před dopingovou kontrolou, jakými zdravotními problémy trpěl a kdy na formulář o dopingové kontrole uvedl léky Dorsiflex, Kodinal (správně Kodynal) a Wobenzym. Z těchto léků obsahuje efedrin Kodynal, a proto se otázky Komise zaměřily na tento lék. Na otázku proč tento lék užíval, uvedl závodník, že měl dávivý kašel. Na poznámku, že v potvrzení lékaře dr. Strakoše vydaném až 7.10.2005 je uvedeno, že v den ošetření dne 27.6.2005 závodník měl „virózu zažívacího ústrojí“ a nikoli dávivý kašel, závodník odpověděl, že kašel měl předtím a že v době návštěvy lékaře kašel již neměl. Kodynal na kašel mu žádný lékař nepředepsal, našel ho údajně doma v lékárničce a postupným prohlížením všech léků a čtením příbalových letáků si sám zjistil, že je to lék na kašel. Vzal si lék jen dvakrát, jednou ránou a jednou večer. Na otázku jak lék vypadal, odpověděl, že, šlo o želatinové tobolky. Z příbalového letáku, který byl předložen k důkazu se však konstatuje, že jde o tablety a nikoli želatinové tobolky. Navíc, jestliže byl podle vlastního prohlášení závodníka užit lék naposledy dne 24.6.2005, tedy déle než 7 dnů před dopingovou kontrolou, pak neměl být Kodynal vůbec uveden na formuláři dopingové výzvy ze dne 2.7.2005 , protože na něm se uvádějí jen léky užité v posledních 7 dnech před kontrolou. Závodník připustil také, že o tomto zdravotním problému (dávivém kašli) se v minulosti nikdy nikomu nezmínil a že tak činí poprvé až nyní. Po výpovědi svědka dr. Chlumského závodník dále připustil, že výše uvedené 3 léky na formulář dopsal on sám a to až při druhém odběru moči ve 20:47 hod., tedy poté, co startoval ve 20:00 hod. ve štafetě a co měl možnost styku a konverzace s jinými osobami. Skutečnost, že při prvním odběru moče v 19:42 kdy se vyplňuje celý formulář, žádné léky neuvedl, považuje Komise za velmi významnou. Podle názoru Komise je vyloučeno, aby si na žádný lék závodník nevzpomněl, když je na tuto skutečnost výslovně tázán a když dotaz je obsažen v písemné formě přímo na formuláři, který závodník postupně zodpovídá a pak podepisuje. 5.3

Mgr. Zimmer jako svědek vypovídal shodně jako v řízení před AVK. Ohledně rozhodujících skutečností uvedl, že po předání výzvy ke kontrole a poté, co na žádost závodníka povolil odklad kontroly na dobu po závodě štafet, závodníka upozornil, že ho bude po celou dobu doprovázet a také to, že kdyby se mu chtělo močit, musí se tak stát v místnosti dopingové kontroly, kde se vzorek moči odebere. Potvrdil, že si závodník stěžoval na křeče v lýtkách a že mu dr. Kareš dal přípravek Rapid Granulát. Proto také Mgr. Zimmer sám doplnil tento přípravek na formulář kontroly. Nápoje byl asi 1 litr. Další nápoje přinesl závodníkovi trenér Paciorek. Přesné množství neví ale určitě ½ - ¾ litru. Závodníka se postupně několikráte ptal, jestli se mu už nechce močit, ale závodník vždy odpověděl záporně. Závodník také několikráte vyšel před halu. Svědek vždy vyšel za ním, aby ho neztratil z dohledu. Asi kolem 18:00 hod. se mu závodník pokusil vzdálit a to tím, že vyběhl z haly, ale tentokráte nikoli pouze před

7

halu, ale za pravý roh haly. Když ho svědek dostihl, viděl jak závodník stojí u stromu a močí. Stál od něho asi 2 metry a to, že závodník moči viděl zcela zřetelně. Vytkl závodníkovi, že porušil jeho pokyny, že to bude hlásit komisaři dr. Chlumskému a že jakékoli další močení musí být provedeno v místnosti dopingové kontroly. Trenér Paciorek u toho nebyl přítomen, neboť stál za rohem u vchodu do haly. Svědek tento incident nahlásil zprávou sms dr. Chlumskému. Kolem 19. hod. se závodník opět vzdálil z haly, ale svědek ho dostihl a řekl mu, že jestliže se znovu vymočí, ukončí dopingovou kontrolu a záležitost nahlásí jak svazu tak mezinárodní federaci. Poté se závodník s ním vrátil do haly. I o tom informoval dr. Chlumského a dohodl s ním, že dr. Chlumský přijde svědka v dozoru nad závodníkem vystřídat. To se také stalo a po vystřídání svědek již se závodníkem a vlastní dopingovou kontrolou neměl nic do činění. Po výpovědi svědka závodník setrval na tom, že za halou nemočil a prohlásil, že svědek lže, že říká svoji verzi a že jeho verze je jiná. Svědek setrval na své výpovědi a závodníkovi řekl, že ho viděl močit na stejnou vzdálenost v jaké nyní při jednání od sebe sedí. 5.4

Svědek dr. Chlumský potvrdil, že obdržel od Mgr. Zimmera sms zprávu, že závodník Milo močil mimo místnost dopingové kontroly. Dal Mgr. Zimmerovi pokyn, aby závodníkovi již nedovolil ani další pití. Podle svědka je běžnou taktikou závodníků, že pitím a močením mimo vlastní odběr se snaží dosáhnout zředění některých zakázaných látek. Svědek se domnívá, že takto reagoval na sdělení Mgr. Zimmera, že závodník předtím vypil větší množství nápojů. Dohled na závodníkem převzal asi v 19:15 hod a i potom se stalo, že závodník přes jím opakovaný zákaz dalšího pití pil nějaký nápoj z láhve, kterou měl u sebe. V hale byl i trenér Paciorek, který svědkovi opakovaně nepřátelsky vytýkal, proč závodníka obtěžují, když ten má zdravotní potíže. Asi v 19:40 mu závodník sdělil, že se mu chce močit a v 19:42 byl proveden první odběr moči. Běžným měřením, které se vždy provádí svědek zjistil, že moč je natolik zředěná, že neodpovídá stanovené normě, a že se proto bude muset provést další odběr. K tomu došlo ale až po závodě štafet, kterého se závodník zúčastnil. Bylo to ve 20:47 hod. Na základě zmíněného běžného měření, které není přesně, uznal svědek hustotu moče za dostatečnou. Později laboratoř přesným měřením zjistila, že i druhý vzorek moči měl hustotu pod normu. Svědek dále uvedl, že zředění efedrinu a rychlost jeho vyplavení močí z těla závisí na mnoha faktorech jako jsou množství užitého efedrinu, doba kdy byl užit a množství a časové rozpětí pití tekutin. Je to však relativně krátká doba a rozhodně lze během několika hodin dosáhnout nadměrným pitím a močením podstatného zředění. Svědek také na 99% vyloučil, že by efedrin použitý jako lék v terapeutických dávkách mohl zanechat stopy v moči po 7 – 10 dnech po požití léku. Svědek dále uvedl, že pokud ví, není nadměrné pití vhodné jako pomoc při křečích. Spíše se podává hořčík a vápník v koncentrované formě. Nadměrné pití může být také na závadu při startu v další soutěži. Závodník by mezi výzvou ke kontrole a dalším startem měl vypít asi ½ l, v žádném případě však ne víc než 1 l.

5.5. Jak již bylo uvedeno, nikdo z účastníků nenavrhl výslech dalších svědků. 5.6. Komise provedla rovněž důkazy všemi písemnostmi, které účastnící předložili a jejichž autentičnost a správnost nikdo nezpochybňoval. Jsou to zejména: - formulář o dopingové kontrole z 2.7.2005 - zpráva dopingové laboratoře z 13.2.2006, podle které byl ve vzorku 893971 nalezen efedrin v množství 0.7 g/ml, norefedrin v množství 0.1g/ml a specif. hmotnost

8

-

1.002, ve vzorku 910852 efedrin v množství 1.5 g/ml, norefedrin 0.3 g/ml a specif. hmotnost 1.007, a podle které nebyl nalezen ani Codein ani jeho metabolit morfin rozhodnutí vyšetřovací komise ADV z 27.9.2005, rozhodnutí Arbitrážní komise Svazu z 22.12.2005 rozhodnutí DK z 25.1.2006 disciplinární řád Svazu příbalový leták léku Kodynal potvrzení lékaře dr. Strakoše z 7.10.2005 zpráva Mgr. Zimmera z 2.7.2005 o průběhu dopingové kontroly záznam výpovědi závodníka L. Mila z prohlášení závodníka Libora Žilky z 23.9.2005 záznam výpovědi trenéra A. Paciorka z 23.9.2005 prohlášení závodníka Libora Žilky z 19.9.2005. odvolání závodníka L. Mila z 14.10.2005 proti rozhodnutí AVK.

5.7. Je třeba se zmínit o prohlášení osob, které nebyly při jednání slyšeny jako svědci. Taková prohlášení mají jenom minimální důkazní sílu, protože přednost je třeba dát svědecké výpovědi při jednání, která jediná umožňuje jednak druhým účastníkům a Komisi klást svědkovi otázky, jednak Komisi umožňuje učinit si z bezprostředního kontaktu úsudek o věrohodnosti svědka či přesvědčivosti jeho výpovědi. (Zásada bezprostřednosti uplatňující se zejména v soudním řízení). Výpověď svědka Žilky se dotýká pouze otázky, zda Mgr. Zimmer byl při prvním styku se závodníkem Milem viditelně označen jako dopingový komisař. Jak bylo však již uvedeno výše, je tato otázka pro posouzení věci irelevantní, protože se v každém případě jeho oprávnění i podle závodníka prokázalo hned v zápětí. To nakonec prohlášení Žilky potvrzuje, neboť Žilka mj. uvádí, že slyšel Mila, jak žádá „toho pána o legitimaci“ dopingového komisaře. Blíže je třeba se zabývat písemnou výpovědí trenéra Paciorka. Ten shodně se závodníkem Milem tvrdí, že Milo „v žádném případe nikde nemočil“, že byl u toho stromu, a že tam závodník prováděl uvolňovací cviky. Uvádí však též, že „komisař neustále obtěžoval Lukáše s tím, kdy se půjde vymočit“. Potvrzuje, že závodník „vypil velké množství tekutin, aby zahnal křeče“ a že závodníka „neseznámil s pravidly„ (myslí se evidentně s pravidly antidopingovými). Při jednání předložil odvolatel k důkazu dopis bývalého závodníka v atletice Martina Břeně z 20.12.2004, adresovaný dr. Neštickému, předsedovi AVK ADV. Břeň byl rovněž svěřencem trenéra Paciorka a stejně jako Milo běhal 100m. V r. 2004 byl uznán vinným z porušení dopingových pravidel a to v důsledku nálezu vyššího množství efedrinu. Zároveň odvolatel předložil záznam rozhovoru s trenérem Paciorkem uveřejněný na internetovém deníku Sport dne 10.11.2004. Komise přes námitky účastníků Mila a Svazu, že se jedná o jiný případ, který nemá souvislost s tímto případem, tyto důkazy připustila, avšak pouze pro omezený účel posouzení věrohodnosti svědka Paciorka. Jestliže je tvrzeno, že svědek, který vystupuje v jednom případě, mluvil nepravdu či jinak se projevil jako nevěrohodný svědek v jiném případě, jde o závažnou skutečnost a důkaz o takové skutečnosti je nutno povolit. Z uvedených písemných důkazů bylo zjištěno, že trenér Paciorek lhal při vyšetřování případu Břeň, že naváděl závodníka, jak má rovněž lživě vypovídat a sice tak, že prý užil lék Ipecarin, a že nesmí říci, že mu trenér dal lék Yohinbin. Dodatečně však Paciorek přiznal, že Břeňovi efedrin ve formě léku Yohinbin sám donesl. Břeň dále

9

napsal, že se užití léku s efedrinem bránil, ale že ho trenér nutil, aby lék požil a to přesto, že věděl, že obsahuje zakázané množství efedrinu. Závodníka však ubezpečoval, že efedrinu je v léku jen minimum. Tyto důkazy, které jsou z velké části potvrzené dodatečným přiznáním A. Paciorka, ho naprosto diskvalifikují jako věrohodného svědka a k jeho výpovědi Komise proto vůbec nepřihlíží. Navíc závodníkovi Milovi nic nebránilo v tom, aby Paciorka navrhl jako svědka a musí i z toho hlediska nést důsledky toho, že tento důkaz nebyl proveden. Je to konstatováno s o to větším podivem, že Paciorek závodníka k jednání Komise doprovázel a byl v budově, kde Komise zasedala, po celou dobu přítomen. 5.8. Za tohoto stavu musela Komise při hodnocení důkazů vycházet z toho, že ohledně rozhodující skutečnosti, kterou je otázka, zda závodník močil po doručení výzvy ke kontrole mimo místnost dopingové kontroly, jsou k dispozici pouze dvě a to rozporné výpovědi: výpověď závodníka jako účastníka řízení a výpověď svědka Mgr. Zimmera. Komise musela rozhodnout, která osoba z uvedených dvou se jeví jako věrohodnější a kterou výpověď pak přijme jako tu, která pravdivě popisuje uvedenou rozhodující skutečnost. Poté, co se ukázalo, že závodník opakovaně Komisi lhal v otázce své zaneprázdněnosti intenzivní přípravou na přijímací zkoušky, že si odporuje, pokud jde užití léku Kodynalu, a že léky Kodynal a další dopsal do formuláře o dopingové kontrole teprve při druhém odběru moče až po návratu ze závodu štafet, mohla těžko Komise dospět k závěru, že věří závodníkovi, že nemočil a tedy učinit naopak závěr, že lže komisař Zimmer. Komisař Zimmer vypovídal naprosto shodně jak před AVK tak před Komisí. Jeho výpověď je nepřímo potvrzována i výpovědi svědka dr. Chlumského, který potvrdil, že v době odkladu dopingové kontroly obdržel od Mgr. Zimmera sms zprávu, že závodník Milo močil mimo místnost dopingové kontroly. Potvrdil rovněž, že Milo přes jeho vlastní zákaz dále pil tekutiny. Ohledně osoby Mgr. Zimmera nebyly v žádném směru zjištěny, dokonce ani tvrzeny, jakékoli skutečnosti, které by mohly vrhnout stín podezření na jeho věrohodnost. Jak potvrdil i závodník, před dopingovou kontrolou se on a Mgr. Zimmer vůbec neznali a nebyly mezi nimi žádné vztahy, které by mohly zdůvodňovat domněnku, že Mgr. Zimmer měl vůči závodníkovi nějakou nevraživost. Bylo by zcela nepodložené vyvozovat z toho, že Mgr. Zimmer věděl o provinění trenéra Paciorka v případě M. Břeně, domněnku či dokonce obvinění, že to vedlo Mgr. Zimmera k lživému obvinění závodníka Mila. Za daného stavu Komise uvěřila výpovědi Mgr. Zimmera a z důvodů již uvedených naopak nevěřila závodníkovi. Je zcela běžné a vyskytuje se to až na malé výjimky v dopingových případech na celém světě, že závodníci podezřelí z porušení antidopingových pravidel, taková porušení popírají. Závodník nemůže být samozřejmě uznán vinným bez důkazů, ale kdyby se mělo uvěřit závodníkům, potom by vlastně žádné důkazy nestačily. Komise dále vzala v úvahu další okolnosti, které podporují závěr, že na straně závodníka, ať již jednal sám od sebe nebo z návodu jiných osob, šlo o vědomou a cílenou snahu dosáhnout takového výsledku dopingové kontroly, aby se v moči nenašla zakázaná látka v nepřípustném množství. Pití nadměrného množství tekutin, cca 2 litry v průběhu krátké doby nemůže být odůvodněno snahou o zbavení se křečí v nohou a odporuje i tomu, že závodník měl

10

startovat ještě v další soutěži. Závodník navíc pokračoval v pití v době, kdy byl pod dohledem Dr. Chlumského a na žádné křeče si již nestěžoval. Komise také považuje za zcela nepravděpodobné, že závodník, který v době mezi 17:19 a 18:00 hod. vypil 2 litry tekutin, a dokonce v pití pokračoval i později, neměl potřebu močit až do 19:42 hod. Bylo prokázáno, že závodník musel před závodem efedrin požít, protože se v jeho moči tato látka našla. Poté, co byl určen k dopingové kontrole, odpovídá jeho chování plně vzorci chování používaného k zahlazení stop po užití takové látky, a sice vypití velkého množství tekutin, zředění moči a vymočení co nejvíce moči ještě před vlastním odběrem moči pro kontrolu. Zpočátku v daném případě chyběl ještě jeden prvek a sice zdůvodnění toho, jak se zakázána látka, byť v přípustném množství, dostala do těla závodníka. To závodníkovi nebo osobám, které s ním byly ve styku v době závodu štafet, došlo zřejmě až později, a proto teprve při druhém odběru moči ve 20:47 hod. dopisuje závodník na formulář kontroly, 3 léky včetně Kodynalu, který efedrin obsahuje. Až do jednání Komise dne 6.9.2006, se také závodník nikdy nezmínil o zdravotních potížích (dávivý kašel), které by odůvodňovaly použití léku Kodynal, a to přestože si dne 7.10.2005 nechal vystavit lékařské potvrzení, že trpěl před závody střevní virózou. Ta navíc nebyla zřejmě nijak závažná, když, jak Milo sám uvedl, mu lékař nepředepsal žádné léky a doporučil pouze pití bylinných čajů. 5.9. Podle čl. 3.1. Směrnice je principem hodnocení důkazů ve věcech porušení antidopingových pravidel to, že síla důkazů musí být větší než pouhé uvážení pravděpodobnosti, ale menší než důkaz nade vší pochybnost. Provedené důkazy považuje Komise s přihlédnutím k tomuto principu za dostatečné a porušení antidopingového pravidla za prokázané, nikoli pouze za pravděpodobné. 5.10. Na základě všech provedených důkazů a jejich zhodnocení Komise došla ohledně skutkové stránky k závěru, že závodník Milo se dne 2.7.2005 snažil svým jednáním zmařit řádnou dopingovou kontrolu a její správný výsledek a naopak zahladit stopy po použití zakázané látky.

6. Právní základ 6.1. V souladu s § 5, odst. 1 Jednacího řádu posuzovala Komise případ podle platného českého hmotného práva a zejména podle aplikovatelných stanov, řádu a jiných předpisů Svazu, podle Stanov ČOV a zejména podle Směrnice. Komise nemusela použít žádná ustanovení obecných norem českého hmotného práva, protože zmíněné předpisy sportovních organizací byly postačující. 6.2. V daném případě není závodník obviněn z požití zakázané látky, protože efedrin se v moči závodníka nakonec našel jen v přípustném množství. Závodník je obviněn z toho že podváděl v průběhu dopingové kontroly. Skutkově bylo takové jednání prokázáno, jak je uvedeno výše. Po stránce právní je pak nutno skutek posoudit podle čl. 2.5. Směrnice. 6.3. Závodník se kromě toho, že popíral, že by se vymočil ještě před odběrem moči pro kontrolu, také hájil tím, že komisař Zimmer ho nepoučil, že musí být po dobu odkladu kontroly stále pod jeho dohledem ani o tom, že se nesmí do doby kontroly vymočit. Tato obhajoba však nemůže obstát a navíc je irelevantní i nevěrohodná. Antidopingová pravidla jsou součástí sportovních pravidel a je povinností sportovních svazů zajistit, aby sportovci i další účastnících sportovních akcí byli s nimi seznámení a

11

sportovci sami jsou povinni se s nimi seznámit. Dnes již každý závodník nepochybně ví, a pramení to i z logiky věci, že dopingová kontrola prováděna při soutěžích odběrem moči, má zajistit odběr moči ve stavu těsně po závodě a že tedy jakmile se závodníkovi chce močit poté, co převzal výzvu ke kontrole, musí jít odevzdat vzorek moči do místnosti dopingové kontroly. Závodníci také ze závodů vědí, a jsou také povinni vědět, protože tak stanoví čl. 5.10.2. Směrnice, že závodník musí být pod dohledem komisaře nebo asistenta od výzvy ke kontrole až do příchodu do místnosti kontroly. Podle čl. 5.10.7. musí být závodník pod neustálým dohledem i tehdy, když se musí vzdálit z místnosti dopingové kontroly, do které se již dostavil. Bylo by velmi naivní věřit tomu, že závodník Milo si mohl myslet, že komisař Zimmer se s ním zdržuje cca 2 hodiny v rozcvičovací hale jen ze zvědavosti, jak vypadá jeho rozcvičování. Navíc tu skutečnost, že otázka odevzdání moči ke kontrole musela být předmětem rozhovorů mezi závodníkem a komisařem potvrzuje i to, že si trenér Paciorek stěžoval, že Mgr. Zimmer „závodníka neustále obtěžoval“ dotazy, zda se mu již nechce močit. 6.4

Komise proto hodnotí jednání závodníka jako vědomé podvodné jednání s úmyslem zmařit správný průběh a výsledek dopingové kontroly, ke které byl určen. Tím byla naplněna skutková podstata porušení antidopingového pravidla podle čl. 2.5. Směrnice.

6.5

Komise tedy dospěla k opačnému závěru než DK. K tomu je třeba říci, že rozhodnutí DK je nejen nesprávné, ale i nedostatečné a prakticky nepřezkoumatelné. Kromě jedné jediné věty neobsahuje rozhodnutí žádné odůvodnění, proč DK zprostila závodníka obvinění. Tato věta zní: „Nebylo jednoznačně prokázáno více svědky, že L. Milo močil po výzvě komisaře bez jeho kontroly.“ (Zbývající tři věty odůvodnění jsou zcela irelevantní pro daný případ, protože jen konstatují nesporné skutečnosti jako, že dopingová kontrola byla negativní, že závodník má právo na odklad kontroly a že závodník poskytl vzorek moči ještě před konáním další soutěže). Z právního hlediska zůstává nevyjasněné, na základě čeho se DK domnívala, že určitá skutečnost je prokázána jen tehdy, když ji potvrdí více svědků. Takové pravidlo není obsaženo ani ve Směrnici ani v Disciplinárním řádu Svazu a není obsaženo v žádném obecném právním předpisu českého právního řádu. Neplatí tedy ani v řízení před soudy. Rozhodující není počet svědků, ale hodnocení věrohodnosti každého z nich. Za stavu, kdy jeden svědek potvrzuje určitou skutečnost, ale orgán, který ve věci rozhoduje, výpověď svědka neakceptuje, musí orgán zdůvodnit, proč svědkovi nevěří. Pomineme-li rozdíl mezi svědkem a účastníkem (obviněným), pak v případě, že dva svědkové vypovídají zcela protichůdně, musí rozhodující orgán pečlivě zdůvodnit, proč uvěřil jednomu a proč neuvěřil druhému. Takové zdůvodnění v rozhodnutí DK zcela chybí. Přitom by mělo být zvláště pečlivé a podrobné, protože z rozhodnutí vyplývá, že DK ve skutečnosti uvěřila obviněnému závodníkovi, který je přímo osobně zainteresován na výsledku řízení a neuvěřila svědkovi, který takto zainteresován není a o kterém navíc nebylo zjištěno nic, co by vrhalo pochybnosti na jeho věrohodnost. DK se ani nepokusila objasnit dalšími důkazy rozpor mezi oběma výpověďmi a nesrovnalosti ve výpovědi závodníka Mila tak, jak to nakonec učinila tato Komise. Nelze se zbavit dojmu, že DK projevila značnou shovívavost ve vztahu k závodníkovi a že nechtěla případně postihnout závodníka trestem, který předpisuje Směrnice a který se jí mohl zdát příliš tvrdý.

7. Sankce 7.1. Poté, co komise dospěla k závěru, že L. Milo porušil antidopingové pravidlo stanovené v čl. 2.5 Směrnice, bylo třeba se zabývat otázkou trestu.

12

Čl. 10.4.1. stanoví, že při porušení čl. 2.5 platí doba zákazu uvedená v čl. 10.2., tedy stejná sankce jako při nalezení zakázané látky. Při prvém porušení se ukládá trest zákazu činnosti v trvání dvou let. Článek nestanoví žádné rozmezí doby trvání trestu, v jehož rámci by mohl rozhodující orgán trest stanovit dle různých specifických okolností toho kterého případu. Navíc žádný článek Směrnice neumožňuje v případě podvodného jednání v průběhu dopingové kontroly zkrácení doby zákazu z důvodů výjimečných okolností. Je tomu nepochybně proto, že podvodné jednání je jednáním úmyslným a nemůže tedy dojít k nevýznamné nedbalosti. Jedinou možností, jak by v daném případě mohlo dojít ke snížení trestu by byla závodníkova významná pomoc při odhalení či prokázání porušení antidopingových pravidel doprovodným personálem sportovce. Na výslovný dotaz však závodník popřel, že přípravek s efedrinem mu podala nějako jiná osoba. 7.2. Komisi proto nezbývalo než trest stanovený ve Směrnici uložit. Tento trest je „jednotnou standardní sankcí stanovenou Směrnicí, který neporušuje principy spravedlnosti (fairness), i když se může zdát tvrdý“, jak již bylo konstatováno v nálezu Rozhodčího soudu pro Sport v Lausanne i v nálezu č. 2/06 této Komise. V souladu s čl. 10.8. Směrnice se do doby trestu započítává také veškerá doba pozastavení činnosti. 7.3. Podle čl. 10.7 Směrnice bylo nutno také anulovat veškeré soutěžní výsledky dosažené po okamžiku dopingového přestupku. Na daný případ však nedopadá čl. 9 Směrnice o automatickém anulování výsledků dosažených v soutěži, během které došlo k porušení antidopingových pravidel. Svaz jako organizátor Mistrovství republiky v r. 2005 může však sám podle čl. 10.1. zrušit výsledky, které závodník dosáhl v průběhu této akce.

8. Náklady řízení 8.1. Poplatek za odvolání ve výši 3.000,- Kč stanovený v §u 19, odst.1 Řádu uhradil odvolatel. Protože odvolatel měl s odvoláním plný úspěch, přiznala mu Komise podle čl. 19, odst. 6 jeho náhradu proti Svazu, jehož orgán nesprávně rozhodnutí vydal. 8.2. V souladu s § 19, odst. 4 Řádu rozhodla Komise o tom, že každý účastník nese náklady, které mu v odvolacím řízení vznikly.

9. Závěr 9.1. Komise považuje za nutné vyjádřit v souvislosti s tímto případem podiv nad tím, že poté, co bylo v r. 2004 nepochybně zjištěno (dokonce přiznáním uveřejněném v tisku), že trenér A. Paciorek podal jinému svému svěřenci přípravek s efedrinem v zájmu „touhy po úspěchu“ a že svěřence naváděl lhát při vyšetřování, nezahájily příslušné orgány, ani ADV ČR ani Svaz, řízení proti tomuto trenérovi pro porušení antidopingových pravidel podle čl. 2.8. Směrnice. Boj proti dopingu není možno omezit pouze na postih závodníků, ale ve stejné, nebo dokonce ještě vyšší intenzitě je nutno stíhat a trestat osoby, které zakázané látky distribuují či podněcují sportovce k jejich užití.

13

Poučení: Tento nález je konečný a není proti němu možno podat další odvolání s tou výjimkou, že odvolání by ve smyslu čl. 13.2.3. Směrnice mohla podat k CAS v Lausanne pouze Mezinárodní atletická federace (IAAF) nebo WADA (Světová antidopingová agentura), a to do 21 dnů od doručení tohoto nálezu. Nález se proto kromě účastníků doručuje též IAAF a WADA.

V Praze dne 6. září 2006.

JUDr. Gerhardt Bubník, LL.M předseda Rozhodčí komise

14