2
Obsah
VYDRA 1/2004 časopis 76. střediska 5. květen Radotín
Naši první skauti používali jako svůj symbol štítek s hlavou chodského psa, který jim nakreslil Mikoláš Aleš, a to ještě dříve, než byl založen první samostatný spolek na našem území Junák – český skaut. Na tomto štítku bylo umístěno i heslo BUĎ PŘIPRAVEN. Po vzniku samostatného Československa a zároveň v době, kdy se skauting začal prosazovat jako mezinárodní hnutí, přijali českoslovenští skauti lilii, ale štítku s hlavou psa se nevzdali, a tak jej umístili na střed „univerzální “ nebo jinak nazývané „všeskautské “ lilie. Aby náš znak nebyl přeplněn symbolikou, nejsou na něm hvězdičky ani kompasová střelka.
Příloha - Jamboree
leden 2004
Obsah ...................................................................................................................................2 Úvod.....................................................................................................................................2 Poslední slova obyčejných smrtelníků: ................................................................................3 Stonehenge...........................................................................................................................3 Co se stalo, když se potkají dva Mikulášové?......................................................................4 Co se stalo, když se dva sobi do sebe zamilovali? ...............................................................5 Daniel Defoe: Robinson Crusoe...........................................................................................6 Křížovka...............................................................................................................................7 Soutěž...................................................................................................................................7 Výsledky z minulé Vydry ....................................................................................................8 Vázání uzlů (úvod)...............................................................................................................8 2. Skaut je věrný a oddaný ...................................................................................................9 Příloha – Jamboree...............................................................................................................9 Kulturní přehled – leden ....................................................................................................12 Něco pro mlsné jazýčky, aneb co dělat, až se budete nudit ...............................................13 Vánoční výprava ................................................................................................................13 Petr Šabach – Jak potopit Austrálii – Šakalí léta................................................................14 Výprava do Regensburgu...................................................................................................15 POJĎ DO KOPCŮ.............................................................................................................16 POTULNÍ KEJKLÍŘI ........................................................................................................17 Čím jsou tvořeny telementální plochy?..............................................................................18 Co má obsahovat KPZ?......................................................................................................19 Poezie na poslední straně ...................................................................................................20
Úvod Jak už jsem se od vás některých dozvěděla, úvod je prý zbytečný, nudný a nikdy ho nečtete. A to je nejspíš ten důvod, proč se u mě doma sešlo tak málo pěknejch článečků. Vždyť máte určitě talent psát, jenom o tom nevíte. Strašně moc děkuju Aničce, která mi jednoho krásného dne sama od sebe přinesla moc zajímavý článek o Stonehenge. Taky děkuju Cipískovi, od kterého jsem dostala mailík s úža článečkem. Tímto bych vás chtěla poprosit, abyste mi vaše příspěvky dali na disketě nebo poslali mailem (
[email protected]), protože přepisování je moc zdlouhavé a často to ani nejde přečíst. Jak jste si jistě všimli, hned na začátku vznikly jakési rubriky (kulturní přehled, skautská praxe, jazykový slovníček, zpěvník, poezie na poslední straně, úryvek z knížky, ...). Máte jedinečnou možnost založit si vlastní rubriku. Nevíte jakou? Zkuste se zamyslet nad tím, co vás baví, co vám jde. Příklad: Honzík (a skauti obecně) má odborku historika, je ‘zažraný‘ do středověku. Zkuste dohromady na schůzkách něco zplodit. Je to výzva! Pokud by se o všechno měly starat jen skautky, asi by to k ničemu nespělo a nemělo by to žádnej efekt. Právě proto vás prosím: PIŠTE! PIŠTE! PIŠTE a nepřestávejte!!!
Mechy
3
4
P.S. Pan nejmenovaný jednou vyslovil:“No, skautky maj nějakej časopis.“ V této větě se vyskytly dvě základní chyby. Tak za prvé: Vydra není jen tak nějakej časopis! Za druhé: Není to jenom Vydra skautek. Je to časopis celýho střediska a to, že jediný skautky (až na pár výjimek) jsou schopný něco takovýho napsat a vytvořit, už není náš problém. Sorry za ten ostrej tón, ale já jinak nemohla.
3. pramene léčivé energie 4. místa pro kulturní obřady druidů (souvislost s letním slunovratem) Trocha astronomie: přímka procházející Podpadkovým a Oltářním kamenem směřuje k místu, kde v létě vychází slunce. Avebury je podobný Stonehenge. Leží od něj asi 35 km. Původně měl asi 274 kamenů a byl to největší podobný kruh z kamenů.
Poslední slova obyčejných smrtelníků:
Anička
Teď mě vyfoť na té skále! Zprava dobrý... Pusť mě k tomu, já tomu rozumím! Zmlátíme ho, vždyť je sám! Klid, chlapci, to je nulák. Podívej, vždyť není nabitá... Hoď mi sem to kladivo! Cítíš ten plyn? Rozsviť! Já chci dvojitou vanilkovou! Ty že děláš pro mafii? Tomu teda nevěřím! Pejsku, pojď sem! Jasně trenére, v příštim kole ho knokautuju! Miláčku, nechceš řídit? Brzdy jsou hotový. Jedu to vyzkoušet! Přidej mi, prosím, tu (obyčejnou – pozn. red.) houbovou polívku. Tady žádný miny nejsou. Rozvědka to zase popletla! Podívej, užovka! Tady je silný led. Přejdeme na druhou stranu.
Janička
Stonehenge Kameny seskládané do kruhů v jižní Anglii zná snad každý. I přes léta jejich zkoumání o nich mnoho nevíme. Tato úžasná až 5500 let stará památka z mladší doby kamenné je od roku 1986 na seznamu UNESCO. Její stavitelé měli výborné astronomické a geometrické znalosti. Stavba vznikala ve třech fázích. V první fázi (asi 2950 př. n. l.) byl vytvořen kruhový příkop. V druhé fázi přibyly uvnitř další dva kruhy z modrých kamenů měďnaté břidlice. Ve třetí fázi (kolem 2300 př. n. l.) byly tyto kameny odstraněny a Stonehenge dostal přibližně dnešní podobu. Kolem roku 1600 př. n. l. byla stavba, neznámo proč, opuštěna a ponechána osudu. Podle díla „History of Rings of Britain“ od Geoffreye z Moumouthu z 12. st. měly tyto megality léčivé vlastnosti. Někteří vědci se domnívají, že mohly mít význam: 1. slunečního chrámu 2. lunární observatoře
Co se stalo, když se potkali dva Mikulášové? 1. 2. 1. 2. 1. 2. 1. 2. 1.
Zdař Bůh, smrtelníče! Zdař Bůh, taktéž. Ale já nejsem smrtelník, já jsem z vyšších kruhů. S tím nesouhlasím, když já nejsem smrtelník, vy určitě jste. Já jsem ten pravý. Jakže? To je výsměch Pánu Bohu. Zavolám na vás pekelníky. Nápodobně... Dobře, řekl jste si o to. Belzebubo, leť! Luciferusi, nandej mu to!
5
6
2. Použij starý dobrý smailing! 1. Belzebube, nenech si to líbit a vyšli zrcadlo! 2. Luciferusi, ohnivou kouli! 1. Belzebube, usmaž ho autogenem! 2. Neee!!! 1. Jooo!!! Neee!!! 2. Tohle nejde vyřešit jinak než travers jumpingem. 1. Travers jumpingem? 2. Dobrá, pojď na železniční most, traversy s sebou. 1. Tak platí, platí. Dva bezdomovci: 1. Co je to tamhle za magory?! 2. Kde? 1. No na mostě. 2. Voba dva jsou přivázaný k nějakýmu železu a vypadají jak profesoři. 1. No jo! 1. Já to asi neudělám. 2. Ne, musíme na tři: raz, dva, t, ř, ještě ne. To jsem nikdy nedělal a strašně se při tom bojím. Vlak: Tůůů, tůůů 1. Víte, přemýšlel jste někdy o tom, co uděláme když pojede vlak? 2. Ne. 1. Skočíme!!! Áááááá... V novinách: Včera večer byla nalezena těla dvou nešťastníků u železničního mostu. Vypadá to na sebevraždu.
Podpes, Hustě, Eliška, Slávek
Co se stalo, když se dva sobi do sebe zamilovali?
Vypravěč: V rozlehlých polárních končinách žil byl Santa Klaus. Měl šest sobů, ale dva z nich byli něčím zvláštní. Byli do sebe zamilovaní. Sob A: Už mě to tu nebaví. Je to strašný! Celý rok tu trčet a nic nedělat. Jenom jednou za rok létat v zimě a větru od komínu ke komínu a rozvážet dárky. Sob B: To máš pravdu! Co by si bez nás Santa Klaus počal? Jak by to na Vánoce udělal bez nás? Utečeme mu! Sob A: Dobrý nápad! Vypravěč: A tak si všechno naplánovali a jednoho večera, za úplné tmy, se vydali na jih do lesů... Šli, chvílemi letěli. Když začínalo svítat, přistáli vyčerpaní v hlubokém lese na mýtině. Mezitím u Santa Klause... Santa Klaus: Hola hej! Za chvíli vyrážíme! Nemám čepici nakřivo? Co vy, sobi? Jste už připraveni? Jedna, dva, tři...! Cože? Kde jsou dva sobi? Ale nemám čas je hledat! Musíme vyrazit bez nich.
Vypravěč: A tak odletěli nadělovat do Ameriky. Na lesní mýtině se odpoledne probudili sobi. Mezi nimi stál malý, hloupě vypadající skřítek. Sobi byli velmi překvapení... Sob A: Kdo jsi? Skřítek: Já jsem skřítek Šmudla a přišel jsem vám pomoci... Vypravěč: A tak skřítek vysvětlil sobům, že patří k Santa Klausovi a že by se k němu měli vrátit. Bez nich nebude mít spousta dětí dárky. Podařilo mu se je přesvědčit. Když si sobi uvědomili, jak jsou důležití, vrátili se k Santa Klausovi a Vánoce byly zase jako vždy.
Anička, Quido, Pepík, Bára K.
Daniel Defoe: Robinson Crusoe Chapter 1 (pokračování) I was on the ship only one day when a storm arrived and for the first time in my live I saw a sea as a violent and angry monster. It was terrible shock for me to see such large waves and I promised God that when we arrived in London I would immediately return to York and tell my parents that I will accept their advice and study law. During the night the storm stopped and the next day weather was fine and sunny and the sea looked so quiet that I thought it was the most beautiful thing in the world. I forgot about my promise to God and my parents. The next day I had to remember my promise again for another storm arrived, more violent and terrible than the first. I stayed in my cabin and prayed. However, the storm was so violent that the captain came to my cabin and told me that he needed every men on the ship for help save it, but when I went outside I saw waves like mountains and I fell to the floor in fear. The captain told me to operate the pump as water was coming into the ship and it was slowly sinking, but it was already too late. Using a big gun, our ship called to another ship for help and soon a smaller boat came to help us. With great difficulty we all got into the boat and sailed to the shore. The shore was not far and when we arrived we looked from the beach and we saw our ship sink below the angry waves. We were not far from London and so we continued our trip by coach. But with the ship and its cargo lost the captain, the crew and my friend were very sad and angry at me as they thought I was a bad omen. “God sent you to punish us”, the captain told me and he warned me, “Young man, never go on a ship again. This is not for you. Return to York and your parents because you will only have a bad luck if you continue to travel by sea”. violent promise God immediately soon shore coach
prudký slib, slíbit Bůh okamžitě brzy pobřeží, břeh dostavník
accept advice fear sink crew punish bad luck
akceptovat, uznat rada strach potápět se posádka potrestat smůla
7
8
vybrala Mechy ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***
***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***
Výsledky z minulé Vydry
Křížovka
Tajenka křížovky: JAMBOREE Výsledek hlavolamu: Otci je dnes 32 let. 1.-3.
Brouček............1b. Bára Kuntová....1b. Minimechy........1b. ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***
Byla jsem v knihovně. Jen tak jsem brouzdala okolo všech těch regálů. Můj pohled spočinul na knize Vázání uzlů. Půjčila jsem si ji. Velice mě totiž zaujal její úvod.:
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.
Vázání uzlů (úvod)
anglicky oběd kdo jako první použil slovo ROBOT kdo napsal Staré pověsti české lesní plod kdo vedl první tábor českých junáků do Vorlovských lesů kdo napsal Máj obilnina město, ve kterém se narodil F. L. Věk náš střediskový časopis kdo obdržel jako jediný český spisovatel Nobelovu cenu rasa psa (může být anglický, americký) zastávka metra nejznámější dílo K. J. Erbena
F. A. Elstner
Eliška ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***
Soutěž Soutěž o to, kdo nakreslí nejhezčí vydru. Kreslete na malé papírky, nejlépe rozměrů 5x5 cm. Hotové obrázky házejte zase do obálky na nástěnce skautek. P.S. Kreslete pokud možno jen černou, aby vaše obrázky bylo možno otisknout ve Vydře. ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***SOUTĚŽ***
Snad jste se už zastavili u otázky, proč hluboké technické myšlení mizí někdy pod snadností strojů, nástrojů a výrobků. Otoč knoflík! Zapni spínač! To je zdánlivě všechno, co dnes potřebuješ... Sedmiletý chlapec kritizuje reaktivní letadlo a zatím ještě nedovede uvázat uzel, sklížit dvě prkénka, vyklepat plech nebo zarazit skobu do zdi. Nemá dosud ani zkušenosti, chybí mu praxe a přesto by chtěl posuzovat hotové (to je Jumperův případ), pracné a složité výrobky. Když dospěje, stane se z něho pracovník – specialista. Obsluhuje spolehlivě složité stroje, ale nevyrobil by nic z vlastní hlavy a ručně. Nemá ty zlaté ruce dřívějších dělníků a řemeslníků, ze kterých nedostatek výrobních prostředků vychoval všestranné, důvtipné a pohotové znalce několika oborů. Mohli kdykoliv zaskočit z díla do díla, vypomohli, poradili, i když jen v jednom odvětví byli mistry.
Mají dnes ještě nějakou cenu základní nástroje, nůž, pila, sekera? Má cenu několik set uzlů a vazeb, které přináší tato knížka? Rozhlédněme se do budoucího světa! Stamilióny lidí žijí v různých světadílech ještě v primitivním prostředí, kde musíme začít od píky. Chceme osídlit Saharu, vnitřní Afriku, obrovské asijské oblasti nebo Matto Grosso. Koho tam vyšleme? Potřebujeme technické průkopníky. Začnou nožem, sekerou, pilou, provazem – skončí v betonových velkoměstech. Hledáme polytechnického člověka! Myslitele a všestranného znalce, aby splnil své úkoly právě tak v moderním provozu jako v odlehlých oblastech, kde život teprve začíná, kde je mechanizace dosud zcela neznámá. Tam nerozhoduje technické pohodlí. Musíš se probojovat s tím, co právě máš, musíš se tak trochu vrátit k primitivním lidem. Jejich životní prostředí bylo nepoměrně těžší než naše a pracovní pomůcky byly mnohem horší. Nedostatek promyšlených nástrojů a strojů nahrazovali
9
10
vlastním důmyslem. Překážky a nedostatky řešili z hlediska nutnosti a zdravého rozumu.
Nemohli složit ruce do klína, protože jim ještě nedošly traktory nebo generátor. Pomohli si.
P.S. Jenže pokrok nezastavíš...:.) P.P.S. Různí lidé mají různé názory, takže pokud si myslíte, že to co je tu napsaný je úplná hovadina, taky máte pravdu.
2. Skaut je věrný a oddaný Být věrný - to znamená, že se na tebe druzí mohou spolehnout. Je to vlastně uplatnění 1. bodu zákona ve vztazích k druhým lidem – rodičům, sourozencům, kamarádům, spolužákům, oddílu, ale i ostatním lidem. Porušit věrnost znamená ztratit dobré jméno a důvěryhodnost. Být oddaný – to znamená, že pro lidi, kterým chceš být věrný, také něco vydržíš, i když ti třeba nějak ublíží, něčím tě zlobí, něco ti na nich vadí.
z knihy Skautskou stezkou
Příloha – Jamboree Představte si ten největší stanový tábor na světě. Malé město se třiceti tisíci obyvateli. Nechybějí nemocnice, banky, prádelny, restaurace, půjčovna kol, kavárny. Obyvatele pocházející ze sto padesáti zemí oblečte do košil pískové nebo khaki barvy s nezbytným šátkem kolem krku, na obličeje vykreslete nesmrtelný úsměv. A máte jamboree. Na přelomu roku se sjeli skauti do Thajska. Když jsem v propozicích četl, že ubytování pro novináře je v hotelu, nenapadlo mě, že ve skautském překladu to znamená stan s matrací a froté přikrývkou. Thajské vojenské námořnictvo na pár týdnů odklidilo za svého výcvikového kempu na pláži Sattahip v provincii Chonburi veškerou vojenskou techniku a přenechalo prostor skautům. Ze strany thajských organizátorů šlo o dokonale promyšlený tah. Ozvěna nedávného teroristického útoku na ostrově Bali se stále vracela a
bezpečnost skautů byla přece jen důležitější než motto jamboree „Sdílejme náš svět, naši kulturu“. Džungli nad táborem rentgenovali průzkumníci, pláž ze vzdálenosti jednoho kilometru střežila tři válečná plavidla, na břehu se ve službě střídaly čtyři stovky námořníků, které doplňovali žabí muži v rychlých gumových člunech. Mělo to jednu výhodu. Bylo nemožné utopit se v moři. Každé vaše tempo sledovaly nejméně dva páry ostražitých očí. Skauting pokaždé jinak Spíše než vyjmenovat země, ve kterých skautské hnutí funguje, bude jednodušší předložit krátký seznam států, kde byste lidi se šátkem a širokými klobouky nenašli. Skauting se zatím neujal v Afghánistánu, Andoře, na Kubě, v Severní Koreji, Číně, Laosu a Barmě. Na jamboree v Thajsku byl prý i jeden Rus, ale já ho nepotkal. Každá země ovšem vnímá skauting po svém. Američané se sice neustále vztekají, když někdo nectí demokracii a menšiny, ale pokud se chcete ve Spojených státech stát
skautem, nesmíte být homosexuál a ateista. Čtrnáctiletý Balum z Malajsie zase vidí skauting takto: „Uklízíme ve městě, chodíme pomáhat do škol, ale hlavně se učíme pochodovat.“ Asijské státy obecně berou skauting jako vhodnou přípravu pro armádu. Příležitost, jak mladé lidi naučit řádu, disciplíně, poslušnosti. To se naplno projevilo například při oslavě silvestra. Do centrální arény pro třicet tisíc lidí se rozevlátě a s patřičným halasem sunuli skauti z Anglie, stejně hluční byli Italové nebo Brazilci. Ale skauti z Thajska v dokonalém trojstupu kráčeli do svého sektoru. Na místě pro ně vyhrazeném, které mimochodem ostatní ignorovali, si na povel nejdříve sedli na paty, s dalším výkřikem vedoucího složili ruce na kolena a nasadili nevšímavý výraz. To, že se kolem nich tančí, vříská a skanduje, je nechalo klidnými. Přinejmenším se tak tvářili. Pět minut po půlnoci se zvedli a šli spát. Čeští skauti si oslav Nového roku užili dosyta. V šest hodin ráno thajského času, když ručičky na hodinách v Česku ukazovaly půlnoc, se čeští a slovenští skauti sešli na pláži, aby přivítali rok 2003 na dálku ještě jednou. Zazněla kdysi společná hymna i s blýskáním se nad Tatrami, ale na přípitek už nedošlo. Angličan, člen mezinárodního servisního týmu, který pláž hlídal, usoudil, že jsou velké vlny a nikdo se nesmí k moři ani přiblížit. Když se pak o hodinu později, to byla zrovna půlnoc v Londýně, radoval po kolena ve vodě se svými druhy z Velké Británie, nezdál se mi příliv o nic menší. Britové vůbec ovládli thajské jamboree. Po místních Thajcích byli se třemi tisíci skauti druhou nejpočetnější výpravou. A zatímco například Finové si jako symbol své země přivezli mořský maják,
Egypťané model pyramidy, Japonci nafukovací zápasníky sumó, Britové zaparkovali před svůj prezentační stánek klasický černý londýnský taxík. Kolem světa za dvě hodiny Pětasedmdesát českých skautů si s sebou na cestu do Thajska přibalilo kromě křížal, vánočního pečiva a hanáckých krojů také dopis od skauta, bývalého prezidenta Václava Havla, ve kterém mimo jiné stálo: „Jsem přesvědčen o tom, že skauting, toto největší celosvětové hnutí mladých lidí, je přímo předurčen k tomu, aby své členy učil chápat globální rozměr života na zemi. Máte totiž možnost se navzájem nejen obohacovat zkušenostmi s praktickými dopady rozporuplného vývoje dnešního světa, ale i společně hledat cesty ke sbližování lidí rozmanitých kultur, duchovních tradic a civilizačních okruhů.“ Těchto pár vět bylo skutečně leitmotivem celého jamboree. Jenom v tom stravování se na rozmanitost světových kuchyní raději zanevřelo. Bylo jisté, že hamburger od McDonald’s snědí všichni. Jinak ale stačilo projít se rozsáhlým stanovým táborem a člověk mohl zažít cestu kolem světa ne za 80 dní, ale za dvě hodiny. (copak mi to jen připomíná? – pozn. red.) A nenabízel se pouze povrchní obraz toho, jak jednotlivé národy žijí, baví se, ale najednou se odkryly propastné rozdíly mezi zeměmi. Zatímco skromné a záplatované stany skautů z Bangladéše nebo Srí Lanky spíše připomínaly uprchlický tábor, v základně amerických Boys of Scout stojící naproti nim nechyběly moderní vařiče a dokonalé přístřešky. Rozdíly ale nebyly jenom ve vybavení. Češi stavěli mohutnou, dřevěnou bránu před svým kempem dvě hodiny. Kluci z Floridy nebyli se svou skromnou plastovou hotovi ani po šesti hodinách. Nakonec ji obvázali izolepou (Žigi???), což vypadalo velmi neskautsky a stejně jim druhý den spadla. I když byly jakékoliv drogy na jamboree tabu, večer jste mohli před stany
11 Holanďanů a Francouzů zaregistrovat do tmy zářící konce cigaret. V balkánském kempu si stany postavili dohromady Chorvati, Slovinci a Makedonci, ale odmítli tu spát Srbové. Jako nekonfliktní důvod uvedli, že na místě bylo málo stínu. Jamboree jako továrna na sny Jeden z účastníků české výpravy byl i třiasedmdesátiletý Stopař, legenda českého skautingu a člen Svojsíkova oddílu. Ten už připravoval mladé skauty na jamboree v roce 1947. Jenomže o tři roky později byl Junák komunisty zrušen, a když se v roce 1968 znovu probudil, pohltila ho po dvou letech Pionýrská organizace. Soukromá cesta do Thajska tak byla pro Stopaře životní satisfakcí. I když mu chyběla před kempem hlavní táborová brána a rozmrzele komentoval mírný nepořádek v okolí stanů, bylo vidět, že skautům tak trochu závidí. „Mám dojem, že ten kosmopolitní pohled na svět je pro dnešní mladou generaci nejlepší. Nemá ponětí, co se kdysi dělo, jak jsme byli odříznuti od světa, od spravedlnosti a demokracie. Dnes mladí lidé poznávají, že celý svět je jim otevřený a skýtá naprosto nehorázné možnosti,“ řekl Stopař a šel přesvědčit mladého skauta z Kalkaty, že tričko s logem Moravskoslezského jamboree má stejnou hodnotu jako Indův skautský šátek. Výměna části výstroje byla asi tím nejlepším klíčem k seznámení. Mezi největší české úlovky patřilo pončo skauta Okouna, indonéský kroj Borůvky, nebo japonský šat Eskyma. Když se pak v českém podsadovém táboře při závěrečném nástupu a stahování vlajky ze stožáru podíval šéf kontingentu Petr Mikeš kolem sebe, musel si připadat jako v mezinárodní výpravě. Málokdo se totiž mohl vystrojit do kompletního
12 skautského úboru, chybějící části nahrazovaly kusy z exotických výprav. Největším hitem mezi skauty z Evropy byl stan z Bangladéše, kde jste si mohli nechat přírodní hennou na tělo nakreslit cokoliv. Asiaté si zase oblíbili zdobení českých kraslic a paličkování. Skauti z Ghany a Beninu byli u vytržení z lyží. Norská výprava půjčovala ve své bambusové chýši zdarma přezkáče i kvalitní sjezdovky. Na sluníčku bylo přes čtyřicet stupňů, ale po cestě si s úsměvem kráčel Afričan na lyžích. Jamboree je prostě továrna na splnění snů. Kdo si chtěl sáhnout na slona nebo tygra, vyrazil do jednoho z blízkých národních parků. Bloudění s kompasem v džungli? Žádný problém. V nabídce atrakcí byla i jízda na voru, potápění pod útesem, windsurfing nebo veslování na gondole. Podmínkou bylo, že jste vše prožívali společně s lidmi z jiných zemí. Je snadné přesvědčit kamaráda z Olomouce, že jste nastavili správný azimut na buzole. Ale vysvětlit to zároveň Norovi, Angličanovi a dívce z Indonésie? To už vyžaduje mix asertivity a diplomacie. Ale na jamboree nešlo jen o zábavu. Čeští skauti taky pracovali – sháněli respondenty pro anketu. Obcházeli jednotlivé národní výpravy a vyptávali se, kde tak asi leží Česká republika, kdo je nejslavnějším českým spisovatelem, politikem, sportovcem. Dobrý návod, jak snížit na minimum představu o výjimečnosti vlastní země. Patnáctiletý Markus z Hamburku by se za hranicemi Německa nejspíše ztratil. Jeho anketní lístek přetlumočil skaut Fridex takto: „Českou republiku zařadil geograficky na sever, někam mezi Norsko a Island, neznal Prahu. Pouze si vzpomněl, že ‚německá‘ značka Škoda patří pod koncern VW.“ Mladý Němec sice trefoval poněkud nepřesně, ale čtyřicetiletý Kajs z Bhútánu ho trumfnul. “Česká republika? Tu znám. Leží v Evropě, hned vedle Bolívie. Patříte pod Sovětský
svaz,“ tvrdil. Jakákoliv snaha o historickou korekci byla marná. Co mají společného Připadá vám divné, že se během jamboree nestalo nic, co by alespoň náznakem připomínalo průšvih? Když nepočítám to, že se japonská výprava ztratila v džungli, tři dny pohřešovaný Kanaďan se nakonec našel v nemocnici v Bangkoku a tři Holanďané byli vyloučeni z jamboree proto, že hlavnímu šéfovi vzali televizi a dívali se na ni sami, tak se nic skandálního nedělo. Skautské hnutí by mělo sbližovat lidi rozmanitých kultur, vést je k úctě k tradičním hodnotám, k nezištnosti a odvaze. Někomu se mohou zdát nadšenci v krojích směšní a skautské zákony o pravdomluvnosti, zdvořilosti a poslušnosti k rodičům naivní. Ale nejsou to zrovna ty pravé hodnoty, na kterých se dá v dnešním světě stavět? Třicet tisíc skautů ve věku 14 – 17 let ze 150 zemí světa se na jamboree v Thajsku dokázalo domluvit. Společně vytvořili silný koncentrát upřímné, nestresové nálady. V jednom
ze stanů, ve kterém se skauti scházeli a jenž nesl název „Mír“, se diskutovalo také o tom, jak mohou v dnešní době spasit svět. Podle skauta Ježka existuje nenákladný recept: “Je to především přátelství, komunikace mezi lidmi. Doufám, že vše, co jsem na jamboree zažil, koho jsem potkal, mě ovlivní natolik, že ne to nezapomenu, ani až budu starší, že budu pak věřit stejným ideálům, myšlenkám.“ A sedmnáctiletý skaut David z Říma ho doplnil: „Nemá podle mě cenu diskutovat o globálních tématech, jako je světový mír, hlad nebo terorismus. Nikdo z nás nezachrání celý svět. Nejdříve musíme zachránit sebe. A můžeme začít tím, že tu skvělou atmosféru na jamboree, schopnost komunikovat klidně s kýmkoliv, přeneseme do našich obyčejných dnů, až se vrátíme domů.“ Uvidíme, jestli budou skauti vytvářet jednu velkou rodinu i na jamboree za čtyři roky ve Velké Británii. Skauting bude v té době slavit sto let od svého zrození. A sto let bude také definici skautingu středoškolského profesora A. B. Svojsíka: „Jak mistrně využitkováno tu chuti mládeže k dobrodružnému životu v přírodě, jak každá hra a zdánlivě nepatrná práce mění se v důležitou složku výchovnou!“
vybrala Lucka
Kulturní přehled – leden Výstavy: Zdeněk Miler – Krteček obrázky, filmy, výstava jeho manželky vše o krtečkovi (doporučuju – pozn. red.) vila Portheimka, Štefánikova ul., Praha 5
Z pohádky do pohádky
z pohádky do pohádky – ilustrace klasických pohádek České muzeum výtvarných umění
M. Gabriel, B. Šlapetová, L. Rittstein
zase trochu abstrakce od českých autorů do 14.2. Galerie Tvrdohlaví
13 Surrealismus
14
do 18.1. Galerie J. a M. Kolářových
Kino – premiéry Muž, který zabil (USA) –titulky M. Jordan strávil 22 let ve vězení za ozbrojené přepadení obchodu, při kterém zastřelil mladého prodavače. Tato vražda změní celý jeho život...
Žádostivá těla (Francie) –titulky Charlota a Paul se milují a jejich láska se zdá nesmrtelná... Až do té doby, co se zjistí, že Charlota má rakovinu. Paul se snaží utéct před stále těžším soužití s ní. Zamiluje se do její sestřenice Ninou. Všichni tři se ocitají tváří v tvář lásce a smrti.
CD Příběhy Petra Šabacha Humorné příběhy v podání známých osobností. Vypráví např. M.Dejdar, Z. Svěrák,...
Anička
Něco pro mlsné jazýčky aneb co dělat, až se budete nudit suroviny: 25 dkg 100% tuku 25 dkg moučkového cukru 10 dkg kakaa 1 pudinkový prášek (vanilkový nebo kakaový) Tuk rozpustíme v hrnku a necháme hodně ohřát. Pak vmícháme najednou cukr, kakao a pudink, pořád mícháme a zahříváme až skoro k varu. Pak nalejeme do suchých a čistých formiček a necháme vychladnout. Vyklopíme a sníme. Nebo do hrnce, přidáme sekané ořechy, buráky, rozinky či kandované ovoce. Nalejeme na plech a necháme vychladnout. Pak nakrájíme na kostičky a směle soupeříme s čokoládovou hvězdou Orion.
Pája
Vánoční výprava Vánoční výprava se asi všem, kdo tam byli, líbila, protože bylo dost sněhu, ale i jinak tam bylo pěkně. Vše začalo srazem na vlakovém nádraží v Radotíně, přišlo
hodně maminek, aby se ujistily, že se dětem nic nestane. Když byl čas, vyrazili jsme všichni vlakem. Jeli jsme dlouho až přišla chvíle přestupu. Čekal na nás Cipísek a
přestoupili jsme na autobus. V autobuse jsme dostali občerstvení, někteří museli stát. Dojeli jsme bez potíží, ale hned jsme se hnali na vlak, přiběhli jsme těsně. Vlak skoro odjížděl. Jeli jsme celkem dlouho. Cestou byla sranda s Jumperem. Vystoupili jsme a hned se šlo do chaty. Cesta byla namáhavá, hlavně když jste neviděli kam šlapete. Před chalupou čekal Mikuláš (Martin) a čert (Buldok). Museli jsme zazpívat, abysme něco dostali. Tento večer byl spíš ukazovací (kde jsou pokoje). Dostali jsme večeři a šli jsme do postele. Ráno chtěli jít vedoucí na nějakou horu (nepamatuji si, jak se jmenuje), ale pršelo, tak vedoucí vymysleli téma, které máme zahrát (viz str. 5 -6). Vyhráli poslední tři. Po obědě byl klid, a pak jsme šli na tu horu. Bylo tam hodně větrno. Cestou jsme hráli dračí doupě
(já, Zubáč, Martin). Cestou zpátky jsme hráli hry. V podvečer jsme dělali vánoční zvyky. A pak to přišlo. Vedoucí nám řekli, abychom se převlékli do krojů a když jsme se převlékli, museli jsme chvíli čekat, ale to nám náladu nezkazilo. Když jsme pak mohli dovnitř jídelny, bylo na stolech spousta cukroví. Před jídlem jsme si zazpívali státní hymnu a skautskou hymnu. Pak jsme se pustili do jídla, bylo moc dobré (Pepík: „Je to tady jako v ráji.“). Při jídle se rozdávaly dárky. Šlo se spát pozdě. Ráno museli vstávat nejdřív Martin a Ondra, protože jeli domů, aby stihli hokejový zapas. Ostatní vstávali pozdějc. Pak začlo balení a luxování, stírání a zametání. Pak jsem se bouchnul o trám a rozbil si hlavu. Takže jsem jel autem. Probudil jsem se až v klubovně. Vyndali jsme tam s Luckou, Martinem, Ninou a Jírou bágly. Pak jsme se s rodiči vydali domů. Podle mě byla vánočka dobrá.
Minimechy
Petr Šabach – Jak potopit Austrálii – Šakalí léta S Bejbym to šlo z kopce, teda spíš s jeho babičkou, a bylo čím dál tím víc jasný, že doktor dělá všechno pro to, aby ji už konečně někam šoupnul. Byly Velikonoce. Probouzelo se v nás v tenhle čas vždycky něco pohansky opojnýho, když jsme pronásledovali vřískající holky, když jsme se je pokoušeli přetáhnout pomlázkou upletenou z bužírky, protože taková ta přírodní s ozdobnou pentlí na konci se nám zdála moc zženštilá. Možná i proto, že tak připomínala holčičí cop s mašlí. Vycházeli jsme tenkrát v časným odpoledni, v nejlepších letech života, načesaný, protože to všechno bylo v dobách, kdy i ve městě byla košile nedělní záležitost, a rodiče nás do ní navlíkali tak akorát na procházku po Stromovce. Ulice a život v nich připomínaly spíš něco na způsob malejch osad. Jen málokdo měl auto, natož chatu, televizi měla tak jedna partaj v domě a všichni k nim chodili jako na představení do bijáku, nosili si židle a láhve domácího vína, aby to potom mohli patřičně probrat. To až pozdějc začalo nějak přibejvat aut a modře blikotavejch oken. A lidi začli ubejvat. Neměli jsme v těhlech šakalích létech žádnou úctu před tradicí, a kdyby nám někdo vyprávěl o kraslicích, asi by jsme ho zbili. Nevěděli jsme, že to vůbec existuje. Velikonoce znamenaly orgie povyku a neustálýho přejídání se kopama vajec. Byly to divoký svátky předpubertálního veselí a mutujících dnů, kdy holky byly něco jako nepřátelé a podezřelej byl každej z nás, kdo se s nima zastavil třeba jen na kus řeči.
15 Dráždily nás ty jejich přejemněnosti, tajnůstkářství, cejtili jsme, že v něčem jsou před náma, ale nemohli jsme přijít na to v čem, pochybovali jsme o jejich inteligenci, ale zároveň se nám i trochu líbily, takže v tom vymrskání sukní byla určitá výhoda. Vyráželi jsme v malejch bojůvkách. Věděli jsme, která rodina je štědrá, která míň, i o těch, co řekli jen: „Tak děkujeme a nashledanou, hoši.“ Jenže jinde to třeba spravili tím , že nám dali tříkorunu. Byla to lepší žebrota. Připadali jsme si báječný a nebezpečný, ne jako nějaký malí koledníci, ale jako rychlý velikonoční komando, před kterým nebylo úniku. Pronásledovali jsme holky po ulicích, prchaly před náma ne snad jen tak, aby se neřeklo, ale ve skutečný panice, schovávaly se a my jsme dokázali sedět před jejich dveřma třeba i do večera. Byli jsme v těch chvílích zvláštním způsobem suroví, zmocňoval se nás pocit lovců. Bylo to všechno sice na hony od folklóru, bylo to divočejší a nemělo to pravej řád a vesnickou idylku, ale bylo to pěkný. Bejby na to nereagoval. Pomalu se loučil se svým miláčkem. Bloumali po ulicích a drželi se za ruce, každejch pět kroků se zastavili a zuřivě se líbali. Nemluvili skoro vůbec. Bylo mi jasné, že to brzy vezme konec. Nechtěl jsem na to myslet. Měli jsme kousek od nás hospodu. Chodili jsme tam většinou v neděli se džbánky, kluci skoro z celý ulice. Sešlo se pár schůdků a hned nalevo byl výčep. Krásná nablejskaná pípa, z který tekly čtyři druhy piva. Obyčejný, pak desítka, dvanáctka a černý pivo, který si kupovaly hlavně různý babky a doma si ho pak kvedlali se žloutkem a cukrem. Brali jsme domů většinou desítku. „Litrapůl,“ říkal jsem vždycky. Byli jsme ve věku, kdy pivo nikomu z nás nijak extra nechutnalo...
Výprava do Regensburgu Tak jsme dne 10.1. vyrazili já, Alex, Doktor, Martina a Kristina do Německa. Vlak nám odjížděl v osm. Do Regensbourgu je to 300 km, což je přibližně 5 hodin jízdy (samozřejmě vlakem). Po cestě byla sranda největší. Hrály se karty, zamykaly se dveře, když šel někdo na záchod, a spoustu dalšího. Přibližně v jednu jsme dorazili na místo. Okamžitě jsme si šli prohlídnout památky a pak jsme zapadli do jednoho obchoďáku. V posledním patře byla restaurace. To byly orgie. Lidi na nás celkem divně koukali.(„Von mi něco řek, tak jsem mu dala prachy.“, „Nechci mít v kafi naslintáno.“...) Pak už jsme se jen pomalým tempem odebírali na nádraží. Doktor se cestou nechal vyfotit, jak telefonuje z budky T – mobile se zářivě růžovým sluchátkem. Ještě než nám jel vláček, jsme si šli koupit lízátka (teda já a Alex). Pak už jsme jen drandili. Po cestě byla sranda, ptože s Doktorem to ani jinak nejde. Domů jsme se rozprchli ve čtvrt na jedenáct.
Mecháček
16 ZPĚVNÍK
POJĎ DO KOPCŮ Asonance D
G
A
G
D
1. Ten, kdo jedenkrát poznal tu zem navždy patří k ní, G
D
G
A
tu zem, jejíž píseň jak džbán duši tvou naplní, D
G
D
A
když se kvetoucí vřes zrcadlí v hladinách jezerních, D
C
D
G
D
věčný čas všechny legendy dávné si ukrývá v nich. 2. Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví, když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy, v jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal, nitky příběhů minulých, dob, co čas s sebou vzal. 3. Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen, do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění se v den, když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích, náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich. 4. = 1.
17
18
ZPĚVNÍK
POTULNÍ KEJKLÍŘI Jarek Nohavica Am
Em
Am Em
1. Potulní kejklíři jdou zasněženou plání, Am
Em
Am Em
v obitém talíři vaří vítr ke snídani, C
G
s cvičenou opičkou na rameni, Am
Dm
G
C E7
životem malinko unaveni, Am
Em
Am Em Am Em
potulní kejklíři jdou bílou plání. 2. V kovárně na kraji vsi všechen sníh už ztál, dobrý kovář odžene psy a pozve je dál, sláma je postelí i peřinou a oni jeden k druhému se přivinou a zítra na návsi začíná candrbál. Am
Em
Čím jsou tvořeny telementální plochy? Telementální teorie č. 2 Jak již kolegyně Anička v minulém čísle tohoto časopisu odhalila, nacházejí se TELEMENTÁLNÍ ROVINY v abstraktním, myšlenkovém prostoru, kde jich je nekonečně mnoho. Víme také, že TELEMENTÁLNÍ ROVINA je plocha, v níž dochází k přenosu myšlenek mezi dvěma nebo více subjekty. Tato stať dále odhaluje příčiny a souvislosti tohoto jevu. Jednotlivé subjekty se ve zmíněném mentálním prostoru (nazývejme jej nadále třeba ABNO) pohybují v zásadě nepředvídatelně. Pro zjednodušení si je můžeme představit jako body. Prostor ABNO je nekonečný a mnohorozměrný; existují v něm jednak body, jednak přímky a křivky, jednak plochy (roviny, kulové plochy, jiné sférické plochy). Plochy jsou vytvářeny a definovány právě přímkami a křivkami, jakákoli plocha jich tedy může obsahovat nekonečně mnoho. Přímky a křivky jsou vytvářeny jednotlivými body a jejich pohyby, jsou trajektoriemi příslušných bodů.1 Body (subjekty, myšlenky) se pohybují (vyvíjejí) neustále. Křivky jimi vytvořené existují po dobu přímo úměrnou tomu, jak výraznou stopu po sobě subjekty, které je vytvořily, zanechaly – tím je spoluurčen také moment zániku přímek a křivek (tedy potažmo i podoba a průběh rozpadu ploch jimi tvořených). Základní charakteristikou ABNOa tedy je, že body, jimi tvořené křivky a těmi tvořené plochy vznikají, procházejí vývojem – pohybují se a opět zanikají. Některé zanikají téměř vzápětí po svém vzniku, některé existují dlouhou dobu. (Dlouhost nebo krátkost čehokoli je samozřejmě relativní – závisí na měřítku, které zvolíme. Podobně různá a relativní je např. i rychlost pohybu jednotlivých prvků ABNOa.)
Am Em Am Em C G
R: Kejklíři, kejklíři jdou. 3. Po schodech do kostela poskakuje míč, muž s tváří anděla ohýbá železnou tyč a krásná dívka jménem Marína zatančí tanec pohanského bůžka Odina a zítra po polednách budou zase pryč. 4. Vozíček z lipových dřev po hlíně drkotá, červená nepokojná krev je erbem života, všechno, co chceme leží před námi za devatero poli, devatero řekami, nad zimní krajinou slunce blikotá. R: R:
Cipísek Dosud nezodpovězené otázky: ë ë ë ë
Co ještě určuje životnost křivek? Co znamená „zanechají po sobě výraznou stopu“? Co se děje, když bod vstoupí do některé TELEMENTÁLNÍ PLOCHY? Vytváří jeden bod právě jednu křivku? Mohou se dva body pohybovat po zcela stejné dráze?
Odpovědi a další otázky naleznete MOŽNÁ UŽ V PŘÍŠTÍM ČÍSLE! 1
Bod (subjekt) je myšlenka v určitém (maximálně krátkém) časovém okamžiku. Podle toho, jaký způsob pohledu zvolíme, můžeme přímku/křivku chápat jako sumu velkého (nekonečného) množství myšlenek, které se za sebou řetězí, nebo jako jedinou myšlenku, která se pohybuje a vyvíjí a jejíž stav v určitém okamžiku odpovídá příslušnému bodu přímky/křivky. Pozn.: Přímku budeme nadále považovat za zvláštní případ křivky; přímka je ze všech křivek nejpřímočařejší.
19
20
Co má obsahovat KPZ?
Poezie na poslední straně Píseň o vločkách J. Seifert Za vločkou padá třpytná vločka a letíc tiše ptá se jí, kam jen spěchá, ať jen chvilku počká. A pak se sešly v závěji. Už do ticha, už ve stíny
čas spřádá vás jak vteřiny, sněhové vločky! Než napije se z kalužiny pták zpívající o závod, budou z vás dávno ve tmě hlíny jenom dvě drobné kapky vod; budou z vás stonky plavuně, která se plaví bez vůně, sněhové vločky! A co jsme my v tom koloběhu, utkáni jenom z vodních par? Vždyť tančíme jak vločky sněhu pro život nových, příštích jar. A do ticha a ve stíny čas spřádá nás jak vteřiny, sněhové vločky! vybrala Alča
Štěpa
redakce: Mecháček (
[email protected]) do této Vydry přispěli: Janička, Anička, Eliška a spol., Anička a spol., Mechy, Eliška, Lucka, Pája, Cipísek, Alča vychází dne: 16. ledna 2004 náklad: 40 výtisků
