2. „Smrt vstoupila do našeho okna“ Živí a mrtví na hřbitově a v synagoze
Na jaře roku 1439 zemřel rabi Avigdor Ḳara, jeden z nejváženějších obyvatel pražské židovské čtvrti, a byl pochován na tehdy nově otevřeném hřbitově (obr. 2.1).1 Kámen, který označuje jeho hrob, má tradiční vzhled, charakteristický pro náhrobky na tomto hřbitově od jeho založení až do poloviny 16. století. Čtvercový blok s orámováním, na němž možná původně spočíval lomený štít, nese chvalozpěv na zesnulého učence.2 Text je sice o něco delší než ty na jiných náhrobcích z téže doby, ale jinak se od nich zásadně neliší. Když téměř o dvě století později, v červenci roku 1628, zemřela Hendl, dcera ʿEvrila Gronima a manželka Jaʿaḳova Baševiho z Treuenberka, nejbohatšího pražského Žida, byla pohřbena na témže hřbitově (obr. 2.2).3 Hendl sice získala
1
2
3
Tato kapitola je založena na Greenblatt, „Shapes of Memory“. Základní informaci o Avigdoru Ḳarovi obsahuje heslo Abrahama Davida v Encyclopedia Judaica (EJ, s. v. „Kara, Avigdor ben Isaac“). Anglický překlad jedné z Ḳarových liturgických básní publikovala Ruth Gladstein, „Eschatological Trends“. Muneles, Ktovot, s. 103, č. 1. Část materiálu v této publikaci je obsažena v Muneles – Vilímková, Starý židovský hřbitov v Praze. České překlady náhrobních nápisů v této knize pořídil překladatel z originálu, s přihlédnutím k anglickým překladům Rachel Greenblatt. Plné odkazy na biblické a rabínské prameny jsou obsaženy v Munelesově edici a zde jsou uváděny pouze tehdy, souvisejí-li přímo s výkladem. Muneles rovněž zmiňuje starší literaturu ke Starému židovskému hřbitovu v Praze. Nověji viz Polakovič, „Documentation“. Muneles, Ktovot, s. 297–298, č. 197. Podrobné pojednání o Jaʿaḳovu Baševim zůstává dezideratem. O jeho aktivitách u dvora a privilegiích, která mu byla udělena, viz Schnee, Die Hoffinanz, sv. 3, s. 234–237. Spíše stručná shrnutí jsou přítomna v encyklopediích, rozsáhlejších přehledech židovských dějin a přehledech dějin Židů v Praze. Pro stručný, avšak novější přehled Baševiho aktivit viz Israel, European Jewry, s. 89–90.
78
ABY VYPRAVELI SVYM DETEM.indd 78
3.3.2016 9:28:39
SMRT
VSTOUPILA
DO
NAŠEHO
OKNA
2.1 Náhrobek Avigdora Ḳary (z. 1439). (Foto: Archiv ŽMP. Reprodukováno s laskavým svolením Židovského muzea v Praze.)
svůj společenský status z odlišných důvodů, přesto se však směl projevit prostřednictvím náhrobku, který je vynikajícím kamenickým dílem. Privilegované postavení v rámci obce a bohatství manžela, jenž ji přežil, se odráží na jedinečném náhrobku, který nám dovoluje nahlédnout, jaký byl ideál funerální architektury tehdejší židovské obce, ovšem ideál pro většinu finančně nedostupný. 79
ABY VYPRAVELI SVYM DETEM.indd 79
3.3.2016 9:28:39
ABY
VYPRÁVĚLI
SVÝM
DĚTEM
2.2 Náhrobek Hendl, dcery Evrila Gronima a manželky Jaʿaḳova Baševiho (z. 1628). (Foto: Archiv ŽMP. Reprodukováno s laskavým svolením Židovského muzea v Praze.)
80
ABY VYPRAVELI SVYM DETEM.indd 80
3.3.2016 9:28:39
SMRT
VSTOUPILA
DO
NAŠEHO
OKNA
Kámen Hendl Baševi náleží k malé skupině náhrobků význačných osob, jejichž forma se radikálně odchylovala od jednoduchých desek, které označovaly místa odpočinku většiny pražských Židů, ať už byly čtvercové jako v Ḳarově případě nebo obdélníkové. Zde se jedná o pomník podobný hrobce, tvořený šesti deskami, z nichž každá je opatřena nápisy a propracovaným dekorem. Text je rozsáhlejší než na běžnějších dobových náhrobcích, ještě vyraznější kvalitativní rozdíl však představuje způsob a úroveň zpracování kamene. I prostší náhrobky z tohoto pozdějšího období často nesou figurální a ornamentální prvky, jimiž se odlišují od kamenů z Ḳarovy doby. Zmíněné posuny se začaly objevovat od poloviny 16. století a teprve asi padesát let před smrtí Hendl Baševi můžeme sledovat jejich skutečný rozkvět. Na textech zápisů za zesnulé (hazkarot) ve vzpomínkové knize Staronové synagogy můžeme sledovat podobný vývoj. Stránka hazkarot z 15. století obsahuje sedm téměř identických proseb, jež vždy uvádějí jméno zemřelého a darování příspěvku za zanesení jména do knihy: „Nechť Bůh pamatuje na ________ (doplní se jméno), protože věnoval (věnovala) prostředky na připomínání jeho (její) duše.“ Na počátku 17. století už by se na jednu stránku vešly jen asi dva zápisy za významné osoby. Text byl delší, silně šablonovitý, avšak lišil se vždy v závislosti na statusu a postavení osoby. Z počátku 18. století se dochovaly pro Staronovou synagogu pouze dvě hazkarot. Hovoří o synagogálních zřízencích a pokrývají vždy celou stranu vloženého listu drobným písmem (obr. 2.3 a 2.4). V posledních desetiletích 16. století, když se začaly objevovat nové formy náhrobků a hazkarot, vyznačují se rituální předměty pražské provenience, zejména synagogální opony (parochet, pl. parochot), užitím motivu dvojitého sloupu. Žádné starší pražské opony se nedochovaly, takže nemůžeme říci, zda došlo u parochot k estetickému vývoji obdobně jako v případě náhrobních kamenů a vzpomínkových zápisů za zesnulé. Tři nejstarší dochované pražské opony na Tóru jsou z let 1590, 1592 a 1602 a vykazují místní formu a ikonografii spolu s prvky běžnými 81
ABY VYPRAVELI SVYM DETEM.indd 81
3.3.2016 9:28:39
ABY
VYPRÁVĚLI
SVÝM
DĚTEM
2.3 Stránka z memorbuchu Staronové synagogy (přibližně 1500). Tato stránka obsahuje několik různých zápisů. MS ŽMP 113, fol. 7b. (Foto: Archiv ŽMP. Reprodukováno s laskavým svolením Židovského muzea v Praze.)
82
ABY VYPRAVELI SVYM DETEM.indd 82
3.3.2016 9:28:39
SMRT
VSTOUPILA
DO
NAŠEHO
OKNA
2.4 Stránka z memorbuchu Staronové synagogy se zápisem za Gadila ben ʿAzriʾela Šamaše (z. 1707). V tomto případě je zemřelému věnována celá stránka. MS ŽMP 113, fol. 2a. (Foto: Archiv ŽMP. Reprodukováno s laskavým svolením Židovského muzea v Praze.)
83
ABY VYPRAVELI SVYM DETEM.indd 83
3.3.2016 9:28:39
ABY
VYPRÁVĚLI
SVÝM
DĚTEM
i jinde ve střední a východní Evropě (viz např. obr. 1.4).4 Historička umění Vivian Mann uvádí, že pláštíky na Tóru a opony, jak je známe dnes, se jakožto samostatné předměty objevily v polovině 16. století, to znamená ve stejné chvíli, kdy se začaly umělecky vyvíjet i náhrobní kameny a hazkarot.5 Formy náhrobků, rituálních předmětů a rituálů za mrtvé, vyvíjející se od poloviny 16. století v židovské Praze, určoval módní umělecký styl a estetika i povolání a ekonomická situace donátorů.6 Texty na těchto památnících však současně zůstávaly věrné tradičním tématům: například náhrobní nápisy hovořily o zesnulých v modu vzpomínky nebo (méně často) oplakávání a zmiňovaly místo mrtvého ve světě, který přijde (ʿolam ha-ba). Zatímco poselství textové složky kamenných i rituálních památníků zůstávalo tematicky neměnné, přispěla estetická transformace ke změně způsobu, jakým se pražští Židé vztahovali ke svým mrtvým.
„ČISTÁ, CUDNÁ, ŘÁDNÁ ŽENA“. IDEÁLNÍ VLASTNOSTI, PRO KTERÉ JSOU ŽENY A MUŽI PŘIPOMÍNÁNI
Epitaf Hendl Baševi obsahuje následující řádky, připomínající idealizované vlastnosti zemřelé: Kde je ona zbožná (ḥasida), pokorná (ʿanawa), jak jen ona dokázala být. Odešla [z tohoto světa] tak, jak [na něj] přišla: ve zbožnosti, cudnosti (ṣniʿut), svatosti (ḳduša) a čistotě (ṭohora). Spěchala vykonat přikázání drobné stej-
4
5 6
Yaniv, „Origins“; táž, „Parochot“; Kybalová – Kosáková – Putík (eds.), Textiles. Mann, „Art“. Rituál hazkarat nešamot (připomínání duší) popisuji v kapitole 1. Velmi málo je bohužel známo o materiálních podmínkách a finančních záležitostech týkajících se náhrobních kamenů a jejich umisťování na hřbitově. Doklady skutečnosti, že v 18. století alespoň některé z židovských náhrobků tesali křesťanští kameníci, viz ve Vilímková, Prague Ghetto, s. 145.
84
ABY VYPRAVELI SVYM DETEM.indd 84
3.3.2016 9:28:40
SMRT
VSTOUPILA
DO
NAŠEHO
OKNA
ně jako závažné. Stala se úhelným kamenem, pospíchala na odpolední bohoslužbu stejně jako na bohoslužbu ranní. Její mysl patřila neustále Bohu. Ve strachu, bohabojnosti, jasným jazykem, podle pořádku a zákonů rabiho Hamnuny. Svou paži napřáhla, lampu přikázání a světlo Tóry do své pravice pevně uchopila.7
Hendl byla zbožná, cudná a svatá. Vykonávala Boží přikázání a byla svědomitá ve svých modlitbách. Podle tohoto portrétu se pevně držela Tóry jakožto duchovního a intelektuálního ohniska židovského života. Ať už byl její skutečný život jakýkoli, nápis na náhrobku Hendl Baševi odráží hodnoty, jež chápala jakožto ideální celá obec. Nápis tak velebí nejen její dobročinnost a cudnost, ale také její účast na každodenních bohoslužbách v synagoze a poznamenává, že do domu modlitby „spěchala“. Nápis podrobně vysvětluje, že krmila a oblékala chudé, podporovala učence, přijímala ve svém domě hosty a také že „rozuměla knihám a pátrala v nich“.8 Cudnost a podpůrné role, jež „činí věci možnými“, jako poskytování obživy chudobným nebo podpora studia, byly obecně považovány za ideální vlastnosti raně novověké židovské ženy. Poněkud nečekané může být, že řada náhrobků pražských židovských žen zmiňuje také synagogální modlitbu.9 Jakkoli je jazyk epitafu Hendl Baševi výjimečně květnatý, táž témata nalezneme v chválách židovských žen napříč staletími. 7
8 9
Muneles, Ktovot, s. 297, č. 197. „Kde je“: hebrejské slovo, psané písmeny alef a jod, můžeme číst buď ej s významem „kde“ (jako v Gn 4,9: „Kde je tvůj bratr Ábel?“), nebo jako é – s významem „běda“. Obě čtení dávají v kontextu přítomného nápisu smysl. „K odpolední bohoslužbě atd.“ je volný překlad hebrejského „le-minḥa kmo be-joṣer nimhera“. Minḥa skutečně znamená odpolední bohoslužbu, joṣer je část liturgie, která předchází recitaci vyznání víry (Šmaʿ) během ranní bohoslužby pro šabat a svátky. Rabimu Hamnunovi je v talmudické literatuře připisováno odvození početných zákonů týkajících se modlitby z popisu modlitby Hany v Písmu. Viz bBer 31a a 1 S 1,9–17. Muneles, Ktovot, s. 298 (č. 197). Srov. případ Glikl bat Jehuda Lejb a její poznámky o přítomnosti v synagoze: Abrahams (přel. a ed.), The Life of Glückel of Hameln, s. 97 a passim. V původní jidiš (a s hebrejským překladem): Glikl, Zichronot 1691–1719, s. 330–331 a passim.
85
ABY VYPRAVELI SVYM DETEM.indd 85
3.3.2016 9:28:40
