1968 Sb., o soudní rehabilitaci

FELERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1970

1. v. o. 47

Vládní návrh Z á k o n

ze dne

1970,

kterým se mění a doplňuje zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně: Článek I Zákon Č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, se mění a doplňuje takto: 1. § 2 včetně nadpisu zní: " § 2 Rozsah přezkoumávaných věcí Podle tohoto oddílu se přezkoumávají odsuzující rozsudky v trestních věcech, v nichž v původním řízení o trestných Činech podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, popřípsde o obdobných trestných činech podle zákonů dříve platných, rozhodoval v prvním stupni

- 2-

a/ Nejvyšší soud, b/ bývalý státní soud zřízený zákonem č. 232/1948 Sb., c/ krajský soud nebo vyšší vojenský soud podle § 13 odst. l a § 20 trestního řádu (zákon č. 87/1950 Sb. ve znění zákona č. 67/1952 Sb. ) v době od 1. 1. 1953 do 31. l2. 1956. "

2. § 4 se zrušuje. 3. V § 5 odst. 3 se vypouští poslední věta. 4. § 11 se zrušuje. 5. § 13 včetně nadpisu z n í : " § 13 Došetření potřebných skutečností Je-li pro rozhodnutí třeba některé skutečnosti předem objasnit, požádá předseda senátu o potřebné šetření vyšetřovatele- prokuratury nebo vyšetřovatele Sboru národní bezpečnosti, a jde-li o jednotlivé úkony menší závažnosti, i jiné orgány; může však šetření provést sám nebo jím pověřit též člena senátu. " 6. § 14 se zrušuje. 7. § 15 včetně nadpisu zní: "§ 15

Rozhodnutí senátu A/ Shledá-li senát

v přezkumném řízení, že

a/ v řízení, jež rozhodnutí předcházelo, byly hrubě porušeny procesní předpisy a tato vada mé za následek věcnou nesprávnost rozhodnutí,

- 3b/ rozhodnutí bylo učiněno na podkladě nesprávných zjištění a v důsledku toho je věcně nesprávné, c/ skutek byl posouzen v rozporu se zákonem, d/ byl uložen takový druh trestu nebo trest v takové výměře, který nebylo možno podle zákona uložit, zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné, a rozhodne sám ve věci rozsudkem. /2/ Shledá-li senát, že přezkoumávané rozhodnutí je vadné, že však byl spáchán čin tresty podle zákona dříve platného a odsouzení pro tento čin brání ustanovení § 16 odst. l nebo § 65 trestního zákona č. 140/1961 Sb., řízení zastaví. Takové zastavení má pro posuzování nároku na odškodnění stejné účinky jako zastavení podle § 11 odst. l písm. a/ trestního řádu č. 141/1961 Sb. /3/ Nedůvodný návrh zamítne usnesením. " 8. V § 17 se zrušuje odstavec 2 a vypouští se označení odstavce 1. 9. V § 19 odst. 2 se citace § 15 odst. 2 nahrazuje citací § 15 odst. 2, 3. 10. § 20 se zrušuje a vklade se nové ustanovení, které včet ně nadpisu zní: " § 20 Povinnost k náhradě nákladů přezkumného řízení /1/ Byl-li návrh na z a h á j e n í přezkumného řízení zamítnut, je navrhovatel povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou.

- 4-

/2/ Byl-li návrh na zahájení průzkumného řízení vzat zpět, rozhodne předseda senátu, zda navrhovatel je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu. /3/ Povinnost k náhradě nákladů podle předchozích odstavců nepostihuje prokurátora. " *

11. Oddíl třetí se zrušuje. 12. § 23 se zrušuje. 13. § 24 odst. 2 zní: "/2/ Návrh je třeba podat do jednoho roku od účinnosti zákona. "x/ 14. V § 25 odst. l se vypouští věta za středníkem. 15. § 29 se zrušuje. 16. § 30 zní:

"Jestliže poškozený zemřel, přechází na jeho dědice, pokud jim poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživné v době, kdy byl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo v táboře nucené práce nebo, v přechodném ústavu, nárok -na odškodnění, a to v rozsahu toho, co jim na výživném ušlo. " 17. § 32 se zrušuje. 18. V § 33 odst. se vypouštějí slova "a § 29 a nárok na náhradu nákladů na výživu podle § 32". 19. § 46 odst. l zní: použije

"/1/ Pokud tento zákon nemá zvláštních ustanovení, se přiměreně ustanovení trestního řádu. "

x/ Zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1968.

- 5Článek II Pokud se v ustanoveních zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, mluví o zvláštních senátech, rozumí se tím senáty krajských soudů, vyšších vojenských soudů, Nejvyššího soudu ČSR, Nejvyššího soudu SSR a Nejvyššího soudu ČSSR, složené ze tří soudců z povolání, ustavené podle zákona č. 36/196 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, ve znění zákona č. 156/1969 Sb.

Článek III

/1/ Jestliže přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto o návrhu podaném na podkladě § 2 zákona č. 82/1968 Sb. a nynější znění na tento návrh nedopadá, soud návrh zamítne. Jestliže v něm byly uplatněny nové skutečnosti nebo důkazy, naloží s ním jako a návrhem na obnovu řízení. Jestliže v něm bylo tvrzeno toliko porubení zákona, předá věc orgánu oprávněnému podat stížnost pro porušení zákona. /2/ Soud zamítne bou, která se zdržuje ný ve prospěch takové o soudní rehabilitaci

v neveřejném zasedání návrh podaný osobez povolení v cizině, nebo návrh podaosoby. Ustanovení § 16 odst. 2 zákona se ve prospěch takové osoby nepoužije.

Článek IV

Nároky na náhradu škody, která byly uplatněny podle dosavadních ustanovení zákona o soudní rehabilitaci a o nichž nebylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně rozhodnuto nebo o nichž nebyla uzavřena dohoda, nutno posuzovat podle ustanovení tohoto zákona. k

- 6-

Článek V U rozhodnutí vydaných zvláštními senáty podle oddílu druhého zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, jež se stala pravomocnými přede dnem účinnosti tohoto zákona, běží lhůta uvedená v § 272 tr. ř. ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Pro postup podle § 269 odst. 2 až § 271 trestního řádu stačí, rozhodne-li Nejvyšší soud o stížnosti pro porušení zákona do šesti měsíců od jejího podání.

Článek VI Tento zákon nabývá účinnosti

-7Důvodová zpráva K přijetí zákona o scudní rehabilitaci č. 82/1968 Sb., bylo přikročeno z podnětu vedoucí síly ve společnosti - Komunistické strany Československa. Politické cíle zákona byly vyjádřeny v preambuli, na jejíž platnosti není třeba ani dnes nic měnit. Zásady obsažené v preambuli však nebyly správně promítnuty do jednotlivých ustanovení zákona, což mělo nepříznivý vliv na jeho realizaci. Poznatky, shromážděné Generální prokuraturou ČSSR a Nejvyšším soudem ČSSR o aplikaci zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, signalizovaly řadu závažných nedostatků. Některé z nich, například nedostatečnou aktivitu prokurátorů v řízení před zvláštními senáty nebo neúplné či jednostranné zjišťování skutečného stavu věci soudem, bylo možno odstranit organizačními opatřeními. Rozbor rozhodovací činnosti soudů v rehabilitačních věcech ve vztahu ke znění jednotlivých ustanovení zákona ukázal, že principiální, objektivní a spravedlivé rozhodování o návrzích na provedení rehabilitačního řízení lze zabezpečit jedině novelizací zákona. Touto otázkou se zabývaly vedoucí orgány KSČ a rozhodly, aby bylo přikročeno k odpovídající legislativní úpravě. Tato úprava se především vztahuje na vymezení soudních rozhodnutí podléhajících přezkoumání a na stanovení přesných důvodů, z nichž jedině možno přezkoumávané soudní rozhodnutí zrušit. K novému stanovení časového období dochází z toho důvodu, že - jak už bylo správně konstatováno i v důvodové z p r á v ě , k původnímu zákonu - porušování zákonnosti se nejčastěji vyskytovalo v tzv. politických procesech, konaných v letech 1949 až 1956, a že v dalším období tento jev přestal být typický. Předělem v uplatňování trestní politiky se stala celostátní konference KSČ v červnu 1956. Na základě usnesení této konference byla přijata řada opatření k nápravě; zejména byl přijat nový trestní řád, do něhož byly promítnuty socialistické principy směřující ke zvýšení záruk zákonnosti v trestním procesu; Nová úprava důvodů, pro které lze užít přezkoumávaná

- 8rozhodnutí, byla vyvolána skutečností, že zejména dosavadní nepřesné znění ustanovení § 15 umožňovalo rušit i soudní rozhodnutí, která byla věcně správná, odpovídala skutečnému stavu věci a byla v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Vedle změn závažného dosahu se novelizace využívá i k úpravě dalších otázek, které v původním znění byly řešeny buď nesprávně nebo nedůsledně, avšak samy o sobě nutnost novelizace nevyvolávaly. Novela rovněž přihlíží k některým problémům, které vyvstaly teprve při aplikaci zákona. K článku I: K bodu 1 ( § 2 ) Navrhované znění jednak z přezkoumávání podle zákona o soudní rehabilitaci vylučuje věci kriminální povahy, které Nejvyšší soud projednával jako soud prvního stupně v důsledku atrahování, jednak zužuje okruh těchto věcí stanovením nové časové hranice. Termín 31. 12. 1956 byl zvolen z toho důvodu, že v roce 1956 došlo ke kvalitativní změně v postihu protistátních trestných činů. Z praktických důvodů se konečný termín stanoví shodně s datem, kdy skončila účinnost trestního řádu z roku 1950 a kdy byl přijat nový trestní řád s účinností od 1. ledna 1957. Odstranění nedostatků, k nimž eventuálně došlo po tomto datu, lze zabezpečit podle obecných předpisů.

K bodu 2 ( § 4 ) Navrhovaná úprava souvisí se zrušením zvláštních senátů zakotveným v článku II.

K bodu 3 ( § 5 ) Navrhovaná změna (vypustění poslední věty odstavce 3) se promítá v novém znění § 20, který celkově má upravit otázku úhrady nákladů řízení.

— 9 —

K bodu 4 (§ ll) Instituce společenského obhájce podle trestního řádu sleduje především zvýšení společenského působení na převýchovu obviněného. V rehabilitačním řízení však takový úkol plnit nemůže. Společenská obhajoba se tu dostávala spíše do pozice kontroly řízení. O tom svědčí i poměrně široké oprávnění k účasti na úkonech řízení. V tomto pojetí mohlo docházet k zneužití společenské obhajoby. Proto se navrhuje toto ustanoví ní zrušit. K bodu 5 ( § 13) Navrhované znění přizpůsobuje došetření § 276 tr. ř. Dosavadní úprava prakticky vylučovala z účasti na došetření vyšetřovatele SNB, kterým takový úkol logicky náleží, a zatěžovala soud úkony, které s jeho vlastní prací přímo nesouvisely. Fakticky šlo o výraz nedůvěry k vyšetřovatelům SNB. Dosavadní odstavec 2 se navrhuje zrušit a zavésti v rehabilitačním řízení režim podle § 8 odst. 2 tr. ř., pokud jde o ochranu státního tajemství. V praxi nastaly případy, že v soudním řízení byly projednávány závažné utajované skutečnosti, které nebyly pro objasnění věci nezbytné. K bodu 6 ( § 14)

Zrušení tohoto ustanovení, které zbavovalo svědky práva odmítnout výpověď s poukazem na povinnost zachovávat státní, služební a hospodářské tajemství, se navrhuje rovněž z důvodů ochrany státního tajemství. I v přezkumném řízení má nadále platit v plném rozsahu ustanovení § 99 tr. ř., které umožňuje přihlédnout jak k zájmu na zjištění objektivní pravdy, tak k ochraně důležitých státních zájmů. K bodu 7 (§ 15 ) Nové znění § 15 odstraňuje nedostatky v původní formulaci

-10 -

které byly jedním z hlavních důvodů novelizace. Novou úpravou se má především vyloučit možnost zrušit původní rozsudek jen na základě zjištění procesních závad bez ohledu na jeho věcnou správnost. Vypouští se také ustanovení o zrušení původního rozsudku v případě zjištění, že trestná činnost byla vyprovokována. Takové případy lze posoudit podle navrhovaného ustanovení pod písmenem b). Pokud se v novém znění (písmena c/ a d/) používá termínu "zákon", rozumí se tím zákon, který platil v době vydání původního rozhodnutí. V s 15 se doplňuje nový odstavec 2. Tím se má vyloučit vydání zprošťujícího rozsudku u osob, u nichž bylo zjištěno, že se podle dříve platného zákona trestné činnosti dopustily, avšak současný trestní zákon v důsledku změn skutkových podstat jejich odsouzení nepřipouštěl. Takový postup, který dosavadní úprava umožňovala, byl v rozporu s účelem rehabilitačního zákona. V důsledku toho nebude těmto osobám poskytnuto plné, popřípadě ani částečné odškodnění za vazbu a výkon trestu. K bodu 8 (§ 17) Navrhované vypuštění odstavce 2 je zdůvodněno tím, že pro zproštění obviněného není třeba v zákoně žádné zvláštní ustanovení (první věta). Pokud jde o právo obviněného v případě zastavení stíhání pro promlčení nebo amnestii žádat, aby se v řízení pokračovalo, není důvodu, aby platil jiný režim, než jak je stanoveno podle § 11 odst. 2 tr. ř. K bodu 9 (§ 19) Změny jsou důsledkem nové úpravy & 15. K bodu 10 (§ 20) Dosavadní znění se navrhuje zrušit. I v tomto případě budou napříště platit ustanovení trestního řádu, které uveřejňování

zpráv

o výsledku řízení nevylučují. Navrhované znění upravuje náhradu nákladů řízení v případě

- 11 zamítnutí bezdůvodného návrhu, na kterou v původním zákoně pamatováno nebylo. Navrhovaná úprava v podstatě zakotvuje vžitou judikaturu. Při rozhodování podle odstavce 2 bude přihlédnuto ke všem okolnostem případu, zejména ke stadiu řízení, v némž došlo k zpětvzetí návrhu. K bodu 11_(§_21) Zrušením tohoto ustanovení bude pro podávání všech stížností pro porušení zákona obnoven jednotný režim, odpovídající ustanovením trestního řádu, K bodu 12 ( § 23 )

Nelze považovat za správné stanovisko vyjádřené v dosavadní znění § 23, že trestné činy tam uvedené jsou jednoznačně důsledkem výkonu trestu nezákonně uloženého. Případy, na něž se toto ustanovení vztahovalo, nutno posoudit individuálně. I po zrušení tohoto ustanovení zůstává možnost nápravy nezákonných rozhodnutí podáním stížnosti pro porušení zákona nebo obnovou trestního řízení. K bodu_13_(§_24) Navrhované změny jsou důsledkem navrhovaného zrušení § 23. K bodu_l4_( §_25 ) Změna v odstavci l je odůvodněna zrušením § 23. K bodu_15_( § 29 )

Po zrušení tohoto ustanovení bude platit i pro tyto případy obecná úprava. Dosavadní znění fakticky označovalo orgány státní bezpečnosti za nositele nezákonností.

- 12-

K bodu 16 ( § 30 ) Navrhované nové znění zužuje okruh oprávněných osob a přizpůsobuje úpravu obecné úpravě. Odstraňuje se jím neodůvodněné zvýhodnění pozůstalých po osobách rehabilitovaných podle tohoto zákona ve srovnání s pozůstalými po neprávem odsouzených, kteří byli rehabilitování podle obecně platných předpisů.

K bodu 17 (§ 32) Zrušení tohoto ustanovení vyplývá ze změny znění § 30. K bodu 18 ( § 33 ) Navrhované změny souvisí 33 zrušením ustanovení § 29 a * 32. k bodu 19 ( §46) Nové znění je výrazem přizpůsobení řízení podle zákona • o soudní rehabilitaci trestnímu řádu.

K článku II: Zvláštní senáty se zrušují, protože není důvodů, aby přezkumné řízení nekonaly senáty ustavené podle obecně platných předpisů o organizaci soudů a volbách soudců.

K článku III: Ustanovení odstavce l je přechodného rázu a instruuje soudy, jak mají naložit s návrhy, na které se zákon o soudní rehabilitaci po novelizaci nebude vztahovat.

-13Ustanovení odstavce 2 má obecnou platnost. Vylučují se jím z rehabilitace osoby, které se nezákonně zdržují v cizině. Není důvodu, aby ze zákona hynuly výhody pro osoby, které v současné době nerespektují zákony republiky a poškozují její zájmy. K článku IV: Jde o přechodné ustanovení. Rozhodnutí o náhradě, pokud již byla učiněna podle dosavadních předpisů a nabyla právní moci, zůstávají v platnosti. Ustanovení novely se budou vztahovat pouze na případy, kde byl sice již nárok uplatněn, ale nedošlo ještě ke konečnému rozhodnutí. K článku V: Úprava umožňuje odstranit nezákonnosti v rozhodování zvláštních senátů v předchozím období podáním stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněných. Lhůta šesti měsíců pro podání stížnosti pro porušení zákona a dalších šesti měsíců pro rozhodnutí Nejvyšším soudem je dostatečná. Stanovení delších lhůt by vážně narušovalo zásadu právní jistoty.

Provádění tohoto zákona si nevyžádá zvýšení finančních nákladů. Naopak v důsledku snížení rozsahu věcí podléhajících přezkumnému řízení a omezení rozsahu nároku na odškodnění lze počítat s tím, že výrazně poklesnou náklady předpokládané při přijetí zákona o soudní rehabilitaci. V Praze dne 18. června 1970 Předseda vlády ČSSR: dr. Š t r o u g a l

v. r.