2003

ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

02/2003

Obsah

O Punťovi a řediteli

Ať se jmenujeme tvým jménem

4

Bože, proč jsi to dopustil?

5

Čím voníme?

6

Boh na zasadaní výboru

7

Môj drahý

7

Bůh si své věci ohlídá…

8

Bůh ve třech osobách

9

Zákon – je radostí, nebo…

10

Modlíme se za Andoru

11

Priatelia peknej hudby

13

Zasadanie výboru SZ

16

PATHFINDER

17

Pro zamyšlení…

18

Mravenci

18

Pět švestek

20

Roverský potlach

21

Rampouch 2002

23

Crrr cvak

24

Co nového v Jaroměři

25

IMPULZ A

26

Knižná evanjelizácia

29

Adra informuje

33

Blíží se konference…

34

Úsmevné popoludnie seniorov

36

Oznámení

38

Vesnický statek, velký dvůr a všude klid. Život má své zajeté koleje, věci své místo a zvířata svá jména. U boudy na řetězu leží kříženec snad všech světových ras a jak je zvykem, jmenuje se Punťa. Na vhledu nezáleží, dokonce jeden z Punťů měl i štěňata. Další obyvatelé dvorku jsou tradiční vesnický mix. Slepice, husy a občas zajdou i kačeny ze zahrady. Každý má své místo a celkově se pospolitost tváří jako stabilní demokratická společnost. Každý ví, co se od něho čeká, a tak se svědomitě chystá na své životní poslání. Jeden snáší vejce, další se stará o vyváženost myší populace, jiný se chystá na nedělní oběd a nade vším bdí hlídací voříšek Punťa. Tento není žádný cholerik, pokud nemá hlad, nechá klidně i slepice kontrolovat obsah své misky. Jen návštěvy ohlašuje hlasitým štěkáním, ušetřili tehdy za zvonek. Celou idylu však narušily personální změny na místním hnojišti. Slepičí hejno dostalo nového manažera. Starý kohout konečně dosáhl celoživotního cíle, čestného místa na nedělním stole, a tak bylo nutné doplnit kolektiv. Nová dynamická osobnost ředitele hnojiště ukázala všem, že přišel čas změny. Ještě za letní tmy začal budit celý dům a hned ráno dával všem najevo, že chce mít o všem přehled a do všeho krákat. Prováděl pravidelnou kontrolu potravy vyhrabané svými podřízenými a pomáhal nezištně vždy, když někdo našel zajímavé sousto. Stal se skutečným vládcem dvorku. Postupně mu rostl hřebínek i sebevědomí. Zanedlouho se nebál zaútočit i na menší lidské návštěvníky dvorku. Stará pravda říká, že s jídlem roste chuť, a pan ředitel hnojiště se rozhodl převzít vládu nad celým dvorkem. Děti se ho bály, kočky se mu raději vyhnuly a jediný, kdo mu stál v cestě, byl hlídací Punťa, a tak ho pravidelně vyzýval na souboj. Punťa byl na řetězu a kohout dobře věděl, kam se postavit, aby bývalého flegmatika doháněl k psímu šílenství. Jenže druhá moudrost říká, že všeho do času. Sám všemocný opeřený vládce dvora byl překvapen, jak rychle si získal u psa respekt. V posledních dnech měl svůj státnický projev blíže a blíže psí boudy a pes do ní vždy ustrašeně zalezl. Kohout byl nadšen svým úspěchem, pár týdnů ve funkci a všechno má pod kontrolou. Většina slepic byla obdivem bez sebe, byla to prostě hvězda. Jednou kolem poledne se cosi mihlo u psí boudy a život šel dál. Jen Punťa se dva dny nedotknul plné misky. Život na dvorku se vrátil do starých kolejí. Člověk by nikdy neměl podceňovat délku a pevnost řetězu, na kterém jsou jeho nepřátelé. Možná se cítíme skvěle, jsme plní síly a zdá se nám, že všechno máme pod kontrolou, ale Bible nás upozorňuje, že proti nám stojí bytost, která nás, při vší úctě k lidskému rodu, nepovažuje za víc než legrační lidské kohouty na hnojišti světa. Jistě, Bůh stanovil hranice – délku řetězu, ale jsme schopni ji dobře odhadnout? Nebude lepší učit se v novém roce vnímat skutečná nebezpečí a přijmout to, že jedině v životě s Bohem je šance na přeM Š žití?

ADVENT 02/2003

ZAMYŠLENÍ NAD…

Děkovat – i za katastrofy?! Četl jsem v Písmu text u Ef 5,20: „Vždycky a za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.“ A stačilo otočit jen pár stránek Bible, aby můj údiv utvrdil text v 1 Te 5,18: „Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ Co s tím? V duchu se mi promítly výjevy ze zatopené Prahy, televizní obrazy zatopených vesnic, zničených domů a další miliardové škody. A vůbec! Léto 2002 se zapsalo mnoha strašlivými obrazy do dějin celé Evropy, nejen Čech. Povodně, které napáchaly škody v Rakousku, Německu a Rumunsku, zanechaly po sobě široké stopy nejenom v materiálních škodách, ale i v psychice lidí. Umíme si představit, jak se asi cítili třeba dva starší manželé, kteří si za celý svůj život našetřili na útulný domek v malebném údolí u řeky, aby nakonec stáli nad troskami své celoživotní práce a neměli nic, protože jim povodeň všechno zničila? A to je jen malé přirovnání. Jinde to bylo ještě horší. Vybudovat to všechno znovu bude trvat nejen měsíce, ale někdy i roky. Jak bychom pojmenovali celou tuto událost? Zapříčinil tu katastrofu člověk, který rabuje a bezohledně drancuje naši planetu? Nebo je to jednoduše rozmar přírody, který se opakuje po několika desetiletích? Někomu se možná v mysli vybaví biblická zpráva o potopě, která byla Božím soudem nad mravní zkažeností lidí. Ale smíme vůbec takto uvažovat? Kdo by se odvážil říci, že ti letos postižení lidé toho byli příčinou? To by byla troufalost a opovážlivost. Přesto se myšlenka na kolektivní vinu nedá jen tak lehce smést ze stolu, i když se nedá brát exaktně. Každopádně nás to vede na chvíli ke ztišení a zamyšlení. Vytrhává nás to z naší domnělé sebejistoty. A také si musíme přiznat, že i přes nejdokonalejší vymoženosti vědy a techniky nemáme náš svět plně ve svých rukou.

ADVENT 02/2003

Při těchto myšlenkách nám vyplyne další krok, který je třeba učinit. Oběti katastrofy potřebují naši pomoc. Katastrofy nás sbližují s lidmi, kolem kterých jsme před několika dny chodili nevšímavě. Radujeme se z velké vlny solidarity s postiženými lidmi. Někteří posílali finanční příspěvky, další nabízeli nejpotřebnější základní prostředky, jiní zase věnovali svou dovolenou na to, aby mohli pomoci při odstraňování škod napáchaných vodou. Před několika dny jsem narazil na větu, která je mi dobrou pomocí v řešení těžkých situací. Zní: „Objížďka rozšiřuje poznání místní krajiny.“ I když je objížďka pro řidiče k zlosti, má v sobě přesto něco pozitivního. U katastrof bychom tu větu mohli formulovat asi takto: „Nouze nás učí lépe poznávat bližního.“ Za to bychom měli být vděčni. Z tohoto hlediska můžeme být vděčni i za těžkosti. Tím nechci říci, že bychom měli děkovat za povodeň a její škody, ale za nové mezilidské vztahy a šance, které vznikly v důsledku katastrof. Možná, že v souvislosti s katastrofou nás bude provázet i další myšlenka: Není už na čase uvědomit si naši závislost na vztahu k Bohu? Starší generace zná úsloví: „Nouze nás učí modlitbám.“ Bůh nesesílá katastrofy na tento svět, aby zatřásl lidstvem a přiměl nás k zamyšlení, naopak Bible říká, že Bůh je dárcem všeho dobrého. Přesto to byl Bůh, kdo nás tisíce let dopředu upozornil, že hříšný život lidí se odrazí i v různých katastrofách na této planetě. Naše nesmyslné ničení stvořeného světa přináší postupně své ovoce. „Děkovat – i za katastrofy?“ To opravdu nelze, ale možná, že nám tyto často hrozné zážitky pomohou v hledání skutečných hodnot v našem životě. A to stojí za to se nad tím na chvilku zamyslet. P AE K Š

3

ZAMYŠLENÍ NAD…

Jenom ať se jmenujeme tvým jménem V prvních pěti kapitolách Izajášova proroctví je zaznamenána těžká Boží obžaloba jeho lidu. Vyslovené soudy jsou obrazem tragédie, kterou na nekající a odpadlou starozákonní církev Bůh dopustí. Osmnáctý verš ve třetí kapitole oznamuje, že v onen den, tj. při završení těch neblahých událostí, kromě jiného Panovník odejme dcerám sijónským všechny okrasy, skončí pohoda a přepych a podle v. 25 muži Sijóna a bohatýři padnou mečem. První verš čtvrté kapitoly se zdá být přirozeným pokračováním a popsáním následků vyvraždění mužské části populace, kdy v onen den vdovy v zoufalé situaci chtějí vyřešit svou budoucnost: „Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: ,Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy.‘“ Jsme-li ale zvyklí všímat si symboliky v prorockých knihách, zpozorníme při číslovce sedm, vyjadřující plnost – největší možné či dané množství. Uvědomíme si přitom, že historie Izraele nezaznamenala nikdy takovou vlnu mnohoženství, jaká by byla následkem doslovného naplnění slov proroka. Je zajímavé všimnout si náznaku datování další události opětným použitím výroku „v onen den“ ve verši 2.: „V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou.“ Je jasné, že slávu Hospodinova výhonku nelze hledat v těch smutných dobách izraelských dějin. Za slavné zjevení výhonku Hospodinova – Mesiáše bychom snad mohli považovat jeho první příchod. V té době ale nelze aplikovat naplnění proroctví Iz 4,1 o oněch sedmi ženách. I osud Mesiášův by jako slavný mohl označit jen úzký okruh jeho následovníků. Následný eschatologický obraz z konce Izajášovy čtvrté kapitoly nabízí vysvětlení, že nás prorok uvádí do doby konce před druhým příchodem – slavným zjevením výhonku Hospodinova, Ježíše Krista.

4

Vrátíme-li se k Iz 4,1 a přijmeme-li možnost, že se jedná o obraznou řeč, ihned si připomeneme ostatní symbolická vyjádření, jež zde čteme. Slovem žena je na řadě míst Starého i Nového zákona označena církev (Iz 54,5.6; Jr 3,14.20; Zj 19,7-9). Chlebem nazývá Pán Ježíš sebe sama a pro Jeremjáše bylo pokrmem Boží slovo (Jr 15,16). Oděv, jmenovitě špinavý oděv, srovnává Písmo svaté s naší spravedlností (Iz 64,6; Za 3,4). Když vyjdeme z významu těchto známých symbolů, můžeme si náš text „přeložit“ do nesymbolické řeči: „Velké množství církví se chytí jednoho muže – Ježíše a řeknou: Budeme mít vlastní učení, budeme mít vlastní spravedlnost, jenom ať se po tobě jmenujeme, zbav nás naší potupy. To může být přijato jako příliš odvážný výklad, ale překvapivě se shoduje se současnou situací, kdy upřímní křesťané čekají podle Písem slavné zjevení Hospodinova výhonku – druhý příchod Ježíše Krista. Křesťanský svět se rozpadl do neuvěřitelného množství církví a náboženských společností, kterým je trapná jejich roztříštěnost. Jsou si vědomy potupy, kterou na sebe a na celé křesťanstvo přivodily. Příčina je zřejmá. Místo Ježíšova učení mají své vlastní, místo Ježíšovy spravedlnosti mají rovněž vlastní. Míra viny na této situaci je dána tím, jak dalece se jednotlivé denominace vzdálily svým učením od znění Písma svatého nerespektováním Ježíšova „Psáno jest“. Onu potupu se snaží odstranit těžko uvěřitelným způsobem. Nechtějí se vrátit k Písmu sv., k Bohem danému chlebu. Chtějí si zachovat vlastní chléb, učení. Ekumenické úsilí, to jest snahu po sjednocení, chtějí uskutečňovat tak, že se budou vzájemně respektovat ve svých odlišnostech. Není to tedy návrat k Ježíši, ale přání nést jeho jméno, jde jen o vnější formu. Jakou radost z toho má onen jediný muž, po kterém se chtějí jmenovat, není těžké domyslet. J C

ADVENT 02/2003

ZAMYŠLENÍ NAD…

Bože, proč jsi to dopustil? Píše se rok 1990. Rok velkých změn, rok nadějí i zklamání. Přichází čas, kdy lidé mohou svobodně projevit svůj vztah k Bohu, kdy si mohou vybrat a snadno koupit i náboženskou literaturu. Jako by se v tu dobu lidé dělili na ty, kdo se veřejně hlásí k Bohu, a na ty, kdo bezostyšně Boží existenci popírají.

Čas pomalu smýval bolest a žal. Občas jsem zašla na hřbitov a u jejího pomníčku zavzpomínala. Rok střídal rok a já jsem najednou začínala chápat, proč Bůh tohle trápení dopustil. Jak snadno ze sebe Zdeňčin manžel setřásl vinu! Brzy se zotavil a znovu se oženil. Vzal si ženu, s níž udržoval velmi přátelský vztah ještě za Zdeňčina života. Kdo ví, jak by vše dopadlo, Přichází ke mně Zdeňka – moje nová nadří- kdyby Zdeňka žila. Možná, že ji Bůh ušetřil velzená. Milá, pracovitá a ochotná maminka dvou kého zklamání v manželství… dospívajících dětí. Teď jí na srdci neleží jen Na pracovišti nastoupil nový šéf, mnoho věcí starost o rodinu, ale zodpovídá i za chod celého se změnilo, atmosféra již nebyla tak přátelská jako našeho oddělení. Mám ji ráda. Fandím jí. dříve. I kolektiv se změnil a s některými novými za„Hanko, nesu ti tu obrázkovou Bibli pro děti,“ městnanci by Zdeňka určitě neměla snadnou práci. říká s úsměvem a podává mi Děti jí odrůstaly, dobře se učily. knížku, o které se mi dřív jen Obě po dokončení studií odešly snilo. Jednoduchý text doplnědo zahraničí. Kdyby se toho „Mé úmysly nejsou úmysly ný pěknými obrázky. Mám z ní Zdeňka dožila, zůstala by sama. vaše a vaše cesty nejsou cesty radost. „Moc ti děkuji, Zdeňko. Snad Boží odpověď na mé moje, je výrok Hospodinův…“ Co jsem dlužná?“ a hned vyotázky „Proč?“: „Mé úmysly rovnáváme účty. Pak pár slov nejsou úmysly vaše a vaše ceso Bohu, jak moudře naše životy nejsou cesty moje, je výrok ty vede, jakou je pro nás oporou a nadějí, že se na Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, něho můžeme kdykoli spolehnout. Jsem šťastná, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé že mám na pracovišti alespoň jednu spřízněnou úmysly vaše.“ (Iz 55, 8-9) duši, se kterou mohu takto hovořit. Bůh dobře znal Zdeňčino srdce. Viděl, s jaPlynuly dny. A pak – jedno nedělní ráno roz- kým nadšením pracovala, starala se o rodinu. rývá pronikavý zvuk sanitky… Po chvíli mi Znal i její víru a touhu povědět lidem o Bohu. telefonuje manžel: „Hanko, musím ti říci něco Mám pocit, že si ji z tohoto světa odvolal právě strašného. Posaď se. Zdeňka už nežije. Manžel ve chvíli, kdy mu byla nejblíže, kdy se k Bohu ji vezl s celou rodinou autem a havarovali. Byla s důvěrou obracela. Vzal si ji ve chvíli, kdy byla na místě mrtvá. Její muž a dcerka leží s těžkým jeho… Snad Bůh dopustil toto pozemské trápezraněním v nemocnici, malému Péťovi se nic ní, aby Zdeňce zachoval věčný život. A ten má nestalo. Je to strašné, nemohu tomu uvěřit.“ hodnotu nesrovnatelně větší. V Bibli nás Bůh Pláču. Ani já tomu nemohu uvěřit, nemohu pro tyto chvíle potěšuje slovy Pána Ježíše: „Já pochopit, proč se to všechno muselo stát. Stí- jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby rám si slzy a otázka „Proč?!?“ mi nejde z mysli. umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, Zdeňka, která Boha milovala, která měla ráda neumře navěky…“ (J 11,25-26) Jsem smířena se skutečností a s nadějí hledím lidi i život, na kterou doma čekaly dvě děti – ta hodná Zdeňka již není mezi námi. Pane Bože, do budoucnosti. A věřím. Věřím, že se jednou se Zdeňkou shledáme v Božím království. H. M. proč jsi to dopustil?!?

ADVENT 02/2003

5

ZAMYŠLENÍ NAD…

Čím voníme? Nedávno jsem zažila zvláštní věc, ucítila jsem omamnou až dusivou vůni v místě, kde bych ji opravdu nečekala – v kostele. Když jdete do divadla nebo do kina, je jasné, že vás tam čeká gejzír vůní, potažmo pachů, a jaksi s tím i počítáte, ale do kostela? Tam je, řeklo by se, víc intimno, rozumějte duševní. Nedávno jsme zažili ryze komerční dny opravdu voňavých svátků, rádoby adventních vánočních týdnů. Ty přímo sálají různými vůněmi, pár mě jich svědí na jazyku. Od umělých ozdob, napodobenin chvojí, přes nakupování dárků za „opravdu výhodné ceny“, svíček, které se mihotavě rozsvěcují, nadšených dětí, které jsou prodejci a výrobci reklam mistrně manipulovány k větší náročnosti na dárky, a v neposlední řadě uštvaných maminek, které se snaží, aby vše bylo, jak má být. Potom mě napadá ještě jeden rys vánoční vůně – tuny zabitých ryb a různé jiné havěti, hektary pořezaných stromků – které potom dost potupně „zdobí“ popelnice a jejich blízké okolí, zbytky z vánočního hodokvasu, a to vše pro vůni zisku, obratu, vyprázdněných skladů – říkejte si tomu, jak chcete, ale pro většinu lidí to tak je. Samozřejmě, už přímo slyším vás, kteří namítáte, že jste tyto dny volna využili pro opravdové sdílení se, vám tyto řádky ani nepatří. Vy jste určitě neprožívali výprodej lásky poslední měsíc v kalendáři, vy určitě lásku – tu pravou křesťanskou – živíte po celý rok a nepotřebujete k tomu pár dní nařízeného volna. Já myslím na ty lidi, kteří celý rok, nebo jeho podstatnou část, provoní honbou za výdobytky civilizace a opravdu nemají čas na nějaké „tlachání“, což teprve na návštěvu u někoho známého, ne-li přímo vzdálené rodiny. Na to si uděláme chvilinku o Vánocích, to jsou tak nějak všichni naměkko a málo kdy se ohřívají staré nevyřešené spory. Hned od začátku prosince jen to samé: „…veselé Vánoce a bohatého…“ a lidé

6

jsou milejší, laskavější a nejdou si tak po krku, muži pouštějí sednout ženy ověšené nákupními taškami. Ale vraťme se k vůním – všimli jste si někdy, jak voní lidé? Vzpomínám si, když jsem chodívala kontrolovat děti, jestli jejich spánek nic neruší, že jejich pokoj byl prosycen zvláštním pachem i přes veškerou péči moderní kosmetiky; ta vůně byla vždy jedinečná. Co mám ale hlavně na mysli – vůni té pravé Lásky, která je ochotná nás malinké a ustarané pod břemeny stále hledat, tu mám na mysli. Bůh nás přece dokonale zná a ví, jakou opravdovou vůni vydáváme. To je ta pravá vůně, tu mi nikdo nemůže nařídit ani prodat, to je ten pravý dar. Když dostanu dárek, udělá mi ohromnou radost a provoním tou radostí další lidi, když mi někdo upřímně stiskne ruku a podívá se mi do očí – to je vůně! Vůně přijímání a přátelství. Nakonec bych vám chtěla popřát, abyste se nechali tou Láskou provonět opravdu do plnosti a aby ta vaše vůně nakazila i všechny lidi, kteří R budou kolem vás.

ADVENT 02/2003

ZAMYSLENIE NAD…

Boh na zasadaní zborového výboru Výbor v cirkvi nie je skupina ľudí, ktorá sú múdrejší, a preto schopnejší viesť a rozhodovať za ostatných. Výbor je skupina ľudí vybraná zo spoločenstva veriacich, ktorí sú plní Ducha Svätého, majú úzke spoločenstvo s Bohom, a tak sú schopní predkladať mu problémy, túžby a ciele spoločenstva veriacich ľudí. Na zasadaniach výboru s pokorou a na modlitbe predkladajú tieto veci Pánu Bohu a hľadajú jeho vôľu. Zasadania výborov by sa mali niesť v duchu modlitby, pokory a lásky. V žiadnom prípade tam nie je miesto pre siahodlhé, neplodné diskusie, pri ktorých sa jednotlivci samoľúbo počúvajú. Ak sa členovia výboru nevedia na veciach zhodnúť, nemajú pokračovať a presadzovať si svoj hoci sebalepší názor, ale sa majú v pokore skloniť pred Bohom a tak nadobudnúť jednotu ducha ako dokonalé telo Kristovo. Ak na vec nemáte jednotný názor, nepokračujte v argumentáciách, ale urobte si modlitebnú chvíľu. Jediný dôvod na dlhé príhovory na zasadaní výboru je chvála Boha za jeho mocné skutky, za jeho lásku a milosť. Výbor nie je zasadanie parlamentu! Čas strávený na zasadaní výboru má mať hlboký duchovný náboj. Členovia majú odchádzať povzbudení a bohatší o ďalšie prejavy Božej lásky. Zasadanie výboru

nemá ani tým najmenším pripomínať zasadanie politikov, ich rivalitu, ostrú diskusiu a tvrdé útoky. Sme Božie deti a nehľadáme toho, kto z nás má lepší názor, lepší návrh, ale hľadáme Božiu vôľu a Božiu tvár. Ak nevládne medzi členmi výboru duch pokory, služby a lásky, teda Boží oživujúci Duch, nie sú ničím iným ako politikmi s nálepkou „kresťania“. Ak si členom výboru a vieš, že zasadanie vášho výboru je podobné zasadaniu politikov, potom pokor pred Bohom svoje srdce. Dovoľ Duchu Svätému usvedčiť ťa zo samoľúbosti a pýchy, zo sebectva a egoizmu. Vyznaj svoj hriech a pokorne hľadaj odpustenie. Nakoniec sa modli a pros jednotlivo za každého člena výboru, aby si ich miloval, aby si bol ochotný im slúžiť ako Ježiš slúži tebe. Ak nie si člen výboru, no vieš, že v tvojom zbore nie je výbor podľa Božej vôle, modli sa. Modli sa o to, aby si miloval každého člena výboru a aby si im bol ochotný slúžiť. Modli sa za každého jednotlivo a hľadaj možnosť prejaviť im Božiu lásku. Ak si členom výboru a výbor je odrazom Božieho riadenia, alebo nie si členom výboru, no v tvojom zbore je výbor podľa Božej vôle, potom sa pokor pred Bohom a denne mu ďakuj za tento dar, pretože to nie je samozrejmosť. A K (M)

Môj drahý Je tichý večer. Všade okolo vládne tma, ale ja nemôžem spať. Prečo asi? Pýtam sa sama seba. Viem, viem že si ma čakal a preto nemôžem zaspať. Odpusť, prosím. Odpusť, že až teraz ku Tebe prichádzam a chcem byť Tvoja. Ale… veď vieš, že dnes toho bolo už veľa. Robila som to z lásky, a pritom myslela na naše stretnutie. Že budeme opäť spolu, len ja a Ty. Chceš ma počúvať? Ja rovnako slová Tvoje počuť chcem. Keď si pri mne, je mi teplo, i keď sa vietor pohráva

ADVENT 02/2003

so stromami. No mám zrazu toľko sily, len vrav, chcem počúvať. Nedaj sa vyrušovať. Ten krik vonku? Ale, to nič. To predsa nemôže vadiť. Tvoje slová sú silnejšie, i keď hlas tvoj je jemný a tichý. Ja ho však počujem a chcem len ten hlas počúvať… Ó, ďakujem… A zajtra! Zajtra príď znovu. Budem ťa čakať. Len príď, hneď ráno ako vstanem, môj drahý, M F drahý Ježišu.

7

ZAMYŠLENÍ NAD…

Bůh si své věci ohlídá… Je polovina února a ještě mi nepřišel Advent, který jsem si začátkem roku předplatila. Asi na mě nějakým nedopatřením zapomněli… Sedám ke psaní. Krátký dopis s upomínkou, přikládám i kopii ústřižku složenky jako doklad, že jsem si Advent předplatila. Za chvíli vše mizí na naší poště… Čekám. Přichází obálka a v ní oba letošní výtisky Adventu. U nich je ještě dopis. Beru ho do rukou a letmo pročítám. Vtom mě zarazí upozornění: „Ještě bych potřebovala vyjasnit předplatné časopisu Advent. Obdrželi jsme platbu 200 Kč tak, jak je to zřejmé ze sjetiny VAKUSU. Ale na kopii ústřižku, kterou jsi nám poslala, je uvedeno 400 Kč. Nevím, jakou částku jsi zaplatila. Ale pokud to bylo 400 Kč, reklamujte to u vás na poště. Jestli jsi zaplatila 200 Kč, přikládám složenku na zbývající částku…“ Nemohu uvěřit svým očím. Hledám a naštěstí i nalézám ústřižek složenky. Je na něm slovy i čísly zřetelně napsáno 400 Kč. Ale proč v Adventu dostali jen 200 Kč? Prohlížím ústřižek i kopii 2. části složenky, kterou mi z redakce poslali. Je na něm vidět, že někdo přepsal mých 400 na 200. Tedy u nás na poště někdo úmyslně padělal poukázku. Také na mém podacím lístku je záměrně „podpisem“ začmáraná počítačem natištěná částka, kterou jsem platila. Pořád tomu nemohu uvěřit. Že se mě paní u přepážky už několikrát snažila ošidit, to vím. Ale že by si dovolila padělat poštovní poukázku?!? Je pátek večer. Telefonuji své přítelkyni, která pravidelně posílá peníze na Českou biblickou společnost. Ústřižky od složenek naštěstí má. V sobotu mi je přináší do shromáždění. A zase je na nich podpis úmyslně vedený tak, aby byla zakrytá hodnota, která byla naražená počítačem. Začínám mít podezření, že se na poště podvádí a krade. Smutná realita… Tu noc s manželem nemůžeme usnout. Hlavou se nám honí otázka: Jak se máme zachovat?! Nechceme dělat nepříjemnosti v mezilidských

8

vztazích. Ale máme vůbec právo nečinně přihlížet tomu, že se někde páchá trestná činnost? Zjišťujeme i další podvody – a zase na poukázkách, kterými se platily dary na další humanitární akce! Zloděj nepočítal s tím, že si někdo z dárců bude ověřovat, jestli jeho s láskou posílané peníze došly… Najednou vím, jak se zachovám. Na podvod se přišlo díky Adventu. Další důkazy krádeže mám z ústřižků složenek, kterými jsme platili na Adru, Českou biblickou společnost, Nadaci pro transplantaci kostní dřeně. Teď chápu, že Bůh si své věci ohlídá. Že nedopustí, aby ho někdo okrádal. Jsem si jistá, že Bůh o celé této záležitosti dobře ví. Možná, že si právě nás použil k tomu, abychom zakročili. Abychom se jasně postavili na Boží stranu. Cítím, jako by nám Bůh dával sílu. S jistotou oznamujeme příslušným orgánům, co se stalo. Další den se rozjíždí promyšlená akce, shromažďují se důkazy, aby byl nakonec viník usvědčen… Naše počáteční nejistota se mění v jistotu, že Bůh stojí vždy na straně práva. Vždyť skrze Bibli k nám jasně promlouvá: „Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.“ (Př 16,8) Dary na šíření evangelia, na pomoc lidem těžce nemocným, ochrnutým, na pomoc lidem sužovaným válkou a přírodními katastrofami – ano, tyto dary si Bůh ohlídá. „K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám. Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají. Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel…“ (Ž 17, 6-8) Ano, Bože, jako zřítelnici svého oka ochraňuj to, co je tvoje. Jako zřítelnici svého oka ochraňuj ty, kdo tě hledají, potřebují, kdo ti důvěřují. Neboť „Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.“ (Ž 119,137) S tebou se nemusím bát… H. M.

ADVENT 02/2003

STUDIE

Bůh ve třech osobách – problém? Už bylo hodně pokusů představit si trojjediného Boha pomocí přirovnání z našeho života, z našich zkušeností nebo prostřednictvím nějakého znázornění. Věřící se snažili objasnit, vyložit, srozumitelně vysvětlit nebo nějak se nechat poučit o Boží trojjedinosti. Nic z toho však nebylo dostatečně uspokojivé. Učení o Trojici je problém. Apoštol Pavel v 1 Tm 6,16 píše: „On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět…“ Naše lidská hříšnost vůči Boží všeobsáhlosti vesmíru omezuje naše poznání a klade našemu chápání nepřekonatelné hranice. A kdo přesto chce za každou cenu pochopit Boha, dostává se do neužitečných, zbytečných spekulací vlastní moudrosti. V důsledku toho se mystika snaží Boha pochopit ne rozumově, ale citem, intuicí, instinktivně, extází. Jsou to jen snahy. Bible nám říká o Bohu, že se nám zjevuje sám, a to natolik, nakolik ho k našemu pochopení a víře potřebujeme. Tento Bůh se nám projevuje ve třech osobách. Ale kde ve světě platí, že 1+1+1=1? Někteří lidé se to snaží vysvětlit úkazem z přírody, jako voda, led a pára. Ale taková vysvětlení jsou zavádějící. I dřívějším adventistům to bylo nepochopitelné. A ještě jedna skutečnost: v Bibli nikde nenajdeme slovo trojjedinost nebo „Trojice“. To slovo není biblické. E. G. Whiteová označuje Boha, Krista a Ducha svatého jako „tři osoby“. Ducha označuje jako třetí osobu Božství. Mnozí si těžko dovedou představit Ducha svatého jako osobu, protože ho Bible přirovnává k větru, ohni, vodě, oleji a holubici. Přitom nás Bible přivádí stále jen k jednomu jedinému Bohu. Křesťanství, židovství a islám se považují za tři největší monoteistická náboženství. Vyznávají jen jednoho Boha. V současné době je učení o Boží Trojici těžkou překážkou ke vzájemnému dorozumění. Proto je křesťanská misie mezi židy a muslimy velmi obtížná. Mnozí se pak ptají, má-

ADVENT 02/2003

-li učení o Trojici být takovou překážkou; nebylo by lépe se o ní vůbec nezmiňovat? Jaký teologický význam a jaký praktický užitek to přináší? A přesto se učení o Trojici nedá zavrhnout. Ten nevěřící Tomáš, který před sebou jasně uviděl Ježíše Krista, přesvědčivě o něm prohlašuje: „Můj Pán a můj Bůh.“ To dalo učedníkům jistotu, že ten věčný Bůh přišel k nám lidem v Ježíši Kristu. Toto přesvědčení nevzniklo z abstraktní teologie nebo filozofické spekulace, nýbrž to byl výraz přesvědčující zkušenosti s ukřižovaným a vzkříšením Ježíšem z Nazareta. Poznali v něm Mesiáše. Bůh se zjevil znovu a potkává se s nimi osobně. (2 K 5,19; Ko 2,9) Teď teprve chápou Ježíšova slova: „…Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (J 14,9) „…Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,6) „Já a Otec jsme jedno.“ (J 10,30) „…dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ (J 8,58) Zde se tedy jeden Bůh projevuje ve dvojí podobě. Tím to však nekončí. Krátce před svým odchodem k Otci Ježíš oznámil svým učedníkům, koho ustanovuje po sobě jako osobního zástupce a kdo u nich bude zůstávat stále. Říká jim jasně, že je to Duch svatý. On je zástupcem Krista na zemi. Co je v evangeliu Jana řečeno o Duchu svatém, je řečeno i o Ježíši. Zatímco Ježíš je po svém nanebevstoupení naším přímluvcem v nebi (1 J 2,1), působí Duch svatý jako přímluvce na zemi. (J 14,16) Jako Ježíš zastupoval svého Otce zde na zemi, tak také po návratu Ježíše k Otci zastupuje Duch svatý Ježíše na světě. Jinými slovy: Duch svatý je osobní přítomnost Boží na tomto světě, v něm se přímo setkáváme s Bohem. Bůh je zde osobní bytost. Proto i Duch svatý není pouhou silou, ale osobou. Tím je Bůh trojí bytostí, ve třech osobách. Z toho důvodu mají od Ježíšova nanebevzetí učedníci křtít ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. (Mt 28,19) A prvokřesťanský projev požehnání zněl: „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ (2 K 13,13)

9

STUDIE

Ještě ke slovu „osoba“. Původně slovo osoba – persona, (řecky prosopon) znamenalo „maska“, kterou si herci v řeckém divadle dávali na tvář podle role, kterou měli hrát. Z tohoto pohledu jsou tři božské osoby třemi rozdílnými manifestacemi, projevy jednoho Boha. Zatímco herec v divadle mohl nosit různé masky jen jednu po druhé, Bůh se projevuje ve třech osobách současně. Tak při křtu Pána Ježíše bylo slyšet hlas Otcův, zatímco „Duch svatý sestoupil na Ježíše v tělesné podobě jako holubice“ (L 3,22). Bůh Otec, Syn a Duch svatý jsou tedy tři „osoby“

nebo tři „obličeje“, „tváře“ jednoho a jediného Boha. Každý z nich přitom ztělesňuje Boha jako celek, nejen jednu jeho část. Víra v Boží trojjedinost má za cíl zamezit teologickým jednostrannostem, které vznikají, když se někdo pokouší logicky vysvětlit tajemství Boží bytosti. Bůh zůstává tajemstvím, které naše myšlení a řeči neobsáhnou. E. G. Whiteová zdůrazňuje: „Lidský rozum nedokáže pochopit Boha. Chraňme se před tím, abychom ho spekulací chtěli vysvětlit. Zde platí, že mlčení je víc než slova.“ (T VIII, 279) TD. R P,  ., F

Zákon – je radostí, nebo břemenem? V páté kapitole listu apoštola Pavla Galatským se na jedné straně mluví o osvobození od zákona: „nejste už pod zákonem“ (v. 18), na druhé straně o ovoci Ducha: „proti tomu se zákon neobrací“ (v. 23). V listu Římanům, v osmé kapitole, se hovoří o tom, že spravedlnost, která je požadovaná zákonem, se v nás uskutečňuje působením Ducha (v. 4). Nikde v Novém zákoně není napsáno, že Boží zákon byl zrušen nebo že už není tak důležitý. Rovněž zcela jasně se zdůrazňuje, že „…člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Ježíše Krista…“ (Ga 2,16). Bible zřetelně ukazuje, že zákon jako věčné měřítko zůstává. Pouze ten, kdo tomuto zákonu plně odpovídá, dosahuje věčný život. Znamená to tedy, že nás spasí pouze dokonalá poslušnost? Ano – ale vlastní poslušností toho nikdy nedocílíme. To udělal místo nás Ježíš Kristus. „Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.“ (Ř 5,19) Nebudeme spaseni na základě toho, co činíme my, nýbrž toho, co učinil Kristus místo nás. Snad každému je zatěžko porozumět základnímu principu spravedlnosti z víry. To platí i pro nás adventisty. Neustále se nám říkalo: „Když budeš hodný, dostaneš odměnu.“ Tento způsob

10

myšlení je v nás hluboce zakořeněn. Už těžko chápeme, že Bible učí pravý opak. Ta nám říká, že jsme napřed odměněni. To znamená, že se nám dostalo spasení a v návaznosti na to jsme pak poslušní. To je jádro křesťanského učení: Jsme spaseni dřív, než pro to můžeme něco udělat. To nás pak přivádí k poslušnosti. K poslušnosti? Máme to slovo vůbec ještě používat? Ano, protože Pán Ježíš k našemu údivu řekl: „Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ (J 15,14) a „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce…“ (v. 10). Ale Ježíš neříká: „Když zachováte má přikázání, pak teprve dostanete mou lásku.“ Spravedlnost z víry znamená, že Ježíšova láska je v mém srdci. Ta zapudí všechno špatné. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Ga 2,20) To je jediná cesta, která nás odvádí od jednoho nebo druhého extrému: Ani zákon, ani „osvobození od zákona“ není to, co si Pán Bůh od nás přeje. Jen plné odevzdání se jemu, Zákonodárci umožní spojit víru a skutky. Důvěřujme mu plně, že to s námi myslí dobře a že jeho příkazy („všechno, co vám přikazuji“) jsou k našemu dobru. Zákon – je radostí, nebo břemenem? Odpověď na tuto otázku závisí na hloubce mého osobního důvěrného vztahu k Pánu Ježíši. D. W V,  , R

ADVENT 02/2003

ZE SVĚTA

Modlíme se za Andoru OBYVATELSTVO: 67 000 obyv.; Andořané 27,5%; cizinci 72,5% (Španělé 28 000, Francouzi 3 000, Portugalci, Britové atd.) NÁBOŽENSTVÍ: křesťané 95% (řím. kat. 93,9%; prot. 0,6%; okrajoví /Svědkové Jehovovi/ 0,5%); nevěřící/ostatní 5%; židé 0,4% ADVENTISTÉ S.D.: v Andoře nežijí Andora (psáno také Andorra podle originálu) je nejlidnatější zemí v Evropě, mezi jejímiž obyvateli není ani jeden člen Církve adventistů s. d. Dnešní vyprávění tedy nebude o životě a práci adventistů, ale o misijním poli, kde není nikoho, kdo by zvěstoval trojandělské poselství a připravoval lidi na brzký druhý příchod Ježíše Krista. Nic se na tom nezmění, dokud s tímto poselstvím nepřijde do Andory někdo z jiné země. Nevelký státeček o rozloze asi 20x20 kilometrů tvoří několik údolí v srdci vysokých Pyrenejských hor, v horském masivu Maladeta. Jedná se o jeden z nejkrásnějších koutů Pyrenejských velehor, s překrásnou scenérií strmých skalních srázů, ledovcových splazů, zurčících potůčků, přinášejících do údolí vláhu z vysoko položených sněhových polí, a borových hájů, jejichž vůně se mísí s ostrým horským vzduchem. Izolovanost Andory je ale jenom zdánlivá, protože kuriózní stát i jeho kouzelná horská příroda přitahuje každé léto a každou zimu dlouhé zástupy turistů, návštěvníky z Čech a Slovenska nevyjímaje. Španělé tvoří 41% obyvatel a jsou nejpočetnější národnostní skupinou. K andorské národnosti se hlásí sotva čtvrtina obyvatel a také dějiny horského státečku ovlivňovali vždy převážně cizinci. Andora vznikla v roce 1278 smlouvou mezi španělským biskupstvím v Seo de Urgel a francouzským hraběcím rodem Foix. Kuriózní je, že v roce 1934 se andorským knížetem Borisem I. vyhlásil ruský bělogvardějec Boris Skorysev a skutečně zde téměř neomezeně vládl až

ADVENT 02/2003

do roku 1941. O specifičnosti místních malých poměrů svědčí i to, že ženy zde získaly volební právo teprve v roce 1969. Andora je zcela závislá na ochraně svých mocných sousedů. Díky ní už od počátku 14. stol. nezažila ani jednu válku. Vládní vojenskou jednotku tvoří nepravidelná armáda, složená ze všech andorských mužů ve věku 16 až 60 let. Všichni její členové jsou důstojníky, ani jeden příslušník andorské jednotky není řadovým vojákem. V roce 1993 si obyvatelé Andory zvolili v referendu demokratickou ústavu, čímž ukončili 700 let trvající francouzsko-španělský protektorát a vyslovili se pro úplnou nezávislost. Andořané se tradičně hlásí k římsko-katolické církvi, jejíž dominantní postavení v této oblasti nikdy v posledních více než tisíci letech nebylo otřeseno. Pyreneje tvořily ještě dlouho po bitvě u Poitiers, kde se muslimský postup do západní Evropy zastavil a zvrátil, severní hranici maurské říše ve Španělsku. Ostatně vůbec první dochovaná zpráva o Andoře z roku 805 říká, že ji jako nárazníkový stát proti iberským muslimům zřídil slavný franský král Karel Veliký. Právě odtud se odrazila reconquista, křesťanský zápas o znovuzískání ztracených španělských území pod arabskou nadvládou, poté, co byli ve zmíněném roce muslimové vypuzeni z Francie a Pyrenejí. V posledních letech rychle přibývá převážně nelegálních imigrantů ze severní Afriky, kteří poprvé v dějinách narušují náboženskou homogennost katolického státního útvaru. V roce 1993 uváděla publikace Operation World, že malá protestantská komunita je tvořena výhradně cizinci žijícími v zemi a že ani jeden rodilý Andořan není protestantem. Zato Svědků Jehovových žije v Andoře mnoho. V hlavním městě Andorra la Vella je také jedna mešita. Ústava zajišťuje náboženskou svobodu i svobodu projevu a shromažďování, nicméně

11

ZE SVĚTA

římsko-katolická církev má ústavou zaručeno zvláštní postavení vůči státu „v souladu s andorskou tradicí“. Katolická náboženská výuka na školách nemá žádnou konkurenci a učitelé katolického náboženství jsou placeni státem. Výuka je ale pro žáky dobrovolná. Známou mezi křesťany učinila Andoru křesťanská rozhlasová stanice, která ze zdejšího silného vysílače šíří evangelizační programy do mnoha zemí světa. Zajímavé je, že Maladeta, jak se jmenuje horský masiv, v němž malý stát leží, znamená ve španělštině „zlořečený“. Dnes už se asi těžko dozvíme, proč původní obyvatelé tak podivně nazvali toto krásné místo. Snad měli na mysli těžký život, který velehorské zimy, odlehlost a pustota způsobují. Ale možná mínili i duchovní temnotu, ležící na tomto zvláštním, kuriózním místě na mapě Evropy. V období španělské občanské války byla horská zemička rájem pašeráků. Tato tradice se přenesla i do období vlastní 2. světové války a svým způsobem trvá dodnes, protože Andora je vyhlášeným celním a daňovým rájem. Více než krásy přírody jsou právě materiální výhody tím lákadlem, které do Andory přitahuje každoročně neuvěřitelných 12 milionů turistů. Možná, že někde tady tkví zlořečenství a duchovní temnota, která zemi přikrývá jako temný mrak. Přednosti daňového ráje s sebou na druhé straně nesou kolony aut na hranicích, které ochromují dopravní systém celého nepatrného knížectví, znečištěné ovzduší, přeplněná města a vesnice. To vše je pro Andořany více prokletím než požehnáním. Autoři modlitební výzvy „Okno 40/70“ – přímluvných modliteb za země ležící severně od známého „Okna 10/ 40“ – upozorňují v této souvislosti na biblický verš Dt 23,6b, který zní: „…proto zvrátil Hospodin, tvůj Bůh, zlořečení tobě v požehnání, neboť Hospodin, tvůj Bůh, tě miloval.“ a dodávají: „Představte si ve víře zemi, kterou navštěvuje každý rok 12 milionů turistů a místní obyvatelé jsou připraveni jim v jeho milosti a lásce sloužit.“

12

V Andoře pracovalo v minulosti několik adventistických knižních evangelistů, dokonce zde několik členů církve žilo a v polovině 90. let se na celém světě konala sbírka pro evangelizační účely v Andoře, ale dnes je země opět zcela nedotčeným misijním polem, čekajícím na nové nadšence s vizí pro průkopnickou práci. Modlete se, aby se v řadách rostoucí španělské církve adventistů, nebo kdekoliv jinde na světě, třeba u nás, našel věřící s touhou znovu přinést do země „zlořečení“ světlo, plynoucí z čistého a jasného biblického zjevení. Pravděpodobně málokdo z nás měl anebo bude mít příležitost, aby malou zemi vysokých hor osobně navštívil. Nic kromě vlastního rozhodnutí nám ale nemůže bránit v tom, abychom společně s ostatními křesťanskými bratry ve víře prosili Boha, aby zlořečenství Andory proměnil v její požehnání. „Neboť Hospodin, tvůj Bůh, tě miloval.“ P N

ADVENT 02/2003

Z DOMOVA

KONCERT komorného orchestra v martinskom zbore

Priatelia peknej hudby N

ie je úplne bežné počuť v našich zboroch na pobožnostiach klasickú hudbu, aj keď v našich spevníkoch (Spievajme Hospodinovi) je zaradených niekoľko piesní od skladateľov klasickej hudby. A možno by bolo ostalo len pri týchto piesniach, keby sa skupinka nadšencov z Trnavy nerozhodla dať svoj um hry na hudobné nástroje dokopy a nacvičiť skladby klasickej hudby. Práve preto sa mohla pobožnosť 14. decembra v sobotu poobede v martinskom zbore odohrávať v atmosfére hudobno-slovného programu. Ale Martin nebol prvým ani posledným svedkom vystúpenia hudobného telesa, ktoré hrdo nesie názov: Priatelia peknej hudby (PPH). Po koncerte som oslovil umeleckého vedúceho orchestra Jaroslava Kabu (notár a prvý huslista) a člena orchestru Jozefa Valoviča (druhé husle) a položil im niekoľko otázok. Hudba je dosť široký pojem. Každý si môže prestaviť pod peknou hudba niečo iné.

ADVENT 02/2003

Čo je pekná hudba podľa Teba? Jaroslav Kaba: Hudba sa skladá z určitých prvkov. Myslím si, že pekná hudba musí mať v sebe melódiu, rytmus, dynamiku, jednoducho všetky tieto komponenty. „Pekné veci“ sa dajú nájsť v klasickej hudbe, ale aj v iných hudobných žánroch. (Skúšali sme hrať dokonca aj Beatles).

13

Z DOMOVA

„Akej vážnej hudby? Veď Mozart je veselý! Každý skladateľ bol veselý. Každý skladal hudbu nie preto, aby bol smutný a vážny, ale aby potešil srdce. Lepší bude názov: „Priatelia peknej hudby.“ A pritom aj ostalo. Keby si mal predstaviť váš orchester: Akí ľudia tvoria toto hudobné teleso? Jaroslav Kaba: Od inžinierov, kandidátov vied a neviem ešte akých titulov, až po študentov gymnázia či učňov. Jaroslav Kaba Skupina Koráb spieva v jednej svojej piesni: „Boh miluje country…“ Akú hudbu podľa vás miluje Boh? Jaroslav Kaba: …peknú J. Aký hudobný štýl hráte? Jaroslav Kaba: Hráme klasickú hudbu od romantizmu, klasicizmu (hrali sme už aj predklasicizmus), cez všetky štýly baroka (hráme dosť Händla, ktorý patrí do neskorého baroka), až k Čajkovskému a Bartókovi.

Jozef Valovič Ako vznikol názov: Priatelia peknej hudby (PPH)? Jozef Valovič: Kazateľ, ktorý pôsobí v Trnave (br. Peter Čižniar pozn.red.), mi jedného dňa povedal: „Mali by ste si dať nejaký názov. Napríklad: „Priatelia vážnej hudby.“ Na to som povedal:

14

Aké nástroje sú v ňom zastúpené? Jaroslav Kaba: Všetky sláčikové nástroje – husle, viola, čelo. Kontrabas nám síce chýba, ale onedlho bude aj ten. Z dychových nástrojov máme flauty, fagot, pribudne klarinet a hoboj. Keby si mal trošku zabrúsiť do histórie, ako vznikla myšlienka začať hrať klasickú hudbu? Jaroslav Kaba: Od malička ma to ťahalo ku klasickej hudbe. Keď som vyrastal br. Ruben Žurek bol v klasickej hudbe „pojem“. Dodnes obdivujem jeho hru na husliach. Pred časom nastala neočakávaná „zhoda náhod“ a my sme sa nejako „zlepili“ dokopy J. Začiatky boli spontánne a sprevádzala ich silná improvizácia. Chceli sme si zahrať, boli sme len traja – štyria …postupne sa k nám pridávali a stále pridávajú ďalší… Koľko vás je teda dnes? Jaroslav Kaba: Základ tvorí trnavské jadro (4 sláčikári – komplet kvarteto), ku ktorému sa pripojili ďalší huslisti z okolia, fagot a 4 flauty. Na blížiace sa slávnostné konferenčné zhromaždenie Slovenského združenia s nami cvičia aj „trúbky“ z Banskej Bystrice. Počet hráčov sa blíži k dvadsiatke. Existujú nejaké záznamy, CD či audio kazety s vašich koncertov? Jozef Valovič: Z každého nášho koncertu si nechávame robiť nahrávku, ktorá slúži pre nás ako spätná reakcia (keď sa človek nachádza uprostred hudby nemôže dosť dobre všetko zachytiť

ADVENT 02/2003

Z DOMOVA

a posúdiť, kde sú chyby). Po koncerte sa stretneme počúvame, ako sme hrali, máme možnosť sa učiť a vypilovať detaily.

Vyšlo už nejaké vaše CD? Jozef Valovič: V rukách držím CD, ktoré je pre nás akousi generálkou – či výzvou, aby sme veci dotiahli, a nahrali nosič naostro… Stále je však nevyhnutné pilovanie a dril, pretože verejná nahrávka je dobrá vtedy, keď sú všetci viac-menej profesionáli… my máme k tomu ešte ďaleko.

Ako funguje zohrávanie a cvičenie takej veľkej skupiny hudobníkov? Jozef Valovič: Páči sa mi, že Jaro (Kaba – pozn. red) dokáže „zapáliť“ ľudí nielen v Trnave, ale ohníčky už horia takmer po celom Slovensku. Stretneme sa v niektorom zbore na pobožnosti (niekedy u nás v Trnave) a pred a po koncerte cvičíme. Všade, kam prídeme a hráme, pridávajú sa ľudia, ktorí chcú hrať, ale nemajú s kým. Aké sú vaše ďalšie plány? Ako vidíte budúcnosť PPH? Jaroslav Kaba: Stále sa rozširujeme… boli by sme radi, keby nás na pódiu bolo viac ako tých, ktorí počúvajú. Môj sen je, aby sme mali príjemnú atmosféru, aby si každý prišiel na svoje. Rád by som pozval každého, kto má chuť a hrá na nejakom nástroji, aby prišiel, partitúru mu napíšeme J. Chceli by sme motivovať mladých, aby začali hrať. Mojím prianím je, aby sme rozdávali radosť krásnou hudbou, obohacovali a privádzali aj touto hudbou ľudí bližšie k Bohu.

Kde všade hrávate? Pretože, tento koncert asi nebol prvým ani posledným… Jaroslav Kaba: Hrali sme už na mnohých miestach. V detských domovoch, domovoch dôchodcov – väčšinou sú to benefičné koncerty. Na naše koncerty si pozývame profesionálov, ktorí s nami hrajú. Mali sme možnosť hrať s prvým fagotistom Slovenskej filharmónie, prvým fagotistom zo Slovenského národného divadla, s pani Ševečkovou, šéfkou Trnavského komorného orchestra a mnohými ďalšími… Aké výsledky prináša spolupráca PPH a profesionálnych hudobníkov? Jaroslav Kaba: Sú nadšení, ako nám to ide (smiech). Jozef Valovič: Sme veľmi radi, že sú ochotní s nami hrať. Že hudba, ktorú hráme, nie je až tak zlá, aby ich to odradilo. Veľmi nám napríklad pomáha, že sa od nich môžeme naučiť metodiku zohrávania sa.

ADVENT 02/2003

P: F S (@.) F: P Š

15

Z DOMOVA

Zasadanie výboru Slovenského združenia V nedeľu 8.12. 2002 sa zišiel výbor slovenského združenia na pravidelné 16. zasadanie v budove Slovenského združenia v Bratislave. Zamyslenie z Božieho slova mal brat E. Miškej, hospodár Č-S. únie z textu Mat 11,28-30, na tému „Čo sa môžeme naučiť od Ježiša Krista“. V prvej časti sme sa zaoberali otázkou rekonštrukcie budovy v Banskej Bystrici na Kolárovej ulicii. Pri rokovaní o tomto bode boli prítomní aj traja zástupcovia zboru BB2. Najdôležitejšia časť tohto bodu sa týkala predloženého rozpočtu stavebných a remeselných prác. Pretože rozpočtová suma bola príliš vysoká na schválenie, výbor Slovenského združenia (VSZ) prijal rozhodnutie zaistiť do konca januára r. 2003 nové podklady pre všetky možné varianty, ako naložiť s touto budovou. To znamená pripraviť taký variant prestavby, ktorý by bol finančne realizovateľný, resp. podklady na prenájom, alebo predaj tejto budovy. Bol predložený rozpočet SZ na r. 2003 a rozpočet oddelení. Obidva rozpočty boli prijaté. Požiadavky zborov na dotácie boli preložené na nasledujúce rokovanie VSZ. Výboru bola tiež predložená revízna správa audítora Euroafrickej divízie (EUD), ktorá bola tiež prijatá. V ďalšej časti podali správy brat Miškej z rokovania výboru Č-S. únie a brat E. Duda z rokovania EUD. Zo správ EUD vyplýva, že CASD v roku 2002 má viac ako 12,5 mil. členov. Za posledný rok bolo pokrstených 996 244 nových členov. Na budúci rok je plánovaná satelitná evanjelizácia a pre r. 2004 bol prijatý celosvetový plán, aby každý zbor uskutočnil evanjelizáciu. Zo správy o „bielom mieste“ Humenné vyplýva, že v súčasnosti tam prebieha evanjelizačný program pomocou videoseriálu Hľadanie. Počet účastníkov sa pohybuje medzi 15 až 20. Na návrh zborového výboru Nové Zámky bolo schválené vysvätenie brata Jozefa Plachého, ktoré sa uskutoční v r. 2003 po schválení výborom Č-S. únie.

16

Nová koncepcia časopisu Znamenia doby sa stretla s pozitívnou odozvou a VSZ odporúča pokračovať v nastúpenej ceste. Jediná výhrada sa týkala humoru, ktorý sa objavil v prvom čísle a nebolo odporučené, aby táto rubrika pokračovala. Výbor prerokoval aj bod týkajúci sa svadieb a pohrebov v cirkvi. Prijal nasledujúce rozhodnutie: VSZ zaväzuje všetkých kazateľov a výbory zborov, aby sa v súlade s odporučením GK vyhli svadbám i pohrebom v sobotu. Súčasne vyzýva k dôslednosti v otázke zachovávania soboty. Vedenie SZ pripraví dokument GK o otázkach zachovávania soboty a dá ho k dispozícii všetkým kazateľom a zborom. Bol schválený predbežný program slávnostného konferenčného zhromaždenia a tiež návrh na stanovy fondu naliehavej pomoci. K B

Táto báseň bola zložená počas modlitebného týždňa, kde deti mali za úlohu napísať báseň alebo príbeh o tom, ako to bude raz na novej zemi. Keď Pán Ježiš príde sem, Uvidí ho celá zem. Poberie si všetkých svojich, Aj rodičov tvojich. Aj zvieratká poslušné, Z vody, vzduchu, zo súše. Všetci v nebi domy máme, Už dávno prichystané. Nová zem a nové nebo, Nový domov, nové meno, to všetko nám Pán Bo dá, pretože nás rád On má. Jakub Petrík, 11,5 r. Levice

ADVENT 01/2003

ZAČALO MRZNOUT

…začalo mrznout, no konečně! Hurá, zamrzla voda na rybníku, vytáhneme brusle, co odpočívají na půdě, a půjdeme si zařádit na led. Nemůžu se dočkat! Vykouknu z okna – a vidím dva malé nezbedy, jak rozbíjejí led kameny. Beru bundu a vyběhnu za nimi ven. „Kluci, proč ničíte ten led?“ „No a co, nemám brusle, tak stejně nemůžu bruslit!“ „My led nepotřebujeme, my bruslit nemůžeme, tak proč by měli ostatní?“ … Co teď, jak mám těm dvěma vysvětlit, že to, co právě dělají, není vůbec hezké. Jak rychle najít ta správná slova, aby se i tihle kluci mohli dívat na svět trochu jinýma očima. Jinak, než jak to vidí doma, kde je nevlastní otec v opilosti řeže řemenem a sprostě jim nadává. Možná, že ti kluci vůbec nejsou tak zlí, aby ničili radost jiným. Třeba je to „jen“ jedno veliké volání o pomoc, volání po porozumění… „Těš se ze zdaru druhých, i když tobě to žádný užitek nepřináší. Ušlechtilí jsou štěstím bližního obšťastněni spolu s ním.“ (J. Lússen) …a první krůček jsme zvládli. Tihle kluci s námi začali chodit na schůzky Pathfinderu a zrovna dnes jsme si zahráli skvělou lední honičku! HEIDY

17

PRO ZAMYŠLENÍ… Budu vám vyprávět příběh, který jsem četla v jedné knize od Baden-Powella. … Před několika lety se na Niagarských vodopádech stala tragédie. Po zamrzlé řece kráčela trojice lidí. Náhle však začal pod nimi led praskat, až se rozlomil na několik kusů. Na jedné kře se začal vzdalovat sedmnáctiletý chlapec, na jiné zůstal uvězněn muž se ženou. Kry proud pozvolna, ale nezadržitelně unášel směrem k vodopádům. Na oba břehy se sbíhali lidé, nebyli však schopni podniknout nic pro jejich záchranu. Až na dvou mostech, které se klenuly přes řeku, se začalo něco dít. Muži přinesli lana a spustili je dolů. Snad se na nich budou moci trosečníci zachytit! Když doplul chlapec se svou krou až pod most, opravdu se mu podařilo zachytit se lana. Držel se ze všech svých sil, aby mohl být vytažen, ale několik metrů nad hladinou jeho mrazem zkřehlé prsty povolily. Zřítil se do ledové vody. Mezitím se muž na druhé kře snažil uvázat konec lana kolem pasu své ženy, aby alespoň ona byla zachráněna. Ale proud jej strhával stále dál a dál a on nedokázal uzel dobře uvázat. I jemu lano vyklouzlo z rukou… Lidé o tom neštěstí ještě dlouho mluvili. Jistý muž řekl: „Myslím si, že kdyby byl na místě nějaký skaut, jistě by vymyslel něco pro jejich záchranu!“ To stojí za zamyšlení. Je lehké být po bitvě generálem. Co byste ale dělali vy, kdybyste tam byli? A věděli byste, že povinností skauta/Pathfindera je v takovém okamžiku vymyslet nějaký plán a ihned jej uskutečnit?!? Na tomto příběhu můžeme vidět, co lidé od nás Pathfinderů nebo Skautů očekávají. Nejdůležitější je být připraven a udělat právě to, co se od nás čeká! PETRA S., LVÍČATA LIBEREC

PRÁVĚ SE VÁM PŘEDSTAVUJE … O D D Í L 0 21 M R AV E N C I Č E S K Á L Í P A Ahojky lidičky!!! Nemyslete na malé, pilné živočichy, ale na partu asi 12 lidiček. Jezdíme na všelijaké akce a výlety do okolí. Děláme i dobročinné akce – např. sázení stromků pod místním kopcem zvaným Špičák, úklid městského parku. Scházíme se každé pondělí a čtvrtek, starší i ti trochu mladší. Na schůzkách hrajeme hry, vyrábíme něco z moduritu atd. Ale pořád si jenom nehrajeme, učíme se pracovat s kompasem, orientovat se v mapě a podobné věci. Náš bojový pokřik zní: „Mravenci jsou malí braši, snídají však vtipnou kaši. Ratata, ratata, jsme divoká zvířata.“ Pořádáme také akci „Bobří desetiboj“ – přijeďte, je to zábava. Za všechny Mravence zdraví JANA H. P. S. redakce: Chcete se nám i vy představit? Co děláte? Jak se s oddílem máte? No výborně – pošlete krátkou zprávičku a fotky na [email protected] (použít můžete samozřejmě i normální poštu ☺). 18

Cesta na Špičák

Silvestr v klubovně

„Už umíš dračí smyčku?“

„Jak se ztratit“

Brigáda v parku – Den Země

SBALTE SI SVÝCH PĚT ŠVESTEK A JDE SE NA POŘÁDNÝ VANDR… Prohlíželi jste si teď v zimě zvířecí stopy ve sněhu? To množství rozmanitých tlapek! Napadá mě, jak krásně a moudře to Bůh stvořil. I my musíme řádně dbát na naše tlapky.

Špatné obutí a následné utrpení nohou nám může každý výšlap pořádně znepříjemnit. Jako správní Pathfindeři bychom proto neměli zapomínat na několik zásad: 1) Čím horší terén, tím pevnější boty. 2) Čím těžší batoh na zádech, tím tužší podrážka s výraznějším vzorkem. 3) Náročné a vícedenní akce vyžadují obuv odolnou proti vodě a chladu. 4) Bota musí dobře sedět na noze. V botě se nemá zvedat pata, při sestupu nesmějí prsty bolestivě narážet do špičky a stlačovat se. V traverzu nesmíte mít pocit, že se noha protáčí a vyzouvá. Naopak, musíme cítit podporu v kotníku. 5) Nikdy nechoďte na dlouhou túru v nových botách! Je nutné si je nejprve PEVNÝ KROK VÁM PŘEJE K4 „vyšlápnout“.

20

Už se stalo naší tradicí trávit pár dní podzimních prázdnin pospolu. Nazvali jsme to „roverským potlachem“ a už název dobře napovídá, co se tam dělo. Ovšem, nebylo to jen o tlachání. Sobotní odpoledne jsme strávili zpíváním, četbou Bible a také zamyšlením nad otázkou dobra a zla. Došli jsme k závěru, že je pro

ROVERSKÝ POTLACH VÝCHODNÍHO VĚTRU náš život nejdůležitější nenechat se zahltit věcmi, které nás obklopují, a udělat si každý den čas na rozhovor s Bohem. Večer jsme uspořádali soutěž o nejlepší, nejhezčí a nejoriginálnější těstovinový salát. Opravdu jsme netušili, kolik různých variací může vzniknout. Kluci dnes také zavedli tradici fotbálku za půlnočního svitu měsíce. Druhý den dopoledne jsme opět trávili se skupinkou. Tentokrát naším tématem byly autority v našem životě; k čemu nám byly, jsou a budou a kdo to vlastně je. Večer jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli „společenské drama“. Vžili jsme se do postav příběhu, který nám byl nastíněn. A za svitu svíčky jsme se snažili vyřešit jejich situaci. Pro některé z nás to byl silný zážitek. Už jen tím, že si člověk uvědomí, že se může dostat do stejné situace. Největší vzpomínkou se ale stala píseň „Moje kytka Jitka“.

A protože foukal vítr, začali jsme pouštět draky. Po dlouhém měření, montování, svazování a kreslení z toho vznikli dva velkolepí draci. Škoda, že jsme je ale nepřipravili na silné poryvy větru (samozřejmě psychicky, technicky totiž byli ve výborné formě ☺). A tak se nám při západu slunce naskytla úžasná podívaná. Oba se vznesli asi na 5 vteřin a my jsme si mohli vychutnat okamžik zběsilých otáček. Pak následoval prudký pád k zemi, na který nebyli naši draci konstruováni. Ach jo, a pak nás čekalo to nejhorší na celé akci. Hned po úklidu nastalo loučení. Co se dá dělat, tak AHÓÓÓJ na další skvělý akci! BARČA

21

22

RAMPOUCH

2002

Víkend uprostřed prosince se stal časem vzájemnosti nás z Jižního kříže. Zabydleli jsme se v příjemném prostředí zámku v Rožmberku nad Vltavou. Sněhu nebylo mnoho, přesto jsme prožili dny naplněné radostí, přemýšlením, povídáním. Myšlenku pátečního večera jsme hledali při sledování filmu „Všichni moji blízcí“. Doporučujeme i vám. V sobotu dopoledne jsme se rozdělili na dvě části – do a nad 12 let. Snadněji se nám tak dařilo přemýšlet nad Biblí, sebou samým, nad stvořením kolem nás. Lesní Scrable, turnaj v šipkách, rozhovory s místními obyvateli a mlsání jejich vánočního cukroví dochutilo celou naši výpravu. To nejpodstatnější však byl čas, který jsme věnovali sobě navzájem. Čas na prožívání přátelství. Pro ten stojí za námahu dojít 5 km od vlaku, pro ten stojí za to odložit všední povinnosti, pro tento čas stojí za to se namáhat. JK

9. Mladík, kterého sourozenci nazvali 1. Muž, který byl zajat, protože mu ostříhali vlasy „mistr snů“ (Gn 37,19) (Sd 16,17.19.21) 10. Koho měly varovat před nebezpečím 2. Apoštol, který byl původně učedníkem Jana 3 vystřelené šípy (1 S 20,18-22) Křtitele (J 1,35-40) 1. Učedník, kterému Pán Ježíš uzdravil tchýni 3. Nejmladší syn Gedeona (Sd 9,5) (Mt 8,14-15) 4. Prorok, který předpověděl, že 12. Muž z Damašku, u kterého bydlel Pavel ( Sk 9,11) Ježíš bude povolán 13. Žena, které se dvakrát ukázal anděl u studny (Gn 16,7/21,19) z Egypta (Oz 11,1) 14. Služebná, která otevřela Petrovi dveře 5. Lotův otec (Gn 11,27) v domě Marie, matky Jana Marka (Sk 12,13) 6. Davidův otec (1 S 17,12) 7. Noeho syn (Gn 10,1) 8. Další ze synů Noeho (Gn 10,1)

23

C R R R CV A K Ahoj :o) Tak co, přemýšlel jsi, co bychom mohli udělat s tou naší sobotou, aby byla zajímavá? Zkusíme to vzít pěkně od Adama (Evy). Pán Bůh byl po šesti dnech s tvořením Země hotov a mohl říci: „Bezva, všechno se mi povedlo, všechno funguje, jak jsem si představoval, zkrátka je to OK.“ Ale on tohle neřekl. Když se podíváš do své Bible a otevřeš si 1. Mojžíšovu, 2. kapitolu a tam první až třetí verš, tak tam najdeš něco jiného. Co že to Pán Bůh dělal? Co? Nic? Nedělal nic?

Hm, když nic nedělal, tak byl asi pěkně unavený. Není se co divit. Ono taky stvořit celou Zemi se vším co na ní je, to musí být pěkná fuška, že? Jenže takhle to nebylo. Pán Bůh neodpočíval kvůli tomu, že by byl unavený, ale kvůli něčemu jinému. Když se s někým kamarádíš, tak s ním chceš být každou volnou chvilku, je to tak? A přesně tak je to i s naším Pánem Bohem. On by chtěl být s námi lidmi pořád. Jenže my na něj nemáme vždycky čas. A tak, abychom si na něj ten čas udělali, oddělil pro nás jeden den. Dokonce na ten den myslel při stvoření. Ten Takže, proč den jsme dostali jako dárek od Boha. ten Pán Bůh odpočíval? Protože…

Správně, protože se s námi chtěl kamarádit víc než jiné dny. Přál si, abychom si na něj udělali víc času. Abychom ho mohli poznávat. Říkáš si, to je všechno pěkné, to znám, ale jak to souvisí s mojí sobotou? Vždyť je to den, kdy nesmím dělat spoustu věcí, a na druhou stranu některé věci zase musím. A s Bohem to moc společného nemá. Je bezva, že nám Pán Bůh oddělil den, ale co v něm mám celou dobu dělat? Příště se zkusíme podívat, jak si Bůh představoval, že se s ním budeme kamarádit. Jestli máš nějakou otázku nebo nápad, tak mi můžeš napsat. 24

[email protected]

CO NOVÉHO V JAROMĚŘI? VAŘÍME ZDRAVĚ Náš Kurz zdravé výživy, zaměřený na výrobky z ovesných vloček, který 22. prosince 2002 vyústil veřejnou ochutnávkou vánočního cukroví a jiných dobrot, byl velkým přínosem pro děti, které měly zájem zdravě vařit. Naďa, Dáda, Evža, Slávka, Míra, Filip – největší aktéři – se už těšili na zdobení vánočního sálu. Každá skupina dostala barvu (modrou, zelenou, červenou) a s pomocí vedoucích si upravila stůl a naaranžovala své výrobky. Po několika hodinách příprav – mazání pomazánek, dopékání sojové číny a rozdělování cukroví a receptů – bylo vše připraveno. Každý návštěvník si odnesl recepty v úhledných deskách se znakem Pathfinderu. Několik pochvalných telefonátů a hlavně praktikování některých receptů dokázalo, že se snaha mladých kuchařů neminula účinkem. ŠTĚDRÝ DEN V PODZEMÍ? PROČ NE! 24. prosince ráno se náš oddíl Sírius vypravil do josefovských chodeb. Labyrint chodeb josefovské pevnosti byl zpřístupněn veřejnosti právě tento den. Každý třetí návštěvník „vyfasoval“ lucernu se svíčkou a všichni se vydáváme pod zem. Nad námi je zhruba 4,5 metrů silná zeď a 12 metrů zeminy. Délka josefovského podzemí je asi 45 km. Letní sezónní prohlídka je asi kilometrová, my absolvujeme skoro 2 km a čím jdeme hlouběji, tím je tepleji nám i netopýrům a vrápencům,

kteří visí pod nízkým klenutým stropem. Musíme dávat pozor, abychom je hlavou nesrazili. Chodby jsou nanejvýš 175 m vysoké. Byl to taktický prvek ochrany podzemí proti nepříteli. Tím byl vysoký, pruský voják, a navíc měl i vysokou čepici zvanou čáka. Musel jít sehnutý a tím byl zranitelnější. Na konci chodeb se pojednou ozývají ohlušující rány. To doboví střelci v rakouských uniformách předvádějí střelbu ze střílen.

Už se těšíme na jarní hru v josefovských čtvercových dvorech a i když se do dějin válek josefovská pevnost nezapsala, určitě prožijeme velké dobrodružství s Josefem II., s císařovnou Marií Terezií, ruskými zajatci z 1. světové války a samozřejmě budeme bloudit v kasematech. Za oddíl Sírius Jaroměř MARUSHKA 25

2003 / 02 příloha časopisu Advent pro mládež i ty ostatní

KNIŽNÍ EVANGELIZACE MLÁDEŽE Teplejší počasí klepe na dveře, jaro je zde a hnedle tu bude léto a prázdniny. Mnozí mladí lidé si kladou otázku, jak ho maximálně využít. Ptají se: „Dá se spojit příjemné s užitečným? Mohu zažít něco hodnotného, strávit čas s dobrou partou přátel, chlapců a děvčat, a navíc si ještě něco přivydělat třeba na školu nebo 10 dní u moře?“ Věříme, že ano, a proto čtěte dál. Již tradičně se vám na každém ze tří sdružení nabízí léto s KE, které je pořádáno již 7. rok. Koná se ve spolupráci mezi nakladatelstvím Advent-Orion a každým ze tří oddělení KE v naší unii. Kupříkladu poslední roky byl zájem na Moravě tak veliký, že bylo třeba zavést dva termíny a mnozí ještě jezdí na akci do Čech. Co je na těchto akcích tak „nakažlivého“? Zřejmě je to spojení praktické služby s duchovní atmosférou, veselou partou, nějakou rekreací a sportem a možnost navázání nových přátelství. Navíc, mladí lidé mají možnost vydělat si prodejem literatury s pomocí zkušených asistentů. Letos se akcí také zúčastní studenti, kteří strávili několik let na misijní škole pro kolportéry v Severní Americe. Podělí se s vámi o své zkušenosti a možná, že i vám se otevře cesta netušených možností, podobných těm jejich. Účast na kterémkoliv sdružení je otevřena pro každého z vás. Ale pozor! Kdo dřív přijde…, i tyto akce mají svou kapacitu.

Seznam akcí v České republice a na Slovensku: 1) 30. června - 10. července 2003 – Brno (MSS sdružení) 2) 3. - 14. srpna 2003 – Oblast Vimperska a Pošumaví (ČS sdružení – na bílém místě) 3) 11. - 21. srpna 2003 – Veselí n Moravě (MSS sdružení) 4) Akce na Slovensku je popsána v následujícím článku. Koná se v Kežmaroku pod krásnými Tatrami od 30. června - 6. července 2003.

26 26

Vyřizování přihlášek nebo informací: Čechy Karel Samek, vedoucí KE, Dělnická 780, 280 02 Kolín, Tel.: 321 722 540, 605 421 765, e-mail: [email protected] Morava Jiří Loder, vedoucí KE, Ostravská 630, 738 02 Frýdek-Místek, Tel.: 558 647 747, 603 519 464, e-mail: [email protected] Pro včasné předání informací nebo registraci neváhejte a ozvěte se do 30. dubna 2003.

KAREL SAMEK A JIŘÍ LODER, JAN KUBÍK, ŘEDITEL AO PRAHA Milí mladí priatelia! Vydavateľstvo Advent-Orion Vrútky v spolupráci s oddelením mládeže SZ CASD a s oddelením knižnej evanjelizácie SZ CASD pripravuje na obdobie od 29. júna do 6. júla v roku 2003 skupinovú kolportáž mládeže v Kežmarku a v okolitých dedinkách. Nádherná scenéria Vysokých Tatier a vynikajúce podmienky, ktoré súvisia s ubytovaním v priestoroch modlitebne SZ CASD v historickom centri malebného mestečka sú zárukou toho, že týždeň strávený môže obohatiť účastníkov po mnohých stránkach. Ako sa prihlásiť? Kontaktujte nás najneskôr do 30. apríla 2003 na adrese: Daniel Márföldi, Jazdecká 3, 940 80 Nové Zámky. Informácie môžete získať na telefónnych číslach: 035/64 14 983, 0903 503 698, a 0905 587 117. Po tom, čo obdržíme vaše prihlášky, Vám včas pošleme potrebné informácie.

Z CELÉHO SRDCA SA TEŠÍME NA VAŠU SPOLUPRÁCU, DANIEL MÁRFÖLDI, JÁN MUNTÁG A STANISLAV BIELIK

02/2003 IMPULZADVENT A 02/ 2003

Jen menší část mladých lidí má tu přednost pokračovat ve svém vzdělání na vysokých školách, ale domnívám se, že každý mladý člověk hledá směr pro tu svou cestu životem. Zdá se, jakoby dnešní svět nabízel mnohem více, než doby minulé. Je to fakt, nebo jen výsledek informační exploze a ve skutečnosti se stále znovu a znovu člověk rozhoduje mezi dvěma základními cestami? Dostal se mi do rukou promoční projev Prof. Ing. Lubomíra Mlčocha, CSc., děkana FSV UK, který pronesl k absolventům magisterských mezinárodních teritoriálních studií v Karolinu, 26. září 2002. Domnívám se, že zaujme i vás, mladé čtenáře.

M. Š.

„ÚČASTNÁ MYSL A VLITÁ MOUDROST“ ZAMYŠLENÍ NAD SVĚTOVÝM NÁZOREM

Jedním z prvních politických a státo-právních aktů po listopadu 1989 bylo zrušení monopolu ideologie marx-leninismu jako údajně jediného správného a dokonce vědeckého světového názoru, který byl zakotven i v Ústavě. Světový názor, který nám měl umožnit odpovědi na libovolnou otázku, jakou si jen člověk dovede vybavit, tak ze dne na den ztratil svou „vědeckost“ …Pověru, že světový názor může být vůbec vědecký, započalo již osvícenství… Avšak jakýkoli světový názor, jako soubor těch nejzákladnějších životních zkušeností, hodnot a východisek, může být jen aktem víry, rozumem je nedokazatelný, tedy světový názor nemůže být nikdy vědou… Nuže, již více než 12 let je součástí akademických svobod na univerzitě právo přednášejících i studujících vycházet z různých náboženských a filozofických východisek. Uniformita se nenosí, a to je jistě dobře. Na druhé straně postrádáme integrující hodnoty a jednotící názor na život a svět, v němž žijeme. Naše životní víry jsou dnes cudné: zpravidla o nich ani nehovoříme a můžeme je dedukovat často jen implicitně: ze slov a činů… To, že se nevede univerzitní diskurz o světonázorových východiscích, má i své negativní důsledky: prázdný prostor snadno zaujímá nekonzistentní shluk rádoby vědeckých teorií a alternativou víry našich univerzitních předků z minulých století je často nikoli věda ale pověra. Nedávno přineslo nakladatelství Mladá fronta překlad knihy profesora Henryka Skolimowského, jejíž podtitul zní „nová teorie poznání a vesmíru“ a původní anglický titul v edici Penguin Books Ltd. „The participatory mind“ byl přeložen jako „Účastná mysl“. Skolimowski se po studiích na New College v Oxfordu a po profesorské kariéře na Michiganské univerzitě v americkém Ann Arbor vrátil před deseti lety do Polska a na Technické univerzitě v Lodži založil nový obor s názvem „ekofilozofie“. Kniha je oslavou, ba zbožštěním evoluce. Čtenáři se vybaví asociace na Hegelovu Fenomenologii ducha, kterou chtěl Marx stavět „z hlavy na nohy“, kniha přímo odkazuje k velikému francouzskému jezuitovi a archeologovi Teillardovi de Chardin, jehož evoluční étos k nám do Čech doléhal k naší generaci, když jsme byli ve vašem věku, v krátkém ideologickém uvolnění konce 60. let.

DVENT 02/2003 IAMPULZ A 02/ 2003

Henryk Skolimovski rozhodně popírá teoretický i praktický životní materialismus, který nám často zůstal jako špatně reflektované dědictví po marxismu. Jeho kniha přesvědčivě vyvrací také materialistický Darwinismus (a tedy i sociální darwinismus). Skolimowského teorie poznání je velice sofistikovaná a jemná, ironicky se vysmívá pokusům neurologů o vysvětlení funkcí mozku fyzikálním redukcionismem („…samotný nápad, že bychom vysvětlili vyšší intelektuální a kulturní schopnost lidské mysli jejich zredukováním na jednotlivé neurochemické komponenty, je holým nesmyslem“ str. 259). Účastná mysl, pro niž de Chardin razil termín „noosféra“, u Skolimowského ponechává dokonce „prostor pro milost“ a tak autor cituje známou „sázku“ Blaise Pascala. Tento velký Francouz, výjimečný duch 17. století, jako vůbec první použil důkaz matematickou indukcí, a přitom dovedl s takovou silou ducha postavit základní otázku po našem místě ve světě takto: „Co je racionálnější tvrzení: že jste božská bytost a žijete v božském vesmíru, anebo že jste biologicko-chemický stroj, který existuje v bezúčelném hmotném vesmíru? Co získáte, když uvěříte první větě? Hluboký smysl života, krásno, posvátno. Co ztratíte? Nic! A proto říká tento spoluzakladatel teorie pravděpodobnosti: „Proto musíte vsadit na božskost své existence!“ Žádná teorie poznání se nemůže obejít bez kritéria vědecké pravdivosti, validity teorie. Skolimowski diskutuje alternativní teorie pravdy: klasickou Aristotelovskou teorii jako korespondenci mezi realitou a teoretickým popisem, koherenční teorii jako soulad – konzistenci nových poznatků s dosavadním poznáním, což – jak poukazuje Thomas Kuhn – je možné jen jako koherence v rámci daného paradigmatu vědy. Skolimowski konečně nastiňuje své vlastní pojetí „účastné pravdy“. Podle něho je pravda druhově i kulturně specifická, vyvíjí se, je určena „spirálou pochopení“ a participace na prohlubování poznání činí z pravdy událost. Jak je tomu však se Skolimowského novou teorií poznání a vesmíru, pokud na ni samotnou aplikujeme kritéria účastné pravdy? A tady se domnívám, že jinak impozantní kniha selhává, autor se dostává do rozporu sám se sebou…

27 27

Kulturní specifičnost poznání odráží závislost na hlavních světových náboženstvích. Skolimowski zkoumá dominantní symboly v buddhismu, hinduismu, židovství a křesťanství… Filozof jedné z nejkatoličtějších zemí světa dochází k názoru, že kříž jako ústřední symbol křesťanství se dostal ke své dominantní roli neprávem, „není nám pochuti“, „je možná zodpovědný za většinu našich neuróz, „vyčerpal svůj kreativní náboj“ (str. 197). Bylo by třeba nahradit kříž symbolem vzkříšení – je totiž příliš „drsný a hrubý…“. Tedy: vzkříšení bez kříže? Dr. Thomas Schulz ve své teologické disertaci na univerzitě v americkém Dallasu argumentuje takto: „Žádný z uznávaných duchovních vůdců – ani Mojžíš ani Pavel, Buddha, Mohamed nebo Konfucius se neprohlásil za Boha; s výjimkou Ježíše Krista. Kristus je jediným náboženským vůdcem, který o sobě prohlašoval, že je Bohem, a kterému se o tom podařilo přesvědčit značnou část lidstva.“ Profesor C. S. Lewis ve své knize „K jádru křesťanství“ (anglicky vyšla právě před půlstoletím) píše: „Člověk, který by byl pouhým člověkem a tvrdil by takové věci jako Ježíš, by nebyl velkým morálním učitelem, …byl by typem šílence, …Musíte si vybrat…“ Henryk Skolimowski si vybírá: ale nikoli mezi přijetím a odmítnutím „Syna člověka“ jako Syna Božího – ale mezi tím, co z Ježíšova učení přijmout, a co odmítnout. Tím ovšem dělá ze „Syna člověka“ lháře. Slovo Bůh se ve Skolimowského „nové teorii“ vyskytuje, ale není patrné, jakou v ní má hrát vůbec roli – snad jen v tom, že „odstartoval vesmírnou evoluci“? …a dál se již stal „nadbytečným“? Pak je ovšem docela jiným Bohem, než jak mu rozuměli staří Izraelité a křesťané všech denominací. Jsem přesvědčen, že dědictví univerzitní vzdělanosti legitimuje nárok na vnitřní konzistenci a kohezi i uvnitř náboženského paradigmatu: tu by měl Skolimowski dopřát i křesťanství. Je jistě možné – a ve věku post-moderním i dosti časté – si na globálním hypermarketu filozofických a náboženských myšlenek vybrat „optimální portfolio“ z pozice „suverénního spotřebitele“ – co se mi líbí přijmu, co se mi nelíbí, odvrhnu… Avšak každý, kdo se rozhodne svou myšlenkovou suverenitu takto uplatnit, by si měl být vědom toho, že svévolně narušuje vnitřní konzistenci toho či onoho náboženského systému, a že se tak odvážně staví nad velké duchovní a morální vůdce dějin… A pak je namístě otázka osobní pokory a skromnosti. Otázka „mám já na to?“… V prodejně Karolina v Celetné ulici je stále ještě k dostání soubor pohlednic, vydaný před 4 lety k výročí 650 let od založení Karlovy univerzity. Mezi nimi je jeden portrét: Svatá Kateřina jako patronka pražských filozofů. Pokud se nespokojíte s estetickým dojmem obrazu od Karla Škréty, který po této stránce patří ke klenotům Karolina, a zalistujete-li v hagiografické literatuře, pak se dovíte, že Kateřina zvaná Alexandrijská byla sťata mečem za římského císaře Maxi-

28 28

mina (311-313) proto, že odvážně vyznala svou víru před samotným císařem a poté v disputaci čelila argumentům 50 přizvaných mudrců a filozofů tak osvíceně, že je přesvědčila – Duchem Božím – o víře v Krista. Tolik legenda. Patronka filozofů tedy žila již tři čtvrtiny tisíciletí před vznikem instituce univerzity, avšak Alexandrijská knihovna byla pověstná již v antice – proto světice ukazuje na otevřenou knihu. Pražští filozofové patrně převzali Kateřinu jako svou patronku od Pařížské univerzity, která ostatně sloužila Karlu IV. – spolu s univerzitou v Bologni jako vzor pro zakládací počin. O tisíc let později po Kateřině Alexandrijské žila jiná výjimečná žena, jmenovkyně, Kateřina zvaná Sienská, ta se narodila rok před založením Karlovy univerzity, a světe div se, neuměla číst a psát, a přesto 381 jejích, tentokrát historicky doložených dopisů, které diktovala profesionálním písařům, patří ke klasické literatuře. Listy vynikají obdivuhodnou moudrostí, takže Kateřina Sienská byla po více než šesti stoletích prohlášena za učitelku církve… Moudrost těchto podivuhodných žen pramenila z vnitřního ducha modlitby, z vanutí Ducha, a moudrost tohoto druhu bývá nazývána „vlitou moudrostí“. Filozof přelomu 20. a 21. století má s přijetím vlité moudrosti značné potíže: o osvícení „Duchem svatým“ jsme si již zvykli zacházet jako s přežilým ustáleným slovním spojením, nebo dokonce jako s pokusem o bonmot, o vtip… Vlitá moudrost Kateřiny Alexandrijské či Kateřiny Sienské by se nevešla ani do konceptu „účastné mysli“ Henryka Skolimowského. Jeho kniha, kterou jsem si vzal za podklad dnešní promoční promluvy, končí „modlitbou k vesmíru“. Bůh starých Izraelců i Bůh křesťanů je však Bohem žárlivým. Uvnitř náboženského paradigmatu těchto dvou světových náboženství, jejichž kulturním dědictvím je instituce univerzity, je modlitba k vesmíru nepřijatelná. Vesmír je hoden obdivu, ale vesmír není zdrojem ani milosrdenství ani spásy. Účastná mysl nedostane od vesmíru žádnou odpověď: tu může dát jen osobní, milující Bůh, s nímž se člověk snaží spolupracovat. Milí studenti, nemám ambici vás v krátké promoční řeči přesvědčit na víru křesťanské světonázorové orientace. Víra je ostatně dar, a odtud i plynoucí názor na život a vesmír, nám může být jen dán. A už vůbec by bylo absurdní, kdybych vám, novým magistrům univerzity, chtěl kázat čiré spoléhání na „vlitou moudrost“. Co však učinit mohu, a co považuji i za svůj závazek, to je nesmělé připomenutí skutečnosti, že při hledání a dobírání se své vlastní životní filozofie a názoru na vesmír a svět je nutné být upřímný sám k sobě a konzistentně zapracovávat své zkušenosti do svého „osobního paradigmatu“. Budete-li se snažit držet této rady, pak nemám žádnou obavu, že byste se minuli životního cíle. K tomu vám – dodávám konzistentně s mou osobní vírou – „dopomáhej Bůh“.

PROF. ING. LUBOMÍR MLČOCH, CSC., DĚKAN FSV UK

02/2003 IMPULZADVENT A 02/ 2003

KNIŽNÁ EVANJELIZÁCIA

Pán vypočuje

Od depresie k radosti

Bol to náš posledný pracovný deň v roku. Vonku bolo veľmi nepríjemne – chladno, sneh, mráz a fúkal vietor. Išli sme vybaviť jednu objednávku na ZŠ v Ľuboticiach s tým, že tam potom ostaneme robiť dom od domu. Manžel navrhol, či by sme nezašli neďaleko do Benzinolu v Kapušanoch, že tam robil pred pár rokmi s Oliverom Popovičom. Celkom sa mi pozdávalo a tak som poprosila na modlitbe Pána, aby nám tam pripravil cestu, aby sme tam mohli v ten deň stráviť a nemuseli vonku mrznúť. Pán ma vypočul. Riaditeľ tam nebol, ale prijal nás vedúci prevádzky. Sám si vybral niekoľko kníh pre seba a pre manželku vybral Stres, lebo má problémy. Pýtala som si od neho súhlas prejsť si ostatné kancelárie. Súhlasil, ešte nám doporučil, kde máme ísť najskôr. A tak sme v každej kancelárii niečo zanechali. Jeden pán už mal doma niektoré zdravotné knihy, vybral si ďalšie, no nebol si istý o jednej knihe, čo si vybral, či už ju nemá doma. Tak sme sa dohodli, že mu ju ďalší mesiac vymeníme, pretože mal záujem o celú sériu Dráma vekov a dohodli sme sa na ďalší mesiac. Kým sme prešli všetky kancelárie, hodinová ručička ukazovala koniec pracovného dňa a ja som bohu ďakovala, že vypočul moju prosbu.

Navštívil som jednu pani, ktorá bola veľmi smutná, skeptická, pretože jej zomrel náhle druh s ktorým žila asi tri roky. Pýtal som sa jej na podrobnosti. Povedala mi, že si veľmi dobre rozumeli a boli šťastní. Jej priateľ náhle ráno dostal vysokú horúčku. Bol na pohotovosti, z pohotovosti ho poslali domov. Jeho stav stále zhoršoval, až pani znovu pozvala domov lekára, a pri podaní injekcie jej priateľ zomrel. Pani verila, že je nejaký posmrtný život – vnímala, že jej druh chodí ku nej, sadá na posteľ. Povedal som jej, že má ešte jednu možnosť ho vidieť podľa Slova Božieho. Nalistoval som jej v knihe Túžba vekov pasáž o Lazarovej smrti, aby si to prečítala. Nechal som ju a išiel som pracovať ďalej. Asi o trištvrte hodinu som ju stretol s knihou v ruke, ale už nie skeptickú, ale radostnú. V prvej chvíli ma napadlo, že chce knihu vrátiť, ale ona radostne povedala, že ju chce ukázať susedke. Je vidieť ako Pán keď je potrebné, vie za tak krátku chvíľu povzbudiť ľudí a upriamiť zreteľ k radosti a nádeji. J D

Pomohli vyššie územné celky

V F

Do každej triedy Pri návšteve jednej materskej škôlky som navštívil pani riaditeľku. Po predstavení kníh mi povedala, že nemôže rozhodnúť sama, ale poslala ma za rodičovskou radou, ktorá má právo rozhodnúť. Rodičovskej rade sa tieto knihy veľmi páčili a rozhodla sa tieto knihy zakúpiť pre každú triedu samostatne, celú detskú sériu. Tried bolo sedem, čiže aj všetkých kníh z každého druhu bolo po sedem. Ďakovať Pánu Bohu za predanú literatúru aj v tejto materskej škôlke, ale predovšetkým aj za nové kontakty. V F

ADVENT 02/2003

Poznáte tie rána, keď by ste najradšej zostali doma, doplnili peňažný denník, urobili si poriadok s papiermi, s knihami, s… Dôvodov zostať by bolo veľa. Keď ťa v také ráno, možno z toho premýšľania aj trochu začalo škrabať v hrdle či pichať v boku, sa predsa dostaneš s kufríkom von, zistíš, čo sú to prekvapenia. V takéto dni ma Pán vždy prekvapil a potešil s predajom, s ktorým som vôbec nerátala. Na jednom úrade pracuje mladá pani, ktorá prejavila záujem o celú sériu Drámy vekov. Dohodli sme sa, v deň výplaty si vždy kúpi jednu knihu. V ten deň som ju navštívila s knihou Proroci a králi. Trochu som sa bála, či kniha splnila jej očakávanie, či sa nezavŕtal červík nedôvery a ostatné knihy odmietne. V kancelárii, okrem jej kolegyne sedela pani z iného oddelenia.

29

KNIŽNÁ EVANJELIZÁCIA

Prezrela si knihy, hlavne duchovné. Zrazu len začujem odporúčanie mladej panej: „To vydali adventisti, Je to spracovaná celá Biblia. Kupujem si ich vždy na výplatu.“ Skoro som odpadla. Tak ona vie od koho to je, nemá predsudky a ide si kúpiť i tú ďalšiu! Kolegyňa ma začala spovedať. Pretože dvere do vedľajšej kancelárie boli potvorené, zrazu v nich stála vedúca. Nepáčila sa jej téma rozhovoru v pracovnej dobe a na koberec si zavolala mladú pani. Od kolegyne Ivanky Márföldiovej som sa dozvedela, že vrátnička nás, dve podozrivé ženy s kufríkmi už na príkaz pobúrenej vedúcej nepustí cez vrátnicu. Rozmýšľala som, kde som urobila chybu. Veď som iba odpovedala na otázky, ktoré mi kládla. Keď o mesiac doručím tretiu knihu, zavolám si pani na vrátnicu. Na úrade som dlhší čas radšej neprovokovala. Modlila som sa za mladú pani, aby ju nič neodradilo a kúpila si i ďalšie časti zo série. Prišiel deň výplat. Kufrík som vymenila za tašku cez plece, bundu za kabát a hlavu mi maskoval klobúk. Nikto ma nezastavil a s malou dušičkou som prekĺzla cez dvere a šup po schodoch. Vďaka vyšším územným celkom sa mladá pani presťahovala do inej kancelárie, ďaleko od vedúcej. Ospravedlnila som sa jej za nepríjemnosti. Bála sa, že jej knihu už neprinesiem. Na vedúcu je zvyknutá, neznesie vyčnievajúcich z radu. Dobre sme sa bez ďalších uší porozprávali. Bola to spriaznená duša. Ďalší mesiac jej prinesiem Skutky apoštolov. Už sa teším. Toľko strachu, obáv, scén, ako to dopadne a Pán to vie premeniť na úspech. Je silnejší ako ľudské reči, predsudky, klebety a hnev. ON JE VÍŤAZ. Z J

Nepříjemné rozhovory? V sobotu 28. září 2002 se konala vzpomínková pobožnost „10 let KE na Moravě a Slezsku“. Velice ráda bych se jí zúčastnila, ale nebylo mi toho dopřáno. Přesto bych se s vámi ráda rozdělila o to, co pro mne osobně znamená pojem knižní evangelizace. Je mi 31 let a bydlím ve Vyškově. Uvěřila jsem z Boží milosti a také díky jednomu

30

člověku, který prodával knihy. Abych pravdu řekla, znám se s ním již téměř deset let, ale za těch prvních devět jsem si od něj nekoupila vůbec nic. Pocházím z čistě materialistické rodiny, kde v Boha nevěřili ani moji prarodiče. Snad proto naše rozhovory a setkání zůstávaly vždy otevřené. Ale nebyly pro mě nepříjemné. Nabízel mi knihy a dával svou víru v šanc – a já jej za to často „kamenovala“ argumenty a důkazy o jeho bláznovství. Mnohdy mne pochválil za to, že hledám, byť jsem hledala u autorů knih, v nichž se žádná pravda o Bohu najít nedá. Kromě toho, že mě chválil za to, že jej vlastně usvědčuji z bláznovství, což mně neustále udivovalo, mě zarážel i jeho pokojný výraz ve tváři. Uvědomovala jsem si, že přesně takový jsem vídala i u mé kamarádky, která byla také věřící. Mou kamarádku jsem měla moc ráda, protože jsem se v její přítomnosti cítila velmi příjemně. „Že by to bylo tím Kristem? Že bych si tu Bibli také přečetla?“ říkala jsem si. Naplnit toto rozhodnutí jsem se odhodlala až po devíti letech, kdy jsem si od vašeho kolegy koupila dětskou Bibli. Předcházející roky jsem neúnavně hledala pravdu o smyslu života v lidském utrpení a zlobě. Touha vědět a objasnit si vše, mě zavedla až k lidem, kteří si říkají „dobří čarodějové“. Ti léčí lidi zvláštními metodami. Několik měsíců jsem navštěvovala jejich semináře a pročetla několik jejich časopisů a knih. Hned po prvním setkání zazněla myšlenka, že nejsou žádnou sektou, neboť vyznávají Krista. Ale nic víc jsem se o Kristu nedověděla. Často padlo slovo Bůh a že pracují pro něj. „Jak můžu tohle všechno pochopit, když ho vůbec neznám? Musím se o Bohu a o Kristu dovědět víc,“ říkala jsem si. A tu jsem si vzpomněla na vašeho kolegu. V té době jsem ho už bezmála rok neviděla. Rozhodla jsem se jej vyhledat a konečně si od něj také něco koupit. Hledat jsem jej však nemusela, sám Bůh mi jej poslal do cesty hned následující den. Po přečtení Bible pro desetileté jsem si uvědomila, že mnohé ve svém životě dělám špatně, ale sama jsem se v tom

ADVENT 02/2003

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

nevyznala. Bible mi představovala Boha nějak jinak než tajuplní léčitelé. „Kdo má pravdu?“ ptala jsem se sama sebe. Přesto mě však naplňovalo obrovské štěstí, že Bůh je, že existuje a že se o nás lidi zajímá. Dlouho jsem s Boží pomocí bojovala, abych pochopila, proč je cesta zázračných uzdravovatelů špatná. V mém dalším poznání pravdy mi byl pomocí váš kolega, jeho modlitby a následně setkávání s křesťany na tzv. skupinkách, které probíhají ve Vyškově díky manželům Žůrkovým. Díky péči a trpělivosti těchto skvělých lidí jsem pochopila, že pravý Bůh je láska. Jen tak jej lze odlišit od všech falešných bohů. A ti, co jim slouží, lásku nepoznali, i když se mohou tak jevit. Proto vás prosím, vás, kteří jste vedeni láskou k bližním – neúnavně pracujte. Vždyť do domu, do kterého vchází křesťan, vchází spolu s ním i láska, štěstí a Boží požehnání. Již jen vaše přítomnost mezi lidmi na ně působí a drtí jejich kamenná srdce. Každé takové kamenné srdce musí být nejprve rozbito, aby mohlo být vyměněno za nové, lepší. Děkuji vám za světlo, které šíříte po tomto ztemnělém světě, a za trpělivost ve vaší nesnadné práci. Vždyť každá prodaná kniha z vašeho kufříku může někomu zachránit život. S přímluvnou modlitbou za trpělivost ve vaší nesnadné práci a s přáním Božího požehnání do vašeho života se s vámi loučí vaše sestra A B.

Naše práce není v Pánu marná 1 K 15,58 Mám velkou radost z toho, že jsem se mohl účastnit kurzu diakonie v Kroměříži. Byl jsem tehdy ještě členem sboru v Nyse v Polsku. Náš kazatel právě organizoval evangelizaci. K pozvánkám na přednášky byl přiložen nevtíravý dotazník o náboženské orientaci. Pozvánky jsem roznášel s jednou přítelkyní pravdy, která měla velký zájem o účast na této akci. Dobře se nám spolupracovalo, ale když nám zbyla poslední pozvánka a poslední anketní lístek, přítelkyně

ADVENT 02/2003

navrhla, abychom už šli do sboru, protože za půldruhé hodiny začne přednáška. Mně se to moc nelíbilo, protože mám ve zvyku dodělat započatou práci až do konce. Řekl jsem proto Kristýně, abychom vešli ještě do jednoho paneláku a dali tam někomu pozvánku, protože zrovna tam může být upřímná duše, která touží po duševním povzbuzení, a my budeme mít klidné svědomí, že jsme vše udělali důkladně. Kristýna souhlasila. Ale i kdyby byla proti, udělal bych to sám, protože jsem cítil, že mě tam Duch svatý posílá. Zvonili jsme postupně u všech dveří, ale nikdo nám nechtěl otevřít. Situace se změnila až u pátých dveří, kde nám otevřela mladá, poněkud smutná žena. Představili jsme se, řekli jsme, o co nám jde, a zeptali se, jestli by nám mohla věnovat několik minut. Paní se usmála a zeptala se, jestli jsme svědkové Jehovovi. Když jsme řekli, že ne, tak nás žena pozvala dál. Působila velmi nesměle. Zeptal jsem se jí na první anketní otázku: Věříte v existenci Boha? Žena odpověděla kladně. Druhá otázka: Je pro vás Ježíš Kristus Bohem, Synem Božím nebo Spasitelem? Odpověděla, že Božím Synem. Otázka třetí: Věříte, že Kristus opět přijde? Žena se zamyslela a po chvíli se rozplakala. Další otázky jsem už nekladl, jen jsem se zeptal, jestli bychom se mohli společně pomodlit, protože vidím, že prožívá těžkosti. Byla překvapená, že se lze modlit i mimo kostel, ale souhlasila. Poklekli jsme a modlili se, aby náš laskavý Bůh této ženě požehnal, pomohl jí v jejích problémech a potěšoval ji. Když jsme vstali, paní nás se slzami v očích objala a řekla, že už nevěřila, že ještě existují dobří lidé, kterým by na ní mohlo záležet. Svěřila se, že ji opustil manžel a nechal ji samotnou se dvěma dětmi. Byla tak zklamaná, že už nechtěla žít. Najednou uslyšela, jak někdo zvoní… Slíbila nám, že určitě přijde na přednášku, která měla za hodinu začít. Srdečně jsme se rozloučili a odešli do sboru. Ve sboru jsem měl službu na chodbě, vítal jsem příchozí, ale žena, o níž vyprávím, stále nepřicházela. Modlil jsem se proto, aby jí Pán pomohl a aby přišla. Najednou jsem si povši-

31

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

ml, že pod okny modlitebny se prochází nějaká světlovlasá žena. Postavil jsem se u dveří a čekal, jestli vejde. Uslyšel jsem blížící se kroky, ale ty po chvíli opět utichly. Podíval jsem se ven kukátkem a uviděl onu ženu. Otevřel jsem dveře a pozval ji upřímně dovnitř. Po přednášce jsem se jí pak zeptal, má-li nějaké otázky. Pokud ano, pak hned vedle je pokoj pro hosty, kde je můžeme v klidu probrat. Žena souhlasila. Ještě jsem se jí zeptal, vešla-li by do sboru, kdybych já sám nebyl otevřel dveře a pozval ji dovnitř. Odpověděla, že odcházela z domu s velkou radostí, ale před sborem dostala strach, a že jsem udělal dobře, že jsem otevřel dveře a pozval ji dál. Také se mi svěřila ještě s jinou věcí: Bydlela s dětmi a matkou v jednom malém pokojíku. Její rodiče byli rozvedení a otec chodíval domů často opilý a dělal scény. Velmi toužila mít svůj byt. Už dříve psala na úřady, ale vždycky dostala odpověď, že musí nejméně dva roky čekat, neboť případů podobných tomu jejímu je mnoho. Řekl jsem, aby neztrácela naději a modlila se se mnou za tu věc, neboť co je nemožné u lidí, je možné u Boha. Když psala svoji žádost, byla v pořadníku na posledním místě. Po dvou měsících upřímných modliteb se dostala na první místo. Žena z úřadu, která jí předávala klíče od nového bytu, řekla, že nechápe, proč dostala ten byt zrovna ona a ještě k tomu tak rychle. Ale my jsme ten důvod znali a děkovali Bohu. Když jsem k této ženě docházel na biblické hodiny, dozvěděl jsem se, že její babička byla kdysi také adventistkou, ale už zemřela. Maminka této ženy adventisty neměla ráda a tvrdila jí, že babička na stará kolena ztratila rozum; také ji varovala, aby mě neposlouchala a nepřijala naši víru. V době Velikonoc bývá v Polsku festival Hosanna, který tehdy organizovala známá hudební skupina Dzwięk Adwentu. Beata (tak se ta žena jmenovala) mohla přijet až v neděli ráno. Šel jsem jí naproti na nádraží. Na festivalu vystupovaly různé hudební skupiny z Polska i ze zahraničí, byli přítomni také misionáři ze Spojených států, Anglie, Austrálie a z Afriky.

32

Bylo to velmi povzbuzující setkání. Odešli jsme na festival, kde uslyšela úžasné věci a kde se také rozhodla, že chce jít za Ježíšem a konat jeho vůli. Zanedlouho poté přišel do našeho sboru nový mladý kazatel. Předal jsem mu Beatu a odjel do České republiky. Dnes je Beata již 8 let pokřtěná, vzala si za manžela kazatele, minulý rok byla pokřtěna její dcera a ke křtu se chystá i její maminka. Když občas přijedu navštívit své rodiče, jsem u Beatky a její rodiny vítaným hostem. Myslím, že práce diakona – člověka, který umí citlivě vnímat potřeby bližních, je důležitá a může lidem pomoci i v hledání cesty k Bohu.  A

ADVENT 02/2003

ADRA INFORMUJE

Voda na kopci Je sobota odpoledne a v modlitebně táborského sboru se pomalu scházejí lidé k odpolednímu setkání. Objevují se i zcela neznámé tváře lidí, kteří mají přesto něco společného. Před pár měsíci jim do života vstoupila velká voda a navždy jim ho změnila. Po krátkém úvodu se na čelní bílé stěně objevují obrazy, které už téměř nikoho nevyvedou z míry – povodně 2002. Sál modlitebny, která je desítky metrů nad řekou Lužnicí, zaplavuje voda. Většinou jsme si zvykli, ale pro naše hosty je to stále aktuální téma. V jejich domovech jsou dodnes nesmazatelné stopy velké vody. Centrem odpoledního programu je práce Adry, jejíž pracovníci přinesli těmto lidem víc než materiální pomoc. Stali se jim přáteli v dobách zlých. O práci Adry vypráví Pavel Novotný, který se v současné době věnuje právě práci Adry v jihočeskému regionu. Od velké vody se dostáváme k práci Adry v Turecku a pak se ještě podíváme na život dětí v Bangladéši, kde si možná uvědomíme, že bída našich povodní je stále ještě přepychem v porovnání s jejich každodenní situací, a hlavně s výhledem do budoucnosti. Společně jsme si také zazpívali díky milé návštěvě našeho spřáteleného sboru Jindřichův Hradec. Celý program uzavřel kazatel David Čančík. Naši hosté si vybrali novoroční verše, a tím program končil. Cílem nebylo ani tak připomenutí povodní, jako spíše pohled do nového roku s připomenutím toho, že i v různých problémech a trápeních můžeme prožívat dobré věci díky tomu, že stále existují lidé, kteří nejsou lhostejní k potřebám svých bližních. Věřím, že to M. Š. nebylo naše poslední setkání.

Koncert na náměstí Litvínovské náměstí bylo dne 18. 12. 2002 svědkem koncertu pěveckého souboru CASD Litvínov. Tento koncert věnoval litvínovský sbor jako poděkování všem lidem dobré vůle a ze-

ADVENT 02/2003

jména těm, kteří právě na náměstí v srpnu 2002 přispěli (více než padesáti tisíci Kč) na konto humanitární organizace ADRA, tedy občanům postiženým povodněmi. Celý koncert slovem provázel náš bratr ze sousedního sboru Most. Po celou dobu koncertu na náměstí měli lidé příležitost se u informačního stolku seznámit s tím, co ADRA je a jak pomáhá. Dále měli možnost opět přispět ve prospěch sbírky „Pomáhat může každý“, a tak se na konci koncertu v pokladničce sešlo 1340 Kč. Zpěvákům ani posluchačům nevadil mráz, který ten den vládl, protože všechny zahřály písničky zpívané od srdce a teplý čaj.

Ten, jakož i vánoční pečivo, připravily zdarma naše sestry pro všechny, kteří na náměstí přišli. Díky našemu Pánu Ježíši Kristu jsme snad v srdcích posluchačů zanechali drobnou stopu nesobecké lásky. Lásky, která se dává poznat i skrze otevřenou dlaň jménem ADRA. P S

33

KONFERENCE

Blíží se konference… Pro jedny nezáživná informace, jiní už nemohou dospat, protože cítí šanci promluvit k lidu a stát se alespoň na chvíli hvězdou pódia. Mnoho lidí mávne rukou se slovy – stejně se nic nezmění, další rozžhavili dráty internetu a telefonů, protože nadešla možnost rozehrát mnoho „zajímavých“ partií a různých zákulisních her na církevním jevišti. Existuje však ještě jedna skupina lidí. Lidí, kteří se snaží vnímat problémy naší církve a v určité pokoře, s vědomím složitosti dnešního světa, hledat cesty k dalším dnům. Tito lidé věnovali čas přemýšlení, jednání sborových výborů, posílali dopisy na sdružení, na unii, prostě se připravují na to, aby nadcházející konference nebyly jen povídáním o minulosti a povrchním plánováním, ale opravdu připraveným jednáním, kde se budeme společně doptávat Pána Boha, kudy že to máme jít dál. Církev je Boží dar, který předává jedna generace té druhé, a domnívám se, že každý soudný člověk cítí, jak mnoho jsme všichni zanedbali. Nepotkávám mnoho těch, kteří by nechtěli růst ve svém duchovním životě. Jen mám dojem, že nevíme jak. Problém však netkví v nedostatku vzdělání či informací. Nikdy jsme nebyli v tomto směru bohatší. Máme snad špatný systém vzdělávání? Málo knih? Špatnou administrativu? Málo kvalitní kazatele? Nudné časopisy? Nefunkční instituce? Rozumně kritický člověk uzná, že od všeho kousek, ale s podobnými problémy zápasí všechny církve, a dokonce i organizace zcela světské. Myšlenka, že to všechno změníme k lepšímu a hlavně dlouhodobě udržíme na nějaké perfektní úrovní, je trošku absurdní, ale přesto se jí stále křečovitě držíme. Snad proto, že je to poslední možnost, jak si zdůvodnit, proč nám to někdy nefunguje.

34

Bojíme se přiznat, že přesně nevíme, v čem je zakopán onen pověstný pes. Bojíme se přiznat, že na to prostě sami nestačíme. Raději budeme jednat, psát, bojovat, útočit a bránit se, protože jedině takto si uchováváme dojem, že jsme to my, kdo řídíme církev. Je jedno, jestli z pozice administrátora nebo seskupení členů církve. Jenže v tom je možná ten omyl. Bůh nás s předstihem upozornil, že vládu nad tímto světem si přivlastnil jeden z bývalých nebešťanů, a to pro nás asi nebude rovný partner. Postavit se mu můžeme jen v jednom případě, pokud je s námi Bůh. A to by mělo být předmětem jednání na všech úrovních. Je s námi Bůh při našem konání? Nebo jsme to někde popletli a sešli z cesty? Využijme tedy konferencí, jak nejlépe umíme. Pokusme se všichni odhlédnout od zájmů vlastních, od ješitnosti i vědomí vlastní důležitosti. Nebojme se věci změnit k lepšímu, ale nebojme se také věci ponechat, pokud nenajdeme lepší cestu. Bojme se však jediného – prosazovat něco jiného než Boží vůli. Půjde přece o další roky života církve naší, církve, kterou máme připravit pro další generaci. M Š

Následující místo jsme vyhradili zopakování informací, které byly zaslány na příslušné sbory poštou.

České sdružení Oznamujeme Vám, že ve smyslu jednacího a organizačního řádu svolává Výbor Českého sdružení Církve adventistů sedmého dne řádnou konferenci Českého sdružení, která se bude konat ve dnech 4. května 2003 (neděle) a 18. - 19. května 2003 (neděle a pondělí) v modlitebně CASD, Praha 5-Smíchov.

ADVENT 02/2003

KONFERENCE

Po zkušenostech z minulých konferencí a ve snaze vytvořit dostatečný prostor pro projednávání připravené agendy, jakož i pro jednání zvolených pracovních výborů, bude jednání rozděleno do dvou jednacích termínů. Žádáme Vás, abyste při členském shromáždění pro toto konferenční jednání vybrali a pověřili delegáta z Vašeho sboru s právem hlasovacím, a to na každých 50 členů jednoho delegáta. U sborů s počtem 50 a více členů pak na každých 50 členů jeden delegát, na zbývající neúplný počet 50 členů, pokud jejich počet přesáhne počet 25 – 1 delegát. Měli by to být delegáti, kteří jsou aktivní ve sborovém životě, vnímají chod církve a mohou se zapojit do práce pracovních výborů. Jména delegátů s právem hlasovacím sdělte na České sdružení nejpozději do 14. března 2003. Připomínáme, že delegáti konference sdružení s právem hlasovacím jsou také členové výboru sdružení, kazatelé s pověřením, pracující ve sdružení (vysvěcení kazatelé) a pověření členové výboru unie. Nevysvěcení kazatelé nejsou delegáty konference z titulu svého zařazení, ale pouze v případě, že jsou vysláni mateřským sborem jako delegáti. Zvoleným delegátům konference budou do 31. března 2003 zaslány tyto dokumenty: agenda konference, program konference, jednací a organizační řád konference, zpráva předsedy Českého sdružení, zpráva hospodáře s finančními a statistickými přehledy a pověření řádného delegáta konference. Již dnes vám oznamujeme, že slavnostní konferenční sobota bude 31. května 2003 ve velkém sále Kongresového centra v Praze. Společně s vámi chceme prožít radost ze vzájemného setkání, vyjádřit vděčnost našemu Pánu Bohu za jeho vedení, ale také nechat se oslovit jeho slovem a vnímat krásu hudby a zpěvu. Hostem slavnostní soboty bude bratr Puyol, tajemník Euroafrické divize. Z  Č  P Z, B Z

ADVENT 02/2003

Moravskoslezské sdružení Výbor MSS rozhodl o změně organizace konference. Pracovní dny konference nebudou dva za sebou jdoucí dny, ale dvě neděle, vzdálené od sebe tři týdny. Pro delegáty odpadne nutnost brát si na zasedání dovolenou, tzn. širší možnost výběru delegátů, skutečnost, že delegáti zasedající ve výborech se nemohou zúčastnit plenárního jednání. Odpadne problém, kdy výbor pro plány a programy vytváří usnesení, zatímco plenární jednání jedná. Tzn., že výbor pro plány a programy zpracuje až to, co bylo jednáno. Nebude takové časové napětí při jednání ve výborech, protože budou jednat v mezidobí mezi dvěma pracovními dny. Delegáti se budou moci seznámit s návrhy výborů předem. Námitka, že tato forma je finančně náročnější, neobstojí, protože i když delegáti přijedou dvakrát, nebude jim třeba zajišťovat nocleh. Časový harmonogram přípravy konference: duben až červen 2002 – sbírání podnětů od kazatelů, starších a vedoucích sborů a členů církve k přípravě a organizaci konference. Říjen 2002 – sbory obdržely dopis se zprávou o konání konference, termínu, místě a dalšími podrobnostmi. Do prosince měly všechny sbory i jedinci možnost zasílat svoje návrhy bodů agendy. Prosinec 2002 – přišlo celkem 73 připomínek a námětů do agendy ze sborů i od jednotlivců. Vedení sdružení udělalo návrh rozřazení těchto bodů, a to následovně: 41 bodů bylo zařazeno do agendy, a to formou uskupení do tematických okruhů. (Těchto tematických okruhů je 5.) Zbývající body byly navrženy k nezařazení do agendy, a to z různých důvodů, které byly ve všech případech vysvětleny, viz dále. Na setkání okrskových kazatelů byl vytvořen návrh počtu zástupců okrsků do výborů na konferenci. Jde o přípravný výbor, jmenovací výbor, výbor pro pověření, výbor pro plány a programy. Jednotlivé okrsky mají v každém výboru procentuální zastoupení.

35

KONFERENCE

Leden 2003 – takto zpracovaný návrh agendy byl znovu zaslán všem sborům v MSS, takže každý sbor dostal návrh agendy a zároveň dostal soupis bodů navržených k nezařazení do agendy, kdy pod každým tímto bodem bylo zdůvodnění, proč. Vyplývá z toho, že každý sbor dostane soupis všech připomínek a námětů, tedy žá dný se neztratil, s návrhem na rozřazení. Únor 2003 – sbory mají zaslat zpět jimi připomínkovaný návrh agendy. Po tomto připomínkování ze strany sborů výbor sdružení definitivně sestaví agendu na konferenci. Březen 2003 – delegáti a oficiální hosté obdrží materiály ke konferenci, které si budou mít možnost prostudovat. Duben 2003 – v neděli 6. a v neděli 27. dubna budou pracovní dny konference, v mezidobí budou zasedat výbory. První pracovní den bude v Ostravě-Mar. Horách, druhý pracovní den v Brně-Střední. Květen 2003 – v sobotu 3. května bude v Olomouci slavnostní konferenční pobožnost. V současné době vedení sdružení připravuje veškeré věci pro konání konference, tzn. program pracovní části konference, program sobotní pobožnosti, materiály na konferenci, zabezpečení přítomných na pracovních jednáních atd. Všechny tyto návrhy budou na přelomu února a března projednávány v poradním sboru okrskových kazatelů a následně projednávány a přijaty výborem sdružení. J D

Také jednotlivé sbory pracují na přípravě konference. Při čtení jednotlivých připomínek je vidět, že lidem záleží na životě církve a jednotlivé body se nevyhýbají ani tématům nesnadným, někdy i velice citlivým. Jednotlivá sdružení tentokrát pečlivě shromáždila všechny podněty a v necenzurované podobě je rozeslala na jednotlivé sbory, aby se všichni mohli seznámit i s názory ostatních sborů. Proto by bylo dobré, aby si lidé tento dokument prostudovali a mohli se připravit se svými zástupci na konferenční jednání.

36

Z dopisu výboru sboru Praha-Vinohrady Vážení přátelé, sestry a bratři, chceme vás touto cestou informovat o návrzích bodů do agendy konference Českého sdružení v letošním roce a konference unie v roce následujícím (nebo: v roce 2004). Tyto body byly připraveny, prodiskutovány a nakonec i odsouhlaseny členy výboru našeho sboru Praha-Vinohrady. Dokument byl poté s jednotlivými podpisy odeslán na České sdružení a ČS unii. Protože pokládáme navržené změny ve zmíněných oblastech za velmi důležité pro další možný rozvoj naší církve, předkládáme je k zamyšlení také ve vašich sborech. Jsme přesvědčeni, že touto cestou budou delegáti našich sborů daleko lépe připraveni na jednání následujících konferencí a budou moci konkrétněji reprezentovat stanoviska svého sboru. Samozřejmě, že bychom uvítali vzájemné sdělení stanovisek vašich sborů k našemu návrhu ještě před konáním konference, protože bychom tak mohli jako sbory zodpovědněji a hlouběji spolupracovat na současném vývoji, který nám jistě není lhostejný. V  P-V

(Plné znění těchto návrhů bylo zařazeno do podkladů, které spolu s návrhy ostatních sborů rozeslalo vedení Českého sdružení na všechny sbory ČS ještě před vydáním tohoto čísla – pozn. redakce) Informace o přípravě konference Slovenského sdružení budou zveřejněny v příštím čísle.

Sbor Teplice Významná výročí v roce 2003 Ciganíková Naďa 70 roků, Horáková Božena 65 roků, Jura Rudolf 75 roků, Jurová Helena 70 roků, Mudrenková Naděžda 55 roků. Z  T R J

ADVENT 02/2003

ZO ŽIVOTA ZBORU

Úsmevné popoludnie našich seniorov Čo môže byť krajšie v tejto chaotickej dobe, ako stretnutie blízkych ľudí? My, skôr narodení, sa poznáme dlhé roky. Prežili sme dlhé a smutné obdobie. Boli to 50. roky, keď boli zakázané verejné spoločné zhromaždenia. Ale našu mladosť zdobili aj spoločné výlety do prírody, tiež dostupné športy. Tohoročný 15. december je za nami. Bol to deň nášho stretnutia. Ďakujeme vedeniu nášho zboru, že nám ho umožnil. Tešili sme sa z pestrého programu, v ktorom dominovalo hovorené slovo. Náš kazateľ brat Ján Muráň v príhovore zdôraznil hodnotu nášho veku. Zdôraznil najmä skutočnosť, že sme pre svoje okolie veľa urobili a toto všetko nemenne ostáva. Pestrý program bol oživený hudobnými číslami – na flautách a na klavíri. Zaujímavou novosťou bolo to, že prostredníctvom videofilmu sme si oživili spomienky na naše stretnutie spred dvoch rokov i minulého roka. Toto prekvapenie pre nás pripravil brat Milan Majer. Prečo úsmevné popoludnie? Poznáme variácie úsmevov. Ten detský je hádam najkrajší. Je nefalšovaný, prejavom radosti. Ale poznáme aj úsmev profesionálny, formálny. Nemáme ho radi, žiaľ, ovládame ho a používame. Mnohokrát máme svoje bolesti žiale, smútky. Navonok sa usmievame, vo vnútri trpíme. Je to úsmev ohľaduplných ľudí, nie však šťastných. Jestvuje vôbec úsmev šťastných ľudí? Poznáme ho. Vstupujeme do zhromaždenia. Vo vestibule nás víta brat i sestra. Podávame si ruky. V modlitebni pociťujeme istotu, pokoj, čerpáme nové sily. Odchádzame do svojich príbytkov, ale na lúčenie s blízkymi nezabúdame. Naše tváre sú vyjasnené, zračí sa na nich šťastný úsmev. Nechávame si ho len pre seba? Ak stretneme zachmúreného človeka, buďme veľkodušní. Oblažme ho vlastným úsmevom, pretože nik tak nepotrebuje úsmev ako ten, kto ho nemá pre iných. Príjemné odpoludnie sa schyľuje ku koncu.

ADVENT 02/2003

Vytvorili sme jeden viazaný kruh. Držíme sa vzájomne za ruky a s úsmevom do nového týždňa si prajeme všetko dobré. Každý z nás má tieto predsavzatia: pestujme si naďalej toto spoločenstvo. Buďme naďalej k sebe ústretoví a všetky prekážky zdolávajme s vyrovnanou tvárou a s úsmevom. J J, B

Sbor Vojkovice Jak již mnozí víte, je znovu otevřená skupinka bratří a sester sboru Kaňovice. Tato skupinka spadá pod sbor Vojkovice. Každou poslední sobotu v měsíci a památky večeře Páně slavíme oba sbory společně. Návštěvy v této skupince jsou srdečně vítány. M H

Sbor Třinec V druhém pololetí roku 2002 jsme v našem sboru vzpomněli 75leté výročí založení. Také jsme zaznamenali narozeniny našich nejstarších členů: M. Štefanová 97 let, H. Hlawiczková 89 let, J. Kisza 87, E. Kohutová 86, R. Planý 84, T. Tomancová 83, H. Staňková 82, P. Kajzar 82 roků. Vděčnost Bohu jsme vyjádřili s těmi, kteří si připomněli jubilejní výročí svého křtu. Byli to A. Swienczyková a M. Štefanová 70, A. Przywarová, H. Pavková 65, H. Bartulcová, H. Swienczyková, J. Šurman 55 let a Z. Kajzarová 50 let. Dočasně jsme se v tomto pololetí rozloučili s těmi, kteří ukončili svou životní pouť. Byli to E. Zubková 85 a H. Bartulcová 82 roků. Byli jsme také svědky novomanželského slibu Marcely Lipusové a Jana Heczka, členů našeho sboru. K. CH.

37

INZERCE

Drazí bratři a sestry, toužím sehnat a vlastnit díla E. G. Whiteové. Je-li možno pomoci, pomozte, rád odkoupím. Vše v češtině. Mám zájem o: 1. Biblický komentář ASD, je-li v češtině (1-7 BC); 2. Rady o výživě a pokrmech (CD); 3. Výchova dětí (CG); 4. Rady o zdraví (CH); 5. Křesťanská služba (ChS); 6. Rady pro práci v sobotní škole (CSW); 7. Rady rodičům, učitelům, žákům (CT); 8. Rady spisovatelům a vydavatelům (CW); 9. Výchova (Ed); 10 Evangelizace (Ev); 11. Základy křesťanské výchovy (FE); 12. Pracovníci evangelia (GW); 13. Ve šlépějích Velkého Lékaře (MH); 14. Můj dnešní život (MLLl); 15. Lékařská služba (MM); 16. Poselství k mládeži (MYP); 17. Duchovní dary sv. 1-4 (1-4SG); 18. Biblické posvěcení (SL); 19. Vybraná poselství, kniha 1-3, (1-3 SM); 20. Dějiny vykoupení (SR); 21. Svědectví pro církev, sv. 1., 3., 5., 8., 9.; 22. Střídmost (Te); 23. Svědectví pro kazatele a biblické pracovníky (TM); 24. Z pokladnice svědectví, sv. 1-3 (1-3TT); 25. Dobročinná služba (WM); 26. Mysl, charakter, osobnost. Děkuji všem, kteří pomohou. ČR 030201

VAŠA REKREÁCIA – NAŠA PONUKA Informácie pre Vás k 1. 1. 2003 Ubytovanie: Kežmarok – Vysoké Tatry Modlitebňa CASD, Hradné nám. 24, 060 01 Kežmarok Možnosti rekreácie: turistika, lyžovanie – 10 min. od modlitebne pešo lyžiar. vleky (300, 500 m), termál. kúpanie – 6 km Vrbov – liečivá voda pre pohybové a vnútorné orgány, histor. pamiatky a pod. Zariadenie: Izby 5, 6, 7, 8 lôžkové – váľandy, obliečky, paplóny k dispozícii (celkom 25 lôžok), spol. sprcha, teplá voda bez stravy – kuchyňa k dispozícii, nákupy 5 min. v mieste, chladnička, plyn. sporák, taniere, poháre, hrnce a bežné kuchyn. náradie, špajza, klubovňa – pingpong Ceny: máj až september 100,– Sk/Kč – za osobu a noc SK/CZ október až apríl 130,– Sk/Kč – za osobu a noc SK/CZ Objednávky: Oľga Csapová, Možiarska 14, 060 01 Kežmarok, Tel.: 052/4525957, Mobil: 0907/690370 Účet: Cirkev adventistov, Hradné nám. 24, Kežmarok Č. účtu: 13 66 901/1200; Slovenská poľnobanka, Hlavné nám. 3, 060 01 Kežmarok; Konštant. symbol: 558 Variab. symbol: 33 00 00 00 ( kód– nást. deň – mesiac– rok) Možný spôsob platby je poštovou poukážkou (z CZ medzinárodná), lebo z účtu prevod. príkazom. Dovidenia vo Vysokých Tatrách

Vážení bratři a sestry! Teologický seminář také v letošním roce otvírá svou bránu rekreantům. Nabízíme rodinné i skupinové pobyty v příjemném prostředí Posázaví. Termín letních rekreací je od 29. 6. do 27. 7. 2003. Cena pobytu za den se pohybuje od 220 do 270 Kč, včetně stravy. Děti a důchodci mají výrazné slevy. Za TS vás srdečně zve správce Petr Papírník. Tel/fax: 327 320 841 Mobil: 723 988 077 E-mail: [email protected]

38

ADVENT 02/2003

PODMÍNKY INZERCE: Cena za každé 2 znaky je 1 Kč/Sk (včetně DPH). Inzerát bude uveřejněný po obdržení platby poštovní poukázkou typu C (na poukázce do kolonky „Zpráva pro příjemce“ vepište „inzerát“). Adresy inzerujících za účelem seznámení zásadně nesdělujeme. Všechny, kdo na inzerát odpovídají, prosíme, aby značku a číslo inzerátu uváděli do levého spodního rohu obálky. UPOZORNĚNÍ: Inzeráty podané z České republiky (před číslem inzerátu je ČR) vyřizuje vydavatelství: Advent-Orion, Praha Inzeráty podané zo Slovenskej republiky (pred číslom inzerátu je SR) vybavuje vydavateľstvo: Advent-Orion, Vrútky

Adventista 35/170, hledá ženu pro přátelský a trvalý vztah. Tel.: 776 115 857. ČR 030202 47letá, věřící, rozvedená – má zájem navázat přátelství a hlubší poznání s mužem do 50 let. Neváhej a ozvi se. Mobil č. +420 608 476 117 ČR 030203 Život se nemá snít, ale žít. Zkusíme to? Jsem adventista mezi 35 a 36 rokem, výška 170. ČR 030204 Kdo přenechá nebo za mírný peníz prodá dívčí oblečení (celoroční, včetně kabátů) velikost 140 -142? Boty, spodní prádlo, rukavice, šály a čepice ne. Poštovné hradím, stálý odběr možný. Jen pěkné. Dohoda na telefonu 605 807 770. Zn.: Praha a blízké okolí. ČR 030205 Chtěl bych spatřit svět Tvýma očima a dát Ti nahlédnout do svého. Dva vidí mnohem víc. Jsem VŠ/35/170. ČR 030206 Jsem už moc roků sama. Mezitím jsem se stala adventistkou. Nejsem už nejmladší a volných bratrů ve středním věku je málo. Přesto věřím, že i pro mne Pán Bůh někde někoho má. Můžeš být z ČR i SR, nebo i cizinec, pokud se domluvíš AJ, FJ, RJ. Zpočátku si můžeme jen psát, pak se setkáme. Moc ráda cestuji. Čekám na dopis od upřímného věřícího muže, 45-60 let, nad 170 cm. Kontakt na mobil: +420 736 279 106. ČR 030207

Tip na dovolenou V Jizerských horách u Tanvaldu, v obci Zásada, v klidném, čistém prostředí u lesa, s výhledem na Krkonoše a Český ráj, nabízíme možnost strávit příjemnou sborovou nebo rodinnou dovolenou či víkend. Ubytování je ve 2-5 lůžkových pokojích, celková kapacita je 34 lůžek. K dispozici je vybavená kuchyň a spol. místnost. Cena je 100 Kč na noc a den. V budově je modlitebna CASD. Nedaleko se nachází lyžařský vlek, možnost pěší turistiky a cykloturistiky. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 483 387 198; 603 713 632

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno-, dvou-, tří- a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, vodoléčba, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti, společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. Cena týdenního pobytu: 3550 Kč (pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma). Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody – v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce. Termíny: Hotel Maxov, Jizerské hory 30. 3. - 6. 4., 13. - 20. 7., 12. - 19. 10. Staré Hamry, Beskydy: 18. - 25. 5. (Cena již od 2 650 Kč) Informace a přihlášky: Robert Žižka, Společnost Prameny zdraví, U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 Tel./fax: 224 316 406, e-mail: [email protected] 31/172/64 hledá pro společné cesty na této zemi fajn kamaráda, adventistu, přiměřeného věku, vyšší štíhlé postavy, spolehlivého a podnikavého. ČR, SR. ČR 030208 Nabízím dlouhodobé ubytování dvěma ženám, pouze české národnosti, nejraději z církve adventistů, v novém bezbariérovém, velmi slunném a teplém bytě 1+1, I. kat., samostatný pokoj 24 m, s balkonem, pod uzavřením, v pěkném prostředí Prahy 9. Spojení: metro 50 m, MHD v místě, Globus 150 m. Prohlídku bytu a ostatní lze telefonicky domluvit – tel.: 281 917 449, nonstop 606 559 399. ČR 030209

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 02/2003. 10x ročně vydává Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, tel.: 233 321 6 21, fax: 233 323 741, objednávky: 233 320 767, mobil: 603 553 628, e-mail: [email protected]. Registrační číslo MK E ČR 6982. ISSN 1210-3365. Vytiskla tiskárna Alfaprint – SR. Šéfredaktor Marek Škrla – e-mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Slovenské príspevky, inzeráty a objednávky môžete posielať na adresu Advent-Orion, Šafárikova 9, 038 61 Vrútky, tel./fax: 043/428 26 70, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor Ing. Mikuláš Pavlík. Vychází 15. 02. 2003