2003

ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

01/2003

Obsah Jubilejná slávnosť

3

Záplavy viděné očima…

15

PATHFINDER

17

Letní vzpomínka

17

Crrrr cvak

18

Unijní Múzička

19

Pět švestek

23

Vzhůru k vrcholům

24

IMPULZ A

25

Knižní evangelizace

26

Adra informuje

29

Chceme zachovať pamäť…

33

Keď Boh stvoril človeka

34

Tvůrčí duch

35

Co se změnilo?

36

Chtěl bych se modlit

36

Jubileum v Berouně

37

Oznámení

38

A život vzal…

38

Boží přiznání

38

„Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země.“

Milí bratři a sestry v Evro-Africké divizi, začátek nového roku je vždy dobrou příležitostí k hodnocení i k pohledu vpřed. Když uvažujeme o uplynulých měsících, o možnostech, které nabízely, i o problémech, které přinášely, s hlubokou radostí objevujeme na naší cestě stopy Boží přítomnosti. Navzdory mnoha obtížím, kterými jsme museli projít, i přes problémy měnící se společnosti náš Pán vedl naše životy i svou církev. Chci Vám všem, bratrům a sestrám, kazatelům i činovníkům sborů vyjádřit svou vděčnost za Vaši oddanost a úsilí. Kéž v nastávajícím roce bezpečně rozpoznáme Boží vůli pro svůj život i pro naši církev. To je moje nejupřímnější přání. Podobně jako Mojžíš prosme společně našeho Pána, aby nás provázel i nadále: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země.“ (Ex 33,15-16) Bůh bude s námi, jestliže naše služba bude odpovídat následujícím kritériím: 1. Přispívá opravdu k hlásání Božího poselství? 2. Přispívá k naplnění Bohem svěřeného poslání? 3. Posiluje důvěru vůči Božímu slovu a jeho církvi? 4. Je Ježíš Kristus středem našich životů i našich aktivit? V tomto smyslu Vám přeji šťastný a požehnaný nový rok. Kéž naši životní cestu provází jistota Boží přítomnosti a kéž světlo naděje je vždy patrné a skutečné v našich životech. U F

ADVENT 01/2003

ZO ŽIVOTA ZBORU

Jubilejná slávnosť

pri príležitosti 75. výročia založenia zboru v Banskej Bystrici

„Chváliť budem Hospodina, dokiaľ žijem; a spievať budem svojmu Bohu, dokiaľ tu budem.“ (Žalm 146,2) 16. november 2002. Ručičky hodiniek ešte neodbili deväť a sála modlitebne Cirkvi adventistov s. d. na Rudlovskej ulici v Banskej Bystrici bola takmer plná. Obidva banskobystrické zbory, ktoré vznikli rozdelením pôvodného na dva, sa opäť stretli, aby začali spoločne jubilejnú pobožnosť sobotnou školou. Na úvod, ako gong zaznela oslavná pieseň Banskobystrického kvarteta. Brat Karol Badinský ml., tajomník a súčasne vedúci oddelenia sobotnej školy Slovenského združenia CASD mal príležitosť pripomenúť myšlienky úlohy sobotnej školy s názvom Vyvážená nádej. Deti mali, ako býva zvykom, vlastný program. Keďže zbor Banská Bystrica je deťmi bohato obdarený, opýtal som sa jedného z koordinátorov sobotnej bohoslužby určenej deťom, ako prebiehala ich pobožnosť. Stanko Slamka (kazateľ BB2) Sme na 75. výročí v BB. Ty si strávil dopoludnie s deťmi pri ich programe. Čo pre Teba znamená práca s deťmi? Dnes som nemal zvyčajné kazateľské povinnosti, a tak som sa mohol viac venovať svojej rodine aj deťom v zbore. Brat Ferko Turóci ma poprosil, aby som viedol „songservis“ a po-

ADVENT 01/2003

mohol ako porotca detskej súťaže. Potešil ma obsah filmu, ktorý sme pozerali spolu s deťmi. Veľmi silno v ňom zaznela myšlienka Jeremiášovej služby. Mohol by si najskôr stručne opísať priebeh programu detí? V prvej časti bola súťaž v štýle televíznej hry Risk, kde si deti overili svoje vedomosti z Biblie. Správnymi odpoveďami na otázky získavali body, ktoré po sčítaní určili víťaza sladkej odmeny. Na súťaži sa mi najviac páčili pamäťové úlohy. Deti museli dopĺňať slová do biblických citátov.

3

ZO ŽIVOTA ZBORU

V druhej časti ste pozerali film Jeremiáš… Áno. Pred filmom sme deťom urobili úvod, aby ho vnímali ako biblický príbeh… Vždy po nejakej časti sme film prerušili a deťom kládli otázky. Film je dosť náročný, ale takto môžu do obsahu vnikať postupne… K tomu smeruje aj moja ďalšia otázka: Nám dospelým je Jeremiáš bytostne blízky svojimi existenčnými zápasmi – rozumieme mu, ale čo deti – má im čo dať? Hebrejské deti sa učia od piatich rokov čítať pasáže z Tóry (5 kníh Mojžišových) – ktoré sú dosť náročné, ale práve týmto spôsobom sa posolstvo do nich hlboko zakoreňuje. Myslím si, že napriek náročnosti film pomôže deťom neskôr, keď sa k Jeremiášovi vrátia čítaním jeho knihy. Je tu štyridsať detí. Javí sa to ako dobrá perspektíva zboru Banská Bystrica… Je to krásne a mali by sme ďakovať Pánu Bohu, že máme v našom zbore štyridsať detí. Otázkou je, či my dospelí, ktorí máme za nich zodpovednosť, ich dokážeme správne viesť svojím príkladom vo vzťahu k Pánu Bohu. Ak sa naučia dôverovať Bohu, odovzdať sa mu a budú chcieť načúvať jeho vedeniu v ich živote, potom môžeme povedať, že perspektíva zboru je veľmi dobrá…

Biblická súťaž bola vlastne oddielovou súťažou. Deti boli rozdelené do družín, v ktorých ako Pathfindri fungujú. Napriek vekovým rozdielom boli všetky družiny (trochu pomohli aj pravidlá) vyrovnanými súpermi. Prekvapením súťaže bolo víťazstvo družiny s najmladšími členmi. Viac o organizácii a činnosti klubu Pathfinder v Banskej Bystrici som sa dozvedel od Netopiera (Janka Kapustu), neoficiálneho hovorcu banskobystrického oddielu.

Janko Kapusta (vedúci družiny Pavúkov) Janko, si oblečený v pathfinderskom kroji… Váš vedúci Ferko Turóci ťa poveril úlohou „informátora“. Mohol by si nám predstaviť vaše družiny? Deti sú zaradené do piatich družín. Dve tvoria staršie deti, dve mladšie a jednu tí najmenší. Ako ste si ich nazvali? Ježkovia a Jelene, to sú staršie družiny. Potom máme Sovy, to sú dievčatá, ďalej Pavúkov, družinu chlapcov a maličké deti sú Biele sokoly – tí dnes vyhrali súťaž. A celý oddiel sa volá… Fatra. Podľa pohoria, ktoré je na sever od Banskej Bystrice. Vyberiete sa tam občas? Skôr chodíme do Kremnických hôr. Máme tam krásny zrub. So štátnou lesnou správou sme sa dohodli na tom, že sa oň budeme starať. Chodíme tam upratovať, občas niečo prinesieme a opravíme, kľučky, dvere….

Aké je tvoje prianie v oblasti práce s deťmi? Chcel by som byť dobrým príkladom.

4

Nemáte problém s priestormi na stretávanie pri tom počte družín?

ADVENT 01/2003

ZO ŽIVOTA ZBORU

Je to tak, naším hlavným problémom v oddieli je hľadanie priestorov. Máme akúsi klubovňu, ktorá funguje len v lete, pretože nie je vykurovaná. Je to miestnosť v budove vráteného zboru, ktorý sa v súčasnosti rekonštruuje. Cez zimu sa stretávame v zbore.

Ide o to naučiť deti, aby pomáhali druhým, a aby si zvykali aj na trochu drsnejšie podmienky. Mám totiž pocit, že Pathfinderi na Slovensku nie sú na to pripravovaní…

Všetkých päť družín naraz? Máme to rozdelené. Napríklad moja družina, Pavúci, sa stretáva v utorok. Každá družina má svoj deň, a tak sa to dá zvládnuť.

Každý by mal dokázať napríklad prežiť týždeň v lese…

Problém by asi nastal, keby ste mali družín viac ako dní v týždni. Janko, ako vidíš budúcnosť Pathfindra v BB? Myslím, že iné mesto na Slovensku nemá toľko družín… Koľko je detí v celom oddieli? Oddiel tvorí spolu 51 členov. Detí je asi 40 a máme veľa nových radcov. Budúcnosť vidím optimisticky. Snažíme sa deťom vždy pripraviť dobrý program. Tento rok máme celoročnú súťaž, lovíme bobríkov od Foglara…

Čo znamenajú „drsnejšie podmienky“?

…a dokážu to banskobystrickí Pathfindri? O dva roky to bude moja družina určite vedieť! Máme partiu radcov, ktorí sú takémuto projektu naklonení, a teda môžeme začať viesť deti k prežitiu v tvrdších podmienkach. Máš nejaké prianie, ktoré by si rád vyslovil? Chcem pozdraviť všetkých Pathfindrov v mene našich a popriať im veľa úspechov v ich oddieloch. (...)

Čo vám slúži ako zdroj pre prípravu tejto súťaže, nech poskytneme tip aj pre iné družiny… Inšpirovala nás kniha Jaroslava Foglara: Chlapci od Bobrej rieky. Je to veľmi dobrá kniha, odporúčam prečítať… Máte aj nejaké oddielové stretnutia, keďže sa družiny stretávajú na etapy? Snažíme sa raz do mesiaca urobiť aj oddielovú akciu. Chodíme na brigády, hrabeme lístie v mestskom parku alebo pomáhame pri stavaní modlitebne. Počul som, že spolupracujete aj s magistrátom Banskej Bystrice… Na mestskom úrade je kabinet Zdravé mesto, s ktorým už rok spolupracujeme napríklad pri starostlivosti o mestský park. Snažíme sa aj o ekologické aktivity… …ktoré nie sú veľmi rozšírené medzi Pathfindrami…

ADVENT 01/2003

Pred kázaním Božieho slova sa krátkym, ale výstižným posolstvom prihovoril prítomným brat Emanuel Duda, predseda Slovenského združenia CASD. Pripomenul zhromaždeným duchovnú chorobu, ktorá ohrozuje kresťanov. Je ňou strata pamäte. Keď si prestanú pripomínať, čo Hospodin pre nich urobil, zabúdajú na svoje poslanie, ktorým je hlásať Božie posolstvo. Pozvanie na túto slávnosť prijal aj predseda Česko-Slovenskej únie CASD, brat Karel Nowak. Otázka: „Na čom stojí naša viera?“, sa niesla celým kázaním. Bola aktuálna práve pri tejto

5

ZO ŽIVOTA ZBORU

príležitosti, keď od založenia zboru uplynulo už dlhšie obdobie. Máme ešte na mysli svoje poslanie? Nerozpustilo sa niekde v lacnej prispôsobivosti ľudom? Naša viera stojí a je závislá od moci Božieho slova. Atmosféra chvály Pána Boha za vedenie v minulosti sa niesla celou predpoludňajšou pobožnosťou.

a povzbudzujeme ich, aby oni sami iniciatívne budovali vzťah s ostatnými rodinami. Verím, že takýto názorný príklad im pomôže rozbehnúť sa, pretože vidia, že sa to dá a funguje to. Aké máte plány do budúcnosti? Teraz nás čaká zimná dovolenka – vlastne to budú Vianoce strávené spoločne na chate na Donovaloch a v lete by sme radi spoločne strávili čas ako rodinky pod stanmi. Ako si predstavuješ ideálny kresťanský domov? Najdôležitejšie je, aby nezanikali spoločné rodinné bohoslužby. Mojím prianím je, aby to rodičia pochopili a viac viedli svoje deti k duchovnosti – najmä svojím príkladom.

Poludňajší čas bol naozaj časom oddychu a načerpania síl, aj telesných. Sestry z Banskej Bystrice sa pri príprave pohostenia nedali zahanbiť. Je pravda, že sú akoby v úzadí, a predsa bez ich ochoty a kuchárskeho či estetického kumštu by atmosféra nebola taká príjemná. V tom budú so mnou určite súhlasiť všetci, ktorí prijali pozvanie na občerstvenie do „hornej dvorany“. Keď sa jedlo príjemne usadí v žalúdku, ľudia majú dobrý pocit a sú ochotní rozprávať. Opýtal som sa sestry Čížovej na činnosť kresťanského domova v zbore.

Niekoľko minút pred 14. hodinou, rovnako ako predpoludním, zaznel gong v podaní Banskobystrického kvarteta, ktorý ohlásil začiatok bohoslužby. Modlitebňa bola obsadená do posledného miesta – veľa bolo tých, ktorí chceli spomínať a prežívať tieto slávnostné chvíle spolu.

Darina Čížová (vedúca KD) Ako u vás funguje kresťanský domov? Koľko je tu rodín? Pretože kontakty medzi rodinami sa budujú ťažšie, snažíme sa s manželom p o z ý v a ť r o d i n y nášho zboru k nám domov

6

Príjemným prekvapením bola aj prítomnosť banskobystrického primátora pána ing. Králika, ktorý má osobný a priateľský vzťah s niektorými členmi cirkvi. Vyjadrila to aj veta, ktorou začal svoj príhovor: „Náš zbor si pripomína 75. výročie…“

ADVENT 01/2003

ZO ŽIVOTA ZBORU

Pred jeho príhovorom zaznelo netradičné hudobné číslo. Mandolínový orchester nie je bežné hudobné teleso. Aby som sa o ňom dozvedel niečo viac, oslovil som jedného z členov orchestra, brata Karola Badinského st. Mohol by si nám predstaviť mandolínový orchester? Spomenul si, že je to tvoja srdcová záležitosť… Hudba, to bolo vždy moje. Skúšal som spievať v zborovom spevokole, ale musím uznať, nemal som na to. Keď som spieval, obyčajne som viac kazil ako pomohol. Som však šťastný, že ma Pán Boh obdaril darom hry na mandolínu. Rád spomínam na bratov, ktorí stáli pri zrode nášho orchestra, pretože to nebola len záležitosť jednotlivcov, ale celého kolektívu. Brat Hanko, brat Číž alebo brat Kohút najstarší.

Takéto boli moje začiatky. Každý z nás odovzdal tejto hudbe kus srdca. A zakladatelia nás nielen učili, ale aj povzbudzovali. Žiaľ, dva roky sme necvičili, všetkých nás to mrzí, ale keď sa blížilo jubileum, vzchopili sme sa a povedali si – toto je nová príležitosť – poberme nástroje a nacvičme niečo. A tak sme dnes hrali. Mandolínový súbor vstal dnes z mŕtvych. Prednedávnom vyšlo vaše CD, ktoré sa už pripravovalo dlhší čas… Pamätám si na slová už nežijúceho predsedu cirkvi brata Sládka, ktorý keď navštívil Banskú Bystricu, povedal: „Vydržte, vydržte! Ste jediná kapela tohoto druhu nielen na Slovensku, ale široko ďaleko v Európe.“ To nás povzbudilo, no aj napriek tomu sme zaspali. Teším sa, že sme nehrali len dnes na jubileu, ale že budeme, ako dúfam, pokračovať ďalej. Trošku nás mrzí, že v orchestri máme veľmi málo mladých – vyzývame, robíme všetko preto, aby sme kolektív omladili. Niektorí sa už prihlásili, verím, že si nájdu čas… Aké nástroje používa takýto orchester okrem mandolín? Piati hrajú prvý hlas na mandolínach, štyria druhý hlas, traja používajú mandoly (mandola má hlbší zvuk ako mandolína, hrá tenor a bas). Orchester dopĺňajú, 2 gitary, basová gitara, ťahacia harmonika a klavír, ktorý zakrýva naše nedostatky. Možno sa niekedy cítime ako profesionáli, ale nehráme tak. Málo cvičíme a bez cvičenia nie je možné podať perfektný výkon. Radi by sme v tom urobili nápravu.

Na posledného menovaného mám spomienku, ktorá mi dosť silno utkvela v mysli: Bývali sme v Ulmanke – je to dedinka asi 8 km od Banskej Bystrice – a brat Kohút nás chodil učiť do Ulmanky hrať na mandolíne. Mamička, ktorá nás vychovávala dosť tvrdo, hovorievala bratu Kohútovi: Ak ťa nebudú poslúchať, tu je palica, použi ju. A on nechápavo pozeral, lebo s tým sa nikdy predtým nestretol.

ADVENT 01/2003

Z CD nahraného mandolínovým orchestrom som sa o tomto hudobnom telese dozvedel, že… Mandolínový orchester vznikol v Banskej Bystrici v polovici roku 1935. Jeho zakladateľom a vedúcim bol Pavol Styk. Pozostával z pätnástich hudobných nástrojov: 13 mandolín a 2 akustických gitár. Základnými hudobnými nástrojmi boli mandolína a mandola, neskôr sa teleso rozšírilo o klavír, kontrabas a akordeón.

7

ZO ŽIVOTA ZBORU

Banskobystrickí hudobníci

Moderná doba priniesla zmenu akustickej gitary a kontrabasu na elektrickú a basovú gitaru. V niektorých skladbách sa používala havajská gitara. V určitom krátkom období sa experimentovalo aj s dychovými hudobnými nástrojmi. Zakladateľa vystriedali vo vedení Eliška Šurmanová, Ondrej Hanko a Ján Číž. V roku 1994, po takmer šesťdesiatich rokov jeho existencie, bola uskutočnená štúdiová nahrávka pod vedením Jána Hanku. Aktívne sa na nej zúčastnili aj traja hudobníci, ktorí v súbore účinkujú od jeho založenia. Orchester sa venuje výlučne duchovnej hudbe a vystupuje pri pobožnostiach i na verejnosti. Okrem koncertovania doma má za sebou vystúpenia v Českej republike, Rakúsku a Maďarsku. Ku každému správnemu výročiu patria nevyhnutne spomienky a inak to nebolo ani v Banskej Bystrici. Ak teda neviete, ako sa to so zborom a členmi cirkvi v Banskej Bystrici začalo, pozývam vás (tak ako sme to zažili my, priami účastníci) na krátky výlet do histórie… Písal sa rok 1922, keď do Banskej Bystrice a jej okolia prišli dvaja kolportéri: bratia Gajan a Omasta. Od týchto kolportérov si kúpila dve knihy jednoduchá žena zo Sásovej,

8

Zuzana Lichá. Pán otvoril jej srdce pre prijatie adventného posolstva. Na jeseň v roku 1924 bola pokrstená ako prvá členka budúceho banskobystrického zboru. Sestra Zuzana Lichá otvorila nielen svoje srdce, ale aj svoj dom zvesti radostného posolstva. V jej dome sa zhromažďovala skupinka priateľov zo Sásovej a Rudlovej. Čítali Božie slovo, adventistické knihy a učili sa spievať sionské piesne. V roku 1925 boli pokrstení traja členovia. V roku 1926 k nim pribudli ďalší siedmi. Vtedy začal v Rudlovej vyučovať priateľov brat Karel Mokrý. V roku 1927 bol založený zbor Banská Bystrica, ktorý mal vtedy 13 členov. Prvým kazateľom zboru bol brat Karel Mokrý (1927-1936). Božia pravda si razila cestu dopredu. Rok čo rok pribúdalo nových členov. V roku 1929 mal zbor už 41 členov a veľa priateľov. V budove parných kúpeľov sa konala konferencia Slovenského misijného poľa a v tejto budove bola tiež prvá miestnosť na zhromažďovanie. V roku 1934 bol do Banskej Bystrice preložený ako vojak základnej vojenskej služby brat Pavel Styk. Pod jeho vedením v roku 1935 vznikol zborový spev aj hudobný krúžok mandolínistov. Ďalšie miesto, kde sme sa stretávali v roku 1935, bola bývalá YMCA. V roku 1936 odchádza z Banskej Bystrice náš prvý kazateľ brat Mokrý, ktorého vystriedal brat

V roku 1927 bol založený zbor Banská Bystrica, ktorý mal vtedy 13 členov

ADVENT 01/2003

ZO ŽIVOTA ZBORU

Prvým kazateľom zboru bol brat Karel Mokrý (1927-1936)

Pavel Šurman (1936-1938). Po odchode brata Šurmana nastúpil ako zborový kazateľ brat Ján Gajan (1938-1945), privítali sme ho 1. 9. 1938. Hudobný krúžok viedol brat Ondrej Hanko, ktorý sa po odchode sestry Elišky Šurmanovej stal dirigentom zborového spevu. V roku 1939 sme si prenajali starú stolársku dielňu na dolnom konci námestia. Bola to naša prvá modlitebňa, slúžila len nám. To však netrvalo dlho. Pohnutá politická situácia vo vojnových rokoch priniesla veľké ťažkosti. V roku 1940 bola činnosť cirkvi zakázaná. Nemali sme sa kde schádzať, a tak sa stala naším chrámom príroda. V rámci zboru vznikol dobrovoľný krúžok Tabity, ktorý vyrábal rôzne užitočné veci pre chudobných. V septembri v roku 1945 odchádza brat Gajan do Košíc. Na jeho miesto k nám prišiel brat Tobiáš Zigmund (1945-1946). Pôsobil u nás pomerne krátko – len rok – ale za ten čas stihol vyškoliť skupinu laických evanjelistov. Na jeseň roku 1946 prichádza do Banskej Bystrice nový kazateľ brat Jozef Štrba (1946-1948). Zhromažďovali sme sa v malej sále Národného domu. Počas jeho pôsobenia sme

ADVENT 01/2003

s veľkým nadšením začali stavať vlastnú modlitebňu na Kollárovej ulici. Stavbu viedol brat Jozef Štrba. V júni roku 1948 bola modlitebňa slávnostne otvorená. Brat Pavel Styk (1948-1958) nastúpil krátko pred dokončením modlitebne na Kollárovej ulici. V roku 1951 mal zbor v Banskej Bystrici už 161 členov. Bratu Stykovi pomáhala pri jeho práci aj manželka Emília, ktorá sa venovala najmä mládeži a deťom. V novej modlitebni sme sa zhromažďovali len 4 roky a 4 mesiace. Prvého októbra v roku 1952 bola činnosť cirkvi opäť zastavená. Budovu modlitebne zrekviroval štát, ktorý ju dlhé roky využíval na kultúrne účely. V roku 1958 vystriedal brata Styka na poste zborového kazateľa brat Ján Lichý (1958-1962). Spolu s manželkou sa venovali aj malým deťom. Zbor sa zhromažďoval v telocvični v Radvani, a to celých 5 rokov.

Skupina kolportérov

V rokoch 1962-1963 bol kazateľom v Banskej Bystrici brat František Murín. Pod jeho vedením sme si upravili modlitebňu na Malinovskej ulici, v ktorej sme sa schádzali 20 rokov.

9

ZO ŽIVOTA ZBORU

V júli roku 1963 zavítal do nášho zboru ako kazateľ opäť brat Pavel Styk (1963-1971). Na jeseň roku 1971 sme privítali nového kazateľa. Bol ním brat Pavel Nikerle (19711975). V júli v roku 1975 prišiel do Banskej Bystrice ako kazateľ brat Jozef Ondrušek (1975-1980). Prví štyria členovia zo zakladajúcich členov, ktorí sa dožili 50. výročia, boli brat Ján Lichý, sestra Gálusová, brat Ondrej Lichý a brat Pavel Styk. Všetci boli členmi cirkvi viac ako 50 rokov. Po niekoľkých úpravách plánov bolo vydané stavebné povolenie V roku 1980 sme privítali ako a začali sme s prestavbou budovy na Rudlovskej ulici miestneho kazateľa brata Jána Muráňa (1980-1986). Už pred príchodom brata Mu- začiatku roku 1990 sme privítali v zbore nového ráňa do Banskej Bystrice sme sa vážne zaoberali kazateľa brata Daniela Komoru (1990-1995). myšlienkou postaviť dôstojnú modlitebňu. Po Rok 1990 nám priniesol nové úžasné možnosti. dlhých rokovaniach sa nakoniec výbor zboru Po páde komunistického režimu sme mohli korozhodol zakúpiť a následne zrekonštruovať nečne slobodne hlásať evanjelium. Brat Komora budovu na Rudlovskej ulici č. 37, ktorá vtedy sa pustil s veľkou chuťou do práce. V júni roku patrila Židovskej náboženskej obci. Po niekoľ- 1991 sa podarilo otvoriť modlitebňu v Brezne. kých úpravách plánov bolo vydané stavebné povolenie a začali sme s prestavbou. Bolo to 8. 11. 1982. Hybnou silou prestavby bol brat Pavel Styk. 29. 11. 1983 bola modlitebňa slávnostne vysvätená. Stretávame sa v nej dodnes. V nových a väčších priestoroch bolo viac možností na zborové aktivity. Okrem spevokolu pôsobili v zbore aj hudobno-spevácke skupiny mládeže, ktoré si pripravovali hudobno-slovné programy. V zbore pôsobil mandolínový orchester a znovu vzkriesená dychovka. Na podnet manželov Muráňovcov sa zrodil v máji 1982 celoslovenský hudobný festival mládeže s názvom Pieseň v službe evanjelia. Koná sa každoročne na jar v Banskej Bystrici. V auguste roku 1986 sme uvítali nového zborového kazateľa, ktorým bol brat Daniel Duda (1986-1989). V auguste roku 1989 sme sa s ním rozlúčili, pretože odchádzal do USA na Andrewsovu univerzitu. V septembri 1989 nastúpil na miesto zborového kazateľa brat Teofil Nechuta (1989). Hneď na

10

ADVENT 01/2003

ZO ŽIVOTA ZBORU

Náš zbor navštívilo v tom čase množstvo bratov a sestier zo zahraničia: brat Ludesher, John Graz, manželia Holbrookovci, dr. Nedley, Jean Marie van Halst. V apríli roku 1995 sa skupina bratov a sestier rozhodla vytvoriť nový zbor. Tak vznikol zbor Fončorda, ktorý sa schádza v prenajatých priestoroch Výskumného ústavu lúk a pasienkov na Mládežníckej ulici. Odišlo tam 65 členov z pôvodného zboru. Na konci júna 1995 sme privítali nového kazateľa brata Stanislava Bielika (1995 -1999). V júni roku 1999 sme sa rozlúčili s bratom Bielkom a privítali súčasného kazateľa brata Petra Joachyma. Na spomienkovej bohoslužbe ma zaujalo, že každý člen zboru, ktorý je viac ako 50 rokov pokrstený, dostal krásnu žltočervenú ružu. A jubilantov nebolo málo. Príprava takého náročného programu a spomienka na starších členov v zbore si vyžaduje starostlivú prácu diakonie. Zaujímalo ma, ako funguje. Oslovil som prvého diakona, brata Karola Badinského. Karol Badinský (prvý diakon) Keď som sa pýtal brata kazateľa na najaktívnejšie oddelenia vo vašom zbore, ako jedno z prvých menoval diakoniu. Potvrdzuje to aj výborná organizácia jubilea. Diakonia však nefunguje tak dobre vo všetkých zboroch a niekedy počúvame názory spochybňujúce jej zmysel. Prezraď nám recept na fungujúcu diakoniu. Ďakujem za pochvalu, chcem však zdôrazniť, že dôležitý je nielen vedúci. Diakonská služba, to je skupina oddaných horlivých ľudí. Keď to niekde funguje a môžem sa pochváliť, že u nás dosť dobre, je to zásluha všetkých. V zbore máme zapálených veriacich, ktorí k tejto službe pristupujú zodpovedne.

ADVENT 01/2003

Zvláštnosťou nášho zboru je to, že v ňom máme veľa starších ľudí – 77 bratov a sestier, ktorí sú už v dôchodkovom veku. Podmienky pre diakonskú prácu sú preto ťažšie, ale s Božou pomocou a vďaka horlivosti všetkých členov sa nám darí. Nehovorím, že to ide vždy bez problémov, ale sú diakoni a diakonky (máme 53 diakonov na 149 členov), ktorí svoju úlohu zobrali vážne a pravidelne navštevujú hlavne starších a chorých bratov a sestry. Ďakujem aj nášmu kazateľovi, ktorý je v osobných návštevách skutočne príkladom. Či už ide o návštevy v domácnosti alebo v nemocnici – na návšteve je vždy prvý, a tým ťahá nás všetkých. Mám veľkú radosť z toho, že mládež nášho zboru si dala za cieľ navštevovať dôchodcov, ale predovšetkým tých, ktorí žijú sami. Je pochopiteľné, že majú aj viac problémov a sú radi, keď im niekto pomôže. Iste, aj v tejto práci prídu chvíle, keď to zaškrípe, ale vtedy sa spolu zídeme a problémy konštruktívne riešime. Predtým som k diakonskej službe nemal zvláštny vzťah. No keď som dostal toto oddelenie na starosť (a to už mám 74 rokov), som za to Pánovi vďačný a snažím sa pracovať nakoľko mi sily stačia. Diakonská práca u nás v zbore funguje, pracujeme, ale opakujem, je to v prvom rade vďaka Pánu Bohu a potom všetkým ochotným, ktorí si túto povinnosť plnia – je ich dosť. História zboru rozdelená na tri časti bola popretkávaná hudobnými vyznaniami vďaky za Božie vedenie. Ani sme sa nenazdali, slnko pomaly zapadlo, aj keď v sobotu ho veľmi nebolo vidieť a priblížil sa záver. Staršieho zboru, brata Jána Hanka som sa opýtal na charakteristický znak zboru v Banskej Bystrici. Ján Hanko (starší zboru) Čím je zbor v Banskej Bystrici zvláštny? Vie spomínať a stavať na základoch, ktoré boli položené

11

ZO ŽIVOTA ZBORU

v minulosti. Asi 60 rokov pôsobí v našom zbore spevokol, ako jeden z mála na Slovensku. Mandolínový orchester pôsobí v našom zbore s menšími prestávkami už od roku 1935. Verím, že v budúcnosti nám Pán pomôže a náš zbor bude rásť. Stojí pred nami úloha vychovať novú generáciu veriacich. Akým spôsobom? Musíme prebudiť mládež. Po rozdelení zboru akoby začala upadať. Mládež sa zobudila, len keď bola nejaká väčšia akcia, povedzme PSE. Som však rád, že nastáva obrat. Marek Riečan s manželkou sa ujali práce s mladými a verím, že aj iní pôjdu v jeho stopách a podarí sa nám mládež oživiť. Radi by sme vytvorili nové programy a privítali nových členov cirkvi. Je nevyhnutné, aby sme pracovali na základoch, ktoré položili naši priekopníci, ale tiež ďalej budovali a stáli v Božej pravde. Prial by som si, aby sa nám podarilo určiť správne poradie hodnôt – aby to podstatné bolo na prvom mieste a ostatné až potom. Verím, že zbor bude rásť a bude na požehnanie tým, ktorí čakajú na zvesť z Božieho slova. Slová prvého diakona, ale aj staršieho zboru týkajúce sa mládeže prebudili moju zvedavosť. Čo je to za mládež, ktorá pomáha v diakonskej práci? O akom prebudení hovorí brat Hanko? S týmito otázkami som sa obrátil na vedúceho mládeže.

a mladšia (16 -18 rokov). Viac sa zapája tá mladšia. Starší zatiaľ chodia pomenej – chceli by sme ich však zapojiť, aby si našli svoje miesto… Ako? Chceme s nimi hovoriť o témach, ktoré ich zaujímajú. Brat kazateľ si pripravuje na začiatok stretnutia mládeže krátke zamyslenia z Božieho slova a z neho potom vychádzame pri aplikácii do života, v diskusii nad otázkami, ktoré nás trápia… Aké sú to otázky? Pretože sme mladí ľudia, tak sú pre nás dôležité otázky partnerských vzťahov, ale tiež problematika alkoholu, drog. A tiež sa chceme venovať generačným problémom. Aby sa mládež priblížila zboru, k starším ľudom. Konkrétne v službe diakonie… Ako konkrétne funguje spolupráca mládeže a diakonie? Z iniciatívy mládeže sme dostali od vedúceho diakonie zoznam starších opustených a osamelých členov, ktorí pre svoj zdravotný stav už nemôžu chodiť do zboru. Chceme mládež rozdeliť do malých skupiniek s jedným vedúcim, ktoré dostanú na starosť vždy dvoch-troch týchto starších ľudí, o ktorých sa budú starať – navštevovať a pomáhať im. Mládeži a zboru potom odovzdajú správu o tom, ako sa dotyčný má. Chceme udržať so staršími bratmi a sestrami kontakt, lebo napriek tomu, že nechodia do zhromaždenia, sme jeden zbor a aj oni patria do nášho spoločenstva.

Marek Riečan (vedúci mládeže) Marek, pred mesiacom si bol zvolený za vedúceho mládeže. Ako fungujete? Stretávame sa v piatok o 18.00. Kedysi sme sa stretávali v utorky, ale teraz tu stretáva mládež zboru Fončorda, a tak sme si to rozdelili. Chodí nás asi 10, aj keď členov máme 20. Mládež v našom zbore sa skladá z dvoch podskupín. Staršia (20 a viac)

12

Akú máte víziu do budúcnosti? Projekt spolupráce s diakoniou je veľmi podnetný, pripravujete ešte niečo? Moja osobná túžba je, aby mladí ľudia objavili krásu viery v Krista. Otvorene poviem, že je to problém aj našej mládeže. Napriek tomu, že vyrastali v adventistickej rodine, majú s praktickou vierou problém. Preto chceme s bratom kazateľom mladých ľudí postupne privádzať k tomu, aby si uvedomili, prečo sú tu a aké je ich poslanie. Nechceme to robiť teologickými prednáškami, pretože

ADVENT 01/2003

ZO ŽIVOTA ZBORU

to mladých veľmi nezaujíma. Chceme ich upútať a zaujať predovšetkým rozhovormi o ich otázkach a problémoch. V tom vidím cestu… Aké je ich poslanie? Nedávno som čítal citát Ellen Whiteovej, že sú to práve mladí ľudia, ktorí dokončia Božie dielo. Chceme ich inšpirovať, aby pracovali, slúžili iným. Musíme začať úplne od začiatku, od vzťahu k Ježišovi. Inak to nebudú schopní… Ďakujem ti za krásne svedectvo. Som rád, že vedúci mládeže vie, čo chce… Je to dlhodobá práca. Nie je to záležitosť mesiaca či dvoch, výsledky sa nedostavia hneď. Naša mládež má perspektívu, majú dary, len ich treba objaviť a usmerniť… treba si vyhrnúť rukávy a pustiť sa do práce… Veľký priestor vidím v možnostiach, ktoré ponúka odpoludňajšia bohoslužba. Mala by nás pripraviť na službu pre druhých. Nestačí urobiť zaujímavý program, vypočuť si kázanie. Som presvedčený, že čas programov pre vnútornú potrebu zborov sa už skončil. Našou úlohou, ako tomu rozumiem z môjho štúdia Písma a z rozhovorov nielen s mladými ľuďmi, je zmena – musíme začať niečo robiť! Tak ako hovoril brat E. Duda vo svojom posolstve dnes predpoludním: Pripraviť toto mesto na príchod Krista. To nikto neurobí za nás! Keď si zoberieme oddelenia od sobotnej školy, cez mládež, kresťanský domov, osobnú službu alebo oddelenie zdravia, všetky majú za cieľ pripraviť veriacich na službu. Počas sobotných odpoludní by sme sa to mali učiť prakticky. Ako konkrétne si predstavuješ takúto odpoludňajšiu bohoslužbu? Zoberme si napríklad sobotnú školu. Jej pôsobnosť by sa nemala obmedziť iba na sobotné ráno. Poobede sa môžu ľudia rozdeliť do malých skupiniek a diskutovať o tom, čo nám dala sobotná škola osobne do života. (Veľa členov na sobotnú školu chodí, no aktívne sa do nej nezapájajú z rôznych dôvodov, no popoludní by už mali možnosť hovoriť o tom, čo im dala,

ADVENT 01/2003

alebo nedala.) Sobotná škola, pretože je to škola, nás môže učiť, ako sa s druhými rozprávať, ako odpovedať na otázky, ktoré dostávame. Nedávno som sa rozprával s jedným priateľom od Svedkov Jehovových. Učia sa všetky odpovede na otázky, ktoré môžu dostať ako námietku. Takto sa pripravujú na misiu. Nechcem tým povedať, že máme robiť všetko presne ako oni, ale pre mňa sú príkladom v tom, že sa to učia. Na zboroch sa hovorí o tom, že mladí nerozumejú starším. Tu vidím veľké pole pôsobnosti pre kresťanský domov. Misia – to je služba, ale má byť vyvážená – zameraná navonok, ale aj do vnútra cirkvi. Pretože nie je dobré, keď ľudia budú jednými dvermi prichádzať a druhými odchádzať, pretože o nich nikto nemá záujem. V našom zbore je obrovský potenciál duchovných darov, ale treba ich v sebe objaviť, prebudiť sa, naštartovať to, a ono to pôjde. Niekto však musí dať impulz. Ukázať, aby sa išlo takto… Ako môžeš k naplneniu takýchto plánov sám prispieť? Budem sa snažiť s Božou pomocou robiť, čo bude v mojich silách a viesť k tomu aj druhých… Tí, ktorí sú vo vedení zborov, ale aj cirkvi, by si mali uvedomiť, aké je naše poslanie. Ak to tak nie je, zbor ani cirkev sa nepohnú z miesta. Určite, každý je zodpovedný sám za seba, ale vedenie a smerovanie zboru je veľmi dôležité: Akú má zbor víziu? Keď vieme, čo chceme a riadime sa princípmi, ktoré sme ako cirkev prijali, s Božou pomocou dosiahneme vytýčený cieľ.

Peter Joachym (kazateľ) Ako na teba, miestneho kazateľa, pôsobila celá dnešná pobožnosť? Mám z toho výborný dojem. Všetko prebehlo na Pánovu oslavu. Na tvárach ľudí som videl radosť.

13

ZO ŽIVOTA ZBORU

Všimol som si, že kazatelia, ktorí v Bystrici slúžili, tentoraz nemali tradičný príhovor k zhromaždeným. Prečo? Zmenu sme zvolili preto, aby kazatelia, ktorí prídu z veľkej diaľky, tu nepovedali len pár viet a išli domov, ale aby mohli pobudnúť so zborom dlhší čas, aby si mohli zaspomínať. Takže sme im dali možnosť kedykoľvek prísť do zboru a celú sobotu stráviť so zborom. Ako sa ti pracuje v Banskej Bystrici? Čo sa týka organizácie, tento zbor funguje a mohol by fungovať aj bez kazateľa. Väčšina zborov sa v minulosti naučila žiť v závislosti od kazateľov. Na jednej strane je to dobré, ale negatívnym dôsledkom je, kazateľ musí potom zbory „obletovať“. U nás to funguje tak, že každý dostane svoju úlohu, na ktorej pracuje. K tomu patria aj stretnutia, kde spoločne všetky činnosti koordinujeme. Každý je zodpovedný a nikoho nekontrolujeme. Samozrejme, že veci hodnotíme. Je príjemné, keď sa podaria, ale aj keď sa nepodaria, prijmeme kritiku a poučíme sa z toho. Ako je tvoja osobná vízia pre tento zbor? Sme zbor, ktorý je v meste v strede nášho Slovenska a je tu dosť priestoru na prácu. Máme dosť kontaktov s ľuďmi, ktorých oslovujeme rôznym spôsobom, či už zdravotnými kurzami, duchovnými prednáškami. Chceme dať priestor práci v rodine, stretávať sa s ľuďmi. Dobrou náplňou rodinných stretnutí s priateľmi je seriál „Hľadanie“, s ktorým sa učíme pracovať. Je to náročné, pretože to záleží od času a čas je dnes veľmi vzácna devíza hlavne pre bratov a sestry, ktorí podnikajú. Verím, že keď bratia prežijú duchovné oživenie, odstráni to problém aj s nedostatkom času. Nechcem od nich veľa – len jednu hodinu za týždeň venovať jednému človeku. Keď som včera večer v skupinke mládeže v Martine spomenul, že cestujem do Bystrice na výročnú slávnosť, dostal som otázku, či

14

je to 170. výročie založenia zboru. Má zbor v Banskej Bystrici perspektívu osláviť 170. výročie? Nemá! Nemá šancu, pretože Ježiš Kristus príde! Čo sa týka organizácie, je všetko v poriadku. No viem, že je to málo. Naša snaha – snaha zboru je, aby sme navodili duchovnú atmosféru, záujem o Božie veci. Myslím si, že každý jednotlivec pracuje tam, kde môže a ako môže, ale potrebujeme moc Božieho Ducha. Potom to už nebude o tom, že ja niečo robím, ale že slúžim zmocnený Božím Duchom. Na to potrebujeme prežívať úprimný vzťah s Bohom, záujem o osobné štúdium a osobný rast. Nemôžeme dať druhým to, čo sami nemáme. Môžeme im síce ponúkať to, čo sa naučíme, ale ľudia to neprijmú. Chcú vidieť, ako žijeme a to prijímajú. Toto je môj cieľ v tomto zbore. Neviem, či sa bratia a sestry pripoja k tejto mojej túžbe a snahe. Záleží len od nich, či pochopia, čo od nich chcem. Nechcem, aby to bolo všetko perfektné, ale prajem si, aby Božia moc spočívala na každom členovi zboru.

Rozdanie záložiek na pamiatku 75. výročia založenia zboru v Banskej Bystrici s mottom spomienkovej jubilejnej pobožnosti: „chváliť budem Hospodina…“, posledné rozhovory a vrúcne stisky rúk… Modlitebňa Cirkvi adventistov siedmeho dňa na Rudlovskej ulici v Banskej Bystrici ostala prázdna… Akoby čakala na ďalšiu sobotu, keď sa v nej znovu zhromaždia bratia a sestry, aby chválili Boha, aby sa Ho učili lepšie poznať, milovať, lepšie plniť poslanie, ktoré majú… Akoby čakala na ďalšie výročie… Koľko ich ešte zažije? Dve, päť alebo bude už to ďalšie spoločným pre nás všetkých? P: F S (@.)  P Š,  

ADVENT 01/2003

STUDIE

Záplavy viděné očima a prožívané srdcem „Záplavy viděné očima a prožívané srdcem starozákonních proroků“ Promoční projev děkana FSV UK k absolventům magisterských mediálních studií, Karolinum 25. září 2002 Obsahová analýza českých médií za poslední dva měsíce letošního léta by bezpochyby určila záplavy v naší zemi a u našich sousedů za centrální téma: velká voda a její oběti plnily titulní stránky novin, zvláštní přílohy časopisů i televizní obrazovky… Jako rodák z hanácké vesnice Troubky jsem se nemohl nerozpomenout na katastrofální záplavy na Moravě před 5 lety. I vyhledal jsem ve svém počítačovém archivu mé zamyšlení napsané tehdy pro Časopis přátel Františka z Assisi, abych se rozpomenul. Našel jsem esej s označením „Voda“ – pokus o meditaci nad duchovním rozměrem přírodní katastrofy. Zalistoval jsem v knize knih, v Bibli, abych našel alespoň náznak odpovědi na mučivou otázku, mučivou pro mne, „co nám Bůh chtěl dopuštěním oněch záplav říci?“ Otázka naprosto přirozená pro starozákonní izraelity po tisíciletí a samozřejmá pro evropskou křesťanskou civilizaci ještě před několika málo generacemi a otázka podivně „předpotopně“ znějící studentu univerzity na začátku 21. století. Jak rozdílná je generační zkušenost, vždyť já ještě pamatuji, jak jsem s dětskou zvědavostí sledoval procesí, které procházelo před našimi okny vždy na začátku léta; modlitební procesí, které „za humny“, před vstupem do polí Hané, prosilo za hojnou úrodu zemskou. Co je však přitom těchto pouhých 50 let oproti stoleté, či snad dokonce pětisetleté vodě, a co je to teprve proti třem tisíciletím od časů moudrého krále Šalomouna! Můj nedostatek odvahy přiznat se k tomuto „předpotopnímu“ vidění lidu věřícího mi pomohla zaplašit vzpomínka na výjimečnou

ADVENT 01/2003

a poměrně nedávnou událost z této velké auly Karolina. V samém závěru letního semestru, jen pár týdnů „před potopou“, pořádala ETF koncert na počest českého a poté izraelského diplomata a básníka Viktora Fischla, kterému se dostalo vyznamenání resortního ministra za šíření české kultury v zahraničí. Tento devadesátiletý kmet nachází největší potěchu v tom, že v Jeruzalémě, na stařičkém psacím stroji s háčky a čárkami, překládá nově žalmy svých předků do jazyka země, kterou musel dvakrát opustit, aby si zachránil holý život. Poprvé Prahu opouštěl před Hitlerem krátce po ukončení studia, podruhé prchal před komunismem a v emigraci, či ve své nové vlasti, tak strávil již více než dvě třetiny svého předlouhého života. Člověk si klade otázku po původu jeho lásky k českému jazyku, lásky, o níž svědčí jeho literární práce i osobní vyznání, po tom všem co prožil. Druhá otázka, kterou nám Viktor Fischl klade svou prací, se vztahuje k mé dnešní promluvě: proč zrovna překládá nově, po svém, tisícileté žalmy starých izraelitů, a to do českého jazyka? V té práci musí ten obdivuhodně duchovně čilý stařec a viditelně bytostný optimista nacházet hluboký vnitřní smysl, jinak by svou energii věnoval jinému žánru. Tedy Viktor Fischl to byl, kdo mne povzbudil, abych vám dnes citoval těchto pár veršů žalmů: „Slyš, můj národe, chci tě napomenout, Izraeli, kéž bys mne poslouchal. Nesmíš mít boha jiného, nesmíš se klanět bohu cizímu“ (Žalm 81 – Plesejte Bohu, naší síle) „Hospodin kraluje, oděl se velebností, opásal se mocí. Dal světu základ, že nezakolísá. Pevný je trůn tvůj od pradávna, jsi od věčnosti. Zdvíhají řeky, Hospodine, zdvíhají řeky svůj hlas, zdvíhají řeky svůj hukot. Mocnější než hukot mnohých vod… mocný je Hospodin na výsosti“ (Žalm 93 – Vznešenost Boha Stvořitele)

15

STUDIE „Silná jako smrt je láska… Její výheň je výheň ohně, plamen Hospodinův. Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy vod ji neodplaví“ (Láska silnější než smrt, Píseň písní 8, 6b-7a – připisovaná králi Šalomounovi) Podobenství o potopě patří k nejstarším příběhům první knihy Mojžíšovy (Genesis). Spravedlivý Noe a jeho spásná archa následují hned po exodu, vyhnání Adama a Evy z ráje. Potopa je soudem nad porušeným stvořením, avšak děsivý příběh má pozitivní vyústění, milosrdenství vítězí nad soudem, Boží trpělivost s člověkem vede ke slitování a nové naději. Příběh o potopě nám až dodnes zachoval dva silné symboly: holubici s olivovým lístkem v zobáčku, jako symbol míru, a duhu na obloze. „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: Položil jsem na oblak duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu…“ Starozákonní příběh o potopě je tedy o rozpomínání se… Člověku připomíná řád, který svým počínáním nesčetněkrát porušuje, Bohu pak slitování nad člověkem a veškerým stvořením. Před dvěma týdny jsem pobýval ve francouzském Angers na konferenci o dialogu mezi křesťanstvím, židovstvím, islámem a hinduismem, o tom, co brání holubici s olivovým lístkem v zobáčku, aby přilétla a pokojně usedla. Dialog je to nesnadný, a kdysi deklarativně křesťanská Evropa svými dějinami nemá na to, aby ostatním udílela nějaké zvláštní lekce: vždyť nesváry a války, dokonce náboženské války, byly průvodním jevem naší historie. A přece: při návratu domů se nám ukázala na obloze

16

duha. Na francouzsko-německém rozhraní, kde leží miliony obětí obou světových a všech předchozích válek těchto dvou velkých národů, nuže, právě tam se nám ukázala duha. Oblouk byl krajně neúplný, torzovitý, vlastně jen tři od sebe oddělené duhové skvrny, ale i tak, pohled na spektrum slunečního paprsku byl nádherným potvrzením věčné smlouvy mezi Bohem a člověkem. Smlouvy, jež trvá i přesto, že „zlovůle člověka na zemi se rozmnožila“, abych ještě jednou citoval z knihy knih. „Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země… už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku“ (Gn 8).

Naši předkové, po celá staletí, co sahá dialog národní kultury s Bohem, věřili, že všechno zlé je vždycky k něčemu dobré. Je to jen starší a původnější verze pozitivního myšlení, k němuž se hlásí jiné a větší národy. Stolní kalendář na mém pracovním stole má pro tento týden, na jehož konci si připomínáme Den české státnosti (a pro křesťany zemského patrona, mučedníka Václava) obrázek krajiny – patrně jihočeské – s vodní hladinou. Dole pak je myšlenka na týden: „Kdo dozrál v utrpení a nesnázích, má hloubku, kterou mu nic jiného nemůže dát“. P. I. L M, CS.,  FSV UK

ADVENT 01/2003

LETNÍ VZPOMÍNKA Vzpomínám na slunný letní čas, kdy jsem seděla na břehu moře a sledovala krásu přírody. Moje myšlenky se toulaly a narážely na břehy životních proher a vítězství, nejen mých, ale i lidí, které znám. Z myšlenek mne vytrhl dětský hlásek, který ke mně dolétl: „Jé, to jsou obrovské vlny, je jich tolik moc a jsou tu pořád a pořád. A budou tu i zítra? Odkud přišly? A kde se bere tolik vody? A proč?…“ Dětský úžas a nekončící proud otázek s dominujícím slůvkem proč. Moře – má své vlastnosti a daný neměnný řád. I v životě člověka to tak je. Zákony přírody i člověka, dané Bohem při stvoření. Bůh Stvořitel, člověk stvoření. Vlny ve vodě se pohybují nahoru a dolů, hladina je klidná nebo rozbouřená. I člověk prožívá vzestupy a pády, hladina života je klidná i bouřlivá, ale jistota Boží přítomnosti je stálá. Tak jako moře svou slanou vodou věčně omývá břehy, tak i láska našeho Stvořitele je věčná, neměnná. Boží odpuštění nabízené člověku tu prostě je. Je darováno člověku, tobě i mně. A podobně i v tomto novém roce budeme chvíli „nahoře a pak zase dole“, ale pamatujme si, že s láskou našeho nebeského Otce zvládneme i to nejnižší dole a budeme se moci radovat z toho krásného nahoře… H. S.

„Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (Ř 5,8)

17

C R R R CV A K Hurá, už je tady ráno, a ne nějaké obyčejné ráno. Dnes je sobota. Nemohl jsem se dočkat, až zase po týdnu půjdeme do sborečku. Je to tam bezva. Uvidím svoje kamarády a v sobotní školce se dozvím něco nového o Pánu Bohu. Na kázání se taky těším, na začátek nám strýček kazatel řekne nějaký hezký příběh. A potom, potom dávám pozor po celou dobu kázání. Vždycky se tam dozvím spoustu zajímavých věcí. STOP. Říkáš si, kdo tohle mohl napsat? Ten snad nikdy nebyl malý a nemusel chodit do sboru. Takhle to přece neprožívám. Prožívám to takhle: Crrr!!! Cvak. Ach jo, kolik je hodin? Cože 7:00? A to mám vstávat? To snad ne, jsem tak unavený, že se mi nechce ani z postele. No jo, zase sobota. Po týdnu zase sobota. Musíme jít do sboru. Je to tam pěkná otrava. Aspoň, že tam budou kamarádi. Školka, ta ještě jde, ale to kázání! Je vždycky tak dlouhé. Pěkně mě z toho bolí zadek. Nechápu, co koho na tom může bavit, sedět tam celý den, když je venku tak krásně. Poznáváš se v první, nebo snad v druhé části? Pokud v první, tak je to bezva, a pokud ve druhé, tak to zkusíme společně změnit. Pán Bůh nám dal sobotu, abychom z ní měli radost, a ne abychom se v sobotu trápili. Jestli máš chuť o tom všem přemýšlet, tak můžeme pokračovat v příštím čísle. Když budeš mít otázky nebo nápady, napiš mi: [email protected] RŮŽA

ČERSTVÉ KAPKY Z

K ÁP É

16. listopadu roku 2002 proběhlo v Praze druhé kolo 3. ročníku biblické soutěže STEZKA PÍSMÁKA. Zúčastnilo se 28 soutěžících v 10 týmech a 2 jednotlivci. Všem úspěšným gratulujeme a všechny ostatní chceme povzbudit. Jistě se i vy budete chtít příště zúčastnit! 18

Čechy 24. - 26. 1. 7. - 9. 3. 13. - 14. 4. 9. - 11. 5. 20. 7.- 3. 8. 10. 8. - 24. 8. 4. 7. - 13. 7. 3. 8. - 17. 8. 13. - 27. 7. 13. - 14. 9. 17. - 19. 10. 29. - 30. 11.

Liberecká vločička Vůdcovský kurz I. Stupeň (a) Vůdcovský kurz I. Stupeň (b) Robinzonáda Zlatý střed (Jizerské hory) Severní hvězda (Jizerské hory) Divoký západ (Hadovka) Východní vítr Jižní kříž (Landštejn) Rádcovský speciál Múzička Výroční setkání vedoucích

Morava Vůdcovský kurz I. stupeň (a) 1. - 2. 2. Vůdcovský kurz I. stupeň (b) 15. - 16. 2. Helfštýn 9. - 11. 5. Regata (Těrlická přehrada) 15. 6. Letní tábor oblasti Ostrava (Zlaté Hory) 29. 6. - 13. 7. Lehkoatletická olympiáda (Ostrava) 21. 9. Oblastní Múzička (Ostrava) 1. 11. Oblastní Rádcovský kurz – termín bude upřesněn

Slovensko 1. - 2. 2. 14. - 16. 2. 1. - 2. 3. 11. - 13. 4. 16. - 18. 5. 31. 5. - 1. 6. 7.6. 14. – 15. 6. 30. 6. - 7. 6. 6. 9.

Múzička, SAD Kežmarok Vůdcovský kurz I. stupeň (a) (Banská Bystrica) OSD – B. Bystrica, stred Vůdcovský kurz I. stupeň (b) (Donovaly) Vůdcovský speciál SR (Dunajec) OSD – Prešov, východ Múzička Bratislava Píseň v službě evangeliu Rádcovský speciál (Slovenský ráj) Den modliteb za děti

Unijní akce Vůdcovský speciál (ČR) Vůdcovský kurz II. stupeň Den klubu Pathfinder

22. - 23. 3. 20. - 29. 6. 20. 9.

MÚ Z OS IČKA TRA VA

SEJITÍ VEDOUCÍCH PATHFINDERU

KARO

L

ÍNA

…TEN, KTERÝ HLEDÁ CESTU… Sbal si svých pět švestek a běž! Toto úsloví sahuje však jistou pravdu. P někam jít, či dokonce běžet, s sebou táhnout moc. Zvlášt větší vzdálenost. Zároveň je s sebou vše potřebné. Přispě pohodě na cestách, někdy to chování zdraví, v extrémních otázka přežití. Sbalit si ty sp skutečným uměním. Chci se o pár zkušeností, prověřený ha puchýři, litry potu, omrz i probdělými nocemi. Pojďte si tedy sbalit svých pět švestek a vyrazit na pořádný vandr. Téma je obsáhlé, takže si pro něj vyhradíme prostor v několika příštích číslech. K4

Piš jen první písmena svých odpovědí!

1. biblická kniha 2. otec víry 3. nevěřící učedník 4. král Izraele v době smrti Pána Ježíše 5. panovníci Egypta 6. syn Abrahama 7. nejslavnější vládce Babylónu 8. král Izraele 9. ráj 10. prababička Davida

R

HŮ Z V

U K V

HOLŮM C R

Nejsi-li paďour, zbabělec nebo lenoch, pak jsi ve správné společnosti lidiček, kteří nezůstanou stát před kdejakým vrcholem či bouřící peřejí. Ten, kdo umí přijmout výzvu krásné a drsné přírody, jistě neuteče ani před nástrahami života. Tak takhle nějak začíná naše výzva pro všechny, kteří nemohou zůstat dole v údolí, ale neodbytně touží podívat se za obzor. Nevím, co to v člověku je, že stále touží poznávat nové, objevovat, posouvat metu k vyšším cílům. Vím však, že mnoho lidí, kterých si nesmírně vážím, charakterizuje právě tento popis. Člověku celým tělem pulzuje touha osvobodit se od neživého, stojatého, neobjevného a neinspirativního právě směrem k majestátnému a nedostupnému. Vydat se takovým směrem vyžaduje odvahu, dostatek sil, dobré plánování a v neposlední řadě dobrého přítele. Není snadné vyrazit, protože často to znamená odejít od pohodlí většiny, která možná ani nerozumí tvému vnitřnímu motoru. Ne, ani já neumím výstižně popsat to, co žene člověka k vrcholům (a nemyslím teď ani snad na kopce skutečné), vím však, že je to rys shodný s naším Stvořitelem. Určitě i takto jsme stvořeni k jeho obrazu. Bůh je pro nás vzorem bytosti, která touží po opravdovém tvůrčím životě. Životě bez opisování a nudy. Bůh je tím životem, o kterém mluvím (píšu). Je samozřejmě možné, že budu bloudit, že se vydám k jinému vrcholu (nebudu-li dostatečně pozorný). Přesto je to víc, než žít v pohodlí údolí, z kterého se nikdy nehnu. Být Pathfinderem – tedy tím, kdo hledá cestu k vrcholům života, znamená nechat zářit odraz Božího obrazu na svém těle. HODNĚ ODVAHY DAWY 24

2003 / 01 příloha časopisu Advent pro mládež i ty ostatní Kongres MSS CASD – Jitřenka 2002

UDĚLÁNO, PROTO DĚLÁM… Jitřenka je slovo, které každý adventista dobře zná a většinou je spojuje s ranním zamyšlením nad biblickým textem. Od letošních prázdnin ji téměř 200 mladých lidí rovněž spojuje s báječným týdnem na kongresu mládeže MSS CASD v rekreačním středisku Jitřenka u Bystřice nad Pernštejnem. Díky Božímu požehnání a zapojení ochotných dobrovolníků jsme mohli prožít mnoho zajímavého. S R. Danielem a R. Palíkem jsme se nořili do tajů knihy Zjevení, s bratrem Zástěrou jsme přemýšleli o přednostech a úskalích hudby a partnerských vztahů, bratr Sikora hovořil o zdraví, přijel i vysoký důstojník Policie ČR a pozdravil nás i sám starosta Bystřice pod Hostýnem. Každé ráno a večer jsme se mohli setkat s římským vojákem (A. Zástěra) a mladým židovským mladíkem (A. Chlebek), jejichž život proměnil Ježíš Kristus. V odpoledním čase jsme nořili obličej do mouky, chladili se v bazénu, bláznili v tradičních i netradičních sportech, navštívili westernové městečko nebo se jen tak seznamovali a navazovali kontakty nejen s krásnými protějšky. Každý, kdo měl jen trošku chuť, mohl někam patřit a zapojit se, všichni totiž byli rozděleni do skupinek, které mezi sebou soutěžily a vzájemně odhalovaly své přednosti. Někteří z nás také zpívali starým lidem v domově důchodců. Ve večerním programu se hodně zpívalo. Bylo živo a veselo, až museli vedoucí občas vypnout hlavní přívod elektřiny, a tím vše ukončit. V pátek večer jsme pod vedením bratra Pimka a A. Chlebka mohli cítit mimořádnou Boží přítomnost při začátku soboty. Nejkrásnější chvíle byly na kolenou, když organizační tým končil den a děkoval Bohu za prožité zázraky. A nakonec bylo těžké se loučit. Dodnes rádi vzpomínáme na všechny ty krásné chvíle, na zábavné večery, zprávy a milé lidi – super parta skvělých lidiček. Rádi bychom ještě jednou poděkovali všem těm, kteří byli ochotni se zapojit do zajištění celého průběhu.

UŽ TEĎ SE TĚŠÍME NA PŘÍŠTÍ ROK. JAN RAFAJ, SIMEON A LUKÁŠ HÝBLOVI

DVENT 01/2003 IAMPULZ A 01/ 2003

A CO DÁL… ANEB

QUO VADIS „MÍRÁKU“ ?

Právě proto, že Mírák je jediná akce svého druhu (co do velikosti), mají jeho organizátoři velkou zodpovědnost, jaký smysl mu vtisknou. Neuvědomoval jsem si to, až do tohoto ročníku. Pochopil jsem, že uplynulé 2-3 ročníky se někdo snažil udělat perfektní akci, na které se budou lidé „bavit“. A celkem se mu to i povedlo. Teď však přemýšlím nad tím, čím se tyto ročníky lišily od akcí jiných mladých lidí. Jako adventista se zamýšlím, kam dospějeme, když budeme předávat tento model Míráku dál. Nemyslím si, že by se z něj měla stát akce pro pozvání kamarádů, tak jak jsem to už i slyšel. Mírák je totiž akce pro nás! Ale přesto si myslím, že by si každý účastník Míráku měl odpovědět na dvě otázky: Co mi konkrétně Mírák dává? A nemohl by mi dávat víc, kdyby se v něčem změnil? Teď ale nemluvím o nějaké radikální změně. Na tu nejsou připraveni ani organizátoři, ale ani mládežníci, kteří už roky jezdí na ustálenou akci. Myslím si, že by se měla rozpoutat diskuse o tom, jak Mírák udělat zajímavější po stránce duchovní, protože stránka zábavy je zvládnutá vskutku dobře. Říkám to i proto, že jakási vyváženost mezi těmito dvěma póly dosud neexistuje. Ve vzduchu však visí mnohem závažnější otázka. Měl by vůbec někdo zájem o tzv. „duchovnější“ Mírák? Je totiž více než jasné, (a nelžeme sami sobě) že na Mírák se lidé jezdí bavit a seznamovat se. Proto se tě ptám: A co dál – …Quo vadis „Míráku“?

RADIM TOMAN (OSTRAVA)

25 25

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

10 let KE na Moravě a Slezsku Jubilejní vzpomínková pobožnost. Tato slavnost se konala v sobotu 28. září 2002 v kulturním domě v Bašce u Frýdku-Místku. V pátek, v předvečer této slavnosti, přijela většina knižních evangelistů z MSS do modlitebny ve Frýdku-Místku. Byli jsme rádi, že za námi přijel náš milý host a nejbližší spolupracovník z MSS, bratr Petr Pimek, aby nám posloužil z Božího slova. Na tyto chvíle, požehnané zvláštní blízkosti našeho Pána, nelze nikdy zapomenout. V jubilejní sobotu se sál plnil současnými, minulými a jistě i budoucími knižními evangelisty, spolu s místními členy sborů Frýdek-Místek, Vojkovice a dalších. V rámci dopolední i odpolední pobožnosti zazněly zajímavé zkušenosti a vzpomínky jak ze služby KE a z historie nakladatelství od bratra Pavla Fürsta, bývalého ředitele, tak i současného ředitele, bratra Jana Kubíka. Dopolední kázání, živé a velmi aktuální pro KE, pronesl náš milý host, bratr Jan Dymáček, předseda MSS. V úvodu odpolední části slavnosti zaznělo příhodně slovo bratra Bedřicha Jeteliny, který zastupoval vedení ČS unie. Během dalších chvil jsme se mohli prostřednictvím projekce postupně podívat do tváří všech KE i studentů, kteří na Moravě a Slezsku pracovali během deseti let.

Podzimní skupinovka – Svitavy Do Svitav, kde jsme pracovali mezi 21. - 25. říjnem, jsme dojížděli ze sboru v České Třebové, kde většina z nás byla ubytována ve stylu à la „sardinky“. Bylo nás dvacet lidí, nevyjímaje dva nové KE, některé zájemce a bývalé kolportéry, kteří nás doprovázeli do terénu. Že by nám přálo počasí, to se říct nedá, ale déšť způsobil, že větší část lidí byla doma a ochotna s námi hovořit. Účelem této akce nebyla pouze „osvětová činnost“, ale také na žádost svitavských nalezení

26

Zvláštní vděčnost našemu Pánu patří za bratry Jaroslava Skoumala, Gustava Valacha, Jaroslava Kohoutka, Josefa Szwanczara, Petra Řehu a Františka Běhounka, kteří odpracovali celých deset let. Blahopřejeme jim k vytrvalosti. Těmto bratrům, a také jejich manželkám, děkujeme za příklad oddanosti Boží věci a přejeme jim zdraví a hodně Boží síly pokračovat dál. Se začátkem i průběhem desetileté historie KE je spjata obětavá služba bratra Josefa Jiranka, knižního evangelisty z Německa. Děkujeme mu za praktickou pomoc a vynalézavou lásku, s jakou neustále podporoval knižní evangelisty. Při pohledu na začátky jsme nemohli přehlédnout tvář bratra Karla Samka, který přijel z Kanady, aby nám byl ku pomoci. Jubilejní slavnost, to byl také nádherný koncert hudby a zpěvu skupiny mládeže převážně z Komorní Lhotky, kterou vede bratr Daniel Kloda. K tomuto koncertu připojila své krásné písně i skupina „Sourozenci“ a zpěváci z Frýdku-Místku. Všem za jejich službu děkujeme. Závěr této slavnosti měl patřit svědectvím mladých, kteří se s nadšením zúčastňují akce „Léto s KE“ a také svědectvím těch, kteří se skrze službu KE stali Božími dětmi. J L

a předání lidí se zájmem o následnou osobní návštěvu, především v duchovní oblasti. Měli jsme vynikající zázemí, které nám zařídili Tatarovi v České Třebové. O jídlo se starala sestra Marcela Tatarová, Jana Macků a částečně i Jirka Hájek. Měli jsme pravidelnou modlitební podporu svitaváků a třebováků. Členové svitavského sboru se s námi sešli ve středu večer, kde jsme se mohli podělit o nejčerstvější zkušenosti a osobně se seznámit. Zjistili jsme, že malý svitavský sbor je velice aktivní, a téměř každý den jsme potkávali jednotlivce a rodiny, s kterými

ADVENT 01/2003

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

již existovaly dřívější kontakty z různých kurzů, Netů anebo osobních návštěv. Obzvláště jedna sestra je velice aktivní v půjčování knih, audio a video kazet. Má zřízenou takovou malou knihovnu – půjčovnu a systematicky obchází svoji klientelu podle projeveného zájmu. Vede si přesný seznam lidí a co kterému již půjčila. (Tohle by mohla být dobrá myšlenka pro mnohé další naše sbory.) Nejednoho z jejích zájemců jsme také potkali! Společně jsme předali přes deset jednotlivců a rodin pro jimi projevený zájem o další kontakt. Na mysli mi utkvěla mladá, podle našich měřítek nevěřící rodina, která má postiženého chlapce ve věku dvanácti let. Překvapila mě láska a péče obou mladých rodičů a jejich optimistické chápání vlastní situace. Jejich druhý, sedmiletý syn sám projevil zájem o poznání Pána Boha a výuku náboženství. Je zajímavé, že jedna naše rodina již s nimi měla v minulosti kontakt, ale pouze na sociální úrovni. Svitavy, jako mnohá další česká města, jsou orientována ateisticky a sekulárně. Lidé se spíše přiklánějí k neosobním a na sebe zaměřeným směrům východních filozofií. Přesto i zde jsme nalezli upřímné, často zmatené, trpící a zraněné lidi, kteří pak s otevřeností přijímají publikace, ve kterých nacházejí pomoc pro výchovu svých dětí, odpovědi na svůj nepokoj a pomoc při řešení svých nejen zdravotních problémů. Během skupinovky ve Svitavách se prodalo za 59 000 Kč knih, z toho 27 Biblí a duchovních knih s biblickým poselstvím od EGW. Spolu s ostatními knihami, KK a darovanou literaturou, zvlaženy modlitbami a slzami knižních evangelistů a místních členů ponesou jasné poselství o Boží lásce, milosrdenství a milosti až do konce času. Naší prosbou je, aby zaslíbení ze 126. žalmu došlo naplnění jak ve Svitavách, tak při ostatní práci knižních evangelistů a všech členů našich sborů, kteří pracují s literaturou: „Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.“ K S

ADVENT 01/2003

Skupinová kolportáž v Levoči Týždeň od 14.10. do 17.10. bol venovaný práci v Levoči. V pondelok predpoludním sa priamo na nádhernom námestí historického mesta stretlo 15 knižných evanjelistiek a evanjelistov, aby s veľkým odhodlaním vykročili do ulíc vraj najkonzervatívnejšieho slovenského mesta. Boli sme však milo prekvapení otvorenosťou a nadšením, s akými nás obyvatelia mesta prijali. Nielenže sa nám za štyri dni podarilo rozšíriť vyše 100 kusov kníh EGW, ale stretli sme sa aj s nezvyčajným záujmom o zdravú výživu a životný štýl. V predpoludňajšom čase sme navštevovali školy, škôlky, hotely, lekárne, či iné inštitúcie. Odpoludnia sme pracovali z domu do domu, presnejšie v rodinných domčekoch mesta. Každé ráno sme sa spolu s bratom Filipom Soósom, ktorý spolu s bratom Jankom Šebekom z vydavateľstva Advent-Orion prijali pozvanie a zúčastnili sa našej skupinovej kolportáži, zamýšľali nad povolaním, pôsobením a činnosťou proroka Jeremiáša. Pri večerných stretnutiach vďaky nad prežitými skúsenosťami z terénu sme sa stretávali s bratom MUDr. Petrom Pollákom, ktorý aj s rodinkou býva v Levoči. Pedagogický zbor ZŠ a MŠ pre nevidiacich a slabozrakých prejavil záujem o prednášky z oblasti preventívnej medicíny. Vo štvrtok ráno nás potešil návštevou brat Milan Uhrín, miestny kazateľ. Sme radi, že sa medzi vlastníkov krásnych kníh od EGW zaradil aj miestny dekan rímskokatolíckej cirkvi, majitelia dvoch najluxusnejších hotelov a mnohí iní predstavitelia mesta. S bratom Andrejom Moškom sme pracovali na ulici so starými ošarpanými domami. Cesta nás priviedla až k jednotriednej materskej škole nevábneho vzhľadu. Riaditeľka nás prijala a kúpila si detské knižky. Keď sme sa už chystali odísť, vyšla z triedy učiteľka a so slovami: „Chlapci, nemáte aj nejaké duchovné knižky?“ Jediná otázka bola, či bude mať dosť peňazí. Keď ich vysypala na stôl, bolo tam presne toľko, koľko séria stála.

27

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

V Levoči sme rozšírili literatúru v hodnote 119 000 Sk. Sme vďační Pánovi za to, že pri našom ťažení bielymi miestami Slovenska nám opäť ukázal, že to, čo je u ľudí nemožné, je u Neho reálne! Nech je Jeho meno za to oslávené. D M

Podzimní akce KE MSS Během měsíců září a října 2002 jsme s týmem KE prožili tři skupinové akce a jubilejní slavnost 10 let KE na Moravě a Slezsku. Od každé ze skupinových akcí se očekává, že knižní evangelisté budou společně pracovat, modlit se a vzájemně se posilovat, aby mohli oslovit co nejvíc lidí. Jedním z cílů takových akcí je přinést do života bratrů, sester, přátel a mládeže nové povzbuzení, oživení a inspiraci k další radostné osobní evangelizační službě. Před začátkem každé skupinové akce organizujeme modlitební setkání knižních evangelistů s místním sborem. Tentokrát to bylo vždy v neděli kvečeru. Vyprávěli jsme zkušenosti o tom, jak konkrétně probíhá setkání se vstřícným člověkem, který si přeje další kontakt. Potom se nám představili ti bratři a sestry, kteří se přihlásili jako spolupracovníci pro další kontakt se vstřícným člověkem. Ve čtvrtek večer, na závěr každé skupinové akce, se konalo shromáždění, na kterém nás místní kazatelé, bratři Loder Jaromír, Krynský Pavel a Kogut Zdeněk, oslovili Božím slovem a knižní evangelisté vyprávěli zkušenosti, které během akce právě prožili. Radost také prožívá ten, kdo se z místních bratří, sester, mládeže a přátel rozhodne, že bude doprovázet KE při jeho návštěvách. Ve Frýdku-Místku to byl jeden bratr a sestra, v Jeseníku to byly tři sestry a ve Znojmě dvě. Ze svědectví některých doslova září radost. Další důvod k velké radosti mají ti bratři a sestry, kteří se přihlásili k následné službě. Knižní evangelisté jim osobně předali kontakty na vstřícné zákazníky. Ne vždy se podaří na tento kontakt navázat. Když se to však podaří,

28

opakuje se to, co řekl jeden bratr spolupracovník: „Já jsem se hrozně těšil, protože to není příležitost, která se často naskytne…“ Jiná sestra, která se této následné práci věnuje pravidelně a systematicky, mi napsala: „Největší radost ale mám z toho, že přišla do sboru i »moje« paní – členka od Svědků Jehovových.“ Jsem vděčná za všechny zkušenosti s ní, jsou i pro můj duchovní život velice důležité…“ Už jsme se mnohokrát přesvědčili, že bratři a sestry, kteří okusí něco z výše uvedených typů radosti, mají jednu velkou touhu. Chtějí radost šířit dál. Z tohoto šíření radosti máme užitek i my, knižní evangelisté. Ve Frýdku-Místku jsme našli přechodný domov v budově Adry. Milým adrákům děkujeme za tuto pomoc. Vděčně oceňujeme, že tam za námi přijel host, hospodář z MSS, bratr Jan Nowak, aby nám posloužil ranní pobožností. V Jeseníku jsme mohli být ubytováni přímo v modlitebně. Ve Znojmě někteří z nás bydleli také v budově modlitebny, ale většině připravili místní členové ubytování v jejich příjemných domovech. Děkujeme vám, milí, starostliví a obětaví bratři a sestry, za vaši službu, děkujeme vám, milí spolupracovníci kazatelé, za vaši službu slovem, za spolupráci a podporu, udělalo nám to velkou radost. Byli jsme tím povzbuzeni k další službě. J L

Předběžný plán skupinových akcí KE-MSS na rok 2003 Leden – Vyškov Únor – Slavičín Březen – Bohumín Duben – Třebíč Květen – Přerov Červenec – Olomouc: mládež „Léto s KE“ Srpen – Veselí: mládež „Léto s KE“ Září – Blansko (asistenti ČR Mohelnice) Říjen – Bruntál Listopad – Břeclav

ADVENT 01/2003

ADRA INFORMUJE

Chceme čtenářům Adventu, příznivcům humanitární organizace ADRA, dárcům Adry, přispěvatelům různých projektů Adry, dobrovolníkům Adry i všem kritikům Adry POPŘÁT do roku 2003 Boží požehnání a zdar ve Vašem osobním životě K A

Poděkování Humanitární organizace ADRA chce veřejně poděkovat všem dobrovolníkům a dárcům. Díky patří těm, kteří se jakkoli podíleli na odstraňování následků povodní. Děkujeme vedení církve i všech sdružení, že bylo ochotno uvolnit některé kazatele na pomoc lidem, které zasáhly letošní povodně. Každou katastrofou se otevírají i dveře k postiženým lidem. Ti vděčně přijímají každou pomoc i lidi, kteří ji přinášejí. Tam v bahně, dřině, při otloukání omítek, dovážení nábytku a omítání vznikají nové kontakty a vztahy. Vzniká i mnoho trvalých přátelství. Zkušenosti ukazují, že vám oběti katastrof dávají možnost mluvit do jejich života, pokud jste s nimi byli, když jim bylo nejhůř. Děkujeme všem kazatelům, kteří byli a jsou v akci.

ADVENT 01/2003

Za všechny si dovolíme jmenovat ty, kteří jsou „tam“ od počátku: M. Starý – Ústecko, J. Tomášek – Litoměřicko, J. Vopelák – Mělnicko. „Boží pravda má na svět jen malý vliv, i když by prostřednictvím našeho života mohla působit daleko účinněji. O náboženství se příliš mnoho mluví, ale nepřináší to velký užitek. Ani nejdokonalejší vyznání nezachrání nás, ani naše bližní, nejsme-li přitom praktickými křesťany.“ (Kristova podoR. R benství, strana 227)

Veřejná sbírka pro lidi postižené povodněmi Výtěžek občanského sdružení ADRA pro postižené povodněmi činil k 9. 12. 2002, 33 818 700 Kč. Tato částka se skládá z příspěvků drobných

29

ADRA INFORMUJE

dárců, dárců MF Dnes, ČSOB a dalších. S některými máme uzavřené darovací smlouvy na konkrétní projekty. Se souhlasem dárců jsme také mohli nakoupit část potřebného technického vybavení, bez kterého bychom nemohli pracovat ani efektivně ani profesionálně (např. agregáty, elektrická kladiva, mikrobus a osobní auto). Mimo tento povodňový účet jsme obdrželi od jedné firmy 2,5 milionů korun, které po dohodě budou sloužit na výstavbu domu pro seniory nebo pro děti, od Církve českobratrské evangelické a od jiných firem jsme dostali 871 000 Kč, ze Slovenska 70 000 Sk, od ADRA International a ADRA EUD 1 024 952 Kč na různé technické vybavení (např. vysokozdvižný vozík, elektr. kladiva, počítače, kopírku, vybavení místnosti pro krizové řízení) a další věcné dary v hodnotě 14 milionů korun. Od německé vlády ve spolupráci s ADRA SRN jsme dostali dar v hodnotě 5 milionů korun na realizaci projektu na zapůjčování vysoušečů. V srpnu vyhlásilo také vedení církve v našich sborech mimořádnou povodňovou sbírku.

BangBaby Co je na jednom místě zeměkoule naprostá samozřejmost, může být o pár set kilometrů dál věc naprosto nedostupná. A pro většinu dětí v chudých zemích není rozhodně chození do školy samozřejmost, ale často nesplnitelný sen. To je tvrdá realita. Avšak našli se lidé, pro které to nebyl důvod k rezignaci, ale naopak výzva k aktivitě. Dali hlavy dohromady a tak vznikl projekt BangBaby.

Veřejná sbírka v dubnu ADRA samozřejmě neřešila jen povodně v dru hé polovině roku 2002, ale celý rok jsme monitorovali potřeby lidí postižených různými katastrofami a podle možností jsme pomáhali, kde bylo třeba. Proto probíhají po celý rok různé akce na získání potřebných prostředků. Jedna z nich – dubnová sbírka se konala 24. 4. a 25. 4. 02 a její výtěžek k 31. 7. 02 činil 4 151 906 Kč. Co všechno se hradilo z veřejné sbírky „Pomáhat může každý“? Uskutečnilo se 11 humanitárních cest do Srbska, Kosova, Ukrajiny a Bosny, v celkové hodnotě 17 600 000 Kč, náklady Adry v souvislosti s těmito cestami činily 1 665 000 Kč, na žádost ADRA Rusko se uvolnilo 83 731 Kč na pomoc dětem v zaplavených oblastech, dále jsme uskutečnili dvě cesty do SRN pro připravenou humanitární pomoc. D. R

30

Díky českým a slovenským „adoptivním“ rodičům může již 422 bengálských chlapců a děvčátek chodit do místních adventistických škol. V tomto misijním prostředí mohou zároveň získávat povědomí o lásce a naději, kterou máme v Pánu Ježíši Kristu. Celý projekt žije z dobrého srdce svých dárců a jsme vděční Bohu, že má stále dostatek lidí, kterým není cizí neštěstí lhostejné. Na vzdělávací program projektu BangBaby odesílají dárci své dary na číslo účtu 19-1453090277/ 0100, v. s. 791. Se všemi dárci máme sepsánu Darovací smlouvu. K ní jsme pro rok 2003 vydali

ADVENT 01/2003

ADRA INFORMUJE

Dodatek. Především se jedná o snížení školného o 100 Kč měsíčně ve všech sponzorských kategoriích. Od září 2002 byla také obnovena sbírka na potravinovou a rekonstrukční pomoc Bangladéšské lidové republice. Dárci odesílají své dary na nové číslo účtu 20142014/0300, variabilní symbol 880. Jsme vděční za každou Vaši pomoc. A R

Na ADRA ÚL nově Projekt ADRA ÚL společně realizujeme již pátým rokem. Většinou jsme nashromáždili, byť po malých „kapkách“, více jak tři miliony korun. Pomoc z prostředků ADRA ÚL putovala při povodních do Venezuely, Mosambiku, Bangladéše, na Ukrajinu, do Polska i do České republiky, při zemětřesení do Turecka, Salvádoru a Indie, ulehčila nesnadný život uprchlíkům v Černé Hoře, v Dagestánu a v Afghánistánu a přispěla k likvidaci epidemie žloutenky v Bosně. Ve druhém pololetí 2002 aktivně pracovalo šedesát osm dárcovských „buněk“, přispívalo šest set dvacet dva pravidelných dárců. Z fondu

ADVENT 01/2003

ADRA ÚL jsme uvolnili 100 000 Kč na pomoc lidem v povodňových oblastech Čech a 30 000 Kč na dobudování novojičínského Azylového domu pro matky a děti v nouzi. Pohotovostní fond ADRA ÚL čekají v roce 2003 drobné organizační úpravy. V souladu se změnou zákona o veřejných sbírkách budou zplnomocnění vedoucí „buněk“, v úzké spolupráci s námi, sepisovat se svými dárci Darovací smlouvy. Sběrací doklady se ruší, místo nich bude ke každé smlouvě vystaven Přehled o darech. Ten bude zároveň sloužit jako doklad pro účely odpočtu hodnoty daru ze základu daně. Vaše dotazy rádi zodpovíme na níže uvedené zlínské adrese, odkud zároveň poskytneme potřebný servis všem novým zájemcům o projekt ADRA ÚL. Ať vám všem Pán Bůh za vaši obětavou pomoc a pěknou spolupráci požehná! Vaši adráci ze Zlína A R, M A, R W.

Bůh vyhledává Soucit a láska k bližnímu nás motivuje k tomu, abychom sloužili potřebným lidem v nouzi. Nezištně, bez nároku na jejich vděčnost nebo odměnu. Jako křesťané bychom neměli očekávat, že lidé, kterým byla poskytnuta pomoc, se musí automaticky zajímat o křesťanské poselství, nebo se dokonce z vděčnosti chtít připojit k církvi. Přesto máme pokaždé velikou radost, když se někteří sami začnou zajímat o biblické poselství a my jim můžeme svědčit o milosrdném a láskyplném Bohu v Ježíši Kristu. Z našeho malého sboru, s vysokým věkovým průměrem členů, jsme dali dohromady skupinu ochotných lidí, kteří chtěli přiložit ruce k dílu. Kontaktovali jsme Adru a byli vysláni do vyplaveného Karlštejna pomáhat z toho nejhoršího. Poté, co skončila tato práce, jsme se rozhodli 11. 9. v Berouně uspořádat sbírku na pomoc obětem srpnových záplav, která šla na konto Adry. Devět dvoučlenných týmů vybralo 17 817 Kč.

31

ADRA INFORMUJE

Od jedné sestry ze sboru jsme se dověděli, že poblíž, v Řevnicích, byli zaplaveni postarší manželé, kteří kdysi v sedmdesátých letech studovali s místním kazatelem Boží slovo a dojížděli do berounského sboru k sobotním bohoslužbám. Poté se na dlouhou dobu odmlčeli. Nyní, když byli postiženi záplavou rozvodněné Berounky, jsme jim zkusili nabídnout pomoc. S vděčností ji přijali a záhy jsme při otloukávání omítky navázali přátelské vztahy. Netrvalo to dlouho a probudil se v nich i hlubší zájem o poselství Božího slova. V současnosti navštěvují sobotní shromáždění a s kazatelem pravidelně probírají biblické hodiny. Na posledním setkání si sami vyžádali probírání biblické hodiny o křtu. Jsme za ně Pánu Bohu vděčni a modlíme se za to, aby je podle své vůle i nadále vedl po cestě do Božího království. Pán Bůh vyhledává své věrné v každé době. E. G. Whiteová píše: „Spasitel se vmísil mezi lidi, protože mu leželo na srdci jejich blaho. Projevil soucit, pomohl jim v jejich potřebách a takto získal jejich důvěru. Pak je vyzval k následování.“ (The Ministry of Healing) I. V ( )

Jsem šťastný „Jsem šťastný, že jste tady byli a odvedli kus práce, děkuji vám.“ Těmito slovy se s námi v neděli loučil starší muž ve vesnici Červená Píska. Je to již čtvrtá vesnice po Obříství, Libiši a Tuháni, kterou jsme se skupinkou ochotných bratří a sester z našeho vinohradského sboru navštívili. Tento pán měl zaplavené celé 1. podlaží svého domku. Veškeré vybavení, včetně nábytku, bylo po povodni znehodnoceno a skončilo na skládce. Majiteli domku bylo navrženo postavit na konci zahrady nový dům. „To bych postavil základovou desku a byl bych u konce s penězi,“ byla jeho reakce. A tak se pustil do otloukání omítek a celkové rekonstrukce svého polorozpadlého domu. Po několika úporných dnech byl se svými silami na dně. Proto požádal Adru o pomoc. Díky dob-

32

rovolníkům, kteří věnovali svůj čas a nemálo energie, mu svitla naděje, že jednou bude opět bydlet ve svém spolu se svým ženatým synem a jeho rodinou. Domek je obklopen hromadami harampádí, na poli leží letošní úroda nevyoraných brambor. Ty už nikdo neochutná. Na plynovém vařiči vaříme v zaprášené konvici vodu na čaj. Není čas na detaily. Je třeba vykopat 50 m dlouhou rýhu, položit do ní elektrický kabel, zasadit několik ran sbíječkou do betonového bloku a pak opět zaházet rýhu, na které pracovalo 5 lidí celé dopoledne. S Janou a Jarmilou nakládáme suť na kolečko a převážíme ji na místo, kde snad příští rok bude zbudována zastřešená terasa. Naši bratři Jenda, Jirka, Jarda, Mirek a Marek střídají ve svých rukou lopaty s krumpáčem a sbíječkou. Krátce po poledni vyrážíme do sousední vesnice Tuháň. Za podpory Obecního úřadu je zde pro dobrovolníky připraven oběd. „Smažák“ tady umí připravit opravdu skvěle a limonáda za pětikorunu je též místní raritou. Tato služba však má být ke konci listopadu ukončena. Věříme, že to neodradí ochotné lidi, aby znovu přišli a chopili se práce, která vyžaduje přehodnocení našich životních priorit. I když nám nářadí k večeru již padalo z rukou, byli jsme zajedno v tom, že takto společně strávená neděle přinesla mnoho dobrého k upevnění našich vzájemných vztahů. L 13,24 K C ADRA ČR Klikatá 46, 158 00 Praha 5 - Jinonice, www.adra.cz OS ADRA – tel.: 257 090 641; 257 222 388, e-mail: [email protected] Nadace ADRA – tel.: 257 213 310; 257 090 647, e-mail: [email protected] OS ADRA ZLÍN – Kúty 1962, 760 01 Zlín, tel.: 577 222 005, 577 011 625; e-mail: [email protected], www.adra.cz/adraul; www.adra.cz/bangbaby

ADRA SR Rakytovce 12, 974 05 Banská Bystrica, tel.: (048) 410 26 15; e-mail: [email protected]

ADVENT 01/2003

ROZHOVOR

Chceme zachovať pamäť minulosti V minulom čísle Adventu sa objavila kratučká pozvánka na stretnutie záujemcov o spracovanie dejín Česko-Slovenskej únie Cirkvi adventistov siedmeho dňa. Pretože sa z nej nedalo veľa dozvedieť, rozhodol som sa získať viac informácií od riaditeľa Teologického seminára CASD, brata Luďka Svrčka.

S akou víziou vstupuje komisia do tejto práce? Na základe prameňov plánujeme pripraviť a odborne spracovať adventistické dejiny od úplných začiatkov až po prelom 20. a 21. storočia – zaoberať sa všetkými dôrazmi adventistických dejín v našich krajinách.

Akými metódami budete pracovať? Stretli sme sa ako záujemcovia o históriu. Na stretnutie sme pozývali predovšetkým tých, ktorí sa o históriu zaujímajú odborne – chcú odborne pracovať, a tých, ktorí nám chcú pomôcť organizačne. Dnes sme sa rozhodli stanoviť si princípy, mantinely, metódu a dohodli sme sa na určitých krokoch na dosiahnutie cieľa. Do ďalšieho stretnutia spracujeme základné materiály, ktoré máme k dispozícii, vyhodnotíme ich a na tomto základe budeme pokračovať. Ďalším krokom budú oblastné školenia pre tých, ktorí sú ochotní pomôcť nám pri získavaní materiálu. Na účasť na týchto stretnutiach naliehavo vyzývame všetkých, ktorí sa zaoberajú históriou a milujú ju. Všetkých, ktorí nám majú čo povedať, vlastnia nejaké materiály alebo informácie z minulosti. Účastníkom školení predstavíme ciele, dôrazy a metodiku a chceme z nich vytvoriť našich spolupracovníkov v jednotlivých zboroch. Ich úlohou bude položiť niekoľko pripravených otázok predovšetkým starším členom, čím nám pomôžu získať základný materiál. Celá práca sa bude opierať o pramene, ktoré už máme (v listinnej či inej hmotnej forme), alebo ich získame v archívoch cirkvi, v štátnych či zborových archívoch. Budeme sa tiež opierať o zborové kroniky, životopisy, ktoré máme k dispozícii. Naším ďalším dôležitým zdrojom budú aj materiály zozbierané a získané medzi ľuďmi a zápisy rozhovorov s nimi.

Na čo chcete pri svojej práci položiť dôraz? Určite sa budeme venovať historickej línii, organizácii, teologickým dôrazom, literatúre cirkvi, sociálnym aktivitám, zborovému životu, misijnej práci, identite cirkvi a ďalším dôrazom. Nechcem dopredu príliš zdôrazňovať jednotlivé okruhy tém, pretože sa domnievam, že až práca s prameňmi vymedzí dôrazy a odkryje súvislosti. Našou úlohou bude poctivo spracovať získaný materiál.

Kto sa môže zapojiť a pomôcť? Každý, kto si niečo pamätá z histórie. Každý, kto má nejaké materiály, kto môže podať súvisiace informácie o udalostiach alebo o niekom, koho poznal a už nežije a jeho prínos bol dôležitý pre život cirkvi a to aj na lokálnej úrovni. Za všetky takéto informácie budeme vďační, ako aj za všetky materiály, ktoré nám ľudia pošlú – letáky, pozvánky na misijné akcie, fotografie a iný materiál, ktorý by nás mohol zaujímať.

Brat Svrček, inicioval si vznik komisie, ktorej cieľom je spísať dejiny adventizmu v Česko-Slovenskej únii. Čo ťa k tomu viedlo? Už dávno vnímam naliehavú výzvu – napísať adventistické dejiny v našom historickom priestore. Dôvodov je viac. Prvým, veľmi praktickým, je snaha zachovať pamäť minulosti. Mnohí pamätníci zomierajú, a preto nemáme možnosť dozvedieť sa od nich historické súvislosti. Stáva sa, že veľa historicky vzácneho materiálu sa stratí. Okrem toho, nemáme k dispozícii prácu, ktorá by bola fundovaná a dobre spracovaná. Dielo, ktoré by pre nás bolo poučením do budúcnosti a súčasne by sme ho mohli ponúknuť tým, ktorí sa o našu cirkev zaujímajú.

ADVENT 01/2003

33

ROZHOVOR

Ak existujú záujemcovia o prácu v komisii, no nestihli sa prihlásiť a prísť na jej prvé zasadanie (na niektoré zbory sa Advent dostal neskôr), majú ešte možnosť zapojiť sa do jej činnosti? Samozrejme. Práce je veľa a potrebujeme každého ochotného spolupracovníka. Máme záujem predovšetkým o tých, ktorí budú spolupracovať na odbornej (študentov) či organizačnej úrovni. Záujemcovia nech sa pokojne ozvú na teologický seminár (tel. +420 327 320 841, +420 327 321 238; e-mail: [email protected]), radi privítame ich pomoc. Čakajú nás najmenej dva roky intenzívnej práce. Na čom budú členovia komisie v najbližších týždňoch pracovať? Spoločne spracujeme a vyhodnotíme materiál, ktorý máme k dispozícii a budeme z neho vychádzať. Navštívime niektoré okresné archívy, aby sme zistili, aký materiál sa v nich nachádza. Pripravíme rozpracovanie tém a myšlienok na otázky pre tých, ktorých chceme vyškoliť ako spolupracovníkov. Cieľom je, aby každý, kto príde na školenie, ktoré budeme v rôznych oblastiach organizovať dostal otázky, ktorými sa bude obracať na jednotlivých starších členov zborov. Komisia bude tiež pracovať na čiastkových úlohách. Práve preto, že týchto úloh je veľa, potrebujeme nových spolupracovníkov a znovu preto veľmi prosím o spoluprácu a už dopredu sa na ňu teším. O  F S (@.)

Vážení a milí čtenáři Adventu, pomalu otevíráme dveře nového roku a tak, jak je zvykem, hodnotíme to, co je za námi, a pokoušíme se alespoň odhadnout směr cesty, která nás čeká. Rok 2002 byl pro mnohé rokem dobrým, jiní pokrčí rameny a mnoho lidí se bude snažit rychle zapomenout. Pro Advent-Orion v Praze to byl rozhodně rok, kdy došlo k mnoha událostem, které nám všem potvrdily, jak málo jsme schopni dostatečně ovlivnit chod věcí vezdejších. Snad nás to naučí větší pokoře a vědomí závislosti na Božím vedení. V rukou držíte první číslo Adventu roku 2003. Nic podstatného se nezměnilo, snad jen cena, která nám napoví-

34

Keď Boh stvoril človeka Keď Boh stvoril človeka, riskoval, že už nikdy nebude mať pokoj a pohodlie, na aké bol zvyknutý. Keď Boh stvoril človeka, rozhodol mu dať slobodnú vôľu. Bolo to preto, aby s človekom mohol vstúpiť do vzťahu. Keď Boh vstúpil s človekom do vzťahu, dal do hry úplne všetko = vesmír a seba. Vystavil priamym úderom svoje šťastie, svoje city, svoje najvnútornejšie bytie. Keď sa stal priateľom človeka, riskoval, že on ho zradí. Keď ho začal viesť, riskoval, že to nebude mať úspech. Keď si s ním dohodol stretnutie, riskoval, že príde sklamanie. Keď mu zveril svoje poznanie, riskoval, že človek sa mu vysmeje. Keď mu odhalil svoju tvár, riskoval, že človek do nej napľuje. Keď mu dal samého seba, riskoval život. A Boh to predsa urobil. Zaviedol človeka do svätyne svätých a tam mu vyznal lásku. Vstúpil s ním do vzťahu, a tak sa postavil na klzkú cestu ľudskej dôvery. Riskoval úplne všetko. A všetko stratil, aby ťa získal. Lebo tak Boh miloval všetkých ľudí, že dal svoje šťastie, že dal svoj pokoj, že dal svoje pohodlie, že dal svoj čas, že dal svoje schopnosti, že dal svoju silu, že dal svoju múdrosť, že dal svoje city, že dal svoj majetok, že dal svoju dobrú povesť, že dal svoj odev, že dal svojho jednorodeného syna, aby nik, kto verí v neho, nezahynul, ale mal večný život. Aj ty si stál za ten risk. AŤA dá, že rostoucí náklady se odráží i v cenách vydávaných tiskovin. Přesto chceme v prvních měsících roku udělat vše pro to, aby tato cena zůstala po celý rok a pokud se to podaří, aby i klesla. Chceme také posunout Advent více do oblasti informací o dění v naší církvi a vaší práci na jednotlivých sborech. Dalším z cílů je získat od vás informace o tom, jak by měly vypadat naše časopisy Advent a Znamení doby, aby odpovídaly potřebám čtenářů v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Věříme, že v dalším roce nás Pán Bůh povede tak, abychom byli užiteční všem našim bližním.

ZA REDAKCI ČASOPISU ADVENT MAREK ŠKRLA

ADVENT 01/2003

ADVENT- ORION INFORMUJE

Tvůrčí duch K přednostem života ve společenství církve, mimo jiné, patří možnost poznávat nové lidi, kteří by nám jinak zůstali cizí, kterých bychom si v té záplavě lidstva vůbec nevšimli. A to by byla škoda. Obzvláště pokud se jedná o takového „tvůrčího ducha“, na jakého bych chtěl nyní upozornit. Tento tvůrčí duch se poslední dobou ponejvíce ztvárňuje v terakotách. Keramické sošky, vážné i komické, vždycky však nápadité, krášlí již nejeden příbytek těch, co ho znají. Nezůstalo ovšem jen u nich. Kniha uměleckého fotografa a keramika Štefana Gúbera „Je čas hledání a čas nalézání“ autobiograficky, formou deníku, zachycuje deset posledních let jeho duchovního zrání. Umělcovo nitro je zde obnaženo na své cestě k víře. Ukázka: Často slyším: „Proč jsi to vlastně vyfotil?“ Protože mě to napadlo. Protože jsem ty obrazy nosil v hlavě jako posedlý. Protože jsem se jich nemohl zbavit, jedině je udělat. Když zmáčknu naposledy spoušť, obrazy zmizí, jakoby nikdy neexistovaly. Pro mě přestanou existovat v okamžiku, kdy se zaznamenají na negativ a existují trvale. …Snad někdo něco řekl. Pár myšlenek, obrazů či věcí se spojilo dohromady. Před očima se mihl dávno zapomenutý obraz, zážitek, vzpomínka. Možná právě největší roli hraje vzpomínka na bezvýznamnou maličkost, třeba na pohádku z dětství nebo nesplněné přání. Všechno zůstane uvnitř. …Často si vracím v paměti okamžik, kdy přijde nápad. Sekundu po tom, co přijde, se vracím zpět a hledám, odkud přišel. Nikdy nic nenajdu. Ani sebemenší důvod, proč by měl přijít. Vůbec nic se neděje. Prostě najednou mě přepadnou obrazy. …Stojím u okna a dívám se ven. Je tma, venku prší, poryvy větru vystřelují déšť proti oknu. Jednou mi kdosi řekl: „Když prší, je samota nesnesitelná.“ V tomto okamžiku to chápu. Jsem vděčný za to, že se nemusím cítit osamocený. Že v mém nitru

ADVENT 01/2003

je „pramen živé vody“. Nejsem ztracený, nejsem bezcenný. Má smysl to moje hemžení. Vycházím ven, třesu se zimou. Malá, osamocená jiskřička života uprostřed nekonečného vesmíru. …Žijeme na území nepřítele. Proto přišel Ježíš, aby přinesl život na planetu smrti, světlo do tmy, pravdu do světa lží, lásku do nenávisti. Každý z těch lidí, kteří mne toto deštivé ráno míjejí, může v okamžiku změnit svůj život. Usmívám se při této myšlence. „…ve tvých ústech je to Slovo,“ říká Bible. Tak málo stačí, přesto většina lidí odmítne. Ne ze zlé vůle nebo z nenávisti. Odmítnou, protože spoléhají na svoji rozumnost a moudrost a zkušenosti a pocity a nevědí, že právě toto je vede do záhuby. Je to něco nedefinovatelného, ten první záchvěv víry. Rozum, moudrost, zkušenost přijdou na řadu až „po TOM“, kdy už je všechno jasné a srozumitelné. V duchu se modlím, protože vím, že modlitba otevírá dveře Bohu, aby mohl jednat. A BŮH JEDNÁ. Kniha vyšla začátkem června v Ostravském vydavatelství JUPOS, doplněná o autorovy fotografie

35

Z VAŠICH DOPISŮ

Církev adventistů s. d. není zdaleka velkou světovou církví, ale také není církví malou nebo společenstvím, které zasahuje jen určitou oblast. Z toho pramení i některé problémy, které vždy byly, jsou a budou až do ukončení dějin naší malé planety. Církev adventistů dnes žije a pracuje v mnoha kulturách a musí spojovat lidi často velice rozdílných zvyků a tradic. To přináší kromě radosti z růstu církve i starosti s udržením určité jednoty věrouky a prožíváním našeho praktického života. Proto nás čeká stále znovu a znovu otevírání různých, často citlivých témat a musíme znovu a znovu hledat skutečnou Boží vůli. Přitom budeme stále narážet na vzájemné nepochopení, nechuť k dobré toleranci a často i na zlou vůli prosadit tu svou pravdu za každou cenu. Často se hovoří o táborech liberálů a konzervativců, ale skutečnost je mnohem složitější. Naše sborová společenství sdružují lidi několika generací, několika sociálních vrstev, lidi různého vzdělání, různých zájmů a nakonec i zcela rozdílných povah. Budovat určitou Bohu milou jednotu není úkol na pár týdnů, to je nikdy nekončící proces, který bude vždy bolestný pro všechny zúčastněné. Přesto je to jediná možnost, jak zachránit naše sbory 21. století. Abychom si mohli lépe porozumět, musíme se lépe poznat. Proto se pokusíme dát prostor vašim dopisům, aniž bychom je upravovali nebo k nim poskytovali výklad. Pokusme se je číst jako sdělení o názoM. Š. rech a víře našich bližních. Možná, že budeme nacházet i zajímavá témata k zamyšlení.

Co se změnilo?

Chtěl bych se modlit

Rozhodla jsem se reagovat na článek z Adventu 7/2001 na straně 35. Pisatel v něm říká, že jako adventista s. d. nemůže souhlasit s určitými jevy, které se začínají v našich sborech vyskytovat. Mě to vede k zamyšlení, kde je toho příčina. Proč jsou mnozí členové tak nakloněni přijímat za své to, co dělají jiní křesťané kolem nich, ačkoli s tím Písmo nebo duch prorocký nesouhlasí? Když jsem já s manželem a dětmi poznávala pravdu, byli jsme také seznámeni s nebiblickým původem Vánoc, nesprávným chápáním Velikonoc, také i s tím, jak se máme oblékat do shromáždění. A tak si říkám: Čím si tedy mám vysvětlit to, že dnes se ve sborech mluví o vánoční atmosféře, vánočních dárcích, sestry chodí v kalhotách či minisukních…? Snad se tomu přátelé už dnes nevyučují? Bratr tam ještě píše o ekumenických setkáních. Mě také zarazilo, když jsem v denním tisku četla zprávu, že adventisté se budou modlit společně s ostatními církvemi… v týdnu modliteb, který vyhlašuje Světová rada církví a Papežská rada pro jednotu církví. Neplatí pro nás výzva písma ze Zjevení: „Vyjděte z něho, lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran.“?

Chtěl bych být člověkem tolerantním, ale totéž bych uvítal i od ostatních. Ráno přicházím do shromáždění a těším se na klidný den. V sále je sice ticho, ale to jen díky tomu, že většina lidí přichází pozdě. Pak už je všechno při starém. Myslím, že svým tichem nikoho neobtěžuji, ale hluk některých lidí nedovoluje ztišení ostatních. Děti mám rád a nevadí mi jejich živost. Domnívám se však, že by bylo rozumné si uvědomit, že jedno dlouho plačící dítě dokáže vyvést z rovnováhy nejen posluchače, ale i kazatele. Nejde přece o to znepříjemnit bohoslužby rodičům s dětmi, ale hledat rozumný kompromis. Takový, aby všichni mohli prožít klidnou bohoslužbu. Mnoho lidí slyším mluvit o svatosti bohoslužby. Souhlasím, ale měli bychom začít od obyčejných pravidel slušného chování na veřejnosti a při společenských událostech. Tato pravidla nejsou složitá, ale určitě by nám pomohla ve sborech otupit nejedno ostří mezilidských vztahů. A do klidnějších shromáždění by určitě přišlo i ono zmiňované posvěcení. K. H.

J. Č

36

Jsou věci, které vás zajímají, zlobí, nebo naopak jsou věci, které jste dokázali vyřešit a daří se vám je zlepšovat? Nechcete se rozdělit s ostatními?

ADVENT 01/2003

Z VAŠICH DOPISŮ

Jubileum v Berouně V sobotu 2. listopadu 2002 jsme měli v Berouně slavnostní jubilejní shromáždění. Za přítomnosti našich milých hostů, bratří a sester z Příbrami a Kladna, bratrů Nowaka a Zámečníka a zvláště pak kazatelů s rodinami, kteří zde v minulosti sloužili, jsme si z milosti Boží mohli připomenout 50 let od založení zdejšího sboru. Začátky Božího díla na berounsku nebyly lehké. V poválečných letech to byli pouze jednotlivci, kteří byli našimi členy a dojížděli každou sobotu do pražského sboru. V roce 1950 byl ústřední radou církve pověřen bratr V. Voráč, aby se věnoval jako kazatel evangelia Berounu a okolí. Sobotní shromáždění se konala v Hudlicích, pravidelně sem dojížděli i dva mladí kazatelé, bratr J. Váhala a bratr E. Kobiela. Již v roce 1951 Bůh ze své milosti přidal další duši do svého stádce a byla pokřtěna sestra Jenčíková (je naší členkou dodnes) a začátkem roku 1952 sestry Rezková a Zahrádková. Shromáždění se střídavě konala u jmenovaných sester. Bratr Voráč začal pořádat přednášky pro přátele pravdy. Pro velikou účast byla k tomuto účelu pronajata veřejná místnost. Po krátké době byly zakoupeny prostory poblíž náměstí a upraveny na modlitebnu církve adventistů sedmého dne v Berouně. V září 1952 byla modlitebna, k veliké radosti všech členů, kazatelem bratrem F. Šumberou vysvěcena a stánek byl dán do užívání k službám Božím. Žel, sbor se těšil z nové modlitebny pouhých pět týdnů. Koncem r. 1952 padl stín zármutku na celou naši církev, když byla totalitním režimem zastavena její činnost v celé naší vlasti. Shromáždění se vrátila zpět do bytů našich sester. Sbor však nezůstal bez péče. O duchovní vzdělání se střídavě starali kazatelé slova Božího – bratři Drápal, Cepl, Kantor, Kovařík, Bureš, K. Špinar a také laičtí kazatelé z Prahy. V době tak těžké převzal odpovědnost za celou oblast Berounska bratr J. Váhala. Staral se o sbor až do opětovného povolení církve v r. 1956. Pak odešel na Ostravsko a na sbor se vrátil kazatel bratr Voráč.

ADVENT 01/2003

Bohoslužby se konaly v modlitebně Církve československé v Berouně na náměstí. Po několika měsících, v r. 1957, byl pověřen duchovenskou správou ve sboru Beroun bratr A. Žurek a sestra M. Jakoubějová, nyní Loskotová, absolventka biblického semináře, jako biblická pracovnice. V r. 1957 se pak sbor začal scházet v kostele Církve českobratrské evangelické v Berouně. Bratr Žurek zde pracoval do r. 1962 a pak byl sbor až do roku 1972 spravován kazateli: M. Špinarem, J. Doubravským, J. Vyhnálkem, Jos. Doubravským a O. Wagenknechtem starším. Pod jejich vedením sbor rostl, prožíval své zkoušky, zkušenosti i svá vítězství. V roce 1972 začíná nová etapa života sboru v Berouně. Na sbor přichází mladý absolvent biblického semináře bratr P. Harastej, je zakoupen řadový dům v Berouně-Závodí a v něm zrekonstruován byt pro kazatele. Díky aktivitě některých členů a obětavé výpomoci bratří kazatelů a seminaristů byl tento objekt rozšířen o výstavbu nové modlitebny a přilehlých prostor, kde se scházíme dodnes. V červenci 1974 byla modlitebna slavnostně vysvěcena a sbor tak získal po dlouhých letech opět vlastní důstojné místo ke shromažďování. V následujících letech zde postupně sloužili tito kazatelé: P. Harastej, J. Ludvík, J. Doubravský, R. Duda, B. Sabela, M. Stehlík, D. Kubečka, J. Hrdinka, I. Michalec, R. Jonczy, S. Tumis a v současnosti P. Čík. Dnes náš sborový život probíhá v několika rovinách: Členové se scházejí k pravidelným modlitebním chvílím po rodinách, spolupracujeme s Klubem zdraví, Adrou, probíhá osobní vyučování několika mladých lidí a mimo jiné se stále konají opravy a úpravy budovy a interiéru. Procházíme-li dějinami sboru, vidíme předivné Boží vedení a zaslíbení, které stále platí: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: »Neboj se, já jsem tvá pomoc«“. (Iz 41,13) P Č

37

OZNÁMENÍ

A život vzal…

Boží přiznání

Není to tak dlouho, co jsem psal o životních jubileích našich sborových sestřiček. Čas má větší hodnotu než peníze a moc. V našem životě má však svoje hranice. Ústecký sbor si tuto zkušenost uvědomil v uplynulých dnech, kdy svoji životní pouť ukončily naše maminky, babičky a sestry ze sboru. Dne 24. 10. 2002 v tichosti nemocničního pokoje zemřela sestra Jiřinka Vrubelová v nedožitých 80 letech, obklopena svojí rodinou. Vychovala čtyři věřící děti, které přivedly nebo přivádějí své děti k Bohu. Byla pokřtěna ve svých 15 letech. Již v dětství byla zapojena do šíření Božího díla na Vysočině, kde se narodila. Podílela se na rozvoji adventního díla na Chomutovsku, kde se v jejich bytě setkávali první adventisté a zájemci o Boží dílo a kde se konala první bohoslužebná shromáždění. V dalších letech se svojí rodinou pomáhala ve sborech Litvínov a Ústí nad Labem. Její život byl naplněn každodenním bojem o obhajobu a rozšiřování radostné zprávy – evangelia o Ježíši Kristu. Žila příkladným životem pro své okolí, s adventní nadějí v srdci. Odešla z našeho života tak, jak žila – tiše, smířena s Bohem i s lidmi. Zanechala nám smutek a bolest z její smrti, vzor v zásadovosti, toleranci, trpělivosti a naději na setkání společně s ní a Ježíšem Kristem. Naší sestře Františce Kotlíkové chyběl rok do dovršení 100 let. Nedlouho po svých 99. narozeninách skončila i její životní pouť. Její život byl těžký a náročný. Nejen tím, že musela tvrdě bojovat o živobytí, ale i neméně o uhájení Boží pravdy. Máme ji v paměti jako usměvavou a milou sestřičku. Návštěvy, které k ní přicházely s cílem ji potěšit, odcházely obohaceny o setkání s ní a naplněny radostí. Přestože v posledních letech byla upoutána na lůžko v penzionu pro důchodce, dokázala být naším sluníčkem i zde. Čas má své hranice a bere nám naše nejbližší, ale přesto máme všichni naději, že se společně setkáme. Jednak spolu navzájem i společně s naším Přítelem.

Už to budou dva měsíce, co mám zavolala jedna slečna, která studuje Bibli prostřednictvím Střediska korespondenčních kurzů. Měla zájem navštívit náš sbor. Od té doby chodí pravidelně na sobotní bohoslužby. Je pro nás velkým přínosem i při studiu Bible, které probíhá během týdne. Začleňuje se s velkým zájmem i do dalších aktivit, které probíhají v našem sboru. Takových lidí, kteří našli své místo v naši církvi prostřednictvím SKK, je mnoho. Chci poděkovat pracovníkům SKK za jejich obětavou službu. Děkuji Bohu za jeho přiznání a novou motivaci jít dál, nevzdávat se a věřit Božímu zaslíbení: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky… A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání věků.“ (Mt 28,19-20) L G, L

Dovolená v létě 2003 Z důvodu plánování vaší dovolené uveřejňujeme nabídku letních pobytů: 7. - 13. 7. 2003 Biblický týden MSS – ThDr. J. Moskala – „Adventismus 21. století“ – Kroměříž – arcibiskupské gymnázium (Pobyt je možný od nulových nákladů bez stravy zdarma do 1650 Kč s plnou penzí na pokoji, na týden.) 13. - 20. 7. 2003 Unijní kongres mládeže – Protivanov u Prostějova (Pobyt je možný od 900 Kč do 1200 Kč nebo SK s plnou penzí na osobu, na týden.) 10. - 17. 8. 2003 Tábor zdraví v ČR – Volmanec u Kamenice n. Lip. (ubytování hotelového typu) (Pobyt je možný od 1975 Kč /polopenze/ do 2990 Kč /plná penze/ na osobu, na týden. Rodinám bude poskytnuta sleva.) 17. - 24. 8. 2003 Tábor KD v ČR – „Manželská setkání“ – Klášterec nad Ohří (Pobyt je možný za 1400 Kč na osobu /plná penze/, na týden.)

Z  Ú  L P H

38

ADVENT 01/2003

PODMÍNKY INZERCE: Cena za každé 2 znaky je 1 Kč/Sk (včetně DPH). Inzerát bude uveřejněný po obdržení platby poštovní poukázkou typu C (na poukázce do kolonky „Zpráva pro příjemce“ vepište „inzerát“). Adresy inzerujících za účelem seznámení zásadně nesdělujeme. Všechny, kdo na inzerát odpovídají, prosíme, aby značku a číslo inzerátu uváděli do levého spodního rohu obálky. UPOZORNĚNÍ: Inzeráty podané z České republiky (před číslem inzerátu je ČR) vyřizuje vydavatelství: Advent-Orion, Praha Inzeráty podané zo Slovenskej republiky (pred číslom inzerátu je SR) vybavuje vydavateľstvo: Advent-Orion, Vrútky

Vrbno pod Pradědem Dne 4. 1. 2003 se dožívá věku 70 let náš milý bratr Jan Hýzl. Přejeme mu hodně síly a důvěry v Boží vedení a Boží lásku, jak tomu bylo doposud. Pán Ti, bratře, bohatě žehnej! B    V

Pronajmu pokoj studentovi, sestře nebo bratrovi, jen adventistům, v Praze 10 – za 2 700 Kč. K nastěhování od 1. dubna 2003; kočka v mém pokoji. Panelový byt 1. kategorie, jižní strana. Zn.: telefon 272 658 393 ČR 030101 48/172, rozvedená, hledá čestného upřímného adventistu do 55 let. Nejlépe z VČ kraje. Pouze vážně. Již nechci být zklamána. Zn.: Naděje ČR 030102 Koupím knihy „Proč mlčíš, Bože“ – 10 ks. E-mail: [email protected] ČR 030103 Daruji dobrým lidem pětiměsíční fenku amerického stafordširského teriéra, kterou si z vážných rodinných důvodů nemohu ponechat. Je velmi milá, kamarádská a temperamentní, ale vyžaduje pevné vedení. Nejlépe lidem, kteří mají zkušenost s tímto plemenem. Kontakt: 581 222 091 nebo 724 276 660. Děkuji. ČR 030104 Kdo daruje nebo levně prodá Svědectví a jiné knihy od s. E. G. White? Tel.: 577 437 658, 732 204 944. ČR 030105 Žít v osamění není lehké, proto hledám muže, který chce být oporou a učitelem ženě ze střední Moravy. Vždyť každý máme co dát. Zn.: Padesátiletá ČR 030106 Bratr hledá sestru, přibližně 37-47/160/60. Zn.: Př 8,17; Př 10,28; Př 15,13 ČR 030107 60ročná sestra hľadá láskavého a úprimného brata, ktorý by vedel potešiť zronené srdce. Zn.: Nevera bolí SR 030108

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno-, dvou-, tří- a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, vodoléčba, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti, společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. Cena týdenního pobytu: 3550 Kč (pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma). Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody – v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce. Informace a přihlášky: Robert Žižka, Společnost Prameny zdraví, U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 Tel./fax: 224 316 406, e-mail: [email protected]

SŠ 32/154, plnoštíhla, príjemná adventistka, všestranných záujmov (čítanie, šport, zvieratá, záhrada…) sa rada zoznámi s veriacim, citlivým, milým a charakterným mužom, ktorý miluje Boha a túži po kresťanskom domove. Zn.: Ján 15:5 SR 030109

Tip na dovolenou V Jizerských horách u Tanvaldu, v obci Zásada, v klidném, čistém prostředí u lesa, s výhledem na Krkonoše a Český ráj, nabízíme možnost strávit příjemnou sborovou nebo rodinnou dovolenou či víkend. Ubytování je ve 2-5 lůžkových pokojích, celková kapacita je 34 lůžek. K dispozici je vybavená kuchyň a spol. místnost. Cena je 100 Kč na noc a den. V budově je modlitebna CASD. Nedaleko se nachází lyžařský vlek, možnost pěší turistiky a cykloturistiky. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 483 387 198; 603 713 632

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 01/2003. 10x ročně vydává Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, tel.: 233 321 6 21, fax: 233 323 741, objednávky: 233 320 767, mobil: 603 553 628, e-mail: [email protected]. Registrační číslo MK E ČR 6982. ISSN 1210-3365. Vytiskla tiskárna Alfaprint – SR. Šéfredaktor Marek Škrla – e-mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Slovenské príspevky, inzeráty a objednávky môžete posielať na adresu Advent-Orion, Šafárikova 9, 038 61 Vrútky, tel./fax: 043/428 26 70, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor Ing. Mikuláš Pavlík. Vychází 15. 01. 2003