1. Úvod a cíl práce Před dvěma sty tisíci lety obývali území celé Evropy jeleni s bílými skvrnami na kůži a
impozantním parožím. Když led a sníh pokryl Zem, mnohé druhy zvířat
nepřežily, a ani daněk evropský (Dama dama) se s tím nedokázal vyrovnat. Při prvním velkém tání úplně zmizel z Evropy. Zpět do Evropy (Anglie) byl dovezen před tři a půl tisíci lety římskými vojsky, kterým sloužil jako jatečné zvíře, nebo byl určen k obětování bohům. Díky jeho kráse a nenáročnému chovu patřil velmi brzy k oblíbenému druhu zvěře anglické aristokracie. V 11. a 12. století se daněk evropský (Dama dama) dostává jako „vzácný dar“ do Dánska a severního Německa. Nejprve byl chován výhradně v oborách a zámeckých parcích, odkud se pak šířil do ostatních zemích evropského kontinentu. První písemná zpráva o chovu daňka evropského v českých zemích pochází z roku 1465 a v ní se píše o obci Podivice na Vyškovsku jako o optimálním lovišti jelenů a daňků. Ze 16. století je již známo mnoho písemných záznamů o jejich výskytu. Daněk evropský se tedy na našem území vyskytuje zhruba šest set let. Několik století se ale choval pouze v oborách a jeho chov byl výsadou panovníka, šlechty a církevních hodnostářů. Dnes se daněk evropský vyskytuje ve volnosti, v oborách a ve farmových chovech (nejčastěji společně s muflony). Cílem předkládané bakalářské práce je popis etologie daňka evropského a zhodnocení jeho populační dynamiky v lokalitě Hostýnských vrchů a zároveň bude sestaven návrh opatření vedoucích ke zkvalitnění populace. Při vypracování bakalářské práce bylo vycházeno z praktických zkušeností, které byly získány při pozorování daňka evropského v Hostýnských vrších, a také ze zkušeností místních myslivců, lesníků a odborníků. Základním studijním materiálem byla odborná literatura o daňku evropském a dále pak materiály, které poskytla Lesní správa LČR,s. p., v Bystřici pod Hostýnem.
1
2. Literární přehled
2.1 Zařazení daňka evropského do systému
Říše:
živočichové
- Animalia
Kmen:
strunatci
- Chordata
Podkmen: obratlovci
- Vertebrahae
Třída:
savci
- Mammalia
Podtřída:
živorodí
- Eutheria
Nadřád:
placentálové
- Monodelphia
Řád:
sudokopytníci
- Artiodactyla
Podřád:
přežvýkavci
- Ruminantia
Čeleď:
jelenovití
- Cervidae
Rod:
daněk
- Dama (Frisch, 1775)
Druh:
daněk evropský
- Dama dama (Linné, 1758)
2.2 Druhový původ Čeleď jelenovitých se rozděluje na dvě skupiny. Do první skupiny patří daněk evropský, jelen lesní a jelen sika, kteří mají dochovány proximální části zápěstních kůstek, a proto jsou označovány za pravé jeleny. Oproti tomu srnec obecný a los, kteří patří do druhé skupiny, mají zachovány distální zápěstní kůstky (Husák a kol.,1986). Současná platná nomenklatura uvádí název daněk evropský oproti dřívějšímu názvu daněk skvrnitý (Dama dama). Zahraniční odborná literatura zařazuje daňka do jediného druhu Dama dama se dvěma poddruhy – daňkem evropským Dama dama dama a daňkem mezopotamským (perským) Dama dama mesopotamica. Němečtí
autoři
používají v latinském názvu daňka rodové jméno Cervus. Vycházejí přitom z původního označení Cervus dama, jehož autorem je zakladatel zoologického systému, švédský přírodovědec K. Linné. U daňka evropského nebyly dosud popsány poddruhy nebo geografické rasy.
2
Původním areálem daňka evropského je Malá Asie, především oblast pohoří Taurus v dnešním Turecku a ostrov Rhodos ve Středozemním moři (Husák a kolektiv, 1986). Daněk mezopotámský se od daňka evropského liší především velikostí. Je asi o 15 cm vyšší a 50 – 60 cm delší. Jeho hmotnost je také podstatně větší (vyvržený daněk mezotopámský váží téměř 140 kg). Další výraznou odlišností je jeho hřbet, kdy daněk evropský jej má téměř v rovině, kdežto u daňka mezopotámského jsou zadní nohy vyšší, a jeho hřbet se tedy směrem dopředu snižuje. Výrazný je i rozdíl ve stavbě parohu. Daněk mezopotámský byl již považován za vyhynulého, ale díky chovu v zoologických zahradách a oborách žije na světě asi 200 kusů tohoto druhu. Naproti tomu stav daňka evropského se odhaduje na 180 až 200 tisíc kusů (Husák a kolektiv, 1986).
3
2.3 Morfologická charakteristika daňka evropského 2.3.1 Tvar těla, velikost a hmotnost Daněk evropský je druhým největším zástupcem čeledi jelenovitých u nás. Jeho výška je mezi 90 -105 cm u samce a 75 – 90 cm u samice. Délka těla je asi 155 cm (daněk) nebo 130 cm (daněla). Váha se pohybuje mezi 25 – 50kg. Daňci pocházející z obor mají hmotnost zpravidla menší. Od jiných jelenovitých se liší tím, že mají relativně kratší a zavalitější tělo. V období říje dochází u samců k fyzickým změnám zmohutní krk (důležité při soubojích) a vystoupí boky. Oproti jelenům má daněk krk mnohem kratší. Daněk má tělo zakončeno výraznou oháňkou. Tělesné rozměry a proporce samic jsou na rozdíl od samců jiné - mají delší a štíhlejší trup a také vyšší běhy. Tyto rozdíly mají zřejmě biologický význam (Husák a kolektiv, 1986).
2.3.2 Srst a její zbarvení Krycí srst je tvořena dlouhými, hrubými chlupy, které označujeme jako pesíky. V okolí ústního otvoru se nachází vousy s hmatovou funkcí. Daňci na rozdíl od jelenů nemají hřívu. Letní osrstění je tvořeno krycí srstí z kratších a tenčích pesíků, oproti zimní srsti, která má ještě podsadu. Základní zbarvení daňka evropského je rezavohnědé s bílým skvrnami. Můžeme se také setkat s černým a bílým zbarvením. U nás převládá rezavohnědé zbarvení. Výměna srsti probíhá na jaře a na podzim. Jarní začíná v květnu a končí na konci června (40 dní), mladé kusy začínají a končí výměnu srsti asi o 14 dní dříve. Podzimní výměna srsti u samic začíná v září a končí v druhé polovině října, u samců až začátkem listopadu. U samic tedy trvá 40 dní a u samců vlivem říje asi 50 dnů. Letní srst je zbarvena do rezavohnědé barvy. Zimní srst je na hřbetě a bocích zbarvena do tmavošedé, někdy až do černé barvy (Husák a kolektiv, 1986).
4
2.3.3 Kožní žlázy U daňka se setkáme s kožními žlázami: pachovými, mazovými, potními a mléčnými. Ve svém prostředí se daněk orientuje především čichem. V říji se hlavně uplatňují pachové žlázy a podle jejich výměšků se orientuje. Pachovými značkami si daněk značí své teritorium - označuje jimi vegetaci a povrch půdy. Specifický pach také vylučuje zvěř, která je zneklidněná nebo poraněná. Velký význam pro daňka evropského mají mléčné žlázy, které jsou přirozeným zdrojem potravy pro mládě po jeho narození (Husák a kolektiv, 1986).
2.3.4 Lebka a chrup Jak uvádí v odborné literatuře Husák a kolektiv (1986), lebku (cranium) daňka tvoří dvě základní části, a to část mozková (neurocranium) a lícní (splanchnocranium). Lebka je silným kloubem spojena s prvním obratlem krční páteře (atlasem). Kostra je po narození chrupavčitá, kosti jsou měkké a ohebné. Do 4. až 6. roku života roste a chrupavčité části kostnatí (osifikují). Ukládáním minerálních látek se stává kost pevnější, ale také křehčí. Mezi lebkou samců a samic se vyskytují výrazné druhotné pohlavní rozdíly. Na lebce samce na čelní kosti jsou pučnice (bassis cornus). Lebka samice je oproti lebce samce užší, s relativně delší horní čelistí a s delší řadou horních a dolních stoliček. U samic se lebka dopředu zužuje pozvolna, kdežto u samců rychleji, neboť mají lebku širší. Chrup daňka je obdobný jako u ostatních u nás volně žijících přežvýkavců. Tvoří ho kořenové zuby, které mohou být mléčné nebo trvalé. Povrch zubu je potažen bíle zbarvenou, tvrdou sklovinou, převážná část zubu je tvořena hnědou zubovinou, která po otěru skloviny vytváří charakteristické kresby, podle kterých se určuje věk daňka. Na kořenu a krčku tvoří povlak zubní cement. Mládě má krátce po narození mléčný chrup s 20 zuby. Šest mléčných řezáků (i), 2 špičáky (c) a 12 mléčných stoliček (p). Vzorec mléčného chrupu je: 0 . 0 . 3 3.1.3
5
Ve stáří 5 až 6 měsíců se prořezávají čtvrté, již trvalé stoličky (M1) a časně narozená mláďata začínají vyměňovat první mléčné řezáky za trvalé (I1). Ve druhém kalendářním roce se od ledna do října postupně vyměňují mléčné řezáky a špičáky za trvalé a v červnu dorůstají páté trvalé stoličky (M2). Do věku 25 měsíců dorůstají šesté trvalé stoličky (M3), které jsou v dolní čelisti trojdílné. Zhruba od dubna do července probíhá výměna prvních tří stoliček za trvalé, z nichž třetí (P3) je v dolní čelisti dvojdílná. Nejpozději do 30. měsíce (2,5 roku) života je růst a vývin chrupu ukončen. Trvalý chrup daňka má 32 zubů (6 řezáků, 2 špičáky a 24 stoliček) a jeho vzorec je:
0.0.6 3.1.6
2.3.5 Parohy Parohy mají mnoho funkcí, např: jsou orgánem regulujícím tělesnou teplotu, slouží k identifikaci (označení teritoria v období říje), k získávání potravy a také je jako “erotický orgán“. Paroh je osifikovaná kost, v které se ukládají různé látky a hormony, roste z pučnic, které se zakládají již v embryonální fázi vývoje, jak u samců, tak i u samic. U samic po narození dochází k jejich zániku. Jejich růst je zprostředkováván přikládáním stavebních látek, které jsou přiváděny sítí cév. Ze začátku má paroh charakter chrupavčité tkáně, která je pokryta kůží. Tvar, stavba a způsob větvení parohu je pro každého daňka specifický a podléhá také dědičnosti. Daňkům narůstá každý rok nové paroží, které není totožné s tím předchozím. Chemické složení parohu je: voda, organické složky, popel, CaO, P2O3, MgO, Na2O, K2O, SO3 a N (Husák a kol., 1986).
6
2.4 Etologie daňka evropského
2.4.1 Sociální organizace Jak uvádí odborná literatura (Husák a kolektiv, 1986) je tento druh silně společenský s výrazně vyvinutým smyslem pro život v rodinách a tlupách. V průběhu roku se četnost, velikost a složení tlupy mění v závislosti na biologických a ekologických faktorech. Z biologických faktorů má vliv především věk a pohlaví zvířete. V této závislosti se projevuje řada charakteristických vlastností. Mláďata jsou silně závislá na matkách, zejména samičí pohlaví, které je velmi nesamostatné. Svou matku doprovázejí až do doby porodu vlastního mláděte a později se obvykle ke své matce připojují a vytvářejí tlupu, jejíž složení je velmi proměnlivé a do značné míry je ovlivněno ročním obdobím. Tlupu obvykle tvoří jedna vůdčí samice, která je respektována ostatními vrstevnicemi. Její postavení je závislé zejména na zdravotním stavu a na tom, zda je schopna se podílet na reprodukci. Pokud vůdčí samice ztratí schopnost mít potomstvo, jestliže je nemocná nebo přestárlá, obvykle její společenské postavení v tlupě klesá a je nahrazena jinou samicí. Mláďata samčího pohlaví jsou na matce silně závislá jen do období růstu vlastního paroží, což zpravidla bývá v lednu až únoru. Samci jsou pohlavně vyspělí v 16 měsících života, ale do říje se zapojují až mnohem později - po 4. roce života. Je to dáno jejich vyzráním a postavením. Za dospělého samce je považován zpravidla jedinec v 5. roku života, který se již aktivně účastní říje. Skupina daňků není pevným a stálým společenstvím. Jejich početnost i složení tlup se během roku mění. Skupiny bez samců se začínají tvořit v červenci, tedy v období, kdy mláďata stále doprovázejí matky. Základní složkou těchto skupin jsou rodiny a k nim se dále přidružují osamocené kusy samic (samice bez mláďat, loňská mláďata samičího pohlaví, osiřelá mláďata a dvouletí samci). Dvouletí samci jsou nejméně stálou složkou skupin a často migrují mezi jednotlivými skupinami samic a skupinami samců. Někdy si na kratší období vytvářejí malé mládenecké skupinky. Skupinu bez samců zpravidla vede vedoucí samice, která je současně i matkou. Vedoucí samice je nejostražitější kus skupiny a ona zpravidla rozhoduje o směru útěku při vyrušení. Při klidném přesunu jde vedoucí samice v čele a za ní v zástupu její mládě,
7
popřípadě její odrostlé mládě a pak ostatní. Pokud se ve skupině vyskytují dvouletí samci, tvoří zpravidla její konec. Při pastvě se skupina rozdělí na pastevní ploše tak, že členové rodiny, samice, mládě nebo roční samice se paství blízko sebe a mezi jednotlivými rodinami nebo osamocenými kusy skupiny je větší mezera. Při odpočinku zaléhají členové skupiny v těsné blízkosti a s odstupem od jiných rodin. Zvláštní způsob chování, odlišný od ostatních jelenovitých, se projevuje u mláďat v prvních týdnech jejich života, kdy se začínají pást a stále si mezi sebou hrají. Často u nich bývá jedna nebo dvě dospělé samice, které na ně dohlížejí. Tyto skupinky, některými autory nazývané „dětskými školkami“, byly pravděpodobně příčinou teorie, že samice rodí 2 - 3 mláďata. Při vyrušení se k mláďatům připojují samice a loňská mláďata. Tyto skupiny se drží pohromadě zhruba od začátku srpna až do května dalšího roku, kdy se začínají oddělovat březí samice a začínají si vyhledávat místo pro rození mláďat. Skupiny samců se zpravidla začínají tvořit po říji. Po skončené říji jeden až tři týdny odpočívají a s nástupem zimy se sdružují do skupin. Vedoucím kusem je některý ze silných samců, zpravidla ten nejsilnější. Při přesunu jde první vedoucí samec a za ním jdou podle sociálního postavení seřazeni ostatní samci. Mladí samci, kterým začíná růst první paroží, se začínají přiřazovat ke skupině. Skupiny samců se definitivně rozpadají po vytlučení paroží. Dospělí samci se oddělují a vyhledávají říjiště. Mladší samci s dvouletými samci vytvářejí malé skupinky, které se potulují kolem říjišť. Říjiště jsou obvykle lokality, které se nemění a zůstávají po několik let stejné. Jedná se o lokality, které poskytují zejména samicím potravní nabídku a nedaleký ukryt. Nejčastěji to bývají jasanové porosty poblíž mlazin. Samotná říje obvykle probíhá ve vysokých porostech, v závětří a tam, kde se daněk cítí bezpečně.
Podle odporné literatury (Husák a kol., 1986) lze rozdělit populaci daňka evropského do několika skupin:
Rodinnou (mateřskou) skupinu tvoří samice , mláďata a mladé samice, méně často mladý samec. Při přesunu jdou v pořadí samice, mláďata, mladé samice nebo mladí samci.
8
Skupina samic se skládá z rodin (mateřských) a nevodících samic. Přijímá i osiřelá mláďata. Má až několik desítek členů a je velmi proměnlivá. Skupinu spojuje společný potravní zdroj.
Skupina samců je velkou a nestálou a dochází také ke změně její početnosti. Vyskytuje se mimo období říje a v zimě je početnější. Při chůzi kráčí jako první nejsilnější samec a další dle sociálního postavení. V zalehlé skupině se mladí samci drží při okraji.
Smíšené skupiny se vytvářejí v říji a v období po říji. V říji vyhledávají samice samce a po říji je tomu naopak. Skupiny jsou velmi nestálé a netrvají déle než 12 hodin.
Skupina mladých samců tvoří mláďata od věku 14 dnů, která si hrají poblíž skupiny samic.Trvají krátce, ale v období říje déle. Mladé samice a samci se v době kladení shlukují.
Skupiny samotářů se vyčleňují ze skupin v době říje, kladení a rozpadu rodiny. K samotářství inklinují více daňci než samice.
9
2.5 Říje daňka evropského
2.5.1 Chování Obecně lze říci, že říje probíhá v měsíci říjnu. Za vrchol říje je v Hostýnských vrších považováno období od 28. října do 1. listopadu. Samotný průběh říje je závislý na klimatických podmínkách a na četnosti rušení jejich klidu. V polovině září, po vytlučení paroží, si daňci vyhledávají říjiště. Zpravidla se jedná o lokality s jasanovými kotlíky. Při říji hrabou hraby a dolíky a tato činnost má často až o rituální charakter. Daněk vypne tělo a zapře se zadními končetinami výrazně dozadu, hlavu zvrátí tak, že parožím se dotýká hřbetu a krk má při tom obloukovitě prohnutý a nozdrami jakoby očichává větev. V této poloze setrvává několik sekund, poté parožím prudce několikrát udeří do větve a prudkými údery hrabe předními končetinami a potom opět několikrát udeří parožím do větve. Přitom daněk neustále potřásá penisem, z kterého odletují kapky moči do hrabu. Odtud odchází strnulým krokem. Hraby a dolíky daněk udržuje po celé období říje a často ještě v listopadu a prosinci. Dolíky daněk používá rovněž k odpočinku. Dříve než do některého zalehne, čerstvě jej prohrábne předními běhy a někdy do něj také zaryje očníkem paroží. Prohrábnutím dolíku obnažuje čerstvou zeminu, kterou se pravděpodobně chladí a zaléhá tak, že nejdříve poklekne předními končetinami, a pak se ukládá mírně stočen k jedné straně. Dolíky zpravidla vyhrabuje v hlinité půdě bez větší příměsi štěrku nebo kamení. Při opouštění dolíku, pokud není násilně vyrušen, daněk vstává a z penisu odkápne několik kapek moči a pak teprve odchází. Říjiště si daněk označuje rovněž vytloukáním. Vytlouká o keře a stromy lesních dřevin vysokých 1 až 3 m a také o větve lesních stromů. Ve smíšených a jehličnatých porostech vyhledává s oblibou smrky. Větve menších smrků bývají zcela otlučeny, takže zůstávají na kmeni jen krátké pahýly a kůra kmínků bývá poškozena. U listnatých stromů vytlouká o stromy silné 2 až 6 cm a poškozuje na nich kůru (Husák a kolektiv, 1986).
10
2.5.1.1 Ostražité chování daňka Ostražitost říjného daňka je značně snížena. Opatrnost a ostré smysly samic zcela zajistí bezpečnost, takže dostat se na říjiště k pozorování nebo lovu, je pro člověka značně obtížné. Samice, pokud není v plné říji, se i s mláďaty zdržuje nedaleko říjiště a pase se nebo odpočívá (je i přes den aktivnější, než mimo období říje). Mladí samci do věku 4 let postávají kolem říjiště, aniž by projevovali snahu se aktivně říje zúčastnit (Husák a kolektiv, 1986).
2.5.2 Vnější vzhled daňků Výraznou změnou na těle samce je zesílení krku, tmavé zbarvení obličejové části hlavy a předního horního úseku krku. Krk říjných daňků velmi zbytní, takže i ve středním věku dělají dojem starších, než skutečně jsou. Obličejová část je zbarvena od sekretu vylučovaného slzníky a zbarvení přechází i na horní přední část krku. Sekret slzníku je vylučován i mimo období říje, ale v říji je jeho sekrece značně zvýšena. Předkožka na penisu je značně zbytnělá, tužší, drsná a zvýšenou sekrecí předkožkových žláz získává černé zbarvení. Při říji daněk stále potřásá penisem ze strany na stranu, přičemž z něho vystřikují kapičky moče smíšené se sekretem pohlavních žláz. Změny zbarvení lze nejlépe pozorovat u bílých forem daňků. Tmavé zbarvení obličeje se po říjí u daňka udržuje i v listopadu a poté postupně mizí. Také tělo daňka dostává v říji jiný tvar. Vlivem značně omezeného příjmu potravy je trávící ústrojí téměř prázdné a samci zvláště ve druhé polovině říje mají vtažené břicho a vpadlé slabiny (tzn., že těžiště těla se přenáší více nad přední končetiny) (Husák a kolektiv, 1986).
2.5.3 Hlasové projevy Samec začíná rochat zpravidla v posledním zářijovém týdnu. Vydává chraplavé zvuky, které vznikají při prudkém vdechování a trvají asi 1sekundu s pomlkami cca 5 sekund. V jedné sérii rochne asi 30 krát. V období vrcholící říje rochá na říjišti ve dne i v noci v 30 minutových intervalech, ale i déle, jak v noci, tak během dne. Intenzita 11
rochání závisí na stáří samce. Daňci začínají rochat zpravidla od 4. roku života, kdy jsou již tělesně dospělí a to na začátku říje, zejména při svítání a za soumraku. Při rochání má D.dama krk natažen mírně šikmo vzhůru, čelisti má pootevřeny a při jednotlivých rochnutích mu poklesává ohryzek, který je zvláště u dospělých daňků velmi výrazný, o několik cm dolů. Předoční žlázy (slzníky) se při rochání rozevírají a oči bývají široce otevřeny, takže bývá vidět i bělmo. Výraz v obličeji je až zlý. Z penisu mu odkapávají kapičky moče a potřísňují mu kolena zadních běhů, břicho a zem. Říjní daňci mají močový měchýř svrasklý bez obsahu moče. Je zjištěno, že rochání není bojový zvuk, kterým by měl provokovat nebo zastrašit soka, naopak je to zvukové znamení pro samice o přítomnosti říjného daňka na říjišti. Mladí daňci do věku 4 let při dostatečném počtu starších daňků v populaci nerochají (Husák a kolektiv, 1986).
2.5.4 Souboje daňků Souboje daňků jsou velmi časté a urputné. Nezřídka končí zraněním, a někdy i ubitím některého ze soků. Souboje začínají krátce po vytlučení parohů a lze je pozorovat i v zimě, ale jsou mírnější než v období říje. Při souboji dochází často ke zranění daňků, např. šrámy na hlavě, krku, hrudi, slabinách a hýždích. Po prudkém úderu parožím do břišní krajiny může dojít k poraněním svaloviny břišní stěny a tedy k vzniku traumatické hernie (kýly). Tato zvířata postupně hubnou a pokud nejsou včas ulovena, zpravidla zahynou. Cílem samce není soka zabít, ale pouze ukázat svou sílu a sociální postavení (Husák a kolektiv, 1986).
2.5.5 Migrace Je-li kapacita určité lokality z pohledu populační hustoty tímto druhem naplněna, dochází k jeho migraci.Samice jsou věrnější svému biotopu než samci. Ti se sice vracejí na svá říjiště, která jsou stálá po desetiletí, ale pokud je kapacita lokality naplněna, přebyteční jedinci migrují. Tato stěhování začínají v době, kdy daňci nasazují paroží. Odcházejí na novou lokalitu, kde zůstávají i v době vytloukání paroží. Hlavní daněk si
12
pak vyhledává nové říjiště, které označí vytloukáním, hraby a dolíky a udržuje jej po celé období říje až do prosince. Zde také rochá, i když tam nejsou samice. Po říji samice zůstávájí na novém stanovišti, které lze po porodu považovat za trvale osídlené (Husák a kolektiv, 1986).
13
2.6 Potrava daňka evropského Fylogenetickým vývojem prošel daněk evropský v podmínkách přední Asie a severního Středomoří. Těmto podmínkám je tedy dokonale přizpůsobena. Introdukce do našich podmínek proběhla před více jak pěti sty lety. Na změněné podmínky se daněk velmi dobře adaptoval. Po historicky krátké období se značně zredukovala potravní nabídka a omezila se pestrost potravních zdrojů, což bylo zapříčiněno zakládáním lesních monokultur a velkoplošného zemědělství. Původním prostředím daňka evropského byla travnatá step s roztroušenými listnatými lesy a četným zastoupením křovin. Z toho lze usuzovat, že v jeho potravě jsou rozhodující složkou traviny – okolo 30 – 40 % přijaté potravy (Buršík a kol.,1998). Z trav nejvíce spásá: metlici křivolakou (Deschampsia flexulosa), metlici kosmatou (Deschampsia caespitosa), srhu laločnatou (Dactilis glomerata) a trávy rodu lipnice (Poa), kostřavu (Festuca), jílek (Lilium), psineček (Agrotis), válečku (Brachyodium), dále také meduňku vlnatou (Holcus mollis), pohánku hřebenitou (Cynosurus cristatus), biku chlupatou (Luzula pilosa), strdivku nicí (Melica nutans), bezkolenec (Mílinka coeruela), bojínek lučním (Phleum pratense), psárku luční (Alopecurus pratensis) a další. Z tohoto výčtu je patrné, že požírá veškeré traviny, které se u nás vyskytují včetně těch, které nejsou tak krmivářsky hodnotné. Nenáročnost daňka také potvrzuje ta skutečnost, že požírá ostřice (Carex) a sítiny (Juncus). O jeho nevybíravosti svědčí i ten fakt, že daněk spásá více jak 600 různých rostlinných druhů. S velkou oblibou ožírá listy a větve stromů. Z dřevin nejvíce břízy (Betula), smrk obecný (Picea abies), borovici lesní (Pinus silvestris), buk lesní (Fagus sylvatica), duby (Quercus), hlohy (Crataegus), osiky (Populus tremulae), břečťan popínavý (Hedera helix) , lípy (Tilia cordata), jeřáby (Sorbus) a některé druhy vrb (Salix), nejméně vrbu křehkou (Salix fragilis). Listy a větvičky vrb ve srovnání s
jinými druhy jsou velmi bohaté na
bílkoviny, uhlohydráty, vápník a fosfor. V listech a větvičkách vrb je bohatě obsažen glykosin, salicyn a populin, který má vliv na zklidňování zvěře, lepší hojení ran a zlepšování celkové imunity. Z keřů a polokeřů je významný především jalovec metelnatý (Juniperus communis), borůvka (Vacinum vitis idea) a vřes (Caluna vulgaris). Okusem dřevin si daňek zajišťuje pro zažívací pochody hrubou vlákninu, která je pro něj nezbytná. Plody dřevin mají sezónní význam a podle konzumace je lze uvádět v tomto pořadí: kaštany, žaludy, bukvice (Buršík a kol.,1998).
14
Daňka evropského chuťově více přitahují plodiny a pícniny než rostliny divoce rostoucí. Nejraději ze zemědělských plodin spásá zelené obilí. Dále jsou to jeteloviny, luštěniny, hlízy brambor, krmná kapusta, řepný chrást, krmná mrkev, topinambury, kukuřice, sladké lupiny, slunečnice a další rostliny (včetně léčivých a aromatických). Daněk evropský instinktivně vyhledává potravu, kterou jeho organismus nejvíce potřebuje. Vyhledávanou pochoutkou jsou nejen plody pláňat, ale také všechny druhy kulturních ovocných dřevin. Velmi účinné se jeví prodlužování pastvy pěstováním vhodných plodin a plynulý nárůst kvalitní pastvy po celé vegetační období. Z uvedených důvodů se doporučuje pěstovat následující plodiny v čistých kulturách i směskách, dle agroklimatických podmínek. Jde o pastevní luskoobilní směsky (např. oves + hrách), krmné brukvoviny, krmné lupiny, krmný slez lesní, lesní žito, topinambury, kukuřici, slunečnici , vhodné druhy jetelovin v čisté kultuře i jetelotravních směskách, pohanku, proso, světlici barvířskou, svazenku vratičolistou a další. Hormonální řízení fyziologických procesů trávení a vstřebávání je velice složité. Ukazuje se, že jednu z důležitých rolí zastává produkce melatoninu. Při zkracování světelného dne se zvyšuje hladina tohoto hormonu a působí na zažívací trakt a zmenšuje se kapacita žaludku, dochází k snižování počtu a velikosti žaludečních papil a tím se snižuje schopnost vstřebávání žaludeční stěny. Zmenšuje se i velikost klků tenkého střeva, prodlužuje se doba průchodu potravy zažívacím traktem, snižuje se počet srdečních tepů za minutu. Zažívací trakt se adaptuje na příjem nižších dávek krmiv s vysokým obsahem vlákniny a nízkým obsahem pohotové energie. Příjem této potravy stimuluje rozvoj celulolytických bakterií v žaludeční tekutině a bakterie amylolytické postupně mizí. Snižuje se rovněž počet prvoků. Tím je vytvořeno prostředí pro efektivní trávení hrubé vlákniny obsažené v potravě. Metabolismus adaptovaný na podmínky krátkého dne je příjmem většího množství pohotové energie zatížen, a dochází tak metabolickým poruchám. Vliv potravy na kvalitu paroží a také i konstrukci těla není vědecky prokázán (Buršík a kol.,1998).
15
V období krátkého dne (v zimě), kdy je daněk schopen přijímat a zpracovávat potravu pouze omezeně, se výrazně zpomaluje metabolizmus. Potřeba energie pro základní životní pochody je převážně kryta z tukových rezerv, které jsou z energetického hlediska výhodnější než glycidy, či bílkoviny. Výhodou rovněž je, že při metabolizování tělního tuku se uvolňuje voda. V předjaří se světelný den začíná výrazně prodlužovat. Hladina melatoninu se snižuje a začíná pozvolná anatomickomorfologická přestavba zažívacího traktu na původní kapacitu a funkčnost. Po vyčerpání tukových zásob se metabolizmus přestavuje na využívání přístupných živin a pohotové energie. Dochází k postupné změně žaludeční mikroflóry. Zažívací trakt je připraven na zpracování a využití mladé trávy, na dusíkaté látky a ostatní živiny. V průběhu léta postupujícím stárnutím vegetace dochází ke změnám poměru živin v přijímané potravě. Vzrůstá obsah vlákniny, snižují se bílkoviny a zvyšují se glycidy. Tomu se postupně přizpůsobuje i žaludeční mikroflóra a morfologické poměry zažívacího traktu se prakticky nemění. Přirozená podzimní potravní nabídka obsahuje převážně glycidy, tj.: semena trav, plody stromů a keřů apod. Metabolizmus je přestaven na tvorbu a ukládání tukových rezerv. Nejdůležitější je zde říje, kdy je zvěř vzrušená, neklidná, fyzicky vyčerpaná a hlavní daňci prakticky nepřijímají potravu. Od konce říje do začátku zimy je nutno velmi rychle doplnit částečně vyčerpané zásoby depotního tuku a vytvořit jeho dostatečné množství k překonání zimy. D. dama, který vstupuje do zimy ve špatné kondici, má velmi malou naději ji přežít ve zdraví. Kompenzace vysokými dávkami jadrných krmiv v zimním období není bez újmy na zdraví možná. Intenzivní přikrmování začíná po ústupu vegetace a zvláštní důraz je kladen na období po říji. Předkládají se krmiva glycidového charakteru, ze kterých se nejsnadněji tvoří tukové zásoby. Toto období končí ve druhé polovině prosince. Od této doby do konce února se daňkům dávají krmiva bohatá na vlákninu. Od počátku března začíná druhé období intenzivního přikrmování, převážně krmivy bílkovinného charakteru. V této době jsou potřeby daňka ovlivněny rostoucím parožím a u březích samic kvantitativním růstem plodu. Proto je nutné přidávat minerální lizy, bohaté na kostitvorné prvky, především vápník a fosfor. Délka a intenzita jarního přikrmování je závislá na stavu a vývoji vegetace. V některých létech se stává, že vegetace začíná velmi brzy, dříve než je zažívací trakt schopen plné aktivity. V tomto případě je nutné stále přikrmovat. Daněk odkázaný pouze na mladou vegetaci trpí značnými zažívacími poruchami, které se snaží kompenzovat krmivy bohatými na vlákninu a třísloviny. Zřejmě proto jsou v předjaří zaznamenávány největší škody na porostu ohryzem. 16
Přibližně od května do konce září by daněk měl najít dostatek vhodné přirozené potravy v bylinném a křovinném patru. Jestliže je i v letním období ve špatném výživném stavu, může jít o silné parazitární invaze či jiné zdravotní poruchy, ale ve většině případů se jedná o jeho příliš vysoké početní stavy v málo úživných honitbách. Nedostatečná výživa vodících samic vede přes nízkou produkci mléka ke zpomalení růstu mláďat, která pak velmi obtížně přečkávají první zimu (Buršík a kol.,1998).
17
2.7 Choroby vyskytující se u daňka evropského Daněk evropský nepatří v České republice k autochtonním druhům, ale přesto nevyžaduje mimořádnou veterinární péči. Lze jej srovnat s ostatními jelenovitými u nás se vyskytujícími.
Na jejich zdraví má vliv také - stanoviště a kondice (Buršík a
kol.,1998).
2.7.1 Virová onemocnění Vzteklina Původce je virus z čeledi Rhabdoviridae . Z dosud známých sérotypů je pro ČR významný: „Rabies“, který se přirozeně vyskytuje v populaci psů, koček, dalších volně žijících masožravců a dalších hmyzožravců, netopýrů, ale i člověka. Choroba patří k nebezpečným infekcím. Ale u D.dama je vzácná.
Mor skotu Původce je virus z čeledi Paramyxoviridae (RNA). Není přenosný na člověka a v současné době se v evropských zemích nevyskytuje. Choroba patří k velmi nebezpečným nákazám.
Neštovice ovcí a koz Zapříčiňují je viry z čeledi Poxviviridae. Vyskytují se u čeledi Cervidae a Bovidae, v oblasti jihovýchodní Evropy, afrického a asijského kontinentu. Poněvadž se s touto infekcí často setkáváme u D.dama, lze předpokládat, že po importu nakažených kusů do ČR může dojít k jejímu zavlečení. Tato choroba patří k velmi nebezpečným nákazám.
Slintavka a kulhavka Je způsobena virem z čeledi Picornaviridae . Vyskytuje se u čeledi Cervidae, Bovidae, Suidae. Evropské typy 1,2,3 – A,O,C; a asijské typy ASIA 1,2 se v ČR aktuálně nevyskytují. Choroba patří k velmi nebezpečným nákazám.
18
Slizniční choroba skotu Zapříčiněna virem z čeledi Flaviridae. Přirozená vnímavost u čeledi Bovidae, Cervidae a Suidae. Choroba se v ČR nevyskytuje, ale připadá v úvahu při importu u D.dama.
Endemická paréza jelenů Příčina onemocnění není dosud objasněna. U daňka evropského nebyla tato choroba doposud podrobně prozkoumána a popsána.
Klíšťová encefalitida Je způsobena virem z čeledi Flaiviridae. Vektorem je klíště obecné (Ixodes ricinus) a je to též jedna z chorob přenosná i na člověka. Je označována jako „encefalitida západního typu“.
2.7.2 Bakteriální onemocnění Q horečka Původce Coxiella bruneti. V ČR se toto onemocnění vyskytuje u zástupců čeledí Cervidae, Leporidae a Canidae (Buršík a kol.,1998).
2.7.3 Parazitární onemocnění Protozoární Z prvoků byl u daňka evropského zjištěn výskyt druhů Eimeria gallivalerioi, Cryptosporidium sp., Toxoplasma gondii, Sarocystis gracilit, Babesia sp., Theileria sp. a Trypanosoma theileri. Protozoární onemocnění však nejsou významnou příčinou úhynu daňka evropského.
19
Helmintózy V játrech
a
v
dutině
břišní
cizopasí
motolice
Fascicola
hepatica,
Fascioloidesmagna, Dicrocoelium dendriticum a larva tasemnice – cysticerkorární boubel tasemnice (Taenia hydatigena). Prevalence těchto helmintů v populaci daňka evropského kolísá v závislosti na biotopu. Nejrozšířenějším parazitem žaludku je Spiculopteragia asymetrica (až 56 %). V tenkém střevě cizopasí
Nematodirus filicollis a Moniesia benedeni. Až z 53 %
parazitují u D.dama plicní hlístice (Bicaulus sagittatus).
Arachnoentomózy U daňka evropského byl zjištěn výskyt klíšťat Ixodes ricinus a Dermacentor reticulatus. Z hmyzu cizopasí na daňku Rhabdopedilon longicoris, Damalinia tibialis,Cervicola meyeri, Lipoptena cervi, významný je výskyt střečků Hypoderma diana, Pharangomyia pista a Cephenomyia multispinosa.
20
2.8 Historie a rozšíření daňka evropského
2.8.1 Zeměpisné rozšíření Mnoho archeologických nálezů paroží daňka evropského se našlo na území Německa, Anglie, Dánska, Itálie, Palestiny, Gibraltaru a v Libanonu. Pocházejí ze starších čtvrtohor a ze středního a mladšího pleistocénu. Tyto nálezy dokazují, že se daněk vyskytoval na území střední Evropy, kde v období doby meziledové vymizel. Zůstal na území dnešní Malé Asie a odtud se rozšířil znovu do celé Evropy. Dále se vyskytoval na ostrově Kypr a zajímavé je, že na řeckých ostrovech se nevyskytoval. Starověké památky dokazují, že byl daněk známý antickým národům již 2000 př.n.l. V jeho historii můžeme vystopovat tři fáze introdukce:
V první fázi byl daněk rozšiřován z jihu a z východu. Tato introdukce měla kultovní význam a Féničané (1350 - 1000 př.n.l.) jej přiváželi jako chrámové oběti. Převážně v této fázi docházelo k rozšiřování daňků Římany a díky nim se dostal do Španělska, Francie, Anglie, Maďarska a na území dnešního Německa.
V druhé fázi docházelo k introdukci ze severu a ze západu. K této fázi introdukce již najdeme písemné prameny, které jsou původem z 11.století.
Ve třetí fázi, která trvá od poloviny 19. století, byl daněk dovezen do tehdejších britských kolonií, a to do Tasmánie, Austrálie, Nového Zélandu, Kanady a USA. Později se daněk také úspěšně aklimatizoval v Argentíně, Peru a Chile (Husák a kol., 1986).
2.8.2 Historický původ daňka evropského v České republice Z historických pramenů nelze přesně zjistit první výskyt daňka evropského. První písemné zmínky pocházejí z doby vlády Jana Lucemburského a vlády Karla IV. O jeho chovu je latinská poznámka z roku 1465 v soupisu statků olomouckého biskupství.
21
Ze 16.století je již mnoho písemných dokumentů o výskytu daňka v českých zemích. Do Budečské královské obory byl první daněk přivezen v roce 1548 na příkaz Ferdinanda I. z Vídně. V roce 1551 z obory pod Kunětickou horou u Pardubic bylo vypuštěno do okolních lesů 8 kusů daňka evropského. Z druhé poloviny 18. století již existují přesné doklady o jeho původu v dané oblasti. Historie daňka evropského v České republice je spjata s tvorbou obor, které intenzivně vznikaly do roku 1945. Právě z těchto obor se postupně daněk evropský dostával do volné přírody. Velký vliv na výskyt daňka u nás měl vývoj po druhé světové válce.
Od roku 1948 (znárodněním a združstevněním) dochází k rušení
některých starých obor a jsou zakládány nové. Početní stavy daňka se zvyšují a současně s tím i jejich odlov (Buršík a kol., 1998).
2.8.3 Vývoj a způsoby chovu daňka evropského v českých zemích V České republice rozlišujeme čtyři způsoby chovu: chov v oborách chov ve volnosti kombinovaný chov (což znamená - chov jak v oborách, tak i ve volnosti) farmový chov Z hlediska historického lze vývoj rozdělit do několika období:
Od 14. století do roku 1650 Na počátku období šlo o poznávání neznámého druhu, odzkušování chovu, většinou v objektech královských (příp.císařských) a církevních. Později nastal velice intenzivní rozvoj chovu daňka evropského charakterizovaný tvorbou oborních chovů na mnohých panstvích. Silný vývoj byl přerušen na desítky let válečnými událostmi, které se zásadním způsobem projevily právě na našem území, přičemž většina oborních chovů byla zdecimována buď táhnoucími vojsky, nebo drancujícími bandami a hladovějícím obyvatelstvem (Buršík a kol.,1998).
22
Od poloviny 17. století do počátku 20. století Toto období je v prvé části (1650-1750) charakterizováno enormním rozvojem lovu a zvýšenou poptávkou po daňkovi jako objektu lovu. Je budováno velké množství obor po celém území státu. I když industrializací zemědělství a lesnictví dochází ve 2.polovině 18.století k radikálnímu omezování spárkaté zvěře ve volnosti, daňka evropského se toto opatření prakticky netýká, neboť hlavním místem jeho výskytu byl především oborní chov. V průběhu 19. století jsou mnohé oborní chovy rušeny. Na počátku 20. stol. se na území Čech, Moravy a Slezska nachází více jak 100.000 ha obor (Buršík a kol.,1998).
Od roku 1918 do roku 2004 Zásadními změnami majetkových poměrů v republice dochází i k radikálnímu úbytku obor. Daněk evropský se postupně začíná rozšiřovat i do volných honiteb.V polovině 60. let je ještě těžiště výskytu tohoto druhu ve vyhrazených oborách, kde se realizuje více jak 50% odlovu. Od 70. let dochází k rozšiřování daňka evropského do dalších oblastí ČR a to nejen do oborních chovů, ale i do volnosti (především v honitbách mysliveckých sdružení) s kulminací v období od roku 1980 - 1985. V roce 1996 je situace obdobná jako na počátku 60.let, neboť 50% z celkového odlovu je realizováno v oborních chovech. Postupným zintenzivňováním výstavby oborních chovů po roce 1995 stoupá i význam daňka jako druhu vhodného pro chov v oborách (Buršík a kol.,1998). Po roce 1990 dochází k intenzivnímu rozvoji farmových chovů, jejichž cílem je kvalitní maso a vedlejší produkty vzniklé porážkou zvířat.
Daněk evropský se stal za více jak 600 let nedílnou součástí vybraných ekosystémů naší krajiny. Škody, kterých se daněk dopouští v oblastech jeho chovu, jsou většinou zapříčiněné jeho nadprůměrnými početními stavy. Pokud se bude v krajině řádně lesnicky a zemědělsky hospodařit a početní stavy daňka evropského se budou pohybovat na úrovni 15 - 25 kusů na 1000 ha lesa, budou škody únosné (Buršík a kol.,1998).
23
3. Charakteristika Hostýnských vrchů
3.1 Popis oblasti Jedná se o zalesněnou vrchovinu, která se nachází na východní Moravě ve Zlínském kraji, severně od Zlína. Pohoří patří do západních flyšových Karpat s nejvyšším vrcholem Kelčský Javorník (865m n.m.). Vrchovina je pojmenována podle výrazného vrcholu a poutního místa Hostýn s 735m n.m. vypínající se nad městem Bystřice pod Hostýnem. Jen dvě hory přesahují výšku 800m n. m.: Čerňava se skalisky a rezervací karpatského pralesa a dále masiv nejvyšší hory Kelčský Javorník s původním porostem na severní straně (http://mrr.wz.cz).
3.2 Geologie a geomorfologie Geologicky i geomorfologicky leží Hostýnské vrchy v oblasti Karpatské soustavy. Podklad je budován třetihorními sedimenty flyšového pásma Západních Karpat. Karpatský flyš se zde vyskytuje v podobě magurského flyše (paleocenní až eocenní stáří) a Hostýnské vrchy patří k vnější, račanské jednotce s převažujícími soláňskými vrstvami. Vzhledem k výšce pohoří, jeho geologickému původu a reliéfu nejsou zde kolmé stěny či dlouhé skalní komíny. Skály dosahují výšky 5 až 10 m a jsou rovnoměrně rozprostřené po celém pohoří. Z hlediska reliéfu je severní část pohoří (hřeben Javorníku) označován jako vyšší hornatina
a
ostatní
části
jsou
klasifikovány
jako
členité
vrchoviny.
Geomorfologický vývoj se vyznačoval vznikem plošin v subaerickém období. Ve čtvrtohorách způsobily četné klimatické změny prohloubení údolí v pruzích méně odolných hornin a došlo k rozčleňování staršího reliéfu. Současné geomorfologické procesy tvoří hlavně sesuvy. Flyšové Karpaty jsou oblastí v ČR, která je nejvíce postižena sesuvy (http://mrr.wz.cz).
24
3.3 Hydrologické poměry Hostýnské vrchy leží v pomoří Černého moře, povodí Dunaje a Moravy. Do Moravy odvádí vodu v jižní části řeka Dřevnice a Rusava a v severním úseku Bečvy svými levostrannými přítoky Bystřička, Juhyně a Ratibořka. Nejvýznamnější rozvodí je vrchol U tří kamenů (Holý vrch) - na svazích se sbíhají řeky Dřevnice, Ráztoky (Rusavy), Bystřičky a Juhyně. Nejvyššího odtoku dosahují řeky v březnu, ve vyšších polohách v dubnu, nejméně vody teče koncem léta a na podzim. Prosté vodní prameny jsou v oblasti poměrně málo vydatné, protože v nepropustných vrstvách karpatského flyše se voda neudrží. Jejich odtok je rozkolísaný, maximální v květnu a červnu, minimální v zimních měsících. Minerální vodní prameny sirovodíkového typu se v Hostýnských vrších nacházejí ve Vizovicích, Lutonině a v Kateřinicích. Největší vodní plochou pohoří je umělá nádrž Slušovice - Hrobice o rozloze 77,7 ha (délce 562 m a objemu 9,95 mil. m3). Slouží jako zásobárna pitné vody pro Zlín a okolí. Další vodní plochy jsou již menší (vybudované přehrady a rybníky pro rekreační či jiné vodohospodářské účely). Jejich počet v poslední době narůstá a jsou budována nová vodní díla s plochou ve stovkách čtverečních metrů (http://mrr.wz.cz).
3.4 Fytocenologická situace Hostýnské vrchy jsou pokryty listnatými lesy. Z původního dubo-bukového porostu v nižších polohách, bukového a buko-jedlového v polohách vyšších se zachovaly jen zbytky. Nyní jsou to chráněné oblasti, přírodní rezervace či přírodní památky. Rezervace původního porostu jsou na Čerňavě, Ondřejovsku, Tesáku nebo Kuželku. Lidskou činností byly lesy postupně mýceny a na jejich místě vznikly louky pro pastvu. Na některých těchto loukách roste vzácná květena, zejména vstavačovité rostliny (vstavač bledý, mužský, májový, střevíčník pantoflíček) a orchideje. Rovněž tyto lokality jsou dnes chráněny, např. Pod Kozincem, Stráň, Jalovcová louka (http://mrr.wz.cz).
25
3.5 Klimatické poměry Téměř celé Hostýnské vrchy se klimaticky nacházejí v mírně teplé oblasti. Výjimku tvoří vrcholové partie hlavního hřebene, které patří do oblasti chladné. Léta bývají teplá, ale krátká, přechodové období (jaro a podzim) je dlouhé a zimy mírné (http://mrr.wz.cz).
3.5.1 Teploty Průměrná roční teplota se pohybuje od 6 - 7°C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 16 - 18°C a nejchladnější leden s teplotou -3 až -4°C. Absolutním minimem je teplota od -25 do -30°C nezávisle na nadmořské výšce. Letní období (teploty nad 15°C) začíná začátkem června a končí začátkem září. Na podzim bývá statisticky nejlepší počasí (http://mrr.wz.cz).
3.5.2 Dešťové srážky Hostýnské vrchy patří mezi vlhčí místa v naší republice. Pohoří ostře vystupující z rovin a pahorkatin kolem Bystřice a Kelče tvoří přirozenou bariéru pro převládající západní až severozápadní směr proudění. Ročně spadne 700 - 1000mm srážek, nejvíce na návětrném hlavním hřebenu. Nejvíce prší v létě, srážkově nejbohatší je červenec a nejchudší únor. Sníh se zde objevuje ve vyšších polohách již začátkem října, jinde koncem listopadu a přetrvává průměrně do konce března. Nejvíce sněhu napadne na Kelčském Javorníku a Čerňavě, ale na Javorníku při teplých vlnách hodně taje (http://mrr.wz.cz).
26
3.6 Přírodní rezervace v Hostýnských vrších
3.6.1 Kelčský Javorník Přírodní rezervace Kelčský Javorník byla zřízena 1.6.1976 výnosem Ministerstva kultury ČSR č.7.035/76. Původní výměra činila 31,02 ha. K přehlášení přírodní rezervace došlo Nařízením Okresního úřadu Kroměříž č.1/02 ze dne 9.1. 2002 a současná výměra je 122, 3455 ha. Přírodní rezervace je jádrovou částí nadregionálního biocentra. Přírodní rezervace leží 3,5 km jihozápadně od obce Rajnochovice v nadmořských výškách 522-865 m. Je tvořena severně orientovaným svahem, který je rozčleněn dvěma výraznějšími depresemi odvádějícími vodu po dešťových přívalech a jarních táních sněhu. Geologickým podkladem jsou soláňské vrstvy. Na mírných svazích se vyskytují ilimerizované půdy, většinu území zaujímají hnědé půdy a na příkrém svahu pod vrcholem se vyvinul ranker. Stáří porostu je 140 - 170 let. V přírodní rezervaci se vyskytují společenstva suťových lesů asociace Mercuriali-Fraxinetum a květnatých bučin asociace Dentario enneaphylli-Fagetum. Stromové patro je tvořeno druhy jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor klen (Acer pseudoplatanus) a jilm horský (Ulmus glabra). Ojediněle se vyskytuje jedle bělokorá (Abies alba). V bylinném patře je charakteristická bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kostřava ovčí (Festuca ovina) a měsíčnice vytrvala (Lunaria rediviva). Podle rezervačních knih patří společenstva k lesním typům 5A3, tj. klenová bučina kapradinová na svazích a hřebenech a 5F1, svahová jedlová bučina kapradinová. Na přelomu roku 1978/79 byly porosty ve vrcholových partiích Kelčského Javorníku vystaveny vysokým koncentracím exhalátů za spolupůsobení extrémně nízkých teplot. Tyto porosty odumřely a po neúspěšné výsadbě listnatých dřevin byly osázeny smrkem. V současné době jsou společenstva v horních částech rezervace prosvětlená a v podrostu se uplatňují agresivní druhy ostružiník a třtina, bránící přirozené obnově, která je také poškozována zvěří. Většina plochy má charakter přirozeného lesa (http://nature.hyperlink.cz/javornik.htm).
.
27
3.6.2 Čerňava Tato přírodní rezervace byla zřízena 28.9.1975 výnosem Ministerstva kultury ČSR č.7.827/75. Nachází se 4 km JZ od obce Rajnochovice a je situována na SV svahu se sklonem 45°, v nadmořské výšce 545-727 m n. m. Geologickým podložím jsou soláňské vrstvy a půdním typem je hnědozem. Stáří porostu je 180 let. Společenstvo přírodní rezervace představuje květnatá jedlobučina asociace Dentario enneaphylli-Fagetum a lesním typem je bohatá jedlová bučina javorová na svazích (5B6). Ve stromovém patře dominuje buk lesní (Fagus silvatica), příměsí je javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Ojediněle se vyskytuje jedle bělokorá (Abies alba). V bylinném patře se vyskytují např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), mařinka vonná (Galium odoratum), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), kostřava ovčí (Festuca ovina) a ostřice lesní (Carex sylvatica). Přírodní rezervace je obklopena vesměs listnatými porosty. Ve vrcholové partii Čerňavy došlo vlivem imisí z Ostravska na přelomu roku 1978/79 k odumření porostů, které byly později osázeny smrkem (http://nature.hyperlink.cz/cernava.htm).
28
4. Metodika Předkládaná práce je sestavena na základě studia odborné literatury, týkající se problematiky daňka evropského, dále z ročních výkazů hospodaření honiteb (viz tab. č.1 na str.30), které spravují LČR - Lesní správa Bystřice pod Hostýnem a z vlastního pozorování v honitbě Javorník, kde se daněk evropský vyskytuje ve vysokých početních stavech celoročně. Pozorování probíhalo v průběhu celého roku. Jeho cílem bylo zmapovat populaci daňka evropského včetně jeho početních stavů, zdravotního stavu, chování a vlivu na okolní ekosystém. Pozorování probíhalo z pozorovacích (mysliveckých) zařízení a sledováním v terénu, kde byla věnována hlavní pozornost pobytovým znakům: stopy, trus, značky na stromech, hraby a dolíky, ulámané kousky větví a okousané, popřípadě jinak poškozené stromy nebo keře a v období říje slyšitelné hlasové projevy (rochání). V průběhu celého roku bylo pozorováno a následně popsáno chování daňka evropského dle ročních období. Zdravotní stav byl mimo vlastní pozorování konfrontován s veterinářem MVDr. Hofferkem ze státní veterinární správy v Kroměříži. Vliv pobytu daňka evropského na ekosystém byl posuzován na základě šetření orgánů ochrany přírody a jejich doporučení a v neposlední řadě také dle vlastního šetření. V průběhu práce a pochůzek v terénu byla pořízena fotodokumentace, která je součástí předkládané práce. Výsledky terénního pozorování byly také konzultovány s místními odborníky, především lesníky a mysliveckými hospodáři, kteří problematiku daňka evropského v Hostýnských vrších velmi dobře znají.
29
5. Výsledky
5.1
Přehled studovaných honiteb oblasti Hostýnských vrchů
Oblast Hostýnských vrchů, kde bylo pozorováno a studováno chování (etologie) a populační dynamika daňka evropského, se skládá z 10 honiteb. Ty spadají pod Správu Lesů ČR v Bystřici pod Hostýnem. Honitby jsou charakterizovány v následující tab. č.1.
Tab. č.1: Přehled studovaných honiteb oblasti Hostýnských vrchů Název honitby
Výměra (ha)
Les (ha)
Pole (ha)
Lukoveček
755
650
0
Hutě
975
963
11
Lukov
835
832
2
Bystřičky
784
775
8
Obřany
740
739
-
Javorník
818
817
1
Čerňava
976
971
2
Bílová
593
559
31
Korytné
572
532
40
Bernátka
703
646
50
Výměra (ha)
Přehled honiteb a jejich výměry 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0
976
975 755
835
784 740 818
703 593 572
Graf č.1 30
ka át rn Be é tn ry Ko
vá lo Bí va ňa er Č ík rn vo Ja y an bř O ky řič st By
v ko Lu
ě ut H k če ve ko Lu
Honitby
Výměry jednotlivých honiteb
5.2 Populace daňka evropského ve sledovaných honitbách Tab. č.2: Přehled početních stavů daňka evropského v letech 1994-2004 (Zprávy o výsledcích chovu a lovu ve studovaných honitbách oblasti Hostýnských vrchů)
Rok
daňci daněly daňčata celkem
1994
65
77
53
195
1995
64
74
47
185
1996
64
78
44
186
1997
68
84
45
197
1998
61
83
49
193
1999
65
85
54
204
2000
72
122
76
270
2001
68
101
56
225
2002
53
98
51
202
2003
56
78
47
182
2004
42
63
39
144
Z údajů v tabulce č. 2 můžeme pozorovat, že uprostřed desetiletého období došlo k nárůstu stavu daňka evropského v jednotlivých honitbách. Snížení počtu v populaci daňka evropského souvisí s novou lesnickou politikou LČR , zákonnými ustanoveními a v neposlední řadě se změnou uživatelů honiteb v roce 2003. Lesy, ve kterých byla prováděna pozorování, byly v minulosti majetkem Olomouckého arcibiskupství. V současné době jsou majetkem státu a hospodaří na nich LČR, s.p., Lesní správa Bystřice pod Hostýnem. Území bylo z hlediska myslivosti rozděleno do 10 honiteb, které se pronajímají za určitou finanční částku stanovenou na základě výběrového řízení (zákon č. 40/2004 Sb.).
31
Vývoj populace daňka evropského v období 1994-2004 ve studovaných honitbách oblasti Hostýnských vrchů 300 255 234
Počet (ks)
250 200
196
186
194
214
208
213 193
188
154 150
celkem D. dama
100 50 0 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Rok
Graf č.2
5.3 Zdravotní stav populace daňka evropského Z pozorování, které bylo prováděno na území Hostýnských vrchů a z následné konzultace s veterinářem MVDr. Hofferkem, který potvrdil, že každý desátý ulovený kus daňčí zvěře jde na veterinární vyšetření. U těchto kusů nebyli doposud shledány žádné závažné choroby. Podle toho lze tedy konstatovat, že zdravotní stav daňka evropského ve studované oblasti Hostýnských vrchů je dobrý. K dobrému zdravotnímu stavu přispívá i dlouhodobá aplikace medikamentů do krmných směsí v zimním období. Toto pomohlo zlepšit zdravotní stav daňčí zvěře, zejména se omezil výskyt plicních a střevních parazitů a střečkovitosti.
32
5.4 Poměr pohlaví populace Při klasifikaci honiteb a hodnocení populace daňka evropského bylo využito popisu struktury a poměru pohlaví v dané oblasti (Zprávy o výsledcích chovu a lovu ve studovaných honitbách oblasti Hostýnských vrchů).
Tab. č.3: Poměr pohlaví (vypočteno ze sčítaných jarních kmenových stavů zvěře) populace daňka evropského v oblasti Hostýnských vrchů v letech 1994 – 2004 Poměr pohlaví Rok
(samci : samice)
1994
1:1,18
1995
1:1,16
1996
1:1,15
1997
1:1,17
1998
1:1,26
1999
1:1,21
2000
1:1,54
2001
1:1,42
2002
1:1,75
2003
1:1,28
2004
1:1,34
Podle odborné literatury (Husák a kol., 1986) by měl být poměr pohlaví ve volných honitbách 1:1 až 1:1,2 a koeficient očekávané produkce 0,7 až 0,8. Pro zjištění poměru pohlaví populace bylo vycházeno z hlášených sčítaných jarních kmenových stavů. Hodnoty poměru pohlaví jsou uvedeny v tab.3 a z ní vyplývá, že se poměr pohlaví populace pohyboval v rozmezí dle odborné literatury až do roku 1999. V roce 2000 dochází k nárůstu ve prospěch samic. Tento trend kulminuje v roce 2002 na hodnotě 1:1,75 ve prospěch samic. V roce 2003 dochází ke zvratu a populace se začíná přibližovat k optimálnímu poměru. Z výsledků vlastního pozorování lze konstatovat, že tento trend ve změně poměru pohlaví ve prospěch samců i nadále přetrvává a potvrzují ho i místní odborníci. Jejich dlouhodobým cílem je snaha dosáhnout poměr pohlaví 1:1.
33
5.5 Pozorování chování populace daňka evropského V jarním období bylo pozorováno rozpadání tzv. zimních tlup, které vznikly na podzim. Daňčí zvěř se postupně vracela ze zimovišť do lokalit, ve kterých nacházela optimální podmínky v období vegetace. V tomto období bylo pozorováno intenzivní pastvení s cílem rychle doplnit ztracené zásoby. U daněl se potravní nároky zvyšovaly v důsledku intenzivního vývoje plodu. Koncem května daněly začaly vyhledávat osamělá místa a začátkem června docházelo k porodu mláďat. Porod probíhal zpravidla za dne, nejčastěji v poledních hodinách. Daňci v měsíci dubnu a květnu shazovali paroží a začínalo jim růst nové. V letním období se daňčí zvěř intenzivně pastvila a vytvářela si zásoby. Daňčata intenzivně rostla a začátkem září již dosahovala hmotnosti kolem 12 kg. Daněčci byli ve vývoji zpravidla opožděni za danělkami a jejich hmotnost byla zpravidla menší. Na podzim daňci vyhledávali říjiště. Již v měsíci záři byly pozorovány hraby a ostatní znaky specifické pro období říje. Nejvíce říjišť se nacházelo v přírodní rezervaci Javorník. Zde daňčí zvěř nacházela dostatečné potravní a klidové podmínky. Zpravidla se jednalo o lokality s jasany a javory. Říjiště byla často blízko sebe, mnohdy jen 100 m vzdálená. V průběhu říje bylo pozorováno, že daňci se na říjištích vyměňovali. Během říje daňci ztratili velkou část své tělesné hmotnosti, kterou po říji museli velmi rychle doplnit. Zde se naskýtá možnost doporučit přikrmování daňků v období po říji jadrnými krmivy v dostatečné míře a kvalitě viz tab. č.4 (příloha). V zimním období se daňčí zvěř stáhla z vrcholových partií Hostýnských vrchů a vytvářela velké tlupy, které se zdržovaly na úpatí severní části hory Javorník. Zde se zvěř koncentrovala a bylo možné pozorovat i 40 kusů daňčí zvěře najednou.
5.6 Vliv populace daňka evropského na okolní ekosystém Původní populace daňka evropského byla chována na Bystřickém panství jako oborní zvěř. Po zrušení obory se daněk evropský rozšířil do Hostýnských vrchů. Ve sledovaných honitbách se zvěř aklimatizovala několik generací. Dle kritérií, které vypracoval Husák a kol. (1986) viz tab. č.5 (příloha) se jedná o málo vyhovující prostředí pro chov daňka evropského. V honitbě Javorník byl sledován vliv daňka evropského na zdejší ekosystém. V této honitbě jsou zastoupeny jak listnaté, tak
34
jehličnaté lesy. Vliv daňka evropského na les, se zde projevuje především na rostlinné vegetaci, a to především na přirozené obnově. Zejména v přírodní rezervaci Javorník a Čerňava, které jsou v práci velmi podrobně popsány, jsou škody daňka evropského patrné na první pohled. Daňčí zvěř zde nachází nejlepší podmínky dané oblasti, a proto se zde koncentruje ve větší míře než v okolním hospodářském lese. Tato tvrzení potvrzují i šetření orgánů ochrany přírody, které výrazně změnily omezení pro lov v přírodní rezervaci Javorník a Čerňava (dříve byl lov v rezervaci zakázán), a dokonce povolily jedno trvalé myslivecké zařízení pro lov daňčí zvěře (kazatelna) uprostřed rezervace. Přirozená obnova v rezervaci je každoročně skousávána. Řešením by mohlo být vytvoření lepších podmínek pro zvěř v okolních hospodářských lesích, zejména zvýšením pestrosti dřevinné skladby s větším zastoupením věkových tříd lesa.
35
6. Závěr a doporučení pro praxi Cílem bakalářské práce bylo studium odborné literatury, z níž byla zpracována první část této práce a v další části je zhodnocena populace daňka evropského, jeho početní stavy, zdravotní stav, chování a jeho vliv na okolní ekosystém v oblasti Hostýnských vrchů. Z výsledků, které jsou uvedeny ve statistických výkazech ve sledovaných honitbách v Hostýnských vrších za roky 1994 – 2004, vyplývá, že početní stavy daňka evropského v letech 1994 dosahovaly 195 ks. V roce 2000 došlo ke zvýšení populace až na 270 ks a po roce 2000 došlo k postupnému snížení populace až na 144 ks v roce 2004. Snížení stavů daňka evropského souvisí se snahou správy LČR s.p. snížit tlak zvěře na lesní ekosystém. Zdravotní stav daňka evropského lze z pozorování živé zvěře a ústního sdělení veterináře, který každoročně vyšetřuje zastřelenou zvěř, ohodnotit jako dobrý. Z výsledku statistik a pozorování populace daňka skvrnitého v Hostýnských vrších bylo zjištěno, že struktura zvěře z hlediska pohlaví je i přes současně zlepšující se trend narušena. Lze očekávat, že návrat do normálu (poměr pohlaví 1:1) bude trvat několik let. Pozorováním populace daňka evropského v honitbě Javorník se potvrdily doposud uváděné poznatky v literatuře. Těžko lze vysvětlit, že se daňčí zvěř koncentruje na severní straně úpatí hory Javorník. To je pro daňka evropského coby „teplomilný druh“ dosti zvláštní. Můžeme se domnívat, že se zvěř v období nouze vrací na původní místo svého vypuštění, které bylo provedeno před mnoha lety. Vliv populace daňka evropského na les je patrný hlavně v přírodních rezervacích a na mladých kulturách ve zkoumané oblasti. Zejména přirozená obnova listnatých dřevin a jedle je značně obtížná. Na základě pozorování a studia problematiky lze v chovu daňka evropského doporučit následující opatření. Prvořadým zájmem uživatele i vlastníka honitby by mělo být zlepšování životních podmínek daňčí zvěře v lokalitě Hostýnských vrchů. Vhodné by bylo zvýšit pestrost dřevinné skladby s větším zastoupením věkových tříd v lese. Zcela zásadní pro chov je úprava poměru pohlaví v populaci s cílem dosáhnout stavu 1:1. Dále je vhodné dodržovat všeobecně známé zásady lovu s cílem zachování kvalitní populace daňka se zastoupením i třetí věkové třídy (7 let a více), která je v populaci
36
zastoupena nedostatečně. Pro udržení dobré kondice daňčí zvěře je i nadále nutné předkládat kvalitní krmení v době nouze viz tab. č.4 (příloha) Dodržováním základních opatření lze docílit kvalitní populaci daňka evropského v Hostýnských vrších.
37
7. Seznam použité literatury 1. Biological abstracts 2. BUČEK, A., LACINA, J. Geobiocenologie II., Skripta MZLU, Brno, 2002 3. BURŠÍK A KOL. Sborník referátů – daňčí zvěř ´98, Matice lesnická, s.r.o. Písek, 1998 4. CULEK, M., A KOL. Biogeografické členění ČR, Enigma,Praha, 1995 5. DUNGEL, J., GAISLER, J. Atlas savců České a Slovenské republiky, Academia Praha, 2002 6. DEMEK, J. Hory a nížiny, Academia, Praha, 1987 7. HANÁK, V. – Hermáň, I. a kol. Přehled soustavy a české názvy savců, Lynx, IV, 1975 8. HANZAL, V., A KOL. Penzum, Druckvo, spol. s.r.o., 2004 9. HUSÁK, F., WOLF, R., LOCHMAN, J. Daněk / sika / jelenec, SRN, Praha, 1986 10. ChAPMANN, D., CHAPMANN, N. Fallow deer, thein history, distribution and biology, Lavenham – Sufflolk, 1975 11. KLUSÁK, K.: Průběrný odstřel daňčí zvěře, JČT České Budějovice, 1985 12. LAŠTŮVKA, Z. A KOL. Zoologie pro zemědělce a lesníky, Konvoj, Brno, 2001 13. JIŘÍK, K., MOTTL, S. Atlas zvěře, Brázda, s.r.o., Praha, 1996 14. Statistické výkazy (Roční výkazy o honitbách, stavu a lovu zvěře) za období 19942004 15. TENORA, A KOL. Zoologie, Skripta MZLU, Brno, 1992 16. WHITEHEAD,G. K. Deer of world, London, 1972 17. http://mrr.wz.cz 18. http://nature.hyperlink.cz/javornik.htm 19. http://www.hyperlink.cz/cernava.htm 20. http://www.priroda.cz
38
8. Seznam tabulek a grafů 1. Tabulky Tab. č.1: Přehled studovaných honiteb oblasti Hostýnských vrchů
30
Tab. č.2: Přehled početních stavů daňka evropského v letech 1994-2004 (Zprávy o výsledcích chovu a lovu ve studovaných honitbách oblasti Hostýnských vrchů
31
Tab. č.3: Poměr pohlaví (vypočteno ze sčítaných jarních kmenových stavů zvěře) populace daňka evropského v oblasti Hostýnských vrchů v letech 1994 – 2004
33
2. Grafy
Graf č.1: Přehled honiteb a jejich výměry
30
Graf č.2: Vývoj populace daňka evropského v období 1994-2004 ve studovaných honitbách oblasti Hostýnských vrchů
39
32
9. Přílohy 1. Tabulky Tab. č.4: Krmné dávky pro daňčí zvěř
Tab. č.5: Hodnocení prostředí pro chov daňka evropského
2. Grafy Graf č.3: Vývoj počtu D.dama (vychází ze sčítaných jarních kmenových stavů zvěře) ve studovaných honitbách oblasti Hostýnských vrchů v období 1994-2004
3. Fotodokumentace Foto č.1a: Krajina oblasti Hostýnských vrchů Foto č.1b: Krajina oblasti Hostýnských vrchů Foto č.1c: Krajina oblasti Hostýnských vrchů Foto č.2: Ulovení daňci na Kelčském Javorníku Foto č.3: Stavba krytého posedu (kazatelny), který je určen na lov a pozorování daňčí zvěře ve studované oblasti Foto č.4: Skupina daňků vyskytujících se na Kelčském Javorníku Foto č.5: Skupina daněl zachycených při pastvě na území Kelčského Javorníku Foto č.6: Daňci v zimním období Foto č.7: D.dama přicházející ke krmnému zařízení za šera
40
4. Obrázky Obr. č.1: Vývoj paroží daňka evropského
Obr. č.2: Vývoj, vznik paroží a odhad stáři podle postavy u daňka evropského
5. Mapa Mapa širších územních vztahů
41
10. Summary Main of this bachelor work was studium specific literature, from which was made first part of this work and in the next part is evaluate population of fallow deer, his numerical condition, health condition, behaviour and his influence to ecosystem in area of Hostyn hills. Based on observing and studium of problematic is possible in breeding of fallow deer to recommend following measures. First and main interest of the owner and user of hunting area should be get better life conditions for fallow deer in area of Hostyn Hills. Would be suitable effort diversity of wooden structure with bigger representation of age classes in wood. Quite of principle for breeding is arrangement od sex ratio in population with aim to get conditions 1:1. Than would be fine to observe universal known principles of hunting with aim to get qualitative population of fallow deer with representation third age group (7 years and more), which is in population not enough. For conserving of good conditions of fallow deer. Is needed to bring high quality of feeding in the time of exigency. Table 4 (supplement). Keeping of basic measures is possible to get high quatity of fallow deer population in are of Hostyn Hills.
42
