ZPRAVODAJ 3/2001 Vyšlo 9. 10. 2001 ročník II číslo 3 ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLAD PRO PRÁCI DOPRAVNÍHO POLICISTY:
POROZUMĚT SOBĚ I DRUHÝM Vážení čtenáři! Silniční doprava je nejdynamičtěji se rozvíjející druh dopravy, a proto vyžaduje, aby příslušné státní orgány, včetně Policie ČR, ji svými adekvátními zásahy činily rychlou, plynulou a bezpečnou. Učitelé předmětového oddělení dopravní služby připravují žáky naší školy na plnění úkolů, které musí řešit policejní hlídka při dohledu nad provozem na pozemních komunikacích. Důraz je kladen na osvojování právních předpisů, praktické zvládnutí problematiky dopravních přestupků, zastavování vozidel, řízení provozu, kontrolu dokladů a objasňování silničních dopravních nehod. Žáci se seznamují s konstrukcí motorových vozidel používaných při výkonu služby, včetně používaných dokladů, učí se diagnostikovat a odstraňovat běžné závady a ovládat technické prostředky. V souvislosti s nárůstem intenzity mezinárodní nákladní dopravy přes naše území je nově zařazena problematika mezinárodních silničních dohod AETR a ADR. Důležitou součástí výuky jsou praktická cvičení prováděná v součinnosti s výkonnými útvary Policie ČR, řešení modelových a problémových situací. Zde si klademe za cíl dosažení potřebné motivace žáků a osvojování si praktických dovedností. V činnosti našeho předmětového oddělení nelze opomenout výchovu a výcvik žáků v autoškole. Snahou všech učitelů je, aby všichni žáci naší autoškoly odcházeli na kmenové útvary s dobrými řidičskými základy, aby uměli při řízení služebních vozidel jednat ve ztížených podmínkách a přiměřeně řešili zátěžové situace. Při praktických jízdách procvičují dodržování zásad bezpečné jízdy v běžném silničním provozu, při průjezdu městem a na cvičném polygonu. Žáci si musí být vědomi, že rychlý a bezpečný příjezd na místo, kde občané očekávají jejich pomoc, je velmi důležitý pro úspěšné vyřešení každého služebního zákroku.
Na závěr mohu konstatovat, že všichni pedagogové našeho předmětového oddělení vedou žáky k tomu, aby při každodenní práci vhodně využívali studiem získané teoretické i praktické znalosti a dovednosti. Žáci musí především porozumět sami sobě i druhým a jednat tak, jak to očekávají od jiných. Domnívám se, že je to jedna z cest vedoucích k naplnění zákonem stanoveného poslání Policie ČR a základní předpoklad pro práci dopravního policisty. (O pohledu na práci dopravního policisty pojednává článek uvnitř Zpravodaje.) pplk. JUDr. Jiří Bobek vedoucí předmětového oddělení dopravní služby
Další články SLOVO REDAKCE TISKOVKA MINISTRA V NAŠÍ ŠKOLE Každodenní prace dopravního policisty... PROKOP aneb preventivně komunikační cvičení VÁCLAV BABINSKÝ – mýtus a skutečnost BYLO TO TAK TĚŽKÉ? Prokřehlý chudák Z INDIANAPOLIS DVĚ STŘÍBRA STŘELECKÝ SPORT
ÚTOK NA USA Víte, že ...? Hazardování s důvěrou občanů ? PŘÍČINY A PODMÍNKY KRIMINALITY NOVÉ KNIHY VE ŠKOLNÍ KNIHOVNĚ ITALSKÁ MOZAIKA Městečko snů POHLEDNICE Z UNIVERZIÁDY POLICEJNÍ MISTROVSTVÍ
SLOVO REDAKCE k prvnímu číslu Zpravodaje ve školním roce 2001/2002 Vážení čtenáři, “na pultech” se objevuje nové číslo školního Zpravodaje, které obsahuje jak aktuální informace týkající se chodu školy, tak řadu dalších zajímavých příspěvků. Je začátek měsíce října, léto se s námi rozloučilo a co nevidět začne období předvánočního shonu, které s sebou přinese především zvýšený nápor na nervovou soustavu v souvislosti s obstaráváním dárků pod vánoční stromeček. Celá redakční rada Zpravodaje vám přeje štěstí a trpělivost při této mravenčí práci a zároveň věříme, že obsah tohoto čísla vás nejen zaujme, ale že vaše názory, zážitky či zkušenosti z osobního i profesního života obohatí stránky čísel příštích. por. Mgr. Jiří Chromek
ÚTOK NA USA
Teroristické útoky na Spojené státy dne 11. září 2001 nemají ve světových dějinách obdoby. Zcela zákeřně a bez varování byly ukončeny životy více než 5000 zcela nevinných lidí, z nichž většina neměla ani potuchy o zrůdných myšlenkách politickonáboženských fanatiků, jejichž jediným cílem bylo usmrtit co nejvíce lidí ... Neúcta k lidskému životu i samotná zákeřnost útoku
nemůže být lhostejná žádnému civilizovanému člověku. Určitě nemůže být lhostejná ani českému policistovi. Vždyť v troskách napadených budov zahynulo na 70 newyorských policistů, kteří plnili stejná poslání jako policisté čeští - ochranu života, zdraví a majetku svých spoluobčanů ... Tyto události nás jistě nutí k zamyšlení. redakce
TISKOVKA MINISTRA V NAŠÍ ŠKOLE V zasedací místnosti naší školy se v pondělí 24. září uskutečnila tisková konference ministra vnitra Mgr. Stanislava Grosse, která se konala u příležitosti ministrovy návštěvy Policie ČR a Hasičského záchranného sboru České republiky v Brně. Návštěvy i tiskové konference se zúčastnil rovněž policejní prezident genpor. JUDr. Jiří Kolář a generální ředitel HZS ČR a náměstek ministra vnitra genmjr. Ing. Miroslav Štěpán. redakce
Víte, že ...? Tentokrát desatero o NÁVŠTĚVNÍM DNI U POLICIE 26. 6. 2001
se konal v areálu školy ve spolupráci s Policií ČR, Správou Jihomoravského kraje Brno, Městským ředitelstvím Brno a Městskou policií Brno z iniciativy naší školy v programu byly ukázky výcviku příslušníků zásahové jednotky a jednotky operativního zásahu, ukázky výcviku služebních psů, jízdního oddílu, vybavení služebních potápěčů, vybavení a využití technických prostředků na úseku BESIP, ukázky řízení služebního vozidla v zátěžové situaci na cvičném polygonu a ukázky činnosti příslušníků služby kriminální policie počet návštěvníků areálu při této akci dosáhl čísla 1150 (kromě hostů a organizátorů) první návštěvník vstoupil o tomto dni do školy v 9.00 a poslední odešel v 18.45 hodin v areálu školy bylo 14 stanovišť s prezentací policejní práce, techniky a prevence na jednotlivých stanovištích bylo 53 policistů 7 koní a 5 psů předvádělo služební kynologii a hipologii na organizaci se podílelo 25 policistů jako pořadatelů program doplnil MOBIDIC (mobilní informační didaktické centrum) vyvrcholením návštěvního dne byla účast a ukázka práce služebního vrtulníku
Policie ČR -ZP-
Každodenní prací dopravního policisty je komunikace s občany “Dobrý den, silniční kontrola. Pane řidiči, předložte předepsané doklady ... Víte, jakého jste se dopustil dopravního přestupku? Ukládám Vám pokutu ve výši ...” Tak znějí nejčastěji používaná úvodní slova policisty poté, kdy policejní hlídka zastaví vozidlo, jehož řidič se dopustil dopravního přestupku. Situace mnohým dobře známá, neboť každý řidič ji zcela jistě prožil. Zažívají ji i policisté, zejména služby dopravní policie v přímém výkonu služby, a to několikrát denně. Možná i právě proto, že se jedná o určitý stereotyp, není ze strany policistů tomuto služebnímu zákroku věnována náležitá pozornost. Způsob řešení dopravního přestupku je mnohdy unáhlený, nepřipravený, neúplný, občas chaotický. V důsledku určité rutiny a nevhodné komunikace se v dané “pro policisty krizové situaci” často vytrácí výchovný účinek a řidič - občan odjíždí možná potrestán, ale nepoučen. Policista je naopak z těchto opakujících se náročných situací “poučen”, a proto se raději dalším služebním zákrokům vyhýbá. Pravděpodobně takto, společně s ostatními závažnějšími faktory, postupně narůstá velký problém, který v současnosti trápí nejen policisty, řidiče, ale i ostatní občany. Příslovečným “kamenem úrazu” je dopravní nekázeň řidičů i ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích. Nekázeň, která často vykazuje znaky úmyslného jednání a agresivity. Neúcta k “dopravnímu právu”, zejména k dodržování pravidel daných zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, je alarmující. Zmařené lidské životy, zranění a značné materiální škody při stále se zvyšujícím počtu dopravních nehod jsou smutným, ale bohužel pravdivým důkazem. Při studiu odborné literatury a článků v rezortních časopisech jsem zjistil, že v rámci vyhodnocování dopravně bezpečnostní situace za určitá období je často používána služebními funkcionáři věta, cituji: “ ... na úseku silniční dopravy je potřeba přitvrdit.” Řešení, způsob provádění a odpověď na otázku, jak přitvrdit, v daném sdělení nenacházím. Je-li tímto výrokem myšleno, že policisté nebudou přehlížet dopravní přestupky a budou při jejich vyřizování důslední, že budou jednat operativně, taktně, rozhodně a nezaujatě, že budou využívat formy prevence a represe a vždy dodržovat zákonné postupy, že sami budou dobrými řidiči a nebudou páchat dopravní přestupky, budou schopni poradit i v otázce konstrukce vozidel, dále že na ministerstvu dopravy, referátech a odborech dopravy okresních úřadů budou o zkouškách řidičů a o přestupcích rozhodovat odborníci v oblasti silniční dopravy, potom naprosto souhlasím. A proto přitvrdit ano, ale ne za každou cenu. Policista si musí uvědomit, že na jeho morální profil, který se navenek projevuje ve způsobu jednání s občany, je kladen velký důraz. Musí si být vědom, že na základě jeho jednání není posuzován pouze on jako jednotlivec, ale celý policejní sbor. Právě tato okolnost podstatně ovlivňujepostoje a názory lidí na policii, které v současnosti stále nevyznívají bohužel lichotivě.
V dané souvislosti je nutné nastolit i další problém, a to vztah policisty k výkonu jemu propůjčené pravomoci, neboť k ochraně veřejných zájmů je mnohdy třeba použít moci. Například k vyřešení služebního zákroku jak na úseku veřejného pořádku, tak i v dopravě. Z etického hlediska (je zřetelně vyjádřeno i v právu) je však důležité, aby projev moci odpovídal závažnosti řešené situace, konkrétnímu případu a konkrétnímu jednání pachatele. Náplní každodenní práce policisty je tedy člověk a komunikace s ním. Proto si stále musíme uvědomovat, že občan vidí v policistovi představitele zákona, a proto jeho jednání musí být v souladu s právními a etickými normami. A to jak ve službě, tak i mimo službu. pplk. JUDr. Jiří Bobek
Hazardování s důvěrou občanů ? “Služba občanům” – známé moto posledních let, které prosazuje zvláště policejní management, tedy lidé učení, odborně znalí, fundovaní. Podle výsledků nejnovějšího průzkumu veřejného mínění CVVM zveřejněného deníkem MF Dnes dne 13. 8. 2001, si Policie ČR získává stále lepší jméno, občané vnímají policisty v převážné míře jako upravené, zdvořilé, důvěryhodné a ochotné lidem pomoci. Důvěra lidí v policii se vyšplhala od roku 1990 k dosud nejvyšším hodnotám (67 % dotázaných odpovědělo, že policii důvěřuje). Jistě, jedná se o velmi potěšitelné zjištění a doufejme, že tento procentuální úspěch bude trvalý. Vyskytují se však i případy, které mohou touto získanou důvěrou občanů otřást, a jsem přesvědčen o tom, že zcela oprávněně. Mám na mysli páchání trestné činnosti samotnými policisty. Lze konstatovat, že snaha o zvýšení průhlednosti a transparentnosti vyšetřování trestných činů policistů se naplňuje, alespoň tak v tomto duchu hovoří zainteresované orgány. Přesto se stále objevují kauzy, kdy lze oprávněně namítat, že je vidět spíše “úsilí o ututlání” jednotlivých pochybení a “zahrání věci do ztracena” (dopravní nehody policistů pod vlivem alkoholu a jiné). S důvěrou občanů však hazardovat nemůžeme! Trestné činy policistů i ve svém důsledku vykazují vysokou společenskounebezpečnost, a proto by měl být každý případtakto zjištěného porušení zákona řešen nezpochybnitelným způsobem, v zákonem stanovené lhůtě a “čistě až do konce”. Jedině tak bude důvěra občanů stabilizována a náš morální kredit zvyšován. -jch-
PROKOP ANEB PREVENTIVNĚ KOMUNIKAČNÍ CVIČENÍ Preventivně komunikační cvičení PROKOP je projektem SPŠ MV v Brně zaměřeným na zdokonalování komunikačních schopností mladých policistů a nácvik prezentace práce policie a na primární prevenci kriminality ve věkové skupině mládeže devátých tříd ZŠ. V projektu PROKOP (PROjekt KOmunikace a Prevence) byla zvolena jako partner problémová skupina mládeže ve věku kolem patnácti let. A to nejen pro určitou obtížnost navázání kontaktu a udržení komunikace, ale i z toho důvodu, že se jedná o skupinu silně ohroženou kriminalitou. S tím souvisí skutečnost, že se policisté v praxi setkávají s mladistvými stále častěji. Projekt je čtyřhodinovým zaměstnáním, během kterého je využito čtyř různých stanovišť. Celé cvičení probíhá ve dvojicích tak, že jeden policista se individuálně věnuje jednomu, maximálně dvěma žákům. Policisté jsou současně pro žáky
instruktory celého cvičení, odpovídají jim na případné dotazy, a tak jsou nenásilnou formou nuceni spolu komunikovat. Celé cvičení začíná nástupem a vzájemným seznámením. Následuje společný trénink v tělocvičně, při němž dochází k přímému fyzickému kontaktu žáka s policistou, a tím k odbourání psychických bariér a počátečního ostychu. Na druhém stanovišti je zinscenovaná dopravní nehoda a žáci jsou v rolích náhodných svědků. Cílem tohoto zaměstnání je nácvik odborné policejní činnosti - získání popisu osoby a motorového vozidla a současně zdůraznění prvku potřebné pozornosti občanů pro případné svědectví a ochotu svědčit. Žáci získají reálnou představu toho, že jejich občanská pomoc policii může vést ke snadnějšímu dopadení pachatele nebo objasnění skutku. Třetím stanovištěm je modelová učebna – byt. Zde je naaranžováno vloupání do bytu. Obsahem tohoto zaměstnání je majetková prevence. Koncepce vychází z faktu, že děti jsou posledními, kteří byt opouští, a prvními, kteří se do bytu vrací. Často jsou to právě ony, kdo vloupání zjistí. Cílem zaměstnání je procvičení telefonického oznámení policii, zásad chování se na místě činu, různé způsoby zabezpečení bytu a ukázka práce policistů na místě činu. Vyvrcholením cvičení je závěrečné čtvrté zaměstnání zaměřené na seznámení se s trestní odpovědností občana staršího patnácti let. Poté následuje volná beseda o policejní práci, policejním školství i o nejrůznějších zájmech a starostech žáků základních škol. Vyvrcholením celého projektu je předání certifikátu o absolvování preventivního policejního výcviku se zaměřením na komunikaci, tělesnou přípravu, majetkovou prevenci a základní orientaci v problematice právní odpovědnosti mladistvých, který obdrží od svého policisty-instruktora každé dítě. Zatím posledního cvičení PROKOP se účastnila třída 1/H7 a třída víceletého Gymnázia T. G. Masaryka ze Zástavky u Brna. Žáci vypracovali písemné názory na smysl a průběh tohoto cvičení. Některé pro zajímavost zveřejňujeme. redakce
*** Navázání kontaktu mezi policistou a normálním člověkem Nejpříjemnějším překvapením byla cesta zpátky, která byla na naše přání protažena až do Zbraslavi. Dále bych rád vyzdvihl nácvik snímání otisků a pachových stop. Z těchto zkušeností jsem se snažil těžit, když nás tři dny nato vykradli. Leč na mé připomínky k práci kriminalistů nebyl brán zřetel. Rovněž ukázková havárie ve mně zanechala nesmazatelné stopy, přestože byla málo autentická. I když jsem pachatele považoval za bruneta a také jsem špatně určil barvu jeho trička, ujistila mě průvodkyně, že byl nakonec chycen i mojí zásluhou. Mně samotnému se návštěva policejní školy vcelku líbila, méně už byli nadšeni sourozenci, na kterých jsem zkoušel naučené chvaty. Dalo by se tedy říci, že hlavní účel - tedy navázání kontaktu mezi policistou a normálním člověkem - byl splněn. Petr Zouhar
*** Nakonec se z něho vyklubal “správnej polda” Hrozně se mi to líbilo. Myslím, že našim instruktorům se do toho ze začátku nechtělo (ten s tím zlomeným palcem nám to potvrdil), ale když viděli, že nás to zajímá a že se snažíme, bylo vidět, že názor změnili. Můj instruktor byl strážmistr (jeho jméno se mi zatím z jeho podpisu nepodařilo rozšifrovat). Byl druhý nejmenší a vypadalo to, že ani nebude moc komunikovat, ale nakonec se z něho vyklubal “správnej polda”, který všechny moje dotěrné otázky ochotně odpověděl a všechno mi ukázal (určitě) líp, než to dělali ostatní instruktoři.
Pálenská
*** Policajtem nebudu, ještě teď mě bolí ruka Nejvíce se mi líbilo cvičení v tělocvičně (kopy, páky, judo, chvaty s obuškem). Ti instruktoři byli taky dost dobří, teda aspoň někteří. Další, co se mi líbilo, byla asi fingovaná havárie a následný výslech očitého svědka a ještě postup při prohlídce vykradeného bytu - hlavně sejmutí otisků. Dobrá atmosféra, skvělej “policejní čaj”, kopec srandy a velice nudná beseda s právníkem. Jen mě velice mrzí, že jsme si nemohli zastřílet. Jinak fakt super. Po exkurzích vojáků, letců, hasičů a policajtů nám chybí snad už jen záchranná služba. Třeba bude další rok. Policajtem nebudu! Ještě teď mě bolí pravá ruka ... Tomáš Vaščák
*** Zkušenosti, které by se daly použít na školním výletě Mně se to líbilo. Bylo to zajímavé po všech stránkách. Už v tělocvičně. Je zajímavé měřit své síly s vymakaným skoropolicistou, který se vás snaží šetřit a málem vám zlomí ruku. Ještě nikdy jsem vší silou nekopal do člověka, a tak mi to přineslo i jisté zkušenosti, které by se za jistých okolností daly použít na školním výletě. Rozhodně to také asi odradilo od vykrádání bytů nebo rychlé jízdy v autě. Když člověk ví, co proti němu stojí, dává si potom větší pozor. Ani diskuse s právníkem nebyla od věci. Teď už vím, že mohu zastřelit člověka, který na mě půjde se železnou tyčí. Bylo to poučné. Ještě mě uchvátilo to, že mě nechali jen tak do nich tlouct umělohmotnou tyčí. Kupodivu “nechytil” ani jednu pořádnou ránu. Když student absolvuje školu, musí být namakaný, právně vzdělaný a musí mít dobrý postřeh. Jen mě mrzí, že jsme nestříleli ... -PL-
*** Dostal jsem chuť s někým “mrsknout” Přijeli jsme pravý policejním autobusem. Když jsme zastavili někde v areálu Střední policejní školy v Brně, měl jsem z toho trochu smíšené pocity. Vše se změnilo ve chvíli, kdy jsem si vybral svého strážmistra. V tělocvičně jsem se trochu podivil, jak naše děcka mlátí s instruktorama o zem. Jelikož jsem necvičil, začal mě z toho trochu pálit ruce a dostal jsem chuť taky si s někým “mrsknout”. Za chvíli ale rozcvička skončila. Ve vyloupeném bytě mě nejvíc bavilo dělání vlastní dentilky. Fingovanou dopravní nehodu taky oceňuju a myslím si, že to dopoledne rozhodně stálo za to. Marian Černý
*** Nejzajímavější bylo snímání otisků, moje nebyly vidět Nejdřív jsem si myslela, že to bude nuda, a že lepší by byla geologie, ale dospěla jsem k názoru, že to zase tak hrozné nebylo. Takový tělocvik, který jsme tam zažili, by se mohl zavést i k nám (stačil by 1x týdně). Procvičili bychom si naši fyzičku a možná i zhubli o několik kilo. Velice se mi líbila nehoda, u níž jsem si neuvědomila, že později budeme svědčit. Na pár okamžiků z nehody jsem si vzpomněla, ale žádná sláva. Nejzajímavější bylo snímání otisků, i když moje nebyly vidět. Takovéto akce by se měly pořádat častěji, protože jsou nejen zajímavé, ale i zábavné. Katka Snášilová
*** Mohli jsme mlátit zcela legálně policisty
Myslím, že tam s náma zacházeli velice pěkně. Opravdu se mi líbilo v tělocvičně, kde jsme mohli mlátit zcela legálně policisty. Uznejte, že tato příležitost se jen tak nenaskytne. Ne, surová nejsem, ale v té tělocvičně to bylo bezva. Zaujala mě i kriminalistika - snímání otisků, to jsem si chtěla vždycky zkusit. Od téhle akce jsem čekala málo, ale byla fakt dobrá. Barbora Hemalová
*** Policisté na mě působili inteligentním dojmem Příliš jsem nepochopil účel exkurze. Policisté na mě působili inteligentním dojmem. Nemile mě překvapila absence žen. Měli dobrý čaj. Beseda s právníkem byla o ničem. Nejzajímavější byl popis pachatele - bezohledného řidiče. Nepochopil jsem ty chvaty a páky. Stejně mi asi budou k ničemu. Tuto profesi nevylučuji z výběru budoucího povolání. -JH-
*** Policisté opravdu nejsou takoví jako ve vtipech Moje pocity z exkurze na policejní škole? Jedním slovem skvělé! Bylo to velice zajímavé. Zjistil jsem, že policisté opravdu nejsou takoví jako ve vtipech. Vypadali relativně inteligentně. Zřejmě nejlepší na této exkurzi byla společná tělesná průprava: naučili jsme se zde pár zajímavých chvatů k sebeobraně. Možná se mi to jen zdálo, ale řekl bych, že ta rozcvička nebyla až zas tak fyzicky náročná, jak tvrdili. Zajímavé byly i techniky při zajišťování vykradeného bytu. Odtud jsme všichni měli možnost si odnést své otisky, které jsme si sami sejmuli ze sklenice. Na druhou stranu nejméně záživná byla přednáška na téma “Občanský průkaz a věk 15 let.” Laďa
PŘÍČINY A PODMÍNKY KRIMINALITY Každé společenství lidí, již od samého vzniku lidské společnosti, zachovává určitá pravidla, určité normy a zvyky. Jejich různorodost je podmíněna vývojem kultury a stupněm vývoje civilizace. Tato společenská pravidla, psané i nepsané normy, vytvářejí ve společnosti určitý řád. Dávají jí žádoucí disciplínu. Současně fungují jako prostředek společenské kontroly. Tyto normy přímo či nepřímo řídí a regulují chování a jednání lidí. Stanoví jim žádoucí model a vzor. Společným znakem těchto norem je, že lidem určují, co smí a co nesmí dělat. Obyčejová pravidla, která platila v dávných dobách, později přebírá nebo nahrazuje stát. V různých dobách byly rozdílné názory na to, co je zlé a co je naopak dobré. Když bylo spácháno něco zlého, co lidé odsuzovali, snažili se najít viníka a potrestat ho. Dříve se boj se zločinem zaměřoval především na ochranu hmotných statků. Později daleko víc na ochranu věcí nehmotných, zdraví, čest, svobodu a podobně. Asi od poloviny 19. století dochází v Evropě k prudkému nárůstu zločinnosti. Pachatelé vynalézají speciální nástroje a metody. Organizují se zločinecké gangy. Začíná doba velkých zločinů. Zdokonaluje se zločin i boj s ním. Je to doba velkého rozvoje společenských a přírodních věd. Zejména přírodní vědy se staly pro kriminalistiku mohutným základem. Zdokonaluje se dokazování. Plně se využívá věda, rozvíjí se kriminalistika.
V lidské společnosti, od vzniku prvního státu, existuje výrazná sociální nerovnost, která je v podstatě nezasloužená a nespravedlivá. V důsledku této nerovnosti je i nestejný přístup k materiálním a k duchovním hodnotám a nerovnost životních šancí. To má negativní dopad na jednání lidí. Malé rozdíly dané přírodou ve schopnostech nikoho neopravňují k nárokům na privilegia. Lidé jsou si rovni v důstojnosti i v právech. Z toho pramení i rovnost nadějí na dosažení určitého cíle. Jestliže dva lidé zatouží po téže věci a nemohou ji mít současně oba, znepřátelí se na cestě za svým cílem a jeden začne druhému škodit. Vzniká napětí mezi jedinci a skupinami. Dochází ke střetu zájmů. Vznikají první příčiny kriminality. Zločin není a ani nikdy nebyl něčím trvalým. Určení, co je v daném stádiu vývoje společnosti škodlivé a proto trestné, závisí jen na společnosti. Z počátku společnost nepociťovala potřebu zkoumat příčiny kriminality. Zločinec byl pokládán za nástroj zla, bouřícího se proti dobru. Ve společnostech ovládaných náboženskou ideologií se na zločin pohlíželo jako na důsledek dědičného hříchu. Byl dílem ďáblovým a boj se zločinem byl povyšován na boj s ďáblem. Cílem prováděných opatření, mučení a drastických forem trestu smrti byla snaha chránit společenský řád, církev a zachránit duši pachatele Bohu. Dokazování bylo jednoduché a tresty odpovídaly zásadě odplaty. Lidské poznání se neustále vyvíjí. Prohlubuje se znalost příčin a podmínek kriminality, ale tento proces nemůže být nikdy dovršen. To věděli už dávno naši předkové, kteří se touto otázkou zabývali. Úvahami o příčinách a podmínkách kriminality se zabýval už řecký lékař Hippokrates. Domníval se, že zločin je způsoben duševní nemocí, pomateností. Naproti tomu filozof Platon považoval za příčinu zločinu hloupost a nemoci duše. Filozof Aristoteles zastával názor, že zločinec je nepřítel společnosti, ale příčinu nehledal v něm samotném, ale v prostředí, ve kterém zločinec žije. Vycházel z toho, že pozitivní i negativní vývoj člověka je v podstatě určen prostředím a že spáchaný zločin je vždy odrazem určité kultury. Ve starověku ojediněle někteří filozofové, lékaři a historikové nahlíželi na zločin z jiných hledisek. Všímali si vztahu mezi zločinem a špatnými lidskými vlastnostmi. Poukazovali na důsledky špatné výchovy. Řecký filozof Sokrates vyslovil názor, že lidé páchají špatné skutky z nevědomosti a stačilo by je správně poučit. Platon se domníval, že i rozumný člověk se může dopustit zločinu a že i dobří lidé sní o skutcích, které zlí lidé páchají. Hippokrates hledal souvislosti mezi tělesnými typy a chorobami. Aristoteles zjišťoval souvislosti mezi tvarem těla a duševními vlastnostmi. Jiní zastávali názor, že lidské chování je determinováno a nelze je měnit. Po celá staletí lidé prostí i bohatí hledají a odhalují skrytá tajemství. Mýlí se a znovu přibližují k pravdě. Poznatky o příčinách a podmínkách kriminality přenášejí z generace na generaci. Navršují je do pomyslné pyramidy. Je už dost vysoká, ale její vrchol je stále ještě v nedohlednu. Občas nějaký slavný učenec, právník, lékař, psycholog nebo kriminalista přispěje zrnkem písku, jiný oblázkem a spousta bezejmenných přiloží jen ruku k dílu. Objev hodný celého kvádru se podaří tak za desítky let. V těch nejstarších dobách to trvalo i celá staletí. Něco takového, co by spolehlivě odstranilo příčiny a podmínky kriminality, zatím nikdo nevymyslel, i když se o to mnozí snažili. Karel Marx se sice většinu života flákal, ale přece jen vymyslel návod, jak žít ve zdánlivé rovnosti a solidaritě. A především v nenávisti, protože k ní má člověk od přírody blízko. Inicioval vybudování společnosti, kde každý bude pracovat podle svých schopností a bude si brát ze společného zdarma, vše podle svých potřeb. Žádná marxistická strana se dodnes nezřekla jeho nenávistné teorie třídního boje a diktatury proletariátu. Režim, který se halil do nejhonosnějších přívlastků, umožnil
napáchat mnoho zločinů. Zanechal po sobě dědictví zaopatřovacích ústavů, kdy se lidé odnaučili postarat se o sebe. Kdy jen natahovali ruku, za pakatel žádali byty a jiné vymoženosti socialismu. Lidé ztratili aktivitu a nejdříve ji našli gauneři, kteří využili situace po listopadu 1989 a tvrdými lokty se drali do funkcí a do podnikání. Vytunelovali banky, fondy, podniky, rozkradli majetek. V mnoha zemích, kde si marxismus a socialismus vyzkoušeli, je dnes nepředstavitelná bída, alkoholismus, organizovaný zločin. Vývoj dal marxismu na srozuměnou, že nenávistní proletáři kolem dějin nepohnou. Politické dění ovlivňuje celý společenský, hospodářský i kulturní život. Může vyvolat růst kriminality, rasismus, terorismus. Může vytvořit příčiny a podmínky k násilné a majetkové trestné činnosti, zejména při sociálních konfliktech, stávkách a demonstracích. Nejcennější morální vlastnosti a hodnotové systémy se budují dlouho, ale k rozšíření těch nežádoucích stačí krátké období. Do popředí se dostává snaha co nejrychleji zbohatnout a dosáhnout úspěchu. Úspěch je ztotožňován buď s mocenským postavením nebo získáním materiálních statků, případně obojího. Ze stavu pasivity ini-ciované minulým režimem jsme se dostali k dehumanizaci společenských vztahů, k uvolnění emocí a nenasytnosti. Po listopadu 1989 se lidé bez jakéhokoliv přechodného období zcela nepřipraveni ocitli v podmínkách otevřené společnosti. Proces demokratizace společnosti vnímali spíš jako úplnou kapitulaci státní moci, která jim nyní otevírá neomezený prostor k prosazení skupinových a individuálních zájmů na úkor ostatních. Přechod na tržní hospodářství dal také hospodářské kriminalitě nové formy. Jde především o hospodářské podvody, daňové, úvěrové a pojišťovací, zakládání podvodných firem, nekalé soutěže, porušování autorského práva, zpronevěry, korupce, předstírání úpadku firem, počítačová kriminalita apod. Na druhé straně ale přinesl technicky dokonalejší prostředky ochrany proti zločinu. Příčiny a podmínky kriminality je možné najít také v legislativě. Mezery v zákonech poznamenaly řadu odvětví našeho hospodářství, především privatizační proces. Na jedné straně vzniká úspěšná podnikatelská vrstva, na druhé straně velké skupiny lidí klesají na nižší životní úroveň, než na jakou byli po řadu let zvyklí. Napodobování úspěšných vzorů je často také příčinou kriminality. Není pochyb o tom, že podmínky a příčiny kriminality jsou přímo závislé na uspořádání a stavu společnosti. Podle některých autorů je zvýšená kriminalita produktem demokratické společnosti. Demokracie nemá dostatek účinných obranných mechanismů, aby se ubránila všemu, co jí škodí. Pokud by takové mechanismy měla, nebyla by demokracií a stala by se diktaturou. Proto každá demokratická společnost se potýká se zvýšenou kriminalitou. Za nejnebezpečnější kriminalitu lze bezesporu označit trestné činy, které útočí na samotnou podstatu demokratického státu. Jde o projevy, které lze kvalifikovat jako trestné činy podle první hlavy zvláštní části trestního zákona. Útoky, jejichž cílem je narušení státního zřízení, územní celistvosti, samostatnosti nebo obranyschopnosti. Zvláštnosti se odvíjejí od objektu, na které pachatelé útočí, a prostředků, které k útoku používají. Příčiny a podmínky jsou zde specifické. S rozvojem nejrůznějších oborů lidské činnosti dochází k pronikání trestné činnosti do nových sfér. Tyto skutečnosti nutně vedou k úvahám o kvalitě vztahu člověka k člověku, jeho hodnotové orientaci a také o vztahu skupin uvnitř společnosti a o faktorech, které tyto vztahy ovlivňují. Zde vyvstává celá řada otázek směřujících nejen ke zjištění příčin a podmínek kriminality, ale i k možnostem jak ji předcházet ... Při získávání informací o příčinách a podmínkách kriminality nelze vycházet jen z
teoretických poznatků, ale je třeba je konfrontovat s kriminalistickou praxí. V kriminalistice se často hovoří o kriminologických faktorech. Označujeme jimi rizikové činitele, tedy příčiny a podmínky, které vyvolávají nebo usnadňují páchání trestných činů. V reálných situacích se jednotlivé kriminogenní faktory nedají přesně oddělovat Jejich působení se vzájemně prolíná a doplňuje. Konkrétním příkladem může být liberalizace cestování a uvolnění mezinárodních vztahů, které v oblasti kriminality otevřely cestu ruským, ukrajinským, čečenským, bulharským a v poslední době i čínským mafiím, s nimiž se snaží zločinecké skupiny občanů naší republiky spolupracovat zejména při krádežích a pašování motorových vozidel, prodeji drog, spotřebního zboží, starožitností, zbraní i jaderného materiálu. Na vysokém stupni organizovanosti je převádění cizinců přes hranice, kuplířství a obchodování se ženami. Také mládež může být zneužívána k páchání trestné činnosti. Šéf party je často první, kdo jim dá náplň volného času. Jeho přátelství si ale musí zasloužit. Příčiny a podmínky současné kriminality jsou velice často diskutovanou otázkou. Mezi lidmi se často hovoří o všeobecném úpadku mravů, o obrovském nárůstu kriminality, brutality a neschopnosti příslušných orgánů situaci řešit. Množí se proroctví o velice špatné budoucnosti. Lidé vynakládají nemalé finanční prostředky za stále dražší bezpečnostní zámky, mříže a dveře. Za bezpečnost domova. Večer nevycházejí nikoliv z vlastního rozhodnutí, ale ze strachu. Já si přesto myslím, že to není zase tak zlé. Minimálně od časů starého Říma je zvykem bědovat nad zhoršujícími se poměry. Stačí se podívat na policejní záznamy staré padesát či sto let a najdeme případy neméně surové, než ty co se vyskytují dnes. Motivace trestných činů se za normálních okolností v průběhu let příliš nemění. Touha po majetku, sexuální motiv, osobní rozpory přerůstající v nenávist. Tyto motivy zůstaly dodnes nejfrekventovanější. Společenské a politické proměny vždy vtisknou do příčin, podmínek i motivace viditelnou stopu. Po válce, jak je všeobecně známo, se příčiny a podmínky kriminality změnily. Převládlo všeobecné uvolnění. Touha užít si, co se zameškalo. Nedostatek hmotného zabezpečení. Návrat mužů z války hledajících snadnou práci. Nedostatek represe a prevence zhoršuje poměry. Vznikají zcela nové formy zločinů. Na druhé straně po znárodnění v roce 1948 prakticky vymizela vražda výminkáře nebo bohatého tatíka, který svým dlouhým životem příliš znervózňoval potencionální dědice. Rovněž se vytratila vražda těhotné partnerky nastávajícím otcem, snažícím se vyhnout společenskému skandálu. Naopak živelnost ekonomické transformace po roce 1990 umocněná prapodivnými pravidly hry na podnikatele oživila znovu vraždy věřitelů, ale i dlužníků a dala vzniknout novému fenoménu, tunelování podniků, bank a odstraňování bílých koní. Rozvoj soukromého podnikání vytvořil podmínky pro vznik nového druhu trestné činnosti, pro tzv. “racketeering”. Pod tímto pojmem se rozumí vydírání drobných podnikatelů. Slovo kriminalita je často spojováno s Romy. Jejich zastánci tvrdí, že celkový počet trestných činů spáchaných Romy je daleko nižší než počet trestných činů spáchaných občany majoritní společnosti. Romů je u nás podstatně méně. Přišli k nám v 15. století. Byli odevšad vyháněni a nesměli se nikde usadit. To bylo příčinou toho, že vedli kočovný způsob života. Žili na okraji společnosti a měli nízký sociální status. Byli odmítáni majoritní společností - obdoba rasismu. Orientovali se na přítomnost, na přežití, ne na budoucnost. Vzdělání nepovažovali za hodnotu. Neuznávali hodnoty spojené s prací. Chyběl jim pocit domova. Žili v očekávání změny. Nedokázali se začlenit do majoritní společnosti. Dodržovali rodinné tradice, v nichž byl jedinec
veden k volnosti a nezávislosti, ale zároveň podřízen zájmům velkorodiny. Nezanechávali po sobě žádné kulturní památky. S tímto dědictvím žijí na našem území. V současné době je u nás asi pět druhů Romů. Mají odlišný jazyk i způsob života. Při sčítání lidu jim bylo dáno na uvážení, zda se za Romy prohlásí či nikoliv. Mnozí tak neučinili. Jejich počet není znám, proto nám ani kriminalistická statistika nebude nic platná. Jedno z ní však lze vyčíst. Že pachateli nejzávažnějších trestných činů u nás nebyli Romové. Vrazi, kteří vstoupili do dějin, byli z majoritní společnosti. Romové nevytunelovali žádnou banku, žádný fond. Ochranka banky je nepustila dál než ke dveřím. Neobchodovali s topnými oleji. Nešidili stát o stamiliony na daních. Nefigurovali v “orlické” ani v “kolínské” kauze mezi vrahy. Nerozkradli v privatizaci miliardové hodnoty. Vymáhání výpalného a dluhů provádějí většinou Ukrajinci. Ani distribuci drog jim nesvěřil žádný drogový monopol. Zatímco u nás celková kriminalita roste, romská kriminalita spíš stagnuje, ale je přesto celospolečenským problémem. Budí oprávněné obavy do budoucna, zejména bude-li pokračovat jejich výrazně větší populace. Romové jsou etnickou skupinou, nejde o národ. Zájem policie o ně je spjat převážně s majetkovou kriminalitou, která je u nich výrazně vyšší než u majoritní společnosti. Vysoké procento majetkové kriminality by bylo možno částečně vysvětlit kulturně historicky. Krádež považovali za běžnou normu chování. Nešlo jim o získání majetku, ani o jeho vlastnění, ale o uspokojení okamžité potřeby. Naše společnost je výrazně orientována na majetek a bohatství. Také Romové jsou do této orientace vtahováni. Ztrácejí, nebo již ztratili, své tradiční kulturní hodnoty. Lze očekávat, že se to projeví v páchání zejména organizované trestné činnosti. Kriminalita - se svými příčinami i podmínkami - zde bude určitě stále. Právní stát, ke kterému směřujeme, se musí postarat o to, aby se nevymkla z jeho kontroly. pplk. Mgr. Ladislav Pospíšil
VÁCLAV BABINSKÝ – mýtus a skutečnost Mezi naše nejznámější loupežníky patří bezesporu Václav Babinský (20. 8. 1796 - 1. 8. 1879), který je spjat s brněnským Špilberkem. Ve své době byl však bezvýznamným zločincem. Byl by jím i dnes. Všech šest skutků, za které byl nakonec odsouzen, jsou dodnes trestné. Stejně jako tehdy i dnes by se v jeho případě sotva našly nějaké polehčující okolnosti. Jediný rozdíl mezi současností a “slavnou” dobou Václava Babinského je výše trestu a jeho výkon. Tehdy byl odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Dnes by si za stejné skutky “odseděl” něco kolem 12 let. V porovnání s tehdejšími podmínkami špilberského žaláře žil by v kterékoliv dnešní věznici jako v “bavlnce”. Václav Babinský byl původně obžalován z 12 zločinů. Společně s ním byla souzena i jeho milenka a spolupachatelka Apolena Hoffmanová. V šesti případech byl Babinský na základě pochybností zproštěn viny. Hoffmanová byla odsouzena k 12 letům žaláře, avšak zemřela několik měsíců po vynesení rozsudku na chrlení krve.
Mýtus o nepolapitelnosti loupežníka je kalen příhodou, kterou lze jednoznačně označit za břídilství. V roce 1832 byl kontrolován v Kuřívodách rychtářem, který okamžitě poznal, že předložené pasy jsou falešné. Při kontrole navíc Hoffmanové ze zavazadla vypadly dvě nabité bambitky. Při následné rvačce kousl Václav Babinský rychtáře do prstu. Hoffmanové se podařilo utéci a Babinský byl zatčen a převezen do Prahy. Po pěti měsících vyšetřovací vazby se Babinskému podařilo uprchnout. Protože byl již vyšetřovacím orgánům znám, bylo jen otázkou času, kdy bude znovu dopaden. Stalo se tak na podzim roku 1835, kdy šel navštívit své bývalé bydliště v Pokraticích. Po 5 letech vyšetřování vynesl 4. 5. 1841 Apelační soud v Praze konečný verdikt - 20 let za zločiny loupeže, krádeže, padělání pasu, veřejné násilí a za spoluúčast na pokusu podvodu. 10. 6. 1841 byl Babinský dopraven do brněnské státní věznice Špilberk. V kmenové knize vězňů je uveden pod číslem 1042. Během pobytu na Špilberku byl údajně hodnocen jako pokorný vězeň. Nosil u sebe růženec a při každé příležitosti se modlil. Tím získal důvěru vězeňského kaplana a poté i důvěru vedení věznice. Po čase se stal dokonce ošetřovatelem nemocných, čímž získal různé úlevy. Když byla 29. května 1855 věznice na Špilberku zrušena a předána armádě, byl převezen do tehdejších Kartouz (dnešní Valdice). V roce 1861 byl propuštěn. Starého 65letého pobožného muže se ujaly řádové sestry, které sloužily v kartouzské věznici a ubytovaly ho v klášteře v Řepích u Prahy. Klášter sloužil jako ženské vězení a Babinský zde pracoval jako zahradník. Zde také 1. 8. 1879 zemřel a byl pochován na místním, dnes již zrušeném hřbitově. Městský úřad v Řepích v roce 1997 uvolnil ze svého rozpočtu částku 60.000,- Kč na vybudování náhrobku Václava Babinského. V každém případě se jedná o výjimečný případ, kdy je prokazatelnému kriminálnímu zločinci 120 let po smrti vystavěn pomník ... Mýtus o “loupežníkovi Václavu Babinském” vyprodukovala kýčovitá odnož romantické literatury, která v době, kdy byl propuštěn na svobodu dosahovala vrcholu. První literární “dílo” o Babinském pochází z roku 1862 - tedy rok po jeho propuštění z vězení. O nesmrtelnost “loupežníka Babinského” se postaral sám zločinec. V pražských hospodách vyprávěl zvědavým posluchačům příběhy, které odposlouchal od svých spoluvězňů a vydával je pak za své... mjr. JUDr. Miloslav Jedlička
NOVÉ KNIHY VE ŠKOLNÍ KNIHOVNĚ Publikace INTERNET PRO PEDAGOGYs podtitulem Jak hledat a najít autorů Jiřího Zdounka a Rostislava Kříže si klade za cíl usnadnit hledání informací pro výuku jednotlivých předmětů, jako jsou cizí jazyky, dějepis, informatika a další. Krom nich naleznete v knize adresy všeobecných informačních serverů, které se zabývají školskou problematikou. Pomůže rovněž rodičům a žákům hledajícím informace o různých typech škol, přijímacích řízeních, maturitních otázkách apod. Dále je čtenářům v knihovně k dispozici příručka PRVNÍ POMOC Jana Bydžovského. Obsahuje kompletně zpracovanou laickou první pomoc, vše je doplněno 46 přehlednými instruktážními obrázky. K dispozici je tak velice dobře zpracovaná publikace, která je sestavena na bázi
nejnovějších poznatků, respektující doporučení aktuálních směrnic pro resuscitaci ILCOR. Text je velmi srozumitelný, autor sám je laický záchranář. Kniha dr. Miroslava Antla GAUNERY NEMÁM RÁD se brzy po vydání stala předmětem častých diskusí. Vypráví o zločinu. O vrazích, kteří se dostali za mříže, i o těch, na které je u nás zatím spravedlnost krátká. Jde sice o literaturu faktu, ale čte se jako ten nejnapínavější román. Komu se zalíbil první díl cyklu Cestovatel autora Gary Jenningse, ten si může přijít vypůjčit pokračování, které nese název V ŘÍŠI KUBLAJCHÁNA. Z barvitého popisu cest Marca Pola je cítit vůně a chuť exotických lahůdek, ozývá se hluk davu i ticho nádherné divoké přírody a z napínavých scén naskakuje husí kůže. Tyto a další novinky na vás čekají v půjčovně, kde se na vás těšíme každé úterý a čtvrtek od 13.30 do 15.30 hodin. Upozorňujeme také, že výpůjční lhůta byla knihovním řádem stanovena na 6 týdnů. -jk-
BYLO TO TAK TĚŽKÉ? Minule jsme dali čtenářům školního Zpravodaje možnost prověřit si své znalosti testem z oblasti slangů. Práci s vyhodnocováním výsledků jste nám ušetřili. Ani jeden čtenář totiž nenašel odvahu vhodit do schránky svoje odpovědi, a tak ani dnes vítěze nevyhlásíme. Správné odpovědi: 1b, 2a, 3a, 4c, 5b, 6a, 7b, 8a, 9c, 10b. Pokud jste váhali hned na úvod, vězte že CUPKA říkají rybáři malému okounovi. Cyklistické HODIT KOTVU je v praxi totéž jako brzdit peloton, ŠESTISTOVKÁŘ je na železnici nazýván strojvedoucí, jehož parní lokomotiva mohla ujet 600 km za 24 hodin, ŠEJDR v řeči pracovníků MHD označuje dělenou službu (část ráno, část večer), vezou-li trampové na lodi PORCELÁN, mají na palubě nepádlující osobu, ZÁHUK je krátké zatroubení jelena, trampský ZÁKON KÁDĚ řeší dělení movitých prostředků, RYTÍŘEM herci označují jedince s necitlivým projevem, JÍT NA HYENU ve slangu studentů je v překladu totéž jako jít s použitým cizím talířem pro přídavek jídla, KNEDLÍK v řeči hudebnické je nesprávně tvořený zpěvní tón. - Bylo to tak těžké? -pš-
••• ITALSKÁ MOZAIKA ••• Během letošní dovolené, kterou jsem opět prožil v Itálii, jsem navštívil místa, kam pravidelně moc českých turistů nezavítá, ale která stojí za vidění. Několik postřehů pro ilustraci.
ITALSKÝ VENKOV Při svých návštěvách nejraději projíždím italským venkovem. Letos to bylo v okolí nejkrásnějšího a největšího jezera v Itálii Lago di Garda. Lemuje jej silnice o délce 143 km. Při jízdě můžete prožít nezapomenutelné scenérie začínajících Dolomit, divoké, nádherné zalesněné příkré svahy, které se odrážejí v hladině jezera. Všude jen lodě, loďky, turistická zařízení různých cenových skupin. Odtud je již jen kousek na pravý italský venkov. Stylové domy z kamene, okenice, prejzové střechy, vesničky, které mají 5-7 domů, údolí zalitá sluncem s výhledem do dálky na 5-10 km, malé
hřbitůvky, kde je ve stráni snad jen 20 hrobů, lesy, skály a potůčky lemují přírodu, která je jedním slovem nádherná. Snad nejzajímavější je ten fakt, že na těch stráních se pěstuje vinná réva ve vinohradech, které jsou velké jako lidská dlaň. Všude kostelíky, kapličky a hlavně pravý italský venkovan, který se hrozně diví, když si dáte pravé italské cappuccino, vystupujete z italského auta, které má divnou SPZ a přemýšlí nad tím, co vlastně znamená na zadním okně nalepená značka CZ.
ROVERETO Je malé městečko asi 20 km od jezera Lago di Garda. Zde je umístěn největší zvon na světě, Zvon míru, který byl věnován všem obětem I. světové války. Je odlitý z děl, která se tak neslavně podílela na lidských obětech. O zhotovení zvonu se zasloužil P. Antonio Rossero, který má i poblíž zvonu svůj náhrobek a památník. Zvon váží přes 20 tun a podpírá jej konstrukce, která sama váží 10 t. Zvon je vysoký 3,36 m, jeho průměr je 3,21 metrů a srdce zvonu váží 600 kilogramů. Okolí zvonu lemují vlajky 114 států světa, které se v nějaké formě podílely na tvorbě tohoto zvonu. Je zajímavé spatřit vlajky států, které běžně neuvidíte, a současně si můžete osvěžit své znalosti ze zeměpisu při určování, kterému státu ta která vlajka náleží.
SOLFERINO Malebné městečko, kde se r. 1859 odehrála bitva, po které zůstalo přes 40 000 mrtvých a zraněných vojáků bez jakékoliv pomoci. To přimělo Švýcara Henri Dumonta k myšlence pomoci obětem válek a poskytovat lékařskou péči. Výsledkem jeho snažení bylo založení Mezinárodního červeného kříže r. 1863 tak zvanou Ženevskou úmluvou. Navíc je zde i jeho památník a válečné muzeum, kde se nachází lidské kosti z války v r. 1854.
VERONA Má přes 250 000 obyvatel. Je to nádherné město, kde je velké množství antických památek. Stavitelé používali narůžovělý vápenec, který má neopakovatelnou barvu a vydržel přes 2000 let. Perlami historie a architektury je Arena z 1. století Piazza Erbe se svým tržištěm, úzké uličky a historie na každém kroku. Ve Veroně rovněž působil Dante, jenž zde dopsal svoji Božskou komedii. Snad nejznámější je však příběh od W. Shakespeara, který děj Romea a Julie zasadil právě sem. Na ul. Via Capello je dům č. 23, kde ve dvoře je socha Julie a nad ní nejznámější balkon Verony a snad i Itálie. Arena je nejzachovalejší amfiteátr, kam se vejde až 25 tisíc návštěvníků. Je umístěn přímo na náměstí. Zde také každé léto probíhá hudební festival, který je znám na celém světě. Stačil jsem si poznamenat termíny festivalu již na rok 2002, kdy se ve dnech 4., 9., 13., 16., 20., 25. a 30. srpna hraje snad nejkrásnější opera G. Verdiho Nabucco a od Puccinniho Tosca (10., 17., 21., 24., 28. a 31. 8.) Dále se bude hrát Aida a Carmen. Začátky jsou vždy ve 21.30 - tedy až se setmí. Ceny vstupenek se pohybují v relacích 1300 - 1500 Kč. Musí to být nezapomenutelný zážitek a možná stojí i za zvážení návštěva takového hudebního festivalu včetně dalších památek, které nejen ve Veroně, ale i v okolí jsou doslova na každém kroku. Vždyť oblast Veneta je tím dostatečně známá. kpt. Mgr. Vladimír Machát
Prokřehlý chudák Mezi mraky temná mlha znenadání v křišťálové studánce, ku které se hravá Sfinga sklání navěky spí v hádance. Pro, ale i proti smějí se odpovědi do záludného ticha, fuj; v náruč bigotní a ohavné zpovědi tak těžce se přec dýchá. Smutné oči nezdobí už odpáraná víčka perly pohltí moře, nesrovnané spadají, hubatá slovní hříčka nuda se obléká tak spoře. Z flétny frnknul slavík do pustého kraje více neuzříme zimu, přes zuby se láme, mrazivý dech vteřiny taje ztuhl konec rýmu. Chudák s. b.
Městečko snů Copak je to iluze? - pár slov na tomto papíře. - pár slov mezi řádky. Stavíme z nich pilíře, avšak most je tolik vratký. Křehké rozdrolí se, žhavé nás zas spálí. Uhasne snad touha, splyne se snem, ... a někde v dáli? Copak je to iluze? - pár slov schovaných pod maskou. - pár slov ze kterých se rodí věta. Až jednou spadnou a celičké nás zasypou, tak to bude asi konec světa!! s. b. Ano, ... pár slov může tvořit iluze a taktéž iluze myšlenky, nám pomůže vyřknout slova, která utvoří větu a z věty vzniká ... ... třeba docela obyčejná báseň. (Je docela fajn stát uprostřed městečka.)
Z INDIANAPOLIS DVĚ STŘÍBRA • SUPER! Dějištěm IX. SVĚTOVÝCH POLICEJNÍCH A POŽÁRNÍCH HER bylo letos v červnu americké velkoměsto Indianapolis. Tato významná sportovní a společenská akce se koná jednou za dva roky a zúčastňují se jí tisíce sportovců policistů a požárníků z řady zemí světa.O významu tohoto klání hovoří i to, že jeho účastníci dostali zdravici od samotného prezidenta USA George W. Bushe. Akce měla nejen sportovní, ale i společenský charakter, protože sportovní soutěže doplňovaly odborné semináře a přednášky. Vynikajícího úspěchu ve světové konkurenci 54 států dosáhl brněnský policista mjr. Ing. ZDENĚK NEKOKSA. Na centrálním stadionu v Indianapolis (kde americká sprinterka Florence Griffithová-Joynerová překonala světový rekord v běhu na 200 m) závodil ve věkové kategorii 45 až 50 let ve skoku do dálky a v trojskoku. V obou případech bral za své výkony stříbro, přičemž v trojskoku mu zlato uniklo o pouhých 9 cm. O možný medailový hattrick ho připravila časová kolize se současně probíhajícím finále běhu na 200 m. Harmonogram soutěží totiž narušilo blížící se tornádo, před kterým byli závodníci ukryti na pět hodin v suterénu Centrálního plaveckého stadionu. My všichni medailistovi gratulujeme a přejeme mu další úspěchy jak ve sportovním, tak v osobním životě. -pš-
POHLEDNICE Z UNIVERZIÁDY Ve dnech 21. 8.- 1. 9. 2001 se v čínském Pekingu konala 21. letní světová univerziáda. Na těchto hrách soutěžilo více než šesta půl tisíce sportovců ze 167 zemí celého světa. Celé tyto hry byly ze strany čínských organizátorů generální zkouškou na OH v roce 2008. Této univerziády se zúčastnil jako rozhodčí basketbalových soutěží náš učitel PO TSP mjr. Mgr. Robert Paulík.
Celou univerziádu provázela velká bezpečnostní opatření týkající se olympijské vesnice, jednotlivých sportovišť i všech účastníků. Jen finálové basketbalové utkání zhlédlo např. 20 000 diváků. Zahajovací i závěrečný program se nesl v duchu
olympijské myšlenky spolu s prezentací čínských tradic i moderní současnosti - za přítomnosti 70 000 diváků. Jedna vstupenka na slavnostní ceremoniál stála 1600 yuanů, což je asi jeden průměrný měsíční plat Číňana. Přesto, že sportovní program byl velmi časově náročný, měli všichni možnost navštívit kulturní a historické památky Pekingu. Vzhledem k tomu, že naše média příliš prostoru univerziádě nevěnovala, nabízíme vám tuto “pohlednici” našeho přímého účastníka. -ZA-
STŘELECKÝ SPORT Střelecký přebor naší školy Ve dnech 4. a 5. září 2001 se na střelnici v Dolní Lhotě konal přebor naší školy ve střelbě. V kategorii Evropský policejní parkur (EPP) dosáhl nejlepšího výsledku Emil Vašek s nástřelem 215 bodů, před Petrem Šimáčkem s 204 a Igorem Růžičkou se 178 body. Další pořadí: 4. Petr Bubela (6/F28) 158 bodů, 5. Michal Mohyla (1/H8) 153 bodů, 6. Roman Šíma (3/F28) 139 b., 7. Jakub Horák (3/F28) 130 b., 8. Michal Uřidil (3/F28) 102 bodů. V disciplíně IPSC (mezinárodní praktická střelba) střelci bojovali ve dvou situacích. Ve “stage 1” si nejlépe počínala trojice 1. Vašek (2,69), 2. Šimáček (2,58), 3. Růžička (2,4), ve “stage 2” se nejvíce dařilo triu v pořadí 1. Šimáček (5,15), 2. Horák (4,33), 3. Růžička (3,83). Celkové umístění IPSC v součtu obou kol: 1. Šimáček, 2. Růžička, 3. Vašek, 4. Horák, 5. Šíma, 6. Bubela, 7. Mohyla a 8. Uřidil. -IR-
DVĚ ZE TŘÍ MEDAILÍ Z EPP DO HOLEŠOVA Dějištěm Přeboru policejních škol ve střelbě ze služebních zbraní byla naše krytá střelnice. V kategorii Evropský policejní parkur si v konkurenci 22 střelců nejúspěšněji počínal mjr. Petr Repka (Holešov) nástřelem 234 bodů, 2. místo si vystřílel mjr. Igor Růžička (Brno) ziskem 202 bodů, o další bod zpět zůstal 3. pplk. Stanislav Němec (Holešov). Další dva “domácí” střelci se vklínili do první desítky: 9. pplk. Emil Vašek 187 bodů, 10. pplk. Petr Šimáček 172 bodů, ... 16. stržm. Jakub
Horák 142 b., 17. stržm. Petr Bubela 135 b., 18. stržm. Michal Mohyla 131 b., 19. stržm. Roman Šíma 126 bodů. V disciplíně IPSC (mezinárodní praktická střelba) se prosadil na příčku nejvyšší Marek Kilarský (SPŠ Praha), 2. skončil por. Vidor Mandelík (SPŠ Ruzyně), 3. pplk. Stanislav Němec (SPŠ Holešov), ... 6. pplk. Petr Šimáček, 7. npor. Lubomír Znojil, 9. mjr. Igor Růžička, 11. pplk. Emil Vašek, 12. stržm. Petr Bubela, 14. stržm. Roman Šíma, 16. stržm. Michal Mohyla, 21. stržm. Michal Uřidil, 22. stržm. Jakub Horák (všichni SPŠ MV v Brně). -el-
POLICEJNÍ MISTROVSTVÍ České republiky ve střelbě Ve dnech 19. a 20. září se na střelnici v Dolní Lhotě konalo Policejní mistrovství České republiky 2001 ve střelbě. Tuto významnou sportovní soutěž uspořádal odbor sportu MV ve spolupráci s Unií tělovýchovných organizací Policie ČR, Sportovním klubem policejní školy Brno a SPŠ MV v Brně. V disciplíně Evropský policejní parkur zvítězil v konkurenci 59 závodníků v kategorii jednotlivců pplk. Vladimír Hurt (MV, PP) nástřelem 239 bodů, 2. místo obsadil kpt. Zdeněk Němeček (S StčK) 234 b., na 3. příčce skončil nstržm. Pavel Bárta (MV, PP) s 233 body. Solidní 26. pozici si vystřílel npor. Lubomír Znojil (SPŠ MV v Brně) ziskem 216 bodů. V kategorii družstev přinesl EPP toto pořadí: 1. Policejní prezidium (Hurt, Bárta, Fejer, Mynář), 2. Správa Západočeského kraje, 3. Správa hl. m. Prahy. Soutěž v mezinárodní praktické střelbě skončila těmito výsledky - jednotlivci: 1. Zdeněk Němeček, 2. Jan Knapp, 3. Marek Kilarský, družstva:1. Policie ČR, Správa hl. m. Prahy, 2. Policie ČR, Správa Jm kraje, 3. Policejní prezidium MV, Úřad vyšetřování pro ČR. Absolutním vítězem v součtu obou disciplín se stal kpt. Zdeněk Němeček, který získal hlavní cenu - pistoli Compact vz. 75, věnovanou a. s. Zbrojovka Uherský Brod, která převzala záštitu nad tímto mistrovstvím. -pšZPRAVODAJ - školní bulletin pro studenty a pracovníky Střední policejní školy MV v Brně. Vedoucí redakční rady Zuzana Armutidisová, tel. 05 / 43 54 42 88, zástupce JUDr. Miloslav Jedlička, tel.: 05 / 43 54 42 85. Členové redakční rady: PhDr. Božena Vejrostová, Mgr. Jiří Chromek, Mgr. Vladimír Machát, Bořivoj Braunschläger, Pavel Šoba a Michal Mohyla (1/H8). Zpravodaj vychází jednou za tři měsíce v nepravidelném rozsahu. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Adresa školy: Střední policejní škola MV v Brně, P. S. 365, 659 65 Brno. Email:
[email protected]. Povoleno rozhodnutím tiskového odboru Magistrátu města Brna. Registrační číslo: R 3/00. Vytiskla reprografická služba materiálního odd. SPŠ MV v Brně vlastním nákladem v počtu 300 výtisků - č. z. 410/2001. Uzávěrka tohoto čísla 30. září 2001. Zdarma. Uzávěrka příštího čísla 20. listopadu 2001.
Starší čísla
