2. EXPEDICE KAZÍNSKÝCH MOŘEPLAVCŮ
HRÁTKY S POSEIDONEM Milé děti,, budu vám vyprávět pohádku, kterou mi vyprávěl nikoli starý, ale zato zkušený kapitán. V poutavém ději nevystupuje Sedm trpaslíků a Sněhurka, ale Sedm statečných námořníků. V naší pohádce nikdo překvapivě nezemře, dobro vítězí nad zlem a na konci není svatba, na kterou jistě čekáte. Motto : „Medvěd, zajíc a liška jdou hrát karty. Medvěd povídá: Každý, kdo bude podvádět, dostane do držky…do tý malý zrzavý držky!“ I. Příběh začíná kdesi v oblasti Sever 2 na okraji Prahy. To jednou svolal kapitán partu vysloužilých kazínských tenistů- námořníků, aby se pokusila o nemožné. Po deseti letech složit zkoušky z vedení námořní jachty. Na letišti kapitán posbíral dárky a byla pořízena železná zásoba irské whisky na dlouhý dvouhodinový let do bájné země ŘECKO, a to přímo do starodávné Mekky námořníků ATHÉN. Díky vlídnosti letušek proběhl let klidně, pouze Dáňa nezvládl svoji porci guláše a podělil se o ni se svým naštěstí klidným sousedem. Při výstupu z letadla jsme odhodili první prázdnou láhev. Totéž jsme provedli po vystoupení z taxíku v naší maríně. No, spíše to bylo vypadnutí, ti zdatnější byli vyneseni. Příjezd byl triumfální. Dáňa skočil do květináče, který silně zkrvavil, ostatní se rozutekli po marině, kde předtím nikdy nebyli a hledali se navzájem do noci. Kapitán zatím vyřídil potřebné formality a převzal jachtu, na které jsme se po dvou hodinách všichni šťastně sešli. To jsme řádně oslavovali, když jsme si všimli na molu pobíhajícího našeho taxikáře, který nás evidentně hledal. Vysvětlilo se, že si jeden z nás odložil v taxíku peněženku se 600 Eury a ta dosud nikomu nechyběla. Ten dobrý muž co ji vrátil se jmenoval Dimitris Korouessis. Kapitán poslal zbytek posádky, který se ještě udržel na nohou, nakoupit proviant na naši desetidenní plavbu. Ničemové koupili asi sto piv, vína, kořalky, k jídlu nic. Pídlo provádí rituál, při kterém klečí na molu a prosí Poseidona o odpuštění jeho rouhání před deseti lety, kdy ho vyzýval na souboj a pak týden úpěl
v podpalubí. Zda byly jeho prosby účinné se mělo ukázat v dalších dnech. V noci před vyplutím se ještě pokusilo pár námořníků vniknout na noční diskotéku, kam nebyli vpuštěni vzhledem k sešlosti a taky, že jim nebylo rozumět a hlavně nepřijeli vlastním Ferrari. II. Poměrně záhy, již po desáté ranní dává kapitán příkaz k vyplutí a čeká od posádky provedení patřičných povelů a úkonů, které předtím velmi podrobně všem vysvětlil. Čeká marně, každý člen pevně drží plechovku s pivem a hledí. I tak vyplouváme z maríny KALAMAKI směr E, to je KYKLADY. Nezapomeneme na vyplouvacího panáka ani pro boha Poseidona, který nad námi
přebírá patronát. Na volném moři fouká slušný vítr, doznívá fronta, která před pár dny nedovolovala provoz námořní dopravy, a tak posouváme dnešní cíl plavby až na vzdálený ostrov KEA. S pevninou se loučíme u skalnatého výběžku SOUNION se sloupy Poseidonova chrámu. Během dne vítr mění směr a intenzitu, z 5 na 7 Bft. Jen vlny se zvedají do třímetrové výše. Posádka si vyměňuje poslední zprávy z domova, od Zlatého Jendy, Pepy Štrofa - zpravodaje ČTK NKÚ, ale i dalších. Dovídáme se, že je mezi námi nafoukaný pitomec. Pídlo zaujímá své
místo v podpalubí, Prochor začíná zlobit a kvečeru, kdy se sailing mění v motoring, vplouváme do
jachtařské zátoky AK.A.NIKOLAU s uplutými 45 Nm. Slušný výkon na úvod. Za odměnu kapitán připravil řecký salát CHORIATIKI, který posádka povinně, kvůli kurdějím, a ráda, jí. Nejvíc prý ale chutná Prochorovi.Ví proč. Na tomto kapitánském salátu se posádka časem stává životně závislá.
III. Nový den začíná výpravou za chlebem a gulášovkou, výtečnou.To ještě nevíme, že nás čeká nejostřejší den na větru. Už v 11 hod. odrážíme od keye a plujeme směr SE na ostrov SIROS. S příznivým a jachtaři vyhledávaným větrem meltemi dosahuje na plachty Stanley rekordu 9,7 Kn. Uzdravený Pídlo se dostává těsně pod rekord asi o půl uzle. V posádce se začínají zvýrazňovat i ostatní. Kajman za kormidlem ztrácí orientaci za slunečného dne, ale Vendula, která je stále s námi, ho usměrňuje. Vendy s náma není přímo fyzicky, ale z nepřetržitého vyprávění jejího manžela, kde všechny historky, a že jich bylo, začínají… to jsem s Vendulou … Kajman se chválí ale kormidlovat už nechce. Chce vařit. A to se už hlásí Prochor. Servíruje si salám na starých námořních mapách, jak je zvyklý z minulé plavby. Pije vleže, protože má zamrzlej krk. Kapitán je dobře naladěn a slibuje, že ukáže posádce delfíny. Dostává odpověď:,,Seru ti na delfíny,ukaž nám bordel!“ Ale to už vplouváme se zpěvem, či řevem, do přístavu
FINIKAS. Upluto 40Nm. Vyvazujeme se v místě, kam se nikdo neodvážil. Nebezpečnost místa je vyvážena restaurací přímo před lodí. V příštích chvílích v této restauraci vypijeme veškeré zásoby retsiny. Kapitán zajde na nedaleko kotvící českou loď plnou kapitánů. Tam se ho ptají: „Ty jsi ten kapitán, co připlul s těma námořníkama?“ Vysvětluju velký omyl, že se jedná o veterány z tenisových bojišť. Ale ptám se, jak na to přišli? Prý proto, že jsme odpoledne připluli tak vožralý. IV. Další nádherné ráno, doplňujeme zásoby vína a vyrážíme dál směr E do další mekky řeckých dějin, ostrov MYKONÓS. V zátoce se ještě koupeme a vyrážíme dál. První ostrov, kde kotvíme je ostrov RINIA, rodiště Afrodité, kde dobudeme pláž a připadáme si jako kolega Kolumbus, když objevoval Karibské ostrovy. Místo domorodek se musíme spokojit s kozami, dle většiny, hezkými. Stanley stihne tuto romantickou plážičku vybagrovat. Dále vede plavba kolem slavného ostrova DELOS,rodiště Apollóna. Ostrov je plný vykopávek a zakopávek, dokládajích život 3500 let před naším letopočtem. Šplhouni přihazují dva tisíce let a hrdě hlásí kapitánovi, kolik je to celkem k dnešnímu dni! Již odpoledne se uvazujeme v nové maríně na MYKONÓSU. Upluto 31Nm. Molo plné velkých tureckých lodí. Jsme přesvědčeni, že Turecko je ve válce s Řeckem a posíláme našeho Turka, aby narukoval.Tomu se ale nechce. Jdeme ho Turkům udat, ale ti nám nerozumějí. Taky nám nerozumějí Finky, které kotví hned vedle nás. Během kotvení se z nich stávají fenky. Večer mašírujeme na prohlídku večerního MYKONÓSU. Prochor to bere zkratkou přes lom, nevíme, že se zajímá i o
mineralogii. Město MYKONÓS je fascinující, u Malých Benátek chytá Pídlo pelikány a tím se nám ztrácí. Po hodině bloudění úzkými uličkami se znovu zjevuje. Dostává napít Mythose a přestává plakat. Slibuje,že už se v životě neztratí, uvidíme. Kajman je neklidný. Důvodem je, že jeho milované Turecko je pouze 65Nm na NE od nás.
V. Brzy ráno dva z posádky opouští loď a jdou se ptát na vedle stojící velký cruiser pro 3000 pasažérů, jestli na ně jejich kapitán taky tak pořád řve. Jakou dostali odpověď se mi bojí říct. Prochor, který spí na palubě, si stěžuje na Kajmana, že ho celou noc na palubě nenechal spát se slovy: „To je nádhera, dám si ještě jedno!“ Nad ránem jde konečně spát a tak budí spícího Prochora, že už jde. Ve zbytku noci má Kajman sen, že se ztratil kapitán,což se mu zdá opakovaně. Asi porucha z dětství. Nad ránem ho ale nachází na Václavském náměstí, kde s Petrem Hlavičkou prodávají klobásy. My ale snídáme guláš. Horší je, že nám dochází zásoby piva zn. HANSA, přezdívané pro svojí chutnost LUFTHANSA. A to je u pivních kazínskejch dog velkej problém. Není jisté, zda dnes šťastně doplujem. Cílem je ostrov PAROS. Při pravidelném drhnutí paluby se bendžista Dáňa chlubí, že je mrštná lasička.Tančí a při práci si výská, zdá se, že našel nový smysl života nebo zešílel. Plujeme s opět příznivým větrem SW, bohužel slabým. Dopíjíme poslední pivo a víno, vztyčujeme vlajku stav nouze, ale země na obzoru a jsme zachráněni. Vyvazujeme se v přístavu PAROIKIA, upluto 29Nm. Po vylodění hlásí průzkumníci, že našli u domorodců tavernu s točeným Amstelem. I ostatní se hned vydali tím směrem. Ani ne po hodině sděluje číšník, že draught beer došel. Po chvíli se omluvil, že ještě jeden sud našel. Katastrofa zažehnána. Přístav nám všem opět učaroval, uličky snad ještě užší než na MYKONÓSU.
Před spaním hodný kapitán učí pít posádku ouzo.Výuka ale rychle skončila, bylo ho málo. Hezky usínáme.
VI.
V 7 hod. nás budí výbuch vedle naší lodi. Zjišťujeme, že naši turečtí sousedi našlápli motorový prase, začoudili a zmizeli v ranním oparu. My odplouváme později a naším cílem je ostrov SERIFOS. Vyplutí celkem vklidu, pouze kotváci Aleš s Lasičkou snad schválně, ale zase, si nezapnuli kotvu a hledí na kapitána, co s tím. Kapitán na ně volá jste dva, tak jste dvojitý debilové! Plavba klidná, všichni zdrávi a vplouváme do krásné zátoky Ormos LIVÁDHIOU. Upluto 35Nm. Nad přístavem se tyčí krásná hora. Bohužel je vysoko a tak ji zdolává pouze nejmladší a nejmrštnější člen. Zbytek se koupal a čekal v taverně. K večeři gyros, donesený až na
loď.
VII.
Dnes ráno vyplouváme brzo, neboť nás čeká nejdelší přeplavba, při které opustíme sopečné KYKLADY a obracíme se k pevnině poloostrova PELOPONES. Cílem je další lahůdka, ostrov HYDRA. Začínáme drhnutím paluby, při které se opět vyznamenává hbitá Lasička a získává další, snad třetí pohlazení od kapitána. Ale i pokárání, protože bendžu ubývají kartáče. Přes varování domácího lékaře výpravy, doktora Bobra, že nám bude po ouzu ouzko, večerní degustace tohoto jinak léčivého moku, zahání Kajmana na marodku, kde střídá Pídla. Kajmanovi je ouzko až do večera. Zkušený kapitán, taky doktor, přistoupí k léčbě zdecimované posádky a to lékem retsinou. Jedná se o léčivé víno, ochucené pryskyřicí. Stav se
rychle lepší. Když je u kormidla snaživý ničema, který neudrží správný kurz, kapitán již po několikáté křičí z podpalubí, kam mu posádka schovala náboje do pistole. Než je najde, Prochor je vystřídán a plujeme žádoucím směrem na W. Při drhnutí paluby si Pídlo, který zaskakuje za Kajmana u práce s kýblem, při prvním ohnutí zlomil slinivku. Plavba je klidná, slabý vítr, ocitáme se uprostřed KRÉTSKÉHO moře a kolem není vidět kousek pevniny. O tuto romantiku přichází Kajman na hekárně, odkud není nic vidět. Lasička ho prohlíží a smutně nám sděluje, že má těžkej otřes žaludku. Téměř za tmy a dopíjení poslední lahve retsiny je posádka zase zdravá a připravená pobavit kapitána při přistávacím manévru v centru HYDRY. Upluto dle logu 65Nm. Velmi slušný výkon. Všude plno, tak se vyvazujeme na místě, odkud nás za chvíli začnou domorodci razantně vyhazovat. Přijíždějí tam nákladní lodě, aby přivezli náklad, životně nezbytný pro chod ostrova. Za odměnu kapitán bere již kompletní posádku na prohlídku přístavu a hlavně na rozloučení s létem. Je totiž poslední letní den. Vysvětlí jim, že dnes slunce zapadá přesně na západě, po půl hodině šplhouni hlásí, že bude zítra vycházet přesně na východě. Už nevím, koho jsem pohladil nebo
udeřil. Ze zachovalých ruin pevnosti pozorujeme neuvěřitelný západ slunce. Kapitán znovu trpělivě vysvětluje, že poslední paprsek zapadajícího slunce je modrý zášleh, na který se musí každý velmi soustředit. Posádka, zvlášť Aleš, ale stále pochybují. K večeři si kupujeme gyros v pitě jen tak do ruky, Prochor do druhé volné ještě přihazuje baklavu a spěcháme na loď, u které je již velký hlouček rozzlobených domorodců a snaží se naši loď očima vytlačit z jimi vyhrazeného prostoru. Skáčeme na loď a prcháme do noci. Vyplutí je tak rychlé, že jeden lanovej, ten co má obě ruce a pusu plnou, nestíhá a v rozrušení, vztekle háže vázací lano ne na loď ale rovnou do moře. Něco podobného se kapitánovi za tři roky kapitánování na jachtách nestalo. Právem nešťastníka hubuje. Ten svého selhání později lituje. Jako únikovou variantu má kapitán připravenou zátoku MANDRAKI, která je velmi
romantická, ale kotva tam velmi špatně drží, což zjistíme později. Po desetihodinové přeplavbě jsme unavení a už v půl desátý jdeme spát, to se nelíbí tomu,co celý den prospal
na hekárně a stěžuje si, že bude vstávat už v půl sedmý. A to ještě netuší, že se tak stane mnohem dřív. VIII. Další den začíná nad ránem kolem čtvrté přifukovat a kapitán s narůstajícím větrem zvyšuje ostražitost. Každou čtvrthodinu kontroluje polohu lodi a stav kotvy. Při kontrolách potkává různě ostatní. Před šestou k nám připlouvá na člunu vedle kotvící německý jachtař a křičí do lodi, že jsme se utrhli z kotvy a řítíme se na skaliska. Kapitán bleskově startuje lodní motor a jako první se snaží odplout od hrozivých a hlavně velmi blízko u lodi se tyčících skal. Draftujeme na útesy! Motor po menších výpadcích spouští a vzdalujeme se od nebezpečí. Nechce se mi vyplouvat na moře za naprosté tmy a stejně není kam se schovat před vichřicí… Je neuvěřitelné, že manévry s lodí a tedy i ložnicemi posádky, nechávájí posádku klidnou a spící. Silné poryvy větru a rachot na plný výkon úpícího motoru je nevzruší. Říkám si v duchu, zda je ještě něco vzruší. Vedle mě u kormidla spí Prochor, který se zájmem pozoruje co kapitán blbne, a pak si schovává hlavu pod deku, abych ho neviděl a něco po něm nechtěl. Mé volání do lodi, že musíme vytáhnout kotvu a překotvit, zachycuje jako první Kajman, který spí pod kokpitem. Pídlo se chystá jít na pomoc, ale Kajman ho zastavuje se slovy ,, Spi, volal kotváky!“ Konečně se na palubě objevují námořníci na pomoc. Překvapivě veteráni Pídlo se Stanleym. Ten vybíhá s baterkou a usilovně svítí kapitánovi do očí. Křičím na ně povely a nadále, již naléhavě, sháním kotváky na kotvu. Kotváci Dáňa a Aleš se konečně zjevují a jako přízraky v nočních košilích vytahují uvolněnou kotvu. Po několika pokusech se podaří ji pevně na dnu zachytit a držíme. Mezitím se rozednívá a vidíme, že v naší zátoce kotví tři jachty a všechny se utrhly. Ta Bavoráka a nakonec rovněž jedna německá, kde jak zjišťujeme, je jediná žena, kapitánka. Ta se pro příští hodiny stává středobodem našeho zájmu. Skládáme její životopis, rozměry, měsíční cykly a podobně. Ukazuje se že junge Saglerin je
mladý děvče a to už některý členy posádky přímo rozzuří. Když i ona se nakonec utrhne z kotvy a na pomoc jí jede i náš zachránce Bavorák, vysokej švihák, naše zklamání je bezbřehé. Dumáme nad jménem její lodi ELAPHE LONGISSIMA a když oba mizí v podpalubí, opouštíme zátoku se slovy: Už šukaj!“ Odplouváme na vytčenou trasu směr ostrov PÓROS, kam již po poledni vplouváme. Proplouváme nebezpečnými vodami a kapitán žádá posádku o svědomité vyhlížení útesů a skalisek. Stanley moudře odpovídá ,,Loupáci nás vidió a čekajó“. Loupák je skála nebo korál, které si prohlížíš ze dna své lodi. Pak se potopíš. Upluto 25Nm a vypity veškeré zásoby. Náš opět triumfální příjezd je doprovázen zpěvem, pro někoho řevem. Po přistání zachránce Stanley na molu okamžitě usíná, což způsobí další rozruch ve vsi. Odpoledne poprvé a naposledy prší, teda spíš se otevřela obloha. Večer uklidnění, doplnění zásob a konečně dopita Hansa a přechod na Mythos. Kajman hlásí, že mu po dvou gyrosech vyhládlo a jde se odbýt uherákem. U řezníka kupujeme flákotu na výtečný guláš a kotlety. Stanley dává lekci sudoku kapitánovi, který už si myslel, že se nic novýho na moři nenaučí. Po rušném dni je večer klidný, který se pokusí narušit Prochor tím, že po jeho odchodu z toalety je tato zamčena zevnitř. Záhada zamčené toalety. Naštěstí je na lodi Ferda Křepelka a mrštný námořník a situaci řeší. Na lodi zavládne klid.
IX.
Dnes je neděle a po královské snídani doplňujeme zásoby vody, piva, ouza a tak, jako ostatně každý den. A jako každé ráno vynášíme prázdné láhve, které nám někdo nosí na loď. Plavba bude krátká, na poslední ostrov naší pouti EGEJSKÝM a KRÉTSKÝM mořem. Pak už přes SARONSKÝ záliv do domovské maríny. Uplujeme jen 12Nm a připlouváme na ostrov AIGINA do zátoky PERDIKA. Je to opět krásné kotvení, jen méně prostoru pro manévrování. Naše, bouřemi proškolená posádka, vše hravě zvládne. Kapitán se přesto shání po
nábojích do pistole. Je volné odpoledne na koupání a pozorování ostatních jachet, jak se stejným manévrem zápasí. Vaříme, přesto pár námořníků obědvá ve výborné rybí restauraci REMETZO, kde sníme dvě kila ryb Sea bass. Odpoledne čeká naučná vzdělávací procházka na mys s CAMEROU OBSCUROU, kterou vymyslel jistý Číňan již ve 4. st. př. n. l. Prolézáme zákopy a pevnosti z 2. sv. války. Bezdomovec jednu obývá, zve nás na pivo, ale s díky odmítáme. Na lodi je dobrá nálada , jen nás dráždí Filipínka na vedlejší jachtě, která připlula s nějakým britským pitomcem. Uvazoval se na molo a kotvu si nehodil. Má jako stroj šlapající posádka si toho všímá a žaluje svému kapitánovi. Z taverny pozorujeme ostatní jachty, jak se pokouší zakotvit a po marném boji odplouvají jinam. Vítr se utišil až do flauty.
X.
Ráno opět nebe bez mráčku a
jdeme se koupat. Kajman líčí své
noční
eskapády se severskou flotilou, ale ostatní už vnímají jeho vyprávění jako šumění moře.V noci postával různě po lodi, nejvíc v oblasti lednice. Také zoufale hledal východ z kajuty až vzbudil Pídla a ten ho vyvedl. Někdo vystavil nad kapitánský stolek fotku nahého Řeka a sešlého dědečka. Kapitánovi není jasný, o co jim jde. Ale vše se vysvětlí, jedná se akty Stanleyho před plavbou a po ní. Kapitán na klidném moři hlásí na levoboku dovádějícího lachtana, ale zachytí ho pouze bystré oko Stanleyho. Kapitán křičí z podpalubí: „Kolik hloubka?“ a z paluby hlásí: ,,Kolik piv?“ Hbitá ale i bystrá Lasička objevuje hejno skotačících delfínů, kteří nám málem naskákali do lodě. Po třech hodinách houpání se ještě dvě hodiny koupeme u vjezdu do maríny KALAMAKI a plavba končí. Vyvazujeme se na molu KIRIACOULIS. Upluto 25Nm. Na závěr kapitán hodnotí posádku a sděluje jim, kdo složil kapitánské zkoušky pro vedení námořní jachty. Bohužel, výsledek je opět velmi smutný až tragický. A tak všichni musí za dalších 10 let dělat reparát. Ale to už bude poslední. XI. Před vyloděním a předáním lodi dopíjíme a dojídáme zbytky. Na dotaz kapitána na Kajmana, proč otevírá láhev retsiny mu odpovídá, aby byla otevřená. Je opravdu nejvyšší čas vrátit se mezi normální lidi. Kapitán dle pravidla námořní plavby opouští loď jako poslední přesto, že loď se nepotápí. Né, že jsme se o to během plavby nepokusili. Pídlo, obalový technik, celé dopoledne zaměstnaný vynášením prázdných obalů od nápojů, nechává na lodi, snad z vděčnosti k Poseidonovi nebo že přežil, svojí sváteční bundu. Na letišti nachází kapitán ale jinou bundu. Zjišťujeme, že patří americkýmu Řekounovi, je v ní pas a letenka do New Yorku. A protože Pídlovi nesluší, vracíme jí plačícímu majiteli, se z vděčnosti s kapitánem třikrát loučí. A tak jak dobrým skutkem naše poutˇzačala, tak i skončila.
který
Dobrou noc, děti!
Termín plavby : 16.9. – 26.19.2006 Celkem jsme upluli 307Nm. Dobyli 9 ostrovů. Složení výpravy : Vladimír – kapitán, váš
Křepelka táta
Aleš –
Dušek vícekapitán, kotvák
Standa Suchánek – vícekapitán, volný hráč
Jirka Novotný – důstojník pro styk s pevninou/prknař a lanovej
Petr Procházka – lanovej, snaživej
Jachta : BAVARIA 38, jméno ORYX Oplachtění 78 m2 Délka 12 m Šířka 3,85 m Ponor 1,70 m
Text: kapitán Křepelka Foto: vícekapitán Dušek
Mirek Najman – důstojník pro stravování a náhlé situace
Dáňa Novák Lasička – první kormidelník, , kotvák, bendžista
