2006

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva

Bakalářská práce VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY Bc. Veronika Juříčková 2005/2006

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Výkon trestu odnětí svobody zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“. ...............................................

Poděkování Děkuji doc. JUDr. Josefu Kuchtovi CSc. za odborné vedení mé práce.

OBSAH Úvod........................................................................................................................ 4 1. Historie............................................................................................................ 5 1.1. Trestu ...................................................................................................... 5 1.2. Institucí zabývajících se výkonem trestu ................................................ 7 2. Trest odnětí svobody ..................................................................................... 11 2.1. Funkce ................................................................................................... 13 2.2. Zásady ................................................................................................... 13 3. Průběh výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ................................ 16 3.1. Zařazování odsouzených do typů věznic .............................................. 16 3.2. Přijímání odsouzených do VTOS.......................................................... 18 3.3. Umisťování do věznic ........................................................................... 19 3.4. Přeřazení................................................................................................ 20 3.5. Přerušení VTOS .................................................................................... 20 3.6. Propuštění z VTOS ............................................................................... 21 3.6.1. Konec trestu ...................................................................................... 21 3.6.2. Podmíněné propuštění....................................................................... 22 3.6.3. Upuštění od VTOS............................................................................ 23 3.6.4. Amnestie, milost ............................................................................... 23 3.6.5. Útěk ................................................................................................... 24 3.6.6. Úmrtí ................................................................................................. 25 4. Práva a povinnosti odsouzených ................................................................... 26 4.1. Práva...................................................................................................... 26 4.2. Povinnosti.............................................................................................. 31 5. Výkon trestu odnětí svobody u některých specifických skupin odsouzených.................................................................................................. 36 5.1. Mladiství ............................................................................................... 36 5.2. Mladí odsouzení .................................................................................... 38 5.3. Odsouzení s ochrannou léčbou ............................................................. 38 5.4. Odsouzení na doživotí........................................................................... 39 5.5. Ženy ...................................................................................................... 40 5.6. Matky s nezletilými dětmi..................................................................... 41 5.7. Trvale pracovně nezařaditelní ............................................................... 42 5.8. Odsouzení s duševními poruchami a poruchami chování..................... 43 5.9. Cizinci ................................................................................................... 45 6. Ústav pro výkon zabezpečovací detence....................................................... 48 7. Postpenitenciární péče................................................................................... 51 Závěr ..................................................................................................................... 53 Resumé.................................................................................................................. 56 Seznam literatury .................................................................................................. 57 Přílohy................................................................................................................... 60

4 Motto: Krátký a nenávratný je pro všechny čas života. Breve et irreparabile tempus omnibus est vitae. Publis Vergilius Maro1

Úvod Během posledních desetiletí prošel sankční systém českého trestního práva významnými změnami. Především se jedná o snahu nahrazovat trest odnětí svobody různými alternativami nespojenými s omezením osobní svobody (např. trest obecně prospěšných prací). Samotný trest odnětí svobody jako poslední varianta represe však stále zaujímá a zaujímat bude významné místo v systému trestů. V některých případech je nezastupitelným prostředkem ochrany společnosti.2 Pro zajištění výkonu trestu odnětí svobody byl zákonem3 zřízen speciální ozbrojený sbor – Vězeňská služba České republiky. Vězeňská služba je jinými slovy také speciální sociální službou uspokojující potřebu bezpečnosti občanů a obecně potřebu spravedlnosti. Sama o sobě však nemůže splnit očekávání občanů, že zásadně vyřeší problematiku kriminality a recidivy. Vězeňství je totiž odrazem stavu celé společnosti. Je-li na vězeňství nahlíženo jako na součást orgánů státní správy, lze říci, že se jedná o velice zvláštní sociální společenství. Do tohoto prostředí přicházejí osoby z občanského života a do tohoto života se také dříve či později (až na výjimky) opět vrátí. Jedním z nelehkých úkolů vězeňství během výkonu trestu odsouzeného je zachovávat fyzické a psychické zdraví klientů a podporovat takové postoje a dovednosti, které jim pomohou v návratu do společnosti a umožní jim vést po propuštění soběstačný život v souladu s pozitivním právem.

1 Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015. Dostupný z: http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=650 2 Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí, Brno: MU, 2002. s. 8 3 Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

5

1. Historie 1.1.

Trestu

Pojem trestu je druhým nejzákladnějším pojmem trestního práva, vedle trestného činu v širším smyslu, jehož významným znakem je trestnost..4 Trest má v současné době ve světě funkci výchovnou – spíše než na stránku fyzickou je tedy zaměřen na oblast psychickou a sociální. V minulosti to tak ale nebývalo. V historii trestu odnětí svobody lze nalézt tyto čtyři hlavní vývojové etapy: -

středověk – lze se již setkat s tresty spojenými se zbavením osobní svobody, nelze však hovořit o trestu odnětí svobody v jeho klasické podobě,

-

polovina 16. století – postupné prosazování vězení jako výkonu trestu,

-

konec 18. století – vznik a rozvoj klasické podoby trestu odnětí svobody; trest odnětí svobody získává dominantní pozici v sankčních systémech,

-

od 50. let 20. století do současnosti – nový trend v přístupu k výkonu trestu odnětí svobody, trest odnětí svobody pomalu ztrácí své dominantní postavení, nastupují alternativy.5

Pohled na trest a trestání se s vývojem lidstva postupně humanizoval. Ve starověku nebyla účelem trestu náprava viníka, ale jeho fyzické potrestání a odplata za spáchaný čin. Cíl trestu spočíval ve způsobení utrpení a nastolení spravedlnosti. Běžně byl užíván trest smrti. K dnešnímu pojetí trestu se nejblíže přiblížili Římané, kteří oplývali hned několika instituty vyloučení jedince ze spo-

4

Solnař, V. Tresty a ochranná opatření, Praha: Academika, 1979. s. 12 Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí, Brno: MU, 2002. s. 244 5

6

lečnosti (institut psance, institut dočasného a trvalého vyhnanství včetně ztráty občanských a majetkových práv). Tento způsob také později hojně používala Anglie, Francie a Rusko v 18 století jako zostřený způsob trestu odnětí svobody. Ve středověku při výkonu spravedlnosti téměř chybí státní moc. Pro toto období je typické právo obyčejové (nepsané). Převážná část deliktů bývá vypořádána svépomocí dle zásady „oko za oko, zub za zub“. Na našem území byly do 14. století užívány tzv. ordály (boží soudy), na nichž se účastnilo duchovenstvo. Tresty ve středověku byly více než drastické a byly vykonávány veřejně. Účelem trestů bylo především zastrašování potencionálních pachatelů – tresty tedy měly působit preventivně proti zločinnosti. Až filosofie osvícenství přichází s myšlenkou humanizace trestu a trestání. Kritizuje se trestní systém a především nepřiměřenost některých trestů vzhledem ke společenské nebezpečnosti. Tehdejší filosofové apelují na ochranu pachatele, která by měla být podložena zákonem. Jedná se především o právo člověka na život. Pro koncepci trestního práva byly vytvořeny tyto zásady: -

žádný trestný čin bez zákona (čin neuvedený v zákoně není trestným činem),

-

žádný trest bez zákona (pachatel může být potrestán jen takovým trestem, který je uveden v zákoně). 6

Postupně začala převládat idea přetrvávající dodnes – účelem trestu by nemělo být utrpení, ale především ochrana společnosti před pachateli. Bohužel i nadále u laické veřejnosti přetrvává názor, že trest by měl mít charakter především represivní a že pouze odplatou lze účinně chránit společnost před nebezpečným chováním. On ale každý trest odnětí svobody má jednoho dne svůj konec a až na pár výjimek zde platí heslo odsouzených: „Zavřít můžou, pus-

6

Černíková, V. a kol., Sociální ochrana. Praha: PA ČR, 1998. s. 22

7

tit musí.“ Lidé by si proto měli uvědomit, že vězení je pouze dočasnou záležitostí a odsouzený se dříve či později vrátí zpět do společnosti...

1.2.

Institucí zabývajících se výkonem trestu

„Termínem vězeňství lze označit soubor veškerých zařízení týkajících se věznic, tj. prostor speciálně určených k výkonu trestu. Jejich zřizování a podoba byly výrazně ovlivňovány vývojem soudnictví, práva a správy, a pak také změnami v pojetí účelu věznění.“ 7 Zpočátku nebylo vězení samotným trestem, mělo spíše funkci zajišťovací – bylo prostředkem, který zabraňoval útěku pachatele před vynesením rozsudku. Jelikož sloužilo k zajištění osob podezřelých a obviněných, mělo tedy charakter dnešní vazby. Pro vězení nebyly stavěny samostatné speciální objekty. Změna nastala až s rozvojem měst a zavedením městského práva. Forma veřejného vězení se objevuje ve 14. století. Vězení jako výkon trestu se začalo rozšiřovat zvláště ve městech v polovině 16. století, současně s rozvojem renesančního myšlení a změnami postojů k lidskému životu a jeho ceně. Dle stavu a závažnosti provinění se rozhodovalo, do jakého vězení byli pachatelé odesíláni. V městech vznikala tzv. městská vězení, která byla dále diferencována na vězení měšťanská a chudinská (šatlavy, na Moravě šerovny). Pro šlechtu byla určena tzv. šlechtická vězení (např. na Pražském hradě). Vězení na královských hradech (Křivoklát, Bezděz) byla určena politických vězňům, kteří bývali uvězněni na rozkaz krále. Jednotlivá vězení se dále lišila dle zřizovatelů. Zřizovatelem se mohl stát ten, kdo byl nadán právem soudit a trestat – panovník, šlechta, univerzity, armáda, církev atd. První vězení tehdejší doby byla především spravována kněžími a vězni byli hlídáni vojáky. Věznice byly většinou společné jak pro muže a ženy, tak i pro mladistvé, prvotrestané a mnohonásobné recidivisty. Logicky byly poměry v těchto vězeních neutěšené a materiální podmínky ubohé.

7

Sýkorová, H. Prameny k dějinám vězeňství, Praha: Státní ústřední archiv, 1994. s. 7

8

Pojetí věznic v dnešním smyslu slova přišlo až s nástupem kapitalismu. Ukázkovým příkladem je Anglie, kde z důvodu nárůstu počtu tuláků (a s tím související zvyšující se kriminality) došlo v roce 1553 v městečku Brindewell k otevření ústavního zřízení zvaného Workhouse, které bylo situováno v královském zámku a bylo útulkem i vězením zároveň. To se stalo vzorem pro další ústavy tohoto typu. Výchovným cílem bylo stimulovat jedince k tomu, aby se naučil poctivé práci a přišel k dobrému výdělku. V roce 1603 vznikl v Anglii zvláštní ústav pro mládež, který měl snad vůbec jako první jednotlivé cely. V Evropě se nejvíce s problémem zločinnosti potýkalo Holandsko. V tehdejší době bylo totiž nejvíce vyspělé, k čemuž se samozřejmě připojil i nárůst zločinnosti. V roce 1595 byl proto v Amsterodamu vybudován ústav pro mladistvé delikventy, nejprve pro muže a později i pro ženy. Záhy však bylo zjištěno, že vzájemné působení odsouzenců na sebe je spíše negativní – nevede tudíž k žádaným výsledkům. Proto byla v roce 1603 zřízena zvláštní budova pro mladistvé, ve které přebývali pouze v noci, a přes den pracovali společně s jinými vězni. Hlavním záměrem těchto holandských ústavů bylo šířit mravní výchovu, poskytnout elementární vzdělání a vést k práci. Z toho plyne, že stálými členy personálu byli hlavně učitel a pastor.8 Zvláštní forma vězeňského systému se vytvořila v první polovině 19. století v USA. Z výkonu trestu byl odstraněn prvek odplaty. Kladl se důraz na ovlivnění charakteru odsouzeného. Byl vytvořen trojstupňový progresivní systém, kdy každý nově příchozí odsouzený byl zařazen do druhé skupiny. Pokud byl za vzorné chování zařazen do první skupiny, měl vedle více osobního volna a větší nabídky rekreativních programů i mírnější režim. V případě porušování řádů byl zařazen do třetí skupiny s menším rozsahem práv. Ke konci 19. století začali ve věznicích působit odborníci – specialisti. Do vězeňství se začali zapojovat právníci, psychologové, pedagogové a sociální pracovníci. Avšak teprve ve 20. století a zejména v období po 2. světové válce se

8

VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, Brno: MU, 1993

9

orientuje činnost výše uvedených odborníků i vynakládání veřejných prostředků ve směru integrace odsouzeného do společnosti. Progresivní systém se dále vyvíjel především u výkonu trestu mladistvých, kteří byli již prakticky všude na světě odděleni od dospělých vězňů. Zletilost byla stanovena v různých zemích různě: spodní hranice mezi 14 a 15 rokem, horní hranice mezi 21 a 24 rokem. 9 Nahrazení nejednotného vězeňství propracovaným vězeňským systémem bylo na našem území následkem postupného prosazování obecného práva založeného na římském právu a nárůstem zásahů státu do oblasti soudnictví. Zestátnění vězeňství proběhlo v 50. letech 19. století na základě Rakouského trestního zákoníku z roku 1852. Také byla přesněji rozlišena provinění a způsoby jejich potrestání a na trest vězení se začalo pohlížet i z hlediska možné převýchovy odsouzeného. Vězení, která se dělila na obyčejná a tuhá, byla určena pro pachatele nižší a nejnižší kategorie (tj. přestupků). Závažnější provinění (tj. zločiny) byla trestána žalářem, který byl – dle závažnosti spáchaného činu – prostý nebo těžký. 10

Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích11 z roku 1852 stanovil v § 12: „Trestem zločinů jest smrt zločincova nebo přidržení ho v žaláři“. Žalář byl diferencován dle tuhosti (žalář a těžký žalář) a délky trvání (od 6 měsíců do 20 let nebo na celý život). Žalář bylo možné zostřit postem, vykázáním tvrdého lože, přidržením v samovazbě, uzavřením o samotě v temné komůrce nebo vypovězením ze země po vystálém trestu. Ve 2. polovině 20. století se na našem území tresty odnětí svobody vykonávaly v trestních ústavech, soudních věznicích nebo v pracovních útvarech. V samostatných ústavech pro mladistvé nebo ve zvláštních odděleních soudních

9

Vlček, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, Brno: MU, 1993 Sýkorová, H. Prameny k dějinám vězeňství, Praha: Státní ústřední archiv, 1994. s. 7-8 11 Zákon č. 117/1852 ř.z., ze dne 27. května 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927. Platný do 1. 8. 1950. 10

10

věznic vykonávaly trest odnětí svobody osoby mladší 18 let. Pro vojenské osoby v činné službě byly zřízeny vojenské kárné útvary12. Později byly věznice přejmenovány na nápravná zařízení ministerstva vnitra, nápravně výchovné ústavy, až novelou trestního zákona byl zpět přijat název věznice.

12

Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ze dne 12. července 1950. Platný do 1.1.1962. § 32 a 62

11

2. Trest odnětí svobody „V jednotlivých historických obdobích převládal ten či onen druh trestu: tresty na životě a na těle, tresty na majetku. Teprve vývoj civilizace a požadavek humanizace trestu vyzvedl do popředí trest odnětí svobody.“ 13 Trest odnětí svobody je nejzávažnějším zásahem do základních lidských práv a svobod jedince, tudíž svůj základ musí mít ukotven v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Základní pravidla upravující výkon trestu odnětí svobody vyplývají z trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.) a trestního řádu (zák. č. 141/1961 Sb.). Podrobněji je výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody rozveden v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody (zák. č. 169/1999 Sb.) a řádu výkonu trestu odnětí svobody (vyhl. MS č. 345/1999 Sb.). Systém trestů je tvořen dvěma subsystémy – tresty pravidelnými (§ 27 tr. z.) a tresty výjimečnými (§ 29 tr.z.). Trest odnětí svobody je obsažen v obou subsystémech. Trestní zákon v § 39 stanoví, že „trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na patnáct let“. Tresty odnětí svobody od 15 do 25 let a tresty na doživotí se nazývají tresty výjimečnými a jsou upraveny v § 29 tr. z. Trest odnětí svobody je trestem: a)

univerzálním – je obsažen v každé skutkové podstatě ve zvláštní části trestního zákona (lze jej uložit kterémukoliv pachateli za každý trestný čin),

b)

nejpřísnějším – ve srovnání s dalšími druhy trestů nejvíce zasahuje do základních práv a svobod,

c)

základním – i když již není nejčastěji ukládaným druhem trestu,

d)

nezastupitelným – u některých pachatelů nepřichází v úvahu jiný způsob potrestání než izolace od společnosti.14

13

Solnař, V. Tresty a ochranná opatření, Praha: Academika, 1979. s. 33

12

Trest odnětí svobody se vyskytuje v následujících formách: 1) podmíněné odsouzení (podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody) – se zkušební dobou v rozmezí 1 roku až 5 let, 2) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem (obdobně jako předchozí – navíc je odsouzenému ustanoven dohled Probační a mediační služby), 3) nepodmíněné odnětí svobody, 4) odnětí svobody jako náhradní trest k trestu peněžitému. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody probíhá ve věznici nebo v samostatném trestním oddělení vazební věznice. Trestní zákon stanoví účel trestu: „Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.“15 Účinnost trestu lze obecně definovat jako poměr mezi minimální mírou intenzity újmy způsobené pachateli k maximálnímu naplnění její funkce. Účinek vězení je však v mnoha případech sporný. Sice omezuje pachatelovu svobodu (což vyplývá i z názvu „trest odnětí svobody“), ale také omezuje jeho zodpovědnost. Na kriminální recidivu má velký vliv také pobyt ve vězení a z toho plynoucí následné potíže při zařazení bývalého vězně do společnosti. Úvahy o smyslu a účelu trestu a jeho výsledku je třeba posunout z roviny teoretických úvah do roviny reality, tedy do roviny rozhodování o konkrétním vězni.

14

Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí, Brno: MU, 2002. s. 90 15 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. § 23 Pozn.: Pojetí účelu výkonu trestu je však v oblasti resocializace odsouzených teoretické. Spíše se přikláním k neoficiální teorii, která říká, že účelem výkonu trestu odnětí svobody v současné době je, aby odsouzení vězení neopouštěli v horším stavu, než v jakém přišli. Jinak řečeno, aby se ve vězení nenaučili nové nežádoucí dovednosti.

13

2.1.

Funkce

V penologické literatuře nalezneme značně roztříštěný náhled na funkce trestu. Např. Hála rozlišuje funkci vyrovnávací a funkci regulativní. Cílem vyrovnávací funkce je eliminace nebo alespoň kompenzace negativní emoce (zejména pocity hněvu) poškozených nebo pozůstalých. Tuto funkci nelze rozhodně chápat jako relikt středověkého myšlení. Dalším (neméně důležitý) aspektem je, že pokud pachatel závažného trestného činu odsouzen a uvězněn, dostává významněji (než by tomu bylo například při použití alternativního trestu) příležitost, prostor a čas ke zpytování svědomí, postupnému vyrovnání se s pocitem viny a přijetí odpovědnosti za svůj čin se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Pokud ovšem pachatel „nemá svědomí“, nastupuje funkce trestu regulativní. Regulativní funkce má za cíl chránit společnost před zločinem. Chce trestnou činnost minimalizovat – realističtěji řečeno – spokojí se alespoň s její regulací pod společensky akceptované meze. Tato funkce trestu má několik základních přístupů: – izolování – izolací pachatele je znemožněno páchání další trestné činnosti, čímž je zajištěna ochrana společnosti (funkce ochranná), – prevence – ani nejpřísnější trestání a přísná vězení však podstatně nesníží kriminalitu (preventivní funkce nespočívá v tvrdosti trestu, ale v jeho neodvratitelnosti), – náprava (resocializace) – výchova odsouzeného k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.16

16

Hála, J.: Teorie a praxe vězeňství. České vězeňství č. 4/1999, s. 15

14

2.2.

Zásady

Mezi zásady trestu odnětí svobody patří: -

zásada zákonnosti – podmínky trestání musí být stanoveny výlučně zákonem (čl. 65, 95 Ústavy ČR, čl. 39 LZPS),

-

zásada nulla poena sine lege – trest odnětí svobody je vyjmenován ve výčtu trestů, které soud může uložit za spáchané trestné činy (§ 27 tr. z.), v zákoně jsou také uvedeny podmínky jak ukládání trestu odnětí svobody, tak jeho samotného výkonu (§ 39 tr. z.),

-

zásada ekonomie trestní represe – trest odnětí svobody má být použit jen jako krajní prostředek,

-

zásada jednoty trestní represe a prevence – při ukládání trestů má být vyvážena negativní individuální represe a pozitivní individuální prevence – tj. ochrana společnosti vs. resocializace pachatelů,

-

zásada účelnosti – uložený trest má vést k naplnění účelu trestu ve smyslu trestního zákona, přičemž tohoto účelu má být dosaženo prostřednictvím dílčích účelů (zabránění odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti, výchovné působení na pachatele a výchovné působení na celou společnost).

-

zásada adekvátnosti – uložený trest má být přiměřený spáchanému trestnému činu – pouze trest vyměřený s ohledem na charakter jednotlivého případu je trestem adekvátním (hlavní podmínkou je široké spektrum trestních sankcí),

-

zásada humanity – v neposlední řadě je třeba zdůraznit, že výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost (trest je vykonáván jen způsobem ji respektujícím).17

17

Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí, Brno: MU, 2002. s. 86 – 89.

15

Některé výše jmenované zásady se týkají samotného výkonu trestu odnětí svobody, některé jsou společné pro vinu a trest.

16

3. Průběh výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody 3.1.

Zařazování odsouzených do typů věznic

Účelem diferencovaného výkonu trestu by především mělo být, aby méně narušení pachatelé byli umístěni odděleně od více narušených. Kritériem pro zařazení do konkrétního typu věznice je míra nebezpečnosti pachatele trestného činu a jeho právní postavení. Dle druhu vnější ostrahy, vnitřního režimu, způsobu aplikace programu zacházení atd. se dělí věznice pro dospělé odsouzené do čtyř základních typů: -

dohled,

-

dozor,

-

ostraha,

-

zvýšená ostraha.

Do konkrétního typu věznice je odsouzený zařazen rozhodnutím soudu podle kritérií stanovených v §39a tr. z. Soud toto stanoví ve výrokové části svého rozsudku, kterým ukládá výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody. Z pohledu vnější bezpečnosti nejsou ve věznici s dohledem a s dozorem užívány speciální stavebně technické prostředky18 ani ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. Kontrolu a dohled nad činností odsouzených provádí vychovatelé a v ostatních typech věznic navíc ještě dozorci. Dohled Odsouzení zařazeni ve věznici s dohledem se v prostorách věznice pohybují bez omezení. V mimopracovní době lze odsouzeným povolit volný pohyb mimo věznici především za účelem návštěvy kulturních, sportovních akcí, boho18

Pozn.: Mezi stavebně technické prostředky patří např. ohradní zeď, či ochranné pásmo s elektronickým zabezpečením.

17

služeb. Ředitel věznice rozhodne, zda odsouzené bude doprovázet vychovatel. Návštěvy se uskutečňují zpravidla bez dohledu zaměstnance věznice. Každých 14 dní lze odsouzenému umožnit dočasné opuštění věznice až na dobu 24 hodin. Dozor Odsouzení se v prostorách věznic pohybují zpravidla pod dohledem zaměstnance Vězeňské služby, u vybraných odsouzených může ředitel udělit volný pohyb po věznici. Mimo věznici lze udělit volný pohyb při plnění pracovních povinností těm odsouzených, u kterých se nepředpokládá riziko zneužití. V případě, že je organizována akce mimo věznici, musí se jí zúčastnit také zaměstnanec. Návštěvy probíhají obdobně jako u odsouzených v dohledu, tedy bez přítomnosti zaměstnance věznice, opuštění věznice v souvislosti s návštěvou na 24 hodin lze udělit maximálně 1x do měsíce. Ve věznici s ostrahou, věznici se zvýšenou ostrahou a věznici pro mladistvé jsou používány speciální stavebně technické prostředky a ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. Ostraha V areálu věznice se odsouzení pohybují zásadně pod dohledem zaměstnance věznice. Ubytovny odsouzených jsou uzamykány. Volný pohyb po věznici za účelem plnění pracovních povinností lze udělit pouze výjimečně, a to důsledně vytipovaným odsouzeným. Návštěvy akcí konaných mimo věznici lze umožnit pouze odsouzeným, kteří jsou zaměstnáni na nestřeženém pracovišti, a také těm, kteří se nacházejí na výstupním oddělení. Návštěvy probíhají zpravidla za dohledu zaměstnance, udělit opuštění věznice až na 24 hodin lze pouze jednou za dva měsíce. Zvýšená ostraha V prostorách věznice se odsouzení smí pohybovat pouze za doprovodu zaměstnance věznice, v žádném případě nelze udělit volný pohyb po věznici. Pracovně lze odsouzeného zaměstnat pouze na pracovišti v areálu věznice, popř.

18

smí vykonávat práci přímo v cele. Návštěvy se konají pouze v areálu věznice a zpravidla za dohledu zaměstnance Vězeňské služby. Mladiství Mladiství odsouzení jsou zařazováni odděleně od dospělých, do samostatných věznic. Po věznici se mladiství odsouzení pohybují zpravidla pod dohledem zaměstnance. Při akcích konaných mimo areál věznice musí být mladiství doprovázení zaměstnancem. Návštěvy se konají zpravidla pod dohledem.

3.2.

Přijímání odsouzených do VTOS

Do výkonu trestu lze přijmout odsouzeného pouze na základě písemného nařízení výkonu trestu vyhotoveného soudem. Nástup trestu jako fyzický akt je možné dělit dle druhu dodání – např. odsouzený nastoupí sám, je dodán do výkonu trestu orgány Policie ČR, je převeden do výkonu trestu z vazby. Z občanského života nastupuje odsouzený výkon trestu v té věznici, kterou soud ve výzvě k nástupu trestu určil. Tyto věznice jsou interně označovány jako „příjmové“. Ne každá věznice je současně věznicí příjmovou (jedná se o některé věznice vazební). Samozřejmě při výjimečných situacích smí být odsouzený přijat k nástupu výkonu trestu kteroukoliv věznicí v ČR. Odsouzení jsou po přijetí do věznice (či po převedení z vazby do trestu) ubytování odděleně od ostatních odsouzených na tzv. přijímacím oddělení19, kde se podrobí vstupní lékařské prohlídce. Po ukončení všech vyšetření jsou zaslány podklady Generálnímu ředitelství ČR, které rozhoduje o dalším umístění odsouzených.

3.3.

Umisťování do věznic

Odděleně se vždy umísťují odsouzení muži od odsouzených žen a dále zpravidla: a) mladiství od dospělých, 19

Pozn.: Doba pobytu nepřesahuje zpravidla jeden týden.

19

b) recidivisté od odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé, c) za úmyslně spáchané trestné činy od odsouzených za trestné činy z nedbalosti, d) trvale pracovně nezařaditelní, e) s poruchami duševními a poruchami chování a f) s uloženým ochranným léčením. 20 Generální ředitel Vězeňské služby ČR prostřednictvím dispečera rozhoduje o umístění jednotlivých odsouzených do konkrétních věznic. Při tomto rozhodnutí se z důvodu uchování pozitivních sociálních vazeb jako prioritní stává snaha o umístění odsouzených co nejblíže pobytu jejich blízkých osob. V praxi bohužel (především z důvodu přeplněnosti věznic) nebývá toto pravidlo realizovatelné.21 Po přemístění odsouzených do věznic určených dispečerem k samotnému výkonu trestu (tzv. kmenové věznice), jsou odsouzení zařazeni na tzv. nástupní oddělení22, kde jsou podrobně seznámeni s obsahem zákona o výkonu trestu odnětí svobody, řádu výkonu trestu odnětí svobody a vnitřního řádu věznice. Po prokazatelném seznámení s právy a povinnostmi a po projednání obsahu programu zacházení, jsou klienti odbornou komisí již zařazeni na konkrétní oddělení. Při zařazování odsouzených je nutné mít na zřeteli, aby diferencovaným výkonem trestu vykonávali méně narušení odsouzení trest oddělení od více narušených odsouzených, a tím byly uplatňovány účinnější prostředky k dosažení účelu trestu.

3.4.

Přeřazení

Během výkonu trestu odnětí svobody je možné rozhodnout o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu, než jaký byl určen soudem v odsuzujícím 20

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. § 7 Např. pro celé jižní Čechy by v úvahu přicházela pouze jediná věznice (Vazební věznice České Budějovice), což z kapacitních důvodů samozřejmě není možné. 21

20

rozsudku. Toto přeřazení je pouze v kompetenci soudu a je možné jen o jeden stupeň. Odsouzený má právo podat návrh o přeřazení do věznice s mírnějším režimem nejdříve po nepřetržitém vykonání alespoň jedné třetiny (nejméně však 6 měsíců) uloženého trestu ve stanoveném typu věznice23. Pokud z chování odsouzeného a ze způsobu plnění jeho povinností vyplývá, že se přeřazením do mírnějšího typu věznice přispěje k dosažení účelu výkonu trestu, může soud odsouzeného přeřadit. V případě, kdy odsouzený závažným způsobem nebo opakovaně porušuje své povinnosti, či dokonce spáchal během výkonu trestu trestný čin (za který byl pravomocně odsouzen), rozhodne soud o přeřazení odsouzeného do věznice s režimem přísnějším.

3.5.

Přerušení VTOS

Přerušit výkon trestu odnětí svobody může rozhodnutím na základě zákona: -

ředitel,

-

soud.

Za plnění stanoveného programu zacházení může ředitel věznice formou odměny přerušit výkon trestu až na 20 dní během kalendářního roku. Dále je v pravomoci ředitele přerušit výkon trestu ze závažných rodinných důvodů (pohřeb, neodkladné záležitosti), a to na dobu až 10 dnů v kalendářním roce. Přerušit výkon trestu až na 30 dní během kalendářního roku lze také v případě, kdy je třeba odsouzenému poskytnout takovou zdravotní péči, kterou není možné zajistit ve věznici nebo vězeňském zdravotnickém zařízení24.

22

Pozn.: Délka pobytu na nástupním oddělení je individuální, zpravidla nepřesahuje 2 týdny. Neplatí pro odsouzeného, kterému byl uložen trest na doživotí a vykonává jej ve věznici se zvýšenou ostrahou - § 39b odst. 6 tr.z. 24 Zdravotnická zařízení Vězeňské služby ČR se nacházejí ve VV Praha-Pankrác a VV Brno. 23

21

Všechna výše uvedená rozhodnutí o přerušení trestu se započítávají do celkové délky trestu25. Věznice má oznamovací povinnost vůči tomu soudu, jehož trest je během výkonu přerušen. V případě, kdy je odsouzený vykonávající trest odnětí svobody stižen těžkou nemocí,26 může soud (v jehož obvodu se trest vykonává) na potřebnou dobu trest přerušit.27 Kromě věznice o svém rozhodnutí vyrozumí taktéž soud, který trest odnětí svobody uložil.

3.6.

Propuštění z VTOS

3.6.1. Konec trestu Po uplynutí soudem určené doby, která je vyjádřena délkou uloženého trestu (popř. trestů), je odsouzený propuštěn na svobodu a trest odnětí svobody je tímto vykonán. Pokud do té doby věznice neobdrží pravomocné nařízení výkonu dalšího trestu, odsouzený se propouští na svobodu. V určitých případech je po vykonání trestu osobní svoboda i nadále omezena – např. uložené ochranné léčení ústavní formou28 nebo ochranná výchova v případě mladistvého.

3.6.2. Podmíněné propuštění Na svobodu může být odsouzený propuštěn i dříve, než uplyne doba trestu, a to z několika důvodů (viz dále). Jednou z forem je právě podmíněné propuštění, které je především velkou motivací pro pozitivní chování odsouzených během počátku výkonu trestu. Soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu nejdříve po vykonání nejméně poloviny uloženého trestu. Podmínkou pro možné podmíněné 25

Pokud si odsouzený nezpůsobil újmu na zdraví úmyslně. V opačném případě se takové přerušení výkonu trestu do délky trestu nezapočítává a stanovený konec trestu se o délku přerušení výkonu trestu posouvá. 26 JUDr. Miroslav Růžička. Komentář k trestnímu řádu. Přerušení výkonu trestu odnětí svobody. § 325 „Těžkou chorobou je choroba, v jejímž důsledku hrozí odsouzenému bezprostřední nebezpečí smrti, nebo choroba, jejíž léčení nelze odložit na dobu po skončení výkonu trestu odnětí svobody bez nebezpečí pro zdraví odsouzeného, ani je nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení, které je součástí věznice, resp. je nelze krátkodobě zajistit při přerušení výkonu trestu na základě rozhodnutí ředitele věznice...“ 27 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. § 325

22

propuštění je, že odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a dá se od něj očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Soud má také možnost přijmout záruku za dovršení nápravy odsouzeného. Osoba odsouzená pro trestné činy vyjmenované v § 62 tr. z. smí být podmíněně propuštěna až po vykonání dvou třetin uloženého trestu. Odsouzené k výjimečnému trestu na doživotí lze případně podmíněně propustit nejdříve po 20 letech vykonaného trestu.29 Novela trestního zákona30 upravila v § 63 odst. 1 tr.z. možnost, kdy soud může současně nad podmíněně propuštěnými vězni vyslovit dohled. Účelem dohledu je především sledování a kontrola chování propuštěného s cílem zajištění ochrany společnosti a snížení možnosti opakovat trestnou činnost. Dohled provádí pracovník Probační a mediační služby, který poskytuje odborné vedení a pomoc za účelem vedení řádného života podmíněně propuštěného. Mezi základní povinnosti osoby podmíněně propuštěné s uložených dohledem patří zejména: dostavovat se ve stanovených lhůtách ke konzultacím, aktivně spolupracovat a tím naplňovat cíle probačního programu, probačního pracovníka informovat o všech podstatných okolnostech (pobyt, zaměstnání atd.), umožnit vstup do svého obydlí apod. Pokud osoba, nad kterou je dohled vykonáván, tyto povinnosti závažným způsobem poruší, informuje o tom probační pracovník neprodleně soud, který rozhodne o dalším postupu31.

28

Odsouzený je po vykonání trestu odnětí svobody převezen do psychiatrické léčebny, kde je předán k výkonu ochranného léčení ústavní formou. 29 Pozn.: Soud může při ukládání trestu rozhodnout o tom, že doba strávená ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. A jelikož doživotně odsouzeného ve zvýšené ostraze lze přeřadit do věznice s ostrahou nejdříve po 10 letech vykonaného trestu (§ 39b/4a tr.z.), lhůta 20 let pro případné podmíněné propuštění by začala běžet až po tomto přeřazení. Propuštění na svobodu tedy v tomto případě připadá v úvahu ne dříve než po 30 letech výkonu trestu. V současnosti se nachází ve Věznici Mírov odsouzený, který vykonává trest odnětí svobody od roku 1987. V roce 2007 by tedy soud mohl řešit první případ žádosti o podmíněné propuštění doživotně odsouzeného vězně. V roce 2011 budou následovat další dva případy. 30 Novela trestního zákona č. 265/2001 Sb. 31 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. § 60 odst. 1

23

3.6.3. Upuštění od VTOS Upustit od výkonu zbytku trestu může ministr spravedlnosti v případě, kdy odsouzený byl nebo má být vydán do ciziny, příp. předán na základě evropského zatýkacího rozkazu do jiného členského státu Evropské unie. Dále upustit od výkonu zbytku trestu může soud, a to pouze v případě, kdy odsouzený onemocní nevyléčitelnou duševní nebo život ohrožující nemocí, a v případě, kdy odsouzený byl či má být vyhoštěn.32

3.6.4. Amnestie, milost V Ústavě ČR ze zakotveno, že pouze prezident republiky má právo udělit amnestii (čl. 63 odst. 1 písm. j) či milost (čl. 62 písm. g)33. Amnestie dopadá na blíže neurčený okruh a počet osob, je udělována hromadným aktem a rozhodnutí prezidenta je podmíněno spolupodpisem předsedy vlády. V případě, že je nařízena amnestie, rozhoduje z úřední povinnosti soud34 o tom, do jaké míry je osoba, která vykonává trest odnětí svobody, této amnestie účastna. Na základě rozsahu amnestie může být odsouzený buď propuštěn na svobodu, či mu je trest pouze poměrně zkrácen. Druhý případ nastane, pokud je amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některé z uložených trestných činů. Poté tedy soud rozhodne, podle vzájemného poměru závažnosti, o uložení přiměřeného trestu za trestné činy, které nebyly amnestií postihnuty. V individuálních případech uděluje prezident republiky milost. Milost je udělována individuálním aktem, týká se jen konkrétní osoby (narozdíl od amnestie, která je „hromadná“) a vztahuje se pouze na dosud nevykonané tresty, či jejich části35. V případě vykonávaného trestu odnětí svobody prezident odpouští

32

Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád. § 327 „Prezident republiky...odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení“ 34 Pozn.: V případě již vykonávaného trestu odnětí svobody rozhoduje ten soud, v jehož obvodu je trest vykonáván. Např. v případě Věznice Kuřim je takovým soudem Okresní soud Brno-venkov. V případech nevykonávaného trestu rozhoduje soud, který rozhodoval v prvním stupni. 35 Pozn.: Milost se nemůže dotýkat uložených ochranných opatření apod., týká se vždy jen a pouze uložení a výkonu trestu. Pokud prezident republiky omilostní již vykonaný trest (zahladí odsouzení), jedná se o tzv. rehabilitaci. 33

24

či zmírňuje tresty uložené soudem – tzv. agraciace. Z toho plyne, že prezident republiky může prominout uložený trest celý, či jen jeho část, popř. trest zmírnit např. zkrácením trestu, stanovením mírnějšího výkonu (změna nepodmíněného trestu na podmíněný). Milost může být udělena také podmíněně.

3.6.5. Útěk Za útěk lze považovat nejen útěk z objektu věznice, tedy násilné překonání překážek či i případné překonání fyzického odporu střežících osob, ale také každé jiné chování, které směřuje k úmyslnému znemožnění dalšího výkonu trestu. Jedná se především o: -

útěk ze střeženého nemocničního zařízení,

-

útěk během realizace eskorty,

-

útěk ze střeženého pracoviště mimo objekt věznice,

-

svévolné opuštění nestřeženého pracoviště,

-

nevrácení se z vycházky v souvislosti s návštěvou, či v souvislosti s programem zacházení,

-

nevrácení se z přerušení trestu odnětí svobody.

Tímto výše uvedeným jednáním se osoba dopouští trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 trestního zákona.

3.6.6. Úmrtí Také úmrtí je jedna z možností, jak lze vězení předčasně opustit. V případě úmrtí odsouzeného vyplývá pro Vězeňskou službu oznamovací povinnost jak vůči stanoveným státním orgánům, tak samozřejmě vůči osobám blízkým. Pokud nastane případ, kdy osoby blízké nejsou známé a o zemřelého nejeví nikdo zájem, zajistí věznice dle příslušných předpisů na náklady státu pohřeb žehem. Seznam osobních věci odsouzeného předá věznice příslušnému soudu, který rozhodne o jejich vydání.

25

V případě odsouzeného, který zemře během výkonu trestu odnětí svobody, vyplývá ze zákona povinnost nařízení zdravotní pitvy, kterou provádí lékař oddělení soudního lékařství. Pitva se provádí z důvodu zjištění příčiny úmrtí a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí.36

36

Vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví. § 4 písm. 3 odst. d

26

4. Práva a povinnosti odsouzených Ve výkonu trestu odnětí svobody odsouzeným vznikají práva a povinnosti plynoucí z právních předpisů, především ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody.

4.1.

Práva

Práva odsouzených jsou stanovena v Díle 2 Hlavy II zákona o výkonu trestu odnětí svobody a jejich zajišťování upravuje Hlava III řádu výkonu trestu odnětí svobody. Po dobu výkonu trestu mohou být odsouzení zbaveni, či jim mohou být omezena pouze ta práva a svobody, jejichž uplatnění nepřichází vzhledem k výkonu trestu v úvahu nebo jejichž výkon by mohl být v rozporu s účelem výkonu trestu odnětí svobody. Jedná se např. o práva a svobody na: -

nedotknutelnost osoby a jejího soukromí,

-

svobodu pohybu a pobytu,

-

zachování listovního tajemství a tajemství jiných písemností, záznamů a zpráv,

-

svobodnou volbu povolání,

-

podnikání,

-

svobodnou volbu lékaře a zdravotnického zařízení,

-

stávku.37

Ochrana práv a oprávněných zájmů odsouzených je zajištěna možností podání stížností a žádostí jak státním orgánům České republiky, tak mezinárodním orgánům a organizacím.38 Písemnosti adresované uvedeným institucím ne37

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. § 27 odst. 2, 3 Výbor pro lidská práva, Komise pro lidská práva OSN, Mezinárodní helsinská federace, Mezinárodní romská unie, Evropský soud pro lidská práva, Výbor pro zabránění mučení, Výbor pro práva dítěte atd. 38

27

podléhají kontrole Vězeňské služby ČR a jsou bez dalšího neprodleně odesílány adresátům. Pro tyto písemnosti jsou ve věznicích zřízeny na běžně přístupných místech (např. v jídelně) zabezpečené schránky, které denně vybírá určený zaměstnanec. Sociální práva Mezi základní práva odsouzených patří práva sociální, která zahrnují pravidelnou stravu odpovídající zdravotnímu stavu, věku a obtížnosti vykonávané práce. Současně věznici přihlíží k požadavkům kulturních a náboženských tradic jednotlivých odsouzených (např. muslimům se nepodává vepřové maso). Odsouzeným, kteří z jakýchkoliv důvodů nechtějí akceptovat stravovací zvyklosti ve věznici se umožňuje na jejich náklady nákup doplňkové stravy. Odívání odsouzených je přizpůsobeno klimatickým podmínkám, je zajištěna jeho pravidelná údržba.39 Každý odsouzený má také nárok na samostatné lůžko a uzamykatelný prostor pro ukládání svých osobních věcí. Denně je zajišťována osmihodinová nerušená doba spánku, doba a podmínky pro osobní hygienu, úklid, stravování, vycházku a osobní volno. Zdravotní péče je poskytována v rozsahu a za podmínek stanovených ve zvláštních právních předpisech.40 Odsouzeným s těžkým zdravotním postižením jsou zajišťovány podmínky umožňující důstojný výkon trestu (např. pro vozíčkáře jsou zřízeny speciální bezbariérové cely – Věznice Karviná). Pokud odsouzený ze závažných důvodů neodmítl věznicí nabízenou práci (je bez svého rozhodnutí pracovně nezařazeným) a současně nemá žádný jiný příjem, věznice mu vyplácí každý měsíc ve výši nejméně 100 Kč tzv. sociální kapesné sloužící k pokrytí jeho osobních potřeb – např. na nákup hygienických potřeb.

39

Všichni odsouzení mají právo nosit vlastní spodní prádlo a ponožky s tím, že je udržují v čistotě na své vlastní náklady. 40 Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

28

Korespondence Pokud zákonem není stanoveno jinak, má odsouzený právo korespondenci jak přijímat, tak ji na své náklady odesílat. Vězeňská služba má právo seznámit se s obsahem této korespondence, samozřejmě z toho plyne povinnost zachovávat listovní tajemství. Naopak kontrolována nesmí být korespondence mezi odsouzeným a jeho advokátem, státními orgány ČR, diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem a mezinárodní organizací41. U té cizojazyčné korespondence, kterou nemůže Vězeňská služba zkontrolovat vlastními prostředky, se přijímají opatření formou zajištění překladatelské služby. Užívání telefonu Pro udržení pozitivních sociálních vazeb lze v odůvodněných případech umožnit odsouzenému na jeho náklady použití telefonu pro kontakt s osobami blízkými. Ze závažných důvodů, ale také v zájmu nápravy odsouzeného, lze povolit telefonický kontakt i s jinými osobami. Vězeňská služba má právo se seznámit s obsahem hovoru a pořídit o něm záznam pouze v těch případech, kdy se nejedná o osoby uvedené v § 17 odst. 3 zákon o výkonu trestu odnětí svobody (obdobně jako u korespondence). Návštěvy Délka a četnost návštěv osob blízkých již není vázána na jednotlivé typy věznice, ale je stanovena pro všechny odsouzené stejně, tj. na 3 hodiny během kalendářního měsíce. Výjimky jsou stanoveny pouze u některých specifických skupin odsouzených. Termíny návštěv jsou stanoveny ředitelem věznice, který také má možnost povolit vyšší počet návštěvníků než 4 a za odměnu i mimořádně prodloužit dobu trvání návštěvy až na 5 hodin.

41

Pozn.: V praxi se však staly případy, kdy byla do věznice zasílána korespondence s falešným razítkem státního zastupitelství i advokáta. Tato korespondence samozřejmě nebyla kontrolována. Jako další případ bych chtěla zmínit situaci, kdy si odsouzený zvolil manželku jako svou obhájkyni. Ani v tomto případě nebylo možné korespondenci kontrolovat.

29

Ve výjimečných případech a na vlastní náklady lze také umožnit společnou návštěvu osob blízkých nacházejících se taktéž ve výkonu trestu odnětí svobody. Zvláštními druhy návštěv jsou: -

opuštění věznice až na 24 hodin v souvislosti s návštěvou42 – druh odměny v případě, že odsouzený svým chováním a jednáním projevuje aktivní přístup k výkonu trestu, plní stanovené povinnosti a chová se v souladu s právními normami,

-

návštěva bez zrakové a sluchové kontroly – tato návštěva není ukotvena v zákoně jako odměna, jelikož však bývá udělována za vzorné chování, lze ji svým způsobem za odměnu považovat.

Duchovní a sociální služby Na naplňování účelu výkonu trestu se mohou v souladu se zákonem a souhlasem Vězeňské služby ČR podílet také registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním dle zvláštního zákona.43 Jedná se především o konání bohoslužeb, individuální rozhovory, pastorační návštěvy, pořádání přednášek a besed, příprava odsouzených na propuštění atd. V některých českých věznicích (např. ve Věznici Valdice) jsou v rámci zabezpečení duchovní péče zřízeny funkce vězeňských kaplanů. Sociální péči odsouzeným je poskytována příslušnými orgány sociálního zabezpečení. Kulturní potřeby Odsouzení smí dle svého zájmu, víry a duševních potřeb číst a na své náklady odebírat knihy a jiné publikace ve stejném rozsahu jako ostatní členové společnosti. Ve věznicích jsou zřízeny vězeňské knihovny obsahující jednak knihy, jednak také odborné a náboženské publikace a právní předpisy. 42

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. § 45/2g

30

Peníze Z důvodu bezhotovostní platebního styku ve věznicích jsou veškeré zaslané, či jinak obdržené peníze uloženy na účty odsouzených, které jsou z tohoto důvodu zřízeny. Při propuštění je odsouzenému částka uložená na jeho účtu vyplacena v hotovost. V případě vyšších obnosů je možnost převodu na bankovní účet. Nákupy Z důvodu omezení počtu zaslaných balíčků za kalendářní rok (cílem je snaha o snížení zasílání nepovolených předmětů do věznice), jsou určitou kompenzací nákupy ve vězeňské prodejně. Minimální sortiment zboží je stanoven vnitřním řádem věznice a ředitel věznice smí stanovit maximální částku jednorázového nákupu. Jelikož se ve věznicích praktikuje bezhotovostní platební styk, částky za nákupy odsouzených jsou odečítány z jejich účtů zřízených na finančních odděleních věznic. Odsouzený má právo nakupovat nejen potraviny a věci osobní potřeby, ale taktéž např. věci pro svou zájmovou činnost. Balíčky Odsouzený má právo na přijetí balíčku 2x ročně44, a to zpravidla o Vánocích a narozeninách. Omezení přijatých balíků nastalo z důvodu zvyšujícího se počtu nežádoucích předmětů a látek, které byly pomocí balíků do věznice zasílány. I přes řádnou kontrolu nebylo možné zabránit průniku těchto nepovolených věcí do prostoru věznice. Balík smí obsahovat potraviny a věci osobní potřeby, jeho váha nesmí přesáhnout 5 kg. Vězeňská služba má povinnost kontrolovat příchozí zásilky a odsouzenému nepředá např. věci odporující výkonu trestu, věci nebezpečné. Tyto věci se na náklady odsouzeného, v některých případech bohužel na náklady věznice, zasílají zpět adresátovi.

43 44

Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Výjimkou jsou mladiství, kterým zákon umožňuje přijetí balíčku až 4x ročně.

31

V případě, kdy jsou v zásilce doručeny pouze knihy, časopisy a jiné publikace, oblečení či věci určené ke korespondenci, pro vzdělávání nebo zájmovou činnost, není taková zásilka považována za balíček. Ochrana práv a prostředky právní ochrany K uplatnění práv smějí odsouzení podávat stížnosti a žádosti orgánům, které jsou příslušné k jejich vyřízení. Aby byl v rámci vězeňské služby vyloučen přístup neoprávněných osob k těmto stížnostem a žádostem, jsou jejich přijímáním, odesíláním a evidencí pověřeni ředitelem konkrétní zaměstnanci (oddělení prevence a stížností). Odsouzený má rovněž právo na poskytování právní pomoci advokátem, který smí v mezích svého zmocnění vést s odsouzeným korespondenci a hovořit s ním bez omezení a kontroly. Rozhovor smí být viděn, ne však slyšen.45 Mezi prostředky právní ochrany patří také právo odsouzených na rozhovor se soudcem, státním zástupcem, dozorujícím státním zástupcem nebo ředitelem věznice. Všichni příslušníci a zaměstnanci Vězeňské služby ČR jsou povinni dbát na dodržování práv, která odsouzeným náležejí.

4.2.

Povinnosti

Povinnosti odsouzených jsou zakotveny v Díle 3 Hlavy II zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Základní povinnosti Mezi základní povinnosti odsouzených patří dodržování stanoveného pořádku a kázně a vnitřního řádu, plnění pokynů a příkazů zaměstnanců a příslušníků Vězeňské služby, plnění úkolů vyplývajících ze stanoveného programu za-

45

Pozn.: Vizuální kontrola návštěvy obhájce se provádí především z bezpečnostních důvodů, ale také z důvodu možného maření účelu vazby či trestu. Jedná se zpravidla o namátkové sledování příslušníkem VS ČR. Je zakázáno jakékoliv použití záznamového zařízení – např. používání (byť bezzvukových) kamer.

32

cházení, nepoškozování majetku, šetrné zacházení se svěřenými věcmi, dodržování zásad slušného jednání s ostatními osobami. Odsouzení jsou dále povinni dodržovat bezpečnost práce a vykonávat jim přidělenou práci (výjimkou jsou odsouzení trvale pracovně nezařaditelní a ti, kteří jsou uznáni dočasně práce neschopni). Taktéž jsou odsouzení povinni podrobit se osobní prohlídce, stanoveným lékařským prohlídkám, strpět úkony související s jejich identifikací, umožnit kontrolu svých osobních věcí, dodržovat zásady hygieny, odevzdat do úschovy zakázané věci. V případě úrazu nebo zranění toto okamžitě nahlásit zaměstnancům věznice. Ohlašovací povinnost mají také ty osoby, které jsou nebo se staly poživateli starobního důchodu, výsluhového příspěvku atd. Široký je taktéž výčet zákazů, mezi něž patří např. zákaz navazovat nepovolené styky, vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, přechovávat předměty, které by mohly sloužit k útěku nebo by mohly být použity k ohrožení života či zdraví osob, hrát hry o peníze či služby, tetovat nebo se nechat tetovat, úmyslně poškozovat své zdraví, bez souhlasu směňovat či prodávat věci mající v držení. Za porušení zákonem stanovené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu odnětí svobody, je možné odsouzenému uložit kázeňský trest.46 Naopak pokud odsouzený svým chováním a jednáním projevuje aktivní přístup k výkonu trestu, k plnění povinností, projevuje snahu při naplňování účelu výkonu trestu, lze mu udělit odměnu.47 Zaměstnávání, zařazování do práce Zaměstnávání odsouzených je nedílnou součásti programu zacházení.48 Věznice se snaží vytvářet pracovní příležitosti buď v rámci vlastní podnikatelské činnosti nebo s externími podnikatelskými subjekty na základě smluv. Odsouzení pracují zpravidla pod dohledem příslušníků či zaměstnanců Vězeňské služby. Ty, 46 47

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. § 46 odst. 3 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. § 45 odst. 2

33

u kterých není obava ze zneužití, lze zařadit na tzv. nestřežené pracoviště, či jim povolit v souvislosti s pracovní činností pohyb ve stanoveném prostoru i mimo střeženou část věznice.49 Věznice zajišťuje zařazení odsouzených do práce odpovídající jejich odborných znalostem a zdravotní způsobilosti, dále je věznice povinna za vykonanou práci vyplatit stanovenou odměnu a vytvářet podmínky pro případné získání či zvýšení pracovní kvalifikace. Do práce odsouzené zařazuje ředitel věznice na doporučení odborné (tzv. zařazovací) komise. Povinnost pracovat se nevztahuje na osoby starší 65 let, plně invalidní, trvale pracovně nezařaditelné, uznané dočasně práce neschopnými. Odsouzený, který je do práce zařazen a je zdravotně způsobilý, má povinnost pracovat. Je třeba však zdůraznit fakt, že ne všichni odsouzení, byť by pracovat chtěli, pracovní příležitost mají. Nezaměstnanost odsouzených je závislá na mnoha faktorech – skladba odsouzených, typ věznice, poloha věznice a regionální nezaměstnanost atd.50 Plná zaměstnanost odsouzených je ideálním stavem nejen českého vězeňství. Vzdělávání Taktéž vzdělávání je součástí programů zacházení. U odsouzených, u kterých jsou předpoklady získat základní či střední vzdělání, se obvykle umožní studium na základní či střední škole. Také jim lze umožnit účast na jiných formách vzdělávání, které jim umožní získat či zvýšit si pracovní kvalifikaci. Sem lze zařadit i rekvalifikační a vzdělávací kurzy, či studium na vysoké škole. 51

48

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.. § 41 Pozn.: Umožnit odsouzeným pohyb mimo věznici lze v tomto případě pouze u typu věznice dohled a dozor. 50 Pozn.: Některé věznice v ČR vykazují dlouhodobě vysokou zaměstnanost pracovně zařaditelných odsouzených (např. Věznice Znojmo, Vazební věznice Brno). Převážně se však jedná o menší věznice či o trestní oddělení ve vazebních věznicích, kde vykonávají trest odnětí svobody tzv. výběroví odsouzení – prvotrestaní zařazení v dohledu nebo dozoru, méně závažné trestné činy, delší délky uložených trestů apod. 51 Pozn.: V praxi již skutečně existuje pár případů, kdy bylo odsouzeným umožněno dálkové studium i na vysoké škole. 49

34

Samotné vzdělávání ve věznici zajišťují zpravidla odloučená pracoviště odborného nebo středního odborného učiliště. Tam, kde tato možnost není, zajišťuje vzdělávání oddělení výkonu trestu. V některých věznicích byla zřízena Školská vzdělávací střediska.52 Z dokladů o ukončení vzdělání nesmí být patrno, že vzdělání bylo získáno ve vězení. To je velmi významné z hlediska dalšího života odsouzeného – např. při hledání zaměstnání. V případě propuštění odsouzeného na svobodu před ukončením vzdělání, musí být dána možnost toto vzdělání dokončit na příslušné běžné škole. V případě zajišťování povinné školní docházky pro mladistvé odsouzené Vězeňská služba úzce spolupracuje s příslušnými školami a s orgány státní správy a samosprávy ve školství. Úhrada nákladů výkonu trestu a náhrada dalších nákladů Hrazení nákladů výkonu trestu je další významnou povinností, která je odsouzeným zákonem uložena. Pokud nelze náklady výkonu trestu hradit z odměny odsouzeného za práci, lze k úhradě použít peněžní prostředky, které má odsouzený ve věznici uloženy na osobním kontě. Od povinnosti hradit náklady výkonu trestu jsou osvobozeny osoby, které nebyly nezaviněně zařazeny do práce a neměly jiný příjem, a mladiství. Dále jsou od této povinnosti osvobozeni odsouzení po dobu přerušení výkonu trestu, po dobu zařazení do vzdělávacího nebo terapeutického programu a po dobu ústavní nemocniční péče. Od vymáhání nákladů výkonu trestu se upustí tehdy, pokud odsouzený zemřel (a nezanechal majetek), byl vydán či vyhoštěn do ciziny (a další vymáhání pohledávky by bylo zjevně neúspěšné).

52

Např. ve Věznici Světlá nad Sázavou bylo Školské vzdělávací středisko zřízeno ministerstvem spravedlnosti 1.1. 2003. ŠVS nabízí odsouzeným ženám vzdělávání jak ve všeobecně vzdělávacích, tak praktických kurzech. Na této činnosti participují místní a blízké školy i odborníci z praxe. Podle vybavenosti a možností věznice bude ŠVS také zajišťovat profesní přípravu vybraných učebních oborů pro odsouzené, ukončenou závěrečnou zkouškou.

35

Ředitel věznice má pravomoc propuštěnému odsouzenému zcela nebo zčásti prominout povinnost uhradit náklady výkonu trestu. Písemná žádost odsouzeného však musí být podložena potřebnými doklady vypovídajícími o tíživých sociálních poměrech. Tímto může být zmírněn negativní sociální dopad v podobě značného a prakticky nesplatitelného dluhu vzniklého po propuštění odsouzeného z výkonu trestu.

36

5. Výkon trestu odnětí svobody u některých specifických skupin odsouzených Na základě zákona o výkonu trestu odnětí svobody se vždy umísťují oddělení odsouzení muži a ženy. Zákon dále umožňuje odděleně umísťovat mladistvé odsouzené od dospělých, recidivisty od prvotrestaných, odsouzené za úmyslně spáchané trestné činy od nedbalostních, odsouzené s poruchami chování, odsouzené s uloženým ochranným léčením. Vězeňská služba se dle možností (především finančních a kapacitních) krom toho snaží o užší diferenciaci dalších skupin odsouzených. V současnosti v rámci reformy vězeňství již existují specializovaná oddělení určená pro zacházení s různými skupinami odsouzených. Vedle standardního výkonu trestu se tedy dynamicky rozvíjí oblast řešení specifických potřeb některých skupin odsouzených ve specializovaných odděleních. Síť těchto oddělení zasahuje do všech typů věznic. O zařazení na specializované oddělení rozhoduje ředitel příslušné věznice. Jednotlivé specifické skupiny odsouzených se obecně řídí jak zákonem o výkonu trestu odnětí, tak řádem o výkonu trestu odnětí svobody. Obecná ustanovení se však užijí pouze tehdy, nejsou-li k dispozici zvláštní ustanovení pro tu kterou kategorii odsouzených. Tato speciální ustanovení zohledňují konkrétní zvláštnosti, zejména psychické, fyziologické, věkové, tělesný a duševní stav. Existují tedy jistá specifika, která výkon trestu u níže uvedených skupin odlišují.

5.1.

Mladiství

Pokud je soudem pro mládež pravomocně odsouzena k výkonu trestního opatření osoba mladší 18 let, je umístěna do speciální věznice pro mladistvé53. Trestní opatření uložené podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže (v návaz-

53

Pozn.: V současnosti v ČR neexistuje samostatná věznice určená pouze pro mladistvé. Mladiství odsouzení jsou zařazování na speciální oddělení pro mladistvé, která jsou zřízena v rámci tří běžných věznic.

37

nosti na trestní zákon) musí napomáhat k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého54. Na základě charakteristiky osobnosti a spáchaného provinění se ve věznicích pro mladistvé rozdělují odsouzení do čtyř základních diferenciačních skupin (A, B, C. D)55. O zařazení mladistvého do konkrétní diferenciační skupiny rozhoduje ředitel na základě doporučení odborné komise složené ze specialistů věznice. Kritériem zařazení je charakteristika spáchaného trestného činu a charakteristika osobnosti mladistvého. Tyto základní skupiny se dále dle vnitřní diferenciace člení na tři tzv. prostupové skupiny56, kde kritériem zařazení je postoj a přístup odsouzeného k jeho povinnostem a ke stanovenému programu zacházení. O zařazování a přeřazování rozhoduje na návrh speciálního pedagoga (ve spolupráci dalších specialistů) vedoucí oddělení výkonu trestu. Během výkonu trestního opatření se věznice zaměřuje především na výchovu mladistvého a zabezpečuje mu povinnou školní docházku či přípravu na budoucí povolání. Při výběru jeho formy a obsahu žádá věznice o vyjádření jeho zákonného zástupce a příslušný orgán sociálněprávní ochrany dětí. U mladistvých odsouzených se více než u ostatních skupin odsouzených musí uplatňovat individuální způsob zacházení, čímž dochází k omezení negativních účinků izolace od společnosti. Narozdíl od dospělých odsouzených má mladistvý odsouzený právo na návštěvu 5 hodin během kalendářního měsíce, přičemž může být ustrojen do vlastního oděvu. Balíčky může přijímat 4x ročně. V případě, že je ředitelem věznice mladistvému uděleno přerušení trestu, je třeba dbát na to, aby si mladistvého osoba blízká jak vyzvedla ve věznici, tak jej přivedla zpět. Pokud je mladistvému odsouzenému uložena ochranná výchova, Vězeňská služba ho dnem propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dodá do příslušného výchovného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. 54

Zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. § 24 odst. 2 Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., Řád výkonu trestu odnětí svobody. § 83 56 Podrobnější podmínky vnitřní diferenciace jsou stanoveny ve vnitřních řádech věznic. 55

38

Mladiství odsouzení v současnosti vykonávají tresty odnětí svobody ve: -

Věznici Všehrdy,

-

Věznici Světlá nad Sázavou (ženy),

-

Věznici Opava – objekt Krnovská (také specializovaná oddělení pro mladistvé s ochranným ústavním léčením protitoxikomanickým, protialkoholním a patologické hráče).

5.2.

Mladí odsouzení

Jako mladí odsouzení jsou ve věznicích vedeny osoby od 18 do 26 let. Odsouzení blízcí věku mladistvému nejsou zákonem o výkonu trestu odnětí svobody ani jiným právním předpisem diferencováni jako zvláštní skupina odsouzených, přesto v praxi existují oddělení nebo jejich části, kde jsou mladí odsouzení umísťováni odděleně od starších odsouzených. Např. ve Věznici Kuřim byla dříve mladým odsouzeným vyčleněna část oddělení prvovězněných odsouzených, v současnosti je již zřízeno samostatné oddělení mladých odsouzených, kde je umístěno 28 osob.

5.3.

Odsouzení s ochrannou léčbou

Pro odsouzené se soudem uloženým ochranným léčením se dle možností Vězeňské služby ČR zřizují specializovaná oddělení. Odsouzený, kterému je uloženo ochranné léčení a který současně splňuje i další podmínky (např. určitý typ věznice), je zařazen k výkonu trestu do věznice, ve které lze takové léčení vykonat. Pokud je odsouzenému vedle výkonu trestu odnětí svobody nařízeno také ochranné opatření formou ústavního léčení, nemá takový odsouzený možnost být soudem přeřazen do věznice s dozorem nebo s dohledem – § 39b tr. z.

39

Odsouzení s nařízenou ochrannou léčbou vykonávají tresty odnětí svobody ve: -

Věznici Opava – objekt Olomoucká (ochranné léčení protitoxikomanické a protialkoholní ústavní formou a patologické hráčství – muži zařazeni v dozoru, ženy zařazeny v dohledu, dozoru a ostraze),

-

Věznici Opava – objekt Krnovská (ochranné léčení protitoxikomanické a protialkoholní ústavní formou a patologické hráčství – mladiství),

-

Věznice Kuřim (ochranné léčení sexuologické ústavní formou – muži zařazeni v ostraze),

-

Věznice Heřmanice (ochranné léčení protialkoholní ústavní formou – muži zařazeni v ostraze),

-

Věznice Znojmo (ochranné léčení protitoxikomanické ústavní formou – muži zařazeni v dozoru).

5.4.

Odsouzení na doživotí

Doživotní trest odnětí svobody je trestem nejtvrdším. Ale také podmínky pro jeho uložení jsou velmi přísné – jedná se o skutečně krajní porušení norem trestního práva. Představuje alternativu zrušeného trestu smrti. Podmínky, za kterých lze uložit trest na doživotí, upravuje § 29 tr. z. Při výkonu doživotního trestu jsou odsouzení umísťováni ve zvláštních odděleních. V současné době se tresty doživotí vykonávají pouze ve Věznici Valdice a Věznici Mírov, v obou těchto věznicích jsou samozřejmě zřízena speciální oddělení pro tyto odsouzené. V České republice v současnosti vykonává výjimečný trest na doživotí 30 mužů a 3 ženy57.

57

Pozn. Ženy vykonávající trest doživotí jsou umístěny ve Věznici Opava.

40

Odsouzení na doživotí jsou zpravidla ubytováváni samostatně – po jednom. Dalším specifikem rozdílným od běžného výkonu trestu odnětí svobody je, že odsouzenému k doživotnímu trestu nelze přerušit výkon trestu nebo mu udělit kázeňskou odměnu spočívající v povolení dočasně opustit věznici v souvislosti s návštěvou nebo s programem zacházení (tzv. vycházku). Osoba odsouzena na doživotí může být podmíněně propuštěna nejdříve po 20 letech vykonaného trestu. Vykonávaný trest doživotí má svá pozitiva (respektuje právo na život, nejde o nenapravitelný důsledek chybného soudního rozhodnutí, existuje teoretická možnost resocializace pachatele), také má však svá negativa (bezvýchodnost, nepříznivý vliv na psychiku odsouzeného, beztrestnost za činy spáchané ve výkonu trestu).58

5.5.

Ženy

V českém právním řádu neexistují žádné právní normy, které by se vztahovaly výhradně na vězněné ženy. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody stanoví podmínky pro všechny kategorie vězňů, tzn. včetně žen. Na základě § 7 zákona o výkonu trestu odnětí svobody se umísťují ženy a muži odděleně. Poměr žen ve věznicích kteréhokoli vězeňského systému na světě se pohybuje mezi 2 až 8 %. V případě těhotných žen je v kompetenci soudu výkon trestu odnětí svobody na potřebnou dobu přerušit. Pokud se tak nestane, vnitřní řád věznice, stejně tak i obsah a formy zacházení s odsouzenými ženami zásadně přihlížejí k psychickým a fyziologickým zvláštnostem žen, také však k zvláštním potřebám žen těhotných, žen krátce po porodu a kojících matek. Trest odnětí svobody mohou tedy vykonávat i těhotné ženy. Zákon umožňuje ženě prodloužit délku přerušení trestu za účelem návštěvy dítěte nad rámec zákonem stanovené doby až o 10 dní v kalendářním roce. Musí se však jednat o ženu, která před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody o své nezletilé dítě řádně pečovala.

41

V současné době ženy vykonávají trest odnětí svobody ve: -

Věznici Světlá nad Sázavou59 (dozor, ostraha, zvýšená ostraha, mladistvé).

-

Vazební věznici Praha-Ruzyně – objekt Řepy (dohled, dozor, trvale pracovně nezařaditelné v dohledu),

-

Vazební věznice Ostrava (dozor),

-

Věznice Opava – objekt Olomoucká (dohled, dozor, ostraha, zvýšená ostraha).

5.6.

Matky s nezletilými dětmi

Záležitosti týkající se matek s dětmi jsou velice citlivé. V průběhu doby, kdy se dítě nachází ve věznici společně s matkou, by mělo být pro oba vytvořeno přirozené prostředí, vývoj dítěte nesmí být pobytem ve vězení ohrožen.60 Odsouzené ženě může být na její žádost povoleno, aby se ve výkonu trestu starala a měla u sebe své nezletilé dítě – zpravidla ne starší tří let. Takový postup ale musí být vždy a pouze ve prospěch dítěte. Proto si ředitel věznice před rozhodnutím vyžádá posouzení lékaře, klinického psychologa a Orgánu sociálněprávní ochrany dětí. V případě, že je dítě do věznice přijato společně s matkou, orgán sociálněprávní ochrany dětí sleduje jeho vývoj. Věznice Světlá nad Sázavou jako jediná v České republice zajišťuje od roku 2002 výkon trestu matek s dětmi do tří let.61 Téměř dva a půl roku trvající příprava, která předcházela zprovoznění tohoto specializovaného oddělení, byla náročná nejen po stránce projektové a stavební (přísné bezpečnostní a hygienické normy), ale také po stránce organizační s personálním zabezpečením. Byl zpracován a schválen vnitřní řád a stávající zaměstnanci prošli odbornou přípravou. 58

Kalvodová, V. Trest odnětí svobody na doživotí, Brno: MU, 1995. s 78 Věznice Světlá nad Sázavou je v ČR jedinou věznicí, kde vykonávají trest odnětí svobody pouze ženy. 60 Coyle, A.: Vězněné ženy ve světe. Dostupné z: http://ad.vscr.cz/news_files/Priloha2005_c._2_str._588.pdf. s. 10-11 59

42

Kritéria pro výběr odsouzených matek pro výkon trestu na tomto specializovaném oddělení jsou poměrně přísná, ne každé žadatelce je vyhověno. Mezi všeobecné podmínky přijetí do oddělení patří: - žena před výkonem trestu odnětí svobody nebyla omezena v rodičovské odpovědnosti - žena před nástupem do výkonu trestu o dítě řádně pečovala a po propuštění bude mít možnost se o dítě nadále starat, - zdravotní a psychický stav umožňuje ženě o dítě pečovat, - trest odsouzené matce skončí zpravidla do dovršení 3 let věku dítěte, nejvýše do 5 let jeho věku, - doloženost finančního zajištění nákladů, které vzniknou při uspokojování potřeb dítěte v oddělení, - kladné stanovisko Orgánu sociálně právní ochrany dětí.

5.7.

Trvale pracovně nezařaditelní

Trvale pracovně nezařaditelní jsou odsouzení starší 65 let (pokud nepožádají o zařazení do práce), plně invalidní odsouzení nebo ti, jejichž zdravotní stav neumožňuje trvalé pracovní zařazení, tzn. dle lékařem stanovené zdravotní klasifikace jsou trvale práce neschopni jakékoliv soustavné pracovní činnosti (zdravotní klasifikace „F“). Tito odsouzení se umisťují do zvláštních věznic nebo oddělení. Účelem specializovaných oddělení pro pracovně nezařaditelné je diferencované zacházení s odsouzenými s ohledem na jejich věkové a zdravotní zvláštnosti. Také zde se uplatňuje individuální přístup – individuálním potřebám a

61

Pozn.: Od poloviny roku 2002 byla profilace věznice rozšířena také o výkon vazby žen těhotných a s novorozenci.

43

zvláštnostem odsouzených jsou přizpůsobeny programy zacházení, zvýšen je požadavek na lékařské zabezpečení apod.62 Specializovaná oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné se nacházejí ve: -

Vazební věznici Praha-Ruzyně – objekt Řepy (ženy zařazeny v dohledu),

-

Věznici Pardubice (muži zařazeni v dozoru a ostraze),

-

Věznici Světlá nad Sázavou (ženy zařazeny v dozoru, ostraze a zvýšené ostraze),

-

Věznici Karviná (muži zařazeni v dozoru a zvýšené ostraze),

-

Věznici Břeclav (muži zařazeni v dohledu a ostraze).

5.8. Odsouzení s duševními poruchami a poruchami chování Jedná se o skupinu odsouzených s poruchou duševní a poruchou chování, s poruchou osobnosti a chování způsobenou užíváním psychotropních látek nebo s mentální retardací. Ve vnitřním řádu věznice se, zejména při volbě obsahu a formy programu zacházení, přihlíží k závěrům odborného lékařského posouzení těchto odsouzených a k nutnosti individuálního nebo skupinového terapeutického působení. Pro odsouzené s psychopatickou strukturou osobnosti, odsouzené drogově závislé a odsouzené s duševní poruchou se zřizují specializovaná oddělení. Odsouzení s duševní poruchou či poruchou chování vykonávají trest odnětí svobody ve:

62

-

Věznici Horní Slavkov (muži zařazeni v ostraze),

-

Věznici Rýnovice (muži zařazeni v ostraze),

Mentálně postižení pachatelé – podklady k diagnostice a zacházení se specifickou skupinou vězněných osob. Příloha časopisu Vězeňství č. 6/2005. s. 21-25

44

-

Věznici Valdice (muži zařazeni ve zvýšené ostraze),

-

Věznici Opava – objekt Olomoucká (ženy zařazené v dozoru, ostraze a zvýšené ostraze),

-

Věznici Mírov (muži zařazeni ve zvýšené ostraze).

Drogově závislí

U drogově závislých odsouzených je kladen velmi velký důraz na individuální zacházení. Jelikož je ve vězeňské populaci četnost uživatelů drog mnohonásobně vyšší než v „civilní společnosti“, stává se problematika drog ve vězeňství velmi závažnou. Aby se věznice nestaly školou drogových zkušeností, je protidrogové policie věnována velká pozornost. Jedná se především o maximální snahu zabránit průniku omamných a psychotropních látek do vězeňských objektů, neméně důležitá je snaha o eliminaci užívání těchto látek vězněnými osobami. Cílem individuálního zacházení s drogově závislými osobami je vést k uvědomělému zbavení se závislosti na drogách. Také je však prevencí infikace těch odsouzených, kteří dosud drogy neužívají. Na specializovaných odděleních s drogově závislými odsouzenými funguje úzká spolupráce s mimovězeňskými subjekty – např. protidrogovými poradnami. V současné době jsou zřízena pouze oddělení patologických hráčů, a to v: -

Věznici Opava – objekt Olomoucká (ženy zařazeny v dohledu, dozoru a ostraze, muži zařazeni v dozoru),

-

Věznici Opava – objekt Krnovská (mladiství).

45

Mentálně retardovaní

Mentálně postižení odsouzení jsou dle možností zařazováni na specializovaná oddělení, určitá menší část (nemající problémy s adaptací ve výkonu trestu odnětí svobody) je umísťována i na běžných odděleních. 63 Během výkonu trestu mentálně postižené osoby je třeba na prvním místě dbát o její ochranu před násilím ze strany spoluvězňů. Specializovaná oddělení pro muže zařazené v ostraze jsou zřízena ve: - Věznici Heřmanice (muži zařazeni v ostraze), - Věznici Vinařice (muži zařazeni v ostraze), - Věznici Karviná (muži zařazeni ve zvýšené ostraze). V případě, kdy není možnost odsouzeného umístit do výše zmíněných věznic, je snaha o zařazení do specializovaných oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné.64

5.9.

Cizinci

Při příjmu cizinců je každá věznice povinna je poučit o jejich právech a povinnostech v mateřském jazyce nebo v jazyce, jemuž rozumí. O tomto poučení se musí vždy vyhotovit záznam. V případě výkonu trestu odnětí svobody jsou tyto osoby po přijetí poučeny o svém právu obracet se na diplomatickou misi či konzulární úřad svého státu. V případě osob, jejichž domovský stát nemá v ČR ani diplomatické, ani konzulární zastoupení (obdobně u bezdomovců a uprchlíků), poučí se tyto osoby o svém právu obracet se na diplomatickou misi státu pověřeného chránit jejich zájmy nebo na jiné orgány ČR nebo mezinárodní orgány, jímž přísluší ochrana jejich práv. Rovněž jsou poučeny o možnosti požádat o předání k výkonu trestu do

63

Mentálně postižení pachatelé – podklady k diagnostice a zacházení se specifickou skupinou vězněných osob. Příloha časopisu Vězeňství č. 6/2005. s. 21-25 64 Pozn.: Je to především z důvodů bezpečnostních, jelikož v běžném kolektivu odsouzených se osoby s mentální retardací snadněji stávají možnými objekty násilí.

46

domovského státu, pokud je takový postup upraven mezinárodní smlouvou, jíž je ČR vázána. Podle možností věznic, a pokud to není v rozporu s účelem trestu, se umísťují cizinci tak, aby spolu mohli komunikovat odsouzení stejné národnosti nebo hovořící stejným jazykem. Těmto osobám se umožňuje přístup k četbě knih v jazyce, který ovládají. Podle možností věznice se také přihlíží k náboženským potřebám.65 Samostatná kapitola by mohla být věnována odsouzeným z bývalého SSSR, především z Ukrajiny a Ruska. U těchto odsouzených je velké riziko možné příslušnosti k mafii, čímž vznikají velké problémy s organizovaným zločinem ve věznicích. Proto byla v šesti vybraných věznicích vytvořena specializovaná oddělení se zvýšeným stavebně technickým zabezpečením, kde jsou vytipované osoby umístěny. V těchto věznicích je speciálně školený personál, jsou zvýšena bezpečnostní opatření, je vytvořen specifický režim dne apod. Problematická je také skupina cizinců pocházejících z asijských zemí – vzniká zde problém zejména s identifikací osob, a tudíž občas nedochází k odhalení záměrné záměny osoby za jinou. Některým odsouzeným cizincům je soudem vedle trestu odnětí svobody uložen také trest vyhoštění, který lze uložit na dobu od jednoho roku do deseti let nebo na neurčito. Vyhoštění nelze uložit občanu ČR, osobě, u které se nepodařilo zjistit státní příslušnost, osobě s poskytnutím azylu, pachateli, který má na území ČR povolen dlouhodobý pobyt a má zde pracovní a sociální zázemí. Taktéž nelze uložit vyhoštění tomu, kdo by ve státě vyhoštění byl pronásledován pro svoji rasu, národnost, politické nebo náboženské smýšlení, či by byl vystaven mučení či nelidskému zacházení apod. Trest vyhoštění však bohužel má své slabé místo v tom, že osoba vyhoštěná velmi často ve své zemi změní jméno a následně se přes zákaz vrací zpět do České republiky, aniž by byla na hranicích správně identifikována a mohlo dojít k zamezení vstupu na území naší republiky.

65

Nedorost, L. Vězeňství a správa vězeňství v ČR. 1 vydání, Brno: Masarykova univerzita, 1995. s. 35-37

47

Pokud je odsouzenému vedle výkonu trestu odnětí svobody uložen také trest vyhoštění, nelze ho přeřadit do věznice s dozorem nebo s dohledem – § 39b tr. z. Od výkonu trestu vyhoštění soud upustí v případě, kdy po vyhlášení rozsudku nastaly okolnosti, pro které nelze trest vyhoštění realizovat (např. cizinec získal občanství ČR, byl přiznán status uprchlíka).

48

6. Ústav pro výkon zabezpečovací detence V České republice dosud neexistuje žádná speciální střežená psychiatrická léčebna pro pachatele, které nelze stíhat kvůli nepříčetnosti nebo pro zvlášť nebezpečné vězně. O potřebě zřídit detenční ústav se hovoří již od roku 1990. Institut detence by měl přinést nový trestní zákon jako jednu z forem ochranného opatření. Byť bude mít podle návrhu zákona osoba vykonávající zabezpečovací detenci stejné postavení, práva a povinnosti jako osoba vykonávající ochranné léčení66, je však připuštěna možnost i souběhu zabezpečovací detence s trestem odnětí svobody, uložení detence i vedle trestu, ráda bych se proto zde alespoň v krátkosti o tomto opatření zmínila. Detenční ústav bude jakousi kombinací psychiatrické léčebny a vězení. Zabezpečovací detence bude určena především pro pachatele závažné úmyslné trestné činnosti, kteří nemají zájem podrobit se léčbě své psychické poruchy, ačkoliv je bez adekvátní léčby jejich pobyt na svobodě nebezpečný (např. nebezpečné sexuální deviace). Bude určena také osobám, které snahu o léčbu sice projeví, avšak riziko, že v jejím průběhu selžou a vážně tak ohrozí své okolí, je příliš vysoké, dále osobám nepříčetným, a tedy trestně neodpovědným, pachatelům zmenšeně příčetným nebo jednajících ve stavu vyvolaném duševní poruchou a pachatelům oddávajícím se trvale zneužívání návykové látky.67 I když by skladba pacientů detenčního ústavu neumožnila zaměstnání, předpokládá se, že součástí denního režimu by zajisté byla pracovní terapie; ale také různé zájmové aktivity odbourávající agresivitu apod. Hlavním zaměřením detenčních ústavů by nebyla resocializace pachatele (jako probíhá ve výkonu trestu odnětí svobody) ani pouze léčba jako taková. Účel detence bude naplněn vymizením, popř. snížením nebezpečnosti pachatele. Ochranná detence by měla 66

Pozn. V ČR prozatím neexistuje zákon upravující komplexně práva a povinnosti osob vykonávajících ochranné léčení. 67 Pozn.: Členění osob vykonávajících detenci bude pravděpodobně vertikální (od počátku výkonu po propuštění) a současně horizontální (zvlášť mentálně retardovaní, sexuální agresoři, toxikomani, duševně nemocní a nebezpeční pachatelé násilných činů s poruchou osobnosti). Tímto by bylo možné realizovat odlišný přístup k jednotlivým skupinám a zároveň se vyvarovat možných nežádoucích interakcí mezi nimi.

49

trvat tak dlouho, dokud nesplní svůj účel, tedy dokud to bude vyžadovat ochrana společnosti. Doba výkonu bude, narozdíl od výkonu trestu odnětí svobody, časově neomezena. I když zabezpečovací detence sleduje poněkud jiné cíle než trest či ochranné léčení, nelze rezignovat na léčbu a resocializační aktivity. O ukládání tohoto ochranného opatření, stejně tak o změně a o propuštění odsouzeného, bude rozhodovat pouze soud. Místně příslušný okresní soud by nejméně jedenkrát za dva roky přezkoumal, zda ještě trvají důvody pro pokračování detence, jejíž průběh by sledoval na podkladě vyžádaných zpráv. Dle návrhu zákona soudu bude i umožněno dodatečně změnit zabezpečovací detenci na ústavní ochranné léčení a naopak. V souvislosti se zavedením instituce detence bude české vězeňství postaveno před zcela nové úkoly. Budování detenčních zařízení bude pravděpodobně rozděleno do několika etap, přičemž cílem bude snaha o zřízení 100 – 120 lůžek.68 Stavebnětechnicky představuje zřízení detenčního ústavu výstavbu samostatného areálu s plným bezpečnostním zajištěním. V původním plánu se uvažovalo o zřízení prvního detenčního zařízení v prostoru vězeňské nemocnice v Brně, nakonec však byl vybrán nevyužívaný objekt kněžského semináře nacházející se ve Vidnavě v okrese Šumperk. Detenční ústav bude pravděpodobně organizačně samostatnou jednotkou, tedy bude oddělen od věznic. Pro zajištění terapie bude nutné a velmi obtížné získat odborníky, kterými Vězeňská služba ČR nedisponuje – psychiatry, sexuology, neurology apod. Z toho tedy plyne, že správa detenčních zařízení bude pravděpodobně řešena meziresortně, bude rozdělena mezi ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo zdravotnictví. S návrhem nového trestního zákona, ve kterém je již institut detence zakotven, je spojen také návrh novelizace zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské služba a justiční stráži ČR (v rozsahu, v jakém je třeba vztáhnout působnost vězeňské služby i na detenční ústavy).69

68

Pozn.: Dle zahraničních zkušeností vzniká potřeba lůžek s největší pravděpodobností přesáhne plánovanou kapacitu 100 – 120 míst. Reálně lze spíše předpokládat potřebu přesahující i 500 lůžek. 69 Král, V. K institutu zabezpečovací detence v návrhu nového trestního zákona. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/ipravnik/ipravnik.nsf/0/F44E6364E7829948C1256F8E004A0F8F

50

V loňském roce se vězeňská služba zabývala problematikou zřízení ústavu pro výkon zabezpečovací detence velmi intenzivně. Bylo nutné se zamyslet nad otázkami souvisejícími s předpokládanými diagnostickými kategoriemi chovanců, především s omezenými možnostmi společného ubytování a zacházení. V souvislosti s tímto byla zintenzivněna spolupráce s civilními odborníky, zejména soudními znalci z oboru psychiatrie a psychologie, kteří budou soudům navrhovat uložení tohoto ochranného opatření.70 Praktické zřizování a vlastní provoz ústavu pro výkon zabezpečovací detence přinese jistě celou řadu otazníků – vlastní výkon detence, režim, vymezení práv a povinností osob vykonávajících detenci, personál, vnitřní členění jednotlivých skupin osob ve výkonu detence apod. Tyto otázky by měl řešit zákon o výkonu zabezpečovací detence, jehož návrh je již připraven.71 Závěrem lze konstatovat, že zavedení institutu zabezpečovací detence je určitě potřebným a dlouho očekávaným krokem, kterým tak bude zintenzivněn prioritní zájem ochrany společnosti.

70

Výroční zpráva Vězeňské služby ČR 2005. s 17 71 Stožický, P. Ústav pro výkon zabezpečovací detence, České vězeňství, 1/2006. s. 8-9

51

7. Postpenitenciární péče Původní myšlenka péče o osoby, které prošly výkonem trestu odnětí svobody, má své kořeny již v křesťanské filozofii (milosrdenství, pomoc bližnímu). Postpenitenciární péče je zvláštním druhem sociální péče, která byla poskytována v samém začátku jen osobám propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody, z ochranného léčení a z ochranné výchovy (u mladistvých). V současnosti již je postpenitenciární péče rozšířena o tzv. včasnou pomoc – např. sociální péči již ve fázi trestního řízení u obviněné osoby. 72 Postpenitenciární péče se dá chápat v užším smyslu jako péče poskytovaná mimo zařízení věznic ve formě sociální péče a sociální pomoci osobám po výkonu trestu odnětí svobody a na základě dobrovolnosti. V širším smyslu je pojímána jako péče poskytovaná osobám po výkonu trestu odnětí svobody, ale není založena pouze na dobrovolnosti, tzn. má i formu státního nuceného dohledu73 (např. soudem nařízený dohled probačního pracovníka v případě podmíněného propuštění). Konečně v nejširším slova smyslu je postpenitenciární péče vymezena poskytováním sociální péče a pomoci na bázi dobrovolnosti, bezplatně a to všem pachatelům. Tedy i těm, kteří vykonali jakýkoliv trest (nejen trest odnětí svobody). Před rokem 1989 sociální služby poskytoval pouze stát a jejich spektrum nebylo příliš široké. V období socialismu sociální problémy „neexistovaly“. V současnosti je v rámci postpenitenciární péče odsouzeným poskytována pomoc při hledání pracovního zařazení, pomoc při zprostředkování ubytování, finanční podpora, pomoc při začlenění do sociálního prostředí a sociálně výchovné a poradenské působení ve věcech sociálněprávních. Na postpenitenciární péči se účastní jak státní instituce (např. Probační a mediační služba, úřady práce), tak občanské, církevní a charitativní organizace poskytující jednak materiální a poradenskou pomoc (např. Český červený kříž, 72 73

Mühlpacher, P. Sociální a postpenitenciární práce, Brno: IMS, 1999. s. 49 Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě.

52

Podané ruce), ale také celkovou sociální péči (např. azylové domy, Armáda spásy).

53

Závěr Po roce 1989 se vydalo vězeňství v České republice na cestu radikální transformace. Za základ této cesty je považována depolitizace vězeňství, jeho humanizace, demilitarizace a decentralizace řízení. Mezi hlavní změny lze také zařadit, vedle změny samotné filosofie výkonu trestu, vznik spolupráce s mimovězeňskými subjekty, ale také vztah k veřejnosti, „otevřenost“ vězení veřejnosti ve smyslu poskytování informací. Transformace vězeňství, narozdíl od zahraničních modelů, proběhla za relativně velmi krátkou dobu, byť ne tak rychle, jak by bylo třeba. Jelikož byla snaha vyhnout se chybám a omylům a zkrátit tím některé vývojové etapy na minimum, byla inspirace hledána v zahraničí (ve státech vyspělé Evropy), kde se vězeňské systémy vyvíjely po celá desetiletí kontinuálně. Současná koncepce vězeňství nechce a ani nehledá za každou cenu vlastní „českou cestu“, s veškerou vážností jsou zohledňovány zkušenosti nejpokrokovějších evropských penologických systémů, stejně jako doporučení rady Evropy. V současnosti se stále vězeňství potýká, a potýkat i nadále bude, se základními problémy, mezi než patří: -

přeplněnost věznic,

-

hromadné ubytovávání odsouzených, které souvisí se zastaralou architekturou věznic,

-

nezaměstnanost odsouzených,

-

nedostatek fundovaných, kvalifikovaných a především vysoce kvalitních zaměstnanců.

Všechny výše zmíněné problémy samozřejmě souvisí především s nedostatkem finančních prostředků. Limitujícími faktorem realizace rozvoje, vedle dobré připravenosti vězeňského personálu, je také přiměřený růst české

54

ekonomiky a vůle veřejnosti respektovat vězně jako občany, kteří jsou jen dočasně zbaveni některých práv a svobod. V souvislosti s loňskou změnou ve vrcholovém vedení vězeňské služby probíhá v současnosti v oblasti vězeňství nový trend. Byly zvýšeny nároky na kázeň, bezpečnost a pořádek, nadále probíhá zvyšování kvality výkonu trestu odnětí svobody, posiluje se vnitřní i vnější bezpečnost věznic a klade se důraz na personální stabilizaci zaměstnanců Vězeňské služby ČR. K dosažení stanovených cílů také napomůže nová technika, do které bylo investováno. Trvale je řešena oblast zaměstnanosti odsouzených. Během loňského roku se podařilo vytvořit zhruba 300 nových pracovních míst, čímž se zaměstnanost vězněných osob zvýšila na necelých 50%. V budoucnu je cílem vězeňské služby je dosáhnout hranice 60% zaměstnaných odsouzených. Jedná se o statistické údaje a dle mého názoru je v některých případech patrná snaha pouze toto číslo zvyšovat, a to i za cenu umělého vytváření nepotřebných a zbytečných pracovních míst. Velká pozornost je také věnována řešení ubytovacích kapacit pro odsouzené, jelikož v některých objektech jsou i nadále překročeny ubytovací limity. Tuto problematiku by měla z menší části vyřešit nově vznikající věznice v Rapoticích u Brna. Tento objekt by měl být zprovozněn ve výhledové době, poté bude problematika překročených ubytovacích limitů již méně palčivým problémem současného vězeňství, byť samozřejmě tato otázka tím nebude vyřešena. Teprve budoucnost ukáže, zda bude nutné získávat další objekty, a tím stále zvyšovat počet ubytovacích míst, či zda již toto nebude třeba, např. z důvodu snížení počtu vězněných osob vlivem většího využívání alternativních trestů nespojených s odnětím svobody. Myslím si však, že s přeplněností věznic se bude vězeňská služba potýkat v nejbližší budoucnosti i nadále. Je možné konstatovat, že podmínky pro výkon trestu odnětí svobody jsou uspokojivé. Dosáhnout úrovně evropských standardů se prozatím nedaří, avšak nemůže být pochyb o pozvolné přeměně českého vězeňství v moderní systém respektující humánní pojetí výkonu trestu odnětí svobody a současně splňující vysoké nároky na bezpečnost.

55

V současné době postavení nepodmíněného trestu odnětí svobody v systému českého trestního práva de lege lata již není tak převládající. Přesto však v budoucnu bude i nadále v některých případech izolace pachatele od společnosti jedinou v úvahu připadající sankcí, tudíž problematika výkonu trestu odnětí svobody zůstane i nadále aktuální. Je třeba však mít na paměti, že trest odnětí svobody by měl být uložen až po zvážení všech ostatních alternativ sankcí uvedených v trestním zákoně. De lege ferenda lze zdůraznit návrhy nových druhů sankcích, které by alternativně nahradily výkon zejména krátkodobých trestů odnětí svobody – např. status domácího vězení, víkendové vězení.74 Zvláštní kapitola byla věnována nově vznikající alternativě výkonu trestu odnětí svobody, detenčnímu zařízení. Pro nejbližší desetiletí lze reálně předpokládat následující trendy: • pod tlakem zvyšujících se bezpečnostních rizik bude zvyšován akcent na bezpečnost pro všechny – pro společnost, pro personál i pro vězně, • pravděpodobně se nepodaří zabránit dalšímu růstu počtu vězněných osob a v důsledku toho se nepodaří ani výrazněji eliminovat tendenci přeplňování vězeňských zařízení, a to se všemi souvisejícími negativními vlivy na kvalitu zacházení s vězni, • nadále bude prohlubována liberalizace trestu s cílem, aby trest byl představován pouze omezením svobody pohybu a dotýkal se co možná nejméně ostatních oblastí občanských práv. 75 Na závěr je třeba zdůraznit, že vězeňský systém by měl být v globále chápán jako odraz demokratických hodnot společnosti, přestože věznice nejsou prozatím bohužel ve středu jejího zájmu. Představa společnosti bez vězení je ale nereálná.

74

Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí, Brno: MU, 2002. s. 244-258 75 Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015. Dostupné z: http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=650

56

Resumé The penalty system is a relative new sanction system, but nowaday it is modern element inside legislative-law systems. Work shows global sight on imprisonment and his history and work is located for running in the form - de lege lata. The first part of this work is focusing to history of execution and institution, which cooperate with global imprisonment. Next chapter contents legislative changes in imprisonment and their aims and efectivities and also tries to solve function of execution and defines elementary principles. The third part is described to running of imprisonment in contemporary conditions in Czech republic. The fourth part shows individul rihgts and duties of convicts during proccess of imprisonment. The fifth chapter is descibes diferenciation of prisoners along the same signs according to specifics and actual profilation. The sixth part describes alternation of protective-medical treatment and explains term - detention. The seventh part is dedicated to pospeniterciary treatment of the clients which go out from the prison after their imprisonment. In the end of this work author presents the main problems of the contemporary prison service of the Czech republic.

57

Seznam literatury Černíková, V., Makariusová, V. Úvod do penologie, Praha: Sociálně právní institut 1997. 112 s. Černíková, V., Makariusová, V., Sedláček, V. Sociální ochrana, Praha: PA ČR, 1998. Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí, Brno: MU, 2002. 271 s. Kalvodová, V. Trest odnětí svobody na doživotí, Brno: MU, 1995. 92 s. Mezník, J., Kalvodová, V., Kuchta, J. Základy penologie. 1. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 1995. 120 s. Mühlpacher, P. Sociální a postpenitenciární práce, Brno: IMS, 1999. 70 s. Nedorost, L. Vězeňství a správa vězeňství v ČR. 1 vydání, Brno: Masarykova univerzita, 1995. 145 s. Novotný, O. O trestu a vězeňství, Praha: Academie, 1969. 250 s. Solnař, V. Tresty a ochranná opatření, Praha: Academika, 1979. 216 s. Sýkorová, H. Prameny k dějinám vězeňství, Praha: Státní ústřední archiv, 1994. 80 s. Vlček, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, Brno: MU, 1993. 67s. Voňková, J., Chalupová, J. Sociální práce s pachateli, Praha: Leges crimen, 1992. Právní předpisy: Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu GŘ VS ČR č. 2/2000. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., Řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

58

Zákon č. 117/1852 ř.z., ze dne 27. května 1852, zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, (zákon o Probační a mediační službě). Odborné materiály: Stožický, P. Ústav pro výkon zabezpečovací detence, České vězeňství, VSČR, ročník 14, číslo 1/2006, s. 44 Coyle, A.: Vězněné ženy ve světe. 84 s. Dostupné z: http://ad.vscr.cz/news_files/Priloha2005_c._2_str._5-88.pdf Hála, J.: Teorie a praxe vězeňství. České vězeňství č. 4/1999, s. 80. kolektiv autorů: Učební texty 1.., Brno: IV VS ČR. 1997. 120 s. Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015. Dostupné z: http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=650 Král, V. K institutu zabezpečovací detence v návrhu nového trestního zákona. Dostupné z:

59

http://www.ipravnik.cz/ipravnik/ipravnik.nsf/0/F44E6364E7829948C1 256F8E004A0F8F Mentálně postižení pachatelé – podklady k diagnostice a zacházení se specifickou skupinou vězněných osob. Příloha časopisu Vězeňství č. 6/2005. Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu GŘ VS ČR č. 2/2000 Projekty – Hledání nových forem zacházení s pachateli. Příloha časopisu Vězeňství č. 2/1999

60

Přílohy

Příloha č. 1

Příloha č. 2

Stavy vězňů ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby ČR k 31. 1. 2006

Dohled M

Ž

Břeclav Č. Budějovice

M

Zvýš.ostraha

Ž

M

Ž

Mladiství M

Ž

567

3

165 10

58

1

100

19

6

93

4 1

142

M

Celkem

Ž 0

587

10

271

10

583

1

119

0

138

123

1

213

1

2

205

0

205

86

695

782

0

782

1

811

812

0

812

239

3

389

649

0

649

171

0

171

530

0

530

450

0

450

242

2

425

1

118

4

355

324

360

0

360

42

Jiřice

172

Karviná

122

Kuřim

184

Kynšperk n. O.

450

3

51

1

3

477 49 346

Liberec

1

61

2

180

Litoměřice

2

68

3

47

5

Mírov

Odsouzení

587

205 1

Horní Slavkov Hradec Králové

Ž

50

Drahonice Heřmanice

M

Ostraha

20

Bělušice Brno

Dozor

1

31

Nové Sedlo

477

477

0

477

Odolov

275

275

0

275

Olomouc

108

127

0

246

185

197

382

439

0

439

Opava

23

11

108

19 88

39

Oráčov

66

32

54

400

Ostrava

3

107

9

82

201

12

612

Ostrov

1

714

6

15

3

3

6

730

6

849

Pardubice

2

372

213

587

0

587

Plzeň

30

36

2

796

1 046

2

1 223

Praha - Pankrác

34

227

2

243

4

13

517

6

1 011

Praha - Ruzyně

2

128

39

46

12

2

178

76

724

Příbram

4

25

Rýnovice Stráž p. R.

733

789

0

789

93

448

541

0

541

663

241

904

0

904 435

244 1

19

1

23

Valdice

187

4

0

435

24

1

118

1 266

0

1 266

933

0

933

55

525

0

525

1

209

0

222

15 611

755

19 207

4 641

602

933

Vinařice Všehrdy

117

353

Znojmo

2

199

Úhrnem

419

Celkem

2

52

Světlá n. S. Teplice

182

455

36

5 684 6 089

7 405

8 196 8 474

278

1 189 1 221

32

123 127

4

16 366

19 207