IV. část
Práva a povinnosti společníků
analogie tam, kde obchodněprávní úprava nepostačí, vyjít z úpravy vlastnictví v občanském právu (§ 853 obč. z.).
§ 2 Obchodní podíl a společné jmění manželů Sporným je, zda může být obchodní podíl ve společném jmění manželů. Podle § 143 odst. 1 obč. z. mohou být ve společném jmění věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Zároveň ovšem občanský zákoník stanoví, že stane-li se jeden z manželů společníkem obchodní společnosti za trvání manželství, nezakládá nabytí podílu účast druhého manžela (§ 143 odst. 2 obč. z.). Předmětné ustanovení způsobuje v daném kontextu více škody než užitku, neboť není jasná jeho vazba na prvý odstavec. Pokud se někdo stane společníkem, vzniká mu účast na společnosti a z toho plynoucí práva a povinnosti. Z obchodního zákoníku však nelze dovodit, že by tato práva a povinnosti vznikala i další osobě, konkrétně pak manželu společníka; tím není dotčena jeho povinnost strpět uspokojení věřitelů manžela z majetku nacházejícího se ve společném jmění. Konečně pokud by manželé měli obchodní podíl ve společném jmění, pak je otázkou, zda lze použít analogii s ust. § 114 odst. 3 obch. z. o spolumajitelství obchodního podílu a počítat je za jediného společníka, anebo zda je považovat za společníky dva; tomu odporuje zvláštní konstrukce společného jmění manželů, které není spoluvlastnictvím.194 Podle mého soudu tedy existuje několik možností. Prvou je stav, kdy bude pouze jeden z manželů společníkem. Jestliže na pořízení obchodního podílu využil pouze prostředky ze svého výlučného majetku, pak je obchodní podíl též jeho výlučným majetkem. Jestliže využil zcela nebo zčásti prostředky195 ze společného jmění manželů, pak je obchodní podíl sice v jeho výlučném majetku, avšak prostředky získané jeho pozbytím přináleží do společného jmění manželů. Druhý manžel má přitom právo, aby při zániku manželství mu byly uhrazeny prostředky, které bývalý manžel použil ze společného jmění manželů na svůj výlučný majetek (§ 149 odst. 2 obč. z.) anebo které mu půjčil ze svého výlučného majetku. Toto právo může uplatnit v obecné promlčecí lhůtě, která však neskončí dříve než 3 roky od zániku manželství (§ 114 obč. z.). Vždy však platí, že veškeré výnosy (zejména podíl na zisku) připadají za trvání manželství do společného jmění manželů. 194
195
Obdobné pochybnosti o tom, zda může být obchodní podíl ve společném jmění, vznáší též Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 2. vydání, Praha: Linde, 1998, s. 398. To platí jak při nabytí obchodního podílu, tak při zvýšení účasti na společnosti, typicky při doplatku ke vkladu při efektivním zvýšení základního kapitálu.
98
Obchodní podíl
10. kapitola
Druhou možností je, že se oba manželé stanou smluvními stranami společenské smlouvy. Buď má každý z manželů svůj samostatný obchodní podíl ve výlučném majetku, anebo mají oba manželé jeden obchodní podíl ve společném majetku podle § 114 odst. 3 obch. z. O použití finančních prostředků platí výše řečené obdobně. Třeba upozornit, že tento závěr není zdaleka přijímán bezrozporně; opačné stanovisko zastávají mnozí196 a existují i názory lavírující.197 Nejvyšší soud ČR se pak přiklonil ke stanovisku, že obchodní podíl do společného jmění manželů patří (civ. R 68/2005). Jak plyne z odůvodnění judikátu, důsledkem ust. § 143 odst. 2 obč. z. je toliko oddělení, resp. odlišení, právního postavení manžela – společníka, který jediný je oprávněn vykonávat práva a povinnosti společníka nebo člena, od právního postavení druhého manžela. Majetková hodnota podílu však manželům zůstává společná a je součástí společného jmění manželů. Nejvyšší soud ČR zde dovodil něco, co ze zákona zjevně neplyne, totiž jednak redukoval význam ust. § 143 odst. 2 obč. z. toliko na řešení otázky, kdo je společníkem, a, a to především, radikálně přeinterpretoval podstatu pojmu podíl tak, jak je vymezen v ust. § 61 odst. 1 prvá věta obch. z. Nelze z ust. § 143 odst. 2 obč. z. dovodit, že řeší jen otázku, kdo z manželů bude společníkem. To z cit. ust., které je zjevně lex specialis k ust. § 143 odst. 1 obč. z., neplyne. Co je však mnohem závažnější, podíl je možno vymezit jako jednotlivá práva a povinnosti společníka tvořící ve svém souhrnu určitý komplex. Nelze samotný podíl chápat jako nějaký balík jednotlivých práv a jednotlivých povinností. Právě naopak, práva a povinnosti zde tvoří pevně, nerozlučitelně spojený komplex, který nelze parcelovat. Nelze proto od podílu oddělovat majetkovou a nemajetkovou složku, když toto dělení se sice občas v literatuře užívá, ovšem výhradně z důvodů právněteoretických a taktéž pedagogických. Nejvyšší soud ČR vlastně podíl „rozdělil“ v tom směru, že jeho jistá součást patří jen jednomu z manželů, kdežto zbytek oběma společně. Celá věc má však ještě jeden, soudem zjevně nedomyšlený důsledek. Pokud vyjdeme z pojetí Nejvyššího soudu ČR, že společnická práva a povinnosti náleží jen manželu – společníkovi, pak je vlastně tímto popřeno 196
197
Např. Radvanová, S., Zuklínová, M. Kurs občanského práva – Instituty práva rodinného. Praha: C. H. Beck, 1999, s. 48; Bartošíková, M., Štenglová, I. Společnost s ručením omezeným. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 86; I. Štenglová in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, s. 397; a Dvořák, J. Majetkové společenství manželů. Praha: ASPI Publishing, 2004, s. 179. Např. Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 2. vydání, Praha: Linde, 1998, s. 398.
99
IV. část
Práva a povinnosti společníků
ust. § 145 odst. 2 prvá věta obč. z., podle níž obvyklou správu společného majetku může vykonávat kterýkoliv z manželů. To zde nepřipadá v úvahu, neboť podle cit. názoru společnická část podílu, tzn. onen výkon práv a povinností společníka náleží jen manželu – společníku; druhý manžel se na této obvyklé správě nemůže podílet. Přitom např. do obvyklé správy patří účast a hlasování na zasedání valné hromady. Na tom se manžel – nespolečník podílet nemůže, ledaže by se tak dělo na základě plné moci. Věc vyvolává i další otázky, zda např. může druhý manžel uplatnit svá práva v těch případech, kdy nejde o obvyklou správu majetku podle § 145 odst. 2 věty druhé obč. z. Uvažujme modelový příklad. Manžel – společník se podílí nejprve svým kladným hlasem, poté i převzetím závazku k doplatku k vkladu na zvýšení základního kapitálu s. r. o. Může mu v tom druhý manžel podle cit. ust. zabránit, když je otázkou, zda lze účast na zvýšení základního kapitálu doplatkem ke vkladu považovat za obvyklou správu majetku? Nemáme-li se dostat do takřka neřešitelných problémů spojených s ust. § 145 odst. 2 druhé věty obč. z., které zde fixuje (relativní) neplatnost právního úkonu činěného jen jedním z manželů v jiných než obvyklých záležitostech správy majetku, nezbývá než poněkud účelově tvrdit, že s výjimkou dispozic s podílem se vždy jedná o obvyklou správu majetku – obchodního podílu. Ovšem věc má ještě jeden dosti negativní dopad. Vyjdeme-li z toho, že podíl do společného jmění manželů patří, pak ve vztahu ke s. r. o. je třeba za lex specialis k ust. § 145 odst. 2 druhé věty obč. z. považovat ust. § 29 odst. 1 obch. z. o materiální publicitě rejstříkových zápisů. Jestliže tedy společník – manžel převede bez souhlasu (popř. i bez vědomí) druhého manžela svůj podíl na třetí osobu nebo jej zatíží zástavním právem, je takový právní úkon platný, neboť třetí osobu chrání dobrá víra v rejstříkový stav zápisu podle § 29 odst. 1 obch. z. Tedy pokud třetí osoba nabude určité právo jednajíce v dobré víře ve stav zápisu v obchodním rejstříku (např. nabude obchodní podíl v s. r. o.), druhý manžel se nemůže dovolávat podle § 145 odst. 2 druhé věty obč. z. neplatnosti takového právního úkonu. Faktické důsledky zde budou stejné, jako by obchodní podíl ve společném jmění manželů vůbec nebyl. Shrneme-li výše řečené, podle Nejvyššího soudu ČR je sice obchodní podíl ve společném jmění manželů, druhý z manželů se však na jeho správě a užití stejně nemůže skoro vůbec podílet. Jeho chvíle přichází až v okamžiku pozbytí obchodního podílu, kdy se do společného jmění manželů dostávají prostředky z vyplaceného vypořádacího podílu, podílu na likvidačním zůstatku nebo výnos z úplatného převodu obchodního podílu. Ze všech těchto důvodů nelze s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR souhlasit. 100
Obchodní podíl
10. kapitola
§ 3 Obchodní podíl ve společném majetku více osob Obchodní podíl může též být ve společném majetku vícero osob (§ 114 odst. 3 obch. z.), a to za určitých podmínek. Obchodní podíl však nemůže být ve spoluvlastnictví, neboť není věcí v právním smyslu, a proto se obvykle hovoří o spolumajitelství obchodního podílu. Na druhé straně však v platném právu není žádná právní úprava spolumajitelství; obchodní zákoník toto řeší odkazem na přiměřené užití ust. § 137 a násl. obč. z. o podílovém spoluvlastnictví.198 Tato úprava naprosto neguje předpis § 105 odst. 3 obch. z., podle něhož může mít společnost nejvíce 50 společníků. Jestliže totiž každý společník může mít pouze jeden obchodní podíl (§ 114 odst. 2 obch. z.), pak z tohoto plyne, že ve společnosti může být 1-50 obchodních podílů a každý podíl náleží od jednoho až po neomezený počet spolumajitelů, kteří jsou však v postavení společníků; z hlediska zákona se však na ně pohlíží jako na jediného společníka. Není tudíž protiprávní existence společnosti, kde bude celkem 50 obchodních podílů a každý obchodní podíl bude přináležet celkem 5 osobám; v tuto chvíli má společnost fakticky 5 x 50 společníků, celkem tedy 250 společníků. Přitom rozsah spolumajitelství jednotlivých osob k obchodnímu podílu může být různý. Tak např. zatímco jeden spolumajitel bude mít na obchodním podílu účast pouze 5 %, jiný může mít účast 95 %. Podíl jednotlivých spolumajitelů na obchodním podílu však musí být přesně vymezen ve společenské smlouvě; pokud tomu tak není, neznamená to neplatnost společenské smlouvy, nýbrž že podíly spolumajitelů obchodního podílu jsou stejné (§ 137 odst. 2 obč. z.). Jestliže společenská smlouva stanoví, že určitý obchodní podíl náleží 3 spolumajitelům, aniž by cokoliv dalšího dodávala, pak má každý spolumajitel ideální 1/3 obchodního podílu. Sporným se může jevit, zda společník může mít vlastní obchodní podíl a nadto ještě účast na dalším obchodním podílu. Relevantní judikatura k této otázce dle dostupných informací dosud neexistuje, osobně mám za to, že toto řešení není možné, neboť by se tímto způsobem obcházel zákon, který zřetelně přikazuje, že každý může mít pouze jeden podíl na téže společnosti (§ 114 odst. 2 věta druhá obch. z.). Argumentovat tu lze ust. § 39 obč. z., pod-
198
Tento zákon příkaz je nadbytečný, neboť stejné pravidlo plyne z ust. § 853 obč. z., podle něhož se ty vztahy, které nejsou upraveny ani občanským zákoníkem, ani zvláštním zákonem, řídí ustanoveními občanského zákoníku, která upravují vztahy obsahem a účelem tomu nejbližší. Kromě toho, i obchodní zákoník normativně přikazuje, že nelze-li některé otázky řešit podle něj, použijí se předpisy práva občanského (§ 1 odst. 2 obch. z.).
101
IV. část
Práva a povinnosti společníků
le něhož je neplatný právní úkon, který obchází účel zákona nebo je v rozporu s jeho smyslem.199 Podle všeho však existuje výjimka, kdy je nutno tuto možnost akceptovat. Pokud společník získá v důsledku dědictví podíl na jiném obchodním podílu, nemůže dojít ke spojení obchodních podílů. Nelze však ani společníka zbavit jeho spolumajitelského práva, neboť dědění je zaručeno (čl. 11 odst. 1 Listiny). Kromě toho, ze zákona nelze dovodit ani povinnost pozbytí obchodního podílu např. následným prodejem, neboť o tom zákon nic neříká.200 Tento názor není jednotně přijímán. Soudí se,201 že v takovém případě připadá v úvahu (a) zrušení spolumajitelství ke společnému obchodnímu podílu s následným spojením se samostatným podílem nebo (b) spojení samostatného podílu se společným podílem a rozšíření spolumajitelství na nový podíl s adekvátním vyjádřením výše podílů na tomto novém společném podílu. Osobně ani s jedním řešením nesouhlasím. Je nepochybně možné k některému z těchto řešení přistoupit, nelze však dovodit – při mlčení zákona – povinnost takového postupu. To však platí jen v případě, že společník nabyl obchodní podíl děděním. U právního nástupce zaniklé právnické osoby toto neplatí, neboť právnická osoba je před svým zánikem povinna učinit taková opatření, která jsou z hlediska vyhovění právním předpisům vhodná a nutná; tedy v daném případě se jakýmkoliv způsobem spolumajitelství k obchodnímu podílu zbavit. Spolumajitelství, resp. podíl na společném obchodním podílu, se vyjadřuje zlomkem nebo procentem. Tento spolumajitelský podíl vyjadřuje (obdobně jako obchodní podíl míru účasti společníka na společnosti) míru účasti spolumajitele na společném obchodním podílu a z toho plynoucí konkrétní práva a povinnosti.202
1. Společný zástupce Svá práva z obchodního podílu mohou jeho spolumajitelé vykonávat jen společným zástupcem. Tímto zástupcem může být jak zástupce smluvní,
199 200
201
202
Shodně Eliáš, K. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997, s. 81. Jestliže jsou podíly podle společenské smlouvy nepřevoditelné, není toto ani fakticky realizovatelné. I. Štenglová in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, s. 397-398. Druhý názor považuje za správný J. Dědič in Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl, Praha: Polygon, 2002, s. 1026. Z toho nelze dovozovat, že by si spolumajitel mohl svůj kus podílu oddělit od zbytku; obdobně jako si spoluvlastník obrazu od něj nemůže odříznout rám.
102
