4 Trifid Darwiniana

ročník 9

2004 / 4

Trifid

Darwiniana www.darwiniana.cz

portrét rostliny

Bublinatka Sandersonova (Utricularia sandersonii Oliver)

nad povrchem nenápadná subtilní rostlinka, pod ním nemilosrdný dravec (fotografie k článku na straně 18)

Utricularia sandersonii, bělokvětá forma

Věnec trichomů kolem obústí měchýřku

Trávicí žlázky

Foto a mikrofoto © Mirek Srba

Obústí měchýřku

Měchýřek (optický řez - povrch)

Měchýřek (optický řez - vnitřní dutina)

Rostoucí měchýřek U. sandersonii Mikrofoto © Mirek Srba Měchýřek (optický řez - povrch)

II

Měchýřek (optický řez - vnitřní dutina)

Trávicí žlázky

Trifid 2004 / 4


Vlevo nahoře, vlevo uprostřed a vpravo nahoře detaily květu úzkokvěté formy U. sandersonii Vpravo uprostřed asimilační prýty Foto © Michal Rubeš Vpravo dole modrokvětá forma U. sandersonii Foto © Mirek Srba


http://www.darwiniana.cz


Trifid 2004 / 4

III

Rostou kříženci špirlic lépe? aneb Heterozní efekt u hybridů rodu Sarracenia (fotografie k článku na straně 20 © Mirek Srba)

Sarracenia (purpurea x leucophylla) x psittacina. Tato a všechny rostliny zachycené na této stránce jsou staré 18-22 měsíců.

Sarracenia [(purpurea x leucophylla) x minor var. okefenokeensis] x psittacina

Sarracenia minor var.okefenokeensis x psittacina

Sarracenia psittacina x [(purpurea x leucophylla) x minor var. okefenokeensis]

Vážení kolegové,

Trifid na CD

DARWINIANA přežila další rok své existence a nevedla si vůbec špatně. Všichni jistě víte, co tím mám na mysli. Kéž je k nám příští rok alespoň tak štědrý na superčleny, nápady i jejich realizace jako ten letošní. Budeme to potřebovat. Čeká nás uspořádání Euroburzy. Zatěžkávací zkoušku máme za sebou. Byla jí výstava MR v BZ Na Slupi. Její organizace a průběh pod vedením kolegů Mirka Srby a manželů Jany a Michala Rubešových neměly závažných nedostatků. To, co vše dokázali manželé Rubešovi za celý týden trvání výstavy zvládnout, je prostě k neuvěření. Fantastická byla rovněž nezištná pomoc mnoha řadových členů. Prostě: úžasná atmosféra sounáležitosti, která se v dosavadní historii „D“ jen obtížně hledá. Uvedená prověrka tedy stanovila solidní základnu, z níž je možné odstartovat celou řadu příprav vedoucích ke dni „D“, k Euroburze ´05. Přípravy na tuto megaakci budou jistě dominantní, ale současně je třeba pokračovat v udržování a zlepšování současného náročného provozu DARWINIANY. Pokud se nám podaří obě tyto základní linie vést tak, aby si vzájemně nepřekážely, aby spolu ladily, pak máme vystaráno. Krásné Vánoce všem a do Nového roku přání, ať nám stanovená předsevzetí opravdu ladí. Dne 30.11. 04,

Vážení členové vážené společnosti! Od tohoto čísla je možné vybrat si, v jakém formátu budete odebírat Trifida: tisk nebo elektronickou verzi (PDF na CD). Informaci o možnosti volby jsem uveřejnil v říjnu na našich internetových stránkách a poslal mailem jako Interinfo. Do dnešního dne se mi přihlásilo 12 zájemců a ti také toto číslo jako CD dostali. Důvody, proč jsme se rozhodli Trifida nabízet také na CD, jsou dva. Někteří z nás jsou prostě elektronicky orientovaní a této verzi dávají přednost. Nevadí jim číst si něco na obrazovce, případně si zajímavé články sami vytisknou a pak se nemusejí obávat rozlité kávy, a tak podobně. Navíc se CD dobře archivuje a hlavně prohledává. Další důvod je ekonomický. Náklady na výrobu a distribuci CD jsou nižší, než tisk barevného Trifida. Navíc na CD budou další elektronické materiály, které není možné včlenit do tištěné verze, jako třeba fotogalerie z akcí společnosti nebo fotografie k článkům, které se do tisku prostě nevešly. Pokud se rozhodnete, můžete si kdykoliv zvolit médium, které chcete dostávat. V tom případě mi dejte vědět mailem, telefonem, dopisem, ... Kontakt najdete v přiloženém seznamu členů. Jistě se najdou tací, kteří budou chtít obě verze. Bohužel, v tomto případě by společnost náklady neutáhla. Tito členové si tedy vyberou odběr tištěného Trifida a budou mít možnost si CD dokoupit za 200,- Kč na rok. Jedno CD přijde tedy na 50,- Kč. V této ceně jsou zahrnuty nejen čisté náklady, které bez

PREZIDENT

ZDENĚK ŽÁČEK DARWINIANY

(Sarracenia (rubra x leucophylla) x rubra ssp. ‚Jonesii‘) x Utricularia longifolia vytvořená přímo na naší podzimní výstavě MR. Autor rostliny a fotografie © Michal Rubeš

práce (která se u nás nepočítá ...) jsou asi 15,- Kč, ale i jisté dorovnání nákladů na chod společnosti, vydávání Trifida, udržování webu, atd. Prostě je to „něco navíc“. Trifid na CD je zase další práce k tomu všemu, ale věřím, že se vyplatí nám všem. Diskuze na téma „Trifid na CD“ probíhá na našem internetovém fóru (http://forum.darwiniana.cz). Podělte se o svůj názor na toto téma s ostatními a dejte mi tak zpětnou vazbu. MICHAL RUBEŠ

Sarracenia psittacina x [(purpurea x leucophylla) x minor var. okefenokeensis]

IV

Prezident společnosti Zdeněk Žáček sleduje dění ve skleníku od jednoho prodejního stolku. Ten den prodejci neměli dobrou tržbu... Foto © Michal Rubeš

Sarracenia rubra ssp. gulfensis x oreophila, horní část láčky

Trifid 2004 / 4



Trifid 2004 / 4

1

Trifid

Řízení letového provozu ČR, s.p. sponzoruje tento ročník našeho

ročník 9, číslo 2004 / 4

Děkujeme!

ISSN: 1214-4134 Darwiniana společnost pěstitelů masožravých rostlin a jiných botanických kuriozit sídelní adresa:

Darwiniana, Ústavní 139, 180 00, Praha 8 Česká republika

IČO:

86596179

č.ú.:

eBanka 1450250001/2400

internet: email:

http://www.darwiniana.cz [email protected]

prezident: viceprezident:

Zdeněk Žáček Miroslav Srba

správní rada:

Bc. Josef Mazurek Jana Rubešová Michal Rubeš RNDr. Richard Pichl

redakční rada: redakce:

Zdeněk Žáček & Jana Rubešová Zdeněk Žáček Jana Rubešová Michal Rubeš

pokladník: účetní: knihovna: semenná banka: distribuce Trifida:

Michal Rubeš RNDr. Richard Pichl Miroslav Srba Miloš Šula Leoš Bártík

Veškerá korespondence by měla být zasílána na sídelní adresu společnosti. Jakékoliv materiály k publikaci jsou vřele vítány. Redakční rada si vyhrazuje právo na výběr a úpravu příspěvků. Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. 31. 10. 2004

Publikace je vydávána vlastním nákladem Darwiniany a pouze pro členy společnosti! roční členské příspěvky:

300,- Kč (230,- Kč do 15-ti let) nebo €15.00

1 1 3 6 8 10 11 12 13 14 15 16 18

Publikace je neprodejná a neprochází jazykovou úpravou. Kopírování a redistribuce této publikace nebo jakýchkoli jejích částí je bez vědomí a souhlasu správní rady zakázáno! © 1997 - 2004 Darwiniana. Všechna práva vyhrazena.

19 20 21 21 22 22 22 22 23 24

Vážení kolegové Trifid na CD Domestikace masožravých rostlin Masožravky v paneláku Zprávy z „Malé Roraimy“ a z ostatních fytonik na zahradě i doma Díl I. - Hardware a jeho lokalizace Ohlédnutí za výstavou Hlasy z fóra aneb co se dělo na webu Polyversum – biofungicid Clianthus formosus – symbol Jižní Austrálie Jak snadno pěstovat ... špirlice A teď trochu zručnosti Rozlišení ekologických skupin v rodu Drosera podle funkce lapacích orgánů Bublinatka Sandersonova (Utricularia sandersonii Oliver) - nad povrchem nenápadná subtilní rostlinka, pod ním nemilosrdný dravec Když amatéři vyrazí na turiony bublinatek Rostou kříženci špirlic lépe? Bělokvětá tučnice znovuobjevena! Ještě k lokalitě poblíž Veselí nad Lužnicí Členské příspěvky 2005 Jak s pěnězmi na příští rok? Účetnictví...? Opravník „T“ 3/04 Seznam vědecké literatury o MR za rok 2004 Summary

Na obálce D. muscipula Foto © Michal Rubeš

2

MICHAL RUBEŠ

časopisu částkou 25.000,- Kč.

vychází čtvrtletně

redakční uzávěrka:

Domestikace masožravých rostlin

Trifid 2004 / 4


Masožravé rostliny jsou pro širokou veřejnost zatím stále velmi zvláštní a vyjímečné rostliny. Právě proto je pěstují převážně zvláštní a vyjímeční lidé. Pokud nevěříte, podívejte se kolem sebe na pěstitele, které znáte. Každý z nich by se dal charakterizovat slovy „jo, tak ten je taky takovej divnej“. Přes tyto nadšence, které veřejnost vnímá jako více méně neškodné blázny, se dostávají masožravky do povědomí lidí jako velmi zvláštní tvorové na rozhraní rostlinné a živočišné říše. Zeptejte se schválně člověka masožravkou nezasaženého, jestli by si takovou kytku domů pořídil. Většinou se začne vykrucovat a má k tomu obvykle dva hlavní důvody: 1. Masožravky jsou kytky, které nemohu doma pěstovat, protože je to velmi složité. Nevím kde bych jí chytal brouky a vůbec jak se k ní chovat. Nakonec by mi stejně chcípla. Já chci jen kytku zalít a jít. 2. Nechci, aby se ze mně stal takovej magor jako vy. S tím prvním vysvětlením se setkávám častěji a podle mého názoru funguje zároveň jako výmluva pro bod číslo 2. Jenže si za to můžeme sami. Když už se nás někdo na masožravky zeptá, zahrneme ho spoustou odborných slov jako „tentakoule“ a „asimilační prejty“, ze kterých je onen chudák lehce nervózní. Pokud se i přesto odhodlá a zeptá se na masožravku, kterou by mohl doma pěstovat, spustíme palbu otázek jako „Kolik máš světla?“, „Jakou máš vlhkost?“, „Máš kde zimovat?“ a podobně. Na tyto otázky si začneme sami odpovídat, protože naše oběť začne nesouvisle blekotat. Nakonec ze sebe vysypeme latinské názvy rostlin, které si ten dotyčný stejně nezapamatuje. Vítězným pohledem pak provázíme prchajícího zaručeně přesvědčeného nepěstitele masožravých rostlin. Máme tedy zájem na rozšíření masožravek mezi „ty ostatní“? Moje odpověď jako bafuňáře Darwiniany zní http://www.darwiniana.cz

Utricularia calycifida z mé sbírky Roste volně v pokoji pod zářivkami. Prýty jsou malé, oblé a jaksi kožovité, ale přesto pěkně vybarvené. Prakticky stále kvete. Foto © Michal Rubeš

„ano, najděte si to ve stanovách“. Ten pravý důvod je však odhalit lidem jejich krásnou tajemnost, mlsnou rafinovanost, ale také přiblížit jim další kousek fascinující přírody. (Cítíte to magorství? A pak se jim divte.) Co však je třeba, abychom masožravky dostali mezi „normální“ lidi? Hlavně si musíme uvědomit, že my je tam nedostaneme. Nanejvýš k pár lidem a dost. Ale můžeme vytvořit podmínky pro to, aby si masožravky našly samy cestu k veřejnosti! Jaké to jsou? 1 . Ve ř e j n ě d o s t u p n é n e o d r a z u j í c í informace o MR. 2. Propagace – lidé se musí dovědět, že masožravky existují. 3. Dobrá dostupnost rostlin, zvláště těch snadno pěstovatelných.

Trifid 2004 / 4

Veřejně dostupné informace Trifid není služba tohoto typu. Vychází pouze pro členy a veřejnosti jsou k dispozici čísla starší dvou let. Navíc obsahuje i odborné články, které laika můžou odradit. Pravdou ale je, že obsahují mnoho zajímavých informací, a pokud jsou na ně lidé upozorněni, mohou se k nim snadno dostat. Internetové stránky Darwiniany (http://www.darwiniana.cz) nabízí veřejnosti hlavně elektronický časopis Chramst! a diskuzní fórum, na kterém v poslední době snad žádný dotaz nezůstal nevyřešen. K dispozici jsou i obsahy a kompletní čísla starších Trifidů. Stále však chybí komplexní informace o druzích masožravek i jednostlivých rostlinách. Obecné informace jsou dostupné na několika jiných webech, a tak by nemělo smysl je sem dávat a duplikovat je. Navíc připravujeme rozsáhlý projekt VAMR (velký atlas

3

Drosera adelae Růžice mají průměr kolem 5 cm. Struktura listů je rovněž kožovitá. Foto © Michal Rubeš

masožravých rostlin) který bude velmi podrobně popisovat masožravky. Někteří z vás se pousmáli. Ano, o VAMRu se už mluví dlouho. Tento projekt se dlouho odkládal, bylo mnoho jiných starostí, ale teď již je naprogramována základní kostra a první data pomalu plní databázi. Bude se jednat o cenný zdroj informací pro začátečníky a nejen mírně pokročilé.

Propagace Aby se lidé o masožravky vůbec mohli zajímat, musíme jim o nich říct! Mnoho lidí si stále myslí, že masožravé rostliny jsou produkt spisovatelů s bujnou fantazií, případně že existují, ale jenom někde v tropech, kde středoevropana neohrozí. V případě propagace máme do jisté míry ruce svázané, na pořádnou reklamu nemáme peníze. Smysl má však pořádání výstav, kde se veřejnost setká s opravdovými masožravými rostlinami. Poslední týden v září v botanické zahradě Na Slupi jedna taková, kterou pořádala Darwiniana, proběhla. Byla to velmi vydařená akce a návštěvníci odcházeli s mnoha novými poznatky, informacemi a taky květinami. Zvláště jsme se věnovali školám a snad tak oslovili naše budoucí náhradníky.

4

Dostupnost rostlin

specializovaných prodejců, kteří často i poradí s vhodným výběrem a kvalita rostlin bývá většinou velmi dobrá. Mnoho lidí si však masožravku nechce pořídit jen kvůli tomu, že je masožravá, ale také chce, aby hezky vypadala a zároveň se dobře pěstovala, pokud možno na stole v pokoji. Těmto podmínkám téměř vyhovuje snad akorát rosnatka kapská. Tedy, pokud ten stoleček je hned u okna a nezapomenu ji zalévat. Jsou i jiné rostliny, které splňují tyto požadavky, ale krásné jsou jen pro nás, zaryté masožravkáře. Většina rostlin potřebuje speciální podmínky jako hodně světla, vysokou vlhkost a podobně. Některé rostou, i když jim něco z toho nedáme, ale pak se zase na ně nedá dívat. Proč mít doma krásně rostlou láčkovku, když nemá láčky? Nebo láčky má, ale jsou to takové malé zelené kalíšky, ani vidět to není. Rada zní: „Dejte ji pod poklop, drahý začátečníku!“. Co je to ale platné, když pod poklopem na ni zase není tolik vidět. Zkrátka, masožravka jako plnohodnotná pokojová květina je zatím téměř nedosažitelný sen.

generace jsou schopny žít a přežít ve volnějších podmínkách. Vzpomeňte si třeba na darlingtonii. Z počátku nebyly k dispozici řádně domestikované rostliny a tak těch pár odvážných, kteří ji pěstovali, promývali kořeny studenou vodou, v létě dávali led na substrát a tak podobně. Dnes máme k dispozici kytky, které snáší letní horko v květináči stojícím v podmisce s vodou. Tohle je viditelný úspěch domestikace! Celkem rychlý způsob je vysetí semínek do nepříznivého domácího prostředí. Vyklíčí jen ty, které to chtějí přes nevhodné podmínky zkusit. Přežijí nejsilnější a životaschopné. No a z nich je pak třeba vybrat kytky krásné na pohled. Většina takto pěstovaných jsou totiž pazgřivci nevzhlední. Dobré výsledky je podle mého názoru možné dostat především kombinací uvedených postupů.

Šlechtěmež!

Jaké si kladu cíle? - osvit by měl být ekvivalentem osvětlení na stolku u jiného než severního okna se záclonou - zálivka odstátou vodou z vodovodu do podmisky se stále vlhkým substrátem - kytka musí být na pohled zajímavá, dekorativní - substrát běžný a snadno sehnatelný, přesazování nejdříve po dvou letech - nesmí zimovat, ale může omezit růst - měla by často kvést a sama se v květináči množit - pokojová vzdušná vlhkost, číslo radši neuvádím, prostě čím méně tím lépe

To h l e b ý v á k á m e n ú r a z u a č a s t á příčina zhrzených bývalých pěstitelů masožravek. Z obchodu, kam obvykle chodí na velké měsíční nákupy, si přinesou domů „nádhernou“ masožravou rostlinu s barevným štítkem s nápisem „Nétenpes mix.“, případně jinou podobně označenou. Přinesou ji domů a po čtrnácti dnech zjistí, že ta kytka vypadá nějak jinak a za další týden putuje jako chcíplá do koše s výkřiky „a za tohle jsem vyhodil(a) takový m a j l a n t ! “ . Te n t o d r u h p r o d e j e j e vysloveně kontraproduktivní. Prodejce rychle za speciálních podmínek vyžene velké množství kytek do krásy a prodá je nějakému obchodnímu řetězci, který může vstřebat větší množství. Takové kytky jsou většinou odsouzeny k záhubě a slouží čistě k vygenerování zisku s následným naštváním zákazníka. Zk u s te n a tak o v o u k y tk u u p latn it dvouletou záruku. Trochu lepší situace je v menších květinářstvích, ale rozdíl v kvalitě rostlin a obsluze je veliký. Potenciální masožravkář nemá šanci rozlišit, zda květiny stojí za nákup a zda rada od prodavače není spíš medvědí službou. Mnohem lepší situace je u

Pojďme se pokusit takovou masožravku vytvořit! Nebude to snadné, ale zkoušet to může každý z nás. Způsobů, jak donutit masožravku chovat se pokojově, je několik. Můžete křížit různé druhy mezi sebou a pokusit se vytvořit krásného a odolného voříška. K tomu je však potřeba mít nějaké základy genetiky a „eugeniky“, jinak vám budou vycházet rostlinné ekvivalenty obyvatel ostrova dr. Moreaua. Navíc, křížení je efektivně možné jen u některých masožravek, například špirlic nebo tučnic. Dovedu si představit pokojovou „sáru“ pěkně probarvenou a nepřezimující. Tučnice jako pokojová kytka moc atraktivní není a aby se jí mohla stát, musela by kvést jako o život (vzor africká fialka). Další ze způsobů je postupnou selekcí a změnou podmínek donutit kytku ke „zpokojnění“. Tohle je snazší způsob a hlavně osvědčený. Vždyť se přeci používá při přenosu z přírody do kultury. Doma ve skleníku taková kytka většinou pořádně neroste a často chcípne navzdory velké péči, kterou jí věnujete. Když už přežije první rok, musíte jí podmínky, ve kterých žije, velmi pečlivě hlídat. Teprve další a další

Trifid 2004 / 4


Abych také přispěl svojí troškou do mlýna, přeorientoval jsem svoji sbírku na pokusnou laboratoř, ve které se snažím různé masožravky postupně přizpůsobit domácímu prostředí.

Cíle to jsou vysoké a podle mého názoru u naprosté většiny masožravek těžko dosažitelné. Do těchto podmínek by šly napasovat některé subtropické rosnatky, špirlice a pozemní bublinatky. Ale věřím že „přiohnout“ půjdou i některé láčkovky, špirlice, mucholapka, možná láčkovice a darligtonie. Velmi dobře se mi například povedlo přizpůsobit bublinatku U. calycifida. Dělá sice jen maximálně 2 cm oválné p r ý t y, a l e s k r á s n ý m č e r v e n ý m žilkováním a hlavně často kvete. Nejdříve se jí nechtělo, ale zvykla si a úspěšně se rozšiřuje po květináči. Na pohled je hezká i pro nezasvěcence. Další úspěšně domestikovaná kytka http://www.darwiniana.cz

je rosnatka Drosera adelae. Je až neuvěřitelné, jak dobře se mi uchytila po vyndání z pařníčku. Trvalo jí to asi dva měsíce, po které jsem ji měl střídavě přiklopenou uříznutou PET lahví, ale nakonec se chytila a kolem začala růst i miminka. Ta vypadají dokonce ještě lépe než mateční rostlina. Vím o dalších dvou případech úspěšného pěstování D. adelae při pokojové vzdušné vlhkosti. Tato rostlina je jistě horký kandidát pro pokojizaci. Sice moc nekvete, ale vypadá velmi pěkně a hezky se rozrůstá. Další pokus probíhá u multikřížence Sarracenia psittacina × (mitcheliana × minor). S kolegou Srbou jsme téma domestikace probírali a on vybral ze své sbírky „voříšků“ právě tento s tím, že by se mohl stát horkým kandidátem na domácí chov. Rostou u mne od semenáčků, ale zatím nevypadají moc výstavně. Jsou necelý rok staré a tak uvidíme, jak budou vypadat až dospějí.

Kdo z toho má užitek? Je sice pěkné domestikovat masožravky, ale kdo z toho bude těžit? Když se nad tím zamyslíme, tak prakticky všichni.

Normální lidé se nebudou bát pořídit si masožravku, ztratí ostych. Některým se tyto kytky zalíbí natolik, že se jim pak budou věnovat naplno, případně se stanou členy Darwiniany (autor má mimo jiné na starosti nábor nových členů „D“). Pokud se začnou masožravky rozšiřovat mezi lidi, budou si je také ve větší míře kupovat. Takže se to týká i prodejců. Ostatně právě prodejci by měli mít největší zájem na vyšlechtění dobře rostoucích druhů, což už vlastně vyplývá z toho, co jsem psal v úvodu. Domestikovat masožravé rostliny může každý z vás. Není takový problém si najít kousek drsnějšího místa mimo akvária s chladícím a mlžícím agregátem. Navíc vás může hřát pocit, že jste udělali něco pro popularizaci masožravek (nejen) v naší zemi. Pokud se obor domestikace uchytí, vytvořím na webu Dawiniany novou platformu, která se jí bude zabývat, shromažďovat vaše poznatky a informace o „upokojených“ rostlinách. Teď mne napadá, zabývá se někdo z vás „zahradizací“? □

Tak tohle je moje domestikační laboratoř zařízená v nábytkové stěně v obývacím pokoji. Uprostřed je zavěšen jakýsi kříženec láčkovky (dar od Richarda Pichla), který ochotně dělá pasti v pokojové vlhkosti. Foto © Michal Rubeš

Trifid 2004 / 4

5

Masožravky v paneláku (s barevnou přílohou na straně V)

MAREK SVÍTEK Te n t o č l á n e k j e u r č e n p ř e d e v š í m začínajícím pěstitelům nebo těm, kteří nemají na své rostliny tolik času, kolik by potřebovali. Svého času se rostliny označovaly podle stupně obtížnosti pěstování. O něco podobného se pokusím i já, ale s určitou výjimkou. Zaměřím se výhradně na mexické tučnice jako rostliny, které snesou téměř jakékoli zacházení. Tedy alespoň některé z nich. Ptáte se, proč mám takové náročné požadavky? Patřím bohužel k lidem, kteří nemají na své rostliny dostatek času. V době mé časté nepřítomnosti přebírají starost o rostliny příbuzní a výsledky bývají někdy žalostné. Zejména v zálivce uplatňují v praxi tzv. třetinový systém, tj. třetina rostlin je vyschlá, třetina přelitá a zbývající třetina je zalitá tak akorát. Třebaže masožravé rostliny, alespoň ty moje, v zásadě snášejí nebo dokonce vyžadují vlhkost vyšší, popsaný způsob některým zcela nevyhovuje a jiným druhům rostlin už vůbec (zejména epifytní orchideje by plakaly, kdyby mohly). Rostliny ve vitríně na okně se zase přehřívají a vyžadují adekvátní úpravu mlžení a větrání podle aktuálního počasí. No, a kdo se vám o to bude pořád starat! To znamenalo, že jsem si musel vybrat ze dvou cest, kterými se bude moje sbírka ubírat (po pravdě jsem nakonec využil obě možnosti). První možností je plná nebo částečná automatizace všech pěstebních zařízení; proveditelné, ale náročné a nákladné. Ale výsledky mohou být dobré a po čase se vyplatí v dobrém stavu rostlin. Tento způsob jsem zvolil především pro láčkovky a některé orchideje. Druhou možností byl nelehký úkol najít skupinu masožravých rostlin, která bude tolerovat zmiňované výkyvy kultivačních podmínek tj. nejlépe občasný přísušek či stálou vlhkost a pokud možno nebude potřebovat speciální pěstební zařízení, v ideálním případě snese trvalý pobyt na okenním parapetu. A v zimě rostlinám nebude vadit suchý a teplý vzduch od ústředního topení a také nedostatek světla. Asi se vám teď zdá, že jsem se docela zbláznil, a že bych měl na pěstování raději

6

zapomenout. Ale podívejme se na možnosti mas o žr av ý ch r o s tlin a k limatick é podmínky, v nichž ve své vlasti rostou. Potřebuji tedy „něco“ z horkých, polopouštních či pouštních oblastí. Jednou z možností jsou australské endemity, ale ty se mi příliš neosvědčily v z i m n í m o b d o b í . Ta m u ž p o u h ý okenní parapet nestačil. Takže celkem pochopitelně se můj další výběr zaměřil na známou skupinu tučnic s dvojtvarými růžicemi, které vesměs pocházejí ze Střední Ameriky, převážně z jižního Mexika. Proto se také tučnice z této oblasti někdy nazývají (třebaže nepřesně) mexické tučnice. Typickou vlastností mexických tučnic je tvorba vzhledově odlišných zimních a letních růžic. Rozdíl není někdy patrný na první pohled, vynikne teprve při porovnání obou typů růžic vedle sebe (P. agnata, P. esseriana). Známe i další výjimky z tohoto pravidla, protože existují tučnice, které v přírodě mají masožravé růžice po celý rok – zimní růžice vůbec netvoří (P. moctezumae, P. emarginata, P. moranensis) a P. sharpii dokonce přežívá období sucha pouze pomocí semen. Letní růžice se skládají z několika plochých (někdy na okrajích ohrnutých listů) listů a mají lapací funkci. Tvar listů závisí na konkrétním druhu, takže na jedné straně nacházíme široké oválné až vejčité listy (P. moranensis) a naopak zase velmi úzké listy dosahující délky 6 - 12 cm (P. gypsicola, P. moctezumae). Zhorší-li se podmínky k růstu, vytváří tučnice nápadně zhuštěnou růžici, která se skládá z velkého počtu drobných lístků. Pravidelně rostliny zahajují tvorbu těchto růžic s nástupem „zimního“ sucha, a proto se označují jako zimní. Zimní růžice mají sukulentní charakter a obsahují zásobu vody. Svým vzhledem drobnější zimní růžice připomínají netřesky. Listy bývají často pokryty jemnými chloupky a nemají lapací funkci. Ani v této fázi mexické tučnice neupadají do dormance, ale v rostlinách stále probíhá asimilace a další nezbytné životní pochody. Řada druhů v této růstové fázi i kvete. A protože do této skupiny patří mnoho velkokvětých

druhů, na jaře, a u některých tučnic po celou sezónu, se listové růžice ozdobí nádhernými květy. Před takovými deseti lety se v našich sbírkách nacházelo jen několik málo druhů (P. moranensis, P. agnata, P. x ´Sethos´) a ostatní byly více či méně hůře dostupné. To už dávno neplatí a mohl jsem tedy vyzkoušet poměrně pestrou druhovou skladbu. Po několika letech pokusů jsem za cenu určitých ztrát vytřídil druhy, o nichž mohu skutečně s klidným svědomím prohlásit, že snesou téměř jakékoli zacházení: P. moranensis, P. agnata, P. colimensis, P. cyclosecta, P. gracilis a celá řada kříženců jako jsou P. gigantea x P. moctezumae, P. jaumavensis x P. agnata, P. agnata x P. esseriana nebo P. x Áphrodite´. Tyto prověřené tučnice mohu pro okenní parapet v bytě s ústředním vytápěním doporučit. Porostou jen s minimálními nároky na kultivační podmínky. Všechny výše vypsané druhy pěstuji v současnosti po celý rok na okenním parapetu, pravidelně kvetou a odnožují. Ostatní, které jsem z přehledu vynechal, jsou o něco náročnější a požadují citlivější zacházení. Některé jsem po určitých přehmatech ještě zachránil, jiné mně bohužel navždy opustily. Samozřejmě, že některé druhy jsem ještě nevyzkoušel. Ale co by to bylo za doporučení, kdybych také neuvedl podmínky, v jakých rostliny pěstuji. Obecně mohu říci, že tyto tučnice nepotřebují nic speciálního. Snad s jedinou výjimkou a tou je světlo v letním období. Světlo se celkem pochopitelně ukázalo klíčovým faktorem a upřímně řečeno bez dostatečného osvětlení v hlavní růstové periodě to skutečně nejde. Mně se osvědčil okenní parapet orientovaný na severovýchod, kam dopadá slunce přibližně do 11 hodin dopoledne. Druhá strana domu obrácená na jihozápad je u mě slabší co do světelných podmínek, protože okna jsou za lodžií umístěnou ve výklenku panelového domu. Zde musím většině rostlin přisvětlovat a tučnicím se zde příliš nedaří. Největší roli podle mě hraje skutečně lodžie ve výklenku, která parapet hodně stíní. Zbytek je však zcela jednoduchý.

Trifid 2004 / 4


Používám lehký vzdušný substrát - směs rašeliny a perlitu (2:1), nádoby 8×8 nebo 10x10 cm vždy s drenáží. Většina druhů toleruje poměrně široké rozmezí pH substrátu, nicméně vápnomilnějším druhům do substrátu přidávám drcený travertin (když mi došel, se stejným úspěchem jsem použil mramorovou drť, která je běžně k dostání např. v OBI). Protože přibližně po roce dojde k zasolení substrátu, rostliny vždy na jaře přesadím do nového. V letním období stojí všechny rostliny v misce s vodou. Používám odstátou vodovodní vodu. Svého času jsem ji upravoval Torbexem, pak jsem přestal a nepozoruji u tučnic žádnou zvláštní změnu. Teploty odpovídají okolním letním. Nepřihnojuji. Dormanci zahajuji přibližně v listopadu, kdy přestanu zalévat a substrát nechám pomalu vyschnout. Z tohoto pravidla můžu vyčlenit druhy, u nichž není suché zimní období nezbytné: P. moranensis, P. agnata, P. moctezumae, P. emarginata a hybridní Áphrodite´,

které mohou zůstat po celou sezónu ve vodě a rostou dál, maximálně svůj růst zpomalí, listy jsou protažené a světlejší v důsledku nedostatku světla. Samozřejmě, že přisvětlení jim pomůže, ale skutečně postačí i pouhý okenní parapet. Na jaře se rostliny rychle vrátí do své původní kondice. Ale i tyto druhy lze podrobit zimní suché periodě bez jakýchkoli následků. Ostatní zmiňované druhy přechází ve více či méně výrazné zimní růžice. Rostliny ponechám stále na parapetu v pokojové teplotě (tyto druhy skutečně chladnější období striktně nevyžadují, ono se taky v obývacím pokoji obtížně realizuje). Asi tak dvakrát za zimu je mírně zaliji a jednou týdně mlžím. V těchto podmínkách bez problému vydrží až do jara. Přibližně v březnu, když už je více světla, opět obnovím zálivku. V této době začínají první druhy nasazovat na květ – často ještě před obnovením zálivky. Po odkvětu se často mateřské růžice samy rozdělují a můžu

tedy vesele své tučnice množit. Jiný způsob rozmnožování u těchto druhů v současnosti nepoužívám, i tak občas nevím, kam s přebytky. Některé z nich dokonce dokáží vytvořit úplnou houštinu přepadávající z nádoby na všechny strany – v tom vyniká zejména hybridní Pinguicula x Áphrodite´. Předpokládám, že tento článek asi znechutil zkušené pěstitele masožravých rostlin, kteří si teď o mě nemyslí asi nic dobrého. Nechci samozřejmě podporovat lenochy, kteří se nechtějí o své rostliny starat. Mým cílem není ani poskytnout speciální nebo univerzální návod na pěstování masožravých rostlin v „paneláku“, ale jednoduchý postup pro začínající pěstitele a zejména pro ty, kteří nemají k dispozici nic víc než pouhý okenní parapet. A pro ty jsou zmiňované druhy tučnic jako stvořené. A od nich je už cesta k náročnějším druhům snazší. Navíc jsou tyto druhy snadno a poměrně levně dostupné, takže ani případné ztráty tolik nemrzí. □

P. agnata x esseriana Foto © Marek Svítek


Trifid 2004 / 4

7

Zprávy z „Malé Roraimy“ a z ostatních fytonik na zahradě i doma Díl I. - Hardware a jeho lokalizace ZDENĚK ŽÁČEK Tímto seriálem se chce autor zcela bez příkras a otevřeně podílet s ostatními o své zkušenosti s pěstováním masožravých i nemasožravých rostlin v místě svého bydliště. Nehodlá si činit patent na rozum. Nechce poučovat. Jeho jediným cílem je co nejvěrněji čtenáře seznamovat s vlastními filozofickými i praktickými přístupy na tomto poli. Než se pustím do popisu hardwaru, „kastle“ či „strojáku“, který je současným vynuceným základem rostlin, do jejichž pěstování jsem se rozhodl pustit, měl bych Vás trochu blíže seznámit s místem děje, s jeho makroprostředím.

Bydlím v jednom z domů okrajové pražské čtvrti označované jako Staré Bohnice, která je součástí Prahy 8. Jde o dům jednopatrový, který sestává ze čtyř velkých bytů. Dva jsou naproti sobě v přízemí a dva v patře. Ke každému bytu přísluší menší zahrádka. Já s rodinou obývám jeden z přízemních bytů, který vlastně zabírá celou jednu polovinu přízemí. Čtvrť, v níž bydlím, se nachází velmi blízko přírodovědecky cenných (a také zákonem chráněných) lokalit rozesetých přerušovaně po vysokých členitých a strmých svazích vltavského údolí. Jsou to nejsevernější výspy četných teplomilnějších druhů rostlin a živočichů z jižnějších oblastí,

které se tady vzhledem k příznivému klimatu uchytily při ústupu posledního glaciálu a přežívají tu dodnes. Dalším významným fenoménem mého bydliště je bezprostřední sousedství s parkem psychiatrické léčebny Bohnice, od něhož naši zahrádku dělí pouze masivní mříž plotu s betonovou podezdívkou. Jde o rozsáhlý zvlněný areál zarostlý celou řadou pozoruhodných dřevin, které se mozaikovitě střídají se světlinami parkových lučin. Vlastní byt sestává z velké haly (sever), ze dvou velkých pokojů (jih a východ), ze dvou menších obdélníkových místností (východní expozice), z kuchyně, koupelny, WC, z

Obr. 1: Půdorysné schéma našeho bytu včetně zahrady Šedě: skleník, „Malá Roraima“ a 3 menší nádrže; Šrafovaně: rohová police; Parapet v mé pracovně zvýrazněn plošným rozšířením

balkónu (sever) a z verandy (východ), z níž po třech schodech sejdete přímo do zahrady. Zahrada byt vlastně téměř zcela obklopuje, a proto zde lze nalézt rozmanité polohy vůči všem světovým stranám (viz obr. 1). Celý byt je v zimním a chladnějším období vytápěn ústředním topením. Místnosti mají vysoké stropy a tak i v největších parnech si náš kamenný dům postavený snad ještě za první republiky uchovává dlouho příjemný chládek. V celém bytě jsou vysoká dvojitá okna, mezi nimiž jsou parapety. Okna jsou rozdělena na tři samostatně otvíratelné a zavíratelné oddíly, což má velký význam z hlediska regulace větrání, chlazení a v zimě i zateplování, zvláště ve dnech, kdy venkovní teplota klesá pod bod mrazu. V současné době je má sbírka značně redukovaná, nesrovnatelně menší než kdysi, kdy vítězila zbrklá touha mít co nejvíce zástupců MR od každého rodu. Kde všude byste na ně vně i uvnitř našeho bytu mohli narazit? Níže uvádím pouze stručný popis jednotlivých nik. Ke konkrétním rostlinám, které v nich už pěstovány byly, anebo k takovým, které v nich nyní aktuálně pěstuji, se budeme vracet v jednotlivých dalších dílech. Mohu slíbit, že nevynechám ani zkušenosti, kterých jsem dosáhl s rostlinami, o něž jsem později zcela přišel. Pokusím se do tohoto pojednání zahrnovat i své budoucí plány, minulé nezdary a vůbec všemožné úvahy, které se mi hemží hlavou právě v souvislosti s nemotornou snahou vytvořit rostlinám

vhodná mikroprostředí v podmínkách, v nichž se nacházím. A píšu-li „v podmínkách“, chtěl bych zdůraznit, že v amatérských a ovlivněných tedy nejen nároky rostlin, ale i mým časem, jenž jim mohu věnovat, financemi, které do nich mohu investovat atp. Začněme zahradou. Na jaře a přes léto má největší kapacitu určitě středně velký nevytápěný skleník s jedním automatickým hydraulickým větracím oknem ve střeše a s jedním větracím střešním oknem, které se ovládá manuálně. Jeho možnosti ve zmíněných ročních obdobích mne dříve sváděly k pěstování rozmanitých MR, tu s větším, jindy s menším úspěchem. Čím větší počet rostlin skleník zaplňoval, tím větší starost s příchodem prvních podzimních sychravých dní, kdy už bylo nezbytné zvážit, jak všechno to rozmanité množství rostlin zaopatřit na zimu tak, aby ji ve zdraví přestály a mohly si skleníčku napřesrok opět naplno užívat. Skleník stojí v zahradě tak, že může rostlinám požitek ze slunce zprostředkovávat po celý den. Dalším záchytným bodem je meziokenní parapet mé pracovny. Nyní zde převažují nemasožravé druhy rostlin, ale přechovávám tu i jednu MR, kterou se pokouším uzdravit po rapidním horšení stavu během uplynulé zimy. Za dalšími fytonikami musíme přímo do mé pracovny, kde se v bezprostřední blízkosti okna s východní expozicí

Skleník Foto © Robert Žáček

nachází čtyři různě velké akvarijní nádrže. Největší stojí na víceúčelové skříňce, cca 10 cm nad spodní úrovní okna, a necelou polovinou (pohled z okna) přesahuje za jeho levý okraj. Na nižším stolku téměř v úrovni okenního parapetu a v téže vzdálenosti od skla vnitřního okna jsou postaveny dvě menší nádrže. Za nimi, hlouběji do místnosti, stojí o něco rozměrnější a vyšší elementka. Zatím poslední fytonikou je horní plocha vysoké rohové police zcela vlevo od komplexu uvedených nádrží a tedy mimo okno, ve značném zástinu. První díl bych chtěl uzavřít vysvětlením oné „Malé Roraimy“ v titulu seriálu. Pojmenoval jsem si tak největší nádrž v bytě, protože mým původním záměrem byla snaha pěstovat v ní výhradně některé z terestrických a epifytních jihoamerických bublinatek včetně heliamfor a genlisejí. Časem však do ní přibyly druhy, které sice pocházejí z jiných oblastí světa, ale „jihoamerické“ podmínky „Malé Roraimy“ jim skvěle vyhovují. Nejde tedy o „Malou Roraimu“ sensu stricto, a proto čtenáře prosím, aby ten výraz snášeli s poetickou licencí. Chcete-li se dozvědět více o softwarech, tj. o specifických programech daných rozmanitými druhy rostlin, které se mnohdy naivně, nahodile a amatérsky pokouším už několik let pěstovat v dimenzích nastíněného hardwaru, chcete-li hlouběji poznat pěstování i těch nejnáročnějších rostlin na hraně nejprostších způsobů, které se snažím průběžně a mnohdy nesystematicky rozvíjet k dokonalosti, pak si nezapomeňte zajistit příští čísla TRIFIDa. □

Pohled na dvě menší nádrže a na meziokenní parapet Foto © Robert Žáček

8

Trifid 2004 / 4



Trifid 2004 / 4

9

Ohlédnutí za výstavou

Hlasy z fóra aneb co se dělo na webu (http://forum.darwiniana.cz)

JANA RUBEŠOVÁ

PATRIK „CHTORR“ HUDEC

p r á c e , k t e r ý c h vážně nestíhali trhat lístky a případně j s m e s e m y s l í m podávat informace či provádět. Měli nejvíce obávali. jsme i návštěvníky ze zahraničí, kteří Z a i n t e r e s o v a n é byli výstavou všichni nadšeni a to o s o b y s i dokonce i ti, kterým doma za humny n e p ř i p o u š t ě l y rostou pole půlmetrových darlingtonií. s t r a c h z t o h o , V sobotu se také souběžně s výstavou zda se vše stihne konala valná hromada společnosti a č i z d a p ř i j d o u z reakcí členů převládaly pozitivní všechny pomocné ohlasy, takže jsme začínali být s naší ruce, kterých bylo prací spokojení. Ovšem byli jsme rádi, zapotřebí. Teď již že jsme sami odhalili nebo jsme byli bylo na vše pozdě. upozorněni na důležité nedostatky, Stihnout a udělat se kterých se tak budeme moci příští rok vše prostě muselo! na Euroburze vyvarovat. Kolegové nás S potěšením jsme zahrnuli množstvím skvělých postřehů Večer před otevřením. Ještě uklidit štafle a vše je připraveno! z j i s t i l i , ž e s e z a nápadů, za což jsme jim velmi vděční. Foto © Michal Rubeš h l u b i n č l e n s k é V neděli večer, když se zavřely dveře za Letošní podzim byl od loňského odložení z á k l a d n y n ě k d y posledním návštěvníkem jsme „výstavní k o n á n í E u r o b u r z y M R o č e k á v á n pomalu a trošku ostýchavě, jindy tým“ stmelili při deinstalaci, která se s mírným napětím. Sympatizanti i energicky, noří milí neutrální pozorovatelé byli zvědaví, jak a ochotní kolegové, se DARWINIANA vypořádá s důležitou s c h o p n í s e s n á m i zkouškou, a to se zorganizováním d o s l o v a z a h r a b a t velké výstavy masožravých rostlin. d o r a š e l i n y . T í m Připravovat se začalo samozřejmě zavládla všeobecně ještě vloni, kdy se musel domluvit optimistická nálada i přesný termín na zamluvení skleníku v poměrně unaveném s B o t a n i c k o u z a h r a d o u U K N a pracovním kolektivu. Slupi. Následovalo mnoho schůzek Po dvou dnech jsme realizačního týmu a padlo mnoho se ráno těšili z prvních návrhů, nápadů, podnětů a otázek. n á v š t ě v n í k ů . Ti c h o Představy jednotlivců vystupovaly z před bouří netrvalo mlhy a my jsme preparovali ven důležité nikterak dlouho. Ve kontury, abychom se nakonec domluvili všední dny se hrnuli Ve všední dny jsme měli téměř nepřetržitý proud školních výprav. na společném obraze. Takže se rozdaly s t u d e n t i p o c e l ý c h Foto © Michal Rubeš úkoly podle možností a schopností, a t ř í d á c h , j a k š k o l y pouze jsme se na schůzkách informovali reagovaly na naše pozvánky a bezplatný nám povedla udělat přímo v bleskovém o p r ů b ě h u p ř í p r a v. D v a d n y p ř e d výklad. Velký úspěch měly také naše tempu. Unavené kytičky putovaly domů zahájením výstavy začaly těžké hrubé propagační soupravy „Droserátor“, a unavení leč spokojení organizátoři k t e r é m a j í z a též. Dalo by se říci, že to byl příběh se úkol inspirovat šťastným koncem… kdyby to byl konec. děti, mláděž i Pro nás je štěstím pokračování načatého ostatní zájemce seriálu a již dnes začínáme s jednáními k ponoření se pro Euroburzu MR 2005! Doufáme, že h l o u b ě j i d o ve vás – v našich členech – nalezneme s v ě t a r o s t l i n . stejnou dávku pochopení a pomoci, Přesto jsme měli jako letos, a že se s vámi potkáme v m í r n é o b a v y naší „realizační rodině“ nebo jinde. A o návštěvnost, nakonec si přeji, aby těch dalších dílů k t e r é b y l y našeho seriálu bylo co nejvíc a v co r o z p t ý l e n y nejlepší kvalitě! □ v pátek a o Část expozice, která byla rozdělena podle druhů rostlin. v í k e n d u . To Foto © Michal Rubeš jsme již zcela

10

Trifid 2004 / 4


Událostí číslo jedna se letos bezesporu stala výstava Darwiniany pořádaná ve skleníku Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Na Slupi. Pro naše webové stránky to znamenalo jediné: konec letní okurkové sezóny a skokové zvýšení návštěvnosti včetně hotové smršti příspěvků a nových tváří, která se rozpoutala v diskuzním fóru. Mnozí návštěvníci, kteří si nakonec vybrali z nepřeberného množství exponátů určených k prodeji svou favorizovanou masožravku, se chtěli podělit o své dojmy z výstavy a především získat další informace a rady k pěstování svých nových přírůstků. Je nutno podotknout, že ačkoli se někteří členové „D“ domnívali, že základní návody již byly mnohokrát prezentovány, museli jsme uznat, že „vynalézavost“ začínajících pěstitelů je bezbřehá a vždycky nás něčím mohou překvapit až zaskočit. Současně s tím započaly přípravy na zimování a došlo také k razantnímu útoku všemožných škůdců na naše miláčky, kteří neberou žádné ohledy, a tak se nevyhli ani nejvyššímu vedení „D“. U Rubešových zaútočily mšice a puklice, Mirkovi Srbovi se zase oproti minulým letům zhoršila před zimou kondice jeho obrovské sbírky sarracenií, u mne a dalších přispěvovatelů zařádil na mucholapkách tzv. červený pavouček a u samotného prezidenta se objevila plíseň. Takže problémů bylo rozhodně požehnaně. Vyjádřeno v číslech cca 70 lidí probralo takřka 90 témat v téměř 700 příspěvcích, z nichž každý čtvrtý se týkal nějakého neduhu. Minule jsme se věnovali pokusu Morlora (Zdeňka Žáčka) o záchranu mucholapky kolegy Claudia, která byla zasažena černáním řapíků. Musím bohužel konstatovat, že rostlinku se navzdory všem snahám zachránit nepodařilo, resp. bych měl říct dvě rostlinky, protože se nakonec ukázalo, že šlo o 2 kusy vrostlé do sebe. Dionaea nepřežila Claudiův odjezd, přesto se s námi podělil o své hořce nabyté zkušenosti ze záchrany a konstatoval, že zvýšení RVV se ukázalo velice prospěšné a k černání docházelo v jeho případě při poklesu RVV pod 60 %.

Podívejme se nejprve na škůdce. Zpočátku zaútočily smutničky a plísně. Prvně jmenované jsme spolehlivě zničili Mospilanem, s plísněmi to již bylo horší, ale padly návrhy na přípravky Previcur a Polversum včetně snížení RVV a především zlepšení větrání (ostatně oba jsem zapůjčil Zdeňkovi, kterému houba napadla vzrostný vrchol Drosera peltata, na vině bylo zřejmě přelití v kombinaci s prudkým poklesem teplot posledních dní, takže jsem sám zvědavý, jak to dopadne a příště budu referovat s informacemi z první ruky). Poté zaútočily tzv. červení a bílí pavoučci společně se mšicemi. Na pavoučky padlo doporučení na postřiky Omite a Vertimec, se mšicemi na scorpioidesce si bezpečně poradil Mospilan. Já na červené pavoučky


Trifid 2004 / 4

pochopitelně práce na soupisce ujmout osobně a bude uveřejněna minimálně v našem internetovém časopise Chramst!. Ne všechny příčiny se však podařilo zdárně vyřešit ku spokojenosti autorů. Nepovedlo se nám identifikovat, cituji: mini hnědé tečky (pecičky) plovoucí na hladině vody v miskách pod květináči, de facto kuličky s nožičkami, co křupou, když se zmáčknou. Stejně tak jsme si neporadili s relativně neškodným chvostoskokem, z vlastní zkušenosti vím, že populární Mospilan se v tomto případě míjí účinkem. A už vůbec jsme nebyli schopni poradit Mirkovi Srbovi ohledně odumírání láček u většiny z jeho nádherné sbírky špirlic. Vše byl jen Mirkův žertík, jímž chtěl demonstrovat, že ne vše „chorobné“ v projevech

Máme nové fórum Na konci listopadu jsem převedl fórum z verze Phorum 3 na verzi Phorum 5 (http://phorum.orq). Přechod proběhl bez větších problémů během necelého jednoho dopoledne. Nové fórum je přehlednější a rychlejší. Nyní máte možnost z výpisu oblastí nebo témat rychle zjistit co jste ještě nečetli, případně přeskočit přímo na poslední příspěvek a některá další vylepšení. Nadále je zachována možnost odebírat všechny příspěvky mailem. Návod pro přihlášení k jejich odběru, ale i pro odhlášení, najdete v zápatí každé stránky fóra. MICHAL „TERMITER“ RUBEŠ - SPRÁVCE FÓRA

zkusil aplikovat Mospilan, ale je ještě příliš brzy na vyvozování jakýchkoli závěrů. Mezitím u Rubešů přetekl hrnec trpělivosti se zákeřnými puklicemi na Sarracenia purpurea, které ignorovaly pokus o třídenní utopení v kbelíku s vodou. Honza Novák preferoval Actellic 50, ale Michal nakonec ostříhal vše jakkoli již poškozené, vysbíral puklice, co objevil, několikrát postříkal už tolikrát zmiňovaným Mospilanem, který, zdá se, zabírá na nedospělé jedince a řepkovým olejem, jenž pro změnu hmyzákům kytku znehodnotí. Tou dobou kolega Sasos nevydržel přehršel preparátů, které lítaly fórem a navrhl, aby se udělala něco jako tabulka chemické ochrany podle rodu MR a škůdců. Jakožto autor tohoto jistě chvályhodného počinu se musel

MR musí být „chorobné“ opravdu. V současnosti Mirkovy sarracenie již spokojeně zimují. Každopádně pokud by někdo z vás, čtenářů, měl nějaký návrh, nechť jej, prosím, ventiluje přímo v diskuzi na http://forum.darwiniana. cz, popř. zkusí kontaktovat přímo mne, ať již elektronickou formou na [email protected], či telefonem na 604 334463 a já vše předám dále k projednání. A konečně na závěr: vášnivá diskuze se rozpoutala poměrně nezvykle v sekci zabírající se záležitostmi společnosti a to konkrétně ohledně zasílání Trifida. CD forma totiž oproti klasické papírové verzi s sebou přináší nemalou úsporu nákladů, a tak proběhla mimo jiné i anketa, kdo by měl zájem o časopis v této formě. □

11

(s barevnou přílohou na straně VII)

PATRIK HUDEC

Tento článek vznikl jako reakce na příspěvek Mgr. Víta Chudoby v Trifidu 2000 / 3+4 a mé naléhavé potřeby vypořádat se urychleně s plísní ve své sbírce MR. Vlna veder, která v červenci po chladnějších dnech nakonec přišla, mě mírně zaskočila a jedna z nádob, v níž mám láčkovky, se mi přehřála. Čím blíž stěnám, tím byl negativní hnědavý dopad na listech i láčkách viditelnější. Nejhůře dopadl malý, cca půl roku starý jedinec umístěný v rohu. Rostliny se postupně ze šoku vzpamatovaly, zasažená místa odumřela a uschla. Ne tak již u drobného potomka. Lístky napadla hniloba, která rychle postupovala směrem ke stonku a nepomohlo ani odstřižení zasažených míst. Celé listy odstranit nešly, protože při tak malém vzrůstu bych tenký stonek s největší pravděpodobností zlomil, v lepším případě poškodil. Brzy se k uhnívání přidala i plíseň, které se ve vlhkém teplém osvětleném prostředí pochopitelně mimořádně dařilo. Nezávisle na tom mi růstový střed jedné z mucholapek (konkrétně ´red form´ x ákai ryu´) napadla také houba. Naléhavě jsem tedy potřeboval účinné a současně ohleduplné řešení problému - jiné než fungicid Fundazol, z jehož šetrnosti mám spíše smíšené dojmy (především u rosnatek). V té době jsem pro Darwinianu skenoval starší ročníky Trifida a při té příležitosti jsem narazil na pojmy Polyversum a Supersivit (české výrobky) včetně výše zmíněného článku pana Mgr. V. Chudoby. Vyzkoušel jsem biofungicid Polyversum a čekal. A nestačil se divit. Myšlenka, použít proti houbě místo chemie jinou parazitickou houbu, která původní zlikviduje a pak sama zmizí, protože jí dojde potrava, je geniální ve své jednoduchosti. Navíc u takto pojatého preparátu pochopitelně odpadá nebezpečí předávkování a je ekologický. Ke zjevnému zastavení rozrůstání plísně došlo po asi třech dnech, na úplnou likvidaci potřeboval přípravek v nejhorším případě láčkovky přibližně 10 dní. Teď, po necelých 4 týdnech od aplikace a zkušebních testech, které jsem provedl ještě na rodech Genlisea, Drosera, Sarracenia a Cephalotus, mohu konstatovat, že

12

MIREK SRBA

Polyversum 1,5 g 5g 25 g

75,- Kč 120,- Kč 250,- Kč

Supersivit 3g 20g

70,- Kč 170,- Kč

přípravek je vysoce efektivní a zcela bez nějakých zjevných vedlejších účinků (včetně mechu a rašeliníku, narozdíl od Fundazolu, který mi zanechal bílé mapy a poničil tentakule rosnatek). Malou láčkovku jsem zachránil a byl jsem docela překvapen, že formující se láčka, která plísní původně byla také zasažena, nedoznala žádné úhony a svou velikostí, barvou i tvarem je nerozeznatelná od svých kolegyň. Jen jednu poznámku – dostane-li se Polyversum do pasti špirlice s kořistí, která není zcela ponořena v trávicí tekutině, tak vše nad hladinou proroste řádnou vrstvou houby. A oč tedy jde? Polyversum je: Mikrobiální přípravek na ochranu semen, semenáčků a sazenic proti houbovým chorobám. Je účinný růstový s t i m u l á t o r. P o u ž í v á s e k o š e t ř e n í semen suchou cestou a k zálivkám vzešlých rostlin. Obsahuje oospory mykoparazitické houby Pythium oligandrum. Tato houba parazituje na fytopatogenních houbách, které napadají rostliny. Růst rostliny je podpořen zvýšenou produkcí fytohormonu kyseliny indolyloctové a zvýšením obsahu cukru. To se projevuje lepším růstem kořenů a nadzemních částí. Výrobcem garantovaná životnost je 3 roky. Obdobně funguje i Supersivit, jen je použito spór jiné houby a to Trichoderma harzianum. Tento, dnes již moderně řečeno houbový organismus, byl poprvé popsán roku 1930 Američanem německého p ů v o d u D r e c h s l e r e m . Av š a k a ž v sedmdesátých letech minulého století objevil český vědec zabývající se biologickou ochranou proti chorobám, fytopatolog docent Dáša Veselý, její mykopatogenní účinky. Ačkoli se jedná o půdní houbu, ochraňuje rostliny i proti listovým chorobám a indukuje rezistenci, tedy po aplikaci do půdy jde vnitřkem rostliny nahoru určitým chemickým signálem a tam doindukuje rezistenci.

Proniká svými vlákny do buněk parazitických hub a krom produkce celé řady enzymů a fermentů z nich navíc čerpá i potřebné látky pro svoji výživu. Do širšího povědomí se však „Chytrá houba“, jak je mnohdy zjednodušeně označována, dostala letos v březnu, kdy byla veřejnosti prezentována jako silná zbraň v boji proti kožním plísním, atopickému ekzému, lupénce, ale třeba i paradentóze bez vedlejších, či nežádoucích účinků. Před 4 lety pan Mgr. V. Chudoba zmiňoval, že i když se v jeho návodu píše o nevhodnosti užití v kyselých půdách (kam patří i substrát MR), zkušenosti jeho i řady jiných pěstitelů hovoří pozitivně. Na mém návodu jsem již tuto poznámku nenašel. Má praxe se však rozchází s kolegovou v následujícím – jeho poznatky říkaly, že jako prevence byl mimořádně spokojen, ale u plísní už rozšířených na rostlinách se mu tyto po 2 týdnech znovu objevovaly. Tento jev jsem já u sebe nezaznamenal ani v jednom konkrétním případě. Je ale docela možné, že tento f ak t s o u v is el s k au zo u , k ter á je s pražskou firmou Biopreparáty s. r. o., vyrábějící Polyversum, vedena. Státní rostlinolékařská správa totiž před rokem prodej přípravku zakázala, protože část produkce prý měla obsahovat nižší množství účinné látky, které omezovalo jeho funkčnost. Rozhodnutí společnost napadla soudně a byl jí přiznán odkladný účinek, takže se preparát opět prodává od půlky loňského podzimu. O konečném rozhodnutí mi není v současnosti nic známo. Na každý pád doporučuji biofungicidy minimálně vyzkoušet (samozřejmě proti plísním, ne jako doping) a přikládám orientační ceny z jediného obchodu (jen pro představu, ve výsledku mohou pochopitelně kolísat). □

Trifid 2004 / 4


Clianthus formosus je rostlina vyskytující se v aridních oblastech jižní, jihozápadní a střední Austrálie na místech pekelně suchých a horkých. Patří do čeledi bobovitých (Fabaceae). Zdá se až neskutečné, jak exotický květ může mít příbuzný hrachu a fazolu. Další botanická synonyma označující stejný druh jsou Swainsona formosa a Clianthus dampieri. Rod Clianthus zahrnuje dva druhy: C. formosus a novozélandský C. puniceus. Rostlina byla objevena Williamem Dampierem v roce 1688. Do širšího povědomí však Clianthus formosus vešel díky zprávám z prospektorských cest kapitána Charlese Sturta, jež objevoval Australské vnitrozemí v polovině devatenáctého století. Po něm získal a u s t r a l s k ý n á r o d n í n á z e v S t u r t ’s desert pea (Sturtův pouštní hrách). Díky kráse svých květů se stal Clianthus formosus rostlinným emblémem státu Jižní Austrálie. Květy Clianthus formosus jsou velké 3 – 5 cm, karmínově červené s černou skvrnou na střední vypouklé části květu. Květy jsou neseny v počtu 3 - 8 na jednoduchém okolíku. Vykvétají společně. Květenství je tak velmi nápadné a celkovým vzhledem připomíná jakousi korunku. Existují i bílé, růžové nebo celočervené formy bez skvrny. Žádná z nich však není tolik elegantní jako klasická karmínová forma s černým „okem“. Rostlina vytváří poléhavé nebo mírně vystoupavé lodyhy, dlouhé 30 až 250 cm. Listy jsou lichozpeřené, asimilační část se u dospělých rostlin skládá z 11 – 17 částí. Celá lodyha je chlupatá. Trichomy, pokrývající povrch celé lodyhy jsou rovné, bílé, měkké dlouhé 2 – 5 mm a chrání rostlinu proti slunečnímu žáru a zabraňují ztrátám v o d y. C e l k o v ý m v z h l e d e m m ů ž e rostlina připomínat naše štírovníky (Lotus spp.) nebo např. kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos). Kořeny jsou velmi jemné a dlouhé. Vykazují přizpůsobení k zachycování stopového množství vody ve velkých hloubkách. Díky této povaze kořenů se nedoporučuje pěstované exempláře přesazovat. Jako všechny bobovité

rostliny i Clianthus vyváří na svých kořenech hlízky, které hostí symbiotické dusík vázající bakterie. Rostlina naštěstí nalézá odpovídající symbionty i v našich podmínkách a hlízky vytváří. Tyto jsou podle mých pozorování neobvykle velké (3-8mm) a pozoruhodně tvarované. Mají tvar nepravidelné trojrozměrné hvězdy. U většiny druhů čeledi bývají kulovité. Semena jsou plochá, mírně svrasklá, velká 3 – 4 mm. Jejich výsev bývá problematický. Semena vyžadují přelití vroucí vodou a louhování v této horké lázni po dobu jedné až tří minut. Poté je vhodné dolít trochu chladné vody, aby se semena neuvařila. Po vychladnutí je možné semena zasadit. Dalšími pokusy jsem zjistil, že je vhodné ještě před zalitím horkou vodou narušit semena v místech, kde jsou schované dělohy. Mírné poškození děloh pro mladé rostlinky není škodlivé a tímto způsobem pravidelně dosahuji klíčivosti cca 80 %. Popisované neúspěchy jiných pěstitelů mohly být způsobeny příliš šetrným zacházením. Málo kdo má nervy vystavit vzácná semena tak brutálním podmínkám. Klíční rostlinky se vyvíjejí velmi rychle. Pozoroval jsem jedno semeno, které jsem nechal ve vodě. Klíček se začal prodlužovat během jedné hodiny a za další tři prorazil osemení. Během dne opustila klíční rostlinka osemení zcela. Od popisných údajů se tak postupně dostávám k pěstování. Clianthus formosus vyžaduje písčitý substrát, velmi slunné stanoviště a zálivku jen minimální. Vzhledem k citlivosti kořenového systému je doporučováno vysazovat semena na konečné stanoviště rostlin. Zde instrukce australských zahradníků končí. Pěstování této fantastické rostliny se zatím bohužel ukazuje jako velmi problematické. Základním problémem je krátké období dostatečně teplých a slunných dní a z pohledu rostliny nepřiměřeně vysoká vlhkost klimatu. Pěstované exempláře proto rostou velmi pomalu a zpravidla jim uhnívá kořenový systém. Největším úspěchem, o kterém vím, bylo kvetení, jehož bylo dosaženo v Liberecké Botanické zahradě a dále u


Trifid 2004 / 4

jednoho soukromého pěstitele na Jižní Moravě v průběhu extrémně teplého roku. Semena pro další výsev však již asi nikdo nezískal. Mé rostliny ani nevykvetly. V podstatě jediný problém, který je tedy nutné vyřešit, je náchylnost kořenů k uhnívání. Jedním z receptů, jak zajistit dobře rozvinutý kořenový systém, je roubování Clianthus formosus na příbuzný druh C. puniceus , který je mohutnější, vytrvalý a pěstitelsky snadno zvládnutelný. Tento způsob pěstování se mi zdá být schůdný, bude však obnášet roubování bylinného materiálu (nic triviálního) a dostatek materiálu. S dostupností rostlin Clianthus formosus je taktéž problém. Jelikož úspěšnost pěstování této rostliny u nás je mizerná, musejí se semena získávat ze zahraničí. Ne, že by to byl dnes problém, ale prakticky vzato… Vloni jsem získal další balíček semen. Rozhodl jsem se pokusit o založení in-vitro kultury. Základní instrukce jsem získal z práce TAJI & WILLIAMS (1989). Založení nové aseptické kultury bývá spojeno s řadou problémů a tak jsem ve svůj úspěch příliš nedoufal. Z 24 zasazených semen vzešlo 21 a dokonce 15 z nich se podařilo udržet sterilních. To považuji za úspěch. V počátcích nebyl růst kultury uspokojivý, proto v současné době pracuji na optimalizaci živného média. Rostliny se stávají vitálními a nevykazují žádné růstové poruchy popisované v původní citované práci. Rostliny mohou být in-vitro snadno množeny pomocí stonkových segmentů, což se mi potvrzuje. Pro další pěstování vyberu během následujících měsíců 5 - 7 nejlépe rostoucích rostlin a ty budu dále množit jako klony. Nevylučuji, že se v umělých podmínkách dočkám i květů. Každopádně se mi podařilo díky této kultuře zajistit do budoucna dostatek rostlin pro jakékoliv experimenty vedoucí ke zvládnutí pěstování tohoto jihoaustralského skvostu v podmínkách Střední Evropy. Kdo by chtěl zkusit svoje štěstí, může se mi na jaře ozvat. □

13

... a jiných botanických kuriozit

Clianthus formosus – symbol Jižní Austrálie

Polyversum – biofungicid

Jak snadno pěstovat...

Jak snadno pěstovat ... špirlice

A teď trochu zručnosti

MIREK SRBA V minulých příspěvcích jsem se poněkud odkláněl od svého původního záměru podávat rady a náměty jak začít a s čím začít. Věnoval jsem se tedy pěstitelsky náročnějším skupinám, jako jsou darlingtonie (Darlingtonia). Dnes se však vrátím k MR, které bezesporu přinesou radost každému i bez větších pěstitelských zkušeností. Špirlice pochází z jihovýchodní části USA a Kanady, tedy z oblasti nám klimaticky podobné nebo mírně teplejší. Nevadí jim tedy naše horká léta ani chlad v zimě, jak tomu bývá u náročnějších MR. Proto zpravidla nechybí v žádné sbírce MR. Základem substrátu je rašelina, vhodné je přidávat hrubý říční písek v poměru asi 4:1. Je možné přidávat i perlit, poměr je potom asi 4:1:1. Tedy masožravková klasika. Rostliny zaléváme podmokem do misky, tak aby květináče stály ve vodě. Jak v létě tak v zimě. Situace opět stejná jako u nejběžnějších MR. Na rozdíl od nich jsou však špirlice velmi tolerantní vůči tvrdé a jinak nevhodné vodě. Někteří mí přátelé zalévali rostliny vodou tak tvrdou že po několika týdnech se jim na povrchu květináčů vytvořily silné krusty solí, ale ani to nečinilo špirlicím potíže. Pouze bylo nutné rostliny častěji přesazovat. Asi nejdůležitějším požadavkem špirlic je velmi slunné stanoviště. Pouze na plném slunci se vám rostliny odmění velkým množstvím pestře zbarvených, plně vyvinutých láček. Květináče je proto vhodné umístit na nezastíněné okno východní, západní nebo nejlépe jižní orientace. V létě je samozřejmě možné rostlinu umístit ven. Na vzdušnou vlhkost nejsou špirlice vůbec náročné. Více než skleníkové prostředí jim vyhovuje dobře větraný prostor. Optimální RVV je asi 50-70%. Pouze u druhu S. psittacina bych doporučil o něco vyšší, cca 60 – 80%. Pěstovat špirlice ve vitrínách tedy rozhodně nedoporučuji! Špirlice mají rovněž velmi široké rozmezí teplot, kdy vykazují optimální růst. V létě rostou při teplotách od 10° C do 40° C, přičemž optimum je asi 20 – 30° C. Zimní teplota by měly být nižší. Rozmezí je opět velmi široké a sice 0° až

14

MIREK ZACPAL

20° C, přičemž optimální je 5° - 15° C. Velká většina špirlic dobře zvládá mírný mráz do –5° C, Sarracenia purpurea ssp. purpurea je dokonce schopná celoročně přežívat v našich klimatických podmínkách venku. Špirlice je možné rozmnožovat vegetativně dělením trsů. Rostliny mají mohutné větvící se oddenky. M á-l i nová odnož vlastní kořeny, můžeme ji bezpečně odříznout a dále pěstovat. Špirlice můžeme množit též pomocí semen. Tento způsob je však zdlouhavější, protože rostliny při ideálních podmínkách dospívají 4 - 6 let po výsevu. S. flava roste nejrychleji. S. oreophila, S. minor nebo S. leucophylla přirůstají naopak výrazně pomaleji. Špirlice jsou cizosprašné. Výjimky existují, ale jsou velmi vzácné. Pro získání semen proto potřebujeme dvě nepříbuzné rostliny. Je možné vzájemně opylovat i dva různé druhy a získat tak nového křížence, který může přinést zcela novou kombinaci barev a tvarů obou rodičů. Získaná semena musí projít dvěma měsíci chladné stratifikace. Semena můžeme zabalit do vlhké vaty a vložit do igelitového sáčku. Po dvou měsících semena vyséváme na povrch substrátu. Klíčí za 2 až 4 týdny. Výsev můžeme provést rovnou a do ledničky strkat celé květináče, ale vata je k ledničce šetrnější. Nejčastějšími škůdci špirlic jsou mšice a zejména puklice. Oboje můžeme likvidovat běžnými chemickými p r o s t ř e d k y. Š p i r l i c e n e b ý v a j í n a chemické ošetření citlivé. Více podmínek pro úspěšné pěstování špirlic pěstitel plnit nemusí. Skutečně stačí slunce, hodně vody a rašelina s trochou písku. Na závěr bych rád ozřejmil problematiku několika nejběžnějších dotazů. Prvním z nich je otázka, zda je nutné špirlice zimovat v chladné místnosti. Většina pěstitelů radí, že to nutné není a na druhou stranu každý začátečník vidí, že všichni zavedení pěstitelé své rostliny zimují. Jak to tedy je? Špirlice skutečně nemusíme v zimě přenášet do chladna. Je vhodné, aby v zimě měly poněkud nižší teplotu než v létě. Máme-li rostliny přímo na okenním parapetu, pak jim stačí chlad, který

proniká v zimních měsících z venku. Pouze musíme dát pozor, aby na rostliny nešel horký vzduch od topení umístěného pod oknem. Měly by tak tepleji než v létě a to by se jim opravdu nelíbilo. Topení můžeme zakrýt nějakou poličkou nebo vypnout. I já jsem několik let pěstoval všechny své špirlice celoročně na okenním parapetu. Pěstoval jsem tak všechny botanické druhy a několik kříženců. Dnes mám většinu rostlin přes léto venku a v zimě jim dopřávám chladné zimování. Ohlédnu-li se zpět, pak výrazně lepšího růstu dosahuji pouze u Sarracenia purpurea ssp. purpurea, S. rubra, S. purpurea x leucophylla a některých kříženců těchto druhů. Ostatní botanické druhy a drtivá většina kříženců roste stejně dobře celoročně doma jako při zajištění studeného zimování. Dalším častým dotazem jsou rozdíly v nárocích mezi jednotlivými druhy. Všechny druhy špirlic (i kříženců) můžeme pěstovat společně ve stejných výše popsaných podmínkách. Určité odchylky existují. Např. S psittacina si libuje ve vyšší RVV a nepotřebuje takový s l u n e č n í ú p a l j a k o j i n é d r u h y. Sarracenia purpurea ssp. purpurea snáší velké mrazy. Začínající pěstitele často zajímá, se kterým druhem by měli začít. Nedoporučím pouze Sarracenia oreophila, která málokdy vykazuje vyloženě bujný růst a může být mírně problematickým druhem. Zvláštnosti pěstování některých dalších druhů jsem již nastínil. Vlhkomilnost S. psittacina může být pro někoho nevýhodou. V případě vitrínového pěstování (které nedoporučuji) však prosperuje ze všech druhů nejlépe. Pro začátek bych doporučil elegantní, bujně rostoucí druhy, jakými jsou S. flava, S. leucophylla nebo S. purpurea. Zda rostou kříženci lépe a jsou tudíž pro začátek vhodnější, probírám ve zvláštním článku, který shodou okolností vyšel rovněž na toto číslo Trifida. Pěstovat špirlice zvládne skutečně každý. Nemá však cenu odsouvat je ve sbírce do druhořadých pozic. Zajistíme-li jim dostatečně slunné místo, odmění se nám krásně vyvinutými barevnými láčkami, které mohou být opravdovým estetickým požitkem. □

Vážení přátelé, tento článek je věnován těm, kdo obvykle řeší otázku: „Kam já to všechno dám?“. Určitě to zná každý z vás. Různá terária se tyčí na stolech ve všech místnostech a tak celkově po celém domě. Nebyl jsem na tom jinak. V mém případě začala být situace dosti kritická, když byla akvária plná různých kytek, kterých neustále přibývalo. Nejprve

Trifid 2004 / 4



Nákres © Mirek Zacpal

jsem tento „problém“ vyřešil skleněnou vitrínou o rozměrech 130×100×80 cm (D×V×Š). Alespoň jsem si to myslel. Nových „nepenťáků“ neustále přibývalo a místa ubývalo. Situace byla opět napjatá s příchodem zimy. Chtělo to něco nového. Něco, co by vyřešilo pro běžné pěstitele zimování rostlin úplně, anebo alespoň z převážné většiny. Využil jsem toho, že máme starý typ

oken, čili vysoká a dvojitá a navíc orientovaná na jih. (Mezera mezi jednotlivými okny je cca. 20 cm. Vynikající pro rostliny s nutností chladové dormance např. D. binata, D. filiformis aj.). Napadlo mě vyrobit závěsné poličky. Bohužel z technického hlediska neestetické a téměř nepoužitelné. Nicméně jednu zimu jsem takhle s úspěchem překonal. Když nadcházela další zima, stál jsem před stejnou věcí jako loni. „Kam s nimi?!“ Naštěstí k nám po dlouhé době přišel kámoš, který řešil podobnou situaci a vyřešil ji s úspěchem. Vzal jsem si od něj inspiraci a pustil se do toho. Tentokrát to byly pro změnu opět poličky ale v „pevném“ provedení. Změřil jsem si vnitřní rozteč mezi rámy oken, mezeru mezi parapetem a spodní stranou okenního rámu a samozřejmě výšku (viz obr.). Právě teď jsem měl potřebné parametry k Trifid 2004 / 4

tomu, abych si zřídili luxusní poličky. Pokud jste se rozhodli, že si něco podobného též zhotovíte, pak udělejte to stejné. Ale dříve, než se pustíte do všeho toho řezání a pilování, tak je vhodné si ujasnit, jaké rostliny vlastně pěstujete. Jestli vysoké „sáry“ nebo maličké trpaslíky. Je to z toho důvodu, abyste věděli, jaké budou mezery mezi jednotlivými patry. U trpaslíků můžete mít např. police po dvaceti cm, ale u sarracenií by vám mnohdy nestačilo ani šedesát. Ale to záleží na vás (já jsem to vyřešil čtyřmi patry po 40 cm. Vcelku mi to vyhovuje. V současné době mám tyto regálky tři, což činí 12 odkládacích míst. Myslím si, že je to na jeden pokoj docela dobré. Na jedno místo uložím 36 květináčů o rozměrech 5×5cm. Takže si to spočítejte…Správně, 432 květináčů). Potom už stačí pořídit si materiál, nařezat podle rozměrů, natřít nebo nalakovat a smontovat. Pak jenom nastěhujete nové „nájemníky“ a můžete se těšit z jejich krásy. Pro lepší pochopení toho, co jsem se vám tu pokusil popsat, je pod textem pár obrázků. 1. Vnitřní rozteč 2. Výška okna 3. Mezera mezi spodním rámem a parapetem 4. Znázornění míst pro připevnění sloupků (dřevěných hranolů). Určují výšku jednotlivých pater 5. Přesah spodního dílu, který umístíme do viz 3. Nějaké poznámky a pár rad na závěr. Rozměry jsem neuvedl, poněvadž má každý jiné parametry oken. Při kompletování jednotlivých dílů jsou vhodné obyčejné vruty do dřeva. Police je vhodné vyrobit z překližky a hranoly ze silnějších latí. Nezapomeňte na pravidlo: „Dvakrát měř a jednou řež!“ Může se vám to hodit. Pokud máte větší mezeru mezi parapetem a spodním rámem, pak udělejte dolní polici z masivu. Z části tím vyřešíte potřebnou stabilitu. A poslední poznámka: „Hodně štěstí!“ □

15

Rozlišení ekologických skupin v rodu Drosera podle funkce lapacích orgánů RADEK HAVELKA

reakční čas přesahuje hodnotu jedné hodiny. Typy tentakulí jsou redukovány na dva či jeden. Zakončení je kulovité. Tvar listu bývá úzký a protáhlý. Příslušnost jednotlivých druhů do jednotlivých ekologických skupin znázorňuje následující tabulka: ekologická skupina

První poznatky o rostlinách rodu Drosera pochází již z dob dávno minulých. Dodnes je rod Drosera se svými zhruba 130 druhy druhým nejpočetnějším rodem MR na světě. Jednotlivé druhy tohoto rodu se vyskytují takřka po celém světě na různých biotopech, a tak se u nich na základě geografických izolací a různých klimatických podmínek vyvinuly rozdílné vývojové adaptace, které se promítly do morfologie lapacích orgánů i do rychlosti reakce při lapání kořisti. Zjišťování rychlosti reakce probíhalo pomocí pokusů na živých rostlinách. Pokusy byly prováděny v březnu až květnu (minulého roku), tedy v době, kdy byly rostliny v dobré kondici. Pro jednotlivé pokusy byly rostliny vybírány na základě členění do ekologických skupin a důležitých příbuzenských skupin. Rychlosti reakce jsou podmíněny různými faktory jako jsou např. druh rostliny, stáří listu a samozřejmě také tepelné a světelné podmínky. Zejména tepelné a světelné faktory nelze pro v š e c h n y d r u h y s j e d n o t i t . Ve š k e r é výzkumy však byly prováděny na špičkovém a profesionálním pracovišti severočeské Botanické zahrady v Liberci, kde jsou jednotlivé druhy umístěny v rozdílných skleníkových prostředích a tak můžeme vyjít z předpokladu, že jsou tepelné a světelné faktory pro jednotlivé druhy optimalizovány. Pokusy byly prováděny v několika fázích. Nejdříve byl vybrán mladý, avšak plně vyvinutý list. Následně byl z masa (tzn. jakékoliv snadno rozložitelné bílkovinné látky) odříznut kousek, jež byl přizpůsoben testovaným druhům (tzn. malý pro Drosera pygmaea a větší pro Drosera regia). Poté byly kořistí podrážděny jednotlivé typy tentakulí, čemuž v okamžiku následovalo samotné vložení kořisti. V další části byl zaznamenán čas předložení kořisti, čas prvního zjevného ohýbání tentakulí a čas prvního zjevného ohýbání listové čepele. Pokusy byly u každého druhu prováděny opakovaně a z jednotlivých pokusů byl vždy zapsán nejkratší čas

16

Extrémně rychlé

Ve světle názorného zkoumání jsou však tyto rostliny zahaleny stínem celé skupiny extrémně rychle reagujících rostlin. Můžeme tak směle prohlásit, že nejrychleji reagujícími druhy světa jsou v rodu Drosera drobné australské klenoty jako je D. nitidula či D. ericksonae.

Testované druhy rodu Drosera D. ericksonae, D. nitidula, D. platystigma, D. pulchella, D. pygmaea, D. scorpioides D. auriculata, D. binata, D. burmanii, D. pauciflora D. adelae, D. capillaris, D. intermedia, D. macrantha, D. oblanceolata, D. prolifera, D. venusta D. capensis, D. villosa D. regia, D. schizandra, D. slackii D. filiformis, D. graminifolia

reakce (tedy čas od vložení kořisti do prvního zjevného ohybu tentakulí). Pozorování reakcí probíhalo pomocí měřící lupy. Po ukončení pokusů byly zakresleny jednotlivé typy tentakulí u jednotlivých druhů. Pokusy byly prováděny na těchto rostlinách: D. adelae, D. auriculata, D. binata, D. burmanii, D. capensis, D. capillaris, D. ericksonae, D. filiformis, D. graminifolia, D. intermedia, D. macrantha, D. nitidula, D. oblanceolata, D. pauciflora, D. platystigma, D. prolifera, D. pulchella, D. pygmaea, D. regia, D. schizandra, D. scorpioides, D. slackii, D. venusta, D. villosa. Na základě výsledků z výše uvedených pokusů bylo provedeno rozlišení ekologických skupin v rodu Drosera a to podle funkce lapacích orgánů. Tak se stalo zejména podle rychlosti reakce na kořist a specifické morfologie tentakulí jednotlivých druhů. Z výzkumů vyplynulo, že se spolu specifická morfologie tentakulí, rychlost reakce a v neposlední řadě také tvar listu vzájemně ovlivňují. Vyplynulo také, že rychlost reakce na kořist se u rostlin rodu Drosera pohybuje v poměrně rozsáhlém intervalu časových hodnot. Dnes je za nejrychleji reagující rostlinu rodu Drosera považována Drosera burmanii či Drosera pauciflora. Tyto rostliny jsou však zahaleny stínem celé skupiny ještě rychleji reagujících rostlin rodu Drosera, se kterými se lze seznámit v dalších částech textu. Na základě reakční rychlosti byly rostliny rozděleny do těchto ekologických skupin: extrémně rychlé, velmi rychlé, rychlé, středně pomalé, pomalé, velmi pomalé. Z příslušnosti do jednotlivých skupin podle rychlosti byly vypozorovány charakteristické morfologické znaky pro jednotlivé druhy rostlin, na základě čehož lze uvést charakteristiky jednotlivých ekologických skupin. Extrémně rychlé: Jsou rostliny, jež svým reakčním časem nepřekračují

hranici 20 sekund. Pro druhy této skupiny je charakteristická výrazná diferenciace jednotlivých typů tentakulí. Ty se od sebe výrazně liší nejen podle velikosti, kdy marginální tentakule s interzonálními zjevně převyšují tentakule diskální, ale také svým zakončením. To bývá u marginálních tentakulí protáhlé, polokulovité, u interzonálních oválné a u diskálních tentakulí kulovité. Charakteristický je pro tuto skupinu také tvar listu. Ten je zpravidla oválný, miskovitý, a tak nemusí docházet k jeho výraznému ohybu. Velmi rychlé: Jsou rostliny schopné reagovat v rozmezí od 20 sekund do jedné minuty. U těchto rostlin lze opět dobře rozlišit jednotlivé druhy tentakulí, zejména na základě jejich odlišné délky. Tentakule se liší také svým zakončením. Zakončení marginálních tentakulí jsou u rostlin nacházejících se na dolní hranici časového intervalu ploché a protáhlé, interzonální tentakule mají zakončení oválná a diskální tentakule kulovitá. Rostliny této skupiny nacházející se na opačné straně intervalu mají zakončení všech typů tentakulí zpravidla oválná a protáhlá, u diskálních tentakulí kulovitá. Rychlé: Jsou rostliny takové, u nichž se reakční čas pohybuje v intervalu 1 - 3 minut. Jednotlivé druhy tentakulí se u rostlin z této skupiny liší zejména podle velikosti. Zakončení všech druhů tentakulí jsou nejčastěji oválná až kulovitá. Jsou tu však i výjimky s plochým zakončením marginálních tentakulí. U některých druhů dochází k redukci počtu tentakulí, kdy se vyskytují pouze dva typy (marginální a diskální). Středně pomalé: Rostliny s reakčním časem 4 až 10 minut. Rostliny z této skupiny mají zakončení tentakulí oválná. Tentakule lze od sebe poměrně snadno rozlišit dle rozdílné velikosti. Pomalé: Rostliny s časem reakce od 10 minut do jedné hodiny. Rostliny této skupiny mají protáhlé listy s jedním či dvěma typy tentakulí, jež jsou zakončené kulovitě. Velmi pomalé: Rostliny, jejichž

Pozorováními bylo zjištěno, že testované druhy mají odlišnou reakční dobu a na základě toho i rozdílnou morfologii jednotlivých typů tentakulí. Reakční rychlost, specifická morfologie tentakulí a také tvar listu jsou jedinečné adaptace, které rostlině pomáhají zefektivňovat lapání kořisti s ohledem na biotop, ve kterém se rostlina vyskytuje a strategii, kterou pro lapání kořisti rostlina volí. Rozlišení ekologických skupin v rodu Drosera podle funkce lapacích orgánů nám pomáhá pochopit nové, dosud nepopsané souvislosti z e ž i v o t a r o s t l i n r o d u D ro s e r a . Těmito souvislostmi jsou vzájemné provázání reakční rychlosti a specifické morfologie tentakulí a v neposlední řadě také morfologie samotného listu. Tyto souvislosti nám mohou mnohé napovědět o strategii určitého druhu při lapání kořisti, či o kořisti, na kterou se mohou určité druhy specializovat. Výzkumy jasně dokazují, že druhy ze skupiny extrémně rychle reagujících a velmi rychle reagujících rostlin jsou skutečnými lovci. Ty jsou k lapání kořisti přizpůsobeny jednak schopností na kořist reagovat ve velice krátkém čase a také výraznou diferenciací jednotlivých typů tentakulí. U některých druhů těchto skupin nelze opomenout specifický miskovitý tvar listu, díky čemuž nemusí docházet při lapení kořisti k jeho výraznému ohybu. Je tedy patrné, že druhy z těchto skupin jsou plně vybaveny k aktivnímu lapání kořisti. Za nejrychleji reagující rostliny rodu Drosera jsou považovány druhy jako D. burmanii či D. pauciflora.

Protipólem extrémně rychle reagujících a velmi rychle reagujících rosnatek jsou rostliny ze skupiny velmi pomalých. Tyto rostliny dle zkoumání nejsou aktivními lovci a při své lapací strategii využívají zejména tvaru listu, jež u této skupiny bývá úzký a protáhlý. Rostliny tedy aktivně svou kořist neloví a využívají toho, že se kořist pohybem po velké ploše listu vyčerpá natolik, že již není schopna úniku. Pro tuto strategii není nutné specializovaných druhů tentakulí a tak dochází k redukci na dva či pouze jeden typ lapacích žláz. Z ch a r a k t e r i s t ik y j e d n o t l i v ý c h skupin jasně vyplývá, že čím rostlina reaguje rychleji, tím se zmenšuje plocha listu a dochází k výrazné diferenciaci jednotlivých druhů tentakulí. Naopak čím je reakční čas delší, tím má rostlina větší plochu listu a dochází k redukci typů tentakulí na dva či jeden nevyhraněný typ. Výsledky zkoumání tedy dokazují, že druhy obývající stejné biotopy a mající stejné ekologické nároky mohou mít rozdílnou reakční rychlost, specifickou morfologii tentakulí a tím i odlišnou strategii při lapání kořisti. □

Trifid 2004 / 4



Trifid 2004 / 4

Velmi rychlé Rychlé Středně pomalé Pomalé Velmi pomalé

D. schizandra

2-3 mm

D. nitidula diskální 0,2-0,4 mm

interzonální 1 mm

marginální 3 mm

Ukázka diferenciace tentakulí u rostlin příslušících do rozdílných ekologických skupin Nahoře D. schizandra ze skupiny pomalých rostlin s jedním nevyhraněným typem tentakulí Dole D. nitidula ze skupiny extrémně rychlých rostlin se třemi výrazně diferenciovanými typy tentakulí

Poděkování: RNDr. Miloslavu Studničkovi, CSc., řediteli Botanické zahrady v Liberci za umožnění výzkumu na tamějších rostlinách, za podporu a cenné rady během zkoumání vedoucímu k rozlišení ekologických skupin v rodu Drosera podle funkce lapacích orgánů. POUŽITÁ LITERATURA: STUDNIČKA, M. MASOŽRAVÉ ROSTLINY. PRAHA: ACADEMIA, ČSAV, 1984

17

portrét rostliny

Bublinatka Sandersonova (Utricularia sandersonii Oliver)

Když amatéři vyrazí na turiony bublinatek MICHALA BRYNDOVÁ

nad povrchem nenápadná subtilní rostlinka, pod ním nemilosrdný dravec (s barevnou přílohou na straně II a II)

ZDENĚK ŽÁČEK P o d l e Ta y l o r a ( Ta y l o r, 1 9 8 9 ) s e tato drobná vytrvalá bublinatka řadí do sekce Calpidisca, do které spadá spolu s devíti dalšími druhy (U. pentadactyla, U. odontosepala, U. firmula, U. welwitschii, U. microcalyx, U. troupinii, U. bisquamata, U. livida a U. arenaria). V substrátu je ukotvena malým počtem rhizomů, které jsou vláskovité, jednoduché, krátké a asi 0,15 mm silné. Do okolí se vegetativně rozrůstá pomocí hojných vláskovitých a větvených stolonů (podzemních prýtů), které mohou dosahovat délky až přes 5 cm a tloušťky 0,25 mm. V kultuře se po zarostení substrátu objevují i nad ním, přesahují okraje květináče a hledají si další vhodný prostor k růstu. Početné asimilační prýty jsou jasně světle zelené. Jen několik jich odrůstá z rostlinné báze, další raší roztroušeně z podzemních prýtů. Jsou řapíkaté, čepel má klínovitý, obvejčitý nebo vějířovitý tvar, je 1 – 6 cm široká se zaobleným vrcholem, jenž je buď celokrajný nebo zoubkovaný. Plocha čepele vykazuje hustou dichotomicky větvenou nervaturu. Celková délka asimilačního prýtu je až 15 mm. Lapací měchýřky se v hojném počtu tvoří jak na podzemních tak i na asimilačních prýtech. Jsou vejčité, 1 – 1,5 mm dlouhé. Jejich ústí je terminální a opatřené oblým dorzálním přívěskem. Ventrální lem sotva přečnívá. Dorzální přívěsek i ventrální lem posévají hvězdicovité řady stopkatých žlázek připomínající zuby hřebenu. Květenství jsou vzpřímená, jednoduchá, oddělená a dorůstají výšky 2 – 6 cm. Květní stopky jsou táhle kuželovité, cca 0,6 mm silné a žláznaté. Šupinky pořídku nebo chybějí. Podobají se listenům, ale jsou menší. Listeny jsou upevněny bazálně a mají úzce deltoidní nebo obvejčitý tvar zakončený ostrým vrcholem. Jejich délka činí cca 1 mm. Listénce jsou podobné, ale užší. Květy jsou v počtu 1 – 4 na

18

květenství. Vyrůstají na květním stvolu jednostranně, přičemž internodia (články mezi nimi) jsou mírně zakřivená. Květní stopky jsou vláskovité, táhle kuželovité, 1,5 – 3 mm dlouhé a při bázi květu se rozšiřují. Kališní cípy jsou asymetrické. Horní je přibližně cirkulární a s oblým vrcholem. Má délku cca 2 mm a je opatřen sporadickou prostou nervaturou. Spodní cíp je poněkud drobnější, má vejčitý tvar s tupým vrcholem, b u ď celo k r ajn ý m n eb o n ev ý r azn ě trojlaločným. Koruna je dlouhá 10 – 15 mm, bílá nebo velmi slabě nafialovělá s tmavším lila skvrněním na horním cípu a při bázi spodního pysku. Horní úkrojek při bázi stažený, dolejší část široce vejčitá, hornější klínovitá, hluboce rozdělená ve dva rozbíhavé cípy. Okraj spodnho cípu přibližně cirkulární, báze se dvěma vzdutými podélnými a příčně svraštělými hřebeny, vrchol zaoblený. Okraj patra pýřitý. Ostruha šídlovitá, na konci zašpičatělá, zakřivená, 2 – 3 × delší než spodní cíp. Tyčinky zakřivené, cca 1 mm dlouhé, prašné váčky nevýrazné. Semeník je kulovitý. Čnělka krátká. Spodní cíp blizny polokruhový, horní mnohem menší a deltovitého tvaru. Tobolka kulovitá, cca 2 mm dlouhá, stěna blanitá. Puká jedinou ventrální podélnou a na okraji ztluštělou štěrbinou. Semena příčně elipsoidní, dlouhá cca 0,8 mm. Bublinatka Sandersonova (U. sandersonii) roste v Jižní Africe na poměrně omezeném prostoru, který se prostírá od Noodsbergu v severním Natalu po Lusikisiki v Transkei, což je místo ve východní kapské provincii. V přírodě roste na mokrých a často vertikálních skalách v nadm. výšce od 210 do 1 200 m. Ekologicky se tedy jedná o tzv. litofyt. Kvetení se udává ve dvou časových úsecích: od ledna do května a od července do září. Kvete bohatě a rychle se rozrůstá i vegetativně. V kultuře se jedná o velmi

nenáročnou MR, která bujně roste a ochotně kvete. Podle mých zkušeností jí zcela postačuje směs rašeliny a hrubozrnného křemičitého písku (2 : 1), dostatečná podzálivka s občasným porosením na list v parných letních dnech, umístění v nějaké akvarijní nádobě kvůli vyšší RVV a dostatek světla. Pokud má dostatečnou závlahu, s úspěchem je ji však možné pěstovat i v otevřeném prostoru a pod umělým osvětlením. V dobrých podmínkách má sklon rychle zarůst svůj květináček a poté se stolony poohlížet po dalších vhodných místech, v nichž by mohla vegetovat. V krátkém čase vám tak může zaplevelit květináče s jinými MR, které pěstujete v jejím sousedství. Asimilační prýty vytvářejí husté a svěže zelené porosty, v jejichž nevinnosti by laik sotva hledal rafinovanou MR. Bohužel, před pozorovatelovým okem jsou pasti zanořeny v mokrém substrátu, v němž loví droboulinké bezobratlé ž i v o č i c h y, k t e ř í s e t a m p ř i r o z e n ě vyskytují. S trochou představivosti není těžké si domyslet, jaká dramata se ve skrytu před našimi zraky mohou v substrátu odehrávat! Tenhle na první pohled nicneříkající svěže zelený porost však skrývá v rukávu ještě jednu atraktivní vlastnost, pro níž se většina druhů bublinatek pěstuje především. Je to období, kdy začnou asimilační prýty masově přerůstat základy jednoduchých květenství, z nichž na každé připadá jeden až čtyři drobné květy. Jejich horní korunní cíp je hluboce vykrojený, takže spolu se zbytkem květní struktury připomíná karikaturu zaječí hlavy se vztyčenými slechy. Kvetení v kultuře je sice časté a bezproblémové, ale časově nevyzpytatelné. Nejčastěji se objevuje na jaře, ale i v létě a pak na předělu podzimu a zimy, což zhruba odpovídá údajům o kvetení tohoto druhu v přírodě. □

Trifid 2004 / 4


POUŽITÁ LITERATURA: TAYLOR, P.: THE GENUS UTRICULARIA – A TAXONOMIC MONOGRAPHY, 1989.

O letošních podzimních prázdninách se uskutečnil v Běstvině, malé vesničce v Železných horách, sraz sedmi bláznivých biologů. Akci vedl náš vicepresident Mirek Srba a navíc jsme zjistili, že shodou okolností 6 ze sedmi účastníků pěstuje MR a 4 z nich jsou dokonce členy Darwiniany. T e r e z k a Junková, jediný nemasožravkář, p ě s t u j e k a k t u s y, tedy jiné botanické k u r i o z i t y. A k c i jsme tak prohlásili za spanilou jízdu Darwiniany „Junior“. Naplánovali jsme si úžasnou výpravu za Autorka (slečna bahení - Femina palustris) rochnící se v kalu. Foto © Miloš Duchoslav bublinatkami do jedné maloplošné rezervace (Starkočský Nikdy jsem turiony bublinatek nehledala když jsme se podívali na své absolutně lom) asi jeden kilometr vzdálené od a tak jsem se řídila radou starších a černé ruce. Každopádně jsme díky vesničky Lovčice. Kromě bublinatek jsou snažila se najít malinké kuličky, ale němu splnili cíl výpravy a odnesli si zde k nalezení i zkameněliny a známé kromě několika kamínků a lipových s sebou to, pro co jsme přišli. Když české granáty, i když dnes díky hrabivé semínek jsem nenašla nic. jsme se dostatečně vyřádili, čekalo tendenci některých našich spoluobčanů, Ne všichni však mé nadšení sdíleli nás nemilé překvapení. Nikde v okolí kteří toto místo vybírají ve velkém a stejně. Nakonec se podobným stylem dvou kilometrů nebyla žádnávoda, kde granáty vozí domů v kolečkách, jsou tu rochnili jen Jana Turjanicová a Terka bychom se mohli opláchnout, a tak už jen zbytky původního množství. Junková. Honza Novák šťouchal do každý z nás použil různě kombinované Ráno, když jsme vyšli, bylo slunečné bahna klackem a prohlašoval, že je to primitivní způsoby očisty. Někdo protáhl a slibovalo na celý den pěkné počasí. akorát na udušení sirovodíkem. Naši své ruce mokrou trávou, někdo se První tři kilometry jsme ušli lehce, v dva fotografové Filip Husník a Miloš opláchl v ještě špinavější louži a někdo Třemošnici jsme nastoupili do vlaku Duchoslav místo hledání fotili ze všech prostě počkal až bláto zaschne a oloupal a nechali se odvézt do Ronova nad stran, jakoby nás nikdy neviděli špinavé. to, co oloupat šlo. Nejoriginálnější Doubravou a odtud jsme pokračovali Ne, že bych se fotila nerada, ale když se byla asi Jana, která si bahno na rukou dál zase po svých. Po nekonečných na vás někdo po tři dny nepodívá jinak rozmazala do ornamentů s tím, že bude kilometrech a kilometrech jsme dorazili než přes hledáček fotoaparátu, máte chuť na rozdíl od nás vypadat aspoň trochu k cíli. A jak vypadal? jim jej omlátit o hlavu. normálně, protože podobně potetovaný Pod námi se rozprostírala jáma plná Třešničkou na dortu byl okamžik, je kdekdo. bahna a spadaného listí. Jako správný kdy k bahništi zkušeně přidřepl Mirek Cesta zpět nás pěkně zmohla, ačkoli biolog, kterého nadchne každá blíže a z povrchu zvedl takřka dvěma prsty jsme se ji snažili zkrátit přes pole. neurčitelná organická hmota, jsem několik turionů, aniž by se nějak zvlášť Do Běstviny jsme dorazili utrmácení, ponořila své ruce až po lokty do bahna. ušpinil. Jen nám mírně poklesla čelist, zabahnění, smradlaví, ale spokojení... □ http://www.darwiniana.cz

Trifid 2004 / 4

19

Bělokvětá tučnice znovuobjevena!

(s barevnou přílohou na straně IV)

(s barevnou přílohou na straně V)

aneb Heterozní efekt u hybridů rodu Sarracenia MIREK SRBA

Z běžné zahradnické a zemědělské praxe je známo, že kříženci rostou lépe a rychleji než původní rodičovské druhy. Z mnoha stran jsem toto slyšel také o špirlicích. Sám jsem o tom ale nebyl dlouho přesvědčen. Řada začínajících pěstitelů se mě též ptala, jestli je výhodnější koupit si hybrid a zda od něj mohou očekávat bujnější růst než u botanických druhů. Po vytvoření více než 150 hybridů se cítím být konečně kompetentní tuto otázku beze zbytku zodpovědět. A má odpověď zní: „Zpravidla ne.“ Tedy, že drtivá většina kříženců neroste lépe, rychleji ani bujněji než jejich rodiče. Podíváme-li se na křížence Sarracenia x mitcheliana vzniklého křížením S. leucophylla a S. purpurea, pak musíme získat dojem, že roste bujněji. Ano, je to ohromné „koště“, ale ne proto, že by rostlo bujněji než jeho rodiče. S. leucophylla má nejdelší láčky z rodu a S. purpurea nejbaculatější. Výsledek je prostým a přesným průměrem obou. Je tomu i v případě, že porovnáváme délky láček u rostoucích semenáčů. Kdyby se heterozní efekt projevil zrychlením růstu, pak by semenáčky kříženců byly větší, než průměrná velikost stejně starých rodičovských druhů. Ale on je to vždycky ten průměr. Zkušení pěstitelé špirlic mi můžou ještě oponovat zrovna případem S. x mitcheliana, a nebo zpětným křížením tohoto základního hybridu k S. purpurea (Takoví zpětní hybridi vypadají téměř jako S. purpurea). S. x mitcheliana i ty zpětné začínají dělat dospělé „purpureově“ baculaté láčky dříve než S. purpurea. Že by tedy rostly rychleji? Nikoliv! Stačí sledovat oba rodičovské druhy. Semenáče S. purpurea „přepínají“ z tenkých špičatých juvenilních láček na dospělé baculaté až v průběhu třetí sezóny. Naproti tomu S. leucophylla při dobré péči vytváří už prvním rokem láčky podobné dospělým. Průměr 3 a 1? Ano 2! A to je situace u S. x mitcheliana, která druhým rokem začíná tvořit dospělé baculaté pasti. Zkrátka – zaměříme-li se na jakýkoliv znak, pak kříženci špirlic bývají průměrem svých rodičů. Z více jak 150 vlastních hybridů

20

jsem se však setkal se 6 případy, kdy tomu bylo jinak. Prvním byl kříženec S. minor var. okefenokeensis x psittacina. Tato rostlina má v dospělosti láčky dlouhé 40 cm. Ve stáří jednoho roku bych čekal láčky asi 2 – 3 cm dlouhé, ale skutečnost byla asi 10 cm. Běžně kvetou oba rodiče pátým až šestým rokem od výsevu, tento kříženec vykvetl ve stáří dvou a půl roku! Druhým případem bylo křížení S. (purpurea x leucophylla) x minor var. okefenokeensis a taktéž S. psittacina. V tomto kříženci se opět významně setkaly dva prvně zmiňované druhy a došlo ke stejnému jevu.

S. flava dojde k odstranění těchto „průšvihů“ a vzhledem k příbuznosti budou minimalizovány problémy spojené se vzdálenou hybridizací. Zde se žádná sláva nekonala, kříženci byli přesným průměrem. Naprostou bombou byli o v š e m k ř í ž e n c i S . o re o p h i l a a všech dosud použitých zástupců komplexu S. rubra (S. alata, S. rubra ssp. rubra, S. r. ssp. gulfensis, S. r. ssp. jonesii, S. r. ssp. alabamensis, S. r. ssp. wheryi). Křížil jsem zatím jen S. alata a S. rubra ssp. gulfensis, zato ale různé klony a křížení bylo prováděno s různými S. oreophila. Výsledek všech

Fenomén bujně rostoucích kříženců bývá označován „heterozní efekt“. Situace, kdy je genom rostliny nebo živočicha tvořen dvěma polovinami pocházejícími z různých druhů, označujeme jako heterozygotní nebo heterozní stav. Jedná se tedy o křížence neboli hybrida. Pozitivní vliv tohoto stavu na rychlost růstu jedince a jeho životaschopnost se proto nazývá heterozní efekt. Zlepšení růstových vlastností může být v principu způsobeno dvěma vlastnostmi. Buď dojde vlivem „spojení dvou systémů“ k narušení nejrůznějších regulačních mechanismů, růst je pak doslova „odbržděný“ a hybrid nezřízeně roste. Jak sami cítíte, takto situace není úplně zdravá, ale v rozumné míře nemusí být na škodu, nýbrž právě k užitku. Druhý způsob vzniku heterozního efektu je komplementace letálních mutací. To znamená v podstatě zalepení děr nebo chyb vzniklých v genomu jednoho z rodičů. Každý biologický druh (včetně člověka) má ve svém genomu škodlivé mutace, které jeho život omezují. Náprava je možná jedině křížením s jiným jedincem (druhem), který tyto chyby nemá. Jak známo i u lidí, míšenci bývají vitálnější, než příslušníci čistých ras. Zvláště u ohrožených biologických druhů se počet letálních mutací zvyšuje. Malý počet žijících jedinců způsobuje další a další hromadění těchto genetických chyb. Při záchraně řady extrémně ohrožených druhů muselo být v minulosti přistoupeno k umělému křížení, aby byl druh zachráněn. Bylo tomu tak u zubra evropského, koně przewalského a některých dalších. Bez heterozního efektu by dnes tyto druhy už neexistovaly. Třetí případ je trošku záhadný. Křížil jsem samotnou S. purpurea x leucophylla (bez minor var. okefenokeensis) s S. psittacina. Došlo také k heteroznímu efektu. To se mi vysvětluje hůř, protože když zkřížím samotnou S. purpurea, nebo S. leucophylla s „psittacinou“, pak k žádnému urychlení růstu nedojde. Teprve hybrid S. purpurea x leucophylla po zkřížení s S. psittacina heterozní efekt vykazuje. Dalším případem, kdy jsem heterozní efekt vyloženě čekal, byli kříženci S. oreophila. S. oreophila je ohrožený druh, u něhož lze čekat velké množství letálních mutací nakumulovaných vlivem oslabení přirozených populací. Čekal jsem, že po zkřížení s příbuznou

pokusů vždy stejný – silný heterozní efekt. Semenáče již v prvním roce byly natolik velké, že chytaly masařky! Letos se pokusím vytvořit křížence S. oreophila s ostatními zástupci „rubra komplexu“, ale výsledek lze předjímat. Závěrem snad lze říci, že některé z těchto hybridů je možné doporučit například začátečníkům. Asi ne zrovna S. oreophila x rubra komplex, protože tyto nejsou moc hezké, ale první tři zmíněné případy heterozního efektu určitě ano. Zvláště S. [(purpurea x leucophyla) x minor] x psittacina je nejen mimořádně rychle rostoucí, ale též nenáročný a výjimečně ozdobný. □

Trifid 2004 / 4


V prvním čísle letošního Trifida jsem podal neradostnou zprávu o zániku jedné z oravských lokalit tučnice obecné (Pinguicula vulgaris L.), pozoruhodné výskytem ve světě jen ojediněle z m i ň o v a n é b ě l o k v ě t é f o r m y. S e stísněnými pocity jsem procházel těmito místy i počátkem letošního června. Brambory už na pozemku nerostou, majitel nejspíš nazřel marnosti takového počínání na skeletovaném jílu brázděném dlouho po každém dešti početnými stružkami vody, staženými v sušších obdobích jen mělce pod povrch půdy. Sešel jsem proto z cesty a zamířil ke svažité louce nad pozemkem, oddělené jen úzkým pásem křovin. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem i tady narazil na místa s erodovanými, jen nízkými pionýrskými ostřicemi a bahničkami porostlými jíly, podmáčenými sítí tenkých vodních stružek a doslova poseté žlutozelenými hvězdičkami tučnic! Mnohé teprve nakvétaly a teprve bližší ohledání přineslo potěšující zjištění: i tady mezi běžnými modrofialovými rostlinami přežívalo několik desítek bělokvětých rostlin. A nejen to - nalezl jsem mezi nimi řadu rostlin s květy namnoze drobnějšími, zato ale bledě šeříkovými - možná hybridů mezi oběma formami. Taková lokalita už stojí za zvýšenou pozornost - a to i vzdor skutečnosti,

že bělokvěté formy tučnice obecné nemusí být tak výjimečné, jak by se mohlo zdát z absence zpráv o nich v botanické literatuře. Svědčí o tom nejen cenná pozorování kolegy A. Pavloviče (zaznamenaná rovněž v prvním čísle letošního Trifida), ale také popis Pinguicula vulgaris f. albiflora z japonských ostrovů a konečně i P. vulgaris f. albida, představená J. Steigerem jako nepovedená P. vulgaris f. bicolor s květy pod kalichem modře značenými, byla původně popsána jako bělokvětá bez jakýchkoli poznámek o dalších barevných odstínech. Andrej Pavlovič nacházel bělokvětou formu vedle standardních populací spolu s f. bicolor. Tučnice z oravské lokality jsou velice proměnlivé: jak bělokvěté, tak standardní formy nacházíme s ušty plochého i zvonkotvarého kalicha tupě hrotnatými i okrouhlými, ba vzácně i na špičce vykrojenými; varírují ve velikosti květu stejně jako v délce ostruhy, která bývá hrotnatá i tupě uťatá - najdeme zde tedy celou řadu znaků »typických« pro tučnici českou. Na oravské lokalitě však »bikolorní« formy nerostou - vzácně jsem je kdysi vídával u potoka v nedalekých Stankovanech (snad šlo o onu »P. bohemica«, zaznamenanou tu údajně před půlstoletím M. Smejkalem?), kde zase ale nerostly formy albinotické (také tato lokalita byla před dvanácti lety zničena: celý potok byl od samého pramene stažen do podzemního potrubí). U hybridů (jsou-li těmito ony bledě

šeříkové formy) pozorujeme často zmenšené květy, podobně jako kdysi J. Bárta na polabských lokalitách s tučnicí českou. Nabízí se tu tedy celá řada paralel s naším »českým endemitem«, vybízejících ke zvýšené opatrnosti při jeho klasifikaci jakožto svébytného taxonu - možná i na nižší než druhové úrovni. Snad jediným konstatním rozdílem mezi standardními populacemi a oběma barevnými odchylkami je vedle zbarvení vlastních květů ještě barva květních stopek a kalicha: ty bývají bledě zelené (u standardních populací hnědopurpurové) - to však sotva souvisí s něčím jiným než se schopností tvorby anthokyanových barviv v dostatečném množství. JIŘÍ UHER

Ještě k lokalitě poblíž Veselí nad Lužnicí Příspěvky, které o návštěvě tohoto místa vyšly v minulém čísle, vyvolaly spontánní a vysoce fundovaný ohlas RNDr L. Adamce, který se k ochraně uvedeného místa vyjádřil takto: „Článek zmiňuje výskyt rosnatky anglické (D. anglica), ale podle mne se tam tento druh nevyskytuje, jen rosnatka okrouhlolistá (D. rotundifolia) a r. prostřední (D. intermedia), která je na obrázku. Výskyt r. prostřední (D. intermedia) je umělý. Myslím si, že kolega Ing. Josef Hlásek ze S CHKO Třeboňsko tam do této pískovničky rostliny spolu s jinými kriticky ohroženými druhy (asi sítina Juncus tenageia apod.) vysadil někdy začátkem 90. let. Stanoviště se nachází uvnitř CHKO, takže by bylo zcela zbytečné, aby to tam bylo uvedeno, protože značka CHKO se nachází jen na okraji CHKO. Lokalita není chráněná, ale ani být nemusí a rekreace ji nepoškozuje. Určitá disturbance např. buldozerem otočením se na pásech čas od času by mohla být vhodná. Jde hlavně o to, aby se tam potlačovala konkurence bylin a dřevin. Vím, že Správa CHKO pravidelně provádí prořízku dřevin, a proto si myslím, že ty poznámky o ochraně lokality na závěr Tvého článku nejsou patřičné.“ Díky za rezultát Luboši.

Prezident společnosti a vedoucí výpravy II. SJD Zdenek Žáček nabádá účastníky ke zvýšené opatrnosti při pohybu v náletu. Foto © Michal Rubeš


Trifid 2004 / 4

ZDENĚK ŽÁČEK

21

krátké příspěvky

Rostou kříženci špirlic lépe?

interinfo

Členské příspěvky 2005 Členské příspěvky na rok 2005 jsou stále stejné, tedy 300,- Kč (230,- Kč do 15 let). Příspěvky by měly být zaplaceny nejpozději do konce února. Peníze posílejte na účet společnosti eBanka 1450250001/2400 a jako variabilní symbol uveďte svoje číslo člena, které najdete v příloze „Seznam členů“. Je vhodné ještě napsat do poznámky pro adresáta svoje jméno a účel platby, vyvarujeme se tak případným omylům. Platba na adresu pokladníka není účetně v pořádku, navíc je možné poslat peníze na náš účet složenkou z pošty, takže to vyjde prakticky nastejno. Pokud se rozhodnete odebírat jak papírový časopis, tak i Trifida na CD, pošlete o 200Kč více, tedy 500,- Kč (430,- Kč do 15 let). Z takové platby je pak zřejmé, že se jedná o členský příspěvek s odběrem tištěného časopisu plus předplatné CD.

Jak s pěnězmi na příští rok? Tento rok jsme si nevedli špatně. Zatím to vypadá, že skončíme několik tisíc v plusu, ale vzhledem k redakční uzávěrce tohoto čísla je dělání účetní uzávěrky jaksi předčasné. Kompletní bilanci za rok 2004 přinesu v následujícím čísle T2005/1 a ještě předtím hned po Silvestru na našem webu. Tento rok se nám celkem dařilo, ale bylo to hlavně díky sponzorskému daru 25.000,- Kč, který jsme dostali od Řízení letového provozu, s.p. na vydávání Trifida. Bez něho by to bylo krušné. Také jsme si přilepšili výstavou, která skončila se ziskem 7.660,50 Kč. Příští rok bude ještě o něco náročnější na financování než letošní. Zatím nevíme, jestli se nám opět podaří získat sponzorský dar, ani jeho výši. Tohle je velká neznámá, a tak se rozpočet připravuje docela špatně. Na jedné straně musím počítat s tím, že žádný sponzorský dar nedostaneme a na druhé straně, že budeme mít peněz k neutracení... Ta druhá možnost je příjemnější, však bychom si nějak poradili! Na rok 2005 máme před sebou dva hlavní cíle: Vydat čtyři čísla Trifida bez ztráty kvality a uspořádat mezinárodní setkání a výstavu MR. Vydávání Trifida

22

je věc ztrátová a v dohledné době se to nezmění. Naproti tomu ono setkání sice bude stát spoustu peněz, ale pokud se správně zorganizuje, mělo by si na sebe vydělat. Vyšší náklady si také vyžádá Trifid. S každým novým členem, který odebírá papírového Trifida, narůstá ztráta kolem 100,- Kč. Plán členů na tento rok byl 100 a současný stav je takový, že je vás už přes 150! Mám radost z toho, že se nám podařilo přitáhnout tolik nových nadšenců. Na druhou stranu to znamená větší finanční zátěž, se kterou se musíme poprat. Vydávání Trifida také na CD je jedním z kroků, které nám šetří nemalé náklady a snižuje ztrátu. V každém případě musíme stále hledat nové možnosti financování běhu společnosti. O úsporách se ani nezmiňuji, to je jaksi samozřejmé.

Účetnictví...? Původně byl na tomto místě článek s výzvou, že se hledá účetní. Tento rok totiž ještě mohlo naše sdružení vést jednoduché účetnictví. Příští rok to však bude muset být účetnictví složité, tedy podvojné. Nechápu tenhle nesmyslný krok našich vládních byrokratů. Prý za to může EU, oni jiné účetnictví neznají. Drobní živnostníci mohou i nadále vést účetnictví jednoduché, jen tomu budou říkat evidence daňových dokladů. Drobné neziskovky mají smůlu, musí se s tím nějak vyrovnat. Přitom mají často mnohem menší obrat než ti živnostníci. Postěžovat si sice můžu, ale to je tak to jediné, co s tím mohu dělat. Než však skončila uzávěrka tohoto čísla, přišel za mnou Richard Pichl s tím, že kdysi podvojné účetnictví dělal, a když si vše zopakuje a dohledá, jistě ho zvládne. Takže máme nového účetního! Jak to tedy bude dál? Budu vést jednoduché účetnictví tak, jak ho teď vedu na našem webu. Ono je pro naše členy mnohem srozumitelnější a přehlednější. Takže vše zůstane při starém, jen Richard si jednou za čas z webu stáhne seznam dokladů a zaúčtuje je a zařadí na správné syntetické a analytické účty. Díky Richarde! MICHAL RUBEŠ

Opravník „T“ 3/04 Předešlé číslo TRIFIDa jsme chtěli načasovat tak, aby se objevilo již na výstavě pořádané v BZ Na Slupi. Podařilo se, i když za cenu některých chyb, které bychom zde rádi uvedli na pravou míru. 1/ Barevná tabule VI a) Pod popisky „Zimování špirlic“ a „Darlingtonie“ mají být správně odkazy na strany, kde se k nim nacházejí příslušné texty. b) V popisku ke snímku D. californica je uvedeno „…autorovy sbýrky“. Přirozeně, že má být „….sbírky“. Tento hrubý gramatický renonc pronikl do vydání jen proto, že zbyl čas jen na zběžné závěrečné korektury. Při přípravě elektronické šablony pro tiskárnu si občas takovým způsobem „humorně“ zpestřujeme práci. Tentokrát jsme na něj doplatili. Dostal se až na veřejnost. 2/ Barevná příloha VII Podle RNDr L. Adamce došlo k nesprávné identifikaci rostliny, u níž popisek uvádí rod růžkatec. Mělo by se jednat o některý druh z rodu lakušník. 3/ Barevná příloha IV Podle RNDr L. Adamce nejde na uvedeném snímku o bublinatku bledožlutou (U. ochroleuca), nýbrž o jasnou drobnější formu bublinatky jižní (U. australis). Redakce dodává, že popisky reklamované RNDr L. Adamcem jako chybné unikly důkladnému posouzení a kontrole autora těchto identifikací (Z. Žáčka) rovněž z důvodu časového tlaku na kompletaci matrice pro tisk. V poklidnější atmosféře kompletace by byl autor identifikace příslušných rostlin trval na tom, aby se u jejich popisků uvedlo, že jde o identifikační odhad, nikoliv o identifikaci jistou, jak je původně uvedeno u popisků těchto nálezů na našem webu ve složce Fotogalerie. Za odbornou reklamaci RNDr L. Adamcovi děkujeme a čtenářům se za všechny chyby v předešlém čísle omlouváme. Za redakci „T“ ZDENĚK ŽÁČEK

Trifid 2004 / 4

Seznam vědecké literatury o MR za rok 2004


LUBOMÍR ADAMEC

Bobák M., Hlavačka A., Ovečka M., Šamaj J., 1999. Effect of trifluralin and colchicine on the extracellular matrix surface networks during early stages of direct somatic embryogenesis of Drosera rotundifolia L. J. Plant Physiol. 155: 387-392. Hoffmann K., 2001. Standortökologie und Vergesellschaftung der Utricularia-Arten in Nordwestdeutschland. Abhandl.Westfäl. Mus. Naturk. (Münster) 63: 1-107. Clarke C., 2002. A� Conran J. G., Lowrie A., Moyle-Croft J., 2002. A revision of Byblis (Byblidaceae) in Southwestern Australia. Nuytsia 15: 11-19. Debbert P., 2002. Einige neue Drosera-Arten aus Südafrika (Droseraceae). Linzer Biol. Beitr. 34: 793-800. Lee C. C., 2002. Nepenthes platychila (Nepenthaceae), a new species of pitcher plant from Sarawak, Borneo. Gard. Bull. Singapore 54: 257-261. Lowrie A., 2002. Utricularia petertaylorii (Lentibulariaceae), a new species from the southwest of Western Australia. Nuytsia 14: 405-410. Lowrie A., 2002. Drosera pedicellaris (Droseraceae), a new species from south-west Western Australia. Nuytsia 15: 59-62. Santos Silva T. R. dos, Correa A. M. D., 2002. Drosera peruensis (Droseraceae), a new species from Peru. Novon 12: 543-545. Bobák M., Šamaj J., Hlinková E., Hlavačka A., Ovečka M., 2003. Extracellular matrix in early stages of direct somatic embryogenesis in leaves of Drosera spathulata. Biol. Plant. 47: 161-166. Casper S. J., Urquiola Cruz A. J., 2003. Pinguicula cubensis (Lentibulariaceae) – a new insectivorous species from Western Cuba (Cuba occidental). Willdenowia 33: 167-172. Clarke C., Davis T., Tamin R., 2003. Nepenthes izumiae (Nepenthaceae): A new species from Sumatra. Blumea 48: 179-182. Garrido B., Hampe A., Maranon T., Arroyo J., 2003. Regional differences in land use affect population performance of the threatened insectivorous plant Drosophyllum lusitanicum (Droseraceae). Divers. Distrib. 9: 335-350. Harley R. M., Giulietti A. M., Dos Santos F. A. R., 2003. Holoregmia Nees, a recently rediscovered genus of Martyniaceae from Bahia, Brazil. Kew Bull. 58: 205-212. Insectivorous Plant Society (Japan), 2003. Carnivorous Plants of the World: Amazing World of the Carnivorous Plants. 160 p. Kämäräinen T., Uusitalo J., Laine K., Hohtola A., 2003. Regional and habitat differences in 7-methyljuglone content of Finnish Drosera rotundifolia. Phytochemistry 63: 309-314. Kawiak A., Krolicka A., Lojkowska E., 2003. Direct regeneration of Drosera from leaf explants and shoot tips. Plant Cell Tiss. Org. Cult. 75: 175-178. Murza G. L., Davis A. R., 2003. Comparative flower structure of three species of sundew (Drosera anglica, Drosera linearis, and Drosera rotundifolia) in relation to breeding system. Can. J. Bot. 81: 1129-1142. Rahman M. O., Kondo K., 2003. Genetic diversity and species relationship of some terrestrial bladderwort (Utricularia L.) as revealed by inter simple sequence repeat (ISSR) markers. Acta Phytotax. Geobot. 54: 49-57. Riedel M., Eichner A., Jetter R., 2003. Slippery surfaces of carnivorous plants: composition of epicuticular wax crystals in Nepenthes alata Blanco pitchers. Planta 218: 87-97. Seno J., 2003. A new natural hybrid of Drosera (Droseraceae) from Miyazaki Prefecture, southwest Japan. J. Jap. Bot. 78: 170-174. Vilkonis K. K., 2003. [Aldrovanda vesiculosa (Droseraceae) in Lithuania] in Russ. Bot. Zh. (St. Petersburg) 88(8): 56-58. Zamudio S., van Marn J., 2003. Pinguicula conzattii (Lentibulariaceae), una especie nueva del estado de Oaxaca, Mexico. Acta Bot. Mex. 62: 15-21. Adler P. H., Malmqvist B., 2004. Predation on black flies (Diptera: Simuliidae) by the carnivorous plant Pinguicula vulgaris (Lentibulariaceae) in northern Sweden. Ent. Fenn. 15: 124-128. Anderson B., Olivieri I., Lourmas M., Stewart B. A., 2004. Comparative population genetic structures and local adaptation of two mutualists. Evolution 58: 1730-1747. Athauda S. B. P., Matsumoto K., Rajapakshe S., Kuribayashi M., Kojima M., Kubomura-Yoshida N., Iwamatsu A., Shibata C., Inoue H., Takahashi K., 2004. Enzymic and stru� Atsuzawa K., Nitta K., Matsushima H., et al., 2004. Fine structure and function of digestive gland of Aldrovanda vesiculosa, an aquatic carnivorous plant. Plant Cell Physiol. 45: S62-S62 Suppl. S. Conran J. G., Christophel D. C., 2004. A fossil Byblidaceae seed from Eocene South Australia. Int. J. Plant Sci. 165: 691-694. Fischer E., Barthlott W., Seine R., Theisen I., 2004. Lentibulariaceae. In: Kubitzki K. (ed.): The Families and Genera of Vascular Plants.Vol. VII. Springer-Verlag, Berlin-Heidelberg-New York-Tokyo, pp. 276-282. Gaume L., Perret P., Gorb E., Gorb S., Labat J. J., Rowe N., 2004. How do plant waxes cause flies to slide? Experimental tests of wax-based trapping mechanisms in three pitfall carnivorous plants. Arthr. Struct. Dev. 33: 103-111. Gorb E., Kastner V., Peressadko A., Arzt E., Gaume L., Rowe N., Gorb S., 2004. Structure and properties of the glandular surface in the digestive zone of the pitcher in the carnivorous plant Nepenthes ventrata and its role in insect trapping and retention. J. Exp. Biol. 207: 2947-2963. Kim K. S., Jang G. W., 2004. Micropropagation of Drosera peltata, a tuberous sundew, by shoot tip culture. Plant Cell Tiss. Org. Cult. 77: 211-214. Méndez M., Karlsson P. S., 2004. Between-population variation in size-dependent reproduction and reproductive allocation in Pinguicula vulgaris L. (Lentibulariaceae) and its environmental correlates. Oikos 104: 59-70. Müller K., Borsch T., Legendre L., Porembski S., Theisen I., Barthlott W., 2004. Evolution of carnivory in Lentibulariaceae and the Lamiales. Plant Biol. 6: 477-490. Muravnik L. E., Ivanova A. N., 2004. [Comparative plastid characteristics of tentacles in Drosera (Droseraceae) plants in the context of naphthoquinone synthesis] in Russ. Bot. Zh. (St. Petersburg) 89: 543-557. Nordbakken J. F., Rydgren K., Okland R. H., 2004. Demography and population dynamics of Drosera anglica and D. rotundifolia. J. Ecol. 92: 110-121. Pearman D. A., Rumsey F. J., 2004. Drosera x belezeana Camus confirmed for the British Isles. Watsonia 25: 115-119. Saridakis D. P., Torezan J. M. D., Andrade G., 2004. Microhabitat preferences of six Drosera (Droseraceae) from Tibagi river basin, Parana State, Brazil. Brazil. Arch. Biol. Technol. 47: 495-501. Tokunaga T., Dohmura A., Takada N., Ueda M., 2004. Cytotoxic antifeedant from Dionaea muscipula Ellis: A defensive mechanism of carnivorous plants against predators. Bull. Chem. Soc. Jap. 77: 537-541. Wang Z. F, Hamrick J. L, Godt M. J. W., 2004. High genetic diversity in Sarracenia leucophylla (Sarraceniaceae), a carnivorous wetland herb. J. Hered. 95: 234-243.


Trifid 2004 / 4

23

Bělokvětá tučnice znovuobjevena!

The plant portrait Utricularia sandersonii Oliver discreet plant above the surface and merciless predator under the ground Zdeněk Žáček Gripping description of this active predator with gentle and subtle flowers.

(fotografie k článku na straně na straně 21 © Jiří Uher)

When amateurs come out for Utricularia turions Michala Bryndová On the expedition with young biologists you can experience both fun and dirt. Do the Sarracenia hybrids grow better? Mirek Srba The truth about the phenomenon of quick and better growth of hybrids presents the specialist for Sarracenia genus and crossing.

„Tyhle kytky mi teda pijou krev...!“ Foto © Michal Rubeš

Summary Domestication of carnivorous plants Michal Rubeš Reflection on different ways how to convince the nature and plants that they don’t need anything special to keep them satisfied. Carnivorous plants in the panel house Marek Svítek The treatise on resistant species of butterworts, which can enrich every collection without claims for special care. Report from “Little Roraima” and other growing places at home and in the garden Part I. – Location of “hardware” Zdeněk Žáček Beginning of the series from the kitchen of the president of our society. In this first part he describes his growing conditions and glasshouse. Exhibition review Jana Rubešová Short summation of the progress of our autumn exhibition which took place in Prague. Voices from the forum – what happens on our web Patrik “Chtorr” Hudec One of very active contributor monitors and brings a report on activities on our web forum.

24

Polyversum – biofungicide Patrik Hudec Effective and thrifty method of fight against fungal diseases with help of another parasitical fungus. …and other botanical curiosities Clianthus formosus – the symbol of South Australia Mirek Srba Study of problems with growing this extraordinary plant from Fabaceae family with very interesting flowers. How to grow easily…Sarracenia Mirek Srba Detailed essay of these quite resistant carnivorous plants which are elegant, pretty and suitable also for beginners.

Reappearance of white flower form of Pinguicula vulgaris Jiří Uher Report on situation at some Orava field with lucky find of albinotic (white flower form) of Pinguicula vulgaris.

Masožravky v paneláku (fotografie k článku na straně na straně 6 a 7 © Marek Svítek)

Note to the article about the location near Veselí nad Lužnicí Zdeněk Žáček Reaction of our colleague RNDr. L. Adamec, scientist of repute, against the article in last issue describing the situation on one of the natural habitats of D. rotundifolia and D. intermedia.

Příště...

And now a bit of skill Mirek Zacpal Do you solve problems with small space for your plants too? So this article can give you a suggestion how to build practical shelves. Definition of ecological groups in the Drosera genus by the function of catching organs Radek Havelka Scientific treatise and results of investigation of speed of reaction and strategy of catch of the prey in the Drosera genus. Sarracenia flava Foto © Mirek Srba

Trifid 2004 / 4


Vlevo květ P. cyclosecta - vpravo nahoře květ P. gracilis - vpravo dole růžice P. moranensis


Trifid 2004 / 4

V

Z podzimní výstavy Darwiniany obrazem bez komentáře Fotografie © Michal Rubeš, pokud není uvedeno jinak

Clianthus formosus – symbol Jižní Austrálie (obrazová příloha k článku na straně 13)

MIREK SRBA

Zadní strana obálky: Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis L.) Když jsem na zadní stránku obálky tohoto čísla vybíral ze svých obrázků další rostlinu, rozhodl jsem se nakonec pro tuhle z čeledi hořcovitých (Gentianaceae). Před časem mi kolega z práce daroval asi dvě odnože. Zasadil jsem je na zahradní skalce a 4. 5. 2002 jedna z nich poprvé kvetla. Opět jsem použil obvyklou techniku: pérovku kolorovanou akvarelem. Při předkreslování rostliny podle originálu jsem seděl v trávě u skalky. Tuší jsem pak kresbu vyvedl u svého pracovního stolu. Kvůli věrnosti barev jsem se s akvarelovými barvami a štětečkem znovu vrátil přímo k rostlině. U nás tento druh v přírodě vyhynul, ale jsou snahy o jeho reintrodukci do původních lokalit. Kolega, který mi tuhle půvabnou rostlinu daroval, si ji na skalce vypěstoval ze semínek získaných na Slovensku. ZDENĚK ŽÁČEK

Kvíz obrázek přibližuje v detailu a) zakuklující se housenku smrtihlava (Acherontia) b) oddenek myrmekofilní kapradiny (Lecanopteris) c) meristematickou tkáň špirlice (Sarracenia) in vitro d) rakovinu vrby napadené houbou rodu Synchitrium

Vlevo nahoře: lichospeřený list; uprostřed nahoře: květenství /C. formosa/, bobovité (/Fabaceae/); vpravo nahoře: květní základy; vlevo dole: pro srovnání květní stavba obyčejného hrachu; uprostřed dole: profil jednoho květu; vpravo dole: mapka Austrálie s vyznačeným rozšířením /C. formosa/ Kresby © Zdeněk Žáček

Fotografie © Jiří Uher

Mladá rostlinka Clianthus formosus na agaru Foto © Mirek Srba

Foto © Stáňa Kozlová

VI

Trifid 2004 / 4



Trifid 2004 / 4

Správná odpověď z minulého čísla: c) kvítky s nezralými nažkami parchy (Stemmacantha)

VII

4 Trifid Darwiniana

Recommend Documents