2 Trifid Darwiniana

ročník 10

2005 / 2

Trifid

Darwiniana www.darwiniana.cz

Hen and chickens – kvočna s kuřaty (fotografie k článku na straně 10 © Robert Žáček)

Takhle mi Drosera prolifera poprvé kvetla.

Detail květu D. prolifera.

Stará „kvočna“ v popředí vytváří dva květní stvoly současně, za ní vlevo mladá „kvočna“ vzniklá z prvního květenství staré, též vytvářející květní stvol.

Detail prvního ze dvou nejnovějších letošních květenství staré „kvočny“. Je polehlé, na konci vystoupavé a až 6-ti květé. Kvetení probíhá odspodu vzhůru.

Takhle klíčila „mladá kvočna“ (D. prolifera) z prvního chudého květenství „staré“. Dobře patrné jsou dva první lístky a huňatý kořínek. Na obrázku je vidět, že se tento základ nové rostlinky vytvořil v paždí květní stopky, nikoliv tedy v květu samém, jehož odkvétající torzo je svěšené pod ním.

Detailnější pohled na čtyři listy D. prolifera v plně fukční formě. Jejich zcela plošně rozestřené čepele mají dokumentovat obvyklý obrázek, který se mi naskýtá při pravidelných vizitách. Žádný z nich jsem dosud nepřistihl sbalený, byť i jen náznakem, jako je tomu běžně např. u naší rosnatky D. rotundifolia nebo u jihoafrické D. capensis, kdy pohybem reaguje na kořist aspoň některá z pastí celkové listové biomasy.

II

Trifid 2005 / 2

http://www.darwiniana.cz

Setkání pěstitelů - Liberec jaro 2005 (fotografie k článku na straně 3 © Michal Rubeš)

P. primuliflora „plnokvětá“

N. aristolochioides

U. alpina × campbelliana - květ

N. bicalcarata

D. regia


N. hamata - detail zubatého obústí

N. hamata - detail zubatého obústí

Trifid 2005 / 2

III

Cost/ benefit model mäsožravosti (fotografie k článku na straně 14 © Andrej Pavlovič)

Cephalotus follicularis

Sarracenia purpurea ssp. purpurea

Heliamphora nutans

Drosera paleacea ssp. paleacea

Darlingtonia californica

Pinguicula ‘ANPA’

Drosera caduca

Dionaea muscipula

IV

Trifid 2005 / 2


Předjaří a jaro 2005 v DARWINIANĚ Vydařilo se první letošní setkání „D“ v liberecké BZ. Vzorným a pozorným hostitelem, průvodcem, dárcem rostlin a vynikajícím interpretem vlastní přednášky nám byl po celou dobu sám její ředitel RNDr M. Studnička. Záznam i s obrázky najdete na našem webu. Mnohokrát děkujeme. Počátkem června proběhla I. letošní SJD. Opět započala v Chomutově u vicepresidenta M. Srby a odtud pak pokračovala výpravou do mostecké „měsíční krajiny“. Reportáž s mnoha obrázky od Michala Rubeše si o ní můžete stále přečíst na Chramst!u. Pokračují přípravy na EuB ´05. Zatím nenápadně, pouze v řídícím centru hlavního štábu. Šéfky organizačních příprav se statečně nevzdává Jana Rubešová, která se už brzy chystá odskočit do porodnice. Bude to holka nebo kluk? (Bude to holka Lucie, pozn. sazeče.) Přejeme hladký průběh, Jano! ŘLP nám letos přisoudilo pěkných 15 000 Kč sponzorského daru (zatím telefonicky přislíbeno, náležitosti se vyřizují, zase pozn. sazeče), což je opět nádherná suma a já nepochybuji, že by snad zůstala nevyužita. Vicepresident M. Srba se na určitou dobu odmlčí. Pouze dočasně a zcela pochopitelně. Musí se teď plně soustředit na finále vlastního studia na PřF UK. Mirku, držíme palce! Proto v tomto čísle chybí Mirkovy příspěvky, ale jen dočasně. Jakmile bude mít zase dostatek času, jistě se na stránky TRIFIDa opět vrátí. A ještě na Mirka prozradím, že se nám zjara oženil s dlouholetou přítelkyní Stáňou Kozlovou, rovněž studentkou přírodovědné fakulty UK, která nám často vypomáhá s korekturami textů pro „T“. Milí přátelé, ať Vám to klape. Forum jako součást našeho webu se opět trochu modifikovalo, prodrobněji o tom uvnitř čísla v podání Patrika Hudce. Richard Pichl inicioval návrhy na určité změny v „T“. Budeme o nich jednat. Je pravděpodobné, že se v příštím ročníku některé z jeho návrhů zrealizují. Nechte se překvapit. S radostí konstatuji, že se rozhojnil počet přispěvatelů. Jmenovitě bych zde chtěl ocenit konkrétní počiny těchto přátel a kolegů: Evy Podbrdské, Jitky Jiříkové, Marcela Kresty, Václava Lenka, Ing. PetraVacka, Jaroslava Rajsnera. Příspěvky některých najdete již v tomto http://www.darwiniana.cz

čísle, ostatní se objeví v číslech příštích. Samozřejmě, že děkuji také stálým přispěvatelům a tvůrcům „T“, které jmenovat jistě netřeba, protože jsou notoricky známí. Kéž jim invence vydrží! Výrazné události spjaté s DARWINIANOU v uplynulé části roku završuje druhé vydání TRIFIDa. Vážené kolegyně a kolegové, přátelé a kamarádi, přeji příjemné a zajímavé počtení. DNE 22.6. 2005 ZDENĚK ŽÁČEK, PREZIDENT DARWINIANY

Euroburza 2005 Letošní pravidelné mezinárodní setkání pěstitelů masožravých rostlin organizuje česká Společnost pěstitelů masožravých rostlin a jiných botanických kuriozit - Darwiniana. V rámci výstavy masožravých rostlin, která se bude konat ve spolupráci s KFR PřF UK a Botanickou zahradou Na Slupi a bude otevřena od 15. do 25. září 2005, denně od 9:00 do 18:00 hodin, ve skleníku BZ Na Slupi 16, Praha 2 se uskuteční ojedinělé setkání a Euroburza MR 2005. Ta se bude konat od 16. do 18. září 2005, přičemž 16.9. budou účastníci přijíždět, 17.9. bude hlavní den setkání a 18.9. bude den závěreční a odjezdový. Pro účastníky EEE 2005: Příjezdový den - 16.9.2005 - příjezd zahraničních účastníků, neformální večer I. Hlavní den EEE - 17.9.2005 - budou probíhat na KFR přednášky, odpoledne ve spolupráci s Pražskou botanickou zahradou proběhne výlet do Faty Morgany s následným neformálním večerem (pohoštění, volná diskuse účastníků).

Odjezdový den - 18.9.2005 - odjezd zahraničních účastníků. V případě zájmu budeme pomáhat s rezervací ubytování, dopravy a pod. Na EEE setkání ani přednášky se není nutné registrovat, je však potřeba potvrdit účast na výletu do skleníku Fata Morgana (účastnický poplatek je v jednání a bude ještě upřesněn). Po celou dobu výstavy MR (15.25.9.2005) je vstupné 30,-Kč a 10,- Kč (studenti, důchodci, děti do 15 let), kromě hlavního dne EEE (Euroburza MR 2005) tj. 17.9.2005, kdy je vstupné 90,-Kč a 30,- Kč (studenti, důchodci, děti do 15 let). Členové společnosti Darwiniana mají vstup po celou dobu zdarma! Expozice ve skleníku bude mít dvě části: 1. výstava rostlin členů Darwiniany na společném prostoru (i své rostliny můžete zapojit do výstavky - napište seznam vámi zapůjčovaných rostlin na: [email protected]. 2. výstava individuální (hlavně pro zahraniční vystavovatele), kde bude každému přidělen prostor 1m2 pro vlastní aranžmá. (Pokud máte zájem vystavit své rostliny bezplatně na tomto prostoru s vlastním aranžmá, zamluvte si jej na mailu :([email protected]). Pro prodejce: K dispozici budou stoly o rozměrech 1×2 m. Celkově můžeme využít cca 30 m2, přičemž pro dny konání EEE (16.18.9.2005) je stanoven limit 3 stoly pro jednoho prodejce. Cena pronájmu je 100 Kč/m 2/den. Pro dny konání EEE (16.18.9.2005) je pronájem 300 Kč/m2/den. Pokud si prodejce zamluví stoly na celou dobu trvání výstavy (15.-25.9.2005) je zvýhodněn celkovou cenou 1000 Kč/m 2. Cenu za pronájem prodejních stolů budou prodejci platit na místě do pokladny společnosti Darwiniana. Své požadavky na prodejní a výstavní prostor a nabídky rostlin do expozice (druhy s větším nárokem na rvv budou umístěny ve vitríně) prosím sdělujte kontaktní osobě, kterou je pro tento účel Jana Rubešová ([email protected] +420 777690914). Srdečně vás zveme! JANA RUBEŠOVÁ

Horní skleník v noci. Foto © Michal Rubeš

Trifid 2005 / 2

1

Rev. 1 - 26.6.2005

Trifid

Řízení letového provozu ČR, s.p. sponzorovalo minulý rok náš

ročník 10, číslo 2005 / 2

časopis částkou 25.000,- Kč.

vychází čtvrtletně

Děkujeme!

ISSN: 1214-4134 Darwiniana společnost pěstitelů masožravých rostlin a jiných botanických kuriozit sídelní adresa:

Darwiniana, Ústavní 139, 180 00, Praha 8 Česká republika

IČO:

86596179

č.ú.:

eBanka 1450250001/2400

internet: email:

http://www.darwiniana.cz [email protected]

prezident: viceprezident:

Zdeněk Žáček Miroslav Srba

správní rada:

Bc. Josef Mazurek Jana Rubešová Michal Rubeš RNDr. Richard Pichl

redakční rada: redakce:

Zdeněk Žáček & Jana Rubešová Zdeněk Žáček Jana Rubešová Michal Rubeš

pokladník: účetní: knihovna: semenná banka: distribuce Trifida:

Michal Rubeš RNDr. Richard Pichl Miroslav Srba Miloš Šula Leoš Bártík

Veškerá korespondence by měla být zasílána na sídelní adresu společnosti. Jakékoliv materiály k publikaci jsou vřele vítány. Redakční rada si vyhrazuje právo na výběr a úpravu příspěvků. Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. redakční uzávěrka:

31. 5. 2005

Publikace je vydávána vlastním nákladem Darwiniany a pouze pro členy společnosti! roční členské příspěvky:

300,- Kč (230,- Kč do 15-ti let) nebo €15.00

Publikace je neprodejná a neprochází jazykovou úpravou. Kopírování a redistribuce této publikace nebo jakýchkoli jejích částí je bez vědomí a souhlasu správní rady zakázáno! © 1997 - 2005 Darwiniana. Všechna práva vyhrazena.

1

Předjaří a jaro 2005 v DARWINIANĚ

1

Euroburza 2005

3

Setkání pěstitelů a valná hromada Darwiniany - Liberec jaro 2005

4

Je tučnice česká(Pinguicula bohemica Krajina) »dobrým« druhem?

8

Faktory kultivácie in vitro a postupy sterilizácie MR - 2. diel

10 Zprávy z „Malé Roraimy“ a z ostatních fytonik na zahradě i doma Díl III. - Hen and chickens – kvočna s kuřaty 12 Pokusy při výsevu rosnolistu 13 Zajímavý fenomén naší květeny: Drosera rotundifolia ssp. bohemica 14 Fotosyntetické aspekty rastu mäsožravých rastlín I. Cost/ benefit model mäsožravosti 18 Fenestraria versus Frithia aneb o nespolehlivosti komerčních označení 20 Jak jsem přišla k masožravkám 21 Jak jsem přišla k masožravkám 22 Rosnatčí trpaslík Drosera platystigma z listových řízků 22 Interinfo 24 Summary

2

Na obálce „Kudlanka“ © Michal Kouba

Trifid 2005 / 2


Setkání pěstitelů a valná hromada Darwiniany Liberec - jaro 2005 (s barevnou přílohou na straně III)

MICHAL RUBEŠ Valná hromada spojená tradičně se setkáním pěstitelů se tentokrát konala v Botanické zahradě Liberec. Využili jsme milého pozvání jejího ředitele a našeho čestného člena RNDr. Miloslava Studničky, který je pro mnohé z nás obdivovanou (nejen) masožravou autoritou. V sobotu 7. 5. 2005 jsme se od devíti hodin začali v zahradě houfovat. Než začala valná hromada, tak prakticky všichni ukojili svůj hlad po masožravkách a alespoň letmo prohlédli sekci jim věnovanou v hlavním expozičním skleníku. Většina tušila, že během dne budou mít kolem sebe masožravek až až, ale co kdyby... Krátce po desáté hodině začala vlastní valná hromada, na které se probíraly takové ty otravné věci jako je rozpočet na tento rok, nově zavedené s l u ž b y p r o č l e n y, n e b o t ř e b a j a k pokračuje příprava EEE. Prostě nuda. Ta trvala asi do dvanácté hodiny, kdy jsme se všichni odebrali ke stánku s občerstvením a zakoupili párky, klobásy a jiná, typicky výletní jídla.

Od třinácté hodiny začal program, na který se každý z nás těšil. Pan doktor Studnička držel přednášku o rodičích jedné celebrity pocházející z místní botanické zahrady Utricularia ‘Jitka’. Těmi slavnými rodiči jsou Utricularia quelchii a Utricularia praetermissa. V asi hodině a půl poutavého vyprávění, které bylo doprovázeno promítáním fotografií, jsme se dozvěděli osobní zážitky, které pan doktor nasbíral při cestách v Jižní Americe, kde se s těmito bublinatkami setkal a měl jedinečnou příležitost je pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Vyprávění (přeci jen je to přesnější výraz než přednáška) bylo zakončeno dotazy a diskuzí. Pak nás čekalo pozvání do zásobních

RNDr. M. Studnička energicky vypráví o svých cestách. Foto © Michal Rubeš


Trifid 2005 / 2

Houfování. Foto © Michal Rubeš

skleníků. Hladina adrenalinu vzrůstala, z o r n i c e a c h ř í p í s e r o z š i ř o v a l y. Následovalo vpuštění přímo do expozice, tedy dovnitř za sklo, takže jsme všichni chvílemi působili jako živé exponáty. Srdeční tep dosahoval u některých jedinců rytmu rockového bubeníka. Pak jsme se odebrali do horního skleníku, který je z větší části věnovaný právě masožravým rostlinám. V tuto chvíli již někteří jedinci prakticky zkolabovali a s výrazem šílence zmateně pobíhali uličkami mezi stoly, strkali do sebe navzájem a vyráželi neartikulované zvuky, které vyjadřovaly z jedné strany obdiv a z té druhé beznaděj. Beznaděj, když si vzpomněli jaké šušně na ně doma čekají... V tomto chaosu se náš hostitel pohyboval s lehkostí tanečnice, absolventky akademie ruského baletu v Petrohradě. Navíc byl každému zvlášť k dispozici, ke všem květináčům měl co říct. Jako v masožravém snu jsme strávili celé odpoledne a všichni byli naměkko, když jsme se po šestnácté hodině loučili. Bylo úžasné, že se nám naskytla příležitost dostat se do zákulisí botanické z a h r a d y, k t e r á j e b e z e s p o r u n a š í masožravou Mekkou. Děkujeme! □

3

Je tučnice česká (Pinguicula bohemica Krajina) »dobrým« druhem? JIŘÍ UHER Co je tučnice česká? Tučnice česká je kriticky ohroženým taxonem známým z několika málo polabských lokalit: tady mu v první půli minulého století přiznal statut druhu J. Krajina (1926). Od tučnice obecné (Pinguicula vulgaris L.) jej separoval na základě zvonkovitých kalichů a bělavých květů s temně modrofialovými jícny, vybíhajících v dlouhé, tupě uťaté

tetraploidem a přesunul ji do blízkosti jiných evropských tetraploidních druhů, jakými jsou (vývojově nejspíš p ů v o d n ě j š í ) P. g r a n d i fl o r a L a m . , P. l e p t o c e r a s R e i c h e n b . , P. b a l c a n i c a C a s p e r n e b o P. vallisneriifolia Webb. Tuto hypotézu ale v dalších sledováních nepotvrdily Krahulcová & Jarolímová (1991), shledávající tučnici českou rovněž

oktaploidem: to sice nevylučuje hypotézu o možné diferenciaci P. bohemica Krajina v rámci reliktních izolovaných populací P. vulgaris L., otázka druhového statutu (ne-li vůbec statutu jakéhokoli svébytného taxonu) však zůstává nadále otevřena. Vždyť podobnými barevnými odchylkami je známa i celá řada tetraploidních alpských druhů a sama P. vulgaris L. bývá čas od času nacházena v několika barevných odchylkách, evidentně nezávisle vznikajících a v populaci »standardních« forem se dále udržujících prostřednictvím dceřinných vegetativních pupenů - odhlédneme-li od prokázané autogamie (a tedy jisté možnosti generativního udržování podobných odchylek) u mnoha evropských tučnic.

Objektivní odpověď na takovou otázku p r o s t ě n e e x i s t u j e : i o rg a n i s m y s e společnými předky se často rozrůzní v nanejvýš proměnlivé a přizpůsobivé skupiny populací a v čem vidí někteří »dobrý« druh, může být v očích jiných botaniků pouze poddruhem nebo varietou. Objeví-li se pak ještě kříženci, bývá o zábavu na dlouhá léta postaráno. Ptejme se proto raději, co může být oprávněným taxonem blízkým druhové úrovni. Dávní botanikové už od časů Aristotelových sdružovali rostliny do skupin podle nejnápadnějších znaků, z dnešního pohledu často kuriozních: např. plavuně a jehličnany byly sdružovány v jednu takovou skupinu na základě vnější podobnosti listů. Dokonce ještě systém Linnéův, ač mimořádně přehledný a pro další rozvoj botanických věd nesmírně přínosný, byl vyvrcholením podobných metafyzických přístupů: na základě počtu tyčinek a pestíků byly často příbuzenské skupiny nepřirozeně rozdělovány a nepříbuzné zase spojovány. Zato Linnéův současník M. Adanson uplatňoval už názor, že systém postavený jen na několika znacích nemůže být systémem přirozeným a že je nutno brát v úvahu všechny znaky studovaných organismů. Ale i takové »přirozené« systémy, vrcholící koncem předminulého století obdivuhodně propracovaným systémem Englerovým, zůstávaly ještě postaveny především na datech morfologických. S postupně prohlubovaným povědomím o nestálosti druhů konvertovaly později »přirozené« systémy v systémy fylogenetické, posuzující organismy nejen podle vnější a vnitřní stavby, ale také podle toho, kdy a za jakých okolností během evoluce vznikaly. To bylo ovšem obtížně podchytitelné a nebývalému rozvoji fylogenetických systémů napomohl teprve rozvoj biologických věd v minulém století: bylo přihlíženo k poznatkům paleobotanickým, cytologickým, histologickým, karyologickým,

Trifid 2005 / 2


Fylogeneze tučnic odvozená z intronů plastidové rps16 a trnL-F DNA (podle Jobson & al., 2003)

ostruhy. Velice podobné, ne-li totožné květy však mívají i severské, karpatské a alpské populace tučnice obecné, označované jako subspecie, varieta či forma bicolor (Steiger 1998), nebo jako varieta (forma ?) sixtina (Casper 1962). Právě z tohoto důvodu a pro nevšední ochotu ke křížení s tučnicí obecnou bývá druhový statut tučnice české často zpochybňován: někteří v ní vidí jen jednu z lokálních variací, jaké porůznu vznikají ve »standardních« populacích P. vulgaris L. (Casper 1962), jiní jí jako domnělému reliktu pozdního glaciálu přisuzují statut podrodu (Hadač 1977, Kubát 1981). Problematiku druhového ohodnocení oživil před lety M. Studnička (1981): na rozdíl od oktaploidní P. vulgaris L. shledal tučnici českou

4

Co je druh?

genetickým, biochemickým, teratologickým i fytogeografickým. Zejména na nižších taxonomických úrovních (»» druh !) zůstávala však morfologie nadále hlavním zdrojem dat - především morfologie květních orgánů byla považována za nejméně podléhající čním tlakům a tedy i taxonomicky nejvýznamnější. Více objektivity snad přinesla až éra počítačů, umožňující simultánní zhodnocení maxima dostupných dat v moderních kladistických studiích. Bouřlivý vývoj molekulární biologie na sklonku minulého století přesto otřásl stávajícími systémy v samých základech. Základy rostlinných systémů byly znovu přestavěny a nyní, kdy jsou vyšší taxony uspokojivě vymezeny, sklánějí se i molekulární biologové k nižším taxonům na úrovni podčeledí, tribů, rodů a druhů. Z nukleotidových sekvencí dokáží dnes lépe než kdykoli dříve odhadnout nejen vzájemnou příbuznost taxonů, ale i jejich přibližné stáří. Morfologie i anatomie rostliny je genovými strukturami samozřejmě kódována, a to může podobné odhady značně zkreslovat. Při studiu příbuznosti se proto taxonomové zaměřují na sekvence nukleotidů v plastidech, které, jak známo, nesou svéráznou a velice konzervativní DNA děděnou po mateřské linii (nepodléhající tedy rekombinačním procesům při meiose) a snad i nedotčenou evolučními tlaky prostředí na hostitelskou rostlinu. Navíc jsou sledovány především introny - úseky, které nenesou konkrétní dědičnou informaci a po replikaci, ještě před opuštěním buněčného jádra, bývají z nukleových kyselin enzymaticky »vystřiženy«. A tady se opět uplatní výpočetní technika: zaznamenaná množství dat jsou obrovská a v digitální podobě je lze podobně jako data morfologická zpracovat v kladistické studii. V grafických zpracováních (kladogramech) pak vyniknou skupiny na vícero úrovních pravděpodobnosti monofyletické - tj. příbuzenské skupiny, sdružující nejbližšího předka a všechny taxony od něj odvozené. Proti nim mohou být taxony postavené na morfologickoanatomických znacích v ideálním případě rovněž monofyletické, častěji ale bývají parafyletické (sdružují společného předka a některé, ne však všechny taxony od něj odvozené) nebo dokonce polyfyletické (skupina nepříbuzných taxonů - jindy však i příbuzných organismů bez společného předka, který

často nebývá rozpoznán pro absenci znaků, na nichž byla skupina postavena). Pro příklady nemusíme chodit daleko - podívejme se, co taková molekulární data naznačují o evoluci tučnic.


Trifid 2005 / 2

Úvod do fylogeneze tučnic Prastará DeCandolleova (1844) koncepce skupin Orcheosanthus a Pionophyllum, přejatá v rozšířené verzi ještě systémem Englerovým, byla už v šedesátých letech nahrazena do řady úrovní propracovaným systémem S.J.Caspera (1963). Ten v rodu Pinguicula rozeznává - především na základě květní morfologie - tři podrody, na podkladě přezimovacích adaptací členěné dále v řadu sekcí. Podrod Pinguicula se zkosenou korunou a s pysky nestejné délky sdružuje taxony eurasijské (sekce Pinguicula) i mexické (v sekcích Orcheosanthus a Homophyllum). V podrodu Temnoceras s květy žlutě značenými najdeme druhy rovněž mexické (typová sekce Temnoceras), také ale taxony alpinsko-arktické (v sekcích Nana a Micranthus) i »antarktické« (sekce Ampullipulatum). Podrod Isoloba s druhy v sekcích Agnata, Discoradix a Heterophyllum opět středoamerickými (a s několika evropskými druhy v sekcích Isoloba a Crystallinum) má květy krátce ostruhaté a téměř pravidelné. Systém prošel jen málo změnami (přesun sekce k podrodu Pinguicula a nové sekce téhož podrodu pro nové mexické druhy - Speta & Fuchs 1982, Zamudio & Rzedowski 1991) a dodnes bývá autory nově popisovaných druhů bezvýhradně akceptován. V loňském roce však publikovali Jobson & al. (2003) inspirující studii o fylogenezi čeledi bublinatkovitých právě na podkladě nukleotidových sekvencí v plastidových genech (dostupná je nyní také na http://folk. uio.no/victoraa/Jobson_2003.pdf). Přestože vedle obdivuhodného počtu bublinatek vybrali pro sledování jen dvanáct druhů tučnic, výsledky jsou překvapivé: všechny sledované mexické tučnice se zdají být blízce příbuzné a jejich společnými předky budou nejspíš taxony z těsné blízkosti tučnice alpské (Pinguicula alpina L.), s níž tvoří monofyletickou skupinu. Jak dále vyplývá z níže uvedeného

k l a d o g r a m u , P. l u s i t a n i c a L . utváří podobnou monofyletickou skupinu se severoamerickými P. caerulea Walt. a P. pumila Michx., nikoli však s mexickými druhy sekcí Agnata a Heterophyllum, postavenými do jejich blízkosti na podkladě diagnózy podrodu Isoloba v Casperově monografii. Evropské tučnice ze sekce Pinguicula byly ve studii zastoupeny jediným druhem, zdá se ale, že to budou pouze ony, které budou (spolu se severoamerickou P. macroceras Link.) zastupovat celý stejnojmenný podrod. Casperovy podrody Pinguicula a Isoloba se tedy ve světle molekulárních dat zdají být vysoce polyfyletickými, zatímco podrod Temnoceras byl v pojetí téhož autora parafyletický přesunutím mexických tučnic ze sekcí Orcheosanthus, Agnata a Heterophyllum k oběma výše zmiňovaným polyfyletickým podrodům. Vysoce nepravděpodobnou se ve světle těchto dat jeví i Casperova (1962) hypotéza o evoluci evropské sekce Pinguicula z dávných taxonů mexické sekce Orcheosanthus.

Ještě jednou: co je druh? Uvedené metody nebývalou měrou napomáhají porozumět evolučním trendům sledovaných skupin a vzájemné příbuznosti taxonů, přetrvává ale úvodní problém: v čem je možno vidět taxon blízký druhové úrovni? Nebude jistě sporu o tom, že takový taxon musí být (stejně jako všechny hierarchicky vyšší taxonomické kategorie) monofyletický, navíc musí mít jasně vymezitelný areál výskytu. Obojí platí ovšem také pro poddruh - a tady se mohou pojetí druhů a poddruhů nadále různit. Monofyletická by měla být i varieta, podobně i kultivary jsou v podstatě monofyletické povahy, jasně definovatelný areál přírodního výskytu ovšem není podmínkou. Pod formu bývá často shrnováno vše od stanovištních modifikací po náhodně vznikající mutace. Kupříkladu formy albinotické vznikají často nezávisle a třeba jen dočasně u různých populací druhu - nemusí být proto nutně monofyletické. Jsou-li ovšem takové mutace včas podchyceny a rozpoznány od jiných, byť k nerozeznání podobných, mohou být udržovány ve své užší monofyletické podstatě a množeny jako

5

kultivary. Proto je od některých druhů pěstováno tolik podobných, někdy stěží rozlišitelných odrůd. Tučnice česká je jako monofyletická populace udržována a množena v liberecké botanické zahradě a může tedy být hodnotným kultivarem. Můžeme jí však přiznat hodnotu druhu?

Co je tučnice česká? Rostliny s bělavými a v jícnu temně modrofialovými květy sbírali prvně Norstedt (1866) a Blytt (1874) na švédských a norských lokalitách. Podobné rostliny později sbíral Wo ł o s c z a k ( 1 8 8 7 ) n a r a š e l i n n ý c h loukách při německo-francouzských hranicích a podobně jako později Kavina (1927) v nich viděl nový druh, lišící se od P. vulgaris L. drobnějšími květy s korunami náhle zúženými v ostruhu (!), a ovšem i zbarvením květních plátků. Později byla P. bicolor Wołoscz. nacházena na vícero lokalitách v Alpách, v rumunských, slovenských i polských Karpatech a spolu s výše zmíněnými skandinávskými populacemi byla postupně redukována na pouhou formu tučnice obecné. Podobně byly na formy tučnice obecné redukovány také z francouzských Alp uváděná var. sixtina Rouy s plátky bělavými toliko na spodním pysku, a skandinávská var. albida Behm s bělavými, jen při temeni modravě značenými květy. Podle Steigera (1998) dosud nebyly podobné odchylky zaznamenány jen na americkém kontinentě. A jak se tučnice česká od výše zmiňovaných forem tučnice obecné liší? Dle Krajiny (1926) má okrouhle ukončené kališní cípy (ty ale byly zaznamenány i u P. bicolor Wołoscz.!) a nápadně větší květy s delšími ostruhami. To zase neodpovídá datům uváděným Bělohlávkovou (2000) – ostatně už Bárta (1944) zaznamenal řadu přechodných forem s květy naopak nápadně menšími a ve zbarvení proměnlivými, prohlásil je však za hybridy s tučnicí obecnou. Další z uváděných znaků - nahoru ohrnuté (a tím sblížené) plátky spodního pysku nebo v poměru ku koruně nápadně delší ostruha, nejsou nijak nevídaným jevem ani u barevných odchylek slovenských populací tučnice obecné. Tučnice česká je snadno odlišitelná od »standardních« populací tučnice obecné a měla jasně vymezený, ač dnes už téměř neexistující areál výskytu

6

(Bělohlávková 1989, Procházka & Studnička 1999). Na druhé straně jsou z různých evropských oblastí doloženy populace velice podobné, ne-li přímo neodlišitelné (Steiger 1998) - takové sbíral jistě i Smejkal (1958), dokládající »tučnici českou« ze slovenských Stankovan. Postavme proto několik hypotéz, jak mohly takové populace vznikat a definujme, za jakých podmínek by mohly být akceptovatelnými (i když možná sotva rozlišitelnými) druhy. Viz teorie u přiložených diagramů. Podobné hypotézy mohou mít

pochopitelně řadu modifikací, jejich skutečná vypovídací hodnota je ovšem bez podpory molekulárních dat pramalá. Podnítí-li ale zájem o další studium taxonomického postavení (nejen!) středoevropských tučnic a povedou-li k nezbytné opatrnosti při posuzování dat stávajících, pomohou vyvarovat se ukvapených závěrů - alespoň v tom bude jejich přínos jistě nezpochybnitelný. Tak jako tak, na exaktnější posouzení skutečné taxonomické hodnoty naší jediné endemitní »hmyzožravky« si ještě budeme muset nějaký čas počkat. □

Hypotéza předpokládající vznik P. bicolor Wołoscz. & P. bohemica Krajina jako monofyletického taxonu, sesterského tučnici obecné. V současných ostrůvkovitě rozšířených populacích vidí relikty postglaciálního období. Takto vzniklý taxon může být akceptovatelným druhem, prioritu bude však mít starší jméno P. bicolor Wołoscz.! Proti hovoří skutečnost, že »bikolorní« formy jsou obvykle sbírány společně s P. vulgaris L.

Hypotéza předpokládající vznik P. bicolor Wołoscz. & P. bohemica Krajina jako monofyletického taxonu uvnitř druhu P. vulgaris L., sesterského evropským populacím tučnice obecné. Vyčlenění taxonu jako druhu učiní P. vulgaris L. parafyletickou - může být akceptovatelné za předpokladu, že rovnocenné statuty druhů budou přiznány evropským, kavkazským a boreálně asijsko-americkým populacím tučnice obecné. Stejná kriteria platí pro udělení statutu poddruhu. Budou ale takové taxony rozpoznatelné?

Trifid 2005 / 2


LITERATURA: BÁRTA J.: NOVÝ MÍŠENEC TUČNICE ZE SEKCE PIONOPHYLLUM. VĚDA PŘÍRODNÍ 23 (1): 5-9, 1944 BĚLOHLÁVKOVÁ R.: TUČNICE ČESKÁ - PINGUICULA BOHEMICA KRAJINA. IN: SLAVÍK B.& AL.: VYBRANÉ OHROŽENÉ DRUHY FLÓRY ČSR. STUDIE ČSAV 10: 81-93, PRAHA 1989 BĚLOHLÁVKOVÁ R.: PINGUICULA L. - TUČNICE. IN: SLAVÍK B. (ED.): KVĚTENA ČESKÉ REPUBLIKY 6: 514-517, ACADEMIA, PRAHA 2000 CASPER S.J.: REVISION DER GATTUNG PINGUICULA IN EURASIEN. FEDDES REPERTORIUM 66 (1/2): 1-148, BERLIN 1962 CASPER S.J.: GEDANKEN ZUR GLIEDERUNG DER GATTUNG PINGUICULA L. BOTANISCHE JAHR-BÜCHER 82 (3): 321-335, 1963 CASPER S.J.: MONOGRAPHIE DER GATTUNG PINGUICULA L. BIBLIOTHECA BOTANICA 127/128: 1-209, 1966 DOMIN K.: POZNÁMKY O PROMĚNLIVOSTI TUČNIC V STŘEDNÍ EVROPĚ. VĚDA PŘÍRODNÍ 23 (1): 21-23, PRAHA 1944 HEIDE F.: LENTIBULARIACEAE (PINGUICULA). IN: THE STRUCTURE AND BIOLOGY OF ARCTIC FLOWE-RING PLANTS. MEDDELELSER OM GRØNLAND 36: 443-481. KJØBENHAVN 1912. JOBSON W.R., ALBERT V.A.: MOLECULAR RATES PARALLEL DIVERSIFICATION CONTRASTS BETWEEN CARNIVOROUS PLANT SISTER LINEAGES. CLADISTICS 18: 127-136, 2002 JOBSON W.R., PLAYFORD J., CAMERON K., ALBERT V.A.: MOLECULAR PHYLOGENETICS OF LEN-TIBULARIACEAE INFERRED FROM PLASTID RPS16 INTRON AND TRNL-F DNA SEQUENCES: IMPLICATI-ONS FOR CHARACTER EVOLUTION AND BIOGEOGRAPHY. SYSTEMATIC BOTANY 28 (1):157-171, 2003 KRAHULCOVÁ A., JAROLÍMOVÁ V.: RELATIONSHIP BETWEEN PINGUICULA BOHEMICA KRAJINA AND PINGUICULA VULGARIS L. (LENTIBULARIACEAE) FROM THE KARYOLOGICAL POINT OF VIEW. PRESLIA 63 (3): 323-328, PRAHA 1991 KRAJINA V.: PINGUICULA BOHEMICA, SPECIES NOVA E SECTIONE PIONOPHYLLUM DC. VĚSTNÍK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK, TŘ.II, 15 (ZVLÁŠTNÍ OTISK: 1-13), PRAHA 1926 KRIPPEL E., ŠÍPOŠOVÁ H.: PINGUICULA L. TUČNICA. IN: BERTOVÁ L.: FLÓRA SLOVENSKA 5/2: 536-543. VEDA, VYDAVATEĽSTVO SAV, BRATISLAVA 19.. KUBÁT K.: KRITICKY OHROŽENÉ DRUHY ROSTLIN V ČSR. TUČNICE OBECNÁ ČESKÁ - PINGUICULA VULGARIS SUBSP. BOHEMICA (KRAJINA) DOMIN. PAMÁTKY A PŘÍRODA 10: 4, PRAHA 1985 MELCHIOR H.: ÜBER DAS VORKOMMEN VON PINGUICULA VULGARIS VAR. BICOLOR NORDST. IN DEN DOLOMITEN. FEDDES REPERTORIUM 30 (2): 122-125, BERLIN 1932 PAVLOVIČ A.: ČEĽAĎ LENTIBULARIACEAE NA SLOVENSKU. TRIFID 9 (1):3-5, PRAHA 2004 PROCHÁZKA F., STUDNIČKA M.: PINGUICULA BOHEMICA KRAJINA. ČERVENÁ Hypotéza, které v současnosti odpovídá u nás nejčastěji akceptovaná nomenklatura, předpokládá vznik P. bohemica Krajina jako monofyletického taxonu sesterského tučnici obecné, v P. bicolor Wołoscz. vidí ale taxon polyfyletický - zprostřed evropských populací tučnice obecné porůznu vzniklé odchylky se statutem formy. Ve světle záznamů »mylně« určujících »bikolorní« formy jako P. bohemica Krajina i na jihočeských a dokonce slovenských lokalitách, jde o hypotézu asi nejméně pravděpodobnou.

Jedna z hypotéz ošetřujících všechny taxony z okruhu P. bohemica Kraj. a P. bicolor Wołoscz. jako nezávisle vzniklé odchylky uvnitř evropských populací tučnice obecné. Jejich vyčlenění učiní tučnici obecnou parafyletickým taxonem - za tohoto stavu by byl lépe obhájitelný statut druhu pro východoasijské a americké populace tučnice obecné proti typové P. vulgaris L., zahrnující všechny »bikolorní« formy včetně P. bohemica.


Trifid 2005 / 2

KNIHA OHROŽENÝCH A VZÁCNÝCH DRUHŮ

ČR A SR, 5: 282, PRÍRODA, BRATISLAVA 1999 STEIGER J.: PINGUICULA (LENTIBULARIACEAE): THE COOL CLIMATE SPECIES OF THE NORTHERN HE-MISPHERE - MORPHOLOGY, BIOLOGY, CULTIVATION. SECOND CONFERENCE ICPS, BONN 1998 STUDNIČKA M.: THE CZECH BUTTERWORT PINGUICULA BOHEMICA. CARNIVOROUS PLANT NEWSLETTER 10: 38-47, FULLERTON 1981 STUDNIČKA M., HEJNÝ S.: DOES PINGUICULA BOHEMICA EXIST? CARNIVOROUS PLANT NEWSLET-TER 21: 64-67, FULLERTON 1992 WOŁOSCZAK DR.: PINGUICULA BICOLOR. ÖSTERREICHISCHE BOTANISCHE ZEITSCHRIFT 37 (2): 80-81, WIEN 1887 ZAMUDIO S.R., RZEDOWSKI S.: DOS ESPECIES NUEVAS DE PINGUICULA (LENTIBULARIACEAE) DEL ESTADO DE OAXACA, MEXICO. ACTA BOTÁNICA MEXICANA 14: 23-32, 1991 ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ

7

Faktory kultivácie in vitro a postupy sterilizácie MR - 2. diel MICHAL PARVANOV

II. Rod Drosera in vitro

je rozoznateľný. Vegetačný vrchol so základmi listov nie je chránený listami, ktoré sú pravidelné, zelené. Nevyklíčenie druhov Drosera filiformis a Drosera rotundifolia (kultúry číslo 2 a 4) mohlo byť spôsobené nedostatočnou stratifikáciou semien

Zavedenie druhov do kultúry in vitro Zakladanie in vitro kultúr rodu Drosera je vhodné robiť aseptickým výsevom (tab. 6). Keďže sú semená rosičiek malé, až takmer prachové, na sterilizáciu a výsev sa používa striekačka. 30% Savo a 5 minútová doba sterilizácie sú vhodné na založenie výsevu in vitro. Klíčivosť je veľmi dobrá. Embryo má os a dva klíčne listy. Klíčenie je epigeické. Klíčny koreň je čierny, štíhly, predĺžený s koreňovými vláskami. Hypokotyl je predĺžený (do 10 mm). Klíčne listy sú zelené, pravidelného tvaru. Epikotyl nie Číslo Typ kultivačného kultúry média 1 2

½ MS pH=5,6

Podľa pozorovania jednotlivých kultúr, je z kvalitatívneho hľadiska vhodnejšie kultivovať explantáty na médiách s polovičným obsahom biogénnych prvkov (tab. 7). Plné kultivačné médium dobre znášajú druhy hľuznatých rosičiek. Jedinci iných ekologických skupín, kultivovaní na médiu s plným obsahom biogénnych prvkov, boli deformovaní, ich poškodenia boli porovnateľné s rastlinami v substrátoch s vysokým

LS pH=5,5

Vplyv pH Optimálne pH média je 5,6. Médium s hodnotou pH=7 pletivá netolerujú (tab. 8), rastú deformovane, ale nevylučuje sa jeho uplatnenie pre indukciu variability (kultúra číslo 2 – vznik kristátneho vrcholu).

Pôvod explantátu Výsev Drosera capensis, Drosera aliciae, Drosera prolifera, Drosera villosa Výsev Drosera filiformis Výsev gemm Drosera scorpioides

3 4

Vplyv koncentrácie kultivačného média

obsahom dusíkatých látok. 2/3 jedincov druhu Drosera scorpioides (kultúra číslo 6) odumreli s podobnými vonkajšími prejavmi ako jedinci tohto druhu odumierajú pri vysokých teplotách. Vzniká hypotéza, že in vitro kultivácia tohto druhu by mala prebiehať pri nižšej teplote, prípadne na médiu s ešte nižším obsahom biogénnych prvkov a sacharózy. 1/3 jedincov predčasne vytvorila gemmy, čo túto hypotézu podporuje.

Výsev Drosera rotundifolia

Výsledky kultivácie Vyklíčenie a štandardný priebeh rastu Nevyklíčené Vyklíčenie, po 6 mesiacoch 67% odumrelo, 33% tvorba gemm Nevyklíčené

Tab. 6: Založenie in vitro kultúry druhov rodu Drosera˝

Číslo Typ kultivačného Pôvod explantátu Výsledky kultivácie kultúry média 1 Subkultivovaní celí jedinci Drosera admirabilis Deformované rastliny, 40% jedincov odumrelo Subkultivované vrcholové časti rastlín a rašiace Štandardný priebeh rastu, listy s funkčnými 2 Základné MS hľuzy Drosera erythrorhyza tentakulami Subkultivované vrcholové časti rastlín a rašiace Z hľuziek vyrastá veľké množstvo výhonov, 3 hľuzy Drosera menziesii ktoré po krátkej dobe stagnujú v raste Subkultivované vrcholové časti rastlín a rašiace 4 Štandardný priebeh rastu hľuzy Drosera erythrorhyza ½ MS pH=5,56Výsev Drosera capensis, Drosera aliciae, 5 Vyklíčenie a štandardný priebeh rastu 5,68 Drosera prolifera, Drosera villosa Vyklíčenie, po 6 mesiacoch 67% odumrelo, 6 Výsev gemm Drosera scorpioides 33% tvorba gemm Tab. 7: Vplyv koncentrácie kultivačného média na rast druhov rodu Drosera

8

Trifid 2005 / 2


Vplyv rastových regulátorov, ich koncentrácie a kombinácie Na médiu bez rastových regulátorov bol zaznamenaný štandardný priebeh rastu. Pridanie auxínu (NAA) do média (bez pridania BAP) spôsobilo rastové deformácie s odumieraním kultúr a u hľuznatého druhu Drosera menziesii indukciu tvorby kalusu. Číslo kultúry

Typ kultivačného média

1

MS pH=5,6

2

LS pH=7

Pridanie 0,3 mg/l BAP a 0,1 mg/l NAA do polovičného MS média spôsobuje takisto deformovaný priebeh rastu a tvorbu kalusu, u hľuznatých druhov zintenzívnenie tvorby rastových vrcholov. Vyššia dávka BAP spôsobila v kultúre s 1,5 mg/l BAP a 0,1 mg/l NAA výraznejšiu tvorbu kalusu a rastové deformácie s následným odumieraním, teda je možné predpokladať, že sa so zvyšujúcou koncentráciou cytokinínov znižuje možnosť prežitia explantátu. Prítomnosť auxínu (NAA) sa v prípade

s BAP neprejavila ako rozhodujúca. Je teda možné predpokladať, že druhy rodu Drosera sú na prítomnosť rastových regulátorov výrazne citlivé a pre ďalšie experimenty možno odporučiť nižšie dávky. Hľuznaté druhy rosičiek sú pravdepodobne voči rastovým regulátorom adaptabilnejšie. □ Pokračování příště...

Pôvod explantátu

Výsledky kultivácie

Subkultivované vrcholové časti rastlín a rašiace hľuzy Drosera erythrorhyza Subkultivované vrcholové časti rastlín a rašiace hľuzy Drosera menziesii Subkultivované vrcholové časti rastlín a rašiace hľuzy Drosera menziesii

Štandardný priebeh rastu, listy s funkčnými tentakulami Z hľuziek vyrastá veľké množstvo výhonov, ktoré po krátkej dobe stagnujú v raste Vznik deformácií, jeden z vrcholov je kristátny

Tab. 8: Vplyv pH na rast druhov rodu Drosera

Číslo kultúry

Typ kultivačného média (pH=5,56-5,70)

Pôvod explantátu

1

½ MS bez rastových regulátorov

Subkultivované vrcholové časti rastlín a rašiace hľuzy Drosera erythrorhyza Výsev Drosera capensis, Drosera aliciae, Drosera prolifera, Drosera villosa

2

½ MS +0,5 mg/l NAA

3

½ MS +2 mg/l NAA

4

½ MS +0,3 mg/l BAP +0,1 mg/l NAA

5

½ MS +1,5 mg/l BAP +0,1 mg/l NAA

6

½ MS +0,5 mg/l BAP

Subkultivované celé klíčne rastliny Drosera villosa, Drosera prolifera, hľuzy Drosera menziesii

Výsledky kultivácie Štandardný priebeh rastu Vyklíčenie a štandardný priebeh rastu Drosera prolifera – odumretie Drosera villosa – deformované žlté listy Drosera menziesii – tvorba kalusu a následné delenie Drosera prolifera – listy bez farbiva Drosera villosa – ø 7-8 mm následne odumreté Drosera menziesii – delivý rast Drosera prolifera po 3 mesiacoch odumrela Drosera villosa – deformovaný priebeh rastu, tvorba červeného kalusu Drosera menziesii – tvorba kalusu s hustými výhonmi Drosera prolifera – deformovaný priebeh rastu s následným odumretím Drosera villosa – odumretie Drosera menziesii – delivý rast, žlté husté výhony ø2 mm Drosera prolifera – odumretie Drosera villosa – tvorba žltozeleného hrudkovitého kalusu

Tab. 9: Vplyv rastových regulátorov, ich koncentrácie a kombinácie na rast druhov rodu Drosera


Trifid 2005 / 2

9

Zprávy z „Malé Roraimy“ a z ostatních fytonik na zahradě i doma Díl III. - Hen and chickens – kvočna s kuřaty (s barevnou přílohou na straně II)

ZDENĚK ŽÁČEK Od svých pěstitelských začátků jsem nádhernou rosnatku bujivou (Drosera prolifera C. T. White), jak jí občas říkám pod vlivem druhového „prolifera“, získal několikrát, ale teprve v poslední době se mohu pochlubit slušnými výsledky. Vedla k nim dlouhá a klopotná cesta plná nezdarů. Rostliny, které jsem získával do sbírky, byly vždy ve stádiu malých semenáčků, které jsem sázel do čisté rašeliny a umísťoval je na stinnější místo všemožných uzavřených nádrží, v nichž byla zaručena vysoká RVV. Rosil jsem shora a podmiska nikdy nezůstávala bez vody. Jistou dobu jsem takové jedince dokázal udržet, ale jejich přírůstky byly nesmírně pomalé a obvykle tyhle rostlinky po dosažení střední velikosti, což bylo mé pěstební maximum, počaly náhle a bez zjevné příčiny chřadnout, až nakonec zašly. O bujení či bujivosti se vůbec nedalo mluvit. Dominantním jevem u všech mých „proliferek“ byla pomalá stagnace nezadržitelně končící zánikem. Poprvé jsem se o existenci tohoto druhu dočetl a mohl jej i vidět na snímcích v knize Masožravé rostliny od RNDr M. Studničky (1) a posléze i v několika časopiseckých článcích (od téhož autora v Živě a hezký snímek jsem našel v jednom čísle ABC, které se mi nahodile dostalo do ruky, snímky D. prolifera jsem viděl též v některých číslech CPN). Dočetl jsem se, jak vzácné je v přírodě trio z pralesních oblastí severovýchodní Austrálie, tedy trojice rosnatek D. prolifera, D. schizandra a D. adelae, tak vzácné, že jde o endemity velmi omezených oblastí. Doktor M. Studnička se o nich ve své knize zmiňuje jako o jedněch z nejvzácnějších rostlin světa, které zcela oprávněně patří na Červený seznam nejohroženějších druhů. Civilizovanému světu je D. prolifera známa teprve od roku 1937, protože ji až tehdy objevil botanik L. J. Brass na lokalitě Thornton´s Peak na jih od města Cooktown v severovýchodní Austrálii. Další sběry jsou z této oblasti

10

z roku 1940, a pak následuje dlouhá třiatřicetiletá pauza, kdy se tahle úžasná rosnatka považovala za nezvěstnou, ne-li vyhynulou. Následující spíše sporadické nálezy dokladované sběry pocházejí pak až z roku 1973! Internetový vševěd Google reagoval na mou výzvu, aby mi něco našel o Thorntonově štítu, několika odkazy, které naznačují, že jde o místo, jež je chráněno a je součástí turistických výprav do této autralské oblasti. Na své lokalitě roste D. prolifera údajně od nížin až do nadmořské výšky 1 400 m podél bystřin, které stékají z vrcholu Thorntonova štítu, a pak i v bylinném podrostu deštného lesa. V oblibě má rozptýlené světlo a zástin. Co do pěstitelských nároků ji pan doktor M. Studnička zahrnuje do jedné ekologické skupiny s oběma dalšími druhy, ale ze zkušenosti si myslím, že není dobré kopírovat otrocky pro všechny tři druhy tytéž podmínky. V literatuře není nikde zmínka, že by se alespoň dva z těchto tří druhů vyskytovaly pospolu. Každý z nich se důsledně omezuje na vlastní stanoviště a jejich areály, třebaže relativně blízko sebe, se nikdy nepřekrývají. Nejsou ani zmínky, že by měly tendenci areály rozšiřovat, což by nasvědčovalo tomu, že k jejich speciaci došlo ve specifických podmínkách, které jinde nenalézají. To m u v e l m i v ý r a z n ě n a p o v í d á u ž osobitý habitus každého z uvedených druhů – D. prolifera, D. adelae a D. schizandra se od sebe stavbou olistění velmi liší, takže je lze na první pohled bez problémů poznat. Spojení všech tří druhů do sekce Arachnopus se zakládá na podobnostech v květní stavbě, která evokuje představu nějakého společného předka, jenž se kdysi vyskytoval v celé oblasti kontinuálně, ale po oddělení areálů se diversifikoval ve tři výrazně samostatné druhy (vlastně čtyři, beremeli v úvahu také D. indica, která se do této sekce rovněž začleňuje a má ze všech nejrozsáhlejší areál). Řekl bych, že pěstitelé MR pohlížejí na „proliferku“ buď jako na rostlinu naprosto bezproblémovou, jejímž

jediným problémem je až nežádoucí chuť se množit jak sexuálně, tak i asexuálně, anebo ji vnímají jako rostlinu záhadnou, nevyzpytatelnou, spíše živořící, velmi vzácně kvetoucí a bez zjevných příčin náhle zanikající. Celkově se ve sbírkách našich pěstitelů pokládá za samozřejmou položku z těch běžněji dostupných a nikterak vzácných. Pokud ji někdo nemá nebo mu uhyne, vždy se lze spojit s někým, kdo vám chybějící mezeru může zaplnit. Jistě zajímavou detektivkou by byl příběh, jak se vlastně tahle supervzácnost rozšířila po sbírkách celého světa až do všednosti, kterou se v přírodě patrně příliš honosit nemůže. A v č e m v i d í m p ř í č i n y, ž e s e dnes mohu směle řadit k těm, kterým D. prolifera roste opravdu skvostně? Při první SJD (Spanilé jízdě D A RW I N I A N Y ) j s e m s e p o t k a l s kolegou Milanem Bublincem. Jak už to bývá, když se setká více pěstitelů MR a JBK, dojde vždycky na výměnu informací. Na některé rostliny si druhým stěžujete, jinými se chlubíte. Přišla řeč i na D. prolifera a já si Milanovi posteskl, že mi stále jen živoří a hyne, takže mi ve sbírce opět schází i po posledním n ě k o li k á t é m n e ú s p ě š n é m p o k u s u . Milan opáčil, že mu tahle Australanka roste bezvadně, a že mi může zaslat menší rostlinky. Domluvili jsme se na výměně a krátce po SJD (16.8.04) jsem od Milana obdržel zásilku dvou mírně vzrostlých semenáčů. Dříve jsem vždy používal výhradně čistou, hrubě vláknitou rašelinu. Tentokrát jsem do ní přimísil i trochu jemného hrubozrnného písku (v poměru 3 : 1). Zasazené rostliny jsem umístil do nádrže, které říkám Malá Roraima. Stojí u východního okna, kam slunce zasvítí příměji jen necelé dvě hodiny dopoledne. Musím poznamenat, že dřívější rostliny jsem pěstoval vždy u oken s jižní světelnou expozicí. S rostlinkami byl do substrátu vsazen i rašeliník, který Milan použil k jejich obložení. Velmi rychle se ujal a dnes plochu květináčku bujně zarůstá a přerůstá.

Trifid 2005 / 2


Popsaným substrátem jsem zaplnil plastovou, středně velkou nádobku od nějaké poživatiny a vyvrtal do ní několik drenážních otvorů. Obě rostliny i s rašeliníkem jsem do něj vsadil a vše postavil do „Malé Roraimy“. Pak už jsem s napětím sledoval další vývoj. Již 22.9.04 jsem mohl konstatovat, že se obě rostlinky ujaly, že tvoří nové listy a zvětšují se. Jedna z rostlinek byla o trochu větší, a tak dospívala s předstihem před druhou. V té době vytvářel větší jedinec robustní ledvinité listy na dlouhých řapících trčících symetricky do stran nad substrát. Odumírající listy klesaly na rašeliník a na nich spontánně vznikal efekt, podle kterého pojmenovali tuhle rosnatku výstižně Australané: „hen and chickens“, což lze přeložit jako „kvočna s kuřaty“. Statnou mateřskou rostlinu vždy obklopuje „hejno“ malinkých rostlinek, které se spontánně vyvíjejí z odumírajících listů. 22.9.04 je pro mě památný den, protože jsem tehdy zjistil, že dospělec tvoří také útlý květní stvol, a že tedy u tohoto druhu dochází v mé sbírce k jisté premiéře. Vyrůstal bočně pod listy a spíše vystoupavě než vzpřímeně, jeho vrcholová část s květenstvím charakteristicky spirálně sbalena jako u mnoha jiných druhů rosnatek. Zbarvení květního stvolu bylo od jasně žlutozelených listů nápadně odlišné tmavou červení, při bázi s přechodem do tmavozeleného odstínu. 5.10.04 jsem si poznamenal, že pokračuje prodlužování květního stvolu, že není vzpřímený, nýbrž zvolna vystoupavý, že je na vrcholu patrné pouze jediné poupě, které je stejně jako květní stvol tmavě červené. Celkový vzhled květenství nedomrlý až neduživý. 14.10.04 jsem se konečně dočkal plně rozvitého květu, či lépe kvítku, karmínově červené barvy. Květní stvol byl v té době zcela polehlý a jediným květem spočíval prakticky na rašeliníku. Květní proces se protáhl až do začátku ledna letošního roku a v záznamu z 2.1.05 mám poznámku, že se v květenství učebnicově začala vytvářet nová rostlinka. Mezitím jsem zjistil, že se zcela vytratila druhá původní rostlina, která jakoby vzdala boj s kvetoucí vítězkou. O to intenzívněji pokračoval vývoj rostlinky z květenství, takže jsem si mohl 28.5.05 poznamenat, že se rychle zvětšuje a nabývá už téměř velikosti matečné rostliny. V současné době (20.6.05) nakvétají obě rostliny. „Stará kvočna“ právě tvoří dva květní stvoly současně, z nichž

první už kvete druhým kvítkem od báze jednostranného řídkého hroznu, zatímco druhý je zatím ve stádiu krátkého stvolu s vrcholovou spirálkou květenství. První květenství se drží vzpřímeně, tzn. nepokládá se květy na substrát, ale zbytek stvolu je poléhavý. „Mladá kvočna“ se chystá k prvnímu kvetení, tvoří si vlastní květní stvol a spojku s „matkou“, jsem už dávno, po zakořenění „mladé“, odstřihl. Současně s popsanými projevy obou dospělých rostlin neustává a ani se nikterak markantně nezvolňuje tvorba nových a zánik starých listů. Na zanikajících lze v rašeliníku pozorovat četná „kuřátka“, ale dosud se žádné z nich nikdy nevyvinulo v dospělou rostlinu a ani zatím nemám jediné pozorování, které by spuštění vývoje k dospělosti alespoň naznačovalo. Zdá se, že je tato líheň jakousi stálou železnou rezervou, v níž starší rostlinky zanikají a nové průběžně vznikají. Jejich vývoj do dospělosti je zablokován a spouští se patrně pouze v případě zániku mateřské rostliny, anebo tehdy, je-li dostatek volného prostoru a substrátu. Prostě postrádám jakoukoliv zkušenost, která by nasvědčovala tomu, že tato rostlina roste v hustých shlucích vzájemně propletených a velikostně rovnocenných jedinců. Zajímavé by jistě v tomto ohledu bylo nějaké pozorování z růstové strategie D. prolifera přímo na původním stanovišti. Rostou-li tam rostliny v těsném společenství či v určitých odstupech, prostě vyjádřeno, jsou-li „kuřátka“ zrozená na odumírajících listech opravdu jen alternativou pro případ úplného zániku mateřské rostliny. Pokud jde o efektivitu masožravosti u D. prolifera, mohu se omezit pouze na zcela povrchní pozorování, protože jsem u ní tento jev nikdy nijak cíleně či programově nestudoval. Předpokládám, že pokud by byly listy pohyblivé a kolem lapené kořisti by se sbalovaly, určitě bych takovou skutečnost nepřehlédl. Nikdy jsem list nezkoušel uměle dráždit nějakou větší kořistí. Tu a tam je na listech mých dvou dospělých „kvočen“ vidět drobounké oběti z říše bezobratlých, kteří v Malé Roraimě přirozeně koexistují a dostali se tam se


Trifid 2005 / 2

substráty či jiným materiálem. Vždy jde ale o torza ulpívající na velkých kapkách slizu poměrně řídkého porostu tentakul bez známek jakéhokoliv pohybu listu či jeho součástí. Tahle pozorování jsou však v rozporu se zprávami jiných pěstitelů, popř. s literárními zdroji. Mnohé tyto zdroje uvádí pohyblivost listů u D. prolifera jako samozřejmost, jiné uvádí, že jsou nepohyblivé. Před rokem jsme měli možnost na setkání „D“ v Brně vyslechnout zajímavou přednášku na téma reakce listů u rosnatek od kolegy Radka Havelky. Později se objevila ve formě příspěvku i v našem magazínu (2). Pohyb listů a jeho rychlost v reakci na lapenou kořist zkoumal autor na celé řadě rozmanitých rosnatek a do jejího výčtu zahrnuje i D. prolifera. V dalším textu se už ale konkrétně o její kvalitě listového pohybu, popř. nehybnosti, nedozvídáme nic. Mlhavě si vzpomínám, že jsem v jednom starém čísle CPN viděl kreslené fázování sbalování listu snad dokonce kolem nějakého motýlího druhu. V informacích o pohyblivosti listů na rozmanitých internetových odkazech jsem často narazil na konstatování, že se nepohybují vůbec. Informace a zkušenosti, které o tomto jevu u D. prolifera mám, jsou tedy značně rozporuplné. Výskyt spontánně lapené kořisti u mých rostlin je velmi sporadický. Zdá se, že bezobratlá fauna z mé Malé Roraimy jim na špek moc neskáče. Na listech svých rostlin jsem nikdy nepozoroval žádnou velkou kořist, vždy jen drobné zástupce bezobratlých. Není vyloučeno, že se jí v případě drobné kořisti stah listu nevyplácí, a že se projeví jen u většího sousta a po silnějším, dlouhodobějším dráždění. A pokud vycházíme z výsledků zkoumání kolegy R. Havelky, pak lze předpokládat, že jde o reakci z kategorie velmi pomalých (viz jeho zařazení D. schizandra, která je s D. prolifera blízce příbuzná). Velmi na stránkách TRIFIDa uvítám jakékoliv Vaše zkušenosti, které s růstem a lapáním kořisti u této zajímavé rosnatky máte. □ Poděkování: Příteli Milanu Bublincovi z Horního Slavkova za kvalitní rostliny, které se mi konečně naplno ujaly.

1/ RNDR STUDNIČKA, M.; MASOŽRAVÉ ROSTLINY, EDICE ŽIVOU PŘÍRODOU, ACADEMIA, 1984. 2/ HAVELKA, R.; ROZLIŠENÍ EKOLOGICKÝCH SKUPIN V RODU DROSERA PODLE FUNKCE LAPACÍCH ORGÁNŮ, TRIFID, VOL. 9, 4/04, STR. 16 – 17. 3/ RŮZNÉ PŘÍSPĚVKY VE STARŠÍCH ROČNÍCÍCH CPN 4/ RŮZNÉ INTERNETOVÉ ZDROJE

11

Pokusy při výsevu rosnolistu MARCEL KRESTA

Ačkoliv jste si mohli o rosnolistu přečíst již spousty textů, myslím, že o této specifické MR je stále co říci. Mé pokusy o vypěstování a udržení této rostliny ve sbírce se datují do doby před cca 8 lety. Tehdy jsem se poprvé dostal k několika (cca 12) semínkům této rostliny. Získal jsem je od Honzy Flíska při návštěvě opavské výstavy MR. Jelikož v té době jediným doporučovaným způsobem výsevu byla stratifikace v roztoku kyseliny giberelové (dále GBA), obstaral jsem si ji od kamarádů studujících na biologické fakultě a mohl tak poprvé zkusit štěstí s výsevem rosnolistu lusitanského (Drosophyllum lusitanicum). Naložil jsem tedy semínka na 24 hodin do roztoku, a poté je vysel do hliněného květináče o průměru 12 cm naplněného směsí rašeliny a křemičitého písku 2 : 1. Květináč jsem přiklopil tvrdým kartónem (dle dostupných materiálů jednoznačně doporučovaný způsob), umístil ho do podmisky s vodou tak, aby povrch substrátu byl jen mírně vlhký a čekal jsem…. Bohužel jsem se nedočkal ničeho, a tak skončil můj první pokus. Další pokus se uskutečnil po roce. Opět jsem si opatřil nyní již cca 30 semínek rosnolistu a pustil se do nového pokusu. V té době mi Honza doporučil stratifikaci v obyčejné vodě a odříznutí špičky semínka tak, aby byl viditelný endosperm. Rozdělil jsem proto semena na dvě skupinky, z čehož jsem jednu stratifikoval ve vodě a druhou opět v kyselině giberelové. Po 24 hodinách jsem jim odřezal „čepičky“ a vysel do dvou květináčků se stejným substrátem jako při minulém pokusu. Tentokrát se však k mé velké radosti po 10 dnech objevilo u jednoho semínka zelené cosi. Nakonec vyklíčily 3 semínka: dvě stratifikovaná vodou a jedno kyselinou giberelovou. Květináčky jsem nechal v podmiskách tak, aby byl povrch substrátu mírně vlhký a umístil je na parapet v pokoji na koleji. Rostlinky zprvu rostly celkem dobře a vše vypadalo v pořádku. Bohužel, po 15 dnech jsem si u báze stonku jedné z nich všiml změny barvy. Druhý den rostlinka uhynula. Toto se

12

asi za další 3 dny opakovalo i u další, a tak mi zbyla pouze jedna. Jelikož obě rostlinky „uhnily“, vydedukoval jsem z toho závěr, že mají mnoho vody. Snížil jsem proto hladinu vody v podmisce tak, aby povrch substrátu byl suchý a čekal, co se stane. Kupodivu, poslední rostlinku nepostihl osud jejích sourozenců. Pokud nyní čekáte šťastný konec, tak vás ale zklamu. V době, kdy měl mladý rosnolist velikost cca 6 – 8 cm a já jsem se chystal jej umístit do druhého květináče s rašeliníkem, stala se nemilá věc, kdy můj jinak perfektní spolubydlící při otevírání okna shodil květináč na zem a bylo po rosnolistu. Tato zkušenost a fakt, že při studiu jsem nepobýval doma, kde jsem měl své MR, které v důsledku toho začaly vymírat, mne donutily na čas se některých věcí vzdát. Rozdal jsem proto většinu rostlin známým, hlavně drosery, které při nedostatku péče vypadaly nejhůře. K MR jsem se vrátil po ukončení studia, kdy se přeci jen člověk trochu usadí. Čtyřletou pauzu přečkaly pouze dvě sarracenie a láčkovka N. × mixta, která rostla velice pěkně, nicméně jako

pokojová rostlina, takže bez láček. V roce 2002 jsem si konečně pořídil skleník a netrvalo dlouho a začaly se mi doma opět hromadit MR. Na jaře 2004 jsem si opět objednal dávku semen D. lusitanicum, opět 30 semínek. Semena jsem nejprve stratifikoval stejným způsobem jako při posledním pokusu napůl v GBA a napůl ve vodě. Po stratifikaci a odřezání čepiček jsem semínka vysel do čtyř květináčků s výše zmíněným substrátem. Měl jsem tedy dva se semeny stratifikovanými ve vodě a dva z GBA. Změna byla ve způsobu výsevu. Z internetu a některých čísel magazínu TRIFID jsem nastudoval další informace o výsevech rosnolistů a rozhodl jsem se trochu si zaexperimentovat, a proto jsem z každé dvojice květináčů jeden zakryl a jeden nechal bez zakrytí. Další změnou bylo to, že jsem semena vysel do jamek (píchl jsem dřevěnou tužkou do substrátu) asi 1 cm hlubokých, ale nezasypával jsem je, takže semena v nezakrytých květináčích klíčila na světle. Takto připravený výsev jsem 5.6.2004 umístil do stinného koutu ve skleníku. První rostlinky vyklíčily po 11 dnech a to v nezakrytém květináči

Stratifikace

Květináč

Počet semen

Vzešlé

%

Přeživší

%

Voda

otevřený

8

5

63%

2

40%

Voda

zavřený

7

4

57%

0

0%

Giberelin

otevřený

7

3

43%

1

33%

Giberelin

zavřený

8

4

50%

1

25%

Voda

15

9

60%

2

22%

Giberelin

15

7

47%

2

29%

otevřený

15

8

53%

3

38%

zavřený

15

8

53%

1

13%

vše

30

17

53%

4

25%

celkem

Trifid 2005 / 2


stratifikovaném v GBA. Další pak o dva dny později, opět v nezakrytém květináči, ale stratifikovaná ve vodě. V dalších dvou „zakrytých“ květináčích se objevily klíčící rostlinky za další den, celkem tedy 3 dny po první. U vzešlých rostlinek jsem poté opatrně zasypával jamky, ve kterých rostly. Zajímavé bylo, že ačkoliv semena stratifikovaná v GBA vyklíčila rychleji, tak v konečném součtu bylo procento klíčivosti u stratifikovaných vodou o 13 % vyšší (60 % : 47 %). Dalo by se tedy říci, že stratifikace vodou je zcela dostatečná, ale na druhou stranu může u tak malého vzorku výsledek zásadně ovlivnit i sebemenší chyba. Každopádně se dá říci, že pokud jsou semena dostatečně čerstvá, nehraje způsob stratifikace až tak zásadní roli. Daleko větší význam má dle mého názoru odříznutí čepičky, čímž dáme klíčící rostlince ohromný vklad pro budoucí zdárný růst. Bylo by proto zajímavé zjistit procento klíčivosti semen na přírodních lokalitách, kde se musí každá klíčící rostlinka probojovat skrz pevný obal semena. U výsevů ve sbírkách má myslím daleko zásadnější význam péče o semenáčky, u kterých až příliš často dochází k tomu, že zhruba při velikosti 5 - 8 cm začíná stagnovat růst, popř. bez zjevné příčiny hynou. Další růst je při dodržení základních pravidel celkem bezproblémový. Květináče s rostlinkami jsem při velikosti cca 15 cm vložil do větších květináčů naplněných rašeliníkem a ty pak do podmisek. Rostliny jsem zazimoval v jedné místnosti sklepa, kde jsem postavil poměrně velkou vitrínu 1,2 × 1 × 0,9 m, ale o té snad někdy příště. Při přezimování se teplota ve vitríně pohybovala přes den v rozmezí 8 – 15º C a v noci klesala i na 4 - 5º C, jelikož místnost je vytápěna pouze halogenovým tělesem nad vitrínou. V současnosti (květen 2005) mám 3 rostliny. Jeden z rosnolistů nepřežil přezimování, respektive, mou dovolenou, kdy jsem před odjezdem zapomněl do jeho podmisky nalít vodu. Ze tří zbylých rostlin v současnosti dvě kvetou, a tak doufám, že bude dostatek semen na další pokusy. □


Zajímavý fenomén naší květeny: Drosera rotundifolia ssp. bohemica (s barevnou přílohou na straně V)

PETR VACEK Je až s podivem, jak bohatá je květena České republiky na masožravé rostliny, málokdo však ví, že na našem území s e n a n ě k o lik a mís te ch v y s k y t u je zcela unikátní poddruh rosnatky Drosera rotundifolia, označován jako Drosera rotundifolia ssp. bohemica. Známý geobotanik RNDr. Tomáš Sýkora, uvažoval i o jménu D. bohemica, což by však bylo asi příliš odvážné, vzhledem k ekologické toleranci D. rotundifolia a jejímu velkému areálu rozšíření, což má za následek vytvoření mnoha rozdílných forem. Drosera rotundifolia ssp. bohemica je obří forma této u nás nejběžnější rosnatky. Může dosahovat průměru listové růžice až 15 cm! Sám jsem měl to velké potěšení během léta pozorovat tyto majestátní rostliny na několika přechodových rašeliništích a slatiništích, kde se vyskytují. Z mého pozorování plyne, že největší rostliny rostou na kobercích rašeliníku (Sphagnum sp.), který však tyto rostliny tak razantně nezarůstá jako je tomu u běžné formy, která někdy není v rašeliníku ani vidět. Rašeliníky jsou bezkořenné rostliny, vytvářející plovoucí porosty, které na povrchu neustále dorůstají a na dolních koncích postupně odumírají a tvoří tak rašelinu. Rašeliník má pro obří rosnatky nesporné výhody a nejdůležitější funkce shrnuji zde: • Hydrologická – jelikož všechny části rašeliníku jsou silně nasákavé vodou, funguje rašeliník jako houba a pomáhá zachovávat vyrovnaný vodní režim v sušších částech roku. • Mikroklimatická – v okolí rostlin tvoří jedinečné mikroklimatické podmínky, především vlhkost. • Potravní – v rašeliníku to doslova žije různými drobnými bezobratlými živočichy, kteří jsou pro rosnatky snadnou kořistí.

Trifid 2005 / 2

N e j v ě t š í r o s t l i n y, k t e r é j s e m pozoroval, měly průměr listové růžice 13 cm, jež dosahovaly na začátku srpna. Některé rostliny již v tuto dobu kvetly a vytvářely i první semena. Dospělá rostlina vytváří asi 8 - 14 listů, které mají lapací čepele vpředu více kopistovitě vykrojené, než je tomu u klasické rosnatky okrouhlolisté. Z toho bývá zhruba 6 listů zdravých a zbytek již opotřebených, se zbytky drobných bezobratlých. Celkový vzhled rostliny je dobře vidět na fotografiích. Květní stvol je dlouhý až 30 cm a je tvořen hroznem květů – takzvaným vijanem.Tento vijan je vždy jeden (na rozdíl od jiných forem D. rotundifolia, která má vijanů i více) a tvoří ho 10 - 15 bílých kvítků, které se při špatném počasí neotevírají a dochází v nich k samoopylení. Rostlina vytváří 1- 4 květní stvoly, v závislosti na svém stáří a stavu. Na lokalitách, kde jsem měl možnost tyto rostliny pozorovat, vytvářely rosnatky obrovské kolonie čítající několik tisíc jedinců. V těchto velkých koloniích však jednotlivé rostliny nedosahovaly v průměru takových rozměrů jako rostliny rostoucí roztroušeně v menších skupinkách či samy. Samotné rostliny mají jistě k růstu více životního prostoru a konkurence zde není tak veliká. Tato rosnatka působí opravdu velmi unikátním dojmem, na slunci vytváří úžasně rudé koberce, které září do dálky. Navštívil jsem několik lokalit a musím bohužel konstatovat, že v některých místech byly biotopy rozrušeny, hlavně pak rozryty, což přičítám za vinu lesní zvěři, hlavně pak praseti divokému ( S u s s c ro f a ) , k t e r é s e v l e s í c h v posledních letech přemnožilo. Rostliny však mají vysokou schopnost tvorby semen, a pokud nebude narušen biotop nějak razantně (působením člověka), rychle se vzniklé škody napraví samy. □

13

Fotosyntetické aspekty rastu mäsožravých rastlín I. Cost/ benefit model mäsožravosti (s barevnou přílohou na straně IV)

ANDREJ PAVLOVIČ Fotosyntéza je jednou z kľúčových chemických reakcií na našej planéte, bez ktorej by existencia života na nej nebola možná. Mäsožravé rastliny sú podobne ako všetky ostatné zelené rastliny schopné fotosyntézy, avšak štúdie ich CO2 metabolizmu sú pomerne zriedkavé. Preto som sa rozhodol študovať fotosyntézu mäsožravých rastlín rodu Nepenthes, nakoľko podobnou problematikou sa zatiaľ nikto na svete nezaoberal a na nedostatok informácií v tomto smere poukázali viacerí autori (Ellison a Gottelli, 2001; Moran a kol., 2001; Méndez a Karlsson, 1999). Výsledky publikujem po prvýkrát v tomto 5 dielnom príspevku.

I. Fotosyntéza vs. respirácia Fotosyntéza je jedinečný proces živej prírody, v ktorom sa energia slnečného ž i a r e n i a t r a n s f o r m u j e n a e n e rg i u chemických väzieb, pričom dochádza k asimilácii oxidu uhličitého (CO 2) a jeho redukcii na organické zlúčeniny, od ktorých závisí život na našej planéte. Pri fotosyntéze sa uvoľňuje kyslík (O2), ktorý využívajú všetky živé organizmy na oxidáciu organických látok a získanie energie, ktorá bola do nej uložená v procese fotosyntézy. Tento dej nazývame respirácia alebo dýchanie. Uvoľnená energia sa využíva na všetky životné procesy. Orgánom fotosyntézy je list. Fotosyntézy sú však schopné všetky zelené časti rastliny. Chloroplasty sú bunkovými organelami, ktoré obsahujú plastidové pigmenty, uskutočňujúce fotosyntézu všetkých rastlinných organizmov. Základnou funkciou týchto pigmentov je absorpcia energie žiarenia (vo vlnovej dĺžke 380 – 700 nm = PAR – photosynthetic active radiation), excitácia elektrónov a ich prenos cez oxidačno - redukčné systémy, pričom sa energia elektrónov využije na syntézu

14

energeticky bohatej zlúčeniny – ATP. Tá sa v ďalšom rade reakcií využije na zabudovanie molekuly CO2 do organických zlúčenín (Calvinov cyklus u C3, Hatch – Slackov cyklus u C4 rastlín). Respirácia (dýchanie) prebieha vo všetkých častiach rastliny. Mitochondrie sú hlavnými bunkovými organelami respirácie, avšak časť reakcií prebieha v cytoplazme (glykolýza). Najvýznamnejšou časťou respirácie je Krebsov cyklus a elektróntransportný reťazec, pri ktorom sa oxidáciou organických zlúčenín získava najviac energie vo forme ATP. Pri respirácii sa zároveň uvoľňuje CO2. Získaná energia sa využíva na všetky procesy vyžadujúce energiu ako sú: rast, aktívny príjem iónov, transportné procesy látok, syntéza organických látok (napr. enzýmov), delenie a rast buniek, udržiavanie aktivity buniek atď. Respirujú všetky živé organizmy, pretože je to účinný spôsob využitia energie z organických látok. Respirácia rastlín je na prvý pohľad menej výrazná ako u živočíchov, pretože výdaj CO 2 pri dýchaní je v priebehu dňa prekrytý výdajom O 2 vo fotosyntéze. Mitochondriálnou respiráciou v tme sa zoxiduje 10 – 30 %, fotorespiráciou na svetle asi 20 – 60 % asimilátov vytvorených vo fotosyntéze. Biomasa rastliny sa tvorí vďaka tomu, že fotosyntéza prevláda nad respiráciou. To znamená, že rastlina v celkovej sume prijme viac CO2 vo fotosyntéze (a zabuduje ho do organických zlúčenín), ako ho vydá v respirácii. Čo sa v respirácii nezoxiduje, využije sa na rast a tvorbu biomasy (organické látky tak majú stavebnú funkciu, zatiaľ čo pri respirácii majú funkciu energetickú). Možno teda povedať, že respirácia znižuje účinnosť fotosyntézy, aj keď nemožno ju hodnotiť negatívne, pretože zabezpečuje energiou nielen bunku, ale celú rastlinu. Potenciál pre rast rastliny je čistá fotosyntéza (PN), ktorá je charakterizovaná ako celková tvorba biomasy (P G ), mínus biomasa „spálená“ pri respirácii (RD’ – dark, pri

mitochondriálnej respirácii a RL – light, pri peroxizomálnej respirácii na svetle).

Trifid 2005 / 2


PN = PG – RL – RD‘

II. Mäsožravosť vs. nemäsožravosť. Kedy sa rastline oplatí byť mäsožravou? Charles Darwin (1875) bol vôbec prvým, ktorý u rastlín rozpoznal mäsožravosť. Pri taxonomickom triedení mäsožravých rastlín sa opieral predovšetkým na spôsob lapania koristi. Do čeľade Droseraceae, okrem dnes tam patriacich rodov Drosera, Drosophyllum, Dionaea a Aldrovanda, radil aj Byblis či Roridula a rod Nepenthes zaradil ako vzdialený ku Droseraceae. Léon Croizat v roku 1961 v Principia Botanica dokonca predpokladal monofyletický pôvod (t.j. z jedného spoločného predka) všetkých známych taxónov mäsožravých rastlín (Juniper a kol., 1989). Prvé podozrenie, že tomu tak nie je, bolo objavenie mäsožravosti u jednoklíčnolistových rastlín (Givnish a kol., 1984). Molekulárna biológia na základe porovnávania sekvencií DNA odhalila polyfyletický pôvod mäsožravých rastlín. Darwinova čeľaď Droseraceae bola pôvodu polyfyletického a namiesto homológie pozoroval homoplázie. Byblis aj Roridula sú dnes radené do samostatných čeľadí. Jedná sa o ďalší príklad konvergencie vo vývoji organizmov, kedy organizmy z rôznych vývojových línií v rovnakom prostredí vytvárajú podobné adaptačné mechanizmy. Často poskytovaným príkladom je sukulencia. Tá sa vyvinula v aridných podmienkach u viacerých rastlinných čeľadí (Cactaceae, Agavaceae, Euphorbiaceae, Crassulaceae, Mesembryanthemaceae atď.). Sukulencia predstavuje adaptáciu nielen morfologickú, ale aj fyziologickú

(CAM metabolizmus). Od čias Darwina sa verilo, že hlavým limitujúcim faktorom mäsožravých rastlín je nedostatok živín. Novodobú teóriu mäsožravosti rastlín predložil Thomas J. Givnish a kol. (1984). Tento model nazval cost/ benefit a predpokladá, že mäsožravosť sa u rastlín oplatí iba vtedy, ak rastú na slnečných, vlhkých a zároveň minerálne chudobných stanovištiach. A to naozaj platí takmer u všetkých mäsožravých rastlín. Výnimkou je iba Drosophyllum lusitanicum rastúce v aridných podmienkach, tieňomilné a u s t r á l s k e d r u h y r o d u D ro s e r a (D.adelae, D. prolifera, D. schizandra) a Triphyophyllum peltatum rastúce v tieni pod klembou stromov v dažďovom pralese. Tieto uvedené výnimky majú veľmi dobre vyvinuté mechanizmy, ako sa s týmito podmienkami vysporiadať. Drosophyllum má veľmi dobre vyvinutú koreňovú sústavu, ktorá môže dosiahnuť k podzemným zásobám vody. Navyše je jeho výskyt silno viazaný k pobrežným oblastiam, ktoré sú v ranných hodinách zásobené hmlou. Sekrét, ktorý rastliny vylučujú na svojich stopkatých žliazkach, slúžiaci na vábenie a lapanie koristi, je bohatý na cukry. Na základe osmotických javov sú tak žliazky schopné absorbovať vzdušnú vlhkosť. Takto získaná voda, zabudovaná do rôsolovitej hmoty, sa počas horúceho dňa nestráca a nevyparuje (Juniper a kol., 1989). Rosičky z austrálskeho dažďového pralesa majú typický tieňomilný list s veľkou listovou plochou v porovnaní s inými svetlomilnými druhmi (Juniper a kol., 1989). Navyše ich listy sú posiate tentákulami iba veľmi riedko a často môže chýbať ich d i f e r e n c i á c i a . Tr i p h y o p h y l l u m j e mäsožravý iba v juvenilnom štádiu svojho vývinu. Model cost/ benefit vychádza z toho, že mäsožravé rastliny tvoria listy, ktoré fotosyntetizujú a zároveň lapajú korisť. Napríklad rastliny rodu Nepenthes, Cephalotus, Utricularia produkujú lis ty, ktoré s a funkčne špecializovali buď na fotosyntézu alebo n a c h y t a n i e k o r i s t i (C e p h a l o t u s) , prípadne sa špecializovala len určitá časť listu na jednu alebo druhú funkciu (Nepenthes, Dionaea). Tr i p h y o p h y l l u m p e l t a t u m a Drosera caduca produkujú mäsožravé listy iba v juvenilnom štádiu, kedy potrebujú zabezpečiť živinami mladú rastlinu. U iných MR sa listy nediferencovali (Pinguicula, Drosera a i.). Pasce sú fotosynteticky slabo aktívne

(Adamec, 1995; Knight, 1992), ale na svoju existenciu a udržiavanie chodu vyžadujú veľké množstvo energie z asimilátov vytvorených z fotosynteticky a k t í v n e j č a s t i l i s t u . T á t o e n e rg i a pochádza z respirácie a je spotrebovaná na produkciu rôznych sekundárnych metabolitov, akými sú enzýmy na rozklad koristi, organické kyseliny na okyslenie pH, výlučky nektárových žliaz na vábenie hmyzu, jednoducho energia vynaložená na vábenie, lapanie a trávenie koristi. Táto ekonómia by bola pre rastliny stratová, keby neprinášala výhody. Fotosyntéza je znížená o vysokú respiráciu, ktorá sa využíva na spracovanie koristi v pasciach. Rastliny by sa preto vyznačovali spomaleným rastom. Aké sú teda výhody za daného stavu? Je to práve polapená korisť, respektíve živiny z nej získané. Pokiaľ sú MR dobre zásobené svetlom, nedostatok minerálnych prvkov v pôde je jediným limitujúcim faktorom ich rastu (a tým aj fotosyntézy). Ten si vynahrádzajú lapaním koristi. Oplatí sa im teda investovať energiu do stavby pascí a sekrécií enzýmov a atraktantov (cost), pokiaľ budú chytať dostatočné množstvo koristi (benefit), ktoré tieto náklady zúročia. Čo sa však stane za zhoršených podmienok? Pri zníženej intenzite svetla je limitujúcim faktorom fotosyntézy svetlo a nie nedostatok živín. V takomto stave, keď rastliny nie sú schopné saturovať svoju fotosyntetickú kapacitu, by strata energie na produkciu pascí (cost) bola väčšia ako možný zisk z koristi (benefit), pretože fotosyntéza je tento raz limitovaná viac svetlom ako živinami. Nižší výskyt koristi v nepriaznivých podmienkach roka by asi tiež nesaturoval pasce natoľko, aby sa ich oplatilo tvoriť. Rastliny si preto dobre “rozmyslia”, či sa im produkovať pasce oplatí. Pojem rozmyslia je samozrejme personifikovaný, rastliny nerozmýšľajú čo je pre ne výhodné a čo nie. Rozumom prírody je prírodný výber, ktorý z náhodných kombinácií vlastností vyberá tie, čo sú za daných životných podmienok najživotaschopnejšie. Z evolučného pohľadu musí prírodný výber uprednostniť formy, ktoré sú schopné svoju mäsožravosť regulovať v závislosti od životných podmienok. Mäsožravosť je tak skôr vlastnosť fakultatívna ako konštitutívna. A teraz sa pozrime do praxe. Je všeobecne dobre známe, že za zhoršených podmienok v zimnom období s kratším dňom kržiažniky (Nepenthes) netvoria pasce.


Trifid 2005 / 2

Rovnako cefalot (Cephalotus follicularis) tvorí asimilačné listy, pasce mucholapky (Dionaea muscipula) sú menšie oproti väčšej asimilačnej ploche, sarracénie (Sarracenia) môžu tvoriť fylódiá. Rovnako voda sa môže stať limitujúcim faktorom. To je prípad mexických tučníc. Okrem toho, že sa zdávajú mäsožravosti, nadobúdajú aj sukulentný vzhľad. Aby zabránili nadmernej transpirácii v nepriaznivých obdobiach roka, uzatvárajú prieduchy, čo však zároveň znižuje prísun CO 2 ku karboxylačným centrám, čím sa znižuje efektivita fotosyntézy (niektoré tučnice patria dokonca medzi C 4 rastliny (Studnička, 1991), čo umožňuje lepšie hospodárenie s vodou a na fixáciu jedného molu CO2 odtranspirujú o polovicu menej vody ako rastliny C3). Mäsožravosť by ich preto vysokou respiráciou a nízkou fotosyntézou limitovanou nedostatkom vody príliš vyčerpávala. Jednoducho sa u rastlín vytvorila jemná rovnováha medzi autotrofnou a heterotrofnou výživou, resp. medzi fotosyntézou a respiráciou. Doteraz sme si uvádzali príklady mäsožravých rastlín, ktorých listy prípadne časti listov sú diferencované na asimilačnú a lapaciu funkciu. Ako je to však s rastlinami ako sú tučnice (Pinguicula) a rosičky (Drosera), ktorých listy predstavujú lapaciu i asimilačnú štruktúru zároveň? Tropické pralesné rosičky (Drosera adelae, no najmä D. prolifera, D schizandra) majú čepele listu posiate tentákulami veľmi riedko, čo sa často vysvetľuje ako dôležitá vlastnosť pre odtok nadbytočnej vody v dažďovom pralese (Studnička, 1994). Ale čo keď je pravda iná. Rastú často na veľmi zatienených miestach pre väčšinu MR netypických a riedky výskyt tentákul je iba šetriacou ekonómiou. Rastlina tvorí toľko tentákul, koľko si môže dovoliť udržiavať pri nízkej fotosyntéze v podraste hustého lesa. Pri hustom výskyte tentákul by mohla celú svoju zásobu uhlíka predýchať (Givnish a kol., 1984). Pri rode Pinguicula je množstvo sekrétu produkovaného žliazkami závislé od osvetlenia (Zamora a kol., 1998). Vysvetlenie je analogické. Tieto príklady sú takmer rovnaké, ako keď vám prestane krčiažnik tvoriť pasce, hoci rosičky a tučnice sa stávajú vlastne iba menej mäsožravými. Odpoveď je v tomto prípade viac fyziologická ako morfologická. Givnish a kol. (1984) charakterizoval tri základné zisky z mäsožravosti: 1) zvýšená rýchlosť

15

fotosyntézy ako výsledok zvýšenej dodávky živín získaných z koristi a to najmä dusíka, 2) zvýšená reprodukcia, 3) čiastočné nahradenie autotrofnej výživy za heterotrofnú. Ďalej uvažuje, že tretí bod je veľmi nepravdepodobný a zároveň redukuje aj druhý, ktorý je výsledkom zvýšenej fotosyntézy, z čoho usudzuje, že fotosyntéza má centrálne postavenie v nákladoch (cost) i ziskoch (benefit) z mäsožravosti. Cost/ benefit model zároveň predpokladá, že rastliny sú buď mäsožravé alebo nie a ich listy fotosyntetizujú a zároveň chytajú korisť ( n a p r í k l a d D ro s e r a , P i n g u i c u l a , Byblis a i.). Predpokladom modelu je preto evolučný skok z nemäsožravých rastlín na rastliny mäsožravé vo vlhkom, svetlom a zároveň minerálne chudobnom prostredí. Autori (Givnish a kol., 1984; Benzing, 1987, 2000) si to asi nie náhodou uvedomili na stolových horách vo Venezuele, ktoré majú naozaj veľké zastúpenie mäsožravých druhov a spĺňajú horeuvedené životné požiadavky. Navyše sa tu vyskytuje úplná rarita a tou sú tri druhy mäsožravých bromélií ( B ro c c h i n i a re d u c t a , Brocchinia hectioides, Catopsis berteroniana), čím sa rodina mäsožravých rastlín rozšírila o prvých zástupcov jednoklíčnolistových rastlín len prednedávnom. Bromélie zahŕňajú asi 3000 druhov a len 3 z nich sú mäsožravé, pričom ako pascu využívajú niečo, čo je bežné u všetkých broméliovitých rastlín. Sú to kornútovite stočené listy, ktoré vytvárajú nádržku s vodou. Benzing a Givnish sa domnievajú, že ostatné bromélie by sa mohli stať takisto mäsožravými, keby rástli v priebehu evolúcie vo vhodných podmienkach. Väčšina z nich sú epifyty, rastúce v tieni v korune stromov, čím sú viac zatienené a vystavené oveľa väčšiemu stresu zo sucha ako ich mäsožraví príbuzní z tepui vo Venezuele. Podobným spôsobom mohol vzniknúť a d h é z n y t y p p a s c e . Ve ľ a d r u h o v produkuje lepivé trichómy (z veľkého množstva uvediem napríklad Salvia glutinosa), ktoré dokážu zadržiavať rozličný hmyz. V kvapkách vylučovaných rastlinou sa môžu množiť baktérie, ktoré napomáhajú rozkladu koristi. Takéto rastliny získajú viac živín a s ú r e p r o d u k č n e ú s p e š n e j š i e . Vo vhodných podmienkach sa táto vlastnosť môže vyvinúť do mäsožravosti. Podobne mnohé rastliny sú schopné zachytávať v o d u v r ô z n y c h n á d r ž k á c h ( n a p r. Dipsacus silvestris), pričom sa v nich

16

Cost/ benefit model mäsožravosti. Na obrázku vľavo je znázornený klasický Givishov model. Vysoké náklady na mäsožravosť vyžadujú intenzívnu respiráciu. Pri nedostatku svetla nízka fotosyntéza nie je schopná tieto náklady zabezpečiť. Bežné rastliny, ktoré nevytvárajú mäsožravé štruktúry, nepotrebujú tak intenzívne respirovať a sú schopné existovať aj na zatienených stanovištiach (pozri nižšie hodnoty RD). Prežívanie rastlín je plocha nad krivkou RD a pod krivkou PN. Všimnite si, že plocha medzi týmito krivkami siaha vo vlhkých a svetlých podmienkach ďalej ako v suchých a zatienených s narastajúcou hodnotou x (RD). Benzing tento model doplnil a znázornil v priestorovej súradnicovej sústave.

našli utopené živočíchy. Všeobecne majú tieto rastliny smolu v tom, že nemôžu svoju mäsožravosť vyvinúť, lebo nerastú v príhodných podmienkach. Väčšina

mäsožravých rastlín má spoločného predka v adhéznom type pasce. Tá sa časom diferencovala na krčiažkovitý (Albert a kol., 1992; Williams a kol.,

Trifid 2005 / 2


1994; Gaume a kol., 2002). Moderné molekulárne analýzy (na základe porovnávania chloroplastových génov pre rbcL, Mat K, ORF2280 a jadrovej 18S RNA a transkripčného spacera ITS) to podporujú a síce tým, že všetky príbuzenské skupiny zahŕňajú adhézny typ pasce. Tak napríklad podtrieda Caryophyllidae zahŕňa rody čeľade Droseraceae, Nepenthaceae, D ro s o p h y l l u m ( n a v r h o v a n á a k o samostatná čeľaď (Meimberg a kol., 2000) a Dioncophyllaceae (kam patrí rod Triphyophyllum)). Ďalšie príbuzné taxóny predstavujú Roridula a Sarracenia (Albert a kol., 1992; Bayer a kol., 1996), Byblis je blízko príbuzná k Solanaceae (Conran, 1996). Čeľaď Cephalotaceae je najvzdialenejším príbuzným všetkých doteraz známych dvojklíčnolistových mäsožravých rastlín (Albert a kol.,1992). V súčastnosti sa už pomerne jednoznačne prijíma názor, že čeľaď Nepenthaceae a Droseraceae sú príbuzné a patria do spoločného radu Nepenthales. Na základe doteraz známych molekulárnych údajov sa predpokladá, že mäsožravosť sa v rastlinnej ríši objavila 6 krát nezávisle. 1. línia predstavuje druhy čeľadí Nepenthaceae a Droseraceae, 2. línia Lentibulariaceae a blízka Proboscidea, 3. línia Byblidaceae, 4. línia Cephalotaceae, 5. línia Sarraceniaceae a Roridulaceae, 6. línia bromélií rodu Catopsis a Brocchinia (Albert a kol., 1992) Zaujímavé je, že dôležitý faktor ako teplota nie je zahrnutý v tomto modeli. Mäsožravé rastliny sa naozaj vyskytujú aj vo veľmi chladných oblastiach. Príkladom môžu byť niektoré európske a ázijské tučnice (Pinguicula alpina, P. villosa, P. variegata a i.), rosičky z Nového Zélandu (Drosera arcturi), vysokohorské druhy rodu Nepenthes (N. villosa, N. rajah a i.) alebo druhy z venezuelských tepui (Heliamphora, D r o s e r a r o r a i m a e , Genlisea roraimensis a i.). Existencia týchto druhov v chladnejších oblastiach je spôsobená pravdepodobne tým, že respirácia je teplotou ovplyvnená rovnako alebo viac ako fotosyntéza. Preto pri nižších teplotách klesá okrem fotosyntézy aj respirácia, a tak respirácia neprekročí fotosyntézu, ako by sa to mohlo stať pri nízkom osvetlení. Pri nižšej teplote sa rastliny vyznačujú spomaleným rastom.

ZOZNAM CITOVANEJ LITERATÚRY (I) ADAMEC, L., 1995 ECOPHYSIOLOGICAL STUDY OF THE AQUATIC CARNIVOROUS PLANT ALDROVANDA VESICULOSA, ACTA BOT. GALLICA 142, 681 –684 ALBERT, V. A., WILLIAMS, S. E., CHASE, M. W. 1992 CARNIVOROUS PLANTS: PHYLOGENY AND STRUCTURAL EVOLUTION, SCIENCE 257: 1491 – 1495 BAYER, R. J. ET. AL. 1996 PHYLOGENETIC RELATIONSHIPS IN SARRACENIACEAE BASED ON RBCL AND ITS SEQUENCES, SYST. BOT. 21: 121 - 134 BENZING, D. H. 1987 THE ORIGIN AND RARITY OF BOTANICAL CARNIVORY, TRENDS ECOL. EVOL. 2: 364 – 369 BENZING D. H. 2000 BROMELIACEAE: PROFILE OF AN ADAPTIVE RADIATION CAMBRIDGE UNIVERSITY PRESS CONRAN, J. G. 1996 THE EMBRYOLOGY AND RELATIONSHIPS OF THE BYBLIDACEAE, AUST. SYST. BOT.9: 243 – 254 DARWIN, C.1875 INSECTIVOROUS PLANTS, MURRAY, LONDON, 462 PP. ELLISON, A. M., GOTELLI, N. J. 2001 EVOLUTIONARY ECOLOGY OF CARNIVOROUS PLANTS, TRENDS ECOL. EVOL. 16: 623 – 629 JUNIPER, B. E., ROBINS, R. J., JOEL, D. M. 1989 THE CARNIVOROUS PLANTS, LONDON, ACADEMIC PRESS, 356 PP. KNIGHT, S. E. 1992 COSTS OF CARNIVORY IN THE COMMON BLADDERWORT UTRICULARIA MACRORHIZA, OECOLOGIA 89: 348 – 355 GAUME, L., GORB, S., ROWE, N. 2002 FUNCTION OF EPIDERMAL SURFACES IN THE TRAPPING EFFICIENCY OF NEPENTHES ALATA PITCHERS, NEW PHYTOL. 156: 479 - 489 GIVNISH, T. J., BURKHARDT, E. L., HAPPEL, R. E., WENTRAUB, J. D. 1984 CARNIVORY IN THE BROMELIAD BROCCHINIA REDUCTA WITH A COST/ BENEFIT MODEL FOR THE GENERAL RESTRICTION OF CARNIVOROUS PLANTS TO SUNNY, MOIST, NUTRIENT POOR HABITATS, AM. NAT. 124: 479 – 497 MEIMBERG, H, DITTRICH, P., BRINGMANN, G., SCHLAUER, J., HEUBL, G. 2000 MOLECULAR PHYLOGENY OF CARIOPHYLLIDAE S. L. BASED ON MATK SEQUENCES WITH SPECIAL EMPHASIS ON CARNIVOROUS TAXA, PLANT BIOL. 2: 218 – 228 MENDÉZ, M., KARLSSON, P. S. 1999 COSTS AND BENEFITS OF CARNIVORY IN PLANTS: INSIGHTS FROM THE PHOTOSYNTHETIC PERFORMANCE OF FOUR CARNIVOROUS PLANTS IN A SUBARCTIC ENVIROMENT, OIKOS 86: 105 – 112. MORAN, J.A., MERBACH, M. A., LIVINGSTON, N. J., CLARKE, C. M., WEBBER, E.B. 2001 TERMITE PREY SPECIALIZATION IN THE PITCHER PLANT NEPENTHES ALBOMARGINATA – EVIDENCE FROM STABLE ISOTOPE ANALYSIS, ANN. BOT. 88: 307 311 STUDNIČKA, M. 1991 INTERESTING SUCCULENT FEATURES IN THE PINGUICULA SPECIES FROM THE MEXICAN EVOLUTIONARY CENTRE, FOLIA GEOBOT. PHYTOTAX. 26: 459 - 462 STUDNIČKA, M. 1994 ROSNATKY AUSTRALSKÉHO SEVERU, ŽIVA 1/ 1994, STR. 7 – 9 WILLIAMS, S. E., ALBERT, V. A., CHASE, M. W. 1994 RELATIONSHIPS OF DROSERACEAE: A CLADISTIC ANALYSIS OF RBCL SEQUENCE AND MORPHOLOGICAL DATA, AM. J. BOT. 81: 1027 - 1037 ZAMORA, R., GOMEZ, J. M., HODAR, J. A. 1998 FITNESS RESPONSES OF A CARNIVOROUS PLANT IN CONTRASTING ECOLOGICAL SCENARIOS, ECOLOGY 79: 1630 – 1644

Pokračování příště... http://www.darwiniana.cz

Trifid 2005 / 2

17

... a jiných botanických kuriozit

Fenestraria versus Frithia aneb o nespolehlivosti komerčních označení (s barevnou přílohou na straně VII)

ZDENĚK ŽÁČEK Obdiv k sukulentním rostlinám v sobě nosím v latentní formě permanentně, a proto neudivuje, že když mi kolegyně ze zaměstnání asi před dvěma lety nabídla, zda bych nechtěl jednu fenestrarii, souhlasil jsem. Měla dvě rostliny a jednu mi věnovala v původním substrátu i květináčku. Sama je získala pod tímto označením z běžných komerčních zdrojů.

Protože jsem měl do té doby o rodu Fenestraria pouze mlhavé teoretické povědomí, bral jsem za směrodatné, že jde o fenestrarii a ve snaze určit, o jaký druh se jedná, použil jsem k identifikaci literaturu o sukulentech, kterou mám pohotově ve své knihovně (viz literární zdroje na konci příspěvku). Podle barevného snímku v knize jsem rostlinu dourčil druhově, dokonce

„Fenestraria“ v květu 17.6.04 jsem si při průběžné ranní kontrole okenního parapetu povšiml něčeho zcela nového na mém exempláři druhu Fenestraria aurantiaca f. rhopalophylla. Mezi sinale lahvově zelenými, prstovitě ztlustlými listy tohoto krásného sukulentu jsem objevil čtyři nachově červené skvrny. Neklamný signál, že se má rostlina chystá ke kvetení. Květní základy se prozatím nacházejí na vrcholech nižších listů, jež jsou zanořeny pod úrovní okolních vyšších ztlustlých listů. V detailnějším pohledu shora jde o shluky ztlustlých oblých listů o nestejné výšce. A právě nejníže postavený střed listu uprostřed každého ze čtyř shluků příčně roztíná štěrbina vyplněná nachově červeným zbarvením vrcholu dosud zcela sbalené květní koruny počínajícího květního základu (obr. 1). 24.6. 04 byly pořízeny další snímky, které zachycují další pokrok čtyř poupat ve vývoji do plného květu. Zde je vybrán jeden z nich (obr. 2). Jak je vidět, nachově červené koruny se za týden povytáhly jen o pár mm, ale i tak už jsou mnohem viditelnější. Žádný ze čtyř květních základů nápadně nezaostává, ani nepředbíhá, a tak se jejich vývoj zdá zcela synchronní. Dnes je už 29.7. 04 a v uplynulém mezidobí jsem zaznamenal tvorbu dalších dvou květních základů, které jsem právě pozoroval plně rozvinuté. Obecně se květy této formy fenestrarie zcela otevírají jen za jasných slunečných dní a s ubývajícím světlem se zavírají. Očekával jsem, že se od olistění oddělí na delších květních stvolech podobně jako je tomu u bíle kvetoucí F. aurantiaca, ale opak je pravdou. Žádné květní stvoly se nevytváří a květy prostě raší přímo z „příčných štěrbin“ zelené biomasy. V tomto období lze na rostlině pozorovat několik květních stádií: zcela odkvetlé květy, odkvétající květy a květy v nejlepším rozpuku. Trvanlivost květu v nejrozvinutější fázi odhaduji maximálně na dobu necelých 3 dní. Pokud kvetení probíhá v období, kdy je obloha zatažená, zůstávají tenké, paprsčitě uspořádané okvětní plátky nachově červené barvy pevně semknuté ve vertikálním postavení. Za slunečního jasu se otevírají do plochy a odhalují žlutý střed s reprodukčními orgány. 26.9. 04 už vytrvává jen jediné povadlé torzo květu. Rostlina volá po přesazení a rozdělení. V knize „Sukulenty“ je fenestrarie, pod jejímž druhovým názvem i názvem formy svou rostlinu zatím uvádím, vyobrazena s bílým květem na delším květním stvolu, který spočívá nad listy. Květy barvou i přisedlostí k listům upomínají spíše na rod Frithia, jehož listy jsou však matově šedohnědé. Původně jsem ji tak „jednoznačně“ identifikoval podle vzhledu listů. Květy však dokazují, že jde o jiný druh. Půjde o nějakou zelenou formu rodu Frithia? Existuje taková? 2.4.05 Rostlinu jsem v minulém týdnu poprvé mírně zalil. Míra svraštění listů už byla značná. Po zálivce se listy zřetelně nalily. Nutné v brzké době přesadit.

18

Trifid 2005 / 2

včetně formy: Fenestraria aurantiaca f. rhopalophylla. Musím podotknout, že snímek zachycoval rostlinu značně povrchně a jen zčásti a barvy byly poněkud zkreslené. V ČB podobě byl její snímek prezentován v „T“ 2/04 na str. 1 nahoře. S rostlinou jsem nakládal podle pěstebního klíče, který se mi tak úspěšně osvědčuje u „živých kamenů“ z rodu Lithops (viz JBK, TRIFID 1/05, str. 14 - 15). Bez problémů mi přezimovala na meziokenním parapetu s východní světelnou expozicí prakticky bez zálivky a v původním substrátu. V té době jsem už ale pochyboval, že jde u mé rostliny o rod Fenestraria. Zásadní pochybnost totiž přineslo loňské léto až podzim. Tehdy začala rostlina produkovat květy. V podšeděném rámečku vlevo uvádím autentické záznamy, které vše dokreslují. Posledním záznamem se vracíme do letošního roku. Přesazení jsem dosud neprovedl, ale chystám se k němu v nejbližších dnech. Rostlina kompletně zarůstá původní malý květináček. Hodlám ji nejen přesadit, ale také rozdělit. Pokud se oddělek ujme, mohu jej věnovat kolegyni, od níž jsem původně rostlinu získal, protože jedinec, kterého si ponechala, uhynul. Navíc mohu oddělek předat pod správným názvem, k němuž mi zcela zásadně dopomohl kolega Václav Lenk. První signál vyslal na naše Forum na základě ČB snímku ve výše uvedeném čísle TRIFIDa. Jde o zkušeného sukulentáře a léta pěstuje právě fenestrarie, ale i frithie. Prostě má oba rody v oku a omyl v určení ihned zjistil už jen podle listové morfologie. Rád jsem jeho signál na Foru po upozornění kolegy M. Rubeše zaznamenal a odpověděl mu tamtéž, že mé pochybnosti jen potvrdil, a že na dané téma chystám článek. Posléze jsme se s Vaškem setkali na tradičním srazu „D“ v liberecké BZ. Dnes už je nade vší pochybnost jasné, že vlastním nikoliv druh Fenestraria aurantiaca N. E. Br., nýbrž druh Frithia pulchra N. E. Br. Kolega V. Lenk byl tak laskav a http://www.darwiniana.cz

Detail vrcholových částí listů a dvou prvních květních základů Frithia pulchra. Foto © R. Žáček

obratem mi pro srovnání zaslal snímky pravé F. aurantiaca, které můžete vidět v barevné příloze. Poznamenal, že narozdíl od F. pulchra mu fenestraria dosud nekvetla, i když už ji pěstuje několik let. Frithia pulchra je v přírodě dost vzácná, protože její výskyt se omezuje pouze na kopcovitý terén okolí jihoafrické Pretorie. Podobně omezený výskyt se uvádí u Fenestraria aurantiaca, jen s tím rozdílem, že roste v jižní oblasti pouště Namib, a to mezi městem Lüderitz a řekou Oranje. Moje identifikace hodně spoléhala na původní informaci, že jde o fenestrarii. Kolegyně vycházela z informace komerčního zdroje. Při druhové

identifikaci jsem používal nepříliš kvalitních snímků. Snímky fenestrarie byly dva. Jeden zobrazoval bělokvětou formu rhopalophylla, druhý klasický druh se žlutým květem (v knize se uvádí doporučení pojímat rod Fenestraria jako jediný druh F. aurantiaca ve žluté i bílé formě květů). Žádný ze záběrů nepojímal listy v detailu nebo dominantně. A protože jsem měl v hlavě „dogma“ o fenestrarii, chytil jsem se povrchně na lahvově zelenou barvu listů a už si na snímcích nepovšiml jejich nepříliš názorně vyobrazeného tvaru. Když pak moje rostlina začala kvést a už jen barvou květů původní verzi „fenestraria“ vyvracela, upnul jsem se na jediný snímek druhu Frithia pulchra,

kde sice květy odpovídaly, ale mátlo mě především zbarvení listů, které mělo na obrázku hnědavý nádech. Navíc byly listy brány kolmo shora a zanikal tak jejich charakteristický tvar, lépe patrný z profilu. Ne všechny komerční zdroje bývají botanicky seriózní, a proto všem doporučuji důvěřovat, ale prověřovat. Ostatně, hojnou měrou jsem se o tom přesvědčil u dvou právě popsaných rodů, které podobně jako rod Lithops náleží do pozoruhodné čeledi rostlin kosmatcovitých (Mesembryanthemaceae). □

1/ GLOSER, J.; KVETOUCÍ KAMENY, ACADEMIA, EDICE ŽIVOU PŘÍRODOU, 1987. 2/ GLOSER, J., HUSÁK, Š.; SUKULENTNÍ ROSTLINY, ACADEMIA, EDICE ŽIVOU PŘÍRODOU, 1987. 3/ LENK, V.; OSOBNÍ SDĚLENÍ, 2005. 4/ ŽÁČEK, Z.; JAK MI UČAROVALY “ŽIVÉ KAMENY”, TRIFID 1/05, VOLUME 10, STR. 14 – 15. 5/ ŽÁČEK, Z.; TRIFID 2/04, VOLUME 9, SNÍMEK NA STR. 1 NAHOŘE. PODĚKOVÁNÍ: V. LENKOVI ZA UPOZORNĚNÍ NA MYLNĚ URČENOU ROSTLINU NA ČB SNÍMKU V „T“ 2/04, ZA PÍSEMNOU I OSOBNÍ KONZULTACI A V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ ZA SNÍMKY F. AURANTIACA. http://www.darwiniana.cz

Trifid 2005 / 2

19

Jak jsem přišla k masožravkám (s barevnou přílohou na straně VI)

EVA PODBRDSKÁ

Odmalička jsem byla typ člověka naprosto neschopného pěstování jakýchkoliv rostlin. Mé občasné pubertální pěstitelské pokusy skončily bez výjimky tragicky, říkala jsem o sobě bez nadsázky, že v mé péči uschne i kaktus. Až když jsem se odstěhovala od rodičů, zachvátila mě romantická představa kuchyňského okna plného bylinek a citrusů, ze kterých si kdykoliv můžu sklidit něco dobrého do hrnce. I nelenila jsem, vydala jsem se do hypermarketu a zakoupila jsem citroník. Umístila jsem ho na pěkné stinné místo na severním okně, dbala jsem, aby si užíval tropicky teplého vzduchu od ústředního topení a zodpovědně jsem ho zalévala tvrdou brněnskou vodou. Výsledky se samozřejmě brzy dostavily. Netrvalo dlouho a začalo mi být nápadné, že ubohý citrus má divně zažloutlé, skvrnité a opadávající listy. Zoufalá touha po záchraně vzácné rostliny mě donutila k netušeným výkonům – začala jsem si v literatuře vyhledávat informace o jejím pěstování. Tehdy jsem poprvé zažila ten nádherný pocit, který znají všichni pěstitelé, když se stav rostliny začal pomaloučku zlepšovat, když mou péčí začala vypadat trochu víc k světu a prosperovat. K citroníku přibyly další rostliny a já jsem za střídavých úspěchů i neúspěchů začala získávat víc a víc pěstitelských zkušeností. S masožravými rostlinami jsem se poprvé setkala u své kamarádky. Ta jednou při cestě tramvají náhodou uviděla poutač upozorňující na výstavu masožravek a zašla se na ni podívat. To, co uviděla, ji natolik uchvátilo, že si hned několik kytek zakoupila. Byla z nich nesmírně nadšená a nemluvila o ničem jiném než o svých „Adélkách“, mě ale tehdy její miláčci vůbec nezaujali. Okurková láhev a v ní v květináčcích pár povadlých lístků. Žádná láska na první pohled se tenkrát nekonala. Půl roku potom slavil náš kamarád padesátiny. A protože se zrovna v té době konala další výstava masožravek, připadly jsme s

20

kamarádkou na skvělý dárek. V zájmu zkvalitnění druhé poloviny jeho života mu věnujeme vegetariánskou kuchařku a masožravou rostlinu. Vybraly jsme na výstavě nejreprezentativnější mucholapku, prodavač nám k ní ještě dekorativně naaranžoval rašeliník a dárek jsme kamarádovi předaly i s podrobným návodem k pěstování. Kamarád byl nadšený a sliboval, jak se o kytičku bude zodpovědně starat, ale už tehdy jsem mu to tak úplně nevěřila. Takže když jsem za ním po nějaké době zašla na návštěvu, můj první pohled patřil květináči s masožravkou. A byl to pohled zoufalý. Pod silnou vápennou krustou se úplně ztrácel centimetrový nahnilý kousek lístku, to jediné, co z ubohé mucholapky zbylo. Semenáčky rosnatek, které v květináči náhodně vyklíčily, vypadaly taky dost vyčerpaně. Kytku jsem milému kamarádovi okamžitě zabavila s tím, že jestli se mi ji podaří zachránit, tak mu ji vrátím. Doma jsem přesadila rosnatky i zbytek

mucholapky, všechny rostlinky se zhluboka nadechly a začaly usilovně růst. Mucholapka začala tvořit pasti – tedy zatím spíš pastičky – a rosnatky se začaly krásně rosit. A já jsem se začala zamilovávat. Jen s těžkým srdcem jsem Adélky po několika měsících vracela kamarádovi. A když on navíc prohlásil něco ve smyslu „rozmazlovat je nebudu, však ony budou ještě prosit o vodu z vodovodu“, už jsem neměla to srdce je u něj nechat. Sdělila jsem mu, že mu o ně budu pečovat a že se na ně může kdykoliv přijít podívat, a rostlinky jsem si odnesla zase domů. A to byl počátek mé sbírky masožravek. Od té doby se samozřejmě trošku rozrostla. Dnes mám asi osm špirlic, devět druhů rosnatek, samozřejmě mucholapku, tři tučnice, tři druhy bublinatek, darlingtonii a tři láčkovky. Mimochodem, kamarád u mě ještě nebyl. □

Drosera adelae Foto © Eva Podbrdská

Trifid 2005 / 2


Jak jsem přišla k masožravkám (s barevnou přílohou na straně VI)

JITKA JIŘÍKOVÁ

Tak jako má většina žen či dívek ráda kytičky, ani já nejsem vyjímkou. Všechno to vlastně začalo v srpnu 2003, kdy jsem se šla „odměnit“ po zdařilém vyřízení jedné úřední záležitosti, jak jinak než kytičkou. Člověk by si občas měl udělat radost…. Zaběhla jsem tedy do jednoho květinářství poblíž autobusového nádraží, ze kterého mi měl jet spoj. A tam začala má masožravková anabáze. Doma jsem do té doby měla kde co, dokonce i cca 150 kusovou sbírku kaktusů, kterou mi nakonec rozebrali prakticky nezničitelní červci, různé letničky (oblíbené jsou zejména kosmatce), trvalky, ale i „obyčejné“ pokojové květiny. Masožravé rostliny jsem tehdy nepěstovala až na dvě rosnatky kapské (Drosera capensis), které jsem na střední škole vyměnila se spolužačkou za jiné své přebytky, a ty mi bohužel pošly. Květinářství bylo slušně zásobeno všemi možnými rostlinami, z nichž některé, ač musím doznat své středoškolské zahradnické vzdělání, jsem jen obtížně určovala či vůbec poznala. Uprostřed té džungle byla postavená velká miska, která mě nakonec konsternovala. V ní bylo v několika květináčích postaveno několik druhů masožravých rostlin. Cedulka trčící na špejli z jednoho květníku hlásila jen masožravé rostliny - 150 Kč a víc se na ní nic nerozvádělo, ale, pominu-li rosnatky, které jsem jako jediné poznala a nechtěla, stály v misce rostliny, které jsem viděla prvně v životě. Vypadaly jako z „Marsu“. Nejdřív jsem si řekla, že to budou zase nějaké špatně udělané nevkusné „sci-fi“ umělé kytky, ale byly to živé nádherné exempláře špirlice nachové (Sarracenia purpurea). Tehdy jsem poprvé v životě viděla špirlice, a to se mi stalo osudné. Nemusím snad dodávat, že jejich kournoutovité listy, zevnitř s chloupky na víčku mě natolik šokovaly a okouzlily, že jsem si samozřejmě vybrala podle sebe ten „nejhezčí“ exemplář a odnesla si ho domů. Prodavačka mi ještě dala radu, že musí stát pořád ve vodě. Takto vybavená „marťanskou“ rostlinkou a cennou radou

jsem nadšeně dorazila domů. Tam jsem se pochlubila novým úlovkem, který byl ze strany členů mé rodiny brán velmi podezřele, protože „to“ rovněž viděli prvně v životě. Druhý den jsem si opsala název ze štítku v květináči a ve chvílích volna prozkoumávala v práci internet. Získala jsem spoustu zajímavých informací a také narazila na internetový časopis Chramst! a jeho forum. V knihkupectví jsem si koupila knihu Masožravé rostliny od Davida Švarce a tam jsem zjistila, kolik krásných „trubiček“ ještě existuje a rozhodla jsem se, že si pořídím další. Do zimy mi ještě přibyla S. psittacina a tři voříšci, které se mi teprve teď podařilo s pomocí jednoho odborníka (M. Srby) určit. Kytičky byly vitální, rostly jako divé, a tak mě lákaly k dalším nákupům. Měkkou vodu jsem si brala z práce, takže nic nebránilo rozšíření „sbírky“ o další kusy, jen to zimní období…. Masožravky bohužel zmizely z pultů, lépe řečeno špirlice. A tak jsem zatím sehnala nějakou hybridní láčkovku, kterou jsem rozšířila řady svých rostlin. Bohužel jsem na jaře zjistila, že mi uhnila S. psittacina, ale naštěstí jsem na ní opět narazila v obchodě, takže jsem ji znovu koupila. S větším množstvím MR jsem získávala stále nové informace a zkušenosti s jejich pěstováním. Koupila jsem si druhou knihu od autora Ing. Z. Ježka a stáhla z netu knihu RNDr M. Studničky. Prázdné akvárium bez rybiček, jen se šneky a vodními rostlinkami se nakonec zlikvidovalo a stalo se prvním útočištěm láčkovek, které se postupně rozrostly na tři kusy. Ovšem pravý „rozkvět“ mé sbírky nastal v momentě, kdy jsem se šla podívat na zahájení provozu skleníku Fata Morgana. Před ním byly totiž stánky se spoustou masožravých rostlin. Musím přiznat, že skleník s tropickými motýly byl sice krásný, ale mě ovládala jedině touha udělat pořádný „nákup“. Koupila jsem si pět různých druhů a kříženců špirlic a svou první darlingtonii. Všechno jsem to doma vyložila na balkón a kochala se rozrůstající sbírkou. V té době už měli mí voříšci opravdu krásné a vybarvené


Trifid 2005 / 2

láčky a chytali hmyz jak na běžícím pásu. Tehdy si masožravky získaly úctu mé rodiny a jejich „užitečnost“ v očích rodinných příslušníků velmi stoupla, dá se říci, že obsadily druhé místo hned za zeleninou….. Další díra v mém rozpočtu vznikla na podzim při výstavě v botanické zahradě Na Slupi. Získala jsem dalších pět špirlic a viděla spoustu dalších, „které musím mít“. Pak už do mé sbírky zavítala jen jedna obyčejná zelená mucholapka z květinářství. Přes zimu jsem vypracovala objednávku na několik špirlic, mucholapek, heliamforu a pár bublinatek, z nichž většina už teď zdobí mou sbírku. Bohužel jsem zároveň narazila na několik dalších „nutných pohledávek“, které musím mít, a tak jsem si sesmolila předběžný seznam a už čítá 23 špirlic! „Masožravková infekce“ se rozjela naplno a patrně se s jejími následky budu potýkat do konce života. Začalo to jednou obyčejnou malou špirlicí nachovou holandské provenience, ale kde to skončí? Rostliny nejen, že přibývají, ony také rostou! A dosahují čím dál větších rozměrů! Zatím se má sbírka pohybuje přibližně okolo 30 exemplářů špirlic, jedné darlingtonie, j e d n é h e l i a m f o r y, b u b l i n a t k y, t ř í mucholapek a láčkovek a dokonce přes můj „odpor“ u mě našly útočiště i dvě rosnatky, ale toto stále ještě není konečný stav…. Jako velké povzbuzení k dalším pěstitelským snahám mi letos poprvé vykvetli moji „voříšci“. Všichni tři. Doufám, že příští rok jich pokvete ještě více. Začínám chápat, že pěstitelství masožravých rostlin není jen pouhá zábava, ale je to nemoc, doživotní postižení, které je v podstatě neléčitelné. Měli jsme jedno krásné motto na střední škole: Zahradníkem se člověk rodí a já bych dodala, že jako masožravkář se člověk nejen rodí, ale i umírá…. Ta k a ť v á m v š e m m a s o ž r a v k y jdou! □

21

krátké příspěvky

Četli jsme…. Věda a technika mládeži Zdenek Ježek, „Smrt v zeleném chřtánu“ (Věda a technika mládeži, duben 2005, ročník 59, sekce Botanika, str. 34 - 37, barevné snímky) Autor článku velice působivě a čtivě přibližuje fakta o mucholapce podivné (Dionaea muscipula). Tuto masově oblíbenou masožravou rostlinu ukazuje z „vědečtějšího úhlu pohledu“, a přesto i pro laika snadno pochopitelného. Krásné je vysvětlení sklapovací funkce pastí přes morfologii a jednotlivé fáze sklapování, všeobecné povídání o druhu a jeho rozšíření, doplněné o rady s jeho pěstováním a rozmnožováním. Zaujala mě komplexnost článku, který v podstatě vystihuje všechny základní informace o rostlině jako takové a pro obyčejné smrtelníky krásně popisuje, na jakém principu (chlupy na čepeli pasti atd.) vznikají ony rychlé svíravé pohyby listů, kterými je tato rostlina tak vyjímečná. Článek je přínosný jak pro začínající pěstitele, tak je v něm mnoho zajímavých informací i pro pokročilé „masožravkáře“. JITKA JIŘÍKOVÁ

Rosnatčí trpaslík Drosera platystigma z listových řízků (s barevnou přílohou na straně VII) Minulý rok na podzim jsem rozšířil svou sbírku o prvních pár druhů trpasličích rosnatek. Rostliny jsem nasázel do rašeliny s pískem a těšil se na první sklizeň gemm. Jenže ne u všech druhů se mi dařilo tak, jak bych si to představoval. V květnících se mi objevily larvy smutnic, zanedlouho nastoupila ještě houbová choroba a už přesazováním dost stresované rostliny začaly houfem mizet. Tak tomu bylo i u trpasličí rosnatky Drosera platystigma. Než jsem se rozkoukal, tak byly rostliny bez funkčních kořenů. Při kontrole posledních dvou rostlinek se mi začaly růžice listů v pinzetě úplně rozpadat na jednotlivé lístečky. To je konec, říkal jsem si. Ale nějak podvědomě jsem jednotlivé lístečky zamačkal do mechu rostoucího v květináči. Pak následovalo asi 2 měsíční období, kdy jsem květníku

22

Úchvatný výhled na vydlabanou krajinu kolem Mostu, který jsme viděli na třetí Spanilé jizdě Darwiniany. Více na http://chramst.darwiniana.cz/index.php?clanek=100. Foto © Michal Rubeš

nevěnoval žádnou pozornost. Zkoumal jsem okolní květníky, sbíral gemmy, kde to jen šlo a pozoroval první výsevy gemm. To už byl konec ledna a při jedné pravidelné kontrole květníku s trpasličími rosnatkami jsem začal prohlížet i prázdný květník s Drosera platystigma a vida. V květníku se něco děje, mezi mechem je vidět nějaké maličké zelené rostlinky. Jsou podobné těm, co mi vedle klíčí z gemm. Beru pinzetu a lovím z mechu maličkou rosnatku, abych zjistil, z čeho vlastně vyrostla. Malá rostlinka se vyvíjí uprostřed pasti starého listu, stejně jako jsem to pozoroval p ř i m n o ž e n í D ro s e r a c o m m u n i s z listových řízků. Během dalšího měsíce jsem v mechu našel ještě pět dalších trpaslíků. V současné době už jsou rostlinky srovnatelně velké s kolegyněmi jiných druhů vyrostlých z gemm. Je pro mě milým překvapením, jakou životaschopností příroda tyto masožravé rostliny obdařila. V současné době zkouším množit tímto způsobem D. pulchella, ale zatím ještě nemám žádné výsledky.

Naše internetové diskuzní fórum představuje dozajista jeden z

nejdynamičtějších prvků novodobé Darwiniany. Zprostředkovává jak úzký kontakt, výměnu zkušeností a postřehů mezi členy samotnými, tak zcela otevřeně prezentuje společnost široké veřejnosti a všem, kteří o pěstování masožravých rostlin a jiných botanických kuriozit projeví zájem, či hledají radu a řešení nějakého svého problému. Právě na vysoké návštěvnosti a proměnách fóra lze velice snadno demonstrovat, že Darwiniana není v žádném případě statická, dívá se do budoucna a rozhodně neusíná na vavřínech. Na základě ohlasů a názorů návštěvníků došlo k další reorganizaci jednotlivých sekcí. Zřejmě největší novinkou jsou Tržiště a Komerční info, které měly být přímou reakcí především na poměrně častou otázku návštěvníků, kde se dá sehnat to či ono, a na skomírající inzertní část. Ta totiž byla trochu z očí mimo hlavní dění a současné nové přidružení si proto klade za cíl výrazně zjednodušit dostupnost převážně přebytků nečlenům, což se taky zatím podle prvních ohlasů úspěšně daří a plní tedy konečně svůj účel. Tentokrát nebudu příliš rozebírat příspěvky na téma Škůdci, choroby a neduhy, jelikož až na třásněnky – volně cituji: 1mm velké (i když téměř nelétající) mušky s černobílými příčnými proužky, zespodu na listech láčkovek jsou někde shluky bílých asi larviček či imág, které byly spíše takovým „zpestřením“, se dotazy opět týkaly tradičních smutnic, puklic, plísní a prakticky neškodných chvostoskoků. V poslední době se

Trifid 2005 / 2


VÁCLAV LENK

Ohlasy z fóra aneb co se dělo na webu (http://forum.darwiniana.cz)

PATRIK HUDEC

Redakce Chramst!u se rozrůstá

našeho internetového magazínu začal povážlivě snižovat. I dal jsem oznámení, že hledám redaktora na jeho stránky a rovněž do fóra. To bylo 23.3.2005. Během čtrnácti dnů byla tato informace na fóru shlédnuta 29 krát a bez odezvy. Dal jsem tedy na radu Patrika Hudce a přejmenoval hlavičku oznámení z prostého „Hledá se redaktor“ na „Daruji darlingtonii - přerostla mi. Návštěvnost sice vzrostla, ale redaktor se žádný neozval. Teprve po čtvrt roce mého pravidelného rýpání do čtenářů fóra se nade mnou slitovala naše členka Drahuše Chovancová, která se na zkoušku uvolila redaktorku dělat. Již jsem se seznámil s jejími plány, co všechno by chtěla dělat, a také jsem viděl první odvážné počiny. Nechme se překvapit a držme Draze palce, ať se chutě vrhne do práce. MICHAL RUBEŠ

Redakce Trifida se nerozrůstá Vlastní redakce Trifida se momentálně skládá ze tří lidí: Moje maličkost - ta se stará o technickou stránku, sázím časopis a vlastně tvořím jeho vzhled. Druhá moje maličkost (moje žena Jana) - ta se stará hlavně o korektury, summary a tiskárnu. No a pak je tu ještě Zdeněk Žáček, který se jako šéfredaktor stará o žrádlo p r o Tr i fi d a . S h á n í p u b l i k o v a t e l n é materiály kde se dá a také kde se nedá. Také je neblaze proslulý tím, že když se připlete do nějaké diskuze o masožravkách, diskutující se záhy rozprchnou po jeho obligátní větě „No a to by byl krásný článek pro Trifida, mohl bys to napsat?“. S takovou reputací se články shánějí čím dál hůře. Pokud by tu byl někdo, kdo by se pokusil hledat zajímavé materiály z oblasti MR a JBK a stal by se tak dalším potřebným členem našeho týmu, velmi rádi ho uvítáme. Ozvěte se nám na adresu redakce. (Tu zde schválně neuvádím, sežeňte si ji. Berte to jako zkoušku...;c) ) MICHAL RUBEŠ

Jak jsem psal v minulém příspěvku, práce je moc a přestávám stíhat. Následkem toho se počet příspěvků do http://www.darwiniana.cz

Droserátory předány Protože vytíženost moje a mé ženy je poměrně vysoká, hledám stále cesty, jak si trochu ulevit. Jednou ze starostí, které by se daly dobře předat, je správa Droserátorů. Připomínám, že se jedná o důmyslný propagační materiál společnosti. Je to jakási stavebnice masožravky, která se skládá z ampulky se semínky rosnatky kapské, malého květináče, podmisky, nadepsané cedulky, pytlíku se substrátem (rašelina a křemičitý písek) a také z návodu na pěstování včetně základních informacích o společnosti. Nezdá se to, ale složená výrobní linka je krabice o objemu 1m3. Je potřeba se stále starat o dostatek materiálu a kompletace není zrovna zábavná činnost. Na podzimní výstavu musíme mít připravenou alespoň stovku sad, takže práce je to značná. Pokusil jsem se hodit vějičku do našeho fóra a ozval se mi Rosťa Kracík s tím, že si správu Droserátorů vezme na starost. Vlastní výrobní linku jsme si předali při našem setkání na SJD III. Díky Rosťo! MICHAL RUBEŠ

Nová služba - Komerční info Rozhodli jsme se podpořit také obchodníky s MR a JBK zavedením n o v é s l u ž b y, k t e r o u j s e m n a z v a l Komerční info. Vlastně se jedná o mailing list, do kterého mohou přispívat všichni přihlášení, a který je určen pro sdělení komerčního charakteru. Přiznejme si, že nevyžádaná pošta s různými nabídkami nás všechny (nebo skoro všechny) pěkně štve. Obvykle je cílená na úplně jiný okruh lidí a my pak musíme mazat a mazat... Na druhou stranu si myslím, že cílená reklama / nabídka může být zajímavá. Mnoho z nás by si přálo být informováno o různých cenových akcích a zvláštních nabídkách, pokud by se týkaly MR a JBK. No a k tomu právě slouží ono Komerční info. J ak do něho přis pívat, a jak s i jeho odběr přihlásit zjistíte na našich stránkách http://www.darwiniana.cz v sekci Komerční info. MICHAL RUBEŠ

Trifid 2005 / 2

23

interinfo

rozmáhá prosba o identifikaci rostliny na základě zveřejněné fotografie (v tom lepším případě). Celá věc se má tak, že navzdory veškeré snaze se občas ani zkušení pěstitelé neshodnou na druhu (o varietě a formě nemluvě), krizové jsou v tomto ohledu obzvláště tučnice. Co bych si ovšem už neodpustil p ř i b l í ž i t , j e d i s k u z e , k d e t o t z v. „nejvíce vře“. V tomto ohledu zcela bezkonkurenčně s již více než 100 komentáři a 1000 zobrazení kraluje téma, na jehož počátku stála před cca čtvrt rokem žádost W. Adlassniga z University of Vienna, Faculty of Life Science o tip na lokality uměle vysazených špirlic (mj. v ČR, SR a Polsku) pro disertační práci o přirozeném vytváření mikrobionálního společenství v pastech špirlic v Evropě, daleko od jejich přirozených lokalit v Severní Americe. Zpočátku nevinně vypadající mail zprostředkovaný Honzou Flískem postupně přerostl v diskuzi, do níž se zapojilo nebývalé množství lidí a kde o vášně rozhodně nebyla nouze. Na přetřes se dostalo umělé vysazování hlavně špirlic do přírody (především S. purpurea ssp. purpurea na Tříjezerní slati v 1. zóně NP Šumava, kde byla nedávno podle kolegy Jaroslava Lišky zlikvidována – nepůvodní druh tučnice ovšem zůstal přehlédnut), jejich invazivita a dokonce musel Mirek Srba připomenout, že jednou z priorit Darwiniany je ochrana původních stanovišť MR a dalších mokřadních rostlin, s níž je aktivní vysazování zcela v rozporu. To vše se pak stalo oním startovacím podnětem pro založení další sekce Ankety. V této souvislosti přibližně ¾ zúčastněných nesouhlasilo s volnou výsadbou cizích druhů do naší přírody, na druhou stranu paradoxně pouze polovina respondentů neschválila výskyt Sarracenia purpurea v naší volné přírodě a jen lehká nadpoloviční většina se vyjádřila kladně k otázce, zda podle informací, které mají k dispozici, existují rizika spojená s výskytem S. purpurea v naší volné přírodě. Přeji vydařené léto!

Eva Podbrdská In this story you will learn how can “normal” people turn to growers of carnivorous plants and our colleagues. How I started with carnivorous plants Jitka Jiříková This story about author ’s beginning of collection of carnivorous plants exemplifies how quickly the infection by these plants diffuses.

Zakončení jednosměrné dálnice v mém obývacím pokoji. Foto © Michal Rubeš

Summary

growing this specific carnivorous plant.

Is Pinguicula bohemica Krajina the right species? Jiří Uher Detailed study about species evolution and hypothesis of classification and possible relationships of this significant endemite.

Interesting phenomenon of intestinal flora: Drosera rotundifolia ssp. bohemica Petr Vacek Summation of observation results about this interesting sub-species from its natural habitats.

Factors of in vitro cultivation and sterilizing methods - 2. part Michal Parvanov Series about different factors and effects during in vitro cultivation continues with the Drosera genus.

Photosynthetic aspects of grow of carnivorous plants I. Cost/ benefit model Andrej Pavlovič First part of the unique study about photosynthesis of carnivorous plants is focused on the model of trap development based on advantages for plants.

Report from „Little Roraima“ and other growing places at home and in the garden Part III. - Hen and chickens Zdeněk Žáček Next episode from the colourful author’s diary about Drosera prolifera history. Sowing experiments with Drosophyllum lusitanicum Marcel Kresta Rigorously processed personal experiences on methods of sowing and

24

Short articles We have read – Magazine Science and technology for youth Jitka Jiříková S u m m a r y o f interesting article by Z. Ježek focused on Venus flytrap. Vo i c e s f r o m t h e forum - what happens on our web Patrik „Chtorr“ Hudec Our editor-in-chief monitors and brings a regular report on current web events. Pygmy sundew Drosera platystigma from leaves cuttings Václav Lenk Author describes very interesting experience with life tenacity by which nature can always surprise us.

Příště...

... and other botanical curiosities Fenestraria versus Frithia – unreliable marking of plants from commercial sources Zdeněk Žáček Author describes how it is sometimes difficult to determine our favourite “pet”. How I started with carnivorous plants

Mé zkušenosti s kvetením láčkovice Foto © R. Žáček

Trifid 2005 / 2


Zajímavý fenomén naší květeny: Drosera rotundifolia ssp. bohemica (fotografie k článku na straně 13)

PETR VACEK

Obrázek 01. - Drosera rotundifolia ssp. bohemica v porostu rašeliníku

Obrázek 02. - Drosera rotundifolia ssp. bohemica na přirozeném stanovišti

Obrázek 03. – Početná kolonie jedinců Drosera rotundifolia ssp. bohemica

Obrázek 06. – Květenství Drosera rotundifolia ssp. bohemica


Obrázek 04. – Menší skupinku jedinců Drosera rotundifolia ssp. bohemica

Obrázek 05. – Lokalita ukrytá v lesním porostu

Obrázek 07. – Kvetoucí jedinci Drosera rotundifolia ssp. bohemica na plném slunci

Obrázek 08. – Dospělá rostlina Drosera rotundifolia ssp. bohemica (v porovnání s korunovou mincí)

Trifid 2005 / 2

V

Jak jsem přišla k masožravkám (fotografie k článkům na straně 20 a 21)

Vořech

Pohled na sbírku květen 2005

Moje Dara

Květy voříšků Fotografie v levém sloupci © Eva Podbrdská

VI

Trifid 2005 / 2

Fotografie v pravém sloupci © Jitka Jiříková


Vývoj nové rostlinky trpasličí rosnatky Drosera platystigma z listového řízku. Fotografie k článku na straně 22 @ Václav Lenk

Fenestraria versus Frithia (fotografie k článku na straně 18)

Pravá Fenestraria aurantiaca. Listy jsou kyjovitější a oblejší. Foto © V. Lenk

Na zadní obálce Utricularia calycifida Na zadní straně tohoto originálku jsem našel poznámku 9.5.95. Tehdy mi tato terestrická bublinatka poprvé kvetla. Tuší vyvedená rostlina je kolorována akvarelovými barvami. Na asimilačních prýtech nabývala žilnatina na slunci výrazného nachově fialového nádechu. I když je na obrázku vidět samostatný jedinec, jde o pohled relativní. Rozrůstal se totiž velmi bujně nesčetnými odnožemi po celém květináčku a posléze vysílal stolony i mimo něj. ZDENĚK ŽÁČEK http://www.darwiniana.cz

Frithia pulchra v květu. Květy zůstávají přisedlé v úžlabí listů, které jsou výrazně hranatější a méně oblé, než je tomu u druhu na předcházejícím snímku. Foto © Robert Žáček

Kvíz na obrázku je: a) otisk kůry stromovité plavuně (Lepidodendron) b). odkvetlá palice toulitky (Anthurium) c) břišní pokožka kajmana (Paleosuchus) d) květní primordia láčkovky (Nepenthes) Správná odpověď z minulého čísla: b) tyčinky v květech netřesku (Sempervivum) Fotografie © Jiří Uher Trifid 2005 / 2

VII

2 Trifid Darwiniana

Recommend Documents