2. KONFERENCE O UCELENÉ REHABILITACI IPVZ prosinec 2004
Potřebuje rehabilitace sociální pomoc a sociální pomoc rehabilitaci ?
Charakteristiky současného stavu 1. Systém neřeší celkovou situaci, nýbrž jen dílčí problémy klientů. 2. Systém je složitý a pro klienty obtížně pochopitelný. 3. Systém vede k neefektivnímu využívání prostředků. 4. Systém je nespravedlivý ve smyslu rozdělování zdrojů. 5. Systém rozděluje klienty do nelogických kategorií, malý rozdíl ve zdravotním stavu může znamenat velký rozdíl v přístupu k pomoci.
Změny v systému sociální pomoci INSTITUCIONALIZACE RHC, Důraz na vyrovnání individuálního handicapu důraz na podporu fyzické nezávislosti ve vztahu k zaměstnání, snížení počtu dávek a zvýšení jejich ocenění, směrování sociálních dávek “na klienta”, nikoli na poskytovatele, zrovnoprávnění postavení poskytovatelů sociální péče, včetně zrovnoprávnění přístupu k finančním prostředkům, rozšiřování spektra sociální péče a objektivizace potřeb dlouhodobé rezidentní péče
Řešení: 2 fáze
I. II.
Část zaměřená na příjemce Část zaměřená na poskytovatele
Příjemce 1) Objektivní stanovení choroby a poruchy. 2) Objektivní stanovení ability (aktivity), včetně pracovního potenciálu. 3) Objektivní stanovení velikosti participace a míry schopnosti vyrovnání vlastními silami. 4) Vlastní vyrovnání prostřednictvím poskytnutí sociální služby.
Kde ? V rehabilitačním centru. Výstupem z rehabilitačního centra by byl „balíček“ opatření: 1. zdravotních (návrh další léčebné péče, např. se zaměřením na zajištění fyzické nezávislosti), 2. sociálních (souhrn potřeb zabezpečujících návrat klienta do sociálního peostředí, které je mu blízké) 3. pracovních (souhrn potřeb, které by umožnily zajištění ekonomické nezávislosti klienta vlastní prací), 4. doporučení stacionární, ústavní nebo jiné podobné péče po vyčerpání možností k zařazení do přirozeného sociálního prostředí).
Poskytovatelé služeb n
AKREDITOVANÍ
n NEAKREDITOVANÍ
Akreditovaní poskytovatelé Zajistění těch opatření, které vyžadují odbornou kvalifikaci poskytovatelů. Jedná se například o služby rezidenční - či jiné odborné služby, které nejsou financovány ze zdravotního pojištění. Tyto služby mě měly zajišťovat akreditovaní poskytovatelé na základě nabídky a poptávky, forma vlastnictví poskytující instituce by neměla být při výběru hodnocena. Vhodnou formou zajištění těchto služeb by mohlo být přidělení “kreditů” přímo klientům, kteří by jimi pak hradili péči poskytovatelům. Svobodná volba poskytovatele by byla zachována.
Neakreditované služby V případě zajišťování těch potřeb, které je možno zajišťovat bez akreditací, lze doporučit zrušení současných kategorií a příspěvků a zavedení systému vyrovnávání konkrétních handicapů cílenými příspěvky. Na tyto příspěvky by neměli mít nárok občané využívající dlouhodobých rezidenčních služeb. Počet příspěvků by se měl radikálně snížit a tím i zprůhlednit; naopak – výše příspěvků by měla být dostatečně vysoká.
Typy příspěvků -
-
-
1. příspěvek na mobilitu, který by nerozlišoval druh používané dopravy, zohledňoval stupeň postižení a aktivitu jedince (jedná se tedy o “vertikální” a “horizontální” hodnocení jedince, přičemž výše příspěvku v jednotlivých “okénkách” této tabulky by byly konstatní), 2. příspěvek na domácnost odvíjející se od stupně postižení (přímé dotace poskytovatelů služeb by byly eliminovány a inicioval by se vznik trhu poskytovatelů těchto služeb), 3. příspěvek na zajištění fyzické nezávislosti, který by byl odstupňován podle stupně postižení), avšak pravidelný a plošný, 4. příspěvek na zajištění ekonomické nezávislosti, který by mohl nahradit tak zvaný “částečný invalidní důchod” a který by zohledňoval odstranění barier znemožňujících pracovní uplatnění.
Odpověď Rehabilitace potřebuje takovou sociální pomoc, která vyrovnává individuální handicap zdravotně postiženého a která jej činí aktivním při výběru poskytovatelů péče.
