2006

The Music FunDation – Bulletin – březen 2006

Bulletin 03/2006

Co je Drum circle?  Březnové Drum circly: instituce, veřejnost  Zajímavosti: John Yost v Praze, Drum circles pro dětské domovy, Nástroje pro Modré Dny  Co jste o hudbě možná nevěděli  Rozhovor s Johnem Yostem Pár slov o nadačním fondu, kontakty The Music FunDation, Soukenická 20, Praha 1, tel: +420 226011101, [email protected], www.tmf.cz


Úvod Jedním z cílů našeho nadačního fondu je pořádat Drum Circly pro různé instituce a to jak pro školy, tak pro mnohá léčebná zařízení. Během podzimu roku 2005 jsme zdárně navázali první kontakty a březnu roku 2006 se naše činnost plně rozeběhla. Drum Circles, neboli česky skupinové bubnování, má mnoho pozitivních účinků. Vedle odreagování a relaxace je zde i radost z aktivního provozování hudby. Důležité je také, že hraje dohromady více lidí, kteří se mezi sebou sice znají, ale třeba jen trochu a právě hudba může napomoci jejich sblížení. To jsou hlavní důvody, proč náš nadační fond Drum Circly pořádá a nabízí je institucím za zvýhodněnou cenu. Vede je zkušený facilitátor Petr Šušor, který s The Music FunDation spolupracuje od léta minulého roku.

Drum Circle je... .... speciální forma skupinové aktivity příbuzná muzikoterapii, která od účastníků nevyžaduje žádné předchozí hudební vzdělání nebo schopnosti. Účastníkům jsou k dispozici různé druhy perkusních nástrojů (bubínky, zvonce, chřestítka,..), na které společně pod vedením zkušeného koordinátora (facilitátora) hrají různé rytmy a melodie. Efekty této metody jsou mimo jiné sdílený prožitek, redukce stresu, uvolnění, ale také například posílení imunitního systému.

Drum Circles pro základní školy Během března jsme uspořádali jedenáct Drum Circlů pro základní školy. Děti bývají z prvního i druhého stupně. V tomto věku se hodně vyvíjí a

je zajímavé při bubnování sledovat, jak jeden nebo dva roky rozdílu mohou úplně změnit přístup dítěte. Petr Šušor k tomu říká: „ Přelom nastává asi tak ve čtvrté třídě. V nižších třídách si spíš chtějí hrát, mít spoustu legrace a hlavně, abych je bavil. Se staršími se už musí opatrněji. Někdy stačí málo a urazí se. Na druhou stranu na ně mohu mít větší požadavky a oni je dokáží splnit. Dávám jim i více prostoru pro volné hraní.“ Nejvíce Drum Circlů proběhlo v Masarykově základní škole v Praze – Klánovicích a v základní škole Korunovační, se kterou jsme navázali trvalou spolupráci. Tyto akce měly velmi pozitivní odezvy: Zde shrnují své dojmy žáci prvního stupně: Když sedíš s kamarády ve velkém kruhu a všichni společně bubnujete, připadáš si chvíli jako znovuzrozený šaman nějakého afrického kmene, který právě přivolává déšť nebo hojnou úrodu. Je to alespoň napoprvé hodně zvláštní pocit. Když bubnuješ půl hodiny, zjistíš, že musíš víc poslouchat ostatní, jinak bubnuješ tak nějak sám a nikam to nevede. Když bubnuješ několik hodin, zjistíš, že vůbec bubnovat neumíš, ale stále víc tě to láká a přitahuje. Paní učitelka z Klánovic nadšeně prohlašuje: Bylo to super! Moc se nám to líbilo, těšíme se na příště, až se zase vyřádíme. Děti se navíc pěkně uvolnily a cvičily si rytmiku. Potřebovali bychom vás tu každou přestávku. Dalším ústavem, kam Drum Circly zavítaly byla speciální internátní škola Don Bosco. Zde studují žáci, kteří trpí poruchami či vadami řeči. Bubnování rozvíjí smysl pro pravidelný rytmus a to dětem hodně pomáhá. Právě rytmus totiž může postupně napravit řečové obtíže, které mají.

The Music FunDation, Soukenická 20, Praha 1, tel: +420 226011101, [email protected], www.tmf.cz


Pomáhající organizace Vedle Drum Circlů pro školy jsme během března uspořádali i bubnování pro pomáhající instituci Terapeutickou komunitu Magdaléna. Tam je poskytována péče osobám závislým na návykových látkách. Mimo to se konal jeden Drum Circle pro nízkoprahové zařízení Klub 13. V tomto klubu se neorganizovaná mládež ze sídlišť může věnovat různým přínosným aktivitám.

16.3.06, škola Don Bosco – Drum circle facilituje Petr Šušor

Veřejné Drum Circly Vedle Drum Circlů pro instituce organizujeme i bubnování pro veřejnost. Můžete je navštívit jednou za čtrnáct dní vždy ve středu v základní škole Korunovační. Tentokrát to bylo 8. a 22.4. Vstup je zdarma. Na veřejných Drum Circlech si totiž procvičují své dovednosti noví facilitátoři, kteří už prošli základním školením. Během hodiny a půl se vystřídají tři facilitátoři, jeden hlavní, který vede skupinu první třičtvrtě hodiny a dva vedlejší. Často se ale stává, že zatímco jeden facilituje, druzí dva se buď připojí k bubnování anebo začnou Drum Circly doprovázet na úplně jiný nástroj.

5.3.06, Korunovační - Veřejné Drum Circly

Seznam akcí pořádaných v březnu 1.3. 3.3. 6.3. 6.3. 7.3. 8.3. 8.3. 9.3. 16.3. 17.3. 20.3. 22.3. 22.3. 24.3. 29.3. 30.3. 31.3.

ZŠ Korunovační Nízkoproprahový klub "13", Stodůlky ZŠ Montessori Černý Most ZŠ Dubeč speciální internátní škola Don Bosco ZŠ Korunovační VDC v ZŠ Korunovační TK Magdalena - Magdalena o.p.s. speciální internátní škola Don Bosco ZŠ Korunovační ZŠ Klánovice ZŠ Korunovační VDC v ZŠ Korunovační ZŠ Korunovační ZŠ Klánovice ZŠ Klánovice ZŠ Korunovační

21 7 8 25 57 42 23 14 61 54 135 51 25 66 127 141 47 904

předškolní děti děti: druhý stupeň ZŠ děti: první stupeň ZŠ děti: první stupeň ZŠ děti: první stupeň ZŠ děti: první stupeň ZŠ veřejnost klienti komunity pro léčbu závislostí děti: druhý stupeň ZŠ děti: druhý stupeň ZŠ děti: druhý stupeň ZŠ děti: první stupeň ZŠ veřejnost děti: druhý stupeň ZŠ děti: první stupeň ZŠ děti: druhý stupeň ZŠ děti: druhý stupeň ZŠ

Pozvánka na veřejné Drum Circly Další veřejné Drum Circly se konají 3., 17. a 31.května. Vy i vaši přátelé jste na ně srdečně zváni.



Zajímavosti John Yost navštívil Prahu John Yost, facilitátor a jeden z průkopníků metody Drum Circles vedl v Praze skupinové bubnování pro veřejnost. Akce byla uspořádána nadačním fondem The Music FunDation a proběhla v sobotu 1.4.2006 v ZŠ Korunovační 8 na Praze 7. Nadační fond The Music FunDation uspořádal v sobotu 1.4.2006 v Praze v základní škole Korunovační Drum Circles pro širokou veřejnost. Návštěvníci určitě nelitovali, bubnování totiž vedl světově známý facilitátor z USA a jeden z průkopníků metody Drum Circles, John Yost. Akce začala v šest hodin večer v aule školy. John účastníky nejprve vyburcoval hraním na Boomwhackery. Jednalo se o speciální různě barevné umělohmotné trubky, které vydávaly celou škálu tónů, každá barva jiný. Pak se ke slovu dostalo i bubnování. Příchozí měli možnost vyzkoušet si jak velké bubny – například djembe nebo tubano, tak různé typy chřestítek a menších bubínků. V závěrečné třetině byli účastníci už úplně uvolněni a při hraní se pouštěli do stále odvážnějších improvizací.

1.4.06, Praha – John Yost vede Drum Circle pro veřejnost

Celá akce tak skončila až okolo deváté hodiny večer. Po oficiálním ukončení se ještě utvořilo pár skupinek, které bubnovaly zaníceně dál. Celá akce tak skončila až okolo deváté hodiny večer. Po oficiálním ukončení se ještě utvořilo pár skupinek, které bubnovaly zaníceně dál.

1.4.06, Praha - Drum Circle s Johnem Yostem, na fotce (zprava) John Yost, Erik Onoda, Petr Šušor

Nadační fond The Music FunDation zapůjčil občanskému sdružení Modrý Svět hudební nástroje v hodnotě 70 tisíc korun Obě dvě neziskové organizace zahájily svou spolupráci během návštěvy světově známého facilitátora Johna Yosta. The Music FunDation, nadační fond pro šíření aktivního provozování hudby (dále jen TMF) Modrému Světu dlouhodobě zapůjčil nástroje v hodnotě 70 tisíc korun. TMF tak vyjádřil snahu podpořit hudební a vzdělávací programy, které Modrý Svět pravidelně pořádá v rámci projektu „Speciální Modré Dny“ pro děti z dětských domovů. TMF poskytl Modrým Dnům především bubny a perkusní nástroje. Jedná se např. o bubny djembe, tubano či sound shape. Zapůjčeno bylo celkem dvacet



pět kvalitních nástrojů - značkových produktů firmy REMO.

2.4.06, Jihlava – John Yost vede Drum Circle pro dětské domovy

V neděli 2.4.2006 se Drum Yostem Circlů s Johnem zúčastnilo více než 130 dětí z dětských domovů Praha, 3.4.2006 - Nedělních Drum Circlů, které uspořádalo občanské sdružení Modré dny ve spolupráci s nadačním fondem The Music FunDation (dále TMF), se zúčastnilo více než 130 dětí z dětských domovů. Pro děti facilitoval John Yost, průkopník metody Drum Circlů. Tímto projektem jsme především chtěli připravit sociálně znevýhodněným dětem nevšední zážitek a vyvolat v nich radost a potěšení z aktivního provozování hudby. Program s Johnem Yostem začal ve 14:00. Děti ho přivítali bouřlivým potleskem. Toho John obratem využil a, aby upoutal jich pozornost, začal vytleskávat různé rytmy. Děti se rychle zapojili a zakrátko začal první Drum Circle, na kterém si zahrálo okolo osmdesáti účastníků. Během přestávky

(15:30) se skupina rozdělila – jedna část si šla vyzkoušet arteterapii a taneční terapii. Ostatní zůstali v sále a zúčastnili se druhého Drum Circlu s Johnem Yostem. Skupiny se pak prostřídaly. Nadšení účastníků v průběhu odpoledne stále stoupalo. Na závěrečném Drum Circlu se tak shromáždil celý dav. Nejen děti, ale i vychovatelky, terapeutky a dokonce organizátoři se přidali a s radostí si zabubnovali. Na této akci vystoupil vedle Johna Yosta i Petr Šušor, profesionální facilitátor, který nyní spolupracuje s TMF. Právě on vedl poslední sérii Drum Circlů. Dále se představili v rámci doprovodného programu arteterapeutka Eva Líbalová, taneční terapeutka Marcela Sodomková a Ladislav Bakša, hudebník a perkusionista. Všichni tři jsou členy terapeutického týmu Speciálních Modrých dnů.

Co jste o hudbě možná nevěděli.... „Provozování hudby dělá staré lidi zdravějšími. Senioři, kteří absolvovali lekce hry na klávesy, cítí méně úzkosti, deprese a osamění. To jsou faktory, které mají zásadní význam pro odolnost vůči stresu a povzbuzení imunity a celkově zlepšují zdravotní stav. Výsledky také ukázaly zvýšenou hladinu růstových hormonů, které pomáhají organizmu při bolestech.“ Frederick Tims, reported in AMC Music News, June 2, 1999 Studenti, kteří navštěvovali lekce založené na hudbě, měli o 100 procent lepší výsledky při testech na zlomky, než ostatní studenti. Žákům druhých a třetích tříd byly vysvětleny zlomky netradičně pomocí základní hudební notace. Skupina byla učena o vztazích mezi osminovými, čtvrťovými, půlovými



a celými notami. Jejich spolužáci obdrželi tradiční vysvětlení zlomků. Source: Neurological Research, March 15, 1999 „Tým vědců zkoumající souvislosti mezi hudbou a inteligencí zjistil, že cvičení na hudební nástroj má oproti výuce práce s počítačem podstatně větší vliv na rozvoj abstraktního myšlení u dětí.“ Shaw, Rauscher, Levine, Wright, Dennis and Newcomb, "Music training causes long-term enhancement of preschool children's spatial-temporal reasoning," Neurological Research, Vol. 19, February 1997

Rozhovor s Johnem Yostem John Yost, hudební pedagog a profesionální facilitátor, pochází ze Spojených Států a je jedním ze světově známých průkopníků metody Drum Circlů. Během své návštěvy v Čechách přijal nabídku našeho nadačního fondu a 1.4.2006 se zúčastnil a facilitoval veřejný Drum Circle v Praze. Akci navštívilo přes sedmdesát lidí. John Yost nám při té příležitosti poskytl velmi zajímavý rozhovor. Mluví jak o svých zkušenostech a zážitcích, tak i o názorech. Jeho povídání se ale týká především hudby a všeho, co s ní souvisí. Rozhovor dělal Jindřich Střelka.

foto: John Yost

Jste zkušený hudebník. Jak jste se dostal k provozování hudby? K hraní mě vlastně přivedli rodiče. Já a mých osm sourozenců jsme museli každý hrát na nějaký hudební nástroj. Nejdřív můj otec chtěl, abych hrál na tubu. Problém nastal, když se zjistilo, že jsem trochu malý a tuba trochu velká. Jednoduše jsme byli v nepoměru. Tak se mě učitel zeptal, jestli bych chtěl hrát na lesní roh. „ Ovšemže chce“, řekl otec a tak jsem začal s lesním rohem. Bohužel ani s lesním rohem jsme nebyli nejlepší přátelé. Takže jsem si vybíral potřetí a volba padla na bubny. Zkoušel jsem různé typy. Na univerzitě jsem už byl v různých kapelách – hrál jsem rock, punk, heavy metal.... Pak jsem začal studovat metody výuky hry na nástroje. To znamená, že jsem musel vědět od



každého trochu. Umět to s dechovými, žesťovými, strunnými nástroji, tak, abych to dokázal vysvětlit a povídat o tom. A jak jste se dostal k facilitování? Byl nějaký jeden hlavní podnět? Nebo jich bylo více? Byl jsem jednoho dne u jezera v Chicagu a pár kluků tam hrálo na bubny. Jeden z nich, ten který bubnoval nejhlasitěji, se najednou zvedl a odešel. Zeptal jsem se, jestli si můžu půjčit jeho bubny a zahrát. Že prý jasně, tak jsem si sedl a začal. Najednou mě moje dívka volá, abych už šel, že je pozdě. Ptám se, co blázní, bubnuji přece tak necelých deset minut. Ale ona řekla: To tedy určitě, vždyť hraješ už celé tři hodiny. Najednou jsem věděl, že tady musí být něco neuvěřitelně působivého. Čas jako by se zastavil. Člověk jen tvoří, nesoustředí se na nic jiného než na duševní propojení se sebou samým a s ostatními. Ten moment, který ve skutečnosti trval tři hodiny byl naprosto úžasný a jedinečný. Po téhle zkušenosti jsem se rozhodl, že se budu snažit něco podobného znovu uspořádat. Začal jsem shánět bubeníky a přemlouval jsem je. Chtěl jsem udělat skupinové bubnování v parku. Tehdy jsem ještě nevěděl, že se tomu říká Drum Circle. Až jednou ke mně po skončení přišla dívka a povídá: To byl opravdu úžasný Drum Circle. a já si pomyslel: To je dobrý název...Drum circle... O té chvíle jsem s kamarády pořádal jeden Drum Circle za druhým. Byla to pro nás revoluce, experiment. Mysleli jsme, že děláme něco úplně nového. Jednoho dne za námi přišel jakýsi chlápek a představil se jako facilitátor. Nevěděl jsem, co to znamená, ale rozhodli jsme se to s ním zkusit. Byli jsme docela zvědaví, jak asi podpoří

chod a organizaci naší skupiny. Odpověď se nám dostala záhy, hned jak přišel na první bubnování. Byl to šok. Když vedl Drum Circle, skákal jako šílený sem a tam. Všechny účastníky vyburcoval tak, že hráli jako pominutí. Jmenoval se Arthur Hull. Bylo mi hned jasné, že přesně tohle se musím naučit. Nejzajímavější na téhle zkušenosti bylo, že rytmus se ani jednou neztratil. Všichni hráli jako o život. Člověk by si myslel, že jeden zpomalí, jeden zrychlí, ale ta hra jakoby měla jasný řád a z toho nikdo nevypadl. A to díky facilitátorovi. On vedl bubnování. Když začínalo být monotónní, účastníci se najednou soustředili více na sebe a méně na ostatní. To byla přesně ta chvíle, kdy je facilitátor odvedl zas jiným směrem, donutil je poslouchat. Právě takhle vzniká hudba. Lidé mohou vytvořit hudbu, jen když budou sami poslouchat. V tom to všechno vězí – vyhnout se neuspořádanému, zmatečnému hraní a jednoduše vnímat. Všechno, co je kolem. Hráli Vaši rodiče na nějaký nástroj? Vím, že moje matka hrála na harmoniku. Dva týdny. Pak to ukončila.



1.4.06, Praha – John Yost vede Drum Circle pro veřejnost

Co máte na bubnování nejradši? Na bubnování je nejlepší to, že se pořád vyvíjí. Nikdy o něm nemůžeme vědět všechno, umět všechny styly, které existují na téhle planetě. Každá kultura zná bubny a v každé kultuře se na ně hraje trošku jinak. Mě to znovu a znovu fascinuje. Jsou to vlastně jednoduché předměty, nebo tak alespoň vypadají. A podívejte se, jak dokážou lidi zabavit a ovládnout... Zkušený bubeník může zahrát a posluchači budou řvát nadšením. Stejně tak ale člověk, který v životě nedržel nástroj v ruce, vyloudí bez předchozí přípravy takové zvuky, že obecenstvo bude moci pouze žasnout. Stačí jen nebát se a být uvolněný. Jaké schopnosti by podle Vás měl mít opravdu dobrý facilitátor? Dobrý facilitátor by měl především vědět, kdy je třeba dát stranou svou vlastní osobnost. Musí si dát dobrý

pozor, aby se nezačal předvádět, dělat dojem na skupinu, které má dát správně prostor k jejímu vlastnímu projevu. To je první věc. Zadruhé musí být velmi vnímavý. Musí umět slyšet všechny dohromady, jejich harmonii. Tím to ale nekončí. Je nutné se soustředit i na každého jednotlivce zvlášť. Představte si, že hrajete a zčistajasna Vás políbí Múza. Máte inspiraci a začnete tvořit. A to je ta chvíle, kterou by měl facilitátor zachytit. Něco Vás napadne a on toho musí umět využít, protože podobný nápad se třeba už nikdy neobjeví. Proto je nutná další schopnost, kterou by měl ovládat: umění improvizace. Je to pouhý okamžik a na facilitátorovi je, aby dokázal pracovat s tím, co se zrovna děje, aby improvizoval. Vždycky, když lidé povídají, jak to bylo úžasné, říkám: „Pracoval jsem jen s tím, co jste mi vy sami dali.“ Proto jsou tyto dvě věci tak důležité a vlastně i provázané. Pokud facilitátor odloží svou osobnost stranou, bude se soustředit na skupinu. A když se bude věnovat celku stejně jako každému jednotlivci, vznikne toho daleko více. Koneckonců je souhra a vzájemné doplňování je vždycky působivější než jeden samotný, byť sebedokonalejší projev. Anebo jedním českým příslovím, které shodou okolností nemá s hudbou vůbec nic společného: Více děr více syslů, více hlav více smyslu. Učil jste se na bubny i v Africe. Jak k Vám učitelé přistupovali? Bylo to nějak zvláštní nebo neobvyklé, když to porovnáte třeba se Spojenými Státy? Když jsem poprvé přijel do Afriky, hrál jsem na bubny asi tak 1-2 roky, takže jsem měl tak akorát ty základy. Učitelů jsem měl víc. Někteří si nesmírně zakládali na pečlivosti a tak jsem jeden malý kousek cvičil třeba dvě hodiny. Stále jsem opakoval jedinou věc a oni



mi do toho hráli svoje sólo. Poslouchal jsem, a tím se učil. Jen poslouchal a pokoušel se to vstřebat. Jiní zase používali spíš západní metodu a nechávali mě tvořit. V Africe se k bubnování váže mnoho příběhů. Ta činnost tam má velkou tradici. Ze všech lidí můžete cítit, jak moc je ta tradice nebo spíše kultura ovlivňuje. Nemá cenu se snažit proniknout do ní hluboko a vyzvědět úplně všechno. Myslím, že by se to ani nepovedlo. Proto pouze pokorně obdivuji a vážím si jak té kultury, tak toho co nás může naučit. Kde jste přesně byl a na jak dlouho? V Guinei. Obyčejně tam jezdím zhruba na měsíc. Myslíte, že všichni lidé mají vztah k hudbě a k bubnování?

vypadají dobře, když bubnují, jak se tváří a jestli je všichni ostatní pozorují. A když tohle všechno pustí z hlavy, posunou se dál. Vnější věci pro ně na chvíli ztratí význam. Právě proto jsem uprostřed, všem na očích a poskakuji před nimi jak blázen. Je to taková hra. Já si s nimi chci hrát. Ale to je jen první stupeň . Nejdůležitější chvíle pro mě nastává, když si oni začnou chtít hrát se mnou. Facilitoval jste někdy skupinu, která byla něčím neobvyklá? Facilitoval jsem hluché. To byl jedním slovem zážitek. Neslyšeli, a přesto všechno dokonale cítili v těle... A co rytmus? Rytmus chytali úplně nádherně. Nejen že hráli, dokonce tancovali. Ale je složité vybrat jeden výjimečný zážitek. Nerad bych nějak ošidil ty ostatní. Každý Drum Circle je jedinečný. Ti samí lidé se sejdou ve stejném pokoji dvakrát a už tu máme dva naprosto rozdílné zážitky. Atmosféra jednoho okamžiku se nikdy znovu nezopakuje. Jaký byl největší počet lidí, které jste facilitoval a jaké to bylo?

Myslím, že každého svým způsobem bubnování přitahuje. Pro děti je například bubnování velmi zajímavé. Mají chuť experimentovat. Je to pro ně něco jako hra. Dospělí už jsou racionálnější. V některých zemích přežívají různé tradice a ženy si třeba nemohou dovolit to, co muži. „Jsi žena! Máš být jen vidět, ne slyšet. Nehraj tak nahlas, vždyť jsi přece žena“ a tak dále. Někde zkrátka lidem nedovolí vyjádřit, co cítí. A v tom se jim právě snažím pomoci. Když přijdou na Drum Circle, chci, aby zapomněli, kým jsou. Chci, aby se nesoustředili na to, zda

Jednou jsem měl čtyři skupiny po sobě. V každé bylo na dva tisíce lidí. První šli na řadu teenageři. Ti reagovali neuvěřitelně. Nebyl jsem v tom naštěstí sám. Zajistil jsem si, aby v místnosti byla plátna, která účastníkům pomohou sledovat, co zrovna provádím. Navíc všude mezi tou spoustou lidí seděli i zkušení bubeníci z celého světa, kteří spolu se mnou drželi hudbu a rytmus. Tak teď zpět k našemu víkendu. Jaké se Vám zdálo sobotní bubnování?



Facilitovalo se Vám dobře s českými účastníky? Pokaždé když stojím před skupinou, je to pro mě příležitost naučit se něco nového. Tak jsem to bral i v sobotu. Ale vedle toho tu bylo ještě něco navíc.Výzva. Komunikovat s Čechy a neumět přitom česky, to pro mě byla opravdu zajímavá představa. Navíc jsem pracoval s lidmi, kteří nejspíš ani neměli žádné zkušenosti s bubnováním a kteří moje Drum Circly v životě neviděli. Ale myslím, že spousta z nich si to užila. Už jenom proto, že si zahráli dohromady na bubny a to se jim určitě nestává každý den. A jak se Vám facilitovalo s českými dětmi v Jihlavě? Docela mě zaskočilo, že, když jsem požádal o dobrovolníka, který by za mě chvilku facilitoval, nikdo se nepřihlásil. To se mi u dětí snad ještě nestalo. Ale nejspíš se styděli. To se zas na druhou stranu u dětí už stává.

circlů pro mládež, školní a předškolní děti, z nich se některé potýkají s obtížnou sociální situací či zdravotním handicapem, pro dospělé, ať už z řad veřejnosti a nebo klienty nejrůznějších léčebných zařízení. Jsme v kontaktu s podobnými organizacemi v zahraničí, zejména z USA. Pokud byste měli zájem o více informací o naší neziskové organizaci nebo byste chtěli podpořit naši činnost, kontaktujte prosím: Erik Onoda koordinátor projektu tel: +420 608809149 e-mail: [email protected] Soňa Součková PR manažer tel: +420 608624484 email: [email protected]

A poslední otázka: Co byste vzkázal lidem, kteří na něco hrají a i těm, kteří nehrají? Vzkážu jim jen: Zkuste to. Zamilujete si to. A když nebudete chtít hudbu, zkuste klidně něco jiného. Vždycky se najdou věci, které stojí za to vyzkoušet. A jejich výběr je jen na vás.

A na závěr pár slov o nás... Naším posláním je zvyšovat počet lidí, kteří se aktivně věnují hudbě, propagovat pozitivní efekty hudby a „muzicírování“ a snažit se přibližovat hudbu sociálně a zdravotně znevýhodněným skupinám. Téměř každý den pořádáme v Praze a okolí jeden nebo více Drum The Music FunDation, Soukenická 20, Praha 1, tel: +420 226011101, [email protected], www.tmf.cz

2006

Recommend Documents