2006

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Závěrečná zpráva o výsledcích řešení rozvojového projektu MŠMT 598/1/2006

Zvýšení atraktivnosti studia nových studijních oborů na vybraných fakultách Jihočeské univerzity a spolupráce na přípravě středoškolských studentů pro studium na VŠ

Program na podporu zvýšení zájmu nadaných žáků středních škol o studium technických a přírodovědných oborů

Řešitel koordinátor prof. Ing. Jan Moudrý, CSc.

Prosinec 2006

Řešitelé dílčích úkolů doc. RNDr. Emilie Pecharová, CSc., tajemník katedry Agroekologie, řešitel etapy doc. RNDr. Jaroslav Boháč, DrSc., docent katedry Agroekologie Ing. Olga Křiváčková, Ph.D., odborný asistent katedry Agroekologie Ing. Zuzana Sýkorová, pracovník ve vědním oboru katedry Agroekologie Ing. Václav Tůma, vedoucí terénního pracoviště Vomáčka Blanka Tesařová, student ZF JU, obor Agroekologie doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D., vedoucí katedry biologických disciplín ZF JU Ing. Zuzana Balounová, Ph.D., vedoucí sekce biologie zájmových organismů, KBD ZF JU Mgr. Lukáš Šmahel, technik KBD ZF JU doc. RNDr. Pavel Tlustý, CSc., katedra matematiky a informatiky ZF JU doc. RNDr. Frantisek Sedláček, CSc., Biologická fakulta JU další spoluřešitelé Ing. Vladimír Jirka, CSc., ENKI Třeboň, o.p.s. Ing. Bohumír Šareš, SZŠ Písek RNDr. Karel Houdek, Laboratoř ekologie krajiny, ČZU, FLE Ing. Lenka Zámečníková, SZŠ Písek Mgr. Karel Drábek, Šternberkovo muzeum RNDr. Lukáš Šimek, zoolog KBD ZF JU Mgr. Lenka Barčiová, technička KBD ZF JU Ing. Jaroslav Švehla, Ph.D., pedagog katedry chemie ZF JU Ing. Pavel Vrána, doktorand katedry rybářství a myslivosti ZF JU Mgr. Zuzana Kadlečíková, doktorandka KBD, ZF JU Bc. Lenka Pavelcová, studentka oboru Agroekologie, ZF JU Hana Fluksová, studentka oboru Péče o životní prostředí, BF JU Marie Nováková, studentka oboru Péče o životní prostředí, BF JU doc. RNDr. Václav Nýdl, CSc., katedra matematiky a informatiky ZF JU PhDr. Marek Šulista, katedra matematiky a informatiky ZF JU RNDr. Renata Klufová, Ph.D., katedra matematiky a informatiky ZF JU Mgr. Michal Houda, katedra matematiky a informatiky ZF JU Mgr. Roman Biskup, katedra matematiky a informatiky ZF JU Ing. Michael Rost, Ph.D., katedra matematiky a informatiky ZF JU Ing. Jana Friebelová, Ph.D., katedra matematiky a informatiky ZF JU Ing. Ludvík Friebel, Ph.D., katedra matematiky a informatiky ZF JU Mgr. Radim Remeš, katedra matematiky a informatiky ZF JU doc. RNDr. T. Polívka Ph.D. Ústav fyzikální biologie JU RNDr. K. Roháček, CSc., Ústav fyzikální biologie JU Ing. P. Hříbek, CSc. Ústav fyzikální biologie JU Mgr. D. Kaftan, Ph.D., Ústav fyzikální biologie JU Mgr. M. Lukeš, Ústav fyzikální biologie JU M. Sergejevová, Ph.D., Ústav fyzikální biologie JU PaedDr. Pavlíček, Pedagogická fakulta JU Ing. J. Marek, Ústav fyzikální biologie JU Ing. V. Březina, CSc. Ústav fyzikální biologie JU Ing. Š. Kučerová, Ústav fyzikální biologie JU Mgr. J. Ristvejová, Ústav fyzikální biologie JU RNDr. M. Fuciman, Ph.D., Ústav fyzikální biologie JU 2

Obsah 1. Anotace projektu ................................................................................................................. 5 2. Výsledky projektu ............................................................................................................... 6 2.1. Členění projektu ............................................................................................................... 7 2.2. Vyhodnocení kontrolovatelných výstupů....................................................................... 10 3. Popis aktivit jednotlivých řešitelských pracovišť……………………………………......12 3.1. ZF JU Katedra agroekologie .......................................................................................... 12 3.2. ZF JU Katedra biologických disciplín ........................................................................... 14 3.3. ZF JU Katedra matematiky a informatiky...................................................................... 18 3.4. Biologická fakulta .......................................................................................................... 19 3.5. Ústav fyzikální biologie JU............................................................................................ 20 4. Přehled o čerpání dotace přidělené na řešení projektu...................................................... 22 5. Přílohy ............................................................................................................................. 28 5.1. ZF JU Katedra Agroekologie ........................................................................................ 29 5.2. ZF JU Katedra Biologických disciplin .......................................................................... 78 5.3. ZF JU Katedra Biologických disciplin .......................................................................... 96 5.4. ZF JU Katedra matematiky a informatiky.....................................................................98

3

4

1. Anotace projektu V roce 2006 byla na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích zahájena magisterská studia dvou nových, perspektivních oborů - Agroekologie a Rostlinné a živočišné biotechnologie, které navazují na bakalářské studium Agroekologie a Zemědělské biotechnologie, otevřené v roce 2003. Současně zahajuje studium nového oboru profilující rozvoj venkova - Strukturální politika EU a rozvoj venkova a některých dalších oborů (např. obor Biologie a chov zájmových organismů – společně ZF a BF). Tyto studijní obory vychází z Dlouhodobého záměru JU, kde jsou agroenvironmentální opatření a management krajiny spolu s navazujícími obory považovány za stěžejní. Projekt předkládal řešení zvýšení atraktivnosti uvedených oborů dvěma přístupy: 1. Obecná podpora zájmu studentů SŠ o studium stěžejních oborů. 2. Specifická podpora spolupráce s vybranými středními školami, na základě dlouhodobých kontaktů a očekávaného zájmu studentů těchto škol o studium na JU. Řešení projektu Programu na podporu zvýšení zájmu nadaných žáků středních škol o studium technických a přírodovědných oborů v roce 2006 bylo považováno především za testování možností směrového zájmu o střední školy, v dalších navazujících letech budou vytvořeny stabilizované univerzitní týmy pro realizaci spolupráce se SŠ. U těchto týmů se předpokládá začlenění do systému přípravy vzdělávání na JU. Výsledkem projektu po stabilizaci týmu a ověření postupů (předpoklad do r. 2008) bude především Realizace školicího střediska pro studenty zejména Středních zemědělských škol a učilišť a vytvoření studentského „inkubátoru“ pro stěžejní rozvojové obory ve spolupráci s Vyššími odbornými školami (modelové středisko).

5

2. Výsledky projektu Jihočeská univerzita je v současné době jedinou veřejnou vysokou školou umístěnou v celém rozsahu v Jihočeském kraji a tím současně v regionu česko-rakousko-bavorského pomezí. Tomu odpovídá i celkové směřování univerzity ve sféře pedagogické i vědecké a výzkumné. Vzhledem k různému charakteru studijních programů a oborů nabízených jednotlivými fakultami se značně liší i úkoly rozvoje studijní činnosti, které před fakultami stojí. V dlouhodobém záměru JU je konstatováno, že velmi dobře započaté kontakty s organizacemi sdružujícími střední školy budou pokračovat na úrovni celé JU se snahou docílit vzájemné informovanosti a spolupracovat v zájmu co nejsnazšího přechodu studenta ze sekundárního do terciárního stupně vzdělávání. Na základě této predispozice byl také předkládán navrhovaný projekt, postavený na stěžejním návrhu Zemědělské fakulty JU a vycházející z dlouhodobých zkušeností v práci se středními školami. Dalšími fakultami, které se budou podílet na řešení projektu, jsou především Pedagogická fakulta, dále Ústav fyzikální biologie JU v Nových Hradech, Biologická fakulta a posléze i Ekonomická fakulta, jejíž činnost byla zahájena od 1.1. 2007. Podpůrnými aktivitami typu intenzivní spolupráce se středními školami se uvedené fakulty JU (Zemědělská fakulta, Pedagogická fakulta, Biologická fakulta a Ústav fyzikální biologie) soustavně zabývají již řadu let, v souvislosti s nově akreditovanými stěžejními obory se stává tato činnost cílenou na specifické školy regionu. Významného pokroku dosáhly kontakty se sférou středních škol jako prostorem, ze kterého přicházejí uchazeči o studium. Vzhledem k tomu, že se předpokládá značný nárůst studentů na JU - do roku 2010 se předpokládá navýšení celkového počtu studentů všech studijních programů a forem studia (např. pouze na ZF na 3000 studentů), je potřebné věnovat mimořádnou pozornost i podpoře přípravy středoškolských studentů, podporovat jejich zájem o obory JU popř. jejich zájem přímo směrovat na vybrané stěžejní obory dlouhodobého záměru. V dlouhodobém záměru JU byly doporučeny následující okruhy zaměření aplikovaných oborů: - kvalita surovin, které jsou součástí potravinového řetězce, a to již počínaje kvalitou půdy, - agroenvironmentální opatření, správné zemědělské praktiky (rostlinolékařství, welfare zvířat - apod.), - diverzifikace činností na venkově, zejména v méně produkčních oblastech (LFA), - nepotravinářské užití biomasy, - management krajiny a péče o přírodní zdroje, - využití obnovitelných zdrojů, surovin a energie. Na tyto stěžejní okruhy navazují i nové perspektivní obory, zahajované v roce 2006 na Zemědělské fakultě JU v Českých Budějovicích: magisterské studium oboorů Agroekologie a Rostlinné a živočišné biotechnologie, které navazují na bakalářské studium Agroekologie a Zemědělské biotechnologie, otevřené v roce 2003. Současně zahajuje ZF JU studium nového oboru Strukturální politika EU a rozvoj venkova (budoucí Ekonomická fakulta) a některých dalších oborů (např. obor Biologie a chov zájmových organismů – společně s BF). V průběhu řešení projektu v roce 2006 byla připravena i akreditace kombinovaného studia Setrvalé systémy hospodaření v krajině.

6

2.1. Členění projektu Předkládaný projekt řeší navrhovanou problematiku ve dvou dílčích cílech: 1. Obecná podpora zájmu studentů SŠ o studium stěžejních oborů. 2. Specifická podpora spolupráce s vybranými středními školami, na základě dlouhodobých kontaktů a očekávaného zájmu studentů těchto škol o studium na JU.

Obecná podpora zájmu studentů SŠ o studium stěžejních oborů Realizace školicího střediska pro studenty zejména Středních zemědělských škol a učilišť a Vytvoření studentského „inkubátoru“ ve spolupráci s Vyššími odbornými školami (modelová střediska) Jihočeská univerzita ve spolupráci s vybranými Vyššími odbornými školami (VOŠ Benešov, VOŠ Karlovy Vary-Dalovice) zahájila vytvoření tzv. „studentského inkubátoru“, jehož cílem je aplikace článku IX. zákona č. 562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím Školského zákona a upravuje znění § 49, odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách, určená doporučením MŠMT z listopadu 2005. Zemědělská fakulta JU vytváří s příslušnými VOŠ modifikace studijních programů a jejich obsahovou náplň tak, aby bylo možné stanovit specifická pravidla a podmínky pro vytváření studijních plánů pouze pro studijní skupiny tvořené studenty VOŠ tak, aby byly splněny podmínky platnosti akreditace příslušného studijního programu nebo jeho oboru. V současné době je výsledkem těchto aktivit především kombinovaná forma bakalářského studijního oboru Setrvalé systémy hospodaření v krajině. Studenti se zájmem o další studium na VŠ, budou v rámci této aktivity speciálně připravováni tak, aby absolvování kombinovaného studia bylo možné absolventům umožnit absolvování vybraných oborů studia v magisterském studijním programu. Na JU bude vytvořena stálá pracovní skupina, složená ze zástupců JU a zúčastněných VOŠ a SŠ. Skupina se bude pravidelně scházet a připravovat stáže studentů VOŠ a SŠ. Činnost inkubátoru bude spočívat též v umožnění kratších opakovaných pobytů na vybraných pracovištích JU, rozpracování určitého tématu např. z oblasti regionálního managementu, agroekologie nebo biotechnologie, které se po přechodu na vysokou školu může stát tématem bakalářské či magisterské práce. Zemědělská fakulta JU disponuje terénní stanicí (Zbudovská Blata u Zlivi, cca 15 km od Č. Budějovic), která byla v rámci řešení projektu využita pro realizaci školicího střediska pro studenty zejména Středních zemědělských škol a učilišť v rámci letních kursů s názvem Letní škola krajinné ekologie - Ekologická funkce krajiny, její ovlivnění a hodnocení v regionálním rozvoji. Letní škola matematiky, informatiky a fyziky byla realizována Pedagogickou fakultou JU v samostatném školicím středisku. Tento kurs b formou diskusních přednášek se špičkovými odborníky z vysokých škol, ústavů akademie i praxe seznámoval studenty SŠ s aktuálními problémy krajinné ekologie v návaznosti na regionální rozvoj a stimuloval frekventanty ke studiu, směřujícímu k osvojení 7

metod managementu a péče o krajinu na VŠ. Součástí kursu byla praktická cvičení a terénní pokusy, využívající zejména přístrojové a terénní vybavení Laboratoře aplikované ekologie. Bly vytvořenyí pracovní listy a internetové skriptum pro hodoncení krajiny (viz přílohy). Délka kurzu byla v letošním roce 1 týden. Předpokládá se, i na základě hodnocení frekventantů, délka kurzu v příštím roce 10 pracovních dnů. Kurz byl zakončen obhájením samostatné experimentální práce a certifikátem o absolvování. V současné době je Zemědělská fakulta schopna realizovat 1 – 2 cykly letních kurzů při kapacitě 15 frekventantů. Zapojení středoškolských studentů do studentské věděcké a odborné činnosti Jihočeská univerzita (ZF, UFB) testuje již třetím rokem možnost zapojení středoškolských studentů do SVOČ. Tato aktivita dosud byla na JU v podstatě soukromou aktivitou vybraných pedagogických i vědeckých pracovníků (ZF JU např. katedra Agroekologie a Laboratoře aplikované ekologie). Ustav fyzikální biologie se soustředil na tuto problematiku v rámci specifického zaměření ústavu v programu LEADER+. V rámci projektu bylo umožněno studentům středních škol vypracování odborné práce (maturitní práce apod.) za vedení pracovníků JU a s využitím odborného zázemí ZF, ÚFB, BF a PF včetně následné prezentace práce v rámci mezinárodní studentské konference SVOČ pořádané v rámci univerzity Zemědělskou fakultou (březen 2007). Pro tyto aktivity byla vypsána témata, na která se mohou studenti SŠ hlásit a zahájit tak odbornou spolupráci s vybranými pracovišti univerzity. V současné době je takto zapojeno 6 studentů SZŠ Písek (ZF JU), projekt předpokládá výrazné rozšíření těchto aktivit I na další SŠ regionu (SOŠ Veselí nad Lužnicí, SOU rybářské Třeboň, SZŠ Tábor, Gymnázia v Českých Budějovicích a další střední školy, zejména zemědělského a přírodovědného zaměření). Témata prací se budou zabývat vybranými problémy regionálního managementu, agroekologie, biotechnologie, genetiky zvířat a dalšími aktuálními tématy. Programy na odborných pracovištích JU Vybraná pracoviště fakult JU připravila pobytový program pro studenty SŠ a VOŠ na špičkových vědeckých pracovištích (ZF, ÚFB, BF a AV ČR). Pobyty umožnily studentům SŠ a VOŠ, potenciálním posluchačům JU, seznámit se se specifickou prací v laboratořích vědeckých pracovišť. Pobyty byly praktickou demonstrací toho, jak moderní vědecké postupy pronikají do aplikovaných věd a praxe. ZF JU připravila pro skupiny studentů středních škol nabídku speciálních exkurzí se zaměřením na biologii a management venkovské krajiny a péče o přírodní zdroje, chov a biologii zájmových organismů. Tento typ exkurzí byl testován v minulých letech na studentech Střední zemědělské školy v Písku a v Jindřichově Hradci. Aktuální dopad na ovlivnění volby studentů 3. ročníku při výběru vysoké školy je prokazatelně vysoký. Pro řešení tohoto projektu byla využita řada exkurzí, jedno i vícedenních – viz výsledky z jednotlivých pracovišť ZF JU.

8

Specifická podpora splupráce s vybranými středními školami na základě dlouhodobých kontaků a očekáváného zájmu studentů těchto škol o studium na JU. Střední zemědělská škola Písek (Kontakt: Ing. B.Šareš, zástupce ředitele) Střední škola úzce spolupracuje se Zemědělskou fakultou Jihočeské univerzity na inovaci studijních programů, výuky a na přípravě studentů na další vysokoškolské studium. Tato spolupráce je realizována již od roku 2000 (tedy šestým rokem). V rámci této spolupráce má střední škola zájem na společném zpracování učebnice Krajinné ekologie aplikované na zemědělskou krajinu, včetně vypracování stabilních výukových terénních programů (Výuková naučná stezka, terénní praxe a exkurze s pracovními materiály). V rámci této spolupráce využívá již SZeŠ naučné stezky realizované ZF JU a společností ENKI, o.p.s. v blasti Sokolovksých výsypek (viz přílohy) a škola realizovala tzv. mobilní naučnou stezku, která je úspěšně využívána pro zvyšování zájmu studentů o přírodovědné, zejména ekologické obory. Současně škola začala využívat skriptum pro hodnocení krajiny (EKOVAST), připravené v rámci tohoto projektu (viz přílohy). Jsme přesvědčeni, že realizace tohoto programu by byla zajímavá i pro další střední školy v regionu. Poznámka: pro studijní obory Ekologie a ochrana krajiny, Agropodnikání se zaměřením Agroekologie na středních odborných školách neexistují odpovídající učebnice, skripta pro odborné předměty Ochrana životního prostředí a Krajina a životní prostředí. Výukové terénní programy a jiné materiály doplní potřeby pro praktická cvičení a terénní praxe studijních oborů. Aplikace také v SVOČ žáků. Střední odborné učiliště rybářské v Třeboni (Kontakt: MGr. V.Davidová, zástupce ředitele) SOU spolupracuje se ZF dlouhodobě na přípravě studentů zejména pro obor Agroekologie, Zemědělské biotechnologie a Rybářství. Pro SOU (a obdobné školy) je připravována série přednášek k tématu Zemědělských bioindikací, hospodaření v krajině s výraznou dikcí na funkci vody a k tématu ekologického zemědělství a setrvalého rozvoje krajiny. V těchto oborech je pro SOU spolupráce s navazující vysokou školou velmi žádoucí, včetně možnosti využití odborného zázemí ZF. Gymnázia a přírodovědná lycea v regionu jižní a západní Čechy U studentů gymnázií se předpokládá vyšší zájem o biotechnologie a související obory, neboť během studia na střední škole získávají ve srovnání se studenty odborných škol hlubší biologické vzdělání, včetně vzdělání v oblasti genetiky a obecné biologie. Proto musí být JU v kontaktu se školami, z nichž potenciálně mohou přicházet její posluchači. Cílem projektu je umožnit studentům náhled do oblasti biotechnologie a genetiky a motivovat je ke studiu těchto oborů (pro ZF, BF a ÚFB). Střední odborná škola pro ochranu a tvorbu životního prostředí Veselí nad Lužnicí Se střední odbornou školou byly navázány úzké odborné kontakty, pracovníci JU jsou členy Rady školy. SOŠ zajišťuje studium v oborech: Ochrana a tvorba životního prostředí,Technologie potravin (zpracování mléka) a Analýza potravin. Vzhledem ke specifickému zaměření školy se jedná o možný pravidelný zdroj budoucích studentů VŠ v preferovaných oborech dlouhodobého záměru. SOŠ má o aktivity, nabízené v tomto projektu, mimořádný zájem.

9

2.2. Vyhodnocení kontrolovatelných výstupů Kontrolovatelné výstupy jsou podtrobně rozpracovány u jednotlivých pracovišť a v přílohách. Realizace školicího střediska pro studenty zejména Středních zemědělských škol a učilišť a vytvoření studentského „inkubátoru“ pro stěžejní rozvojové obory ve spolupráci s Vyššími odbornými školami (modelové středisko). Stav plnění úkolu Dlouhodobý záměr fakult JU, v rámci řešení projektu zahájeny práce s vybranými SŠ a VOŠ. Celková realizace záměru se předpokládá v průběhu následujících dvou let. Realizace letních kursů „Letní škola krajinné ekologie“ - Ekologická funkce krajiny, její ovlivnění a hodnocení v regionálním rozvoji, „Letní škola matematiky, informatiky a fyziky“, popř. dalších typů letních škol. Stav plnění úkolu Pro rok 2006 splněno, v dalších letech předpoklad opakování a rozšiřování aktivit v této oblasti.¨ Vypracování odborných prací studentů SŠ s tématy z oblastí regionálního rozvoje, agroekologie nebo genetiky a biotechnologie, geografie apod. (maturitní práce apod.). Vedoucím bude pracovník JU, bude využito odborného zázemí JU (ZF, PF, BF, ÚFB) vč. laboratoří. Práce budou následně prezentovány v rámci mezinárodní studentské vědecké konference (SVOČ). Stav plnění úkolu Pro rok 2006 splněno, v rámci konference SVOČ je připravena a se SŠ dohodnuta účast vybraných studentů. Krátkodobé několikadenní pobyty studentů SŠ a VOŠ na biotechnologickém pracovišti ZF, případně na pracovištích dalších fakult, praktické seznámení se základními laboratorními technikami. Stav plnění úkolu Pro rok 2006 splněno. Vytvoření nabídky a realizace dvou typů exkurzí – třídenní exkurze pro studenty 3.ročníků středních škol se zaměřením na biologii s využitím terénní stanice ZF JU Vomáčka a čtyřdenní exkurze do environmentálně citlivých oblastí, se zaměřením na management, ekologii a geografii. Stav plnění úkolu Pro rok 2006 splněno. Exkurze realizovány jako čtyřdenní exkurze do environmentálně citlivých oblastí, se zaměřením na management, ekologii a geografii (tzv. okružní exkurze) a exkurze v rámci letní školy ZF JU. Zpracování interaktivních učebnic pro SŠ, např. Krajinné ekologie aplikované na zemědělskou krajinu a venkovský prostor, včetně vypracování stabilních výukových terénních programů (Výuková naučná stezka, terénní praxe a exkurze s pracovními materiály), Matematiky a Fyziky. Stav plnění úkolu Pro rok 2006 splněno.

10

Vytvoření série přednášek k tématu Zemědělských bioindikací, hospodaření v krajině s výraznou dikcí na funkci vody a k aktuálním tématům biotechnologií, environmentální problematiky, rozvoje venkova, tématu ekologického zemědělství a regionálního rozvoje, Matematických metod a využití výpočetní techniky, Počítačové grafiky, Moderních metod mapování krajiny a využití dálkového průzkumu Země, popř. další. Stav plnění úkolu Pro rok 2006 splněno. Vzorová www interaktivní stránka projektu, včetně interaktivních učebnic popř. korespondenčních kursů. Stav plnění úkolu Rozpracováno, stránka bude zveřejněna na www.ju.cz a www.zf.jcu.cz. Prezentace výsledků projektu na odpovídajícím odborném fóru, zabývajícím se vzděláváním SŠ, včetně publikačních výstupů v odborném a zejména populárním tisku. Stav plnění úkolu Za rok 2006 připravena prezentace na konferenci Pedagogické fakulty, z výsledků aktivit Letní školy je připraven příspěvek na konferenci “Jaderná energetika a životní prostředí” (Boháč Jaroslav, Pecharová Emilie, Křiváčková Olga: Identifikace krajiny v okolí jaderné elektrárny Temelín metodou ECOVAST -The landscape identification in the vicinity of the Temelín nuclear power plant by the ECOVAST method) pro polulární tisk budou články prezentovány v rámci náborových aktivit pro přijímací řízení 2007. Naučné stezky, prezentované v tomto projektu, budou publikovány následujícím způsobem: Mobilní naučná stezka byla zahrnuta do přehledu publikovaném v knize Drábek, K. Naučné stezky a trasy. Jižní Čechy. Kniha vyjde v prvním pololetí roku 2006. Naučná stezka Sokolovské výsypky byla zahrnuta do přehledu publikovaném v knize Drábek, K. Naučné stezky a trasy. Severozápadní Čechy. Kniha vyjde ve druhém pololetí roku 2006. Obě publikace bydává nakladatelství DOKOŘÁN.

11

3. Popis aktivit jednotlivých řešitelských pracovišť 3.1. ZF JU – Katedra agroekologie ŘEŠITELSKÝ KOLEKTIV 1. prof. Ing. Jan Moudrý, CSc., vedoucí katedry Agroekologie, hlavní řešitel pojektu 2. doc. RNDr. Emilie Pecharová, CSc., tajemník katedry Agroekologie, řešitel etapy 3. doc. RNDr. Jaroslav Boháč, DrSc., docent katedry Agroekologie 4. Ing. Olga Křiváčková, Ph.D., odborný asistent katedry Agroekologie 5. Ing. Zuzana Sýkorová, pracovník ve vědním oboru katedry Agroekologie 6. Ing. Václav Tůma, vedoucí terénního pracoviště Vomáčka 7. Ing. Vladimír Jirka, CSc., ENKI Třeboň, o.p.s. 8. Ing. Bohumír Šareš, SZŠ Písek 9. RNDr. Karel Houdek, Laboratoř ekologie krajiny, ČZU, FLE 10. Ing. Lenka Zámečníková, SZŠ Písek 11. Mgr. Karel Drábek, Šternberkovo muzeum 12. Blanka Tesařová, student ZF JU, obor Agroekologie A. Účast středoškolských studentů na konferencích Studentské odborné a vědecké činnosti V rámci řešeného projektu jsou vypracovávány samostatné práce šesti studentů Střední zemědělské školy v Písku, které jsou vedeny řešiteli tohoto dílčího úkolu. Odborná práce studentů navazuje na vědeckovýzkumný program Katedry Agroekologie, sekce Péče o krajinu v tématech: - Hodnocení krajiny v návaznosti na aplikace Evropské úmluvy o krajině - Konflikty v ochraně přírody a využívání krajiny - Biodiverzita lidských sídel Dílčí stav přípravy odborných prací prezentovali studenti v rámci Letní školy krajinné ekologie. Předpokládáme prezentaci těchto samostatných prací v rámci mezinárodní konference Studentské vědecké a odborné činnosti na Zemědělské fakultě v březnu 2006. B. Letní škola krajinné ekologie pro studenty SŠ Zemědělská fakulta JU disponuje terénní stanicí (Zbudovská Blata u Zlivi, cca 15 km od Č. Budějovic), která byla využita pro letní kurs - Letní škola krajinné ekologie - Ekologická funkce krajiny, její ovlivnění a hodnocení. Tento kurs formou diskusních přednášek se špičkovými odborníky z vysokých škol, ústavů akademie i praxe seznámil vybrané studenty SŠ s aktuálními problémy krajinné ekologie a stimuloval frekventanty ke studiu, směřujícímu k osvojení metod managementu a péče o krajinu na VŠ. Součástí kursu byla praktická cvičení a terénní pokusy, využívající zejména přístrojové a terénní vybavení Laboratoře aplikované ekologie. Na základě výsledků se byly vytvořeny pracovní listy (hodnocení porostů) a internetové skriptum (hodnocení krajiny).

12

C. Exkurze pro studenty SŠ se zaměřením na management krajiny a péče o přírodní zdroje. Tento typ exkurzí byl testován v minulých letech na studentech Zemědělské školy V Písku a v Jindřichově Hradci. Aktuální dopad na ovlivnění volby studentů 3. ročníku při výběru vysoké školy je prokazatelně vysoký. Pro řešení tohoto projektu byla realizována čtyřdenní exkurze do extrémně narušených oblastí Podkrušnohoří, s využitím zázemí ZF JU v prostoru podniku Sokolovská uhelná, a.s. (ubytování pro studenty zdarma). D. Mobilní naučná stezka – SzeŠ Písek Pro ekologickou výchovu v oblasti Písecka byla vytvořena spoluřešiteli Střední zemědělské školy Písek mobilní naučná stezka, využívaná při vlastní výuce na SŠ, ale též při dnech otevřených dveří a dalších propagačních akcích s ekologickou tématikou. Mobilní naučná stezka využívá jednak podklady autorů k dané problematice, jednak literární podklady v rámci jednotlivých akcí řádně citované. Mobilní naučná stezka seznamuje studenty se základními typy ekosytémů, jejich významem a funkcí. Stezka byla zahrnuta do přehledu publikovaném v knize Drábek, K. Naučné stezky a trasy. Jižní Čechy. Kniha vyjde v prvním pololetí roku 2006. E. Naučná stezka: Sokolovksé výsypky (Ježkova naučná stezka) V oblasti narušené povrchovou těžbou hnědého uhlí (Sokolovsko) – Velká podkrušnohorská výsypka, byla vytvořena spoluprací společnosti ENKI,o.p.s. a ZF JU naučná stezka, finančně realizovaná podnikem Sokolovská uhelná. Tato sezka seznamuje populární formou se současným stavem a perspektivou pánevní oblasti. Je poměrně hojně využívaná školami, pro studenty naší vzorové exkurze byla jedním z významých vstupů při pochopení obnovy krajiny v její funkci. Stezka byla zahrnuta do přehledu publikovaném v knize Drábek, K. Naučné stezky a trasy. Severozápadní Čechy. Kniha vyjde ve druhém pololetí roku 2006. Zhodnocení projektu a jeho přínosu pro pracoviště, fakultu, JU Projekt považujeme za velmi přínosný pro pracoviště i celou fakultu, zejména je významná prezentace nových a moderních oborů (obor Agroekologie a obor Setrvale systémy hospodaření v krajině). Pracoviště předpokládá pokračování v uvedených aktivitách i momo rozvojový projekt MŠMT. Ohlasy ze strany spolupracujících středoškolských vyučujících i studentů jsou velmi pozitivní, Studenti i jejich rodiče by byli ochotni absolvovat podobné aktivity i za úplatu. Kontaktní osoba pro případnou komunikaci se SŠ studenty po ukončení projektu, včetně mailového kontaktu Doc. RNDr. Emilie Pecharová, CSc. Ing. Olga Křiváčková, Ph.D. [email protected] [email protected]

13

3.2. ZF JU – Katedra biologických disciplín ŘEŠITELSKÝ KOLEKTIV doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D., vedoucí katedry biologických disciplín ZF JU Ing. Zuzana Balounová, Ph.D., vedoucí sekce biologie zájmových organismů, KBD ZF JU Mgr. Lukáš Šmahel, technik KBD ZF JU SPOLUPRACOVNÍCI: RNDr. Lukáš Šimek, zoolog KBD ZF JU Mgr. Lenka Barčiová, technička KBD ZF JU Ing. Jaroslav Švehla, Ph.D., pedagog katedry chemie ZF JU Ing. Pavel Vrána, doktorand katedry rybářství a myslivosti ZF JU Mgr. Zuzana Kadlečíková, doktorandka KBD, ZF JU Bc. Lenka Pavelcová, studentka oboru Agroekologie, ZF JU Hana Fluksová, studentka oboru Péče o životní prostředí, BF JU Marie Nováková, studentka oboru Péče o životní prostředí, BF JU Vyhodnocení splnění stanovených cílů a kontrolovatelných výstupů V rámci projektu MŠMT byla uspořádána serie samostatných akcí, tematicky na sebe volně navazující. Akce byly jednodenní, vždy v sobotu v měsíci říjnu. A. ukázky terénních biologických prací spojených s odborným výkladem a následně s vědomostní soutěží zúčastněných studentů. Akce se zúčastnilo 46 studentů ze 7 středních škol a 4 pedagogičtí pracovníci. Jednalo se o Gymnázium Dačice, Gymnázium Pelhřimov, Gymnázium Otokara Březiny Jihlava, Gymnázium Strakonice, Gymnázium Písek, České reálné gymnázium České Budějovice a Gymnázium Jírovcova České Budějovice Pro práci byla vybrána lokalita pískovny Cep I s přilehlým okolím u Suchdola nad Lužnicí na Třeboňsku. Na tomto místě byla připraveno 18 tematicky zaměřených stanovišť s ukázkami jednotlivých biologických prací s doprovodným výkladem. Studenti byli rozděleni do čtveřic a postupně navštívili jednotlivá stanoviště, kde po úvodním výkladu či instruktáži odpovídali na otázky nebo plnili zadané úkoly. Úspěšnost studentů byla vyhodnocena přímo na stanovišti garantujícím pracovníkem pomocí bodové stupnice. Nejúspěšnější studenti byli vyhodnoceni a obdrželi diplomy. Pedagogičtí pracovníci měli možnost shlédnout různé metody terénní práce v ekologii a zahrnout je tak dle možností i do středoškolské výuky. Přehled stanovišť: Vydří Třeboňsko, Hnízdiště orlů mořských – Třeboňsko jakožto významnými lokalitami chráněných a ohrožených druhů živočichů (dr. Šimek) Přijďte rybě na kloub…, O životě ryb, rybářů a lidí – Různé pohledy na ryby, jejich využití v rybářství, jejich ekologie, etologie a fyziologie (ing. Vrána) Ptačí odysea, Co nám prozradí pouhý pohled do vody – Drobné ptactvo stanoviště, metody jeho odchytu a určování, přibližný popis abiotických podmínek vodního prostředí bez využití přístrojů (doc. Rajchard) 14

Jak popsat vegetaci?, Važme (si) biomasy… – Různé metody popisu fytocenóz – transekty, fytocenologické snímky, odběry biomasy, vertikální a horizontální struktura (dr. Balounová) B. Osud „neviditelné“ energie, Stabilita v přírodě – Hrubé stanovení bilance latentního a pociťového tepla, toku tepla do půdy a albeda pomocí teploměrů, vlhkoměrů a měřičů záření, funkce územních systémů ekologické stability (Šmahel) Echolokace - aneb zkoumání dna nádrží bez potápění, Hydrochemie - aneb trocha chemie u vody – Určování parametrů dna pomocí echolotu umístěného na lodi, základní fyzikálně-chemické a chemické parametry vodního prostředí a metody jejich určování (dr. Švehla) Krajinným architektem, Strom – Návrh revitalizace prostředí pískovny, jeho možnosti a úskalí, funkce stromů v přírodě, určování základních parametrů stromu (Nováková) Najděte schovaný předmět!, Odhad vzdálenosti a výšky – Praktická demonstrace využití GPS, pásma a výškoměru v ekologii (Fluksová) Drobní savci kolem nás, Kosterní pozůstatky – Drobní savci stanoviště a metody jejich odchytu a určování, určování živočichů podle kosterních pozůstatků (Barčiová) C. exkurze s odborným výkladem a následnou vědomostní soutěží: Akce se zúčastnilo 24 studentů ze 4 škol (Gymnázium Pelhřimov, Gymnázium Strakonice, České reálné gymnázium České Budějovice a Gymnázium Jírovcova České Budějovice) a) Botanický ústav AVČR Třeboň, úsek ekologie rostlin: sbírka a záchranné kultivace ohrožených druhů vodních a mokřadních rostlin (odborný výklad ing. J. Skočná), sbírka masožravých rostlin s výkladem o jejich fyziologických specifikách (dr. L. Adamec) b) Velkochov akvarijních ryb p. Heidingera v Lásenici na Jindřichohradecku. Exkurze do chovatelského objektu špičkové úrovně se zázemím, prezentace několika desítek druhů tropických ryb a několika druhů akvarijních obojživelníků, odborný výklad a diskuze zaměřené zejména na biologická specifika jednotlivých taxonů včetně problematiky rozmnožování, ale také na provozní záležitosti chovu. c) Zoologická zahrada Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Seznámení s evropskou faunou, problematikou chovu zvířat, zejména druhů ohrožených, kde zoologické zahrady mají zásadní úlohu v jejich záchraně. Na závěr vyhodnocení soutěže studentů, diskuze na témata, která vyplynula z náplně exkurzí a která studenty zajímala. D. Zoologická zahrada v Praze, Botanická zahrada hl. m. Prahy – skleník „Fata morgana“. Akce se zúčastnilo 110 studentů z 9 škol a 5 pedagogických pracovníků (Gymnázium Dačice, Gymnázium Pelhřimov, Gymnázium Otokara Březiny Jihlava, Gymnázium Strakonice, Gymnázium Písek, Střední odborná škola pro ochranu a tvorbu životního prostředí Veselí nad Lužnicí, České reálné gymnázium České Budějovice Gymnázium Jírovcova České Budějovice a Gymnázium olympijských nadějí České Budějovice). Na úvod návštěvy ZOO přednáška zoologa RNDr. Kůse na téma: „Chov ohrožených zvířat v zoologických zahradách v souladu s uplatňováním mezinárodní konvence CITES“. Ve skleníku Botanické zahrady Fata morgana zajištěn průběžný výklad k jednotlivým expozicím i zajímavým druhům rostlin pracovnicemi Botanické zahrady. Na závěr vyhodnocení vědomostní soutěže studentů, kdy studenti přednesli své odpovědi na dotazy, které dostali při zahájení návštěvy jmenovaných institucí a následná diskuze.

15

E. akce zaměřené na prezentaci vybraných pracovišť JU a exkurze: Akce se zúčastnili 4 studenti z 2 škol (České reálné gymnázium a České Budějovice Gymnázium Jírovcova České Budějovice). Akce byla poznamenána přetrvávajícím pěkným počasím, které během podzimních prázdnin přesvědčilo řadu terénně orientovaných studentů (jednalo se o vlastní připomínku studentů) k jiným aktivitám, původně bylo přihlášeno 18 studentů. a) akvarijní místnost KBD ZF JU: hodnocení vodního prostředí v akváriích, měření parametrů vody s výkladem o monitoringu a ovlivňování prostředí pro pěstované rostliny a chované živočichy. Samostatné práce studentů. b) chovy drobných savců katedry zoologie BF JU s odborným výkladem o chovaných druzích, jejich biologii, výzkumných pracích, zejména sledování etologie unikátní skupiny afrických hlodavců rypošů (doc. Sedláček). c) exkurze do laboratoří firmy Explantex v Hluboké nad Vltavou (majitel B. Vondruš), zaměřených zejména na rozmnožování různých druhů orchidejí pomocí explantátových kultur. Ukázky kultivací, odběru meristémů, nasazování do kultivačních lahví. Studenti nám na závěr každé akce odevzdávali anonymní hodnotící dotazníky, v nichž výrazně převládala celková hodnocení pozitivní, neutrální hodnocení se objevilo v 16 % případů, negativní se neobjevilo vůbec. Stejně tak hodnocení jednotlivých stanovišť (7.10.) nebo dílčích akcí (14., 21. a 28.10.) bylo většinou známkami 1 nebo 1-, horší známky byly většinou jen ojedinělé. Tam, kde se horší známky vyskytovaly častěji, bude to pro nás pro další ročníky podobných akcí inspirací ke změnám. Obecnou studentskou připomínkou, která se vyskytla častěji, byl nedostatek času – byli jsme samozřejmě vedeni snahou ukázat během příslušného dne maximum zajímavostí. F. Návštěva Biologické fakulty Návštěva Biologické fakulty v rámci projektu „Zvýšení atraktivity studia na JU pro středoškolské studenty“ proběhla v sobotu 28. října 2006. Při ní byla navštívena chovná zařízení katedry zoologie v budově B2 na Branišovské 31. Zde se mammaliologická pracovní skupina pod vedením doc. Sedláčka věnuje především biologii hlodavců a zaměřuje se na sociální organizaci, mechanismy jejího udržování, orientaci a komunikaci u hrabošů, akomyší a rypošů. Nejvíce času návštěva strávila u rypošů, afrotropických endemických podzemních hlodavců. Tato zvířata byla jednak nachytána přímo v Africe v Malawi a jednak přivezena ze sesterského pracoviště na Univerzitě v Essenu v Německu. Doc. Sedláček krátce seznámil studenty s biologií uvedených hlodavců a s problematikami, které jsou na tomto pracovišti studovány. V chovných skleněných nádobách a plastových chovných labyrintech ukázal na některé charakteristické morfologické a etologické rysy rypoše obřího a rypoše stříbřitého. Tato zvířata nikdo z přítomných studentů prozatím neviděl a celý výklad včetně přímého pozorování vzbudil u studentů velký zájem. Byly kladeny dotazy např. na fungování smyslových orgánů v podzemním prostředí nebo na faktory, které vedly u některých druhů k sociální organizaci do rodin. Největší diskuse se rozproudila kolem sociální organizace jedinců označovaná jako eusocialita, která byla zjištěna u rypoše lysého. Tento způsob prezentace pracoviště byl velmi zajímavý i zábavný, což zcela splnilo hlavní záměr projektu.

16

Studenti navštívili 28. října explantátovou laboratoř firmy Explantex Vondruš v Hluboké nad Vltavou. Rostlinné explantáty (tkáňové kultury) jsou izolované rostlinné orgány, pletiva nebo buňky pěstované in vitro (ve skle) za sterilních specifických podmínek na zvláštních, zpravidla agarových půdách. Základem této biotechnologie je tzv. totipotence rostlinné buňky, tj. schopnost z jediné buňky vytvořit velké množství zcela identických jedinců (klonování). Aplikace této metody je nezbytným předpokladem pro většinu prací v genovém inženýrství rostlin, neboť právě prostřednictvím kultur rostlinných explantátů je pokusný a vyprodukovaný materiál rychle a efektivně identifikován a naklonován. Rozmnožování rostlin pomocí tkáňových kultur patří mezi hlavní metody produkce orchidejí a okrasných tropických rostlin. Pro školkařské účely se pomocí mikropropagace množí např. rododendrony, azalky, šeříky a řada jiných dřevin. Hlavní výhodou je zde vysoká efektivita a téměř bezodpadová technologie. Pěstování některých rostlin (např. orchideje, masožravé rostliny) bez využití kultur „in vitro“ by bylo v širším měřítku velmi obtížné. Zhodnocení projektu a jeho přínosu pro pracoviště, fakultu, JU Ohlasy SŠ pedagogů, kteří se akcí zúčastnili, i následné ohlasy ze škol, byly vesměs pozitivní, zejména byla oceněna snaha přiblížit SŠ studentům zajímavá pracoviště, problematiky, které jsou zde řešeny a pokud se jednalo o veřejně přístupné expozice (ZOO, Botanická zahrada), pak netradiční, odborný přístup s výkladem o problematice, kterou běžný návštěvník nezaznamená. „Jen více podobných akcí ze strany VŠ směrem k SŠ!“ V průběhu terénní akce 7.10. se ze strany pedagogů objevila ojedinělá kritická připomínka, požadující více formu pasivní exkurze do různých lokalit než aktivní účast studentů včetně odpovědí na soutěžní otázky. Naopak studenti tuto akci z našich 4 akcí vyhodnocovali pomocí dotazníku jako nejlepší. Pedagogové navíc vyjádřili ochotu uskutečnit takovou akci i v průběhu pracovního týdne, kdy dokonce je možnost uskutečnění akce v některých případech snazší. Lze ovšem předpokládat, že by se na akci objevili i studenti, jejichž zájem o přírodní vědy je výrazně nižší (takovíto studenti se na námi organizovaných akcích konaných v sobotu prakticky nevyskytovali). Podařilo se navázat efektivní spolupráci s některými středními školami a položit základ pro podobné akce v budoucnu. Otvírá se zde cesta i k možné spolupráci na odborné bázi, především v oblasti možné realizace středoškolských odborných činností. Zároveň se ukázalo, že forma osobního kontaktu na vybrané učitele (nejlépe mailem) je výrazně efektivnější, nežli rozesílání dopisů po ředitelství škol či telefonáty na sekretariát. Tyto dva přístupy se totiž často neosvědčily, z některých středních škol jsme dostali informaci, že materiály, rozesílané v prvním zářijovém týdnu, se dostaly k učitelům, potažmo studentům, až v době, kdy již akce probíhaly. Vzhledem k obecně pozitivním reakcím na proběhlé akce a velkému podílu studentů dosud nerozhodnutých o oblasti budoucího studia lze předpokládat, že alespoň někteří studenti mohou začít zvažovat studium na Jihočeské univerzitě. Tento typ akce jistě dobře doplní stávající semináře (např. Biologická univerzita mládeže) a dny otevřených dveří o odlišný přístup spojený s praktickými ukázkami činnosti na naší univerzitě či spolupracujících institucích. Velice cenný je fakt, že zájem o exkurse byl velice vysoký, i když jim studenti věnovali svůj volný čas. Došlo sice k určitému snížení skutečného počtu účastníků oproti původně přihlášeným, ovšem pokles nebyl kritický. Byl způsoben zejména zvýšenou nemocností studentů počátkem října. Navíc forma přihlašování nebyla závazná (např. formou vratné zálohy), což mělo za následek fakt, že studenti si svou účast někdy mohli rozmyslet i na poslední chvíli.

17

Akce uspořádané v rámci projektu MŠMT umožnily navázat kontakty s pedagogy z několika SŠ především z východní části Jihočeského regionu a z přilehlé oblasti kraje Vysočina, kteří mají zájem na rozvíjení dalších společných aktivit, směřujících zejména k podchycení zájmů středoškolských studentů o biologické vědy a ke kvalitní informovanosti o možnostech studia absolventů těchto SŠ na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Dále jsme byli kontaktováni za účelem nabídky témat prací Středoškolské odborné činnosti. Kontaktní osoba pro případnou komunikaci se SŠ studenty po ukončení projektu, včetně mailového kontaktu Mgr. Lukáš Šmahel [email protected] Celkové hodnocení projektu Tento projekt je koncipován jako dlouhodobý přístup JU k zvyšování zájmu středoškolských studentů o studium na VŠ, ale i zvyšování odborné úrovně studentů, kteří na vybrané stěžejní obory přicházejí. Na řešení projektu se bude podílet 10 kmenových zaměstnanců (profesorů, docentů, odborných asistentů a vědeckých pracovníků) ze Zemědělské, Biologické a Pedagogické fakulty a Ústavu fyzikální biologie. Zapojení do projektu se týká především fakultních pracovišť: ZF - katedry Agroekologie, Katedry genetiky a Katedry rostlinné výroby, Biotechnologické laboratoře, Laboratoře aplikované ekologie a Laboratoře kvality produktů, vybraných pracovišť Biologické a Pedagogické fakulty. Bude zapojeno cca 5- 6 doktorandů, u kterých se předpokládá cca 25% pracovní úvazek na tomto projektu. 3.3. ZF JU Katedra matematiky a informatiky ŘEŠITELSKÝ KOLEKTIV doc. RNDr. Pavel Tlustý, CSc. katedra matematiky a informatiky ZF JU doc. RNDr. Václav Nýdl, CSc. katedra matematiky a informatiky ZF JU PhDr. Marek Šulista katedra matematiky a informatiky ZF JU RNDr. Renata Klufová, Ph.D. katedra matematiky a informatiky ZF JU Mgr. Michal Houda katedra matematiky a informatiky ZF JU Mgr. Roman Biskup katedra matematiky a informatiky ZF JU Ing. Michael Rost, Ph.D. katedra matematiky a informatiky ZF JU Ing. Jana Friebelová, Ph.D. katedra matematiky a informatiky ZF JU Ing. Ludvík Friebel, Ph.D. katedra matematiky a informatiky ZF JU Mgr. Radim Remeš katedra matematiky a informatiky ZF JU Vyhodnocení splnění stanovených cílů a kontrolovatelných výstupů V průběhu měsíce září kontaktovala Katedra aplikované matematiky a informatiky ředitele středních škol Jihočeského kraje a nabídla jejich studentům 3. a 4. ročníků odborný seminář, který dne 27. 9. 2006 uspořádal (viz příloha). V rámci semináře jsme se studentům pokusili prezentovat nově vznikající Ekonomickou fakultu, zaměřili jsme se zejména na moderní metody zpracovávání dat, které 18

se využívají jak v ekonomii, tak i v přírodovědných disciplínách, které se vyučují na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity (viz příloha). Na semináři vystoupili jednotliví členové katedry a nastínili posluchačům jednak podobu jimi vyučovaných předmětů a jednak formu, kterou probíhá výuka na vysoké škole. Studenti tak mohli získat ucelenější představu o průběhu a způsobu organizace studia na VŠ. Bezprostředně po ukončení semináře následovala diskuse s účastníky ohledně jeho prospěšnosti a struktury, z níž vzešlo najevo, že byl seminář pro studenty velmi přínosný. Z dotazníků, které studenti vyplnili, je zřejmé, že by uvítali jeho rozšířenější formu. V rámci projektu byly uskutečněny návštěvy na univerzitách - Jana Evangelisty Purkyně (Pedagogická a Přírodovědná fakulta) v Ústí nad Labem, Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, Vysoké škole báňské – TU (Institut geoinformatiky) v Ostravě, Vysoké škole ekonomické a na Karlově univerzitě (Matematicko-fyzikální fakulta) v Praze. Jejich předmětem byly jak konzultace v oblasti možnosti podpory a rozvoje interaktivní výuky GIS a předávání zkušeností s geoinformačními technologiemi na VŠB a MFF UK, tak i diskuse ohledně možnosti spolupráce v oblasti matematického modelování v předmětu finanční a pojistná matematika. S kolegy z kateder matematiky z pedagogické a přírodovědecké fakulty (UJEP) jsme konzultovali možnosti propagace statistiky a optimalizačních metod na středních školách, s nimiž mají kolegové z Pedagogické fakulty letité zkušenosti. Všechny uskutečněné návštěvy byly velmi přínosné a otevřely nové možnosti pro další spolupráci.

3.4. Biologická fakulta Shrnutí stanovených cílů a kontrolovatelných výstupů projektu Projekt na zvýšení atraktivity studia na biologické fakultě pro gymnaziální studenty byl pojat mnohorozměrně, protože dosavadní zkušenosti z přijímacích zkoušek nám ukázaly, že není jednoduché jednoznačně určit zásadní faktory, které rozhodují o výběru studia na Biologické fakultě. Na druhou stranu je jasné, že je třeba studenty, kteří se zajímají o studium biologie, seznámit s prostředím a možnostmi biologické fakulty na co možná nejširší frontě. Navrhli jsme proto působení přes středoškolské profesory, možnost absolvování atraktivního kurzu s vysokoškolskými studenty, poskytnout prostor pro soustředění pro úspěšné řešitele celostátního kola biologické olympiády před kolem mezinárodním a nabídnout témata a konzultanty pro práce SOČ. Dalším prostředkem, který ale stál mimo finanční podporu z rozvojového fondu a byl financován Biologickou fakultou (10 tis.), byla podpora exkurze středoškolských studentů z jihočeské oblasti do zoologické zahrady v Praze a do chovů fakulty (ve spolupráci se ZF). Celoživotní vzdělávání středoškolských profesorů 12. – 14. května proběhl zoologický – ornitologický vzdělávací kurz pro středoškolské profesory. Tato akce byla zacílena na profesory, kteří pak ovlivňují studenty ve výběru témat prací SOČ, ovlivňují výběr konzultantů k těmto pracem a také následně do určité míry ovliňují výběr vysoké školy. Akci organizovali: Fuchs (vedoucí), Riegert, Poláková, Lučan, Tesařová Na základě velmi pozitivních zkušeností je tato akce plánována i na další rok.

19

Pozvání studentů na absolvování atraktivních kurzů 12. – 16. června proběhla „Letní škola behaviorálních metod“, která byla určena kromě vysokoškolským studentům také středoškolským velmi motivovaným zájemcům. Také tato akce proběhla velmi úspěšně a bude se pravidelně každý rok opakovat. „Škola“ byla dobře zajištěna z jiných zdrojů. Biologická olympiáda Na začátku června 2006 také proběhlo soustředění nejúspěšnějších řešitelů celostátního kola biologické olympiády (BO) kategorie “A” před finálním mezinárodním kolem BO, které organizuje na fakultě student BF J. Těšitel. Zde účastníci dostávají nejnovější informace z oblasti biologie a to jak od pedagogů tak z nejmodernějších učebnic. Pro učastníky BO je ve světě doporučována učebnice biologie: Campbell, N.A., Reece, J.B. and Meyers, N. (2006) Biology. Benjamin Cummings, San Francisco. Nákup této učebnice v ceně přes 4 tis. byl z části kryt grantem (2,5 tis.). Informační stránky pro řešitele SOČ Byly připraveny webowe stránky, jejímž obsahem jsou témata vhodná pro řešení středoškolskými studenty, jména konzultantů a spojení na ně. Dále zde jsou příklady prací ke stažení a další informace k usnadnění celého procesu SOČ. Web stránky (www.soc.chytrak.cz) jako drobný hmotný majetek byly kryty z grantu . kontaktní osoba doc. RNDr. Frantisek Sedláček, CSc. e-mail: [email protected] tel.: 387772258, 387775621 fax: 387775629

3.5. Ústav fyzikální biologie JU ŘEŠITELSKÝ KOLEKTIV doc. RNDr. T. Polívka, Ph.D. Ústav fyzikální biologie JU RNDr. K. Roháček, CSc. Ústav fyzikální biologie JU Ing. P. Hříbek, CSc. Ústav fyzikální biologie JU Mgr. D. Kaftan, Ph.D. Ústav fyzikální biologie JU Mgr. M. Lukeš Ústav fyzikální biologie JU M. Sergejevová, Ph.D. Ústav fyzikální biologie JU PaedDr. Pavlíček, Pedagogická fakulta JU Ing. J. Marek Ústav fyzikální biologie JU Ing. V. Březina, CSc. Ústav fyzikální biologie JU Ing. Š. Kučerová Ústav fyzikální biologie JU Mgr. J. Ristvejová Ústav fyzikální biologie JU RNDr. M. Fuciman, Ph.D. Ústav fyzikální biologie JU

20

Ústav fyzikální biologie JU se sídlem v Nových Hradech má od roku 2001 zkušenosti s pořádáním Letních akademických kurzů, které jsou zaměřeny na práci se středoškolskou mládeží se zájmem o přírodní vědy. Od roku 2005 spolupracují vědečtí i odborní pracovníci s Gymnáziem v Trhových Svinech. Jejich snahou je vzbudit mezi studenty gymnázia větší zájem o přírodovědné obory. V rámci rozvojového projektu „Zvýšení atraktivnosti studia nových studijních oborů a spolupráce na přípravě středoškolských studentů pro studium na VŠ“ ÚFB uskutečnil 15 akcí pro středoškoláky. Výstupy projektu Přispěli jsme k interaktivní stránce projektu, na níž prezentujeme naši činnost. Pedagogicky a technicky jsme zajistili krátkodobé pobyty studentů gymnázia na pracovišti ÚFB v Nových Hradech, jejichž cílem bylo seznámení se základními laboratorními technikami.

21

4. Přehled o čerpání dotace přidělené na řešení projektu Skutečné částky čerpání jednotlivých pracovišť Mzdy OON Odvody DHM Materiál Služby Cestovné Celkem

K 111 K 250 K 180 123000 12000 15000 70000 30000 20000 43050 4000 5249 45813 83000 0 26863 38000 14990 3274 35000 0 54000 14000 9761 366000 216000 65000

ÚFB 25000 0 8750 25484,38 28463 21327,62 1975 111000

BF 5000 0 1750 17920 2530 14800 0 42000

Celkem 180000 120000 62799 172217,38 110846 74401,62 79736 800000

Komentář k čerpání prostředků z rozpočtu projektu Celková dotace za státního rozpočtu 800 tis. Kč byla rozdělena na pět spoluřešitelských pracovišť v relaci k druhu a rozsahu aktivit. Mzdové prostředky v částce 180 tis. Kč byly vyplaceny formou odměn kmenovým pracovník podílejícím se na projektu. Ostatní osobní náklady byly čerpány v částce 120 tis. Kč formou dohod se studenty a dalšími pracovníky podílejícími se na projektu. Odvody na sociální a zdravotní pojištění činí 62 799 Kč (tj. 35% mzdových nákladů). Drobný hmotný majetek byl na koupen za 172217,38 Kč. V souladu s plánem byly nakoupeny 2 dataprojektory a 2 notebooky a vybavení terénní laboratoře (GPS navigace, čidla GPS, teploměry, váhy, průtokoměr, digitální fotoaparát, míchačka magnetická a pipetovací souprava). Materiální náklady v částce 110846 Kč zahrnují výdaje na kancelářské potřeby pro studijní účely, kurzy, semináře a letní školu (sešity, rychlovazače, papíry, psací potřeby, …) a materiál pro terénní akce (mapy, pasti, lupy, nože, pásky, filmy, vstupenky na společné exkurze a průvodce,…). V položce služby je úhrada části dopravného (smluvní pronájem autobusů), náklady na tisk textů a zpracování webových stránek v částce 74401,62 Kč. Náklady na cestovné v částce 79736 Kč obnáší výdaje na přepravu materiálu a osob na terénní a partnerská pracoviště, přípravu exkurzí, na konference a částečně dopravné na vzorové exkurze studentů.

22

Specifikace čerpání finanční dotace na řešení za celý projekt

Číslo a název projektu

Program Řešitel (jméno a příjmení, titul, pracoviště)

598/1 Zvýšení atraktivnosti studia nových studijních oborů na Zemědělské fakultě a spolupráci na přípravě středoškolských studentů pro studium na VŠ Program 9 na podporu zvýšení zájmu mládeže o studium technických a přírodovědných oborů prof. Ing. Jan Moudrý, CSc.

Přidělená dotace na Čerpání řešení dotace projektu (ukazatel I)

Kapitálové finanční prostředky

Z toho

Dlouhodobý nehmotný majetek (SW, licence) Samostatné věci movité (stroje, zařízení)

Celkem kapitálové finanční prostředky

0

0

Běžné finanční prostředky

Přidělená dotace na Čerpání řešení dotace projektu (ukazatel I) Mzdy

Z toho

Pohyblivé složky mzdy

180

180

Odměny dle dohod o pracích konaných mimo prac. poměr Odvody na sociální a zdravotní pojištění Drobný majetek

120

120

63

63

177

172

Materiální náklady Služby a náklady nevýrobní povahy Cestovní náhrady

100

111

80

74

80

80

Stipendia

0

0

800

800

Celkem běžné finanční prostředky

23

Specifikace čerpání finanční dotace na řešení jednotlivých projektů



598/1 Zvýšení atraktivnosti studia nových studijních oborů na Zemědělské fakultě a spolupráci na přípravě středoškolských studentů pro studium na VŠ Program 9 na podporu zvýšení zájmu mládeže o studium technických a přírodovědných oborů doc. RNDr. Emilie Pecharová, CSc.; Katedra agroekologie, sekce Péče o krajinu



Z toho



0

0


Přidělená dotace na Čerpání řešení dotace projektu (ukazatel I) Mzdy

Z toho


123

123

Odměny dle dohod o pracích konaných mimo prac. poměr Odvody na sociální a zdravotní pojištění Drobný majetek

70

70

43

43

24

46

Materiální náklady Služby a náklady nevýrobní povahy Cestovní náhrady

37

27

15

3

54

54

Stipendia

0

0

366

366

Celkem běžné finanční prostředky 24




598/1 Zvýšení atraktivnosti studia nových studijních oborů na Zemědělské fakultě a spolupráci na přípravě středoškolských studentů pro studium na VŠ Program 9 na podporu zvýšení zájmu mládeže o studium technických a přírodovědných oborů doc. RNDr. Josef Rajchard, Ph.D.; Katedra biologických disciplín



Z toho



0

0


Přidělená dotace na Čerpání řešení dotace projektu (ukazatel I) Mzdy 12

12

Odměny dle dohod o pracích 30 konaných mimo prac. poměr Odvody na sociální a zdravotní 4 pojištění 83 Drobný majetek 38 Materiální náklady

30

Služby a náklady nevýrobní 35 povahy 14 Cestovní náhrady

35

0

0

216

216


Z toho

Stipendia Celkem běžné finanční prostředky 25

4 83 38

14


598/1 Zvýšení atraktivnosti studia nových studijních oborů na Zemědělské fakultě a spolupráci na přípravě středoškolských studentů pro studium na VŠ Program 9 na podporu zvýšení zájmu mládeže o studium technických a Program přírodovědných oborů Řešitel (jméno a příjmení, doc. RNDr. Pavel Tlustý, CSc.; Katedra aplikované matematiky a informatiky titul, pracoviště) Číslo a název projektu



Z toho



0

0


Přidělená dotace na Čerpání řešení dotace projektu (ukazatel I) Mzdy 15

15


20


0

0

0

65

65


Z toho


5 0 15

10

Specifikace čerpání finanční dotace na řešení jednotlivých projektů 598/1 Zvýšení atraktivnosti studia nových studijních oborů na Zemědělské fakultě a spolupráci na přípravě středoškolských studentů pro studium na VŠ Program 9 na podporu zvýšení zájmu mládeže o studium technických a Program přírodovědných oborů Řešitel (jméno a příjmení, RNDr. Karel Roháček, CSc.; ÚFB JU Mgr. Naděžda Štysová; ÚFB JU titul, pracoviště) Číslo a název projektu



Z toho



0

0


Přidělená dotace na Čerpání řešení dotace projektu (ukazatel I) Mzdy Pohyblivé složky mzdy

Z toho

25

25


0


21

0

0

111

111


9 25,5 28,5

2

Specifikace čerpání finanční dotace na řešení jednotlivých projektů 598/1 Zvýšení atraktivnosti studia nových studijních oborů na Zemědělské fakultě a spolupráci na přípravě středoškolských studentů pro studium na VŠ Program 9 na podporu zvýšení zájmu mládeže o studium technických a Program přírodovědných oborů Řešitel (jméno a příjmení, doc. RNDr. František Sedláček, CSc.; Biologická fakulta titul, pracoviště) Číslo a název projektu



Z toho



0

0


Přidělená dotace na Čerpání řešení dotace projektu (ukazatel I) Mzdy Pohyblivé složky mzdy

Z toho

5

5


0


15

0

0

42

42

Stipendia Celkem běžné finanční prostředky

28

2 18 2

0

5. Přílohy 5.1. ZF JU Katedra Agroekologie Příloha 1. Charakteristika pracoviště (podklad pro www stránku projektu). Katedra Agroekologie (KAG) byla založena na Zemědělské fakultě JU k 1.3.2006. Katedra Agroekologie je garantem rozvoje studijního oboru Agroekologie v bakalářském a magisterském stupni (AEK) a oboru Setrvalé systémy hospodaření v Studijní obor Agroekologie byl akreditován v roce 2002 ve studijním programu 4131 R Zemědělství pro bakalářský stupeň a ve studijním programu 4101 MN Zemědělské inženýrství pro magisterský stupeň. Studijní obor Setrvalé systémy hospodaření v krajině byl akreditován pro denní studium v roce 2002 ve studijním programu 4131 R Zemědělství pro bakalářský stupeň a ve studijním programu 4101 MN Zemědělské inženýrství pro magisterský stupeň a pro kombinované studium v roce 2006. Katedra je garantem studentské mezinárodní konference v rámci SVOČ pro bakalářské a magisterské studium v sekci Agroekologie a sekci Obecné produkce rostlinné. Najdete nás v prozatímních prostorách: -

Sekce agrotechniky a výživy rostlin – budova Agrochemie Sekce ekologického zemědělství (obnovitelných a neobnovitelných zdrojů) - děkanát 1. patro Sekce péče o krajinu – budova Na Zlaté stoce 10 – 1. patro

Základem katedry je původní pracoviště Obecné produkce rostlinné, část stávající katedry Ekologie (nyní Biologických disciplin) zaměřená na problematiku aplikované ekologie a environmentální problematiku posílená pracovníky Laboratoře aplikované ekologie a další pracovníci garantující stěžejní předměty oboru Agroekologie. Katedra je propojena výzkumnými i pedagogickými aktivitami s vědeckovýzkumným pracovištěm Laboratoře aplikované ekologie. Předpokládá se úzká spolupráce s ostatními pracovišti fakulty(odkaz: www.zf.jcu.cz), zejména s Katedrou biologických disciplín, Katedrou travních ekosystémů a horského zemědělství a dalšími útvary fakulty, včetně ekonomických oborů nově vzniklé Ekonomické fakulty. Katedra zajišťuje výuku předmětů ve spektru svého zaměření i pro obory Všeobecné zemědělství, Pozemkové úpravy a převody nemovitostí, Zootechnika a další, včetně předmětu Aplikovaná ekologie pro tzv. technické a nezemědělské obory Zemědělské i Ekonomické fakulty JU. Katedra využívá pro svojí odbornou a vědeckovýzkumnou práci zázemí Laboratoře aplikované ekologie ZF JU a výzkumného pracoviště terénní stanice Vomáčka na Zbudovských Blatech u Zlivi. Spolupracuje s řadou našich i zahraničních vysokých škol a odborných pracovišť (AV ČR, Národní parky, Chráněné krajinné oblasti, zemědělské podniky apod.) umožňuje pravidelné stáže studentů na zahraničních pracovištích.

29

Složení katedry: Sekce Péče o krajinu doc. RNDr. Emilie Pecharová, CSc. doc. RNDr. Jaroslav Boháč, DrSc. Ing. Olga Křiváčková, Ph.D. Ing. Zuzana Sýkorová Ing. Jan Moudrý, Ph.D. Sekce Ekologické zemědělství prof. Ing. Jan Moudrý, CSc. Ing. Jana Kalinová, Ph.D. Sekce Agrochemie, pedologie a agrotechniky prof. Ing. Ladislav Kolář, DrSc. prof. Ing. Rostislav Ledvina, CSc. prof. Ing. Stanislav Kužel, CSc. doc. Ing. Jan Horáček, CSc. doc. Ing. Jiří Stach, CSc. Ing. Radka Váchalová Ing. Marie Šindelářová Ing. Věra Čechová Jana Pezlarová Jiřina Hřebečková. Příloha 2. Studijní obor AGROEKOLOGIE (podklad pro www stránku projektu). Studijní obor byl akreditován v roce 2002 ve studijním programu 4131 R Zemědělství pro bakalářský stupeň a ve studijním programu 4101 MN Zemědělské inženýrství pro magisterský stupeň. Koncepce studijního oboru vychází z dlouhodobého plánu rozvoje Zemědělské fakulty JU a její pedagogické i výzkumné orientace na harmonizaci produkčních i mimoprodukčních funkcí krajiny. V BC stupni jsou studentům poskytnuty interdisciplinární základy ekologického a zemědělského vzdělání. V magisterském stupni je studium zaměřeno na specializaci Ekologické zemědělství s převahou technologických disciplin pro aplikaci trvale udržitelných způsobů hospodaření v krajině a specializaci Péče o krajinu orientovanou více na problematiku aplikované ekologie a uplatnění ekologických principů při ochraně krajiny. Na studijní obor Agroekologie navazují na ZF JU dva akreditované programy DSP Aplikovaná a krajinná ekologie a Obecná produkce rostlinná. Absolventi těchto studijních oborů se tradičně velmi dobře uplatňují v praxi (př. NP Šumava, CHKO Český les, Slavkovský les - pozice ředitelů nebo vedoucích pracovníků). Katedra je garantem sekce Agroekologie a sekce Obecné produkce rostlinné v rámci SVOČ pro bakalářské a magisterské studium. 30

Základem katedry je dosavadní katedra Obecné produkce rostlinné, část stávající katedry Ekologie zaměřená na problematiku aplikované ekologie a environmentální problematiku posílená pracovníky Laboratoře aplikované ekologie a další pracovníci garantující stěžejní předměty oboru Agroekologie. Katedra bude propojena výzkumnými i pedagogickými aktivitami s vědeckovýzkumným pracovištěm Laboratoře aplikované ekologie. Předpokládá se úzká spolupráce s ostatními pracovišti fakulty, zejména s Katedrou biologických disciplín, Katedrou travních ekosystémů a horského zemědělství a dalšími útvary fakulty, včetně ekonomických oborů. Cílem pro nejbližší období je rozšíření stávajícího bakalářského studijního oboru Trvale udržitelné systémy hospodaření o kombinovanou formu studia určenou především pro zemědělce z praxe. Katedra bude zajišťovat výuku předmětů ve spektru svého zaměření i pro obory Všeobecné zemědělství, Pozemkové úpravy a převody nemovitostí, Zootechnika a další, včetně předmětu Aplikovaná ekologie pro tzv. technické a nezemědělské obory. Struktura katedry vychází z návrhu předloženého děkankou fakulty. Katedra je členěna na tři sekce: • • •

Sekce agrotechniky a výživy rostlin Sekce ekologického zemědělství (obnovitelných a neobnovitelných zdrojů) Sekce péče o krajinu

Vědecko-výzkumné zaměření katedry je se týká ekologické problematiky jak terestrických, tak vodních ekosystémů. V centru pozornosti stojí především otázky, které souvisejí s činností člověka v krajině, zejména se zemědělstvím, s civilizačními zátěžemi přírody, s ochranou přírody, tvorbou krajiny a možností revitalizace ohrožených nebo devastovaných ekosystémů. Katedra se zaměřuje na aplikace půdoochranných technologií v oblasti dynamiky fyzikálních a agrochemických vlastností půd a degradace horských a podhorských půd především studiem půdní organické hmoty, její frakcionace a hodnocení jejích frakcí. V oblasti ekoenergetiky se katedra zaměřuje na oblasti využití energie biomasy a sluneční energie a dalších způsobů využití obnovitelných zdrojů. V oblastech přímo souvisejících se zemědělskou problematikou, rozvojem rurálních oblastí a podporou sleduje především problematiku dopadu ekologického zemědělství na krajinu a alternativní péče o krajinu. Zemědělství v lokálním a regionálním měřítku v rozšířené Evropské unii je založeno na předpokladu, že agroenvironmentální politika v rurálním prostředí a její propojení se současným trvale udržitelným rozvojem je nejefektivnějším směrem rozvoje současné teoretické a aplikované agroekologie a ochrany biodiverzity. Výsledky odborné činnosti směřují především k managementovým opatřením v krajině. Management přírody a krajiny je považován za dynamickou a řízenou péči o přírodu a krajinu, včetně hospodaření s přírodními zdroji. Příspěvek katedry k profilu studenta vzhledem k uplatnění na evropském trhu práce. Vznik studijního oboru Agroekologie na Zemědělské fakultě je reakcí současné změny a předpokládané potřeby společnosti v oblasti českého, resp. evropského zemědělství a péče o zemědělskou krajinu. Aplikuje principy řady mezinárodních dohod a přístupů, jako je např. 31

Evropská úmluva o krajině a NATURA 2000. Prioritou je kvalita produktů i života společnosti v nejširším pojetí, trvale udržitelný rozvoj venkova a zvýšení jeho atraktivnosti, péče o zemědělskou krajinu ve smyslu její funkce a krajinných hodnot, plnohodnotnost surovin, welfare zvířat, využití biomasy k mimoprodukčním účelům apod. Cílem studia bakalářského stupně oboru AEK je příprava odborníků pro agroekologický management zemědělské krajiny a hospodaření na zemědělské půdě a to zejména v ekologicky limitovaných podmínkách (CHKO, PHOV, NP, BR a jiná enviromentálně citlivá území) a ekologické zemědělství. Dalším cílem je příprava praktických odborníků schopných zvládnutí systémů monitorování stavu životního prostředí v zemědělské krajině se zvláštním zřetelem na ochranu přírodních zdrojů (půda, voda a biosféra) a atmosféry. Absolvent BC studia bude odborný pracovník či podnikatel na úseku zemědělství a služeb v rámci zemědělství a péče o krajinu se zvláštním zaměřením na oblasti a procesy s limitovaným způsobem hospodaření. Potenciální student navazujícího magisterského studia. Specialista pro využívání a ochranu přírodních zdrojů na úrovni podnikové i institucionální v rámci resortu MZe, MŽP a MMR. Cílem studia v MGr. stupni je příprava odborníků pro koncepční a regulační činnosti v managementu zemědělské krajiny v intencích trvale udržitelného hospodaření a péče o přírodní zdroje. Dalším cílem je zvládnutí projektování a regulace technologických procesů v podmínkách s ekologicky limitovaným režimem, systémové vyhodnocování výsledků dílčího monitorování stavu zemědělské krajiny a zpracování postupů pro regulaci technologických procesů a dále preventivních a ochranářských opatření. Absolvent bude nacházet uplatnění jako odborný pracovník či podnikatel na úseku zemědělství a služeb v rámci zemědělství a péče o krajinu se zvláštním zaměřením na oblasti a procesy s limitovaným způsobem hospodaření, odborný pracovník v poradenství v ekologickém zemědělství a v poradenství v ochraně přírody, při inspekční činnosti při kontrole ekologického zemědělství (KEZ) ochraně přírody. Absolvent MGr. studia bude mít předpoklady pro práci jako výzkumný pracovník v oblasti agroekologie, pedagogický pracovník pro specializované střední a vyšší odborné školy, specialista pro využívání a ochranu přírodních zdrojů na úrovni podnikové institucionální v rámci resortu MZe, MŽP a MMR. Hlavní oblasti odborného zaměření a profilace studentů vzhledem k uplatnění na evropském trhu práce: •

•

•

Funkce krajiny zejména v oblasti fungování vodního režimu a klimatických parametrů (Hodnocení ekologických funkcí a vodního režimu krajiny ovlivněného způsoby zemědělského využití a zemědělskými technologiemi v pramenných oblastech Šumavy a Novohradských hor. Využívání krajiny, fragmentace krajiny, hodnocení krajiny prostřednictvím DPZ, zadržení vody v krajině, hodnocení krajinného rázu, rekreace v krajině a její důsledky, atd. Aplikace Evropské úmluvy o krajině.). Biodiverzita krajiny a ekosystémů jako měřítko krajinných funkcí. (Podpora struktury krajiny vzhledem k ochraně biodiverzity, podpora opylovačů, kontrola škůdců a redukce herbivorů, integrovaný management chráněných území v oblastech s hospodářskou činností, konflikty mezi ochranou biodiverzity a managementem krajiny, atd.). Problematika půdy (půdní eroze, podpora úrodnosti půdy, úloha kořenového systému a půdní fauny v ochraně půdy, péče o ornou půdu - opatření EU, půdní organismy jako bioindikátory). 32

•

• •

•

•

Revitalizace a rekultivace antropogenně narušených území (terestrické i hydrické ekosystémy oblastí postěžební krajiny Podkrušnohoří - hnědé uhlí, Třeboňska pískovny) Hodnocení vlivu antropogenní činnosti na přírodu a krajinu (vzorové projekty EIA a dlouhodobá sledování např. plnění dohody z Melku) Bioenergetika a využití biomasy jako zdroje surovin pro průmysl (nepotravinářské využití biomasy. Zaměření vychází z naplnění K.protokolu a zabezpečení produkční a mimoprodukční fukkce zemědělství v LFA oblastech) Problematika studia úrodnosti půd v LFA oblastech (hodnocení frakcí půdní organické hmoty podle kinetiky jejich biochemické oxidace). Studium vlivu půdoochranných technologií na půdní úrodnost. Komplexní vývoj technologií na evropském i světovém trhu hledaných imunogenních a adaptogenních rostlin (Echinacea apod..,) využití elicitorů ke zvýšení obsahu sekundárních metabolitů v léčivých (Echinacea purpurea, Silybium marianum) a v jiných rostlinách (Humulus lupulus), tedy biologicky aktivních látek zvyšujících přirozenou imunitu člověka (v patentovém řízení).

33

Příloha 3. Studijní obor Setrvalé systémy hospodaření v krajině (podklad pro www stránku projektu). forma studia: kombinovaná V evropském i českém zemědělství dochází k restrukturalizaci, především v produkčně méně příznivých oblastech. Intenzivní zemědělská produkce je substituována environmentálními výkony, ekologizována a diverzifikována. Zvyšuje se rozsah ekologického zemědělství, využívání agroenvironmentálních programů a rozsah území s limitovanými formami hospodaření. Vzniká potřeba zemědělských odborníků s dostatečným holistickým, systémovým, mezioborovým, ekologickým vzděláním v podnicích prvovýroby i místních a regionálních správních orgánech. Zemědělská fakulta JU v Českých Budějovicích je zaměřena mj. na výzkum a vzdělávání odborníků v agroenvironmentální oblasti. Předkládaný návrh rozšíření studijního programu B 4131 Zemědělství o obor Setrvalé systémy hospodaření vychází ze stávajícího studijního oboru Trvale udržitelné systémy hospodaření v krajině, který je na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích nabízen od roku 1996 v prezenční formě. Rozšiřování nabídky kombinovaných forem studia je v souladu s dlouhodobým záměrem JU a lze jej považovat za efektivní i vzhledem k technickému a informačnímu zázemí, kterým JU disponuje. Předkládaná žádost o rozšíření akreditace o kombinovanou formu sleduje cíl uspokojit zájem uchazečů z praxe v oblasti zemědělství, a to převážně v ekologickém zemědělství, péči o krajinu a dalších přidružených oborech. Cíl studia: Cílem studia je připravit odborníky na úrovni bakalářské, schopné samostatně podnikat v zemědělství a příbuzných a navazujících oborech, projektovat, organizovat a řídit trvale udržitelné systémy zemědělské produkce. Absolventi studia budou schopni využívat komparativní výhody lokality především v produkčně zemědělsky méně efektivních oblastech a zároveň kombinovat zemědělské a jiné činnosti tak, aby byla zajištěna efektivnost podnikání při respektování ekologických požadavků prostředí. Odborný profil absolventa: Praktický zemědělec, pracovník místní a regionální správy, poradce, podnikatel zaměřený na trvale udržitelnou produkci a mimoprodukční funkce zemědělství. Absolvent bakalářského studia bude schopen samostatně ovládat a řešit následující úkoly: a) Zajistit vhodné spojení zemědělského managementu krajiny s její tvorbou a ochranou. b) Volit různé systémy setrvalého hospodaření a prakticky je uskutečňovat. c) Projektovat a realizovat konverzi zemědělského podniku na trvale udržitelné resp. ekologické systémy hospodaření. d) Posuzovat jakost zemědělské produkce a zajistit její efektivní finalizaci. e) Využívat komparativní výhody regionu, lokality a formou doplňkových činností spojovat se zemědělskou výrobou, lesním a vodním hospodářstvím.

Příloha 4. Letní škola krajinné ekologie (podklad pro www stránku projektu).

Na terénní stanici Vomáčka proběhla v období 20.8. až 25.8. 2006 Letní škola krajinné ekologie v rámci projektu „Program na podporu zvýšení zájmu nadané mládeže o studium technických a přírodovědných oborů“ ve spolupráci se Střední zemědělskou školou v Písku. Hlavním cílem bylo seznámit studenty s různými metodami hodnocení krajiny a její diverzity a posoudit, jak činnost člověka a jeho hospodaření v krajině tuto biodiverzitu ovlivňuje. Jako modelové území byla vybrána právě oblast Zbudovských Blat u Zlivi. V rámci použitých metodik byly studentům přiděleny různé biotopy, jejichž charakteristiku měli nadále srovnávat. Krajina byla hodnocena dvěma základními metodami – metoda Územních Systémů Ekologické Stability a pocitová metoda ECOVAST. Dále byla stanovována druhová diverzita bezobratlých a rostlinných společenstev a celé sledování bylo doplněno sledováním abiotických faktorů (teplota vzduchu, teplota půdy, vlhkost vzduchu a půdy). Po obhájení a odevzdání závěrečných studentských prací byl studentům udělen certifikát o úspěšném absolvování Letní školy krajinné ekologie, který předával prof. Ing. Jan Moudrý, CSc., proděkan pro vědu a výzkum. Předání a vyhodnocení se účastnili i zástupci vedení Střední zemědělské školy v Písku. Letní škola krajinné ekologie Vomáčka, Zbudovská blata Střední zemědělská škola v Písku

na

terénní

stanici

ZF JU v Českých Budějovicích, TS Vomáčka

35

Závěrečná práce na téma Jak člověk ovlivňuje druhovou rozmanitost rostlin a živočichů v oblasti Zbudovských Blat Autoři: Bělohlávková Kristina, Klasová Kateřina, Procházka Karel SZŠ Písek 2006

1. Úvod Všude v Čechách slovo blata znamená bažiny, rašeliniště. Zbudovská Blata jsou jiná. Historicky tady rašeliniště také bývala, ale už ve středověku byl tento kraj změněn zakládáním rybníků. Středem Blat protéká potok, zvaný Soudný. Krajina je to velmi plochá, takže při rozvodnění jsou pod vodou velké plochy luk a polí. Naším úkolem bylo popsat biodiverzitu území Zbudovských Blat u Zlivi na Českobudějovicku a posoudit, jak činnost člověka a jeho hospodaření v krajině tuto biodiverzitu ovlivňuje. 2. Materiál a metodika 2.1. Charakteristika sledovaného území Modelovým územím byla zvolena Zbudovská Blata u Zlivi na Českobudějovicku. Toto území lze podle metody ECOVAST (Spiegler a MDower; 2006) lze charakterizovat jako převážně rovinatou krajinu se značným množstvím vodních ploch. Převažují zde však také pole a meliorované louky. Oblast není intenzivně zastavěna, s výskytem menších vesnic. Původní porosty se vyskytují výhradně jen v Přírodní rezervaci Mokřiny u Vomáčků. Klima je mírné. Krajinné pozadí je tvořeno panoramaty blízkých pohoří (Blanský les, předhůří Šumavy). 2.2. Charakteristika studovaných biotopů Biodiverzita byla studována na úrovni dvou vybraných biotopů – suchá louka, mokrá louka. Suchá louka je každoročně udržována kosením, vystavena celodennímu slunečnímu záření, na původních plochách polí. Mokrá louka je tvořena dominantními porosty ostřic, pravděpodobně se zbytky rašelinného podloží. 2.3. KES Krajina byla popisována dvěma různými metodami – metoda územních systémů ekologické stability (ÚSES) (Löw a kol., 1995) a pocitová ECOVAST (Spiegler a Mdower, 2006). Metoda ÚSES je klasická standardní metoda, kterou byla zmapována celá ČR na nadregionální, regionální i lokální úrovni. Tato metoda je založena na vytipování ekologicky stabilních v krajině prvků. Pocitová metoda ECOVAST je založena na citovém vnímání krajiny a na charakterizaci jejích základních vrstev (matrix). Byla posuzována stabilita krajiny výpočtem KES podle vzorce:

36

KES=LP VP TTP / OP AP LP………lesní půda VP………vodní plochy a toky TTP…….trvalý travní porost

OP……..ORNÁ PŮDA AP……..ANTROPOGENIZOVANÉ PLOCHY

2.4. Charakteristika vegetačního krytu Vegetace byla studována metodou fytocenologického snímku (Moravec a kol., 1994). Biomasa byla odebírána z plochy 0,04 m 2, poté zvážena a produkce (výnos) porostu byla vztažená na 1 hektar byla stanovena podle metody Rychnovské a kol. (1987). Alfa diverzita reprezentuje počet druhů uvnitř vybrané plochy nebo společenstva (Dykyjová, D. metody studia ekosystémů). Beta diverzita = I div = S / I S….počet druhů I….počet jedinců 2.5. Druhová diverzita bezobratlých Diverzita epigeických brouků byla studována metodou zemních pastí (Dykyjová a kol., 1989). Tyto metody jsou běžně používány při ekologických výzkumech a jsou standardní. Vyhodnocení struktury společenstev bezobratlých bylo provedeno analýzou zastoupení druhů různých ekologických (indikačních) skupin podle Boháče a Matějíčka (2003). 2.6. Sledování abiotických faktorů: denní průběh teplot a vlhkostí Byly použity různé metody hodnocení biodiverzity pro studium organismů, jejich společenstev a pro hodnocení krajiny. Při studiu biodiverzity byly sledovány vybrané abiotické faktory (teplota vzduchu, teplota půdy, vlhkost vzduchu a půdy). Pro zaznamenání uvedených faktorů bylo použito datalogerů COMET. 3. VÝSLEDKY 3.1. KES Na přiložené mapě v příloze je zřejmé, že v této lokalitě převažují pole a louky. Město Zliv obklopují rozsáhlé rybníky, které představují významná biocentra pro živočichy. Krajina je převážně rovinatá s velmi nízkou členitostí terénu.Díky tomu jsou při tání sněhu či deštích zamokřené velké plochy. Dle výpočtu KES z mapy jsme zjistili, že část vyznačené krajiny není moc stabilní, což je ale způsobeno přítomností města Zliv, dalších vesnic a přilehlých polí. Vcelku jsou však Zbudovská blata stabilní, hlavně díky přítomnosti množství vodních ploch a mokřadů, které zadržují vodu. Viz. příloha 2. mapa ÚSES 3.2. Charakteristika vegetačního krytu Mokrá louka- viz. Příloha 1 a) Terén je rovinatý. Půda jílovito-rašeliná, pokryv z převážné většiny tvořen ostřicí černou (Carex nigra L.) , vyskytují se zde i druhy jako tužebník jilmový (Filipendua ulmaria L.), pryskyřník prudký (Ranunculus actris L.), krvavec toten (Sanguisorba officinalis L.), popenec břečťanolistý (Sanguisorba officinalis L.), kyseláč obecný (Rumex acetosela L.), hrachor luční (Lathyrus pratensis L.), jestřábník chlupáček (Hieraceum pillosela), svízel severní (Galium boreale L.) a další.

37

Suchá louka- viz. Příloha 1 b) Terén rovinatý. Plocha z valné části odvodněná, jen v jedné části je cosi jako zarostlé koryto v jehož okolí se vyskytují některé mokřadní druhy. Většinu druhů na louce zastupují trávy, převážně ovsík vyvýšený (Arrhenathreum elatius L.), Jílek vytrvalý (Lolium perene L.) ale i rostliny jako jitrocel větší (Plantago major L.) nebo jetel zvrhlý (Trifolium hibridum L.) a další. Příloha 3.-6. Tabulky fytocenologických snímků Mokrá louka: Vyprodukovaná org. hmota na 1ha =12615kg = 12,61t Alfa diverzita= 5 Beta diverzita= 0,03 Suchá louka: Vyprodukovaná org. hmota na 1ha =6250kg = 6,25t Alfa diverzita: 4 Beta diverzita: 0,01 3.3. Druhová diverzita bezobratlých Analýza společenstev bezobratlých Epigeičtí bezobratlí byli na obou sledovaných lokalitách reprezentováni především brouky a pavouky. Z jiných skupin se vyskytovali sekáči, stonožky, chvostoskoci a roztoči. Naše analýza se soustředila na nejpočetnější skupinu – brouky (Tabulka 1). Počet zjištěných druhů byl na obou biotopech velmi podobný (5 zjištěných druhů na mokré louce a 4 druhy nalezené na meliorované louce). Na první pohled se mokrá louka lišila tím, že jen zde se vyskytovaly některé náročné hygrofilní druhy (Chlaenius vestitus, Agonum viduum a Europhilus fuliginosus). Ekologická analýza společenstev ukázala, že na meliorované louce se vyskytovaly jen eurytopní druhy skupiny E. Na meliorované louce byla tato skupina druhů zjištěna také, avšak kromě toho zde žily náročnější druhy skupiny A (adaptabilní druhy), které by na poli nepřežily. Jen dva druhy brouků byly zjištěny jak na mokré tak i meliorované louce (Loricera pilicornis a Pterostichus melanarius). Grafické vyjádření zastoupení různých ekologických skupin na studovaných biotopech je znázorněno na obr. 1. Obr. 1. Procentuelní zastoupení druhů epigeických brouků na mokré a suché louce

% zastoupení druhů

Druhová diverzita bezobratlých 120 100 80 60 40 20 0 eurytopní druhy

adaptabilní druhy

eurytopní druhy

mokrá louka

adaptabilní druhy

suchá louka Ekosystém

38

Tabulka 1. Přehled zjištěných druhů epigeických brouků na studovaných biotopech (A – adaptabilní druhy osídlující méně člověkem ovlivněné biotopy, E – eurytopní a ubikvistní druhy žijící i na biotopech silně člověkem ovlivněných). Druh a jeho ekologická charakteristika Agonum viduum (A) Anisodactylus binotatus (E) Calathus melanocephalus (E) Chlaenius vestitus (A) Europhilus fuliginosus (A) Loricera pilicornis (E) Pterostichus melanarius (E)

Mokrá louka

Meliorovaná louka

+ + + + +

+ + + +

3.4. Sledování abiotických faktorů:denní průběh teplot a vlhkostí včetně rosného bodu Mokrá louka 4. Diskuse Je alfa diverzita vždy dobrým ukazatelem stupně antropického ovlivnění? Dle našeho názoru je druhová diverzita ovlivněná různými aktivitami člověka.Čím více člověk do krajiny zasahuje, tím méně druhů je schopných přizpůsobit se těmto zásahům. Mnozí autoři (Dykyjová a kol., 1989 ,Boháč Matějíček, 2003) si myslí, že ze zvětšující se alfa diverzitou je společenstvo stabilnější a původnější. My si však dovolujeme oponovat. Jako příklad uvádíme sukcesi. Na počátku primární sukcese se na daném ekosystému objevuje velké množství druhů, ale tento systém je naprosto nestabilní. Ovlivňuje hospodaření v krajině biodiverzitu? My si myslíme, že určitě ano. Samozřejmě záleží na tom, jak velký zásah do krajiny to je, ale přesto hospodaření člověka má převážně negativní vliv na biodiverzitu. Jsou druhy dobrými indikátory stavu prostředí? Nepochybně ano.Citliví živočichové, kteří se hůře adaptují na negativní vlivy člověka, dokáží přežít pouze v neznečistěném životním prostředí. Na příklad bych uvedla perlorodku říční a raka kamenáče jako ukazatele čistoty vod. 5. Závěr Byla studována biodiverzita oblasti Zbudovských blat u Zlivi na Českobudějovicku. Byla srovnávána biodiverzita rostlin mokré a odvodněné louky. Byly měřeny abiotické faktory srovnávaných biotopů (teplota a vlhkost půdy a vzduchu). Zjistili jsme, že větší počet druhů rostlin byl zjištěn na odvodněné louce.Na mokré louce převažovaly ostřice, na odvodněné louce jednoděložné druhy rostlin. U společenstev bezobratlých živočichů bylo zjištěno, že alfa diverzita je jasným ukazatelem toho, jak lidská populace ovlivňuje biodiverzitu společenstev. Na zamokřené louce žilo více adaptabilních druhů než eurytopních, kdežto na louce odvodnění se vyskytovaly pouze druhy eurytopních . Bylo provedeno hodnocení celé krajiny a to metodo ÚSES a ECOVAST. Byly vytipována biocentra a biokoridory v krajině. Na základě hodnocené stability krajiny a výpočtu indexu stability jsme zjistili, že krajina je celkem málo stabilní. Biodiverzita studované krajiny je velmi silně ovlivňována hospodařením člověka. Doporučujeme další monitorování změn biodiverzity v delším časovém horizontu.

39

6. Přehled použité literatury Boháč, J., Matějíček, J. 2004. Katalog brouků Prahy. Clarion Production Praha. Dykyjová, D., kolektiv autorů, 1989. Metody studia ekosystémů. Academia Praha. 690 s. Löw, J., kolektiv autorů, 1995. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability, metodika ke zpracování dokumentace. Nakladatelství Doplněk, Brno. 122 s. Moravec, J., kolektiv autorů, 1994. Fytocenologie. Academia. 403s. Rychnovská, M., kolektiv autorů, 1987. Metody studia travinných ekosystémů. Academia Praha. 269 s. Spiegler, A., Dower, M., 2006. ECOVAST: Landscape Identification. A giude to a good practice. European Council for the village and small town. Wien, MDower, 30 pp. Příloha 1. dokumentace, srovnání dvou různých biotopů a) mokrá louka

40

b) suchá louka

Příloha 2. Podkaldová mapa KES a ÚSES

Příloha 3. – 6. tabulky fytocenologických snímků Fytocenologická tabulka: Snímek č. 1

41

Typ biotopu: Odvodněná louka Lokalita (lokalizace a stručná charakteristika biotopu, včetně charakteristiky vlhkostních poměrů): Jihozápadně od terénní stanice Vomáčka, suchá kosená louka Geologická, pedologická charakteristika: Suchá louka s tenkou vrstvou organického horizontu Autor snímku: Bělohlávková Kristina, Klasová Kateřina, Procházka Karel Nadm. výška

384 m

Plocha snímku

4 m2

Celková pokryvnost (%)

96

Celkový počet druhů

13

Pokryvnost

bylinného

patra 96

Pokryvnost

mechového

patra 1

stromového

patra 0

Český název ovsík vyvýšený Arhenatherum elatius jílek vytrvalý Lolium perenne L. jitrocel větší Plantago major L. jetel zvrhlý Trifolium hybridum L. lipnice luční Poa pratensis L. bojínek luční Phleum pratense L. Taxacum officinale sec. smetánka lékařská

% 35 15 10 15 8 5 5

Živ.forma

Ruderalia Polygonum aviculare L.

rdesno ptačí

1

Galium album Sanguisorba officinalis L. Deshcampsia caespitosa Trifolium repens L.

svízel bílý krvavec toten metlice trstnatá jetel plazivý

1 1 1 1

(E1) (%)

(E0) (%)

Pokryvnost keřového patra (E2) 0

Pokryvnost

(%)

(E3) (%)

Latinský název

sterilní

sterilní

Fytocenologická tabulka: Snímek č. 2 Typ biotopu: Odvodněná louka Lokalita (lokalizace a stručná charakteristika biotopu, včetně charakteristiky vlhkostních poměrů) Jihozápadně od terénní stanice Vomáčka, suchá kosená louka Geologická, pedologická charakteristika: Suchá louka s tenkou vrstvou organického horizontu Autor snímku: Bělohlávková Kristina, Klasová Kateřina, Procházka Karel

42

Nadm. výška

384 m

Plocha snímku

4 m2


98


9

Pokryvnost

bylinného 98

patra (E1) (%)

Pokryvnost mechového 1 patra (E0) (%)

Pokryvnost

keřového 0

Pokryvnost stromového 0

patra (E2) (%)

patra (E3) (%)

Latinský název Arrhenatherum elatius L Sangoisorba officinalis L. Deshchampsia caespitosa Plantago major L.

Český název ovsík vyvýšený krvavec toten metlice trstnatá jitrocel větší

% 60 20 10 2

Phleum pratense L. Taraxacum officinale Rumex acetosela L. Alchemilla vulgaris L. Trifolium hybridum L.

bojínek luční pampeliška lékařská kyseláč obecný kontryhel obecný jetel zvrhlý

1 1 1 1 1

Živ.forma Sterilní

Sterilní Sterilní Sterilní

Fytocenologická tabulka: Snímek č. 1 Typ biotopu: Mokrá louka Lokalita (lokalizace a stručná charakteristika biotopu, včetně charakteristiky vlhkostních poměrů) Zbudovská Blata, mokrá louka sousedící s biotopem smíšeného lesa Geologická, pedologická charakteristika: Jílovité podloží, podmáčené, původně rašeliništní půdy Autor snímku: Bělohlávková Kristina, Klasová Kateřina, Procházka Karel Nadm. výška

384

Plocha snímku

9 m2


98


9

Pokryvnost

bylinného 98

patra (E1) (%) Pokryvnost


keřového 0


patra (E2) (%)

patra (E3) (%)

Latinský název Carex nigra L. Filipendua ulmaria L.

Český název ostřice černá tužebník jilmový

% 85 2

Živ.forma Sterilní Sterilní

Ranunculus actris L.

pryskyřník prudký

2

Sterilní

43

Galium boreale L. Juncus conglomeratus L.

svízel severní sítina klubkatá

1 1

Rumex acetosela L. Glechoma hederacea L. Hieraceum pillosela L. Lathyrus pratensis L.

kyseláč obecný popenec břečťanový jestřábník hrachor luční

1 1 1 1

Sterilní Sterilní Sterilní Sterilní

Fytocenologická tabulka: Snímek č. 2 Typ biotopu: Mokrá louka Lokalita (lokalizace a stručná charakteristika biotopu, včetně charakteristiky vlhkostních poměrů) Zbudovská blata, mokrá louka sousedící s biotopem smíšeného lesa Geologická, pedologická charakteristika: Jílovité podloží, podmáčené, původně rašeliništní půdy Autor snímku: Bělohlávková Kristina, Klasová Kateřina, Procházka Karel Nadm. Výška

384 m

Plocha snímku

9 m2


97


5

Pokryvnost

bylinného 97

patra (E1) (%) Pokryvnost


keřového 0


patra (E2) (%)

patra (E3) (%)

Latinský název Carex nigra L.

Český název ostřice černá

% 90

Živ.forma

Filipendua ulmaria L. Ranunculus actris L. Rumex acetosela L.

tužebník jilmový pryskyřník prudký kyseláč obecný

2 1 1

sterilní Sterilní Sterilní

Hieraceum sp.

jestřábník

1

Sterilní

44

Příloha 7. dokumentace kladení pastí na bezobratlé

Příloha 8. a) zástupce pro suché louky

b) druh typický pro mokré louky Agonum micans

rodu Philonthus sp.

Příloha 9. Průběhy teplot, vlhkostí, rosný bod na mokré louce

Mokrá louka - teplota 25 15

Teplota °C

10 5 11:15:00

4:00:00

20:45:00

13:30:00

6:15:00

23:00:00

15:45:00

8:30:00

1:15:00

18:00:00

0 10:45:00

°C

20

čas

45

Rozdíly mezi dnem a nocí v prvních dnech nejsou tak patrné jako při posledním měření. V tento den nastalo tzv. radiační počasí a z toho plynoucí vyšší rozdíly teplot mezi dnem a nocí.

120 100 80 60 40 20 0 17:30:00

6:15:00

19:00:00

7:45:00

20:30:00

9:15:00

22:00:00

Vlhkost %RH

10:45:00

%RH

Mokrá louka - vlhkost

čas

Na tomto grafu vidíme,že relativní vlhkost se udržovala po většinu času na 100% a v posledním dnu kdy začalo intenzivně svítit slunce křivka prudce klesla.

25 20 15 10 5 0 15:45:00

4:45:00

17:45:00

6:45:00

19:45:00

8:45:00

21:45:00

Rosný bod °C

10:45:00

°C

Mokrá louka - rosný bod

čas

Zde vidíme teploty při kterých voda kondenzuje. Rosný bod sleduje průběh teplot a proto se v posledním měření projevilo tzv. radiační počasí. Příloha 10. Průběhy teplot, vlhkostí, rosný bod na suché louce

6:30:00

23:45:00

17:00:00

3:30:00

10:15:00

20:45:00

7:15:00

14:00:00

0:30:00

Při

Teplota °C

17:45:00

11:30:00

4:15:00

21:00:00

13:45:00

6:30:00

23:15:00

8:45:00

16:00:00

1:30:00

čas

30 25 20 15 10 5 0 11:00:00

°C

Suchá louka - teplota

Teplota °C

18:15:00

30 25 20 15 10 5 0

11:00:00

°C

Suchá louka - průběh teplot

čas

srovnaní těchto dvou grafů z dvou datalogerů, které byly umístěny na stejném biotopu (suchá louka) vidíme,že průběh teplot byl přibližně stejný.

46

Suchá louka - vlhkost

čas

4:15:00

11:30:00

21:00:00

6:30:00

13:45:00

23:15:00

8:45:00

16:00:00

1:30:00

18:15:00

Vlhkost %RH

11:00:00

4:15:00

102 100 98 96 94 92 90 88 86

11:30:00

21:00:00

6:30:00

13:45:00

23:15:00

8:45:00

16:00:00

1:30:00

18:15:00

Vlhkost %RH

%RH

120 100 80 60 40 20 0 11:00:00

%RH

Suchá louka - vlhkost

čas

Z prvního grafu vyplívá,že při dešti se vlhkost držela na 100%, když trochu vysvitlo slunce tak vlhkost klesla. Druhý graf nám ukazuje, že skoro po celou dobu měření se vlhkost držela na 100% a poté prudce klesla. Rozdíl vlhkostí na jednom biotopu je způsoben tím, že druhý dataloger měřil v mírné prohlubni.

30 25 20 15 10 5 0 11:30:00

4:15:00

21:00:00

13:45:00

6:30:00

23:15:00

16:00:00

8:45:00

1:30:00

18:15:00

Rosný bod °C

11:00:00

11:00:00

3:00:00

19:00:00

11:00:00

3:00:00

19:00:00

11:00:00

3:00:00

čas

°C

Suchá louka - rosný bod

Rosný bod °C

19:00:00

30 25 20 15 10 5 0

11:00:00

°C

Suchá louka - rosný bod

čas

Graf rosných bodů těchto dvou grafů je také téměř stejný a kopíruje průběh teplot.

47

Příloha 5. Tématická exkurze (podklad pro www stránku projektu) Při exkurzi bylo v maximální míře použito naučných stezek (vydává nakladatelství Dokořán - Naučné stezky a trasy I – Praha a Středočeský kraj a Naučné stezky a trasy III – Plzeňský, Karlovarský a Ústecký kraj (v přípravě). Některé trasy byly zkráceny. Naučná stezka Zlatý Kůň Český kras je území mezi Prahou a Berounem, kde jako horniny převládají vápence prvohorního stáří. Můžeme se zde setkat s řadou krasových útvarů – nejen s jeskyněmi a propastmi, ale i s ponory a vyvěračkami, na povrchu jsou zvláštním způsobem zvětralé kusy vápenců – škrapy, na některých místech i mísovité vklesliny – závrty. Několik jich je přímo u vrcholu Zlatého koně. Voda se zde rychle dostává do podzemí. To pomohlo i ke vzniku skalních stepí s typickou vápnomilnou květenou. Koněpruské vápence jsou velmi čisté. Používají se na výrobu vápna, při rafinování cukru a v chemických provozech. Těžily se v řadě lomů a lůmků, dnes je však těžba koncentrována do jednoho velkolomu. Výstavbě cementárny v blízké obci Tmáň zabránily protesty ochránců přírody. Vápenec se ve vodě sice jen málo, ale přece jen rozpouští. Pokud voda obsahuje kysličník uhličitý, je rozpouštění urychleno a v hornině vznikají podzemní dutiny. Do nich se dostávají zbytky živočichů – pádem do propasti, zanesením vodou nebo jako kořist dravců. Na Zlatém Koni byly v jeskynní hlíně nalezeny kosti šavlozubého tygra, opic, jeskynních medvědů, vlků a mnoha dalších druhů. Jeskyně však od pravěku sloužily za obydlí nebo úkryt i lidem. V Koněpruských jeskyních je dokonce známá středověká padělatelská dílna. Zdejší jeskyně nemají velkou krápníkovou výzdobu. Jsou zde však unikátní koněpruské růžice – kamenné hrozny složené z vrstviček kalcitu a chalcedonu. V jeskyních je ovšem otloukat nemůžeme – ale při zpřístupňování byly vyvezeny do Houbova lomu, kde občas leží v suťových kuželech pod otvory do jeskyní. Mimo koněpruské růžice zde najdeme i různé ukázky jeskynních usazenin – sintrů a při troše štěstí i kus krápníku. V Houbově lomu je možno i sbírat zkameněliny. Z okolí Koněprus bylo popsáno více než 500 druhů zkamenělin, přesto se nacházejí stále druhy nové, dosud nepopsané. Podmínky před 400 miliony let tu byly podobné, jako jsou dnes na Bahamách. Asi před 300 miliony let došlo k vrásnění (geologové je označují jako variské). Tlak od severozápadu nasunul kru starších vápenců na vrstvy vápenců mladších. Toto nasunutí (nazývané očkovský přesmyk) je velmi názorně odkryto na poslední zastávce v lomu Kobyla. Přímo pod stěnou, na které je očkovský přesmyk odkryt, je pamětní deska Josefa Petrboka, dnes již legendárního badatele v Českém krasu. Těžba v lomu Kobyla skončila v r. 1929. Zničila řadu krasových dutin, dokonce se mezi jeskyňáři ústně traduje pověst o propasti, která byla nalezena ve dně lomu. Spustil se do ní odvážný dělník, který se dostal až k vodní hladině. Potom byla dutina zasypána kamením a zakryta železným poklopem. Geologické poměry a blízkost krasové vyvěračky něco takového nevylučují. Žádné velké jeskyně tu dnes nenajdeme. Krasové dutiny však prozradily mnoho zajímavého. V kapsách se zachovaly zbytky křídových sedimentů. Druhohorní křídové moře tedy zasahovalo až sem.

48

Jeskyně Chlupáčova a Vestibul v jižní stěně lomu jsou zbytky rozsáhlejších dutin. Původně byly přístupné z povrchu – v jeskyni Vestibul byla nalezena ohniště a kamenné nástroje, v obou pak kosti a zuby zvířat z poslední doby meziledové a ledové. Patří jelenům, lvům, hyenám, srstnatým nosorožcům, mamutům a koním. Uloženy jsou v Národním muzeu v Praze. Tato velká zvířata jsou sice populární, ale badatelé pátrají i po drobných zoubcích hlodavců a schránkách měkkýšů. Podle nich totiž mohou nejen přesně určit dobu, ze které pocházejí, ale i získat řadu informací o teplotě, vlhkosti a rostlinném pokryvu té doby. Český kras je teplá suchá oblast, kde má řada druhů severní hranicí svého rozšíření. Na vápence je vázána specifická vápnomilná vegetace. Skály jsou pokryty trsy tařice skalní, roste zde hlaváček jarní, koniklec načernalý, v lesích jedovatý lýkovec vonný, dymnivka dutá a řada dalších druhů. Geologická naučná stezka Český masiv byl v siluru a devonu na jižní polokouli a zvolna se posunoval k severu, tedy k rovníku. U dnešního Sv. Jana bylo centrum sopečné činnosti. Vrcholy sopek se tu postupně vynořily jako ostrovy. Silur začíná sedimentací černých graptolitových břidlic, postupně však přibývá vápenců. Právě vápence jsou základní horninou Českého krasu. Na konci středního devonu se usazují břidlice, prachovce a pískovce vzniklé z materiálu, které do pánve přinášely řeky z blízké vynořující se pevniny. Hranice mezi silurem a devonem je dána stratotypem na Klonku u Suchomast (stratotyp je typická lokalita pro stanovení určité jednotky nebo hranice). Jako světový standard byl schválen na 24 mezinárodním geologickém kongresu v kanadském Montrealu v r. 1972. Další pomocný profil uvidíme na Budňanské skále u Karlštejna. Nejcennější surovinou této oblasti jsou vápence. Byly těženy v mnoha malých lomech, od konce 19. století byly navíc otvírány velké lomy. Vápenec se používal na výrobu betonu, vápna, na stavby i na štěrk. Dnes se těží jen v několika velkolomech. Staré lomy dnes již nevnímáme jako jizvy v krajině. Tam, kde nebyly dočasně (spíše trvale) využity jako prostor pro skládky, nebyla nutná ani rekultivace. Paradoxně se právě staré opuštěné lomy staly místy, kde dnes žijí nejvzácnější rostliny a živočichové – člověk tady neúmyslně vytvořil skalní step. Stěny starých lomů umožňují studovat horniny staré stovky milionů let. Během těžby i po ní se podařilo získat statisíce různých zkamenělin, které nám podávají podrobný obraz tehdejšího života. Dnes se však zdá, jako kdyby byla naleziště vyčerpána. Je to naštěstí jinak – při někdejší ruční práci si jich lidé snadno všimli. Navíc je sběratelé a vědci (mezi nimi i Joachim Barrande) od dělníků kupovali. Trh se zkamenělinami vedl i k výrobě padělků. V dnešních velkolomech je těžba mechanizovaná, vápenec se získává z větší hloubky. Z pevné horniny se zkameněliny daří získat jen výjimečně, nápadné jsou především v navětralých partiích, blízko u povrchu. Při těžbě (a ovšem i při dalších výzkumech) byly odkryty i vchody do mnoha jeskyní. Po platí i pro zdejší největší a nejznámější jeskynní systém – Koněpruské jeskyně. Staré lomy však mohou být i nebezpečné. Při ukončení těžby se s dalším využitím obvykle nepočítalo a tak stěny zůstaly nezabezpečené. Někde je nebezpečí zřícení, jinde jen 49

padají kameny. Do řady lomů je možný přístup pouze štolou. To platí především o oblast Velké Ameriky. Zde se pečlivě držte instrukcí na panelech stezky. A i když je stezka monotématicky (geologicky) zaměřená, na mnoha místech si můžeme připomenout i známé filmy. Na Americe je to třeba Limonádový Joe, v Houbově lomu u Koněprus zkuste najít místo celnice z filmu Tři veteráni. Ze zkamenělin jsou na mnoha nalezištích hojní populární trilobiti. Byli to členovci, kteří se většinou živili organickou drtí z mořského dna. Po smrti se jejich krunýř rozpadal a tak je jen málokdy nacházíme celé. Hojní jsou hlavonožci, ze kterých nalezneme jejich dlouze kuželovité nebo stočené schránky, korály, mechovky, mořské lilijice a ramenonožce (nezkušení lidé je často zaměňují za mlže). Nejdůležitější jsou snad graptoliti patřící mezi polostrunatce (hemichordata). Žili mezi planktonem, po smrti dopadali na dno a vyskytují se proto v nejrůznějších typech hornin. Rychle vznikaly nové druhy a tak jejich zkameněliny slouží k určování stáří vrstev. Podařilo se nalézt i zbytky primitivních pancéřnatých ryb a pražraloků. Do moře byly naplaveny i zbytky suchozemských rostlin. Již v z té doby máme doklady o předchůdcích nahosemenných rostlin. Pokud si budete chtít sebrat nějaké zkameněliny nebo minerály, budete potřebovat kladívko s pevnou násadou, papír na zabalení vzorků (nezabalené kameny se cestou většinou tak poškodí, že je obvykle vyhodíte) a lístky, na které si napíšete jméno naleziště. Když totiž nevíte kde jste je našli, jsou prakticky bezcenné. A jak je to s povolením sběru, když naleziště jsou chráněná nebo alespoň v CHKO? Kopat sondy je zakázáno (povolení lze získat pouze pro sběr za účelem odborného výzkumu). Odlamovat kameny ze skály se také nesmí, protože za pár let by z ní nic nezbylo. Ostatně z pevného kamene se jen málokdy podaří získat něco slušného. Při sbírání v suti však nic nezničíte, naopak je tu šance, že vlastně zachráníte zkamenělinu, která by zvětrala a rozpadla se. Pokud budete mít štěstí a najdete něco neobvyklého, měli byste nález ukázat odborníkům – buď na Správě CHKO Český kras v Karlštejně, nebo v některém muzeu. Vodácká naučná stezka Berounka Za Berounem má údolí ráz kaňonu. Berounka zde protéká územím, které tvoří silurské a devonské vápence. I zde můžeme najít zkameněliny, i zde je mnoho nalezišť, které znal již Joachim Barrande. Na strmé skále vpravo stojí Tetín, původně slovanské hradiště, založené podle pověsti Krokovou dcerou Tetou, později středověký hrad. Na Tetíně došlo k vraždě kněžny Ludmily, manželky knížete Bořivoje a babičky sv. Václava. Najatí vrahové byli snad Vikingové, kteří do Čech přišli z Kyjeva. Pod strmou stěnou u trati je Tetínská vyvěračka. Po výstavbě železnice (stavěli ji především italští dělníci), z ní vyrazilo po deštích tolik vody, že podemlela trať. Do předpokládaného jeskynního systému pod Tetínem se vyvěračkou ani jinudy zatím nikomu nepodařilo proniknout. Další známé jeskyně - Turské maštale, ve kterých byly nalezeny památky po životě lidí od starší doby kamenné do středověku, téměř zničil lom na vápenec v Tetínské rokli. Zároveň s tím, jak se Berounka zařezávala do krajiny, vznikala v jeskyních jednotlivá patra. Nejnižší je v úrovni Berounky, voda tu přímo komunikuje s vodou v řece. Jednotlivá 50

jeskynní patra jsou spojena propastmi. Až do objevu jeskyně Arnoldka v lomu „Na Čeřince“ byla nejhlubší propastí v Českém krasu propast v Tomáškově lomu na pravém břehu u Srbska. Naučná stezka Svatý Jan První poustevník v Čechách, o kterém víme, se jmenoval Ivan. Pocházel snad z knížecího rodu. Usadil se v 9. století v jeskyni, ve které vyvěral silný pramen. Nad jeskyní se tyčila mohutná skála. Potok, který teče kolem, se dnes nazývá Kačák. Benediktini z Ostrova u Davle zde založili v polovině 11. století klášter, který byl do barokní podoby upraven v letech 1653 – 1661. Klášter v sobě ukrývá i podzemní kostel, vlastně někdejší jeskyni poustevníka Ivana. Jedno musíme sv. Ivanovi přiznat – vybral si místo z mnoha hledisek pozoruhodné. Nebyl však první, kdo zde žil. V mohutné skále s křížem na temeni nad klášterem jsou vidět velké vchody do jeskyní. Lidé se sem dostali již v pravěku (kudy asi?), jak dokládají nálezy zlomků keramiky. Samotná jeskyně sv. Ivana je další zvláštností. Není totiž v obyčejném vápenci, ale v pěnovci. Pěnovec je sice také druh vápence, ale vzniká z vysrážením ze studené vody. Stáří okolních vápenců se měří na stovky milionů let, pěnovec naopak je velmi mladou záležitostí a na mnoha místech vzniká i dnes. Pěnovec u sv. Jana vznikl v jezírku. Jeho zdroj je jasně v okolních vápencích – voda je postupně rozpouští a tak se může jinde ukládat. Voda, která proniká do vrstev vápence a rozpouští je však vytváří i jeskyně. Generace jeskyňářů se do tohoto zatím neobjeveného systému snaží dostat. Místní názvy ještě povzbuzují. Stydlé vody – jsou to snad pěnovce, jeskynní sintry a krápníky? Propadlé vody – to přece není nic jiného než ponory, místa, kde povrchová voda mizí pod zem. Za velkých dešťů se zde voda skutečně ztrácí v mísovitých závrtech. Jenomže tam, kde prosákne voda, není dost místa k tomu, aby se tu protáhl i člověk. Zkoušelo se to na více místech, často opakovaně. Před několika lety po deštích se u Propadlých vod opět ztrácel příležitostný potůček. Tentokrát se obarvením vody podařilo zjistit, že trvá celých 20 hodin, než se voda opět ukáže ve vyvěračce u sv. Jana. Vzdušnou čarou je to jen kilometr, pokud by voda neměla v cestě překážky, dostala by se tam mnohem dřív. Jenže – jaké jsou to překážky? Prosakuje voda závalem, nebo jí v cestě stojí jezera? Výkopy zatím odkryly propástku a boční chodbičky. Možná, že právě zde je klíč k neznámému jeskynnímu systému. Řada unikátních krasových útvarů je i v blízkých lomech „na Parapleti“ Ukázalo se, že zkrasovění je zde nesmírně staré, částečně až druhohorní – z doby asi před 70 miliony let. Lomy však také odkryly jeskyně, zaplněné hlínou a kamením. A tak se i tady začalo kopat. V úzkých prostorách to není snadné, navíc se vše musí vytahat až na povrch. Zatím se odtud do předpokládaného systému proniknout nepodařilo. Bylo by asi pěkné si zatím neznámé jeskyně prohlédnout. Kdo ví – možná je to turistická atrakce budoucnosti. Možná jsou v nich ukryty kosti vyhynulých zvířat, možná objevitelé zjistí, že vlastně nejsou první a že byly vchody známy již v pravěku. V Českém krasu by to nebylo nic neobvyklého. A kdo ví – možná se do podzemí u vývěru dostal přímo ze své jeskyně i legendární poustevník Ivan. Naučná stezka jen těsně míjí skanzen věnovaný dobývání vápence. Je v Solwayových lomech, které přímo sousedí s lomy na Parapleti. Zde se seznámíte s technikou používanou 51

v lomech, ale můžete se povozit i v důlním vláčku, jaký se používal v dolech na Kladně. Skanzen provozuje společnost Barbora. Ze skály nad klášterem je jeden z nejkrásnějších rozhledů v Českém krasu. Při pohledu dolů vypadají budovy kláštera téměř jako dětská hračka. Svah nad údolím Stydlých vod je zachovaná ukázka přirozených skalních stepí. Pokud budete pozorní, všimnete si, že i tady je malý závrt. Skalních stepí ubylo – zarůstají, někdy byly dokonce i násilně zalesněny. Na druhou stranu vznikly i nové ve starých lomech. Na jaře to zde vypadá jako v botanické zahradě. Po sv. Ivanovi máme ještě jednu neobvyklou památku. Na skalních stepích roste krásná tráva, která má lidový název vousy svatého Ivana (kavyl Ivanův). Na začátku léta se plochy kavylu stříbřitě třpytí. Naučná stezka Vinařická hora Krajině pokryté pralesy dominuje na západě ohromná sopka. Na severu je řada dalších sopečných vrcholů, některé čas od času vyvrhují popel nebo po jejich svazích tekou lávové proudy. Nečekaně rozevře nová puklina, do které padá vše, co je kolem – kusy skal stejně jako stromy. Před 20 miliony let se takto impozantně narodila severně od dnešního Kladna nová sopka. Několik milionů let se pak zdánlivě nic nedělo. Teprve potom začala sopka růst – střídaly se výbuchy, při kterých sopka vyhazovala horký sopečný popel a klidnější období s vytékáním lávy. V závěru činnosti se ještě otevřel jižně od hlavního kráteru další kráter. Někdejší láva je dnešní čedič, který se zde těžil v několika lomech. V nich můžeme pozorovat, že vrstva čediče je silná až 25 m. Ve vrstvách popela jsou vidět kusy hornin, které sopka vytrhla z podloží a vynesla na povrch. Po vyhasnutí sopky pronikaly na povrch ještě horké minerální vody. Minerály v nich rozpuštěné vykrystalizovaly. Při těžbě se v lomech nacházely i krásné ukázky minerálů. Čedič se používal na štěrk, hráze, opěrné zdi a také na výrobu kostek, kterými se dláždily zdejší silnice. Taková dlažba byla však zejména za deště velmi kluzká. Vinařická hora ovšem není naše jediná sopka. Není ani nejstarší, ani nejmladší, ani největší - prostě takový slabší průměr. Patří však k nejlépe prozkoumaným sopkám vůbec. V okolí Kladna se těžilo černé uhlí. Sloje byly i pod Vinařickou horou a horníci se za uhlím prokopali až pod samotnou sopku. Vystupující láva zde proměnila uhlí v přírodní koks. Našly se i zbytky stromů, které zapadly do trhlin v zemi. A s nimi i kameny, které jako by sem vůbec nepatřily – nikde v okolí je již nenajdeme. Vznikající sopka totiž pohltila vše, co bylo kolem. Od té doby ovšem vnější geologické síly (hezký název, ale jde hlavně o vodu, led a vítr) nezahálely a dnešní povrch je o pěkných pár desítek metrů snížený. Chybí tak celá souvrství. Sopka některé horniny pohltila, naopak vystupující láva zase v hloubce kusy hornin urvala a vynesla na povrch. V dnešním čediči, ale i v tufu (to je někdejší sopečný popel) jsou kusy a bloky starších hornin, často vypálených stykem s lávou. Vinařická hora je stejně jako dnešní Vesuv nebo Etna složena z vrstev lávy a sopečného popela. Zasypaná lidská sídla zde však hledat nebudeme – na to je naše sopka příliš stará. Přesto však neušla pozornosti našich předků, jak dokládá řada zajímavých archeologických nálezů. Většinou jde nálezy z popelnicového pohřebiště. Dnes je část Vinařické hory chráněna. Naučná 52

stezka vede nejzajímavějšími místy, důležité je i to, že se vyhýbá místům, která jsou nebezpečná. Nesmíme zapomínat, že staré lomy mají nezabezpečené stěny, ze kterých hlavně na jaře padají kameny. Najdeme tu různá společenstva rostlin. Na čedičovém skalním podkladu, ale i ve starých lomech jsou skalní stepi stejně krásné, jako v Českém středohoří. K jihu skloněné stráně s opukovým podkladem jsou porostlé vápnomilnou květenou. Botanikové taková místa přímo milují – říkají jim bílé stráně. Na jaře rozkvétají bělozářky – nejdříve větší bělozářka liliovitá, později bělozářka větevnatá. Jen o malý kousek níž však jdeme po vřesovišti – a vřes přitom potřebuje kyselou půdu bez vápníku. Vysvětlení je prosté – sestoupili jsme až do míst, kde jsou starší, v tomto případě karbonské horniny, které jsou složeny především ze zrnek písku a navětralých živců. Půda z nich vzniká je suchá, písčitá, kyselá a s minimem živin. Na části svahu je i stará třešňovka a pokud přijdeme ve vhodnou dobu, nasbíráme si i lesní nebo polní jahody. Na zvětralém sopečném popelu jsou naopak zásadité, hluboké a výživné půdy. Zde jsou porostlé habrovým lesem. Hustý porost a členitý terén poskytují úkryt muflonům, kteří zde byli vysazeni. Jejich původní vlastí jsou Korsika a Sardinie ve Středozemním moři. V lese muflony těžko zahlédneme, na podzim se však stádečko, které vede stará muflonka, často pase na okolních polích. Z hlavního vrcholu od malého trianglu je nádherný rozhled. Nápadný je Říp, na západě Doupovské hory. na severu vidíme Slaný se Slánskou horou (to je vlastně sestřička Vinařické hory) a dále Hazmburk a panorama Českého středohoří. Z nižšího jižního vrcholu je rozhled ke Kladnu. Lomy, kterými vede naučná stezka, jsou součástí chráněného území. Sběr minerálů je v nich zakázán. Pokud však přece jen zatoužíte po nějakém minerálu, je nutno na vrcholu Vinařické hory odbočit z naučné stezky k východu, obejít po polní cestě pole a prohlédnout zdejší největší lom. V současné době se zde netěží. Přístupová cesta z východní strany odkryla nesouvislé sopečné vyvrženiny – popel, bloky hornin, sopečné pumy. Ve vlastním lomu je hlavně čedič, který místy vytváří masivní sloupy. Najdeme tu však i polohy sopečného popela s dutinkami po plynech, ve kterých vykrystalizovaly různé minerály. Ale pozor – bez kladívka se zde neobejdete. Naleziště českých granátů (vhodná naučná stezka neexistuje) Třetihorní erupce vynesly na povrch bloky hornin z velké hloubky, které obsahují pyropy (české granáty. Po zvětrání hornin se uvolnily a byly přeneseny do náplavů. Těží se průmyslově u Podsedic. Volné se dají sbírat na polích u Třebívlic nebo rýžovat z potoka Granátka. V oblasti byly nalezeny i jiné minerály, nejzajímavější jsou zatím 3 drobné diamanty. Potok Granátka protéká územím, kde se vyskytují druhohorní sedimenty. Proto v něm můžeme najít i mořské druhohorní zkameněliny, hlavně ostny ježovek a drobné, ale celé ramenonožce.

53

Druhohorní vápence (z časových důvodů byla vypuštěna naučná stezka Údolí Hasiny u Lipence, kde je zachován souvislejší profil křídovými sedimenty) Naučná stezka Údolí Hasiny u Lipence seznamuje podrobně se svrchnokřídovými sedimenty v okolí Loun. Z časových důvodů byla pro tuto exkurzi nahrazena lomem u Dubčan. Zde byly těženy pevné slinité vápence, po ukončení těžby sloužil prostor lomu jako skládka. Ve stěně lomu jsou odkryty polohy s hojnými ústřicemi (Exogyrové lavice – dnes se tyto ústřice řadí k rodu Rhynchostreon). Přímo z profilu však nelze zkameněliny získat. Přímo nad lomem je však plocha, kde jsou tyto vápence navětralé. Mimo hojných ústřic jsou zde i mlži rodů Innoceramus, Pecten a další. Schránky mlžů jsou někdy naleptány mořskými řasami. Poměrně často se dají sbírat i schránky se zachovanými zbytky původních barev. Naučná stezka Andělská hora - Kyselka Doupovské hory jsou zbytkem někdejší sopky, největší, jakou u nás vůbec máme, vždyť plocha, kterou zabírají, je přes 1200 km2. Střídají se tu vrstvy sopečného popela a nesouvislých vyvrženin, geologové takovou sopku nazývají stratovulkánem. Podobné sopky jsou třeba Vesuv nebo Etna. V třetihorách, v období svrchního eocénu, asi před 40 miliony let se Doupovské hory zrodily za mohutného výbuchu a ohňostroje. Materiál, který mladá sopka vyvrhla, tvoří dnes až 50 m mocnou vrstvu popela a balvanů. Pak už při explozích vytékala láva, nebo byl vyvrhován popel a sopečné pumy. V centu Doupovských hor je sníženina (kaldera), snad pozůstatek mohutné exploze. Ze sopky se řítily i balvanité laviny a bahnotoky. Když definitivně vyhasla, vymodelovaly z ní vnější geologické síly dnešní Doupovské hory. Vlastní mohutná sopka byla vlastně vysoko nad dnešním terénem. Doupovské hory poskytly i „důkaz“ potopy světa. Na začátku 18. století byl u Valče nalezen v místním sladkovodním vápenci nalezen hlodavec, kterého ve svém díle Systema naturae uváděl Karel Linné a později jej vyobrazil i Georges Cuvier. Jenomže když zde žil tento hlodavec (přesněji řečeno příbuzný plcha), zbývaly do doby vzniku lidské civilizace desítky milionů let. K posledním dozvukům sopečné činnosti zde patří kysličník uhličitý, který sytí minerální vody a ovšem i teplo, které ohřívá známé prameny v Karlových Varech. Hrad Andělská hora byl vystaven na strmé skále, první písemná zpráva o něm je z roku 1402. V době husitských válek odtud podnikal loupežné výpravy Jakoubek z Vřesovic. Naloupenou kořist potom skrýval na hradě. Po roce 1437 zde sídlili Šlikové, kteří hrad přestavěli a upravili. Od nich ho koupil král Jiří z Poděbrad, pak se ho zmocnili pánové z Plavna, opět dobylo královské vojsko a znovu získali pánové z Plavna. Ti pod hradem stačili ještě založit městečko, ale pro dluhy jej i s hradem museli prodat. Po porážce stavovského povstání se Andělská Hora stala majetkem Heřmana Černína z Chudenic. V roce 1635 dobyli hrad Švédové. Došlo k nutným opravám, ale v roce 1718 vyhořelo městečko a požár se z něho přenesl i na hrad. Od té doby je Andělská Hora zříceninou. Jsou zachovány dvě vstupní brány, dvě nádvoří, zříceniny obytného paláce a zbytky obytných budov. Na hradě měl v předbělohorské době alchymistickou laboratoř Jakub Tentzel. Jeho publikace o alchymii je uložena v Národním muzeu v Praze. Na zříceniny podnikali výpravy i 54

lázeňští hosté z Karlových Varů. Johan Wolfgang Goethe tu dokonce oslavil svoje 37. narozeniny. Hrad posloužil i jako kulisa ve filmu Balada pro banditu. Ježkova naučná stezka Sokolovská pánev je omezena na severu krušnohorským zlomem, na jihu pak ohereckým zlomem. Nejspodnější souvrství tvoří pískovce, štěrky a jíly, tedy materiál splachovaný z okolních kopců. Na něm jsou vulkanické a sladkovodní sedimenty. Vulkanický materiál pochází z mohutné sopky – dnešních Doupovských hor. V tomto souvrství je uhelná sloj Josef, mocná až 15 m. Uhlí je však nekvalitní, s velkým obsahem popela a pyritu (při spalování se z něj uvolňuje síra). Výše je hlavní slojové souvrství se slojemi Antonín a Anežka. V centru pánve se spojují a vrstva uhlí může být až 52 m. Sloje vznikly v subtropickém podnebí. Průměrná teplota byla 15 – 200 C, zimy bez mrazů, v létě nad 300 C. Nejvyšší část souvrství jsou jíly a jílovce (cyprisové souvrství). Dokládá pokles pánve a zatopení celé oblasti jezerem. Voda se postupně stala slaná, jak dokládají nálezy slanomilných rostlin a ryb. Jsou místa, která považujeme za nezajímavá a pustá. V podvědomí většiny lidí k takovým místům patří i lomy a výsypky. Uhelné pánve pod Krušnými horami rozhodně nepatří mezi turisticky atraktivní místa. Původně zde byly lesy, v historické době pak zemědělské území s větším počtem rybníků. Těžba uhlí zcela změnila charakter krajiny. Hlubinné doly zde již nejsou. Zbyly po nich jen haldy a propadlá místa v krajině. Dnes se všechno uhlí dobývá v povrchových lomech. Než se odkryje uhelná sloj, je nutno odstranit miliony m3 horniny. Problém je kam s ní - zpět do dolu lze uložit jen část. Před 50 lety začala vznikat výsypka mezi obcemi Vintířov a Lomnice. Od roku 1960 bylo přemístěno 3000 milionů m3 a její dosypávání stále pokračuje. Zároveň je oblast rekultivována. Uklidit po sobě všechno tak, aby se krajina co nejvíce podobala krajině před těžbou, je finančně neúnosné. V místech, kde již byla ukončena těžba a na čerstvé výsypce z počátku mnoho z přírody není. Život se sám vrací i na tato místa. Velmi rychle se objeví podběl, brukvovité rostliny a dokonce i stromy – břízy a borovice, vrby, smrky, modříny. Rostliny poskytují útulek hmyzu a pavoukům, zalétávají sem ptáci a netopýři, přicházejí i větší savci - divoká prasata a srnčí. Současně jsou oživeny i louže a tůňky. Během čtyřiceti let je na výsypce les – a pro houbaře hotový ráj. Problémem na velké výsypce je voda. Nasypaná hromada horniny má mnoho skulin, kterými voda proniká a urychluje zvětrávání. Postupně se však vše slehne a utěsní. Ve sníženinách se objeví kaluže a jezírka, vznikají občasné i trvalé potůčky. Horniny zvětrávají, rozpadají se a občas z nich vypadne kus zkamenělého dřeva nebo se zatřpytí kočičí zlato – pyrit. Ten se rozkládá, vzniká kyselina sírová a koloidní sloučeniny železa. Kyselina sírová reaguje dál za vzniku různých síranů. Železo pak vytváří řadu sloučenin. Většinou jsou nápadné rezavou nebo okrovou barvou. Železo patří mezi prvky naprosto nutné pro existenci živých organizmů. Jemný kal ze sloučenin železa však pokrývá povrch těla drobných vodních živočichů a znemožňuje jim dýchání. Sloučeniny železa se ve vodním toku dostávají stovky metrů až kilometry od svého zdroje a způsobují, že v takové vodě žije jen málo živočichů. Zde na výsypce protéká voda přes různé druhy mokřadů přirozených i umělých, ve kterých se železo zadržuje a hromadí buď mezi 55

kořínky rostlin, nebo na dně vodních nádrží. Důl postupuje do míst, kde dříve bylo uhlí těženo hlubinnou těžbou. Propadliny, zpravidla značně hluboké, jsou vyplněny vodou. Je zde pestré specifické společenstvo rostlin a živočichů, které těžba zničí. Proto se na výsypce uměle napodobuje i tento terén. Do umělých vodních nádrží je pak společenstvo přenášeno – něco hromadně s vodou a bahnem, něco se musí vysadit a někteří živočichové odchytit a na novém místě vypustit. Výsypka je vlastně nové prostředí, do kterého většina druhů musí teprve proniknout. Druhy, které špatně obstojí v konkurenci, zde mohou být i hojnější, než jinde. Najdeme tu i druhy ohrožené a chráněné. Na některých místech vznikají slaniska (a právě slanisek u nás moc nemáme). kde rostou specifické slanomilné rostliny. Problémem je jako obvykle legislativa, která na výsypkách požaduje především vytváření produkčních ploch. Pro krajinu, která je narušena těžbou, by však naopak měly být vytvářeny nejrůznější ekosystémy – od vodních ploch a mokřadů až po suchá, stepní nebo písčitá a skalnatá místa. Zdá se, že naši zákonodárci zde kompenzují snadné zabírání zemědělské půdy pro nejrůznější velkosklady a supermarkety. Příroda si pomůže skoro vždy. Na výsypce jde jen o to, aby se ohromná šedá, avšak nikoli neplodná halda změnila v normální krajinu co nejdříve. Přece tu však něco chybí. Na celém tom ohromném území nejsou vesnice, dokonce ani samoty. Rostliny a zvířata se vrací, člověk zatím ne. Zastaví se tu obvykle jen proto, aby přidal odpadky na černé skládky. Výsypky vyrostly z materiálu, který byl vybrán z lomů. Na jedné straně jsme vytvořili ohromné jámy, na druhé straně kopce. Z kopců lze krajinu vytvořit, z děr je to obtížnější. Zbývá jediné – nechat po vytěžení uhlí lomy zatopit vodou. Jednou už tu jezera byla – v třetihorách, kdy vznikalo dnes těžené hnědé uhlí. Za pár let možná budeme mít právě zde mezi Krušnými horami a Slavkovským lesem krajinu nádherných jezer a novou rekreační oblast. Naučná stezka Křížky Chráněná krajinná oblast Slavkovský les patří mezi klidnější, procesí turistů tu většinou nepotkáme. Vystupuje příkře nad údolí Ohře a nad Tachovskou brázdu. Území je většinou zalesněné, převládají zde smrkové lesy. Významná jsou rašeliniště s porosty borovice blatky a typickými druhy rostlin. U Horního Slavkova se těžily rudy cínu, olova a wolframu. Na starých haldách a v propadlinách dolů lze dosud najít řadu zajímavých minerálů. Z oblasti Kladské sem byla vedena Dlouhou stokou voda, nutná pro úpravu rud. Od jihozápadu k severovýchodu se táhne nesouvislý pruh hadců, metamorfovaných hornin. Hlavní složkou je serpentin (resp. minerály ze skupiny serpentinu). Hadce jsou velmi pevné horniny a v terénu tvoří nápadné skalky. Při zvětrávání na nich vzniká půda s nadbytkem hořčíku. Hořčík je jedním ze základních prvků, které potřebují živé organizmy. U zelených rostlin je zabudován v molekule chlorofylu, který slouží k asimilaci. Všeho moc však škodí, a to platí i pro hořčík. Studie biologů to potvrzují. Nadbytku hořčíku se dokáží přizpůsobit jen některé druhy rostlin. Často však vytváří drobné formy (nanizmy). Mimochodem – trvalé pití minerálek s nadbytkem hořčíku rozhodně nelze doporučit. Jiné druhy jsou přímo specializovány na hadce a jinde se s nimi nesetkáme. Na zdejších hadcích rostou sleziník klamný a sleziník hadcový a zdejší velká vzácnost - nenápadný rožec 56

kuříčkolistý. Můžeme tu však vidět i běžné druhy – zimostrázek alpinský, borůvku a brusinku, vřesovec pleťový, vřes obecný a kociánek dvoudomý. Národní přírodní památka Křížky ovšem nepředstavuje lokalitu zcela přírodní, naopak se na jejím vzniku výrazně podílela lidská činnost. Jde vlastně o vřesoviště, která se vytvořila díky dlouhodobé pastvě. Jinak by zde rostl prosvětlený hadcový bor (stejný, jako je Pluhův bor). V rámci péče o toto chráněné území byly vyřezány náletové dřeviny. Opět se zde pase, aby byla spásána rovnoměrně všechna patra vegetace, se používá smíšené stádo ovcí a koz. Kopýtka zvířat narušují povrch půdy a díky tomu se zde opět rozšiřuje zdejší vzácnost – rožec kuříčkolistý. Naučná stezka je v současnosti uzavřena. Je to nutné, aby se zde obnovila vzácná vegetace. Je však možno celou národní přírodní památku Křížky obejít kolem oplocení. Ve Slavkovském lese jsou ovšem i další hadcové skály, na kterých roste specifická flóra. Platí na nich však přísný režim ochrany. Jen přes silnici je další unikátní chráněné území - národní přírodní památka Upolínová louka pod Křížky. Je to komplex lučních podmáčených společenstev, s porosty upolínu evropského a hojným výskytem vstavačů. I o ní je nutno pečovat a občas kosit, aby nezarostla lesem. Naučná stezka Smraďoch Třetihorní sopečná činnost, při které vzniklo mimo jiné České středohoří a Doupovské hory, se projevila i zde. Vznikly některé drobné sopky – příkladem může být Uhelný vrch. Posledními dozvuky sopečné činnosti jsou vývěry minerálních vod a výrony kysličníku uhličitého. Jde o dvě rozdílné oblasti – v Karlových Varech a okolí jsou to horké nebo teplé prameny, které mají svůj zdroj v hloubkách 2 – 3 km. Z těchto pramenů se sráží tvrdý uhličitan vápenatý ve formě aragonitu (vřídlovec). Prameny kolem Mariánských lázní, lázní Kynžvartu a další v jižní části Slavkovského lesa jsou studené proplyněné kyselky. Dešťová voda proniká do malých hloubek (50 – 100 m). Zde se do ní dostává kysličník uhličitý (a někdy i po zkažených vejcích zapáchající sirovodík), který stoupá z větších hloubek. Proplyněná a okyselená voda rychleji stoupá k povrchu a snáze rozkládá horniny. Složení minerálek se mění podle toho, jaké minerály se do kyselky dostanou z okolních hornin. Kolem vývěrů minerálních vod jsou časté výkvěty solí. Minerální prameny ve zdejších lázních jsou buď upravené přírodní vývěry, nebo je minerální voda podchycena vrtem, kterým je také vyvedena na povrch. V přírodě jsou vývěry minerálních vod často nenápadné, prozradí se jen unikajícími bublinkami kysličníku uhličitého v potůčku nebo ve studánce. Kolem lázní jsou ochranná pásma, aby se zachovala čistota pramenů. Na přírodní vývěry se můžeme podívat na naučné stezce Smraďoch. K naučné stezce se dostaneme z parkoviště, které je u silnice Mariánské Lázně – Prameny (5,4 km od Mariánských lázní). Od parkoviště vedou dvě cesty – přímá pro pěší a jen o něco málo delší cesta pro tělesně postižené. Na začátku naučné stezky se obě cesty opět spojují. Vlastní naučná stezka patří mezi naše nejkratší – má délku pouhých 37 m a 2 panely. Celá vede po vyvýšeném dřevěném můstkovém chodníku. 57

Z chráněného území - lesního vrchovištního rašeliniště je zpřístupněna pouze malá část, většina zůstává nepřístupná. Voda se drží v několika malých jezírkách. Zelené jezírko má svoje jméno od chumáčů zelených řas. Všude ve vodě jsou bubliny kysličníku uhličitého. Ten ostatně na několika místech oniká ze země se zřetelným syčením. Hlína je místy pokryta bílými povlaky solí. Název Smraďoch je naprosto opodstatnělý. Mimo kysličník uhličitá zde vyvěrá i nepatrné množství sirovodíku. Naprosto však stačí k tomu, aby celé území bylo zdaleka cítit po zkažených vejcích. Lidem zde nebezpečí nehrozí, malá zvířata a ptáci se však mohou otrávit a zahynout. Minerálky se zde nenapijete. Je jí sice dost, ale vzhledem připomíná spíše vodu z louží. Pokud však máte žízeň a chcete si pochutnat, vydejte se po turistické značce k blízké Farské kyselce. Cesta je upravena i pro tělesně postižené. Minerální pramen je jímán mělkou studnou, přebytečná minerálka odtéká strouhou, ve které se tvoří okrově zbarvené usazeniny solí železa. Farská kyselka patří mezi nejchutnější minerální vody v této oblasti. Naučná stezka Perly kraje Goetheho lásek Byla použita pouze jedna zastávka – židovský hřbitov Drmoul. Za hřbitovem jsou křemenné žíly, křemen místy přechází ve fialový ametyst. Místo je sběratelsky využíváno, ametyst se dá sbírat na haldách i přímo z původní žíly. Zbytky po uhelném dolování u Plzně (z časových důvodů náhrada za naučné stezky Šternberský a Hylákův okruh u Radnic) Ve Zbůchu bylo těženo černé uhlí. Část hlušiny byla použita na vyplnění vytěžených prostorů (zakládku), část byla vyvezena na haldu. Jako většina hald uhelných dolů i tato halda hořela. Část hornin se změnila ve škváru, část (hlavně jílovce) v porcelanity. Materiál se odebírá a využívá na štěrkování cest. V horninách se dosud dají sbírat některé karbonské rostliny – kořenonosiče stromovitých plavuňovitých rostlin Stigmaria, otisky kůry a spodních částí kůr z rodů Lepidodendron a Stigmaria, výlitky dřeňových dutin přesličkovitých Calamites, vzácněji listy kapradin a kapraďosemenných rostlin. Na okolních polích se vyorávají zkřemenělá dřeva (Araukarity). Naučné stezky V České republice máme asi 700 naučných stezek. Na jejich vybudování byly investovány miliony Kč. Pro potřeby školní výuky je to stále nedoceněný materiál. Zásadní problém je v neexistující evidenci - jednoduše řečeno stezky je nutno zmapovat. Výsledky jsou publikovány v nakladatelství Dokořán. Praha a Středočeský kraj je již na trhu, Jihočeský kraj v tisku, Plzeňský, Karlovarský a Plzeňský kraj je zmapován a rukopis se připravuje, v ostatních krajích probíhá mapování. Magistrát hl. m. Prahy a Krajský úřad Středočeského kraje dodaly část nákladu do škol, v současnosti se značně zvýšila návštěvnost místních naučných stezek. Vzhledem k tomu, že náklad je prakticky rozebrán, připravuje se druhé, přepracované a doplněné vydání.

58

GPS údaje umožňují navigaci k začátku stezky z libovolného místa v České republice a okolních státech. Ke každé stezce jsou potřebné údaje a mapa. Data na Internetu pak pomocí navigačního přístroje GPS provedou návštěvníky celou stezkou. Nové mapové podklady mají již některé naučné stezky zakresleny přímo v mapách (zatím jen Praha a Středočeský kraj). Vedlejším produktem je možnost zhotovení panelů pro výstavu o naučných stezkách (má je již Středočeský kraj) a další využití (zkouší se PEXESO naučných stezek – zatím také pro Středočeský kraj).

Ukázka využití dat GPS – nejkratší trasa z Písku na naučnou stezku Křížky. Při cestě se dá použít i automobilový navigační systém. Takto byla připravena celá popsaná exkurze.

59

Příloha 6. Studijní text EKOWAST (podklad pro www stránku projektu) ECOVAST – Identifikace krajiny Metodický průvodce Křiváčková O., Boháč J. 2006 Obsah Krajina, společný zájem o ni .....................................................................................

3

Krajina je vše kolem nás ...........................................................................................

3

Krajina patří k nám ...................................................................................................

3

Existuje veřejný i politický zájem o evropskou krajinu ................................................

3

Tyto myšlenky vytvořily základ pro Evropskou úmluvu o krajině ................................... 3 Proto jsme požádali vlády evropských států o schválení a uskutečnění cílů úmluvy ............................................................................................

4

Všichni občané se mohou chopit iniciativy ..................................................................

4

Identifikace krajiny ...................................................................................................

4

Prvním krokem je identifikace charakteru krajiny ........................................................

4

Občané sami sobě ....................................................................................................

5

Metodika není tak komplikovaná ................................................................................

5

Těžištěm je krajinná jednotka ....................................................................................

5

Pozorování, přemýšlení, cítění: to je způsob hodnocení charakteru krajiny .................... 6 Každá krajina se může jevit jako kombinace přírodních a lidských faktorů .......................... 6 Charakter krajiny může být popsán jednoduchou matricí nebo kontrolním seznamem (check-list) ...........................................................................

6

Krajinný hrnec ................................................................................................................

7

Krajinná matrice .....................................................................................................

7

10 vrstev krajiny .......................................................................................................

7

60

Praktické kroky .........................................................................................................

13

Přípravné práce ..............................................................................................................

13

Pozorování krajiny ..........................................................................................................

13

Popis ............................................................................................................................. 14 Týmová práce ................................................................................................................14 Co dál? ................................................................................................................... 16 Závěr ....................................................................................................................... 16 Slovník odborných výrazů dle Braniše a kol. 2004 ........................................................

17

Obrazová příloha – ukázky různých typů krajin ............................................................

18

Krajina, společný zájem o ni Krajina je vše kolem nás Zemské plochy Evropy jsou bohaté na volně žijící faunu a flóru, lidská sídla a ostatní charakteristické rysy tvořené člověkem v průběhu staletí až tisíciletí. Když se rozhlédneme po této zemi, všechno kolem nás – lidská sídla, pouště, vodní plochy nebo pobřeží – co vidíme je krajina. Krajina patří k nám Krajina patří k nám, protože je součástí našich každodenních životů. Pokud vypadá nezdravě, trpíme i my. Pokud působí vyrovnaně, dokáže zlepšit náladu. Navíc, krajina je důkazem toho, jak naši předkové; otcové, praotcové a předchozí generace, využívali půdu. Krajina je plná lidské historie začleněné do panenské přírody. Existuje veřejný i politický zájem o evropskou krajinu V posledních letech uznali lidé, že krajina je významným prvkem národního i Evropského bohatství. Konečně si všimli, že krajina zahrnuje jak přírodní tak kulturní rysy sjednocené v jeden celek. Avšak také uznali, že za poslední roky je mnohá „evropská krajina“ značně poškozena, především nevkusnými stavbami, nedostatkem přírodních krás, celkovým zanedbáním, erozí a dalšími faktory. Proto je dán nový směr - pro ochranu a zkrášlení krajiny. Tyto myšlenky vytvořily základ pro Evropskou úmluvu o krajině Veškeré detaily a definice jsou vysvětleny v Evropské úmluvě o krajině, která byla přijata Radou Evropy a formálně předložena k podpisu jednotlivým státům v říjnu roku 2000. 61

Úmluva vešla v platnost v březnu roku 2004. Cílem této úmluvy je vyzvat a povzbudit lid v celé Evropě k péči o veškerou krajinu všech kontinentů za pomoci identifikace, hodnocení, ochrany, managementu a plánování. Úmluva je určena k aplikaci na všechny druhy krajiny, nejen na oblasti a určitým statutem ochrany jako jsou Národní parky nebo objekty Světového krajinného dědictví UNESCO. Rada Evropy uznává, že všechny krajiny mají určitý svůj charakter a kvalitu a že vzhled krajiny se odvíjí od toho, kdo v ní žije a pracuje. Proto jsme požádali vlády evropských států o schválení a uskutečnění cílů úmluvy Dosud (červenec 2005) se do Evropské úmluvy o krajině zapojilo 31 zemí; a 18 z těchto států – Arménie, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Dánsko, Irsko, Litva, Makedonie, Moldavsko, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, San Marino, Slovinsko a Turecko – přijaly úmluvu a tak se zavázaly k jejímu plnění. Mezi státy, které úmluvu podepsaly, ale ještě nevešla v platnost, patří Ázerbájdžán, Kypr, Finsko, Francie, Řecko, Itálie, Luxemburg, Malta, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Ukrajina. Dalších 15 státu ještě úmluvu nepodepsalo – Albánie, Andorra, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Estonsko, Gruzie, Německo, Jugoslávie, Island, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Monako, Rusko, Srbsko a Černá Hora a Spojené království. Pokud budete pečovat o krajinu kolem sebe, můžete podat návrh prostřednictvím příslušného státního orgánu, aby byla přijata Evropská úmluva o krajině. Tam, kde se tak již stalo, máte vy tu možnost efektivního naplnění cílů úmluvy. Všichni občané se mohou chopit iniciativy Aktivita nespočívá pouze na samotném státu. My všichni máme svůj „podíl“ v krajině. Aktivita nás samotných může krajinu změnit, k dobrému i špatnému – pěstováním nebo kácením stromů; údržbou nebo zanedbáním našich domů; aktivním zájmem o navrhované změny v krajině, jako jsou stavby nových silnic nebo vzhled nových výstaveb. Identifikace krajiny Prvním krokem je identifikace charakteru krajiny Jak můžeme zaručit, že kvalita místní krajiny je spíše vyšší než nižší? Prvním krokem je porozumět, co to vůbec kvalita krajiny je. Každá krajina v Evropě je unikátní. Každá krajina má svůj odlišný charakter. Tento charakter vychází z povahy pozemků, kvality půd a vegetace, ze způsobu využití pozemků, způsobu lidského osídlení atd. Tento odlišný charakter je to, co dělá určité místo 62

domovem pro toho, kdo tam žije a na druhou stranu může být taková krajina zajímavým zpestřením pro toho, kdo ji navštíví. Tomu se říká smysl pro krajinu. Byla by strašlivá chyba ztratit tento specifický charakter, jelikož by poté vypadalo vše stejně. Čili prvním krokem k péči o krajinu je porozumět nebo identifikovat její charakter. Občané sami sobě V některých státech, jako například Slovinsko a Spojené království, byla tato metoda identifikace charakteru krajiny zpracována odborníky na náklady státu. Tam, kde se vláda rozhodne toto podpořit, projeví pozitivní přístup a postará se o to, aby byli lidé v té které krajině dostatečně informováni. Toto však mohou zrealizovat i samotní občané. Cílem tohoto průvodce je pomoci jim, pokud o to sami budou stát. Metodika není tak komplikovaná Metoda ECOVAST byla propagována a testována během práce v terénu (Working Group on Landscape) při hodnocení krajiny a identifikaci krajinných jednotek. Toto může být použito samotnými občany (kdo by nechtěl být expertem ve svém oboru?) nebo nejlépe menšími skupinami lidí. V průběhu několikadenní práce může takový tým identifikovat a popsat krajinnou jednotku způsobem, který poskytne startovní informace k porozumění té krajiny a detailnější péči, kterou si tato zaslouží. Těžištěm je krajinná jednotka Jsou části světa, jako je poušť Sahara, Kanadské Skalnaté hory nebo širé kontinentální pláně, kde se táhne stejný typ krajiny na stovky kilometrů. Evropa však takto nevypadá, nehledě na některé oblasti na sever a východ. Když cestujete napříč, můžete zaznamenat významné změny v krajině. Například jak vykukují vrcholky hor, utváření vesnic a různých farem a jejich poloha vůči ostatní krajině. Změny tohoto typu se mohou jevit jako hranice mezi krajinnými jednotkami. Může se zdát nevhodné mluvit o krajinných jednotkách, jelikož krajina, jak je definována Evropskou radou, je jednotkou sama o sobě („Krajina znamená daný kus území vnímaného člověkem ...“). Ale pro objasnění, že krajiny jsou jednotky, které se liší svým charakterem od ostatních přilehlých jednotek, jsme použili tento termín „krajinná jednotka“. Tento termín je užitečný, jelikož poskytuje možnost každé místní komunitě zaměřit se na svůj vlastní prostor, který se liší od ostatních a má určitý svůj charakter.

63

Neexistuje žádná standardní velikost pro krajinnou jednotku. Je to jednoduše plocha, která má zřetelně jiný charakter než okolní krajina. Snad by se dalo říci, že ve státech, které mají rozvinutou techniku, je velikost krajinných jednotek v rozmezí sto až několik set kilometrů čtverečních. Pozorování, přemýšlení, cítění: to je způsob hodnocení charakteru krajiny Krajina byla definována jako část země vnímaná lidmi. Vnímáme ji především jejím pozorováním. Avšak naše mysl a pocity musejí být otevřené tak jako naše oči. Musíme se dívat, přemýšlet a cítit! Podstatou toho je, že každá krajina je tvořena kombinací přírody a lidských aktivit a jejich vzájemným působením na sebe. Samotné oko není schopno zaznamenat, jak člověk a příroda na sebe navzájem reagují a ani nezaznamená ostatní skutečnosti skryté nad rámec vizuálních možností. Krajině lépe porozumíte, pokud budete například vědět, že volně rostoucí rostliny, které jste viděli, jsou právě na tomto místě, protože je tu kyselá půda; půda je tu kyselá, protože podloží má vulkanický původ atd. Kromě toho, péče o krajinu je nejlépe stimulována láskou k ní nebo k věcem, událostem a lidem, kteří jsou s ní spojení. Vnímáte krajinu zrakem nebo sluchem (prýštící voda horské řeky, šumění větru v korunách stromů) a nebo i fyzicky (déšť nebo sluneční paprsky na kůži) – ale také samozřejmě svými emocemi. Mnoho emocionálních a spiritualistických prvků v krajině nemůže být vhodně popsáno slovy, ale vy je cítíte a víte zcela jasně, že tam jsou. Jako například kláštery nebo arktické fjordy. Každá krajina se může jevit jako kombinace přírodních a lidských faktorů Nejnápadnějšími prvky v krajině jsou stavby, stromy a ostatní vegetace. Ovšem základem toho všeho je půda, skály a další útvary okolní země. Postupně však pokryv tvořený stavbami a vůbec využitím krajiny (land use) dává této krajině určité světlo, barvy, celkový dojem a pocity člověka z ní. Všechny tyto „vrstvy“ patří k charakteru krajiny. Charakter krajiny může být popsán jednoduchou matricí nebo kontrolním seznamem (check-list) Vrstvy krajiny popsané výše jsou vodítkem pro hodnocení krajinných jednotek. Metoda ECOVASTu je založena na jednoduché matrici, která se skládá z geologické charakteristiky, klimatu, reliéfu krajiny a charakteru terénu a půdy, „land coveru“ (pokryv

64

krajiny zahrnující vegetaci a přírodní biotopy) a lidských aktivit. A vše se nakonec soustředí do emocionální stránky. Matrice má deset vrstev počínaje od geologické charakteristiky, pokračuje klimatem a charakterem terénu, který zahrnuje lidské aktivity, jako například formu hospodaření a osidlování, dále pak následují historické prvky a následně vše směřuje k desáté vrstvě – spiritualitě a sociálnímu vnímání navozenému krajinou. Matrice vám také umožňuje odvodit si důležitost každé posuzované stránky krajiny. Krajinný hrnec Na obrázku je znázorněn tzv. krajinný hrnec, který spojuje a kombinuje všechny vrstvy krajiny dohromady. Krajinná matrice Na straně 13 je umístěna tabulka kontrolního listu, kterou je možné si okopírovat a použít k vlastnímu hodnocení krajiny. Obsahuje deset hlavních prvků krajinného

charakteru.

Umožňuje

vám

zaznamenat si určité rysy (v rámci každého záhlaví), které jsou jasně viditelné v rámci krajiny a posoudit tak její charakter a relativní „odolnost“ vůči nim. Krajinná martice vám také poskytuje prostor pro: •

Stručný popis krajiny, shrnující její charakter

•

Ostatní komentáře

•

Obrázky (dvě strany s náčrty dominantních charakteristik a popř. místními fotografiemi či mapou popisované krajiny)

10 vrstev krajiny Bylo by jistě užitečné říci si něco stručně k již zmíněný deseti vrstvám krajinné matrice. Prosím dobře si uvědomte, že v každé krajině tyto vrstvy vzájemně souvisí jedna s druhou.

65

1. Povrchová geologie V hornaté krajině nebo při mořském pobřeží je často vidět odhalené skály; jsou nápadným prkem v krajině. Na jiných místech může být skála nenápadně schována pod vegetačním krytem. Měli by jste se soustředit na to, co vidíte, ale můžete si také poznamenat, že podloží – které je možno technicky vysvětlit jako „povrchová geologie“ - může mít silný vliv na kvalitu půdy, vegetaci, úrodu, zalesnění (např. v krasových oblastech). Navíc v některých oblastech byly kameny využívány jako základní stavební materiál, což se následně odráží na charakteru různých staveb jako je jemné zdivo domů a kostelů, zdi z pazourku nebo udusané hlíny nebo mosty, jejichž barva se odvíjí od skladby stavebních materiálů v dané lokalitě. Před tím, než se vydáte pozorovat krajinu kolem vás, není od věci prostudovat si podrobnosti v geologické mapě daného území. 2. Klima Může se zdát nepodstatné sledovat klima jako část krajiny – nemůžete přece vidět vítr! Ale klima má nesmírný vliv na prvky v krajině a její celkový vzhled. Déšť, mráz, slunce a vítr mohou rozhodnout o přítomnosti nebo nedostatku vegetace a o struktuře krajiny a pohybu hmoty v ní. Při západním pobřeží Evropy způsobují Atlantické větry to, že se stromy permanentně naklánějí směrem k východu; na rovinatých plochách v Holandsku se využívá kombinace větru a vody k produkci energie; v Alpách vytváří studený horský vítr jakýsi pruh, v němž je nemožné najít stromy (tzv. timber-line). Povědomí o místním klimatu vám může pomoci interpretovat, co vidíte v krajině. Nezbytnou součástí klimatu je voda v jakékoli podobě (rosa, pára, mlha, kapalná forma nebo led); můžete přímo vidět nebo cítit její přítomnost či nepřítomnost (prostřednictvím horka, mrazu, sucha, dusna, slunečního svitu, větru). Nepřímo také můžete „vidět“ klima na základě jeho vlivu na krajinu – pouště, stepi, mokřady, jezera nebo ledovce – a podle typické vegetace. Klima má velký vliv i na biotu a lidské osídlení. Srovnejte si například teplé a suché krajiny středních Čech (např. Český kras) a chladnou a vlhkou Šumavu. Patří sem i hydrologie, tekoucí a stojaté vody, ledovce, atd. 3. Geomorfologie (reliéf krajiny) V mnoha oblastech vycházejí ty nejnápadnější útvary právě ze země, z jejího tvaru - hory, kopce, mírné svahy, údolí, říční fenomén (nivy a údolí řek). Evropa je 66

bohatá na různé typy reliéfů. Žádný jiný kontinent nemá tak členité pobřeží včetně téměř izolovaných moří jako Baltické, Černé a Středozemní. Poznání umožňuje jak pozorování krajiny tak i studium map. 4. Půdy V některých oblastech je samotná půda sotva viditelná, protože je neustále kryta lesy, divokou vegetací nebo pastvinami. Jinde může být naopak velmi nápadnou charakteristikou (např. třímetrové vrstvy černozemě ve stepích evropské části Ruska, vápencové půdy s bohatou teplomilnou flórou a faunou v Českém krasu, váté písky u Hodonína v jižní Moravě, serpentinity (hadce) u Mohelna na Moravě, atd.), kdy je vystavena sezónnímu obdělávání, erozi nebo větru. Ale všude je půda tím hlavním faktorem v krajině; její vrstvy, úrodnost, stupeň kyselosti stanovující, kterým rostlinám, stromům, zvířatům a jakým plodinám se tu bude dobře dařit. Barva půdy může „vymalovat“ krajinu. Čili lépe porozumíte krajině, budete-li vědět něco o jejích půdách. 5. Land cover – krajinný pokryv V mnoha venkovských krajinách je nejnápadnějším prvkem vegetace. Přestože v některých vesnicích a městech mohou stromy a ostatní zeleň vytvářet jakýsi plášť, uvnitř kterého jsou posazeny stavby. Měli by jste se důkladně rozhlédnout, jaký má krajina pokryv, rozsáhlé plochy vegetace, dělení mezi zalesněnými plochami a poli, spleť různých živých plotů a přirozených hranic, stromořadí či osamocené stromy, vodní plochy, řeky a potoky – protože tohle všechno je součástí krajiny a na základě těchto prvků se jednotlivé krajiny od sebe liší. Krajinný pokryv vytváří nápadný obraz krajiny: také nabízí různá životní prostředí pro divokou zvěř, která ještě více obohacuje tuto krajinu. Divoce žijící rostliny a zvířata, ale také dobytčí stáda a ostatní domestikovaná zvířata přispívají k utváření určitého charakteru krajiny. Základní rysy krajinného pokryvu nám mohou ukázat fyzikální mapy; avšak musíte se do nich pozorně zadívat a objevovat detaily a jejich vliv na obraz krajiny. Měli by jste si zaznamenat změny, ke kterým došlo, jako například nárůst křovin v místech, která se dříve udržovala pastvou. Krajinný pokryv ovlivňuje také ostatní biotu (bezobratlí, ptáci, savci atd.). Studium land coveru má blízký vztah k územním systémům ekologické stability (ÚSES). 67

6. Zemědělství a lesnictví Přibližně 90 % plochy Evropy je nějakým způsobem obhospodařováno. Tento systém zachovávaný farmáři a lesníky má silný vliv na charakter venkovské krajiny a sezónní změny zase ovlivňují vzhled této krajiny. Často mluvíme o kulturní krajině, která vznikla činností člověka. Orba, setí, sklizeň, kosení a sušení sena nebo svoz siláže, pohyb stáda po pastvinách, pěstování, probírky a kácení lesů – tohle všechno s sebou přináší změny, barevnost, „obrazy“ a pohyby v krajině, často určitým směrem, typickým pro tu kterou oblast (např. zbarvení skotu). Cesta, kterou zemědělci vedou svou půdu, má rozhodující vliv jak na ekologii tak na vzhled krajiny. Kořeny naší kulturní krajiny sahají zpět do doby, kdy lidstvo změnilo své zvyky a člověk se stal z lovce zemědělcem. Soustřeďme tedy svou pozornost na to, jak zemědělci a lesníci využívají půdu, na stavby a další prvky krajiny – stodoly, sila, hradby, pásy zeleně, stroje – které s sebou přinesl člověk. Dále si povšimněme také změn, ke kterým došlo v průběhu času, jako je např. pěstování stromků místo zemědělských plodin, budování nových užitkových staveb nebo ponechání polí ladem. Popsat zemědělské využívání půdy, hospodaření v lese je zásadní pro charakterizaci krajiny. 7. Lidská sídla, hustota osídlení V průběhu staletí lidé osídlili celou Evropu. Vyhledávali chráněná místa s dosažitelným vodním zdrojem, kde budou moci klidně žít. Postavili si domy z místních materiálů – kámen, dřevo, jíl, pazourek, došky, vápno. Vybudovali vesnice, městečka, velkoměsta. Tímto procesem získala každá oblast určitou dědičnost v podobě domů a sídel pro ni charakteristických. Charakter lidských sídel je odrazem geologických, klimatických a historických podmínek. V uplynulých letech poukazuje nárůst přepravy na dlouhé vzdálenosti a masová produkce stavebních materiálů na úpadek ve využívání místních materiálů: napříč mnoha regionů je styl staveb téměř uniformní. Avšak tyto procesy nezničily tu možnost držet se tradičních způsobů staveb a způsobu osídlení krajiny. Máte možnost si dopřát studium těchto tradic a způsobů, dozvědět se, do jaké míry ještě stále existují, ale také k jakým došlo změnám ve stylu staveb a vůbec v osídlení krajiny. 68

8. Jiné lidské artefakty Krajina je jeviště, na kterém vystupuje spousta herců. Očekáváte farmáře, lesníky, vlastníky domů nebo kněze, ale co horníci, kameníci, vojáci, elektroinženýři, stavitelé silnic? Všechny prvky, které tito lidé vytvářejí v krajině - silnice, železnice, průmyslové podniky, pískovny, lomy, vojenské prostory, elektrárny jsou významným krajinným prvkem. S tím vším musíme počítat. 9. Historické artefakty Evropa jako celek je specialitou mezi kontinenty, vzhledem k tomu, že je tak dlouho a tak hustě osídlena. Samotné osídlení a land use je důsledkem chování předchozích generací. Někdy mohou být historické artefakty dosti nápadné a tvořit tak speciální charakter dané oblasti – náhorní městečka v Chorvatsku, větrné mlýny v Holandsku, hrady a zámky v Česku, atd. Krajina odráží historii lidstva. Čili porozumění místní historii nám může pomoci v interpretaci dojmů z krajiny. 10. Cítění a asociace Identifikace krajiny není jen chladné racionální hodnocení, jako např. odborný výsledek pitvy mrtvého zvířete. Je to hodnocení s určitým emocionálním vztahem, spojeným s živoucí entitou, místem, kde se žije, změnami, které mají minulost i budoucnost, které jsou naplněné lidskými emocemi. Často mohou být tyto pocity vyjádřeny výtvarným uměním, hudbou, literaturou, poezií, názvy, které lidé dávají určitým místům ve spojení s dávnými událostmi nebo významnou osobou a nebo lidé považují to dané místo za posvátné.

69

Matrix pro identifikaci krajiny Přehled určujících vrstev matrix 10. Spiritualita, pocitové vjemy, genius loci 9. Charakteristické historické prvky (hrady, zámky, archeologická a historická místa) 8. Charakteristické prvky specifických lidských aktivit (průmysl, turistika, infrastruktura) 7. Charakteristické prvky osídlení, urbanizace, atd. 6. Charakteristické prvky zemědělství a lesnictví 5. Land cover (vegetace, biotopy, druhy) 4. Půdy 3. Reliéf (geomorfologie) 2. Klima 1. Geologický podklad Určení krajinného prvku Relativní stupeň významnosti (1-4) dominantní

silný

střední

slabý

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 Krátký popis dominantních charakteristik a celkového dojmu: Další komentář (doporučení, ochrana, atd.):

70

Praktické kroky Studium krajinných jednotek a příprava na jejich popis je jasně stanoveným procesem. Je to úkol, který může být splněn jednotlivcem nebo ideálně malým týmem lidí. Zahrnuje čtyři krátké fáze: •

Přípravné práce

•

Čas strávený pozorováním krajiny

•

Popis

•

Týmová práce

Přípravné práce Studium krajiny je jako cvičení z aplikované geografie. Je velmi užitečné mít k ruce mapu nejlépe v měřítku 1 : 10 000 nebo 1 : 50 000, která vám umožní vidět skladbu celé krajinné jednotky (nebo až několik jednotek) na jediném listě. Při výběru mapy by jste měli již mít představu, jakou krajinnou jednotkou se chcete zabývat, popřípadě stanovit si určité hranice – města, vesnice, lesy. Mapa je pak dobrým pomocníkem. K tomu potřebujete tzv. fyzikální mapu, která vám ukáže výrazné krajinné prvky. Další užitečnou věcí je studium historie dané oblasti (knihy, dokumenty, atd.), vyhledat si informace o geologii, kvalitě půd, klimatu, historii využívání půdy v dané oblasti (zemědělství, lesnictví, těžba, lidská sídla). Tohle všechno vám pomůže porozumět té krajině, kterou pozorujete. Tyto doplňkové informace vám budou užitečné především, když se soustředíte na vám velmi dobře známou krajinu. Uvidíte ji novýma očima a uvědomíte si skutečnosti, kterých jste si před tím ani nepovšimli.

Pozorování krajiny Ta hlavní práce nám ale začíná právě teď, v terénu. Ideální je stanovit si jakási „pozorovací místa“ a od nich vše odvíjet; procestovat krajinu (pěšky, na kole, automobilem). V průběhu svého cestování si můžete dělat poznámky o tom, co vidíte, za použití matrice nebo check listu. Zaměříte se na nápadné prvky v krajině a na emoce, které ve vás vzbuzují, když jimi procházíte. Předpokládá se, že si zaznamenáte do matrice pouze vámi viděné krajinné prvky. Všechny ostatní postřehy, které vám pomohou porozumět krajině, ale které ve skutečnosti nevidíte, budou vysvětleny mimo matrici v podobě psaného textu nebo ilustrací.

71

Vaším cílem je získat celkový dojem z krajiny. Vezměte fotoaparát a zdokumentujte si charakteristické prvky krajiny, které vás něčím zaujaly.

Popis Závěrečnou fází metody je popis. Tento se nejlépe napíše, když máte k dispozici fotografie a vzpomenete si na své pocity z pohledu na krajinu, popř. je možné nahlédnout i do poznámek vašich kolegů. Nyní můžete dokončit celou matrici. Začněte podložím, klimatem a půdou a pokračujte dále krok za krokem k emočnímu a spirituálnímu dojmu a hodnocení (kroky 1-10). Při dokončení matrice by měl být kladen důraz na výrazné krajinné prvky. Pokud tu nejsou žádné dominantní prvky, není nutné matrici dokončovat. Následně přiřadíte jednotlivým prvkům jejich váhu (důležitost), která vám ukáže, nakolik je každý z nich dominantní, silný, střední či slabý pro danou krajinnou jednotku. Další myšlenky a nápady mohou být uvedeny v krátkém popisu krajinné jednotky. Pro další ilustraci charakteristických prvků krajinné jednotky můžete využít svých fotografií s krátkým popisným textem. Zde se můžete vyjádřit k samotným prvkům krajiny, jak byly uspořádány, jak souzněly s moderním životem atd. A nakonec vám tabulka dává prostor pro vaše pocity a osobní dojmy o hodnotě sledované krajiny. To je důležité zvláště pokud jste hodnotili více různých krajinných jednotek a chcete si vytvořit úsudek na jejich význam. Ale nezapomeňte, že každá krajina závisí od toho, kdo v ní žije.

Týmová práce Metoda popisu může být vyhotovena jediným člověkem. Avšak větších dojmů a lepších výsledků dosáhnete prací v malém týmu (např. můžete zainteresovat žáky ve škole). V ideálním případě by měl být tým veden člověkem, který má už alespoň minimální povědomí o metodě hodnocení ECOVAST. Týmová práce se skládá z pěti kroků: Krok 1. Procházení se krajinou, diskuse, sbírání dojmů, zaznamenávání charakteristických míst do mapy (malé kopce, nížiny, velké hory, světlá vápenitá půda, pláně a lesy, lidská sídla, změny v osídlení), sumarizování svých dojmů při návratu domů.

72

Krok 2. Prezentace záznamů o reprezentačních a charakteristických prvcích navštívené krajiny. Jednotlivé poznámky se postupně procházejí a vyloučí se prvky, které jsou u více pozorovatelů. Termíny, pokud možno jedním slovem či krátkým slovním spojením, napíšeme na jednotlivé nalepovací lístky. Krok 3. Na velké tabuli přilepíme naše lístky k jednotlivým předepsaným vrstvám krajinné matrice. Tento krok pravděpodobně vyvolá živou diskusi, kdy se na konec všichni shodnou na výsledku. Krok 4. Nyní následuje to nejdůležitější – konečný výsledek - uvažování. Každá z osob týmu dostane 8 nalepovacích puntíků a nalepí je tam, kde si myslí, že právě ten charakter je dominantní. Každý může použít všech 8 puntíků pro jedinou charakteristiku a nebo označit 8 charakteristik, kterým přisuzuje váhu. Stupnice významu vypadá následovně: Dominantní (1): Existuje ve všech vrstvách krajiny, nápadný a viditelný z mnohých míst a nejvíce působí na charakter celé krajinné jednotky. Silný (2): Velmi významně ovlivňující krajinu, ale často se nevyskytuje všude; pokud ano, není dominantním prvkem v krajině.

Střední (3): Nachází se ve většině částí krajiny, ale není dominantním prvkem. Slabý (4): Vyskytuje se příležitostně, ale má vliv na charakter krajiny.

73

Konečným výsledkem je krajinná matrice, zobrazující hlavní charakteristické prvky krajiny. Je to vždy první a hrubý krok k charakterizaci krajiny. Velkým problémem je nalezení hranice mezi jednotlivými krajinami. Krok 5. Prohlédnutí fotomateriálu pořízeného v průběhu hodnocení a výběr nejtypičtějších prvků krajiny. Co dál? Identifikace a porozumění krajině je jako takové užitečné. Je to jako studovat velké umělecké dílo (což zde ve skutečnosti jsou různé krajiny), čtení zajímavých knih, poslouchání hudby a povídání si s přáteli – vše v jednom. To vše zpestřuje váš život. Zároveň to však může být začátek procesu péče o krajinu. „Evropská úmluva o krajině“ stimuluje občany k identifikaci, hodnocení, ochraně, managementu a plánování jejich krajiny. Tento průvodce se týká právě identifikace krajiny. Podstatou hodnocení, ochrany, managementu a plánování je toto: Evropská krajina je ve všech svých podobách a v celé své kráse formována lidskými aktivitami již přes tisíc let. Je součástí našich každodenních životů, využíváme ji pro rekreaci a turismus. Mění se a nadále se měnit bude. Tyto změny jsou přizpůsobeny našim potřebám a povinnostem. Naším cílem je postarat se o kvalitu a typický charakter každé krajiny, snažit se ji pozvednout, ne ničit. Proto je nezbytně nutné prvně pochopit charakter krajiny a následně cesty, kterými se budou ubírat její změny. Až poté mohou následovat další kroky: •

Hodnotit nebo ocenit krajinu

•

Chránit krajinu nebo alespoň ty její prvky, které jsou vzácné

•

Organizovat, dobře hospodařit, pochopit, že spousta krás je ovlivněna lidskou aktivitou a je jen na člověku, jestli je zachová nebo zničí

•

Plánovat krajinu, kdy rozsáhlé změny jsou potřebné z hlediska ekonomického i environmentálního

Akce tohoto typu mohou a měly by být iniciovány ze strany státu na národní nebo lokální úrovni. Avšak iniciativu mohou převzít i samotní občané.

74

Závěr ECOVAST vás zve k tomu, aby jste se stali součástí metody, která je tak široká jako sama Evropa a tak úzká jako vaše vlastní lokality. Jedná se o identifikaci a porozumění krajině. Můžete pomoci poznat a chránit evropskou krajinu včetně místa, kde žijete. Úplný

text

Evropské

úmluvy

o

krajině

můžete

najít

na

stránkách

www.coe.int/europeanlandscapeconvention.

Literatura Braniš, M., Pivnička, K., Benešová, L., Pušová, R., Tonika, J., Hovorka, J. 2004. Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. UK Praha. Karolinum, 46 s. Spiegler, A., Dower, M. 2006. ECOVAST: Landscape Identification. A giude to a good practice. European Council for the village and small town. Wien, MDower, 30 pp.

Slovník odborných výrazů dle Braniše a kol. 2004 Biodiverzita – různorodost a rozmanitost živých systémů na všech úrovních uspořádání. Běžně se udává v počtu druhů ve sledované jednotce. Biotop – stanoviště určitého organismu s charakteristickými vlastnostmi, které poskytuje danému organismu všechny potřebné zdroje (úkryt, potravu, mikroklima) k přežívání, růstu a rozmnožování. Termín biotop obvykle nezahrnuje všeobecné charakteristiky jako je klima, teplota, radiační pozadí ani vazby organismů uvnitř tohoto stanoviště. Ekologie – z řeckého oikos (dům), logos (věda, rozprava). Vědní disciplína z oblasti věd o životě o vztazích mezi organismy navzájem, mezi skupinami organismů a mezi organismy a jejich abiotickým neboli anorganickým prostředím. Environmentální – spojováno s životním prostředím. Eroze – proces při kterém dochází k odnosu geologického materiálu ze zemského povrchu působením vody, větru, mrazu a dalších fyzikálních činitelů prostředí. Proces je urychlován řadou lidských činností, například odlesňováním, špatnými agrotechnickými postupy, pastvou, těžbou atd. Klima – podnebí; dlouhodobý režim počasí neboli soubor meteorologických prvků a jevů v určitém území podmíněný energetickou bilancí, cirkulací atmosféry, charakterem povrchu i lidskými zásahy. Klima je významnou charakteristickou a neopakovatelnou složkou krajiny.

75

Krajina – jednotný a vývojově stejnorodý územní celek, s charakteristickým reliéfem, tvořený souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Krajinná matrice – nejrozsáhlejší a nejvíce propojená krajinná složka, která hraje dominantní roli v krajinných procesech. Krajinná složka (jednotka) – základní a relativně stejnorodá krajinná jednotka. Může být přírodní nebo umělá. Planě (divoce) rostoucí rostlina – jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. Rostlinou se rozumí všechny její nadzemní i podzemní části. Struktura krajiny – rozmístění jednotlivých krajinných složek v krajině. Strukturu ovlivňuje hlavně rozmístění plošek, mikro- a makroheterogenita, kontrast, zrnitost a vliv člověka. Územní systém ekologické stability – vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které napomáhají udržet přírodní rovnováhu v krajině. ÚSES je vybraná soustava ekologicky stabilnějších částí krajiny, účelně rozmístěných podle funkčních a prostorových kritérií. Volně (divoce) žijící živočich – jedinci živočišných druhů, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně a to i v případě jejich současného chovu v zajetí. Živočichem se rozumí všechna vývojová stádia příslušející k danému druhu. Významný krajinný prvek – ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability (lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy).

76

Obrazová příloha – ukázky různých typů krajin

77

78

5.2. ZF JU Katedra Biologických disciplin Příloha 1. Charakteristika pracoviště (podklad pro www stránku projektu) Pracovníci katedry Pedagogové: doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D. vedoucí katedry Ing. Karel Suchý, Ph.D. tajemník katedry Ing. Zuzana Balounová, Ph.D. RNDr. Hana Čížková, CSc. Mgr. Jiří Doležal, Ph.D. NDr. Irena Šetlíková, Ph.D. RNDr. Lukáš Šimek Odborní a techničtí pracovníci Mgr. Lenka Barčiová Ing. Marcela Plsová Mgr. Lukáš Šmahel Lada Voláková (sekretariát katedry) Historie a struktura katedry Historie katedry biologických disciplín sahá až do doby samotného vzniku zemědělské fakulty. V průběhu její existence došlo několikrát k změně názvu, nejprve v 70. letech na katedru rybářství a ochrany přírody, posléze (v roce 1991) na katedru ekologie. Postupem doby se z této katedry oddělily některé samostatné obory (v roce 2002 pozemkové úpravy a převody nemovitostí a rybářství). V roce 2006 v rámci restrukturalizace fakulty z katedry ekologie odešli dva pracovníci (jeden pedagog a jeden technik) na nově vytvořenou katedru agroekologie, a jeden pedagog na katedru rybářství a myslivosti. Poté byl pracovišti vrácen původní název katedra biologických disciplín, nejlépe vystihující obsahovou náplň činnosti katedry. Současně byly vytvořeny dvě sekce: Sekce základních biologických věd (vedoucí sekce Mgr. Jiří Doležal, Ph.D.) a Sekce biologie a ochrany zájmových organismů (vedoucí Ing. Zuzana Balounová, Ph.D.) Pedagogický profil katedry: Zabezpečení výuky stěžejních biologických předmětů, nezbytných jako podklad pro studium navazujících aplikovaných předmětů různého zaměření: Biologie, Botanika A, Botanika B, Zemědělská botanika, Zoologie, Ekologie A, Ekologie B, Fyziologie rostlin, Mykologie pro všechny studijní obory, kde jsou vyučovány. Od roku 2006 je katedra ve spolupráci s Biologickou fakultou JU garantem nově akreditovaného studijního oboru „Biologie a ochrana zájmových organismů“ (viz 79

http://home.zf.jcu.cz/public/departments/kbd/hobby/index2.htm) což přináší rozšíření výuky o celou řadu specializovaných předmětů, např. Fytogeografie a zoogeografie, Systematika CITES rostlin, Systematika CITES živočichů, Zásady zpracování vědecké práce, Anatomie a morfologie rostlin, Rostliny v teraristice, Pěstování kaktusů, Pěstování orchidejí, Pěstování akvarijních rostlin, Pěstování speciálních sbírkových rostlin, Chov krmných organismů pro akvaristiku a teraristiku, Chov exotických ptáků, Etnografické artefakty, Legislativa ochrany přírody v ČR a EU, Welfare a legislativa EU atd. Historie výzkumu V minulosti byla pozornost výzkumných aktivit zaměřena zejména na ekologickou funkci mokřadů v krajině, situovanou ponejvíce v CHKO Třeboňsko, rekultivaci malých vodních nádrží, monitoring biodiverzity a mimoprodukční využití horských a podhorských oblastí (CHKOT a NP Šumava). Svou činností se katedra podílela na řešení státních úkolů, které získala fakulta. Současný výzkum Výzkumné zaměření na botanickou a zoologickou problematiku v nejširším slova smyslu včetně ekologie vybraných taxonů je směrováno zejména na druhy významné v zemědělství, rybářství a dalších navazujících odvětvích. Těžiště soudobého výzkumu se nachází především ve studiu biologie a problematiky ochrany vybraných taxonů rostlin (vstavačovité, vodní a mokřadní rostliny) a živočichů (ptáci, některé skupiny ryb, obojživelníci, drobní savci aj.) V souvislosti s akreditací studijního oboru „Biologie a ochrana zájmových organismů“ se otevírá pole výzkumné působnosti také v této oblasti, pro kterou je však nutno nejprve vytvořit odpovídající zázemí. Pracovníci katedry se podílejí, nebo jsou nositeli projektů získaných od grantových agentur. Kontakty na pedagogy Adresa katedry: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, katedra biologických disciplín Studentská 13, 370 05 České Budějovice Ing. Zuzana Balounová, Ph.D. RNDr. Hana Čížková, CSc. Mgr. Jiří Doležal, Ph.D. doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D. Ing. Karel Suchý, Ph.D. RNDr. Irena Šetlíková, Ph.D. RNDr. Lukáš Šimek

389032753 389032755 389032750 389032757 389032751 389032756 389032761

[email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected]

80

Příloha 2. Charakteristika oboru Biologie a chov zájmových organismů (podklad pro www stránku projektu) Chov zájmových zvířat a pěstování určitých skupin sbírkových rostlin se stal ve světě i u nás masovou záležitostí a předmětem rozsáhlého obchodu, jehož roční obrat např. v západní Evropě bývá odhadován minimálně na několik desítek miliard USD. Současně i mezinárodní obchod s biologickými výrobky (kůže, salepové hlízy…) může vést k drancování přírody a ohrožení existence druhů jen proto, aby uspokojil poptávku. Podle statistických údajů je využívání divoké přírody pro mezinárodní obchod druhou nejvážnější příčinou ubývání druhů na naší planetě, hned za ničením přirozených stanovišť. Tento rozsah a současně skutečnost, že značný podíl těchto organismů jsou organismy ohrožené a tedy chráněné mezinárodními konvencemi (CITES apod.) si vyžádaly rozsáhlá legislativní ošetření. Pokud se jedná o obratlovce, podléhá manipulace s nimi současně veterinárním zákonům a zákonům na ochranu zvířat před týráním (u nás § 17 zákona ČNR č. 246/1992 Sb.) Přestože se komerčními chovy a pěstováním pro účely obchodu, vlastním obchodem včetně dovozu a vývozu zabývá stále více firem, nebyla tato činnost dosud vůbec podložena potřebnou kvalifikací. Neustále se zvyšující frekvence střetů se zákonem – veterinárním, zákonem na ochranu zvířat proti týrání a zejména mezinárodním konvencím na ochranu ohrožených organismů (CITES apod.), často přesahující hranice republiky tuto skutečnost zvlášť podtrhují. Potřeba zajistit možnost získání odpovídající kvalifikace v tomto směru je zvlášť aktuální v souvislosti s naším vstupem do EU. Kvalifikace takto zaměřená je v rámci nabídky VŠ v ČR jediná, perspektivně možno uvažovat i o zájmu z jiných zemí. Profil absolventa Absolventi budou vybaveni potřebnými znalostmi ve čtyřech okruzích vzájemně propojených v kvalifikační celek, odpovídající potřebám a cílům jejich uplatnění: 1. Absolventi budou především znát biologii pěstovaných sbírkových rostlin a jejich geografické rozšíření (což je důležité jak u rostlin, tak i u živočichů s ohledem na potřebu znát původ dovážených a pěstovaných rostlin a chovaných živočichů). Důležitou součástí biologického bloku je výuka ekologických disciplín. 2. Zásady a způsoby pěstování zájmových rostlin: orchidejí, tillandsií, kaktusů, akvarijních a terarijních rostlin, masožravých rostlin atd. Chov zájmových živočichů: akvaristika a teraristika v nejširším slova smyslu včetně chovu zvířat v paludáriích a zahradních nádržích, chov hmyzu v insektáriích, chov exotických ptáků a drobných terarijních savců. Součástí tohoto okruhu jsou základy péče o zdraví pěstovaných rostlin (rostlinolékařství) a zásady veterinární péče o chované živočichy (zoohygiena). 3. Legislativa: znalost potřebných zákonů a předpisů upravujících provozování pěstíren a chovů v komerční i zájmové sféře. Zahrnuje znalosti mezinárodních zákonných ustanovení, týkajících se chráněných rostlin a živočichů, zásady pro manipulaci s chráněnými organismy, aplikace v praxi komerčních i zájmových pěstíren a chovů. Legislativa týkající se zákona o ochraně zvířat proti týrání (u nás § 17 zákona ČNR č. 246/1992 Sb.). Absolventi by získali oprávnění pro manipulaci s obratlovci podle tohoto zákona (dosud provozuje formou placených kurzů ČZU Praha a VFF MU Brno). 4. Problematika obchodu se zájmovými organismy. Obchodní politika, dovoz, vývoz rostlin a živočichů a výrobků z nich, podléhajícím CITES. Kontrola a řízení obchodu. V rámci výuky bude kladen důraz na jazykové znalosti (především angličtina).

81

Uplatnění absolventů Absolventi naleznou uplatnění především jako provozovatelé a pracovníci firem zabývajících se komerčními chovy zvířat a pěstováním sbírkových rostlin, v obchodních firmách zabývajících se obchodem s rostlinami a živočichy, v zoologických a botanických zahradách, dále jako specialisté ve státních institucích (Česká inspekce životního prostředí, referáty ŽP krajských úřadů a magistrátů, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, útvary policie sledující nelegální obchod s organismy, celní správě apod.). Lze však očekávat, že vzhledem k rozšíření pěstování a chovů bude zájem o studium i z řad podnikatelů i běžných zájemců, zejména s o ohledem na značnou odbornou i stále stoupající finanční náročnost této činnosti. Příklady témat diplomových prací Problematika kultivace terestrických orchidejí indomalajské oblasti Explantátové množení orchideje Macodes petola Vliv abiotických faktorů skleníkového prostředí na pěstování semenáčků Rebutia sp. Analýza ekonomiky produkce orchidejí explantátovými kulturami Sezónní aspekt poptávky po akvarijních rybách: vztah k ekonomice obchodní firmy Biologie reprodukce Poecilia nigrofasciata (Pisces, Poeciliidae) Záchranné chovy ohrožených druhů suchozemských želv Odchov problematických druhů řádu Měkkozobí (Columbiformes) Vyhodnocení ekonomiky produkce krmných druhů hmyzu Vliv inkubační teploty na ovlivnění pohlaví u mláďat vybraných druhů gekonů Etologie reprodukce u amadiny Gouldové (Chloebia gouldiae) Praxe: Státní správa (referáty ŽP na krajských úřadech, Agentury ochrany přírody, Správy Chráněných oblastí a Národních parků) Soukromý sektor (firmy zabývající se pěstováním zájmových rostlin, chovem živočichů, obchodem s těmito organismy) Zoologické a botanické zahrady Záchranné stanice pro ohrožené živočichy včetně stanic pro živočichy zabavené z nelegálních chovů a na hranicích. Na výuce se budou podílet odborníci z řady fakult následujících vysokých škol: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: - Zemědělská fakulta - Biologická fakulta - Pedagogická fakulta - Teologická fakulta Česká zemědělská univerzita v Praze: - Institut tropů a subtropů - fakulta lesnická a environmentální Univerzita Karlova v Praze: - Právnická fakulta - fakulta humanitních studií Specialisté z AV ČR a praxe.

82

Příloha 3. dotazník pro studenty (podklad pro www stránku projektu)

Přírodovědné exkurze 28.10. – otázky a hodnotící dotazník Jméno:

Otázka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Odpověď

Jaké pH má voda v rašeliništi? Uveďte příklad emerzní akvarijní rostliny Jaká veličina se měří v luxech? Nakreslete rostlinu Lemna minor Odkud pochází Pectinatella magnifica? Jak je velký jeden jedinec Pectinatella magnifica? Jaká je nejpřísnější kategorie maloplošného chráněného území v ČR? Jak byste česky popsali výraz evapotranspirace? V čem je malý vodní koloběh pro vegetaci lepší než velký? Zařaďte systematicky organismus rypoš lysý (třída – řád) Co to znamená eusocialita? Uveďte alespoň 4 naše domácí rody orchidejí Co je to CITES? K čemu jsou rostlinné explantáty?

83

Praktické úkoly: Změření celkové tvrdosti vody: Změření uhličitanové tvrdosti vody: Vlastnosti vody (doplňte): pH vodivost koncentrace kyslíku teplota Hodnocení exkurze Hodnoťte jako ve škole (známky 1 až 5): Zemědělská fakulta – akvarijní místnost Zemědělská fakulta – prezentace činnosti Biologická fakulta - chovy Explantex Hluboká – pěstírna a laboratoř Celkové hodnocení (zatrhněte): ☺ Další vzkazy organizátorům:

Kam po maturitě?

84

Příloha 4. Studijní texty (podklad pro www stránku projektu) Zoo Ohrada - nové setkání s ohroženou přírodou Evropy Jaké byly začátky… Zoologická zahrada Ohrada byla poprvé otevřena pro veřejnost 1. května 1939. Vznikla jako součást loveckého muzea v zámku Ohrada rozhodnutím tehdejšího majitele hlubockého panství Dr. Adolfa Schwarzenberga. Návštěvníci v ní mohli vidět hlavně naše tradiční druhy lovné zvěře, doplněné několika exempláři papoušků, nandu, lamy a kočkodana husarského. Od té doby procházela zoo obdobími vývoje i stagnace. Na konci 60. let 20. století se dokonce uvažovalo o jejím zrušení. To se naštěstí nestalo, zoo byla zachráněna a od roku 1972 se rozvíjí jako samostatná organizace. Postupně byla modernizována jednotlivá chovná zařízení a rozšiřovány plochy expozic. V roce 1982 byly otevřeny nové výběhy kopytníků a vodních ptáků na břehu Munického rybníka, čímž se významně zvětšila rozloha zoologické zahrady. Zvyšoval se i počet chovaných druhů: v letech 1972 až 1985 vzrostl téměř na trojnásobek. Zoo Ohrada začala postupně naplňovat poslání moderních zoologických zahrad kromě rekreace návštěvníků se snaží o jejich vzdělání a poučení, nabízí rozšíření výuky netradiční formou školám všech stupňů a zapojila se do systému ochrany přírody. … a dnes Zoo Ohrada je příspěvkovou organizací Jihočeského kraje. Je zakládajícím členem Unie českých a slovenských zoologických zahrad, která vznikla v roce 1991, je také řádným členem Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) a členem Euroasijské regionální asociace zoologických zahrad a akvárií (EARAZA). Z členství v těchto organizacích vyplývá řada závazků, které ovlivňují jak výběr dalších druhů chovaných zvířat, tak i příští vývoj zoo ve všech aspektech: modernizace expozic, ekologická výchova a vzdělávání, informační systém, servis návštěvníkům a jiné… Dnes chováme okolo 200 druhů zvířat ve více jak 900 exemplářích. V souladu s tradicí se i nadále zaměřujeme na chov našich druhů s rozšířením na zvířata Evropy a mírného pásu Asie. Nechybí však ani expozice představující faunu a flóru Austrálie, Ameriky a Afriky. V posledních letech věnuje zoo zvláštní pozornost zejména ohroženým druhům české a evropské fauny. Další modernizace stávajících expozic a výstavba nových výběhů a voliér je vedena snahou co nejvěrněji napodobit biotopy z volné přírody, a tím poskytnout chovaným zvířatům co nejlepší životní podmínky. Výpravy za poznáním… Zoologická zahrada Ohrada nabízí návštěvníkům po celý rok příjemné a klidné prostředí pro výpravy za poznáváním zvířat. K tomu přispívají přehledné jmenovky, informační tabule a interaktivní panely. Pravidla ochrany přírody šíříme mezi veřejnost i prostřednictvím nejrůznějších poznávacích her připravovaných pracovníky z oddělení ekologické výchovy a propagace v rámci víkendových akcí. Nejrůznější zajímavosti ze života našich zvířat se mohou návštěvníci dozvědět přímo od našich ošetřovatelů při komentovaných krmeních, která pravidelně pořádáme v letní sezoně. Některé expozice jsou doplněny o dotykové prvky pro zrakově postižené spoluobčany.

85

Za poznáním se školou… Školám všech stupňů nabízíme příležitost k doplnění učiva v oblasti biologie a ekologie formou vzdělávacích programů. Jejich cílem je učit děti lépe pozorovat zvířata v zoo i ve volné přírodě a vést je k uvědomování si nutnosti ochrany ohrožených druhů a nejen jich. Zoo má jedinečnou možnost poskytnout dětem přímý kontakt s živými zvířaty. Tato výjimečná osobní setkání probouzí nadšení a zájem o živou přírodu. Láska k ní společně s poznáváním je jedinou cestou, jak vychovávat k rozumné ochraně zvířat a jejich životního prostředí. Od prosince 2006 zveme na výpravy za poznáváním do netradičně zařízených učeben nové budovy Centra ekologické výchovy. Celkový přehled nabízených programů je k dispozici na naší internetové stránce, včetně možnosti objednat si on-line vybrané téma. Kontaktní zoo, dětské hřiště a restaurace… Prostory zoo byly rozšířeny o dětský koutek, kde zejména malí návštěvníci mohou zažít neobvyklá osobní setkání s poníky, kozičkami i dalšími zvířátky a zařádit si na dětském hřišti. Návštěvu zpříjemní také nová restaurace s krásným výhledem. Výstavba restaurace, kontaktní zoo a dětského hřiště byla spolufinancována Evropskou unií a Jihočeským krajem. Máme v zoo divadlo… K pobavení i vzdělávání nejmenších návštěvníků přispívají Dětské divadelní dny. Konají se už tradičně a pravidelně každý rok od poloviny května do poloviny června, tedy po dobu čtyř až pěti týdnů. Školy mají možnost předem se objednat, aby mohlo naše přírodní divadélko se zastřešeným hledištěm zajistit místa i pro větší počet jejich dětí. Jeviště pak denně ožívá hlavně pohádkovými příběhy, které nenásilnou formou vedou děti ke správnému vztahu ke zvířátkům a jejich životnímu prostředí. Každou sezonu jim tleskají tisíce spokojených dětí. Jak pomáháme chránit přírodu… Jedním z nejdůležitějších úkolů moderních zoo je ochrana přírody, rozmnožování ohrožených druhů - a pokud je to vhodné, také jejich návrat do volné přírody. Tento proces je možný díky různým národním a mezinárodním programům, jako je například Evropský záchovný program (EEP) nebo Evropská plemenná kniha (ESB). Z ohrožených druhů žijících na českém území je do Evropského záchovného programu zařazena vydra říční. Zoo Ohrada proto se svým chovem vyder v EEP nemůže chybět. Z našich svěřenců je do Evropské plemenné knihy zařazen v Čechách velmi vzácný čáp černý, sup mrchožravý a holub krvavý. K národním programům patří projekt reintrodukce puštíka bělavého, který stále úspěšně pokračuje. Do podobných projektů se Zoo Ohrada zapojovala i dříve: v 70. letech jsme pomáhali při posilování populace krkavců na Šumavě, v polovině 90. let hohola severního na Třeboňsku a také při posilování populací veverek na Českolipsku. Puštíci bělaví se vrací domů na Šumavu Puštík bělavý patří na Šumavě k původnímu druhu sovy a ještě na přelomu 19. a 20. století se vyskytoval na její české i německé straně. Poté ze Šumavy vymizel.

86

V 70. letech byly zahájeny snahy o vypouštění puštíků v Bavorsku. Základ chovu však tehdy tvořili někteří jedinci z nevhodného poddruhu ze severní Evropy a malý počet chovných párů zvyšoval pravděpodobnost nežádoucího příbuzenského křížení. V polovině 90. let pak byl z podnětu naší zoo zahájen český projekt reintrodukce puštíků na Šumavu. Dostatečný počet jedinců pro sestavení chovných párů, který pochází ze slovenské přírody, kde se vyskytuje vhodný středoevropský poddruh, vylučuje nežádoucí faktory příbuzenské plemenitby. Mláďata jsou odchovávána nejen u nás, ale i v dalších zoo a chovatelských zařízeních. Koordinátorem chovu je Zoo Ohrada. Ve věku přibližně čtyř týdnů jsou umístěna i s rodiči do vypouštěcích voliér uprostřed šumavských lesů. Zde si asi dva měsíce zvykají na volnou přírodu. Poté jsou z voliéry vypuštěna, ale zůstávají v kontaktu s rodiči, dokud se nerozhodnou pro samostatný život bez pravidelného krmení a bezpečí voliéry. Díky vzorné spolupráci chovatelských zařízení s CHKO Třeboňsko, Správou národního parku Šumava a Vojenskými lesy a statky ČR v Horní Plané bylo do přírody vypuštěno do roku 2006 téměř 90 mláďat. Tak po více než 70 letech Šumava opět přivítala tyto krásné sovy. Je velká naděje, že zde bude mít trvalý domov jejich nová stabilní populace. Pečujeme o zraněná a jinak handicapovaná zvířata… Naše zoo fungovala již od samého počátku také jako místo, kde nacházela azyl zraněná a nemocná zvířata z volné přírody. Od roku 1997 je zoo členem Národní sítě stanic pro handicapované živočichy pod garancí Českého svazu ochránců přírody. Zajišťujeme odbornou pomoc a péči o nalezená zraněná či jinak handicapovaná zvířata. V roce 2006 jsme naši záchrannou stanici přemístili do nově otevřeného Centra ochrany fauny Jihočeského kraje. Z veterinárních důvodů se nachází mimo areál zoo. Zachraňujme zvířata, ale s rozumem… Často se stanou obětí záchranných akcí zvířata zcela zdravá. Zejména na jaře dostáváme do péče „osiřelá“ srnčata, zajíčky a ptáčata, které lidé najdou „opuštěné“, přitisklé v trávě na zemi nebo „zoufale“ volající své rodiče. U těchto mláďat je zcela přirozené, že jsou sama a rodiče jsou jistě někde nablízku. Pokud najdete zdánlivě opuštěné mládě, prosíme, odolejte pokušení tohoto tvorečka zachraňovat, nesahejte na něho a tiše se vzdalte. Nechme vše v tomto případě raději na přírodě. Do péče člověka patří pouze nemocná nebo zraněná zvířata, která se o sebe nedokážou sama postarat, a mláďata, která zjevně přišla o rodiče. Záchrana v jiných případech je zásahem do přirozeného řádu přírody. Chovatelské úspěchy… Naše zoo se může pochlubit světovým prvenstvím v odchovu vzácného druhu tukana arassari řasnatého. Můžete se s ním setkat v letním období v našem americkém koutku. Jako jediné zoo v České republice se nám daří dlouhodobě rozmnožovat africké snovače zahradní. V roce 2006 jsme úspěšně odchovali mláďata jeřábů popelavých. V českých a slovenských zahradách nebyl tento druh množen minimálně od roku 1991. V současné době ho chovají jen tři zoo v České republice. Rozmnožování jeřábů v zajetí se všeobecně považuje za velmi obtížné. Proto nám naši jeřábi udělali velkou radost. Vzorně se o svá mláďata starali sami a odchovali je zcela přirozeně. Ač se to možná nezdá, k významným chovatelským úspěchům patří třeba i relativně pravidelné odchovy „obyčejného“ zajíce polního.

87

Ojedinělým úspěchem je každoroční přirozený odchov velkého počtu plameňáků růžových starosvětských, odchov velekura himalájského a puštíka bradatého. Stojí za to vidět… Vzhledem k malé rozloze a specializaci chová naše zoo především malé a středně velké druhy zvířat. Mezi ty větší patří například daněk evropský, medvěd hnědý, rys ostrovid a vlk. Pozornost všech návštěvníků přitahuje chov erbovního zvířete hlubocké zoo – vydry říční - a její pavilonek s prostornými prosklenými bazény, ve kterých lze vydry pozorovat nejen na souši, ve vodě i pod hladinou, ale můžeme je vidět i v noře. Akvarijní expozice s našimi druhy sladkovodních ryb je v českých zoologických zahradách ojedinělá. Zoo má mimořádně příznivé podmínky pro chov vodního ptactva. Část jeho expozic se nachází přímo na břehu sousedního rybníka. Zde můžete vidět okolo 30 druhů kachen a husí, například lžičáky pestré, hvízdáky euroasijské nebo ostralky štíhlé. Prostor s nimi sdílejí i pelikáni a kormoráni, volavky, čápi bílí a vzácní čápi černí. V novém areálu sov je příjemné lesní šero. Potkáte zde všechny druhy žijící na území České republiky i Evropy. V průběhu letní sezony jsou ve venkovních výbězích i některé druhy plazů, několik evropských želv a zmije obecná. Vybudování stálých terárií a rozšíření počtu druhů těchto zvířat je však jen otázkou času. Velkou skupinu plameňáků růžových chovaných v téměř přirozeném prostředí mohou návštěvníci pozorovat z mostu nad hladinou Munického rybníka. Nová průchozí voliéra pro bahňáky má jezírko, pláže a lávku, po které se diváci dostanou až do jejich zdejšího domova. Jezírko má i malý příboj, s nímž se nesetkáte v žádné jiné české zoo. K jeho vytvoření nám ochotně předali své zkušenosti naši kolegové ze zoo v anglickém Bristolu. V roce 2007 bude otevřena další průchozí voliéra, tentokrát pro ptáky evropských lesů. Kousek Ameriky… Americký koutek obsadili psouni prérioví, nosálové a papoušci mniší a patagonští, kteří si budují svá hnízda v umělé skále. Pod nimi ve voliéře běhají divoká morčata. V sousední voliéře s křepeli virginskými bydlí přes léto i vzácný druh tukana - arassari řasnatý. Kousek Austrálie… Základ australského koutku tvoří výběh klokanů rudokrkých s typickými stavbami tropických termitů. Na výběh navazují voliéry australských papoušků, doplněných několika druhy australských holubů, astrildů - a malý noční pavilonek s klokánky králíkovitými a kusu liščími.

88

Kousek Afriky… Výběh s kočkodany husarskými je společně s voliérou několika druhů afrických ptáků základem budoucí malé expozice fauny Afriky. Postupně plánujeme výstavbu malých ucelených expozic zvířat i z jiných částí světa. Zoologická zahrada Ohrada Hluboká nad Vltavou Příspěvková organizace Jihočeského kraje 373 41 Hluboká nad Vltavou Tel.: +420 387 002 211 Fax: +420 387 965 445 e-mail: [email protected] http://www.zoo-ohrada.cz 1 Vydří Třeboňsko Jižní Čechy jsou centrem rozšiřování vydry říční (Lutra lutra) pro celou střední Evropu. Je to „mokřadní lasička“, která se výborně pohybuje ve vodě, vždyť její hlavní kořistí bývají ryby, zejména do velikosti 20 cm a ty jsou pořádně čilé! Vydra říční je zároveň symbolem ochrany přírody v Evropské unii. Může způsobovat škody svým rybolovem, ale podle zákona na ochranu přírody mohou poškození zažádat a obdržet odškodnění! Právě nyní probíhá mapování výskytu a rozšíření této šelmy v České republice. * • •

Pobytové znaky vydry říční Potravní choutky vyder Rozmnožování a šíření vyder v Čechách

2 Hnízdiště orlů mořských Orel mořský (Halieaeetus albicilla) je rovněž symbolem úspěchu záchranných akcí, takzvaných projektů v oblasti ochrany ohrožených druhů živočichů. Byl v 19. století v Čechách vyhuben a po důkladném zhodnocení situace se začalo na třeboňských zimovištích s vypouštěním mladých ptáků odchovaných v zajetí. Navrácení orlů mořských do mokřadních krajin v ČR začalo zahnízděním několik párů právě zde v 80. letech 20. století. V současné době se potěšitelně rozšířil již téměř do všech oblastí v naší republice vhodných pro jeho výskyt. Na Třeboňsku hnízdí v největší hustotě, přibližně 10 párů. • • •

Orlí rok a námluvy Český sup Orlí životaběh

3

Přijďte rybě na kloub… Na rozdíl od většiny ostatních zvířat nepovažuje většina lidí ryby za nijak roztomilé, natož hodné jejich zájmu. Někteří se jich dokonce štítí. Důvody jsou různé: jsou studené, slizké a smrdí, slyšíme nejčastěji. Zajímavé ale je, že všichni předci našich domácích mazlíčků a dokonce i my, lidé, máme společný původ právě v hlubinách pradávných moří. Pojďme si na chvilku povídat o tom, v čem jsou naopak ryby lepší než ostatní obratlovci světa a objevme skryté kouzlo druhé

89

nejpočetnější třídy živočichů na naší planetě. Pokusíme se přijít na to, jaké specializované orgány pomáhají rybám i dnes přežít i v těch nejobtížnějších podmínkách. A na závěr jedna otázka. Má ryba nějaký kloub? 4 O životě ryb, rybářů a lidí Provedeme vás krátce životem ryby od vykulení z jikry až po výtěr. Budeme si povídat o vztazích ryba-ryba a ryba-ostatní živočichové. Zkusíme se zamyslet nad tím, jak činnost člověka ovlivňuje život ryb a jak mohou ryby pomoci člověku. Proč hrozí některým druhům ryb vyhubení a co každý z nás může udělat pro to, aby se to změnilo. Kdo je to vlastně rybář a co vlastně dělá. Jaký byl život rybářů dříve a jaký je život dnešního rybáře. 5

Ptačí odyssea Výzkum volně žijících populací ptáků se neobejde bez jejich označování. Nejčastějším typem značení je poměrně známé kroužkování. Pro odchyt jsou nejpoužívanější nárazové sítě, a sklopky s návnadou. Kroužky celé řady velikostních typů jsou vyrobeny ze slitiny hliníku, s označením typu, pořadovým číslem a označením příslušné kroužkovací centrály, která v příslušném státě kroužkování garantuje (u nás Národní muzeum Praha), tedy např. N. MUSEUM PRAHA C 92 456). Na adresu uvedené instituce také případní nálezci nalezené kroužky (z uhynulých jedinců) či pouze přečtená čísla (odečtená z kroužků z žijících ptáků) odesílají. Kroužkováním ptáků odkrýváme celou řadu tajemství ptačí biologie, např.: migrace a migrační trasy, věk, jehož se ptáci dožívají a věrnost hnízdišti a etologické poznatky. 6 Co nám prozradí pouhý pohled do vody Jednoduchá pomůcka – Sacciho deska, ponořená do vody, nám prozradí hodnotu tzv. průhlednosti vody a současně i barvu vody. Průhlednost a barva vody prozradí mnohé ze stavu vodního ekosystému. Nízká průhlednost a výraznější zbarvení vody může být způsobeno anorganickým zákalem – např. rozptýlenými jílovými částicemi zvířenými těžbou, splavenými přívalovými dešti apod. nebo ve vodě se vznášejícími drobnými organismy, planktonem, zejména fytoplanktonem. Ten může být tvořen převážně sinicemi (pak se jedná o tzv. vodní květ), nebo řasami. Základem je množství a přístupnost rozpuštěných živin – hovoříme o tzv. trofii vody. 7

Jak popsat vegetaci? Popis společenstva rostlin v přírodě se označuje jako fytocenologické snímkování. Slouží k poznání vegetace určitého území, studiu vlivu ekologických faktorů na složení společenstev či sledování jejich změn. Základem popisu je fytocenologický snímek. Důležitý je výběr studijní plochy, na které snímek zapisujeme a její velikost. Studijní plochy často řadíme do transektu, který sleduje gradient vybraného vlivu na složení společenstva. U každého snímku se zapisuje vertikální struktura, početnost a pokryvnost přítomných druhů rostlin. 8 Važme (si) biomasy… Primární produkce je důležitým ukazatelem schopnosti porostu vázat sluneční energii. Její přesné stanovení je poměrně obtížné, pro zvolené společenstvo ji lze však odhadnout z hmotnosti nadzemní biomasy. Je-li nadzemní biomasa v nelesním (a nesklízeném) ekosystému odebrána na konci vegetační sezóny, je to poměrně dobrý ukazatel primární produkce studovaného porostu.

90

9

Osud „neviditelné energie“ Jen 1 % energie dopadající ze Slunce se pomocí fotosyntézy přeměňuje na rostlinnou biomasu a tvoří tak základ pro potravní řetězce včetně výživy člověka. Kam se poděje zbytek? Rozhodně nemůže zmizet – platí zákon zachování energie. Dochází tedy k přeměně „viditelné“ sluneční energie na její neviditelné formy, které ovšem značně ovlivňují klima kolem nás. Základní rovnice přeměny energie: Rg = Rn + Ra Rn = A + Q + G + H + LE Rg – globální, tj. veškeré dopadající záření Ra – odražené záření Rn – čistá radiace A – fotosyntéza (asi 1 % z Rn) Q – vlastní ohřev rostlin (nejvýše 1 % z Rn) G – tok tepla do půdy, lze jej měřit rozdílem půdních teplot (kolem 5 % z Rn, v noci a v zimě záporná hodnota) H – tepelná konvekce (pociťové teplo, to co vnímáme jako tepelné záření) LE – energie nutná k výparu vody (chlazení vegetace – podobný princip jako pocení) H a LE lze stanovit jako gradienty teplot či vlhkostí ve dvou výškách. Rozdělení toků na G, H a LE je značně ovlivněno lidskou činností, např. odvodňováním krajiny (městské mikroklima – teplejší a sušší) a souvisí se vznikem sucha a povodní. Jde totiž o ohromné spousty energie – za 1 den dopadne na povrch ČR více energie, než vyrobí všechny elektrárny v ČR za rok. Tato energie podle podmínek pak buď vysušuje, otepluje nebo pohání místní koloběh vody (bouřky, rosa, jinovatka). 10

Stabilita v přírodě Ekologická stabilita je často skloňovanou veličinou. Zjednodušeně řečeno, jde o jakousi kombinovanou míru krajiny odolávat nepříznivým vlivům (zejména vlivu člověka, ale i klimatu a přírodních nepravidelností – záplavy, sucha apod.) a míru přirozenosti příslušného území. Odolné a přirozené území, např. prales, má vysokou ekologickou stabilitu, ryze antropogenní a velmi extrémní (z hlediska přírody) území, např. betonová plocha parkoviště, má nízkou ekologickou stabilitu. Z konceptu ekologické stability vychází územní systémy ekologické stability, síťový systém. Jde o biocentra (vlastní lokality s vysokou stabilitou) a biokoridory (jejich propojení). Předpokládá se, že v takové síti je usnadněna migrace zvířat i šíření rostlin a nejsou tak omezovány populace. Ve skutečnosti je to samozřejmě mnohem složitější. Příroda se stále mění (někdy rychle, jindy pomalu) a vliv člověka se také projevuje téměř všude (viz redukce ozónové vrstvy a globální změny klimatu). Proto je koncept ekologické stability velmi hrubý. Přesto jej lze uspokojivě využít (je zakotven v zákoně) pro efektivní ochranu určitých lokalit, zejména takových, které jsou ohroženy liniovými stavbami (např. dálnice). Proto se budují (a musí budovat, neboť to ukládá zákon) různé nadchody a podchody pro zvířata, mosty musí kromě prostoru pro vlastní vodní tok ponechávat i prostor v blízkém okolí (tzv. litorál) apod. Vašim úkolem na tomto stanovišti bude v souladu se stávajícími vegetačními poměry (tj. podle toho, kde co roste) navrhnout malý ÚSES pro pískovnu a její okolí. Která místa by se měla

91

stát základem biokoridorů a která biocenter? Uvažujte nad tím. 11

Echolokace - aneb zkoumání dna nádrží bez potápění Spočívá ve využití klasického ultrazvukového sonaru používaného při navigaci lodí. Může sloužit k průzkumu charakteru dna nádrže a biologických objektů (ryby, vodní rostliny, etc.) nad ním. To může být užitečné např. ke zjišťování početnosti rybí obsádky nebo odhadu makrofyt v nádržích. Sonary jsou přístroje, které zobrazují dění ve vodě pod lodí. S jejich pomocí je možné zjistit aktuální hloubku, vymapovat terénní zlomy dna, zjistit informace o materiálu dna nebo identifikovat podvodní objekty, jako jsou například ryby. V této oblasti se nabízí široká škála výrobků od jednoduchých, jednofrekvenčních sonarů s černobílými displeji, přes dvoufrekvenční přístroje střední třídy, které jsou vybaveny monochromatickými displeji s vysokým rozlišením, až po dvoufrekvenční sonary s barevnými displeji čitelnými na přímém slunci. Kromě samostatných sonarů najdete i přístroje kombinující funkce sonaru s GPS navigačním přístrojem, případně sonarové moduly, které jsou schopné vybrané typy GPS navigačních přístrojů rozšířit o plnohodnotné funkce sonaru. 12

Hydrochemie - aneb trocha chemie u vody Měření chemických parametrů vody přímo v terénu může mít význam zvláště v případech technologické nekázně v průmyslových podnicích, různých haváriích ale i při hodnocení kvality životního prostředí v hydrosféře obecně. Obvykle se přímo v terénu stanovuje teplota, pH, vodivost a obsah rozpuštěného kyslíku, které mohou napovědět něco o eventuelních příčinách úhynu ryb a podobně. ..V nádržích určených ke koupání a zvláště v bazénech se pak sleduje kromě koncentrace volného chlóru i oxidačně-redukční potenciál, který může rovněž něco napovědět o kvalitě vody vhodné ke koupání. Přímo na místě dnes ale lze orientačně stanovit pomocí speciálních "kitů" (jednoúčelových souprav chemikálií a přenosného fotometru) např. koncentraci dusičnanů, chloridů, fosforečnanů apod. V této souvislosti bude zajímavé posoudit chemismus tekoucích povrchových vod s vodou např. rybníků nebo pískoven.... 13

Krajinným architektem Naše okolí tvoří krajina, jejíž tvář značně člověk poznamenal, ať už jsou to pole, lesy, louky, všude můžeme vidět stopu člověka. Ne vždy je tato stopa ale žádoucí. Jedním z takových nepěkných příkladů je zdejší pískovna, kde můžeme vidět, jak člověk do krajiny zasáhl, vytěžil ji a zanechal svému osudu. Přiroda by si s Tím vším určitě poradila, ale přece jen by jí lidská ruka mohla její návrat do rovnováhy trochu uspíšit. Takové činnosti se říká revitalizace. Představte si, že jste se stali vystudovanými krajinným ekology na JČU a vaší první zakázkou je navrhnout, jak by se zdejší pískovna mohla vrátit zpátky do života. Není zrovna ekologické z ní vytvořit golfové hřiště nebo nákupní zónu, proto zkuste navrhnout vlastní zásah do pískovny, aby zdejší ekosystém nabyl zase původní stability. Vemte si pastelky a v týmu takový projekt vytvořte. Fantazii se meze nekladou, můžete sázet, překopávat, dokonce i stavět, samozřejemě s ohledem na životní prostředí !!!!!

92

14

Strom PROSBA

Milý člověče jsem dárcem tepla ve Tvém krbu za chladných nocí v zimě a dárcem přívětivého chládku v žáru letního slunce. Já jsem dal trámoví Tvému domu a desku Tvému stolu. Ze mne je lože ve kterém spáváš. Já jsem dodal topůrko do Tvé sekery a branku do Tvého plotu. Ze mne je dřevo Tvé kolébky i Tvojí rakve. Já jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítek. Slyš tedy moji prosbu: NEPUSTOŠ MNE! Vyplníte ve skupince formulář, týkající se vybraných parametrů stromu (obdržíte ho na stanovišti)! Najděte schovaný předmět! Přístroj zvaný GPS (Global Positioning System) není jen pomůckou turisty a cyklisty, ale i ekologa. S jeho pomocí lze hledat již jednou navštívené plochy, dělat mapy jejich rozvržení a přesně měřit jejich vzdálenost vzdušnou čarou apod. Představte si, že jste si někdy v minulosti zaznamenali do přístroje polohu nějaké plochy, kterou teď musíte najít. Vydejte se po jejich stopách pomocí navigačního menu a hledejte předmět, který jisto jistě není součástí přírody a my jsme jej prohlásili za označení této plochy. Najděte jej co nejrychleji a vraťte se s ním sem! Čas rozhoduje! Odhad vzdálenosti a výšky Ne vždy máme v terénu k dispozici přístroje a přesto musíme některé parametry určit. Dobrý terénní ekolog se neobejde bez schopnosti odhadovat. Zde si vyzkoušíte odhad vzdálenosti a výšky, kterou si nejprve odhadnete a pak změříte – vzdálenost pomocí pásma, výšku pomocí výškoměru. Sami poznáte, jak přesně umíte odhadovat!

17

Drobní savci kolem nás

Pod pojmem drobní savci rozumíme především zástupce tří savčích řádů – hmyzožravců, letounů a hlodavců. Přestože se kolem nás vyskytují velmi hojně, jejich obecná znalost a oblíbenost je mizivá. Na tomto stanovišti budete seznámeni s metodami jejich výzkumu a s nejběžnějšími druhy vyskytujícími se v České republice.

93

18

Kosterní pozůstatky

Při vycházkách do přírody jste určitě někdy narazili na jakési kosterní pozůstatky a lámali si hlavu nad tím, kterému obratlovci mohly patřit. S podobným problémem se můžete setkat i při studiu sovího jídelníčku pomocí vývržků. Zde si ukážeme kosti, podle kterých není problém zjistit, zda se jednalo o ptáka či savce, a několik typů savčích lebek dovolujících nám zvíře určit blíže – ať již systematicky či velikostně. Přírodovědné exkurse – PEX

7. října 2006

Akce Šestnáct pohledů na pískovnu Hodnocení stanovišť Skupina: Jméno

Číslo stanoviště 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

škola

Název Body stanoviště Vydří Třeboňsko Hnízdiště orlů mořských Přijďte rybě na kloub… O životě ryb, rybářů a lidí Ptačí odysea Co nám prozradí pouhý pohled do vody Jak popsat vegetaci? Važme (si) biomasy… Osud „neviditelné“ energie Stabilita v přírodě Echolokace - aneb zkoumání dna nádrží bez potápění Hydrochemie - aneb trocha chemie u vody Krajinným architektem Strom Najděte schovaný předmět! Odhad vzdálenosti a výšky Drobní savci kolem nás Kosterní pozůstatky Celkem bodů

Podpis

94

Botanický ústav AV ČR Úsek ekologie rostlin je součástí Botanického ústavu Akademie věd České republiky. Byl založen v roce 1971 a od roku 1998 je společným pracovištěm Botanického ústavu a Biologické fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích. Společné pracoviště zajišťuje návaznost vědeckého výzkumu na univerzitní vzdělávací program v oboru ekologie a systematická botanika. Úsek ekologie rostlin je orientován na základní výzkum v oborech taxonomie, ekologie, morfologie a fyziologie sinic, řas a vyšších rostlin s dlouhodobou tradicí ekosystémových projektů řešených v Biosférické rezervaci Třeboňsko, ale také v dalších oblastech České republiky a v zahraničí. Třeboňské pracoviště BÚ pořádá každoročně mezinárodní kurz zaměřený na udržitelné hospodaření v rybnících a ochranu mokřadů pro účastníky z rozvojových zemí, který je finančně podporován organizací UNESCO. Sbírka vodních a mokřadních rostlin Botanického ústavu AV ČR v Třeboni byla založena v roce 1976 jako prostředek ke studiu ohrožených vzácných druhů. Sbírka dále slouží jako genová banka pro vzácné a ohrožené druhy rostlin. Poskytuje studijní a pokusný materiál, materiál pro určování a botanické ilustrace, využívá se k výuce botaniky a rostlinné ekologie. Od roku 1998 je 120-200 druhů semen pravidelně zařazováno do Indexu Seminum et Plantarum. Byly zde založeny záchranné kultivace více než 30 ohrožených druhů využívané k repatriacím a introdukcím. Vlastní sbírka zabírá plochu necelých 4 arů a souČasnou podobu získala v r. 1997. Sbírka obsahuje asi 350 druhů pěstovaných makrofyt. Většina rostlin pochází z České republiky, případně střední Evropy, jen necelých 10% druhů je z jiných oblastí světa. Tento počet druhů činí ze sbírky makrofyt největší sbírku vodních a mokřadních druhů v Evropě a jednu z největších ve světě. Sbírka obsahuje vyšší rostliny a parožnatky (Charophyta). Jsou v ní zastoupeny všechny ekologické formy vodních a mokřadních rostlin: kořenující i bezkořenné ponořené druhy, rostliny s listy vzplývajícími na hladině, volně plovoucí i vynořené, vytrvalé i jednoleté (terofyty). Její součástí jsou druhy běžné, vzácné i kriticky ohrožené, z nichž některé již téměř vymizely z flóry ČR. Najdeme zde rostliny rašelinišť, slatinišť, rákosin a ostřicových porostů, dále rostliny obnažených rybničních den, vlhkých písčitých substrátů, vodních toků a nádrží. Jsou zde pěstovány všechny masožravé rostliny rostoucí v ČR. Doplňkem je sbírka 65 druhů tropických masožravých rostlin umístěná ve vytápěném skleníku. Od roku 1990 je věnována pozornost rovněž kultivacím vzácných a kriticky ohrožených druhů mokřadních rostlin. V experimentálních podmínkách je zde možné soustavně sledovat růstové a vývojové projevy rostlin v závislosti na faktorech prostředí, které mohou být určující pro existenci druhů v přírodě (např. kvalita substrátu, hloubka vody, pH a obsah živin ve vodě). Záchranné kultivace přitom mohou zajistit také dostatek rostlin k následnému posilování slabých přírodních populací, nebo k repatriaci na bývalá stanoviště. Z ohrožených vodních a mokřadích rostlin bylo dosud více než 30 uvedeno v různém stupni do záchranných kultivací. Velmi dobře se daří pěstovat všechny oddenkaté a trsnaté trvalky například: Gratiola officinalis, Leersia oryzoides, Ranunculus lingua, Scirpus radicans, Typha minima aj. Dobře se rozmnožují rovněž některé druhy s poněkud speciálnějšími nároky: Aldrovanda vesiculosa, Drosera spec. div., Groenlandia densa, Littorella uniflora, Nuphar pumila, Sedum villosum, Pilularia globulifera, Potamogeton praelongus, Rhynchospora fusca, Salvinia natans, Utricularia spec. div. aj.

95

Velkochov akvarijních ryb Velkochov akvarijních ryb p. Heidingera v Lásenici je příkladem dobře vedeného chovu, zaměřeného na produkci řady atraktivních druhů akvarijních ryb. je zde patrno určité zaměření na některé skupiny, popř. druhy: Rozhodně zaujme kolekce terčovců rodu Symphysodon s řadou barevných variant z mnoha, které dnes akvaristika zná. Nutno vyzdvihnout úspěšné rozmnožování těchto ryb v účelně zařízených vytíracích nádržích. Nápadnými chovanci jsou bezesporu piraně, lze zde m. j. porovnat pověstnou Serasalmo (Pygocentrus) natereri a jim tvarem těla podobné, ale překvapivě výlučně býložravé tetry rodu Metynnis. V několika nádržích jsou je odchováváno potomstvo barevných koi kaprů, v poslední době oblíbených ryb do zahradních rybníčků a jiných nádrží. Celý chov však naznačuje zájem majitele o sumečkovité ryby, které jsou zde chovány a odchovávány v řadě druhů, stále oblíbených u akvaristické veřejnosti, lez se zde však setkat i s druhy vzácnými, jejichž chov je náročný a proto jsou vhodné pouze pro zkušené akvaristy. Sortiment chovaných ryb je však mnohem pestřejší a zájemci o další skupiny ryb zde také najdou své oblíbené taxony, ať už tetry, halančíky, živorodky, čichavce aj., jako zajímavost také dva druhy vodních žab, vhodných k trvalému chovu v akváriu. Kromě účelně, „hygienicky“ zařízených systémů vytíracích a odchovných nádrží zaujmou ukázková (výstavní) akvária, citlivě a esteticky zařízená a osazená nádhernými exempláři řady druhů ryb. Kromě různých druhů sumců lze zde spatřit také skupinu ryb Pterophyllum altum, Helostoma temminckii a další. Celkový objem nádrží je 40.000 litrů, voda je čerpána z vlastního zdroje (studny). Stavební a technické zabezpečení chovu je na špičkové úrovni, vlastní systémy nádrží a manipulační prostory jsou účelně uspořádány a vybaveny a vycházejí ze znalostí a dlouholetých zkušeností majitele.

96

5.3. ZF JU Katedra matematiky a informatiky – program semináře

8:30

9:00

doc. RNDr. Pavel Tlustý, CSc.: Studium na ZF či EF

9:00

9:30

doc. RNDr. Václav Nýdl, CSc.: Diskrétní matematika, základ informatického vzdělávání (ukázka výuky v anglickém jazyce)

9:30

10:00

PhDr. Marek Šulista: Výuka vybraných matematických kurzů v anglickém jazyce

10:00

10:30

RNDr. Renata Klufová, Ph.D.: Práce s prostorovými daty (v ekonomii)

10:30

11:00

Mgr. Michal Houda.: Ekonometrie - modelování ekonomiky

12:30

Mgr. Roman Biskup: Základní statistické neuronové sítě

PŘESTÁVKA

12:00

metody

-

Statistika

12:30

13:00

Ing. Michael Rost, Ph.D.: Aplikovaná statistika

13:00

13:30

Ing. Jana Friebelová, Ph.D.: Prezentace předmětů z oblasti rozhodování

13:30

14:00

Ing. Ludvík Friebel, Ph.D.: Prezentace předmětů z oblasti informatiky I.

14:00

15:00

Mgr. Radim Remeš : Prezentace předmětů z oblasti informatiky II.

verzus

97

Pozvánka na seminář JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Zemědělská fakulta Odborný seminář pro studenty středních škol zaměřený na matematické modelování v ekonomii ZÁKLADNÍ INFORMACE:

TERMÍN:

27.09.2006, od 8:30 budova knihovny Zemědělské fakulty, Studentská 13, 370 05 České Budějovice

CENA KURZU:

Tento kurz je hrazen MŠMT.

KONTAKT:

Slečna Mgr.Zuzana Strachotová, Katedra aplikované matematiky a informatiky, č. dv. 223 Zemědělská fakulta JU v Č.B., Studentská 13, 370 05 Č. Budějovice tel.: 389 032 460, e-mail: [email protected]

Vážená paní ředitelko, vážený pane řediteli! Katedra aplikované matematiky a informatiky Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se rozhodla reagovat na výzvu MŠMT a v rámci programu na zvýšení zájmu nadané mládeže o studium technických a přírodovědných oborů uspořádat odborný seminář zaměřený na matematické modelování v ekonomii, který si tímto dovolujeme Vaší škole nabídnout. Tento jednodenní seminář je určen studentům 3. a 4. ročníků středních škol a uskuteční se v Českých Budějovicích dne 27. září 2006 od 8:30 do 15 hodin. V rámci semináře se chceme studentům pokusit přiblížit moderní metody zpracovávání dat, které se využívají jak v ekonomii, tak i v přírodovědných disciplínách, vyučovaných na Jihočeské univerzitě (např. základní metody popisné statistiky, diskrétní matematika, pravděpodobnostní metody, optimalizace, informační technologie atd.). Cílem projektu je pokus o přiblížení způsobu organizace studia na VŠ prostřednictvím přednášek akademických pracovníků Katedry aplikované matematiky a informatiky Zemědělské fakulty. Významnou součástí tohoto semináře bude i možnost individuálních konzultací. Pro Vaši školu jsme rezervovali 4 místa. V případě Vašeho zájmu nám, prosím, obratem sdělte, o kolik z těchto míst máte zájem, abychom případně mohli Vámi neobsazená místa obsadit studenty z jiných škol. Místo konání: Jihočeská Univerzita, Zemědělská fakulta, Studentská 13, 370 05 České Budějovice, budova knihovny, místnost M5

98

Doprava: individuální Odborné zabezpečení: Katedra aplikované matematiky a informatiky Zemědělské fakulty JU. Cena kurzu: Je hrazen MŠMT. Jak se přihlásit: Písemně - kontaktní adresa je výše uvedena nebo telefonicky na Katedře aplikované matematiky a informatiky na čísle 389 032 460 nebo 389 032 459. Doufáme, že Vás naše nabídka zaujala a že se studenty Vaší střední školy v září setkáme. S pozdravem doc. RNDr. Pavel Tlustý, CSc. za Katedru aplikované matematiky a informatiky ZF JU Přihláška (přihlášky nejpozději 22. září 2006 musí být na katedře)

Jméno a příjmení: Adresa: Kontakt (tel., e-mail): Datum:

Podpis:

5.4. Ústav fyzikální biologie JU - Science and Technology Youth Club v roce 2006

1. Přednáška „Fotosyntéza – nejdůležitější zdroj energie na Zemi proběhla 16.10. na Gymnáziu Trhové Sviny pro 24 studentů septimy přednášející doc. RNDr. T. Polívka Ph.D. 2. Přednáška „Fluorescence,fotosyntéza a stres-jak to spolu souvisí“ proběhla 14.11. na Gy TS pro 25 oktavánů Přednášející RNDr. K. Roháček CSc. (vědecký pracovník) 3. Přednáška „Aplikace laserů“ proběhla 17.10. na Gy TS pro 25 studentů oktávy přednášející Ing. P. Hříbek CSc. (vědecký pracovník) 4. Teoretická přednáška „Vlnová optika a lasery“ (Dr. Hříbek), proběhla 17.10. na Gy TS pro 25 oktavánů 99

Přednášející Ing. P. Hříbek CSc. (vědecký pracovník) 5. Exkurze do fotosyntetické laboratoře – mikroskopování se studenty – obarvené vzorky DNA, mitochondrií apod., fluorescenční mikroskop proběhla 8.11. v laboratořích technologického inkubátoru v Nových Hradech pro 9 studentů sekundy, tercie a kvinty Přednášející Mgr. D. Kaftan Ph.D. (vědecký pracovník) a Mgr. M. Lukeš (odborný pracovník ÚSBE AV ČR) 6. Exkurze do technologického inkubátoru – jak funguje bioreaktor, jak fungují unikátní solární kolektory, příprava vzorků na mikroskopování, mikroskopování, fotografování proběhla 14.11. v technologickém inkubátoru v NH pro 29 kvintánů odborné vedení Ing. M. Sergejevová Ph.D. (vědecká pracovnice) a P. Kohout (technik) 7. Přednáška o geologii proběhla 12.10. na Gy TS přednášející PaedDr. Pavlíček (pedagogický pracovník PF JU ČB) 8. Geologická exkurze proběhla 31.10. v okolí TS odborný průvodce PaedDr. Pavlíček (pedagofický pracovník PF JU ČB) 9. Zájezd se studenty na INVEX uskutečnil se 12.10., zúčastnilo se 30 studentů gymnázia z různých ročníků odborný dohled E. Šimeček (odborný pracovník) 10. Exkurze v Terezině údolí – rostliny a živočichové, kteří tam žijí apod. proběhla 2.11. pro 29 studentů kvinty Odborný průvodce Ing. J. Marek (odborný pracovník sdružení STROM) 11. Práce s mikroskopem pod vedením pracovníků laboratoře tkáňových kultur proběhla 28.11. v technologickém inkubátoru v NH, zúčastnilo se 5 studentů sekundy, tercie a kvarty Odborné vedení Ing. V. Březina CSc. (vědecký pracovník) a Ing. Š. Kučerová (odborná pracovnice) 12. Zábavné pokusy z chemie 25.10. na Gy TS pro 30 studentů sekundy a 30 terciánů Mgr. J.Ristvejová (odborná pracovnice ÚSBE AV ČR) a Mgr. M. Lukeš (odborný pracovník ÚSBE AV ČR) 13. „Fyzika je zábava“ – fyzikální experimenty 24.10. na Gy TS, zúčastnilo se 18 studentů z primy až kvinty Odborné vedení RNDr. M. Fuciman Ph.D. (vědecký pracovník) a Mgr. P.Chábera (odborný pracovník) 14. Přednáška „Fotosyntéza“ uskutečnila se na Gy TS 28.11. pro 29 studentů kvinty 100

přednášející doc. RNDr. T. Polívka Ph.D. 15. Zábavné experimenty s debrujáry, proběhly 12.10. na Gy TS zúčastnilo se 10 studentů nižších ročníků odborné vedení L. Slabá

101

2006

Recommend Documents