2006

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru Č.j. 4/2006

Rozhodčí komise Českého olympijského výboru ve složení JUDr. Gerhardt Bubník LL.M, předseda, JUDr. Aleš Hušák, místopředseda, Mgr. Jan Klapáč, JUDr. Pavel Pávek a Antonín Procházka vydala ve věci

Antidopingový výbor ČR, U Sparty 10, 170 00 Praha 7 odvolatel zastoupený JUDr. Josefem Neštickým, plná moc ve spise proti 1/ Svaz kulturistiky a fitness ČR zastoupený p. Vladimírem Semerádem, sekretářem svazu, plná moc ve spise 2/ Jiří Čermák Lukáš Osladil Jan Kubík Martin Dráb David Plachý Dalibor Hájek Pavel Vacek Hynek Neužil Pavel Lemmer Petr Čížek Petr Fink

tento ROZHODČÍ NÁLEZ: 1) Rozhodnutí Disciplinární komise svazu kulturistiky a fitness ČR ze dne 17.10.2006 ve věcech sportovců Jiřího Čermáka, Lukáše Osladila, Jana Kubíka, Martina Drába, Davida Plachého, Dalibora Hájka, Pavla Vacka, Hynka Neužila, Pavla Lemmera, Petra Čížka a Petra Finka se zrušuje v celém rozsahu a věc se vrací Disciplinární komisi Svazu kulturistiky a fitness ČR k novému projednání a rozhodnutí.

2) Vzhledem k tomuto rozhodnutí je zrušeno i rozhodnutí Disciplinární komise o zrušení jejího rozhodnutí o pozastavení činnosti jmenovaných sportovců ze dne 14.6.2006 a toto pozastavení činnosti je dnešním dnem obnoveno. 3) Každý účastník nese dosavadní náklady řízení ze svého.

Odůvodnění:

1. Pravomoc a složení Arbitrážní komise 1.1. V daném případě se jedná o odvolání Antidopingového výboru ČR (dále jen „ADV “) proti rozhodnutí disciplinární komise Svazu kulturistiky a fitness ČR (dále jen „Svaz“). Svaz sice není členem Českého olympijského výboru (dále jen (“ČOV“) a Stanovy ČOV, včetně čl. 4, odst.6.3.2. o pravomoci Rozhodčí komise (dále jen „Komise“) nejsou pro Svaz závazné, avšak svaz uzavřel dne 14.3.2000 s ADV ČR Dohodu, doplněnou dne 3.5.2004 Dodatkem, (dále jen „Dohoda), ve které v čl. 2, odst. 4. smluvní strany dohodly, že odvolacím orgánem ve věcech dopingu v ČR je Komise. Tomu odpovídá i čl. 5.2. Disciplinárního řádu Svazu. 1.2. Komise takto jí svěřenou pravomoc přijala. Žádný z účastníků uvedených pod. bodem 1) a 2 ) záhlaví tohoto nálezu nepodal přes výzvu vyjádření k odvolání a tedy ani nevznesl námitky proti pravomoci Komise nebo proti některému členu Komise. Účastníci, kteří se zúčastnili odvolacího jednání dne 1.3.2007 pak výslovně prohlásili, že námitku podjatosti proti žádnému členu Komise nevznášejí. 1.3. Pravomoc komise projednat a rozhodnout o podaném odvolání odvolatele, a to ve složení uvedeném na začátku tohoto nálezu, je tedy bez jakýchkoli pochybností dána.

2. Skutkový stav 2.1

Na základě čl. 2 Dohody Svaz uznává za závaznou Směrnici pro kontrolu a postih dopingu ve sportu vydanou ADV (dále jen „Směrnice“). Její poslední platné znění je ze dne 1.6.2004.

2.2

Podle čl. 4, odst. 3 Dohody i čl. 5.12 Směrnice je ADV oprávněn provádět mimosoutěžní dopingové kontroly u sportovců Svazu. Svaz je povinen za tím účelem poskytovat ADV informace o pobytu sportovců zařazených do výběru sportovní reprezentace, i když Dohoda výslovně neomezuje kontroly mimo soutěž na tyto sportovce.

2.3

Dne 29.1.2005 se konala v budově ČSTV na Strahově schůze, kterou svolal Svaz a na kterou byli pozváni jednak někteří sportovci, jednak někteří funkcionáři Svazu. Schůze se zúčastnili všichni sportovci, kteří jsou účastníky tohoto řízení a také předseda Svazu S. Pešát a trenérka E. Sukupová.

2.4

Poté, co se o této schůzi dozvěděli komisaři ADV RNDr. Jan Chlumský a Mgr. Jan Zimmer, rozhodli se provést u sportovců tam přítomných mimosoutěžní dopingovou kontrolu. Do budovy se dostavil krátce před 11 hod. a po zjištění, že se schůze koná

2

v místnosti č. 209 se odebrali před tuto místnost s tím, že zde vyčkají na konec schůze a pak provedou kontrolu. Pro účely tohoto rozhodnutí (vzhledem k tomu, že nejde o konečné rozhodnutí v meritu věci), není nutno se zabývat jednotlivými detaily toho, kdy se kdo z nich kde nacházel a s kým se viděli nebo s kým hovořili. Podstatné je však, že účastnící schůze se dozvěděli, že před místností č. 209 jsou dopingoví komisaři. Jak se to dozvěděli sportovci – účastníci tohoto řízení, bude mít za úkol zjistit Disciplinární komise Svazu (dále jen „DK“) v dalším řízení. Podle tvrzení odvolatele pak vědomost o uvedené skutečnosti vedla k tomu, že sportovci, aby se vyhnuli dopingové kontrole, z místnosti neodešli dveřmi, ale okny vylezli na železnou konstrukci, která je trvalou součástí budovy a po ní slezli na zem. Odvolatel dále tvrdí, že sportovci tak učinili na přímou výzvu buď předsedy Svazu nebo trenérky Sukupové, ale opět tato skutečnost není podstatná pro toto rozhodnutí a navíc byla předmětem samostatného řízení před Disciplinární komisí. Je však třeba dodat, že v budově ČSTV je instalováno bezpečnostní elektronické zařízení pro kontrolu příchodu a odchodu osob do a z budovy a to tak, že při příchodu je návštěvníkům ve vrátnici vydána elektronická karta, kterou pak je nutno předložit čtecímu zařízení uvolňujícímu závoru v turniketu. Návštěvníci jsou povinni stejným způsobem odejít a po projití turniketem kartu odevzdat ve vrátnici. Vchod je navíc střežen kamerou, která nahrává veškerý pohyb ve vchodu. 2.5

S výjimkou sportovců J. Čermáka, P. Vacka a H. Neužila, kteří přiznali, že z místnosti schůze vylezli oknem, to všichni ostatní účastníci – sportovci popřeli, případně odepřeli vůbec se k věci vyjádřit. Jmenovaní 3 sportovci uvedli dále, že spolu s nimi vylezlo okny několik dalších sportovců a že tak všichni učinili na pokyn vedení Svazu. Proti obvinění z porušení antidopingových předpisů se však hájili tím, že nedošlo vůbec k tomu, že byli vyzváni k dopingové kontrole. S. Pešát i E. Sukupová popřeli, že by dali jakýkoliv pokyn sportovcům přítomným na schůzi, aby vylezli oknem a že by vůbec někdo v jejich přítomnosti oknem vylezl.

2.6. Napadeným rozhodnutím DK rozhodla, že žádný z účastníků-sportovců neporušil Směrnici pro kontrolu a postih dopingu. 2.7. Proti uvedenému rozhodnutí DK podal dne 1.11.2006 ADV odvolání ke Komisi. Podle čl.13.5. Směrnice je lhůta k podání odvolání 15 dní od pravomocného rozhodnutí Svazu v disciplinárním řízení. Směrnice má nepochybně na mysli 15 dní od dne kdy se osoba oprávněná podat odvolání o pravomocném rozhodnutí doví. Tomu odpovídá také čl. 9, odst. 1 Jednacího řádu Komise (dále jen „Řád“). Uvedené rozhodnutí bylo ADV doručeno dne 20.1.02006 a odvolání tedy bylo podáno včas. Opožděné podání také nikdo z účastníku nenamítl.

3. Důkazy a právní posouzení provedené Disciplinární komisí. 3.1. Ve svém rozhodnutí DK uvedla, že neuvěřila dopingovým komisařům, že byli celou rozhodnou dobu přítomni před místností č. 209 (čímž DK chtěla zřejmě říci, že sportovci mohli odejít dveřmi, aniž by je komisaři viděli), a že neuvěřila sportovcům Neužilovi, Čermákovi a Vackovi, pokud vypověděli, že oni a další sportovci vylezli z místnosti okny. DK uvedla: “Lze tedy těžko uvěřit, že v době přítomnosti dopingových komisařů došlo k útěku některých účastníků oknem“ a dále: “Bylo jednoznačně zjištěno, že dopingoví komisaři nevstoupili do kontaktu se sportovci a nedošlo z jejich strany k zahájení

3

mimosoutěžní dopingové kontroly podle postupu, který určuje Mezinárodní standard pro testování“. Hlavní závěr DK pak zní: „Nelze trestat sportovce za porušení Směrnice, ke kterému nedošlo.“ 3.2. Komise došla k závěru, že již ze samotného rozhodnutí DK vyplývá, že DK neúplně zjistila skutkový stav, nesprávně zhodnotila provedené důkazy a provedla také nesprávné právní posouzení věci. 3.3. Komise proto původně chtěla důkazní řízení doplnit přímo v odvolacím řízení a za tím účelem nařídila jednání na 1.3.2007 a předvolala k němu účastníky a svědky. Hodlala také při jednání provést další důkazy, jako jsou záznamy kamery ze vchodu do budovy ČSTV, záznamy o příchodu a odchodu osob a o nevracených elektronických kartách. Komise však před jednáním zjistila, že DK vydala dne 21.2.2007 dvě nová rozhodnutí, ve kterých uznala předsedu Svazu S. Pešáta a trenérku E. Sukupovou vinnými z porušení antidopingových pravidel dle čl. 2.8. Směrnice „tím, že byli účastni schůze v místnosti č. 209 v budově ČSTV v Praze na Strahově dne 29.1.2005, věděli o přítomnosti komisařů, kteří hodlají provést dopingovou kontrolu u sportovců tam přítomných a byli přítomni tomu, když sportovci vylezli oknem, aby se vyhnuli případné dopingové kontrole, nebo se o takovém opuštění místnosti následné dověděli, a tuto skutečnost skrývali.“ Ve velmi krátkém odůvodnění pak DK uvedla, že „přihlédla k původní výpovědi H. Neužila, J. Čermáka a P. Vacka „a dále k výpovědím Dr. Daniely Stackeové a Evy Horňákové, které potvrdily, že byli přítomni jednání (schůze) po celou dobu jejího průběhu a potvrdily přítomnost funkcionářů v době, kdy vylezli někteří sportovci oknem“.

4. Stanovisko Rozhodčí komise. 4.1.

Z výše uvedených konstatování je zřejmé, že rozhodnutí napadené odvoláním a dvě nová rozhodnutí DK z 21.2.2007, která všechna posuzovala stejnou skutkovou událost, obsahují protikladná skutková zjištění a protikladné závěry. Zatímco v prvém rozhodnutí DK vycházela z toho, že nebylo prokázáno, že by někteří sportovci opustil místnost schůze tak, že vylezli oknem, natož, že by tak učinili ve snaze vyhnout se dopingové kontrole, v obou rozhodnutích z 21.2.2007 uvádí DK přímo ve výroku, že S. Pešát, resp. E. Sukupová „byli přítomni tomu, když sportovci vylezli z místnosti oknem, aby se vyhnuli případné dopingové kontrole“. Z výše uvedeného vyplývá, že oba jmenování funkcionáři mohli být uznáni vinnými jen za předpokladu, že DK zjistila a vzala za prokázané, že někteří sportovci vylezli oknem a to za účelem vyhnutí se dopingové kontrole. Taková zjištění však v napadeném rozhodnutí zcela chybí, resp. lze říci, že DK tehdy učinila závěr zcela opačný, a sice, že takové skutečnosti vůbec zjištěny nebyly.

4.2. Za tohoto stavu by odstraňování těchto rozporů na úrovní odvolacího řízení bylo nesprávné a navíc by vyžadovalo provádění důkazního řízení v měřítku rozsáhlejším než je v odvolacím řízení žádoucí. K odvolacímu jednání se navíc dostavili pouze dva účastníci – sportovci – J. Čermák a L. Osladil. Zbývající sportovci se ani nedostavili, ani

4

neomluvili, ačkoli nepochybně předvolání obdrželi. Navíc J. Neužil, S. Pešát a E. Sukupová, kteří byli předvolání jako svědci, se omluvili. Komise proto dospěla k závěru, že nejsprávnějším a nejúčelnějším řešením je napadené rozhodnutí zrušit a celou věc vrátit DK k novému projednání a rozhodnutí. A to tím spíše, že DK bude tak moci provést i v této věci nové důkazy, které provedla v případě S. Pešáta a E. Sukupové. 4.3. Pro správné provedení nového řízení považuje Komise za nutné uvést chyby, které se podle stanoviska Komise dopustila DK v předchozím řízení. 4.4. Neúplné zjištění skutkového stavu: 4.4.1. DK si neobstarala nebo neprovedla důkaz záznamy bezpečnostní kamery ve vchodu budovy ČSTV, záznamy o příchodech a odchodech návštěvníků ani záznamy o vydání a vrácení elektronických karet. Přitom tyto všechny záznamy mohou poskytnout důkaz o tom, kdo a jak do budovy vešel a zda také řádným východem odešel a odevzdal elektronickou kartu. 4.4.2. Komise nepředvolala jako svědky další účastníky schůze za účelem odstranění rozporů ohledně toho, zda někdo vylezl po schůzi oknem či nikoli. Přitom účastníků schůze bylo cca 30. 4.5. Nesprávné hodnocení důkazů: 4.5.1. DK uvedla, že „nevěří dopingovým komisařům“, aniž by přesvědčivě uvedla důvody, proč jsou tito svědkové nevěrohodní. 4.5.2. DK nesprávně hodnotila výpovědi účastníků H. Neužila, P. Vacka a J. Čermáka, když totiž na jedné straně jejich výpovědi prohlásila (opět bez dostatečného zdůvodnění) za nevěrohodné, ale na druhé straně jejich výpovědi použila k odůvodnění svého závěru, že sportovci „nebyli vyzváni k provedení mimosoutěžní kontroly“. To nasvědčuje tomu, že DK hodnotila důkazy účelově tak, aby sloužily k podpoře jejího rozhodnutí. 4.5.3. Jako podstatný nedostatek hodnotí Komise skutečnost, že DK ve svém rozhodnutí neučinila jednoznačný závěr tom zda a kdo vylezl oknem nebo, že oknem nikdo nevylezl. Komise pouze naznačila, že nevěří ani tomu, že oknem utekli H. Neužil, P. Vacek a. J.Čermák, kteří tuto skutečnost přiznali. DK zřejmě pod vlivem svého nesprávného právního názoru (viz níže), nepovažovala tuto otázku za důležitou. 4.6. Nesprávné právní posouzení: Z celého odůvodnění rozhodnutí DK vyplývá, že zproštění viny účastníků – sportovců stojí na názoru, že k provinění sportovců nemohlo dojít, pokud nebyli dopingovými komisaři vyzvání k dopingové kontrole. Tento názor je však zcela mylný, jedná–li se o obvinění ze „snahy vyhnout se odběru vzorku jiným způsobem“ podle čl. 2.3. Směrnice. Tento článek obsahuje 2 možné skutkové podstaty provinění. Jednak je to „odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku bez náležitého odůvodnění po obdržení

5

oznámení“ (myslí se výzvy ke kontrole), jednak je to „snaha vyhnout se odběru vzorku jiným způsobem“. Již z této citace je zřejmé, že výzva k dopingové kontrole je předpokladem (podmínkou) k naplnění pouze u první skutkové podstaty, nikoli také u druhé. Tato druhá skutková podstata může být spáchána prakticky jakýmkoli způsobem, z kterého je zřejmá snaha vyhnout se odběru vzorku pro dopingovou kontrolu. Z případů projednávaných a rozhodnutých Arbitrážním soudem v Lausanne, (nejvyšší instancí mezinárodního sportu pro dopingové věci) vyplývá, že u mimosoutěžních kontrol je to právě snaha vyhnout se především doručení výzvy k dopingové kontroly a to všemi možnými způsoby, jako zapíráním přítomnosti sportovce v místě, kde ho hledá komisař, předstíráním jiné totožnosti či tajnými útěky z místa, kde je sportovec hledán, pokud se sportovec dozví předem o tom, že přišel dopingový komisař. Nejznámější je asi případ maďarského atleta Annuse z olympiády v Athénách. Ten sice nejprve získal zlatou medaili v hodu kladivem, ale před opakovanou dopingovou kontrolou, která se měla uskutečnit o 2 dny později, Annus odjel předčasně z olympijské vesnice a skrýval se na neznámém místě. Byl uznán vinným a zlatá medaile mu byla odebrána. S odvoláním k CAS, ve kterém Annus argumentoval stejně jako sportovci či DK v daném případě (a sice, že neobdržel osobně výzvu ke kontrole), neuspěl. CAS potvrdil trest a uvedl, že v daném případě došlo k provinění podle čl. 2.3 Kodexu (Směrnice) a to tak, že sportovec „ se vyhnul odběru vzorku jiným způsobem“. 4.7. Komise proto ukládá DK provést v dalším řízení všechny dostupné důkazy o tom, zda a kdo ze sportovců opustil místnost schůze tak, že vylezl oknem, a zda bylo známo, že před místností byli dopingoví komisaři. Pokud budou taková skutková zjištění prokázána, pak zůstane otázka, zda sportovci byli vyzvání k dopingové kontrole zcela bezvýznamná a nerozhodná. Na druhé straně bude pak muset DK učinit závěr o tom, zda sportovci vylezli oknem ve snaze (s úmyslem) vyhnout se odběru vzorku. Jako každý jiný úmysl, lze i uvedenou snahu prokazovat pouze nepřímými důkazy, neboť o stavu mysli člověka žádný přímý důkaz neexistuje a nemůže existovat. Jestliže však sportovci vešli do budovy řádným vchodem, obdrželi elektronické karty a použili je k otevření turniketu, pak je zcela odůvodněna domněnka, že dospělý člověk ví, že je povinen stejným způsobem z budovy odejít a že dospělý člověk bez nějakého zvláště silného důvodu neporuší bezpečnostní systém v budově a nevyleze z budovy oknem ve výšce cca 6 metrů slezením po železné konstrukci. Nebude-li proto v řízení dostatečně a věrohodně prokázán jiný důvod pro opuštění budovy uvedeným způsobem, bude ostatními zjištěními dostatečně, byť nepřímo, prokázáno, že sportovci tak učinili ve snaze vyhnout se odběru vzorku.

5. Náklady řízení. 5.1. Poplatek za odvolání ve výši 3.000 Kč stanovený v §u 19, odst. 1 Jednacího řádu uhradil odvolatel. 5.2. Vzhledem k tomu, že Komise tentokráte nerozhodla konečným způsobem o meritu věci, nelze prozatím posoudit, který účastník měl či neměl ve věci úspěch. Komise proto nepřiznala žádnému účastníku náhradu nákladů řízení podle §u 19, odst. 6 Řádu, nýbrž rozhodla podle odst. 4 cit. ustanovení, že každý účastník nese náklady ze svého.

6

Poučení: Podle čl. 2, odst. 4, věta první Dohody není proti tomuto rozhodčímu nálezu možno podat další odvolání. Nález je proto konečný a pro účastníky závazný ode dne jeho doručení.

V Praze dne 1. března 2007

JUDr. Gerhardt Bubník, LL.M předseda Rozhodčí komise

7