20 Partnerské soužití Čechů s cizinci

13. 06. 2016 17:52

1/20

Partnerské soužití Čechů s cizinci

Citace: Dana Černá, Růža Duchková, David Maršálek, Michal Prokop, Josef Voráček Partnerské soužití Čechů s cizinci [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/partnerske_souziti_cechu_s_cizinci

Partnerské soužití Čechů s cizinci 1. Úvod Práce se zabývá výzkumem, jakým způsobem spolu dokážou žít partneři, kde jedním z nich je Čech a druhým cizinec. V případě cizinců je zde pozornost zaměřena na Bosnu a Pakistán. Tyto dva státy jsou vybrány na základě známosti partnerských dvojic, kde jedním z partnerů je právě občan jednoho z těchto států. Tím bude zajištěna dostatečná dostupnost potřebných informací. V souvislosti s Českou republikou se jedná o naprosto odlišné kultury a dá se tedy předpokládat, že partnerský život bude odlišný, než jaký je znám v rámci jedné kultury Česka.

2. Cíl výzkumu Cílem výzkumu je zjistit, jak spolu dokáží žít lidé různých kultur, jak jsou přijímáni v cizí zemi a jak na to vše pohlížejí oni sami. Proto byla položena výzkumná otázka: Dokáží spolu žít lidé z různých kultur, když jeden z nich je v ČR cizincem? Výzkumná otázka se zdá být jednoznačná, ale má mnohá ale. Je nutné ji doplnit dalšími otázkami např.: Jak to přijímá okolí, rodina a přátelé? Kde žijí? Jakým jazykem se dorozumívají a proč?

3. Literární rešerše V dřívější dobách nebyl vztah s cizincem častou záležitostí a nebyl ani příliš tolerován okolím. Postoj se však s dobou mění a globalizace svět spojuje ve všech ohledech včetně partnerského soužití, i přesto, že má svá úskalí. Matějková o tom ve své knize píše takto: Češi ve 20. letech 19. Století neradi viděli našince, který žil s cizince. Tradovalo se: „Ten, kdo si najde cizince za partnera, je problematický a nikdo z Čechů ho nechce“. Po 2. Světové válce se tato představa změnila v přesný opak. Kdo si vzal cizince, byl obdivován a považován za hrdinu, očekával nový lepší bohatší a šťastnější život, bylo mu záviděno. Dnes není život s cizincem považován za něco výjimečného. Naopak, stává se to běžnou skutečností [1]. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. partnerske_souziti_cechu_s_cizinci http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=partnerske_souziti_cechu_s_cizinci 06. 2016 10:30

Každé desáté manželství je v současnosti uzavíráno mezi Češkou/Čechem a člověkem z jiné země. Podle statistiky jsou nejoblíbenějšími národy Slováci, Němci a Vietnamci. Následují Ukrajinci, Britové, Američani. Na žebříčku se však poměrně brzy objevují také příslušníci exotických zemí: například Tunisané a Nigerijci. Častěji si nacházejí zahraničního partnera ženy [4]. Důvodů pro výběr cizinců může být několik, říká socioložka Martina Hronová z Informačního a poradenského centra pro ženy ROSA. U Slováků hraje roli blízkost jazyka a kultury. U jiných národností touha poznat romantické kouty světa, zlepšit si ekonomickou situaci. Podíváme-li se na výběr partnerů optikou tržní ekonomiky, je nám vzrůstající zájem o přítele a přítelkyně z cizozemska snadno objasnitelný. Cizí muži a ženy představují výjimečné zboží, které se na domácím trhu nevyskytuje. Disponují vlastnostmi, vzhledem a chováním, které jejich české ekvivalenty nenabízejí. Například muži ze západní a severní Evropy jsou známí tím, že se umějí postarat o domácnost i o dítě a mají vůči ženě vypěstované gentlemanské chování. Ženy i muži z jihu přitahují svým vzhledem a temperamentem. Léčkou ve výběru může být, že nás přitahuje samotná kultura, ze které partner pochází (například jsme okouzleni Francií) a u partnera oceňujeme více jeho příslušnost k této kultuře než jeho osobnost. V delším vztahu po nabažení se kulturních rozdílů více vyplavou na povrch osobnostní charakteristiky [4]. Problémy ve vztazích cizinců: Jazyk je asi největší a nejsamozřejmější bariérou, kterou lze překonat jen učením se cizího jazyka. I pak však není vše trak jednoduché. Pokud partneři neznají vzájemně jazyk toho druhého, mohou jim unikat právě ty významné nuance, jež dokreslují citovou stránku slov. Je tedy dobré, aby partneři nepoužívali třetí jazyk jako dorozumívací, ale ten, který je rodný alespoň pro jednoho z nich [1]. Rozdílná jazyková výbava nemusí pro milenecký vztah znamenat jen nevýhodu. Slova někdy fungují spíš jako zástěrky… Každý cizinecký milenecký pár je nucen rozvinout mimoslovní komunikaci - něco, co by mělo pěstovat každé partnerství, ale nepěstuje právě proto, že jsou naše uši často zalehlé slovními hříčkami a hrátkami. Učíte se vnímat svého partnera srdcem, nejen ušima [5]. Vztah s cizincem bývá považován za ideální příležitost, jak si vylepšit jazykové znalosti. Jazyková nerovnost, kdy spolu pár hovoří mateřštinou jednoho z nich, však může způsobovat nerovnost ve vztahu. Je těžké oddělit obsah řeči od její formy, a to jak v jejím vnímání, tak při přijímání zpětné vazby. Partner, jehož forma jazyka není dokonalá, se tak často může cítit dotčen, protože opravování jazyka vnímá jako opravování sebe sama. Některé páry jsou si nebezpečí nerovnosti vědomi a schválně volí jazyk, který je pro oba druhým jazykem [4]. Na druhou stranu ale třetí jazyk zvyšuje pravděpodobnost nedorozumění kvůli drobným gramatickým chybám a obratům, jež jsou logické v jazyce partnera, ne však v tom vašem. A tak pro rozvoj hlubšího spojení milenců se „macešský“ jazyk může stát téměř výhodou. Vaše pozornost musí být obrácena k drobným gestům, jimiž partner doprovází svůj proslov, či k pocitům, která jeho slova vyvolávají ve vašem srdci. Máte možnost vědět, co opravdu cítíte, dříve, než se slov chopí rozum a přežvýká je navyklou cenzurou [5]. Jazyková bariéra je pak daleko větším problémem v širší rodině. Málokterý cizinec je schopný se naučit česky, a pro babičky a tetičky, které umí pár slov německy a dalších pár rusky, se tak stává nepřístupnou osobou, která vyžaduje vaši stálou přítomnost v roli tlumočníka. Tlumočení samo je však záludné: je náročné a často pro samé překládání ani sami nemůžete vstupovat do diskuze, usměrňovat ji, přinášet vlastní názory [4]. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 13. 06. 2016 17:52

13. 06. 2016 17:52

3/20


Národ a kulturní rozdílnost Každý, ať si to nechce přiznat, miluje svou zem a národ. Je to domov, odkud pocházíme. Proto v partnerském vztahu jsou lidé velmi citliví na jakékoli hanění [1]. Každý z partnerů v dětství, dospívání i v dospělosti vyznává jiné autority a priority než ten druhý. A každý reaguje velmi citlivě na situace, ve kterých jsou jeho představy a zvyklosti bořeny nepochopením. Partneři si musí vyjít vzájemně vstříc, nalézt kompromisy, aby nebyli zklamáni [1]. Kulturní rozdílnost však nese i novou zkušenost. Je jasné, že svazkem s cizincem poznáváte kulturu cizí země, která vás více či méně inspiruje. Ovšem díky důvěrnému poznávání druhé osoby s jejími odlišnými kořeny se dozvídáte hodně i o své vlastní kultuře. V průběhu vztahu se však nicméně sami měníte - „načicháváte“. Přijímáte části druhé kultury a přibližujete se tak svému partnerovi. Zároveň se ale oddalujete od své rodiny a svých kamarádů. Každý člověk je pro druhého vlastně „cizincem“. Nese si s sebou výbavu, která pro druhého nemusí být čitelná nebo mu být po chuti. V každém partnerském vztahu si pak díky poznávání jednoho druhým hledáme novou identitu. Ve vztahu s cizincem je ale prostor pro osobnostní změnu a vymezení nového sebe sama větší [4]. Někdy můžete ve vztahu s cizincem narazit na problém i tam, kde byste ho vůbec nečekali, při řešení běžných životních situací. Důvodem je odlišná mentalita a jiný způsob myšlení. To je nutné si uvědomit už na začátku vztahu a smířit se s tím, že taková situace občas nastane, protože partnera asi jen těžko změníte. Věci, které považujete za důležité, je třeba si dopředu vyjasnit, ostatní musíte brát tak trochu s nadhledem a zvolit přiměřený kompromis [9]. Domov a jeho ztráta Velké a těžké rozhodnutí, kde žít. Vždy alespoň jeden z partnerů přichází o domov. Domov, tvoří krom rodiny, přátel také navyklé situace, vzpomínky a asociace. Všední drobnosti, které nejsou vnímané jako něco zvláštního. Na odloučení od rodiny, přátel nebo opuštění zaměstnání je možné se připravit, ale na ty obyčejné, běžné drobnosti ne. Je důležité, aby partner pochopil ztrátu druhého [1]. Pokud zůstanete v cizině, je nutné, aby váš partner věděl, že svým způsobem jste pro něj opustil opravdu vše, Ty velké věci jako zaměstnání, přátelé oželíte snáze. Jsou tak velké a je tak jasné už předem, že nám budou chybět. Na to jsme na to připraveni. Mnohé ženy, které se vdaly do ciziny, se shodují, že to byly překvapivě právě obyčejné drobnosti, které jim po chvíli začaly chybět mnohem víc, hlouběji a bolestněji. Je nutné, aby partner věděl, že proces, kterým procházíte, je bolestný, i když vaše manželství dokonale klape. Že musíte oželet, osmutnit, oplakat vše, co jste si třicet let nevědomky sbíral a budoval doma. A že tam zůstalo opravdu hodně [5]. Naopak Je-li partner v Čechách, nikdy nezapomínejte, že kromě těch velkých věcí, jako možnost dalšího vzdělání nebo pestřejší výběr zaměstnání, tam nechal i ty zdánlivě malé [5]. Složitější situace čeká vždy na toho z partnerů, který opustí svou zem a odejde žít do ciziny. Pro cizince nebývá jednoduché začlenit se do společnosti a mnohdy mu to ani okolí neusnadňuje. Největším problémem bývá komunikační bariéra. Nemusí jít pouze o tu jazykovou, člověk si najednou uvědomí, že si s nikým nerozumí. Nemá ve svém okolí nikoho, s kým by mohl sdílet své vzpomínky, zvyky, humor. To se často přenáší i do vztahu, navíc partner žijící ve své zemi většinou tyto pocity nedokáže pochopit. Ještě horší situace nastává, když člověk nemůže sehnat v nové zemi práci. Pak snadno dochází k frustraci z pocitu izolace. Na místě je velká dávka empatie a podpory ze strany partnera. Je nutné si stále připomínat, že ačkoliv pro Vás se téměř nic nezměnilo, ten druhý kvůli Vám opustil vše, na co byl odjakživa zvyklý a co považoval za svůj svět [9].

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


Ghetto Společenský život se stává velmi obtížný. Partneři vyhledávají pouze ty přátele, kteří jsou schopni pochopit jazykovou či kulturní rozdílnost. To ovšem vede ke snižování počtu přátel a k jisté osamělosti či dokonce odcizení. Jeden se pak může upnout na druhého, který je tu doma. Časté vyhledávání komunit stejného původu není příliš šťastné řešení. Člověk se tak sám uzavírá do jakého si ghetta, které jej ještě více odcizuje od nové kultury a společnosti [1]. Stesk po domově může být opravdu veliký, ale je smutné, když se stýkáte s lidmi, se kterými byste se doma sotva pozdravil, jen proto, že jim v téhle cizí zemi také nikdo nerozumí. Vaše partnerství spojuje dva národy a to by měl také odrážet váš společenský život. Máte možnost obohatit život nejen váš, ale i vašich přátel. Pozvěte česko-americkou společnost na oslavu Díkůvzdání (nebojte, i Češi mají zač děkovat), uspořádejte Velikonoce po „řecku“ (buďte si jist, že všichni přátelé vás příští rok budou nutit udělat tu hostinu znova), zaveďte Mikuláše a čerty mezi vaše nové sousedy v Zimbabwe. Možná jste tak trochu ztratila jeden domov. Máte však možnost získat dva [5].

4. Metodologie Výzkum primárních dat je proveden formou strukturovaného interview s otevřenými otázkami. Nejdříve jsou stanoveny otevřené otázky, na které respondenti odpovídají. Na základě této strukturovanosti lze následně jednotlivé odpovědi srovnávat. Dále se tím výrazně snižuje vliv tazatele na kvalitu rozhovoru. Hlavní nevýhodou této metody je však velmi náročná interpretace odpovědí a obtížné zpracování u několika respondentů. Každý respondent totiž odpovídá na otázky jedinečně a originálně, proto vzájemné srovnání není jednoduchá záležitost. Jako respondenti pro rozhovory jsou vybráni dvě dvojice partnerů, z nichž vždy jeden je Čech/Češka a druhý cizinec/cizinka. První dvojice je tvořena mužem z Bosny a ženou z ČR, druhý pár pak tvoří muž z Pakistánu a žena z Česka. Interview je vedeno osobně s každým respondentem zvlášť bez účasti jeho partnera/ky. Tím jsou získány celkem čtyři nezávislé strukturované rozhovory, což zajišťuje dostatečnou míru objektivity odpovědí. Respondenti: 2 páry ● ●

1. pár: Petra a Elvis 2. pár: Veronika a Kamran

Stanovené otázky pro interview: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Jméno (pouze křestní na žádost respondentů), věk, národnost, vyznání, povolání. Jak a kde jste se poznali? Jak dlouho jste spolu? Žil/a jsi delší dobu (více jak 1 měsíc) v cizině(zemi partnera)/v ČR? Kde teď spolu žijete (stát)? Jak jste se rozhodovali, kde budete žít? A proč? Jak to přijali tvoji rodiče a jak tě přijali rodiče tvého partnera/ky? Jak tvého partnera/ku přijali tvoji přátelé? Máš přátele tvé národnosti v zemi tvého partnera/ky? Co plánujete do budoucna? Svatba, děti, práce…

http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 13. 06. 2016 17:52

13. 06. 2016 17:52

5/20


11. Jsou Vánoce (v ČR) jak tyto svátky slavíte? Zvyky, jídlo… Některé předem stanovené otázky mohou být během rozhovoru vypuštěny (záleží na vhodnosti situace a rozpoložení respondentů).Dále byly pokládány doplňující či vysvětlovací otázky. V samotné práci jsou uvedeny nejdůležitější interpretace odpovědí a odpovědi, které jsou nutné k zodpovězení výzkumné otázky.

5. Výzkum a jeho výsledky Legislativa Pobyt pro cizince je vymezen zákonem č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců. Pro doplnění také uvádíme zákonné ustanovení o nabývání a pozbývání státního příslušenství ČR. Dle ustanovení zákona o pobytu cizinců: cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. (§1, zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR). Jinak řečeno za cizince jsou v České republice považovány osoby s jiným než českým státním občanstvím, osoby bez státního občanství a rovněž osoby s více občanstvími, z nichž žádné není státním občanstvím ČR. Vymezení pobytu cizince v ČR Vstup, pobyt a vycestování z území České republiky je v kompetenci Policie ČR, Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Cizinec smí na území ČR pobývat přechodně nebo trvale. Policie může z důvodů stanovených zákonem nevydat cizinci vízum k pobytu (přechodnému i trvalému). Důvody pro neudělení víza nebo jiného povolení k pobytu (přechodnému i trvalému) jsou vymezeny zákonem. (Pobyt cizinců v ČR se řídí zákonem č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, a zčásti také zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších úprav, které vzešly v platnost před 31. 12. 2006.) Občané zemí mimo EU (zkráceně „občané třetích zemí“) - občané třetích zemí pobývající v ČR krátkodobě (obecně do 90 dnů) bez víz. Občané těch zemí, se kterými má ČR uzavřenou dohodu o bezvízovém styku. Cizinec může na území pobývat bez víza nejen na základě mezinárodní smlouvy, ale též na základě nařízení vlády (a v některých dalších případech vymezených v § 18 zákona č. 326/1999 Sb.). - občané třetích zemí pobývající v ČR na základě krátkodobých víz do 90 dní. Občané těch zemí, se kterými nemá ČR uzavřenou dohodu o bezvízovém styku. - občané třetích zemí pobývající v ČR na základě víz nad 90 dní. Vízum tohoto typu nově nelze prodloužit. Maximální platnost tohoto víza je jeden rok; navazuje na něj povolení k dlouhodobému pobytu (viz níže). - občané třetích zemí s povolením k dlouhodobému pobytu. Jedná se o povolení navazující na víza nad 90 dní, vydává se na dobu jednoho roku a po uplynutí této lhůty je lze prodloužit.



- občané třetích zemí pobývající v ČR na základě povolení k trvalému pobytu. (o trvalý pobyt lze požádat (§66-68 zákona č. 326/1999 Sb.) (i) obecně za 5 let nepřetržitého pobytu na vízum nad 90 dní nebo povolení k dlouhodobému pobytu v ČR bez dalších podmínek nebo, (ii) po 4 letech nepřetržitého pobytu, a to cizinci, který na území pobývá v rámci přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, (iii) po 2,5 letech, pokud jde o úspěšné absolventy pilotního projektu MPSV „Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“, (iv) bez ohledu na délku předchozího pobytu, pokud o trvalý pobyt žádá za účelem soužití se svým rodinným příslušníkem, který je občanem ČR s trvalým pobytem v ČR nebo v případě humanitárních nebo jiných důvodů hodných zvláštního zřetele). - cizinci s platným azylem. Úspěšní žadatelé o azyl pobývající v ČR; platný azyl rozsahem práv a povinností odpovídá trvalému pobytu.[7] Nabývání státního občanství ČR - Související legislativa Nabývání a pozbývání českého státního občanství je řešeno jednak zákonem č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších úprav (poslední z nich je novela č. 357/2003) a jednak zákonem č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů. Státní občanství České republiky se podle zákona č. 40/1993 Sb., nabývá narozením (§ 3), osvojením (§ 3a), určením otcovství (§ 4), nalezením na území České republiky (§ 5), prohlášením (§ 6 nebo § 18a) a udělením (§ 7 až 12). Dítě nabývá narozením státní občanství České republiky, je-li alespoň jeden rodič státním občanem České republiky nebo jsou-li rodiče osobami bez státního občanství (dále jen bezdomovec), alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí. Dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem České republiky, nabývá státního občanství České republiky dnem právní moci rozsudku o osvojení. Dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec státním občanem České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství. Fyzická osoba mladší 15 let nalezená na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu. Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské federativní republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky ani státní občanství Slovenské republiky, si může zvolit státní občanství České republiky prohlášením. Státní občanství České republiky lze na žádost udělit fyzické osobě, která splňuje současně tyto podmínky: - má na území České republiky ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje, - prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbude dosavadní státní občanství nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce nebo osobu s uděleným azylem na území České republiky, - nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 13. 06. 2016 17:52

13. 06. 2016 17:52

7/20


- prokáže znalost českého jazyka. Zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů umožňuje získání občanství ČR jednodušší cestou (prohlášením a bez podmínky předchozího pobytu) pro krajany, kteří v letech 1948-1990 občanství ČR pozbyli z důvodu emigrace a propuštění ze státního svazku.[6]

Výzkum Petra a Elvis Petra a Elvis mají vcelku harmonický vztah. Elvis nemá trvalý pobyt v ČR a to je současně nejzávažnější problém. Petra je svobodná, vystudovala sociologii na UK a pracuje jako novinářka. Již v předchozích vztazích žila s cizinci. Elvis je svobodný, vystudoval politologii v Sarajevu, v současné době je v ČR na turistické vízum a je nezaměstnaný. Taktéž se i v minulých vztazích zajímal o ženy jiné národnosti. Chtějí se vzít, aby mohli společně žít v Praze. SHRNUTÍ DOTAZNÍKŮ Přijetí rodinou Rodiče Petry přijali Elvise pozitivně, jsou zvyklí na cizince. Elvis má jen maminku (pokud nebereme v potaz širší příbuzenstvo), ta Petru přijala velmi dobře. Přijetí přáteli a známými Elvisovi přátelé přijali Petru velmi dobře. Jednak byli seznámeni společnými přáteli a hlavně Petra mluvila srbsky. Petřini přátelé Elvise také přijali bez problémů, jen tu z počátku byla jazyková bariéra. Elvis se češtině učí, rozumí ji a i se domluví. Rozhovor jsme spolu vedli v češtině, jen občas musela Petra překládat a dovysvětlovat. Potíže ve vztahu Nejproblematičtější je Elvisův pobyt v ČR. Získání povolení k trvalému pobytu je velmi složité a zdlouhavé. Proto se chtějí vzít. Náhled na budoucnost Plánují svatbu, aby mohli spolu žít v Praze. Elvis si také musí najít práci, což v dnešní době nebude pro něj, jako pro cizince, lehké. Až bude příhodná situace chtějí mít spolu děti. Vytváření kompromisů: Největší kompromis ve vztahu učinil Elvis. A to, že spolu budou žít v Praze. Důvodem pro toto rozhodnutí byla Petřina práce novinářky a přijatelnější ekonomická situace v ČR než v Srbsku. Petra s Elvisem rozhovor absolvovali společně. Rozhovor byl nahráván na diktafon a trval asi 1 hodinu. Jméno (pouze křestní na žádost respondentů), věk, národnost, vyznání, povolání. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


Petra: 26 let, novinářka, ateista, česká Elvis: 32 let, bez zaměstnání, ateista, srbská Vyznání - z jaké rodiny pocházíte? Petra: Moji rodiče jsou taky jakoby bez víry…ale jejich rodiče na tom jsou jinak, ti do kostela občas šli… Elvis: V základě jsem muslim, ale taky moje matka ani otec nejsou praktikujícími muslimy. A nikdo před nimi. Jak a kde jste se poznali? Petra: 2007, podzim, psala jsem diplomku Elvis: 2007, v zimě…v Sarajevu, Petra psala diplomku a já tam studoval… Petra: Seznámili jsme se přes jednoho známého. Elvis: Dali jsme se poznali, protože jsem byl trošku jiný než všichni ostatní, to znamená, že jsem měl rád cizincem, protože jsem si myslel, že si budu rozumět s cizincem… Jak dlouho jste spolu? Petra: Jsme spolu asi dva roky. Žil/a jsi delší dobu v cizině(zemi partnera)/v ČR? Petra: Psala jsem diplomku v Sarajevu a byla jsem tam 3 měsíce…To bylo nejvíc jakoby v jednom kuse. Ale stále se tam vracím ať už je to v řádu měsíců, 2 měsíců, když jde o prázdniny, prostě x-krát do roka jedu buď do Bosny nebo do Srbska s Elvisem nebo za Elvisem. Elvis: Dohromady, přesně 6 měsíců, ale ne v jednom kuse…za ty 2 roky….Nejdýl měsíc a půl až 2. Kde teď spolu žijete (stát)? Elvis: Chceme tady….Petra chce žít tady, je to praktičtější. Petra: Tady. Jak to máš s legislativou? Elvis: 1. problém, chtěli jsme žít spolu a nemohli jsem, protože já tu nemůžu být dohromady víc než 3 měsíce, pak jet domů, čekat další 3 měsíce a potom tady žádat další vízum….V tuto chvíli jsem turista. Všechno co můžu dělat je být turista nebo najít zaměstnání. Zaměstnání pro cizince je tady nebo v šengenu, víte jaký je problém najít práci pro vás, a potom já musím najít nějakého zaměstnavatele a on musí žádat jen mě a dokazovat to na pracovním úřadě a to všechno trvá 3 měsíce, to je hrozný….Na studijní vízum nemohu pracovat. Jak jste se rozhodovali, kde budete žít? A proč? Elvis: Petra tady nejdřív studovala, pak pracovala, je to asi i finančně výhodnější. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 13. 06. 2016 17:52

13. 06. 2016 17:52

9/20


Měli jste dilema, že jeden z vás bude muset opustit rodinu, domov, přátele? Petra: To víš, že jsem to řešili, jednu chvíli Elvis říkal, že budeme žít v Bosně nebo v Srbsku a on tam snáz najde práci a já ten jazyk už umím. Ale pro mě nebyl problém odloučit se od rodiny, ale spíš, ja tu svojí budoucnost vidím tady, ale kdyby mi nabídli skvělou práci tam, tak nic neřeším a jedu. Ale myslím si, že bych si teď pohoršila. Myslím, že Elvis to zvládne, že to je šance…je to rozumnější. Elvis: Je to rozumnější. Myslím, že to není problém, když máš práci a když ti někdo rozumí…Mám blok v jazyku..Já jsem tady na nule a musím udělat všechno pro společný život nejdřív, nejrychleji, ale to tak nejde ale chce to trpělivost…. Já jsem atpický, mám jen matku, možná nejsem tolik emotivní, moje matka má možná větší problém. Jak to přijali tvoji rodiče a jak tě přijali rodiče tvého partnera/ky? Petra: Naši jsou poměrně zvyklí, takže byli rádi, že to je někdo slušný, chytrý, někdo s kým se dá mluvit, že je ok. Neměli strach, že je Elvis z Bosny? Něměli strach, že je muslim? Petra: …V současný době se tam dá potkat mladý lidi, kteří jsou radikální v islámu, ale většina je velice vlažná. Ale já bych s ortodoxním muslimem, to by prostě narazila kosa na kámen…a že jsem tam byla dlouho, naši jsou zvyklí….A myslí, že se na Elvise koukají co je to za člověka a ne nějakým prizmatem. Elvis: To je možná, že jsem atypický. Elvis: Moje maminka, přijmula Petru jako někoho koho mám rád a jako takovou nemá ji nemít ráda. Máš přátele tvé národnosti v zemi tvého partnera/ky? Petra: Tady nemám přátele bosňáky, ale když přijedu do Sarajeva, tak znám půlku města, telefony se netrhnou…Poznala jsem některý ještě dřív než Elvise a v Srbsku mám lidi, který jsem poznala s ním…Přes filharmonistu partička Čechů. Ale do Sarajeva nebo do Srbska nejezdím za Čechy. Elvis: Bosensko-srbská společnost tady vlastně jugoslávská společnost… nemám potřebu je vyhledávat, getoizovat se…A tady mám za přátele taky Čechy, Petřiny přátele a možná se pletu, že mám s některými mám lepší vztah než Petra. Jak tvého partnera/ku přijali tvoji přátelé? Neměli předsudky? Petra: No já si myslím, že předsudky ani neměli…samozřejmě je tady ten jazykový blok…já ne všechno překládám. Elvis: Nepřekládáš nic. Petra: Nepřekládám nic, takže když neuměl vůbec česky, tak neměl moc šanci zapojit se do diskuze…bude to mnohem lepší…zlomí se to, budeme chodit do společnosti, bude muset mluvit… Elvis: Mám jazykové bariéry, protože já vždycky nemohu říct co chci v tom tvaru jakým chci… Elvis: Přijali jí skvěle, myslím že jsou příjemní. Protože Petra už uměla jazyk, když jste se potkali, měla výhodu bavit se s tvými přáteli než ty s jejími? Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


Elvis: Ano, byla ve výhodě, a ještě je ve výhodě. Mluví líp srbsky než já česky. To je pro mě jazyková bariéra, nemůžu být to co jsem a co chci. Petra: Ale už se to mění k lepšímu…hlavně jako před pár měsíci by tu takhle neseděl a nepovídal. Petro, v čem byl pro tebe problém, když ses učila srbštinu? Petra: Já umím německy, anglicky, francouzsky, mám nějaký svůj systém jak se to učit…Nemyslím si, že bych měla problém. Ale pořád dělám chyby. Elvis: Ale neví jak to učit A v čem, Elvisi, máš problém s češtinou? Elvis: Pády, a když někdo nemluví česky, tak zřetelně a spisovně. Co plánujete do budoucna? Svatba, děti, práce… Petra: Plánujeme svatbu, aby tady mohl Elvis zůstat. Elvis: To vypadá jako technická záležitost…Můj postoj je ten, že Petru chci a já bych si ji vzal i v Bělehradu nebo Sarajevu… Petra: Na děti budu mluvit česky, nebudu jim říkat špatnou srbštinou a Elvis ať si na ně mluví jak chce. Chci, aby uměly oba jazyky, vždyť půl rodiny mají v Srbsku. Tady pak budou chodit do školy a na prázdniny pojedou do Srbska. Jsou Vánoce (v ČR) jak tyto svátky slavíte? Zvyky, jídlo… Petra: v Srbsku asi se 20 denním zpožděním Elvis: Pravoslavný vánoce jsou v lednu, ale je to stejný jako tady….Máme stromeček na Silvestra.. Petra: Na Silvestra jo? Elvis: Srbové mají nějaké svátky 18. 12., 19. 12., Štěpána…Na Silvestra stromeček stojí asi měsíc, vánoce v lednu a ještě srbský silvestr. Jak je to s jídlem? Elvis: Já vařím, tak nemám problém. Petra: Ale u nich jsou jídla mnohem mastnější než tady…Dělá skvěle ty jejich speciality, pleskavicu…

Veronika a Kamran Situace Veroniky a Kamrana je spletitá, pro celkový náhled na situaci následuje její stručný opis pro bližší pochopení vyplněného dotazníku: Veronika je svobodná Češka, s Kamranem se seznámila po rozchodu s Čechem, se kterým žila 6 let. Kamran pochází z Pákistánu, je ženatý s Češkou a má čtyřletou dceru. Jeho manželka o jeho vztahu s Veronikou neví, nedozvěděla se ani o předchozích přítelkyních, čili Veronika není první známost v průběhu Kamranova manželství, ale je Kamranovou http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 13. 06. 2016 17:52

13. 06. 2016 17:52

11/20


nejdelší známostí v tomto období. Veronika požaduje po přítelovi rozvod, následně tedy Kamran manželce nabídl dvě možné alternativy. První alternativa byla rozvod, druhá byla přestěhování manželky i s dcerou do Pákistánu. Manželka přijala druhou možnost, Kamran zůstane v ČR aby zde rozvíjel obchody a žil s Veronikou, která se rozhodla s Kamranem žít bez toho aby na svého přítele kladla požadavky ohledně jeho stávající manželky. SHRNUTÍ DOTAZNÍKŮ Přijetí rodinou Co se týče rodičů Veroniky, zareagovali na fakt, že má Veronika vztah s cizincem, pozitivně. Ne příliš příznivá byla reakce na informaci, že je Kamran ženatý. Skutečnost byli ochotni rychle strávit kvůli dceřiným citům. Bratr se zachoval velice pozitivně a okamžitě sestřino rozhodnutí podpořil. Kamranův otec se o Veronice nedozvěděl, stejně jako většina Kamranovy rodiny. O jeho citu k Veronice vědí pouze tři příbuzní, což je nepatrný zlomek z jeho rodiny. Tito jeho nejbližší ho v jeho citech podpořili. Přijetí přáteli a známými Veronika byla Kamranovými známými přijata velice dobře, toleruje jejich kulturu a zajímá se o ni. Tento fakt se týká Kamranova nejbližšího okolí, širší okolí o Veronice neví. Kamran se do Veroničina okolí začlenil velice rychle, je oblíbený díky svému šarmu. Potíže ve vztahu Největší zdroj problémů ve vztahu je Kamranovo manželství a jeho již rok nesplněný slib týkající se rozvodu. Také jsou zde problémy kvůli Kamranovým pozdním příchodům, které plynou z rozdílného vnímání dochvilnosti v obou kulturách. Kamran se zase potýká s Veroničinou výbušností a pesimismem. Další věcí, která vyvolává hádky ve vztahu je Veroničina snaha omezovat Kamranovy aktivity (přátelé, kulečník, práce), aby spolu mohli být častěji. Náhled na budoucnost Veronika si přeje Kamranův rozvod se současnou manželkou a posléze svatbu s ním. Touží i po dětech. Toto si představuje jako ideální variantu, ovšem naději na Kamranův rozvod ztrácí. Kamran vidí nejsnazší východisko ze současné situace v bigamii. Již Veronice sdělil své přání, ona jej zavrhla, ale s Kamranem stále žijí spolu. Kamran chce s Veronikou dítě. Vytváření kompromisů: Veronika klade na Kamrana požadavky, které pro ni znamenají otázku existence jejich vztahu. Ty se Kamran snaží plnit, ale čin nedotáhne do konce. Veronika pak se svými požadavky slevuje. Přizpůsobení přichází tedy spíš ze strany Veroniky. Přestala nosit výstřihy. Také přestala jíst vepřové maso a čte Korán, ve volné chvíli většinou sledují Pákistánské filmy. Kamran se nesnaží Veroniku ovlivnit v chození za zábavou a očividně se jí nic nesnaží zakazovat. Věci, které by chtěl, pouze opakovaně vyslovuje jako přání. Striktně se nevyjadřuje ani o věcech, které jsou v rozporu s jeho náboženstvím. Dá se tedy říct, že více nekompromisní je Veronika, ovšem ten kdo ustupuje, je opět ona. Mnoho kompromisů v jejich vztahu vidět není. Veronika s Kamranem absolvovali rozhovor každý zvlášť a to jak z důvodu nedostatku společného času, tak záměrně. V tomto páru je několik ožehavých témat a právě ta by pravděpodobně způsobila, že by na některé otázky nebylo odpovězeno zcela upřímně. Jméno, věk, povolání, národnost, vyznání Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


Veronika, 24 let, prodavačka, česká, ateista Kamran Ismail, 30 let, obchodník s potravinami, pákistánská, muslim Jak jste se poznali a kde? Veronika: na diskotéce, oslovil mě a začali jsme se spolu bavit. Upoutal mě svou odlišností a šarmem. Kamran: setkali jsme se v klubu Misch Masch, Veronika se mi líbila, tak jsem ji pozval na drink Jak dlouho jste spolu? Kami a Veronika: 1,5 roku. Žil/a jsi delší dobu v zahraničí? Jak dlouho? Veronika: Ne, nežila jsem nikdy v zahraničí. Kamran: Do mých 20 let jsem žil v Pákistánu s rodinou. Pak jsem studoval 2 roky vysokou školu na Ukrajině, tu jsem nedostudoval. Záhy jsem odcestoval do ČR. Od té doby zde žiju, podnikám díky kapitálu mého otce. Žil/a jsi (žiješ) delší dobu v ČR? Jak dlouho? Veronika: Žiju zde celý svůj život :) Kamran: Žiju zde od svých 22 let, někdy na pár měsíců odcestuji za rodinou do Pákistánu. Kde máš trvalý pobyt? Jaké je tvé občanství? Veronika: Trvalý pobyt mám hlášený v Praze. Občanství ČR. Kamran: Trvalý pobyt mám hlášený v Praze od té doby, co jsem se oženil s mou českou manželkou. To je už 6 let. Občanství mám pákistánské. Jak jste se rozhodovali ohledně toho, kde budete žít a proč jste se tak rozhodli? Veronika: Zatím nebylo nutné cokoliv měnit. Kamran: Pobyt byl nutný, abych zde mohl zůstat, stále jsme s manželkou jedna rodina kvůli čtyřleté dceři, ale nežiju s ní, pouze se tam párkrát do týdne objevím. Pákistánského občanství se nevzdám, vzdal bych se pak své identity i víry. Jak reagovali rodiče Vašich protějšků na to, že partner jejich potomka je cizinec? Vyskytly se nějaké bariéry, skryté či otevřené problémy, hádky či neshody? Veronika: Zezačátku byli překvapení a netvářili se nejšťastněji, ale byli otevření novým věcem. Myslím, že po prvním setkání si ho oblíbili. Hůře než to, že je cizinec nesli, že je už ženatý a má dceru. Nejlépe Kamiho přijal můj bratr se svou přítelkyní, kteří mě už od začátku podpořili. Kamran: Můj otec neví o tom, že jsem nevěrný své manželce a že jsem se zamiloval do jiné ženy, stejně jako většina mých sourozenců. Z rodiny to vědí pouze 3 nejbližší. O Veronice neví ani moje žena a dcera. Můj otec by byl radši, kdybych se vrátil do Pákistánu, bez ohledu na to, jestli bych se vrátil s ženou, nebo bez ní. V Pákistánu je vhodné být ženatý s pákistánskou ženou, i když nežijete přímo v Pákistánu. Ohledně hádek probíhají s mojí přítelkyní i s manželkou. Jaký je tvé vztahy k rodině přítele v současné době? Veronika: Nijaké, ráda bych je poznala, ale v současné době je to nereálné. Kamran: Mám je rád a jsem šťastný, že mě přijali a berou. Jaké vztahy máš s přáteli tvého partnera? Jak tě přijali? http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 13. 06. 2016 17:52

13. 06. 2016 17:52

13/20


Veronika: Myslím, že mě přijali normálně. Nejspíš proto, že nejsem Kamiho první přítelkyně v době, kdy je ženatý. Toleruju jejich zvyky, nenosím výstřihy a nejím vepřové. Možná proto mě přijali lépe. Kamran: Baví se se mnou normálně a chovají se přátelsky, ale myslím, že by byli radši, kdyby měla Veronika svobodného partnera. Myslíš, že probíhal proces tvého přijetí do partnerova okolí (rodina, přátelé, známí) odlišně, než kdybys byl/a stejné národnosti (popř. víry) jako tvůj partner? Veronika: Probíhal normálně, všichni pákistánští přátelé Kamiho jsou zvyklí na Čechy. České přátele nemá jiné než z manželčiny strany a ty ani neuvidím. Kamran: Ano probíhal velice dobře. Nemůžu si na nic ztěžovat. Máš přátele Čechy v cizině? Veronika: Ne. Aspoň ne takové, se kterými bych udržovala kontakty. Kamran: Ne, neznám žádné Čechy mimo ČR, které bych mohl považovat za přátele. Máš přátele cizince v ČR? Veronika: Ano, jen dva. Jinak také pokud mohu počítat Kamiho přátele za vlastní. Kamran: Ano mám plno přátel z Pákistánu v ČR, znám lidi z Pákistánské komunity v Praze. Co ve vztahu plánujete do budoucna? (svatba, děti, země pobytu) Veronika: Chci, aby se Kami rozvedl a vzal si mě. Uvažuji dokonce už i o dítěti. Ale nevím, jestli je ke mně Kami zcela upřímný a skutečně se hodlá rozvést a už vůbec nevím, kdy to udělá. Bohužel vím o Kamim (stejně jako jsem si všimla u lidí z Pákistánské komunity), že lehce slíbí a na plnění svých slibů vůbec nepospíchá. Chtěla bych zůstat v ČR, ale pokud bude situace taková, tak budu následovat Kamiho. Kamran: Vím, že je současná situace neúnosná. Nemůžu stále slibovat Veronice rozvod s manželkou a manželce tajit přítelkyni, takhle to napořád nepůjde. Proto jsem se rozhodl manželku i s dcerou odsunout do Pákistánu a žít s Veronikou. Nevím, zda se k rozvodu odhodlám, v naší kultuře se takovéto věci řeší jinak, nemusíme řešit rozvody. V naší kultuře je přípustné milovat více žen. Jaká bude výchova Vašich dětí? Jakým bude jejich jazyk, vyznání? Jaké jídlo budou jíst, budete slavit Vánoce apod.? Veronika: Pokud budeme mít v budoucnu děti, pak bych chtěla, aby byly vychovávány správně. To může být někde uprostřed, mezi mou a Kamiho kulturou. Jídlo bude obojí, začínám vařit i pákistánská jídla, která jsou výborná. Ohledně vyznání bude určitě Kami chtít, aby naše děti vyznávaly islám. V tom nemůžu bránit. Je to pro něj hrozně důležité. Chci, aby se Vánoce slavily. Kamran: O výchovu se většinou starají ženy, postarám se ale o to, aby byly slušné a měly blízko k Alláhovi. Chci, aby dokázaly hovořit jak česky tak urdu. Jídlo neřeším. Vánoce, slavím ale jen komerčně. Tato verze rozhovoru je zkrácená, odpovědi Veroniky a Kamrana byly obšírnější, zkrácena byla kvůli přehlednosti. Celý rozhovor je k nalezení v příloze.

6. Závěr Cílem výzkumu bylo odpovědět na otázku zda spolu dokáží žít lidé z různých kultur, když jeden z nich Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


je v ČR cizincem. Prováděný výzkum, který je popsán v praktické části této práce analyzuje vzorek partnerskéko soužití Čechů s cizinci. Dle jeho výsledků jsme došli k nepříliš překvapivému závěru, že je možné, aby spolu mohli žít lidé z různých kultur. Statistiky ukazují, že rozvodovost při sňatku Čecha s cizincem je o polovinu nižší než u čistě českých manželství. Tyto čísla však neříkají nic o tom, jak spokojená jsou jednotlivá manželství či co patří mezi příčiny jednotlivých rozvodů. Nabízí se zde další otázky, na které by bylo dobré znát odpověď: „Jak může být vztah cizince s Čechem jiný? Jak moc vztah dokáží ovlivnit kulturní rozdíly? Jak moc je možné opravdu pochopit svého životního partnera s odlišným myšlením plynoucí z kulturních rozdílů?“ Rozdíly existují i v partnerstvích, kdy jsou oba partneři stejné národnosti. Je nutné se tedy zaměřit na druh rozdílů. Jestli jsou rozdíly pouze v rodných jazycích nebo náboženstvích, či v celém životním stylu a přesvědčení. Bariéry mezi partnery nevznikají pouze tím, že se každý narodil jinde, ale tím jak byl vychován a v jaké společnosti se pohyboval. Na základě dat je možné sledovat, že sňatkovost v České republice nezávisí ani tolik na tom, kolik cizinců dané národnosti se zde pohybuje, ale spíše na tom jak moc je nám mentalita dané národnosti blízká. V ČR se vyskytuje mezi cizinci nejvíce Ukrajinců, pak jsou zde Slováci a na pomyslném třetím místě Vietnamci. Přesto počet sňatků s těmito národnostmi tomuto pořadí neodpovídá. Ukrajinci předčí v sňatcích s Čechy takové národnosti jako jsou Němci, Britové, Američané. Vietnamce v žebříčku sňatkovosti s Čechy předběhli například Tunisané, Nigerijci, Srbové, Turci a další národnosti, které nemají v ČR zdaleka takové zastoupení. Tento žebříček je věcný důkaz toho, že při vztahu není tolik důležité, zdali je jeden cizinec či ne, ale jak blízká je partnerovi jeho mentalita. Není tajemstvím, že Slováci mají velice podobnou mentalitu jako Češi, Ukrajinci jsou Slované, narozdíl od Vietnamců, kteří mají naprosto odlišnou mentalitu i kulturu. Tomu odpovídá i náš žebříček sňatkovosti, při vztahu tedy záleží především na mentalitě partnera. Čím bližší je mentalita obou partnerů, tím by mohla být vyšší pravděpodobnost, že bude vztah úspěšný. Partnerské soužití je ovlivněno nespočetnou řadou faktorů, která se stále mění a mění i svůj význam v průběhu daného vztahu. Každé partnerské soužití je svým způsobem originální, postavené na jiných hodnotách, očekáváních, či na jiných životních cílech. Je proto nesmírně složité přesně specifikovat co jsou obecná kritéria pro štastná a úspěšná partnerská soužití. Partnerská soužití, kdy v zemi je jeden z partnerů cizincem může být o něco jiná, jelikož se do něj může promítat řada rozdílných faktorů, které daný vztah mohou významně ovlivnit. Tyto faktory mohou být však pro někoho tak lákavé, že při výběru životního partnera dají přednost cizinci s jinou mentalitou, kulturní odlišností i českou jazykovou nevybaveností.

7. Použité zdroje Seznam literatury 1. MATĚJKOVÁ, E. Řešíme partnerské problémy. Praha: Grada Publishing a. s., 2009. 144 s. ISBN 978-80-247-2338-9. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 13. 06. 2016 17:52

13. 06. 2016 17:52

15/20


Internetové zdroje 2. Demografická ročenka ČR 2008 [online]. Český statistický úřad, 2009, 5. 10. 2007 [cit. 2009-12-15]. Dostupný z WWW: . 3. Demografie - pramenná díla [online]. Český statistický úřad, 2009, 5. 10. 2007 [cit. 2009-12-15]. Dostupný z WWW: . 4. HANSEN-ČECHOVÁ, Barbara. Vzala jsem si cizince [online]. Rodina Online, 1999 - 2009, 10. 7. 2008 [cit. 2009-12-19]. Dostupný z WWW: . 5. KRATOCHVÍLOVÁ, Laura. Život s cizincem není jednoduchý! [online]. Stratosféra, s. r. o., 2005 2009, 23. 11. 2007 [cit. 2009-12-19]. Dostupný z WWW: < http://www.super.cz/sex-a-vztahy/18784-zivot-s-cizincem-neni-jednoduchy.html>. 6. Nabývání státního občanství ČR - Související legislativa [online]. Český statistický úřad, 2009, 17. 8. 2007 [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/o/ciz_nabyvani_obcanstvi-souvisejici_legislativa>. 7. Počet cizinců v ČR - Související legislativa [online]. Český statistický úřad, 2009, 5. 10. 2007 [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/o/ciz_pocet_cizincu-souvisejici_legislativa>. 8. Počet cizinců v ČR [online]. Český statistický úřad, 2009, 5. 10. 2007 [cit. 2009-12-15]. Dostupný z WWW: . 9. STODOLOVÁ, Olga. Manželství s cizincem [online]. Svatba.cz, 2009, 25. 5. 2009 [cit. 2009-12-19]. Dostupný z WWW: .

8. Přílohy PŘÍLOHA 1 Kompletní rozhovor s Veronikou a Kamranem Jméno, věk, povolání, národnost, vyznání Veronika, 24 let, prodavačka, česká, ateista Kamran, 30 let, obchodník s potravinami, pákistánská, muslim Jak jste se poznali a kde? Veronika: poznali jsme se na diskotéce, oslovil mě a začali jsme se spolu bavit, byl zajímavý a upoutal mě svou odlišností a šarmem. Kamran Ismail: setkali jsme se v klubu Misch Masch, Veronika se mi líbila, tak jsem ji pozval na drink Jak dlouho jste spolu? Kamran a Veronika: 1,5 roku. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


Žil/a jsi delší dobu v zahraničí? Jak dlouho? Veronika: Ne, nežila jsem nikdy v zahraničí. Kamran: Ano, do mých 20 let jsem žil v Pákistánu s mým otcem a mými sourozenci (matku už nemám od 5 let). Pak jsem studoval 2 roky vysokou školu na Ukrajině, tu jsem nedostudoval a pak jsem odcestoval rovnou do ČR. Zde podnikám za pomoci kapitálu, který mi zapůjčil otec, který je významným a zámožným obchodníkem s nemovitostmi. Žil/a jsi (žiješ) delší dobu v ČR? Jak dlouho? Veronika: Žiju zde celý svůj život. Kamran: Žiju zde od svých 22 let, někdy jsem na pár měsíců odcestoval do Pákistánu, maximálně na 4 a pak jsem se zase vrátil ke svým obchodům o které se starám se svým dobrým přítelem Mohsinem. Kde máš trvalý pobyt? Jaké je tvé občanství? Veronika: Trvalý pobyt mám hlášený v Praze, ale to je chvíli, dříve jsem měla ve vesnici kousek od Prahy. Občanství ČR. Kamran: Trvalý pobyt mám hlášený v Praze od té doby co jsem se oženil s mou českou manželkou. To je už 6 let. Občanství mám pákistánské. Jak jste se rozhodovali a proč jste se tak rozhodli? (ohledně pobytu a občanství) Veronika: Zatím nebylo nutné cokoliv měnit. Kamran: Pobyt byl nutný, abych zde mohl zůstat, stále jsme s manželkou jedna rodina kvůli čtyřleté dceři, ale nežiju s ní plnohodnotný život, ten žiju s Veronikou. Ohledně mého pákistánského občanství, pokud bych se jej vzdal, vzdal bych se i své identity i své víry, hodlám si jej ponechat. Jak reagovali rodiče Vašich protějšků na to, že partner jejich potomka je cizinec? Vyskytly se nějaké bariéry, skryté či otevřené problémy, hádky či neshody? Veronika: Zezačátku byli překvapení, určitě se netvářili nejšťastněji, ale nedávali mi najevo ničím že by člověkem, kterého miluju jakkoliv pohrdali. Dali mi šanci, seznámili se s ním a padl jim do oka. Kami je velice komunikativní a milý člověk, umí si ostatní získat a podmanit svou veselostí a bezstarostností. Ovšem znepokojení z toho, že má manželku a dítě, to je daleko větší překážka než jeho cizokrajný původ. Ale k tomu se radši nevyjadřují, vědí jak jsem tvrdohlavá. Myslím si, že se bojí o to, že by mě mohli ztratit svým postojem. Nejlépe Kamiho přijal můj bratr se svou přítelkyní, kteří mě podpořili čistě proto, že ho miluju a nesoudili odkud pochází a to jestli je ženatý. Vědí, jak to v dnešní době chodí a snaží se mě povzbudit, abych neztrácela víru. Kamran: Můj otec neví o tom, že jsem nevěrný své manželce a že jsem se zamiloval do jiné ženy, stejně jako většina mých sourozenců. Z rodiny to vědí pouze 3 nejbližší. To že jsem vdaný v ČR, to vědí všichni, ale o nové přítelkyni by bylo nepřípustné mluvit s lidmi v Pákistánu otevřeně. O Veronice neví ani moje žena a dcera. Ostatně můj otec by byl nejradši, kdybych se vrátil do Pákistánu, bez ohledu na to, jestli bych se vrátil s ženou, nebo bez ní. V Pákistánu je vhodné být ženatý s pákistánskou ženou, i když nežijete přímo v Pákistánu. Ohledně hádek probíhají s mojí přítelkyní i s manželkou. Veronika ví o manželce a také mi to dává dostatečně najevo, manželka o Veronice neví, ale je nespokojená, že většinu času nejsem doma. Dále o osobních záležitostí vědí lidé, kteří to nezbytně musí vědět, to znamená blízcí v ČR, kteří se ohledně těchto věcí nevyjadřují záporně, plno mužů zde ženatých má milenky či přítelkyně. Jaký je tvé vztahy k rodině přítele v současné době? Veronika: Nijaké, ráda bych je poznala, ale v současné době je to nereálné. Kamran: Mám je rád a jsem rád, že mě nedávají najevo opovržení. Myslím si, že mě rychle přijali. Veroničin bratr a jeho přítelkyně jsou velmi přátelští lidé. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 13. 06. 2016 17:52

13. 06. 2016 17:52

17/20


Jaké vztahy máš s přáteli tvého partnera? Jak tě přijali? Veronika: Myslím, že mě přijali velice normálně. Možná to bude proto, že jsem nebyla Kamiho první přítelkyně v době, kdy je ženatý. Snažím se tolerovat jeho zvyky, přestala jsem nosit výstřihy a nejím před ním vepřové (teď ho nejím skoro i normálně). Možná proto mě vnímají tolik pozitivně, bavím se s nimi bez předsudků, jak bych taky mohla mít předsudky k národu, odkud pochází můj přítel, kterého miluju? Kamran: Baví se se mnou normálně a chovají se přátelky, ale nejsem si jistý, jestli se za tím neskrývá i něco jiného. Věřím, že kdyby došlo na lámání chleba, určitě by byli radši, kdyby Veronika chodila s někým, kdo nemá ženu a má českou mentalitu. Myslíš, že probíhal proces tvého přijetí do partnerova okolí (rodina, přátelé, známí) odlišně, než kdybys byl/a stejné národnosti (popř. víry) jako tvůj partner? Veronika: Probíhal normálně, všichni pákistánští přátelé Kamiho jsou zvyklí. Jak jinak by to šlo, když žijí v ČR? Sami se tu s Češkami seznamují. Ale bavím se pouze o jeho kamarádech z Pákistánu. České přátelé nemá, nebo jsem je aspoň neviděla a ani neuvidím, protože jsou to lidé ze strany jeho manželky. Neviděla jsem žádnou jeho kamarádku a pákistánské ženy jeho pákistánských kamarádů jsem viděla pouze krátce, neměly jsme moc příležitostí seznamovat se více osobně. Myslím si, že je to také proto, že mají vazby s Kamiho manželkou. Kamran: Ano probíhal velice dobře. Nemůžu si na nic ztěžovat. Naši lidé jsou sice o něco více vřelejší, ale vychází to z mentality a veselosti národa, to ovšem nemusí znamenat že ke mně přistupují nějak odlišně. Máš přátele Čechy v cizině? Veronika: Ne. Aspoň ne takové, se kterými bych udržovala kontakty. Kamran: Ne, neznám žádné Čechy mimo ČR, které bych mohl považovat za přátele. Máš přátele cizince v ČR? Veronika: Ano, ale je jich málo, jen dva. Jinak také pokud mohu počítat Kamiho přátele za vlastní, tak je jich potom značně víc. Kamran: Ano mám plno přátel z Pákistánu v ČR, znám lidi z Pákistánské komunity v Praze, není jich tolik, ale to více držíme při sobě a neustále udržujeme kontakty, stýkáme se, hovoříme rodnou řečí. Co ve vztahu plánujete do budoucna? (svatba, děti, země pobytu) Veronika: Chci aby se Kami rozvedl a vzal si ji. Uvažuji dokonce už i o dítěti. Ale nevím jestli je ke mně Kami zcela upřímný a skutečně se hodlá rozvést a už vůbec nevím, kdy to udělá. Doufám, že nedojde k tomu, že u mě pohár přeteče a budu se s ním muset kvůli tomu rozejít, opravdu by to bolelo. Bohužel vím o Kamim (stejně jako jsem si všimla u lidí z Pákistánské komunity), že lehce slíbí a na plnění svých slibů vůbec nepospíchá. Chtěla bych zůstat v ČR, ale pokud bude situace taková, tak budu následovat Kamiho. Kamran: Vím, že je současná situace neúnosná. Nemůžu stále slibovat Veronice rozvod s manželkou a manželce tajit přítelkyni, takhle to napořád nepůjde. Proto jsem se rozhodl manželku i s dcerou odsunout do Pákistánu a žít s Veronikou. Nevím, zda se k rozvodu odhodlám, v naší kultuře se takovéto věci řeší jinak, nemusíme řešit rozvody. Já můžu milovat více žen a každou svým způsobem. S Veronikou jsem opravdu svobodný člověk, takhle jsem se ještě nikdy nebavil, cítím se dobře a nespoutaně a opravdu jí miluju. K manželce cítím velké povinnosti a miluju svoji dceru a k manželce chovám cit jako k ženě, která porodila a vychovává naši překrásnou dcerku, která je pro mě na prvním místě. V případě dětí, jaká bude jejich výchova, jazyk, vyznání, jídlo, budete slavit Vánoce apod? Veronika: Pokud budeme mít v budoucnu děti, pak bych chtěla, aby byly vychovávány správně. To Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


může být někde uprostřed. Výchova bude nejspíš jak česká tak pákistánská. Jídlo bude obojí, začínám vařit i pákistánská jídla, která jsou výborná. Vyznání to ještě nevím, určitě bude Kami chtít aby naše děti vyznávaly islám. V tom nemůžu bránit. Je to pro něj hrozně důležité a tomu se nejspíš nevyhnu. Pozor si určitě dám na znerovnoprávnění dcer, či jejich rozdílnou výchovu. Můžou věřit v Alláha, ale bez znevýhodňování dcer či zvýhodňován synů. Vánoce slavit budeme, žádné dítě o ně nemůže být ochuzeno. Kamran je uznává co se týče dárků. Kamran: Pokud budeme mít s Veronikou v budoucnosti děti, budu je vychovávat tak, jak umím. Většinou se o výchovu ale starají ženy, takže si dokážu představit, že bude mentalita našich dětí více česká než pákistánská, pokud budeme žít v ČR. Pokud budeme žít v Pákistánu (pokud si to budou obchodní záležitosti žádat), pak bude mentalita více pákistánská. Chci, aby dokázaly hovořit jak česky tak urdů. Jídlo to je otázka. Pokud budeme žít v ČR, pak bude jistě více české, protože bude vařit Veronika, pokud by se stalo, že se přestěhuju zpět do Pákistánu a Veronika mě bude následovat, pak bude vařit služka. Chci, aby všechny mé děti věřily v Alláha, je to jediná správná víra, o níž nemám pochyb. Co se týče Vánoc, tak je slavím ale jen komerčně. Dám nejbližším, kteří to ode mě očekávají, dárečky. S Ježíšem nemají moje Vánoce nic společného. PŘÍLOHA 2 Statistické údaje zdroj grafů ČSÚ [2], [3], [8]


Printed on 13. 06. 2016 17:52

13. 06. 2016 17:52

19/20




From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=partnerske_souziti_cechu_s_cizinci Last update: 06. 06. 2016 10:30


Printed on 13. 06. 2016 17:52

20 Partnerské soužití Čechů s cizinci

Recommend Documents