ZÁVITY Název školy
Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město
Číslo projektu
CZ.1.07/1.5.00/34.1007
Autor
Lubomír Petrla
Název šablony
III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Název DUMu
Závity
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Vzdělávací oblast
Strojírenství
Vzdělávací obor
Strojní mechanik
Tematický okruh
Ruční zpracování kovů – Závity- druhy, použití, výroba
Druh učebního materiálu
Výukový materiál
Cílová skupina
Žák,
15 let
Anotace Vybavení, pomůcky
-
Klíčová slova
Závitník, závitová hlava,vratidlo
Datum
25.9.2013
www.zlinskedumy.cz
RUČNÍ ŘEZANÍ ZÁVITŮ
Ruční řezání závitů se provádí při zhotovení závitů menších rozměrů, obvykle do 12 mm, výjimečně i větších. Ručně se řežou především závity ostré (metrický - M, Whitwortův - W, trubkový - G), přičemž výrazně převažují závity pravé. Z technologického hlediska se rozlišuje řezání vnějších a vnitřních závitů.
Druhy závitů Metrický závit je nejčastěji používaný závit. Rozeznáváme metrické závity s hrubou a jemnou roztečí. Závity s jemnou roztečí mají menší hloubku závitu a tomu pak odpovídá i jejich menší stoupání. Hodí se pro krátké závity, závity na tenkostěnných trubkách, na zátkách a na stavěcích šroubech. Pro hrubé i jemné závity jsou v ČSN uvedeny tři výběrové řady I.,II.,III. Obvyklý je pravý závit, levý závit se používá pouze ve zvláštních případech. Úhel profilu činí 60º. Veškeré rozměry závitu se udávají v milimetrech ( mm ). Označování metrického závitu v dokumentech se uvádí písmenem velké M a průměrem v mm, u jemného závitu pak ještě uvedením stoupání v mm. Např: šroub o průměru 10 mm s hrubým závitem má označení Šroub M 10, pokud má závit jemný, pak je označení Šroub M 10 x 1,25 atp.
Whitworthův závit je standard pro závity, který se označuje písmenem W a vnějším průměrem závitu v palcích (například W 3/8). Stoupání se vyjadřuje v počtu závitů na palec délky. Profil závitu je určen vrcholovým úhlem 55º
Trubkový závit je mezinárodně normalizovaný závit pro šroubované spojování potrubí (pomocí fitinků). Popis závitu je obsažen v normě ISO 7, profil závitu je stejný jako pro Whitworthův závit, ale je jemnější. Označení původně znamenalo vnitřní (světlý) průměr trubky v palcích, v současnosti se jedná jen o technické označení. Druh závitu se označuje: G – trubkový závit se stálým průměrem R – trubkový závit kuželový. Průměr závitu se mění se vzdáleností od konce v poměru 1:16, normalizované míry platí ve stanovené vzdálenosti od konce trubky. Užívá se kombinace stálého průměru u vnitřního závitu (ve fitinku) a kuželovitého závitu vnějšího (na trubce).
Další druhy závitů Jemný whitworthův závit (BSF) Unifikovaný palcový závit, profil ISO68, tj. stejný profil, jako u závitu metrického. Nástupce Withwortova závitu Trubkový závit kuželový (G kon) (zaveden Whitworthem 1841) Oblý závit (Rd) - například u spojovacích táhel vagonů s vrcholovým úhlem 30° Edisonův závit (E) například u žárovek a některých pojistek Lichoběžníkový závit rovnoramenný (Tr) v.ú. 30° (v USA 29°), také nazýván trapézový, používá se u obráběcích strojů Lichoběžníkový závit nerovnoramenný (S) v.ú. 33° Plochý závit - průřezem je čtverec Loewenherzův závit (53°8') - používaný v Německu v 19. století, vrcholový úhel odpovídá rovnoramenému trojúhelníku s výškou rovnou podstavě.
Výroba závitů Jako u většiny strojních součástí, se i u závitů přesnost a výrobní vůle udávají lícováním. Lícovací soustava pro závity je soustavou jednotné matice. Uložení jsou vytvořena různou polohou tolerančních polí závitů šroubů k nulové čáře. Základní uložení jsou : hybná přechodná
Ruční řezání závitů Ruční řezání závitů se provádí při zhotovení závitů menších rozměrů, obvykle do 12 mm, výjimečně i větších. Ručně se řežou především závity ostré (metrický - M, Whitwortův - W, trubkový - G), přičemž výrazně převažují závity pravé. Z technologického hlediska se rozlišuje řezání vnějších a vnitřních závitů.
Výroba vnějších závitů Pro ruční řezání vnějších závitů se používají závitové čelisti kruhové a radiální. Při řezání závitu se závitová čelist otáčí kolem osy a současně posouvá ve směru osy; postupným odebíráním třísek se vytváří závit požadovaného profilu a rozměru. Závitové čelisti kruhové mají tvar kalené matice, ve které je vytvořeno 3 až 5 drážek kruhového tvaru. Opotřebenou kruhovou čelist je možné v naznačené drážce na vnějším obvodu rozříznout a ve vratidle její průměr podle potřeby (v rozmezí 0,1 až 0,25 mm) upravit. Břity kruhové závitové čelisti jsou vytvořeny na kuželové řezné a válcové kalibrovací ploše. Řezný kužel se v prvních chodech závitu zařízne a koná dále hlavní podíl práce řezání, zatímco válcová část nástroje závit dořezává a při práci vede. Kruhová závitová čelist
Vratidlo pro upnutí kruhové závitové čelisti
Technologie řezání vnějšího závitu Na kulatině zkosit hranu pod úhlem 45° bruskou nebo pilníkem. Vložit očko do vratidla a upnout šrouby. Obráběný materiál upevnit pevně do svěráku pokud možno kolmo k zemi. Namazat kulatinu i očko vazelínou nebo olejem, aby nedocházelo k trhání závitu. Nasadit vratidlo s očkem kolmo k ose kulatiny, kontrolu provést úhelníkem. Mírně přitlačovat oběma rukama na vratidlo a pomalu otáčet. Pokud řežeme pravý závit, tak ve směru chodu hod. ručiček. Po vyřezání prvních závitů se očko chytne a vede se dál samo. Stačí jen otáčet vratidlem. Po každé otáčce pootočit o čtvrt otáčky nazpět, aby se utrhla tříska. Po vyřezání závitu vytočit očko.
Kruhové závitové čelisti se upínají do vratidla prostřednictvím upínacích šroubů, které dosedají do kuželovitých důlků na čelisti. Radiální závitové čelisti se využívají v ručních závitořezných hlavách zejména pro řezání vnějších trubkových závitů, zvláště pak při instalatérských pracích.
VÝROBA VNITŘNÍCH ZÁVITŮ Ruční řezání vnitřních závitů se provádí sadovými závitníky (sada obsazuje 2 až 3 závitníky) nebo maticovými závitníky. Sadové závitníky -První závitník závit předřeže a odebere asi 60% materiálu. Je označen jedním proužkem. -Druhý závitník se dvěma proužky odebírá asi 30% materiálu a nazývá se řezací. -Třetí závitník dořízne a kalibruje závit. Odebírá pouze 10% materiálu. Řezný kužel je nejdelší u prvního závitníku a postupně se zkracuje, sadové závitníky jsou vhodné pro výrobu závitu v neprůchozích dírách, protože mají kratší řezný kužel. Závitník je v podstatě šroub, na kterém jsou drážkami vytvořeny břity a řezný kužel. Drážky mohou být přímé nebo ve šroubovici. Stopka závitníku je ukončená čtyřhranem pro upnutí do vratidla.
Druhy závitníků Sadové závitníky
Maticové závitníky Mají dlouhý řezný kužel a jsou vhodné pro průchozí díry nebo matice, neboť vyříznou závit na jeden průchod.
Technologie řezání vnitřního závitu Vyvrtat otvor odpovídajícího průměru. Odstranit otřep – srazit hranu. Čtyřhran závitníku se nasadí na vratidlo a závitník se zavede kolmo do díry. Při zařezávání vratidlem pomalu otáčíme a zároveň vyvozujeme přiměřený tlak ve směru osy závitníku. Po zaříznutí se již závitník vtahuje do díry sám. Souosost závitníku a díry kontrolujeme nejčastěji přiložením úhelníku. Abychom při práci usnadnili ulamování a odvádění třísek, pootáčí se při řezání závitníkem vždy po určité době nazpět. Při řezání závitníky mažeme, čímž šetříme nástroj a zároveň získáme kvalitnější povrch závitu. K mazání používáme nejčastěji oleje.
Ke stanovení průměru vrtáku k předvrtání díry pro vnitřní závit o velkém průměru do 8mm,vyhovuje tato učební pomůcka d = 0,8.D, pro větší závity lze průměr díry najít ve strojnických tabulkách.
Další metody výroby závitů
soustružením frézováním broušením pomocí strojních závitníků tvářením kruhovými a plochými čelistmi
Soustružení
závitořezné hlavy
Zdroje a prameny [1] Zámečnické práce a údržba, Technologie 1. díl učebnice pro odborná učiliště, autoři: Dana Fialová a Vladimír Grádek, vydalo Nakladatelství PARTA, s.r.o. 1. vydání. Praha 2006 [2] Technologie ručního zpracování kovů pro 1. ročník SOU, autoři: Jiří Švagr a Jan Vojtík, vydalo SNTL Praha 1985, 1. vydání. [3] http://cs.wikipedia.org/wiki/závity
