2003

ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

09/2003

Obsah

Kolo

Služba žien a ty

5

Naslouchej…

7

Proč zakládat nové sbory…

10

Třídy nového typu

12

Co je bez chvění, není pevné

14

Prožili jsme potopu

15

PATHFINDER

17

„Spát za větrných nocí!“

17

Drakiáda v Plzni

18

Poděkování

18

Vzpomínka na vůdcovský kurz

20

Bobří desetiboj

22

Právě se vám představuje

23

„Příbramský groš“

24

IMPULZ A

25

Východná Vysoká 2003

28

Výbor Českého sdružení

30

Připravujeme konferenci

31

Z vašich dopisů

31

Pražská harfa

34

Oznámení

35

Jitřenka 2004

38

Inzerce

39

Od dob starých Sumerů, kteří snad stojí za vynálezem kola, už nikdo nedokázal vymyslet nic lepšího. Trmácel jsem se nekonečnou halou jednoho supermarketu a pokoušel se najít pár drobností napsaných na lístku. V jakékoliv vesnické samoobsluze už bych byl dávno hotov, aniž bych si odnášel mnoho dalších zbytečností. Musel jsem se usmát — zase sleva, stokrát obehraný trik, ale tentokrát mě nabídka zaujala — poloviční cena — jen do vyprodání zásob. Dětská kola a skutečně za vynikající cenu. Škoda, že už děti odrostly, byl by to rozhodně nákup století. Nad hromadou kol a lidí stála nerozhodně mladá rodina. Obsah košíku naznačoval, že jim před marketem nestojí luxusní vůz, ale jejich klučina smutně žadonil, spíše očima než dnes obvyklým tancem na zemi a řevem: „Já to chcíííí…“ Sledoval jsem z povzdálí jejich zápas a bezděky vzpomínal na jiný obchod a jinou dobu. Nakonec se jedno z posledních kol přesunulo do rukou šťastného mrňouse. Nejsem odborník na život, ale bylo mi jasné, že v tu chvíli existuje na světě jeden dokonale šťastný člověk. Kontroloval jsem seznam a zjistil jsem, že mám vše, co jsem neměl koupit, ale nemám jednu z věcí, kterou jsem koupit měl. Tak znovu, fronta u pokladny jak za socialismu na banány, ale je to přece tak výhodné. U pultu s informacemi potkávám onu rodinku ještě jednou. Táta drží kolo, klučina brečí a paní prodavačka se tváří nasupeně. Asi se to nemá, ale poslouchal jsem — kolo se polámalo. Malé dítě ulomilo součástku, kterou na běžném kole dokáže zlomit snad jen odrostlý slon. Evidentní vada materiálu, leč pravidla jsou jasná — peníze nevrátíme, vyměníme vám kolo za nové. Jenže ouha, superlevné zboží už došlo. Takže reklamace — nic se nedá dělat. Mladá rodina odchází bez kola, bez peněz a s malým ubrečeným klukem, který ničemu nerozumí. Proč mu někdo nabídl tak krásnou věc a proč o ni tak rychle přišel? Někdy mám dojem, že slovo reklama je odvozeno od „opakovaně klamat“. Nejde vůbec o prodej zboží a naplnění potřeb kupujících, ale jen o rychlé získávání peněz. Řeknete si — o co jde — pár stovek za kolo a kluk si musí zvykat, svět není peříčko. Máte pravdu, ale v životě jde o víc než jen o pár peněz. Satan pracuje s re–klamou už celá tisíciletí. Úžasné nabídky, život se slevou, manželství na úvěr, děti s odloženými splátkami, prostě cokoliv za minimum, jen když koupíš. To není schéma lidových pohádek, ale biblický příběh zápasu o naše duše. Díl první: Chceš to člověče? Ber, jen to moc neprohlížej a rychle zaplať. Máme posledních pár kusů a je to skvělá nabídka. Díl druhý: Nefunguje to? Je mi líto, ale život nemá reklamační oddělení. Nabídneme něco jiného, hlavně nezapomeň zaplatit. Bůh vložil do srdce člověka touhu po kráse a po štěstí. Je to vlastně Stvořitelův odkaz v nás, ale satan nám „prodává“ bezcenné cetky, sice se slevou a na úvěr, ale za cenu našich životů. Má super reklamu, ale nic, co by vydrželo déle, než… M Š

ADVENT 09/2003

ZAMYŠLENÍ NAD…

Učednictví — Sow One Billion Slovo učednictví není jen popisem určitého životního stylu nebo nasměrování křesťana. Je to základní princip jeho života. Hluboké vnitřní vyznání, že Ježíš je můj Mistr a já jeho žák — učedník. A ta zvláštní přednost být žákem Mistra — Ježíše — je pro mě dostatečnou motivací nejen ke změnám v mém vlastním životě, ale i k hledání dalších učedníků. Ježíš nežil na této planetě proto, aby založil prosperující církev, ale proto, aby získával učedníky — ztracené děti svého království. Vracíme se k myšlence učednictví, která je biblická a hlavně popisuje Ježíšův způsob života, který je pro nás vzorem. Připomeňme si některé důležité principy učednictví. Učedník: svého Pána na první místo • dává „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého

• • •

otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ žije z Božího slova „Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: ,Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.‘“ (J 8,31.32) žije láskou a službou „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (J 13,34.35) nese ovoce „Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ (J 15,8)

Ježíš nás povolal k tomu, abychom vstoupili do jeho stop a následovali jej. Stáváme se jeho učedníky, vždyť nás pověřil důležitým úkolem: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky. Křtě-

ADVENT 09/2003

te je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Jednou z cest k naplňování Ježíšovy výzvy je i nová příležitost k oslovení lidí kolem nás. Dostala název „Sow One Billion“ (Zasejme jednu miliardu) a může to být dobrou příležitostí na cestě k naplňování Ježíšova pověření.

Sow One Billion Cílem této celosvětové evangelizační aktivity je nabídnout jedné miliardě lidí po celém světě malé letáky, které mají lidem pomoci najít naději v Ježíši Kristu a následně je pozvat ke studiu Bible. Touto cestou mohou být osloveny až dvě třetiny domácností po celém světě. V České i Slovenské republice by měly být letáky jednorázově rozšířeny do všech domácností prostřednictvím doručovatelské služby. Distribuce by měla proběhnout v několika vlnách. První vlna — jeden milion letáků v ČR a půl milionu v SR — bude rozeslána během dvou týdnů v předvánočním období, a to od 24. 11. do 5. 12. 2003. Největším úkolem i problémem iniciativy „Zasejme jednu miliardu“ je aktivizace církve na každé organizační úrovni, aby mohla reagovat na situaci, která nastane po rozšíření letáků, a aby dokázala efektivně odpovídat na požadavky lidí a nabízet studium Bible. Pouze Boží moudrost může církvi pomoci připravit se, aby mohla být schopná dobře reagovat.

Proč to děláme? Bůh touží po tom, aby všichni lidé našli věčný život skrze Kristovu oběť. „To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1 Tm 2,3.4) Pověřil své následovníky, aby šli a všem sdělili tuto dobrou zprávu o spasení. Boží slovo

3

ZAMYŠLENÍ NAD… zdůrazňuje, že při hlásání evangelia je třeba používat různé metody, aby bylo osloveno co nejvíce lidí. Iniciativa „Zasejme jednu miliardu“ je příležitostí jak zvěstovat naději v Kristu a sklízet žeň, kterou způsobí Duch svatý.

Obsah letáku

Leták by měl na základě několika myšlenek a otázek vzbudit touhu po řešení budoucnosti, nabídnout naději lidem, kteří jsou součástí velkého sporu mezi dobrem a zlem, a měl by jim nabídnout možnost studia Bible. Na zadní straně letáku je několik údajů, jak se kontaktovat s pracovníky, kteří poskytnou další informace ohledně možnosti studia Bible. Je zde uvedena elektronická adresa, webová stránka, bezplatná telefonní linka, na které bude stálá služba, a údaj o naší církvi, která stojí za touto iniciativou. Letáky budou obsahovat také adresu Střediska korespondenčních kurzů, kam si budou moci zájemci napsat o pomůcky ke studiu Bible. Letáky budou nabízet také internetovou verzi korespondenční�������� ������ ho kurzu. ���� ���

����� ���� ������� �������� ���������� � �� � ����� ���������� ���������� � � ������ � ������ ����������� ��� ������ � �� ����� ����

�

���� � ��� � � ��� �

��� �

��

��� ��

��� ��� �

Jak postupovat Nabídka platí pro všechny sbory v naší unii. Každý sbor se může zapojit. Musí však být připraven na možný zájem lidí tak, aby mohl okamžitě

4

reagovat, navštěvovat zájemce v jejich domácnostech a mít připravenou nabídku kroužků domácího nebo společného studia Bible. Sboru bude oznámeno, zda byla v první vlně distribuce letáčků jeho oblast zahrnuta do roznášky letáků. Rozhodující bude následné zajišťování žádostí zájemců o studium Bible. Důležité bude také zapojení kazatelů a laických evangelistů do práce — ať už osobního vedení jednotlivců nebo společného studia Bible v malých kroužcích. Pro tuto následnou práci lze využít materiály EPD („Evangelium pro dnešek“) nebo videokazety „Hledání“ v kombinaci se studiem kurzu „Dobrá zpráva“. Lze použít i videokazety s programem NET 98 „Vstříc příštímu tisíciletí“ nebo NET 96 „Nové objevy v proroctví“. Připraven je také nový seriál přednášek z Francie „Most k životu“. Záleží jen na vaší tvořivosti. Možnosti jsou různé. Nejúčinnější metodou však zůstává osobní vztahová evangelizace. Nezapomeňme především na budování vztahů a vedení zájemců k aktivnímu studiu Bible a k poznání Pána Ježíše Krista.

Distribuce Letáky i jejich distribuci bude zajišťovat nakladatelství Advent-Orion, které zajistí potřebný počet letáků a odešle je České poště, která zprostředkuje roznášku do všech domácností České a Slovenské republiky.

Finanční podpora Odhady ukazují, že malé jednobarevné letáky lze ve velkých nákladech pořídit velice levně. Díky darům sponzorů bude Generální konference přispívat na tento projekt celkovou částkou 5 000 000 US dolarů, tzn., že přispěje na tisk každého letáku částkou půl centu. (Přibližně 0,14 Kč). Když se naše církev v minulosti snažila zužitkovat mimořádné evangelizační příležitosti, členové a pracovníci církve využili požehnání, které přináší společné a jednotné úsilí všech. Dějiny jednoty provází naši církev od jejího počát-

ADVENT 09/2003

ZAMYSLENIE NAD… ku. Zahrnují takové projekty, jakým byla misijní loď Pitcairn, misijní dary a veřejná evangelizace na celém světě. Společným úsilím můžeme zajistit realizaci iniciativy „Zasejme jednu miliardu“. Na plánování této iniciativy se od samého začátku podílelo několik adventistických podnikatelů. Několik štědrých dárců slíbilo věnovat celkem 5 milionů US dolarů pro krytí nákladů na tisk jedné miliardy nabídkových listů.

Modlitební zázemí Každý z nás cítí, že vlastní příprava celé akce, tisk letáků a jejich distribuce je pouze startem celého projektu. Bez konkrétních lidí — učedníků, by to byly jen obyčejné letáky. Bez modlitby a hledání Boží vůle při následné práci nemůžeme čekat žádný přínos. Využijme příležitosti modlitebního týdne k sjednocení se v modlitebním

úsilí. Jde o jedinečnou příležitost s cílem rozsévat a šířit naději v Ježíši Kristu a sklízet žeň, kterou působí Duch svatý.

Komunikace a propagace Výbor pro evangelizaci v Československé unii se obrací na všechny členy církve s pozváním ke spolupráci a k zapojení všech sborů do tohoto projektu. Je třeba si uvědomit, že cílem není jen další forma činnosti nějaké skupiny v naší církvi, ale hledání dalších učedníků, které má Ježíš ve světě kolem nás. Projekt Sow One Billion nám může pomoci oslovit mnoho lidí. Modleme se, abychom jim předali to, co pro ně Ježíš připravil. Aktuální zprávy o tomto projektu budou zveřejňovány na stránkách www.casd.cz. P P

Služba žien a ty Od poslednej konferencie u nás existuje nové oddelenie — Oddelenie služby žien. Sme prvým združením Česko-Slovenskej únie, ktorá má zvoleného vedúceho oddelenia. Keďže všetko nové je neznáme, sme vďační za to, že nás navštívili sestry H. Smallová a Vitryová a Pavla Šustková. Sestra Smallová je zástupkyňou vedúcej oddelenia Služby žien pri GK a s. Vitryová pri Euro-Africkej divízii. Obe sestry majú skúsenosti s touto prácu a verím, že všetky ženy, ktoré sa na tomto stretnutí zúčastnili, odišli s novým nadšením a predsavzatím pracovať aj na tomto, doteraz zanedbanom poli. Sestra Smallová (v preklade malá) je v skutočnosti vysoká, tmavá a temperamentná, šarmantná žena, ktorá dokáže vliať svoje nadšenie aj druhým. Na druhej strane s. Vitryová je malá svetlovlasá a skôr tichá — Pán Boh nás používa, nech sme akékoľvek, ak sa mu dáme k dispozícii.

ADVENT 09/2003

Stretnutie začalo už v piatok večer prednáškou na tému: „Služba žien a ty“. Ženy tvoria okolo 70 % členov cirkvi a teda väčšinu, ale nech sa pozrieme kdekoľvek, do výborov zboru, združenia, únie atď., sú tam takmer samí muži. Pritom potreby žien sú trochu iné. Oddelenie služby žien nie je nejaká feministická organizácia, ktorá chce spochybňovať autoritu a postavenie mužov. Je to oddelenie, ktoré

5

ZAMYSLENIE NAD… má slúžiť pre vzdelávanie mladých žien, je miestom, kde nájdu radu ženy zranené rozvodom, násilím, stratou alebo chorobou. Zároveň je to miesto, kde majú ženy nachádzať inšpiráciu pre službu ženám, ktoré žijú okolo nás. V každom zbore by mala byť zvolená vedúca oddelenia služby žien a mala byť tiež členkou zborového výboru, aby mohla takto ovplyvňovať dianie v cirkvi. Obe sestry potom hovorili o skúsenostiach z iných častí sveta, kde toto oddelenie už funguje. Sobota bola krásnym slnečným dňom a pre všetky účastníčky aj radostným a inšpirujúcim. Hneď od rána, namiesto sobotnej školy, hovorila s. Vitryová o skúsenostiach žien z celej divízie.

V ďalšej časti pobožnosti slúžila Božím slovom s. Smallová. Kázala na tému: „Iba Ježiš môže zmeniť život.“ Základom jej úvahy bol príbeh z evanjelia o uzdravení posadnutého v Gadare. Nikto nemohol zmeniť život tohto úbohého človeka, ktorý bol postrachom celému okoliu, iba Ježiš. Ani naše životy nezmení nikto iný. Veľkú časť kázania tvorila jej osobná skúsenosť. Odpoludnia bola prednáška na tému: „Nedajte si zobrať radosť“. Ak človek stratí v živote radosť, jeho život sa stáva nezmyselný a prázdny, poznačený úzkosťou a depresiou. Zdrojom radosti pre veriaceho človeka sú zasľúbenia Písma o tom, že Boh má pre nás radosť a vie nám ju dať alebo stratenú radosť vrátiť. Sú však „zlodeji radosti“, ktorí nás môžu o ňu pripraviť. Zlodejmi radosti sú stresy, prepracovanosť, choroby, nezdravé návyky, nesprávne stravovanie atď. Musíme sa vyhnúť týmto

6

zlodejom, ktorí nás pripravujú o životnú energiu. Pán Boh nám dáva rady, ako sa s nimi vysporiadať a chce nám byť silou aj oporou, bez ktorej nedokážeme odolávať trendu doby. Prednáška bola znova doplnená osobnými skúsenosťami. Zhromaždenie oslovila aj vedúca oddelenia služby žien Pavla Šustková a hovorila o perspektívach tohto oddelenia v rámci Č-S únie a združenia. Návšteva týchto sestier nás povzbudila, ale ak nezačneme pracovať aj v tejto oblasti vo svojom prostredí, tak to bol len krásny zážitok, ktorý postupne vyprchá. Je načase, aby toto oddelenie začalo fungovať aj na Slovensku, pretože aj tu žijú tisícky žien, ktoré potrebujú pomoc, povzbudenie, súcit alebo radu. Veríme, že toto stretnutie bolo začiatkom práce, ktorá s Božou pomocou ovplyvní životy mnohých žien a rodín a pomôže im získať radosť v živote s Ježišom. Ďakujeme za spoluprácu tlmočníčkam a všetkým sestrám i bratom, ktorí sa podieľali na príprave tohto stretnutia M G

ADVENT 09/2003

ZAMYŠLENÍ NAD…

Naslouchejme… Jak se chovat k lidem s homosexuální orientací? Nikdy jsem nevěděla, jaké je to být v kůži homosexuála. Nikdy jsem se tímto problémem ani příliš nezabývala, protože se mě to zkrátka nijak netýkalo. Z úplně jiné perspektivy jsem však začala na lidi s homosexuální orientací nahlížet, když jsem před 15 lety zjistila, že můj nejmladší syn je homosexuál. O tom, jak se s touto situací vyrovnala naše rodina, jsem napsala knihu. Během jejího psaní jsem se seznámila s dalšími rodinami, které prošly podobnou životní zkušeností. Poznala jsem se s řadou homosexuálních chlapců a dívek a mohla jsem obdivovat jejich citlivou a milou povahu, jejich umělecké nadání, jejich životní boje a hloubku jejich touhy po duchovních věcech. Z rozhovorů s řadou kazatelů jsem nabyla dojmu, že homosexualita je problémem, se kterým se potýkají v mnoha sborech, a že zde přitom často nejsou vůbec připraveni na to, jak se k němu postavit.

Jak byste reagovali? Kazatel Wilcox se podíval na své hodinky. Byl právě čas na jeho schůzku s Paulem, nadaným studentem vysoké školy a synem staršího sboru. Během minulých prázdninových měsíců se tomuto mladíkovi podařilo oživit mládežnickou třídu sobotní školy. „Rád tě vidím Paule,“ usmál se, když se tento štíhlý mladý muž s dlouhými vlasy posadil. „Je skvělé, když takoví studenti, jako jsi ty, přijedou domů na prázdniny a jsou ochotni sloužit ve sboru svými dary. Pro ty mládežníky jsi velkým vzorem. Také jsem moc rád, že můžeš v našem sboru zase hrát na varhany. Všichni jsme tebe i tvůj hudební talent moc postrádali.“ Paul nic neříkal a jen se upřeně díval k zemi. Kazatel Wilcox začal přemýšlet, o čem že to s ní

ADVENT 09/2003

chce Paul asi mluvit, když vtom Paul konečně nabral dech a vyrazil ze sebe: „Bratře Wilcoxi, jsem homosexuál a nevím, co s tím mám dělat.“ Jen pár lidí asi s určitostí ví, jak by se v takovéto situaci zachovali. Jak byste reagovali vy? Někteří z vás by možná sáhli po svých Biblích a otevřeli text z Genesis 19, Leviticus 18 nebo z listu Římanům 1. Řekli byste Paulovi, že si jen potřebuje najít hezkou prima holku, oženit se s ní a že se tím celý jeho problém vyřeší? Nebo byste takovémuto člověku řekli, že vám je jeho „handicapu“ líto a že se za něj budete modlit, aby mu dal Bůh sílu vzdát se po celý zbytek života sexuality? Doporučili byste mu, aby změnil svoji služebnost, a ujistili ho, že pokud bude mít dostatek víry, Bůh mu pomůže jeho problém vyřešit? Jak bychom se měli v takovéto situaci zachovat?

Špatný přístup Za kazatelem přišel jednou jeden mladík a s důvěrou jej požádal o pomoc. Kazatel však celý jeho „problém“ přednesl příští sobotu na členském shromáždění, kde následně vyzval všechny členy sboru, aby se za mladíka modlili. Jindy zase odcházející kazatel pověděl svému nástupci o mladém, ve sboru velmi populárním dirigentovi, že je homosexuál (ovšem nepraktikující). Nový kazatel se rozhodl, že je jeho odpovědností vyhnat z mladého muže „zlého ducha homosexuality“ a o svém plánu informoval výbor sboru. Výsledkem všeho jeho snažení však bylo jen rozdělení sboru a odchod tohoto mladého dirigenta z církve. Pokud nejsou kazatelé připraveni řešit podobné situace, mohou svým neobratným jednáním vytvořit mezi mladými homosexuály a církví bariéru. Když k tomu ještě přidáme různé předsudky ze strany bratrů a sester ve sboru, nemůžeme se divit, že mnozí mladí lidé s homosexuální orientací odcházejí z církve i od Krista.

7

ZAMYŠLENÍ NAD… Někdy dochází dokonce i k tomu, že církev opouštějí také rodiče těchto jedinců. Působí jim bolest, když vidí, jak se k jejich dětem církev zachovala. Jiní rodiče se chytnou odsuzujících poznámek ze strany jejich kazatele a mají pocit, že musí i oni svoje děti odsoudit. Některé kazatele homosexualita natolik odpuzuje, že již samotné pomyšlení na ni v nich vzbuzuje instinktivní odpor. Jiní se setkali s tolika odlišnými teoriemi o homosexualitě, že si sami nejsou vůbec jisti, čemu mají vlastně věřit. Mnohým z nich je jednoduše nepříjemné se touto problematikou zabývat. Mají sklon v takovémto případě nabídnout nějaké rychlé řešení, použít nějakou otřepanou frázi nebo co nejrychleji změnit téma hovoru. Potíž je však v tom, že pokud homosexuální jedinci řeknou kazateli o svých problémech, mají stejné potřeby, aby jim někdo naslouchal, jako jiní členové církve.

Strach a obavy jedinců s homosexuální orientací Strach a obavy z toho, „co by tomu lidé řekli, kdyby věděli…“, vedou mnoho mladých lidí k přetvářce. Tíha života ve lži a v přetvářce, kdy jsou nuceni chovat se, jako by byli někým jiným, než kým jsou doopravdy, však před ně staví nesnesitelné tlaky. „Děsí mě představa, co by se asi stalo s mým životem, s mojí budoucností a mými kamarády, kdybych se veřejně přiznal ke své homosexuální orientaci,“ naříká Jeff z Kanady. „Vím, že nikdy nemůžu být tím, kým jsem ve skutečnosti, protože mám strach, že by mě ostatní začali nenávidět. Většina mých kamarádství je založena na jedné velké lži týkající se mé osobnosti. Těžko proto mohu přijmout pěkná slova, která o mně moji přátelé říkají. Někteří z nich mě mají za moudrého člověka, za dobrého křesťana či výborného kamaráda, něco ve mně mi však říká, že by takhle nikdy nemluvili, kdyby mě doopravdy znali. Toužím po uznání a ocenění ze strany druhých lidí, ale nedokážu přijmout to, co my říkají, protože vím, že je to všechno postaveno na lži.“

8

„Utrpení, které prožívají lidé s homosexuální orientací, je obrovské a často není cesty, jak jej zmírnit,“ píše Rogelio z Filipín. „Jako skrytý homosexuál jsem mnohokrát prožíval životní beznaděj. Je tak bolestivé, když nemáte nikoho, s kým byste si mohli o vašem problému pohovořit.“

„Je tak bolestivé, když nemáte nikoho, s kým byste si mohli o vašem problému pohovořit.“ „Všichni členové našeho sboru byli heterosexuálové, a nemohli tudíž vůbec pochopit, jak se cítím,“ vzpomíná Dwight z Anglie. „Nebyl tu nikdo, s kým bych se mohl přátelit, nikdo, s kým bych si mohl důvěrně popovídat.“ Na koho se mohu obrátit, jestliže toužím po opravdovém nefalšovaném porozumění? Neznám nikoho, kdo by mi mohl pomoci. Prošel jsem něčím, co by se dalo nazvat osobním peklem!“ První věc, kterou by si měli kazatelé uvědomit, je, že pro mladé muže a ženy s homosexuální orientací je nesmírně obtížné najít v sobě odvahu zajít za svým kazatelem a svěřit se mu se svým problémem. Kazatelé by proto měli reagovat s krajní mírou tolerance a porozumění.

Samota a zmatek Mladí lidé, kteří došli k poznání, že jejich emocionální a sexuální cítění není takové, jaké by církev běžně akceptovala, zažívají pocit samoty, cítí v sobě zmatek a mají pocit izolace od svého okolí. „Samota? To je můj denní chléb. Někdy je to opravdové peklo,“ píše Jonathan, student z Indonésie. „Popravdě řečeno, mám pocit, že mnohem těžší než snášet sexuální pokušení je zažívat samotu, která mě často pohlcuje. Jsou dny, kdy strašně toužím po nějakém vztahu,“ svěřuje se Peter z Kalifornie. Rogelio pak ještě hovoří o zmatku, který se v mnohých lidech s homosexuální orientací odehrává, když se snaží sladit své pocity s očekává-

ADVENT 09/2003

ZAMYŠLENÍ NAD… ním církve a společnosti. „Nevím, kam sebe zařadit. Trápí mě pocity, že můj život je jedna velká lež. Předstírám, že jsem muž, uvnitř ve mně je však ještě jedno já, které volá o pomoc.“

Ochota naslouchat Když jsme konfrontováni s nějakým problémem, je naší téměř automatickou reakcí, že chceme daný problém okamžitě řešit. V dnešní západní kultuře to přitom zvlášť platí o mužích. U kazatelů pak může být tento sklon, vzhledem k tomu, jaká je mezi lidmi představa o jejich poslání, ještě mnohem markantnější. Není se tedy co divit, že typickou reakcí normálního kazatele, když se mu nějaký mladík nebo dívka svěří se svým problémem zvaným homosexualita, je snaha daný problém prostě nějak řešit. To je ale právě to, co by v danou chvíli dělat neměl. Žádná dobrá, jednoduchá rada, jak mají mladí lidé tento problém řešit, totiž neexistuje. Kromě toho o to mladým lidem většinou v danou chvíli ani tak moc nejde. Naproti tomu jejich zoufalou touhou je najít někoho, kdo by jim s láskou naslouchal a kdo by je přitom, když se mu se svými potlačenými pocity svěří, neodsoudil. Možná právě z tohoto důvodu si v těchto situacích vědí lépe rady ženy kazatelky. „To jediné, co jsem v církvi nalezl, byla samota, bolest a pocit hanby a vlastního selhání,“ říká Jeff, který tak zpochybňuje schopnost náboženství pomoci mu v jeho situaci. „Vzal jsem vážně slova evangelistů, kteří říkají, že Kristus může vyplnit naši vnitřní prázdnotu. Rozhodl jsem se jej následovat, ale pocitu příšerné prázdnoty jsem se nezbavil.“ Dwight hovoří o své touze zcela otevřeně: „Jsem si jist, že úplná abstinence od sexu s někým, kdo by byl stejné orientace jako já, pomalu ale jistě ničí moji osobnost. Velmi proto toužím po porozumění, které mi může poskytnout pouze přátelství s jiným homosexuálně orientovaným adventistou.“ Nemohla by se tato přirozená touha alespoň do jisté míry setkat s pravým a nefalšovaným poro-

ADVENT 09/2003

zuměním ze strany kazatele? To je jistě způsob, jakým by se k tomuto problému postavil Ježíš.

Nepřispívejte k tomu, aby se cítili ještě více izolováni Mnoho jedinců s homosexuální orientací má velmi silnou touhu po duchovních věcech. Je to až poněkud překvapující, když vezmeme v potaz, jak moc jim jejich snahu stát se součástí církevního společenství jiní křesťané komplikují. „V jednu chvíli,“ vzpomíná Dwight, „jsem se snažil najít jiné křesťanské společenství, kde by lidé s homosexuální orientací byli přijímáni s větším porozuměním. Někde hluboko v sobě jsem však cítil, že by mě takovýto kompromis nakonec neuspokojoval.“ Pokud budeme na pokusně vypuštěnou žádost o pomoc ze strany jedinců s homosexuální orientací reagovat tradičním způsobem, tj. připomínkou na postoj Bible a církve, pravděpodobně v těchto lidech doutnající plamen jejich „zápasící víry“ uhasíme. Místo toho bychom jim měli nabídnout podporu a vřelost našeho církevního společenství.

Je třeba, abychom dokázali vytvořit takovou atmosféru, ve které bude Duch svatý moci působit tak, jak uzná za vhodné. Je třeba, abychom přestali být soustředěni na poukazování a odsuzování hříchu a sdíleli se s druhými o nepodmíněnou Boží lásku. Je třeba, abychom dokázali vytvořit takovou atmosféru, ve které bude Duch svatý moci působit tak, jak uzná za vhodné. Většina jedinců s homosexuální orientací nakonec církev opouští, protože v ní pro sebe nenacházejí žádnou naději. Když se však budeme snažit „vžít se do jejich kůže“, je v našich silách tento fenomén změnit. Stačí jen naslouchat a milovat. C G P M 08/2003  J B. (J     .)

9

STUDIE

Proč zakládat nové sbory… …a pouštět se do netradičních způsobů misijní práce? V současné době se zvláště v západním světě hledají a zkoušejí „nové“ způsoby, jak oslovovat lidi evangeliem. Tak také vznikla v poslední době nová vlna misijní činnosti — zakládání nových sborů. Zakládání sborů = nový „hit“! Mnoho našich věřících se na tyto novoty dívá a bude dívat s nedůvěrou. Protože je to jinde v módě, máme se také ubírat tímto směrem? Je to dostačující důvod? Když existující sbory nerostou, proč zakládat nové sbory? Určitě budete souhlasit, že odpověď na tuto otázku by se v prvé řadě měla zakládat na Písmu. Možná bych měl nejdříve rozvinout biblickou teologii zakládání sborů. Je to správný předpoklad a rád se k němu vrátím. Dovolte mi ale začít z jiného úhlu. Nakolik vyžaduje nový přístup k misii situace v naší společnosti a v naší církvi? Chci předložit odpověď, která se nezakládá na tom, co dělá naše církev pro svůj růst na jiných místech světa, ale která je citlivá k našemu vlastnímu kontextu. V následujících odstavcích stručně zhodnotíme postoj lidí v naší společnosti a také situaci v církvi. Cílem této analýzy je upozornit na skutečnosti, které bychom neměli přehlížet, když hledáme odpověď na titulní otázku. První zjištění je alespoň pro mne pozitivním překvapením. I když se naše země prezentuje jako jedna z nejateističtějších zemí světa, hlubší průzkum toto tvrzení popírá. Interview a dotazníky potvrzují, že lidé u nás nejsou tak nenáboženští jak to prezentují oficiální průzkumy (viz sčítání lidu 2001). Lidé se nebrání víře. Naopak, koluje názor, že „každý Čech něčemu věří“. Dilema spočívá v tom, že i když v naší společnosti bují skryté formy náboženství, přesto je organizované náboženství a zejména církev vnímána negativně. Ateisté vyslovují tyto a podob-

10

né výroky: „Lidé zpochybňují církev, ne křesťanství.“ „Pro značnou část ateistů není Bůh cizím pojmem, pouze je jim cizí způsob, jakým je víra v něj současným pojetím náboženství prezentována.“ Tyto a podobné stereotypní náhledy nevěřících nemusí stoprocentně vycházet ze skutečnosti, ale přece jen nám do určité míry nastavují zrcadlo. Není tedy na škodu podívat se na jejich postoje trošku hlouběji. Pro současné klima religióznosti lidí nacházím minimálně trojí vysvětlení: 1. Postoj lidí je formován historicko-národním povědomím. Například duch mistra Jana Husa a jeho společníků, kteří se odvážili poukázat na omyly církve, je stále přítomen v lidech a v jejich kritičnosti vůči církvi. Na rozdíl od Husa se však v rostoucí míře distancují od církve. Věří, ale mají výhrady. 2. Skutečnost, že většinu své historie byli češi pod nadvládou cizích sil, způsobuje, že národ trpí jakousi krizí identity. Ještě po čtrnácti letech života ve svobodné společnosti prožívají lidé vnitřní nejistotu. I když přirozeně touží někam patřit, mají obavy se začlenit. Mají svou hrdost, ale na druhé straně postrádají vědomí vlastní hodnoty. V důsledku toho jsou aktivizovány různé obranné mechanismy. Projeví se to například negativismem, kritičností a vůbec netolerancí vůči jakékoliv odlišnosti. 3. Život společnosti je v mnoha ohledech stále ještě rozdvojen do dvou sfér — veřejné a soukromé. Lidé se chovají na veřejnosti jinak, než doma. Soukromou sféru si lidé chrání, protože tam ukrývají své nejmilejší hodnoty — radost, lásku, přátelství a vztahy. Na druhé straně působí veřejná sféra jako džungle, která je naplněna lovci číhajícími vskrytu na svou kořist. Veřejnost ovládá nezájem a uspokojování vlastních potřeb. Ukazuje se, že v současné době lidé vnímají církev jako jednu z veřejných institucí. Hodnota chození do kostela (modlitebny) je měřena podle

ADVENT 09/2003

STUDIE stejných kritérií jako návštěva kterékoli jiné veřejné instituce. Tam se lidé rozhodují podle toho, jaký užitek (většinou materiálního rázu) jim to přinese. Výsledek je očividný. Podle veřejného mínění církevní život přináší znatelné ztráty a minimální zisky. Na církev se pohlíží jako na instituci, která vyžaduje peníze, dobrovolnou práci a jiné oběti. Církev není vnímána jako organizace, která lidem dává. Církev je často spojována se ztrátou svobody, ztrátou potěšení, ztrátou přátel, ztrátou sama sebe, ztrátou pohody a snad i ztrátou míru (pokoje). Rezervovanost lidí vůči církvi je živena různými obavami, jako například obavou, že se stanou extrémisty (nebo alespoň přestanou být normální), že budou pohlceni nějakou sektou, že budou zmanipulováni k víře nebo že budou kontrolováni církevní hierarchií. Lidé se bojí, že církev pronikne do jejich soukromé sféry, která má pro ně velkou hodnotu, a naruší ji. Tato země byla v minulosti opakovaně podmaněna násilím a veřejnost ovládly nepřátelské mocnosti. Posledním takovým jevem byla vláda komunistické diktatury. Je pozoruhodné, že komunisté se nespokojili s ovládnutím veřejného sektoru a pokoušeli se získat přístup do soukromého života lidí. I když ve velké míře neuspěli, v důsledku jejich působení zesílily bariéry, kterými lidé chrání své soukromí. Přístupové heslo do soukromého světa lidí je důvěryhodnost a důvěra. Tu církev jako veřejná instituce ve značné míře postrádá. Ačkoliv církev měla velmi příznivé postavení ve společnosti během sametové revoluce v roce 1989, svou důvěryhodnost ztratila nešťastným vývojem událostí krátce poté. A tak církev nemá co říci rostoucímu počtu ateistů. Náboženství ve své podstatě zahrnuje soukromou sféru života. Lidé nahrazují církev a náboženství různými pseudo-náboženskými formami jako jsou hospoda, příroda, sporty, horoskopy atd. Z výzkumů je zřejmé, že existuje rostoucí skupina duchovně hladových lidí, kteří hledají věrohodné formy náboženství a stávají se členy různých hnutí, ať už kultů, sekt nebo latentních náboženských

ADVENT 09/2003

kruhů — vně církve či veřejně organizovaného náboženství. Žel, věrohodné formy náboženství přitahují lidi nezávisle na pravdivosti či věrnosti k bibli. Podívejme se teď na situaci uvnitř církví. Český církevní život má bohatou historii, na kterou mohou být věřící právem hrdi. Nedá příliš práce zjistit, že stínem této bohaté historie je tendence obhajovat tradice, z nichž pramení nedostatek flexibility. To ještě více potvrzují nedávno založená křesťanská společenství, která v porevolučních letech zažila rozmach. Nové misijně aktivní sbory jsou pružnější ke změnám a na základě průzkumu lze říci, že jsou i zdravější. Přesto i tyto sbory (jmenovitě sbory KS a JB), tak jak na veřejnosti získávají tvář „organizované“ instituce, postupně zažívají těžkosti, které má kterýkoliv jiný sbor při budování smysluplných mostů k nevěřícím lidem. Průzkum dále ukazuje, že věřící lidé se všeobecně drží spíše starozákonního modelu misie — „přijďte a připojte se k nám“. Jenže když nevěřící přijdou do sboru, často naráží na netoleranci a záhy jsou pod tlakem, aby se přizpůsobili. Stěžejní hodnoty veřejné sféry — uniformita, manipulace a kontrola — podle mínění veřejnosti rovněž prolínají církev. Aby překonali své předsudky, potřebují nevěřící lidé, aby jim věřící ukázali, jak jejich víra v Boha prakticky ovlivňuje každodenní život. Žel, že náboženství v naší společnosti postrádá praktičnost a je vnímáno jako irelevantní. Boží úžasná láska a touha zachránit ztracené lidi nedává žádný smysl nevěřícím lidem, aniž se vytvoří věrohodné komunikační mosty. Z tohoto důvodu je nutné rozvinout strategii misijní práce, která bere v potaz situaci, ve které se naše společnost i církev nachází. Je možné, že by zakládání nových sborů bylo prospěšné vzhledem k dané situaci? Je vůbec možné, aby zakládání nových sborů přineslo novou energii a život do naší církve? Je to reálné, aby se naše církev vrátila ke svým kořenům a stala se misijním hnutím? M. P Č, PD. <@.>

11

Z VAŠICH DOPISŮ

Sobotní škola a třídy nového typu Na počátku 90. let minulého století byla v rámci oddělení sobotní školy naší církve v tuzemsku poprvé představena myšlenka tzv. tříd nového typu. Více než deset let, během kterých byl a je tento koncept prosazován, je již dostatečně dlouhá doba pro diskusi nad jeho přínosem pro zdejší církev. Je nutné klást si otázku, v čem v praxi spočívají hlavní klady a zápory zmíněné koncepce. Napomohly nové třídy naší sobotní škole? Dopomohly nejen k jejímu oživení, ale i k oživení života sborů, jak se tomu stalo v Severní Americe? Rozhýbaly malé třídy členy k hlubšímu studiu Božího slova a zvýšili zájem členů o sborové společenství? Byla vůbec myšlenka nových tříd sobotní školy sbory akceptována? To jsou otázky, na které je třeba hledat odpovědi.

Hlavní prvky konceptu nových tříd Model nových tříd sobotní školy v sobě nese několik výrazných prvků. Kromě původního smyslu sobotní školy, studia Bible, zahrnuje i důraz na evangelizaci, sdělování zkušeností a prožívání vzájemného společenství věřících. To vše se děje v malých skupinkách členů a přátel, které vlastně představují nové třídy. Zatímco o hlavním cíli sobotní školy, studiu Bible, nelze polemizovat, lze diskutovat o dalších zmíněných prvcích nové koncepce. Důraz na evangelizační rozměr sobotní školy je jistě logický a vyplývá z vlastního studia Božího slova (Ř 10,17). Studiem Písma jsou obohacováni nejen ti, kteří se aktivně zapojují do probírání daných biblických témat, ale rovněž i ti, kteří se účastní pasivněji. Vzájemné sdělování zkušeností v rámci malé třídy může být oproti tomu diskutabilní. Řada zkušeností, které v sobotní škole zaznívají, má často charakter ryze osobního, a tudíž velmi obtížně přenosného prožitku. Sdělované zkušenosti víry, jakkoliv mohou být hodnotné pro ty, kteří je prožívají, nemusí být srozumitelné pro ostatní

12

žáky. Proto si nemyslím, že je vždy a za každých okolností nutné, aby v sobotní škole zkušenosti zaznívaly. Čas věnovaný bloku zkušeností by tedy měl být spíše věnován praktické aplikaci obsahu studovaných textů. Třetím zmíněným prvkem nových tříd je prožívání vzájemného úzkého společenství mezi jednotlivými žáky. Tento důraz zřejmě vychází ze společenského a kulturního prostředí Severní Ameriky, kde model nových tříd vznikl. I to je jeden z důvodů, proč se podle mého názoru tato část konceptu v našem prostředí nesetkala s větším ohlasem. Větší či menší rezignaci sborů na diakonickou funkci sobotní školy nechápu jako neúspěch. Sobotní škola by měla být primárně zaměřena na studium a dialog s Božím slovem. Jakékoliv suplování odpovědností jiných oddělení sborového života nevidím jako příliš produktivní. Jsem přesvědčen, že pokud jsou ve sborech bezproblémové vztahy mezi lidmi, budou účastníci sobotní školy i bez metodických pokynů vzájemně prožívat hodnotné společenství.

Nové třídy v praxi Myšlenku nových tříd sobotní školy u nás řada sborů přijímala ztěžka, přičemž některé sbory mají s touto koncepcí problém dodnes. Není se čemu divit. Model nových tříd byl totiž v našich podmínkách představen v době, kdy sobotní škola ve většině sborů fungovala celkem bez potíží. Většina sborů si vystačila s klasickým pojetím jedné velké třídy, kdy žáky tvoří všichni přítomní ve sboru a učitel obvykle stojí za kazatelnou. Účast členů při probírání úkolu byla hojná a do diskuse nad probíraným tématem se zapojovala velká část auditoria. Do této situace přicházejí instrukce, jak dělat sobotní školu zcela jinak než doposud. Počáteční odpor sborů, který byl navíc ještě umocněn obvyklou a pochopitelnou nechutí lidí

ADVENT 09/2003

Z VAŠICH DOPISŮ měnit zaběhaný pořádek, pomalu ustal a myšlenka nových tříd začala pomalu ale jistě žít i v našem prostředí. Ještě dodnes ale existují sbory, především na venkově, kde k žádným změnám v podstatě nedošlo. Pozoruhodné přitom je, že i když se v těchto sborech probírá úkol stále téměř „postaru“, je počet účastníků sobotní školy stejný jako počet lidí naslouchajících kázání v druhé polovině dopolední pobožnosti. Domnívám se proto, že myšlenku nových tříd je třeba prosazovat nikoliv plošně, ale s ohledem na stav a preference daného sboru. V tomto ohledu je proto třeba chápat nové třídy jako jednu z alternativ pojetí sobotní školy, nikoliv jako dogma a jediné správné řešení. Rovněž je třeba připomenout, že koncepce nových tříd není žádným spasitelským řešením, které s sebou automaticky přináší silné a trvalé oživení zájmu členů o institut sobotní školy. Modlitebny některých sborů, kde byly zavedeny třídy nového typu, a které jsou i přesto ještě dlouho po zahájení sobotní bohoslužby poloprázdné, tento fakt potvrzují.

Generační třídy — cesta do budoucna? V posledních letech si nelze v naší církvi nevšimnout jednoho zajímavého jevu. Sbory v tuzemsku, které absorbovaly myšlenku nových tříd, si v mnoha případech celý koncept nových tříd postupem času přizpůsobily svým možnostem a potřebám. Velmi častá je modifikace, kterou osobně nazývám generační třídy. Model generačních tříd plně využívá studium úkolu v malých neformálních skupinách. Tyto skupiny se skládají převážně z vrstevníků a vznikají tak třídy mládeže, třídy členů ve středním věku a na své si pochopitelně přijdou i senioři. Zmíněnou modifikaci vnímám velmi pozitivně a domnívám se, že se v současnosti pravděpodobně jedná o nejoptimálnější variantu uspořádání sobotní školy. Nikdy totiž mezi myšlením jednotlivých generací nebyly takové rozdíly, jako tomu je nyní, na začátku 21. století. Generační třídy ve sborech přirozeně eliminují potenciální a často zbytečné konflikty, které by byly jistě by-

ADVENT 09/2003

ly způsobeny rozdílným vnímáním a interpretací studovaného Božího slova. Třídy organizované takovým způsobem mohou studentům v dané generační skupině napomoci ponořit se hlouběji do probíraného tématu a lépe mu vzájemně porozumět. Jistě, někteří mohou namítnout, že zmíněný koncept není vyvážený a že by malé třídy měly být složeny z lidí různých věkových kategorií, jinak hrozí riziko vzniku extrémů. Podobným námitkám lze však poměrně snadno oponovat. Zkušenosti ukazují, že věkově zprůměrované malé třídy mohou žáky sobotní školy demotivovat, podobně jako jedna velká formální třída. Pokud generační třídy existují v normálně fungujících sborech, obvykle dojde v rámci života daného společenství k přirozené korekci možných extrémních odchylek. Z tohoto pohledu vnímám takto pojaté nové třídy sobotní školy jako další možnou variantu a určitou cestou do budoucna.

Závěrem… Je přirozené, že na koncepci tříd nového typu panují v naší církvi různé názory. Bez ohledu na ně však tato koncepce s sebou přinesla jedno významné pozitivum, které silně zastiňuje možné nedostatky. Myšlenka nových tříd je totiž názornou ukázkou toho, že je možné a zároveň nutné pracovat s formou sobotní školy. Koncept je výraznou inspirací k dalšímu usilovnému hledání cest jak lépe společně studovat Boží slovo, neboť dobře zvolená forma může sobotní školu výrazným způsobem zkvalitnit a obohatit. Model nových tříd ale také potvrzuje skutečnost, že způsob organizace, byť je velmi důležitý, nikdy nemůže nahradit ochotu a touhu lidí poznávat Boží vůli a podřizovat se jí. Zároveň bychom proto při vytváření jakýchkoliv nových a dokonalejších uspořádání sobotní školy neměli zapomínat na to nejdůležitější. V jednom známém novozákonním textu je to velmi srozumitelně napsáno: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mě nemůžete činit nic.“ (J 15,5) P B

13

Z VAŠICH DOPISŮ

Co je bez chvění, není pevné Když jsem si přečetl v Adventu 03/2003 článek to život, až přijde rozhodující bouře. A že jde o žiod bratra Vursta, uvědomil jsem si, že toto je té- vot věčný, to snad nemusím zdůrazňovat. ma, které se mi honí hlavou už řadu let. Obsah Jedním z příkladů takového „třesení“ je obracečlánku vlastně vychází z Ježíšova podobenství ní našich předpokladů. My stojíme na „skále“ přeo dvou stavitelích. My často zdůrazňujeme, jak je svědčení, že musíme budovat sbory, kam budou důležitý základ, na kterém stavíme. To je pravda. lidé přicházet. Zkuste však přijít s návrhem obráOpomíjíme však druhou podstatnou část podo- ceného předpokladu — že sbor půjde za lidmi! benství — ten „příval a vichřici“. Dokud totiž ne- Co se stane? Dovolí lidé otřást svým klasickým přijde ta pohroma, nemůžeme mít jistotu, na čem pojetím, nebo se strhne bouře nevole? Stojíme na jsme vlastně postavili. Většinou si myslíme, že ví- „skále“ přesvědčení, že sbory je potřeba zvětšovat. me, na čem naše stavba stojí. Tragédií ovšem je, že Když je málo členů, na co bychom zakládali jiný se zuby nehty bráníme tomu, aby něco otřáslo na- sbor, máme tady přece ještě tolik volného místa. ší stavbou. Když se nějaké takové nebezpečí uká- Když je členů hodně — přece nebudeme trhat že na obzoru (například v podobě „nového“ vý- známé, raději přistavíme, rozšíříme, zvětšíme… kladu nějaké staré „pravdy“), Zkuste však přemýšlet o náokamžitě vyhlásíme poplach, vrhu zmenšit sbor — rozdělit vystrčíme „kanóny“ a všechho na dva sbory. Jste ochotni Pokud jsme si příliš jisti, ny bratry s jinými názory se o tom přemýšlet, nebo to bez pokusíme „odstřelit“. přemýšlení zavrhnete jako vede to k pýše — Náš problém je v tom, nepřijatelné? a to je hřích. že záplavu s vichřicí odsuPokud budeme ochotni nujeme někam do daleké vážně zatřást svým tradičbudoucnosti. Jsem však přením pojetím, vynoří se nám svědčen, že se vůbec nejedná o dalekou budouc- najednou spousty otázek a řada vizí — možností. nost, ale právě o přítomnost! Jsem přesvědčen, že Například — při zmenšení sboru jeho rozdělením je přímo Božím záměrem, aby „vichr a příval“ se bude moci opustit budova s velkými náklady pravidelně udeřily. Dokonce tvrdím, že Bůh sám na údržbu a ušetří se prostředky. Ušetříme také občas dovolí, aby mezi nás přišli lidé s falešným spoustu času, který jsme dosud věnovali ošetřoučením, aby námi zatřásl. Pokud jsme si příliš jis- vání budovy. Tyto peníze a čas se mohou investoti, vede to k pýše — a to je hřích. A přesně o tom vat do programů pro oslovení lidí. Bude více akmluví Ježíš v poselství k Laodiceji (jsi přesvědče- tivních lidí, protože každá skupina může pracovat ný o svém bohatství, ale…) Nejde o to, že by kaž- na jiném projektu evangelizace. Při výjimečných dý nový názor muset být pravdivý, ale o to, že už společných shromážděním se bude o co dělit a za jsme si tak jisti svou pravdou, že už si neklademe co chválit Boha. Budou hlubší vztahy, protože lidé otázky. v malých skupinách spolu hodně prožijí a budou Myslím si, že je Božím přáním, abychom ne- se lépe znát… čekali, až nějaký „příval a vichr“ přijdou, ale abyPokud nebudeme otřásat naším zaběhlým myšchom sami „zatřásli“ svým poznáním Boha, svou lením, nemůžeme růst — kdo neroste, umírá. vírou, postoji, praktikami i tradicí. Když to bude- Růst je proto jedním z předpokladů našeho živome dělat sami, nejenom, že se přesvědčíme, zda ta a jedním ze znaků Ježíšových následovníků. máme opravdu za základ skálu, ale zachrání nám S

14

ADVENT 09/2003

Z VAŠICH DOPISŮ

Prožili jsme potopu dokončení z Adventu č. 7/2003 Středa 21. 8. 2002 Nikam nejedeme a opět zpracováváme obsah přívěsného vozíku. Znamená to donekonečna omývání a dezinfikování různých věcí. Sedám na babetku a jedu do městečka Štěchovice zjistit momentální dopravní situaci. Po cestě přemýšlím o tom, že mám na nohou čisté ponožky, které jsme dostali na obecním úřadě z humanitární pomoci. Někdo je koupil a přinesl jako dar pro postižené. A já jsem je zrovna tolik potřeboval. A mně v těch darovaných ponožkách bylo tak příjemně! Když jsem o tom přemýšlel a v duchu neznámému dárci děkoval, vyhrkly mi slzy a musel jsem zastavit. Uvědomil jsem si, že i tak malý dar může být velikým darem. Přemýšlel jsem i o jiné věci. Před několika měsíci jsem dával dar na dobročinné účely pro humanitární organizaci ADRA. Tehdy mě ani nenapadlo, že bych se někdy v životě mohl dostat do situace, kdy bych sám nějaký humanitární dar potřeboval. Také se pokouším zachránit promočený rodinný deník. Vypadá hůře nežli sešit, kterému jsme ve škole říkali „salát“. Uvědomuji si, že promočené knihy nemůžu zachránit. Jednu rodinnou knihu jsem se přesto pokusil zachránit. Jmenuje se Nejstarší selské rody v Čechách. Můj otec kdysi pátral na faře i v archivech po historii našeho rodu. Dostal se až do roku 1654, vyřídil formality a rod byl zapsán a popsán i ve výše uvedené knize. Máme za sebou několik dnů záchranných prací a myslím, že se toho již mnoho zachránit nedá. Začne další etapa, kterou lze nazvat likvidace.

Čtvrtek 22. 8. 2002 Jsem zvyklý vstávat po čtvrté hodině ranní a v pět hodin již jedu městskou hromadnou dopravou do práce. Také dnes jsem se probudil velmi brzy ráno a přemýšlím. Dá se ještě ve vyplaveném bytě něco zachránit? A co bude dál?

ADVENT 09/2003

Jak zvládneme společné bydlení s našimi dětmi? Není však čas na dlouhé přemýšlení a je třeba se připravovat na další „výlov“ v Chuchli. Hasiči pilně odčerpávali vodu a její hladina klesla asi na polovinu. Nemusíme už tedy používat na brodění „atomkecky“, stačí pouhé holínky. Pak ale přišlo to velké překvapení: K našemu vchodu přichází skupinka mladých lidí a hledá práci. Zpočátku na ně hledím nechápavě a podezřívavě. Představují se jako brigádníci Adry a někteří mají na tričku znak této humanitární organizace. Nabídku pomoci rádi přijímáme. Nestačíme se ani divit, jak jim jde práce od ruky. Je to zajímavá a pestrá skupinka sedmi lidí. Jsou v ní zastoupeni čeští bratři, katolická charita a Junák. Ptám se na adventisty, jeden prý pracuje v sousední skupině. Tato skupinka dobrovolníků šla pomáhat při povodních a dostali za úkol vytahovat z bahna a skládat dřevěné pivovarské palety. To se jim ale vůbec nelíbilo. Oni přišli pomáhat postiženým rodinám, a ne pivovaru. Moc si s nimi rozumím. Překvapuje mě, jak velmi rychlé je rozebírání nábytku sekerou a vyhazování oknem ven. Když se dívám na své pomocníky, zdá se mi, že je to pro ně práce skoro až zábavná. Já mám domluvenou sborovou výpomoc na neděli, to už ale bude vše hotovo.

Pátek 23. 8. 2002 Po půlnoci jsem se probudil a nemohl usnout. V hlavě mi víří otázky a výčitky. Proč jsem se nepokusil zachránit svou starou oblíbenou Bibli? Začal jsem ji číst jako prvňáček před více než padesáti lety. Opět jedeme do Velké Chuchle. Za pomoci velitele hasičů sháním adráky, abychom dokončili vyklízení bytu. Zůstala jen okna a dveře. Zbývá vyklidit garáž a sklep. Opět nám bude kapat špinavá voda na hlavu a na záda. Mám z toho obavy. Brigádníkům se skutečně taková hrozná práce nelíbí a utíkají pomáhat sousedovi. Soused mě nemá příliš v oblibě. V jeho očích mám

15

Z VAŠICH DOPISŮ dvě zásadní chyby: Jsem věřící — a on nemá věřící lidi rád. Několikrát jsem souseda zval k nám na návštěvu, abychom si popovídali, ale odmítá. Je to paradoxní: Tomuto člověku dnes pomáhá adventistická ADRA. Snad ještě jeden postřeh. Soused byl tajně na výpravě otevřeným oknem v našem bytě. Snad proto, aby se přesvědčil, zda Bůh pomohl při povodni věřícímu člověku. Pán Bůh nám ale skutečně pomohl. V našem bytě byl nepředstavitelný nepořádek, voda a bahno, v našem srdci ale zůstal klid.

Sobota 24. 8. 2002 Je opět sobota, pro nás den odpočinku. Po tak namáhavé a psychicky náročné práci ho potřebujeme. V Praze je po povodni katastrofální situace v dopravě. Na naší chatě je zase nepředstavitelný nepořádek. Je však sobota a my chceme i v takové situaci okoušet požehnání, které Bůh pro tento den zaslíbil. Úkoly sobotní školy se nám také utopily, a tak téma úkolu a verše zjišťujeme telefonicky. Také dnešní sobotu chceme prožít „pokoj Boží a klid sobotní“.

Pondělí 26. 8. 2002 Dneškem končíme záchranné a úklidové práce v našem bytě. Sklep a garáž jsme vypláchli hasičskou hadicí z hydrantu. Potom jsme… Ne — tady budu končit v podrobném popisu událostí. Mohl bych pokračovat den po dni dál, bylo by to plno dalších zážitků. Nekonečné bylo běhání po úřadech a institucích. Alespoň heslovitě uvedu několik bodů: Nové rodné listy, oddací list, pasy, vkladní knížka, doklady pro stavební spoření a penzijní připojištění, dekret na byt atd. Nekonečná byla i řada těch, kteří pomáhali nebo pomoc nabízeli. Byli to jednotlivci i organizace. Byli to příbuzní, známí, ale také i zcela neznámí lidé. Byli to lidé věřící i nevěřící. Těm všem patří naše upřímné poděkování. Děkujeme všem, kteří se za nás modlili. Vzpomínám na to, jak manželka říkala, že přímo cítí sílu těchto modliteb. Vzpomínám, jak důležitá a povzbudivá byla

16

pro nás každá nabízená pomoc. Častokrát jsem si vzpomněl na epigram Karla Havlíčka Borovského, který si pamatuji ze školních lavic: „V nouzi dá ti radu každý dobrý přítel, ale málokterý dá ti mouky pytel.“ V našem případě to nebyla pravda. Bylo by to hodně pytlů mouky. I když jsem dárce a jejich dary úmyslně zamlčel, v jediném případě musím udělat výjimku: Magistrát hl. města Prahy nám krátce po povodni přidělil náhradní jednopokojový byt.

Červenec 2003 Blíží se roční výročí povodní a my se stěhujeme. Opět musím myslet na dvě biblické postavy, o kterých jsem se zmínil na začátku mého „mokrého“ povídání. Byl to Noe a Jób. Noe se svou rodinou opustil přechodný domov — koráb a začal budovat na suché zemi nový domov. Také my opouštíme svůj „koráb“ — náhradní byt — a vracíme se domů do Velké Chuchle. Je to však nový domov. Z toho starého zůstaly pouze zdi a střecha. Máme novou kuchyň, koupelnu, WC, také nová všechna okna i dveře. Má to i své kouzlo. Po téměř třiceti osmi letech manželství se z nás stali novomanželé. Zařizujeme si nový byt — počínaje různými maličkostmi. Radujeme se a těšíme z každé nakoupené věci, z každého kusu nakoupeného nábytku. Mám již více než stovku nových knih. Zatím nejsou v knihovně, ale v bednách. Další knihy mi nabízejí bratři a sestry našeho adventního sboru. Musím myslet i na druhou uvedenou biblickou postavu, na Jóba. Myslím především na poslední kapitolu jeho knihy a na požehnání, které je v ní popsáno. I my okoušíme Boží požehnání. Chybí nám jen jediná věc: Chybí nám duha, kterou viděl Noe, a zaslíbení, že se „potopa“ již nebude opakovat. Mám proto jediné přání: aby Pán Ježíš ve svém slavném druhém příchodu přišel dříve než další velká povodeň. Na závěr mého povodňového vzpomínání přemýšlím a sbírám odvahu k napsání poslední věty. Děkujeme Bohu za prožitou zkušenost, ale nechtěli bychom si ji zopakovat. F K

ADVENT 09/2003

„ JÁ MŮŽU SPÁT ZA VĚTRNÝCH NOCÍ !.“ Tom byl kluk akorát tak velký, aby mohl pomáhat i s většími pracemi. A protože žili s maminkou sami dva, rozhodl se, že si najde zaměstnání, aby jí alespoň trochu pomohl. Ucházel se o práci u farmáře Smitha. Starý Bill Smith se ale jen smál: „Cože, ty? Ty tu chceš pracovat? Vždyť jsi ještě dítě! Řekni mi, proč bych tě měl přijmout!“ „Můžu klidně spát za větrných nocí,“ zněla Tomova odpověď. Tak dobře se farmář už dlouho nezasmál. „Chlapče, ty jsi mi tedy povedená kopa. Sice nevím, co tím myslíš, ale přijmu tě. Bude tu alespoň veselo.“ A tak se Tom ubytoval v malé komůrce za chlévem a hned se pustil do práce. Starý farmář musel uznat, že je ten hoch dobrým pracantem, ale stále mu vrtalo v hlavě, co myslel tou legrační větou. Až jednou v noci farmáře probudil velký hluk. Žil zde již léta, a tak hned poznal, že se blíží vichřice. „Rychle, vzbudím Toma, ať mi pomůže všechno pozavírat a uvázat, než ta spoušť přijde,“ pomyslel si. Běžel hned do komůrky, ale chlapec tak tvrdě spal, že ho nemohl probudit. „Jak jen může tak klidně spát, když se k nám žene vichřice!“ Nedá se nic dělat, farmář musí vše oběhnout a pozavírat sám. Ale jaké to bylo pro něj překvapení — všechno již bylo hotovo. Tom nikdy nenechával nic na poslední chvíli a každý večer, dříve než šel spát, vše řádně zajistil. Proto mohl klidně spát i za větrných nocí. A co my, milí kamarádi, rodiče, vedoucí? Nenecháváme také věci na poslední chvíli? Mluvíme s dětmi o Bohu? Ukazujeme jim denně jeho velkou lásku? Čteme si s dětmi v Bibli? … Nenechávejme to na poslední chvíli! 17

Uplynul zas jeden rok a každý měl možnost vypustit své čerstvě vylíhnuté draky. Staří, mladí, velcí i malí — sešli jsme se na Letkovském poli. Ani horko, ani mráz, jen vítr trochu sláb, však pár rychlých kroků stačilo těm drakům, aby se nám z mraků mohli krásně smát.

DRAKIÁDA V PLZNI

28. Z Á Ř Í 2003

I když tvary různé měli, každého snad potěšili svým ladným letem ke hvězdám. Po skončeném boji o nejlepšího draka nečekala na vítěze odměna ledajaká. Byla to cena vskutku zvláštní, která nebe opět zkrásní. Na ohni podle programu upekli jsme buřty, nikdo nebyl o hladu, jen draci trochu ztloustli. Navíc k tomu přidali jsme několik her dětem, to aby se rozehřály, zkřehlé chladným větrem. Napřesrok zas, dá-li Pán, sejdeme se opět tady, to abychom prožívali radost z dnešní těžké doby. VAŠEK NOVÁK

PODĚKOVÁNÍ Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem, kteří byli ochotní a finančně nebo materiálně pomohli při zakoupení a následném vybavování táborové základny v Pekle nad Zdobnicí. Bylo zakoupeno 34 podsadových stanů, 4 tepee, 1 hangár, kompletní vybavení kuchyně… O letošních prázdninách se na této základně uskutečnil tábor Východního větru. Přáli bychom si, aby se tato základna stala místem, kde se děti budou setkávat s naším Pánem Bohem. Prosíme, modlete se za nás, abychom byli dobrými ukazateli správného směru k Bohu.

ZA VV RŮŽA

18

fotky drakiada

19

VZPOMÍNKA NA… V Ů D C O V S K Ý

První polovina tohoto roku byla pro stovku mladších i starších nadšenců doprovázena úsilím dobře se připravit na složení zkoušek pro vedoucí oddílů Klubu Pathfinder. Dva víkendy na jaře, plné teoretických informací z oblasti pedagogicko-psychologického minima, historie Pathfinderu, hygienických norem, zákonů o mládeži (také lesního) aj., organizace a příprava a mnoho dalších, jsou jenom stručným výčtem toho, co museli frekventanti zvládnout. Vrcholem celého úsilí, jak dokládá i několik postřehů účastníků, byl poslední červnový týden. To se sjelo asi padesát účastníků kurzu na devítidenní tábor pro budoucí vůdce, aby si prakticky vyzkoušeli různé dovednosti a týden ukončili závěrečnými zkouškami. A to jak písemnými, tak praktickými. Na závěr nemohl chybět vůdcovský slib u slavnostního ohně. V tomto roce to byl již pátý kurz pro vedoucí, který jsme mohli našim budoucím vůdcům nabídnout. Věříme, že i v budoucnu přibudou další ochotní mladí i starší lidé, kteří budou chtít rozšířit své obdarování ve službě dětem a mládeži. Již podruhé jsme mohli pořádat tento kurz s řádnou akreditací od Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Za to vše patří dík našemu Bohu a obětavým lektorům a organizátorům. PETR ADAME

K U R Z

O

bdivuji zaujetí frekventantů kurzu, že přes mnohé překážky (věk, velké vzdálenosti, těhotenství atd.) či dílčí nezdary (např. závěrečný test) „vůdcák“ i práci v Pathfinderu nikdo z účastníků nevzdal. Přál bych si, aby příště přijelo víc nás Moraváků. ZDENEK-LIŠÁK

M

ám pocit, že týden po vůdcáku se můj mozek rozhodl zaobírat se některými znalostmi, co jsme se učili na vůdcáku. Tak třeba ze soboty na neděli 5. – 6. 7. jsem ve snu prodělala intenzivní kurz a zkoušku ze všech možných kytek a jim podobných. A teď? Když jedu autem nebo jdu pěšky, vždy koukám pod nohy a kolem sebe, na pole, louky a lesy a sleduji, co že nám to tady roste. Vůdcák byl fakt dost dobrý. Myslím, že už jsem dlouho nezažila něco tak intenzivního, ale přesto volného, tak organizovaného, ale přesto spontánního. Nikdy nezapomenu na naši noc v přírodě, když nás nikdo neměl 20

ně se mi líbil jejich pokřik. Ještě dnes ho umím zpaměti a učím ho další. Děkuji vám za to, že jste mě přijali mezi sebe, bylo mi mezi vámi prima. Zkoušky dokončím!!! AHOJ, MILI

najít. To byl pro nás velký zlom a naše skupinka se stmelila tak, že nás už nic nemohlo rozházet. Díky za vše. JANA Z.

B

yla jsem frekventantkou vůdcovského kurzu — i přes mé těhotenství, které mě od toho neodradilo. Jsem ráda, že jsem mohla tento kurz absolvovat. Získala jsem tam spoustu přátel, přijetí a ohromnou soudržnost mezi sebou. Obohatila jsem se o různé poznatky, které jsem aplikovala a zařadila do svého života. Přimělo mě to k zamyšlení, jak vylepšit svůj život nejenom pro sebe, ale také pro mé děti. Vůbec nelituji, že jsem se tohoto kurzu zúčastnila. Instruktoři byli bezva, hodně nás naučili tím, že vše, co nás učili, zavedli do praxe. A tím jsme si hodně zapamatovali. Hlav-

M

ně osobně se moc líbila spolupráce v naší česko-slovenské (téměř dívčí) družině — i přes některé menší prohry nebo trable jsme si zachovali humor a nadhled. Celkově mě VK potěšil milým a přátelským přístupem hlavních vedoucích a hlavně mi dodal mnohem víc chuti a odvahy pro práci v Pathfinderu. Za zmínku stojí i potěšující slova vedoucích na adresu těch, kteří ne zcela na 100 % zvládli písemný test. VAŠEK NOVÁK

21

Ř

BO B

D

J

O E T B I S E

22

Í

PRÁVĚ SE VÁM PŘEDSTAVUJE Položím vám malou otázku: Víte, kdo to jsou Panteři? Že ne? Že jste o nich ještě nikdy neslyšeli? Tak to si určitě přečtěte následující řádky. Pokusím se vám je představit. Panteři si říkají kluci a holky, kterým je mezi 5–15 lety a jsou to: Miška, Péťa, Jára, Míša, David, Honza, Peťula, Terča, Barča, Anetka, Tomáš a Ondra.

… O D D Í L PA N T E Ř I Z K A R LOV Ý C H VA R Ů

Před časem si založili s Vaškem Erbenem oddíl a pojmenovali si ho právě Panteři. Zažije se s nimi spousta legrace, občas ukápne nějaká ta slzička, někdy je potřeba urovnat větší či menší rozepři. Řeknu vám ale, že když se všichni sejdou v neděli dopoledne v celém složení, dokážou společně udělat velký kus práce (každý týden uklízejí část modlitebny, vyrábějí různé dárečky atd.). A protože nejen prací člověk je živ, velice rádi vymění hadr a koště za míč nebo lano a se zápalem sobě vlastním se pustí do různých her a soutěží, ať už v klubovně nebo kdekoliv v přírodě. Za tu dobu, co oddíl funguje, se z nich podle mě stala dobrá parta, která umí držet pohromadě. Víte, čeho si na nich hodně cením? Ti starší dokážou vzít

mezi sebe ty mladší, přestože je to stojí mnohdy hodně úsilí a trpělivosti. Když totiž oddíl vznikal, nastal menší problém. Vedle těch už „náctiletých“ jsme měli ve sboru i předškoláky, kteří také chtěli do oddílu. Co s tím? Nejdřív se scházeli odděleně, ale od loňského září mají schůzky společné. Až ty naše prcky někdy uslyšíte, jak s hrdostí říkají, že jsou panteři, určitě mi dáte za pravdu, že se mezi těmi staršími cítí dobře. Je sice náročnější dát dohromady program pro všechny věkové kategorie, aby si každý něco mohl odnést, ale zatím to funguje — a doufám, že bude i do budoucna. Až někdy přijedete do Karlových Varů a nebudete mít v neděli co dělat, přijďte mezi nás. A nebojte se — hadr a kýbl s vodou dostanete někdy příště.

D 23

mená to, že si musíte udělat čas alespoň na jeden den nebo na víkend, zabalit spacák, něco k jídlu a také na sebe, koupit si lístek a jet. Znamená to úsilí, námahu, stojí to peníze a čas, ale stojí za to mít přítele, o kterém hodně vím a on o mně. Jezdíte rádi na „groš“ s Bohem? Říkáme tomu bohoslužba. Hmm. Bohoslužba není (může být — my lidé to umíme pokroutit) tichým postáváním nad hrobem hrdiny, listováním v dávno zažloutlých řádcích staré knihy. Bohoslužba (v nejširším významu) má být návštěvou přítele a Otce. Má být časem, kdy odložím mnoho z toho, na co jsem jinak zvyklý. Proč? No prostě proto, že „cestuju“, chci se s ním potkat a „pobýt u něj“, chci mu umět naslouchat právě tím, že se dívám na to, co je v jeho blízkém okolí. Přeji vám, kamarádi a kamarádky, aby vaše bohoslužba vždycky byla takovou radostí, jako když přijedete navštívit svého dobrého přítele. Taková, jakou jsme prožili v Příbrami na „groši“.

„ P Ř Í B R A M S K Ý G RO Š “ Znáte zamilovaná místa svých přátel? Děti z Jižního kříže každoročně navštěvují jedno z měst své oblasti. Cílem je poznat jednotlivá místa, odkud jsme. A tak jsme již navštívili Tábor, Český Krumlov, Vyšší Brod, Písek a letos Příbram. Ubytovali jsme se na břehu Nového rybníka v dřevěných chatách. Domovský oddíl v čele se svými vedoucími pro nás připravil zajímavý program zaměřený na co nejlepší poznání jejich města a také Boha Stvořitele. A tak jsme seděli nad Biblí a pak zase plnili úkoly v uličkách města, bloudili podzemními štolami místních dolů apod. V neděli zbylo trochu času i na sport a zábavu. A tak jsme se proměnili v minigolfisty, stěnolezce a bazénomilovníky. No, co vám budu povídat. Zkuste to i vy, navštivte někoho, koho máte rádi, a poznejte co nejvíc o místě, kde žije. Určitě se o něm dozvíte zas o něco víc a prožijete krásný čas. Nezapomeňte také, že i o Bohu se nedozvíte nic, když si neuděláte dost času, abyste ho mohli navštívit. Jak? Jestliže se rozhodnete poznat svého přítele ve vzdáleném městě, zna-

DAWY

24

2003 / 09 příloha časopisu Advent pro mládež i ty ostatní

N IC

NEDĚLAJÍ…

Často slyšíme podobný povzdech nad mladými lidmi. Já mám však i jiné zkušenosti. Rok 2003 byl svědkem nebývalého zájmu mladých lidí o akce s evangelizačním zaměřením. Oddělení KE ve spolupráci se sdruženími, oddělením mládeže a místními sbory nabízí každý rok možnost letních akcí s knižní evangelizací. Letos se uskutečnily takovéto akce čtyři: Na Slovensku v Kežmaroku, na Moravě v Brně a ve Veselí na Moravě a v Čechách ve Vimperku a jeho okolí. Navíc během prázdninového kongresu mládeže v Protivanově proběhl seminář o knižní evangelizaci — s možností vyjít do terénu a tuto práci si „vyzkoušet“. Připočteme-li k tomu jarní praxi studentů TS, zažil rok 2003 šest takových akcí, kterých se za pomoci zkušených kolportérů a asistentů zúčastnilo více než sto mladých lidí ve věku od 14 do 28 let. Mladí lidé prodali literaturu v hodnotě téměř půl milionu korun. Rozšířili přes 400 velkých duchovních knih a Biblí, nabídli KK tisícům rodin, modlili se s potřebnými lidmi v mnoha domácnostech a připravili stovky lidí pro následné návštěvy, semináře a kluby zdraví. Měl jsem možnost zúčastnit se všech šesti zmíněných akcí. Nadšení, vytrvalost a nasazení, s jakým se naše mládež chopila díla, bylo jak pro mě, tak pro pomáhající KE a členy zúčastněných sborů velkým povzbuzením a motivací. Chceme pokračovat v důrazu na zapojení našich krásných mladých lidí do Božího díla. Všem, kdo se podíleli na jakékoliv úrovni, chci jménem oddělení KE a celé církve z celého srdce poděkovat. Kéž sám milý Bůh rozmnoží a požehná vliv, který návštěvy mladých lidí zanechaly v tisících domácnostech. K. SAMEK Zcela rozdílné dny Včera, ve čtvrtek, jsem prožila velice krušný den. Všude, kam jsme přišli, nás lidé odmítali a nepodařilo se nám s Lukášem prodat jedinou knihu. Snad to bylo přiděleným rajónem — jak jsem se druhý den dozvěděla od jedné paní — v té oblasti žije spousta zklamaných komunistů. Já si však myslím, že to měla

DVENT 09/2003 IAMPULZ A 09/ 2003

být zkouška a poučení pro mě po úspěšné středě, kdy jsme s bratrem Jožkou pohodově prodali velké množství knih. Dnes, poslední den před sobotou, jsem již od rána cítila zvláštní klid a pohodu. Vůbec jsem neměla strach, zda mě lidé přijmou, či odmítnou. Šly jsme pracovat s Luckou. Velkým povzbuzením pro mě byla ranní pobožnost, která mi dodala odvahu a ujištění, že nám Pán před sobotou požehná. Setkávaly jsme se převážně se staršími, velice milými lidmi. Na konci ulice jsme zaklepaly na typicky velká vesnická vrata a potom jsme prožily obzvlášť potěšující návštěvu. Otevřela nám mladá, asi 30letá žena a za chvíli se objevila její starší sestra. Ptaly se, co jsme zač. Po krátkém představení žena nadhodila, že naše sdružení i náš program zná, a ptala se, zda prodáváme knihy. Vyšlo najevo, že je z Prahy a před časem byla v nakladatelství Advent-Orion, kde si nakoupila značné množství knih. Dozvěděly jsme se, že obě ženy jsou hluboce věřící. Vyptávaly se nás na naši práci. Zvláště starší ze sester, která nyní žije v Hamburku, obdivovala, že jsme v takovém horku ochotné se „vláčet dveře od dveří“. Před odchodem jsme si vyměnily adresy — sháněla totiž jednu brožuru o Ježíši Kristu, kterou by chtěla věnovat svým českým přátelům v Hamburku. Pro mě i pro Lucku byla tato návštěva velikým povzbuzením. Člověk, který pracuje pro Boha, není nikdy sám. Přestože se občas dostane do krizí, Bůh ho nenechá v konečné fázi na holičkách. Všechny zkušenosti, a bylo jich mnoho, to potvrzují. Přeji každému, aby se nebál dát Bohu šanci a chtěl s ním zakoušet úžasná dobrodružství. Stojí to za to.

MÍŠA STEHLÍKOVÁ, LIBEREC

První zkušenosti s Bohem Dnes, ve středu, jsem chodil poprvé sám (tedy s Bohem). Byly to krásné a mnohdy i zcela předivné zkušenosti. Cítil jsem, že Ježíš je předivný a mocný a že je se mnou na každém kroku, při každém rozhodnutí. Toho dopoledne na mě zbyly instituce, obchody a restaurace. Po jednom úspěšném prodeji zdravotních knih v obchodě s potravinami jsem zašel do

25 25

restaurace. Tam ale byli v plné práci a přáli si, abych se zastavil tak za dvě hodiny. Asi po dvou hodinách vcházím do restaurace a jako první potkávám starší paní. V mé mysli hned zazní: „Vyndej Touhu věků a nabídni ji!“ Paní si ji se zájmem prohlíží a říká: „Zavolám dceru a ona mi to zařídí.“ Jenže dcera odmítavě kroutí hlavou a svou maminku od knih odstrkuje. Ta se už chystá jít domů. Podobný nezájem projevují i ostatní kuchařky. Loučím se s nimi a přeji jim mnoho úspěchů při vaření. Knihy jsem schoval, ale nedalo mi to a s paní jsem ještě o Touze věků hovořil. Nakonec jsme spolu šli až na konec vesnice, kde bydlela. Zde opět nastala chvíle velkého rozhodování: „Bude mi ta kniha k něčemu dobrá? Vždyť už mám Bibli.“ V duchu se modlím a hovořím s ní o věcech Božího království. A pak si paní s úsměvem na tváři knihu bere. Chvála Bohu za to! Napadá mě ještě jedna, páteční zkušenost. Vcházím do trafiky. O zdravotní knihy paní zájem nemá. Protože je ale věřící, ukazuji Touhu věků. Na to ona: „Nevím, zda na ni budu vůbec mít.“ Hledá v peněžence a má přesně sumu, kterou potřebuje. Nakonec jsem se s ní ještě pomodlil.

PAVEL MUK, SBOR PRACHATICE

Tohle ještě nikdo neudělal Schylovalo se ke konci pracovního dne a já jsem měla před sebou poslední návštěvu. Modlila jsem se, abych mohla prodat Drama věků. Zazvonila jsem a otevřela mi asi padesátiletá paní. Pozvala mě dál. Říkala, že je hodně nemocná a má invalidní důchod. Brzy jsme přešly na duchovní téma. Paní mi řekla, že je ateistka, ale i tak trochu věří — ale jen Bohu, nikoli představitelům církve. Nelíbilo si jí, jak se tito církevní hodnostáři chovají a že Boha špatně představují. Po tichých modlitbách vysílaných k Bohu tam zůstalo Velké drama věků. Věřím, že paní lépe pochopí Boží charakter a najde skrze tuto knihu Pravdu pro svůj život. Na závěr jsme se pomodlily. Paní byla velmi dojatá a děkovala za návštěvu i knihu, ze které byla nadšená. Řekla, že tohle pro ni ještě nikdo neudělal.

LIDKA POPKOVÁ, SBOR FRÝDEK-MÍSTEK

Parný a perný den Jako obvykle — parný den. Moc se nám nedařilo, prodali jsme dvě Miniencyklopedie. Ulice, kde jsme pracovali, byly samý penzión. Otevřela nám mladá žena. Prohlásila, že ji literatura nezajímá, ale ať jdeme navštívit její matku. Ta reagovala lhostejně, ale přesto jsme jí představili knihy o zdraví. A tak jsme převedli řeč na duchovní téma a vytáhli tři knihy ze série Drama věků. Touha věků se jí moc líbila, ale pořád říkala, že si ji brát nebude. S Martinem jsme se moc modlili, aby si knihu vzala. Po chvíli to skutečně udělala. Byli jsme z toho nadšení. Nakonec jsme se s ní pomodlili a odešli. Při odchodu jsem se za ni ještě v duchu modlila. Přešli jsme do vedlejší bytovky, kde jsme se začali bavit s jednou paní. Vtom k nám přibíhá dcera paní, které jsme před chvílí prodali Touhu věků. Projevuje zájem o zbývající dvě

26 26

duchovní knihy. Martin s ní odchází a věc vyřizuje. Za chvíli se vrací plný nadšení nad neobvyklou zkušeností, kterou nám Pán dal ten den zažít. Ty další dvě knihy jsme vlastně neprodali my. Když o tom tak uvažuji — tak ani tu první.

JANA PIMKOVÁ, OSTRAVA

Poprvé ve shromáždění Ve středu jsem zažila ve Veselí na Moravě opravdu zvláštní zkušenost. Pracovala jsem s bratrem Loderem nedaleko sboru, v ulici poseté různými obchody. Když jsme v hračkářství prodali dvě dětské knihy, musela jsem se vrátit do sboru, abych si je doplnila. V průjezdu mě zastavil nějaký mladý muž a ptal se, zda jsem „z té zdravotní osvěty“. Jeho sestra si koupila dětské knihy a jej by to také zajímalo. Našli jsme tedy klidnější místo, ale protože jsem zrovna neměla dětské knihy s sebou, ukázala jsem mu nabídku seminářů. Můj nový klient měl zájem téměř o všechno, i o oblast duchovního zdraví. Chtěl vidět také knihy, a tak jsme se vrátili do sboru. Ukázala jsem mu nabídku. Nakonec si koupil Umění komunikace. Co je však podstatné — měla jsem ještě možnost mluvit s ním druhý den trochu déle i o duchovních věcech a také jsem ho pozvala do shromáždění. Řekl, že by snad mohl přijít. A tak jsem se za něj modlila. Když přišla sobota a ranní pobožnost, tak skutečně přišel. Místní bratři a sestry jej přijali velmi mile. Říkal mi, že se mu u nás líbilo, i když se zpočátku bál přijít. Věřím, že jej Pán povede a sbor ve Veselí na Moravě ho uvidí častěji. Děkuji Pánu za tuto krásnou zkušenost a také za to, že mohu dělat tuto práci.

PAVLA SPURNÁ, SBOR BRNO-STŘEDNÍ

Bůh otevřel srdce Když jsem se ve středu ráno probudil, přemýšlel jsem, jak by bylo pěkné prodat ten den nějakou duchovní knihu. Ještě před odjezdem jsme se společně modlili a prosili Boha o zkušenosti, které by nás posílily ve službě, do které jsme se jako mladí lidé zapojili. A Bůh se k nám přiznal. Procházeli jsme s kolegyní přiděleným územím, ale lidé o naše návštěvy neprojevovali zájem. Šli jsme okolo obchodu s čerpadly, a protože v předchozích obchodech nebyl zájem, neměl jsem ani chuť tam jít. Ale při ranním zamyšlení jsme slyšeli, že máme při práci překonávat překážky, které se nám staví do cesty. Uvědomil jsem si, že je to můj problém. Jsem moc rád, že jsme tento obchod nevynechali. Byla tam velmi příjemná paní. Mile nás přijala a my jsme si s ní mohli v klidu povídat. Vyprávěla nám, jak onemocněla rakovinou a jak se z toho dostala. Sama nás přivedla k tomu, že jsme jí mohli představit literaturu, která je pro nás nejcennější. Nejvíc se jí zalíbila Touha věků a také si ji koupila. Jsme velmi rádi, že Bůh otevřel této ženě srdce, a prosíme o to, aby si v této knize četla. Paní byla také nadšená nabízenými přednáškami a chtěla být informována o všech akcích, které se v jejím bydlišti budou konat. Věřím, že se s touto paní setkám při dalších příležitostech.

LIBOR KLODA, SBOR VESELÍ NA MORAVĚ

09/2003 IMPULZADVENT A 09/ 2003

HARTA 200 OAT 3 NETRADIČNÍ CYKLISTICKÝ ZÁVOD

28. 9. 2003 proběhl už třetí ročník amatérského cyklistického orientačního závodu okolo vodní nádrže Slezská Harta. Letošní ročník měl opět skromnou účast, přesto jsme si ho všichni — jak startující, tak organizátoři užili. Na start se postavilo 9 borců, z toho 2 děvčata. Přihlášených bylo asi 20 odvážlivců, ale špatné počasí předchozích dnů odradilo zřejmě většinu z nich. Letošní počasí nám stejně jako loni vyšlo skvěle. Na fotkách to můžete sami vidět. Délka trasy byla necelých 50 km a ten nejrychlejší ji zvládl za 3:28, což je rekordní čas. Na trase čekalo závodníky 5 průjezdních kontrol, ale na rozdíl od loňska se pole startujících brzy velice roztrhalo, a tak jezdili po dvojicích, které měly na sebe stále větší rozdíly. Ještě na poslední kontrole, asi 3 km před cílem, byli oba vedoucí závodníci v těsném závěsu — byl to loňský vítěz Jarek Marušák z Ostravy a Vašek Staněk z Bernartic u Nového Jičína. Nakonec své vítězství z loňska obhájil Jarek. Vašek přijel pouze s asi 3 minutovou ztrátou. Překvapující byl však rozdíl ve vybavení obou závodníků. Vaškova ztráta na technicky skvěle

DVENT 09/2003 IAMPULZ A 09/ 2003

vybaveného Jarka se zdá být až neuvěřitelná. Jeho veterán vypadal, že nevydrží ani prvních 5 km po asfaltu, natož náročné terénní sjezdy a výjezdy. Dobrá nálada ovšem panovala mezi všemi, ať přijeli na čele závodu, nebo se zpožděním přes 2 hod. V cíli na všechny čekal guláš a bábovka. Cena pro vítěze bylo tričko s logem akce a pro všechny ostatní propiska s potiskem akce, samolepka a památeční olejnička také s logem OAT Harty. Ačkoli trasa vedla okolo Harty, tzn. vodní plochy, rozhodně nebylo jednoduché zvolit tu správnou trasu. Okolí Slezské Harty nabízí obrovské množství různých cyklistických i turistických možností, to znamená, že příští rok může být vše úplně jinak. Omlouváme se všem, kteří možná chtěli přijet, ale dozvěděli se to později nebo se rozhodli jet na jinou akci, která se termínově křížila s naším cyklozávodem. Příští rok tato akce proběhne opět na konci září a doufáme, že přijede větší počet lidí než letos.

ZA OAT TÝM LUDĚK SMILEK

NAPĹŇANIE PROGRAMU 21. 9. 2003 sa stretli v Banskej Bystrici na futbalovom ihrisku ľudia, ktorí majú radi pohyb a sú ochotní aj niečo urobiť pre napĺňanie programu NEW START. Z jeho ôsmich základných podmienok nevyhnutných pre život sme v praxi uplatnili až štyri — pohyb, slnko, vzduch a odpočinok. Chlapci, dievčatá, muži a ženy zo zborov Banská Bystrica, Gerlachov, Martin, Ostrava-Radvanice, Prievidza a Trnava prežili krásny slnečný deň v dedinke Rudlová, kde sa konal už 17. ročník minifutbalového turnaja. O perfektný priebeh sa postarali organizátori z oboch zborov v Banskej Bystrici. Mená ako Štefan, František a Juraj Turóciovci, Miroslav Kapusta a Rado Petrovič určite poznajú nielen priaznivci športu. K dobrej atmosfére a zábave prispel aj výborný, podľa niektorých iba sójový, guľáš Marty Turóciovej a jej pomocníčok. Možno ani nie je až také dôležité, kto vyhral. To podstatné bolo, že sme mali možnosť nielen si poriadne zabehať, ale aj vzájomne sa stretnúť a porozprávať. Víťazom turnaja a zároveň držiteľom putovného pohára sa podľa očakávania a celkom zaslúžene (už aj kvôli tomu, že tento tím tvorili vlastne organizátori), stalo mužstvo Banskej Bystrice „A“ s najlepším strelcom Radom Petrovičom. Druhé miesto si vybojovali sympatickí futbalisti z Gerlachova, ktorí s cieľom vyhrať prišli aj v najpočetnejšej zostave. Tretí

27 27

2003 Mám tú česť poinformovať vás na tejto stránke, ako bolo tento rok na mládežníckej akcii, na Východnej Vysokej 2003, ktorá dosiahla už svoje 21. výročie. Dejisko stretnutia sa premiestnilo priamo do centra Vysokých Tatier, do prekrásnej prírody v okolí Starého Smokovca a isto by so mnou mnohí súhlasili, že byť bližšie priam rozprávkovej tatranskej kráse sme už ani nemohli.

skončili nie menej sympatickí mladíci hrajúci pod hlavičkou Banská Bystrica „B“. Cenu útechy získalo mužstvo z Martina v dresoch Vydavateľstva Advent-Orion. Je otázne, či vďaka, alebo napriek jeho dvom zástupcom. Chlapov alebo skôr chlapcov prišli povzbudiť aj teenagerky. Najmladším futbalistom bol Janko Veselovský z Martina. Najstarších bolo viac, ale mená ako Dobroslav Fúčela či Milan Kapusta k nim určite patria. Hralo sa fair play — a rozhodcovia, hoci prísni, na čele s Miroslavom Kapustom, nemuseli vyťahovať ani jednu červenú kartu, iba 4 žlté. Bolo zaujímavé sledovať bratov z našich zborov vo vzájomných súbojoch a vidieť ich nadšenie a zápal za vec. Víťazi povzbudení a porazení sklamaní, s putovným pohárom či cenou útechy ale všetci unavení a vcelku spokojní, sme sa rozchádzali po záverečnom ceremoniáli s nádejou, že sa o rok znovu stretneme.

JÁN MUNTÁG

28 28

V piatok 26. 9. večer okolo siedmej hodiny sa poschádzali mladí z rôznych kútov Slovenska aj Čiech. Pri registrácii v Hornom Smokovci v hoteli Junior nás privítala tohtoročná nová generácia organizátorov tejto akcie, mládež z Gerlachova. Len čo sme si stihli vydýchnuť po dlhšej ceste, zhromaždili sme sa v spoločenskej miestnosti a modlitbou sme vstúpili do sobotného dňa aj celého blížiaceho sa spoločného víkend. Videoprojekciou sme si pripomenuli minuloročnú Východnú, čo v mnohých z nás vyvolalo menší rešpekt pred majestátnym, zasneženým, nad oblaky vystupujúcim vrchom, a nedeľného výstupu sme sa už nevedeli dočkať. Ešte v piatok večer sme sa dozvedeli, že témou tohtoročnej Východnej „Vzťahy“. Nasledovalo spoločné premietanie filmu. Sobotný deň sme strávili v Starom Smokovci, v priestoroch hotela Bellvenue. „Našiel si sa“? — to bolo heslo, ktoré nás sprevádzalo celým týmto dňom. Počas dopoludňajšej pobožnosti okrem hudobných príspevkov mládeže z Gerlachova a Bratislavy sme mali sobotnú školu , potom sme vypĺňali dotazník na tému „Vzťahy“ a netradičnú „ sci-fi „ kázeň na túto príležitosť pre nás pripravil brat Stanko Bielik. Počasie nám prialo a slniečko nás lákalo von, vnímať a užívať si plnými dúškami tatranský vzduch a prírodu. Po vynikajúcom obede sme sa opäť všetci stretli na poobedňajšom programe, ktorý bol popretkávaný krásnymi piesňami, scénkami a priebežne sme sledovali interview s tromi šťastnými pármi, ktorých moderátorka Lucka z Gerlachova svojimi všetečnými otázkami nenechala oddýchnuť až do večera.

09/2003 IMPULZADVENT A 09/ 2003

Hudobných aj nehudobných príspevkov mladých z mnohých zborov bolo tento rok neúrekom. Okrem iného sme sa dozvedeli napríklad „Jak nainstalovat lásku“, alebo ako to asi môže vyzerať medzi dvoma mladými zaľúbencami v kine, keď im chýba vzájomná komunikácia, ako to vlastne bolo s Adamom a Evou a Božím plánom lásky medzi nami ľuďmi. Po večeri nasledoval „netradične“ večerný program, s ďalšími piesňami, pokračovaním interview a nakoniec sme sa aspoň prostredníctvom videoprojektora premiestnili na takmer všetky tohtoročné mládežnícke akcie CASD , vrátane Kongresu mládeže, Mladých v akcii, Vodcovských a Radcovských skúšok a i. Po ukončení soboty sme sa plní dojmov pobrali späť do Horného Smokovca, do hotela Junior, no aj napriek všetkým našim snahám o dodržanie večierky (23:00 hod.) sa nám to mnohým nepodarilo a niektoré naše spoločné rozhovory trvali až do skorých ranných hodín.

sme veľa času nemali (najmä vďaka nabitému programu), bolo nám spolu výborne. Verím, že na budúci rok sa na Východnej Vysokej 2004 …opäť všetci nájdeme J…

PETRA MESÍČKOVÁ

PROJEKT „PARTNERSTVO“

V nedeľu sme museli vstať dosť zavčasu, odovzdať izby a už o 8:30 sme vykročili vpred k Východnej Vysokej. Krajšie počasie sme si už nemohli ani želať a svižným krokom sme stúpali k cieľu. Sliezsky dom bol pre niektorých z nás konečnou zastávkou, no väčšina sa iba krátko občerstvila teplým čajíkom a zastavila sa až so špeciálnou medailou na krku na nádhernej Východnej Vysokej. Z môjho subjektívneho pohľadu hodnotím túto milú akciu veľmi pozitívne a aj keď na nadväzovanie a prehlbovanie vzťahov, aj napriek viacerým výzvam organizátorov J,

„Východná Vysoká“ tentoraz iba pre mládež. Túžba nájsť si dobrého partnera je pre mladých ľudí — chlapcov aj dievčatá veľmi dôležitá. NDS (Nadácia pre deti Slovenska) sa rozhodla z grantového programu HODINA DEŤOM podporiť projekty mládežníckych organizácií, ktoré budú napĺňať túto potrebu. Tak vznikol projekt „PARTNERSTVO“, ktorý bol schválený a získal finančnú podporu v hodnote 96 400 Sk od. Celková hodnota nášho spoločného projektu je 162 800 Sk. Čo nás čaká? Prekladáme pre Vás seminár prípravy na partnerské vzťahy a manželstvo. Vyškolíme vedúcich mládeže, aby vás mohli naučiť, ako s materiálmi pracovať. Dáme vám príležitosť stretnúť sa s odborníkmi a otvorene diskutovať aj o témach, o ktorých sa väčšinou na verejnosti nehovorí. Na celoslovenskom stretnutí mládeže Východná Vysoká 2003 26.–28. septembra 2003 sme urobili prieskum, do ktorého sa zapojilo 164 dobrovoľníkov — chlapcov aj dievčat. Pre Vás, ktorí ste sa na akcii nezúčastnili, otvárame možnosť zapojiť sa do prieskumu prostredníctvom časopisu Pathfinder (3/2003). Prostredné dve stránky časopisu obsahujú 2 prieskumné listy: pre chlapcov a pre dievčatá. Vytrhnite prieskumný list, vyplňte ho a zašlite nám poštou na adresu redakcie Pathfindra. Priebežne vás budeme informovať o výsledkoch tejto zaujímavej štúdie.

STANISLAV BIELIK, VEDÚCI ODDELENIA DETÍ A MLÁDEŽE, ČESKOSLOVENSKEJ ÚNIE

DVENT 09/2003 IAMPULZ A 09/ 2003

29 29

Z DOMOVA

Zpráva z jednání Výboru Českého sdružení Jednání výboru 7. 9. 2003 bylo zahájeno biblickým zamyšlením bratra Edvarda Miškeje na text z knihy Jozue 24,15. „Jak činit taková rozhodnutí jako Jozue? Neměli bychom podceňovat žádná rozhodnutí a mít pro ně co nejvíce dobrých informací. Při rozhodování je nejdůležitější naše nasměrování na Boha. Jakožto členové výboru neseme zodpovědnost za naše rozhodnutí se všemi důsledky.“ Vedením unie byli členové VČS informováni o principech jednání, kompetencích a odpovědnosti tohoto grémia, stejně jako o systému finanční správy a etice jednání tohoto výboru. Výbor ČS přijal informaci o ukončení pracovního poměru bratra Petra Činčaly s ČS po skončení jeho nástupní praxe v říjnu t. r. Bratr Pavel Novotný bude nadále pokračovat v činnosti psycho-sociálního pracovníka a v misijní práci v jižních Čechách. VČS přijal zprávu o splnění podmínek ze strany bratra Radka Jonczyho k tomu, aby mohl nastoupit do standardního kazatelského režimu, a tím zaměstnaneckého poměru s ČS k 1. 9. 2003. Dále byl výbor seznámen se záměrem vzniku skupiny při sboru v České Lípě. Okrskovými kazateli Českého sdružení jsou: bratr Josef Hrdinka, okrsek Praha a střední Čechy, bratr Ivan Michalec, okrsek jižní a západní Čechy, bratr Miroslav Starý, severočeský okrsek a bratr Petr Czopik, okrsek východní Čechy. Vedoucími oddělení ČS jsou: Adame Petr (odd. mládeže — na plný čas), Balcar Michal (odd. sobotní školy), Cepl Josef (odd. kazatelské), Czopik Petr (odd. seniorů), Čančík David (odd. dětí, klub Pathfinder a dětské SŠ — na plný čas), Ejem Jan (odd. křesťanského domova), Hrdinka Daniel (odd. sociální služby a ADRY), Hrdinka Josef (odd. diakonie), Krupa Vladimír (odd. komunikace), Ondráček Marek (odd. zdraví), Samek Karel (odd. knižní evangelizace), Tomášek Jiří (odd.

30

osobní služby) a Zvolánek Pavel (odd. křesťanského správcovství). VČS přijal informaci, že pověření členstvím v komisi pro restrukturalizaci ČS unie z hlediska potřeb Českého sdružení přijali bratři: Böhm Pavel, Cepl Josef, Klouda Vladimír, Staš Tomáš, Zámečník Bohuslav. VČS rovněž navrhl členy přípravného výboru Biblického týdne. Členové výboru odsouhlasili návrh bratra Jana Ejema, vedoucího odd. křesťanského domova, umožnit kazatelským manželským párům zúčastnit se v příštím roce týdenního pobytu na semináři „Manželská setkání“, a to v prázdninových měsících. Členové VČS byli informováni o připravovaném výběrovém řízení pro schválenou stavbu modlitebny v Hronově — s podmínkou tzv. investičního úvěru, rozloženého na 3 roky splácení (fundraising). Hlasováním byl přijat návrh, aby při dalších plánovaných stavbách nebo rekonstrukcích byly zadány k vypracování studie o rentabilitě plánovaných stavebních záměrů ve vybraných lokalitách. Členové VČS odhlasovali žádosti o dotace a půjčky ze strany sborů a zaměstnanců ČS. Při závěrečné modlitbě jsme prosili Boha, aby církev vedl a žehnal všem jejím členům. Prosili jsme, aby naše myšlení a činy ovlivňoval Duch svatý a my mohli Bohu a lidem sloužit duchovními dary, které nám byly svěřeny. Příští jednání VČS bude 7. prosince 2003. Jeho hlavní náplní bude schvalování plánů a rozpočtů jednotlivých oddělení. J C,  ČS

ADVENT 09/2003

Z DOMOVA

Připravujeme konferenci Vážení bratři a sestry, konference Česko-Slovenské unie naší církve rozhodla, že se příští konference bude konat v roce 2004. Výbor unie na svém posledním zasedání upřesnil, že pracovní jednání se uskuteční v Praze, v naší modlitebně na Smíchově, ve dnech 2. a 3. května a 16. a 17. května 2004. V obou případech se jedná o neděli a pondělí. V období mezi jednáními delegátů by měly pracovat jednotlivé výbory a připravit návrhy a podklady pro jednání delegátů. Slavnostní konferenční shromáždění je plánováno na sobotu 5. června 2004. Výbor unie vyzývá sdružení, sbory i jednotlivé členy církve, aby zaslali své podněty a návrhy pro agendu konference nejpozději do konce letošního roku, tedy do 31. prosince 2003. Výbor unie následně všechny náměty a návrhy zpracuje a rozešle sdružením a sborům k připomínkování. Koncem března budou agenda i program konference

Maličkosti Kdo z nás, v dnešní hektické době, není časově hodně vytížený. Snažíme se proto hledat alespoň „maličkosti“, možnosti, jak posloužit Pánu Bohu, byť s minimální časovou investicí. O jednu takovou maličkost bych se s vámi rád podělil. Bydlím v paneláku, kde je 23 bytů, 23 schránek na dopisy a pod nimi krabice, kam lidé vyhazují reklamní poštu. Vzal jsem tedy ve sboru 22 lístků na korespondenční kurz studia Bible „Impulsy života“, rozdělil je do jednotlivých schránek a na modlitbě nechal zbytek na Pánu Bohu. Pak už jsem jen chodil a z krabice na vyhozenou poštu vytahoval lístky SKK. Vytáhl jsem jich celkem 17, pět lidí si tedy lístky na KK vzalo domů. Nevím, kolik z těch pěti sousedů začalo studovat Bibli s KK. Možná žádný, možná jeden z nich, ale to už je věc Ducha svatého. Na mojí straně bylo vhodit jim nabídku do schránky. Těch 17 lístků, „zachrá-

ADVENT 09/2003

uzavřeny a podklady budou zaslány delegátům konference, aby se na jednání mohli připravit. Z jednání konferencí všech tří sdružení, které proběhly v letošním roce, vyplynulo několik podnětů pro jednání unijní konference, které chceme stručně naznačit: 1. Další směřování a důrazy naší církve (současné důrazy a priority ve věrouce, křesťanské praxi a činnosti církve) 2. Organizační struktura unie (posouzení současné situace, zvážení nového uspořádání z hlediska organizačního a geografického) 3. Kazatelská služba v církvi (systém vyhledávání a vzdělávání nových kazatelů, problém vysoké fluktuace kazatelského sboru) Prosíme o vaši pomoc i modlitební podporu při přípravě konferenčního jednání. V Č-S 

něných“ z krabice pod schránkami, putovalo zpět do sboru, odkud se (možná zrovna díky tobě) vydají znovu do terénu. Celá akce mě nestála žádný čas navíc, ale byla to příležitost. Další z příležitostí, jak se mohou lidé kolem nás dovědět o Pánu Bohu. Nevíme, koho a jak si Bůh svým Duchem vede, kdy a kdo dozraje ke slyšení Božího slova. Můžeme ale udělat to, že jednou až dvakrát ročně dáme lidem příležitost nabídnutím lístků SKK v práci, rodině nebo právě do zmíněných poštovních schránek sousedům. Blíží se čas Vánoc, kdy jsou lidé daleko citlivější na Boží volání a také mnohem pozitivněji přijímají nabídky s křesťanskou tématikou. Využijme ten vzácný čas, který nám naše kultura dává, a dejme sousedům a známým příležitost seznámit se s Božím slovem. Vyzývám každého z nás, aby posloužil také touto maličkostí. Vždyť čas druhého příchodu Pána Ježíše je už TAK BLÍZKO! P S

31

Z VAŠICH DOPISŮ

Moje zkušenost z nemocnice Na počátku roku jsme leželi s bratrem Pavlem Fürstem v nemocnici. On z Moravy a já z Prahy jsme se najednou dostali do stejného nemocničního pokoje. Naším společným jmenovatelem byla bolest a víra. Uvažovali jsme nad životem a přišli k závěru, že život každého z nás je darem od Boha a z pohledu věčnosti opravdu nezáleží na tom, jak dlouho žijeme, ale jak svůj život prožíváme. Proto si vážím každé minuty svého života a chci jej s Boží pomocí proměňovat ve službu bližnímu. Přitom chci být stále připravený setkat se s Ježíšem, který mi život daroval, ale také mě z něho může kdykoli odvolat. K Š

Jahodový dort Náš Dům s pečovatelskou službou v Malenovicích vaří obědy pro důchodce z našeho města. Mají možnost jídlo si s sebou odnést nebo využít prostory naší jídelny. Někdy se stává, že si při obědě společně připomínáme narozeniny některého z obyvatel DPS. Hodně zpíváme a radujeme se, že Bůh dal dotyčnému prožít tak dlouhé léta života. Jeden muž — vdovec, důchodce, který u nás odebírá stravu, to uslyšel a vyjádřil přání oslavit své narozeniny mezi námi. Objednali jsme jahodový dort, s babičkami jsme mu zazpívali a společně s ním se radovali. Byl za to velice vděčný a tak silně ho to oslovilo, že následující sobotu přišel mezi nás do modlitebny na společné shromáždění… „Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: »Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,« dobře činíte.“ (Jk 2,8) Z DPS M V S

Nový rozměr „Hledání“ Když se řekne „Hledání“, většinou se nám vybaví cyklus témat biblických pravd, promítaný pro přátele v našich sborech. Naše společenství ve

32

Zlíně-Malenovicích mělo ale výjimečnou příležitost zažít nový rozměr tohoto slova — a to hned dvakrát. Poprvé před několika měsíci, když se podařilo kontaktovat paní, která si podala inzerát v supermarketu sousedního města. Inzerát byl tohoto znění: „Hledám adventistu nebo adventistickou rodinu, kteří by bylo ochotni uvést mne do jejich kolektivu.“ Dnes s vděčností Bohu můžeme říci, že od první soboty, kdy přišla mezi nás, navštěvuje tato paní pravidelně naše sobotní bohoslužby… V rádiu Proglas zazněl podobný inzerát: „Hledám společenství věřících lidí — ve Zlíně“. Tentokrát se jednalo o mladého muže, se kterým jsme se telefonicky spojili a pozvali ho do shromáždění. Naše církev byla jediná, která reagovala na jeho prosbu. Od okamžiku, kdy jsme jej kontaktovali, začal prožívat zvláštní události. Utrpěl zranění, které způsobilo vážné zdravotní komplikace. S embolií byl umístěn do nemocnice, kde jsme jej navštívili. Po propuštění zjistil, že jeho zdravotní stav si vyžádá ještě dvouměsíční domácí péči s rehabilitací. Byli jsme s ním stále v kontaktu, ale tak dlouhá doba, to jistě není pro nikoho nic příjemného. Zato je to úžasná příležitosti zhlédnout cyklus videokazet se stejným názvem, jako je touha těchto lidí — Hledání. Jen co se jeho zdravotní stav trochu zlepšil, pozvali jsme jej do shromáždění znovu. Protože hledal především společenství mladých lidí, nabídli jsme mu setkání s mládeží a pozvali ho na společnou dovolenou mladých o prázdninách. Pozvání přijal a v sobotu odpoledne přišel do sboru na program mládeže, aby se podíval, s kým bude trávit prázdniny… Žalm 145,3–7: „Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat… Tvoje velebnost se je důstojná a slavná… Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích… Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý. O kráse a slávě velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budou. A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou…“ S  B       —  Z-M

ADVENT 09/2003

Z VAŠICH DOPISŮ

Chváľte Hospodina …lebo Hospodin je dobrý. Ospevujte jeho meno, lebo je milé… Lebo viem, že Hospodin je veľký. Často sedíme v zhromaždení spolu so sestrou, bratom. Iste sa radi vidíme, usmievame sa jeden na druhého, a predsa sa nepoznáme. Nevieme, ako žijú, či napríklad sestra, ktorá žije sama, nepotrebuje ochotného brata, ktorý niečo opraví. Možno máme bratov (samotárov), čo potrebujú ochotnú ženskú ruku… „Pomáhajte jedni druhým a ich bremená neste,“ hovorí náš Pán. V Dolnom Kubíne máme malú skupinku, do ktorej patrí i jedna sestra z Bobrova. Žije vo veľmi ťažkých rodinných, ale i finančných podmienkach. Trápilo nás to, no hoci sme chceli nejako pomôcť, nevedeli sme ako vec riešiť, lebo z tých pár ľudí v našej skupinke sú niektorí nezamestnaní, iní na dôchodku — bol to najmä finančný problém… Raz som sa zdôverila jednej sestre z martinského zboru, ako ma táto záležitosť trápi. Pretože spolupracuje s Adrou, sľúbila, že sa pokúsi zistiť, ako by sa dalo pomôcť. Ešte rok trvalo, kým sa veci dali do pohybu, kým sa našli financie a potom dobrovoľníci. No predsa sme sa dočkali a 19. augusta 2003 sa vybrala skupinka mužov a žien do Bobrova na Orave v celej výzbroji. Bolo treba vymaľovať a natrieť po odstránení starého náteru okná, parapety, zárubne, radiátory, niektoré dvere atď. Osemčlenná skupinka mala túto prácu stihnúť za tri dni. Musím povedať, že ešte pred samotným začiatkom akcie prichádzali problémy — jeden za druhým –, ktoré nám mali prácu znechutiť. Čo nám zostávalo? Bol to takmer prehratý boj. A tak sme prosili: „Pane náš, Ty to vidíš, prosím, vezmi to do svojich rúk.“ Času bolo čím ďalej tým menej a menej a satan len podhadzoval tie polienka systematicky pod naše nohy. S Božou pomocou sme však predsa len vykročili a čakali, ako to dopadne. Rodina tejto sestry nebola našou prítomnosťou nadšená. Všetci sa rozpŕchli, a tak sme sa spolu so sestrou modlili, aby naša práca nebola len pomocou pre ňu, ale aj Božím svetlom, ktoré zažiari v jej rodine i okolí.

ADVENT 09/2003

Dnes sa už tešíme z vykonanej práce a z toho, že naša sestra býva v peknom prostredí a je šťastná. Tešíme sa, že nás prekážky neodradili a ľudia v dedine tak mohli uvidieť, že kresťanstvo nie je len kostol, ale predovšetkým vzťah k Bohu a láska k blížnemu. Že Božie deti nemyslia iba na seba. Chcem touto cestou poďakovať tým, ktorí neľutovali svoj čas a prišli. Tým, ktorí otvorili svoje peňaženky, aby prispeli. Tým, čo poskytli vecné dary do bytu. Tým, čo vysielali za nás a našu prácu modlitby. Chcem poďakovať milému Bohu, že nám otvára nielen oči, ale aj srdcia, aby sme videli a cítili s tými, ktorí nás a našu prácu potrebujú… Prosím Ťa, brat a sestra, zamysli sa nad tým, či vieš, ako žije ten, čo sedí s Tebou v zhromaždení. Urob si čas a presvedč sa! — Ver mi, oplatí sa to! J. S

Ozdravná dovolená V červenci tohoto roku jsem strávil týden v hotelu Maxov v Dolním Maxově, v letním výukovém rekondičním pobytu NEWSTART, uprostřed malebné přírody Jizerských hor. Celou akci organizoval ing. Robert Žižka se svým kolektivem. Při nástupu a pak za týden při odchodu se nám věnoval se svým kolektivem MUDr. Jaroslav Slavíček, který prováděl kontrolu váhy, tlaku, tuku, cukru a cholesterolu. Po týdnu mi bratr Slavíček gratuloval, že jsem snížil svou hmotnost o 4 kg a také se mi snížil cholesterol. Každý den ráno v 7 hodin byl budíček — kolektiv organizátorů procházel prvním patrem s hudbou při kytaře a písněmi. Po ranním budíčku byla rozcvička se závěrečným během kolem hotelu. Bratr Žižka vyzval i jednotlivce k delšímu běhu silnicí nebo lesem. Celodenní vegetariánské stravování zajišťoval šéfkuchař Roman Uhrín ve spolupráci s hotelovým kuchařem. Po snídani bylo vždy zamyšlení se zkušeným kazatelem Jindřichem Černohorským. Hodně se zpívalo při kytaře a pak došlo na vyprávění příběhu se zaměřením na biblická podobenství. Zdravotní cvičení s námi prováděly dvě rehabilitační pracovnice

33

Z VAŠICH DOPISŮ Eva Koyšová a Gabriela Klennerová. O nemocech, které se vyskytují mezi lidmi především díky nevhodnému stravování, velice otevřeně hovořil bratr Žižka. Jak těmto nemocem předcházet nebo je léčit vegetariánskou stravou — o tom velice hezky hovořily Iveta Špácová a Katka Kukosová. Tyto přednášky byly nazvány „Škola výživy zdravého vaření.“ Po obědě byly vždy 4 hodiny osobního volna. Každý trávil svůj čas, jak se sám rozhodl. Účastníci pobytu nejvíce jezdili na zajímavá horská místa, která dosud nepoznali. Kdo chtěl, zúčastnil se rekondičního cvičení, které vedla Gabriela Klennerová — diplomovaný fyzioterapeut. Zdravotní cvičení prováděla Eva Koyšová. Byly nabízeny i dvoje masáže. Po večeři bylo vždy večerní zamyšlení s Jindrou Černohorským a jeden večer měla Eva Koyšová vystoupení s dětmi. Po týdenním pobytu, plným dojmů, se všichni srdečně loučili a předávali si své adresy s nadějí, že se snad znovu na tomto pobytu setkají. Ing. Robert Žižka s hoteliérem oznámili, že v roce 2003 byla zajištěna tři setkání, ale v roce 2004 bu-

de těchto setkání organizováno až šest. Je to nejlepší lék na prodloužení života. R J

Vidieť srdcom 18 279 Sk to je celkový výťažok z podujatia vidieť srdcom, ktorá sa uskutočnila 8. júna 2003 v záhrade na Ferienčíkovej ul. Naša vďaka patrí všetkým, ktorí sa akýmkoľvek spôsobom podieľali na príprave akcie, ale aj tým, ktorí prišli a kúpou pekného predmetu podporili humanitný projekt BANG BABY. Bližšie informácie o vystavovateľoch a fotodokumentácii priebehu akcie nájdete na na www.ba2.host.sk. Ak ste sa chceli zúčastniť(aj ako vystavovatelia) a z akýchkoľvek príčin ste nemohli prísť, je tu dobrá správa: akcia sa zopakuje pred aj pred vianočnými sviatkami. Výťažok bude použitý na iný humanitný projekt, ktorý môžete navrhnúť aj vy sami. Na spoluprácu sa tešia: Eva Danečková, Bea Slivková, Ľubica Vrbatovičová, Alena Vrbanová, D H

Pražská harfa pro pamětníky i současníky Zdál se mi sen. Byl to příjemný sen. Sen o tom, že se v Praze sešli příznivci různých hudebních žánrů. Staří, mladí — hráli a zpívali. Zpívali jako o život, o život věčný pochopitelně. Zpívali jako jednotlivci, ale také všichni dohromady, jako by si uvědomovali, že odpovědnost za dar, který od Boha přijali, je spojuje s publikem i spolu navzájem. Mnozí z nich se už léta neviděli, a tak nejenže zpívali, ale vyhledávali každou příležitost k družné přátelské komunikaci. A posluchači? Ti při poslechu písní chvílemi slzeli dojetím nebo se zase smáli… Najednou jako by zapomněli, kolik jim vlastně je a jaký hudební žánr že to vlastně vyznávají. Někteří z nich se dokonce přistihli, že zpívají, i když až dosud tvrdili, že patří ke kategorii hudebně neslyšících.

34

A Pán Bůh? Toho jsem v tom snu neviděl, zato jsem však zcela zřetelně cítil jeho přítomnost. A co bylo pak? Pak už jsem se probudil. Bylo mi docela líto, že to byl jen sen, a tak jsem si o něm povídal s některými ze svých přátel — a věřte nebo ne, zdálo se jim téměř to samé. Zavzpomínali jsme na svá mladá léta, na staré zlaté časy Pražských harf, při kterých zbrusu nové Malvazinky doslova praskaly ve švech, a shodli jsme se na tom, že by se náš společný sen měl stát skutečností. Že bychom se po letech měli znovu setkat a přizvat ty, kteří nás ke zpívání kdysi dávno inspirovali, i ty, které jsme pro změnu ještě docela nedávno učili zpívat zase my. A tak se z jednoho prostého snu zrodil projekt, který jsme nazvali: „Pražská harfa pro pamětníky

ADVENT 09/2003

OZNÁMENÍ i současníky“. Obvolali jsme několik přátel muzikantů a realita předčila očekávání. Plánovaná akce vzbudila takový zájem, že jsme najednou nevěděli, koho pozvat už letos a koho zase až někdy příště. Bylo však rozhodnuto, že se sejdeme v sobotu ráno 13. prosince v Praze, v některém ze sálů, pro náš záměr nejvhodnějším (místo konání bude v nejbližší době upřesněno) a od rána (9.15 h) do večera(20.00 h) budeme zpívat nebo zpívání s potěšením naslouchat. Během dne nás čeká řada recitálů, a to jak skupin dnes již legendárních, tak i úspěšně začínajících. Účast přislíbil Ludo Vladár s Jaspisem, Pavel Kantor a Zdeněk Zahradník ze skupiny Orion, pražská skupina Setkání, mladí pánové z NoMadam a Voc&kap, dívčí skupina Smích, skupina Radek&Vlasta, Elim, mladé slečny

ze skupiny Jalm i Jindra Černohorský s Gabrielem. Chybět nebude ani Simeon Hýbl se skupinou Ráchel. Pamětníci se po letech bezesporu rádi zaposlouchají do písniček vojkovického A duru. Tradiční country zazní v podání třebovského Stáda a nestárnoucích Ženáčů. Pestrý kolorit žánrů dotvoří „mlaďoši“ z rokové skupiny Šejk… O hluboký duchovní zážitek se v rámci bohoslužby určitě postará zpívaným kázáním žalmů krále Davida náš pěvec Ivo Hrachovec. Festival vyvrcholí večerním galakoncertem, během kterého si s hlavními aktéry festivalu budeme moci zazpívat hity, které si v minulosti získaly nejen uši, ale i srdce nás všech. Moc se na vás všechny těšíme! Určitě přijeďte, nebudete litovat. Z   H R J

Seznamka na webu je zcela zdarma! Administrační rada webové prezentace sboru CASD Mladá Boleslav oznamuje církevní veřejnosti, že od 1. 9. 2003 spustila do užívání na svém portálu na adrese: http://casd.mbnet.cz adventistickou seznamku. Seznamka je určena pro věkovou kategorii 15–65 let — v osmi profilových nabídkách. Seznámení za účelem sňatku, pouze přátelství, partner k dopisování, obchodní partnerství, společné cestování, přátelství pro náctileté a přítel pro společné studium. Do adventistické seznamky lze vstoupit až po zaregistrování na portálu nebo přímo v seznamce pod svojí přezdívkou a heslem, což každému zajišťuje absolutní anonymitu. Zaregistrovaný zájemce obratem obdrží zprávu, ve které musí do 24 hod. potvrdit svoji registraci. Tímto aktem se stává uživatelem s právem vstupu do seznamky. Ve vstupním formuláři inzerent vyplní otázky osobního profilového dotazníku. Zde zájemce vyplní jen ty otázky, které na sebe hodlá zveřejnit. Po odeslání vyplněného formuláře se inzertní nabídka zobrazí

ADVENT 09/2003

po administrační kontrole ještě týž den. Potvrzení o přijetí inzerátu bude inzerentovi odesláno jen v tom případě, pokud ve formuláři vyplní svoji emailovou adresu. Emailové kontakty inzerentů nejsou veřejnosti viditelné. Možné odpovědi na zveřejněnou nabídku inzerentovi přicházejí na jeho nabídkový profilový list. Osobní odpovědi nejsou ostatním inzerentům viditelné. Svůj osobní inzerát může zadavatel kdykoliv vymazat! Nabídky ostatních inzerentů mohou prohlížet zase jen zaregistrovaní uživatelé seznamky. Pro případné zájemce, kteří si chtějí nabídky jen prohlížet, slouží registrace do profilu „pozorovatel“. Podávání nabídek do adventistické seznamky je zcela zdarma! Administrační kolektiv adventistické seznamky „nejen pro mladé“ přeje zájemcům z řad naší církevní rodiny, pro než bude naše nabídka zajímavá, mnoho Božího požehnání, radost a moudrost v hledání těch nejlepších vztahů. Vaše případné dotazy nebo připomínky adresujte v rubrice „kontakt“ administrátorovi.

35

OZNÁMENÍ

Byl tady s námi 80 let Začínám-li psát tento nekrolog o bratru Ludvíku Svrčkovi, vstupují mi na mysl (a tuším, že nejen mně) dva texty z Božího slova: „Stýská se mi po tobě, můj bratře…, byls ke mně pln něhy…“ (2 S 1,26); „Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu… A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte. (1 Te 4,14–18) V neděli 14. září 2003 se Třebechovický Oreb stal místem smutného rozloučení nejen pro zarmoucenou rodinu, ale i pro královéhradecký sbor, kazatele východočeského okrsku a souvěrce ze vzdálených míst naší vlasti. Přijeli se rozloučit s kazatelem evangelia bratrem Ludvíkem Svrčkem, který zesnul v jistotě vzkříšení v požehnaném věku 80 let. Kromě mnoha kolegů, mladších i starších, se přijeli rozloučit i hudebníci Vojkovického dechového orchestru, jehož členem bratr v minulosti byl. Smuteční shromáždění vedli vedoucí kazatelského oddělení bratr Kysilko Miroslav a předseda Česko-Slovenské unie CASD bratr Nowak Karel. Bratr Kysilko kromě povzbudivého poselství připomněl stručně místa působení manželů Svrčkových. Bratr Nowak potěšoval pozůstalé a všechny přítomné v naději na setkání nejen se zesnulým, ale i s Dárcem života, Pánem Ježíšem Kristem. Bratr Ludvík Svrček se svou manželkou Zdeňkou (která jej předešla do odpočinutí Božího lidu před dvěma a půl lety) nastoupili do sborové práce ve sborech Luže, Pomezí a Polička. Pak podle pokynu státní správy musel bratr opustit duchovenskou práci a získávat obživu nejprve jako okresní tajemník Československého červeného kříže a poté jako řidič podniku Řempo v Pardubicích a Plynostavu

36

ve Skutči. Později mohl bratr nastoupit jako kazatel a pracovat krátce ve sborech Horní Cerekev, Telč a okolí. Odtud byli manželé Svrčkovi posláni na Valašsko, kde se starali o sbory Vsetín, Valašské Meziříčí, Liptál, Hošťálková a Kateřinice. Z Valašska putovali do Frýdku-Místku, kde dostali do péče šestnáct sborů — od Nového Jičína až po Jablunkov-Návsí na Slezsko-Slovenském pomezí. V roce 1969 přešli do Českého sdružení a pečovali o sbory Hradec Králové, Vamberk a Nový Bydžov. Odtud se odstěhovali do Plzně a dojížděli do Lesné, Tachova, Sušice, Domažlic a dalších míst. Své zaměstnanecké působení uzavřeli ve sborech Cheb a Sokolov. Snad někdo čekal, že v důchodu budou manželé Svrčkovi odpočívat. Tak jako celý život sloužili, i na Královéhradecku byli stále aktivní — nejen v kázání Božího slova, ale i v pastoraci, bratr také ve vězeňské duchovenské práci. Vděčně vzpomínám na spolupráci s nimi, kdy za šest let služby s jejich součinností mohlo být, díky Boží milosti, přijato do církve na třicet duší. Snad ani nelze jinak ukončit tuto letmou vzpomínku, než slovy ze samého nebe. „A slyšel jsem hlas z nebe: ,Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou za nimi.‘“ (Zj 14,13) P C —  

ADVENT 09/2003

OZNÁMENÍ

Magda Kupčíková (sbor Frenštát p. R.) a Lukáš Jelínek (sbor Blansko) vám oznamují, že budou oddáni 30. 11. 2003 v 11.00 hodin v modlitebně sboru Frenštát p. R.

Sbor Přerov Ve druhém pololetí 2003 si připomenou své narozeniny naši starší členové: Miloslava Gomolová (63), Emílie Houžvová (64), Rudolf Gomola (68), Júlia Tomiová (69), Vladimír Tallmayer (75), Ludevít Tomi (76), Milada Matoušková (77), Božena Tallmayerová (78), Jiřina Szöllösyová (78), Josefa Rozbrojová (79), Zdeňka Švagerová (82) a Gustav Szöllösy (84). Všem jmenovaným přejeme Boží pomoc a požehnání. Radujeme se, že je Pán dosud zachovává mezi námi. Koncem května t. r. jsme se rozloučili v Brně se sestrou Alžbětou Čihákovou, rozenou Boháčovou. Byla vyučena bratrem Miloslavem Šustkem a pokřtěna 15. 8. 1940 v Praze-Vinohradech tehdejším předsedou Československé unie a ředitelem Školy biblických nauk, bratrem Tobiášem J. Zigmundem. Stála věrně po boku svého manžela a kazatele CASD bratra Miroslava Čiháka plných 53 roků. Skonala ve věku 82 let. Nad její rakví promluvili kazatelé Jiří Gomola a Karel Staněk, tajemník MSS. Jsme sestře vděčni za její službu a těšíme se na shledání s ní při Kristově návratu. V srpnu 2003 nás opustila ve věku 83 let sestra Ludmila Kunovská, členka skupiny Lipník nad Bečvou. Evangelium Bible jí představil během druhé světové války a posléze ji 12. 7. 1945 v nové Jičíně pokřtil kazatel Rudolf Gomola st. Ve smuteční síni v Lipníku nad Bečvou se s ní za hojné účasti spoluvěřících a známých loučil jeho vnuk — přerovský kazatel Jiří Gomola. Těšíme se, že Pán už brzy naplní svůj slib a povolá naši milou sestru k věčnému životu. Mezi radostné události sboru Přerov řadíme sňatek našich členů — bratra Dušana Žárského a sestry Gabriely Kubné v neděli 19. 10. v mod-

ADVENT 09/2003

litebně sboru Olomouc — a rovněž příležitost křtu Martiny Grebeňové v baptisteriu modlitebny sboru Zlín 26. 9. t. r. Ať jsou pro novomanžele i naši nejmladší členku sboru jejich významné mezníky spojeny s Tím, kdo má moc udělat jejich život skutečně šťastným.

Sbor Hranice na Moravě V druhé polovině roku 2003 si připomenou své narozeniny tito starší členové: bratr Mgr. Milan Tempír (60), sestry Eva Staňková (62), Anna Repáčová st. (63), Marie Samková (84) a Marie Vičánková (85), která letos rovněž slaví 30. výročí svého křtu bratrem Jaroslavem Klvánkem. Ať vás, naši milí, má Pán Bůh i nadále ve své péči a posiluje vás na každý den. Dále jsme v srpnu vítali do společenství sboru malého Radečka Číhalu, druhorozeného syna našeho vedoucího sboru bratra Bedřicha Číhaly a jeho manželky Miroslavy. V neděli 7. září jsme byli v modlitebně sboru Praha-Vinohrady svědky manželského slibu našeho člena bratra Michala Matějky a sestry Alice Majerové ze sboru Beroun. Manželský pár oddával ThMgr. Peter Čík. Přejeme novomanželům radost, spokojenost a jistotu, že jejich rozhodnutí pozvat do svého života Pána Boha — dárce daru lásky — bylo jejich nejlepším rozhodnutím.

Sbor Beroun Dne 18. 11. 2003 se dožívá 98 roků naše sestra Marie Treglerová. Celý sbor Beroun jí přeje Boží požehnání a vedení. D. P

o. s. ADRA , Klikatá 90c, 158 00 Praha 5 Jinonice, tel.: 257 090 641, fax 257 090 642 E-mail: [email protected], přijme do svého smíšeného křesťanského kolektivu sekretářku s aktivní znalostí AJ. Vítáme i znalost NJ. Nabízíme zajímavou a různorodou práci.

37

ADVENT- ORION

Jitřní jitření aneb Jitřenka 2004 Aniž by se kdo nadál, už je tu opět konec roku a s ním nejen ono obligátní účtování — ohlížení se za uplynulými měsíci a vyjadřování vděčnosti Bohu za to, že jsme na své pouti životem doputovali tam, kde se právě nacházíme. S koncem roku přišel také čas kdy v nakladatelství Advent-Orion vychází Jitřenka na rok 2004, jež tentokrát nese název Ozvěny Izajášova volání. Jak už sám název napovídá, její autor Jiří Beneš se v textech jednotlivých dní zaměřuje na poselství knihy Izajáš. Prorokova slova však nezkoumá pouze pod zorným úhlem starozákonního kontextu, ale uvádí je též do souvislosti s tím, jak Izajášovu proroctví rozuměli pisatelé Nového zákona. Všímá si toho, že prorokova slova lidem novozákonní doby pomáhala významu Ježíšova života a smrti lépe porozumět a také zprávu o něm co nejvýstižněji definovat. Před čtenáři se díky tomuto neotřelému přístupu rozvíjí dialog mezi Starým a Novým zákonem, v němž je možné verš po verši odhalovat netušené rozměry biblického poselství, které přirozeně k osobě Ježíše z Nazareta tíhne a vrcholí v něm. Každému, kdo si najde čas ke ztišení a uvažování nad Písmem, se tak naskytne příležitost zaslechnout v textech obou zákonů slova, která k člověku promlouvá Hospodin. Ona samotná mu pak snad vyjeví, že Ježíš Kristus je jako rostlina, jež roste z kypré půdy starozákonního poselství.

38

Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý. (Iz 1,3) I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. (L 2,7) Hospodinova slova k jeho lidu jsou velmi ostrá a bolestivá. Stav, v němž se Boží lid nachází, je neuvěřitelný, absurdní. A právě v tomto bodě můžeme hledat souvislost mezi Izajášovým a Lukášovým výrokem. Při narození Ježíše na tom byl Boží lid tak, jak popisuje Izajáš: nevnímá, že se děje něco mimořádného, nerozpoznává blízkost svého Pána, nechápe a nerozumí. Projevuje se to tím, že pro narozeného Mesiáše mezi lidmi není místo. Jediné místo pro Pána je ve chlévě, v jeslích — v korytě na potravu pro dobytek. Tam ho ale paradoxně znají, jak říká Izajáš. Jediní, kdo právě narozeného Pána přijali, jsou obyvatelé chléva — vůl a osel. Jejich duchovní stav je v tuto chvíli na vyšší úrovni než stav obyvatel Betléma, Božího lidu. Skutečnost, že jen dobytek Pána přijímá a rozumí mu, jako by předznamenala Pánův budoucí úděl: Jeho místo je na okraji společnosti, na okraji Božího lidu. Ježíšovo narození ve chlévě a uložení do žlabu předjímá jeho působení a naznačuje, ke komu dolehne Boží zvěst a kdo na ni zareaguje: dolehne k volům a oslům — tedy k těžce pracujícím (Mt 11,28), k celníkům a hříšníkům (Mt 11,19), k chudým, zmrzačeným, slepým, chromým, k pobudům, tulákům, bezdomovcům (L 14,21.23), k nevěstkám (Mt 21,31.32), k žoldákům (Mk 15,39). S nimi totiž Ježíš již od svého narození sdílí stejný úděl. Dej, ať jsme alespoň volové a oslové u tvých jeslí, a ne nechápavé náboženské společenství, pyšně se vypínající nad každého, kdo smýšlí jinak.

ADVENT 09/2003

Noemi, kresťanská zoznamovacia služba,

Vám ponúka svoje služby za účelom vážneho zoznámenia. Fungujeme systémom dotazníkov, vrátane fotografií. V prípade záujmu Vám zašleme bližšie informácie. Kontaktujte nás na adrese: Noemi k. z. s., Dedinská 64/165, 010 01 Žilina - Strážov, stačí poslať SMS s Vašou adresou na tel.: 0903 068690, e-mail: [email protected], www.cbza.sk/ noemi. ZN.: SME TU PRE VÁS, ABY SME VÁM SLÚŽILI.

Tip na dovolenou V Jizerských horách u Tanvaldu, v obci Zásada, v klidném, čistém prostředí u lesa, s výhledem na Krkonoše a Český ráj, nabízíme možnost strávit příjemnou sborovou nebo rodinnou dovolenou či víkend. Ubytování je ve 2-5 lůžkových pokojích, celková kapacita je 34 lůžek. K dispozici je vybavená kuchyň a spol. místnost. Cena je 100 Kč na noc a den. V budově je modlitebna CASD. Nedaleko se nachází lyžařský vlek, možnost pěší turistiky a cykloturistiky. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 483 387 198; 603 713 632

Nabízím hudební doprovody na CD ke všem písním ze zpěvníku Zpívejme Hospodinu. Vhodné zejména pro sbory, kde nemá kdo hrát, ale uplatnění najde i při domácích pobožnostech nebo jen tak k poslechu. K dispozici česká i slovenská verze zpěvníku.Také v provedení pro PC — současně s hudbou se může promítat text písní. Další informace objednávky na tel.: 581 774 491; 604 799 070 nebo email: [email protected] ČR 030901 Štíhlá, 46letá žena hledá sympatického věřícího muže. Zn.: Kontakt — mobil +420 608 065 425 ČR 030902 Pronajmu byt 1+1 v Ostravě-Porubě, na Hlavní třídě, studentkám nebo studentům (nejraději adventistům). ČR 030903 Hledám věřícího muže do 55 let s dobrým srdcem. Nejde o majetek, ale o lásku a porozumění. Foto napoví. Jsem 48/165, rozv. Zn.: Důvěrný a šťastný vztah. ČR 030904 Máš srdce otvorené pre lásku a plné pochopenia? Chceš poskytnúť oporu podobnému srdcu? Hľadám ťa pre moju milú, peknú, skromnú, obetavú a úprimnú kamarátku 27/168. Možné aj SMS: +421 908 245 665 Zn. Nádej ČR 030905

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 09/2003. 10x ročně vydává Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 — Sedlec, tel.: 233 321 6 21, fax: 233 323 741, objednávky: 233 320 767, mobil: 603 553 628, e-mail: [email protected]. Registrační číslo MK E ČR 6982. ISSN 1210-3365. Vytiskla tiskárna Alfaprint — SR. Šéfredaktor Marek Škrla — e-mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Slovenské príspevky, inzeráty a objednávky môžete posielať na adresu Advent-Orion, Šafárikova 9, 038 61 Vrútky, tel./fax: 043/428 26 70, e-mail: [email protected]. Zodpovedný redaktor Filip Soós. Vychází 15. 11. 2003

Příběhy z blízka i z dáli „Příběhy z blízka i z dáli“ svým barvitým dějem zavádí dětského čtenáře do říše fantazie, dobrodružství a lapálií, které jsou nedílnou součástí života každého správného kluka či holky. Hrdinové příběhů mají tu pravou míru šarmu a rozevlátosti, zjevné nešablonovitosti, díky níž nám nezevšední, ale zůstanou trvale sympatickými. Jednotlivé příběhy se skládají v pestrobarevný obraz dětského světa, který se vzácně snoubí se světem dospělých. Hrdinové z Česka, ale i z několika dalších zemí se v nich dostávají do víru událostí, jež prožívají naplno a ve snaze udělat svět lepším. Přestože tyto motivy zůstávají v pozadí a netvoří hlavní dějovou linku, jsou hluboce inspirující. V duši čtenáře rozeznívají touhu po lásce a přátelství, po pravdě a odvaze. Ukazují, že stále má smysl usilovat o hodnoty nejvyšší.

Ozvěny Izajášova volání Jaká je spojitost mezi proroctvím Izajáše a Novým zákonem? Proč novozákonní pisatelé tak často místo vlastních slov používají výroky tohoto proroka? Je opravdu Starý zákon s Novým přirozeně spojen, nebo je tato spojnice jen zbožným přáním křesťanů? Přestože Jiří Beneš na uvedené otázky neodpovídá přímo, svým poctivým přístupem k biblickému textu uvádí Starý a Nový zákon do vzájemného dialogu, čímž umožňuje čtenáři nacházet odpovědi samostatně. Každému, kdo si najde čas ke ztišení a uvažování, se tak naskytne příležitost zaslechnout v textech obou zákonů slova, která k člověku promlouvá Hospodin. Ona samotná mu pak možná vyjeví, že Nový zákon je rostlinou, jež roste z kypré půdy Starého zákona.

Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 - Sedlec, tel.: 233 321 621, 603 553 628, fax: 233 323 741, [email protected], www.adventorion.cz

Jiří Beneš