2003

ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

03/2003

Obsah

Ryba smrdí od hlavy

Ozeášova trýzeň…

3

Co je bez chvění, není pevné

4

Quo vadis, CASD?

6

Nádab a Abíhú

8

Blížia sa konferencie

10

PATHFINDER

17

Velice užitečná záměna

17

Ararat

18

Crrr cvak

20

Pět švestek

21

Vločička 2003

22

IMPULZ A

25

„FILIP“

25

Pod zvukem Tamtamu

26

Zelené vidění

27

Knižná evanjelizácia

29

Studený start do nového roku 29 Adra informuje

32

Několik slov od nás pro vás

32

Předsedkyně VDP

34

Smíchovské internetové rádio 34 Mimiškolka

35

90 let sboru Oldřichovice

36

Psychoterapeutické služby

37

Oznámení

38

Inzerce

39

Píše se rok 1977 a já stojím poprvé před branami socialistické továrny, která mi nabízí zařazení do rozvinutého společenství dělnické třídy. Soudružka personální chvíli váhá nad mým vysvědčením, ale po přečtení kádrových materiálů pochopila, že mládež zkaženou náboženstvím není třeba vzdělávat, ale nejprve převychovat. Vyfasoval jsem skříňku ve sklepní šatně a hurá do pracovního procesu. Soudruh mistr mi ukázal, kde budu vydělávat na chléb vezdejší, a přátelsky mi sdělil, že jsem získal přízeň lidu a hodinovou mzdu 2.10 Kčs. Zaslzel jsem dojetím nad tím, že jsem se mohl integrovat do společnosti a dokonce za to budu pobírat tak astronomické sumy. Navíc mi strana a vláda přispívala na ošatné i stravné. Vlny vděčnosti mě zalévaly při každé výplatě. Čas běžel a místo vzdělání obecného se mi dostávalo vzdělání praktického. Spolupracovníci mě postupně zasvěcovali do tajů reálného socialismu a vysvětlovali mi, že vedoucí představitelé fabriky se tváří, že nás platí, a na nás je, abychom se tvářili, že pracujeme. Také se mě pokoušeli zušlechtit v oblasti zacházení s materiálem, kdy platila věta Františkova (něco jako Pythagorova) – „Socialistický majetek se rovná součtu majetků zaměstnanců a majetku továrny, nezávisle na tom, kde se zrovna nachází“. Další důležité poučky se týkaly nadávání – nadávej na všechno (jinak jsi podezřelý, že táhneš s těmi nahoře), ale nikdy se nepodepisuj a vždy nadávej na ty, kteří tu zrovna nejsou. Škola to byla zbohacující po všech stránkách. Život v přímém přenosu. Obyčejní lidé a jejich často švejkovský zápas o přežití. Fronty na banány a vlastně na všechno, co se tvářilo jako nadstandard, neustálý dohled matky strany a její prodloužené policejní ruky. Nebylo divu, že si lid obecný našel způsoby jak přežívat. A tak se vytvořil jakýsi „vyvážený“ systém nadávání a přitom neschopnosti něco řešit a vyřešit. Konečně padla, jdeme s Pepou k zastávce. Pepa nadává, je totiž po výplatě a nebyly prémie, protože jsme nesplnili plán. Pepa zasvěceně hodnotí ekonomiku, vedení fabriky i státu a uzavírá: „Jó ryba smrdí dycky vod hlavy.“ Namačkali jsme se do autobusu a ten se rozjel. Pepa se asi špatně chytil a tak málem upadl. Ozvalo se zadunění. Nejistě se rozhlédl, ale nikdo si ho nevšímal. Spiklenecky mi vysvětloval, že každý den si uváže na záda pod košili několik hliníkových plechů. Staví a potřebuje dodělat střechu. „Jó ryba smrdí dycky vod hlavy…“ Přísloví jsou vesměs jakýmsi koncentrátem lidové moudrosti, leč někdy se jejich vtipné zjednodušení časem mírně vzdálí od reality. Nezkoumal jsem exaktně, která část leklé ryby se začne nejdříve kazit, ale promiňte snad složitou úvahu: po zjištění, že rybě snad zapáchá hlava, se lze domnívat, že se již jedná o rybu leklou, a tudíž je jen otázka času, kdy se zkazí i zbytek těla. Možná, že by nebylo špatné poučit se z historie a místo radosti z toho, že jsme lokalizovali místo zápachu, učinit některé kroky k reM Š suscitaci ryby jako takové.

ADVENT 03/2003

ZAMYŠLENÍ NAD…

Ozeášova trýzeň – Boží trýzeň Začíná Hospodinova řeč skrze Ozeáše. Hospodin Ozeášovi řekl: „Jdi, vezmi si nevěstku a ze smilstva měj děti. Země jen smilní a smilní, odvrací se od Hospodina.“ Ozeáš toužil po slyšení Božího slova, hledal a usiloval o spojení s Nejvyšším, trápil se a tápal. Za bezesných nocí volal k hvězdné obloze v naději, že uslyší. Chtěl najít kdysi ztracenou cestu pro sebe a Izrael, avšak léta slyšel jen nekonečné ticho. Malomyslněl a rmoutil se. Hospodin mlčel. Byl již rozhodnut zanechat svého úsilí, vzdát to, napřít snažení víc do reality – najít si ženu, zplodit potomky, usadit se –, když vtom k němu zazněl neznámý hlas. Byl jiný, než jak si jej kdy představoval – tichý, niterný a dal se jen těžko odlišit od jeho vnitřního hlasu. Čím déle se však do něj zaposlouchával, tím více nabýval jistoty, že je to hlas, na který čeká již řadu let – hlas Hospodinův. „Konečně!“ zajásalo Ozeášovo srdce. „Konečně jsem se dočkal, má snaha nebyla marná.“ Napřel všechnu svoji pozornost k naslouchání. Cele se soustředil, aby mu neunikla jediná hláska. Tajil dech, tonul ve vlnách dosud neslyšeného hlasu a pak mu to začalo docházet. Poselství, které plynulo z Hospodinových rtů, nebylo radostné, spíš naopak: přinášelo mu do života neštěstí. Každé slovo se bolestivě zarývalo do prorokova srdce. To, co po něm Hospodin požadoval, bylo proti všem konvencím, proti všemu, co by si každý normální člověk přál. Zatímco Ozeáš toužil po šťastném manželství, Hospodin pro něj chystal vztah, který byl od začátku fiaskem: život s prostitutkou, ženou nízkých mravů, ostudnou a neperspektivní. Měl s ní mít děti, které se měly stát znamením Hospodinova trestu. Namísto požehnání je bude po celý život provázet hanba jejich původu: budou dětmi nevěstky. Ozeášův život se tímto okamžikem mění v žalostnou tragédii. Tolik očekávané Boží slovo mu

ADVENT 03/2003

do života vneslo bolest, která sžírá jeho nitro. Jak Hospodin řekl, tak Ozeáš učinil: našel si prostitutku a měl s ní děti. On i celá jeho rodina se stali ostudným znamením. „Bože, proč?“ dere se Ozeášovi ze rtů. „Tak dlouho jsem na tebe čekal, a teď tohle. Je to vůbec možné? Proč jsi to udělal? Za co mě trestáš?“ Jen ticho je neštastnému prorokovi odpovědí. Opět mu nezbývá než čekat. Naslouchat tichu, rozjímat nad zpackaným manželstvím, nad rozpadající se rodinou, kterou mu „daroval“ Bůh. Představoval si to jinak, myslel, že Hospodinovo slovo vnese do jeho života jasno, odhalí mu příčinu odpadnutí Božího lidu a ukáže mu cestu z neštěstí, a ono ho zatím do neštěstí přivedlo. Plačící prorok má ve dne v noci před očima svůj nepovedený život. „Za všechno můžeš ty, Bože!“ křičí snad po sté k mlčícím nebesům. „Stal jsem se podobenstvím, výsměšným podobenstvím, na kterém každý může s úšklebkem sledovat úpadek tvého lidu. Moje žena, prostitutka, kterou jsi mi dal, je jako oni – odešla ode mě, stejně jako Izrael od tebe. Smilní s jinými. Opustila mě i své děti. Trápím se, chápeš to? Nůž zoufalství mi jizví srdce a ty mlčíš, Bože.“ Ozeáš je na dně. Z jeho existence zbyla jen rozvalina. To od Boha nečekal. Temnota beznaděje se zdá být nekonečná, pak se ale do jeho zoufalství začíná prodírat tenký proužek světla. Zprvu jej nevnímá, jen cítí, že se kdesi uvnitř něco děje. Když mu ale světelný paprsek čím dál intenzivněji rozehřívá duši, zbystří pozornost. Hospodinovo slovo opět vstupuje do prorokova nitra. „Máš pravdu, Ozeáši. Tvůj život s celým tvým trápením je podobenstvím, je podobenstvím o Izraeli a jeho zradě, ale nejen to, je také podobenstvím o nekonečné bolesti, bolesti z opuštění, kterou cítím já ve svém srdci.“ Ozeáš pláče. Hlas opět odezněl, avšak jeho nitro se chvěje hlubokým tónem porozumění.

3

ZAMYŠLENÍ NAD…

„Hospodinův úděl je i mým údělem. Hospodinova hanba je i mojí hanbou. Hospodinova bolest je i mojí bolestí,“ vzlyká šťastně do ticha noci. Najednou má jistotu, že všechno mělo být přesně tak, jak se odehrálo. Nelituje už své poslušnosti, která ho přivedla do této bezvýchodné situace, nelituje svých dětí, které nikdy nebudou mít matku, jakou mají jiné děti, zbyla v něm jen lítost pro Hospodina. Už ví, co Hospodin cítí. Dokáže si představit, jakou bolest Bůh prožívá. Umí si představit, jak hluboce je Hospodin miluje, když dokáže trpělivě čekat na lid, který se spustil s cizími bohy a na něj zapomněl. Jeho trápení se ze sebelítosti změnilo

jediným dotykem Božího slova v žalostnou píseň nad osudem Božího lidu. Tichá melodie je prodchnutá láskou hlubokou jako bezedná tůň. Je to Hospodinova láska, která naráz zaplavila prorokovo nitro. „Není to lehká cesta, Bože, ale chci po ní jít, protože vede k tobě,“ volá v odpověď. „Vede do tvého království, které je přeplněné radostí, pokojem a láskou. Už mi nevadí posměch a urážky, už mi nevadí, že nesu hanbu; vím totiž, že je to tvoje hanba, že je to tvoje neštěstí, v němž jsem já tebou a ty mnou.“ R D

Co je bez chvění, není pevné Dočetl jsem knihu Tomáše Halíka „Co je bez chvění, není pevné“. Ač jsem s autorem mnohokrát polemizoval, bylo čtení této knihy pro mne velkým přínosem. Je to svědectví o „chvění“, které se vždy znovu odehrává v myšlení autora. Je však také vybídkou, aby se čtenář nebál „zachvění jistot“, protože pouze tenkrát, když dovolí, aby se zachvěly, někdy dokonce otřásly, mohou se následně stát pevnými body jeho života. „Když jsem uvěřila, nekladla jsem si žádné otázky. Zato můj syn při čtení Bible občas něco zpochybňuje. Ptá se, na co nedovedu odpovědět…“ stěžovala si mi jedna sestra. Měla obavy o víru svého syna. „Co je bez chvění, není pevné“ – uklidňoval jsem ji, mimo jiné, také názvem právě dočtené knihy. Věřící v Beroji (Sk 17,11) jsou nám dáni za příklad právě pro toto „chvění“. Pro ně nebylo všechno, co říkal apoštol Pavel, automaticky přijímáno. Usilovali o to, aby slyšená zvěst byla řádně prozkoumána. Teprve pak byli ochotni přijímat evangelium v Pavlově podání.

4

Vzpomínám na naše teology, kteří před časem začali znovu studovat výklad církve o svatyni a některé výklady proroctví Daniele a knihy Zjevení. Zdálo se, že otřásají nejdůležitějšími základy naší církve. Všechno, co je v našem přesvědčení příliš pevné, nemusí být samo o sobě ještě pravdivé. A tak pro nás a naše společenství tito lidé udělali kus dobré práce. To, čím bylo zatřeseno, bylo díky tomuto „zachvění“ následně očištěno. Z vlastní zkušenosti bych mohl uvést mnoho příkladů, kdy teprve pořádné „zachvění“ mne přinutilo opustit zdánlivě jasné formulace, postoje a názory. Někdy až toto skutečné zachvění může pomoci v narození nové, tentokrát osobní víry. Běda však tomu, který tuto prožitou zkušenost začne považovat za něco definitivního, konečného, když se v této zkušenosti „zabetonuje“. Protože co je bez chvění, není pevné. (Doufám, že čtenář chápe, že tímto „chvěním“ rozumím ochotu klást si otázky a hledat poctivě odpovědi, nikoliv snahu všechno popřít a rozbít…). Církev adventistů vyrostla z pro nás nepředstavitelného zemětřesení jistot. Zklamání v roce

ADVENT 03/2003

ZAMYŠLENÍ NAD…

1844 bylo tak silné, že se mnozí z těch, kteří ho prožili, nedokázali do konce života vzpamatovat. Na těchto troskách však vyrostlo společenství, které se postupně stalo celosvětovou církví. Následná stanová shromáždění byla upřímným hledáním nových základů. Vzpomínám na první projev Václava Havla, když byl zvolen prezidentem. Možná, že bych ještě někde našel kazetu. Vzpomínám si na myšlenku, kterou tehdy řekl: „Po léta jsme byli zvyklí v novoročním projevu slýchat, že naše země vzkvétá… Doufám, že jste mne nezvolili proto, abych vám také lhal. Naše země nevzkvétá…“ Věděli jsme to, ale bylo důležité to slyšet. Jen ze zpochybnění dosavadních jistot se zrodilo něco nového. Pád komunistické společnosti byl zaviněn mimo jiné také tím, že se nepřipouštělo toto dobré „chvění“. Možná, že jsme si také zvykli a nadále chceme slýchat, že naše církev roste, že přicházejí noví lidé, kteří se dávají křtít, že máme nové modlitebny, nové programy atd… Už samotná tato skutečnost, pokud by byla pravdivá, dává jistotu v začlenění do církve, která je pevná a dobře zakotvená. Patřím k ní, v ní se utvářela má víra, ovlivnila můj život a mám rád lidi, se kterými jsem se v ní a díky ní seznámil. Myslím si, že nepatřím k jejím laciným kritikům. Mám k ní vztah podobný vztahu ke svým dětem. Mám je rád a nedovolím, aby o nich někdo jen tak mluvil zle. Přesto mi tato láska nebrání, abych viděl jejich nedostatky tak, jako ony znají nedostatky mé. Naše společenství církve (v ČR) neroste. Jsme stále méně schopni oslovit sekulární společnost a z našich sborů nám stále víc odcházejí mladí lidé. Nemalá část zapsaných členů církve nenavštěvuje společná shromáždění vůbec, mnozí přicházejí pouze na kázání a podíváme-li se pravdivě na věkové složení mnohých sborů, můžeme si, pokud se něco nestane, představit jejich nedalekou budoucnost. Život většiny sborů se „koncentroval“ pouze do krátké sobotní bohoslužby. Nemůžeme všechno svádět na dnešní dobu, protože ve stejné době a ve stejné

ADVENT 03/2003

zemi některé církve nebo sbory rostou. Možná právě v tomto přiznání bychom si měli uvědomit, že není něco v pořádku. S námi a v nás. Popírat tuto skutečnost by znamenalo si lhát. Nehledat „v bázni a třesení“ cestu by znamenalo promarnit dobu, kterou máme k dispozici. Čekat by bylo nezodpovědným hazardováním s časem a s příležitostí. Vždyť co je bez chvění, není pevné. Tomuto „chvění“ však nelze rozumět pouze ve smyslu obav o něco. Je třeba občas připustit i zachvění něčeho. V tomto případě možná zachvění systému, důrazů, zaměření a programu církve. Poslání církve nemůže být určováno poptávkou trhu, ale pokud nepřipustíme toto „chvění“, může se nám snadno stát, že velmi brzy nebudeme mít co společnosti nabídnout a z našich modliteben se stanou pomníky našich omylů. Kristova církev však není církví, která se ve společnosti a ke společnosti nachází v pasivitě, ale je církví společnost proměňující. Aspoň tak tomu se skutečnou Kristovou církví vždycky v dějinách bylo. Nebojme se tohoto zachvění. Co je bez chvění, není pevné. Zamýšlejme se nad naší situací a hledejme nově sami sebe. Ne jen v návratu ke starým důrazům, ale v duchu našich chvějících se a hledajících průkopníků. Bylo by asi správné, aby se doba před konferencemi Sdružení a Unie využila, mimo jiné, také ke kladení těchto otázek. A bylo by krásné, kdyby se tyto konference nezaměřily pouze na potvrzení nebo změny v personálním obsazení, ale kdyby byly v prvé řadě pravdivým, upřímným a z modlitebního zázemí vycházejícím hledáním nové, možná bolestivé, přesto však odvážné cesty. Nebojme se toho. Není doba k přešlapávání na místě a čekání na zázrak. Není už čas k utvrzování se v sebeklamu, že je vše v pořádku. Co je bez chvění, není pevné. V V

(Tento článek jsem nenapsal proto, abych konstatoval skutečnost, ale abych vybídl k diskusi. Zareaguje někdo?)

5

ZAMYŠLENÍ NAD…

Quo vadis, CASD? „Bratře, ty jsi tak konzervativní?“ padl dotaz po kázání, ve kterém jsem se otevřeně přihlásil k jednomu z typicky „adventistických“ témat. Ještě před pár lety se kázání o evangelizaci, svatyni, zásadách životního stylu, proroctví o malém rohu či šelmě považovalo za něco naprosto standardního a takovou otázku by nikdo nepoložil. Co se to děje? Kam směřuje naše církev? Je třeba mít o její budoucnost obavy? Kacíři postmoderny Nedávno jsem v rozhlase slyšel pořad o knize rozhovorů s jedním významným protestantským teologem. Její autor si pochvaloval, že dotyčný muž je dokonale svobodný – nejen od své církve či od biblického textu, který vykládá, ale dokonce i od svých vlastních názorů. Je to pěkná ukázka toho, jak si naše postmoderní západní civilizace postavila na piedestal některé pojmy a fráze, kterým se pak klaní stejně, jako izraelité na poušti zlatému teleti. Svoboda, demokracie, otevřenost, tolerance, pluralita názorů – pokuste se proti tomu jen něco málo namítnout – v tu chvíli jste považováni za nebezpečného a zaslepeného fanatika. A to bez ohledu na to, že těmto posvátným slovům nakonec každý přisuzuje svůj vlastní význam. Pán Ježíš o věřících lidech říká, že nejsou „z tohoto světa“. Náš postoj, kdy jako měřítko svého chování bereme Písmo, a ne současné módní trendy, nás jednoznačně staví do čela těch, které okolní společnost nutně nálepkuje jako kacíře postmoderního myšlení. Avšak chceme to vůbec? Někdy se zdá, že ne všichni. Pokusme se proto nejprve důsledně dotáhnout některé liberální teze, které se objevují nejen v kuloárních rozhovorech a internetových diskusích, ale i na webových stránkách, v různých brožurkách a dokonce i v některých článcích v časopise Advent (Ježíš byl zákonu věrný žid).

6

Kupředu, levá… Jednou z nejvyšších motivací liberálně orientované církve je vykořenění sektářství. Liberálové se tím pádem snaží veškeré věroučné body, které v tomto smyslu považují za kontroverzní, (svatyně, učení o Duchu prorockém, církev ostatků, historizující výklad knihy Zjevení) přinejmenším představovat jako dobově podmíněné záležitosti, které jsou dnes již neaktuální. Církev by rovněž neměla trvat na požadavcích životního stylu, podle liberálů převzatých nikoliv z Písma, ale z křesťanské tradice Spojených států 19. století. Ozdobování, střídmé pití alkoholu, svatby s nevěřícími či jinak věřícími nebo stravovací návyky je dle jejich názoru třeba ponechat na zvážení jednotlivcům a jejich vlastnímu svobodnému pochopení biblického textu. Zdá se, že do stejné kategorie někteří řadí i požadavky na zachovávání soboty, kdy stále více relativizují odmítání jakékoliv práce v sobotu, zásady v tento den nekupovat či neprodávat a podobně. Přirozeným důsledkem tohoto posunu pak je odmítání církevní kázně jako nemístného zasahování institucionalizované církve do života svobodných křesťanů. Velké změny by podle nich měly nastat i v dosavadním organizačním systému. Řešení vidí nikoliv v zachování stávající organizační struktury, ale spíše ve vytvoření volného svazu adventistických kongregací, ve kterých by Církevní řád platil pouze jako možné doporučení. Vyšší církevní orgány v tomto systému by pak plnily jen koordinační funkci, bez výraznějších rozhodovacích pravomocí. Osud starých mládenců Pro mnohé adventisty je výše uvedená liberální cesta naprosto nepřijatelná. Jsou to lidé, kteří touží být věrní odkazu průkopníků adventismu a mají hrůzu z toho, že by se církev mohla

ADVENT 03/2003

ZAMYŠLENÍ NAD…

odklonit od svého poselství. Jsou nadšeni ideou věrnosti a poslušnosti a právem se děsí liberálních tendencí, které si v církvi dobývají čím dál tím více prostoru. Nicméně, ve svém zápalu boje za pravdu se jim někdy, řečeno terminologií Jednoty bratrské, stírá rozdíl mezi „věcmi podstatnými, služebnými a případnými“. Je však ignorování skutečnosti, že svět kolem nás se skutečně změnil a není možné, aby se církev projevovala stejně jako před dvaceti, padesáti nebo sto lety, tím pravým řešením? Má snad tedy být naší reakcí na překotně se měnící společnost a sílící liberální tendence návrat k teologickému poznání z roku 1863, 1888 či 1952 a jeho zakonzervování na věčné časy? Měli by se adventisté stát další náboženskou skupinou vězící pevně v minulosti, která nedostatek pochopení současného světa nahrazuje zvýšenou dávkou nekomunikativnosti? Domnívám se, že jedním z důvodů, proč se staří mládenci dožívají v průměru nižšího věku než jejich ženatí vrstevníci, jsou nekvalitní stravovací návyky, spočívající ve zvýšené míře konzumace konzervovaných potravin. Nicméně hlavní příčinou je bezesporu citové strádání pramenící z osamělosti a často i zatrpklosti. Nekritické lpění na vlastním výkladu minulosti, izolování církve do ghetta „posledních svatých“, „evangelizace“ vyhrožováním krizí konce věků, horečnaté převádění každodenních večerních televizních zpráv do teologického kontextu „znamení doby“, upírání práva na čestnost lidem s jinou teologií a agresivní napadání velkých církví prostřednictvím brožurek či billboardů (v závislosti na finanční situaci) – to vše by církev s jistotou přivedlo k osudu zmíněného starého mládence s velkou pravděpodobností obdobného hořkého konce. Ačkoliv je zřejmé, že tento postup je přesným opakem liberalismu, zdá se, že v jednom bodu by se obě skupiny dokázaly stoprocentně shodnout – a to v pohledu na organizační změny, které by měly směřovat k oslabení dosavadní organizační struktury církve.

ADVENT 03/2003

Quo vadis, domine? Autoři polemických článků obvykle nejprve předestřou chmurné vyhlídky a bezútěšnost postupů, které přinášejí jejich názoroví oponenti. Teprve poté před deprimovaného čtenáře, který pomalu začíná zvažovat, zda je pro něj lepším řešením skok z osmého poschodí či spolykání patřičného množství prášků na spaní, postaví vlastní geniální řešení problému. To neudělám, protože téma je příliš vážné na to, aby bylo vyřešeno na ploše několika odstavců. Když jsem se stal křesťanem, můj život byl obohacen o mnoho krásného. Na druhou stranu však přišly i některé velice složité a nelehké situace. Pro mě osobně bylo vždy nejtěžší zůstat sám k sobě čestný a pravdivě si před Bohem i sám před sebou odpovědět na nepříjemné otázky dotýkající se nejzákladnějších bodů mého křesťanství. Ptáme-li se tedy, kam kráčí naše církev, je to již jen malý krůček od otázky – kam kráčím já osobně? Skutečně věřím tomu, že Ježíš Kristus je Pánem mého života? Jsem opravdu přesvědčen, že Ježíš Kristus je jedinou možnou cestou ke spasení? Toužím se o toto své přesvědčení dělit s každým člověkem, který žije v mé blízkosti? Je moje věrnost Kristu skutečně hlavní motivací mého života? Jde mi více o Boží slávu než o uznání světa či o pocit vlastní výjimečnosti a dokonalosti? Jsem ochoten poslouchat Boží slovo i tehdy, jestliže mne vede k postojům, které se mně osobně nelíbí? Jsem hrdý na to, že jsem adventista a že patřím k této celosvětové církvi?

• • • • • • •

Věřím, že většina z nás na otázky týkající se samotné podstaty toho, proč vůbec jsme adventisté, odpoví kladně. Pouze v tom totiž vidím šanci, že církev splní úkol, který od Pána Boha dostala. Jsme přece Bohem povoláni k tomu, abychom hlásali evangelium „všemu stvoření“, bez ohledu na to, jestli to je, či není dostatečně „in“. B J

7

STUDIE

Nádab a Abíhú Vstup do nového roku mě vedl k následujícím úvahám. Novoroční slavnosti v Izraeli souvisely se Dnem smíření, který se slavil 10. dne nového roku. Nový rok představoval nový věk, do kterého je třeba vstoupit očištěný od všech hříchů a jako nový člověk. A právě k tomuto očištění či smíření s Bohem směřovala liturgie Dne smíření, kterou máme zachycenou v 16. kapitole Levitiku. Potřebu obnovit vztahy narušené hříchem vyjadřuje již zmínka o smrti dvou Áronových synů v prvních dvou verších této kapitoly. „Hospodin promluvil k Mojžíšovi po smrti dvou synů Áronových, kteří zemřeli, když svévolně předstoupili před Hospodina. Hospodin řekl Mojžíšovi: »Promluv ke svému bratru Áronovi, ať nevstupuje v libovolné době do svatyně dovnitř za oponu k příkrovu, který je na schráně, aby nezemřel, až se objevím v oblaku nad příkrovem.«“ (Lv 16,1.2) Tato zmínka nás odkazuje do 10. kapitoly Levitiku, která ve stručnosti uvádí příběh, na který 16. kapitola prvním veršem bezprostředně navazuje. Můžeme říci, že řád pro Den smíření, uvedený v 16. kapitole, je opatřením pro to, aby se smutný příběh z 10. kapitoly již nikdy neopakoval. Celá tragédie je zde popsána dvěma verši: „Áronovi synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do ní oheň a na něj položili kadidlo. Přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal. I vyšel oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Hospodinem.“ (Lv 10,1.2) Čím vyprovokovali tito dva mladí muži z nejlepší židovské rodiny nebesa k takovému hněvu? Zde i dvakrát v Numeri (3,4 a 26,61) je jejich smrt spojená s tím, že přinesli před Hospodina cizí oheň. Do kadidelnice se měl dávat výhradně oheň z oltáře, jak je to uvedeno v rituálu Dne smíření, kde je o Áronovi řečeno: „Vezme z oltáře, od Hospodina, kadidelnici plnou žhavého uhlí a dvě hrsti jemného kadidla

8

z vonných věcí a vnese to dovnitř za oponu. Kadidlo vloží na oheň před Hospodina. Oblak z kadidla zahalí příkrov, který je na schráně svědectví, aby nezemřel.“ (Lv 16,12.13) Nebo jiný text z Nu 17,11, kde Mojžíš říká Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní oheň z oltáře a vlož kadidlo a rychle jdi k pospolitosti. Vykonej za ně smírčí obřady, neboť již vyšlehl od Hospodina hrozný hněv, pohroma již začala.“ Podobně i Zj 8,5: „Tu vzal anděl kadidelnici, nahrnul do ní oheň z oltáře a vrhl ji dolů na zem; a nastalo burácení, hřímání, blesky a zemětřesení.“ Cizí oheň byl tedy patrně takový, který Nádab a Abíhú vzali odjinud než z oltáře. Oheň na oltáři spaloval oběť, která v dýmu vystupovala k Bohu, a Bůh ji ve svém slitování přijímal a udílel hříšníkovi milost. Proto je důležité, že kněz má dát do kadidelnice právě oheň z oltáře. Znamená to, že kouř kadidla šířil moc oběti, která se tak z oltáře jakoby rozlévala a zahalovala všechny přítomné. Jen takto se mohl kněz přiblížit před Boha a nezemřít, protože již za něj zemřela oběť na oltáři. Vlastně celý obětní systém je o tom, jak je možné přiblížit se k svatému Bohu, jehož sláva je oheň stravující (Hospodinova sláva se jevila pohledu Izraelců jako stravující oheň Ex 24,17). Slovo přiblížit se, někdy ve významu přinést, být blízko, je také zde klíčovým slovem. Bůh prokazuje svatost těmi, kteří se k němu přibližují – tak zní Mojžíšův komentář k tomu, co se stalo s Nádabem a Abíhúem (v. 3). Přiblížili se k Bohu a zemřeli. ČEP vkládá, že se přiblížili svévolně (16,1), ale to už v hebrejštině není, víme jen, že přistoupili s cizím ohněm, a já se tomu snažím rozumět tak, že jde o oheň, který nebyl vzat z oltáře a neprostředkoval tak moc oběti. Tím se Nádab a Abíhú sami nedobrovolně stali obětmi, nebo lépe řečeno, stalo se s nimi to, co se děje s obětmi, tedy byli pohlceni ohněm. Formulace Lv 9,24 „Od Hospodina

ADVENT 03/2003

STUDIE

vyšel oheň a pozřel na oltáři zápalnou oběť…“ je stejná jako Lv 10,2 „I vyšel oheň od Hospodina a pozřel je…“ „Jen tak smí Áron přistupovat ke svatyni: s mladým býčkem k oběti za hřích a s beranem k oběti zápalné,“ (Lv 16,3) říká Hospodin Mojžíšovi. Doslova tam je ne s mladým býčkem, ale skrze mladého býčka k oběti za hřích a berana k oběti zápalné. Skrze oběť přistupuje Áron k tomu, co je svaté. Bůh je především svatý a člověk je především hříšný. Slovo, které je v ČEPu překládáno spojením oběť za hřích, naznačuje, že tento hřích nemusí být žádná programová svévole ani zvrácenost nebo vzpora proti Bohu. Hřích, o který se zde jedná, nemusí být ani chtěný a dokonce ani vědomý. Je to prostě omyl, minutí se ve svém záměru, nedosažení toho, co mělo být. Už takovýto hřích vytváří z lidské strany nepřekonatelnou vzdálenost ke svatému Bohu. Vzpomeňme na známý text Iz 59,2 – „Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.“ Moc oběti spočívá v tom, že ukazuje na závažnost tohoto rozporu mezi člověkem a Bohem a zároveň je z Boží milosti ustanovením, které jej překonává. Oběť je způsob přiblížení k Bohu. Kdo se chce dostat k Bohu jinak, nějak po svém proniknout do sféry jeho svatosti, riskuje, že to pro něj bude v konečném důsledku smrtelné. Hospodin prokazuje svou svatost skrze ty, kteří se k němu přibližují. To lze chápat tak, že se Hospodin posvěcuje činy, které vykonává na svých blízkých. Může to mít pozitivní i negativní aspekt. Pro ty, kteří se přibližují v moci oběti, to znamená Hospodinovu blízkost a sdílení jeho svatosti (viz. Mojžíš, který si musí dát na tvář závoj – Ex 34,30-32). Pro ty, kteří se přibližují jinak, to znamená smrt (viz. Nádab a Abíhú). Hospodin je posvěcen. Prvních deset dnů nového roku, tj. dva dny „Roš hašana“, sedm dní a Den smíření, jsou v židovské liturgii příznivým obdobím na to, abychom napravili naše nedostatky a přiblížili

ADVENT 03/2003

se k Bohu. Proto jsou známé jako dny tešuva (obrácení, pokání), ale především jako dny návratu, obnovení blízkosti s Bohem. Ohlas liturgie Dne smíření můžeme také nalézt v novozákonní knize Židům, kdy veleknězem, který vstupuje do svatyně, je Ježíš Kristus se svou obětí. Tímto i pro nás otevírá novou cestu do svatyně, do spásného společenství s Bohem. „Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“ (Žd 10,19-22) Přestože nejsme zvyklí začátek občanského roku spojovat s nějakým duchovním obrozením, myslím, že je dobré mít v životě takovéto pravidelně se opakující mezníky, kdy si uvědomujeme své vzdálení od Boha a potřebu obnovy Boží blízkosti. Většinou to asi prožíváme při VP, možná má někdo takováto svá osobní období anebo jsou to prostě aktuální události, které nás k této potřebě přivedou. Přál bych si, abychom v takovýchto chvílích spoléhali na moc Kristovy oběti a přistupovali tak před Boha s opravdovým srdcem, doslova text říká s „pravdivým srdcem“, to znamená, že před Bohem nemusíme nic skrývat, můžeme mu vyjevit celé své nitro. Dále máme přistupovat v plné jistotě víry, tedy svobodně a bez váhání. Než velekněz předstoupil před Boha, měl se omýt vodou (Lv 16,4) a také zde čteme o srdci očištěném od zlého svědomí a těle obmytém čistou vodou, což pro nás znamená přistoupit s vědomím, že on nás pro toto setkání vnitřně i vnějšně uzpůsobuje. Myslím, že tato pasáž je jinak řečeno to známé janovské „Já jsem ta cesta…“ spolu s výzvou vydat se po ní. L K

9

KONFERENCIA

Blížia sa konferencie V posledných týždňoch žijú členovia cirkvi, ale predovšetkým vedenie jednotlivých združení prípravami riadnych konferencií združení. Pre zbory tak vzniká možnosť zapojiť sa do diania v cirkvi nielen výberom delegátov, ale aj pripomienkami do agendy rokovania. Pretože konferencia združenia nie je každodennou udalosťou, bude užitočné poodtiahnuť záves a nazrieť do tajomstva zvaného konferencia združenia. Krátky výlet do histórie nám pomôže pochopiť viac o tom, ako konferencie vznikli a aký cieľ si kládli od úplných začiatkov: Podstatný podiel na vieroučnom a názorovom zjednocovaní adventistov svätiacich sobotu mali tzv. „sobotné konferencie“. Boli to vlastne biblické študijné a modlitebné zhromaždenia, ktorých bolo v priebehu troch rokov (1848-1850) asi dvadsať. Tieto konferenčné zhromaždenia sa väčšinou konali na konci týždňa, no niektoré trvali od štvrtka do pondelka. Ich zámerom podľa Jamesa Whitea bolo „zjednotiť bratov na základe významných právd súvisiacich s posolstvom tretieho anjela“ zo Zjavenia 14. kapitoly. Viacerí adventisti boli presvedčení o tom-ktorom bode biblickej pravdy, ale chýbala im spoločná zhoda. …Nešlo o nejaké zdĺhavé, tematicky vyčerpávajúce zasadania, ale zhromaždenia zamerané na dosiahnutie jednotného názoru v tých otázkach viery, v ktorých po sklamaní prijali nové svetlo a ktoré bolo treba biblicky dôkladnejšie objasniť, aby vynikol ich vzájomný súvis v záujme možného perspektívneho zjednotenia veriacich. Prvé konferenčné zhromaždenie zvolal E. L. H. Chamberlain na 20. až 24. apríla do Rocky Hillu v štáte Connecticut. V nedokončenej priestrannej miestnosti domu Alberta Beldena sa zišlo asi päťdesiat účastníkov. Kým hlavnou témou Jozefa Batesa bola podľa očakávania otázka soboty a zákona, James White hovoril o význame trojanjelského posolstva zo Zjavenia.

10

Po tomto prvom konferenčnom zhromaždení James White napísal: „Onoho večera (štvrtok, 20. apríla 1848) sa zišlo 15 spoluveriacich. V piatok ráno nás bolo asi päťdesiat. Všetci neboli utvrdení v pravde. Jedna prednáška onoho dňa poslucháčov veľmi zaujala. Brat Bates predstavil Božie prikázania v jasnom svetle a ich dôležitosť zvýraznil mocnými svedectvami. Jeho slová utvrdili tých, čo pravdu už prijali, a prebudili tých, čo pre ňu ešte neboli rozhodnutí.“ (A. Štefanec, Pamätajme, ako nás Pán viedol) Jedným z ďalších asi najznámejších zasadaní Generálnej konferencie bolo zasadanie v Mineapolis v roku 1888, ktoré zásadným spôsobom ovplyvnilo nielen chápanie cirkvi v otázke ospravedlnenia z viery, ale rozhodujúcim spôsobom ovplyvnilo aj Ellen G. Whiteovú. Aj u nás majú konferencie svoju históriu:

Prvá výročná konferencia na území dnešnej Česko-Slovenskej únie prebehla v Prahe od 18. do 22. decembra v roku 1907. Konferencia sa na svojom zasadaní uzniesla na bodoch, o ktoré sa bude opierať ďalšia činnosť cirkvi: 1. Lepšie slúžiť a zostať verný Bohu, 2. Modliť sa o to, aby bolo viac robotníkov na diele Pánovom, 3. Vďačnosť nemeckej únii za finančnú a personálnu pomoc 4. Bola založená pokladňa pre chudobných, 5. Povzbudenie rozširovať literatúru. Za predsedu bol vtedy zvolený brat W. Prilwitz.

ADVENT 03/2003

KONFERENCIA

Zvolanie konferencie Riadna konferencia združenia sa koná raz za tri alebo štyri roky podľa rozhodnutia konferencie únie a zvoláva ju výbor združenia. O zvolaní konferencie majú byť zbory informované najmenej 3 mesiace pred začatím zasadania.

V roku 1929 sa Banskej Bystrici konala v budove Parných kúpeľov IX. Konferencia Slovenského misijného poľa

Na konferencii po druhej svetovej vojne sa cirkev svojím programom aktívne podieľala v sociálnej oblasti práce: 1. Cirkev poskytuje pomoc obetiam vojny; 2. Organizácia letných táborov pre mládež; 3. Tabita spolupracuje s okresnými oddeleniami starostlivosti; 4. Veriaci navštevujú a ošetrujú chorých; 5. Prešívajú obnosené veci; 6. Pomáhajú v domácnostiach s viacerými deťmi. Na konferencii v roku 1968 bola znovu obnovená činnosť združení a cirkev si stanovila svoj program: 1. Nadviazať spojenie s celosvetovým adventným hnutím; 2. Zaviesť samostatné hospodárenie; 3. Opustené zbory obsadiť kazateľmi; 4. Vykonať reorganizáciu zborov; 5. Získať miestnosti na zhromažďovanie a byty pre kazateľov; 6. Budovanie vzťahov v cirkvi po náročnom období. Významnou konferenciou bola konferencia po nežnej revolúcii, keď cirkev hľadala nové miesto a metódy práce v zmenených spoločensko-politických podmienkach. Poďme však do súčasnosti. 20. apríla sa stretnú zvolení delegáti zborov na prvom z dvoch spoločných stretnutí pracovnej časti konferencie. To druhé, záverečné sa uskutoční 8. mája. V medziobdobí budú zasadať zvolené pracovné výbory. Spoločné slávnostné zhromaždenie sa uskutoční v sobotu 10. mája. Pre lepšiu orientáciu uvádzame výňatky z Rokovacieho a organizačného poriadku pre konferencie združení schváleného výborom únie. Ide o dokument vychádzajúci z ústavy a Cirkevného poriadku Cirkvi advenstistov s.d.

ADVENT 03/2003

Konferencia združenia najmä (skrátené): a) hodnotí činnosť zborov, združenia, jeho výboru, predstaviteľov združenia, kazateľov a inštitúcií zriadených združením za obdobie od poslednej konferencie a prijíma opatrenia na odstránenie zistených nedostatkov b) prijíma opatrenia na zabezpečenie jednoty a čistoty viery, na dodržiavanie Ústavy a ďalších cirkevných predpisov, uznesení a opatrení nevyhnutných na všestranný, harmonický a rovnomerný rozvoj všetkých zborov a inštitúcií cirkvi zriaďovaných združením c) stanovuje programy a ciele práce združenia v budúcom období a spôsoby ich zabezpečenia d) volí na ďalšie funkčné obdobie predstaviteľov a ďalších členov výboru združenia Na konferencii združenia sa s právom hlasovať zúčastňujú: delegáti vybraní zbormi. Ich počet sa určí podľa nasledujúceho kľúča: • zbor s počtom členov menej než 50: 1 delegát • zbor s počtom členov 50 a viac: na každých plných 50 členov po 1 delegátovi a na zostávajúcich neúplných 50 členov, ak ich počet presiahne 25, 1 delegát Výber delegátov Delegátom konferencie združenia môže byť len člen cirkvi, ktorý žije podľa zásad viery, podporuje cirkev a je schopný vhodným spôsobom reprezentovať základné poslanie cirkvi a záujmy združenia a prejavuje zásady kresťanskej etiky. Delegátov na konferenciu združenia vyberá a poveruje zbor. Každý zbor dbá na to, aby sa nezabudlo na mladých bratov a sestry. Za delegátov zbor nevyberá predpojaté, stranícke osoby, bez zmyslu pre konštruktívny dialóg. Delegáti sú menovaní mesiac pred konferenciou a ich mená sú okamžite nahlásené na združenie.

11

KONFERENCIA

Príprava delegátov Každý kazateľ organizuje najmenej jedno prípravné stretnutie delegátov zvereného zboru (zverených zborov) na konferencii združenia, na ktorom okrem iného prerokovávajú: agendu konferencie, rokovací a organizačný poriadok konferencie, dokumenty zaslané zo združenia, návrh plánov a programov oddelení a inštitúcií, priority v programe cirkvi z pohľadu zboru Registrácia delegátov Ak nie je meno delegáta uvedené v zozname, pretože bol poverený ako delegát náhradou za riadne povereného delegáta, musí preukázať svoje oprávnenie zastupovať na konferencii zbor písomným poverením. Hlasovanie Obvyklý spôsob hlasovania je zdvihnutím ruky. Tajné hlasovanie nariadi predsedajúci, ak tak rozhodne pracovné zhromaždenie. Návrh je prijatý, ak získa väčšinu odovzdaných hlasov. Program a agenda konferencie V úvode pracovného zhromaždenia delegáti schvália navrhnutý program a predloženú agendu rokovania. Neskôr nie je možné agendu rozširovať o ďalšie body. Zhromaždenie delegátov rokuje len o návrhoch, ktoré sú uvedené v agende konferencie. Návrhy a pripomienky delegátov sú prípustné len v medziach prijatej agendy. Výbory Na zvýšenie efektívnosti svojho rokovania vytvára konferencia pracovné výbory (prípadne komisie) a poveruje ich, aby konali prípravnú prácu, t. j. pripravili návrhy, ktoré predložia na diskusiu a hlasovanie zhromaždeniu delegátov. Prehľad výborov 1. prípravný výbor 2. výbor pre plány a programy 3. menovací výbor 4. výbor pre poverenie 5. podľa potreby ďalšie výbory a komisie

12

Zásady delegáta 1. Dbá na to, aby v jednotlivých výboroch boli dostatočne a úmerne zastúpené územné oblasti, okrsky a zbory. 2. Dbá tiež na to, aby vo výboroch boli úmerne zastúpení pracovníci cirkvi a laickí členovia. 3. Snaží sa navrhnúť, ak je možné aj mladšie osoby a sestry. 4. Dve osoby, ktoré sú členmi toho istého zboru, nemôžu pracovať v jednom výbore. 5. Členovia odstupujúceho vedenia nemôžu byť členmi menovacieho výboru. 6. Členom pracovného výboru sa môže stať iba riadny delegát konferencie 7. Každý delegát má možnosť požiadať o vrátenie návrhu výboru. V takomto prípade je potom povinný výboru zdôvodniť svoju žiadosť a predniesť námietky proti návrhu. Jednotlivé diskusné príspevky majú byť stručné a presné, nemali by opakovať to, čo už bolo povedané. Medzi kresťanské zásady rokovania patrí takt, zdvorilosť a rešpektovanie názorov druhých. Pravda nemá nič spoločné so zvyšovaním hlasu, neschopnosťou ovládať sa alebo vyrovnávaním osobných účtov. Všetci účastníci konferenčného rokovania majú sledovať záujem cirkvi ako celku. „Zástupca vyslaný na konferenciu združenia nie je zvolený preto, aby zastupoval iba zbor, ktorý ho vyslal. Pri zasadaní má posudzovať dielo ako celok a pamätať, že je zodpovedný za prospech Božieho diela v celej jeho šírke. Nie je prípustné, aby sa zástupcovia zborov organizovali alebo sa pokúšali hlasovať ako jednotka. Rovnako nie je dovolené, aby sa zástupcovia veľkého zboru pokúšali svojou početnou prevahou riadiť priebeh konferenčného zasadania. Každý delegát má byť citlivý na vedenie Ducha Svätého a hlasovať podľa svojho osobného presvedčenia. Každý činovník alebo vedúci zboru, ktorý by sa pokúšal ovplyvňovať hlasovanie nejakej skupiny delegátov, musí byť považovaný za nespôsobilého zastávať služobnosť v cirkvi.“ (Cirkevný poriadok, str. 124) Z F S; F 

ADVENT 03/2003

KONFERENCIA

V čom bude najbližšia konferencia iná (očami tajomníka Slovenského združenia Karola Badinského) Je prirodzené zaoberať sa myšlienkou ako to, čo robíme, robiť ešte lepšie, jednoduchšie, efektívnejšie a pod. Aj kvôli tomu dochádza k vývoju v živote i v spoločnosti. Príde čas, keď si uvedomíme, že spôsob ako máme uložený nábytok, ako sa učíme, alebo s niekým komunikujeme, by sme mali zmeniť. Podnet na takéto zmýšľanie môže prísť z rôznych smerov. Niekedy na to prídeme sami, inokedy nám niekto poradí, ako napr. Jetro Mojžišovi. (2 Moj 18,14-24) Zrazu vidíme, že niečo sa dá robiť inak. Niekedy až čas a skúsenosti ukážu, čo to prinieslo, ale odmietať skúšať nové, vhodnejšie a aktuálnejšie sa väčšinou neoplatí. Kľúčovým bodom je to, čo sa nám v určitom čase objaví ako problém, alebo málo efektívne riešenie. Na takýto bod sme narazili aj pri hodnotení spôsobu, akým sme doteraz viedli konferencie. Objavovali sa problémy, ako napríklad príliš bohatá agenda rokovania a nedostatok času, nedostatočné rozpoznanie preberanej témy a z toho prameniace neuvážené návrhy, rozhodnutia pod tlakom času, plénum delegátov ako príliš veľké diskusné fórum na dostatočné rozdiskutovanie dôležitých otázok atď. To nás viedlo v celej Česko-Slovenskej únii k premýšľaniu, ako tieto problémy odstrániť a prácu konferencie zefektívniť. Nakoniec sme dospeli k riešeniu, pre ktoré sa rozhodli všetky tri združenia únie. Základný posun je v tom, že pracovná časť konferencie nebude trvať len dva po sebe idúce dni, ale rozloží sa do niekoľkých týždňov. Na začiatok konferencie sa zídu všetci delegáti a budú prvému stretnutiu venovať celý

ADVENT 03/2003

deň. Program prvého dňa konferencie po registrácii delegátov by mal byť nasledovný: pobožnosť, voľba sčítacej a zapisovacej komisie, schválenie navrhnutého programu a agendy konferencie, správy predsedu cirkvi a hospodára s diskusiami k správam, voľby pracovných výborov, diskusia o hlavnom smerovaní združenia a voľba predsedu združenia na nasledujúce konferenčné obdobie. Ďalšie stretnutie všetkých delegátov sa uskutoční až o niekoľko týždňov, ale medzi týmito dvomi rokovacími dňami bude priestor na zasadnutia všetkých pracovných výborov, ktoré pripravia návrhy ku všetkým bodom agendy. Hlavný účel je v tom, aby skupina zvolených v menšom kolektíve mohla kvalifikovane a s dostatočným časovým priestorom prediskutovať a pripraviť všetko potrebné pre ďalšie rozhodovanie pléna delegátov. Na poslednom pracovnom stretnutí všetkých delegátov predložia pracovné výbory svoje návrhy, ktoré pre nich vyplývali zo schválenej agendy a plénum delegátov uzavrie svojím rozhodovaním a hlasovaním otvorené otázky agendy. Ďalší bod sa týka programu cirkvi a teda jej ďalšieho smerovania v jednotlivých oblastiach činnosti. Ešte pred samotným začiatkom konferencie súčasný výbor združenia bude iniciovať vznik komisie, ktorá pripraví návrh pre plány a uznesenie, ktorý dostanú delegáti vopred spolu s ostatnými materiálmi. Delegáti sa k nemu na prvom stretnutí vyjadria v diskusii a hlasovaním. V prípade, že bude prijatý, bude na jeho konečnom znení pracovať výbor pre plány a uznesenie. Tento predbežný krok vychádza z uvedomenia, že program a plány sú základom pre všetky ďalšie rokovania a rozhodovania a preto by mali byť známe skôr než sa bude rokovať o ďalších záležitostiach. V minulosti výbor pre uznesenie a plány pracoval paralelne a často nezávisle od rokovaní v pléne i v ostatných výboroch. Z tohto dôvodu chýbala koordinácia týchto činnosti aj záverov, ktoré boli prijaté. Veríme, že tieto riešenia budú pre najbližšie konferenčné stretnutie efektívnejšie, sú naším ľudským príspevkom, ako robiť veci lepšie. To najdôležitejšie, čo si môžeme priať a modliť sa

13

KONFERENCIA

o to, je, aby celú prípravu aj priebeh konferencie i každého z nás viedol Duch Svätý a nám všetkým dal pokoru a múdrosť. Aby sme na koniec mohli povedať, čo kedysi v Jeruzaleme apoštolovia: „Zaľúbilo sa Duchu Svätému aj nám…“ (Sk 15,28) K B

Najkrajšie dni má cirkev pred sebou… (slová predsedu Slovenského združenia brata Emanuela Dudu v rozhovore o blížiacej sa konferencii Slovenského združenia) Ako hodnotíš svoje pôsobenie a pôsobenie združenia za posledné štyri roky? V čom boli silné a naopak, v čom slabšie stránky činnosti združenia? Uvedomujem si, že naše pôsobenie bude hodnotiť predovšetkým náš Pán. To je najväčšia autorita. My ľudia sme schopní vidieť skutočnosť iba čiastočne. Ľudské posudzovanie je vždy nedokonalé. Napriek tomu môžeme byť veľmi obohatení výsledkami uváženého hodnotenia. Otázka hodnotenia ma stále tlačí, dávam si ju a hľadám odpoveď v modlitbách. Po celý čas práce na združení som si uvedomoval, ako veľmi som závislý od Boha. V súkromnom živote aj pri rôznych rozhodnutiach robím chyby, a to ma veľmi mrzí. Na druhej strane mám istotu, že Pán hodnotí nadšenie, pohnútky a ochotu s ním spolupracovať. Nechcem zabudnúť ani na svojich spolupracovníkov a výbor združenia, ktorí mi pomáhali niesť zodpovednosť. Spolu sme hľadali Pána, riešenia rôznych problémov a radili sa. Pýtaš sa ma na silné stránky pôsobenia. Nie som si vedomý, žeby sme boli v niečom silní. Na konferenciu nepôjdeme so vztýčenou hlavou, čo sme dokázali, ale ako neužitoční služobníci, vo vedomí, že to mohlo byť lepšie. • Najväčšiu radosť mám z evanjelizačnej práci na „bielom mieste“ v Humennom, kde sa presťahovala rodina brata O. Popoviča. Pán požehnáva ich obetavú prácu.

14

• Radujem sa zo svojpomocne vybudovaného štúdia na rozmnožovanie video a audio kaziet, ktoré sú už využívané v evanjelizačnej práci kazateľmi aj nekazateľmi. • Oddeleniu zdravia sa podarilo rozbehnúť 20 klubov zdravia a pripraviť lektorov. • Teším sa z práce detí a mládeže. Vzájomným prepojením práce s deťmi v detskej sobotnej škole, oddieloch KP, Flag campoch, skupinách mládeže až po Amicus (hnutie vysokoškolákov) sa nám podarilo vytvoriť systematický rámec pre výchovu od detského veku až po dospelosť. • S radosťou sa pozerám na tituly kníh, ktoré nám pripravil Advent, na ich kvalitu a mimoriadne obetavú aj obdivuhodnú prácu knižných evanjelistov. Naopak, veľa starosti a smútku nám spôsobil rast cirkvi. Podrobnú správu podám delegátom konferencie. Ako hodnotíš svoju spoluprácu s jednotlivými oddeleniami a inštitúciami v cirkvi ? V čom vidíš možné smerovanie a väčšie dôrazy ? Veľmi mi záležalo, aby zavládol pokoj a dobré vzťahy. Jednota, ochota spolupracovať a radiť sa sú pre vedenie cirkvi veľmi dôležité. Vedúci oddelení a inštitúcií musia tvoriť dobrý kolektív, ktorý si napriek rôznym darom a názorom rozumie, chce spolupracovať, pretože mu ide predovšetkým o rozvoj diela Božieho. V takejto atmosfére sa urobí oveľa viac, ako keď vládne v kolektíve napätie. Čo sa týka smerovania cirkvi, verím, že ju vedie Pán. Jej poslaním je hlásať všetkým ľuďom evanjelium v kontexte trojanjelského posolstva. Máme viesť ľudí, aby prijali Ježiša Krista ako svojho osobného Spasiteľa, pripojili sa k jeho cirkvi a pripravili sa na Jeho druhý príchod. Tomuto cieľu by malo byť všetko podriadené. Cirkev by mala dať väčší dôraz na spôsob, ako sa priblížiť k dnešným ľuďom. Aj keď sa u nás hlási ku kresťanstvu viac ako 84 % obyvateľov, predsa pozorujem rastúcu náboženskú apatiu, sekularizáciu, sociálne napätie, strach. Veľa ľudí stráca zmysel žiť pre budúcnosť. Cirkev by mala dať odpoveď na ich problémy a pomôcť im ich

ADVENT 03/2003

KONFERENCIA

riešiť. To si však vyžaduje, aby sme biblické posolstvo znovu poctivo premysleli a potom ho realisticky podali ľuďom. A tu je určité nebezpečenstvo. Na jednej strane ho máme prispôsobiť potrebám ľudí, na druhej strane musíme odmietnuť vieroučné odchýlky a spôsob života, ktorý odporuje kresťanským, biblickým princípom. Tieto dve veci potrebujeme zladiť, lebo nesúlad nám bráni splniť naše poslanie. Naše zbory musia znova objaviť evanjelizačného ducha. Nepoznám väčší dôraz než príkaz Pána Ježiša: „Choďte… učte… krstite… získavajte mi učeníkov.“ To je príkaz pre každého člena, kazateľa, oddelenie aj inštitúciu. Za to sme zodpovední Pánovi. Nemali by sme zabúdať, že ľudia dnes dávajú prednosť takému náboženskému prostrediu, kde sa prejavuje láska, pochopenie a povzbudenie. Kam sa cirkev uberá a ktorou cestou by mala ísť, aby hodnotne napĺňala svoje poslanie: Hlásať evanjelium? Aká je tvoja vízia do budúcnosti? To je veľmi ťažká otázka. Nemám jednoduchú odpoveď, ako ísť ďalej. Keď sa pozerám okolo seba, kam sa uberá cirkev, mám bolesť. Vidím určitý dosť výrazný posun v otázkach životného štýlu, spôsobu zbožnosti, rastu v Kristovi, vernosti aj obetavosti. Nikto nás nemôže uraziť viac, ako keď povie, že medzi nami a svetom nie je rozdiel. Znehodnocuje to vierohodnosť nášho posolstva. Je čas, aby sme preniesli zbožnosť zo sobotných zhromaždení do našich domovov, každodenného života, prijali adventný spôsob života a tak dali odpoveď na strach, problémy a starosti ľudí, ktorí žijú okolo nás. Radostný a šťastný kresťan môže veľa dať. Musíme však byť pripravení, že väčšina nebude súhlasiť s naším postojom. Môžu prísť aj určité sankcie. To je však obeť, ktorú prinesie „ostatok“. Moja vízia má určité piliere, ktoré sú postavené na hodnotení situácie. Aspoň dva z nich: zbor a kazateľ.

ADVENT 03/2003

• Po hmotnej stránke majú zbory všetko, čo potrebujú. Chýba nám to najdôležitejšie, a to moc. Moc Ducha Svätého, ktorú nič nenahradí. Som presvedčený, že dnes potrebujeme viac obyčajných ľudí, ktorí sú ochotní podrobiť sa tejto neobyčajnej moci, ktorá ich vyzbrojí a uschopní k službe. Pochopil som, že prebudenie v cirkvi nastane vtedy, keď viac ľudí bude ochotných slúžiť. Na nich príde tá Moc – pozdný dážď. Tu majú svoje nezastupiteľné miesto mladí ľudia. Cirkev sa im musí viac venovať a naučiť ich slúžiť. • Boh povolal k vedeniu zboru kazateľa. Nie je to ako svetská práca, ale povolanie. Každý kazateľ by mal mať istotu Božieho povolania. Viem, že väčšina kazateľov ju má. Nepozerajú sa na čas, sú obetaví, prívetiví a sú presvedčení, že nič iného by nerobili. Kazateľská práca je pre nich zmyslom života. Na druhej strane duchovná úroveň našich zborov a vernosť členov závisí od nich. Preto by sme mali zvýrazniť a mať v úcte kazateľskú službu a modliť sa za nich, aby ju zvládli. Kazateľ je stále kľúčovou osobou. Keď je depresívny, skľúčený, urážlivý, na nízkej duchovnej úrovni, jeho prioritou nie je evanjelizácia, nevie motivovať, chýba nadšenie pre vec, potom je iba otázkou času, keď sa to prejaví na raste zboru. Môže to ochromiť rast cirkvi. Jednou z úloh kazateľa je motivovať členov, ukázať ako dnes slúžiť, vychovávať členov k učeníckemu modelu cirkvi a nájsť členom službu podľa duchovného obdarovávania. Skúsenosti hovoria, že tak by sa mohlo vytvoriť duchovné spoločenstvo medzi bratmi a sestrami v malých skupinkách. Už niekoľko rokov sa usilujeme zmeniť myslenie a pohľad na prácu kazateľa a členov. Asi to ešte nejaký čas potrvá. Nemali by sme sa vzdať. Čo by malo rozhodovať u delegátov pri výbere a voľbe predstaviteľov Slovenského združenia a výboru združenia? Na čo by mal byť položený dôraz pri výbere a rozhodovaní o takej významnej službe?

15

KONFERENCIA Cesta, ktorou sme sa vydali, je v princípe dobrá. Potešilo by ma, keby nové vedenie združenia v nej pokračovalo. Písmo nám predstavuje profil vedúcich. Pán Ježiš charakterizoval ho takto: „Kto z vás je najväčší, nech vám je služobníkom.“ (Mat 23,11) To je skutočná veľkosť. Ďalej by mal milovať Boha, jeho slovo a ľudí. Vedúci by mal vedieť pracovať v tíme, prijímať rady a pritom sa usilovať o jednotu. Tiež by mal rešpektovať autoritu. K jeho službe patrí obetavosť, vernosť, stálosť a zodpovednosť. A nad tým všetkým je pokora učiť sa, mať spoločenstvo s Bohom. Očakáva sa povzbudzovanie, motivovanie a, samozrejme, organizačné schopnosti. Modlím sa, aby delegátov pri výbere viedol Boh, a nie emócie.

zodpovedný zbor. Na nich vložil Pán najväčšiu zodpovednosť. Očakávam, že kazatelia a delegáti zo zborov prídu s iniciatívou, plánmi. Každý zbor by mal mať plán rastu cirkvi aspoň na konferenčné obdobie, aby sa nám nevytratilo zo zreteľa naše poslanie. Plán má sledovať duchovné potreby a rast členov zboru, ako aj evanjelizačné programy. Keď má zbor jasný plán, kazateľ a vedúci oddelení môžu zborovému zhromaždeniu podať správy o výsledkoch a môžu spoločne hodnotiť. Loď, ktorá nemá jasný cieľ, sa túla po mori. S ľútosťou konštatujem, že sú niektoré zbory, ktoré nemajú jasný plán. Plánovanie je božský princíp. Zbor, ktorý nemá plán, neberie Boha vážne. Niekde som čítal, že cirkev zomiera ticho. Nikto si to ani nevšimne. Verím, že cirkev má pred sebou tie najkrajšie dni. Pán je s nami. Nemáme sa čoho báť. V našich zboroch je veľa oddaných bratov a sestier vedených Cesta, ktorou sme sa vydali, je v princípe Duchom Svätým, ktorí dobrá. Potešilo by ma, keby nové vedenie napriek problémom, ťažzdruženia v nej pokračovalo. Písmo nám predkostiam, utrpeniu priprastavuje profil vedúcich. Pán Ježiš ich charakterivia Pánovi cestu pre jeho zoval takto: „Kto z vás je najväčší, nech vám je druhý príchod. A to ma služobníkom.“ (Mat 23,11) napĺňa optimizmom.

Čím bude konferencia v roku 2003 významná a v čom iná, ako tie predchádzajúce, aké dôrazy bude klásť pri rokovaniach? Čo jej bude dominovať? Úlohou konferencie je zhodnotiť, čo sa podarilo, ale aj to, čo sme nesplnili alebo neurobili ako nám to uložila predchádzajúca konferencia. Ide o to, aby sme čo najobjektívnejšie rozpoznali, kde sme došli a vytýčili si ďalšie plány, programy a ciele, kde sa chceme ako cirkev uberať a dostať o štyri roky. Iná bude v tom, že pracovná časť konferencie bude predĺžená z dvoch na 18 dní + slávnostné zhromaždenie. Rozložením konferencie do niekoľkých dní sledujeme niekoľko podstatných vecí, ktoré ovplyvňujú priebeh a kvalitu konferencie. Napríklad, dávame pracovným výborom príležitosť robiť zmysluplnú prácu. V danom čase môžu zmapovať situáciu, pripraviť dobré plány a vybrať kandidátov do vedenia. Predpokladám, že dominovať bude otázka rastu cirkvi. Mám strach, že tak, ako sme iba chceli prežiť to zložité obdobie totality, že sa to opäť dnes v čase mimoriadnej náboženskej slobody opakuje. Voľajako prežiť. Podčiarkujem, že za rast cirkvi je

16

Ako sa Slovenské združenie pripravuje na konferenciu? V akom štádiu sú prípravy? Prípravy sme rozbehli už v septembri a bratia a sestry dostali od nás informácie prostredníctvom obežníkov. Teraz čakáme od nich návrhy tematických okruhov, ktorými by sa mala konferencia zaoberať. Chceme ich dať do agendy konferencie. Tiež čakáme na mená delegátov. Na združení pripravujeme materiál pre delegátov, ako to stanovuje Organizačný a rokovací poriadok cirkvi. Máme zaistenú športovú halu v Lučenci, kde bude v sobotu 10. mája 2003 slávnostné zhromaždenie za prítomnosti predsedu EUD brata Ulricha Frikarta. Rátame s tým, že výbory zborov zaistia pre členov na túto sobotu autobusy. Všetkých prosím o modlitby, aby konferencia prebiehala pod vplyvom Ducha Božieho. R  F S

ADVENT 03/2003

VELICE UŽITEČNÁ ZÁMĚNA „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůni kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?“ Tak to je verš, který jsem vytáhla pro můj pathfinderovský oddíl Vlky. Hm, překvapení, co je to za verš? Okamžitě se mi vybavuje minulá doba, kdy přede mnou zesměšňují Bibli. A já teď pro moje Vlky vyberu takový verš??? Čtu znovu. Potom čtu nadpisy kapitol: Hledání lásky, Odvaha lásky – to už je mi bližší. Potřebuji odvahu a lásku pro svou práci s dětmi; no to tedy ano. A děti potřebují také strašně moc lásky, jako ta malá vlčí štěňata. Potřebují se lásce naučit. Nejen významu toho slova, ale hlavně projevům lásky mezi sebou. No jasně, je to sice zvláštní verš, ale vybízí nás k odvaze a lásce.

Už tomu začínám rozumět a dalších čtrnáct dní si ten zvláštní verš opakuji. Jednou večer si zase čtu „náš“ verš a přemýšlím: odvahu a lásku… Otáčím veršíčkem, mimochodem s labutí uprostřed jezera, a zarazím se: Přísloví 3,6. Dochází mi, že jsem se vlastně spletla a při prvním čtení veršíku jsem četla Píseň 3,6 a ne Přísloví 3,6: „Poznávej ho na svých cestách, On sám napřímí tvé stezky.“ Jak bych si přála, aby ti moji Vlci poznali Boha, navzdory tomu, že o něm téměř nic nevědí a doma o Něm nic neslyší. Ach jo, jak to mám co nejlépe udělat, jak se mám chovat, co na schůzkách říkat? No přece – odvahu a lásku. A k tomu ještě: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.“ (Přísloví 3,5) H. A S. 17

PRÁVĚ SE VÁM PŘEDSTAVUJE … ODDÍL 003 ARARAT PLZEŇ

Stalo se to někdy před letními prázdninami roku 2002, kdy jsem dostal za úkol znovu oživit náš oddíl. Přiznám se, že jsem nevěděl jak, vždyť až na pár dětí ve sboru tu nebyl nikdo. Navíc jsem přípravu na schůzky nestačil, a tak se začínalo hodně ztěžka a v počtu dvou dětí. I přesto, že jsem požádal několik lidí o pomoc, situace byla stejná, nikdo to nechtěl dělat pravidelně. Samozřejmě, jak to tak chodí, přišla malomyslnost. Stále jsem ale věřil a prosil Boha. Týdny utíkaly a začátkem listopadu mne náhle oslovila jedna paní z druhého plzeňského sboru, že by ráda pracovala se mnou. Slovo dalo slovo, začali jsme se střídat a radostí bylo, že přivedla s sebou další čtyři děti. V dnešní době je nás už 12 dětí a 4 vedoucí! Dostal jsem znovu chuť bojovat. Radost byla o to větší, když některé z dětí, které nechodí do sboru, přišly i na náš vánoční program mládeže a vzaly s sebou své rodiče. Jen těžko by mě na začátku září napadlo, že nějaké cizí děti z ulice se díky našemu oddílu dostanou až k nám do sboru. A to na začátku byla jedna velká malomyslnost… VAŠEK Z PLZNĚ

bkontakt nebo odkazu na m / z c www . eznámit s na s dbox e ž í l e b r e . t e ž ší čin .pathfinder b ů e m w e .cz ností s Na . 18

C R R R CV A K Kde jsme to naposledy skončili? Už víte? Zůstala před námi jedna otázka. Jak si to Pán Bůh představoval se sobotou?

sobota. To je ta chvíle, kdy se můžeme naladit na stejné vlny, na kterých vysílá Bůh. Boží vysílání nemá tak silné vlny, aby přehlušily to, co je okolo nás. A právě tohle je ten důvod, proč se třeba nedíváme na televizi nebo nehrajeme na počítači. Není to kvůli tomu, že Pán Bůh řekl: nebudeš v sobotu nic takového dělat a tečka. Je to jinak. Když máš kamarádku nebo kamaráda a domluvíte se, že spolu strávíte den, tak si také nebudeš dělat svoje věci, ale chcete být spolu, svoje věci necháš na jiný den. Tak stejně Pán Bůh chce být spolu s námi. On si čas udělal a záleží jen na nás, jestli to stejné uděláme i my. Říkáš si:

Musíš … si s každým podat ruku a ještě se u toho usmívat. … sedět celý den ve sboru a dávat pozor, i když tomu moc nerozumíš. … když se někdo modlí, mít zavřené oči a stát v klidu, i když to trvá moc dlouho. Nesmíš … se už od pátku večer dívat na televizi … si jít hrát s dětmi ven. … zapařit nějakou gamesku ☺. … si jít koupit něco, na co máš zrovna chuť.

„A proč bych s ním měl trávit den? Proč být s někým, koho jsem nikdy neviděl a koho vlastně ani moc neznám?“

Tak co tomu říkáš? Neboj se, cítím se fajn a naprosto zdráv. Máš pravdu, nemyslel jsem to vážně. Tohle asi nebylo záměrem Pána Boha – aby nám vzal všechno, co máme rádi.

Tak na tohle se podíváme příště. A ještě malý úkol pro vás: zkuste přemluvit rodiče, pokud tak už neděláte, abyste se v pátek večer všichni sešli a udělali si čas jeden na druhého, popovídali si, co jste prožili za uplynulý týden, a společně si začali sobotu. Když se vám to bude líbit, zůstaňte u toho. Jak se vám to podařilo, mi můžete napsat na [email protected]

Tak jak si to ale Bůh představoval?

Sobota začíná už v pátek večer a právě tahle doba rozhoduje o tom, jaká bude celá 20

SBALTE SI SVÝCH PĚT ŠVESTEK A JDE SE NA POŘÁDNÝ VANDR…

CIBULE – NÁŠ VZOR Tak už máme perfektní boty a směle jsme vstoupili do náruče přírody. A ejhle! Místo hřejivého objetí je tu zima, mokro a všude lezou škvoři. Vzdávat se? To nikdy! Je ale těžké tvářit se zmužile, když drkotáme zuby. Co počít? Určitě jste slyšeli úsloví, že neexistuje špatné počasí, jen špatné vybavení. Souhlasím. Je dobré počítat s tím, že bude hůř. Nechci ale chodit naložen jako soumar. Nejosvědčenější je strategie cibule. Síla mnoho tenkých slupek.

Příklad: několik triček je lehčích a skladnějších než tlustý svetr a pod nepromokavou větrovkou poskytnou podobnou službu. Já mám své „slupky“ rozděleny do tří hromádek. Nejblíže tělu nosím vrstvy z materiálu dobře odvádějícího pot. Další drží teplo a svrchní vrstva odolává větru a dešti. Takto oblečen vzdoruji globálním změnám klimatu a chodím rozmlouvat se stromy i v době, kdy ostatní jsou zalezlí a fňukají nad K4 psím počasím. Sucho v botách a lehký batoh Vám přeje 21

„V Bibli s námi mluví sám Bůh, jako člověk se svým přítelem.“ (Martin Luther)

VL

ČIČKA 2003

Venku byla opět zima a začátek roku 2003. A právě v ten čas jsme se již posedmé setkali na první společné akci dětí ČS v novém roce na soutěži biblických znalostí, tak zvaného přípravného kola na celostátní soutěž „Stezka písmáků“. Soutěžili jsme ve třech kategoriích na témata: Evangelia, Kniha Rút, Kazatel a Skutky. Samozřejmě jsme si užili i spoustu zábavy v mnoha dalších soutěžích a hrách. Vyřádili jsme se v bazénu a utkali jsme se opět na Mistrovství piškvorek a kuželek. Zjistili jsme také, kdo je pro tento rok novým mistrem v loupání brambor. (Však si ho dobře pamatujeme a jeho výjimečné schopnosti využijeme, zvláště na táboře ☺) V neděli jsme si užili sněhu i trochu mrazu v soutěži O Rút… Děkujeme všem, kteří pro nás připravili tento krásný víkend, a těšíme se na další společné setkání. A jak to všechno dopadlo? Toto jsou výsledky testu z biblických znalostí. Věková kategorie „A“ 1. místo E. Matějíčková, L. Salavová, A. Nevrlá, V. Steklá 2. místo P. Glaser, J. Trč 3. místo nebylo uděleno Věková kategorie „B“ 1. místo J. Bujoková, N. Prislupská, M. Salavová 2. místo D. Kroy, F. Hybnerová, K. Lunová, H. Forest 3. místo N. Müllerová, L. Hamiová Porota se omlouvá za chybu při vyhlašování výsledků kategorie „C“, ke které došlo nedopatřením. Konečné pořadí umístěných v této kategorii je následující: Věková kategorie „C“ 1. místo P. Stehlíková, G. Tvrzníková 2. místo Staněk, Bárta, Adame 3. místo B. Eisenhammerová, K. Matějíčková, I. Klokočníková, Tomášková

23

LUŠTÍME PRO RADOST

NAVŠTIV TE NOVÉ STRÁNKY PATHFINDERU WWW.PATHFINDER.CZ Najdete zde nové informace o plánovaných akcích, můžete se zapojit do diskusního fóra anebo získat novou inspiraci pro hry ve vašem oddíle. Na stránkách Pathfinderu se dozvíte vše, co potřebujete vědět o nás a o našem sdružení.

24

2003 / 03 příloha časopisu Advent pro mládež i ty ostatní

JEDNOLETÉ INICIAČNÍ STUDIUM „FILIP“ Na Teologickém semináři budou letos probíhat přijímací zkoušky pouze na jednoleté iniciační studium Filip. Rádi bychom se pokusili vám studium tohoto programu přiblížit, a proto jsme několika studentům položili šest otázek. Doufáme, že jejich odpovědi o tom, jak oni prožívají své „bytí“ na semináři, vám pomohou udělat si obrázek a některým z vás třeba usnadní rozhodování, zda se na studium přihlásit. Otázky: 1. Proč ses rozhodl pro studium programu FILIP? 2. Jakou jsi měl představu o Teologickém semináři? 3. Splnilo se tvoje očekávání? 4. Co tě nejvíc překvapilo? 5. Co máš na semináři nejraději? 6. Co bys vzkázal mladým lidem, kteří se rozhodují nebo váhají přijít na Teologický seminář?

ná automaticky být skutečně věřícím. Potřebovala jsem poznat Bibli a porozumět, čemu vlastně věřím. 2. Moje očekávání byla různá, ale hlavně jsem čekala, že to bude velmi náročná škola. Čekala jsem způsob klasické školy. Také velmi přísný režim, vážné tváře… 3. Naštěstí ty nesprávné představy ne. Ale dalo mi to něco, co bych čekala minimálně anebo vůbec nečekala. 4. Dobré vztahy, krásné prostředí a dobré jídlo. Je zvláštní tykat svému učiteli… 5. Je toho více. Společenství – kolektiv, dobré jídlo, Starý zákon s bratrem Benešem, malou modlitební skupinku… 6. Některá rozhodnutí nejsou lehká, ale právě proto stojí za to.

Ivo Breuer 1. Chtěl jsem si najít novou cestu k Bohu a naší víře. Získat osobní přehled a ucelit si informace. 2. Měl jsem představu, že na semináři studují téměř „svatí“ lidé, ale doufal jsem, že se tam i takový zatracenec jako já může dozvědět a načerpat leccos užitečného do svého budoucího života. 3. Dá se říci, že ano. 4. Milá rodinná atmosféra a vztahy, bezvadný přístup profesorů; velice mile mě překvapil i obsah vyučovaných předmětů. 5. Obědy. Starý zákon, který přednáší bratr Beneš, ale i další. 6. Přijďte na oběd! Není to vůbec zahozený rok, ba naopak.

Jiří Stanislav 1. Chtěl jsem si udělat jasno ve svém vztahu k Bohu, abych našel smysl života. 2. Snažil jsem se nemít žádnou, ale chtěl jsem naplno využít toho, co zde vstřebám. Aktivně se podílet na příběhu svého života. 3. Ano… občas zapomínám a stávám se Božím služebníkem. 4. Rozdílnost všech lidí tady a upřímná snaha o pochopení toho druhého. Boží zájem o mne, to jak jemně ale neustále ke mně promlouvá a snaží se mě získat. 5. Jen málokdo si všimne, že vše na semináři je pod nenápadnou Boží ochranou a pokud někdo upřímně hledá, Duch Boží proniká k jeho srdci ze všeho tady. 6. Rozhodnutí jít na seminář a na „Filipa“ by nemělo být jen jakýmsi nouzovým řešením, když nám nevyjdou přijímačky na jinou školu, ale cílenou přípravou na lepší život s Bohem, lidmi, přáteli i s láskou… Je možné se seznámit s živým Bohem a fajn lidmi.

Marta Turóciová 1. Rok života věnovat něčemu, co zachrání můj život, je perfektní volba. Být adventistkou odmalička nezname-

DVENT 03/2003 IAMPULZ A 03/ 2003

25 25

Magda Kupčíková 1. Jednoho dne jsem uviděla na sborové nástěnce plakát s reklamou na „Filipa“. Přišlo mi to jako dobrý nápad, tak jsem do toho šla. 2. Moje představa se odvíjela od informací, které jsem získala od lidí, kteří seminář znali. Takže jsem víceméně věděla, do čeho jdu. 3. Ano. 4. Moje spolubydlící Marta je prostě skvělá. 5. Mám tu ráda hodně věcí, od vyučování až po česnekovou pomazánku. Ale pokud mám říci, co mám nejraději na semináři, tak to je jednoznačně má spolužačka. 6. Záleží na tom, zda se mladí lidé rozhodují jít na „Filipa“ nebo VOŠ. V obou případech bych jim doporučila si sehnat co nejvíce informací, nejlépe od nějakého stu-

denta (pokud žádného přímo neznají, tak na internetu jsou naše emailové adresy). „Filipa“ bych rozhodně doporučila všem. Člověk zde stráví skvělý rok, který ovlivní jeho následující život. Všichni, kteří máte o studium zájem, můžete získat další informace na stránkách www.cads.cz/instituce/ seminar nebo telefonicky na čísle 327 321 238. Teologický seminář na Sázavě je také možno osobně navštívit a po předchozí telefonické domluvě si dohodnout osobní pohovor jak s vyučujícími, tak i se studenty. Termín odevzdání přihlášek: l. kolo – 10. 5. 2003, 2. kolo – 31. 7. 2003 Termín přijímacích zkoušek: 1. kolo – 25. 5. 2003, 2. kolo – 17. 8. 2003

POD ZVUKEM TAMTAMU Milé kamarádky a kamarádi, dovolte nám, abychom vás opět co nejsrdečněji pozvali na 6.ročník akce Art Session 2003, která se koná v Ústí nad Labem 4. - 6. dubna 2003. Rádi bychom vám představili to nejlepší z křesťanské tvorby, která nás zaujala.

Program: Pátek 4. duben Příjezd od 18.00 do 21.00 – Kulturní dům Corso, Krásné Březno, Ústí nad Labem, kde je zajištěno ubytování. Sobota 5. duben 9.00 Song servis, divadelní představení Smíchovské mládeže Kázání – Mgr. Vítek Chán 14.00 Odpolední program – hudební skupina Xandey 15.30 Hlavní host – velvyslanec JAR – Dr. Noel N Lehoko a Mgr. Petr Škrla 17.00 Koncert hudební skupiny Hrozen 19.30 Večerní program – mládež Plzeň, překvapení a TS 1. ročník 20.30 Soutěž „Vizitka 2003 s živým nebo zfilmovaným představením mládeže“ Během večerního programu prodej MC, CD a knih vydavatelství Rosa – Gimel. Neděle 6. duben 8.30 Snídaně, výlet parníkem po Labi, ZOO v Ústí nad Labem, Art Session dle libosti

26 26

Nezapomeňte: oblečení na sobotu, spacák a karimatku, Bibli, zpěvník (ze Samopší) a dobrou náladu. Cena: 250 Kč/osobu, pro členy klubu Pathfinder 200 Kč na osobu, pro ty, co přijedou pouze na sobotu, činí vstupné 60 Kč. Strava a nocleh jsou zajištěny jen pro přihlášené!!! Každý včas přihlášený mládežník dostane krásný dárek! Těšíme se na vás – mládež Ústí nad Labem. Více informací a registrační tabulku naleznete na: www.mladez.net/artsession. Kontaktní adresa: Petr Oravec, Masarykova 128, 400 01 Ústí nad Labem, mobil: 721 679 979, e-mail: [email protected]; mobil: 602 448 626 – Radek Loder. Co nového na http://www.mladez.net? 1) Byla vytvořena složka „Help“ na /help, tzn., že pokud někoho hledáte nebo něco sháníte, můžete využít této sekce. 2) Ve složce „Akce mládeže“ naleznete informace o akcích: - Celosvětová konference (kongres) mládeže v Bangkoku - Mezidenominační setkání vedoucích mládeže - Léto s KE 2003 – CS - Havířovská Nota a další… 3) Připravuje se také Pražská scéna – více informací ve složce „Akce mládeže“.

ZA MLÁDEŽNICKÝ SERVER RADEK LODER

03/2003 IMPULZADVENT A 03/ 2003

ZELENÉ

VIDĚNÍ

ANEB ADVENTISTÉ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Otázkám ohledně životního prostředí je v dnešní době věnováno hodně pozornosti. Měli by adventisté „vidět zeleně“, nebo je to otázka módy? Existuje něco v tradici naší církve, co je „zelené“? V mnohokrát diskutovaných materiálech argumentoval Lynn White, že křesťanství je odpovědné za světové ekologické problémy. Problém je, jak říká White, že křesťanství nejenom ustanovilo dualismus člověka a přírody, ale také trvalo na tom, že Boží vůlí je, aby člověk využíval přírodu až do své smrti. Navzdory několikerému vyvrácení důkazů v posledních 25 letech od skupin jak křesťanů, tak nekřesťanů, je tato nenávist ke křesťanství široce uplatňována v environmentální činnosti. Tyto snahy pomáhají vysvětlit hnutí, která jsou připravena akceptovat panteistické ideje nebo např. myšlenky hnutí New Age. Omlouvá Bible kořistnický postoj k životnímu prostředí? Můžeme na této problematice postavit biblickou etiku? Odkazy na hlavní události plánu spasení – stvoření, pád, vykoupení a „poslední věci“ (eschatonu) – stejně tak jako sobota, nám pomohou najít odpovědi na tyto otázky.

Stvoření „Křesťanství a ideje, které umístíme za křesťanství, jsou filozofie stvoření. Předpokládají Stvořitele, věci, které stvořil, jejich vztahy k němu a vztahy mezi nimi navzájem. Nicméně adventisté mají sklon být zaujati procesem stvoření více než jeho významem. Genesis, první kapitola nám činí jasno v tom, že svět je Boží. Genesis 1,26 -28 ukazuje, že Adam a Eva žili v trojitém vztahu: s Bohem (stvořil je jako svůj obraz), s ostatními (mají se přece plodit a množit) a se světem („panovat“ nad ním, „podmanit“ si jej). Problém ovšem přichází právě s představou vlády a podmanění. Whiteova argumentace se zaměřila na použití tohoto textu. Slova „Ploďte a množte se...“ jsou přikázána všem stvořeným bytostem, ale jen lidem je přikázáno vládnout a panovat. Anglický překlad (i český, pozn. překl.) hebrejských sloves („radaja“ a „kabaša“) je jemnější než hebrejský originál. „Radaja“ čili „plodit“ znamená spíše „dupat“ či „potupit“, v prvotním smyslu jako „šlapat bobule v lisu na víno“. „Kabaša“ čili „množit se“ ukazuje na obraz vítěze – dobyvatele, který svou nohou stojí na šíji přemoženého. Ale důležitý je kontext této zprávy. Okamžitě předesílá, že je to rozhodnutí o lidech, kteří byli stvořeni jako Boží obraz. Bez tohoto „obrazu“ by lidé nemohli korektně vládnout. D. J. Hall argumentuje, že termín „obraz Boží“ by měl být čten

DVENT 03/2003 IAMPULZ A 03/ 2003

jako sloveso. Lidé jsou voláni k tomu, aby „zobrazovali“ nebo napodobovali Boha ve všech svých vztazích, včetně vztahu k ekologii. Okamžitě za tímto výrokem je k právu vládnout přidán zákaz: jíst maso není dovoleno (Gn 1,29.30)! Stejně zajímavá jsou slova Genesis 2,15, kde jsou Adam s Evou postaveni do zahrady, aby ji „obdělávali a střežili“. Hebrejské slovo „abad“ (pracovat) znamená „sloužit“ ve významu služebník nebo otrok. Druhé slovo „šamar“ (pečovat) znamená „dohlížet“ a „chránit“. Wilkinson zjistil, že obě slova v sobě zahrnují činnost vykonávanou ve prospěch nějakého objektu (v tomto případě Země), a ne ve prospěch toho, kdo činnost vykonává. Příkaz v Genesis 2 tedy velmi limituje razanci (sílu vlády), která je naznačena v Genesis l. Mezi Gn 1 a Gn 2 se tedy objevují dvě skupiny myšlenek, které jsou ve vzájemném napětí. Na jedné straně je lidstvo stvořeno k Božímu obrazu, a tak je nastaveno nehledě na přírodu. Jsme povoláni k službě přírodě, k prokazování dobra, přesně tak, jako Bůh žehná nám. Na druhé straně jsme pouze stvořením (v angl. také „stvůry“, pozn. překl.), takže jsme součástí přírody a musíme nad ní vládnout, abychom přežili. Avšak musíme si pamatovat, že Bůh vládne nad námi. Ale protože lidé zapomněli na svou závislost na Bohu, trpí země v jejich rukách.

Pád Ty tři propojené vztahy: k Bohu, k ostatním a k přírodě, byly pádem do hříchu velmi narušeny. Lidé neposlechli Boha (Gn 3,1-7) a následně od něj zakusili duchovní odloučení (Gn 3,810). Adam obvinil Evu, a tak vytvořil sociální disharmonii (Gn 3,11-16). Vztah k přírodě byl zlomen (Gn 3,17-19). Celé stvoření trpělo důsledky pádu (Ř 8,19-22). Účinky nebyly omezeny pouze na duchovní oblast. Zlomení vztahu k Bohu tedy přerušilo v důsledku zbývající vztahy. Dobrota a poslušnost, které proudily skrze stvořený řád, byly nahrazeny neposlušností a následným prokletím. To jsou kořeny moderních ekologických dilemat: podstata lidské povahy, a ne Boží příkaz. Vykoupení Vykoupení je vlastně obnovením padlého obrazu Božího v lidstvu skrze Krista (Ř 8,29.30; 2 K 3,18). Toto obnovení se týká všech tří výše jmenovaných vztahů, které byly vytvořeny. Tyto vztahy jsou vzájemně propojeny: pokud se „uzdraví“ náš vztah k Bohu, potom se zlepší i naše vztahy k ostatním i k přírodě. Teprve spasení lidé jsou nejlepšími kandidáty na post dobrých správců Božích statků.

27 27

Poslední události dějin (eschaton) Křesťané přece očekávají Kristův brzký návrat a vládu nového pořádku na nové zemi, proč by tedy měli mít starost o životní prostředí? Můžeme to srovnat s péčí, kterou dáváme našim tělům, přestože víme, že při vzkříšení budou vyměněna. Nám dané Boží přikázání, abychom pečovali o svá těla a také o životní prostředí, přece není zrušeno vědomím, že v budoucnu přijde Kristus. Ve skutečnosti Bůh zničí ty, kteří ničí Zemi (Zj 11,18). Trojandělské poselství ze Zjevení 14. kapitoly je středem adventní eschatologie. Teolog Pilmour naznačuje, že jsou zde stejné problémy, jako s těmi třemi „vztahy“ ve zprávě o stvoření, i když v obráceném pořadí. První poselství nás vyzývá: „...poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ Jak máme „pokleknout“ před Bohem? Jistě ne uctíváním stvoření, což je forma pantheismu, ale ani jeho ničením – tedy nevážením si ho. Jako adventisté sedmého dne, kteří kladou velký důraz na zprávu o stvoření a na Zjevení, bychom proto měli být „nejzelenějšími“ křesťany! Sobota Sobota je dalším klíčovým bodem adventní věrouky, ač je stále více neadventistů, kteří vidí v debatě o životním prostředí její důležitost. Zaprvé, sobota je památníkem stvoření (Ex 20,11). Je to den určený pro vzpomínku na Stvořitele a k přemýšlení o jeho práci spíš, než o naší vlastní. Zadruhé, je to den odpočinku, ne ovšem pouze pro lidi, ale pro všechno stvoření (Ex 20,10.11). Měl by to být spíše den re-kreace (v angl. „re-creation“, kde „creation“ znamená „stvoření“), než den volna nebo ničení. „Sobotní rok“ byl prodloužením týdenní soboty. Země měla zůstat v klidu každých sedm let (Ex 23,10.11; Lv 25,17). Sobotní principy vyžadovaly periodicky se opakující klid a regeneraci. To je kontrast se stoupající exponenciální křivkou růstu, kterou tak milují právě ekonomové a politici. Sobota vyžaduje zdržování se obojího, produkce i spotřeby. Stojí jako ochrana proti útočnému, nekontrolovatelnému materialismu a následné degradaci životního prostředí. Země je Boží (pronajatý) dar lidstvu, nemůžeme s ní nakládat, jak chceme. Jsme manažeři a správci. Nikdy nejsme vlastníky, kteří mohou z přírody kořistit, ani ředitelé muzea, kteří schovávají svoje poklady. Závěr Jako křesťané bychom měli jasně vyslovovat a praktikovat naše „zelené“ zájmy. Na osobní úrovni nás Bible žádá, abychom byli dobrými služebníky a správci Božího stvoření. Pokud budeme následovat tato doporučení pro život zde na této Zemi, potom nás bude Bůh chtít pověřit péčí o novou zemi.

28 28

Dialogue 1992, autor článku: Harwood Lockton, učí zeměpis a působí jako ředitel Humanitního oddělení na univerzitě v Avondale v Austrálii. Přeložil Milan Urban – je studentem Teologického semináře na Sázavě. Právě zpracovává svoji absolventskou práci k tématu: Jaký postoj může CASD zaujmout k současným ekologickým výzvám. Prosí všechny, které problematika životního prostředí zajímá, aby mu poslali svoje praktické návrhy, co by v této práci nemělo chybět, nebo další rady a kontakty na adresu [email protected] nebo na adresu TS. Děkuji!

Ekologické desatero: Universum 12 (44)/02 1. Pamatuj, že nejsi svrchovaným pánem světa. Uvědom si a respektuj, že nad tebou existuje vyšší autorita, jíž jsi nějakým způsobem odpovědný nejen za svůj život, ale i za druhé lidi a za přírodu i prostředí, které tě obklopuje a jež spoluvytváříš. 2. Nezneužívej přírodu a veškeré tvorstvo ke svému sobeckému prospěchu, neboť je chrámem Nejvyššího. 3. Vnímej přírodu a všechny tvory jako dílo vznešeného Stvořitele, tedy jako něco svátečního. Dotýkej se jeho díla s patřičným respektem, neboť jde o obrovský dar, nezasloužený, ale přesto svěřený tvým rukám. 4. Važ si přírody, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi, chraň ji, neboť podle Boží vůle z ní čerpáš podmínky pro svůj život a vše, co ti po materiální stránce umožňuje prožívat jej důstojným způsobem. 5. Respektuj a cti život ve všech jeho formách a vývojových stadiích. Nenadužívej práv, která ti vůči živočichům a rostlinám dal Stvořitel. 6. Pamatuj, že smyslem tvého života není rozkoš vykupovaná nelegitimním drancováním přírodních zdrojů násilím a útiskem. Jsi stvořen k vyšším věcem. 7. Nepřivlastňuj si z darů přírody a lidské civilizace nic, co nezbytně nepotřebuješ k důstojnému a střídmě spokojenému životu. Vše, co se ti nabízí, považuj za velkorysý dar a zamýšlej se nad tím, kým a proč ti byl dán. 8. Byla ti Bohem svěřena velká role být korunou a reprezentantem tvorstva. Snaž se být této úloze věrný, nevydávej v ní křivé svědectví, aby živočichové a rostliny spolu s veškerým stvořením se proti tobě nedovolávali u Tvůrce spravedlnosti. 9. Varuj se dychtivosti po nadměrném pohodlí. Střízlivě uvažuj o svých možnostech, schopnostech a úkolech, nedostatcích i přednostech. Uvědom si, že za každé materiální potěšení je třeba platit spotřebou nějakých zdrojů, které jsou Božím darem. 10. Respektuj práva přírody jako Božího díla. Nebaž po ničem z jejího bohatství, co nutně nepotřebuješ k důstojnému životu svému nebo těch, kteří jsou svěřeni tvé péči.

03/2003 IMPULZADVENT A 03/ 2003

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

Studený start do nového roku Po svátcích a Novém roce se to v oddělení KE někdy pomalu „rozjíždí“. To je důvod, proč jsme tradičně naplánovali první akci hned na začátek roku, od 5. do 10. ledna. Na žádost sboru Jablonné jsme pracovali v obcích Letohrad a Jablonné. Zvali jsme na benefiční koncert Adry, kde vystoupila skupina „Učedníci“, a na následné tři přednášky s duchovní tematikou, které probíhaly v Letohradě. Účelem těchto aktivit bylo probudit zájem lidí o navštěvování malých skupinek, s možností diskusí nad Biblí. Další aktivita byla spojena se založením „Klubu zdraví“ v místě bydliště a zjišťováním zájmu veřejnosti o možnou účast na jeho členství. Zde je třeba dodat, že navzdory značně studenému počasí, kdy byl problém i s nastartováním některých aut, to byla vynikající skupinová akce. Ubytováni jsme byli částečně „u Šťovíčků“, rodičů Čestmíra Šťovíčka, tři KE byly ubytovány u jeho tety a další u rodiny Gregorových. Jakkoliv je v oblasti málo členů, postarali se o průběh akce absolutně „perfektně“. Šťovíčkovi zajistili opravdu „domácí prostředí“. Strava byla výborná! Všem výše zmíněným a členům sboru Jablonné nesmírně děkujeme. Setkávali jsme se každé ráno a večer a dělili se s členy sboru o krásné zkušenosti s lidmi kontaktovanými v jejich okolí. Lidé v této oblasti jsou opravdu velice milí. Pracovalo nás během týdne 16 lidí, z toho 12 aktivně. Ostatní byli zájemci o KE nebo bývalí KE. S Boží pomocí jsme rozšířili literaturu v hodnotě přes 80 tisíc Kč, 43 duchovních knih s poselstvím od EGW a několik Biblí. Lidé o koncert, přednášky a klub zdraví projevovali neobvyklý zájem, co se týká seznámení s Biblí, měli zájem spíše o zapůjčení různých videokazet. V pondělí za námi přijel bratr Milan Moskala a podělil se o zkušenosti z Bangladéše. Jeho nenadálá návštěva byla později „zúročena“, protože přijal pozvání sboru Jablonné a na rychle domlu-

ADVENT 03/2003

venou přednášku na 28. ledna přišlo přes 70 lidí. Na benefiční koncert přišlo 150 lidí. Na následné přednášky na duchovní téma, které vedl bratr Jenda Ejem, přišlo na první 50, na druhou 40, na třetí 20 lidí. Modlíme se, aby místní sbor a jeho členové své nadšení, s jakým vstoupili do celé akce, neztratili a aby Pán spojené úsilí KE a členů sboru požehnal a přivedl ke zdárnému konci.

KE v Břeclavi Nadílka sněhu – a je zde první akce roku v Břeclavi. Ve sboru byla vynikající atmosféra a členové jistě zvažovali, jak to všechno bude fungovat. Akce se zúčastnilo celkem 16 KE, dva vedoucí KE a 7 zájemců o KE. Pán tomuto týmu pomohl k prodeji literatury v hodnotě téměř 100 tisíc Kč. Z toho bylo 31 duchovních knih s biblickým poselstvím od EGW. Břeclavský sbor je známý tím, že je živý a aktivní. Jejich plánem bylo požádat KE o provedení průzkumu na jednotlivé mostové programy, mimo jiné také na specialitu sboru, tzv. „Mamina klub“. Další pozvání zahrnovala seminář o knize Daniele proroka, Klub zdraví a Hledání. Specialitou byla ochota 20 členů sboru jít navštívit ty z kontaktovaných lidí, kteří o osobní návštěvu či pozvání projeví zájem. Budu pokračovat sdělením bratra Luďka Rakovského, bývalého KE. Celou situaci hodnotí takto: „…už po krátké době máme příležitost chválit našeho Boha za to, že se už teď ukazují konkrétní výsledky práce… Nemáme zatím zprávy od všech našich členů, kteří zájemce navštívili. Prožili jsme již druhé sobotní odpoledne, kde jsme se o naše zkušenosti dělili a plánovali další akce. Je (žel) skutečností, že většina lidí nemá zájem o další osobní setkávání, chtějí konkrétní pozvání na přednášky či semináře. Na Městském úřadu jsme byli kladně přijati v záležitosti „Mamina klubu“.

29

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

Chci se zmínit o dvou pěkných zkušenostech: Sestra Čapková převzala kontakt od bratra Peterky na mladou romskou ženu, která projevila zájem o semináře proti kouření, o stresu, vaření a studium Bible. Navštívila ji a byla mile přijata. Byl přítomen i manžel, který je ateista, a její sestra. Domluvili se společně na dalším studiu. Druhé pěkné setkání prožila sestra Soňa Brychtová. Navštívila starou opuštěnou paní ve věku 82 let v penzionu pro důchodce. Paní je věřící a svoji víru opravdu žije. Soňa říká: „Hezky mě přivítala. Číst již nemůže, ale má vynikající znalosti Bible. Rozhodla jsem se, že jí nebudu vnucovat rozdílnou biblickou věrouku. Přesto došlo na téma stav člověka po smrti a já jsem měla možnost vysvětlit jí biblický pohled na vzkříšení. Po dvou hodinách jsme si již tykaly a domluvily se na další návštěvě. Jak celou akci hodnotí kazatel Jan Majer? „Do následných aktivit se zapojilo 20 bratrů a sester našeho sboru, kteří si rozdělili 67 kontaktů. Mnohá setkání se již uskutečnila. Tato akce mi pomohla objevit nové spolupracovníky ve sboru. Největší radost mám z toho, že někteří již začali své nové přátele vyučovat přítomné pravdě. Jako kazatel vidím v této akci velký přínos pro celý sbor a další evangelizační práci.“ Ať Pán mocně žehná břeclavskému sboru v jejich následné práci pro Pána, aby pod vedením Ducha svatého uměli lidi vhodně oslovit.

Den knižní evangelizace Letošní sobota – 19. dubna je v církvi adventistů celosvětově dnem KE a evangelizace prostřednictvím literatury. Nástroj publikační služby svěřený naší církvi nebyl lidským výmyslem. Psané slovo má trvanlivost, která přesahuje vliv mluveného slova. Nedivme se proto, že již v roce 1848 Bůh skrze vidění svěřil skupince chudých adventních věřících poslání „začít tisknout malý časopis“ se zaslíbením, že „z malých začátků poselství 3 andělů ozáří svět jako mocná záplava světla“. Od té doby již uběhlo 155 let. Tehdy

30

dané proroctví, které se muselo jevit jako nerealizovatelné, se dnes stává skutečností. Publikace rozšiřované knižními evangelisty a misijně laděnými členy našich sborů oslovují každý rok desítky milionů lidí po celém světě. Vstupují všude tam, kam by nikdy nemohl vstoupit kazatel. Své svědectví vydávají osobitým a přesvědčivým způsobem. Nabízejí pomoc ve všech aktuálních oblastech potřeb moderního člověka. Celosvětově dnes pracuje na 28 tisíc KE. Mnohonásobně více členů se ale zapojuje do distribuce časopisů, rozdílných publikací a misijních knih roku. V naší unii pracovalo na konci minulého roku 96 knižních evangelistů, z toho 46 na plný čas. Akcí mládeže nazvaných „Léto s KE“ se během prázdnin účastnilo na 60 mladých lidí! Na Moravě a v Čechách pracovalo během roku 2002 sedm mladých lidí jako pionýři globální misie. Na východním Slovensku působí jeden KE i se svojí rodinou – jako pionýr globální misie na bílém místě. Ze školy pro KE v Americe se koncem roku 2002 vrátili 4 mladí lidé. Lenka Niemcová a Gabriela Kubná působí od 1. února na MSS jako PGM a Čestmír Šťovíček a Marek Walach pracují na Českém sdružení. I když rok 2002 nebyl pro KE v naší unii nejlehčí a došlo k určitému poklesu prodeje knih knižními evangelisty, konec roku již opět naznačil určitý růst a také větší prodej duchovně zaměřených publikací. Je nutné, abychom si uvědomili tzv. „akumulační efekt“ vlivu literatury (knihy prodané před 5-10 lety nadále působí a oslovují lidi pravdou o Bohu a o životě). Knižní evangelisté se o tom přesvědčují každý týden, když potkávají lidi, kteří si v minulosti literaturu zakoupili. Napadá mě svědectví jedné dětské lékařky, která vyjádřila své ocenění za literaturu zakoupenou před mnoha lety a za milé návštěvy knižní evangelistky, která ji v minulosti několikrát navštívila. Nebylo divu, že si znovu zakoupila nabídnutou literaturu. Velkou radost nám dělá odezva lidí na velké knihy s biblickým obsahem od E. G. Whiteové. Kniha Touha věků má vysoké ocenění z mnoha stran. Totéž se dá říci o dalších knihách ze série

ADVENT 03/2003

KNIŽNÍ EVANGELIZACE

Drama věků. Knihy o výchově, vztazích a zdraví jsou často komentovány jako „nádherné knihy“, a to nejen svým vzhledem, ale především svým obsahem. Misijní knihy roku „Zlaté ruce“ a „Směřovat výš“ jsou oblíbenou četbou všech věkových skupin a otevírají a tvární mnohá nevěřící srdce. Kéž by se více našich členů aktivně podílelo na jejich distribuci! Z desetiny nevyužíváme nástroj služby s největší návratností! Chceme jménem oddělení KE poděkovat všem vám, členům našich sborů, za vaši modlitební podporu a za možnost spolupráce na různých skupinových akcích. Chceme vás též povzbudit k větší angažovanosti ve službě tištěným slovem. Bratři a sestry, Pán volá nové pracovníky do díla na své vinici. Slovy EGW: „Kdo se vzdá pohodlí a je ochoten přinést oběť ve službě pro Pána?“ Mnoho času nám nezbývá. Vše, co tak pracně budujeme na této zemi, již velice brzy ztratí svoji hodnotu a vše zde po sobě zanecháme. Pravé štěstí v životě nepřinášejí materiální hodnoty, kterými je současná společnost téměř posedlá. Žel, tato „posedlost“ ničí duchovní základ mnoha věřících. Pro normální život potřebuje člověk v jádru velice málo. Jen dvě věci vydrží na věčnost: lidé získaní pro Boží království a charakter, který si s sebou

odneseme. Ten koneckonců rozhodne o našem věčném osudu. Pan Ježíš zaplatil nekonečnou cenu za naše vykoupení a za spásu světa. Dovedeme to ocenit, anebo ztrácíme vizi skutečných hodnot? Sobota 19. dubna nám dává možnost zastavit se ve svém koloběhu lidského marného pachtění a znovu se rozhodnout, že uděláme vše, co je v našich možnostech a silách, abychom poselství o Boží spravedlnosti a o spasení rychle přinášeli světu. Modlím se, aby nám všem Pán otevřel oči, abychom viděli věci tak, jaké ve skutečnosti jsou, a my se mohli začlenit aktivně mezi šiřitele „dobrých zpráv“. Následující tabulka ukazuje výsledky KE v naší unii za minulý rok.

Mačka či kocúr?

vzťah ku knihám. „Mám ich rád“, odpovedal: „ale čítam len duchovné.“ Pripomenul som, že mám aj také a vytiahol som Cestu ku zdraviu a životnej harmónii. Krátko sa do nej pozrel a vrátil mi ju, že ju čítať nebude, lebo to je len Starý zákon. Namietal som a znovu som mu dal knihu do ruky, aby si ju lepšie pozrel. Tak sme si čupli a opäť si v nej niekoľko minút listoval. Odkiaľsi prišla akási mačka alebo kocúr a začala sa mu otierať o nohu. Po chvíli mi farár vracal knihu, že ju nechce a vtedy mu mačka vyskočila na knihu a škrabla ju labou. Už som mu chcel povedať, že sa nič nestalo, ale farár sa opýtal koľko stojí. Vytiahol sumu a zaplatil mi za ňu. Som rád, že Pán Boh musel poslať mačku, aby sa táto duchovná kniha dostala k tomuto človekovi – farárovi. Ďakujem Mu, že sa ku mne takýmto zvláštnym spôsobom priznal. A M

Pracoval som v dedine, a jedna pani ma poslala za miestnym gréckokatolíckym farárom, pretože on zakázal kupovať svojim veriacim duchovné knihy, okrem tých, ktoré on schváli. Spomínaná pani pracovala pre neho, no i napriek zákazu si kúpila Cestu ku Kristovi. Mladého farára som navštívil o týždeň. Našiel som ho v garáži, oblečeného v montérkach. Predstavil som sa a stručne som povedal, čo robím. Nemal na mňa čas, niečo opravoval. Tak som ho poprosil aspoň o 5 minút a hneď som vytiahol Dynamický život. Stojac v garáži som mu stručne o nej povedal, ale otázka zdravia ho vôbec nezaujímala, pochopiteľne ani zdravotné knihy. Opýtal som sa ho na to, aký má všeobecne

ADVENT 03/2003

K S

Misijní zpráva KE ČS unie za rok 2002 Aktivity/Oblasti: Obrat celkem

Čechy

Morava

Slovensko

Unie

3 257 885

6 199 114

6 340 188

15 797 187

Odpracované hodiny

20 643

37 428

29 884

87 955

Celkem prodaných knih

15 646

28 118

34 033

77 797

Křty

1

5

10

16

2 504

17 162

4 228

23 894

Modlitební příležitosti

303

980

258

1 541

Biblické hodiny

769

717

829

2 315

Korespondenční kurz

4 919

9 679

10 757

25 355

Prodané Bible a knihy EGW

1 512

2 520

4 093

8 125

Lidé kontaktovaní ve shromáždění

223

602

2 640

3 465

Darované tiskoviny

31

ADRA INFORMUJE

Několik slov od nás pro vás Rok 2002 byl pro naši republiku nesmírně plodný. V čem? V přírodních pohromách. Vzpomínáte si? Nejprve povodně na jižní Moravě a pak přišlo něco, co tu minimálně 500 let nebylo. Rozdíl byl jen v tom, že nyní, po pěti stech letech, je povodí našich řek více obydleno, více zastavěno a mnohé také více zdevastováno… Takto bychom mohli srovnávat dávnou historii a naši současnost velmi dlouho. Co zůstává, je člověk. Ale i ten se za tu dobu změnil. Prý se mu prodloužil život, ale hlavně je mnohem náročnější ve svých požadavcích a stále více lhostejnější a bezohlednější ke svému okolí. V tomto článku však chci psát spíše o vás, kteří máte krásná sborová společenství, cítíte se v nich dobře, máte tam sucho, teplo, na setkáních agapé máte na stolech samé dobroty. Ale podle „suchých“ čísel, která se na dalších řádcích o sobě dočtete, jste jiní než současná moderní většina. Nežijete sami pro sebe! Nejste sobečtí – v loňském roce jste na projekt Mince denně přispěli částkou 1 455 500 Kč a v mimořádné povodňové sbírce, kterou vyhlásila unie CASD, jste dokázali nasbírat opět neuvěřitelných 1 200 000 Kč. To je v součtu a podílu přes 250 Kč na jednoho registrovaného člena církve. Je to úžasný výsledek a patří vám za něj dík. Komu? Všem vám, kteří jste přispěli, vám všem, kteří jste se na tom celoročním sbírání podíleli. Opatrovali jste pokladničky, vyhlašovali sbírky, posílali peníze, přesvědčovali svým příkladem druhé. Byla a je s tím spousta práce, ale krásné a smysluplné práce. My to víme a vašich obětí si vážíme. Nejste bezohlední – dokázali jste svojí účastí v terénu, že stojíte o ty, o jejichž existenci jste vy ani církev, jejímiž jste členy, do té doby neměli ani tušení. Že vám stálo za to si nadpracovat několik dní, vzít si dovolenou a jít za nimi a být s nimi v tom, co je potkalo. Zůstanou vám vaše vzpomínky a váš dobrý pocit, který vám nikdo

32

nevezme. Svými dary jste pomohli těm, kteří pomoc potřebovali. Ještě teď mám v paměti desítky aut, které jste dokázali naplnit věcmi nasbíranými pro potřebné. Vy jste stáli do večera na náměstích a před obchodními centry, unavení, ale šťastní, že se to povedlo. Chcete vědět, jestli máte pokračovat v této práci? Odpověď je na vás. My katastrofy neplánujeme, ale chtěli bychom se na ně poctivě připravit. Samozřejmě, že ne sami. Bez vaší pomoci by se provoz Adry zastavil. Vzájemnou spoluprací můžeme společně pomáhat v mnoha oblastech, které se před námi otvírají. Například v lednu došlo k podpisu dohody o spolupráci mezi Českou republikou – Ministerstvem vnitra, Hasičským záchranným sborem a o. s. ADRA. Touto exkluzivní dohodou, kterou nemá žádná jiná národní ADRA na světě, zveme i vás ke spolupráci. Potřebujeme vhodné lidi (muže, ženy, mládež), kteří budou ochotni se po předchozím proškolení na vyzvání zapojit k pomoci při vyhlášení evakuace, při poskytování nouzového ubytování a stravování, psychologické či duchovní pomoci a při plnění úkolů krizových štábů podle požadavků HZS jednotlivých krajů. Akceschopnost je do 48 hodin od vyhlášení. Akční rádius záleží na vašich možnostech, pro ty odvážnější až do dvou tisíc kilometrům od našeho hlavního města. Církev dnešních dnů má mnoho možností, jak naplnit Kristův odkaz o službě a kázání evangelia, jen to vyžaduje vzdát se určitého pohodlí s tím, že potřeby mého bližního se mohou stát něčím víc, než jen příležitostí pro občasnou dobročinnost na chlácholení našeho svědomí. Lidé mohou i touto cestou poznat mnoho dobrého nejen o Adře, o církvi, ale především o Bohu, který za tím vším vždy stojí svými dary, požehnáním a péčí. Na závěr si dovolíme otisknout několik z desítek děkovných dopisů, které patří vám všem, kteří jste pomáhali. V A

ADVENT 03/2003

ADRA INFORMUJE

V Plzni 20. 8. 2002 Vážení přátelé, dovolte mi, abych jménem svým a jménem všech družstevníků Lidového bytového družstva v Plzni, které postihly záplavy v Plzni na Roudné, poděkoval Vašemu sdružení za zorganizování pomoci a všem mladým dobrovolníkům za podíl na úklidu našich domů. Všichni tito lidé mohou jít příkladem ostatním. Ještě jednou DÍK! I J H,  L    P

V Praze dne 7. října 2002 Potvrzení o spolupráci: Občanské sdružení ADRA patří mezi humanitární organizace, které aktivně a iniciativně spolupracují s orgány státní správy při pomoci obyvatelstvu postiženému mimořádnou situací. Hlavním cílem humanitární organizace ADRA je poskytování materiální, finanční, dobrovolnické, psychologické a jiné pomoci postiženým. Hlavní zdroje humanitární pomoci pocházejí z darů a sbírek. Spolupráce s humanitární organizací ADRA trvá již 5 let a po celou dobu se jeví jako organizace, na kterou je možno se spolehnout a které leží na srdci poctivost a láska k potřebným. I. Z P, M    H   Č 

V Praze dne 10. října 2002 Vážený pane předsedo, dovolte mi, abych Vám a Vašim spolupracovníkům vyjádřil poděkování za ochotu a profesionalitu, kterou jste ve spolupráci s pracovníky Ministerstva zahraničních věcí České republiky projevili při zajišťování humanitární pomoci, přicházející ze zahraničí v souvislosti s kritickou situací, způsobenou katastrofálními záplavami v naší zemi. Vysoce oceňuji rychlost a pohotovost, s níž byla realizována pomoc, jež přispěla ke zmírnění následků a utrpení těch, kteří ji tak naléhavě potřebovali. Přijměte, prosím, vážený pane předsedo, ujištění o mé hluboké úctě.

Praha 12. 12. 2002 Vážení, chtěla bych Vám apoň touto cestou vyjádřit velké poděkování za Vaši pomoc (fyzickou i materiální) při povodních. Váš projev solidarity, kdy celá naše rodina přišla o všechno, byl pro nás velkou vzpruhou při likvidaci toho, co jsme měli rádi a co jsme museli znovu budovat. Matce obnovit byt a zajistit tím i bydlení rodině bratra, který musel zbořit dům. To, že nám přišli pomoci „cizí lidé“ nás přesvědčilo o tom, že ani v takové situaci nemůže člověk podlehnout pesimismu a že musí jít dál. Ještě jednou Vám všem velice děkuji za celou naši rodinu Kořánovu z Křešic a Litoměřic. D A K

Dolní Beřkovice 6. 1. 2003 Vážení ochránci povodňových občanů, byla jsem mile překvapena pračkou, kterou jsem od Vás dostala 18. 12. Jsem Vám moc a moc vděčná, je to pro mě velká pomoc a tak krásný vánoční dárek jsem v celém životě nedostala. D V, Š

Vážení přátelé, na několik dní jsme v srpnu ztratili domov, ale i díky Vám už ho zase máme. Je to skvělé a děkujeme za to i panu XY, Vám všem i spoustě H, M 1434 bezejmenných lidí. Vše o Adře a lidech na internetu – www.adra.cz

N    Č   R J

ADVENT 03/2003

33

Z DOMOVA

Renata Balcarová znovu předsedkyní VDP Zkratka VDP není patrně ve společnosti příliš známá; soudě podle skutečnosti, že jde o ženu jako šéfku „nějaké“ organizace, mohlo by se třeba usuzovat na neutrální obecně prospěšnou společnost. V ekumenickém prostředí se však ví: Vězeňská duchovenská péče. Občanské sdružení, spojující duchovní a laiky z různých církví, pověřené pastorační službou ve věznicích a vazebních věznicích naší republiky. Na dvě stovky lidí ochotných věnovat se lidem s pošramocenou pověstí, pošramoceným životem a právě tak pošramocenou duší; nezlomit hůl, neuhasit knot, přinést s Boží pomocí možnost nového začátku. A tomu šéfuje Renata Balcarová. Odkroutila si již jedno čtyřleté období. Tehdy, „na počátku“, leckoho napadalo: žena? Na tomto postu? Ten otazník jsem v sobě ukrýval i já. Měl jsem dost vlastních zkušeností s tvrdostí, hrubostí a sprostotou, s nimiž jsem se setkával při snaze ukázat klientům život z trochu jiného úhlu. Vypočítavost a převrácenost všech hodnot. Mužská fikanost. Není to příliš těžké břemeno pro ženu zvyklou na „vybrané“ prostředí adventního sboru? Dokázala nedůvěřivcům i sama sobě, že to zvládne. Podařilo se jí koncepčně rozšířit duchovní a pastorační činnost ve vězení. Založila práci doširoka. Protlačila tuto specifickou službu ze zákulisí do bližšího povědomí společnosti. Získala pozornost a přízeň nejen vězeňských orgánů a jiných organizací, ale i ministrů spravedlnosti. Upozornila na zvýšenou potřebu etických důrazů i na ošidnost nezájmu a lhostejnosti, do níž tu a tam církve upadají. A co víc: získala si natolik důvěru „těch svých“, kazatelů, farářů, kněží i ochotných lidí ze sborů a farností různých církví, že ji do funkce zvolili znovu. Bylo to zvláštní: ať jsme se snažili sebevíc prosadit demokratickou volbu z více kandidátů, nakonec z toho stejně vyšla na čtyři další roky Renata.

34

Stalo se tak 22. ledna 2003 ve sboru CASD v Praze-Malvazinkách. Byla svou církví uvolněna pro tuto práci – a my jí přejeme, aby ji Pán Bůh provázel svou moudrostí i ochranou. Ona totiž ví, že přes všechno lidské úsilí něčeho dosáhnout nakonec stejně záleží především na Tom, který dává vzrůst. Nebeskému Hospodáři poručeno! B P

Smíchovské internetové rádio První sborové internetové rádio vysílá bohoslužby v přímém přenosu. Kdo z Vás jste pravidelnými čtenáři Adventu, jistě si ještě vzpomenete, že v devátém čísle loňského roku jste měli možnost poznat sbor Praha-Smíchov pohledem několika místních členů. Soubor příspěvků tehdy začínal: „Jak se nám žije na Smíchově?“ Rád bych na tuto větu navázal. O tom, jak se nám žije na Smíchově, se již můžete přesvědčit sami. Díky iniciativě členů našeho sboru vzniklo od ledna tohoto roku Smíchovské internetové rádio (SIR). Pokud vlastníte připojení k internetu, stačí se připojit na webové stránky našeho sboru (www.casd.cz/praha-smichov) nebo přímo na stránky rádia (www.sir.zde.cz) – a můžete být v přímém přenosu přítomni celé sobotní bohoslužbě. Prostřednictvím SIR máte rovněž možnost poslouchat záznamy kázání, boho-

ADVENT 03/2003

Z DOMOVA

služeb a zajímavých akcí konaných ve sboru v Praze na Smíchově. Záznamy lze poslouchat (stejně jako přímé přenosy) prostřednictvím Real Playeru. Nahrávky jsou rovněž k dispozici ke stažení ve formátu MP3. Pro jejich poslech použijte Windows Media Player nebo Winamp. Velikost souborů ke stažení je přizpůsobena tak, aby je bylo možno bez větších obtíží stáhnout i s připojením přes modem po klasických telefonních linkách. Poslech je však také možný, aniž byste soubor museli z internetu kopírovat do svého počítače. V sobotu 28. prosince 2002 proběhl první zkušební přímý přenos dopolední bohoslužby a od soboty 4. ledna 2003 probíhají přímé přenosy již pravidelně každou sobotu. Vysílání začíná vždy zahájením druhé části dopolední pobožnosti, v 10.30 hodin. V našem archivu dnes již kromě kázání a bohoslužeb naleznete např. záznam ze setkání účastníků projektu BangBaby s MUDr. Milanem Moskalou, pořádaného humanitární organizací ADRA. Ze záznamu novoroční besídky se můžete dozvědět, co nám v životě dělá radost. V sobotu 1. února jsme zase hostili křesťanskou hudební skupinu CITADELA. V blízké budoucnosti chystáme také archiv příběhů pro děti.

Smíchovské internetové rádio je alternativou pro všechny, kteří si chtějí poslechnout bohoslužbu či jiný zajímavý program, a nemají příležitost se ho z jakýchkoli příčin zúčastnit osobně. Je naším přáním, aby se i pro Vás stalo naše vysílání poslem dobrých zpráv. Aktuální informace získáte na adrese: [email protected] V R,    P-S

ADVENT 03/2003

Mimiškolka Z návštěvy bohoslužeb mohou mít radost a užitek i ti nejmenší. Proto vás všechny, kteří máte rádi děti a záleží vám na tom, aby je bavilo chodit s vámi do sboru, zveme do naší pražské modlitebny v Londýnské 30 na Vinohradech. Náš nově zformovaný tým – rodičovská iniciativa s názvem „Maranatha k dětem“ (MKD) – „Náš Pane, přijď k dětem!“ – pro vás ve spolupráci s ČS CASD připravil na neděli 16. března od 9.30 do 14.30 hodin setkání plné inspirujících nápadů k tomu, jak něco takového dělat. Někteří z vás už možná vlastní čerstvé CD s názvem „Mimiškolka“. Jako jeho autoři bychom se s vámi rádi setkali, slyšeli vaše postřehy k němu, eventuelně vám poradili, jak tento materiál co nejefektivněji používat. Pochopitelně, že zmíněné CD bude během setkání k dispozici všem těm, ke kterým zatím ještě nedorazilo. Potěší nás, když přijedete i vy, kteří pracujete s dětmi staršími. Rádi bychom totiž výhledově, coby MKD, spolupracovali také s vámi. Přemýšlíme o tom, jak bychom vám mohli být užiteční. Vaše postřehy a nápady z terénu budou určitě inspirující. Část programu našeho setkání by měla být věnována diskusi a burze vašich nápadů. Prosíme ty z vás, kteří by chtěli přispět trochou do mlýna, aby do přihlášky napsali téma příspěvku a čas potřebný pro jeho prezentaci. Přihlášky zasílejte nejpozději do 3. března na adresu: Mgr. Radomír Jonczy (kancelář KUD), U Nesypky 6, Praha 5-Smíchov, případně svoji účast potvrďte telefonicky na č. 257 312 739 nebo 603 892 846. Hlásit se můžete také emailem na adrese: [email protected] Účast na semináři je díky sponzorům bezplatná, bude však připraveno jen drobné občerstvení, proto si svačinku raději přibalte s sebou. Modlíme se za vás i za užitek z vaší práce. Je to přece práce pro věčnost těch, kteří jsou našemu srdci nejbližší. A zdá se, že nám už mnoho času nezbývá… M T MKD

35

Z DOMOVA

90 let sboru Oldřichovice Rádi bychom se s Vámi podělili o radost, kterou jsme prožívali 14. 10. 2002 v naší modlitebně v Třinci-Oldřichovicích. Náš sbor totiž slavil 90leté jubileum a zároveň devět let otevření vlastní modlitebny. Slavit jsme začali už v pátek 13.10. za přítomnosti spoluvěřících z okolních sborů. Příjemný večer začal kázáním a vzpomínáním bratra Marka Škrly, bývalého kazatele našeho sboru. Během jubilejní sobotní pobožnosti, kterou vedl náš současný kazatel, bratr Karel Staněk, kázali Boží slovo bratři Edvard Miškej a Jan Dymáček. V odpolední části jsme vzpomínali na 90letou historii sboru poněkud netradičním způsobem. Zaposlouchali jsme se do ukázek hudby a zpěvu z dob našich průkopníků, takže jsme mohli slyšet například citeru, mandolíny nebo šlapací harmonium. Spolu s někdejšími oldřichovickými kazateli, bratry Miškejem a Škrlou, jsme si připomněli některé úsměvné i vážné situace, které se staly ve sboru během jejich působení. Již od sobotního rána jsme ve zvláštním vydání Jubilejních novin vzpomínali také na ty, kteří dokázali v období krize, okupace nebo v době „lepších zítřků“ udělat pro druhé maximum, nehledě na hrozbu vězení nebo koncentračního tábora. Příběh sboru Oldřichovice začíná v roce 1910, kdy se několik členů těšínského sboru rozhodlo na Třinecku šířit adventní poselství. Výsledky se záhy dostavily. Dva pánové, Jan Pustówka a Jiří Chrascina, projevili touhu poznat Boží slovo. Brzy na to je začal navštěvovat bratr P. Niedoba

36

s biblickými hodinami. Postupně přibývali další a v červnu r. 1912 byl založen sbor. Toho si všimlo i okolí a někteří obyvatelé projevili velkou nenávist k těmto zvláštním věřícím. Plánovali přepadení bratra Niedoby, zaútočili na místo shromáždění, rozbili dveře, nábytek, rozházeli přítomným Bible a k tomu přidali spousty výhrůžek. Výsledky této práce byly tragické, jenomže ne pro naše věřící, ale pro jednoho z organizátorů. Po třech dnech od těchto událostí byl onen pán při práci v Třineckých železárnách zasažen rozžhaveným drátem a zemřel. Je to smutné, ale tato zpráva přinesla konec násilí pro naše věřící. Sbor rostl a v roce 1927 měl již 54 členů. V tomtéž roce vznikl sbor v Třinci a jeho vznik podpořilo svým členstvím 13 věřících z Oldřichovic. Po roce 1945 sbor obnovil svoji pravidelnou činnost a roku 1949 posílilo sbor Třinec dalších 25 našich členů. Celou tu dobu se členové scházeli po bytech a rodinných domcích ochotných spolubratrů. V roce 1970 byl s velkou radostí zakoupen pozemek pro stavbu vlastní modlitebny. Žel, následovalo 20leté čekání na povolení úřadů ke stavbě sboru. Na jaře 1990 započaly stavební práce a 30. 10. 1993 se oldřichovický sbor poprvé ve své historii sešel ve své vlastní modlitebně. Na vlastní modlitebnu čekal „pouhých“ 81 let. Je úžasné, že Bůh vedl tento sbor po 90 let. Nevíme, kolik ještě zbývá, ale víme jistě, že „Hospodin zná cestu“. Tato dobrá zpráva se stala i mottem našeho jubilea. R R –  

ADVENT 03/2003

OZNÁMENÍ

Psychoterapeutické služby Ráda navštěvuji s manželem sbory naší unie, kde mám možnost potkat staré známé nebo se seznámit s novými sestrami a bratry. Často dostávám otázku, jak je to s Psychoterapeutickým sanatoriem ve Veselé. Pokusím se podat informace touto cestou. Objekt ve Veselé vyžaduje nutně celou řadu oprav a úprav, a proto jsme byli nuceni přemístit činnost do jiných prostor. Využili jsme rekreačních kapacit Teologického semináře na Sázavě a psychoterapeutické služby jsou poskytovány v tomto objektu. Nabízíme pomoc všem, kteří trpí některým z následujících příznaků: chtěli byste se alespoň na chvíli cítit bezpečně, pohovořit si v klidu o svých problémech s někým, kdo se vás pokusí pochopit? stává se vám, že na vás náhle padne obrovská úzkost, jejíž původ neznáte, a zdá se vám, že se stane něco strašného? máte nesnesitelné bolesti hlavy nebo břicha, cítíte bušení, tlak či píchání u srdce, trápí vás nechutenství, zvracení, průjmy, třesavka, křeče, nadměrně se potíte a lékaři vám nic nenašli? máte nutkavé myšlenky, které vás neodbytně nutí k nějakému jednání?

• • • •

Sbor Litoměřice V letošním roce máme mnoho důvodů chválit našeho Pána. Někteří bratři a sestry si budou připomínat výročí svého narození. Sestra Maťáková 65 let, manželé Pechrovi 55 let, sestra Eva Moravcová 50 let, sestra Kováčová 40 let, bratr Rohrbacher 40 let, sestra Neubertová 35 let a sestra Mikušová 30 let. Dále si v tomto roce připomínají výročí křtu: sestra Rašková 65 let, manželé Šáchovi 35 let. Všem bratrům a sestrám přejeme, aby svoje výročí prožili v pokoji, spokojenosti a radostné naději v očekávání našeho Spasitele, aby jejich

ADVENT 03/2003

strach z chůze po otevřeném prostran•stvímáte nebo z uzavřeného prostoru, bojíte se chodit někam, kde je víc lidí? máte obavy z jízdy dopravními prostředky, zvláště metrem, bojíte se jezdit výtahem? nemůžete večer usnout, probouzíte se, vstáváte zbytečně brzy? máte stálý pocit únavy, kterého se nemůžete za žádnou cenu zbavit, do ničeho se vám nechce? nevíte, co se s vámi děje, a jste vyděšeni? chcete, pokud jste věřící, pomoci zorientovat se v duchovním a náboženském rozměru svého trápení?

• • • • •

Zařízení můžete navštívit za podmínek, které si s námi dojednáte. Nejčastěji probíhají léčebné pobyty během víkendů. K léčbě neuróz využíváme duchovně orientovanou psychoterapii. Kontakt: e-mail: [email protected], telefon: 728 010 267, písemně: Tamara Svrčková, Výrobní 11, 102 00 Praha 10 Ochotně se budeme snažit pomoci všem, kteří naše služby potřebují. T. S

srdce byla naplněna láskou a těšila se Boží ochraně a mnohému Božímu požehnání. Žalm 91,11: „On svým andělů vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.“ D N

Sbor Praha-Vinohrady V únoru 2003 se v našem sboru dožila životního jubilea 75 let sestra Růžena Králová. Chceme sestře popřát do dalších let hodně síly, zdraví a Božího požehnání. Přejeme jí mnoho nových zkušeností a pevnou jistotu setkání s Pánem Ježíšem. Z  P-V D Z

37

OZNÁMENÍ

Sbor Frýdek-Místek Milí sourozenci v Pánu, rádi bychom vám představili naše jubilanty, kteří se ve druhém pololetí roku 2002 dožili krásných 75 let. Jsou to sestry: Ester Pavelková, Zdeňka Cibulková a Marie Recmanová. Jsme Bohu vděční, že náš sbor může pečovat také i o naše nejstarší – sestry Blažkovou (91), Pohludkovou (90), Brodovou (93), Ramíkovou Marii (86), Křížovou Anežku (84) a bratra Kvapila (79). 22. 1. 2003 oslavila naše nejstarší členka, sestra Tanistráková Matylda, 100 let. 10. 1. 2003 jsme se rozloučili s naší dlouholetou členkou, sestrou Vlastou Korandovou, která nás opustila ve věku 94 let, 27. 1. 2003 jsme se také rozloučili s naší sestrou Tanistrákovou Matyldou, kterou si Pán povolal v požehnaném věku 100 let. Máme pro vás také dobrou zprávu – po evangelizačních přednáškách bratra Jiřího Moskaly, které se konaly na podzim roku 2002 pod názvem: „Věřit? Má to ještě smysl?“, se pokoušíme uvést do života nový sbor v Místku. Přednášky, které se konaly v Místku, navštěvovalo v průměru 40-50 našich přátel. V současné době se několik ochotných bratrů a sester spolu s přáteli z těchto přednášek schází v klubovně Národního domu v Místku. Věříme, že tato snaha bude korunována úspěchem, zvláště pak, bude-li podpořena i vašimi modlitbami. Sbor Červený Kostelec Dne 10. 9. 2002 se dožila požehnaného věku 100 let naše milá sestra Marie Tůmová z Červeného Kostelce. Zažila bohatství, ale i chudobu – a právě tehdy poznala Boží pravdu. Byla členkou ve sborech Karlovy Vary, Jaroměř, nyní Červený Kostelec. Říká, že život je krátký, a stále se raduje z Božích věcí. Naděje na shledání s Pánem Ježíšem Kristem ji denně posiluje. V roce 2002 se dožili s Boží pomocí bratři a sestry: Jirková (91 let), Hladíková (79 let), Krahulcová (76 let), Radvanovská (71 let), Stašová (71 let), bratr Nývlt (70 let). Přejeme především Boží požehnání, víru a lásku.

38

Sbor Návsí Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002 se dožili svého významného životního jubilea tito bratři a sestry: Heczková Helena – 83 let, Bielesch Otto st. – 91 let, Bieleschová Eva – 86 let, Lipusová Helena – 84 let, Bolek František – 75 let, Kloda Jan – 76 let, Motyková Marie – 79 let, Jaroszková Marie – 80 let. Všem těmto bratrům a sestrám přejeme do dalších let pevné zdraví, Boží požehnání, radost z poznané Boží pravdy a z naděje na setkání se svým Vykupitelem, kterou prožívají s námi. Smlouvu s Pánem se rozhodli učinit před 52 lety Sobek Jaroslav, před 57 lety Sobková Anna, před 51 lety Vaďurová Marie a před 54 lety Bolek František, Bolková Rodé a Heczko Adam. I těmto bratrům a sestrám přeje celý sbor Návsí radost v Pánu, pevnou víru a pokoj v Ježíši Kristu. V minulém čtvrtletí vzala smrt z naší duchovní rodiny sestru Zuzanu Heczkovou. Věříme, že se s milou sestrou setkáme v Božím království. Byla jednou z nejstarších sester ve sboru a budeme na ni všichni vzpomínat pro její tichou, milou a zvlášť čistou a krásnou povahu praktické adventistky. Zároveň jsme se rozloučili i s naším bývalým vedoucím sboru, bratrem Antonínem Foksem, kterého pamatujeme i jako laického kazatele. Jsme Bohu vděční za jeho život i za moc evangelia, která se projevila v jeho životě. Všichni se ujišťujeme nadějí v Kristu na věčný život a vyjadřujeme vděčnost za činy, kterými se v životě bratra i sestry oslavil. K

Vyhlašujeme soutěž o nejvhodnější logo na Unijní kongres mládeže. Autor vybraného vítězného loga obdrží pobyt zdarma. Pokud by se autor nezúčastnil kongresu, bude připravena jiná cena. Motto kongresu je Adventura s Bohem. Návrhy zasílejte na e-mail: [email protected] nebo poštou na adresu MSS CASD Kopaniny ll, 709 00 Ostrava-Mar. Hory. Bližší informace o kongresu získáte na stránkách mládeže www.mladez.net.

ZA ORGANIZÁTORY ALEŠ ZÁSTĚRA A RENÉ HELLEBRAND

ADVENT 03/2003

PODMÍNKY INZERCE: Cena za každé 2 znaky je 1 Kč/Sk (včetně DPH). Inzerát bude uveřejněný po obdržení platby poštovní poukázkou typu C (na poukázce do kolonky „Zpráva pro příjemce“ vepište „inzerát“). Adresy inzerujících za účelem seznámení zásadně nesdělujeme. Všechny, kdo na inzerát odpovídají, prosíme, aby značku a číslo inzerátu uváděli do levého spodního rohu obálky. UPOZORNĚNÍ: Inzeráty podané z České republiky (před číslem inzerátu je ČR) vyřizuje vydavatelství: Advent-Orion, Praha Inzeráty podané zo Slovenskej republiky (pred číslom inzerátu je SR) vybavuje vydavateľstvo: Advent-Orion, Vrútky

Adventista 35/186, svobodný, hledá protějšek, nejlépe z východních Čech. Zn.: Spolu za Ježíšem ČR 030301 SŠ 37/165, svobodná, citlivá a romanticky založená, se zájmem o sport, přírodu a psychologii, hledá životního partnera s opravdovým vztahem k Pánu Ježíši. Zn.: 1 K 13,13 ČR 030302 Prosím o zaslání starých novoročních veršů do mé sbírky. Kremlová Marcela, Nýdek 168, 739 96 ČR 030303

39/176, štíhlý, se zájmem o přírodu, sport, zdravý životní styl a jiné hledá dívku (ženu) pro společný život. Foto vítáno. ČR 030304 Kdo z vás (případně který sbor) prodá nebo zapůjčí pracovní sešity – učebnice pro třídu děti B s názvem …on miluje také mne, vydané Adventem v roce 1993. Rádi bychom v našem sboru vlastnili alespoň jeden výtisk z každé učebnice. Tel.: 776 187 163 ČR 030305 Nabízím malířské práce, popř. uklidím v Praze. Tel.: 272 770 329 ČR 030306 Pokud jsi svobodná, pohledná, je Ti 20-38 let a měla bys zájem o 45letého svobodného adventistu mladistvého vzhledu, tak mi, prosím, napiš. ČR 030307

Tip na dovolenou V Jizerských horách u Tanvaldu, v obci Zásada, v klidném, čistém prostředí u lesa, s výhledem na Krkonoše a Český ráj, nabízíme možnost strávit příjemnou sborovou nebo rodinnou dovolenou či víkend. Ubytování je ve 2-5 lůžkových pokojích, celková kapacita je 34 lůžek. K dispozici je vybavená kuchyň a spol. místnost. Cena je 100 Kč na noc a den. V budově je modlitebna CASD. Nedaleko se nachází lyžařský vlek, možnost pěší turistiky a cykloturistiky. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 483 387 198; 603 713 632

Pronajmu byt 3+1 s telefonem, lodžií, zařízený, Ostrava-Poruba. Od července 2003. Zn.: 596 934 586 ČR 030308 Chtěl bych naplnit Tvoji touhu po lásce a lidském štěstí. Jsem rozvedený adventista s jedním 13letým synem, 37/177, štíhlé postavy, veselý, všestranných zájmů. Volej na mobil: +420 723 466 117. Těším se na Tebe! Zn.: Ruku v ruce do Božího království! ČR 030309

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 03/2003. 10x ročně vydává Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, tel.: 233 321 6 21, fax: 233 323 741, objednávky: 233 320 767, mobil: 603 553 628, e-mail: [email protected]. Registrační číslo MK E ČR 6982. ISSN 1210-3365. Vytiskla tiskárna Alfaprint – SR. Šéfredaktor Marek Škrla – e-mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Slovenské príspevky, inzeráty a objednávky môžete posielať na adresu Advent-Orion, Šafárikova 9, 038 61 Vrútky, tel./fax: 043/428 26 70, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor Ing. Mikuláš Pavlík. Vychází 15. 03. 2003

Umění výchovy dítěte Julián Melgosa a Raul Posse Další z řady knih edice HARMONICKÝ ŽIVOT pojednává o jednom z nejkrásnějších období lidského života – o dětství. Renomovaný psycholog Julián Melgosa spolu s Raulem Possem, učitelem a vychovatelem, který dlouhá léta působil jako konzultant organizace UNESCO, zpracovávají toto téma učebnicově názorným způsobem, který čtenářům umožní z knihy vytěžit co nejvíce. V devíti logicky řazených kapitolách rodiče nejenom získají informace o základních vývojových stadiích dítěte, ale nabízí se jim také možnost osvojit si dovednosti, jež jsou pro zvládnutí tohoto období důležité.

Váz. 200 plnobarevných stran, formát 163x328 mm

Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 - Sedlec, tel.: 233 321 621, 603 553 628, fax: 233 323 741, [email protected], www.adventorion.cz