2003

Roč. 6. Číslo 5/ 2003

Sbor Církve bratrské v Havířově

"Postav se do brány Hospodinova domu a volej tam toto slovo. Řekneš: Slyšte slovo Hospodinovo, všichni Judejci, kteří vcházíte těmito branami klanět se Hospodinu." Jr 7,2

B r á n a Brána

1

Pravidelná setkání Sbor Havířov Shromáždění neděle čtvrtek Modlitební chvíle neděle Dorost pátek

Orlová 900 1800 830

Frýdlant 1700

Biblická dorostová hodina pátek 1600 Koinonia pondělí

Shromáždění neděle 900 Modlitební shromáždění středa 1730

1700

Shromáždění neděle Klubáčko úterý Modlitební setkání: středa

1600 1600 1900

Kontakty Kazatel: Tomáš Holubec, Fryštátská 21, Havířov, tel.: 596 440 410, [email protected]

Starší: David Kubíček, Dolní 74, Ostrava, tel.: 596 784 581, [email protected] Ivo Kupský, Dlouhá 101c, Havířov, tel.: 596 434 484, [email protected] Vladislav Lipus, Karvinská 23, Havířov, tel.: 596 817 736, [email protected] Marek Orawski, Hlavní tř. 25, Havířov, tel.: 596 814 360, [email protected] Dave Patty, Malenovice 146, tel.: 558441155, [email protected] Jarek Slováček, Moskevská 2a, Havířov, tel.: 596 435 069, [email protected] Vašek Litvan, Bezručova 739, Orlová

Sbor: Církev bratrská, Fryštátská 21/922, 735 64 Havířov-Suchá www.cb.cz/havirov, e-mail: [email protected] IČO: 26520109 BÚ: 1722423309/0800

Orlová: Církev bratrská, Lutyňská 350, 735 14 Orlová Č.Ú. 1727199369/0800

Frýdlant: Beskydy Mountain Academy, Dvořákova 1269 739 11 Frýdlant n. O. 2

Brána

OBSAH

Obecné informace Obsah Úvodník: O čem se málo mluví Citáty slavných Ať jsi kdekoli Bludný kruh Co se semlelo v Orlové za poslední měsíc Revoluce ve skanzenu A co Brána? ETS Kam – odkud Frýdlantské společenství Jak se máme ve Frýdlantu Židovské svátky „Plavčíci“ z Dětského klubu Monokl Rozhovor: Povolání Rozhovor: Naše srdce tluče pro Českou republiku Z jednání staršovstva Smějeme se Víkendové setkání Ústava CB 3 v 1, aneb Nepál v Tyře Modlíme se Ze sborové knihovny Pozvánky: Adventní akce, Půlnoční Skupinky Narozeniny

Brána

2 3 4 5, 7 6 6 8 9 10 10 12 14 15 16 16 17 19 20 23 24 24 25 26 26 27 28 28 29

3

O čem se málo mluví… V minulých letech byla v našem sboru pokřtěna celá řada lidí. Je to vždycky velké povzbuzení a radost zejména pro přihlížející, křtěnci zažívají kromě radosti navíc i poněkud odlišný úhel prožitku: vydržím nebo nevydržím pod vodou? Mám si držet nos? Brrr, to je ledárna! Apod. Okamžiky, kdy někoho /s jeho souhlasem/ držím pod vodou, patří k vrcholům kazatelské služby. Ale vážně – jsou to ty v našem životě docela vzácné chvíle, kdy lze mít úplnou jistotu, že děláme to, co je ve shodě s Boží vůlí a co má dosah do věčnosti. Při každém křtu mám pocit, jako bychom další lidskou duši rvali ze spárů satana. Pán Ježíš říká: „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ Mk 16:16 Křest je očima Bible po znovuzrození další klíčový zlom v životě, je „viditelným znamením neviditelné milosti“ /M. Luther/. Zároveň platí, že křtem ona proměna starého života nekončí, ale začíná. Dalším důležitým krokem je připojení se k církvi. Krátce po vzkříšení Páně, o letnicích v Jeruzalémě, reagovalo na Petrovo kázání několik tisícovek lidí a všichni chtěli vědět, co mají udělat, aby dostali spasení. O změně jejich života čteme kratičkou referenci: „...přijali slovo, byli pokřtění a připojili se k nim“ /tedy k učedníkům a apoštolům/, viz Sk 2:41-42. Teprve připojením se k církvi se reálně začleňujeme do viditelného Božího - křesťanského - lidu. Při prozkoumávání statistiky našeho sboru zjistíme, že je mezi námi řada těch, kteří byli v minulosti pokřtěni a dodnes se nepřipojili k církvi – nestali se členy sboru. Je mi to líto a obávám se takového trendu. Nevím zcela přesně, proč to tak je, ale vím jistě, že je to proti Písmu. Novozákonní křesťanství si vlastně neumí představit model člověka, který je obrácený a pokřtěný, ale nemá úzké závazné společenství se společenstvím křesťanů, není poddán autoritě staršovstva, nemá všechna práva jako ostatní a nemusí ani být před církví vykazatelný. V CB se k viditelné církvi připojujeme formou tzv. členského slibu. Jde o oboustranné /sbor i nový člen/ prohlášení před Bohem i lidmi, o slib i závazek, že budeme společně v dobrém i ve zlém žít podle víry a naplňovat poslání Kristovy církve v tomto světě. Je to jako v rodině – chce-li být zdravá, musí mít každý její člen podíl na dobrém i zlém, na právech i povinnostech. Nikdo nemůže jen pracovat a nikdo nesmí jen odpočívat. Namítne-li někdo, že v Bibli žádný členský slib není, dávám mu za pravdu. Je tam ovšem - zejména ve SZ – celý balík smluv, které se uzavíraly mezi Hospodinem a jeho lidem. Některé z nich provázela i dost dramatická symbolika. Je však celá řada věcí, které v Bibli nejsou a přesto je děláme, obohacují a posilují náš život. Kdosi řekl, že: „Nebiblické není to, co není v Bibli, ale jen to, co je proti Bibli“. Náš členský slib svým duchem trochu vyjadřuje podstatu onoho „připojení se k církvi“, jak ho v důsledcích sledujeme v knize Skutků a v epištolách. Zanedbatelné není ani to, že na členství v církvi se shodli už naši předkové a přijali ho po diskuzích nad Písmem i modlitbách jako společné rozhodnutí. Jsem vděčný Pánu Bohu, že máme na co navazovat. Možná se někdo ještě necítí „dost dobrý“, aby vstoupil do sboru. Je tu ale velké nebezpečí, že s takovým přístupem se členem církve nestane nikdy. Skoro se mi chce napsat, že teprve v plném zapojení do sboru, uprostřed práv i závazků, se může urychlovat náš duchovní růst. Potřebujeme nebýt sami, abychom se měli o koho opřít a nebýt v izolaci se svými problémy. Je docela snadné být křesťanem, když nemusíme s nikým spolupracovat a nikoho vedle sebe snášet. Život ve sboru je škola cha-

4

Brána

rakteru i víry. Někdo může tvrdit, že nepotřebuje vstupovat do sboru a nevidí pro to důvod. Domnívám se, že většinou se za takovým postojem skrývá něco jiného. Neochota změnit svůj život. Obava z nesení zodpovědnosti, i nechuť řešit některé vlastní problémy. Slyšel jsem i argument typu: „podívej se něho, byl členem sboru a jak vypadá dnes jeho život, asi mu to moc nepomohlo.“ Takové myšlení mi připadá jako tvrdit o člověku, který se zabil v autě, protože jel přespříliš rychle, nebo měl mnoho promile v krvi, že mu nepomohlo, zapnout si před jízdou bezpečnostní pásy. Má to snad znamenat, že je zbytečné zapínat si bezpečnostní pásy, protože se stejně stávají smrtelné nehody? Nemohu vyloučit, že se někdo nehlásí do sboru, protože se mu nechce absolvovat rozhovor se staršovstvem… To plně chápu, sám si to pamatuju jako trochu nepříjemný pocit, když jsem jako 18 letý poprvé byl na staršovstvu kvůli svému křtu a členství ve sboru. Ale je to hlavně strach z neznámého, mohu vás uklidnit, my se podobných rozhovorů bojíme více než adept na členství. Máme z toho vždycky radost a zároveň cítíme zodpovědnost před Bohem, abychom nerozmělňovali evangelium. Pokud to tak u někoho je, tak to klidně hoďte za hlavu! Z praktického hlediska je dlouhodobé odkládání vstupu do sboru signálem, že něco není v pořádku. Brzdíme tím svůj vlastní růst a také bráníme Pánu Bohu, aby mohl rozvinout náš potenciál charizmat a darů. Bible nás totiž učí, že Bůh dává a rozvíjí spektrum duchovních darů a služeb – církvi a pro užitek církve, až na výjimku ne pro jednotlivce /I Kor 12:7 a 14:12/. V únoru 2004 budeme v našem sboru volit nové staršovstvo. Nečlenové nemohou volit a mít tak vliv na život a směřování sboru. Nečlenové nemohou kandidovat do staršovstva – a třeba by měli důvěru sboru. Chceme pravidelně dělávat několikrát do roka po nedělním shromáždění informační schůzi staršovstva se sborem – ale zveme pouze členy sboru. Pouze členové sboru mohou vést dorost, besídku, mládež, skupinky atd. Zkrátka – je to škoda pro sbor, a jeho službu uvnitř i navenek, zůstávají-li věřící, pokřtění lidé mimo závazek církve. Vždyť každý z nás má nějaký dar /I Kor 12:7/, a nevyužije-li ho, vzniká ve sboru deficit, něco chybí. Chtěl bych spolu se staršovstvem vést sbor tak, aby každý našel své místo i svou službu a žádná oblast práce nestrádala pro nedostatek lidí. Jsem přesvědčený o tom, že se proluka mezi křtem a členstvím v církvi může měřit na týdny nebo měsíce, ale rozhodně ne na roky. Proto vás, milí, dávno, či nedávno pokřtění bratři a sestry, prosím, abyste přijali nové pozvání, stát se členy sboru. Přijměte i svoji zodpovědnost za jeho život. Správná otázka nezní: Proč vstupovat do církve? Ale: Co mi brání, abych se stal členem sboru? S láskou váš Tomáš Holubec

Citáty Eugene Andrew Cernan (1934) - americký astronaut s českými a slovenskými předky, velitel Apolla 17 (poslední pilotovaný let na Měsíc): Jsem nadšen vědeckým pokrokem, ale vím a pevně věřím, že jednu část člověka nenahradíme nikdy. Je to právě ten duch, který sídlí v mozku. My sami bychom neuměli vybudovat vesmír, v kterém bychom mohli žít. Bůh je opravdu skvělý inženýr. Brána

5

Ať jsi kdekoli... Bratři a sestry! Chtěla bych se s vámi podělit o svůj osobní zážitek z konference „ Přihořívá“, kde byly na programu různé semináře o odpuštění. Toto téma mě začalo zajímat. Nějaký čas jsem se za to modlila, abych rozeznala Boží vůli od svého chtění. Prožívala jsem pokoj a cítila jsem se být volána a zvána Bohem. Najednou jsem neměla žádný strach, že to nezvládnu se svým chatrným zdravím. A Pán jednal. Na cestu mi přidal sestru Vlastu, který mi pomáhala, když jsem neměla sílu. Jsem za ni Bohu vděčna. Ale také jí patří mé velké poděkování, že byla se mnou celou dobu našeho pobytu. Byly jsme ubytovány u mé rodiny, která nevěděla skoro nic o mé víře, o postoji k Bohu ani o našem sboru. Byla mi dána milost, abych jim mohla svědčit. To bylo mé první ujištění, že jsem ve správnou dobu na správném místě. Druhý den mně čekaly dva semináře. Dopoledne „Odpuštění v církvi – Kořen hořkosti ve sboru“, odpoledne „Opakovaný hřích“. Dopolední seminář byl v základní škole, pro mne velice vzdálené, plné příkrých schodů. Bez pomoci bych to vůbec nezvládla. Za to chci poděkovat bratru Tomáši Kubartovi, který se mně ujal a pomáhal mi překonat ty hrozné schody. Někde v uších mi při tom zněla slova Ježíše: Ať jsi kdekoli, ať jdeš kamkoli, já jsem s tebou. To byla slova, která dávala sílu mému tělu, které to už chtělo vzdát. S pomocí Boží jsem došla a byla jsem odměněna. Seminář už začal, když jsem dorazila. Jako první jsem slyšela slova: Láska ve sboru má být vždy na prvním místě. Protože Bůh je láska, sbor má být naplněn láskou, neurážet se a povzbuzovat jeden druhého. Do sboru máme chodit s radostí, protože církev stále něco zvěstuje o Boží lásce. Satanovi se to nelíbí, proto zasahuje do našich srdcí. Soustřeďuje se na naše vztahy. Vkládá do úst kritiku proti autoritám sboru. Ale my víme, že Bůh nám dal kazatele, starší a diakonii. K budování sboru. Byl to Ježíš, kdo nám odpustil, proto i my odpouštějme druhým a vytvářejme klima lásky a důvěry ve sboru. Cesta dopředu je skrze Pána Ježíše. A já jsem to přijala jako povzbuzení a poslání pro náš sbor. Ježíš si nás chce použít k lásce a upevňování sboru. Naplněna radostí a láskou, kterou nám může dát jen náš Pán, jsem odjížděla domů. I přesto, že jsem byla pořádně nachlazena a proto jsem nemohla zůstat na závěr této konference, jsem přesvědčena o tom, že jsem dostala odpověď na mé otázky, které mne chvílemi trápily. Můj čas, strávený na konferenci, nebyl zbytečný, ani zbytečně promarněný. Poznala jsem nové sestry z různých měst a mohly jsme se společně modlit za naše sbory. M. Sedláčková

Bludný kruh Úzkost, strach, deprese a věřící křesťan? Nikdy jste si nemuseli položit tuto otázku? Já se s ní setkávám poměrně často a také jsem na ni osobně v životě hledala odpověď. Nejsem lékař, nejsem psycholog, ale chtěla bych se s vámi rozdělit o svoje zkušenosti, které sbírám řadu let, a co jsem také osobně prožila. Myslím si, že některým tématům se vyhýbáme a máme rozpaky o nich hovořit. Mezi ně patří určitě otázka deprese. Hodí se vůbec, aby křesťan přiznal, že se v noci budí

6

Brána

strachem, že si připadá zbytečný na světě, že se najednou nemůže z ničeho radovat? Chci vám říci, přiznejte to - řekněte to. Někomu, komu důvěřujete, nenechejte si namluvit, že máte mlčet, že o takových věcech se nemluví. Jsem křesťankou řadu let, prošla jsem osobními krizemi, zkouškami, ve kterých jsem neobstála, ale přesto vím, že mě Bůh miluje takovou, jaká jsem. Mnoho let jsem musela osobně řešit otázku depresí, které mě trápily. Přišly, když jsem si myslela, že už je všechno za mnou. Postupně jsem se naučila už je očekávat. Modlila jsem se Pane - proč? Byla jsem mladá, prožívala jsem nejhezčí léta a trápila se. Trápily mě pochybnosti. Říkala jsem si, že to ani nemůžu říct nahlas, že by se mě někdo mohl zeptat, co teda dělám ve sboru. První člověk, kterému jsem se svěřila, mě v tom jen utvrdil. Jen to neříkej nahlas, byla bys odepsaná. Čti Bibli a více se modli. A bylo to ještě horší. Začala jsem trpět pocitem viny, že jsem zklamala jako člověk, jako křesťan a biblické texty mě nedovedly přesvědčit o opaku. Byl to bludný kruh. Po nějaké době jsem narazila na věřícího lékaře, který mě vyslechl, poradil, nepoučoval, neodsuzoval, pomohl přerušit ten bludný kruh, vysvětlil mi podstatu mých problémů. Pokud třeba někdo máte podobný problém, uvědomte si, jestli nemáte nějaký konkrétní nevyznaný hřích nebo nevyřešený nedobrý vztah. Jestli ne, tak se uklidněte. Nemůžete se modlit? Poproste přátele, aby se za vás modlili. V nedávné době jsem prošla zdravotními problémy, musela podstoupit několik operací, měla jsem radost z toho, že se za mne modlí hodně přátel, že jsem se uzdravila. Napětí povolilo, všechno bylo za mnou a mé kamarádky „depky” tu byly zas. Mně blízcí lidé onemocněli a neuzdravili se. Proč vám to všechno říkám? Mám z toho zisk. Vážím si doby, kdy se mohu radovat. V mém povolání mě to naučilo být vnímavější k lidem. Naučilo mě to dívat se pod povrch věcí. Pokud se na mne obracejí mí přátele s podobnými problémy, vím o čem je řeč. V nemocnici je hodně lidí, kteří nevědí co se svými strachy, obavami. V bibli mluví apoštol, že je mu dán osten - co to bylo? Nemoc? Nějaký handicap? Bůh nás těmi ostny vychovává. I mne vychovává k pokoře. Naše tělo je složitá chemie a každá nerovnováha se u každého člověka projeví jinak. Někdo z nás má třeba žaludeční vředy, jiného bolí srdce, třetí trpí třeba depresemi. Není to nic, co by nás nějak označovalo. Moc si přeji, aby v našem sboru zůstalo klima otevřenosti a důvěry. Aby žádný, kdo sbor navštěvuje, nemohl říct - nemám člověka. Jsem ráda, že vás mám. Přeji vám hezké podzimní dny. Daniela Hloušková. (V květnu jsem byla na semináři křesťanů na toto téma, příště se s vámi ráda rozdělím o to, co jsem se tam dozvěděla.)

Citáty John Brooke – profesor historie věd na univerzitě v Lancasteru: Tvrzení, že vědecká zjištění postupně nahlodala nebo vyvrátila uctívaná dogmata církve je jedním ze způsobů, jak sekulární společnost ospravedlňuje svou nevíru. Sir Ghillean Prance (1937) – botanik, ředitel Botanické zahrady v Londýně: Fyzikální zákony vznikly, protože existuje Stvořitel, který je vytvořil.

Brána

7

Co se semlelo v Orlové za poslední měsíc? Kursy Alfa Návštěva amerických přátel Co plánujeme v budoucnu? Kursy Alfa: Nejdůležitější události měsíce jsou bezesporu kursy Alfa. Začaly v druhé polovině října s velkými nadějemi. Před tím, než začaly, jsme na městě rozdali asi 150 letáků upozorňujících na naší akci spolu s karafiáty. Ke každému letáku byla tedy jedna kytička. Lidé je brali se smíšenými pocity, řekl bych, že přímo ostražitě: Co tihle mají za lubem? Nic není přece zadarmo! Protentokrát bylo. Někteří z nich měli radost, to byl jeden z mála pozitivních aspektů této roznáškové akce, neboť nikdo z pozvaných lidí se ve stanoveném čase na úvodním setkání ani neukázal. Přišla jedna paní ze sousedství, kterou znám již několik let a moje žena jí dala letáček spolu s kytičkou. Důvod, proč přišla, byl jednoduchý: Známe se již dlouho, existuje nějaký vztah. Chce vědět víc o Bohu. Anonymní akce jsou sice hezké, poslouží však jenom k našemu zviditelnění. Nic víc nečekejme. Lidé jsou ostražití a podezřívaví vůči všemu, co je křesťanské. Nechci zde rozebírat důvody. Řečeno to bylo snad stokrát. Ponaučení je nabíledni: Vztahy: Podobně jak v apoštolských dobách. Návštěva amerických přátel. První listopadovou neděli k nám přijeli 2 členové partnerského sboru ze Spojených států. Titíž lidé byli i v Havířově; takže napíšu jen pár poznatků odvedle: - shromáždění jsme měli v odpoledních hodinách, přišlo víc lidí, i ti, kteří za normálních okolností přijdou málokdy. Že bychom shromáždění odpoledne opakovali častěji? - Hosté byli milí, otevření, s notnou dávkou humoru Nebyl to jen můj dojem: Modlitebna i naše společenství se jim líbilo. Kéž by to nebyl jen chvilkový dojem. Co plánujeme v budoucnu: Tradiční ekumenická půlnoční bohoslužba patří mezi anonymní masové akce, bez viditelných efektů. Nicméně kdy jinde, než o vánocích má znít Boží slovo ke všem lidem? Samotná bohoslužba zabere mnoho sil, stejně jako doprovodný stánek. I přes tristní zkušenosti s roznáškovými akcemi víme, že toto není zbytečné, přinejmenším kvůli Božímu slovu, které uslyší minimálně 300 lidí na orlovském náměstí. O dalších akcích, které plánujeme, je předčasné mluvit, uvidíme příště. To je zatím vše, až na nadějný závěr:

8

Brána

Pomalu nás přibývá početně, dnes vidím, že vše, co zanedbáme na vztazích a na modlitbách, se nám šeredně vymstí v budoucnu. Cesta, po které jdeme, je správná, i když se zdá být obtížnější, než kdykoli předtím. Závěrem děkuji za mnohé modlitby a za všestrannou podporu. Bůh Vám všem žehnej!

Adam Gamrot, Orlová

Revoluce ve skanzenu Je pozoruhodné, jak se naše média, pokud jde o církev, dokážou zajímat jen o jevy okrajové, a podstatné změny, k nimž v křesťanstvu v posledních padesáti letech dochází, nechávají zpravidla zcela bez povšimnutí. Ve večerní reportáži ČT 1 byly záběry na dvě skupiny lidí – opět, oba záběry byly na detaily, které jsou možná působivé, pro podstatu věci však nejsou relevantní. Nejprve na odpůrce biskupa – homosexuála, držící transparent „Bůh nenávidí homosexuály”. To samozřejmě není pravda, každý pořádný křesťan ví, že Bůh homosexuály miluje. Pak na jeho zastánce, držící transparent „Bůh miluje všechny lidi”. To samozřejmě pravda je; není ovšem pravda to, co si nosiči tohoto transparentu zřejmě myslí, totiž že když Bůh všechny miluje, tak také souhlasí s jejich jednáním. Bůh homosexuály miluje, ale je proti homosexuálnímu jednání. Redaktorka Daniela Drtinová se pak marně snažila z děkana evangelické teologické fakulty Pavla Filipiho dostat kloudné slovo. I na přímý dotaz, jak se Písmo staví k homosexualitě, dokázal neodpovědět. Jaký protiklad k Ježíšovu příkazu „Budiž vaše řeč ano, ano, nikoli, nikoli”! Článek Pavla Pošusty v MFD (4. 11.) mluví o „revoluci v církvi”. Je to ovšem revoluce v církvi, která pro opuštění Božího slova ztrácí relevantnost a proto ztrácí i věřící. Pošusta zmiňuje i to, že africké anglikánské církve (které, jako většina církví v Africe, rostou) s rozhodnutím americké episkopální církve nesouhlasí. Bohužel, náš čtenář prakticky nemá možnost se dovědět o tom, co se děje v církvích v Africe, Latinské Americe, Jižní Koreji, Číně… A tak má za to, že křesťanství je asi něco takového, co předvedl pan profesor Filipi v České televizi. Církev je často volána k tomu, aby se přizpůsobila světu. Nuže, schvalování homosexuality je v západním světě na vzestupu, církvi, přidej se! Empirie ovšem učí, že kdykoli se církev přidávala ke světovým trendům, ztrácela relevantnost. Kristus rozhodně nevedl své následovníky k tomu, aby se světu přizpůsobili. Přizpůsobit se světu není nic těžkého, koho a proč by ale potom taková církev zajímala? Co se týče homosexuality, pak v naší společnosti panuje celá řada klišé a zjednodušení, a smysluplná debata se vlastně nevede. Mluví se o čtyřprocentní menšině. Proč ale právě čtyřprocentní? Záleží na způsobu, jakým jsou otázky kladeny. Nechte mne formulovat otázky, a dodám výsledky, které se budou pohybovat od 1,5 do 10 %. Zastánci homosexuality vynaložili především v osmdesátých a v první polovině devadesátých let mnoho úsilí na to, aby dokázali, že homosexualita je daná geneticky. S obrovskou slávou pak oznámili výsledky určitých dílčích výzkumů, které byly patřičně medializovány, a tak nyní panuje všeobecné přesvědčení, že člověk se homo-

Brána

9

sexuálem rodí. Bližším prozkoumáním oněch výsledků, které měly genetickou danost homosexuality dokázat, ovšem musíme dojít k závěru, že ji vlastně vyvracejí. Z žurnalistů si ovšem dá málokdo práci s tím, aby se podstatou těchto výzkumů nějak zabýval. V ideologizované atmosféře, kde je každý tlačen do pozice „pro” nebo „proti”, se nedaří příliš dobře přístupu, který chce přijít věci na kloub. V Písmu je celá řada míst, které homosexuální jednání jednoznačně odsuzují. Na druhé straně Ježíš nepřišel, aby svět odsoudil, ale svět zachránil. Nikoho ovšem nelze zachránit proti jeho vůli. Křesťané věrní Písmu budou homosexuálům podávat pomocnou ruku, pokud o ni budou stát. Neznamená to ale, že budou schvalovat homosexuální jednání. Dan Drápal senior Církve Křesťanská společenství /převzato/

A co Brána? Na příští rok připravujeme v redakci některé změny. Jedna z nich souvisí s podobou Brány. Před časem jsem prosila o někoho, kdo by nám pomohl s grafikou. Bůh vyslyšel naše modlitby a přidal nám nového člověka do redakce, který převezme starost za tuto oblast. Uvažovali jsme také o častějším vydávání Brány. Chceme se pokusit vydávat ji každý měsíc a naplnit ji mj. i aktuálnějšími informacemi tak, aby sloužila také jako informátor o tom, co se chystá apod. Ne vždy se nám to asi podaří, domnívám se, že např. v létě je to neuskutečnitelné. Nicméně, pokud bude Brána vycházet každý měsíc, nebude to v takovém rozsahu, jako dosud. Také proto jsem vás poprosila o vyplnění dotazníku. A děkuji všem, kteří ho vyplnili. Bylo vás celkem 37. Velmi jste nám pomohli. A pro zajímavost vám předkládáme jeho dosavadní výsledky (některé dotazníky asi ještě obdržíme). 1) Jak jste spokojeni s Bránou? V první části jste měli oznámkovat jednak Bránu jako celek, jednak jednotlivé oblasti. Sešly se úplně všechny známky, i když převažovaly jedničky a dvojky. Jak jste tedy hodnotili? Průměrná známka pro Bránu jako celek je 1,8 – tedy jste ji hodnotili velmi dobře. Známky pro jednotlivé oblasti se pohybovaly mezi 1,4 a 2,6. Mnohem důležitější než hodnota těchto známek je to, jak jste odstupňovali hodnocení jednotlivých oblastí. Tím jste nám ukázali, co bychom mohli změnit a zlepšit. Nejlépe jste hodnotili gramatickou (1,4) a technickou (1,6) stránku, obsahová stránka byla uprostřed (1,8), následovala obálka (2,4) a nejhůře jste hodnotili grafickou úpravu (2,6). 2) Uvítáte častější vydávání Brány? Podle vašich odpovědí ano, téměř 73% z vás odpovědělo ano. Rozložení vašich odpovědí můžete vidět na přiloženém grafu (za článkem). 3) Co byste si v Bráně přečetli? Odpovědi na tyto otázky nám pomohou s náplní našeho časopisu v příštím roce. To, co preferuje méně z vás, s tím se budete na našich stránkách scházet méně často, než to, co by si přečetla ráda většina z vás. Jedná se především o poezii a materiály přetištěné odjinud, které by si rádo přečetlo jen 19 (21) z vás. Absolutní primát mají svědectví – těm dali svůj hlas všichni. Nad 30 hlasů získaly ještě rozhovory, zprávy ze staršovstva, informace o plánovaných akcích sboru, informace z jednotlivých oblastí sborové práce, informace o knihách a humor. Hranici 30 hla-

10

Brána

sů se blížila biblická zamyšlení (28). Někteří z vás připojili další návrhy a připomínky. Jsou pro nás velmi cenné, i když asi ne všechno můžeme uskutečnit. Někteří by uvítali více informací o dětském klubu, akcích POHODY, o Orlové, reportáže o akcích sboru apod., ale také o jiných havířovských sborech, o aktivitách okolních sborů, inzerci. Inzerci se nebráníme – pokud budete chtít zveřejnit svůj „inzerát“, předejte nám ho do redakce. Myslím, že to bude snadnější, když bude Brána vycházet častěji. Velmi důležitá, ale také citlivá věc je „seznamka“, která se také v návrzích objevila. Je to velmi důležité a obtížné, najít partnera na cestu životem. Mám však pocit, že okruh čtenářů našeho časopisu není příliš velký a v tak malém okruhu se asi nedá pomoci v této oblasti. Aspoň prozatím. Co však můžeme udělat je uveřejňovat odkazy na křesťanské seznamky, které už fungují, na různé seznamovací pobyty a další možnosti. Také proto jsem do tohoto čísla zařadila informaci o pobytu na Českomoravské vrchovině, i když už vlastně uplynul termín k přihlášce. Ale možná vás to už teď upozorní na tuto možnost pro příště... Ještě jednou vám všem děkuji za spolupráci. A děkuji všem těm, kteří tak ochotně reagovali a reagují na moje prosby o příspěvek... Protože to, co si budete moci přečíst v Bráně, záleží především na těch, kteří jsou ochotni něco napsat. LP

5,41%

Neodpověděli

21,62%

NE

72,97%

ANO

EVANGELIKÁLNÍ TEOLOGICKÝ SEMINÁŘ Vyšší odborná škola teologická Stoliňská 2417/A, 193 00 Praha 9, t e l : 2 8 1 9 2 1 7 3 4 , f a x: 2 8 1 9 2 2 9 8 9 , < h t t p : / / www. e t s p r a h a . c z> IČO: 41690184, Bank účet: Komerční banka č.ú. 273252490257 / 0100 Karel Taschner, Th.D., ředitel tel. kanc. 281 927 136; priv.: 281 925 905, e-mail: [email protected]

Brána

11

Kdo rychle dává, šestkrát dává Právě nyní je vhodná příležitost stát se sponzorem ETS účastí na mimořádné akci: Vážení přátelé, ke každé finanční částce, kterou nový dárce věnuje ETS, přidají naši zahraniční přátelé pětinásobnou finanční částku. Pokud někdo z dosavadních dárců přispěje na ETS v průběhu tohoto roku vyšší finanční částkou, než učinil v minulých letech, pak částka, o níž byl dar navýšen, bude našimi přáteli stejným způsobem zvýšena. Na základě sepsané dohody jsou naši zahraniční přátelé připraveni podpořit ETS v této mimořádné akci až do celkové výše 10 000 USD. Prosím každého, kdo se seznámí s touto informací, aby zvážil své možnosti finanční podpory ETS. Jedná se o mimořádnou akci, při níž můžete výrazně pomoci právě Vy osobně. Uvítáme dar v jakékoliv výši a sdělíme Vám, zda jste odpověděl(a) natolik rychle, že jste mohl(a) být zařazen(a) do akce: Kdo rychle dává, šestkrát dává. Například, když se rozhodnete přispět našemu semináři částkou 1000 Kč, díky této akci obdrží ETS (díky Vám) celkem 6000 Kč. Jsem připraven Vám osobně, telefonicky či e-mailem podat další potřebné informace o této mimořádné akci, nebo obecněji o naší práci, abyste věděl(a), jak bude Vaše finanční investice do ETS zhodnocena. Děkuji předem za ochotu zvážit Vaše možnosti finanční podpory ETS. Karel Taschner, Th.D. ředitel ETS Bank. spojení na ETS: KB, č.ú. 27-325 249 0257 / 0100 Pro identifikaci dárce uveďte jako variabilní symbol své příjmení a datum narození.

KAM - odkud Bylo zamračené sychravé ráno, vlhko a chlad pronikal až do morku kostí. Jeden z typických depresivních podzimních dnů. A my jsme čekali a čekali a čekali. Konečně dorazili. Obrovský kamion s přívěsem a osobní auto. Řidič sdělil, že k domu není schopen přijet. Odpojil přívěs a po několika pokusech jsme pochopili, že ani samotný kamion nebude schopen přijet blíže. Auto nakonec stálo asi 100 m od domu. V tom okamžiku jsme pochopili, že to nebude žádná legrace. S celnicí v Karviné jsme měli dopředu domluvenou celní prohlídku na místě. Zavolali jsme celníka a po asi další půlhodině se dostavil osobně. Sympatický muž středních let byl trochu zaskočen, několikrát obešel kamion, trochu kroutil hlavou, občas se tu i onde dotknul auta (asi aby se ujistil, že je to opravdu pravda). Pak prohlásil: „Můžete vykládat, já si zatím skočím na snídaní ke známému zde v Bludovicích.“ Ženy se chopily lehčích předmětů a začaly nosit domů. Muži vykládali skříně, sedačky, komody, stolky, židle, ledničky, pračky, hudební studio, .... a pak knihy a knihy a knihy. Někdo nabídl pickupa a tak nejtěžší předměty jsme překládali z kamionu na pickupa a tak si usnadnili dlouhé vláčení. Už si přesně nevybavujeme všechny tváře, v paměti zůstaly jen ty nejztrhanější: Ivo Kupský, Rosťa Klíma, Tadek Firla, René Szlaur, Dalibor Delong, Martin Raszka, Martin Legát, Tomáš Kubart ... (Pán Bůh si je pamatuje všechny a nezapomene se svoji odměnou). Někteří si vzali jen několik hodin volna. Nenapadlo nás plánovat odpolední

12

Brána

či dokonce noční směnu, a tak jsme museli improvizovat. Celník mezitím stihl snídani, svačinku, oběd, zákusek a také pozdní odpolední kávu. Vrátil se do již rozpracované práce (opět trochu kroutil hlavou). Pochopil, že zůstávat na večeři a možná se ještě vracet na snídani, by už bylo trapné. Prohlídl kamion, přívěs, několik zavalených místností, prodral se zavalenou chodbou a neprostupnou garáží. Se slovy: „Vidím, že máte všechno dobře sepsáno a že to vše je skutečně pro vaši osobní potřebu. Stavte se zítra u nás pro doklady,“ uctivě pozdravil a zmizel ve tmě. (Nás však neopouštěla myšlenka, že majitelé vyplenili všechny okolní bazary, obešli všechny garážové prodeje a vděčně přijali všechny nabídky přátel, kteří se chtěli něčeho zabavit. Na druhé straně bychom mohli předběhnout běh událostí a říci, že Blanka používá ledničku, kterou jsme nejdříve dostali my, ještě dnes a sedačka v našem obýváku nás nepochybně přežije.) Pozdě v noci majitel začal hledat spací pytel a kousek volného místa ke spaní. Myšlenka, že za dva dny přijede manželka s dětmi s očekáváním, že se nastěhuje do zařízeného bytu, se proměnila v noční můru (a to jistě nejen té první noci). Tuto událost a mnoho jiných jsme si připomínali v pátek u svíčky nad několika rozloženými alby fotografií po večeři v naší oblíbené restauraci. V tomto týdnu před deseti lety se sem do Havířova přistěhovali Dave s Connie. Jejich služba je úzce spojena s naším sborem. Tady si oba našli na léta svůj nový domov, své domácí sborové společenství, tady se potili při objevování neproniknutelných tajů češtiny pod vedením tetičky Legátové. Tady stál u zrodu nové etapy místní práce s mládeží. V našem sboru se konaly první školení pracovníků s mládeží. Dave se později stal starším sboru a tím přijal i širší zodpovědnost za celý náš sbor. Poskytl svůj dům pro setkávání Koinonie, dorostu i jiné sborové aktivity. Jako aktivita našeho sboru byly pořádány i první letní anglické kempy a to i pro jiné sbory. Postupně tato služba přerostla rámec sboru i denominace. Vznikla tak potřeba vytvoření nové struktury v rámci které by se tato služba mohla i dále rozvíjet. Tato potřeba byla naplněna založením Křesťanské akademie mladých. Vidíme Boží požehnání provázející tuto službu. Dave a Connie, děkujeme vám za vaši věrnost a odevzdanost ve službě. Do dalších sto let vám přejeme ještě bohatší Boží požehnání. VL

Brána

13

Frýdlantské společenství Milí bratři a sestry, už celý týden přemýšlím, co vám napíšu. Co bych opravdu chtěl je poskytnout vám obraz naší stanice, abyste se za nás mohli modlit. Během uplynulých několika měsíců přes 40 různých lidí navštívilo bohoslužby naší stanice, které se konají každou neděli v 16:00. Mnozí z nich chodí pravidelně, jiní ne. Součástí našeho společenství je také 9 dětí, sedm z nich jsou Američané. Když započítáme 10-15 mladých lidí, kteří chodí na úterní Klubáčko, najednou zjistíte, že Bůh tady vytváří společenství! Ale jak tato skupina lidí vypadá? Kde jsme duchovně? S čím zápasíme a z čeho se radujeme? Zde jsou některé zajímavé skutečnosti, které vám pomohou udělat si o nás představu: • ze zhruba 30 dospělých tvořících toto společenství, jen 7 je členy sboru CB v Havířově • ze zhruba 30 dospělých tvořících toto společenství, je 10 rodilých Američanů • 5 manželských párů s 11 dětmi • 21 svobodných navštěvujících pravidelně nebo často naše společenství • 14 pracujících v KAM/Josiah Venture • 5 lidí vyučuje na Beskydy Mountain Academy • 14 z celkového počtu buď pracuje nebo bydlí mimo oblast Frýdlantu • 3 z nás vyučují každý týden angličtině přes 80 studentů, kteří ještě neznají Ježíše • 5 lidí se schází skoro každou středu k modlitbám za vylití Božího Ducha na naše společenství a na Frýdlant • 5 studentů je na univerzitě • 1 v současné době studuje v USA (Olga Kubová) • 1 je zapsaný v Teen Challenge v Plzni (Karel Možíšek) • 3 z pravidelných návštěvníků jsou členy jiných sborů, které považují za svůj sborový domov • nejstarší pravidelný návštěvník: 70 (setra Miluška Duží) • nejmladší pravidelný návštěvník: 6 měsíců (Timotej Lach) • jeden člověk, kterého považujeme za součást našeho společenství, už přes 6 měsíců nepřišel Jak můžete vidět, je to velmi zajímavá skupina lidí. Prosíme, modlete se za nás a za Boží vedení v následujích oblastech: • vybudování společenství lidí mluvících různými jazyky a pocházejících z rozdílného církevního zázemí • prohloubení naší víry skrze pravidelné modlitby, studium Bible a uctívání • zasažení obyvatel Frýdlantu skrze tvořivé způsoby zvěstování • vytvoření zdravější struktury, kde by každý měl vedení a péči • založení bankovního účtu a vytvoření efektivního finančního systému (placení nájemného, účetnictví, rozpočet atd…) Hluboce si vážíme vaší lásky a modliteb. Bez vaší podpory bychom jako společenství neexistovali. Děkujeme vám, Ken Pitcher

14

Brána

Jak se máme ve Frýdlantu English Camp a co potom… Před prázdninami jsme prosili o modlitby za chystaný příměstský kemp. Přihlásilo se nám (k našemu překvapení) asi 20 studentů a další chodili pouze na večerní programy. Jsme rádi, že tolik mladých lidí mohlo slyšet jasné evangelium o Boží lásce. Na kempu se nikdo neobrátil, ale děcka mají zájem se dál scházet a mluvit o křesťanství. A právě proto vznikl od října „KlubÁčko“, který vede Bogdan Lach. Už během kempu jsme se potýkali s enormním nedostatkem služebníků a některé jsme si „vypůjčili“ z CB Vsetín. Přišla nám vhod nabídka Kena Pitchera, že do práce s mládeží ve Frýdlantu zapojíme i letošní studenty „Stáže“. Studijní buňka je letos totiž i v Malenovicích. A tak se naše prosba o to, aby Pán žně vyslal dělníky, vyplňuje. Podzimní oslava Na podzim slaví Američané Helloween a díkůvzdání, a my Češi prý nic. Tak jsme se rozhodli ukázat jim, co to je český podzim. V sobotu 20.10. se v Malenovicích na hotelu sešlo okolo 50 lidí. Strávili jsme krásný čas ve společenství věřících i spousty pozvaných hostů. Pouštěli jsme draky, opékali špekáčky, děti sbíraly a obtiskovaly spadlé listí a všichni jsme se pořádně najedli a namlsali dobrot, které připravily naše drahé sestry. A protože bylo opravdu krásné počasí,mohli jsme zůstat u ohně do pozdních hodin a povídat a povídat… Kája Chtěla bych vás seznámit s někým, kdo vstoupil do mého života, naší rodiny, našeho sboru… Celý příběh začal v únoru tohoto roku, kdy Karel (23) zaklepal na naše dveře a řekl, že nemá práci a nemá kde bydlet. Jeho rodina ho „vyhodila“ a tak mu jeho hrdost nedovolila se vrátit zpátky domů. Duch svatý mi hned ukazoval, že ho máme přijmout na nějaký čas k nám domů. Bylo to pro mě těžké, protože jsem byla v 7. měsíci těhotenství a náš byt taky není největší (1+1). Jsem však moc vděčná Pánu, že je se mnou tak trpělivý a nenechal vyhrát mé JÁ. Kája se obrátil, našel práci i bydlení, ale v jeho životě zůstala nepřekonatelná závislost na alkoholu a i jiné problémy. Pomohli jsme mu zařídit roční pobyt v léčebně Teen Challenge. Ráda bych vám opsala kousek jeho dopisu pro náš sbor: „Ahoj sbore. Píšu vám tento dopis s mým poděkováním za balík. Veškeré věci, které tam byly se mi hodí a tak jsem rád, že patřím do tak skvělého sboru. Jsem rád a děkuji Bohu, že vás postavil do mého života a já HO mohl poznat. Můj život je naplněn láskou a štěstím, a to štěstí jste vy, protože bez vás jsem mohl být jinde, ale jsem tady na programu a jsem si jist, že ho dodělám i přes mé nálady, kdy chci kolikrát odejít. Zatím vždy vyhrál Bůh a já si uvědomím, že ON a já chceme jít spolu. Už nechci být ten vypočítavý a nevděčný člověk. Teď už si vážím každé maličkosti, která mě potká a tak vám děkuji. Stále se tomu musím divit, že lidé, kteří mě neznají mi tak moc pomáhají a mají mě rádi. Možná že jsem na to přišel, ale nevím to jistě a tak se vás ptám: Je to ta Boží láska mezi bratry a sestrami v církvi i v životě? Jestli ano, jsem rád, že jsem ji poznal tak jako Boha a Ježíše a doufám, že se ji naučím rozdávat jako vy…“ Martina Lachová

Brána

15

Židovské svátky Předkládáme další svátek židovského kalendáře podle materiálu Ivy Veitové, doplněného údaji z Internetu.

21. - 27. 12. (25. Kislev - 1. Tevet)

Chanuka

Chanuka – doslova hebrejsky „posvěcení“. Chanuka je svátek, který ustanovili rabíni, připomíná se jím úspěšné povstání Judy Makabejského proti helenizačním snahám o vykořenění hebrejské víry seleukovským králem Antiochem IV. 25. Kislevu Juda znovu posvětil jeruzalémský chrám pravé bohoslužbě. Chanuka se slaví na památku zázraku, který se stal ve znovuobnoveném chrámu. Ve džbánku pro hoření věčného světla nebyl téměř žádný olej, přesto hořel osm dní, během nichž stihli opatřit novou zásobu oleje. Proto je Chanuka Svátek světel. Na osmiramenném svícnu se postupně zapaluje každý den jedna svíce. Světla se nepoužívají, pouze obdivují. Při chanuce není zakázáno pracovat, jen po dobu hoření svícnu. Půst i chvalozpěvy jsou přísně zakázány. Lidé se radují, děti každý večer dostávají dárky a poslouchají biblické příběhy. Jí se vydatně a s chutí. Nesmí chybět smažená jídla (symbol oleje), koblihy, bramborové placky tzv. latkes.

„Plavčíci“ z Dětského klubu Víte, že už tomu je dva roky, co jsme se na podzim 2001 začali scházet s dětmi z besídky na „svém“ klubu? Dodnes vzpomínám, jak jsme se s naším kazatelem Tomášem Holubcem před dětmi poprali, abychom dětem ukázali, co nemají dělat, když jim někdo provede něco špatného. Když jsem se nedávno ohlížel zpět, zjistil jsem, jak Pán Bůh po celou dobu zvláštním způsobem o náš klub pečoval a vyslýchal naše modlitby. Když jsme s klubem začínali, cítili jsme jako největší potřebu dětí mít prostředí, které bude jejich, bude to jejich parta – místo a kamarádi, se kterými se budou cítit dobře. – Na konci školního roku 2001/2002 jsme viděli, že se tak opravdu stalo. Pán Bůh opravdu naplnil naše touhy. Další rok jsme zaměřili na vyučování o tom, jak můžou děti svědčit svým kamarádům. Chtěli jsme, aby náš klub byl otevřený nejen pro besídkové děti, ale aby tam mohli přijít i jejich kamarádi, které pozvou. A tak jsme děti na skutečném příběhu plavčíka Jeana – kluka, jehož život přitáhl k Bohu spoustu dalších lidí – učili, jak se modlit za své kamarády a jak jim svědčit svým životem i slovy. Nakonec jsme někdy v květnu udělali speciální klub s evangelizačním příběhem, na který měly děti možnost pozvat své kamarády. Natiskli a rozdali jsme pozvánky a čekali, co se bude dít. Říkali jsme si, že když přijdou dva kamarádi dětí, bude to velké požehnání a úspěch. – Přišlo jich skoro deset a většina z nich chodila až do konce školního roku a stala se součástí našeho klubu. – Pán Bůh opět vyslyšel naše modlitby a nejvroucnější přání! Skončil školní rok a já jsem se dozvěděl, že Tomáš Kubart, se kterým jsme v klubu spolupracovali, odchází za Boštíkovými do Myslibořic. Protože v průběhu roku nám odešla Bára Holubcová, které se narodilo miminko, zůstal jsem na další práci v klubu sám. Ale Pán Bůh nenechává své dílo stát a poslal další lidi, kteří by se možná ani nepřipojili, kdyby všechno pokračovalo normálně dál. Náš tým v současné době už nemá tři ale pět členů: Kromě mne se přidal Vláďa Bednář, Šárka Kilnarová, která umí připravit pro děti výborné hry, s občerstvením nám přislíbila pomoc Jiřka Dršková a čas od času nám znovu pomůže i Bára Holubcová, která je skvělá pro přípravu různých

16

Brána

věcí na vyrábění. Každý má svoje silné stránky, kterými je pro ostatní obohacením. Díky Pánu Bohu za ně! Letos jsme měli zatím dvě setkání v modlitebně a jeden výlet společně s klubem Dětské misie ze Šumbarku. Na setkání zatím nezačal chodit nikdo z kamarádů dětí. Měli jsme však výlet, který se mohl konat jen díky tomu, že pouze na Ostravsku nepršelo, a na ten přišli první dva kluci ze Suché, kteří loni do klubu chodili. Máme naději, že zase přivedou další své kamarády a klub se znovu bude moci stát oázou i pro ně. Náš klub má od letoška konečně i svoje jméno. Děti si odhlasovali název „Plavčíci“ podle plavčíka Jeana, kterému bychom se chtěli podobat. Letos se chceme zaměřit na modlitbu a osobní čas s Bohem, o kterém věříme, že je i pro naše děti velmi důležitý. Zároveň bychom se s dětmi chtěli modlit cíleně za nějakou oblast služby nebo konkrétního člověka. Také bychom rádi děti učili konkrétně pomáhat a vědět, že i jejich služba je důležitá. Zatím nám pomáhají tak, že na každý klub si někdo z plavčíků nachystá jednu hru a že vždy dva mají „službu“ jako pomocníci v kuchyni a při úklidu po klubu. Děkujeme všem, kdo se za náš klub modlí, protože vidíme, že Pán Bůh Vaše modlitby vyslýchá. Prosíme za další modlitební podporu. Rádi bychom Vás o klubu Plavčíků informovali pravidelněji. Zdeněk Maňásek

Monokl Týden hodím s monoklem na oku. Lidé mně po očku pozorují. Kde jen on přišel k takové parádě? Nerad bývám středem pozornosti. A o takovou pozornost zrovna nestojím. On, křesťan, se pere? Kdo by to byl býval řekl… Jo, jo, tak nějak vypadá pořekadlo o tiché vodě? Před časem jsem psal, že spolu s mou paní v našem vchodu uklízím. Po téměř roce této práce ji pomalu vzdávám. Nemá totiž cenu. Nač uklízet, když na druhý den vchod je zaplivaný, zakouřený, na zemi se válí nedopalky cigaret, a spousta dalšího smetí, někdo programově zapomíná o existenci odpadkových košů. Nevím, jestli tato mládež je horší od té ostatní. Je jisté, že se nudí a nemá žádný zjevný hlubší zájem, kromě vlastního prospěchu. - Žiji tak všichni, tak co. Určitě znáte tuto situaci: Hlučná, nesnesitelná skupinka puberťáků terorizuje okolí. Nepořádek a smrad ve velké části sídlištních vchodů je výsledek jejich práce - přesněji řečeno nudy a nečinnosti. Ostatní lidé to buďto přehlížejí nebo si v duchu zanadávají na zkaženou mládež. Plíživý strach. Co kdyby nám provedli nějakou špatnost. Tuhle třeba někomu poškodili auto. Ty jseš v přízemí, nemíchej se do toho. Budeš mít peklo. Lhostejnost je řešení. Někteří přesto tuto mládež vyženou pryč a ti se buďto stáhnou zpátky nebo poputují dál. Vzduchem létají sprostá slova. Nízká, ordinární, odporná. Do podobné potyčky jsem se vmanévroval i já. Začátek už asi znáte: Všeobecný nepořádek jako katalyzátor a drzost některých řekněme jako rozbuška. Co mně na nich vadí nejvíc doopravdy? Co na to Kristus… Vyhnal jsem je poprvé. - Ve vchodě bydlí malé děti. I ty musejí dýchat váš smrad? Postávali chvilku před vchodem, pak si jeden z nich vzal klíče a otevřel dveře. Jako je-

Brána

17

diný bydlí v tomto vchodě. Situace se opakuje. Mládež vstává o poznání neochotněji. Vzduchem létají posměšné poznámky na mou hlavu. Mezitím se mě snaží má žena marně doma uklidnit. Je mi jasné, že pokud teď neukážu svou autoritu, nikdy se nezbavím oné vlezlé a dotěrné party. Mám strach. Vycházím ven. Na zemi v jakémsi polo-sedu s cigaretou v ruce sedí asi 15letý kluk. Ostatních pět stojí okolo a čeká, co se bude dít dál. Vím, že ten se mě snaží vyprovokovat. Cítím se směšně a trapně zároveň. Nervy povolují. Drcnu do něj, nijak silně, jen tak rukou. - Vypadni. Dotyčný vstává. Je o hlavu větší než já. Výzva k boji. Jeden úder, druhý míří na mé oko. Křičíme na sebe. Myslím, že má slova by neměl slyšet nikdo. Kanál. V hlavě třeští. Kluci poskakují okolo, vidím pár centimetrů před očima špičku boty. Bojím se a řvu: Zbabělci. Na jednoho si troufáte… To zabírá, nebo už je to nebaví? Chvílí tam zůstávám a diskutuji. To aby si nikdo náhodou nemyslel, že mám strach. (Ten je obrovský - kdo je zbabělec a hlupák? Proč jsem tam šel sám…) Má otázka proč? zůstává bez odpovědi. Nač odpovídat člověku, který se chová nepříčetně a nezdá se, že by to myslel s nimi jinak, než ostatní… Doma leduji oko, pomalu se uklidňuji. Žena pláče. - Stálo ti to za to? Sám nevím. Od té doby je před domem relativní klid. I chodba je čistší. Smrad a nedopalky cigaret už nejsou. To vadilo nejvíc. O čem byl vlastně celý ten výstup? Doopravdy. Na rovinu. Nevím. Oko se hojí. Jenže strach přetrvává dál. Co když se vrátí? Budu mít chuť to absolvovat znovu? Co Bůh na takové počínání? Bylo správné? Nevím. Ve většině aspektů určitě ne. Je možné nějak zvěstovat Evangelium zrovna těmto lidem? Jak? svým konáním některým z nich cestu k Bohu?

Nezavřel jsem

Víc otázek, nežli odpovědí. Vlastně odpověď není žádná. Jen cítím naléhavou potřebu o tom mluvit. Proč chceme mít na vše odpověď. U nás, věřících, to vidím velice často. Jen nemít žádné otázky a pochybnosti! Podobných výrostků, resp. mladých lidí na našich sídlištích žije tisíce. Bez hlubších zájmů, často už s kriminální minulostí, zábava, předčasný sex, diskotéky, občasné povyražení před vchodem, cigarety, někdy i drogy, alkohol, nezájem jejich vlastních rodičů, hudba ve stylu tuc-tuc, mlátička, peroxidový účes, (pokud možno)značkové oblečení, špinavé srdce, které snad hladoví po Bohu a lásce. Pod tvrdou slupkou není nic. Jen to srdce. Pár dnů po těchto událostech jsem na tato témata diskutoval s jedním ze svých věřících přátel. Ze smutné diskuse vzešlo toto: Naše církev zatím nemá prostředky k oslovení této vrstvy lidiček. Nebo má, ale neví jak na to - což ovšem vyjde nastejno. Chci, aby tento článek, ono smutné svědectví o mém selhání, vyprovokoval diskusi, vzpouru mozků na toto téma. Koinonia, English kempy jsou pro mládež, která do jisté míry nějaké zájmy má, která zpravidla navštěvuje střední školu, je ochotná diskutovat o Bohu, kdežto v našem případě neplatí ani jedno. Autority zde nemají na růžích ustláno. Proč by měla platit ta naše? Adam Gamrot, Orlová

18

Brána

Povolání (Rozhovor s Davidem Kubíčkem) 1/ Na začátek Tě, Davide, prosím o několik vět o Tobě - odkud pocházíš, něco o rodině. Narodil jsem se v Havířově. Moji rodiče ještě před mým narozením postavili dům v Havířově-Suché, asi 10 minut cesty pěšky od naší nynější modlitebny. Tam jsem bydlel až do doby, kdy jsem se oženil. Můj táta pracoval celý život na dole jako zámečník a máma jako prodavačka a posléze švadlena. Mám starší sestru Pavlínu, která je vdaná a mají tříletou holčičku Klárku. 1.dubna 2000 jsme se vzali s Lýdií. Máme spolu dvouletého Davídka a dá-li Pán, tak se nám v květnu narodí další mimi. 2/ Ovlivnila Tě rodina na cestě k Bohu nebo pocházíš z nevěřícího prostředí ? Moji rodiče jsou spíše nevěřící. Vzpomínám si, že jsem jako malý byl párkrát s babičkou v katolickém kostele. Ale jinak nás naši nijak cíleně k víře v Boha nevedli. 3/ Můžeš říct pár slov o tom, jak jsi uvěřil? Bylo to někdy na střední škole. S kamarády jsme uvažovali o životě a pak jsme potkali nějaké věřící lidi a tato cesta se nám zdála docela zajímavá. Začal jsem chodit do církve Slovo života, kde jsem strávil asi 3-4 roky. 4/ Jaké to bylo po tom, co jsi se obrátil - radikální „řez“ a konec se vším starým nebo postupné změny? Já myslím, že s člověkem je to jako s parníkem. V jednu chvíli se člověk rozhodne změnit směr, kormidlo otočí na max, ale ono to ještě docela dlouho vypadá, že se nic nemění. Až když člověk to kormidlo svého života drží dlouho tím správným směrem, pak se to začne pomalu stáčet. A to stojí, zejména na začátku, docela dost sil. Alespoň u mne to tak bylo. Měl jsem touhu jít za Pánem, ale bylo celkem dost věcí, které mne strhávaly tím špatným směrem. V mém případě to byl zejména vztah s holkou, ve kterém nebyl Pán Ježíš na prvním místě. 5/ Rozhodl ses nyní studovat a stát se vikářem, můžeš říct, jak to rozhodnutí zrálo, kdy jsi si byl jistý, že ses rozhodl správně ? Ta myšlenka mne napadla někdy v době, když jsem začal vést dorost v našem sboru. Zároveň jsem začal pracovat v jedné církevní škole jako učitel – byl jsem rád, že je to škola církevní. Pak jsem dostal nabídku pracovat ve Slezské diakonii – to bylo ještě blíže práci v církvi. Také jsem vnímal to, že velmi rád vedu dorost a Pán Bůh této práci žehná. Vzhledem k tomu, že povolání do kazatelské služby se týká celé rodiny, jsem s radostí vnímal podporu své ženy v této službě. Navíc myslím, že ona má ty nejlepší předpoklady být sestrou kazatelovou – a to by byla škoda nevyužít! Ohledně jistoty správnosti tohoto rozhodnutí to vnímám ještě trochu otevřené. Proroctví se definitivně potvrdí až tím, že se stane. Takže je ve mně stále trochu napětí z toho, jak to všechno nakonec dopadne. 6/ Poprosila bych tě o nějaké duchovní povzbuzení pro ty, kteří zrovna tápou nebo se na čas vzdálili od Boha. Nějakou Tvou konkrétní zkušenost. V poslední době si stále více uvědomuji, jak je důležité správně nakládat s časem. Sám mám docela velké potíže stíhat všechny „aktivity“ ve svém životě – rodinou počínaje a studiem na ETS konče. A do toho všeho bych měl nějak vecpat osobní čas s Bohem. Musím říct, že se mi to někdy nedaří. Prostě na to nemám někdy čas. Ale i když dělám věci bůhvíjak bohulibé, pak stejně cítím, že tomu něco chybí. Je to přítomnost Boží. Najednou cítím, že se Bůh vzdaluje ode mne i od toho, co dělám. Pak se zmateně rozhlíBrána

19

žím kolem sebe a mám pocit, že jsem sám, že mne Bůh nějak opustil. Problém je v tom, že to nebyl on, ale já, kdo jsem opustil jeho. Naštěstí mne tohle vědomí intenzivně vede k tomu, abych si čas pro Něj opět udělal. Uvědomuji si, že je to většinou moje rozhodnutí, kam svůj čas investuji. Jára říká: „Neudělám-li si čas pro Pána sám, nikdo to za mne neudělá“. A myslím, že je to hluboká pravda. Nakonec: Opravdu upřímně hledejme nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno, co potřebujeme nám jistě bude přidáno. Děkujeme Ti za odpovědi a přejeme Tobě i Tvé rodině hodně Božího požehnání a vzájemné lásky. Karin Staňková

„Naše srdce tluče pro Českou republiku“ Rozhovor s Mikem Harrisonem a Robem Chadwickem 1) Řekněte nám něco o sobě, své rodině a sboru do něhož chodíte. R: Jmenuji se Robert Chadwick, má žena se jmenuje Beth. Máme 3 děti: Wesley, kterému bude tento týden 8 let, Sarrah, které je 6 a Rachel, které jsou 2 roky. Jsme svoji 13 let. Ve službě mládeži jsem zapojen skoro 15 let. V této chvíli vedu službu dorostu, mládeži a universitním studentům. V týmu služebníků pro tyto tři skupiny je asi 25 dospělých z našeho sboru. Ve sboru Bethany jsem 4 roky, zhruba tedy stejnou dobu, po kterou je Mike v důchodu. Bydlíme v Littletonu v Coloradu, jižně od Denveru hned vedle Skalistých hor a moc se nám zde líbí. M: Jmenuji se Mike Harrison a jsme s mou ženou Becky svoji 28 let. Máme dvě dcery. Jedné je 25 a je vdaná, druhá má 23 let a vdala se minulý rok. Máme to štěstí, že obě naše dcery bydlí v okolí Denveru, takže máme možnost být si blízko, což je důležité pro Česko i pro některé rodiny v Americe. Zatím nemáme žádná vnoučata a uvidíme, jak se Bůh přizná v této oblasti. Becky a já jsme zapojeni v Bethany Free Church již 30 let a v Bethany jsme byli také oddáni. Do Littletonu jsme přišli po ukončení VŠ, pracovali jsme zde, začali jsme chodit do sboru, pak jsme začali chodit spolu, vzali jsme se a jsme v jednom sboru po celou dobu našeho manželství. Prožívám to jako požehnání od Boha, že jsme se nemuseli stěhovat sem a tam, protože společnost, pro níž jsem pracoval, byla mezinárodní a bylo mnoho možností pracovat i jinde. Bůh nám však dovolil zůstat na jednom místě, což považuji za požehnání. Pracoval jsem pro tuto společnost jako inženýr, později jako manažer a také víceprezident pobočky této společnosti celých 27 let. Bůh mi dal příležitost odejít dříve do důchodu, takže jsem ve věku 48 let odešel z práce, z čehož jsme se s Becky velmi radovali, protože jsme na tuto příležitost čekali. To bylo zhruba před 4 lety. Strávili jsme s manželkou nějaký čas na modlitbách a hledáním v různých druzích služby a výsledkem bylo, že jsme se připojili k Evangelical Free Church Mission jako misionáři. Má práce spočívá ve spolupráci se všemi Free Churches v Coloradu a pomoci s misií, její organizací apod. Toto je tedy práce, kterou konám nyní. Kromě toho jsme byli za všechna ta léta v Bethany zapojeni do služby především v oblasti misie. Sloužil jsem jako misijní pastor v Bethany, z čehož také pochází mé zaangažování ve službě v České republice. Největší věc, kterou jsem v životě dosáhl je, když mě Dave Patty představuje jako svého dorostového učitele z nedělní školy. Je to spíš takový interní vtípek, protože Dave Patty, jeho bratři a setra vyrostli v Bethany a my s Rebeccou jsme měli tu příležitost je učit v nedělní škole, když

20

Brána

byli dětmi. Celá jejich rodina je nám velmi blízká. 2) Toto není vaše první návštěva v ČR. Kolikrát jste byli v Česku a jak se vám tu líbilo? R: Toto je moje třetí návštěva. Poprvé jsem tady přijel skoro před 4 lety. Dělali jsme s naší skupinou první anglický kemp. Před dvěma lety jsem již vedl tým dospělých a studentů a dělali jsme anglický kemp s Koinonií, který jsme vedli spolu s Petrem, který pro mě také překládal. A co se mi nejvíc líbilo? Lidé, jídlo a to, jak studenti přicházeli ke Kristu a také to, že jsme mohli spolupracovat s týmem lidí, kteří milují Pána. M: Spolu se ženou jsme měli to privilegium přijet sem v roce 2000. Vedli jsme konstrukční tým z Bethany, který přijel do Malenovic. Vedli jsme „demoliční“ tým a strávili jsme týden a půl bouráním zdí ve druhém a třetím patře. I když se jednalo o takovýto typ práce, přesto jsme se cítili být součástí toho, co se děje v Malenovicích a bylo prostě úžasné teď vidět, jak to na středisku vypadá a být v něm ubytováni. Bylo to úžasným požehnáním. Měli jsme zde poměrně velký tým (v roce 2000) a když tento tým odjížděl, dorazil tým pro anglický kemp (to bylo poprvé, kdy Rob přijel do Česka) a já jsem s nimi zůstal v ČR, takže jsem zde strávil skoro měsíc. V průběhu tohoto pobytu jsem se naučil několik věcí: za prvé to bylo to, že se člověk může naučit žít v jiné kultuře, adaptovat se na ni a radovat se z ní; druhá věc byla ta, že jsem příliš starý pro anglické kempy a řekl jsem si, že jsou další věci, které bych mohl dělat a využít své dary. Ale ten zisk z této zkušenosti, ten důvod proč jsem zůstal na anglický kemp bylo prožít na vlastní kůži ten nástroj, který si Bůh používá k evangelizaci mládeže v ČR. Další věc, jež mě potěšila, byly vztahy se dvěmi či třemi lidmi, které, jak věřím, budou trvat po mnoho let. Přineslo mi mnoho povzbuzení vidět, jak křesťané v jiné kultuře kráčejí za Bohem. 3) Co vás k nám přivádí tentokrát? M: Slyšeli jsme, že bude příležitost k poskytnutí rozhovoru pro vaše sborové noviny, proto jsme přijeli. :-) Důvod pro který jsme s Robem tentokrát zde, a kdyby to bylo možné, jistě by tu byl i Josh Swihart, je, že náš tým zodpovědný za spolupráci s Českem (tj. Josh, Rob a já) si uvědomuje, že je třeba plánovat na 5 let dopředu spolupráci s Havířovským sborem, Josiah Venture a KAMem i práci ve Slovinsku. Už jsme zde zapojeni 6 let a došli jsme do bodu, kdy nemůžeme plánovat jen na rok dopředu. Potřebujeme slyšet informace od vedoucích sboru, vedoucích mládeže a vedoucích KAMu, abychom správně porozuměli vizi vaší služby a mohli vědět, kde můžeme pomoci. Zatím jsme v polovině našeho času zde a informace jež jsme získali předčily naše očekávání. Je to skvělé. 4) Co toto partnerství znamená pro váš sbor a pro vás osobně? R: Pokud to beru ze svého osobního hlediska, pak partnerství s další službou či jakoukoliv skupinou znamená efektivnější službu. Bůh nikdy nezamýšlel, abychom stáli ve službě sami – Ježíš vždy vysílal učedníky ve dvojicích – takže partnerství s jakoukoliv službou na světě může přinést rozšíření Božího království, můžeme vidět přicházet více lidí ke Kristu, můžeme se od sebe navzájem učit. Myslím, že i z hlediska sboru – náš sbor mnoho získává tím, že se učíme od jiných sborů, jak sloužit, učíme se jedinečné perspektivě pohledu na život, v níž jsme my sami slepí, ale zároveň jako partneři přidáváme do tohoto receptu pohled, který ten druhý možná nevidí. Takže myslím, že je to o vzájemném vkladu do služby pro vyšší efektivitu. M: Náš sbor má verš Skutky 1:8, jako verš pro misii v našem sboru. Věříme, že každý sbor je volán k tomuto poslání. Proto se snažíme vést lidi u nás ve sboru k tomu, že každý z nich má své místo na světě. Bůh nám požehnal tím vztahem s křesťanským sborem zde v Česku a my to vidíme jako část našeho povolání. Je to však pouze jedna část. Také cítíme potřebu pracovat v naší vlastní komunitě na evangelizaci a výchově Brána

21

učedníků a přichází období, kdy získáváme inspiraci při návštěvách jiných míst, jako například zde, když vidíme to odevzdání a touhu zasáhnout okolí např. prostřednictvím zakládání stanic ve svém okolí – v Orlové a ve Frýdlantu – a taky další vize pro následujících 5 let. To je pro nás úžasná výzva a inspirace. A tuto zprávu poneseme zpět do našeho sboru, neboť i my potřebujeme jít stejným směrem. Takže misii nevidíme jen jako něco za mořem, ale rovněž to, co probíhá na druhé straně naší ulice a za naším plotem. 5) Co byste vzkázali lidem chodícím do našeho sboru? R: To, co bych chtěl vzkázat lidem tady v Havířově je, že než jsem sem do Havířova přijel, byl jsem velmi hubený a ve formě, ale jídlo zde je tak dobré a každá rodina, kterou jsem navštívil nás hostila jako o vánocích. Je tu skvělé jídlo, skvělí lidé a až se vrátím domů, budu muset hodně času strávit na běžeckém trenažéru. P: A ty, Miku, nám tedy musíš přinést slovo z Bible. M: Ten vzkaz, jež bych rád přinesl našim přátelům z Havířovského sboru je objetí vašeho sboru naším sborem, objetí vašich lidí našimi lidmi. Ty vztahy jež byly budovány za posledních 5 let několika lidmi od nás jsou velmi hluboké a v některých případech jsou tak osobní, jak jen mohou být. Pokud jste s někým v aktivní službě, vybudujete vztahy se svými bratry a sestrami, které jsou jiné než obyčejné přátelské vztahy. Je to jako mezi vojáky, kteří jsou spolu v bitvě. Vytvoří se mezi nimi pouto silnější než jaké by bylo, pokud by se spolu neocitli v takové situaci. Takže možnost podílet se společně na službě, být přizváni k partnerství, být respektováni takoví, jací jsme, a zároveň se učit respektovat a milovat naše české bratry a sestry, vybudovalo vztahy, jež jsou velmi vzácné. To je tedy ta zpráva, tak to cítíme, a proto jsme zde. Rád bych použil slova našeho přítele Joshe Swiharta: „Naše srdce tluče pro Českou republiku.“ P: Děkuji za rozhovor. P.S. Omlouvám se za poněkud kostrbatou češtinu, ale nechtěl jsem z rozhovoru nic vypustit ani pouze parafrázovat Mikovy a Robovy odpovědi. Máte tedy k dispozici plnou verzi a věřím, že přispěje k lepšímu poznání našich přátel. Také chci poděkovat strýčkovi a tetičce Legátovým za poskytnutí svého bytu k uskutečnění rozhovoru. Petr Burkot

22

Brána

Z jednání s t a r š o v s t v a

13. 10. a 3. 11.


staršovstvo rozhodlo, že sbor uhradí náklady studia budoucího vikáře Orlové Davida Kubíčka na ETS za podmínky, že David zůstane v Orlové ještě 2 roky po ukončení čtyřletého studia.
po čtyřletém období budou opět /v únoru 2004/ volby nového staršovstva; protože ze stávajícího staršovstva odstupují 3 lidé, bude nutné doplnit ho o 3 nové členy. Prosíme o modlitby za Boží vůli v této důležité věci.
rozhodli jsme prodat „sborový hrob“ umístěný na hřbitově na Šumbarku.
z finančních důvodů jsme schválili návrh s. Slováčkové dávat napříště všem jubilantům ke kulatým narozeninám kytičku.
na žádost vedoucího dorostu jsme rozhodli udělat některou z příštích nedělí oficiální představení i uvedení vedoucích dorostu do jejich služby. Bude to pro ně povzbuzení i ujištění, že o jejich práci víme a podporujeme ji.
pověřili jsme Davida Kubíčka, aby byl za staršovstvo partnerem pro Oldu Motyku, který projevil zájem o pravidelný kontakt se staršovstvem. Potřebuje ho, aby měl zpětnou vazbu pro své evangelizační aktivity v náročném prostředí „undergroundu“.
Ivo Kupský přijal roli kontaktní osoby za náš sbor pro partnerství s Bethany Church v Denveru.
Jednali jsme se zástupci Bethany Church, Mikem Harrisonem a Robem Chadwickem o naší spolupráci. Předložili jsme jim naše návrhy a konkrétní oblasti, kde mohou pomoci. Oba vyjádřili velký důraz na navázání hlubších vztahů mezi oběma sbory. To je předpoklad pro větší zaangažování jejich celého sboru. V Bethany vznikne modlitební skupina, která bude mít seznam jmen a potřeb z našeho sboru. Jsme vděčni za pěknou atmosféru celého několikadenního setkání i za zájem a lásku těchto bratří a jejich sboru a věříme, že Pán Bůh tuto spolupráci požehná. Tomáš Holubec Brána

23

Smějeme se Podobenství: Kazatel chtěl vysvětlit vztah mezi vírou a faktem. Řekl: „To, že sedíte přede mnou v lavicích, je fakt. A že já stojím na kazatelně a kážu vám, je taky fakt. Ale jen víra, že mě posloucháte, mě posiluje v této službě."

Ekumenická diskuse: Jaká pozice při modlitbě je nejlepší? Tři křesťané diskutovali o správné pozici a postoji při modlitbě. Katolík řekl: „Měl bys klečet na kolenou se skloněnou hlavou, v bázni před Všemohoucím Bohem.“ Druhý, který byl baptista, měl jiný názor: „Pamatujte na to, že jste byli stvoření podle Božího obrazu. Pozice, ve které se máme modlit, je stát s pohledem upřeným do nebe do Boží tváře a mluvit s ním jako dítě se svým otcem.“ Třetí, evangelík, poslouchal a pak řekl „ Já teda o těch pozicích moc nevím, ale tu nejkvalitnější modlitbu jsem se modlil hlavou dolů ve studni.“ (www.granolis.cz)

Ten, kdo má přátele, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr. Bible, Přísloví

Víkendové setkání věřících lidí (svobodných, rozvedených, ovdovělých) všech věkových kategorií z různých církví a sborů v termínu od 21. do 23. listopadu 2003

Přátelství pro život III Volné pokračování setkávání nezadaných křesťanů k přednáškám, rozhovorům, otázkám, diskusním příspěvkům … atd. tentokráte na Českomoravské vysočině s možnostmi společného výletu do okolí. Chceme se opět společně sejít, vyslechnout si zajímavé přednášky bratra Nitscheho jako inspiraci k zamyšlení, vzájemným rozhovorům a diskusím. Bratr Walter Nitsche se v německy mluvících zemích již mnoho let věnuje se svou manželkou a týmem věřících spolupracovníků problematice přátelství a partnerských vztahů a je autorem celé řady odborných křesťanských knih a publikací na toto téma. Zároveň chceme tento víkend prožít v prostředí Českomoravské vysočiny, věnovat se vzájemnému poznávání a výměně zkušeností, navazovat přátelství i formou možnosti společného výletu, procházky … atd. Přihlášky do 9. 11. 2003. Veškeré informace o vík. sejití na Českomoravské vysočině podá a přihlášky přijímá: Viera Válková, tel.: 604 908 713, e-mail: [email protected] Vlastimil Kubový, tel.: 602 445 354, e-mail: [email protected]

24

Brána

Ústava Církve bratrské Hlava III. Členská příslušnost Článek 8 Společenství Církve bratrské Do společenství Církve bratrské patří: (1) plnoprávní členové, (2) přípravní členové, (3) děti plnoprávných a přípravných členů do 18 let. Článek 9 Členství v Církvi bratrské (1) Členem Církve bratrské se může stát jen fyzická osoba, která se svobodně rozhodla přihlásit se za člena Církve bratrské. (2) O přijetí člena Církve bratrské (přípravného i plnoprávného) rozhoduje staršovstvo sboru. (3) Přípravnými členy Církve bratrské se stávají ti, kteří projevili zájem o členství a staršovstvo sboru je za přípravné členy přijalo. (4) Za plnoprávné členy Církve bratrské mohou být přijati jen ti, kteří vyznávají Pána Ježíše Krista za svého Spasitele a Pána, jsou pokřtěni a svým životem to dosvědčují. Plnoprávné členství vzniká veřejným členským slibem před sborem. (5) Členství v Církvi bratrské zaniká: a) vystoupením b) vyloučením c) vynětím z evidence členů d) smrtí O vyloučení a vynětí z evidence členů rozhoduje staršovstvo sboru. (6) V případě zániku členství v Církvi bratrské nemá člen ani jeho právní nástupci nárok na vrácení darů a příspěvků poskytnutých ve prospěch Církve bratrské. Článek 10 Členská práva (1) Všichni, kteří patří do společenství Církve bratrské (článek 8), mají právo na duchovní a pastýřskou péči ve sboru i v rodinách. (2) Právo volit a rozhodovat v členských shromážděních mají jen plnoprávní členové Církve bratrské. Článek 11 Členské povinnosti Na základě poslušnosti Božího Slova je povinností každého člena Církve bratrské: (1) žít příkladně a sloužit bližním, (2) pravidelně navštěvovat pobožnosti ve svém sboru a rozvíjet v něm bratrské společenství s ostatními členy, (3) podílet se na práci sboru a církve svěřenými duchovními dary a pravidelnými finančními příspěvky, jejichž výši si zvolí zodpovědně před Bohem, (4) podřizovat se Řádu Církve bratrské a církevní kázni v Církvi bratrské. Článek 12 Církevní kázeň Členy Církve bratrské, kteří porušují povinnosti členů (článek 11), přivádí Církev bratrská na základě Božího Slova ve smyslu Řádu Církve bratrské k dobrovolnému podřízení se církevní kázni, která je součástí pastýřské služby a jejímž cílem je dosažení nápravy. Brána

25

3 v 1, aneb Nepál v Tyře Vážení přátelé, stalo se něco podivného. Skoro celý Nepál včetně lidí, počasí, kultury a sportu se na tři dny přestěhoval do Beskyd, přesněji do okolí chaty na Tyře. První zděšení a strach nastal ihned po výstupu, když nás přepadla imaginární vánice. Skrze bílou tmu nás museli provést tři zkušení šerpové, kteří ovšem neuměli mluvit (2x E = vlevo, 3x E = vpravo). Po výstupu do základního tábora jsme si museli sami upéct zásoby párků (poslední jsme pojedli v neděli večer). Ráno nás probudil nepříjemný pískot píšťalky a volání: „ Rozcvička!!!“. Našimi předcvičujícími byla uklízečka, plavec a žena v bundě, kteří se nás snažili zahřát na tu správnou teplotu. Následně jsme byli rozděleni do 3 kmenů a vymýšleli svou kulturu, styl dorozumívání, uctívání atd. Následné soužití těchto kmenů bylo velmi dramatické (příště bacha na ponožky a nástěnné hodiny). Odpoledne jsme si vyzkoušeli jak náročnou a běhavou práci má Nepálský pošťák. Neděle byla dnem odpočinku, a tak jsme stavěli majáky z bonbónů a špaget, aby nás mohl najít vrtulník, který by nás vzal zpět do údolí (kvůli špatnému počasí nepřiletěl). Někteří si vyzkoušeli, co to znamená být připoutaný k druhému člověku, no a k večeru se hrály výborné scénky s předními herci, herečkami, zpravodaji, cestovateli, babičkami a zpěváky – přímo z Nepálu. Hlavně píseň nás rozehřála a potěšila oko diváka. Nedělně-pondělní noc byla tak dlouhá, že ji někteří probděli až do rána, kde už zbyl čas pouze pro vyhlášení nejlepšího šerpy 2003 – neoficiálně vyhrála babka Jitka, která prošla všech 5 vrcholů, kde hledala nějaké kořeny pro svou vnučku (našla mě). Pak už jsme jen vyčistili hory od našich odpadků a vyrazili zpět do teplých domovů, snad všichni došli. Nepálu, babičkám a Tyře 3x NAZDAR Zdar CZILCZO

Modlíme se za ... - všechny oblasti sborové práce - Boží moudrost a vedení Duchem pro bratry starší - bratra kazatele Tomáše Holubce a jeho rodinu - stanici ve Frýdlantu nad Ostravicí, za Karvinou a Orlovou - další práci Koinonie a její službu mezi mládeží ve městě - klub mladých ve Frýdlantu - kurzy Alfa v Orlové - studenty a lektory stáže KAMu i za školu vedoucích mládeže - učitele v dětské besídce - dětský klub, jeho pracovníky a děti, které ho navštěvují - práci redakční rady a sborový časopis - práci Teen Challenge v Havířově i jinde - Petra Unucku a práci Dětské misie, za Kluby dobré naděje - službu lidem v nemocnici - přípravu půlnoční bohoslužby v centru města - nespasené lidi v našem okolí - naši zemi a naše město, za jeho obyvatele - spásu a Boží ochranu Izraele - misionáře - Verunku Chovancovou, Michala Roďoma (místo pro vás a to, za co se chcete modlit)

26

Brána

ZE SBOROVÉ KNIHOVNY Představujeme vám několik nových knih z naší sborové knihovny. Můžete si je zapůjčit vždy po nedělním shromáždění u sestry Libuše Poliačikové. Dolejší, Eva a Pavel: Láska je, když... Albrechtice, Křesťanský život 2003. 175 s. Publikace volně navazuje na knihy Každý má svůj Everest a Život není peříčko. Vypráví životní příběh primáře krajské nemocnice Marka Kováře, který odchází učit do malé horské vesnice. Golz, Lud: Povolání k zodpovědné svobodě. Praha, Návrat domů 2003. 100 s. Abychom se správně rozhodovali, potřebujeme být vybaveni dostatkem moudrosti, dostatečnou svobodou a vědomím zodpovědnosti nést případné důsledky. Svoboda a zodpovědnost nestojí proti sobě, ale souvisí spolu. Tato práce přináší vhled do vyváženého vztahu mezi nimi, kdy na jedné straně stojí extrém zákonictví a na druhé straně postoj relativismu, který umožňuje doslova všechno. Chapman, Gary: Dospívající a pět jazyků lásky. Praha, Návrat domů 2003. 230 s. Kniha je určena rodičům dospívajících dětí, které procházejí nelehkým obdobím hledání vlastní identity a nezávislosti. Pomáhá rodičům pochopit, jak navázat hlubší vztah k dětem, prohloubit vzájemnou komunikaci a poskytnout teenagerovi citovou podporu na jeho cestě k dospělosti. Pollock, John: Svatý Pavel – Apoštol pohanů. Praha, Návrat domů 2003. 292 s. Život a dílo apoštola pohanů – Pavla. Autor knihy sám projel autem cesty, kterými Pavel před dvěma tisíci lety kráčel. Prince, Derek: Dar proroctví. Jak rozsuzovat proroctví. Praha, KMS 2001. 47 s. Dále si můžete zapůjčit tyto časopisy: Bratrská rodina (časopis Církve bratrské) Mezi ploty (bulletin Teen Challenge) Život víry (časopis křesťanské misijní společnosti)

Brána

27

POZVÁNKY ADVENTNÍ PROGRAM 2003 Sobota 29/11 - pečení vánočních perníčků ve sboru 1. adventní neděle 30/11 - kaz. T.Holubec Sobota 6/12 - Vánoční setkání seniorů 15:00h 2. adventní neděle 7/12 - kaz. T.Holubec + Večeře Páně Sobota 13/12 - Vystoupení besídky a dorostu v Domově důchodců 3. adventní neděle 14/12 - kaz. J.Orawski 4. adventní neděle 21/12 - Dětská vánoční slavnost Štědrý večer 24/12 - Půlnoční pod širým nebem 22:00h Boží hod vánoční 25/12 - kaz. T.Holubec 10:00h Ukončení r.2003: 28/12 - D.Kubíček 16:00h Nový rok 1/1/2004 - I. Kupský 10:00h

Adventní shromáždění ve Frýdlantu: 30.11 7.12 14.12 21.12

Bratr Jaroslav Orawski Tomáš Holubec Dave Patty Ken Pitcher

Náplň: písničky, čtení z Bible a krátké slovo, zaměřené na hlavní téma tohoto večera (naděje, láska, pokoj a radost).

Půlnoční bohoslužba 2003 Jako již po několik let i letos budeme spolu s některými dalšími sbory v centru Havířova pořádat shromáždění pod širým nebem na Štědrý večer ve 22:00h. Hledáme naléhavě spolupracovníky pro stavění a zejména hlídání podia a aparatury. Jedná se o odpolední hodiny 24. prosince, prosím abyste se přihlásili u T. Holubce.

Skupinky Pokud vás některá ze skupinek zaujala, obraťte se prosím na kontaktní osobu o bližší informace. Skupinka starších: každé úterý od 16:00 u sestry Gebauerové. Vedoucí: Alexander Legát, program: studium, modlitby Skupinka maminek: každá druhá středa v 9 hod. dopoledne v modlitebně (i s dětmi). Kontakt: Bára Holubcová, Míša Bujoková, program: kurz Davida Nováka, sdílení, modlitby. Skupinka sester: každé druhé úterý v 18:45 hod. u L. Poliačikové. Program: chvály s kytarou, modlitby za známé a přátele, za potřeby sboru, lidi ve sboru, město apod. Skupinka u Maňásků: co 14 dní v pátek ve 20:00 hod. u Maňásků v bytě. Vedoucí: Zdeněk Maňásek, program: každou skupinku má vedení někdo jiný, 1. část – sdílecí, modlitební, 2. část - studium.

28

Brána

NAROZENINY Leden

Říjen Legátová Kašuba Konkol Orawská Siudová Onderková

Božena Petr Ladislav Dagmar Petra Dáša

18.11. 19.11. 27.11. 28.11. 29.11. dítě 30.11.

Prosinec Kubelová Mrázková Kubíček Pitcher Guzik Litvan Kovalová Kubart Chovanec Kovalová Kupský Stryja Holubec Heczko Burkotová Koval Orawská Lach Křevký Lipusová Poloha

Bohumila 1.12. Marta 2.12. David 2.12. Grace 2.12. dítě Richard 5.12. Miroslav 6.12. dítě Renata 10.12. Martin 10.12. dítě Milan 12.12. Alena 15.12. Ondřej 16.12. dítě Kazimír 17.12. Štěpán 17.12. dítě Jan 20.12. dítě Šárka 20.12. Viktor 21.12. dítě Tereza 23.12. dítě Bogdan 24.12. Petr 27.12. Jana 30.12. Samuel 30.12.

Chovancová Gamrot Kilnar Chovanec Drahotůská Chocholatá Staňková Kochová Patty Holubec Sobek Maňásek Kubelová Kupský

Veronika Daniel Jakub Radim Ester Anežka Kristýna Žofie Caleb Šimon Bedřich Zdeněk Michaela Ivo

3.1. dítě 3.1. dítě 7.1. dítě 13.1. dítě 15.1. dítě 16.1. 16.1. dítě 19.1. 20.1. dítě 20.1. dítě 21.1. 25.1. 29.1.dítě 31.1.

Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. F 1,3 –6

Všem bratrům a sestrám, kteří mají narozeniny, přejeme hodně Božího požehnání. Brána

29

Brána – Časopis sboru Církve bratrské v Havířově Roč. 6, č. 5/2003. Všechny připomínky, informace, podněty a nápady adresujte prosím redakci: Libuše Poliačiková (LP), e-mail: [email protected] Eva Feberová (ef) Petr Křevký Náklady na 1 výtisk:

20,- Kč

S Boží pomocí nashledanou někdy příště…, protože bez Pána to opravdu nejde. Redakce

30

Brána