2004. Obsah:

Česká urologie 2/2004 Obsah:

VÝROČNÍ KONFERENCE ČESKÉ UROLOGICKÉ SPOLEČNOSTI ČLS JEP UHERSKÉ HRADIŠTĚ, 26. - 28. 5. 2004 PROGRAM ...................................................................................................................................................................... 6 ABSTRAKTA .................................................................................................................................................................. 12

Pro členy ČUS zdarma. Pro ostatní činí předplatné časopisu Česká urologie 420 Kč. Platí pro následující 4 čísla časopisu - jde o tzv. plovoucí předplatné. Úhradu přijímáme složenkou typu C na adrese: Medica Publishing and Consulting, s. r. o., Maničky 7, 616 00 Brno, tel./fax: 541 432 211. Možná je i fakturace. Vydává:

Česká urologická společnost České lékařské společnosti JEP Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Šéfredaktor: doc. MUDr. František Záťura Redakční rada: doc. MUDr. Michael Urban, CSc. doc. MUDr. Tomáš Hanuš, CSc. prim. MUDr. Otto Köhler, CSc. doc. MUDr. Petr Morávek, CSc. doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc. prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc. doc. MUDr. Ivan Kawaciuk, CSc. doc. MUDr. Ladislav Jarolím, CSc. doc. MUDr. Marko Babjuk, CSc. doc. MUDr. Radim Kočvara, CSc. MUDr. Pavel Verner Návrh obálky: Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Grafická úprava: Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Sazba: Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Adresa vydavatele: Česká urologická společnost, Ke Karlovu 6, 120 00 Praha 2 Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Maničky 7, 616 00 Brno

Česká urologie 2/2004

Inzerce:

Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Maničky 7, 616 00 Brno tel./fax: 541 432 211 Rukopisy zasílejte na adresu: doc. MUDr. F. Záťura Urologická klinika FN Olomouc I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc

Zaslané příspěvky se nevracejí, otištěné příspěvky nejsou honorovány. Vydavatel a redakční rada upozorňují, že za obsah a jazykové zpracování inzerátů a reklam odpovídá výhradně inzerent. Redakce neodpovídá za správnost léčebných a diagnostických postupů popisovaných autory. ISSN 1211-8729, MK ČR E 7798 Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p., OZJM Ředitelství v Brně. Č. j. P/2-4174/97 ze dne 17. 9. 1997 Vychází 4x ročně. www.ceskaurologie.cz

3

ČESKÁ UROLOGICKÁ SPOLEČNOST ČESKÁ LÉKAŘSKÁ SPOLEČNOST J. E. PURKYNĚ

VÝROČNÍ KONFERENCE ČESKÉ UROLOGICKÉ SPOLEČNOSTI ČLS JEP UHERSKÉ HRADIŠTĚ 26. – 28. 5. 2004 pořádá Česká urologická společnost České lékařské společnosti J. E. Purkyně ve spolupráci s urologickým oddělením Nemocnice s poliklinikou v Uherském Hradišti

pod záštitou: hejtmana Františka Slavíka, starosty města ing. Libora Karáska, ředitele nemocnice s poliklinikou ing. RNDr. Miroslava Rösslera, CSc., krajského zdravotního rady MUDr. Jaroslava Luxe


5

PROGRAM Středa 26. 5. 2004 HOTEL SLUNCE Redakční rada časopisu Česká urologie 11.00 Schůze výboru ČUS 12.00 PROSTORY JEZUITSKÉHO KONVIKTU – REDUTA, UH. HRADIŠTĚ 16.00 – 17.00 Zasedání odborných sekcí ČUS (volný vstup pro členy ČUS) A) Onkologická sekce (koordinátor Richard Fiala) B) Urodynamická sekce (koordinátor Tomáš Hanuš) C) Andrologická sekce (koordinátor Dalibor Pacík) HLAVNÍ SÁL 17.00 – 18.00

Onkologické minisympozium onkologické sekce ČUS moderátor: M. Babjuk I.

Buněčná proliferace a diferenciace, buněčný cyklus a jeho kontrola Vít V

II.

Charakteristika nádorového růstu a jeho ovlivnění chemoterapií a radioterapií Babjuk M

III. Panelová diskuse Komplexní onkologická léčba u lokálně pokročilých urologických malignit - kazuistiky lokálně pokročilého karcinomu močového měchýře a prostaty Účastníci panelu: prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc. doc. MUDr. Ladislav Jarolím, CSc. doc. MUDr. Richard Fiala, CSc. doc. MUDr. Jindřich Fínek, CSc. SALONKY V PRVNÍM PATŘE 18.00 - 19.00 Jednání profesních sdružení Sdružení ambulantních urologů (koordinátor Miroslav Hanuš) Česká organizace rezidentů v urologii (koordinátor Marek Schmidt)

Čtvrtek 27. 5. 2004 DOPOLEDNÍ PROGRAM: SEKCE A – VELKÝ SÁL 8.00 – 9.05

ANDROLOGIE Moderátoři: Dalibor Pacík, Jan Dvořáček

1. 2. 3. 4.

6

VLIV LUTS NA SEXUÁLNÍ DYSFUNKCI Študent V, Fiala R, Pernička J, Záťura F (Olomouc) VÝSLEDKY PREIMPLANTAČNÍ GENETICKÉ DIAGNOSTIKY U ANALYZOVANÝCH EMBRYÍ PO OPLOZENÍ SPERMIEMI ZÍSKANÝMI MIKROCHIRURGICKÝMI METODAMI Sobotka V, Mardešić T, Zudová D, Hlinka D, Heráček J (Praha) VARIKOKELEKTOMIE (LAPAROSKOPICKY NEBO MIKROCHIRURGICKY?) - KOMENTOVANÝ POSTER Kočárek J, Kőhler O, Sedláček M, Drlík P, Režnar P, Lacman J, Otava Z, Pokorný J (Praha) SEXUÁLNÍ DYSFUNKCE MUŽŮ Ů S KARCINOMEM PROSTATY, VLIV LÉČBY NA KVALITU ŽIIVOTA Matoušková M, Hanuš M (Praha)

www.ceskaurologie.cz

5. 6. 7. 8.

VYHODNOCENÍ ZMĚN PSA, f-PSA, f/t PSA A 3D-ULTRASONOGRAFICKÉHO MĚŘENÍ OBJEMU PROSTATY U MUŽŮ Ů S KALLMANNOVÝM SYNDROMEM PŘI SUBSTITUČNÍ LÉČBĚ TESTOSTERONEM - DVOULETÉ SLEDOVÁNÍ Heráček J. Urban M. Šnajderová M, Sobotka V, Kuncová J, Lukeš M, Zachoval R, Záleský M (Praha) HORMONÁLNÍ PROFIL MUŽEE PO PORANĚNÍ MÍCHY Heráček J, Urban M, Sobotka V, Kuncová J, Lukeš M, Zachoval R, Záleský M (Praha) CAG–TŘÍNUKLEOTIDOVÉ OPAKOVÁNÍ V GENU PRO ANDROGENNÍ RECEPTOR - POUŽIITELNÝ PREDIKČNÍ FAKTOR V REPRODUKČNÍ MEDICÍNĚ? Sobotka V, Heráček J, Urban M, Kuncová J, Minárik M, Mináriková L (Praha) POČET CAG–OPAKOVÁNÍ V GENU PRO ANDROGENNÍ RECEPTOR U HYPOSPADIE Heráček J, Urban M, Sobotka V, Sukop A, Kuncová J, Lukeš M, Zachoval R, Záleský M, Minárik M, Mináriková L (Praha)

Diskuse 9.05 - 9.45

VYZVANÉ PŘEDNÁŠKY

9.

EAU LECTURE: CAN GENETICS IMPROVE THE SCREENING OF PROSTATE CANCER? Teillac P (Paříž, Francie) 10. PŘEDNÁŠKA SUS: KLASIFIKÁCIA, DIAGNOSTIKA A TERAPIA CYST OBLIČKY Obšitník M 10.00 - 10.45

10.45 - 11.50

Panelová diskuse A: Laparoskopické versus otevřené operační metody Moderátoři: František Záťura, Radim Kočvara Členové panelu: Petr Morávek, Vladimír Študent, Jaroslav Všetička

KLASICKÉ OPERACE Moderátoři: Ladislav Jarolím, Karel Mainer

11. PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ UROLOGICKÉ OPERATIVY DO ROKU 2008 Pernička J, Záťura F (Olomouc) 12. SUPRAMEATÁLNÍ URETROLÝZA JAKO METODA LÉČBY HYPERKOREKCE PO OPERACÍCH MOČOVÉ INKONTINENCE U ŽEEN - VIDEO Fiala R, Vidlář A, Vrtal R, Študent V, Belej K, Záťura F (Olomouc) 13. POUŽIITÍ ACELULÁRNÍ KOLAGENNÍ MATRIX PŘI REKONSTRUKCI MUŽSSKÉ URETRY Fiala R, Vrtal R, Študent V, Belej K, Záťura F, Pernička J (Olomouc) 14. STŘEVNÍ PÍŠTĚLE PO UROLOGICKÝCH OPERACÍCH A MOŽN NOSTI JEJICH LÉČBY - SOUBOR KAZUISTIK Klečka J, Hora M, Veselý V, Chudáček Z (Plzeň) 15. RESEKČNÍ URETROPLASTIKA PŘI KOREKCI STRIKTUR BULBÁRNÍ URETRY (VLASTNÍ ZKUŠENOSTI) Kutílek P, Novák I (Hradec Králové) 16. MILLINOVA PROSTATEKTOMIE - NAŠE ZKUŠENOSTI Šafář D, Rovný A, Filipenský P, Řehořek P, Šabacký I, Kumstát P (Brno) Diskuse

DOPOLEDNÍ PROGRAM: SEKCE B – HORNÍ SÁL 10.00 - 10.45

10.45 - 11.50

Panelová diskuse B: Erektilní dysfunkce a RAPE Moderátor: Ladislav Jarolím Členové panelu: Dalibor Pacík, Richard Fiala, Karel Mainer, Pavel Hanek

PORUCHY FUNKCE A URODYNAMIKA Moderátoři: Tomáš Hanuš, Jan Krhut

17. METROLOGICKÉ ZÁSADY A KONTROLA KVALITY URODYNAMICKÝCH VYŠETŘENÍ Záťura F, Šuba P, Peřina V (Olomouc) 18. TRANSOBTURATORNÍ SLING (TOT) - MECHANIZMUS JEHO PŮSOBENÍ U STRESOVÉ INKONTINENCE A TECHNICKÉ ASPEKTY Vrtal R, Otčenášek M, Záťura F, Fiala R (Olomouc) 19. SUPRAMEATÁLNÍ URETROLÝZA JAKO METODA LÉČBY HYPERKOREKCE PO OPERACÍCH MOČOVÉ INKONTINENCE U ŽEEN Fiala R, Vidlář A, Vrtal R, Študent V, Belej K, Záťura F (Olomouc)


7

20. CHIRURGICKÁ LÉČBA MUŽSSKÉ INKONTINENCE - TBT (TENSION BULBOURETHRAL TAPE) - DLOUHODOBÉ SLEDOVÁNÍ Urban M, Lukeš M, Heráček J, Palascak P (Praha,Vesoul) 21. MODEL SUBVEZIKÁLNÍ OBSTRUKCE V PŘEDOPERAČNÍ DIAGNOSTICE ŽEEN SE STRESOVOU INKONTINENCÍ Krhut J, Mainer K, Kopecký J (Ostrava) 22. KOMPLIKACE PO MINIINVAZIVNÍCH OPERACÍCH PRO STRESOVOU INKONTINENCI U ŽEEN Mainer K, Krhut J, Kopecký J (Ostrava) 23. BOTULOTOXIN A - ALTERNATIVA V LÉČBĚ HYPERAKTIVNÍHO MĚCHÝŘE Krhut J, Mainer K, Kopecký J (Ostrava) Diskuse

SEKCE A – VELKÝ SÁL 12.00 – 12.40

Členská schůze České urologické společnosti

12.45 – 13.45

Oběd v prostorách Reduty - Klášterní restaurace

ODPOLEDNÍ PROGRAM: SEKCE A – VELKÝ SÁL 13.45 - 14.50

LAPAROSKOPIE Moderátoři: Radim Kočvara, Vladimír Študent

24. LAPAROSKOPICKÁ CHIRUGICKÁ LÉČBA LOKALIZOVANÉHO KARCINOMU LEDVINY Študent V, Fiala R, Pernička J, Záťura F (Olomouc) 25. LZE PŘI LAPAROSKOPICKÉ OPERACI VARIKOKELY DETEKOVAT DOPPLEROMETRICKY ŽIILNÍ REFLUX V PLEXUS PAMPINIFORMIS? Fiala R, Študent V, Belej K, Záťura F (Olomouc) 26. INDIKACE A TECHNICKÉ ASPEKTY LAPAROSKOPICKÉ ADRENALEKTOMIE Študent V, Záťura F, Vomáčka J, Fryšák Z, Čtvrtlík J (Olomouc) 27. TRANSMEZOKOLICKÝ PŘÍSTUP PŘI LAPAROSKOPICKÉ PYELOPLASTICE Kočvara R, Sedláček J, Dvořáček J, Dítě Z (Praha) 28. LAPAROSKOPICKÁ NEFREKTOMIE HYDRONEFROTICKY ZMĚNĚNÉ LEDVINY POMOCÍ BIPOLÁRNÍ POČÍTAČEM ŘÍZENÉ DIATERMIE BEZ POUŽIITÍ KLIPŮ ČI STAPLERŮ - VIDEO Hora M, Mrkos D, Hes O, Válka M, Klečka J (Plzeň) 29. LAPAROSKOPICKÁ RADIKÁLNÍ NEFREKTOMIE PRO PARENCHYMOVÝ TUMOR - VIDEO Hora M, Mrkos D, Hes O, Toufarová P, Klečka J (Plzeň) Diskuse

ODPOLEDNÍ PROGRAM: SEKCE B – HORNÍ SÁL 13.45 - 14.50

VARIA Moderátoři: Michal Urban, Marko Babjuk

30. ÚČINNOST EXTRAKORPORÁLNÍ LITOTRYPSE PIEZOLELEKTRICKÝM (PIEZOLITH 3000) A ELEKTROHYDRAULICKÝM (MEDILIT LT 1001) LITOTRYPTOREM Novák K, Vobořil V, Pešl M, Stolz J, Schánilec J, Zámečník L, Dvořáček J (Praha) 31. KARCINÓM PENISU - 20 ROČNÉ SKÚSENOSTI Marenčák J, Moro R, Ožvoldík M (Skalica) 32. BIOPSIE SUPERFICIÁLNÍCH INGUINÁLNÍCH UZLIN U KARCINOMU PENISU Stolz J, Šafařík L, Dvořáček J (Praha) 33. KARCINOM ŽA ALUDKU METASTAZUJÍCÍ DO OBALŮ VARLETE A NADVARLETE - KOMENTOVANÝ POSTER Palička L, Domes L (Kroměříž) 34. URODYNAMICKÉ ZMĚNY ROK PO TUMT Domes L, Fiala R (Kroměříž, Olomouc) 35. POZDNÍ NÁSLEDKY KRYTÝCH PORANĚNÍ LEDVIN III. AŽ V. STUPNĚ Záťura F, Grill R, Hartmann I (Olomouc, Praha) 36. POZDNÍ DIAGNOSTIKA ODTRŽEENÍ PÁNVIČKY PŘI POLYTRAUMATU - KOMENTOVANÝ POSTER Mainer K, Horák A, Krhut J, Kopecký J, Cakirpaloglu J, Pleva L (Ostrava) 37. HYPERPARATYREÓZA (HP) - ÚSKALÍ V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ - KAZUISTIKA, KOMENTOVANÝ POSTER Kolombo I, Porš J, Kolombová J, Berndt D, Hrubý M, Fröml J, Tichý J (Turnov)

8


38. ÚSPĚCH ČI NEÚSPĚCH? ANTIMIKROBIÁLNÍ LÉČBA CHLAMYDIOVÝCH INFEKCÍ V UROLOGICKÉ AMBULANCI Matoušková M, Hanuš M, Kaplán P, Procházková FE (Praha) Diskuse 15.00 - 18.00

SATELITNÍ SYMPOZIA - VELKÝ SÁL

15.00 - 15.50

Satelitní sympózium firmy Pfizer Nové trendy v léčbě LUTS a OAB Moderátor: František Záťura

16.00 - 16.30

Satelitní sympózium firmy Zentiva Nové trendy v medikamentózní terapii BPH Moderátor: Richard Fiala

16.40 - 17.10

Satelitní sympózium firmy Astra Zeneca Optimální indikace adjuvantní hormonální léčby Reálný postup - reálný pacient Moderátor: Ladislav Jarolím

17.20 - 17.55

Satelitní sympózium firmy LILLY Moderátor: Dalibor Pacík Výsledky prvních preferenčních studií mezi PDE 5 inhibitory Výsledky mezinárodní studie s tadalafilem u populace českých a slovenských pacientů

20.00

Společenský večer v prostorách Zámku Napajedla (podporovaný generálním sponzorem Pfizer) Předání cen za nejlepší publikace a přednášky za rok 2003

Pátek 28. 5. 2004 DOPOLEDNÍ PROGRAM: SEKCE A – VELKÝ SÁL 8:00 - 9:00

NÁDORY PROSTATY Moderátoři: František Záťura, Pavel Dušek

39. MÁ GENOTYPIZACE ANDROGENNÍHO RECEPTORU (AR) VÝZNAM U PACIENTŮ S LOKALIZOVANÝM KARCINOMEM PROSTATY? - KOMENTOVANÝ POSTER Sachová J, Urban M, Heráček J, Bendlová B (Praha) 40. VÝSLEDKY TRANSREKTÁLNÍ POWER-DOPPLER-SONOGRAFIE S 3D REKONSTRUKCÍ U PACIENTŮ PŘED RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMIÍ Záleský M, Urban M, Lukeš M, Zachoval R, Heráček J, Palascak P (Praha) 41. NEUROPLASTIKA PŘI RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII SE ŠIROKOU EXCIZÍ Fiala R, Machač J, Študent V, Belej K. Záťura F, Pernička J (Olomouc) 42. BICALUTAMID INHIBUJE VIABILITU ANDROGEN NESENZITIVNÍCH LINIÍ ROSTOUCÍCH V NÍZKÉ KONFLUENCI A SNIŽU UJE AKTIVITU TELOMERÁZY V ANDROGEN SENZITIVNÍ LINII LNCAP - KOMENTOVANÝ POSTER Bouchal J, Baumforth K, Šváchová M, Knillová J, Murray PG, Študent V, Kolář Z (Olomouc, Birmingham) 43. ROZDÍL V GLEASONOVĚ SKORE MEZI BIOPSIÍ PROSTATY A VYŠETŘENÍ PREPARÁTU PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII Vidlář A, Fiala R, Študent V, Belej K, Záťura F, Pernička J (Olomouc) 44. ZHODNOCENÍ 437 TRANSREKTÁLNÍCH ULTRASONOGRAFICKY KONTROLOVANÝCH BIOPSIÍ PROSTATY Lukeš M, Urban M, Záleský M, Zachoval R, Kuncová J, Heráček J (Praha) 45. PŘÍPAD PACIENTA SE SOLITÁRNÍ METASTÁZOU KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU V PROSTATĚ TŘI ROKY PO ABDOMINOPERINEÁLNÍ AMPUTACI REKTA - KOMENTOVANÝ POSTER Pešl M, Šafařík L, Dušková J, Soukup V, Dundr PZ, Dvořáček J (Praha) Diskuse


9

9.05 - 9.40

VYZVANÉ PŘEDNÁŠKY

46. UPDATE OF THE MANAGEMENT OF INCONTINENCE Herschorn S (Toronto) 47. IMUNOCHEMOTERAPIE KARCINOMU LEDVINY Kawaciuk I (Praha) 10.00 - 11.10

NÁDORY LEDVINY Moderátoři: Ivan Kawaciuk, Petr Morávek

48. JE ŠÍRKA NEGATÍVNEHO RESEKČNÉHO OKRAJA PREDIKTOROM ĎAĽŠEJ PROGRESIE OCHORENIA PRI NEFRÓN ŠETRIACEJ CHIRURGII OBLIČKY? Novotny V, Berdjis N, Manseck A, Hakenberg OW, Oehlschläger S, Wirth MP (Dresden, Deutschland) 49. ZÁCHOVNÉ VÝKONY PRO PARENCHYMATÓZNÍ NÁDOR LEDVINY Mainer K, Němec D, Kopecký J, Häring Z, Krhut J (Ostrava) 50. PIGMENTOVANÝ MIKROCYSTICKÝ CHROMOFOBOCELULÁRNÍ KARCINOM LEDVINY - BIOLOGICKÉ CHOVÁNÍ A MOLEKULÁRNĚGENETICKÁ ANALÝZA VZÁCNÉ VARIANTY Hes O, Vaněček T, Šíma R, Hora M, Michal M, Perez MD, Alvarado CI, Suster S (Plzeň, Mexico City, Columbus) 51. DUPLICITA LEIOMYOSARKOMU S ANGIOMYOLIPOMEM NEBO MALIGNÍ ZVRHNUTÍ ANGIOMYOLIPOMU? - KAZUISTIKA, KOMENTOVANÝ POSTER Staněk R, Vágner P, Kozelská E, Palas J (Opava) 52. RUPTURA NÁDORU JAKO PRVNÍ SYMPTOM U PAPILÁRNÍHO RENÁLNÍHO KARCINOMU Hora M, Hes O, Chudáček Z, Kreuzberg B, Boudová L, Michal M, Klečka J (Plzeň) 53. LEIOMYOM LEDVINY - KOMENTOVANÝ POSTER Hora M, Hes O, Chudáček Z, Michal M, Klečka J (Plzeň) 54. KOMBINOVANÁ LASEROVÁ A HF–ENDORESEKCE ROZSÁHLÉHO TUMORU MOČOVODU, VIDEO MINI-DV Kőhler O, Kočárek J (Praha) 55. ASYNCHRONNÍ TRIPLICITNÍ VÝSKYT NÁDOROVÉHO ONEMOCNĚNÍ - ADENOKARCINOM TĚLA DĚLOŽN NÍHO, KARCINOMU LEDVINY A LEIOMYOSARKOMU CÉKA - KOMENTOVANÝ POSTER Prošvic P, Morávek P, Macek P, Odrážka K (Hradec Králové) 56. MEZENCHYMÁLNÍ NÁDORY LEDVINY U DOSPĚLÝCH - VLASTNÍ SESTAVA Prošvic P, Macek P, Odrážka K, Podhola M, Morávek P (Hradec Králové) Diskuse 11.10 - 12.30

NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

57. URETERO-INTESTINÁLNE STRIKTÚRY U PACIENTOV S NEOVEZIKOU PO RADIKÁLNEJ CYSTEKTÓMII Novotný V, Berdjis N, Heberling U, Hakenberg OW, Wirth MP (Dresden, Deutschland) 58. TRENDY VÝSKYTU A MORTALITY NÁDOROV MOČOVÉHO MECHÚRA NA SLOVENSKU Ondruš D, Cuninková M (Bratislava) 59. POROVNÁNÍ ČETNOSTI RECIDIV TUMORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE U PACIENTŮ PO HO YAG A TUR–RESEKCI POVRCHOVÝCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE SLEDOVANÝCH 24 AŽ 36 MĚSÍCŮ Drlík P, Kőhler O (Praha) 60. PROGNOSTICKÝ VÝZNAM EXPRESE GENU PAX5 VE TKÁNI POVRCHOVÝCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE. VÝSLEDKY ČTYŘLETÉHO SLEDOVÁNÍ U 76 PACIENTŮ Babjuk M, Soukup V, Mareš J, Trková M, Dušková J, Dvořáček J (Praha) 61. ASYNCHRONNÍ VÝSKYT KVADRUPLICITNÍHO NÁDOROVÉHO ONEMOCNĚNÍ: MALIGNÍHO LYMFOMU, BAZOCELULÁRNÍHO KARCINOMU, UROTELIÁLNÍHO KARCINOMU A ADENOKARCINOMU PROSTATY - KAZUISTIKA, KOMENTOVANÝ POSTER Prošvic P, Morávek P, Odrážka K, Petera J (Hradec Králové) 62. METASTÁZA MELANOBLASTOMU DO MOČOVÉHO MĚCHÝŘE, VIDEO MINI-DV Kőhler O, Kočárek J (Praha) 63. ORGANOTYPICKÉ KULTURY SLIZNICE MOČOVÝCH CEST - NAŠE PRVNÍ ZKUŠENOSTI S VYUŽIITÍM PRO STUDIUM RŮSTOVÝCH CHARAKTERISTIK UROTELU IN VITRO Kuncová J, Revoltella R, Papini S, Urban M, Selli C, Mandys V (Praha, Pisa, Itálie) 64. INTERFERON ALFA V LÉČBĚ POVRCHOVÝCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Dušek P, Jarolím L, Kawaciuk I, Hyršl L, Teršípová L (Praha) 65. IMUNOHISTOCHEMICKÁ DETEKCE MIKROVASKULÁRNÍ DENZITY VE TKÁNI POVRCHOVÝCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Soukup V, Babjuk M, Dušková J, Pešl M, Dvořáček J, Povýšil C (Praha)

10


66. APOPTOTICKÝ POTENCIÁL BUNĚK UROTELIÁLNÍHO KARCINOMU Louda M, Vokurková D, Šimáková E (Hradec Králové) Diskuse 12.30

ZAKONČENÍ KONFERENCE - VELKÝ SÁL Oběd v prostorách Jezuitského konviktu

SEKCE B – HORNÍ SÁL 8.00 - 9.00

9.00 - 9.40

Panelová diskuse C - Inkontinence moče u muže Moderátor: Tomáš Hanuš Členové panelu: Michael Urban, Jan Doležel, Jaroslav Ženíšek, Ivan Pavlík

SEKCE ZDRAVOTNÍCH SESTER I. Moderátoři: J. Pernička, M. Žáková

S 1. STERILIZACE UROLOGICKÉHO ENDOSKOPICKÉHO INSTRUMENTÁRIA Štimová, Hedlová, Zvoníčková (Praha) S 2. PÉČE O PACIENTY S TRANSSEXUALIZMEM Dohnalová, Škodová (Praha) S 3. STOMICKÉ POMŮCKY V UROLOGII Hlávková, Matějková S 4. LERV POOPERAČNÍ Horová, Šariská (Praha) S 5. DERIVAČNÍ OPERACE I. Bartošová, Marková (Praha 2) S 6. LAPAROSKOPICKÉ OPERACE V UROLOGII Čeloudová, Krpatová 10.00

SEKCE ZDRAVOTNÍCH SESTER II. Moderátoři: A. Karásek, Z. Pevná

S 7. TVT–PÁSKA - LÉČBA INKONTINENCE U ŽEEN Hrubá (Praha) S 8. DERIVAČNÉ OPERÁCIE II. Dudíková, Pavlíková (Praha) S 9. PÉČE O DĚTSKÉ PACIENTY PO LAPAROSKOPICKÉ PYELOPLASTICE Fuksová (Praha) S 10. SYNDROM „VYHOŘENÍ“ Černá (Praha) S 11. TAJEMSTVÍ DĚTSKÉ UROLOGIE Hanáková (Olomouc) S 12. PROBLEMATICKÝ NEMOCNÝ V UROLOGICKÉ PRAXI Lahodová (Olomouc) Oběd v prostorách Jezuitského konviktu


11

ABSTRAKTA 1. VLIV LUTS NA SEXUÁLNÍ DYSFUNKCI Študent V, Fiala R, Pernička J, Záťura F Urologická klinika FN a LF UP, Olomouc Cíl práce: Lower urinary tract symptoms (LUTS) všeobecně představuje běžné věkově závislé onemocnění, které má významný dopad na kvalitu života. Cílem naší práce bylo zjistit vztah mezi výskytem LUTS a erektilní dysfunkcí (ED) pacientů přicházejících na odborné vyšetření s těmito potížemi. Materiál a metody: Bylo vyšetřeno 150 pacientů Urologické kliniky v Olomouci ve věkovém rozmezí 25 až 85 let. Do sestavy bylo zařazeno 134 pacientů, kteří přišli k ambulantnímu vyšetření se symptomy LUTS. Pacienti vyplnili dotazníky IPSS a IIEF a byli dále standardně vyšetřováni. Výsledky: Ze 134 dotázaných byla přítomnost ED různého stupně u 89 (66 %) mužů. Zbývajících 45 (34 %) mužů poruchy ED neudalo. Sledovali jsme věk, komorbidity a hlavně souvislost LUTS s výskytem ED. Incidence ED rostla progresivně a signifikantně se závažností LUTS. IPSS 0-8 IPSS 9-19 IPSS > 20

s ED 32 40 17

% 58 82 65

bez ED 27 9 9

% 46 18 35

Spokojenost se sexuálním životem dle hodnocení IIEF byla v závislosti na stupni LUTS . Závěr: Přítomnost LUTS u stárnoucí mužské populace je identifikována jako významný rizikový faktor nejen pro samotnou ED. Navíc vztah mezi narůstajícími potížemi způsobenými LUTS a sexuální dysfunkcí je nezávislý na dalších komorbiditách a narůstajícím věku. Sexuální zdraví je nedílnou součástí kvality života a mělo by být vzato v potaz při počátečním vyšetřování pacientů s LUTS. 2. VÝSLEDKY PREIMPLANTAČNÍ GENETICKÉ DIAGNOSTIKY U ANALYZOVANÝCH EMBRYÍ PO OPLOZENÍ SPERMIEMI ZÍSKANÝMI MIKROCHIRURGICKÝMI METODAMI Sobotka V1, Mardešić T1, Zudová D1, Hlinka D1, Heráček J2 1 Sanatorium Pronatal, Praha 2 Urologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha Cíl práce: Preimplantační genetická diagnostika (PGD) je v posledních několika letech nedílnou součástí algoritmu genetických vyšetření při použití metod asistované reprodukce. Jsou vytipovány rizikové stavy, nejznámější je věkový faktor u ženy, kdy po 35. roce příkře stoupá incidence vad plodu. Cílem práce je srovnání výsledků analýz embryí souboru těchto žen se skupinou žen, kdy k oplození in vitro byly použity spermie získané chirurgicky z varlat mužů s nejtěžšími formami poruch plodnosti. Materiál a metody: Vyšetřované blastomery byly získány biopsií 3denních embryí po in vitro fertilizaci a byly vyšetřeny metodikou FISH během 2 hybridizací. V prvé jsou vyšetřeny chromozomy X, Y, 13, 18, 21, ve druhé pak 16, 22. Jedná se o chromozomy, jejichž vada je slučitelná s životem a může být příčinou vrozených vad dítěte. Výsledky: V období 6/2003 - 12/2003 jsme v genetické laboratoři Sanatoria Pronatal vyšetřili 220 blastomer od 36 žen (průměrného věku 37,8 roku, s fyziologickým karyotypem) starších 35 let. V porovnávaném souboru jsme vyšetřili 31 blastomer od 5 žen (průměrný věk 28,6 roku, s fyziologickým karyotypem) mladších 35 let, jejichž embrya vznikla oplozením spermiemi získanými mikrochirurgicky (TESE). Srovnali jsme dva nejrizikovější faktory fertility - věk u ženy a neobstrukční azoospermie u muže. Závěr: Počet normálních embryí byl signifikantně vyšší u páru s andrologickým faktorem (36 %) než u žen ve věku nad 35 let (31 %). Porovnání výsledků však posílilo náš předpoklad, že muži s nejtěžšími poruchami plodnosti představují závažné riziko vzniku genetických vad a pouze rutinní zavedení PDG po TESE umožňuje nejčasnější diagnostiku genetických vad s možností selekce abnormálních embryí. 3. VARIKOKELEKTOMIE - LAPAROSKOPICKY NEBO MIKROCHIRURGICKY? Kočárek J1, Kőhler O1, Sedláček M2, Drlík P1, Režnar P1, Lacman J2, Otava Z1, Pokorný J1 1 Urologické oddělení ÚVN, Praha 2 Radiodiagnostické oddělení ÚVN, Praha Cíl práce: Porovnat výsledky laparoskopických a mikrochirurgických operací varikokély. Materiál a metody: V období od října 1997 do prosince 2003 jsme u 198 pacientů provedli 214 operací varikokély. 89 jsme operovali laparoskopicky (LPS) a 125 mikrochirurgicky (mikro). Indikovaní nemocní měli proti normě opakovaně horší spermiogram nebo měli subjektivní obtíže ve smyslu dyskomfortu nebo bolestí při fyzické zátěži. Průměrný věk pacientů byl 21,2 let (16 - 45 let). Ve 189 (88,3 %) případech šlo o varikokélu levostrannou, v 9 (4,2 %) případech o pravostrannou a v 16 (7,5 %) případech o oboustrannou. Před operací a následně s odstupem 6 – 9 měsíců po operaci byli všichni pacienti vyšetřeni sonograficky včetně dopplerovského vyšetření a vyšetření na reflux z testikulární žíly do pampiniformního plexu při Valsalvově manévru. Dále byl všem pacientů vyšetřen spermiogram.

12


Výsledky: operační čas zachování arterie pooperační hydrokéla recidiva zlepšení spermiogramu cena spotřeb. mat.

LPS prům. 45 min (20 – 90 min) 27 % 7% 6% 48 % 1.644,- Kč

mikro prům. 65 min (45 – 120 min) 100 % 0% 0,7 % 76 % 1.249,- Kč

Závažné peroperační či pooperační komplikace jsme nezaznamenali. Závěr: Mikrochirurgickou technikou dosahujeme lepších výsledků. Mikrochirurgický přístup považujeme za méně invazivní. 4. SEXUÁLNÍ DYSFUNKCE MUŽŮ Ů S KARCINOMEM PROSTATY, VLIV LÉČBY NA KVALITU ŽIIVOTA Matoušková M, Hanuš M Urocentrum, Praha Úvod: Zhoubná onemocnění prostaty se díky časnému záchytu v populaci pozvolna posouvají k nižším věkovým kategoriím. Od ostatních solidních nádorů se karcinom prostaty odlišuje zvláštním biologickým chováním. Dlouhý doubling time a pomalá progrese onemocnění umožní nemocnému s hormonálně dependentním nádorem dlouhodobou stabilizaci onemocnění a přežití. Proto je karcinom prostaty hodnocen WHO jako chronické onemocnění. Léčba karcinomu prostaty (chirurgická, radiační i medikamentózní) ovlivní významně sexuální život nemocných, a tím i kvalitu jejich života. Materiál a metody: Předkládáme soubor 36 mužů s průměrným věkem 63,2 roku <48;67> s lokálně pokročilým nebo generalizovaným onemocněním. Všichni nemocní žili sexuálním životem před stanovením diagnózy, resp. zahájením léčby. Hormonální suprese –analogy nebo antiandrogeny, u 29 z nich formou intermitentní androgenní suprese, ostatní dostávali léčbu konbyla navozena LH RH– –skóre (International Index of Erectile Function), léčebnou odpověď a její trvání. tinuální. Hodnotili jsme dotazníky na kvalitu života a IIEF– Výsledky: Před zahájením léčby jsme zjistili u 58 % (21) nemocných erektilní dysfunkci, v 52 % (11 mužů) poruchu ejakulace a u 7 ne–analoga vedou mocných (30 %) byla bolestivá ejakulace. Rozvoj sexuální dysfunkce byl závislý na druhu použitého farmaka. LH RH– k promptní ztrátě libida a rozvoji impotence u většiny nemocných. Podání steroidních antiandrogenů není následováno, přes významný pokles hladin testosteronu, vznikem sexuální dysfunkce. Pokles libida jsme zaznamenali jen u 25 % nemocných. Erektilní dysfunkce se zhoršila u nemocných s již rozvinutou poruchou. Nesteroidní antiandrogeny navodily sexuální dysfunkci u 30 % nemocných. Intermitentní androgenní suprese snižuje výskyt symptomů spojených s nedostatkem androgenů. Při pulzním podávání dochází v cyklu bez léčby k vzestupu hladin testosteronu a zlepšení sexuálního života. V minimálně 6měsíčním odstupu od ukončení léčebného cyklu je patrný –skóre. pokles v hodnocení IIEF– Závěr: Sexuální dysfunkce (SD) provázejí onemocnění prostaty. Se stupněm symptomů dolních močových cest se zhoršuje i stupeň SD. U karcinomu prostaty ovlivníme navíc vznik SD i výběrem léčebného režimu a protinádorové farmakoterapie. Při volbě léčebné strategie bychom měli přihlížet i k sexualitě a preferenci pacienta, spolu s pravidly bezpečné onkologické léčby. Ů 5. VYHODNOCENÍ ZMĚN PSA, f-PSA, f/t PSA A 3D-ULTRASONOGRAFICKÉHO MĚŘENÍ OBJEMU PROSTATY U MUŽŮ S KALLMANNOVÝM SYNDROMEM PŘI SUBSTITUČNÍ LÉČBĚ TESTOSTERONEM - DVOULETÉ SLEDOVÁNÍ Heráček J1, Urban M1, Šnajderová M2, Sobotka V3, Kuncová J1, Lukeš M1, Zachoval R1, Záleský M1 1 Urologická klinika FN KV a 3. LF UK, Praha 2 Pediatrická klinika FN Motol a 2. LF UK, Praha 3 Sanatorium Pronatal, Praha Cíl práce: Kallmannův syndrom (KS) je vzácné geneticky vrozené onemocnění charakterizované hypogonadotropním hypogonadizmem a anosmií nebo hyposmií. Cílem práce bylo vyhodnocení změn PSA, f-PSA, f/t PSA a transrektálního 3D-ultrasonografického měření objemu prostaty v průběhu 2leté kontinuální substituční léčby testosteronem. Materiál a metody: Do souboru jsme zařadili 5 adolescentů (věk 16 – 19 roků) s KS, které léčíme od roku 2001. Hormonální indukce puberty byla iniciována hCG, poté následovala kontinuální substituční terapie testosteronem (Sustanon® 250) intramuskulární injekcí každé 3 týdny. Po dobu 2 let jsme každých 6 měsíců provedli transrektální sonografii prostaty a semenných váčků s 3D-rekonstrukcí a stanovili hodnotu testosteronu, PSA, f-PSA a f/t PSA. Výsledky: V průběhu 2leté léčby jsme nezaznamenali statisticky signifikantní změny ve sledovaných parametrech. Průměrný objem prostaty byl 10,3 ml (8,2 – 13,5), hodnota celkového testosteronu 8,34 nmol/l (6,81 – 13,45), PSA 0,54 µg/l (0,18 – 0,87), f-PSA 0,28 µg/l (0,27 – 0,31) a f/t PSA 0,43 (0,31 – 0,55). Nezaznamenali jsme žádné vedlejší účinky léčby. Závěr: Práce prezentuje 2leté výsledky komplexní péče o pacienty s poruchou pohlavního vývoje, nástupu a průběhu puberty. Dlouhodobé sledování těchto pacientů v mezioborové spolupráci endokrinologa a androloga může přispět k objasnění vlivu substituční léčby testosteronem na vývoj prostaty.


13

6. HORMONÁLNÍ PROFIL MUŽEE PO PORANĚNÍ MÍCHY Heráček J1, Urban M1, Sobotka V2, Kuncová J1, Lukeš M1, Zachoval R1, Záleský M1 1 Urologická klinika FN KV a 3. LF UK, Praha 2 Sanatorium Pronatal, Praha Cíl práce: Každým rokem přibývá v České republice okolo 300 pacientů s poraněním míchy. 50 % těchto úrazů postihuje muže, často ve velmi mladém věku. Endokrinopatie vznikají vlivem míšního poranění na autonomní nervový, neuroendokrinní a imunitní systém. Cílem práce bylo vyšetřit hormonální profil v souboru mužů po poranění míchy. Materiál a metody: Do souboru jsme zařadili 30 mužů po poranění míchy. Průměrný věk pacientů byl 27 (19 – 40) roků, doba od úrazu 3,5 (1 – 9) roku. Kontrolní skupinu tvořilo 40 zdravých mužů s průměrným věkem 25 (22 – 28) roků. Z ranního odběru krve nalačno jsme stanovili hodnoty prolaktinu, folikulostimulačního hormonu, luteinizačního hormonu, progesteronu, estradiolu, dehydro–androgen– –indexu, thyreotropinu, celkového epiandrosteronu-sulfátu, celkového testosteronu, sex. hormonu vázajícího globuliny, free– tyroxinu a celkového trijodthyroninu. Výsledky: U mužů po poranění míchy jsme ve srovnání s kontrolní skupinou zjistili statisticky signifikantně vyšší hodnoty prolaktinu (prům. 20,2 vs 8,6 µg/l) a nižší hodnoty folikulostimulačního hormonu (prům. 2,8 vs 7,4 U/l), luteinizačního hormonu (prům. 1,8 vs 4,4 U/l) a celkového testosteronu (prům. 14,4 vs 20,6 nmol/l). Hyperprolaktinemie byla častější ve skupině pacientů po poranění dolní hrudní a bederní páteře. Závěr: Výsledky naší práce potvrzují nutnost vyšetření hormonálního profilu u mužů po poranění míchy v rámci komplexního andrologického vyšetření, především v návaznosti na metody asistované reprodukce. 7. CAG–TŘÍNUKLEOTIDOVÉ OPAKOVÁNÍ V GENU PRO ANDROGENNÍ RECEPTOR - POUŽIITELNÝ PREDIKČNÍ FAKTOR V REPRODUKČNÍ MEDICÍNĚ? Sobotka V1, Heráček J2, Urban M2, Kuncová J1, Minárik M3, Mináriková L3 1 Sanatorium Pronatal, Praha 2 Urologická klinika FN KV a 3. LF UK, Praha 3 Genomac International, s.r.o., Praha Cíl práce: Gen pro androgenní receptor (AR) je uložen na krátkém raménku X– –chromozomu (Xq11-12) a obsahuje 8 exonů. Exon č. 1 –třínukleotidový motiv kódující polyglutaminový řetězec. Délka polyglutaminového řetězce inverzně koreluje s transkripční obsahuje CAG– –repeatů a stupněm mužské subfertility. aktivitou a expresí androgenního receptoru. Cílem práce bylo nalézt vztah mezi počtem CAG– Materiál a metody: Do souboru jsme zařadili 30 mužů s abnormálním spermiogramem vyšetřených pro poruchu plodnosti v Sanatoriu Pronatal v roce 2003. Pacienty jsme rozdělili dle koncentrace spermií v ejakulátu na 4 skupiny (oligospermie pod 10 mil, oligospermie pod 1 mil, kryptozoospermie a azoospermie). Kontrolní skupinu tvořilo 40 fertilních mužů s normálním spermiogramem. Stanovení –repeatů bylo provedeno pomocí PCR a fragmentační analýzy na automatickém 96kapilárním sekvenátoru. počtu CAG– Výsledky: Ve skupině subfertilních mužů byla průměrná hodnota CAG opakování 22 (8 – 27), v kontrolní skupině pak 24 (16 – 28). Rozdíl není statisticky signifikantní. Výsledky nelze nyní jednoznačně interpretovat pro nehomogenitu souboru a malý počet pacientů. Závěr: Předmětem sdělení je upozornit na možnost klinického využití vyšetření počtu CAG repeatů jako dalšího faktoru umožňujícího zpřesnění prognózy fertilizace po mikromanipulacích u nejtěžších forem mužské subfertility. Pro upřesnění vztahu mužké fertility k počtu –opakování v genu pro androgenní receptor musí následovat rozšíření souboru, jeho další rozdělení dle etiologie a také porovnání CAG– výsledků s ostatními vyšetřovanými predikčními faktory pro subfertilitu, tj. s hormonálním profilem pacienta a imunocytochemickým vyšetřením spermií. 8. POČET CAG–OPAKOVÁNÍ V GENU PRO ANDROGENNÍ RECEPTOR U HYPOSPADIE Heráček J1, Urban M1, Sobotka V2, Sukop A3, Kuncová J1, Lukeš M1, Zachoval R1, Záleský M1, Minárik M4, Mináriková L4 1 Urologická klinika FN KV a 3. LF UK, Praha 2 Sanatorium Pronatal, Praha 3 Klinika plastické chirurgie FN KV a 3. LF UK, Praha 4 Genomac International, s.r.o., Praha Cíl práce: Gen pro androgenní receptor je uložen na krátkém raménku X– –chromozomu (Xq11-12) a obsahuje 8 exonů. Exon č. 1 obsahuje CAG třínukleotidový motiv kódující polyglutaminový řetězec. Délka polyglutaminového řetězce inverzně koreluje s transkripční aktivitou a expresí androgenního receptoru. Cílem práce bylo zhodnotit počet CAG repeatů u jednotlivých typů hypospadie. Materiál a metody: Do souboru jsme zařadili 36 mužů (věk 9 – 29 roků) s hypospadií (13krát glandulární, 12krát penilní a 11krát skrotální/perineální hypospadie). Kontrolní skupinu tvořilo 40 mužů (věk 15 – 30 roků) s vyústěním uretry na vrcholu glandu. Stanovení počtu CAG repeatů bylo provedeno pomocí PCR a fragmentační analýzy na automatickém 96kapilárním sekvenátoru. Výsledky: Průměrný počet CAG opakování byl ve skupině mužů s glandulární hypospadií 22 (16 – 24), s penilní hypospadií 21 (18 – 26), perineální/skrotální hypospadií 18 (8 – 24) a v kontrolní skupině pak 22 (21 – 26). Ve srovnání s kontrolní skupinou byl statisticky výz–opakování pouze u mužů s perineální/skrotální hypospadií. namný nižší počet CAG– Závěr: Studie potvrzuje souvislost mutací genu pro androgenní receptor a hypospadie. K upřesnění vztahu počtu CAG opakování a hypospadie musí následovat rozšíření souboru pacientů.

14


9. EAU LECTURE: CAN GENETICS IMPROVE THE SCREENING OF PROSTATE CANCER? Vyzvaná přednáška Evropské urologické asociace Teillac P, Paříž 10. KLASIFIKÁCIA, DIAGNOSTIKA A TERAPIA CYST OBLIČKY Vyzvaná přednáška Slovenské urologické společnosti Obšitník M 11. PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ UROLOGICKÉ OPERATIVY DO ROKU 2008 Pernička J, Záťura F Urologická klinika FN a LF UP, Olomouc Cíl práce: S využitím demografických dat, dat o zdravotním stavu obyvatelstva, politiky zdravotních pojišťoven provést prognózu poptávky urologických operací do roku 2008. Materiál a metody: Provedeno zhodnocení celkového počtu operací a jejich finančního zhodnocení od roku 2000 a jejich výhled do let dalších. Operace jsou vyhodnoceny ve skupinách: dospělé otevřené operace, dětské otevřené operace, laparoskopické operace a endooperace dospělých. Celková prognóza do roku 2008 je rozebrána po stránce kvantitativní, ekonomické a regionální. Výsledky: Autoři předpokládají oproti roku 2003 pokles počtu otevřených operací, které jsou současně prováděny na pracovištích nižšího typu, o 15 %, nárůst onkologických otevřených operací o 10 %, vzrůst laparoskopických operací o 50 %, dětských operací o 15 % a endoskopických operací o 25 %. Závěr: Výše uvedený trend je vyhodnocen za stávajících ekonomických podmínek. Změna těchto podmínek bude mít zásadní vliv na vývoj operativy. Proto je nutno mít připravenu optimistickou i pesimistickou variantu do dalších let. 12. SUPRAMEATÁLNÍ URETROLÝZA JAKO METODA LÉČBY HYPERKOREKCE PO OPERACÍCH MOČOVÉ INKONTINENCE U ŽEEN Fiala R, Vidlář A, Vrtal R, Študent V, Belej K, Záťura F Urologická klinika, FN Olomouc Cíl práce: Prezentace operační techniky uretrolýzy v řešení hyperkorekce inkontinence. Materiál a metody: Video prezentuje možnost operačního řešení hyperkorekce u pacientky po TVT a Burchově kolposuspenzi, která má kompletní retenci léčenou čistou intermitentní katetrizací. Výsledky: Uretrolýza vedla ke spontánní mikci. Závěr: Suprameatální uretrolýza je minimálně invazivní metoda v řešení hyperkorekce způsobené TVT, slingem nebo Burchovou operací. 13. POUŽIITÍ ACELULÁRNÍ KOLAGENNÍ MATRIX PŘI REKONSTRUKCI MUŽSSKÉ URETRY Fiala R, Vrtal R, Študent V, Belej K, Záťura F, Pernička J Urologická klinika, FN a LF UP, Olomouc Cíl práce: Vyhodnotit krátkodobé výsledky operační léčby striktur močové trubice pomocí acelulární kolagenní matrix. Materiál a metody: V roce 2003 jsme provedli rekonstrukci močové trubice pomocí acelulární kolagenní matrix u 9 mužů ve věku 45 – 71 let. U 5 nemocných byl proveden onlay v bulbární části uretry, u 2 bulbopenilní onlay, 1 meatoplastika a 1 druhá doba Johanssonovy operace. Výsledky jsme hodnotili 3 měsíce od operace. Při kontrole byla hodnocena UFM křivka a eventuálně dle výsledku byla provedena uretrografie a uretroskopie. Výsledky: 3 měsíce po výkonu byla operace úspěšná u 8 nemocných. Recidiva se vyvinula u jednoho nemocného s bulbopenilní onlay plastikou v jeho bulbární části. Časné komplikace (píštěl, hojení p.s., infekce, rozpad plastiky) se nevyskytly žádné. Závěr: Uretroplastika s použitím acelulární matrix je perspektivní metoda bez potřeby odběru štěpu či přípravy laloku. Není přítomna morbidita odběrového místa, nevyskytly se časné komplikace. Otázkou zůstává trvanlivost rekonstrukce. NOSTI JEJICH LÉČBY - SOUBOR KAZUISTIK 14. STŘEVNÍ PÍŠTĚLE PO UROLOGICKÝCH OPERACÍCH A MOŽN Klečka J1, Hora M1, Veselý V2, Chudáček Z3 1 Urologická klinika FN a LF UK, Plzeň 2 Chirurgická klinika FN a LF UL, Plzeň 3 radiodiagnostické oddělení FN, Plzeň Cíl práce: Zhodnotit soubor 4 pacientů po urologických otevřených výkonech, jejichž časný pooperační průběh byl komplikován vznikem střevní píštěle, a seznámit s možnostmi terapie této relativně málo časté komplikace. Materiál a metody: Autoři předkládají kazuistiky 4 pacientů po urologických operacích, resp. 1krát po translumbální nefrektomii pro pyonefros, 1krát po radikální prostatektomii (RAPE) a 2krát po radikální cystektomii (RACE). U těchto pacientů došlo v časném poope-


15

račním období ke vzniku střevních komplikací ve smyslu vytvoření střevní fistuly. Podle typu komunikace se jednalo v 1 případě o vezikorektální píštěl u pacienta po RAPE, 2krát o kolokutánní píštěl u pacientů po translumbální nefrektomii a RACE. 1krát o střevní píštěl v širším slova smyslu, resp. o komunikaci dehiscentní ureteroileoanastomózy u pacienta po RACE, který byl revidován pro dehiscenci ileoileoanastomózy po exkluzi kličky pro ileální konduit. Výsledky: V případě pacienta s vezikorektální píštělí byla zvolena chirurgická léčba, založení sigmoideostomie s jejím zanořením po zhojení píštěle. U pacienta s komunikací mezi exkludovanou kličkou s kůží byla založena nejprve ileostomie a k vyhojení „močové píštěle“ došlo následně spontánně. V ostatních případech došlo ke zhojení při konzervativní terapii. Závěr: Přehled kazuistik poukazuje na možnost vzniku střevních komplikací u širokého spektra urologických výkonů a dává přehled možností řešení, které je v zásadě chirurgické či konzervativní, ale především vysoce individuální ve vztahu k aktuálnímu stavu pacienta. 15. RESEKČNÍ URETROPLASTIKA PŘI KOREKCI STRIKTUR BULBÁRNÍ URETRY (VLASTNÍ ZKUŠENOSTI) Kutílek P, Novák I Urologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové Cíl práce: Zhodnotit úspěšnost resekčních uretroplastik u vlastního souboru nemocných, komplikace a dlouhodobé výsledky léčby. Materiál a metody: V retrospektivní studii autoři uvádějí soubor 14 pacientů s diagnózou bulbární striktury močové trubice ve věku od 18 do 61 let, řešených resekční uretroplastikou v letech 1996 – 2003 na Urologické klinice FN v Hradci Králové. Výsledky: 13 pacientů (92,8 %) je bez nálezu striktury uretry po roce sledování. V jednom případě (7,2 %) byla po 6 měsících diagnostikována nová stenóza na rozhraní penilní a bulbární uretry dlouhá 15 mm. Byla vyřešena substituční replastikou bukálním štěpem. Časné komplikace hojení operační rány jsme zaznamenali u 3 nemocných (21,6 %). Nezaznamenali jsme pooperační poruchy kontinence moči ani erektilní dysfunkci. Závěr: Resekční uretroplastiku lze s výhodou použít při řešení krátkých striktur bulbární uretry. Vykazuje velmi uspokojivé výsledky a minimum komplikací v pooperačním období. 16. MILLINOVA PROSTATEKTOMIE - NAŠE ZKUŠENOSTI Šafář D, Rovný A, Filipenský P, Řehořek P, Šabacký I, Kumstát P Urologické oddělení FN U sv. Anny a LF MU, Brno Cíl práce: Přestože transuretrální resekce prostaty zůstává zlatým standardem v operační léčbě BPH, otevřená prostatektomie díky svým indikacím (větší adenom, sdružená patologie DMC) stále tvoří asi 15 % operací pro BPH. Na rozdíl od jiných pracovišť preferujeme na našem oddělení Millinovu operaci před přístupem transvezikálním. Seznámení s 12letými zkušenostmi s Millinovou retropubickou prostatektomií, které byly provedeny na urologickém oddělení FN U sv. Anny v Brně. Materiál a metody: Retrospektivní hodnocení: Od roku 1992 do roku 2003 jsme retropubickým přístupem operovali 796 pacientů, z toho 289 (tj. 36 %) bez použití uretrálního katétru, kdy byla derivace moči zajištěna epicystostomií s aktivním sáním. Výsledky: Millinův přístup umožňuje při standardním průběhu extrakci katétru 4. pooperační den, při „bezkatétrové“ prostatektomii nastupuje spontánní mikce obvykle 2. pooperační den. Průměrná doba hospitalizace byla v našem souboru 6,4 dne. Procento komplikací retropubické prostatektomie v našem souboru odpovídá údajům literatury (retrográdní ejakulace 90 – 100 %, nutnost alogenního krevního převodu 3 – 6 %, perioperační mortalita 1 %). Závěr: Millinova prostatektomie (zvláště bezkatétrová) je v některých parametrech: doba ponechání katétru po operaci (4 dny Millinova prostatektomie, 7 dnů transvezikální prostatektomie), délka hospitalizace (6,4 - Millin; 7,6 - suprapubicky), frekvence pooperačních striktur hrdla močového měchýře (5 % - náš soubor, 6 – 22 % dle literárních údajů) a výskyt inkontinence moči (1,7 % - náš soubor, 2 – 10 % - literární údaje) lepší než prostatektomie transvezikální. K dalším výhodám tohoto přístupu řadíme lepší vizuální kontrolu operačního pole s exaktním ošetřením lůžka po enukleaci a ponechání intaktní stěny močového měchýře. 17. METROLOGICKÉ ZÁSADY A KONTROLA KVALITY URODYNAMICKÝCH VYŠETŘENÍ Záťura F, Šuba P, Peřina V Urologická klinika FN a LF UP, Olomouc Cíl práce: Urodynamická vyšetření jsou z metrologického hlediska jednoduchá měření biofyzikálních hodnot, která lze poměrně dobře definovat. Jde však i o měření na živém organizmu, která do procedury vnášejí četná rizika poruchy měřicích přípravků i nesprávných postupů či metodických chyb při měření. Materiál a metody: Práce vychází ze zkušeností s analýzou vývoje urodynamické aparatury, z rozborů více než 350 servisních zásahů v letech 1996 – 2002, i rizikové analýzy poruch a nesprávných postupů při urodynamickém měření na pracovišti urologické kliniky FNO. Analýzou dat jsou hodnoceny 4 typy snímačů pro měření průtoku, 3 typy snímačů tlaku i snímače pro EMG z hlediska reproduktibility, sterilizace, údržby, nastavení citlivosti, kalibrace i dlouhodobé stálosti. Měřením doby odpovědi i dlouhodobé stálosti byly vyhodnoceny i měřicí katétry a přívodní linky. Výsledky: Jako nejvhodnější se jeví váhový typ uroflowmetru, ostatní mají menší dlouhodobou stálost, vyšší poruchovost, horší údržbu a nelze je prakticky sterilizovat. Tlakové snímače jsou poměrně stálé i odolné, zásadním problémem je však kontinuita vodního sloupce od měrného katétru přes měřící linku až po komůrku katétru. Až 85 % nesprávných měření byla způsobena bublinami v měřicím

16


systému. Rizikovým momentem je i opakované použití měrných katétrů pro cystometrii a profilometrii, které již po 5 resterilizacích mění své parametry (dynamický odpor, „response time“). Překvapivé bylo i zjištění, že významná část vyšetřujících neznala základní vlastnosti svého přístroje, na aparatuře nebyla prováděna pravidelná údržba a rekalibrace tak, jak to vyžaduje zákon o zdravotnických prostředcích. Závěr: Urodynamika jako biometrická metoda podléhá podmínkám zákona o zdravotnických prostředcích a vyžaduje dodržování určitých zásad. I když lze volbou vybraných typů snímačů snížit riziko chyb, je třeba dodržovat základní metrologická i hygienická pravidla, protože větší části poruch by bylo možné předejít dodržováním postupů, uvedených v návodu k použití urodynamické aparatury. 18. TRANSOBTURATORNÍ SLING (TOT) - MECHANIZMUS JEHO PŮSOBENÍ U STRESOVÉ INKONTINENCE A TECHNICKÉ ASPEKTY Vrtal R1, Otčenášek M2, Záťura F1 , Fiala R1 1 Urologická klinika FN a LF UP, Olomouc 2 Gynekologicko-porodnická klinika FN Bulovka, Praha Cíl práce: Transobturatorně uložená páska je novou miniinvazivní metodou při léčbě ženské stresové inkontinence. Na rozdíl od TVT založené suprapubicky je základním a nejdůležitějším rozdílem horizontálněji uložená páska, jež netvoří smyčku kolem uretry, ale spíše kopíruje průběh svalstva pánevního dna a stává se tak přirozenou podporou močové trubice během zvýšení intraabdominálního tlaku. Materiál a metody: V rámci pilotní klinické studie bylo zhodnoceno 18 pacientek s inkontinencí moči. 12 pacientek mělo čistou stresovou inkontinenci, zbývajících 6 pacientek bylo klasifikováno jako smíšená inkontinence s predominancí stresové složky. 9 pacientek bylo klasifikováno jako SI v důsledku hypermobility uretry (HU). 7 pacientek jako kombinovaná HU + ISD. 2 pacientky se stresovou inkontinencí v důsledku ISD (insuficience hrdla). U 15 pacientek šlo o primooperaci stresové inkontinence, 3 pacientky byly po předchozích neúspěšných antiinkontinenčních operacích (2krát Gittes, 1krát Burch). Průměrný věk pacientek byl 58 let (49 – 72). Diagnostika byla stanovena na základě předoperačních fyzikálních vyšetření, UDV, USG a provedení „stress testu“. Stejnými metodami byly pacientky –operaci . vyhodnoceny i 3 měsíce po TOT– –pásek je použit jiný materiál. Jde o monofilamentní neelastický polypropylen s pouze Na rozdíl od pružných TVT– 5% elasticitou a vysokými adhezivními vlastnostmi. Páska se zavádí pomocí tzv. tunelleru technikou inside out. Není kryta během zavádění ochrannou folií a lze ji při nesprávném založení vyjmout a založit opakovaně. Zakládá se z kolpotomie přes obturatorní membránu, obturatorní a puborektání svaly. Správně umístěná páska nesmí utlačovat uretru (tension-free), na kterou zespodu naléhá. Pozice pásky musí umožňovat snadné prostrčení tupého nástroje (např. nůžky) mezi pásku a periuretrální tkáně. Výsledky: Plná kontinence během zvýšení intraabdominálního tlaku byla dosažena u 15 pacientek, 3 pacientky s nepatrným únikem –testem. U 4 pacientek bylo postmikční reziduum (35 - 70 ml) v důsledku během stress testu (několik kapek) a s negativním 1 hod pad– lehké až střední BOO (p det Qmax 31 – 43 cm H20). Urgence de novo nebyla prokázána. 2 pacientky s původně smíšenou inkontinencí urgentní symptomy ztratily. Během operace se nevyskytly žádné závažnější komplikace. Závěr: Transobturatorně uložená páska zachovává intaktní Retziův prostor, a je tím výrazně sníženo riziko krvácení z retropubických venózních plexů. Jen výjimečně může dojít k poranění uretry nebo močového měchýře, a není tedy nutná cystoskopická kontrola. Výrazně se zmenšuje riziko sekundární pooperační retence a hyperkorekce. 19. SUPRAMEATÁLNÍ URETROLÝZA JAKO METODA LÉČBY HYPERKOREKCE PO OPERACÍCH MOČOVÉ INKONTINENCE U ŽEEN Fiala R, Vidlář A, Vrtal R, Študent V, Belej K, Záťura F Urologická klinika, FN a LF UP, Olomouc Cíl práce: Prezentace operační techniky uretrolýzy v řešení hyperkorekce inkontinence. Materiál a metody: Video prezentuje možnost operačního řešení hyperkorekce u pacientky po TVT a Burchově kolposuspenzi, která má kompletní retenci léčenou čistou intermitentní katetrizací. Výsledky: Uretrolýza vedla ke spontánní mikci. Závěr: Suprameatální uretrolýza je minimálně invazivní metoda v řešení hyperkorekce způsobené TVT, slingem nebo Burchovou operací. 20. CHIRURGICKÁ LÉČBA MUŽSSKÉ INKONTINENCE - TBT ( TENSION BULBOURETHRAL TAPE): DLOUHODOBÉ SLEDOVÁNÍ Urban M1, Lukeš M1, Heráček J1, Palascak P2 1 Urologická klinika FN KV a 3. LF UK, Praha 2 Urologické oddělení, Vesoul, Francie Cíl práce: Močová inkontinence u muže jako následek operace na prostatě představuje dlouhodobý sociálně ekonomický problém s dopadem na psychiku muže a kvalitu jeho života. Materiál a metody: U 32 pacientů se stresovou inkontinencí III. stupně (15 po transuretrální prostatektomii, 13 po radikální prostatektomii, 4 po transvesikální prostatektomii) jsme provedli bulbouretrální slingovou operaci prolenovou páskou. Transperineálním přístupem je speciální páska z prolenu pomocí ocelové zahnuté jehly umístěna pod bulbární uretru. Vstup pro jehlu je laterálně od bulbární uretry a m. bulbospongiosus, prochází diafragmou urogenitale (m. transversus perinei profundus) do retropubického prostoru a podél zadní strany symfýzy do stěny břišní v místě suprapubické incize. Panendoskopické a urodynamické vyšetření jsme provedli před operací, urodynamické vyšetření a mikční uretrocystografii následně 6, 12, 24 a 36 měsíců po operaci. Průměrná doba sledování byla 23 měsíců (2 – 38).


17

Výsledky: 16 pacientů po TBT je plně kontinentních, 11 pacientů se stresovou inkontinencí I. stupně a 5 pacientů zůstalo se stresovou inkontinencí III. stupně. Nezaznamenali jsme žádné vážnější komplikace, 8 pacientů mělo 6 týdnů po operaci iritační mikční obtíže. Průměrná doba operace byla 51 minut, průměrná doba hospitalizace 4,3 dny. Závěr: Bulbouretrální slingová operace prolenovou páskou je novým, jednoduchým a efektivním řešením močové inkontinence u muže. Rozhodující pro správnou indikaci pacienta k tomuto výkonu je předoperační urodynamické vyšetření.

Projekt vznikl za podpory grantu IGA MZ CR ND/6859-3. 21. MODEL SUBVEZIKÁLNÍ OBSTRUKCE V PŘEDOPERAČNÍ DIAGNOSTICE ŽEEN SE STRESOVOU INKONTINENCÍ Krhut J, Mainer K, Kopecký J Urologické oddělení FNsP, Ostrava-Poruba Cíl práce: Nejběžnější metodou v operační léčbě stresové inkontinence žen jsou miniinvazivní slingové operace. Jejich úspěšnost je vysoká (cca 90 %), mezi nejčastější komplikace patří pooperační rozvoj urgence (3 – 19 %) a evakuační potíže (3 – 15 %). Předpokládá se, že příčinnou těchto komplikací může být pooperačně vzniklá subvezikální obstrukce. Cílem práce bylo vytvořit algoritmus urodynamického vyšetření, v jehož rámci by bylo možno modelovat lehkou subvezikální obstrukci, ověřit reakci detruzoru na ni, a tím předpovědět výsledek operace. Materiál a metody: Algoritmus zahrnuje rutinní opakované uroflowmetrické vyšetření s verifikací rezidua a vyšetření pacientek P/Q studií v sedě. V případě zachycení hyperaktivity detruzoru v plnící fázi nebo hypokontraktility detruzoru ve fázi mikční (obzvláště při nálezu rezidua při volné UFM) je doplněno stejné vyšetření při okluzi hrdla močového měchýře speciálním balónkovým měřicím katétrem, při němž je hodnocena reakce detruzoru na tuto obstrukci. Výsledky: Celkem bylo podle tohoto algoritmu v období od ledna 2003 do ledna 2004 vyšetřeno 106 pacientek, z toho operováno 72 pacientek. U 34 pacientek jsme se rozhodli indikovat v první době jinou než operační léčbu. U 72 pacientek koreloval pooperační stav s předoperačním vyšetřením u 69 pacientek (90,4 %). Závěr: Navrhovaný algoritmus vyšetření přináší další informace, které umožňují zpřesnit indikační rozvahu před operační léčbou stresové inkontinence. 22. KOMPLIKACE PO MINIINVAZIVNÍCH OPERACÍCH PRO STRESOVOU INKONTINENCE U ŽEEN Mainer K, Krhut J, Kopecký J Urologické oddělení FNsP, Ostrava Cíl práce: Vyhodnocení souboru 158 nemocných léčených pro stresovou inkontinenci (SI) na našem pracovišti metodami miniinvazivního slingu. Materiál a metody: V letech 2001 – 2003 jsme léčili 158 pacientek pro stresovou inkontinenci moči metodou miniinvazivního slingu. TVT byly aplikovány u 120 nemocných, IVS u 40 nemocných. V souboru TVT bylo 5 pacientek s I. typem SI (4,1 %), 100 (83 %) s II. typem a 15 (12,5 %) se III. typem SI. Čistá SI byl diagnostikována u 62 nemocných (52 %) a smíšená (SI + urgence) u 58 pacientek (48 %). V souboru IVS bylo 35 (87,5 %) pacientek s II. typem SI a 5 (12,5 %) se III. typem Čistá SI byla diagnostikována u 19 (47,5 %) pacientek a smíšená u 21 (52,5 %). Výsledky: V souboru TVT byla doba sledování 9 – 39 měsíců (prům. 17,5), potlačení příznaků SI bylo dosaženo u 116 pacientek (96,6 %). Bezprostřední komplikace: 1krát krvácení vyžadující revizi, 6krát perforace měchýře. Časné komplikace: přechodné postmikční reziduum a příznaky hyperaktivního detruzoru u 13 (11 %). Pozdní komplikace: vaginální eroze pásky 1krát, trvalá hyperkorekce 3krát, přetrvávání SI 4krát (3,3 %), urgence de novo 9krát (14 %), potlačení příznaků hyperaktivního detruzoru u 47 (81 %) pacientek, dráždění v pochvě 1krát. V souboru IVS byla doba sledování 1 – 9 měsíců (průměr 4,6), potlačení příznaků SI u 37 (92 %) pacientek. Bezprostřední komplikace: perforace měchýře 2krát, perforace uretry 2krát. Časné komplikace: postmikční reziduum 0, přechodné urgence 4krát (10 %). Pozdní komplikace: trvalá hyperkorekce 0, přetrvávání příznaků SI 3krát (7,5 %). Urgence de novo 2krát (10 %), potlačení příznaků hyperaktivního detruzoru u 14 (69 %), srůsty v pochvě 1krát. Závěr: Miniinvazivní slingové postupy jsou bezpečné a efektivní postupy. Závažné bezprostřední komplikace se vyskytují zřídka. Pozdní závažné komplikace nedosahují hladiny 10 % a jsou obvykle dobře řešitelné. 23. BOTULOTOXIN A - ALTERNATIVA V LÉČBĚ HYPERAKTIVNÍHO MĚCHÝŘE Krhut J, Mainer K, Kopecký J Urologické oddělení FNsP, Ostrava- Poruba Cíl práce: Aplikace botulotoxinu do detruzoru představuje relativně novou metodu, která se etablovala v léčbě neurogenní hyperaktivity detruzoru. Autoři hodnotí první zkušenosti s touto metodou v léčbě non-neurogenního hyperaktivního měchýře. Materiál a metody: Soubor zahrnuje celkem 7 pacientek s hyperaktivním měchýřem refrakterním na konvenční terapii (behaviorální metody, farmakoterapie, elektrostimulace, lokální hormonální léčba). V 5 případech se jednalo o pacientky s idiopatickým hyperaktivním měchýřem, u 2 pacientek se jednalo o de novo vzniklou hyperaktivitu po aplikaci miniinvazivního slingu na jiném pracovišti. Endoskopicky jsme aplikovali celkem 350 – 400 UI botulotoxinu A (Dysport®) do 20 míst detruzoru mimo trigonum během krátké celkové anestezie. Délka sledování souboru je průměrně 7,3 (3 – 11) měsíců.

18


Výsledky: Hodnotili jsme průběžně subjektivní spokojenost, klinický stav, mikční karty a spotřebu anticholinergik. Urodynamické parametry jsme hodnotili před aplikací, 6 týdnů po aplikaci, 3 měsíce po aplikaci a při klinickém odeznívání efektu léčby. S výsledkem léčby bylo subjektivně spokojeno 5 pacientek, 2 pacientky nepozorovaly zlepšení stavu. Objektivně jsme pozorovali zlepšení urodynamických parametrů u všech 7 pacientek (vymizení netlumených kontrakcí, nárůst cystometrické kapacity). Bez rezidua močilo po aplikaci celkem 6 pacientek, 1 pacientka přechodně praktikovala intermitentní katetrizaci pro rezidua kolem 200 ml. Délka trvání efektu v našem souboru je 6,2 (1,5 – 9) měsíců. U 2 pacientek jsme již provedli po odeznění účinku opakovanou aplikaci. Závěr: Intramuskulární aplikace botulotoxinu je účinná metoda v léčbě hyperaktivity detruzoru u pacientů rezistentních na klasickou terapii zejména tam, kde je zachována dobrá kompliance močového měchýře. 24. LAPAROSKOPICKÁ CHIRURGICKÁ LÉČBA LOKALIZOVANÉHO KARCINOMU LEDVINY Študent V, Fiala R, Pernička J, Záťura F Urologická klinika FN a LF UP, Olomouc Cíl práce: Laparoskopická radikální nefrektomie se pro svou minimální invazivitu stává standardní metodou v léčbě maligního postižení ledvin. Cílem je zhodnocení výsledků laparoskopických radikálních nefrektomií v regionu střední Moravy. Materiál a metody: Retrospektivně zhodnoceny výsledky u 24 nemocných, u který byla provedena laparoskopická radikální nefrektomie. U všech nemocných bylo postupováno transperitoneálně, s primárním přerušením pediklu (většinou pomocí endo-gia) a odstraněním celé ledviny i s tukovým pouzdrem. Ve všech případech byl preparát odstraněn vcelku a v posledních 20 případech z Pfannenstielova řezu. Výsledky: Operační čas byl 95 – 185 minut, hmotnost preparátu 450 – 1 650 g, peroperační ztráty 60 – 250 ml. Závěr: Laparoskopická technika je vhodnou technikou zejména pro nádory T1-T2. Výrazně snižuje pooperační bolestivost a spotřebu analgetik, morbiditu a velice výrazně zkracuje pooperační rekonvalescenci. 25. LZE PŘI LAPAROSKOPICKÉ OPERACI VARIKOKÉLY DETEKOVAT DOPPLEROMETRICKY ŽIILNÍ REFLUX V PLEXUS PAMPINIFORMIS? Fiala R, Študent V, Belej K, Záťura F Urologická klinika, FN a LF UK, Olomouc Cíl práce: Zhodnotit, zda je možno výsledek operace (vymizení refluxu) zjistit peroperačně. Materiál a metody: V roce 2003– 2004 jsme provedli laparomanometrii (synchronní měření intravezikálního, intrarektálního a intraabdominálního tlaku předoperačně a peroperačně) a dopplerovské měření zpětného toku krve do plexus pampiniformis před, v průběhu a po laparoskopické ligatuře spermatické žíly u 10 nemocných mužů. Výsledky: Před zahájením anestezie bylo možno synchronně nalézt tlakové hodnoty v rektu a měchýři, kdy dochází k refluxu. Po uvedení do anestezie bylo možno kompresí břicha a zvýšením intraabdominálního tlaku vyvolat tytéž změny. Po dosažení kapnoperitonea s intraabdominálním tlakem 12 mmHg již nelze reflux pomocí Valsalvova manévru vyvolat. Závěr: Kapnoperitoneum během laparoskopické operace vede k vymizení refluxu do plexus pampiniformis. 26. INDIKACE A TECHNICKÉ ASPEKTY LAPAROSKOPICKÉ ADRENALEKTOMIE Študent V, Záťura F, Vomáčka J, Fryšák Z, Čtvrtlík J Urologická klinika FN a LF UP, Olomouc Radiologická klinika FN a LF UP, Olomouc III. interní klinika FN a LF UP, Olomouc Cíl práce: Laparoskopická adrenalektomie se stala metodou volby řešení tumorů nadledvin v regionu střední Moravy. Prezentace vlastních získaných zkušeností s minimálně invazivní metodou. Materiál a metody: Retrospektivně byly vyhodnoceny zkušenosti s předoperačním vyšetřením a indikacemi k laparoskopické adrenalektomii v průběhu let 1998 až 2004. Vyhodnocen operační postup a jeho vliv na přehlednost a rychlost výkonu, peroperační a pooperační komplikace. Výsledky: Celkem bylo provedeno 23 adrenalektomií, s průměrným operačním časem 125 minut. Peroperační ztráty v rozmezí 20 až 130 ml s průměrem 65 ml. Zjištěna nižší spotřeba analgetik, snížená morbidita a zkrácená rekonvalescence ve srovnání s otevřenou adrenalektomií. Závěr: Laparoskopická adrenalektomie se stala na Urologické klinice v Olomouci standardní operační léčbou v chirurgii nadledvin. Pro tento výkon je však třeba stanovit dosud chybějící indikace a limity.

Projekt byl podporován grantem ND/7652-3 grantové agentury Ministerstva zdravotnictví České republiky.


19

27. TRANSMEZOKOLICKÝ PŘÍSTUP PŘI LAPAROSKOPICKÉ PYELOPLASTICE Kočvara R, Sedláček J, Dvořáček J, Dítě Z Urologická klinika VFN a 1. LF UK Praha Subkatedra dětské urologie IPVZ Praha Cíl práce: Předvést nový přístup k ledvině při laparoskopické pyeloplastice místo dosud používaného laterokolického přístupu, který vyžaduje odklopení kolon. Materiál a metody: Pro chirurga praváka je pro provedení levostranné laparoskopické pyeloplastiky vhodnější transabdominální přístup, protože zajišťuje směrování jehelce v linii anastomózy. V semilumbotomické poloze spadnou kličky tenkého střeva mediálně, zatímco tračník zůstává fixován k laterální břišní stěně. Za mezokolon je dobře patrná dilatovaná pánvička s peristaltikou. Incize mezokolon a lamina praerenalis zajistí rychlé a přehledné obnažení pánvičky a proximálního močovodu. Resekční pyeloplastika je provedena obvyklým způsobem a mezokolon je snadno uzavřeno. Výsledky: Videoprezentace ukazuje popsanou techniku u 10letého chlapce a u 22letého mladého muže. Obnažení a uvolnění pánvičky lze provést do 30 minut po začátku operace. Technika byla použita u našich posledních 5 nemocných s dobrým pooperačním výsledkem. Komplikace se žádné nevyskytly. Závěr: Transmezokolický přístup při laparoskopii zajišťuje rychlou a bezpečnou preparaci a dobrou expozici pánvičky a proximálního močovodu, aniž je nutné odklánět tračník mediálně s nutností jeho repozice na konci operace. Provedení levostranné pyeloplastiky lze tímto přístupem usnadnit a urychlit. 28. LAPAROSKOPICKÁ NEFREKTOMIE HYDRONEFROTICKY ZMĚNĚNÉ LEDVINY POMOCÍ BIPOLÁRNÍ POČÍTAČEM ŘÍZENÉ DIATERMIE BEZ POUŽIITÍ KLIPŮ ČI STAPLERŮ Hora M1, Mrkos D1, Hes O2, Válka M3, Klečka J1 1 Urologická klinika a 2Šiklův patologicko-anatomický ústav FN a LF UK, Plzeň 3 Nimotech s. r. o. Cíl práce: Bipolární, počítačem řízená diatermie (přístroj Ligasure® Valleylab) je dle experimentálních prací schopna přerušit žílu kalibru do 12 mm a tepnu do 7 mm. U zdravé ledviny je tedy vzhledem ke kalibru cév bezpečnější ošetření hilových cév při laparoskopii pomocí klipů a staplerů. Ligasure® se speciálním laparoskopickým nástavcem Atlas® lze užít pouze na hilové cévy menšího kalibru, např. u hydronefroticky změněných ledvin, svraštělých ledvin apod. Materiál a metody: Na urologické klinice FN Plzeň bylo v roce 2003 provedeno 23 laparoskopických či retroperitoneoskopických nefrektomií. U 2 pacientů s pokročilou kongenitální hydronefrózou, resp. pokročilým obstrukčním megaureterem, byla nefrektomie provedena bez použití klipů či staplerů pouze za pomoci zapůjčeného přístroje Ligasure®. Výsledky: Video prezentuje nález u pacientky s pokročilým megaureterem se zaniklým funkčním parenchymem. Megaureter byl patrně následek panhysterektomie pro myom dělohy, provedené před 26 lety. Při laparoskopické nefrektomii byla prokázána renální arterie kolem 5 mm a renální žíla kolem 6 mm. Přístrojem Ligasure® byly ošetřeny hilové cévy i močovod. Závěr: Jsou-li při laparoskopické nefrektomii prokázány hilové cévy menšího kalibru, je použití Ligasure® rychlou a bezpečnou metodou k jejich přerušení. Standardně lze přístroj užít k přerušení močovodu. 29. LAPAROSKOPICKÁ RADIKÁLNÍ NEFREKTOMIE PRO PARENCHYMOVÝ TUMOR Hora M1, Mrkos D1, Hes O2, Toufarová P1, Klečka J1 1 Urologická klinika a 2Šiklův patologicko-anatomický ústav FN a LF UK, Plzeň Cíl práce: Laparoskopická radikální nefrektomie (LRNE) pro tumory ledvin stadia T1-2N0M0 se stává rutinní metodou vytlačující postupně otevřené výkony. Materiál a metody: Na urologické klinice FN Plzeň byla LRNE zavedena v roce 2003 a během 1. roku od zavedení bylo provedeno 16 LRNE. V přednášce s videosekvencemi je shrnut náš současný standardní postup. Výsledky: V lumbotomické poloze je vytvořeno s Veress– –jehlou kapnoperitoneum a jsou zavedeny 4 porty - 12 mm, 10 mm a 2krát 5 mm. 3 porty jsou v řadě laterálně od přímého svalu břišního, 1 ve střední axilární čáře. Laterokolicky je otevřeno zadní peritoneum, otevřena Gerotova facie, nalezen a přerušen ureter. Poté je vypreparován hilus. Tepna je přerušena kovovými klipy a následně je přerušena žíla staplerem či jsou obě cévy přerušeny en bloc staplerem. Ledvina i s tukovým pouzdrem je kompletně uvolněna. V případě současné adrenalektomie je přerušena nadledvinová žíla a nadledvina uvolněna s ledvinou en bloc. Preparát je vložen do extrakčního sáčku a krátkým střídavým řezem v podbřišku je odstraněn vcelku. Doba výkonu se pohybuje mezi 2 až 3 hodinami. Krevní ztráta bývá do 300 ml, většinou nepřekročí 100 ml. Do 14 dní se pacienti navracejí do plného života. Závěr: Laparoskopická radikální nefrektomie je indikována u tumorů ledvin bez infiltrace hilových struktur velikosti přibližně do 8 cm. Oproti otevřené operaci má LRNE řadu výhod - minimální traumatizace stěny břišní a s tím související menší pooperační bolesti a rychlejší rekonvalescence, dokonalý přehled v operačním poli a menší krevní ztráta. Nevýhodou je nutnost nákladného přístrojového vybavení, vyšší finanční náročnost každého výkonu daná použitím jednorázových pomůcek (hlavně staplery a extrakční sáčky) a delší edukační čas nutný ke zvládnutí techniky.

20


30. ÚČINNOST EXTRAKORPORÁLNÍ LITOTRYPSE PIEZOLELEKTRICKÝM (PIEZOLITH 3000) A ELEKTROHYDRAULICKÝM (MEDILIT LT 1001) LITOTRYPTOREM Novák K, Vobořil V, Pešl M, Stolz J, Schánilec J, Zámečník L, Dvořáček J Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha Cíl práce: Srovnání účinnosti extrakorporální litotrypse (ESWL) piezolelektrickým (Piezolith 3000) a elektrohydraulickým (Medilit LT 1001) litotryptorem. Materiál a metody: Od června do prosince 2003 jsme provedli 64 ESWL u 59 pacientů (28 žen a 31 mužů) ve věku 3 – 83 let přístrojem Medilit LT 1001 s elektrohydraulickým generováním rázové vlny (soubor M) a 60 ESWL u 48 pacientů (24 žen a 24 mužů) ve věku 17 – 83 let přístrojem Piezolith 3000 (soubor P). V souboru M jsme aplikovali 500 – 3500 rázů při napětí 11 – 15 kV, v souboru P jsme aplikovali 2000 – 4000 rázů intenzitou 15 – 20 (stupeň intenzity rázové vlny v rozsahu 1 – 20). Výsledky obou souborů jsme porovnali výpočtem kvocientu účinnosti (EQ) dle Premingera a Claymana (EQ = % stone free pacientů/100 % + % reESWL + % pomocných výkonů 100) Výsledky: V souboru P byl EQ = 59 pro nefrolitiázu pod 1 cm, EQ = 41 pro nefrolitiázu nad 1 cm a EQ = 44 pro ureterolitiázu. podobně v souboru M jsou hodnoty EQ = 75, resp. 46, resp. 49. Komplikací v souboru P byla teplota při obstrukci ureteru fragmentem u 1 pacienta, konzervativně byla steinstrasse řešena 5krát, ureteroskopické řešení bylo nutné 3krát. V souboru M byla komplikací steinstrasse 6krát, ureteroskopicky řešena 1krát. Jiné komplikace nebyly. Závěr: EQ je významně vyšší u přístroje Medilit LT 1001 pro nefrolitiázu pod 1 cm. ESWL Piezolithem 3000 vyžaduje vyšší počet rázů maximální intenzity a je větší frekvence nutnosti opakování.

Práce byla podpořena grantem VZ MSM 111100005. 31. KARCINÓM PENISU (KPe) - 20–ROČNÉ SKÚSENOSTI Marenčák J, Moro R, Ožvoldík M Urologické oddelenie NsP Skalica Cieľ: Retrospektívne zhodnotenie vlastných skúseností s diagnostikou, liečbou a prognózou mužov postihnutých KPe. Materiál a metódy: Hodnotených bolo 25 mužov (priemerný vek 66,5 r. , vekové rozpätie 21 – 82 r. ) s histologicky potvrdeným KPe. Podľa zisteného T štádia primárneho nádoru a podľa histopatologického stupňa G boli pacienti s KPe rozdelení do 3 skupín: 1. nízkorizikoví (pTis, pTaG1-2, pT1G1) 8 mužov, 2. strednerizikoví (pT1-2G2) 9 mužov, 3. vysokorizikoví (pT > 2, všetky G3) 8 mužov. Liečba primárneho nádoru: 1. skupina - lokálna exstirpácia (6 krát), parciálna amputácia penisu (2 krát), 2. skupina - parciálna amputácia penisu u všetkých a u 1 súčasne aj exstirpácia jednej inguinálnej LU, 3. skupina - parciálna amputácia penisu (1 krát), emaskulinizácia + chemoterapia - CHT (1 krát), parciálna amputácia penisu + radikálna unilaterálna inguinálna lymfadenektómia - LA (3 krát), totálna amputácia penisu + radikálna bilaterálna inguinálna LA + CHT (2 krát), emaskulinizácia + radikálna inguinálna + pelvická LA + CHT (1 krát). Výsledky: Možné etiologické faktory: fimóza u 11/25, fajčenie u 10/25, vírusové kondylómy penisu u 3/25, asociálny spôsob života –ročné u 19/25 mužov s KPe. Lokálne recidívy: u 12,5 % pacientov 1. skupiny, u 11,1 % 2. skupiny a u 25 % pacientov 3. skupiny. 5– prežívanie 100 % v 1. skupine, 88,9 % v 2. skupine a 37,5% v 3. skupine. 10 ročné prežívanie: 75 % v 1. skupine, 66,7 % v 2. skupine a 0 % v 3. skupine. Záver: Fimóza a nedostatočná hygiena predkožkového vaku boli potvrdené ako významné etiologické faktory KPe. Jednoduché rozdelenie (podľa T a G primárneho nádoru) pacientov do 3 rizikových skupín má prognostický význam. Potrebné sú prospektívne randomizované štúdie. 32. BIOPSIE SUPERFICIÁLNÍCH INGVINÁLNÍCH UZLIN U KARCINOMU PENISU Stolz J, Šafařík L, Dvořáček J Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha Cíl práce: Zhodnocení výsledků biopsii zvětšených superficiálních uzlin 10 nemocných s karcinomem penisu. Materiál a metody: Biopsii pro suspektní lymfadenopatii superficiálních ingvinálních uzlin při karcinomu penisu se podrobilo 10 nemocných (5 nemocných s recentním záchytem onemocnění a 5 nemocných již dispenzarizovaných pro karcinom penisu). Indikace k biopsii byl sonografický průkaz zvětšené (větší 8 mm) suspektní, superficiální, ingvinální uzliny. Používali jsme lineární 11Hz sondu a bioptickou jehlu Temno 20G. Výkon byl proveden v lokální anestezii a všichni nemocní byli vyšetřováni ambulantně. Výsledky: Z 10 provedených biopsii u 5 nemocných byla biopsie provedená bilaterálně u 5 nemocných unilaterálně. U 3 nemocných byla biopticky zachycena metastáza spinocelulárního karcinomu penisu (30 %), která byla následně verifikována ingvinální lymfadenektomii. Průměrná velikost zvětšených uzlin ve skupině s biopticky neprokázaným karcinomem byla 11 mm Ve skupině s pozitivním bioptickým nálezem byla průměrná velikost lymfatické uzliny 25 mm. V průběhu další dispenzarizace (medián 7 měsíců) nedošlo u žádného z nemocných s negativním bioptickým nálezem k progresi onemocnění. Závěr: V standardním algoritmu léčby karcinomu penisu je po primární operační léčbě karcinomu indikována rozšířená či modifikovaná ingvinální lymfadenektomie. Ve významném počtu (cca 30 %) nebyly v histopatologických preparátech po ingvinální lymfadenektomii zastiženy struktury karcinomu. Biopsií suspektních superficiálních lymfatických uzlin lze snížit četnost ingvinálních lymfadenektomii s negativním histologickým nálezem.

Práce byla podpořena projekty IGA MZČR NC 7519-3 a VZ MSM 111100005.


21

33. KARCINOM ŽA ALUDKU METASTAZUJÍCÍ DO OBALŮ VARLETE A NADVARLETE Palička L, Domes L urologické oddělení Nemocnice Kroměříž, p.o. Cíl práce: Potvrzení literárních údajů o metastazování nádorů GIT do orgánů skrota. Materiál a metody: Kazuistika. Sekundární tumory orgánů skrota jsou vzácnými až raritními nálezy. Prezentujeme kazuistiku pacienta s metastázou karcinomu žaludku do obalů varlete a nadvarlete. Výsledky: Podle literárních údajů nejčastěji do orgánů skrota metastazují nádory plic, prostaty a gastrointestinálního traktu. Pacienti s anamnézou tumoru plic, prostaty či GIT mají vyšší riziko rozvoje metastázy ve skrotu, a proto je třeba na možnost této eventuality myslet a při jakémkoliv podezření indikovat podrobné vyšetření. Závěr: V diskusi je komentován přehled dostupné literatury k danému tématu za posledních 17 let, jsou rozebrány klinické situace, možné cesty a příčiny metastazování do orgánů skrota, které bylo popsáno v uvedených 326 případech. 34. URODYNAMICKĚ ZMĚNY ROK PO TUMT Domes L1, Fiala R2 1 urologické oddělení Nemocnice Kroměříž 2 Urologická klinika FN Olomouc Cíl práce: Zjištění urodynamických změny v dolních močových cestách 12 měsíců po TUMT. Materiál a metody: Do prospektivní studie bylo v letech 1994 – 1997 zařazeno celkem 64 nemocných s BPH ve věku 47 – 89 (průměr 66,9). Termoterapie byla aplikovaná výkonem 60 W po dobu 60 minut. Urodynamické vyšetření bylo provedeno před výkonem a 1 rok po TUMT. Sledované parametry byly Qmax, reziduální objem a DetQmax. Výsledky: Zvýšení Qmax z průměrných 7,7 ml/s činil 2,6 ml/s (p < 0,001), postmikční reziduum pokleslo z 48,4 ml o 18 ml (p < 0,01) a PdetQmax z 83,2 o 22,8 cm H20 (p < 0,001). Výraznější změny jsou u konstriktivních subvezikálních obstrukcí. Závěr: Urodynamické změny po TUMT pro BPH jsou signifikantně významné i po 12 měsících, především u konstriktivního typu obstrukce. 35. POZDNÍ NÁSLEDKY KRYTÝCH PORANĚNÍ LEDVIN III. AŽ V. STUPNĚ Záťura F1, Grill R2, Hartmann I1 1 FN a LF UP, Olomouc, 2 FNKV 1. LF UK, Praha Cíl práce: Závažná poranění ledviny III. a IV. stupně lze léčit operační revizí nebo u tlakově stabilních nemocných konzervativně. Cílem práce je srovnat funkční výsledky ledvin po obou léčebných přístupech v delším časovém odstupu od poranění. Materiál a metody: Do kombinované studie byli zařazeni nemocní, kteří byli hospitalizováni v období od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2002 na urologických klinikách FNKV Praha a FN Olomouc pro izolovaná traumata ledviny III. až V. stupně dle Organ Injury Scaling Committee. Celkem bylo léčeno 95 nemocných, 14 nemocných se závažným krvácením z poraněné ledviny podstoupilo nefrektomii, a nebylo do souboru zařazeno. Podařilo se vyhodnotit nález u 21 nemocných (25 %), ostatní na pozvání ke kontrole nereagovali. V souboru bylo 14 pacientů léčeno konzervativně, 7 operací - suturou či resekcí poraněné části. U těchto nemocných byla provedena scintigrafická kontrola funkce (MAG3) a ultrasonografická biometrie i zhodnocení anatomického tvaru, a to v odstupu minimálně 12 měsíců od traumatu. Dále byl sledován krevní tlak a laboratorní vyšetření krve i moči Výsledky: Zvýšený krevní tlak vzniklý až po traumatu nebyl v souboru zaznamenán, laboratorní nálezy byly u obou skupin v normě. Výraznější změny anatomické struktury měli 2 nemocní z podskupiny léčených konzervativně (14 %), 4 ze skupiny operovaných (57 %). Funkční poruchy jsme pak nalezli u 3 nemocných ze skupiny konzervativně léčených (21 %) a 3 po operaci (42 %). Závěr: Práce potvrzuje, že funkční i anatomické výsledky konzervativní terapie poraněné ledviny jsou signifikantně lepší než výsledky terapie operační. 36. POZDNÍ DIAGNOSTIKA ODTRŽEENÍ PÁNVIČKY PŘI POLYTRAUMATU Mainer K1, Horák A1, Krhut J1, Kopecký J1, Cakirpaloglu J1, Pleva L2 1 urologické oddělení FNsP Ostrava 2 Traumatologické centrum FNsP Ostrava Cíl: Nedílnou součástí vyšetření při abdominálním polytraumatu jsou zobrazovací metody, především sonografické a CT–vyšetření břicha. Součástí CT–vyšetření musí být aplikace kontrastní látky. Materiál a metody: 20letý muž utrpěl při autonehodě tupé poranění břicha. Sonografické vyšetření prokázalo hemoperitoneum a fyziologický nález na ledvinách, z CT–vyšetření (bez aplikace kontrastu!) byla diagnostikována rupturu sleziny a malý perirenální hematom vlevo bez známek ruptury levé ledviny. Pacient podstoupil splenektomii. Vzhledem k CT–nálezu nebylo retroperitoneum revidováno. Pooperační průběh byl zcela bez komplikací. Den před plánovanou dimisí (7. pooperační den) byla provedena kontrolní sonografie břicha s nálezem rozsáhlého retroperitoneálního hematomu. Pacient byl zcela bez potíží! Další vyšetření (CT s kontrastem a IVP)

22


prokazují závažné poranění pánvičky levé ledviny. Při operační revizi byl nalezen rozsáhlý retroperitoneální urinom, zdravá levá ledvina s pánvičkou (bez známek kongenitální nebo jiné patologie) zcela odtrženou v místě renálního rtu. Distální část pánvičky a 12 cm subrenálního močovodu vykazovaly těžké hypotrofické změny. Byla provedena náhrada pánvičky a subrenálního močovodu interponovaným segmentem jejuna. Výsledek: Pacient se zhojil bez komplikací. Ledvina je plně funkční, s hypotonií dutého systému a s promptní evakuací pánvičky po aplikaci diuretika při izotopovém vyšetření. Závěr: Prosté CT–vyšetření (bez aplikace kontrastní látky) neumožňuje exaktní rozlišení mezi retroperitoneálním hematomem a urinomem. Interpretace nedostatečně provedeného vyšetření vede k pozdním komplikacím, jejichž řešení může být velmi problematické. V případě našeho pacienta šlo o kuriózní, klinicky zcela asymptomatický průběh závažného poranění horních močových cest. 37. HYPERPARATYREÓZA (HP) - ÚSKALÍ V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ - KAZUISTIKA Kolombo I1, Porš J1, Kolombová J2, Berndt D, Hrubý M3, Fröml J4, Tichý J5 1 urologická ambulance Městské nemocnice Turnov 2 osteologická poradna Městské nemocnice Turnov 3 chirurgické oddělení Městské nemocnice Turnov 4 endokrinologická poradna Městské nemocnice Turnov 5 patologicko-anatomické oddělení Městské nemocnice Turnov Cíl práce: Urolog se setkává s řadou stavů spojených se zvýšenou sekrecí parathormonu. Etiologicky se může jednat o primární HP (adenom, karcinom příštítného tělíska). U sekundární HP zvýšená sekrece parathormonu kompenzuje jiné stavy spojené se zvýšenými ztrátami či potřebou kalcia (renální insuficience či bone hunger–syndrom u karcinomu prostaty s metastázami skeletu). Příkladem terciární HP je stav po úspěšné transplantaci ledviny, při němž pokračující nadprodukce parathormonu vede k závažné hyperkalcemii. Situaci komplikuje řada anomálií příštítných tělísek či přidružená onemocnění v oblasti krku, na což upozorňuje naše kazuistika. Materiál a metody: Předkládáme případ 56leté nemocné, u níž byla zachycena HP při vyšetření osteoporózy. Sonograficky byly zobrazeny 2 oválné hypoechogenní útvary o rozměrech do 10 mm při pravém laloku štítné žlázy, nejspíše odpovídající zvětšeným příštítným tělískům. Endokrinolog potvrdil symptomatickou primární HP a indikoval operaci. Standardním řešením primární HP je odstranění zdroje nadprodukce parathormonu. Při operační revizi byla nalezena lymfadenopatie v okolí štítné žlázy a histologickým vyšetřením zjištěna metastáza karcinomu štítné žlázy v uzlině a adenom příštítného tělíska. Stav byl řešen totální tyreoidektomií s exstirpací příštítných tělísek a spádovou lymfadenektomií. Operace a pooperační období mělo normální průběh, byla podávána substituční hormonální terapie. Nemocná je 5 let bez recidivy HP a bez recidivy karcinomu. Závěr: Zvládnutí přidružených onemocnění a dobrá mezioborová spolupráce umožňují, přes veškerá úskalí v diagnostice a léčbě HP, dosáhnout i v komplikovaných případech výborných výsledků, jak ukazuje naše kazuistika. 38. ÚSPĚCH ČI NEÚSPĚCH? ANTIMIKROBIÁLNÍ LÉČBA CHLAMYDIOVÝCH INFEKCÍ V UROLOGICKÉ AMBULANCI Matoušková M1, Hanuš M1, Kaplán P1, Procházková-Francisci E2 1 Urocentrum Praha 2 Aliatros, s.r.o., Praha Cíl práce: Chlamydia trachomatis je nejčastějším patogenem sexuálně přenosných onemocnění v ekonomicky rozvinutých zemích. Urogenitální a oftalmologické příznaky mohou provázet i systémové projevy infekce - artritidy, perihepatitidy, proktitidy. Důsledkem infekcí může být infertilita. Předmětem zkoumání je pak vazba k rozvoji nádorových onemocnění, ateroskleróze a onemocnění CNS. Incidence v České republice narůstá, i když přesná data nejsou k dispozici. Vzhledem k nadužívání antimikrobiálních přípravků v populaci a oligosymptomatickému až asymptomatickému průběhu infekcí vedou často krátkodobé léčebné režimy k selhání terapie. Materiál a metody: Hodnotíme soubor z let 2000 – 2003 u pacientů s prokázanou infekcí bakterií Chlamydia trachomatis. Soubor se skládá z 87 mužů a 103 žen s průměrným věkem 30 <18;56>, resp. 33 let <18;52>. Diagnostika byla prováděna pomocí amplifikačních techniky PCR vždy ze 2 vzorků - abraze z močové trubice a moči u obou pohlaví. Kontrolní odběry po ukončení léčby jsme odebírali vždy v odstupu 4 – 6 týdnů, 2. kontrolu minimálně po 3 měsících. U všech nemocných jsme apelovali na dodržování chráněného sexuálního styku. Léčili jsme antibiotiky s předpokládaným intracelulárním průnikem, doxycyklinem, fluorochinolony a makrolidy. Výsledky: Úspěšnost první léčby nekomplikované infekce byla u mužů 57%, u žen 62%. Problémem jsou perzistující formy infekce, které vyžadují opakovanou, extenzivně vedenou antimikrobiální léčbu. Léčba bývá často provázena řadou nežádoucích účinků. Účinnost léčby se u těchto nemocných pohybuje kolem 30 % u obou pohlaví. Závěr: Onemocnění vyvolaná Chlamydia trachomatis jsou nákladná v diagnostice i léčbě. U nemocných mohou navodit závažné zdravotní problémy a nepříznivě ovlivnit kvalitu života. Racionální diagnostika, především akutních nekomplikovaných forem, léčba onemocnění a prevence v oblasti sexuální hygieny mohou snížit narůstající finanční náklady.


23

39. MÁ GENOTYPIZACE ANDROGENNÍHO RECEPTORU (AR) VÝZNAM U PACIENTŮ S LOKALIZOVANÝM KARCINOMEM PROSTATY (KP)? Sachová J1, Urban M1, Heráček J1, Bendlová B2 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha 2 Endokrinologický ústav Praha Cíl práce: KP je na druhém místě v incidenci nádorových onemocnění. V současnosti se koncept patofyziologie vzniku KP opírá o genetický podklad, vliv prostředí a také o hormonálněreceptorovou teorii. Biologický efekt androgenů je realizován prostřednictvím AR. Mutace genu pro AR mohou vést ke změně exprese a funkce AR v buňce, a tím ovlivňovat množství tkáňově vázaných hormonů. Změny exprese AR a mutace AR u pacientů s lok. KP se nyní zkoumají s ohledem na jejich prognostickou hodnotu. Materiál a metody: Prospektivně jsme zařadili pacienty s lokalizovaným KP (T1-2N0M0). Ke genotypizaci byla použita nesrážlivá krev a tkáň prostaty, získaná z preparátu radikální prostatektomie. Cílem bylo upřesnit význam mutací AR a změn exprese AR u pacientů s lok. KP ve vztahu k histopatologickým charakteristikám nádoru a určit souvislost mezi mutacemi AR, hormonálně endokrinním profilem a PSA. Výsledky: Vyšetřili jsem 10 pacientů průměrného věku 68 let, PSA 7,75 ng/ml, BMI 27,4. Výsledky genotypizačního vyšetření byly vztaženy ke standardním metodám stagingu a gradingu KP (TNM klasifikace, Gleason skóre - bGS z biopsie, hGS z histologie) a k vstupní hodnotě PSA u jednotlivých pacientů. Průměrné hodnoty bGS/hGS byly 4,5/4,6, průměrný počet CAG–repeticí 21,3. Na základě těchto 10 známých výsledků byla provedena kalibrace pro další zpracování. Závěr: Počet CAG–repeticí genu pro AR koreluje s vyšší transkripční aktivitou a expresí AR. Předpokládá se, že krátké CAG–repetice vedou ke zvýšení AR zprostředkované androgenní aktivity a zvyšují riziko BHP a KP. Nízký počet CAG–repeticí koreluje se stadiem onemocnění a gradingem nádoru. Tyto vztahy se nám zatím nepodařilo jednoznačně prokázat, pravděpodobně pro nízký počet analyzovaných vzorků. 40. VÝSLEDKY TRANSREKTÁLNÍ POWER–D DOPPLER–SSONOGRAFIE S 3D REKONSTRUKCÍ U PACIENTŮ PŘED RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMIÍ Záleský M, Urban M, Lukeš M, Zachoval R, Heráček J, Palascak P Urologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha Cíl práce: Posouzení možnosti stanovení extrakapsulárního šíření karcinomu prostaty před radikální prostatektomií pomocí transrektální power–Doppler–sonografie s 3D rekonstrukcí (3D-PDS). Materiál a metody: V letech 2002 – 2003 bylo provedena transrektální sonografie (B–mód–power–Doppler a 3D–rekonstrukce) u 41 pacientů před radikální prostatektomií. Průměrný věk pacientů byl 61 let, průměrné předoperační PSA 9,68 a průměrné Gleason skóre stanovené z biopsie byl o 4,47. Výsledky byly porovnány s histologickým vyšetřením preparátu získaného radikální prostatektomií. Dále byla stanovena pravděpodobnost extrakapsulárního šíření karcinomu prostaty dle softwaru Memorial Sloan-Kettering Cancer Centra (MSKCC) pracujícího na základě Kattanových nomogramů a Partinových tabulek. Výsledky: Extrakapsulární šíření karcinomu prostaty bylo histologickým vyšetřením po radikální prostatektomii prokázáno u 9 pacientů (22 %). Srovnáním výsledků histologického vyšetření a 3D-PDS byla zjištěna senzitivita, specificita, negativní prediktivní hodnota a pozitivní prediktivní hodnota metody 3D-PDS (55,5 %, 84,4 %, 50 %, 87,1 %). Relativní četnost správné diagnózy 3D-PDS (accuracy) byla 78 %. Při hraniční hodnotě (cut off) 0,5 pravděpodobnosti extrakapsulárního šíření karcinomu dle software MSKCC byla relativní četnost správné diagnózy tohoto testu (accuracy) 80,5 %. Závěr: Transrektální power–Doppler–sonografie s 3D–rekonstrukcí je slibná vyšetřovací metoda k posouzení pravděpodobnosti extrakapsulárního šíření karcinomu prostaty. 41. NEUROPLASTIKA PŘI RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII SE ŠIROKOU EXCIZÍ Fiala R1, Machač J2, Študent V1, Belej K1, Záťura F1, Pernička J1 1 Urologická klinika LF UP a FN Olomouc 2 Neurochirurgická klinika LF UP a FN Olomouc Cíl práce: Vyhodnocení techniky náhrady nervově-cévních svazků po bilaterální resekci při radikální prostatektomii (RAPE) štěpem z n. suralis. Materiál a metody: V roce 2003 – 2004 jsme provedli neuroplastiku nervově cévních svazků štěpem n. suralis u 11 mužů ve věku 53 – 65 let s předoperačně zachovalou erekcí. U 9 byla provedena anastomóza end-to-end a u 2 pomocí tkáňového lepidla. Hodnotili jsme operační výkon a časné komplikace, erektilní funkce vzhledem ke krátkému období po operaci nebyla hodnocena. Výsledky: Operační čas neuroplastiky byl průměrně 55 minut (rozsah 43 – 67). Odebraná délka štěpu byla 12 – 17 cm při jednostranném odběru, 6 – 8 cm při bilaterálním odběru. Místo odběru se zhojilo u všech per primam. U všech je přítomna anestezie v oblasti zevního kotníku v rozsahu 4 – 6 cm2. Závěr: Neuroplastika u lokálně pokročilého karcinomu prodlužuje výkon asi o 1 hodinu bez jiných významných komplikací a nezatěžuje nemocného. Tkáňové lepidlo je vhodnější pro technicky náročnější operační situace (nepříznivé anatomické poměry, drobné krvácení).

24


42. BICALUTAMID INHIBUJE VIABILITU ANDROGEN–N NESENZITIVNÍCH BUNĚČNÝCH LINIÍ ROSTOUCÍCH V NÍZKÉ HUSTOTĚ UJE AKTIVITU TELOMERÁZY V ANDROGEN–SSENZITIVNÍ LINII LNCaP A SNIŽU Bouchal J1, Baumforth K2, Šváchová M1, Knillová J1, Murray PG2, Študent V3, Kolář Z1 1 Laboratoř molekulární patologie a Ústav patologie UP Olomouc 2 CRC Institute for Cancer Studies and Department of Pathology, University of Birmingham, UK 3 Urologická klinika LF UP a FN Olomouc Cíl práce: Při adjuvantní léčbě karcinomu prostaty je běžně používán nesteroidní antiandrogen bicalutamid, který je pacienti nejen velmi dobře tolerován, ale navíc umožňuje i zachování sexuálních funkcí. Materiál a metody: Účinky bicalutamidu na vybrané buněčné linie byly studovány pomocí testů buněčné viability a telomerázové aktivity, imunoblottingu, kvantitativní PCR a oligonukleotidových DNA čipů firmy Affymetrix. Výsledky: Bicalutamid vykazoval v terapeuticky relevantní koncentraci (50 µM) podobný inhibiční účinek jak na androgen senzitivní buněčnou linii LNCaP, tak na androgen nesenzitivní buněčné linie DU145, PC3, HeLa, MCF7 a U87. Vyšší odolnost buněk bez androgenového receptoru jsme pozorovali při jejich kultivaci ve vysoké hustotě. V androgen–senzitivní linii LNCaP jsme po působení bicalutamidu pozorovali snížení telomerázové aktivity, což bylo asociováno s poklesem hladin mRNA katalytické podjednotky telomerázy, MYC a androgenového receptoru. Působení 80 µM bicalutamidu v této linii dále vyvolalo zvýšení exprese proteinů p53, p21Waf1/Cip1 a p27 Kip1. Hladina proteinu p27 Kip1 byla po stejném působení zvýšena i u androgen–nesenzitivní linie DU145. V obou zmiňovaných liniích došlo k zástavě buněčného cyklu a k aktivaci některých stresových proteinů. Došlo také ke štěpení proteinu PARP, což odráží probíhající buněčnou smrt, pravděpodobně apoptotickým i nekrotickým mechanizmem. Závěr: Naše práce popisuje nové účinky antiandrogenu bicalutamidu, jako jsou snížení telomerázové aktivity u linie LNCaP a inhibice viability rovněž u androgen–nesenzitivních buněčných linií rostoucích v nízké hustotě.

Práce byla částečně podpořena granty MSM15100001 a NC/7497-3. 43. ROZDÍL V GLEASONOVĚ SKÓRE MEZI BIOPSIÍ PROSTATY A VYŠETŘENÍ PREPARÁTU PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII Vidlář A, Fiala R, Študent V, Belej K, Záťura F, Pernička J Urologická klinika LF UP a FN Olomouc Cíl práce: Zjištění korelace Gleasonova skóre ze vzorků získaných při biopsii prostaty a po radikální prostatektomii u pacientů s karcinomem prostaty. Materiál a metody: Retrospektivní studie. V letech 1997 – 2002 jsme provedli biopsii prostaty a následně radikální prostatektomii u 203 mužů ve věku 48 – 75 let, hodnotitelných bylo 184 pacientů. Biopsie byla prováděna transrektálně pod sonografickou kontrolou a operační léčba standardní retropubickou radikální prostatektomií. Výsledky: Korelace byla nalezena pouze u 36 (19,5 %) pacientů. Během 6 let se neměnila. Nejvyšší korelace byla pro GS > 6 u 8 (4,3 %) pacientů. Pro GS < 6 pouze 17,9 % u 28 (15,2 %) pacientů. Rozdíl 1 – 2 body byl přítomen u 111 (60,3 %) pacientů. Rozdíl 3 – 5 bodů u 22 (12 %) pacientů. Ve skupině GS < 7 je nejčastější rozdíl 1 – 2 body, což není tak významné, jako rozdíly zjištěné u GS = 7. Závěr: U nemocných s punkční biopsií GS 5 – 7 je zvýšené riziko vyššího gradu v operačním preparátu. 44. ZHODNOCENÍ 437 TRANSREKTÁLNÍCH ULTRASONOGRAFICKY KONTROLOVANÝCH BIOPSIÍ PROSTATY Lukeš M, Urban M, Záleský M, Zachoval R, Kuncová J, Heráček J Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Zhodnocení výsledků transrektální biopsie prostaty u nemocných se suspekcí na karcinom prostaty. Materiál a metody: V období 6/2001 – 6/2003 podstoupilo na našem pracovišti pro podezření na karcinom 437 mužů transrektální biopsii prostaty s ultrazvukovou kontrolou. Standardně bylo odebráno 6 vzorků z periferní zóny a 2 vzorky z přechodné zóny prostaty. Výkon byl proveden pod clonou perorálních antibiotik, resp. chemoterapeutik. Výsledky: Průměrný věk nemocných byl 68,2 (42 – 83) roků, průměrná hodnota PSA byla 18,1 a průměrná hmotnost prostaty 42 g. Z 437 biopsií byl pozitivní nález u 167 nemocných (38,2 %). Průměr Gleasonova skóre byl 4,8. Vážné komplikace (urosepse, masivní hematurie, proktoragie) jsme zaznamenali u 11 nemocných (2,5 %). Závěr: Pozitivita první transrektální biopsie prostaty (6+2) v našem souboru 437 nemocných byla 87,3%. Při standardní přípravě byl výskyt závažných komplikací minimální a výkon byl nemocnými dobře tolerován.


25

45. PŘÍPAD PACIENTA SE SOLITÁRNÍ METASTÁZOU KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU V PROSTATĚ 3 ROKY PO ABDOMINOPERINEÁLNÍ AMPUTACI REKTA Pešl M1, Šafařík L1, Dušková J2, Soukup Vl, Dundr P2, Dvořáček J1 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha 2 Ústav patologie 1. LF UK a VFN Praha Cíl práce: Prezentace případu pacienta s velmi raritním nálezem solitární metastázy kolorektálního karcinomu v prostatě. Materiál a metody: Kazuistika. Výsledky: Jedná se o 42letého pacienta po abdominoperineální amputaci pro karcinom rekta pT3 Nl MO s adjuvantní aktinoterapií a chemoterapií. 3 roky po amputaci rekta bylo na CT popsáno hypodenzní ložisko v prostatě nejasného původu. Při laboratorním vyšetření byla zjištěna elevace CEA, ostatní tumorové markery včetně PSA byly v normě. Pozitronová emisní tomografie neprokázala jiná vzdálená ložiska. Pacientovi byly aplikovány 4 kúry chemoterapie, po kterých ložisko v prostatě nejevilo známky regrese. Transperineálně byla odebrána biopsie z podezřelého ložiska. Histologické vyšetření prokázalo kribriformní adenokarcinom. Rozhodli jsme se pro salvage–cystoprostatektomii se zajištěním derivace moči ileálním konduitem. Při CT–vyšetření s odstupem 6 měsíců byla popsána rozsáhlá lokální recidiva a 2 metastatická ložiska v játrech, další onkologickou terapii jsme neindikovali. Pacient zemřel 7 měsíců po radikální cystoprostatektomii. Závěr: Tato kazuistika upozorňuje na možný výskyt metastatického postižení prostaty při kolorektálním karcinomu.

Práce byla podpořena projektem VZ MSM 111100005. 46. UPDATE OF THE MANAGEMENT OF INCONTINENCE Herschorn V, Toronto Vyzvaná přednáška 47. IMUNOCHEMOTERAPIE KARCINOMU LEDVINY Kawaciuk I Vyzvaná přednáška State of the Arts 48. JE ŠÍRKA NEGATÍVNEHO RESEKČNÉHO OKRAJA PREDIKTOROM ĎAĽŠEJ PROGRESIE OCHORENIA PRI NEFRÓN ŠETRIACEJ CHIRURGII OBLIČKY? Novotny V, Berdjis N, Manseck A, Hakenberg OW, Oehlschläger S, Wirth MP Klinik und Poliklinik fur Urologie Universitätsklinikum CG Carus Fetscherstrasse 74 01307 Dresden, Deutschland Ciel práce: Excízia tumoru zasahujúca do zdravého tkaniva obličky je najbezpečnejším postupom na kompletné odstránenie malignity pri nefróz šetriacej chirurgii. Dostatočná vzdialenosť od okraja tumoru po resekčnú líniu je stále kontroverznou a diskutovanou témou. Cieľom našej práce bolo vyhodnotiť vzťah negatívneho okraja, resp. hrúbky zdravého tkaniva pri čiastočnej resekcii obličky k lokálnej recidíve, resp. diseminácii karcinómu obličky. Materiál a metódy: Od roku 1994 do roku 2002 bolo 121 pacientov liečených čiastočnou resekciou obličky pre karcinóm. Indikácia na operáciu bola u 36 pacientov imperatívna u anatomicky alebo funkčne solitárnej obličky a u 85 pacientov bola operácia vykonaná elektívne. U každého resekovaného tumoru bola patológom stanovená veľkosť tumoru a minimálna vzdialenosť medzi okrajom nádoru a resekčnou plochou. Výsledky: Po priemernej dobe sledovania 49,3 mesiacov (12 až 113 mesiacov) sa objavila u 6 pacientov progresia ochorenia (u 3 pacientov došlo ku vzniku vzdialených metastáz, u 2 k súčasnému vzniku metastáz a lokálnej recidívy a u 1 pacienta vznikla lokálna recidíva bez vzdialených metastáz). Priemerná veľkosť karcinómu bola 3,2 cm (0,7 – 8,0 cm). Priemerná minimálna vzdialenosť od okraja nádoru po resekčnú plochu bola 5,6 mm (1 mm – 23 mm). U 20 pacientov bola hrúbka negatívneho okraja menej ako 2 mm. U 1 z nich došlo po operácii ku vzniku lokálnej recidívy súčasne s pľúcnymi metastázami. Šírka resekčného okraja nekorelovala s progresiou ochorenia, na druhej strane však veľkosť nádoru bola významným prediktorom progresie (p = 0,01). Priemerná veľkosť nádoru bola 5,1 cm u pacientov s progresiou a 3,1 cm u pacientov bez lokálnej recidívy, resp. diseminácie karcinómu obličky. Záver: Naše výsledky potvrdzujú, že šírka negatívneho resekčného okraja pri nefrón–šetriacej chirurgii obličky nemá vplyv na lokálnu, resp. systémovú recidívu karcinómu obličky. Na dosiahnutie dostatočnej kontroly ďaľšej progresie karcinómu obličky je potrebná len minimálna vzdialenosť medzi okrajom nádoru a resekčnou líniou.

26


49. ZÁCHOVNÉ VÝKONY PRO PARENCHYMATÓZNÍ NÁDOR LEDVINY Mainer K, Němec D, Kopecký J, Häring Z, Krhut J urologické oddělení FNsP Ostrava Cíl práce: Vyhodnocení souboru pacientů, u kterých byl pro diagnózu karcinomu ledviny proveden resekční výkon. Materiál a metody: V průběhu roku 1997 – 2003 bylo na našem pracovišti provedeno 43 resekčních výkonů pro karcinom ledviny stadia T1 u 41 pacientů. Šlo o incidentální nálezy. V souboru bylo 10 pacientů se solitární ledvinou (nebo funkčně solitární ledvinou) a 33 pacientů se zdravou kontralaterální ledvinou. U 2 nemocných šlo o bilaterální nádorovou lézi. Resekce byla provedena při přechodné okluzi renálních cév a v lokální hypotermii ledovou tříští. Všechny výkony bylo možno provézt na ledvině in situ. Pacienti jsou v 1. roce sledováni ve čtvrtletních intervalech CT–vyšetřením, dále 2krát ročně sonograficky a 1krát ročně CT. Výsledky: Ve 34 případech šlo o stadium pTla, v 5 o pTlb a ve 2 o pT2. Resekční výkon pro stadia Tlb a T2 byl indikován v případě solitární ledviny. Histologická klasifikace: konvenční renální karcinom ve 34 případech, chromofobní 2krát, sarkomatoidní forma 2krát, nediferencovaný karcinom 1krát, maligní lymfom 1krát. Ve 2 případech onkocytom, v 1 benigní cysta. Průměrná doba sledování byla 37,7 měsíců. V 1 případě recidiva (maligní lymfom), 1krát pozitivní resekční linie (solitární ledvina), následná reoperace - znovu resekce. Žádný z pacientů nezemřel ve sledovaném období na progresi onemocnění. Zhoršení renálních funkcí v pooperačním období u 8 pacientů, z toho u 7 se solitární ledvinou (kreatininemie 115 – 250 mmol/l). Žádný pacient není dialyzován. Závěr: Resekční výkon na ledvině při nádorech ledviny Tla (do 4 cm) je bezpečným postupem. U funkčně solitárních ledvin, kde autoři indikovali tento postup i u stadia Tlb a T2, dali přednost indikaci záchovného výkonu a intenzivní dispenzarizaci před nutností trvalé dialýzy. 50. PIGMENTOVANÝ MIKROCYSTICKÝ CHROMOFOBOCELULÁRNÍ KARCINOM LEDVINY - BIOLOGICKÉ CHOVÁNÍ A MOLEKULÁRNĚ-GENETICKÁ ANALÝZA VZÁCNÉ VARIANTY Hes O, Vaněček T, Šíma R, Hora M, Perez MD, Alvarado CI, Suster S, Michal M oddělení speciální diagnostiky ŠPAÚ, FN Plzeň oddělení urologie, FN Plzeň Department of Pathology, Institute Nacional de Cancerologia, Mexico City, Mexico Department of Pathology, Centro Medico, Mexico City, Mexico Department of Pathology, Ohio State University, Columbus Cíl práce: Stanovení biologického chování a molekulárně cytogenetická analýza morfologické podjednotky chromofobocelulárního karcinomu (CRK). Materiál a metody: Ze sestavy 183 CRK jsme vybrali 19 případů, které splňovaly kritéria pigmentovaného mikrocystického CRK. Provedli jsme analýzu biologického chování. Byla provedena analýza ztrát chromozomů 1, 2, 6, 10, 13, 17, 21 metodou FISH. Výsledky: Nádory byly nalezeny u 13 mužů a 6 žen, věkové rozmezí bylo 32 – 76 let (průměr 57,7 roku). 14krát byl tumor v pravé ledvině, 5krát v levé. Velikost se pohybovala mezi 2,8 – 20 cm (průměr 7,44 cm). Všechny tumory byly ohraničeny na ledvinu, pouze jediný invadoval do ledvinné pánvičky. FISH byla úspěšně provedena u 13/19 případů. Ztráta chromozomu (C) 1 byla zjištěna v 83,3 %, C 2 ve 41,6 %, C 6 v 91,9 %, C 10 v 91,6 %, C 13 v 75 %, C 17 v 75 %, C 21 v 58,3 %. Údaje o postoperačním chování byly zjištěny u všech případů v délce 1 – 6 let (průměr 2,3 roku). Žádný z tumorů nerecidivoval ani nemetastazoval. Závěr: Pigmentovaný mikrocystický CRK je morfologicky osobitá jednotka. Molekulárně-genetický profil je prakticky stejný jako u klasického CRK. Pro klinickou praxi je nejvýznamnější odlišení této varianty CRK od metastázy melanomu a duktálního karcinomu prsu, které poměrně velmi věrně napodobuje. Prognosticky jde o nejméně agresivní podtyp CRK, na rozdíl od klasického CRK, u nějž podle některých autorů velmi často vzniká vysoce agresivní sarkomatoidní diferenciace. 51. DUPLICITA LEIOMYOSARKOMU S ANGIOMYOLIPOMEM NEBO MALIGNÍ ZVRHNUTÍ ANGIOMYOLIPOMU? Staněk R1, Vágner P1, Kozelská E2, Palas J2 1 urologické oddělení SN Opava 2 patologické oddělení SN Opava Cíl práce: Autoři prezentují raritní výskyt leiomyosarkomu společně s angiomyolipomem ledviny, prezentujícím se pod klinickým obrazem stenózy ureteropelvické junkce. Materiál a metody: 54letý muž se dostavil na naše oddělení, kde byla stanovena diagnóza stenózy ureteropelvické junkce levé ledviny. Byla provedena revize retroperitonea s nálezem fibrotické tkáně v okolí ureteropelvické junkce s histologicky ověřenou fibrózou a výskytem angiomyolipomu. Vzhledem k obtížnosti ureterolýzy byl stav řešen zavedením JJ–stentu. Po 1ročním sledování byla provedena revize retroperitonea pro nález tumoru v oblasti mediálně od ledviny. Při revizi potvrzena inoperability nálezu. Nové histologické vyšetření však diagnostikuje leiomyosarkom. Výsledky: Pacient byl předán do onkologické péče a podstoupil první kolo chemoterapie. V současnosti nález progreduje a pacient kachektizuje. Závěr: Angiomyolipom je benigní multiplicitní nádor, mnohdy s pleomorfním výskytem buněčných složek. Jeho maligní zvrhnutí je extrémně vzácné a je popisováno jen sporadicky. Může se také jednat o duplicitní výskyt angiomyolipomu se současným výskytem maligního leiomyosarkomu, který byl při odběru histologie přehlédnut.

28


52. RUPTURA NÁDORU JAKO PRVNÍ SYMPTOM U PAPILÁRNÍHO RENÁLNÍHO KARCINOMU Hora M1, Hes O2, Chudáček Z3, Kreuzberg B4, Boudová L2, Michal M2, Klečka J1 1 Urologická klinika LF UK a FN Plzeň 2 Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK a FN Plzeň 3 radiodiagnostické oddělení LF UK a FN Plzeň 4 Radiodiagnostická klinika LF UK a FN Plzeň Cíl práce: Papilární renální karcinom (PRK) je typický rozsáhlými nekrózami. Nekrózy při zobrazovacích vyšetřeních (USG a CT) imitují obraz patologicky změněné cysty. Nekrózy však mohou modifikovat i klinický obraz, neboť tumor je fragilní a může dojít snadno k ruptuře spontánní či po minimálním násilí (jako locus minoris resistentiae). Materiál a metody: V období 1991 až 2003 bylo ve FN Plzeň léčeno chirurgicky celkem 650 pacientů s 671 renálními tumory. U 16 byl nádor oboustranný (vždy renální karcinom) a v 5 případech byly 2 typy RK v jedné ledvině (vždy kombinace konvenčního RK a PRK). Celkem 621 případů byly RK (92,5% – 621/671). Konvenční RK byl v 563 případech (90,7 % – 563/621), papilární v 36 případech (5,8 % – 36/621), chromofobní u 14 pacientů (2,3 %) a neklasifikovatelný u 7 (1,1 % – 7/621). Do studie byly zařazeny všechny případy PRK s rupturou. Kromě PRK se ruptura tumoru u jiného histologického typu neobjevila. Výsledky: Ruptura PRK byla nalezena u 3 pacientů (8,3 %). Ruptura byla spontánní ve 2 případech. U jednoho 17letého pacienta byla ruptura následkem dopravní nehody. Závěr: Rozsáhlé nekrózy u PRK mohou snadno způsobit rupturu tumoru s následným retroperitoneálním krvácením. Ruptura PRK se však nalézá v méně než 10 % všech PRK, což je patrně dáno pseudokapsulou. CT–nález nebývá typický a spíše připomíná pouhý hematom nejasné příčiny. Peroperační nález bývá též nejasný. Správnou diagnózu PRK stanoví poté až patolog. 53. LEIOMYOM LEDVINY Hora M1, Hes O2, Chudáček Z3, Michal M2, Klečka J1 1 Urologická klinika LF UK a FN Plzeň 2 Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK a FN Plzeň 3 Radiodiagnostické oddělení LF UK a FN Plzeň Cíl práce: Naprostá většina nádorů ledviny (renální karcinomy a onkocytom) vychází z epitelu ledvinných tubulů. Z mezenchymálních tumorů se častěji vyskytuje jen angiomyolipom. Z kazuistik jsou známy případy mj. leiomyomů. Materiál a metody: 67letá žena s histologicky verifikovaným myeloproliferativním syndromem byla vyšetřena sonograficky a byl náhodně nalezen kulovitý tumor pravé ledviny. Na CT pak byl verifikován tumor horního pólu pravé ledviny o průměru 3,6 cm. Tumor byl dobře ohraničený, lehce nehomogenní, s denzitou 38 HU. Denzita po podání kontrastní látky stoupla na hodnoty od 79 do 115 HU. Byla provedena resekce tumoru z lumbotomie. Tumor byl na řezu tuhý, dobře ohraničený. Struktura byla vírovitá či uzlovitá, barva nádoru byla bělavá, bez hemoragií a nekróz. Výsledky: Histopatolog nádor popsal jako benigní leiomyom. Závěr: V ojedinělých případech se může urolog setkat s leiomyomem ledviny. Před stanovením histopatologické diagnózy leiomyomu musí patolog vyloučit angiomyolipom, primární sarkom ledviny a sarkomatoidní diferenciaci renálního karcinomu. 54. KOMBINOVANÁ LASEROVÁ A HF–EENDORESEKCE ROZSÁHLÉHO TUMORU MOČOVODU Köhler O, Kočárek J urologické oddělení ÚVN Praha Cíl práce: Zdokonalení endoskopických technik umožnilo provádět záchovné endoskopické operace i u rozsáhlých uroteliálních nádorů v horních močových cestách. Materiál a metody: U nemocné s uroteliálním nádorem v distálním močovodu byla provedena kombinovaná endoresekce nádoru holmiovým laserem a vysokofrekvenčním proudem. Po resekci tumoru laserem a jeho extrakci z močovodu byla stopka tumoru resekována ureteroresektoskopem. Histologie prokázala uroteliální karcinom T1, G1. Výsledky: Kontrolní uretroskopie 6 měsíců po operaci ukazuje normální nález v močovodu. Závěr: Moderní endoskopická technika umožňuje provádět endoresekci uroteliálních nádorů v močovodu. Nutnou podmínkou sledování nemocných je uroonkologická dispenzarizace.


29

55. ASYNCHRONNÍ TRIPLICITNÍ VÝSKYT NÁDOROVÉHO ONEMOCNĚNÍ - ADENOKARCINOM TĚLA DĚLOŽN NÍHO, KARCINOMU LEDVINY A LEIOMYOSARKOMU CÉKA Prošvic P2, Morávek P2, Macek P1, Odrážka K1 1 Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové 2 Klinika onkologie a radioterapie LF UK a FN Hradec Králové Cíl práce: V úvodu autoři shrnují výskyt a pravděpodobnou etiologii vícečetných malignit. Materiál a metody: Autoři popisují případ pacientky s krevní skupinou A Rh+ narozené v roce 1932. V roce 1995 byl u pacientky prokázán adenoakantom těla děložního stadia IB. Provedena hysterektomie s adnexektomií a následnou radioterapií. V dubnu 2000 nalezena expanze pravé ledviny velikosti 5 x 4 cm, bez prokazatelných metastáz. Provedena radikální nefrektomie. Histologicky popsán konvenční světlobuněčný karcinom ledviny - pT1, N0, M0, G2. V červnu 2003 byl zjištěn sonografický nález na játrech - suspektní metastáza. RTG plic bylo bez metastáz, sonograficky byla pacientka bez prokazatelné recidivy po nefrektomii. Bylo provedeno CT, při němž byla zjištěna jaterní metastáza a tumorózní ložisko paracékálně, a stav byl zhodnocen jako recidiva v lůžku po nefrektomii. V září 2003 byla provedena pravostranná hemihepatektomie a hemikolektomie s ileotransverzoanastomózou. Histologicky byl prokázán nízce diferencovaný leiomyosarkom ileocéka. Počátkem prosince 2003 došlo ke kachektizaci a dlouhodobě se objevovaly febrilie. Provedeno CT hrudníku s nálezem oboustranně mnohočetných plicních metastáz velikosti 3 x 15 mm. CT břicha s podáním kontrastní látky prokazuje recidivu metastáz jaterních a recidivu v místě resekce střeva. Pacientka se subfebriliemi propuštěna do domácího ošetřování. Plánována je paliativní chemoterapie typu MAID (mesna, adriamycin, ifosfamid, dakarbazin). Závěr: Průkaz první malignity zvyšuje riziko malignity další. Typický je výskyt vícečetné malignity u pacientů s krevní skupinou A a také zkracování intervalu mezi 1. a 2., 2. a 3. malignitou a také vyšší stadia následujících malignit. Tyto poznatky byly potvrzeny i naší kazuistikou. 56. MEZENCHYMÁLNÍ NÁDORY LEDVINY U DOSPĚLÝCH - VLASTNÍ SESTAVA Prošvic P1, Macek P1, Odrážka K2, Podhola M3, Morávek P1 1 Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové 2 Klinika onkologie a radioterapie LF UK a FN Hradec Králové 3 Fingerlandův ústav patologie LF UK a FN Hradec Králové Cíl práce: Autoři popisují výskyt a typy mezenchymálních nádorů ledvin. Materiál a metody: V letech 1998 – 2003 bylo na urologické klinice ve FN v Hradci Králové provedeno 577 nefrektomií. Nádor ledviny byl prokázán v 576 případech. U 423 pacientů (74,1 %) konvenční světlobuněčný karcinom, u 66 (11,6 %) papilární karcinom ledviny, u 21 (3,7 %) chromofobní karcinom ledviny, u 17 (3,0 %) onkocytom, u 19 (3,3 %) karcinom z přechodního epitelu, jiné typy nádorů byly ojedinělé. Ve 13 případech (2,3 %) byly prokázány mezenchymální nádory, 6krát (1,1, resp. 46,2 %) angiomyolipom, 3krát (0,5, resp. 21,1 %) leiomyosarkom, 2krát (0,4, resp. 15,4 %) maligní fibrózní histiocytom, 1krát (0,2, resp. 7,7 %) difuzní velkobuněčný B non-Hodgkinský lymfom a dosud nepopsaný mezenchymální tumor. Angiomyolipomy byly nalezeny v 5 případech u žen a v 1 u muže. Všichni pacienti žijí bez obtíží. Leiomyosarkomy byly prokázány u 2 mužů a 1 ženy. Žena a 1 muž zemřeli, 9 měsíců, resp. 22 měsíců po operaci. Druhý muž dosud 14 měsíců po operaci žije. Maligní fibrózní histiocytom byl histologicky nalezen v 1 případě u ženy, která zemřela po 13 měsících od operace. Druhý nález byl u muže, který dosud žije bez známek recidivy 45 měsíců. Pacient s prokázaným difuzním velkobuněčným non-Hodgkinským lymfomem ledviny zemřel po 11 měsících od operace. Neznámý a dosud nepopsaný tumor mezenchymálního původu s nízkým stupněm malignity byl popsán u pacientky, která žije, bez recidivy onemocnění či prokazatelné generalizace 38 měsíců. Závěr: Mezenchymální nádory ledvin mají charakter mezenchymálních nádorů vyskytujících se v jiných lokalizacích. Jako primární nádory ledvin jsou vzácné. Asi v polovině případů jsou maligní. Vykazují vysoký stupeň malignity a prognóza je všeobecně špatná. 57. URETERO-INTESTINÁLNE STRIKTÚRY U PACIENTOV S NEOVEZIKOU PO RADIKÁLNEJ CYSTEKTÓMII Novotný V, Berdjis N, Heberling U, Hakenberg OW, Wirth MP Klinik und Poliklinik fur Urologie, Universitätsklinikum C. G. Carus, Dresden, Deutschland Ciel práce: Radikálna cystektómia je štandardnou metódou kuratívnej liečby svalovinu infiltrujúceho nádoru močového mechúra. V ostatných 10 rokoch došlo vďaka zlepšeniu operačnej techniky k výraznému zníženiu počtu komplikácií pri radikálnej cystektómii a následnej derivácii moču. Cieľom našej práce bolo vyhodnotiť a porovnať počet komplikácií pri rôznych operačných technikách ureterointestinálnych anastomóz u pacientov po ortotopickej náhrade močového mechúra. Materiál a metódy: V čase od 1993 do 2003 bolo na našej klinike vykonaných 395 radikálnych cystektómií pre invazívny nádor močového mechúra. Priemerný vek pacientov bol 68 rokov (31 – 84 rokov). U 222 pacientov (56,2 %) bol moč derivovaný formou ureteroileostómie (ileal-conduit). U 137 pacientov (34,7 %) bol odstránený močový mechúr nahradený ortotopickou neovezikou vytvorenou zo segmentov ilea. 92 močovodov (33,8 %) bolo do neoveziky implantovaných technikou podľa Le Duca, 68 močovodov (25,0 %) podľa Ghoneima a 112 močovodov (41,2 %) bolo implantovaných do aferentnej kľučky ilea (spolu 272 ureterorenálnych jednotiek, 2 pacienti mali solitárnu obličku).

30


Výsledky: 91 % striktúr v mieste uretero-ileálnych anastomóz vzniklo do 18 mesiacov po operácii. Striktúry uretero-ileálnych anastomóz v neovezike sa zistili u 11 z 272 uretero-intestinálnych jednotiek (4,0 %). Striktúry sa objavili u 4 z 92 uretero-intestinálnych jednotiek (4,3 %) u pacientov operovaných podľa Le Duca a u 5 zo 68 močovodov (7,4 %) implantovaných podľa Ghoneima. U pacientov s aferentným ileálnym segmentom vznikla striktúra v uretero-ileálnom spojení len u 2 zo 112 uretero-intestinálnych jednotiek (1,8 %). Záver: Implantácia močovodov do aferentného ileálneho segmentu ukazuje najlepšie výsledky z hľadiska vzniku striktúry ureteroileálnej anastomózy u pacientov s neovezikou po radikálnej cystektómii. 58. TRENDY VÝSKYTU A MORTALITY NÁDOROV MOČOVÉHO MECHÚRA NA SLOVENSKU Ondruš D1,2, Cuninková M3 1 Onkologická klinika LFUK, OÚSA 2 Urologická klinika LFUK FNsP akad. L. Dérera 3 Oddelenie epidemiológie nádorov, Ústav experimentálnej onkológie SAV, Bratislava Ciel práce: Zhubné nádory močového mechúra predstavujú v súčasnosti najčastejšie sa vyskytujúce malignity uropoetického systému, predovšetkým u mužov. V celosvetovom meradle sa vyskytujú na 8. mieste, v r. 2000 tvorili na Slovensku 3,5 % (12,7/100 000) všetkých malígnych nádorov u mužov. V tom istom roku predstavovala mortalita 5,4/100 000 mužov. Výskyt nádorov močového mechúra u žien je takmer štyrikrát nižší, ako u mužov. V r. 2000 sa diagnostikovalo na Slovensku 1,3 % (2,7/100 000) prípadov ochorenia u žien, pričom mortalita bola 1,3/100 000. Trendy vývoja incidencie zhubných nádorov močového mechúra poukazujú na ich globálne narastanie, v závislosti od vyspelosti danej krajiny zhruba o 1 % ročne u mužov, menej u žien. Nakoľko ide o heterogénnu skupinu ochorení s rôznym morfologickým obrazom, hlavným cieľom retrospektívnej štúdie bolo posúdiť histopatologické charakteristiky tejto malignity a zhodnotiť ich vzťah k pohlaviu, veku a k prežívaniu pacientov. Materiál a metódy: V skupine 1 320 pacientov, u ktorých sa v rokoch 1968 – 2003 diagnostikoval a liečil nádor močového mechúra, sa analyzovala histopatologická dokumentácia materiálu získaného pomocou TUR. Klinický súbor sa analyzoval pomocou štatistického softvéru. Údaje v databáze sa vyhodnotili podľa pohlavia, veku, typu a vzhľadu nádoru, gradingu a stagingu, korelovali sa s prežívaním pacientov a porovnali sa s dostupnými celoslovenskými údajmi. Výsledky: V klinickom súbore bolo 1 004 mužov (76,1 %) a 316 žien (23,9 %). Nádory močového mechúra sú zriedkavé pred 35. rokom života, až dve tretiny chorých sú starší ako 65 rokov. U mužov incidencia a mortalita prudko stúpa so stúpajúcim vekom a vrcholí u 80-ročných, kým u žien je narastanie v menších hodnotách s tendenciou poklesu v najvyšších vekových skupinách. Celkové 5–ročné prežívanie u mužov dosahuje na Slovensku okolo 60 %, u žien 55 %, nakoľko však ide o nádory vyššieho veku, môže byť prežívanie ovplyvnené aj úmrtnosťou na iné príčiny. Priemerný vek mužov v klinickom súbore predstavoval 62,6 rokov (rozpätie 18 – 90 rokov), priemerný vek žien 65,5 (rozpätie 24 – 96 rokov). Vzhľad nádoru: papilárny -856 (64,8 %) , solídny - 304 (23 %), zmiešaný -157 (12 %), neurčený 3 (0,2 %). Histologický typ nádoru: nádor z prechodného epitelu (čistý alebo s epidermoidnou alebo žľazovou metapláziou) - 1 282 (97,1 %), epidermoidný - 13 (1 %), žľazový - 6 (0,5 %), neurčený a iný typ - 19 (1,4 %). Grading: papilóm - 50 (3,8 %), karcinóm G1 - 361 (27,3 %), karcinóm G2 - 729 (55,2 %), karcinóm G3 -158 (12 %), nediferencovaný karcinóm -22 (1,7 %). Hĺbka invázie: pTa - 587 (44,5 %), pT1 - 326 (24,7 %), pT2 - 139 (10,5 %), pT3a - 187 (14,2 %) , pT3b - 32 (2,4 %), pT4 - 6 (0,5 %), pTX 43 (3,2 %). Tieto charakteristiky sa v rôznych kombináciách posudzujú vo vzťahu k prežívaniu pacientov. Záver: Rôzne črty nádorov močového mechúra majú rozdielny prognostický význam vzhľadom na tendenciu k recidívam, lokálnej progresii či k metastazovaniu, čo má vplyv na prežívanie pacientov. Možno predpokladať, že výsledky rozsiahleho súboru pacientov diagnostikovaných v jednom centre sú porovnateľné s celoslovenskými trendmi, z čoho na základe získaných poznatkov vyplýva nutnosť štandardizácie liečby pri riešení tohto ochorenia. 59. POROVNÁNÍ ČETNOSTI RECIDIV TUMORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE U PACIENTŮ PO HO YAG A TUR–R RESEKCI POVRCHOVÝCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE SLEDOVANÝCH 24 AŽ 36 MĚSÍCŮ Drlík P, Kőhler O Urologické oddělení ÚVN Praha Cíl práce: Srovnání četnosti recidiv po endoresekci povrchových uroteliálních tumorů močového měchýře holmiovým laserem a vysokofrekvenčním proudem ve dvouletém sledování. Materiál a metody: V retrospektivní studii jsme vyhodnotili soubor 21 pacientů (15 mužů a 6 žen s průměrným věkem 60let) po resekci tumoru močového měchýře holmiovým laserem a 20 nemocných (14 mužů a 6 žen s průměrným věkem 68let) po klasickém TUR. V intervalech 3 měsíců jsme prováděli cystoskopické kontroly, odběry moči na cytologické vyšetření a stanovení UBC. Doba sledování byla u obou skupin nemocných od 24 do 36 měsíců. Ve skupině nemocných léčených holmiovou resekcí bylo 11 tumorů klasifikováno jako pTa, 10 pT1, grading byl 11krát GI a 7krát GII a 3krát GIII. Ve skupině nemocných léčených endoresekcí HF proudem bylo klasifikováno 13 tumorů jako pTa, 7 pT1, grading byl 10krát GI, 7krát GII a 3krát GIII. Výsledky: U skupiny pacientů ošetřených Ho YAG resekcí jsme do 1 roku nezaznamenali žádnou recidivu, do 2 let 4 recidivy (jednalo se o 3 recidivy povrchové GI-II a jednu pT2 GIII). U skupiny nemocných léčených TUR jsme do 1 roku zaznamenali 3 recidivy (2 povrchové GI-II a jednu pT2 G III), do 2 let pak u dalších pacientů 3 povrchové recidivy GI-II. Závěr: U obou skupin došlo k recidivě vždy u pacientů s GII-III a vyššími hodnotami UBC. U sledované skupiny pacientů po Ho YAG resekci jsme během 1 roku nezaznamenali žádnou recidivu tumoru. V druhém roce sledování mělo recidivu 19 % nemocných.U skupiny nemocných léčených TUR HF proudem mělo v prvním roce sledování recidivu 15 % nemocných. Ve druhém roce sledování mělo recidi-


31

vu dalších 15 %. 60. PROGNOSTICKÝ VÝZNAM EXPRESE GENU PAX5 VE TKÁNI POVRCHOVÝCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE. VÝSLEDKY 4LETÉHO SLEDOVÁNÍ U 76 PACIENTŮ Babjuk M1, Soukup V1, Mareš J2, Trková M2, Dušková J3, Dvořáček J1 1 Urologická klinika VFN a 1. LF UK, katedra urologie IPVZ, Praha 2 Ústav biologie a lékařské genetiky, 2. LF UK, Praha 3 Patologicko-anatomický ústav VFN a 1. LF UK, Praha Cíl práce: Posoudit přítomnost a prognostický význam exprese genu PAX5 ve tkáni povrchových nádorů močového měchýře. Materiál a metody: V rámci prospektivní studie byla vyšetřena tkáň povrchových uroteliálních karcinomů močového měchýře u 76 pacientů (47 Ta, 29 T1; 24 G1, 45 G2, 7 G3). Exprese genu PAX5 byla stanovena pomocí RT-PCR a vyjádřena semikvantitativně ve vztahu k expresi genu GAPD. Pacienti byli dále sledováni a léčeni standardním způsobem. Recidivy a progrese onemocnění byly histologicky potvrzeny. Výsledky: Přítomnost exprese genu PAX5 byla prokázána u 63 (82,9 %) pacientů, její absence byla zaznamenána u 2 nemocných s nádorem G1 a u 11 s G2. Během 20 – 48 měsíců sledování se objevila recidiva u 47 (61,8 %) a progrese u 10 (13,2 %) pacientů. U nádorů bez exprese PAX5 došlo k recidivě u 4 a k progresi u žádného pacienta. Pro prognostické účely se jako optimální jeví prahová hodnota 0,2. Z 19 pacientů s nadprahovou hodnotou exprese PAX5 16 (84,2 %) recidivovalo a 5 (26,3 %) progredovalo. Závěr: Exprese genu PAX5 je častým nálezem ve tkáni povrchových nádorů močového měchýře, je patrná určitá korelace její kvantity s průběhem onemocnění.

Práce byla podpořena projektem VZ MSM 111100005. 61. ASYNCHRONNÍ VÝSKYT KVADRUPLICITNÍHO NÁDOROVÉHO ONEMOCNĚNÍ: MALIGNÍHO LYMFOMU, BAZOCELULÁRNÍHO KARCINOMU, UROTELIÁLNÍHO KARCINOMU A ADENOKARCINOMU PROSTATY - KAZUISTIKA Prošvic P, Morávek P, Odrážka K, Petera J Urologická klinika FN, Hradeck Králové Klinika onkologie a radioterapie FN a LF UK, Hradec Králové Cíl práce: V úvodu autoři shrnují výskyt a etiologii vícečetných malignit. Materiál a metody: Autoři popisují případ pacienta s krevní skupinou A Rh+ narozeného v roce 1940. V roce 1971 byla provedena tonsilektomie. Histologicky byla prokázána hemoblastóza - retikulosarkom. Byla provedena iradiace RTG–zářením. V červnu 1977 následovala excize kůže epigastria s průkazem bazocelulárního karcinomu, bez recidivy, bez následné terapie. V únoru 1979 byla zjištěna recidiva hemoblastózy v krčních uzlinách, histologicky byl prokázán centroblastický maligní lymfom. V roce 1980 proběhla levostranná orchiektomie pro lymfom. Následovala chemoterapeutická kúra. V lednu 1995 byla provedena resekce terminálního ilea pro lymfom. Poté byla indikována radioterapie a podána chemoterapie. V říjnu 1998 byla provedena TUR tumoru močového měchýře, histologicky potvrzen uroteliální karcinom T1 G2, recidiva se objevila v květnu 2000. V červenci 2000 při PSA 24.88 ng/ml byl histologicky prokázán adenokarcinom prostaty Gleasonské skóre 6, T3a NX M0. V říjnu 2000 po 4 měsících neoadjuvantní hormonální terapie buserelinem + nilutamidem byla indikována radioterapie na oblast prostaty a močového měchýře box-technikou, která byla vzhledem k obtížím ukončena na celkové dávce 46 Gy. Následně PSA 0,01 ng/ml. V dubnu 2002 byla zjištěna drobná recidiva uroteliálního karcinomu Ta G1, od té doby je pacient bez recidivy. PSA z října 2003 má hodnotu 0,48 ng/ml, per rectum bez recidivy, CT bez lymfadenopatie, scan kostí bez metastáz. Od roku 1995 je pacient bez známek onemocnění maligním lymfomem. Závěr: Průkaz první malignity zvyšuje riziko další malignity. Typický je výskyt vícečetné malignity u pacientů s krevní skupinou A a také zkracování intervalu mezi první a druhou, druhou a třetí malignitou, a také vyšší stadia následných malignit. Tyto poznatky byly potvrzeny i naší kazuistikou. 62. METASTÁZA MELANOBLASTOMU DO MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Köhler O, Kočárek J Urologické oddělení ÚVN Praha Cíl práce: Melanoblastom v močovém měchýři má typický vzhled, který dává možnost pomyslet na tuto diagnózu již při endoskopickém vyšetření. Materiál a metody: U 55letého nemocného 2 roky po operaci a onkologické léčbě pro kožní melanoblastom v oblasti pravé poloviny zad se objevila makroskopická hematurie. Na IVU byla patrna obstrukce levého ureterálního ústí tumorem. Při transuretrální resekci solidního tumoru v oblasti trigona byla patrna hnědavá pigmentace na povrchu i uvnitř nádoru. Výsledky: Přesto, že transuretrální resekce tumoru i levého ureterálního ústí byla následovaná onkologickou léčbou, došlo k rychlé progresi onemocnění s lokální recidivou a generalizací, která vedla k úmrtí nemocného 5 měsíců po operaci. Závěr: Z endoskopického pohledu je zajímavá typická pigmentace a solidní konzistence melanoblastomu, které dávají možnost pomyslet na tuto diagnózu již při endoskopickém vyšetření. Naše zkušenost u 2 nemocných s melanoblastomem močového měchýře (jeden primární, druhý metastatický) však ukazuje, že přes veškerou léčbu se nepodařilo ani u jednoho nemocného dosáhnout přežití 6 měsíců.

32


63. ORGANOTYPICKÉ KULTURY SLIZNICE MOČOVÝCH CEST - NAŠE PRVNÍ ZKUŠENOSTI S VYUŽIITÍM PRO STUDIUM RŮSTOVÝCH CHARAKTERISTIK UROTELU IN VITRO Kuncová J1, Revoltella R2, Papini S2, Urban M1, Selli C3, Mandys V4 1 Urologická klinika 3. LF UK a FN KV, Praha 2 Istituto di Technologie Biomediche, Consiglio Nazionale di Ricerca, Pisa, Itálie 3 Clinica Urologica dell'Universita di Pisa, Itálie 4 Ústav patologie 3. LF UK a FN KV, Praha Trojrozměrné (3D) orgánové kultury jsou modelem umožňujícím studovat in vitro růstové charakteristiky epitelových tkání při zachování mezibuněčné signalizace a interakcí mezi epitelem a přilehlým stromatem. Cíl práce: Stanovit optimální podmínky pro 3D kultivaci sliznice močových cest a uroteliálních nádorů, určit základní charakteristiky jednotlivých buněčných typů a jejich chování v průběhu několikatýdenní kultivace. Materiál a metody: Vzorky nenádorového urotelu i uroteliálních nádorů močového měchýře či ledvinné pánvičky byly nakrájeny na fragmenty cca 3 x 3 x 1 mm, umístěny na trojrozměrný substrát (Gelfoam či fibrinová pěna) a zakapány kultivačním mediem D-MEM s 10% FCS a 1% roztokem antibiotik. Medium jsme měnili ve 2denních intervalech, fragmenty byly odebírány 4., 7., 14. a 21. den, histologicky zpracovány a po barvení H-E zhodnoceny v optickém mikroskopu. Provedli jsme 20 kultivací. Výsledky: Tkáňové fragmenty vykazovaly dobrou viabilitu, s prodlužující se dobou kultivace se zvyšoval výskyt regresivních změn. U všech fragmentů docházelo zejména v prvních 7 dnech kultivace k proliferaci uroteliálních buněk, jež obrůstaly tkáňové fragmenty. Pozorovali jsme i migraci uroteliálních buněk do vrstvy substrátu. U některých nádorů jsme zjistili tvorbu solidních ložisek nádorových buněk v hlubších úsecích substrátu připomínajících nádorové metastázy. Závěr: Orgánové kultury uroteliálního epitelu jsou vhodným modelem pro studium tkáňových interakcí a růstových charakteristik výstelky močových cest i uroteliálních nádorů.

Podpořeno projektem KONTAKT mezi Českou Republikou a Itálií. 64. INTERFERON ALFA V LÉČBĚ POVRCHOVÝCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Dušek P, Jarolím L, Kawaciuk I, Hyršl L, Teršípová L Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Zhodnocení účinnosti adjuvantní imunoterapie interferonem alfa (INF–alfa) u nemocných s povrchovým nádorem močového měchýře. Materiál a metody: V období od června 1999 do prosince 2002 jsme podali v adjuvantní indikaci intravezikálně interferon alfa u 19 nemocných po předchozí transuretrální resekci povrchového uroteliálního karcinomu močového měchýře. Aplikovali jsme 60 MIU INF–alfa 2b u 4 žen a 15 mužů v základním cyklu 4krát týdně a dále 1 rok v měsíčních intervalech v rámci udržovací léčby. Nemocní byli pravidelně klinicky kontrolování včetně endoskopických vyšetření močového měchýře. Věkový průměr souboru byl 61,5 let (46 – 80), medián sledování byl 34 měsíců (6 – 54). U 15 nemocných se jednalo o recidivující nádor po předchozí chemoterapii. Jeden nemocný měl nález malignity gradingu G3, ostatní byly ze skupiny „low-grade“. K hodnocení vlivu léčby na prodloužení beznádorového intervalu jsme použili index recidiv (IR) podle Sanchese de la Muely. Výsledky: V celém souboru nemocných léčených imunoterapií INF-alfa jsme v uvedeném období zaznamenali recidivu povrchového nádoru měchýře u 9 z nich (47,4 %). U žádného nemocného nedošlo během léčby k progresi onemocnění a pouze u jednou jsme při recidivě onemocnění zaznamenali zhoršení gradingu malignity. Medián IR před léčbou byl 1,32, po imunoterapii byl medián IR 0. Tolerance léčby byla velmi dobrá. U žádného nemocného jsme v průběhu aplikací nezaznamenali iritační symptomatologii, flu-like syndrom jsme pozorovali jen u jednoho. Všichni dokončili základní cyklus léčby. Závěr: Intravezikální imunoterapie interferonem-alfa–2b v profylaktické indikaci je dobře tolerovanou adjuvantní léčbou, která je schopna snížit frekvenci recidiv u nemocných s povrchovým nádorem močového měchýře. 65. IMUNOHISTOCHEMICKÁ DETEKCE MIKROVASKULÁRNÍ DENZITY VE TKÁNI POVRCHOVÝCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Soukup V1, Babjuk M1, Dušková J2, Pešl M1, Dvořáček J1 , Povýšil C2 1 Urologická klinika VFN a 1. LF UK, katedra urologie IPVZ, Praha 2 Patologický ústav VFN a 1. LF UK, Praha Cíl práce: Cílem studie je posoudit kvantitu mikrovaskulární denzity ve tkáni povrchových nádorů močového měchýře pomocí imunohistochemického průkazu antigenu CD34 a uvážit prognostický význam tohoto ukazatele. Materiál a metody: V rámci prospektivní studie byly vyšetřeny vzorky tkáně povrchových uroteliálních karcinomů močového měchýře od 61 pacientů. Imunohistochemicky byly prokázány endotelie pomocí monoklonální protilátky proti CD34 firmy Immunotech. Při pozitivním průkazu CD34 se zobrazil obvod cév. Takto barvené preparáty byly vyhodnocovány v obrazově analytickém systému LUCIA. Sledovanými znaky byly celková plocha nádoru, průměrná relativní plocha cév na 1/12 mm2, maximální relativní plocha cév na 1/12 mm2. Všichni pacienti byli následně sledováni a léčeni dle obvyklých schémat, délka sledování byla 18 – 48 měsíců. Výsledky byly hodnoceny pomocí statistického systému SAS (Cary, USA).


33

Výsledky: V průběhu sledování byla zaznamenána recidiva onemocnění u 34 sledovaných. Průměrná hodnota mikrovaskulární denzity zjištěná pomocí CD34 ve skupině s recidivou onemocnění byla 11,16 oproti 9,33 ve skupině bez recidivy. Průměrná hodnota maximální mikrovaskulární denzity ve skupině s recidivou onemocnění byla 24,02 oproti 21,7 ve skupině bez recidivy. Závěr: Kvantita imunohistochemického vyšetření mikrovaskulární denzity může být pomocným prognostickým faktorem u nemocných s povrchovým uroteliálním karcinomem močového měchýře. Definitivní hodnocení bude možné po provedení rozsáhlejších studií.

Práce byla podpořena granty IGA MZ NC 5961-3 a VZ MSM 111100005. 66. APOPTOTICKÝ POTENCIÁL BUNĚK UROTELIÁLNÍHO KARCINOMU Louda M1, Vokurková D2, Šimáková E3 1 Urologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové 2 Ústav klinické alergologie a imunologie FN a LF UK, Hradec Králové 3 Fingerlandův ústav patologie FN a LF UK, Hradec Králové Cíl práce: Posouzení apoptotického potenciálu u buněk uroteliálního karcinomu a jeho porovnaní s histochemickými výsledky nádoru. Programovaná smrt buňky, apoptóza, je fyziologickým, geneticky řízeným dějem. Je osudem většiny buněk vzniklých v průběhu somatického vývoje a dalšího života u většiny organizmů. Materiál a metody: V letech 1999 až 2002 jsme průtokovou cytometrií, DNA–analýzou, vyšetřili 36 nativních vzorků moče odebraných od pacientů s verifikovaným uroteliálním karcinomem. U 9 pacientů se jednalo o nádorový grade 2, u 27 o nádorový grade 3. Buněčné vzorky jsme vyšetřili průtokovou cytometrií a získaná data jsme porovnali s nádorovým gradingem. Výsledky: V souboru jsme prokázali nulovou apoptotickou aktivitu nádorových buněk u 32 pacientů (88,9 %) ze 36 vyšetřených. U 4 pacientů, u kterých byla apoptóza zachována, se jednalo o nádorový grade 3. Závěr: V souboru jsme zaznamenali výrazné chybění apoptózy u populace buněk uroteliálního karcinomu. Předpoklad zachování apoptózy u nižšího stupně gradingu nádorů proti vyššímu stupni se nepotvrdil zjištěním zachované apoptózy u 4 nádorů s grade 3.

34


2004. Obsah:

Recommend Documents