2 DR. BRIAN CLOWES: ARGUMENTAČNÍ PŘÍRUČKA

1

OBSAH Hnutí Pro život ČR Předmluva k českému vydání Proč je důležité učit se diskutovat Překonání strachu Kdo má pravdu – ze sekulárního pohledu? Základní zásady diskuse Psychologie zastánců kultury smrti Diskusní taktiky zastánců kultury smrti Pět základních taktik diskuse Příprava na veřejnou diskusi Pravidla efektivní diskuse Naučit se téma Nácvik diskuse s přáteli Diskuse se zastánci potratů Být věčným studentem Pro-potratové slogany Proč má každý pro-life aktivista znát pro-potratové slogany Nálepkovací mentalita zastánců kultury smrti Definice sloganu Psychologie Nebezpečí v akceptování sloganů Složité sloganování Přehled pro-potratových sloganů Čtyřicet sloganů „Žádáme svobodu volby!“ „Potrat je mé ústavní právo!“ „Potrat je naprosto legální!“ „Nemůžete uzákonit morálku!“ „Nevnucujte mi vaši morálku!“ „Kdo rozhodne – vy nebo snad stát?“ „Potrat by měl být rozhodnutím mezi ženou a jejím doktorem.“ „Když mi nemůžete svěřit volbu, jak mi můžete svěřit dítě!“ „Pro rodinu, pro dítě, pro volbu!“ „Jste příliš naivní, abyste pochopili, že svět je přelidněn.“

3 4 6 6 6 10 10 11 28 34 42 53 55 55 56 57 57 57 58 58 59 60 61 62 62 63 64 65 67 68 69 70 72 73

2

DR. BRIAN CLOWES: ARGUMENTAČNÍ PŘÍRUČKA

„Vám je jedno, jestli ženy umírají!“ „Potrat je bezpečnější než porod.“ „Žádné povinné mateřství!“ „Znásilnění, incest, vady, ekonomická otázka, atd.“ „Každé dítě chtěné dítě!“ „Postavení potratu mimo zákon vytvoří novou třídu zločinců!“ „Zákaz diskriminuje chudé ženy“ „Jsme utlačováni bohatými, štědře financovanými skupinami, které jsou proti svobodné volbě.“ „Tělo ženy, její volba!“ „Opravdu nevíme, kdy život začíná.“ „Plod není člověk.“ „Plod není osoba.“ „Nejsme ’pro potrat’. Jsme ’pro volbu’.“ „Zbožně pro volbu.“ „Potrat je těžké a bolestivé rozhodnutí.“ „K potratu by mělo docházet zřídka, měl by být legální a bezpečný.“ „Ti, kteří jsou proti volbě, vůbec nereprezentují veřejné mínění. ’Pro volbu’ je rozhodně většina.“ „Když jste proti, na potrat nechoďte!“ „Všichni jste proti kontrole porodnosti!“ „Fanatici proti svobodné volbě nenávidí svou vlastní sexualitu.“ „Všichni jste proti ženám. Vás zajímá pouze plod. “ „Vy, kteří jste proti volbě, si odporujete, protože jste pro trest smrti.“ „Vy, kteří jste proti volbě, si odporujete, protože jste všichni váleční štváči.“ „Jste-li proti volbě, porušujete zákon.“ „Lidé, kteří jsou proti volbě, jsou zuřiví fanatici.“ „Řeč odpůrců volby vede k násilí.“ „Jste jednostranní fanatici.“ „Muži nemají vůbec žádné právo mluvit proti potratu!“ „Hitler a nacisté byli také proti volbě.“ „Potrat stojí mnohem méně než porod.“

74 78 79 81 84 85 88 90 93 95 97 98 99 103 104 106 107 112 113 115 116 118 118 120 122 123 127 129 131 133

3

Hnutí Pro život ČR Hnutí Pro život ČR je neziskovým občanským sdružením s cílem šířit a prosazovat úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti, především k životu nenarozených dětí, starých, postižených a nevyléčitelně nemocných lidí, podporovat rodinu a šířit vědecké poznatky o souvisejících věcech.

Kontakt: Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5 tel.: 603 976 231, e-mail: [email protected], http://prolife.cz

4


Předmluva k českému vydání Rádi bychom v předmluvě této příručky uvedli, že jde o text určený původně pro americkou veřejnost a zvláště pro osoby pohybující se v masmédiích a na veřejnosti. Mnohá konkrétní argumentace se jeví pro situaci v ČR nevhodná či nepřesná. Na rozdíl od české společnosti je totiž společnost americká silně polarizovaná. Proto vyznívají některé pasáže téměř agresivně a demagogicky. Je nutné si uvědomit, že texty jsou zde pro názornost vyhnány do extrému a není možné si tedy na jejich základě představit typického zastánce potratu jako hyenu lačnící po nevinné krvi. V našich zeměpisných šířkách se jedná spíše o člověka zmateného, hluboce ovlivněného masmédii s povrchní znalostí problematiky. Jelikož běžný zastánce práva nenarozených dětí na život nebude většinou vést veřejné diskuse s gynekology a dalšími odborníky, cílem by nemělo být oponenta všemi dostupnými (ale ne vždy správnými) prostředky zničit či degradovat na nejnižší možnou úroveň, ale spíše mu pomoci najít správný přístup k životu. Je tudíž nezbytné vybrat si a vhodně situaci přizpůsobit příslušné argumenty. Mnohé konkrétní slogany, které používají američtí zastánci potratu (lékaři, politikové, ale i laická veřejnost), jsou však i v českém prostředí hojně využívány. Jedná se o fráze používané v diskusích kdekoliv na světě. To, co platí o argumentaci pro diskusi v ČR, platí i o číslech v této diskusní příručce. Podle posledních údajů Ústavu zdravotnických statistických informací (ÚZIS) bylo v roce 2002 v ČR provedeno 28 850 umělých potratů, což představuje přibližně 32 zabitých nenarozených dětí na 100 živě narozených. Komentář ÚZISu sice uvádí, že se jedná o nejnižší hodnotu vykázanou za celou dobu interrupční statistické evidence, ale pochybujeme, že tolik zmařených lidských životů může být důvodem k radosti. Rovněž je velmi zavádějící stálé opakování faktu, že díky umělé antikoncepci (v mnoha případech však právě díky raným umělým potratům z důvodu raně potratového účinku hormonální antikoncepce, které se samozřejmě nikde neevidují) počet potratů významně klesá a že tímto způsobem lze potraty eliminovat. Zkušenosti z jiných zemí, kde byla antikoncepční praxe (zejména užívání hormonálních preparátů) v podobném měřítku zavedena mnohem dříve, ovšem ukazují, že moderní antikoncepce počty potratů pouze zdánlivě sníží a ty se pak zpravidla ustálí na zdaleka ne zanedbatelném počtu. Toto je také jedním z důvodů, proč užívání antikoncepce

Předmluva k českému vydání

5

6

vede k potratům a rozhodně není způsobem, jak zvýšit úctu k počatému lidskému životu. Ze zmíněných 28 850 provedených potratů v ČR za rok 2002 statistika dále vyděluje tzv. miniinterrupce (potraty provedené do sedmého/osmého týdne těhotenství), kterých bylo 23 322, a tzv. jiné legální potraty, které čítaly 5 528. „Jiné legální potraty“ jako termín ÚZIS nespecifikoval, ale je možné se domnívat, že šlo o potraty po 8. týdnu těhotenství a ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů. Pro informaci čtenářů je možno uvést některé z těchto zdravotních důvodů, které zahrnuje platná vyhláška Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky ze dne 7. listopadu 1986 č. 75/1986 Sb, a které jsou často důvodem k zabití počatého dítěte: choroby plic, choroby ledvin, choroby trávicího ústrojí (např. pankreatitida nebo žlučové kameny), oční choroby, endokrinní poruchy (diabetes mellitus), chirurgické komplikace (např. vrozené anomálie trávicího traktu), a konečně zdravotní důvody z gynekologické oblasti (předchozí dvě těhotenství ukončené císařským řezem, početí po 40. roce věku nebo dokonce selhání nitroděložní antikoncepce). Pro čtenáře bude také zajímavým statistickým údajem věk, ve kterém ženy nejčastěji potrat podstupují. Podle ÚZISu získala prvenství v roce 2002 věková skupina 25-29letých žen (7 320) před 30-34letými ženami. Nejvíce umělých ukončení těhotenství podstupují ženy se středním odborným a úplným středním odborným vzděláním. Na tyto ženy v roce 2002 připadlo 61,4 %, tj. 17 705 potratů. Rádi bychom čtenáře upozornili na českou situaci týkající se argumentu, že „potrat stojí méně než porod“. Jako doplnění zde citujeme z časopisu Respekt (č. 3/10.–16.1.2000), kde je možno najít v článku T. Holuba a M. Čiháka „Cena života jednoho člověka“ informaci o tom, že každý občan přinese po odečtení všech výdajů svému státu 11 milionů Kč. Doufáme, že výše uvedené údaje přispějí k úspěšným diskusím se zastánci umělých potratů. Je nutné si uvědomit, že nejde jen o čísla, ale o lidské životy, proto není na místě hovořit o 28 850 zabitých nenarozených dětech s optimismem v duchu klesající potratovosti. Toto číslo přece není zanedbatelné a neměli bychom se takovými grafy nechat ukolébat. Zdeňka Rybová


Proč je důležité učit se diskutovat „Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.“ – Přísloví 18,7

Překonání strachu Čeho se lidé nejvíce bojí? Většina lidí se bojí konfrontace a mluvení na veřejnosti více, než kdyby jim zubař vrtal zuby v letadle zamořeném hady. Mnozí z těch, kteří se bojí jakékoli diskuse, jednoduše odmítají možnost, že by se to mohli naučit. Každý by se navzdory svému strachu měl naučit diskutovat. Pro získávání nových příznivců je po modlitbě nejdůležitější logický a produktivní dialog. Jelikož většina nebude veřejně vystupovat nebo se angažovat ve formálních diskusích, strach z mluvení na veřejnosti by pro většinu z nás neměl být problémem. Schopní diskutéři jsou pro hnutí pro život nepostradatelní. Mohou vnést světlo pravdy všude tam, kam přijdou. Jsou efektivní v získávání nových příznivců, protože umí lidi přesvědčovat. Dokáží přimět pohodlného a neutrálního faráře k aktivnímu jednání. Dovedou také účinně ovlivnit veřejnost tím, že rozhrnou těžké závěsy lží a polopravd zastánců potratů. Obratnost v diskusi je nezbytná při reagování na námitky, které přátelé a známí mohou mít k postojům pro život, a pro jednoduché informování. Navíc studium těchto otázek velice zvýší sebevědomí každého a umožní mu větší flexibilitu v jeho působnosti. A konečně každý, kdo zastává vedoucí pozici, musí být samozřejmě schopen diskutovat o těchto otázkách s médii. Jelikož se jedná o základní nezbytnost, každý by se měl učit diskutovat logicky a uspořádaně.

Kdo má pravdu – ze sekulárního pohledu? Contra factum non valet argumentum. – Plato 1

Základní morální otázky, kterým čelí dnešní svět – antikoncepce, chirurgický a chemický potrat, eutanázie, kontrola porodnosti, práva homosexuálů, pornografie, klonování, genetické inženýrství a další, jsou nesmírně

1

Plato, citován v Homiletic & Pastoral Review, říjen 1986, str. 25.

Proč je důležité učit se diskutovat

7


obsáhlé. Všechny zahrnují široké oblasti na poli morálním, vědeckém a sociálním. Každá otázka má mnoho dílčích podotázek a týká se v různých obměnách všech ostatních morálních otázek. Samotné rozměry ohromného množství morálních problémů jsou šokující, ale to neznamená, že otázky, které tato témata kladou, jsou také komplikované. Zastánci civilizace smrti 2 velice spoléhají na to, že i ty nejjednodušší morální otázky představí tak komplikovaně, že na ně nemůže existovat z hlediska morálky „skutečně správná nebo špatná odpověď“. Tvrdí, že ten náš svět není „černý a bílý“ (této taktice se říká „ztajemnění“). Tato lest má umlčet všechny teologické a náboženské argumenty proti danému zlu ve jménu „tolerance“ a „neodsuzování“. Avšak každý schopný teolog nebo obhájce lidského života může kteroukoli morální otázku zredukovat na minimum jednoduchých základních otázek, na které lze odpovědět „ano“ nebo „ne“, a to v čistě sekulární rovině. Při zjednodušení diskuse a soustředění se na tyto základní otázky, oponent se může jakkoli snažit odvést pozornost od tématu, ale nebude mu to nic platné.

Eutanázie: Mají lidé právo ukončit svůj život před „určeným časem“ bez konzultace s druhými? Mají právo mít při sebevraždě asistenci lékařské osoby?

Chemický a chirurgický potrat: Mohou zastánci civilizace smrti dokázat, že nenarozené děti nejsou živými lidskými bytostmi? Obhájit zabíjení je povinen zastánce potratů – obhájce lidského života nemusí ospravedlňovat jejich nezabíjení. Mohou obhájci lidského života dokázat, že nenarozené děti jsou živými lidskými bytostmi? Jestliže ano, proč by neměly požívat stejných práv jako ostatní živé lidské bytosti?

Při polemice se zastánci civilizace smrti nebo při získávání nových sympatizantů pro hnutí pro život je nutné zdůrazňovat tyto jednoduché logické body diskuse. Pro křesťany je velice důležité umět svá stanoviska v morálních otázkách vysvětlit nevěřícím lidem prostřednictvím světských termínů. Obvykle nemůžeme přesvědčit nevěřícího Písmem, protože většina lidí nerozumí biblickým pojmům jako „hřích“ nebo „spása“. Můžeme však apelovat jak na věřící, tak na nevěřící čistou logikou. Tajemství pro jednoduchý nástin stanoviska k nějaké morální otázce leží v analýze, která se opírá o dva sloupy: slovo Boží a slovo lidské. Toto je důležité, jelikož naše společnost je hluboce rozdělena mezi křesťanský a sekulární systém hodnot. Jakékoli stanovení „správnosti“ a „nesprávnosti“ nějaké otázky musí zahrnovat prvky obou, pokud máme získat všechny proudy naší společnosti. Nemůžeme jednoduše „naroubovat“ křesťanské přesvědčení na již existující sekulární systém hodnot, protože se v jádru vzájemně vylučují. Nejprve musíme lidi přesvědčit, aby se vzdali svého sekulárního přesvědčení (jako např. situační etika) a nahradit jej křesťanskou vírou. Francis Schaeffer zdůrazňoval, aby křesťané praktikovali tzv. „preevangelizaci“, která zbavuje člověka špatného pohledu na svět předtím, než mu je zvěstováno evangelium.

Kontrola porodnosti: Mělo by lidem z rozvojových zemí být povoleno věnovat se vlastnímu směru ekonomického a sociálního rozvoje bez zásahu Západu? Má nějaká země právo podceňovat zákony jiné země a diktovat jejich rodinám, kolik dětí by měly mít? Genetické inženýrství: Nemělo by se genetické inženýrství používat pouze pro boj proti genetickým chorobám? Má se snad také používat na „vylepšení“ nebo narušení lidské genetické výbavy, aby lidé byli vědecky „vyšlechtěni“ tak, že se budou těšit perfektnímu zdraví?

2

8

Termín zahrnuje ty osoby, které bezohledně nadřazují své egoistické cíle nad zájmy druhých lidí. Zastánci civilizace smrti stojí na opačné straně než zastánci kultury života.

Pornografie: Má být literatura ukazující v detailech sexuální akty cenzurována? Je takový materiál pro společnost a jednotlivce škodlivý? Jestliže je škodlivý a jestliže společnost má právo chránit se před nebezpečím, má potom společnost právo svým členům vnucovat určité omezení pornografie? Homosexualita: Jsou sodomie a jiné sexuální aktivity spojené s homosexualitou pro společnost a jednotlivce neškodné? Mají být takové aktivity považovány za morální a legální ekvivalenty toho, čemu se často říká „normální“ pohlavní styk? Kde by měla ležet hranice mezi „normální“ a „perverzní“ sexuální aktivitou? Neměla by společnost nesouhlasit s „perverzními“ sexuálními aktivitami stejně jako s ostatními nezdravými praktikami (kouření, nadměrné pití nebo užívání nelegálních drog)?

Proč je důležité učit se diskutovat

9

Musíme tedy spoléhat na slovo Boží, ale musíme být také schopni prezentovat sekulární důvody zdůvodňující naši pozici, abychom přesvědčili ty, kteří v Boha nevěří. To by nemělo být složité, protože principy křesťanství jsou postaveny na přirozeném zákonu, který je také od Boha, a tudíž se jedná o vnitřně logické náboženství, jak nám historie mnohokrát ukázala. Ať už člověk v Boha věří nebo nevěří, pokud se odchýlí od správné cesty, nakonec na to doplatí ještě zde na zemi. Kdo je spravedlivý? Ústředním bodem v jakékoli diskusi o morálních otázkách jako eutanázie, potrat, pornografie nebo homosexualita je jednoduchá otázka: „Kdo má pravdu?“. Pro ty, kteří páchají něco nemorálního, je tato otázka samozřejmě tou nejlepší pro odvedení pozornosti. Zastánci civilizace smrti se ve skutečnosti nestarají o to, kdo má „pravdu“, pokud je diskuse vášnivá. Odvádí pozornost od lidí, kteří páchají něco nemorálního, a povoluje jim potrácet, zabíjet pomocí eutanázie, praktikovat sodomii a obtěžovat druhé v jejich soukromí. Prvotním důvodem vychloubačného „práva na soukromí“ je samozřejmě zaobalit aktivity zastánců civilizace smrti do pláště tajemství, aby se znepokojující otázky „Kdo je spravedlivý?“ mohli úplně vyvarovat nebo zanechat těm několika lidem, kteří o to opravdu stojí. Typického zastánce civilizace smrti nezajímá, kdo má „pravdu“, protože zastává situační etiku. Ale otázka morální bezúhonnosti je velmi důležitá pro většinu lidí, kteří se drží nějakého morálního standardu. Tito lidé mohou být křesťané, Židé, muslimové nebo bez vyznání, ale všichni jsou si vědomi toho, že člověk je tvor, který potřebuje nějaký morální rámec, ve kterém může jako lidská bytost existovat. Bez takového morálního rámce člověk bezcílně bloudí nudnou krajinou situační etiky a stane se tvorem se systémem „zásad“, které jsou přirozeně animalistické. Z člověka se pak stane tvor, který je poháněn pouze instinktem a který se neliší od nižších živočichů ve smyslu své morálky a duchovna.

10


Základní zásady diskuse „Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.“ – Přísloví 18,2

Psychologie zastánců kultury smrti Většina pro-life aktivistů jednoduše nemůže pochopit, jak jisté osoby mohou tak houževnatě podporovat takové hrozné a smrtelné praktiky, jako je potrat částečným porodem ve třetím trimestru na žádost, potraty pro výběr pohlaví, čínský program nucených potratů, dětskou pornografii, sodomii a systematické odstraňování starých a nemocných v obrovském měřítku. Každý armádní velitel, firemní ředitel nebo sportovní trenér, který doufá, že bude úspěšný, musí chápat, jak myslí druhá strana, jinak bude na bojišti prostě slepý. Jeho úsilí bude neefektivní, protože neví, co jeho oponent za určitých podmínek udělá. Abychom pochopili, proč zastánci kultury smrti dělají takové hrozné věci a pak je tvrdohlavě obhajují, musíme se dopodrobna seznámit s mentalitou zastánců kultury smrti. To je první krok k efektivní činnosti a diskusi. Každý pro-life aktivista by si měl zapamatovat jednu důležitou věc o mentalitě zastánců kultury smrti – tato mentalita nedovoluje člověku logicky uvažovat. Člověk, který tímto způsobem určitou dobu přemýšlí, nemůže logicky obhájit své stanovisko, takže je jednoduše považuje za samozřejmé a doufá, že je nikdy nebude muset obhajovat. Každý zastánce kultury smrti si nevědomky vytvoří rámec předpokladů, v němž žije a definuje svoji „víru“. Pro-life aktivista by neměl akceptovat ani jediný z nevyřčených falešných předpokladů. Jestliže je okamžitě a prudce neodmítne, kdykoli se s nimi setká, ocitne se ve velké nevýhodě. Je nemožné zvítězit v diskusi, jestliže tyto předpoklady pro-life aktivista jednoduše akceptuje.

Základní zásady diskuse

11

12

Základní falešné předpoklady zastánců kultury smrti jsou tyto:


běžně používaným zastánci kultury smrti. Toto není zvláště složité, protože existuje pouze šest základních diskusních taktik zastánců kultury smrti. Jakmile je pro-life aktivista schopen rozeznat, jakmile je jeho oponent nebo případný sympatizant zmíní, bude v každé diskusi ve velké výhodě.

1. Bůh je mrtvý (nebo nikdy neexistoval). Satan a peklo neexistují. Jestliže existuje nebe, pak tam jdou všichni, jelikož Bůh je laskavý a nikoho neodsuzuje. Proto je představa „hříchu“ a „zla“ zastaralá.

Jednoduché odvádění pozornosti

2. Každá taktika je dovolená, pokud podporuje liberální postoje. Každá taktika je nezákonná, jestliže podporuje zájmy pro-life aktivistů.

Smysl odvádění pozornosti Když je někdo v jakémkoli střetu ve slabší pozici, je nucen uchýlit se k podvádění a klamání druhých, aby vyhrál. Nejběžnější a nejefektivnější taktika používaná slabší stranou v jakékoli diskusi je odvrácení nebo rozptýlení pozornosti oponenta (a obecenstva) od předmětu diskuse. Zastánci kultury smrti ví, že to nejlepší, co mohou dělat proti zkušenému pro-life aktivistovi, je vyrovnat se mu. Pro zastánce kultury smrti je proto nejjednodušším způsobem, jak dosáhnout remízy, vtáhnout do diskuse řadu témat, která se jí netýkají a jsou nepodstatná. Když se zdá, že zastánce kultury smrti rozumně argumentuje o faktech, které nikdo nemůže napadnout a které se netýkají např. potratu, může očekávat, že se jeho zdánlivá rozumnost přesune v mysli obecenstva na jeho stranu i v případě potratů. Obecenstvo odejde s tím, že si spojí pozici zastánce potratů s jeho logickou a výstižnou přednáškou na téma, které se vůbec netýká potratu. Výsledek tohoto spojení bude neurčitý pocit, že pozice zastánce potratů je jaksi lepší.

3. Potrat je základním lidským právem, který dovoluje, aby se uplatňovala všechna ostatní práva. Útoky proti potratům jsou útoky proti základní svobodě. 4. Homosexualita je rovná heterosexualitě. „Gayové“ musí mít stejná práva jako ostatní. 5. Muži a ženy jsou stejní (ne rovni). Proto je manželství pro ženy otroctvím, systémem vytvořeným pouze pro jejich utlačování. 6. Tradiční rodina je mrtvá a u konce. Děti překáží seberealizaci. 7. Komunismus je rovnoceným ekonomickým systémem. 8. Jediný dobrý křesťan je špatný křesťan (odpadlík). 9. Křesťanství nemá ve vzdělání absolutně žádné místo, ale jiná náboženství mohou být tolerována.

12. Lidé zatěžují planetu. Dvě děti v rodině musí být normou na celém světě.

Příklady odvádění pozornosti Každý slogan podporující potraty je založen na přání odvrátit pozornost od potratů. To platí také při obhajobě kontroly porodnosti, eutanázie, homosexuálních praktik. Příklady diskusní taktiky zastánců kultury smrti v případě odvrácení pozornosti od potratů jsou uvedeny níže. Všimněte si, že detaily a logická zdůvodnění pro potrat jsou záměrně vynechány.

13. Tolerance, soucit a neodsuzování jsou jedinými skutečnými dobry.

•

10. Základem je morální relativismus. 11. Každý vývoj nebo změna je dobrá.

Diskusní taktiky zastánců kultury smrti V každém boji existují dvě strategie: útok a obrana. Vojsko, sportovní družstvo, firma nebo jednotlivec si při soutěžení nemohou dovolit zdůrazňovat jedno a ignorovat druhé. Jestliže to učiní, nedosáhnou svého cíle – nezvítězí. Pro-life aktivisté musí být obeznámeni jednak s útočnými diskusními taktikami, jednak musí být schopni rozpoznat a bránit se taktikám

1

V diskusní příručce z roku 1974 nazvané „Příprava k akci“ Národní liga na podporu práva na potrat 1 suše oznámila, že „legální potrat sníží počet nechtěných a zneužívaných dětí a následně snad kriminalitu,

NARAL – National Abortion Rights Action League, nyní se jmenuje Národní liga na podporu práv na potrat a reprodukci, NARRAL – National Abortion and Reproductive Rights Action League


13

drogovou závislost a další sociální problémy, které bývají spojeny se zanedbáváním rodičovství“. •

„Potrat je naprosto legální! Lidé proti svobodné volbě jsou pouhými loutkami v rukou bohatě finančně podporovaných pravicových extrémistů, proto se nemají plést do našeho nejzákladnějšího ústavního práva na kontrolu našich vlastních těl.“

•

„Tělo ženy, volba ženy! Nemůžete mi diktovat, co mám dělat s mou vlastní dělohou!“

•

„Nemůžete dělat zákony podle morálky! Nevnucujte mi vaši morálku!“

•

„My nejsme ’pro-potrat’. My jsme pro ’svobodnou volbu’. Chceme pouze zajistit právo žen na kontrolu jejich vlastní reprodukční budoucnosti. O tom je ’svobodná volba’. Když nechcete jít na potrat, nebudu vás za to kritizovat. Ale musíte tuto volbu povolit druhým.“

•

„Kdo bude rozhodovat – vy nebo snad stát?“

Jak se obhajovat Jediným efektivním způsobem, jak čelit odvádění pozornosti, je ihned si vynutit zaměření diskuse na původní téma. Proto je zapotřebí dobře znát slogany zastánců kultury smrti, abyste je dokázali předvídat a rychle vyvrátit. Zastánce kultury smrti se obyčejně uchýlí k odvedení pozornosti během diskuse alespoň dvanáctkrát za hodinu. Efektivní taktikou pro-life aktivisty je upozornění publika na počet pokusů zastánce kultury smrti o odvedení diskuse od tématu. Tato taktika způsobí u zastánce kultury smrti velký strach, zvláště když pro-life aktivista hlasitě a jasně počítá počet pokusů o odvedení pozornosti („To je již popáté, co se pokusila odvést naši pozornost od zabíjení nenarozených dětí!“). Slogany a jejich variace zahrnují asi 95% všeho, co si zastánce kultury smrti myslí a řekne. Každý tento slogan je založen na křečovité touze zastánce kultury smrti odvést nebo rozptýlit pozornost obecenstva od příšerného jednání, které obhajuje.

14

rysy toho druhého. Jeho smyslem je eliminovat vinu tvrzením, že každý člověk je v určité oblasti morálky „zrovna tak špatný jako já“. Jestliže je zastánce kultury smrti schopen sám sebe přesvědčit, že mezi ním a těmi, kteří jsou proti ’svobodné volbě’, není žádný rozdíl, pak tento rozdíl zmizí – i s vinou, kterou obsahuje. Když vám váš oponent předhazuje samé špatnosti, pokouší se zmenšit svou vlastní vinu tím, že chce sám sebe klamně přesvědčit, že jste horší než on. Nejen, že se snaží přesvědčit o své nadřazenosti ostatní, on se snaží – což je důležitější – přesvědčit sám sebe. Neovladatelný hněv, který zastánci kultury smrti dávají najevo, když jim pro-life aktivisté oponují, pramení částečně z uměle nafouknuté samolibosti, která není podepřena žádnými skutečnými úspěchy. Celý život jim lidé říkali, že „jsou dobří takoví, jací jsou“. Bez ohledu na hříchy a zvrácenosti, kterých se dopouštějí, nebo na to, jak jsou líní a sociopatičtí, společnost jim přisvědčuje a říká jim, jak jsou dobří a slušní. U takových lidí je mnohem pravděpodobnější, že budou reagovat agresivně a násilně, když je ohrožena jejich křehká představa o sobě samých, protože nemohou uniknout své vlastní hříšnosti. Přirozený zákon, který je vryt do jejich srdcí, jim nedovolí uniknout. Existují tedy jen dva způsoby, jak může člověk, který se dopouští nemorálních činů, uklidnit své svědomí a odstranit vinu, která ho trápí: přestat s nemorální činností nebo stáhnout ostatní na svou úroveň. To druhé je samozřejmě jednodušší a dosáhne se tvrzením, že když všichni páchají stejné nemorální věci, nikdo nemůže nikoho soudit! Pro-life aktivisté mohou rozpoznat, co zastánci kultury smrti v sobě nejvíc nenávidí tím, že budou poslouchat jejich útoky. Pak mohou odpovědět silným protiútokem s drtivým účinkem. Několik obvyklých příkladů projekce: ◦

„Ti, kteří jsou proti svobodné volbě, jsou nevzdělaní a neintelektuální.“ Zastánci potratu jsou velmi nevzdělaní, co se týče vývoje plodu, potratových komplikací, alternativ k potratu, historie potratu, etiky a morálky. Také bojují proti výchovnému úsilí pro-life aktivistů, usilovně napadají informovaný souhlas a obvykle odmítají diskutovat s prolife aktivisty. V takovém případě můžete položit dvě až tři jednoduché otázky, jako např.: „Kdy začíná bít srdce dítěte?“ a dosáhnete tím dvou cílů. Obecenstvo získá odpovídající informaci a zároveň se odhalí neznalost zastánce potratu, který často odmítne odpovědět a zatvrdí se, protože o té věci nic neví.

◦

„Ti, kteří jsou proti svobodné volbě, se necítí být vázáni pravdou, čestností, upřímností nebo přesností vyjadřování. Ani na

Projekce Projekce neboli „negativní přisuzování“ je nevědomý psychologický taktický manévr, který zastánci kultury smrti v diskusi často používají. Znamená to jednoduše se domnívat, že každý člověk má nežádoucí charakterové



15

16

okamžik neuvažují o tom, jestli mají nebo nemají lhát nebo páchat násilí.“ [2] Zastánci potratu mají na svědomí mnoho vražd. Existuje seznam více než 200 žen, které byly zabity při tzv. „bezpečném a legálním“ potratu. Zastánci potratu jsou násilní – mnohem více než i těch několik pomýlených ’pro-life’ aktivistů, kteří zabili zastánce potratu. ◦

2

Zastánci kultury smrti používají umělou antikoncepci, sterilizaci, chemická abortiva a potrat, aby násilně potlačili to, co oni nazývají „kletbou plodnosti“ a tím dokazují, že oni jsou ti, kteří skutečně nenávidí svoji sexualitu. Pro-life aktivista se může svého oponenta zeptat, zda se podrobil kastraci, zda měl potrat nebo kolik má dětí. Zastánce potratu bude vždy reagovat překvapeně a odmítne odpovědět a tím vlastně podpoří argument pro-life aktivisty.

„Křesťanští konzervativci se nestarají o děti, které nevypadají jako oni. Nezajímají je děti, které nejsou bílé a nepocházejí ze střední vrstvy. Co se těchto křesťanů týče, ostatní děti mohou být odstraněny. Je to svatá válka a pro naše děti je všechno v sázce.“ [3] Toto absurdní prohlášení pochází od Jane Fondové, která je nadšenou zastánkyní potratu a kontroly porodnosti. Pro přemýšlejícího člověka je potrat bezpochyby rasistický. Margaret Sangerová a jiní rasisté usilovali o potrat a kontrolu porodnosti pro „nevhodné“. Dnešní zastánci kontroly populace se zaměřují na obyvatelstvo rozvojových zemí, což je zdokumentováno v National Security Study Memo 200 (NSSM 200), známý též jako „Kissinger Report“. Jak dokazuje dokument BBC „The Human Laboratory“, testují farmaceutické společnosti nové abortivní prostředky jako Norplant na chudých ženách v rozvojových zemích. Teprve pak je mohou použít ženy s bílou pletí. Města s vysokou menšinovou populací mají třikrát více potratových klinik 2 než města, kde je výskyt menšinové populace nízký. Procento úmrtnosti u menšinových žen následkem „bezpečného“ a legálního potratu je třikrát vyšší než u žen s bílou pletí. Prominentní potratáři jako Edward Allred řekli, že pro menšinové ženy budou dělat potraty zadarmo.

◦

„Ti, kteří jsou proti svobodné volbě, nenávidí ženy.“ Průměrná pro-potratová aktivistka je feministka, která tak nesmyslně pohrdá muži, že v řeči nepoužívá slova, která mají něco společného se slovem muž. (Příklady z angličtiny: z „woman“ – žena – se stane „womyn“ nebo „wimmin“, „history“ – historie – „herstory“, atd.)

◦

„Ti, kteří jsou proti svobodné volbě, nenávidí svou vlastní sexualitu a jsou příslušníky hnutí namířeného proti sexualitě.“

Jedná se o zařízení tzv. ’reprodukčních služeb’, ve kterých se provádějí pouze potraty. v případě komplikací při potratu je žena převezena do regulérní nemocnice.


3

◦

„Každý, kdo je proti ’právům homosexuálů’, je nenávistný náboženský fanatik.“ Homosexuálové patří mezi ty zastánce kultury smrti, kteří používají násilí nejvíce. Bijí se navzájem až do bezvědomí v „žalářích“, postavených speciálně pro sadomasochisty. Často vandalsky ničí majetek svých protivníků, překřikují je na jejich prezentacích a urážejí při politických kampaních tím, že je přirovnávají k Hitlerovi a jiným šílencům. Pro-life aktivista může prostě ukázat několik homosexuálních propagandistických plakátů a tak dokázat, že aktivisté bojující za „práva homosexuálů“ jsou nejnenávistnější fanatici ze všech.

◦

„Pravicově orientovaní fanatici jsou extrémisté, kteří stojí mimo hlavní proud.“ Průměrný zastánce kultury smrti, bez ohledu na to, oč usiluje, podporuje dětskou pornografii (tím, že se staví proti jakémukoliv omezování svobody projevu), nucený potratový program v Číně (tím, že jej odmítá odsoudit) a potraty ve třetím trimestru pro pohodlí a kvůli výběru pohlaví.

◦

Ted Turner Milionář Ted Turner 3 řekl 2. prosince 1997 při slavnostní večeři Zero Population Growth (ZPG – Nulový populační růst) v New Yorku: „Skutečně věřím, že proti nám stojí obrovské síly. Síly ignorance, nedostatku vzdělání, předsudků, nenávisti a strachu. Jednoduše síly temnoty. A pak na naší straně jsou síly světla. Síly vzdělání, chápání, inteligence a odvahy. Jak bychom nemohli vyhrát? Jsme chytřejší než oni. Já dám své peníze chytrým lidem, ne hlupákům. Jestliže nemůžeme my chytří zvítězit nad hlupáky, pak opravdu nejsme tak chytří.

Ted Turner, Bill Gates a další američtí multimilionáři štědře finančně podporují organizace prosazující kontrolu porodnosti.


17

A my máme mnohem více radosti ze života než oni, protože na naší straně je pravda!“ Napadení pro-life aktivisty Tato taktika, známá jako argumentum ad hominem, neboli „argument šitý na míru“, napadá osobu nebo organizaci, ne jeho morální postoj nebo logické argumenty. Zastánce kultury smrti nemluví k věci (argumentum ad rem), ale pokouší se odvést pozornost obecenstva od tématu a vlákat prolife aktivistu do diskuse o morálce a činnosti jeho vlastní osoby, případně jeho organizace nebo hnutí. Existují čtyři kategorie útoků ad hominem: 1. stereotypy a klasifikace 2. vina asociací 3. zpochybňování motivací pro-life aktivisty 4. tvrzení o nedůslednosti Stereotypy a klasifikace Zastánci kultury smrti představují sami sebe jako bojovníky za všeobecná občanská práva. A oni skutečně obhajují práva všech – kromě těch, kteří s nimi nesouhlasí. Jsou také vynikajícími slovními policisty. Hlasitě protestují, když někdo v jejich doslechu používá stereotypní, diskriminující, rasistické nebo „homofóbní“ označení. Ve skutečnosti intervenují, aby takové označování bylo prohlášeno za „zločin nenávisti“, a v mnoha oblastech se jim to opravdu podařilo. Např. na univerzitě Yale, Darmouth a mnoha dalších je student, který se odváží nazvat homosexuála „sodomitou“, „buzerantem“ nebo „teploušem“, okamžitě ze školy vyloučen. Mnozí zastánci kultury smrti se však cítí oprávněni používat proti konzervativcům stereotypní označování a k takové bigotnosti se uchylují během diskuse několikrát. Tato taktika téměř vždy zahrnuje argumentum ad individuum, neboli „výzvu k předsudkům“. Několik příkladů stereotypního označování: •

„Vy takto uvažujete, protože jste katolík (nebo fundamentalista).“ Můžete poukázat na bigotnost tohoto tvrzení tím, že se zeptáte, jak by lidé reagovali, kdyby zastánce kultury smrti řekl: „Vy tak uvažujete, protože jste Žid“.

•

„Nenechám si nic diktovat náboženským fanatikem, který se ohání Biblí.“

18


•

„Vy, kteří jste proti svobodné volbě, jste všichni antisexuální plodofetišisté.“

•

Podle Revoluční komunistické strany USA „. . . tito lidé, kteří chtějí násilně vzít ženám právo na potrat, nejsou nic jiného než zuřiví divocí psi.“ [4]

Nejlepším způsobem, jak této taktice čelit, je ignorovat svého oponenta, obrátit se k obecenstvu a klidně poznamenat, že váš diskusní partner používá neoprávněné a odsuzující stereotypní škatulkování. Když váš oponent v tomto stereotypu nadále pokračuje, prostě ho pokaždé přerušte, poukažte na jeho taktiku a ignorujte jej. Když se to stane několikrát, začne pociťovat nesouhlas ze strany pozorovatelů, kteří prohlédnou jeho lest. Vina asociací Je to jeden z nejefektivnějších taktických manévrů. Zastánce kultury smrti popíše nejextrémnější skutečnou nebo fiktivní osobu z řad pro-life aktivistů a pak se bude pokoušet přesvědčovat obecenstvo, že všichni pro-life aktivisté mají takové názory a filosofii a dokonce i tak jednají. Několik příkladů viny asociací: •

„Vy všichni jste zuřiví fanatici. Bombardujete kliniky a neustále obtěžujete ženy. Loni došlo v blízkosti klinik k více než tisíci násilných činů.“

•

„Hitler a nacisté byli také proti svobodné volbě.“

•

„Katolická církev nese vinu na masovém vraždění v době inkvizice a nyní má na svědomí smrt tisíců ’gayů’, protože je proti ’bezpečnějšímu sexu’.“

Zastánci kultury smrti jsou násilní už svou povahou. Každé jejich hnutí povstalo z násilí a tím i žije. Je hluboce zakořeněno v jejich mentalitě. To znamená, že pro-life aktivista má při debatě mnoho příležitostí, jak tuto taktiku „viny asociací“ použít proti svému oponentovi. Může upozornit na přetvářku oponenta, když hlasitě reaguje na způsob stereotypu, který on sám právě použil. Jestliže je váš oponent aktivista bojující za práva homosexuálů, můžete popsat Severoamerickou asociaci lásky mezi muži a chlapci (NAMBLA – North American Man-Boy Love Association), která je velice vítaná při velkých homosexuálních průvodech, a poukažte na


20


to, že mnozí homosexuálové obtěžují děti. Jestliže je zastáncem potratu, popište některé extrémní příklady pro-potratového násilí. Poukažte na to, že mnoho zastánců potratu se na takovýchto činnostech podílí. Jestliže je zastáncem eutanázie, můžete vylíčit slovy postavu „doktora smrti“ (Jack Kevorkian), jak se schovává ve svém zrezivělém Volkswagenu a hledá si oběti, prohledává mrtvá těla, aby tam našel krev a orgány k transplantaci pro lidské „pokusné králíky“. Smyslem tohoto stereotypu je vyvolat v oponentovi negativní reakci a pak poukázat na to, že se mu nelíbí taktika, kterou on sám tak rád používá, když je namířena proti němu.

•

Julianne Ross Davisová, generální poradkyně pro pornografii financující Národní nadaci pro umění (NEA – National Endowment of the Arts), napadla Americkou rodinnou asociaci (American Family Association) během projevu na právnické fakultě Univerzity v Pennsylvánii: „Americká rodinná asociace má čtyřiadvacetibodový politický program, kterého by ráda dosáhla do roku 2000. Zahrnuje zrušení demokracie, veřejných škol, chce prosadit, aby astrologové, cizoložníci, rouhači, homosexuálové a nenapravitelné děti byli popraveni, nejlépe ukamenováním. To je jeden z našich nepřátel. To je pravda.“ [7]

Zpochybňování motivací Jestliže může zastánce kultury smrti přesvědčit obecenstvo, že motivace pro-life aktivistů jsou podezřelé a ohrožují „svobodu“ nebo veřejnost, v podstatě debatu vyhrál. Avšak dosáhnout toho u obecenstva, které si ještě nevytvořilo shodný názor, je velice obtížné. Narozdíl od zastánců kultury smrti pracují pro-life aktivisté a ti, kteří prosazují tradiční rodinu, pro dobro společnosti – ne pro sebe. Zastánce kultury smrti musí proto používat radikální slova a mlhavá a falešná obvinění. Několik příkladů zpochybňování motivací:

•

Revoluční komunistická strana: „Křesťanští vojáci jsou ’na svobodě’. Napadají ženy před zdravotními klinikami. Tvrdí, že jsou zachránci nenarozených dětí. Ve skutečnosti jsou to křesťanští fašisté – morální policie s celým programem útlaku proti ženám a dětem. Nejen, že jsou proti právu ženy ukončit těhotenství – jsou proti kontrole porodnosti a proti sexu žen, které nejsou vdané.“ [8]

•

•

4

19

Zvláštní zpráva v časopise Ms. tvrdila, že „síly, které chtějí zvrátit rozhodnutí Roe v. Wade 4, jsou zřejmým produktem náboženského fanatismu a nenávisti vůči ženám. Za zbožšťováním plodu se skrývá snaha odepřít ženám jejich osobnost, sexualitu a právo v otázce plození; odvést jiným směrem příliš pomalu postupující boj žen všech barev pleti za právo na sebeurčení a rovnoprávnost; a znovu ustanovit, aby státní moc rozhodovala o tom, kdo má být ploditelem a sexuálním partnerem.“ [5] Demokratický senátor Edward Kennedy řekl na půdě Nejvyššího soudu USA v roce 1987: „Amerika je zemí, kde ženy budou nuceny k pokoutným potratům, černoši budou sedět u oběda u oddělených stolů, gaunerská policie bude rozbíjet domovní dveře při půlnočních raziích, děti se ve školách nebudou moci učit o evoluci, spisovatelé a umělci budou smět být cenzurováni, kdy se to vládě zamane, a dveře federálních soudů budou pro milióny občanů zavřeny.“ [6]

Soudní pře v USA v lednu 1973, která měla za následek úplnou liberalizaci potratů v USA.

Existuje několik jednoduchých způsobů, jak reagovat na tato nepravá obvinění. Pro-life aktivista může poukázat na jejich absurditu tím, že ukáže, jak zastánce kultury smrti uráží přesvědčení pro-life aktivistů v obecenstvu. Pak může vyžadovat důkaz a klást otázky (pokud je třeba i opakovaně): „Jak to víte?“, „Jak to můžete dokumentovat?“ nebo „Který pro-life aktivista řekl někdy tyto věci?“ Pro-life aktivista by měl opět ukázat obecenstvu, že jeho oponent napodobuje přesně všechny ty, kteří nesouhlasí s jeho názory. Tvrzení o nedůslednosti Zastánce kultury smrti chápe „zásadovost“ jako nejvyšší možné dobro. Jestliže se mu nějak podaří „dokázat“, že jeho oponent je „nezásadový“ (tím „dokáže“, že všichni pro-life aktivisté jsou nezásadoví), zasadí v myslích obecenstva zrnka pochybnosti. Několik příkladů tvrzení o nedůslednosti:


21

•

„Vy, kteří jste proti svobodné volbě, jste nezásadoví, protože podporujete trest smrti.“

• •

Ti, kteří sami sebe označují za „bojovníky za První dodatek k Ústavě USA“: „Výslovně sexuální materiál je očistný a neškodný. Žádná studie neprokázala spojitost mezi tímto druhem materiálu a násilnými činy.“

„Vy, kteří jste proti svobodné volbě, jste nezásadoví, protože podporujete války a imperialismus USA v cizích zemích.“

•

„Jste nezásadoví, protože si ceníte života plodu více než života ženy. Zákonodárci, kteří jsou proti svobodné volbě, hlasují vždy proti prenatální péči o chudé ženy.“

„Zpřístupnění antikoncepce dospívajícím, zejména prostřednictvím klinik na školách, sníží velkou měrou nebezpečí otěhotnění u dospívajících.“

•

„Průzkumy veřejného mínění stále ukazují, že 80% Američanů je pro svobodnou volbu. Těch, kteří jsou proti, je malá hlasitá menšina.“

•

„Většina církví buď podporuje právo ženy rozhodovat o potratu nebo se k tomuto problému nevyjadřuje.“

•

„Potrat je desetkrát bezpečnější než porod a bezpečný tak jako odstranění mandlí nebo penicilinová injekce.“

Odvolávání se na neznalost Když někdo prohlásí zkreslené názory nebo statistiky za pravdivé a toto prohlášení není možno ihned vyvrátit, získává převahu, protože vypadá v dané věci jako odborník. Říká se tomu argumentum ad ignorantiam, neboli „odvolávání se na neznalost“. Je to opět jedna z nejběžnějších taktik zastánců kultury smrti. Několik příkladů odvolávání se na neznalost:

•

•


•

Filosofie zastánců kultury smrti je v jádru nelogická a nesouvislá. Je proto i nezásadová. Zastánci kultury smrti používají psychologicky taktický manévr známý jako „projekce“, kterým přisuzují své vlastní nežádoucí povahové rysy svým oponentům. Jejich obviňování z nedůslednosti je vždy založeno na falešných statistikách. Nejlepší způsob, jak se obhájit proti tvrzení o nedůslednosti, je prostě předložit statistiky, které ukazují, že tvrzení jsou nepravdivá nebo – opačně – vyžadovat jejich důkaz.

•

22

Potratář Warren Hern: „Všeobecné ovzduší je ovzduší přežívání. 25% klinik bylo bombardováno. Toto je represivní, totalitní hnutí [proti svobodné volbě], podobné tomu, které rozbíjelo v Německu okna židovských obchodů.“ [9] Zastánci eutanázie: „Více než dvě třetiny našeho rozpočtu ve zdravotnictví jde na udržování lidí, kteří mají před sebou nanejvýš šest měsíců života. Většina z nich je v agonii, kterou není možno zmírnit prášky. Je nelidské nepodporovat v těchto případech ’důstojnou smrt’ pomocí usmrcující injekce.“ Homosexuální aktivisté: „AIDS není ’nemocí homosexuálů’. Většina lidí, kteří se touto nemocí nakazí, jsou heterosexuálové, uživatelé drog, a hemofilikové.“

Rozhodnou odpovědí na tato tvrzení je předložit statistiky nebo uvést citáty, které názory oponenta vyvracejí. Raději použijte zdroje zastánců kultury smrti, abyste se vyhnuli obvinění ze „zaujatosti“. Když pro-life aktivista odhalí jednou nepravdivost tvrzení svého oponenta, je vhodné zpochybnit jeho informace během diskuse několikrát. Odvolávání se na lidi Je to opět velice běžná taktika zastánců kultury smrti, která využívá citu a nadsázky, aby tak našla odezvu u obecenstva a získala je na svou stranu, aniž by prokázala hodnotu svého postoje. Říká se tomu argumentum ad populum, neboli „odvolávání se na lidi“. Rozlišují se zde tři přístupy: 1. argumentum ad captandum vulgus – „odvolávání se na city“ 2. argumentum ad misericordiam – „odvolávání se na soucit“ 3. argumentum ad crumenam – „odvolávání se na vlastní zájem“ Odvolávání se na city Za normálních okolností se zkušený diskutér bude uchylovat k odvolávání se na city (jako protiklad k odvolávání se na rozum), jen když cítí, že nemá jiné východisko. Zastánci kultury smrti se naopak odvolávají na city obecenstva od samého počátku diskuse a logiku používají zřídka. Nutnost „odvolávat se na city“ je u všech zastánců kultury smrti velmi silná (dokonce snad i instinktivní). Pro-life aktivistům stačí vzít namátkou jakoukoliv


23

pro-potratově, pro-eutanázii nebo pro-homosexuálně orientovanou literaturu a hned si všimne, jak všichni autoři používají dvě shodná hlavní témata – odvolávání se na strach a na hněv. Několik běžných příkladů odvolávání se na city: •

„Nikdy se nevrátíme do doby pokoutných potratů, kde nejlepší potratové vybavení sestávalo z louhu, věšáků a jehlic na pletení.“

•

Faye Wattletonová, bývalá prezidentka PPFA 5 (Planned Parenthood Federation of America – Americká federace plánovaného rodičovství), se běžně odvolává na strach obecenstva a líčí obrázek brutální represe společnosti roku 1984 6, která, jak ona tvrdí, bude ještě více narůstat, jestliže budou chráněny nenarozené děti: „Krok za krokem přebírá naše vláda kontrolu nad naším tělem, naší plodností a naší nejsoukromější volbou. Jestliže nebudeme jednat ihned, tento nebezpečný trend se nezastaví u potratu. Nezastaví se ani u vyloučení antikoncepce. Povinné těhotenství, vnucené císařské řezy, neustálé dohlížení a zadržování těhotných žen – to bude logický výsledek zákonů, které dělají z žen nástroje státu.“ [10]

•

Propaganda PPFA, která měla velký ohlas v tisku, apelovala na strach i smysl pro spravedlnost tvrzením: „Jestliže budete mít spontánní potrat, můžete být stíhána pro vraždu. Dokonce i spontánní potrat může být vyšetřován jako kriminální čin. Zní to neuvěřitelně, ale vy můžete být stíhána za vraždu!“ [11]

Odvolávání se na soucit Jedním z nejsilnějších námětů v myšlenkách pro-potratářů a jiných zastánců kultury smrti je přirovnání utlačovatele k utlačovanému. Zastánci kultury smrti správně chápou, že pokud se jim podaří představit se jako bezmocné a týrané „oběti“, jejich vítězství v diskusi je téměř jisté. Příklady odvolávání se na soucit: • 5

6

„Ženy [homosexuálové, nemravní a rouhaví ’umělci’, pedofilové, prostitutky, ti, kteří propagují pornografii] jsou utlačovány pravicovými

V České republice existuje Společnost pro plánování rodičovství a sexuální výchovu (SRPSV), kterou vede MUDr. Radim Uzel, CSc. SRPSV je oficiální pobočkou Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF – International Planned Parenthood Federation), která sdružuje mnoho organizací podporujících potrat. Román George Orwella o totalitní společnosti.

24


ideologickými skupinami, které jsou dobře finančně podporovány. My se jim nemůžeme vyrovnat v peněžních výdajích a v ovládání médií.“ •

„Radikální pravicoví fanatici napadají svobodu vzdělávat se a chtějí zakazovat a pálit všechny knihy, které nevyhovují jejich úzkoprsé morálce.“

•

„Postavení potratu mimo zákon bude mít za následek milióny zločinů – budou to ty ubohé, trpící ženy, které jsou doslova dotlačeny k potratu.“

•

„A co žena, která je brutálně znásilněna? Musí nést dvojí břímě hanby, protože musí porodit dítě, které bylo počato násilím? Nebo mladá dívka, která je obětí opakovaného incestu?“

•

„A co ohavně deformované plody, které nikdy nebudou mít naději na kvalitní život?“

•

„Zákaz potratu diskriminuje ty, kteří si to zasluhují nejméně – mladé, ustrašené ženy bez prostředků, chudé ženy a ženy jiné pleti.“

Všechny uvedené argumenty jsou „závažné případy“. Při jejich vyvracení se postupuje ve dvou etapách. Nejprve ukažte, jak řídké jsou tyto „závažné případy“. Ze všech potratů představují potraty pro znásilnění, incest, deformace plodu a ohrožení života matky méně než 1%. Méně než 2% všech homosexuálů se stalo obětí „zločinu nenávisti“ – to říkají dokonce oni sami. A celá země zažívá každoročně možná dvě stě případů pokusu o tzv. „cenzuru“, zejména od zainteresovaných rodičů, kteří pouze chtějí být součástí demokratického procesu tím, že se snaží zjednat si přístup do knihoven financovaných z jejich daní, aby mohli nějakým způsobem ovlivnit to, co knihovny předkládají jejich dětem. Pak byste měli podat obrázek takového typického případu. Popište typický obrázek ženy, která jde na potrat: je jí 22 let, je bílé pleti, pochází ze středních vrstev, je schopná si potrat sama zaplatit a otěhotněla následkem dobrovolného pohlavního styku. Typický aktivní homosexuál má opakovaně sexuální styk s dospívajícími chlapci, měl více než 500 sexuálních partnerů, ke většině z nich nic necítí, je v podstatě propadlý sexu. Typický nemravný a rouhavý „umělec“ zesměšňuje nám tak drahé přesvědčení, navíc požaduje jako rozmazlené dítě, abychom za své přesvědčení platili daněmi, nebo si postaví hlavu a bude vykřikovat „cenzura“! Pro-life aktivisté si musí uvědomit, že v debatě o morálce činu pouhý důkaz o řídkém výskytu „závažných případů“ a popis běžných typických příkladů nikdy nestačí. Pokud to čas dovolí


25

(jako např. při získávání nových sympatizantů), musí promluvit o tom, jak potrat, sodomie, eutanázie a další činy jsou ve své podstatě špatné, nikdy nemohou být ospravedlněny, ať se dějí zřídka nebo se v té době zdají nutné. Toto je nejpodstatnější část argumentu, avšak je možné, že není možnost ji zařadit do vzrušené situace během diskuse. Odvolávání se na vlastní zájem Zastánci kultury smrti jsou aktivisté, kteří hájí své vlastní sobecké zájmy. Homosexuální aktivisté chtějí speciální privilegia, aby mohli pokračovat v praktikování zvráceného sexuálního styku se stovkami anonymních partnerů. Zastánci potratu podporují zabíjení nevinných nenarozených dětí pro případ, že by tuto proceduru jednou potřebovali oni sami. Zastánci eutanázie požadují „důstojnou smrt“, aby se mohli snadněji zbavit těch příbuzných, kteří se pro ně stali nepohodlnými a zatěžujícími. Zastánci kultury smrti předpokládají, že většina lidí jsou jako oni a proto odvolávání se na sobecký rys člověka jim připadá přirozené. Několik příkladů odvolávání se na vlastní zájem: •

„V USA stojí potrat ve třetím trimestru jen 200 dolarů, ale prenatální péče, porod a donošení plodu téměř 6000 dolarů. Fanatici, kteří jsou proti svobodné volbě, chtějí donutit vás, daňové poplatníky, abyste platili za všechny tyto nadbytečné děti, které se musí finančně podporovat.“

•

„Postavení potratu mimo zákon by bylo neslýchané porušení odluky církve od státu a vynucovalo by od všech žen jakéhokoli vyznání zaujmout v otázce počátku života konkrétní náboženské stanovisko. Pamatujte na má slova – brzy přijdou na řadu antikoncepční metody!“

•

„Svoboda volby je jedna z nejlepších tradic Ameriky a Ústavy. Jestliže dnes dovolíte těm čmuchalům, kteří jsou proti svobodné volbě, aby nám ji vzali, budete je mít zítra pod postelí.“

Nejlepší způsob odpovědi na odvolávání se na vlastní zájem je ukázat obecenstvu, jak zastánce kultury smrti překrucuje fakta, aby vyhovovala jeho závěrům. Poukažte na to, že porod a výdaje na podporu budou možná v prvním roce vyšší, ale postupem času bude toto dítě po celou dobu, kdy bude pracovat, platit daně. Ukažte, že konkrétní náboženské stanovisko na otázku počátku života již bylo všem ženám předepsáno – že život

26


začíná narozením. Vysvětlete, že neohraničená „svoboda volby“ znamená v posledku naprostou anarchii. Použití vyššího stupně nejasnosti Je to záměrné používání nejasných nebo obtížných myšlenek nebo pojmů, aby jednoduchý princip vypadal mnohem složitěji, než ve skutečnosti je. Jestliže se zastánci kultury smrti podaří přesvědčit obecenstvo, že neexistuje způsob, jak odpovědět na tak „obtížnou“ otázku, jako je potrat – tím, že rozšíří tuto morální „šedou oblast“ o všechny možné situace – vyhrál v diskusi, protože je přesvědčil, že kterékoli řešení je správné a že jakýkoliv pokus o omezování chování v dané otázce znamená porušování základních lidských práv. Jinak řečeno, dosáhl toho, že obecenstvo přijalo jeho verzi etiky v dané situaci. Když zastánce kultury smrti používá tuto taktiku, sází na to, že obecenstvo (a jeho oponent) bude příliš nesmělé, než aby zpochybnilo jeho „logiku“ ze strachu, z obavy, aby nevypadali nepoučení a politicky pomýlení. Klasickým příkladem této zásady je samozřejmě jejich argument: „Nevíme, kdy život začíná“. Jiné příklady použití vyššího stupně nejasnosti: •

Frances Kisslingová, presidentka ’Katolíků’ pro svobodnou volbu (CFFC – ’Catholics’ for a Free Choice) říká, že „potrat není nikdy jednoduchý problém. Je to složitá mozaika všeho toho, v co věříme – o rasách, třídách, pohlaví a spravedlnosti, také o sexualitě, vztazích a lásce“ [12] . (Všimněte si, jak se snaží problém komplikovat. Snaží se ho přeměnit na mozaiku, která je tak složitá, že otázku potratu není možno řešit, pokud nevezmeme v úvahu všechno, čeho se dotýká. Jelikož vaše jednání proti by mohlo mít nepříznivý vliv na některé jiné otázky, jste nuceni nejednat jinak. V takovém případě použijte slovní náhražku, abyste ukázali, jak je to nelogické prohlášení: „Rasismus je vždy složitá otázka!“)

•

„Názory na potrat se různí a žádná skupina by neměla nikomu vnucovat své náboženské stanovisko k tak obtížné a v základě nezodpověditelné otázce, kdy začíná lidský život.“ (Všimněte si, že zastánci kultury smrti tvrdí, že potrat je věc náboženství a že zákony o něm by neměl vydávat stát pouze tehdy, když jsou v diskusi úspěšní pro-life aktivisté. V opačném případě se z potratu náhle stává „politická otázka“ a jejich stanovisko se může předepisovat jiným.)


•

27

Další skvost organizace NARRAL: „Zpět k ústřednímu problému osobnosti a práv. I jiné neosoby (prasata, krávy) mají nehty, tluče jim srdce a pociťují bolest - (někteří říkají, že plod pociťuje jen tlak, ne bolest, ale to nevíme s jistotou). Avšak tyto faktory samy o sobě nebrání jejich zahubení.“ [13] (NARRAL a jiní zastánci potratu hlasitě obhajují potrat částečným porodem, při kterém je částečně porozený mozek dítěte vysát těsně před porozením hlavičky. Zeptejte se zastánců kultury smrti, zda by jim vadilo, kdyby se prasata nebo krávy zabíjely tímto způsobem nebo byly roztrhány na kusy jako při potratech vyprázdněním (D&E) a kyretáží (D&C)).

•

167 vědců a doktorů včetně jedenácti nositelů Nobelovy ceny, z nichž všichni jsou zastánci potratu, předalo Nejvyššímu soudu USA v roce 1989 mistrovské dílo nesmyslů k soudnímu případu Webster, v němž stojí: „Mezi vědci nepanuje shodný názor na to, jestli lidský život začíná početím, v určité fázi vývoje plodu nebo při narození. Otázka ’kdy lidský život začíná’ nemůže být zodpovězena odkazem na takové vědecké principy, pomocí kterých předvídáme pohyb planet. Odpověď na tuto otázku závisí na sociálním, náboženském, filosofickém, etickém a morálním přesvědčení a hodnotách každého jednotlivce. . . Jediný ’konsensus’ v této otázce, o kterém je možno říci, že mezi vědci panuje, je, že věda sama nemůže na tuto otázku odpovědět. . . Věda nemůže definovat základní atributy lidského života, tak jako nemůže definovat takové pojmy jako láska, víra nebo důvěra.“

•

„Potrat je složité a obtížné rozhodnutí, které trápí mnoho žen. Nesmíme odsuzovat ženy, které se za těžkých okolností rozhodnou, jak nejlépe mohou. V tom musíme ženám důvěřovat.“ (Zastánci kultury smrti chtějí naznačit, že jakýkoliv čin může být ospravedlněn, jestliže se nad ním člověk dostatečně „trápí“. Omluvili by tedy jednání násilníka, který se „trápí“ nad svými činy?)

•

„Definice ’smrti’ se ve světle nové a pokročilé medicínské technologie změnila. Dnešní lékařská technologie může udržovat lidi naživu ve vegetativním stavu i po desítky let. Musíme najít pro pojem ’smrt’ novou definici, která by vyhovovala měnícím se potřebám společnosti.“

•

Zastánce kontroly porodnosti Garrett Hardin se pokouší posluchače intelektuálně šikanovat používáním pseudo-vědeckých nesmyslů: „Svazek detailních plánů není domem; DNA zygoty není lidský jedinec.

28


Nemáme žádnou morální povinnost tuto kyselinu konzervovat – kdyby tato povinnost existovala, pak by si nikdo nesměl dovolit čistit zuby a dásně, protože se při této brutální operaci zahubí celé stovky DNA denně.“ [14] •

Potratář Warren Hern řekl, že „vztah mezi těhotnou ženou a plodem je možno chápat nejlépe jako vztah mezi hostitelem a parazitem. . . Na těhotenství by se mělo pohlížet jako na biokulturní událost v kontextu jiných lidských nemocí.“ [15]

Nejlepší způsob odpovědi na tuto taktiku je poukázat pomocí paralely a extrapolace (vysvětlení v další části) na to, že takováto „logika“ se prostě nemůže převádět na jiné situace a je proto neplatná. Např. srovnávání DNA s nenarozeným dítětem je vyloženě absurdní a mohlo by být stejně tak použito k ospravedlnění vraždy narozených lidských bytostí. Prohlášení potratáře Warrena Herna je směšné přirovnání pronesené mužem, který si zřejmě myslí, že těhotné ženy jsou ošklivé a jaksi „nemocné“. Konečná odpověď na všechny pokusy o komplikování tohoto problému je zcela jednoduchá: Jestliže člověk není schopen uvědomit si důsledky toho, co dělá, neměl by ve své činnosti pokračovat. Na straně života musíme být vždy opatrní. Zastánci potratu by chtěli, abychom věřili, že ty nejlepší mozky na světě nemohou určit, kdy začíná lidský život – ale kupodivu každá žena, vzdělaná nebo nevzdělaná, to může.

Pět základních taktik diskuse Diskuse o potratu je ojedinělá. Na jedné „straně“ je hnutí pro-life se všemi fakty, které veřejnost nechce slyšet – ne proto, že jsou nepravdivá, ale protože jejich přijetí by znamenalo prodělat obtížné morální sebezpytování a vzdát se určitých „vymožeností“. Na druhé „straně“ je hnutí pro potrat, které má málo faktů, ale uklidňující slova, která veřejnost chce slyšet. To znamená, že hnutí pro-life má v diskusi jednu velkou výhodu a jednu velkou nevýhodu. Výhodu v tom, že má pravdu a pravda vždy nakonec zvítězí. Nevýhodu v tom, že musí vynaložit velké úsilí, aby tato pravda byla představena způsobem, který lidi obrátí. Pro-life aktivista musí být obzvláště přesvědčivý, protože pravda o potratu je obtížně přijatelná a vyžaduje ze strany obecenstva značné psychické úsilí. Je často výhodné zaujmout obrannou pozici. Když budete jednoduše říkat pravdu, nebude to mít na obecenstvo takový dopad, jako když zastánce potratu chrlí lži a slogany a vy je vyvracíte. Když se pokoušíte získat člověka pro hnutí


29

pro-life, samozřejmě jej musíte vždy nechat vyslovit své námitky k vašemu postoji, a pak trpělivě a klidně vysvětlit, proč se jeho námitky zakládají na nepochopení nebo na pro-potratové propagandě, která se neopírá vůbec o nic. Existuje pět způsobů, jak odpovědět na tvrzení zastánce potratu: 1: vyvrácení 2: objasnění 3: paralela

4: extrapolace 5: kombinace všech čtyř

Vyvrácení Je to nejlepší a nejjednodušší způsob zajišťující úspěch v diskusi. Pro-life aktivista odhalí přesnými, pravdivými a přesvědčivými dokumenty přímo a radikálně lež svého oponenta. Každý pro-life aktivista bude mít nejméně jednu příležitost během jakékoliv diskuse a měl by ji vždy využít. Když odhalíte svého oponenta jako naprostého lháře, zničíte tím jeho důvěryhodnost u velké části obecenstva. Mějte však na paměti, že se vám nepodaří obrátit většinu zatvrzelých zastánců potratu, kteří vás poslouchají, protože jejich myšlenkové pochody jsou již zkostnatělé. Nenazývejte svého oponenta „lhářem“, ledaže byste ho při stejné lži přistihli několikrát. Po zastáncích kultury smrti se vyžaduje, aby uvažovali jako oběti v panické, skleníkové atmosféře jejich hnutí. Často skutečně věří, že jejich čísla jsou správná, protože cítí, že jsou správná. Můžete však říci, že „toto prohlášení je lež“, nebo říci vašemu oponentovi, že mu jeho přátelé lhali nebo jej oklamali. Otázka matčiny smrti při nelegálním potratu je klasickým příkladem vyvrácení v diskusi o potratu: 36+6+5 Zastánce potratu: „Nikdy se nevrátíme do doby, kdy byly každý rok zabíjeny tisíce žen pokoutnými šarlatány“. Pro-life aktivista: „Vaše tvrzení, že tisíce žen zemřely následkem nelegálních potratů předtím, než byly potraty zlegalizovány, je naprostá lež. V roce 1972, rok před legalizací potratu, Centrum pro kontrolu nemocí v USA zdokumentovalo méně než sto úmrtí zaviněných nelegálními potraty. Přečtu vám vyjádření dr. Bernarda Nathansona, které přiznává, že tisíce žen jsou čísla lživá a nejsou nic jiného než propaganda. Zřejmě podceňujete obecenstvo, že je schopno samo přemýšlet, když se cítíte povinni podsouvat mu takové lži.“

30


Vyvrácení je zvlášť účinné, když můžete obecenstvu ukázat, že váš oponent byl přistižen při stejné lži již několikrát. Posluchači se tak dovědí, že váš oponent je nejen nečestný, ale i tvrdohlavý. Objasnění V některých případech je tvrzení zastánce potratu tak rozsáhlé, že na něj není možno odpovědět. Musíte svého oponenta přimět k tomu, aby své tvrzení objasnil tak, abyste na něj mohli účinně odpovědět. Téměř vždy můžete při objasnění klást otázky jako: „Jak to myslíte? Jak to víte? Kde máte důkaz?“. Následujícím jednoduchým a neagresivním konstatováním můžete dostat zastánce potratu do úzkých a pro sebe získat převahu: Zastánce potratu: „Vy, kteří jste proti svobodné volbě, jste pouze zuřiví fanatici.“ Pro-life aktivista: „Jak to myslíte? Obviňujete mne nebo mou organizaci, že se dopustila nějakého násilí?“ Zastánce potratu: (rychle a neobratně ustupuje). Pro-life aktivista: (ignoruje oponenta a obrací se k obecenstvu) „Vidíte, čeho se můj oponent snaží dosáhnout. Používá vinu spojenou s myšlenkovou asociací, aby celé naše hnutí charakterizoval stejně jako několik potřeštěných lidí. Je to jako kdyby říkal, že všichni homosexuálové obtěžují děti, protože někteří homosexuálové to dělají.“ Zastánce potratu: „Vy se nestaráte o ženy, vás zajímá jen plod.“ Pro-life aktivista: „Jak to myslíte? My máme pětkrát více krizových center pro těhotné ženy než vy potratových klinik. My poskytujeme desítkám tisíců žen jídlo, ubytování, vzdělání a všechno ostatní, co potřebují. Vaše potratové kliniky to nedělají. Tam jim jen vyškrábnou dělohu a vystrčí je za dveře. Takže co tím vlastně míníte, že my se o ženy nestaráme? Kolika ženám, které si chtěly dítě ponechat, jste vy poskytli střechu nad hlavou?“ Zastánce potratu: „O to tu nejde. . . “ Pro-life aktivista: (ignoruje oponenta a obrací se k obecenstvu) „Odmítá odpovědět a tím nám říká, že nikdy neposkytl přístřeší těhotné ženě.


31

32

A to říká sám o sobě, že je pro svobodnou volbu! Zkuste udělat následující pokus, abyste viděli, kdo se skutečně stará o těhotné ženy. Zavolejte na místní potratovou kliniku a řekněte jim, že jste těhotná, ale že si chcete dítě ponechat a potřebujete finanční pomoc na jídlo a nájem. Vysmějí se vám a zavěsí, protože jim jde o obchod. Nejsou tam proto, aby ženám pomáhali, ale aby z toho měli peníze. Pak zavolejte místní krizové centrum pro těhotné a poproste o totéž. Ti budou rádi, že vám mohou pomoci. Pak rozhodněte, kdo se opravdu stará o ženy.“

o která by se mohl opřít, a proto užívá slova jako „cítit se dobře“ a promyšlené slogany, které se obecenstvu budou líbit, pokud je nezpochybníte. Bude se snažit zalíbit takovými pojmy jako svoboda, „volba“ a osobní autonomie. Musíte ukázat, že tato tvrzení nemají žádnou podstatu: Zastánce potratu: „Potrat je přece naprosto legální. To znamená, že nemáte právo se do toho míchat!“ Pro-life aktivista: „Takže vy jste jeden z těch, kteří říkají, že co je legální, je etické a morální. To znamená, že byste neudělal nic, když byli zabíjeni Židé ve 2. světové válce. Německý Bundestag prohlásil, že genocida Židů je „zcela legální“. To znamená, že jste podporoval apartheid, když ho vláda Jižní Afriky pokládala za „zcela legální“. To znamená, že nesouhlasíte s homosexuálním chováním, protože Nejvyšší soud USA v případu Hardwick prohlásil schvalování sodomie za neústavní. To jsem nevěděl, že jste takový zpátečník! A předpokládám, že by z vás byl také dobrý otrokář – vždyť to bylo koneckonců také zcela legální!“ description

Jestliže jsou tvrzení vašeho oponenta očividně chybná, požadujte po něm důkazy. Vystačíte s otázkou „Jak to víte?“. Váš oponent bude donucen k pokusu změnit téma nebo použít nejasná slova v naději, že obecenstvo zapomene na jeho původní tvrzení. Nesmí z toho však vyklouznout – stále na něj musíte útočit! Čím více se bude snažit vyhnout se odpovědi, tím více obecenstvo pozná, jak je úskočný a nečestný. Paralela Je to nejběžnější taktika, kterou pro-life aktivisté používají, aby odhalili v samém základě nelogičnost výroků zastánců potratu a je to velice účinná zbraň. Je to jakýsi druh „slovního karate“. Argumenty vašeho oponenta se obrátí proti němu. Jen dobrý argument obstojí a je možno jej vztáhnout na různé situace. Slabý argument se zakládá na etice dané situace a zastánce kultury smrti často obhajuje „zvláštní případy“, které není možno jinde použít. Paralela spočívá v tom, že argumentaci svého oponenta jednoduše použijete v podobné situaci v jiném kontextu a ukážete, jak je jeho argumentace nelogická. Klasickým příkladem je výrok ’Katolíků’ pro svobodnou volbu v brožurce „Nejsi sám“: „Jestliže důkladně zkoumáš své svědomí a pak se rozhodneš, že potrat je ten nejmorálnější čin, jaký v dané situaci můžeš udělat, nehřešíš. Proto nejsi exkomunikován. Ani se z něho nemusíš zpovídat, protože v tvém případě není potrat hříchem.“ Nahraďte ve výše uvedeném výroku slovo „potrat“ slovy „bombardování potratových klinik“ a uvidíte, jak nelogické je toto tvrzení. Lidé, kteří vyhazovali potratové kliniky do vzduchu, používali přesně takovou argumentaci, ale žádný ze zastánců kultury smrti by s tím určitě nesouhlasil. Paralelu můžete používat stejně jako Ježíš používal podobenství, abyste obecenstvu ilustrovali, oč vám jde. Musíte mít na paměti, že zastánce potratu je dobře vyškolen v používání novořeči 7. Váš oponent nemá žádná skutečná fakta,


Extrapolace Váš oponent se určitě zaměří na „obtížné případy“. Použitím extrapolace 8 jen rozšíříte jejich argumenty, aby zahrnuly aktuální situace. Základem je vymezit pole působnosti vašeho oponenta, tzn. znát „argument plnovousu“ (kolik má plnovous mít přesně vousů a jak dlouhé musí být, aby je bylo možné považovat za plnovous.) Váš oponent musí přesně říci, které potraty schvaluje. Určitě potrat „kvůli znásilnění, incestu a zachránění života nebo zdraví matky“. Ale co brutální potraty částečným porodem ve třetím trimestru těhotenství kvůli pohodlí? A co potraty kvůli výběru pohlaví? Nebo když žena chce potrat, protože chce vypadat pěkně ve svých nových plavkách – případ Conn. v. Conn., který byl řešen u soudu. Proti „obtížným případům“ svého oponenta musíte postavit ty „nejjednodušší případy“, abyste dokázali, že podporuje všechny potraty z jakéhokoliv důvodu 9 a jakkoliv triviální. Tato taktika vám dává velkou příležitost vysvětlit obecenstvu, že potrat je legální během celých devíti měsíců těhotenství, 7 8 9

Je používán jazyk, který zastiňuje pravou podstatu věci a prezentuje dané téma slovy, která se hezky poslouchají. Lze použít i termín ’přehánění’. V České republice do 12. týdne, do 24. týdne z genetických důvodů, případně ze zdravotních důvodů až do porodu.


33

34


a to z jakéhokoliv důvodu. Popište, jak potratáři James McMahon a Martin Haskell prováděli většinu svých hrůzných potratů částečným porodem na zcela zdravých nenarozených dětech a zcela zdravých ženách. Váš oponent bude donucen buď obhajovat „právo“ na potrat pro pohodlí a pozdní potraty nebo se bude snažit problém „rozmáznout“, protože si bude dobře vědom, že velká většina obecenstva s potraty „pro pohodlí“ – a těch je 99.3% – nesouhlasí. Nenechte svého oponenta na pokoji! Využijte své výhody!

Pro-life aktivista: „Nikdy jsem nikomu neřekl, co má se svým tělem dělat.“

Zastánce potratu: „A co znásilnění a incest?“

Pro-life aktivista: „Proč?“

Pro-life aktivista: „Dobrá. Znásilnění a incest. Jste ochoten tvrdit, že byste povolil potrat pouze pro znásilnění a incest, když ty představují jen jednu pětinu z 1% všech potratů v této zemi? A co když je žena příliš mladá, příliš stará, má hodně dětí, selhala antikoncepce nebo prostě nechce další nemanželské dítě? Co když dítě není správného pohlaví? Mimochodem, souhlasíte s potraty kvůli výběru pohlaví? Nejste ve skutečnosti pro potrat na požádání, z jakéhokoliv malicherného důvodu?“

Zastánce potratu: (dlouhá pausa) „Protože je ve mně. Je to část mého těla.“

Zastánce potratu: „Požadujeme svobodnou volbu!“ Pro-life aktivista: „Aha, to zní velmi vlastenecky. Kdo by mohl být proti!? Ale my teď tuto logiku používáme pro zabíjení novorozeňat s vadou a nemocných dospělých. Pedofilové se jí dožadují, když chtějí mít přístup k vašim dětem. Když klademe důraz na úplnou osobní svobodu, mluvíme vlastně o anarchii. Násilníci by tedy měli mít právo na volbu znásilnění. Ti, kteří bombardují kliniky by měli mít právo na volbu zničení kliniky. To, co zde předvádíte, je nelegitimní přirovnávání ’volby’ k ’etickému chování’.“ description Kombinace všech čtyř Všechny zmíněné taktiky je možno kombinovat, abyste zmátli a dezorientovali svého oponenta a také ukázali obecenstvu, jak jsou jeho argumenty nelogické a sobecké. Musíte řídit průběh diskuse a „vyprovokovat“ svého oponenta, aby vysvětlil nejnepříjemnější aspekty svého postoje. Přinuťte jej, aby vysvětlil, co svými slogany skutečně míní. Tím se všem odhalí, že jeho výroky se neopírají o logiku. Zastánce potratu: „Nemůžete mi říkat, co mám dělat se svým tělem!“

Zastánce potratu: (po zmatené pause) „Ale – to mně teď právě říkáte!“ Pro-life aktivista: (nesouhlasně kýve pomalu hlavou, s tolerantním úsměvem) „Ne, to neříkám. Proč si to myslíte?“ Zastánce potratu: „Plod je částí mého těla.“

Pro-life aktivista: „Takže je částí vašeho těla, protože je ve vás?“ Zastánce potratu: „Ano!“ Pro-life aktivista: „Takže jsme částí tohoto pokoje jsme-li v něm. . . a když jedete autem, jste částí toho auta. . . Teď už to chápu.“ Buďte opatrní při těchto otázkách. Zastánci potratu rádi dlouho mluví a chtějí obecenstvo ochromit přívalem „příjemných“ slov a frází. Ať na vaše otázky odpovídají krátce. Jestliže odmítají odpovídat stručně, můžete je obvinit z vyhýbavosti.

Příprava na veřejnou diskusi Pro-life aktivista má nad zastáncem kultury smrti obrovskou výhodu, protože postoj zastánce kultury smrti je logicky a teologicky neobhajitelný. Úkolem pro-life aktivisty je ukázat, jak absurdní a destruktivní je filosofie zastánce kultury smrti a jak rozumný je postoj pro-life aktivisty. Kontrast mezi těmito dvěma postoji ještě posílí sdělení pro-life aktivisty. Aby naděje na rozhodné vítězství v diskusi byla větší, musí se pro-life aktivista připravovat na konfrontaci tak, jak by se připravoval na jakýkoliv jiný úkol. Jestliže své diskusní schopnosti dostatečně procvičuje a vybrušuje, bude mít zaručeno vítězství v každém slovním střetnutí s oponentem. Mějte na paměti, že vaše taktika a přístup se bude lišit podle toho, zda diskutujete se zastáncem potratu nebo se pokoušíte získat nové sympatizanty. Jestliže se připravujete na získávání nových sympatizantů, použijte pouze první tři přípravná diskusní pravidla.


35

Sedm parametrů pro úspěšnou diskusi nebo prezentaci Parametr

Definice

Příklad

Poslání

specifický cíl, kterého je třeba dosáhnout

přesvědčit obecenstvo, aby hlasovalo pro pro-life vyhlášku vyžadující souhlas rodičů pro dívky mladší 16 let

Zaměření

osoba nebo skupina, kterou je třeba ovlivnit

stočlenné obecenstvo, které má být relativně konzervativní a přátelské

Opozice

osoby nebo skupiny, které se budou přímo nebo nepřímo snažit zastavit poslání

Podle vašeho výzkumu lesbička, která eskortuje na potratovou kliniku, je náchylná k hysterii a k absurdním tvrzením a obviněním; její minulost prokazuje, že byla obviněna z dvojitého fyzického násilí na pro-life aktivistech a že je členkou pedofilní skupiny, která chce, aby zákonné souhlasy pro všechny věkové skupiny byly zrušeny.

Prostředky

osoby nebo zařízení, které pomohou dosáhnout poslání

inteligence, zkušenosti v diskusi, znalosti, sada přenosných modelů plodu, sada diapozitivů s tématy, na které chcete upozornit, vnitřní převaha pro-life pozice

Prostředí

pracovní podmínky pro splnění poslání

diskuse v dobře osvětleném středoškolském sále, po níž následuje dlouhá řada otázek a odpovědí

Znalost

znalosti, které pomohou dosáhnout poslání

právní, biologické a teologické údaje podporující pro-life postoj a znalost slabostí oponenta a jeho všeobecně pro-potratové pozice

Taktiky

metody, které používáte za účelem dosažení poslání

Plánujete, že vaše oponentka „povede“ diskusi, abyste mohli rázně vyvrátit některé z divokých tvrzení, které určitě pronese. Také využijete objasnění, extrapolace, paralely a kombinace všech těchto taktik.

36


Znát své poslání Tak jako existuje širší poslání pro pro-life aktivistu jako celek, existuje užší poslání pro každý pro-life úkol, který chce člověk splnit. Proto je nutné, aby pro-life aktivista věděl, proč diskutuje se zastáncem kultury smrti. Posláním pro-life aktivisty není představit svého oponenta jako nevědomého, směšného nebo hloupého, jakkoliv se to může zdát lákavé nebo snadné. Posláním je představit postoj pro-life aktivisty jako rozumný ve srovnání s postojem zastánce potratu. Poslání je nejdůležitější ze sedmi parametrů, které je třeba sledovat, aby diskuse byla úspěšná. Tyto parametry jsou popsány v předcházející tabulce. Je důležité vyhnout se zastrašování nebo terorizování vůči svému oponentovi, i když se to v tom okamžiku může zdát oprávněné. Lidé obvykle sympatizují s tím, kdo prohrává a pokud se pro-life aktivista jeví jako ten, kdo stíhá svého oponenta, prohraje v očích obecenstva, i když jsou jeho fakta nenapadnutelná. Mějte na paměti, že zastánci kultury smrti umí hrát úlohu oběti velice dobře a dělají to bez váhání vždy, když je jim to ku prospěchu. Zvláště diskutéři z PPFA a neofeministických skupin se neustále představují v roli prohrávajícího, aby získali sympatie publika. Jejich představitelé zdůrazňují, jak jsou vyděšeni a postrašeni „brutálními lidmi“, kteří „obtěžují a zastrašují ženy“ a jsou částí „pečlivě řízené kampaně namířené proti ženám všech ras, aby je obrali o jejich nejzákladnější lidská práva“. Jejich diskutéři jsou obvykle umírněné babičkovské typy a pro-life aktivista se bude jevit ve špatném světle, když takovou babičku slovně napadne. Nejlepší způsob, jak vyvrátit lži nebo triky, které zastánci kultury smrti používají pro získání sympatie, jsou holá fakta. Pro-life aktivista by se neměl obávat energicky popřít a dokázat nesprávnost klamných tvrzení a sloganů. V sázce jsou životy a duše! Především musí pro-life aktivista zůstat klidný a rozumný a popsat obecenstvu úskok, který se mu jeho oponent snaží vnutit. Znát své téma Toto je druhé ze dvou naprosto nutných přípravných pravidel. Kdo zná své téma, je schopen překonat některé jiné nedostatky během diskuse. Ale nic ho nezachrání, jestliže nemá téma pevně v rukou! Je přirozené nevšímat si nebo se vyhýbat důkazům, které narušují nebo ohrožují situaci člověka. Simon a Garfunkel zpívají ve své baladě „The Boxer“: „Člověk slyší, co


37

chce slyšet a na ostatní nedbá.“ Zatímco postoj pro-life je podepřen obrovským množstvím údajů a logického uvažování, nezná průměrný zastánce kultury smrti ani základní čísla a fakta, která zkušený pro-life aktivista zná zpaměti. To může být obrovská výhoda pro pro-life diskutéra, protože jeho oponent bude nucen uchýlit se k prázdným sloganům, které jsou lehce vyvratitelné. Taktika rychlého vyvrácení nepravdivé statistiky nebo tvrzení zastánců kultury smrti s podloženými důkazy je velice efektivní a zastánce kultury smrti téměř nikdy nebude moci získat zpět počáteční iniciativu poté, co pro-life aktivista ostře odsoudil v diskusi nějaké nepravdivé tvrzení. Nic neovlivní obecenstvo více, než osoba, která rychle a věcně vyvrátí oponentovo tvrzení podloženými informacemi. Je přínosné mít s sebou informace, které se vztahují k tématu diskuse, aby do nich bylo možno v případě nutnosti během diskuse nahlédnout. Znát sám sebe Může to znít jako samozřejmost, ale je nesmírně důležité, aby diskutér znal své síly a nedostatky, než se pustí do „slovní potyčky“. Během diskuse musí využít svých sil a pracovat na odstranění svých slabostí, až mu v napjaté situaci nečiní potíže. Mnoho lidí je na smrt vystrašeno při pomyšlení, že by měli diskutovat před davem lidí. Ale každý pilot, který řídil Boeing 747 s právě tolika lidmi, byl pravděpodobně vyděšen při pomyšlení na obrovskou zodpovědnost. Studium, praxe a přísné sebe-zkoumání pomůže odstranit chyby, které mohou být v diskusi na škodu. Diskutéři by měli mít nebo by si měli osvojit schopnost pamatovat si detaily, dávat pozor na důležité body a chyby, zachovat rozvahu pod tlakem, myslet dopředu a předvídat. Slabosti, které by se měli pokusit odstranit, zahrnují výbušnost, která vede k napadání oponenta, sklon k rozrušení a nervozitě a neschopnost naslouchat pozorně i pod tlakem. Znát svého oponenta Velkou pomocí v diskusi může být důkladné prozkoumání oponentova pozadí a postojů, vlastností a činů jeho organizace. Tento druh „interních“ nebo speciálních informací je známý jako „zpravodajská služba“. Důležitá věc, kterou je třeba si zde zapamatovat, je, že všechny vaše zdroje informací by měly být přístupny veřejnosti. Jestliže budete používat klepy a povídačky nebo informace z pochybných zdrojů, může být na vás podána žaloba pro urážku na cti. Můžete začít vyhledáváním osobních informací o oponentovi, s kterým budete diskutovat. Když je někdo nový

38


přijat nebo z organizace odchází, popisuje informační bulletin zastánců potratu podrobně jeho život a bohatě ho zahrnuje chválou. Jestliže je vaše diskuse důležitá, spojte se s pro-life skupinami v místech, kde váš oponent předtím bydlel, abyste získali nějaké informace. Hledejte klíčové momenty v oponentově výchově, zda se chlubí tím, že měla potrat (což může vysvětlit mnoho). Pochází z katolické rodiny? Proč je vlastně činná v pro-potratové kampani? Můžete získat několik zásadních citátů z jejich informačního bulletinu, které by usnadnily pochopení a kterými byste je mohli během diskuse překvapit? Zastánce kultury smrti možná přijde s příběhem jako „Už nebudu mlčet“ („Silent No More“) o přítelkyni nebo příbuzné, která zemřela následkem nelegálního potratu před rozhodnutím Roe v. Wade. Jelikož alespoň 99% těchto příběhů jsou naprosté lži, můžete svého oponenta zdiskreditovat, jestliže dokážete, že příběh se nezakládá na pravdě (obstarejte si spolehlivou dokumentaci)! Pokud je „zesnulý příbuzný“ sestra, teta, dcera nebo matka, byla by tato informace v záznamech přístupných veřejnosti a nebylo by těžké ji překontrolovat. Frank Mendiola, pro-potratový aktivista z Los Angeles, velice uškodil své organizaci, když vyprávěl prezidentovi USA příběh o své sestře-dvojčeti, jak zemřela na kuchyňském stole při nelegálním potratu. Nakonec se zjistilo, že Mendiola byl jedináček! Při jiné debatě byl šokován „zastánce ženských práv“, když jeho oponent předložil důkaz, že tento „zastánce ženských práv“ svou ženu několikrát zbil. Především se snažte pochopit postoj svého oponenta. To vám umožní předvídat jeho argumenty a přizpůsobit vaši odpověď. Měli byste také znát způsob, jakým váš oponent diskutuje. Stupeň vaší útočnosti bude na tom hodně záviset. Diskutéři uvnitř každé pro-potratové organizace jako by byli uliti z jedné formy, ale způsob se někdy od skupiny ke skupině velice liší. Když je vaším oponentem osoba z organizace jako Národní organizace pro ženy (NOW – National Organization for Women) nebo radikální feministka, zjistíte, že jsou obvykle velmi agresivní a používají hrubé a extrémní výrazy. V takových případech je lépe „držet se v diskusi zpátky“ a zaujmout na několik prvních minut spíše defenzivní postoj. Tím vlastně svému oponentovi poskytnete lano, na kterém se sám oběsí: bude mít hloupé poznámky, které můžete ihned napadnout. Nic neudělá na obecenstvo větší dojem než efektivní protiargument. Jestliže se rozhodnete zkusit tento způsob, dbejte na to, aby vám váš oponent nezabral všechen čas, který je k debatě vyhrazen. Jestliže proti vám stojí někdo z PPFA nebo NARRALu, budete asi chtít zkusit jiný způsob diskuse. Tito lidé jsou pečlivě školeni v používání uklidňujícího, lichotivého jazyka


39

a novořeči. Budou mluvit nekonečně dlouho o tématech, které vyvolávají „dobrý pocit“ a jsou naprostí mistři v tom, jak se vyhnout aspektům zabíjení dětí před narozením, což je pro ně zahanbující. Za chvíli se budete cítit jako byste byli v místnosti, která je plná cukrové vaty, protože váš oponent se bude pokoušet zahrnout vás a obecenstvo slovy. Jestliže diskutujete s člověkem, který používá tuto taktiku, přejděte ihned do útoku. Buďte útoční! Větší pro-potratové skupiny mají spoustu trapných omylů a chybných citátů, které můžete uvést. Nepusťte svého oponenta! Stále na něj tlačte a pokuste se získat pro sebe co nejvíce času. Když by váš oponent měl příležitost, mluvil by nesmyslně a zabral by všechen čas, který je vyhrazen pro diskusi. Když diskutujete s někým z PPFA nebo NARRALu, zdůrazněte obecenstvu, že hovoří pouze o pocitech a pojmech, kdežto vy uvádíte fakta, a statistiky. Možná bude potřeba upozornit na tuto skutečnost přímo obecenstvo, zatímco oponenta ignorujete. Je důležité mít vědomosti o svém oponentovi, ale je mnohem jednodušší vyhledat „interní“ údaje o pro-potratových skupinách, se kterými je spřízněn. Když budete moci předložit kompromitující informace o jeho organizaci, bude donucen hájit její extrémní postoje a když je bude popírat a zavrhovat, bude vypadat neloajálně a nedůsledně. Pátrejte po výrocích, které dokumentují jejich taktiku, po hloupých nebo neobhajitelných citátech a aktivitách na místní a národní úrovni. Nejlepším způsobem, jak se tohoto úkolu zhostit, je získat starší výtisky informačních zpravodajů. Mají je všechny pro-potratové skupiny: místní a národní kanceláře PPFA, NOW, Radikální ženy (Radical Women), komunistické skupiny atd. Můžete také získat jejich materiály od známých pro-life aktivistů, kterým se podařilo dostat se do jejich adresáře, najít je v knihovnách nebo přemluvit kamaráda, kterého pro-potratáři neznají, aby navštívil jejich kancelář za účelem „výzkumu“. Mnoho skupin zastánců kultury smrti a jejich pobočky mají také internetové stránky, které jsou přecpány dobrými informacemi, mnoho z nich je archivováno. Existuje mnoho slabých míst, kterých můžete během diskuse využít. Odmítá organizace vašeho oponenta nucený potratový program v Číně? Jestliže ne, proč? Jak se staví k potratům pro výběr pohlaví? K potratům částečným porodem ve třetím trimestru z pohodlí? Žalovali místní pro-life aktivisty a přísahali křivě u soudu? Soudní záznamy jsou všeobecně dostupné v právnických knihovnách a také u místních pro-life advokátů, kteří byli v těchto případech zainteresováni. Proveďte tento výzkum s cílem stále držet oponenta v obraně tím, že upozorníte na mnoho nedůsledností, které jsou přirozené v jejich osobních a organizačních filozofiích.

40


Znát své obecenstvo Musíte znát příznačné vlastnosti vašeho obecenstva, protože vaše taktiky a myšlenky by měly být ušity na míru lidem, které se snažíte oslovit. Musíte vědět, jaké má obecenstvo zájmy, a energicky na ně zapůsobit. Např. jestliže debatujete v místním rádiu, které má převážně pro-potratové posluchače, nebudete mnoho času věnovat citacím z Bible. Oni se o Bibli nezajímají. Zastánci kultury smrti jsou přesvědčeni pouze jejich typem „logiky“ – ne kázáním. Musíte získat důvěryhodnost tím, že budete apelovat na představu, kterou mají o sobě posluchači – „volnomyšlenkáři“ přístupní názorům. Musíte přesvědčit pro-potratové obecenstvo, že váš oponent je sám vším tím, z čeho obviňuje vás: nedůsledný a přísný ve filosofii (dva neodpustitelné liberální hříchy New Age). Nemilosrdně odrážejte jasné pro-potratové nedůslednosti: potraty pro výběr pohlaví používané proti nenarozeným ženám, podpora (nebo alespoň odmítnutí odsouzení) nucených potratů v Číně, pro-potratová neúcta k zákonům zatímco pro-life aktivisté je musí podle nich pečlivě dodržovat a mnoho jiných neobhajitelných protikladů. Jestliže hovoříte „live“, ujistěte se, že budete mít dostatek času na dotazy ke konci diskuse. Pro pro-life aktivisty není nic užitečnějšího, než odpovídat na nepřátelské otázky klidně, logicky a odborně. Rovněž je dobré, aby se obecenstvo delší dobu aktivně účastnilo diskuse, aby se diváci mohli zeptat na to, co chtějí slyšet. Vyplatí se mít několik pro-life aktivistů v obecenstvu, kteří by kladli otázky, které se zdají nepřátelské, ale ve skutečnosti jsou to dopředu naplánované „pýchavky“, které vyvrátí většinu základních pro-potratových postojů. Např. jestliže se téma neprodiskutovalo (což je v každém případě nepravděpodobné), ať se pro-life „pýchavka“ zeptá na všechny ty tisíce žen, které každoročně umíraly následkem nelegálního potratu. Ať už je pro-life diskutér připraven jakkoliv, někdy je velice složité zabodovat u nepřátelského publika, které si již vytvořilo hromadné mínění. Možná se pro-life diskutér uprostřed rozumného tvrzení najednou ocitne v situaci, kdy obecenstvo začne hučet, kroutit hlavou, obracet oči v sloup – neintelektuální reakce tak typická pro uzavřené mínění. Lidé, kteří takto reagují, neměli dostatek času přemýšlet o tom, co bylo řečeno; jednoduše ukazují podmíněnou reakci. Společnost a přátelé je vychovali, aby okamžitě odpovídali politicky správným způsobem. Takováto příčina a důsledek jsou tak jednoduché a bezmyšlenkovité jako hladový pes, který slintá, když cítí a vidí syrové maso. Je to velice nebezpečné. Lidé takto zpracovaní mohou být jednoduše svedeni a kontrolováni populárním stanoviskem, aniž by


41

věděli, co se děje – ale jsou celou dobu pevně přesvědčeni, že mají pravdu. Jsou to utlačovaní pěšáci a ani o tom neví. Jsou účinně skryti před realitou silnými myšlenkovými filtry. Jestliže hovoříte v nějaké podnikatelské organizaci, můžete zdůraznit zhoubné demografické důsledky potratu na její obchod (méně lidí znamená méně obchodu). Rozdejte jim letáčky se statistikou, na které se mohou dívat, zatímco vy mluvíte, a které si rovněž mohou odnést domů. Jestliže hovoříte v kostele, zjistěte, jaká stanoviska zastávají duchovní a jejich kongregace. V misijním společenství zdůrazněte, že místo před potratovými klinikami je primárním misijním územím, poproste o dobrovolníky a upozorněte na jejich povinnost podle Přísloví 24:11-12. Buďte znalí Bible! Mnoho skvělých citací z Bible podporuje křesťanskou činnost a zvláště pro-life činnost. Jestliže vaše obecenstvo pochází z církví, jejichž členové nechtějí být tak „fanatičtí“, snažte se je zapojit do aktivit, které jsou lépe „sociálně přijatelné“ – např. krizová centra pro těhotné. Jakmile se dostanou do pro-life hnutí, postupně uvidí, jaké další možnosti jsou jim otevřeny. Jestliže je církev beznadějná, můžete požádat o dary. Později možná budete moci získat ty, kteří darovali peníze na pro-life účely, takže si dobře schovejte jejich jména. Znát prostředí diskuse Nejdůležitější částí vašeho diskusního prostředí je moderátor – pokud tam nějaký je. Zjistěte, kdo to je, a jeho postoj. Je k pro-life aktivistům nepřátelský? Má připraven nějaký pro-potratový slogan, který stále navzdory důkazům znovu a znovu opakuje? Jestliže to je skutečně abortofil do morku kostí, budete diskutovat se dvěma lidmi zároveň. Může to být opravdu složité, ale když obecenstvu brzy dokážete, jak je moderátor zaujatý, nepřátelský a nefér, bude diskuse snad jednodušší. Také získáte sympatie mnoha diváků či posluchačů, jestliže to vypadá, že oponent má početní převahu. Je výhodné předem místo prozkoumat. Přijeďte nejméně půl hodiny předem. Ujistěte se, že potřebné audiovizuální zařízení je na místě a funguje. Možná chcete použít tabuli. Zajistěte, aby bylo dostatek místa na sezení. Možná budete moci vystavit u vchodu do místnosti literaturu. Požádejte někoho, ať stojí u literatury, aby „záhadně“ nezmizela. Jestliže přijdete brzo, najděte si tu nejlepší židli a uvelebte se v ní. Urovnejte si materiály (pokud nějaké máte), abyste k nim měl snadný přístup. I kdyby moderátor nebo zastánce kultury smrti požadoval, abyste nepoužívali audiovizuální materiály, přesto je přineste. Připravte se, zopakujte si úvodní argumentaci, napijte se (ale ne moc. . . ) a uvolněte se.

42


Pravidla efektivní diskuse Začít a skončit rázně Můžete se chopit iniciativy a udržovat ji tím, že začnete diskusi správně. V mnoha případech moderátor umožní každé straně jednu nebo dvě minuty na úvodní řeč. Tuto byste měli mít připravenou a nacvičenou den předtím. Měla by zahrnovat následující tři body, přednesené ostře a pregnantně. Každý bod by měl trvat asi dvacet sekund, celkově asi minutu. 1. Stručně načrtněte charakter a cíl vaší organizace, např. „Já jsem z organizace Human Life International, která zachránila stovky tisíců dětí a matek na celém světě od hrůz potratů pomocí výchovy, vzdělání a jiných forem činnosti.“ 2. Oznamte dva nebo tři specifické body, kterých se budete chtít při diskusi dotknout, např. „Rád bych dnes zdůraznil tři body: 1) že potrat je všeobecně pro ženu špatným řešením, 2) že pro-potratáři ženu k potratu popohánějí bez poskytnutí času na promyšlení a bez informování o faktech, a 3) že potrat je spíše pokrokem v mužských právech než ženských a má přímo zbavit vykořisťovatelské muže jakékoliv zodpovědnosti za jejich sexuální jednání.“ 3. Načrtněte všeobecné slabosti pro-potratové pozice vašeho oponenta: „Rád bych, abyste si během diskuse všimli, že já vám nabízím fakta, čísla a citace s referencemi, zatímco můj oponent se bude spoléhat výhradně na mínění, city a bezvýznamné slogany, které se dobře poslouchají.“ (Tento poslední bod je záměrný, aby se váš oponent cítil nesměle a trochu nervózně. Zmiňujte se o něm během diskuse vícekrát, pokud to bude vhodné.) Předtím, než vejdete do studia, by váš závěr také měl být již zcela naplánován. Bude to na závěr diskuse a toto si posluchači nejvíce zapamatují, zejména, jestliže bude ostrý a stručný. Měli byste znovu během jedné minuty zdůraznit tři body.


43

1. Zopakujte vaše dva nebo tři nejdůležitější body (stejné jako na začátku diskuse). 2. Shrňte a zopakujte největší chybu vašeho oponenta během diskuse a přirovnejte ji k jeho filozofii. 3. Pokud jste diskusi vyloženě nezpackali, oznamte jako fakt, že se váš oponent prezentoval neefektivně a zmiňte se o tom, že se opíral o mínění a city, zatímco vy jste respektovali posluchače tím, že jste jim předložili fakta a statistiky. Okamžitě převzít kontrolu nad diskusí Veškerá mentalita zastánců kultury smrti je zkonstruovaná kolem filosofie, která se dá vyjádřit slovy „kontrola“, „boj“ a „emancipace“. Téma „kontroly“ je hlavním tématem knih radikálních feministek s komickými tituly jako Zmocněte se svého těla a Sexuální politika masa. Zastánce kultury smrti chce a potřebuje kontrolovat (zničit) svoji plodnost, kontrolovat kdy a kde zemře a odmítat náboženství jako „utlačující, řídící a posuzovací“. Musí být osvobozen od jakéhokoliv omezování Toto je podstatná část osobnosti zastánců kultury smrti. Zbavení volby znamená pozbýt kontroly, což je kletbou zastánce kultury smrti. Když pro-life aktivista brzy převezme kontrolu nad diskusí, jeho oponent se obvykle rozčílí, bude zmaten a jeho tvrzení budou stále radikálnější. Jestliže bude pro-life aktivista trvale a neústupně vyvíjet nátlak, není zcela vyloučeno, že oponent začne vykřikovat slogany nebo dokonce úplně zanechá diskuse a bude hlasitě nadávat. Pokud se tak stane, pro-life aktivista samozřejmě vyhrál. V mnoha případech je možno převzít kontrolu ještě předtím, než diskuse vůbec začala. Když pro-life aktivista může vyvíjet nátlak na svého oponenta před diskusí tím, že mu ukáže sílu svého postoje nebo se zmíní o nedávném vítězství pro-life pozice nebo typickém omylu zastánců kultury smrti, myšlení jeho oponenta vyjede ze zavedených kolejí a on si vylije na pro-life aktivistovi zlost ještě před začátkem diskuse. Můžete však začít z druhé strany, pokud vás oponent nezná. Zastánci kultury smrti si myslí, že všichni ti, kteří jsou proti nim, jsou ze středověku, zpátečníci a ignoranti faktů. Toho můžete využít před diskusí, kdy se budete tvářit jako milý, váhavý, nezkušený pro-life aktivista a potom během diskuse ohromit svého oponenta fakty a útočným stylem. Důležité je získat okamžitou kontrolu nad diskusí silným a jasným úvodním konstatováním.

44


Možná že je to samozřejmé, ale nejlepším způsobem kontroly diskuse je mluvit více než oponent. Toho můžete dosáhnout následovně. Jednak můžete vaše tvrzení nebo odpovědi uvést frází jako: „Rád bych zde upozornil na tři body.“ Můžete body očíslovat a když budete hovořit poměrně rychle, obecenstvo získá hodně informací. Každé přerušení ze strany oponenta nebo moderátora se bude zdát neslušné. Jestliže tuto taktiku použije zastánce kultury smrti, může být složité jej přerušit. Avšak je možné jej slušně přerušit. Např. můžete říci moderátorovi: „Promiňte, ale můj oponent zrovna pronesl mylné tvrzení. Rád bych to vysvětlil.“ Používání diapozitivů nebo jiných pomůcek také může udělat na obecenstvo správný dojem v tom, že jste připraven lépe než váš oponent. Pokud ponecháte diapozitivy na plátně, zatímco váš oponent hovoří, obecenstvo se nebude na něj tak soustředit. Diapozitivy mohou být také užitečné v nepřátelské situaci, kdy vám moderátor nedá slovo. Vizuální slovo je vždy impozantnější než mluvené slovo. Vašeho oponenta zneklidní a rozčílí i model plodu. Pozornost od něj odvrátí i demonstrační hesla nebo velké barevné obrázky potracených a zdravých nenarozených dětí, kterými můžete ozdobit místnost. Rovněž může vašeho oponenta zneklidnit i několik vašich přátel v první řadě, kteří budou mít na sobě pro-life trička. Jestliže se vám absolutně nedaří přerušit diskusi kvůli předpojatosti moderátora, vaši přátelé v obecenstvu mohou pomoci např. tím, že zakřičí: „Dejte mu [jim] také slovo!“ Držet se tématu Každý zkušený pro-life aktivista vám řekne, že pro zastánce kultury smrti je nejcharakterističtější jejich neschopnost DRŽET SE TÉMATU. Všechny taktiky zastánců kultury smrti jsou soustředěny kolem nucené touhy po odvedení pozornosti od zabíjení nenarozených dětí. To je ten známý „A CO?“ syndrom. „A co týrané děti?“ „A co přelidnění?“ „A co trest smrti?“ „A co životní prostředí?“ „A co jaderná válka?“ „A co práva homosexuálů?“ „A co práva zvířat?“


45

Pro odvedení pozornosti existuje jednoduchý důvod. Postoj zastánců kultury smrti je jasně neobhajitelný. Váš oponent si je vědom toho, že když se mu podaří odvést diskusi k bezcílnému argumentování o jiných tématech, může umlčet a rozmělnit vrozenou převahu a účinek pro-life postoje. Když pro-life aktivista uvede téma, které je pro jeho oponenta trapné, zastánce kultury smrti se bude zoufale snažit vyhnout se tématu takovými nejasnými tvrzeními jako „zaleží na“ nebo „to je nepodstatné“. Takovými tématy jsou potraty ve třetím trimestru, potraty pro výběr pohlaví, nucené potraty v Číně, infanticida, financování potratů státem a zejména popis chirurgických potratů v pozdních stádiích těhotenství. Nenechte se odradit odmítnutím nebo vyhýbavostí vašeho oponenta. Musíte se jej držet jako klíště a nepustit. Trvejte na jasné odpovědi. Jestliže se váš oponent bude stále vyhýbat, oznamte jako fakt, že podporuje praktiky, o kterých se odmítá vyjádřit, nebo jednoduše řekněte: „Myslím, že jste obecenstvu odpověděl.“ Také jej můžete ignorovat a obrátit se k obecenstvu a oslovit přímo posluchače. Nenechte se chytit do pasti zastánce kultury smrti! Jestli že se mu to podaří, musíte se mu snažit vyrovnat. Pilně se musíte snažit obrátit pozornost diskuse na dané téma nebo nebudete mít čas na správné oslovení obecenstva. Jelikož se zastánce kultury smrti bude snažit odvést vaši pozornost někam jinam, musíte mít na paměti několik rychlých způsobů, jakými vrátíte diskusi zpět k danému tématu. Jestliže pro-life aktivista trvá na daném tématu, jeho oponent neuspěje ve svém poslání odvrátit pozornost obecenstva od zabíjení nenarozených dětí. Může začít útočit na pro-life aktivistu, na jeho organizaci nebo na všechny pro-life aktivisty (útoky ad hominem). Pokud pro-life aktivista protestoval před potratovou klinikou, zastánce kultury smrti jej označí za nerespektujícího zákony. Pokud pro-life aktivista vede azylový dům, bude obviněn z vymývání mozků ženám. Očekávejte tyto rutinní útoky. Zastánce kultury smrti samozřejmě vytáhne dlouhý seznam stížností na pro-life aktivisty: Jak jste pokrytečtí, násilní náboženští fanatici dychtící po ovlivňování názorů druhých, atd. Nejlepším způsobem jak rychle ukončit toto žvanění je buď upozornit na fakt, že pravda nemá nic společného s nedostatky člověka, který něco tvrdí nebo zdůraznit taktiky zastánce kultury smrti před obecenstvem, např. „Když vás váš oponent osobně napadne, ví, že prohrál.“

46


Příklad návratu k tématu: Zastánce potratu: „Vy jste nedůslední, protože podporujete trest smrti. Jak si můžete říkat ’pro-life’, když podporujete zabíjení narozených lidských bytostí?“ Pro-life aktivista: „Jak je to nedůsledné? Konec konců vrah byl usvědčen po přísném vyšetřování skutečností, o kterých vypovídali jeho druzi. Nenarozené dítě je nevinné, ale nemá žádného soudce nebo porotu – jenom kata! Mimochodem velké studie prokázaly, že tzv. zastánci svobodné volby podporují trest smrti mnohem častěji než pro-life aktivisté. Já sám jsem katolík a zastávám církevní učení, že téměř každý trest smrti je neoprávněný. Předpokládám, že musím uznat vaši důslednost, protože podporujete zabíjení jak narozených tak nenarozených lidí a jak vinných tak nevinných lidí! Ale promiňte. Myslím, že jsem ve špatné místnosti. Myslel jsem, že téma diskuse jsou potraty.“ Předvídat oponentovy kroky Pro-life diskutér má narozdíl od zastánce potratu, práv homosexuálů nebo jiných zastánců kultury smrti určité důležité přednosti. Je mnohem jednodušší předvídat myšlenkový proces zastánce kultury smrti než kohokoli jiného, protože ti se velmi spoléhají na několik sloganů a pochybných tvrzení, které by podpořily jejich pozici. Každý, kdo delší dobu hrál šachy, se instinktivně naučí předvídat oponentovy tahy. Zkušení diskutéři a ti, kteří získávají nové sympatizanty, si časem a cvikem vypěstují stejnou nezbytnou dovednost. Diskuse, jestliže je vedena řádně, se podobá rychlé hře šachů. Pro-life aktivista se musí seznámit s pro-potratovými slogany a umět je zpaměti vyvrátit, téměř reflexívně. Jelikož se zastánce kultury smrti bude samozřejmě spoléhat na slogany, pro-life aktivista má jedinečnou příležitost předvídat a zpochybnit jak slogany tak postoj svého oponenta. Když váš oponent používá slogany, můžete toho velice dobře využít. Můžete zlepšit svou schopnost předvídat oponentovy kroky během diskuse tím, že předem zjistíte jeho minulost a postoje jeho organizace. Následující příklad je přepisem rozhovoru, který se skutečně stal v oregonském Portlandu. Jedná se o rozhlasový rozhovor mezi mluvčí PPFA a pro-life aktivistou. Uplynulo pouhých deset minut, ale pro-life aktivista


47

již přistihl velice rozrušenou mluvčí při dvou hrubých přeháněních. Všimněte si, jak pro-life aktivista plně využil typicky hloupého pro-potratového sloganu, aby získal plnou kontrolu nad diskusí. Příklad předvídání a získání kontroly nad diskusí Zastánkyně potratů: „Vy jste všichni proti ženám.“ Pro-life aktivista: „Co tím myslíte? Já mám rád ženy. Vždyť jsem ženatý a oba jsme velmi šťastní.“ [Všimněte si pokusu pro-life aktivisty předvídat a vést zastánkyni potratů k tomu, aby řekla to, co následuje.] Zastánkyně potratů: „Vy jste si ji vzal jenom proto, abyste si ji podrobil. Manželství není nic jiného než zvyk dodržovaný naší patriarchální společností, aby si podrobila ženy.“ Pro-life aktivista: „Skutečně? Vážně naznačujete, že muži si berou ženy jenom proto, aby je ovládli a podrobili si je?“ Zastánkyně potratů: „Ano, tak to myslím.“ Pro-life aktivista: „Vy, ženatí muži, zapamatujte si, co zrovna řekla. Své ženy jste si vzali jen proto, že je nenávidíte a chcete je ovládnout. Všichni bijete své ženy. Toto je typický postoj PPFA. Zapamatujte si to: PPFA nenávidí muže a nenávidí manželství.“ Vidíte, jak zastánkyně potratů ztratila kontrolu nad situací a tímto si znepřátelila velkou část publika. Diskuse se konala v rámci rozhovoru v rádiu, kam měli možnost posluchači volat, a okamžitě přišly rozhněvané telefonáty namířené proti mluvčí PPFA, které odsuzovaly ji, její organizaci a všechno, co podporovala. Pro-life aktivista pouze odpočíval a pozoroval její marné pokusy o sebeobhajobu – a těšil se z neklidu své oponentky. Opakovat důležité body Opakování je taktika, kterou nevědomky používají zastánci kultury smrti, protože jejich argumenty jsou skoupé na logiku a podstatu. Jelikož se nemají čeho chytit, musí své slogany stále opakovat. Opakování je velice efektivní taktika, kterou zastánci potratů nepoužívají jen při diskusích ale také u soudu a na veřejnosti. Věří Machiavelliho principu: „Lež, která se často opakuje, se brzy stane pravdou.“ Jestliže pro-life aktivista umí slogan

48


efektivně vyvrátit pomocí holých faktů, jeho oponent bude čelit nesnadnému rozhodnutí: ustoupit a vzdát se toho určitého sloganu nebo jej stále opakovat a pro-life aktivista musí znovu trpělivě vysvětlovat omyl zastánců kultury smrti. Opakování může pro-life aktivista také značně využít ke svému prospěchu. Do každé diskuse by měl jít s dvěma nebo třemi podstatnými body, které by chtěl obecenstvu naprosto jasně vysvětlit. Diskusi otevře a uzavře těmito body a celé jeho poselství by se mělo točit kolem nich. Měl by mít po ruce nevyvratitelné materiály, které mu pomohou při vyvracení oponentových argumentů. Jestliže je tématem např. „Potrat: Právo ženy?“, jeho tři body by mohly být: 1. Polovina dětí zabitá potratem jsou malé nenarozené ženy. To je jistě otázka pro pro-potratové pozlátko „péče o ženy“. 2. Potrat na požádání vedl k „femicidě“ nebo chlapcům na přání (potraty pro výběr pohlaví jsou téměř vždy páchány na nenarozených děvčátkách), k velkému dilematu radikálních feministek. 3. Potrat je ve skutečnosti považován za velký pokrok v mužských právech, protože nyní mohou pouze dát svým přítelkyním několik stovek dolarů a nechat je, aby veškerým následkům čelily samy. Můžete se zeptat žen v obecenstvu, které podstoupily potrat, zda cítí, že toto je pravda. Pro-life aktivista musí pokračovat v obhajobě těchto tří bodů. Poté co poprvé představil tyto body, stále se k nim musí v konverzaci vracet. Při opakování těchto bodů by měl pokaždé obměňovat způsob a snažit se používat přitažlivé fráze, které utkví obecenstvu v paměti. Účinně naslouchat Diskuse je způsob komunikace, která se odehrává na dvou úrovních: mezi dvěma lidmi a mezi oponenty a publikem. Jelikož je to způsob komunikace, skládá se ze dvou základních částí: mluvení a naslouchání. Předtím, než může člověk účinně a výstižně tvrzení vyvrátit, musí být schopen účinně naslouchat. Hlavním úkolem diskutéra je rozpoznat smysl oponentových slov, aby si mohl představit jeho myšlení (a pak myšlení obecenstva) – o čem přemýšlí a co je jeho cílem. Pro-life aktivista může přeformulovat oponentovu pozici svými vlastními slovy způsobem, který je pro něj prospěšný. Např. může použít bezstarostného tvrzení zastánců kultury smrti jako: „Ano, podporuji potrat na požádání.“ k tomu, aby nasměroval svého


49

50

oponenta do diskuse o potratech pro výběr pohlaví a potratech ve třetím trimestru nebo tvrzení PPFA a NOW o schvalování nucených potratů v Číně a v USA. Pro-life aktivista by měl s sebou nosit blok, aby si zaznamenal oponentova tvrzení, na která se později v diskusi zaměří. Vizuální materiály Jestliže se pro-life aktivista účastní panelové diskuse, diskuse v televizi nebo před obecenstvem, velice mohou pomoci obrázky a grafy, zvláště pokud oponent žádné nemá (většinou tomu tak je). Vizuální materiály dodávají člověku, který je používá, automatickou autoritu, zvláště, když jsou dobře připraveny. Zastánci potratů a jiní zastánci kultury smrti chtějí zoufale skrývat pravdu o svých aktivitách před veřejností. Potratář Warren Hern arogantně řekl: „Ve státě Colorado se zastánci svobodné volby rozhodli odmítnout veškerá pozvání k diskusím po určité době odlišných názorů a jednání. . . Reagujeme na všechny požadavky ze škol ohledně výchovných přednášek o potratech. Jestliže však sponzoři žádají, aby se zúčastnily obě strany, musí se přednášky konat v rozdílných termínech. Trváme na tom, aby žádná strana nepoužívala vizuálních pomůcek.“ [15a] NARRAL také školí své diskutéry, aby se snažili pravdu utajit: „Diskutujete s pro-life aktivistou? Má oponent diapozitivy nebo obrázky? Snažte se trvat na tom, aby jim nebylo dovoleno je používat. . . Zjistěte, jestli si váš oponent přinese vizuální materiály. Snažte se trvat na tom, že budete mluvit pouze tehdy, když jejich použití nebude povoleno.“ [16] Možná bychom si měli zapamatovat slova Elieho Wiesela, který přežil holocaust a získal Nobelovu cenu míru: „Mám zkušenost s tím, že fanatik se vyhýbá skutečné diskusi. Představa dialogu je mu neznámá. Ví pouze jak vést monolog, takže diskuse je pro něj zbytečná.“ [17] Mnohokrát budou pro-potratáři požadovat, aby se nepoužívaly žádné vizuální materiály a mohou se snažit dělat nátlak na sponzorskou organizaci nebo instituci, aby s nimi byla zajedno. Dokonce mohou vyhrožovat, že se diskuse nezúčastní, pokud nebude vyhověno jejich požadavkům. Můžete se spoléhat na princip „svobodné volby“ a říci, že vy také nekladete zastáncům potratů žádné podmínky, tak co jim dává právo tak konat vůči vaší osobě? Jestliže jim sponzor podlehne a řekne vám, že vizuální materiály nemáte přinést, přesto je přineste a apelujte na cit obecenstva pro slušnost. Spíše požádejte přátele, aby vám pomohli propašovat vizuální materiály do místnosti, pro vás to může být nepraktické. Mluvení je laciné, zejména v boji proti potratům. Vizuální materiály mohou přinést diskutérovi v diskusi obrovskou výhodu. Pro-life vizuální materiály mohou zahrnovat nějakou knihu


s fotografiemi Lennarta Nilssona o vývoji plodu nebo sadu modelů plodu. Materiál, který určitě šokuje, jsou i plakáty potracených nenarozených dětí 10. Pro-life aktivista se vůbec nemusí zmiňovat o těchto vizuálních materiálech. Např. když položíte plastický model dvanáctitýdenního nenarozeného dítěte na stůl tak, aby byl dobře vidět a pak na něj zapomenete, uvidíte, jaké to udělá zázraky, i když o modelu v diskusi nepadne ani slovo. Oponent nebo moderátor budou ochromeni a poukáží na model sami nebo se jej dokonce budou snažit odstranit. Potom můžete říci obecenstvu, že se bojí pravdy a jsou to censoři. Pro-life aktivista by se neměl bát požádat moderátora nebo kameramana, aby přiblížil jeho vizuální materiály. Moderátor většinou přivítá jakoukoliv aktivitu, která přinese změnu. Pokud odmítne, bude vypadat, jako že spolupracuje s oponentem, aby ukryli nějaký kritický fakt (mimochodem standardní televizní kamery mohou ukázat fotografie v jakékoliv knize velice dobře). Možná bude také možno na diskusi nebo panelovou prezentaci přinést promítačku nebo diaprojektor. Grafy a tabulky mohou být okopírovány na fólie. Promítačka grafy a tabulky dobře zvětší. Některé pro-life skupiny dokonce používají laptopy a LCD promítačky. Téměř jakýkoliv vizuální materiál je přijatelný. Zkuste přinést zvětšenou fotografii nenarozeného dítěte in utero nebo plastický model plodu, pokud je tématem diskuse něco jako: „Plod: Majetek matky nebo jedinec s vlastními právy?“ Jestliže je moderátor nepřátelský, fotku nebo model předem schovejte a řekněte, že byste je rád použil. Jestliže moderátor odmítne, přesto je použijte. Budete mít výhodu, protože můžete říci, že moderátor si musí myslet, že obecenstvo je tak hloupé nebo neinformované, aby porozumělo vizuálním materiálům – nebo příliš zbabělé, aby se vyrovnalo s pravdou. Vy samozřejmě máte důvěru v inteligenci obecenstva, které je schopno si udělat vlastní úsudek o diskutovaném tématu. Hrajte si s pokrytectvím důvěry zastánce potratu k cenzuře a odpor k informování předem. Chytrý pro-life aktivista může vlastně způsobit to, že obecenstvo bude chtít vidět jeho vizuální materiály. Např. jestliže přednášíte na střední škole, kde studenti mají všeobecně liberální přístup, můžete poznamenat, že nepřátelští školní úředníci, kteří vám řekli, že nemůže použít vizuální materiály, si musí myslet, že jsou pro děti příliš šokující. Můžete říci, že učitelé mají strach, že studenti nejsou dostatečně zralí na to, aby 10

Takové plakáty jsou k dispozici na adrese: Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5


51

materiál mohli vidět a ty děti, které mají slabou povahu, by měly opustit místnost. Žádný správně uvažující školák po takovéto výzvě neodejde a vy určitě získáte jejich pozornost! Vaše úloha je zajistit, aby si obecenstvo zapamatovalo nejdůležitější body diskuse. Můžete toho dosáhnout tím, že popíše „slovní obrázky“, které si obecenstvo snadno zapamatuje. Jestliže chcete popsat, kolik dětí bylo potraceno, slova „40 miliónů“ jsou jednoduše nepochopitelná. Herman Goebbels řekl: „Jedna smrt je tragédie, ale milión úmrtí je pouze statistika.“ Můžete zkusit použít některý z následujících „slovních obrázků“, které lidem přiblíží velikost čtyřiceti miliónů úmrtí (počet nenarozených dětí legálně zabitých v USA od ledna 1967 do května 1999). Přirovnání k Vietnam Memorial: Národní památník Vietnamu ve Washingtonu, D.C. připomíná 58 022 amerických vojáků, kteří zemřeli během války ve Vietnamu. Je to černá zeď dlouhá 150 metrů, na níž jsou vyryta jména těchto vojáků. Kdyby se postavila zeď na památku všech chirurgicky potracených nenarozených dětí, byla by dlouhá 103 kilometrů! Zeď, která by připomínala 1.8 miliard potracených nenarozených dětí na celém světě do roku 1960 by byla dlouhá 4648 kilometrů – vzdálenost ze San Francisca do New York City. Držení rukou: Kdyby se těchto čtyřicet miliónů dětí mohlo narodit, vyrůst a pak se setkalo a drželo se za ruce, výsledkem by byl provaz táhnoucí se kolem země na úrovni rovníku – více než 64 360 kilometrů! Mnohem větší „Plachtový projekt“: Jedna známá akce, kterou mají rádi američtí aktivisté za „práva gayů“, je „Plachtový projekt“. Plátna veliká jeden krát dva metry jsou položena vedle sebe na zem za lidi, kteří podlehli AIDS. Smyslem tohoto projektu je získat sympatie a ukázat velikost „epidemie“ AIDS. Největší plocha byla zatím veliká jako fotbalové hřiště. Kdyby se položila takováto plátna za čtyřicet miliónů nenarozených dětí, pokrývala by plochu více než 80 kilometrů čtverečních! Takováto plachta by klidně pokryla centrum jakéhokoliv většího města v USA. Zmiňte se o specifických budovách, které by tvořily hranice v tom určitém městě, abyste učinili větší dojem. „Pochod potracených“: Bigotní zastánci kontroly porodnosti někdy poukazují na „Pochod Číňanů“, čímž chtějí říci, že populace Číny se

52


tak rychle zvyšuje (patnáct miliónů ročně), že Číňané by mohli pochodovat ve dvojstupech okolo nějakého místa a nikdy by kolem něj podruhé neprošli. Tato představa by mohla být přizpůsobena popisu velikosti světového „Pochodu potracených“. Na světě je ročně potraceno asi 55 miliónů nenarozených dětí. Kdyby tyto děti pochodovaly okolo nějakého místa, bylo by jich vedle sebe v řadě pět. Havarované školní autobusy: Každá společnost by dlouho truchlila, kdyby školní autobus s padesáti dětmi havaroval a všichni se zabili. V porovnání s tímto autobusem je každou hodinu ve fungující potratové klinice (řekněme šedesát hodin týdně) zabito padesát nenarozených dětí během šesti minut! Pro-life aktivista by také mohl přirovnat tuto představu na místní potratovou kliniku – např. jedna, která zabije 2500 nenarozených dětí ročně, se rovná školnímu autobusu s padesáti dětmi, který by havaroval každý týden. Prázdné státy: Můžete rovněž na mapě USA vybarvit nebo zakrýt ty státy, jejichž počet obyvatel se rovná počtu potracených nenarozených dětí v USA od rozhodnutí Roe v. Wade. Sedmnáct států, které by se měly vybarvit, jsou: Montana, Idaho, Wyoming, Severní a Jižní Dakota, Nebraska, Nevada, Utah, Colorado, Nové Mexiko, Arizona, Kansas, Oklahoma, Minnesota, Missouri, Arkansas a Iowa. Počet obyvatel všech těchto států dohromady je asi 40 miliónů. Tyto státy také pokrývají území téměř čtyř miliónů kilometrů čtverečních nebo 50% území všech 48 sousedících států v USA. [18] Zastánce potratů může upozornit na to, že to není zrovna moc působící, jelikož tyto státy jsou nejřidčeji obydlené v USA. Na to existuje jednoduchá odpověď – červeným perem přeškrtněte New York City, Chicago, Los Angeles a Houston, jejichž počet obyvatel dohromady je asi 40 miliónů. Tuto taktiku lze využít pro jakoukoliv zemi světa. Nedohadovat se Prudký spor je skutečnou podívanou a pro-life aktivistovi může jedině uškodit. Následkem toho je obecenstvo na straně zastánců potratů ještě zatvrzelejší v mínění, že pro-life aktivisté jsou fanatici, a obecenstvo na straně pro-life aktivistů je křikem umlčeno. Nedejte se chytit do pasti v takovémto sporu. Váš oponent se často bude snažit vás vlákat do sporu, protože ví, že vzpomínka na spor vymaže z paměti to, jak jste jej v diskusi porazili. Pobuřující tvrzení vašeho oponenta můžete použít ve svůj prospěch tím, že uznáte jeho dobrou stránku a vyzdvihnete chyby.


53

Příklad vyhnutí se zbytečnému sporu: Rozzlobený zastánce kultury smrti: „Vy, kteří jste proti svobodné volbě, se vůbec nestaráte o těhotnou dvanáctiletou oběť znásilnění, která nemůže hovořit se svými rodiči. Co s tím? Její situace je nemožná. Co její starosti?“ Polemická odpověď: „Ano, nás to zajímá, ale její dítě je také důležité. To, za co vy se přimlouváte, je zabití nenarozeného dítěte, abyste vyřešili problém dvanáctileté dívky. Přimlouváte se za vraždu jako rychlé vyřešení sociálního problému!“ [Spor pokračuje definicí slova „dítě“ a „vražda“.] Odpověď, která se vyvaruje zbytečného sporu: „Máte naprostou pravdu v tom, že stojí před velice složitým problémem. Každý, kdo má cit, by se snažil jí pomoci. Proto máme po celé zemi v každém městě více než dva tisíce krizových center pro těhotné, která jí dají to, co potřebuje: oblečení, jídlo, peníze, ubytování a citovou podporu. Víte, je divné, že vy, zastánci potratů, nemáte ani jedno krizové centrum pro těhotné. Je to to, čemu vy říkáte ’svobodná volba’ ?“

Naučit se téma Správný přístup Prvním krokem k naučení se nějakému tématu je chtít se jej naučit. Buďte rozhodnuti získat a udržet si správný přístup. Měli byste se začít učit čtyřicet nejběžnějších pro-potratových sloganů se stejnou odhodlaností a pílí, jako byste začínali studium na vysoké škole. Pamatujte si, že pro-life aktivita je důležitější než studium na vysoké škole, protože nenarozené děti jsou závislé na vaší dovednosti. Sloganům se věnujte každý večer (asi třicet minut). Studium sloganů Začněte tím, že si přečtete každý slogan a vyvrácení pro-life aktivistou. Každý večer byste měli přečíst dva nebo tři a zopakovat si to, co jste si již přečetli.

54


Postup pro studium sloganů Poté, co jste všechny slogany přečetli, podívejte se na postup pro studium sloganů v tabulce. Každý řádek představuje jednu diskusi a obsahuje osm hlavních bodů diskutovaných za sebou. V prvním řádku se číslo 24 vztahuje k pro-potratovému sloganu č. 24 „Zbožně pro volbu.“ Představte si, že před vámi stojí zastánce potratů a vy na tento slogan musíte reagovat. Potom si vyvrácení zkontrolujte, abyste věděli, že jste na nic nezapomněli. Pokračujte dalším sloganem na řádku – číslo 19. Během jednoho cvičení byste měli projít celý řádek. Když skončíte, vyvrácení čtyřiceti nejběžnějších pro-potratových sloganů jste si procvičili třikrát. Pokaždé, když se znovu setkáte se stejným sloganem, zjistíte, že se s ním dokážete lépe vyrovnat. Toto cvičení vám dá základní znalosti a cvik, který je potřeba pro přípravu na diskusi se zastánci potratu nebo s člověkem, kterého chcete získat pro spolupráci. I když celý tento proces zabere dohromady asi osm až dvanáct hodin a někdy se může zdát nudný, výsledky, které sami uvidíte, stojí za tu námahu. Postup pro studium sloganů 1.

24

⇒ 19

⇒2

⇒ 36

⇒ 11

⇒ 34

⇒ 21

⇒8

2.

14

⇒5

⇒ 29

⇒6

⇒ 33

⇒ 17

⇒3

⇒ 25

3.

9

⇒ 26

⇒ 35

⇒ 40

⇒ 28

⇒ 15

⇒ 37

⇒ 13

4.

22

⇒3

⇒ 36

⇒ 13

⇒7

⇒ 20

⇒ 31

⇒ 10

5.

6

⇒ 18

⇒ 30

⇒ 16

⇒ 10

⇒ 40

⇒ 23

⇒1

6.

33

⇒ 19

⇒2

⇒ 11

⇒ 27

⇒ 39

⇒ 35

⇒ 24

7.

17

⇒1

⇒ 25

⇒ 15

⇒ 32

⇒4

⇒ 21

⇒ 28

8.

12

⇒ 38

⇒ 32

⇒ 29

⇒7

⇒ 14

⇒8

⇒ 26

9.

37

⇒ 10

⇒ 20

⇒ 39

⇒ 34

⇒ 23

⇒ 40

⇒ 19

10.

18

⇒ 31

⇒ 39

⇒7

⇒ 33

⇒ 16

⇒3

⇒ 22

11.

6

⇒ 15

⇒ 30

⇒ 29

⇒2

⇒ 27

⇒ 38

⇒ 17

12.

13

⇒ 38

⇒ 28

⇒9

⇒4

⇒ 12

⇒ 35

⇒ 24

13.

21

⇒ 36

⇒ 26

⇒ 32

⇒5

⇒ 16

⇒1

⇒ 11

14.

4

⇒ 22

⇒ 34

⇒ 12

⇒ 30

⇒ 25

⇒8

⇒ 20

15.

23

⇒ 37

⇒5

⇒ 27

⇒9

⇒ 18

⇒ 31

⇒ 14


55

56


Nácvik diskuse s přáteli

Být věčným studentem

Když se sami naučíte, jak vyvrátit čtyřicet nejběžnějších pro-potratových sloganů, dalším krokem je procvičovat nové diskusní znalosti s jinými lidmi. Většinou najdete pro-life kamaráda, který bude souhlasit s tím, že bude hrát zastánce kultury smrti. Může používat postup pro studium sloganů nebo náhodné pořadí čísel od jedné do čtyřiceti, aby se vybralo pořadí sloganů, které budete vyvracet. Váš pomocník může jednoduše dát do krabičky čtyřicet očíslovaných papírků a jeden po druhém vytahovat, dokud krabička není prázdná. Poté, co jste cvičili s kamarádem, můžete se pokusit o vyvrácení sloganů na zvláštním semináři nebo setkání před obecenstvem několika pro-life aktivistů, z nichž jeden nebo dva mají dobré zkušenosti s diskusemi. Tito aktivisté vám mohou dát mnoho dobrých a praktických rad, které vám pomohou zbavit se technických a logických chyb, kterých se oni sami dopustili. Vyplatit se může i to, že tato cvičení natočíte na video. Váš zevnějšek a chování udělají na obecenstvo téměř stejný dojem jako mluvení. Pokuste se získat názor někoho jiného. Každý si myslí, že v televizi vypadá směšně nebo že jeho hlas zní na kazetě divně. Nic si z toho nedělejte – pokud budete dostatečně cvičit, budete vypadat velice kvalifikovaně a profesionálně.

Když aktivně získáváte nové sympatizanty nebo diskutujete, zapisujte si své zážitky. Zaznamenejte si své chyby v logice, přednesu a podání a snažte se jich příště vyvarovat. Udělejte to, když máte vše ještě čerstvě v paměti. Také můžete zaznamenat informace, týkající se vašich oponentů, pro příště, pokud si myslíte, že se s nimi znovu setkáte. Vytrvejte! Efektivní diskuse a získávání sympatizantů vyžaduje cvik, ale nakonec vám přijdou náležitá fakta a myšlenky tak přirozené jako dýchání! Nikdo nikdy nebude ten nejlepší diskutér. Nezáleží na tom, kolik získáte zkušeností. Vždy zjistíte, že se učíte novým skutečnostem o tématech týkajících se ochrany života a novým a efektivnějším metodám a manévrům při diskusi, které fungují v různých situacích. Nenechte se odradit po prvních několika diskusích. Téměř každý je poprvé poražen. Charakteristickým znakem pravého aktivisty je schopnost učit se z minulých chyb a bojovat. Snažte se být věčným studentem. Boj mezi silami pro-life a zastánců kultury smrti je nekonečný a stále se mění. Člověk, který si myslí, že všechno zná, již nastoupil cestu sestupu. Jeho přístup ustrne a rychle se stane zastaralým při diskusi o tématech týkajících se ochrany života. Pokud se chcete učit, budete efektivní.

Diskuse se zastánci potratů Tento krok není příliš nutný, pokud neočekáváte, že se zúčastníte formálních diskusí se zastánci potratu. Pokud však ano, můžete zlepšit vaše schopnosti tím, že se setkáte s hněvem a záplavou nelogičnosti zastánců potratu. Můžete se zúčastnit povídání, které se vztahuje k potratům, ale tento typ diskuse vám neumožní získat dovednost rychlé reakce, kterou potřebujete při skutečné diskusi. Měli byste se zúčastnit opravdové diskuse se zastáncem potratu. Můžete se zúčastnit tichého protestu před potratovou klinikou a procvičit vaše dovednosti s demonstrantem na straně zastánců potratu nebo člověkem, který doprovází těhotné ženy na kliniku. Může to však být nebezpečné, protože můžete být napadeni nebo obviněni z násilného činu lidmi, kteří hledají důvod proto, aby vás odtamtud dostali. Mnohem lepší je hovořit z očí do očí se studentem, kamarádem, příbuzným nebo kolegou, který je zastáncem ’svobodné volby’. Kdo ví? Třeba získáte sympatizanta poté co s ním několikrát pohovoříte. Takovéto intenzívní cvičení je posledním krokem před účastí ve formální diskusi se zastánci potratu nebo před efektivním získáváním spolupracovníků mezi přáteli a známými do hnutí pro-life.

Pro-potratové slogany

57

Pro-potratové slogany „Žijeme v době náhražek: Místo jazyka máme hantýrku; místo zásad máme slogany a místo skutečných nápadů máme chytré nápady.“ – Erik Bentley

Proč má každý pro-life aktivista znát pro-potratové slogany Jedna z nejdůležitějších věcí, které můžete dělat jako pro-life aktivista, je získávat nové lidi do hnutí pro-life. Mnoho zodpověných lidí si myslí, že prostě nemá čas zachraňovat nenarozené děti. Myslí to dobře, ale nejsou zapojeni aktivně, protože nevědomky souhlasí s jedním nebo více nejčastěji používaných pro-potratových sloganů. Věří, že pro znásilnění a incest by měla existovat výjimka. Přijali propagandistickou kampaň médií, která vede k závěru, že všichni pro-life aktivisté jsou násilní fanatici, kteří se ohánějí Biblí. Nebo si myslí, že svět trpí přelidněním. Je zajímavé, že tyto a jiné důvody jsou zrovna těmi body, které používají zastánci potratů. Je to proto, že média nekriticky spolkla pro-potratové nalajnování a stále to opakují, takže veřejnost to přijala bez skutečného přemýšlení. Pokud si dáte čas a naučíte se jak rychle a jasně vysvětlit proč je čtyřicet nejběžnějších pro-potratových sloganů chybných, získáte nejsilnější prostředek pro získávání nových spolupracovníků. Získáte nezapojené lidi pomocí jejich souhlasu s pro-life filosofií a potom je pobídnete, aby se angažovali v pro-life hnutí. Navíc budete schopni v diskusi porazit jakkoli zkušeného zastánce potratu – pokud je to vaše povolání. Také budete schopni přesvědčivěji a pregnantněji jednat s lidmi z médií, kteří se budou snažit „dostat“ pro-life aktivisty stejnými slogany.

Nálepkovací mentalita zastánců kultury smrti Pro-life aktivisté diskutovali se zastánci kultury smrti více než čtyřicet let v různých podmínkách: od plně zařízeného televizního studia až po roh ulice před potratovou klinikou. Zjistili osudnou a opakující se Achillovu patu v taktikách zastánců potratu. Ať už jsou schopnosti zastánců potratu nebo jejich profese jakékoliv, 95% jejich argumentace se zakládá na několika sloganových bodech a každý z nich je v podstatě špatný. Jiní pro-life aktivisté zjistili, že zastánci kultury smrti – ti, kteří podporují pornografii, eutanázii, „práva gayů“ a kontrolu porodnosti – také zhustili své názory a domněnky do absolutního minima slov. Zastánci kultury smrti, zejména

58


zastánci potratu časem přetvořili své názory do přitažlivých sloganů. Každý pro-life aktivista slyšel všechny ty staré popěvky jako: „Tělo ženy, její volba!“ a „Vaše zákony nevztahujte na moje tělo!“.

Definice sloganu Slogan je atraktivně předem zabalený „bezmyšlenkovitý“ nápad. Jeho smyslem je umožnit člověku shrnout nebo „koupit“ určitý postoj bez kritického zamyšlení se nad ním. Lidé používají sloganů ze dvou důvodů: 1) aby skryli neznalost diskutovaného tématu nebo spíše 2) aby odvedli pozornost od diskutovaného tématu, protože znají slabost svého morálního a etického postoje. Lidé přijímají slogany ze dvou důvodů: 1) protože nechtějí přemýšlet o sporné otázce, kterou podporují nebo 2) protože nechtějí, aby si o nich ostatní mysleli, že jsou zaostalí, kdyby se dotazovali na slogany, i když jim úplně nerozumí. Z toho vyplývá, že tupost sloganů, které nějaký člověk nebo hnutí používá, je nepřímo úměrná znalosti tématu a síle morálního postoje, který podporují. Proto všichni zastánci kultury smrti zakládají své argumenty pouze na sloganech. Potratář Warren Hern perfektně popisuje podstatu a zásadní smysl sloganů ve své knize Abortion Practice: „Zvláště televizní interview by se měla soustředit na nějakou veřejnou spornou otázku (právo na tajnou a profesionální zdravotní péči, svobodu volby atd.) a ne na specifické detaily potratových postupů.“ [20]

Psychologie Když je zastánce kultury smrti konfrontován s fakty, která jednoduše není možno vyvrátit, jeho jediný možný postup je snažit se rozptýlit pozornost od jádra problému a apelovat na druhé používáním novořeči a sloganů. Proto je téměř vždy nemožné diskutovat o otázkách týkajících se lidského života s angažovaným zastáncem kultury smrti bez toho, aniž by se uchyloval ke sloganům. Toto je podstatou „nálepkové mentality“ zastánců kultury smrti. V krajních případech zastánce kultury smrti během televizní nebo rozhlasové diskuse – někdy se k němu připojí sympatizanti v obecenstvu – začne hlasitě pokřikovat slogany, když zjistí, že byl v diskusi předčen. Toto skutečně povzbudí obecenstvo – po takovémto představení se zdá, že všichni jsou pro-life, možná proto, že by byli zesměšněni, kdyby se připojili k zastáncům kultury smrti. Dokonce i ten nejlogičtější pro-potratář ztratí všechnu schopnost racionálního uvažování, jestliže je přinucen zaměřit se na otázku zabíjení nenarozených dětí, protože nechce čelit pravdě a proto, že diskuse je kontrolována pro-life aktivistou.


59

60


Nebezpečí v akceptování sloganů

Složité sloganování

Lidské bytosti jsou stvořeny k obrazu Božímu. Navzdory naší padlé přirozenosti jsme přirozeně nedůvěřiví k nemaskovanému zlu a odmítneme jej – pokud nejsme nerozvážní nebo zvláště slabí. Proto zlo musí být pro veřejnou spotřebu atraktivně zabaleno. Kdyby holá pravda o potratech, eutanázii, homosexualitě a pornografii byla obecně známá, nikdo rozumně uvažující by ji neakceptoval jako společenská dobra. Avšak lidé tato zla akceptují, pokud jsou oblečena do pěkných barevných šatů „tolerance“, „nepředpojatosti“, „svobody“ a „rozmanitosti“. Existuje velké nebezpečí, že zlo bude uznáno, ať už na povrchu vypadá jakkoliv. Jestliže člověk akceptuje dostatek sloganů, začne akceptovat širší filosofii za nimi, aniž by kdy zkoumal její skutečnou podstatu. Nakonec jej někdo požádá, aby načrtnul nebo obhajoval svou pozici a on odpoví používáním sloganů, protože nedomýšlel kořeny získaných domněnek. Jakmile se to jednou stane, má zaručený zájem o udržení pozice zastánců kultury smrti, protože se s ní veřejně ztotožnil, a tak začíná konstruovat promyšlený psychologický obranný systém, který mu pomáhá chránit se před logikou a realitou. Nikdo by nebyl tak hloupý, aby si za padesát tisíc dolarů koupil „záhadnou krabičku“, o jejímž obsahu vůbec nic neví. Avšak akceptování sloganů je naprosto to samé – kromě toho, že „platba“ je mnohem vzácnější než pouhé peníze. Je to duše člověka. Člověk zcela jistě ztratí duši, když přistoupí na dostatek sloganů zastánců kultury smrti, protože nakonec znecitliví a nebude vidět realitu a také postupně ztratí schopnost rozlišovat dobro a zlo. Naneštěstí zastánci kultury smrti a média používají slogany tak dlouho, že většině lidí byl jimi vymyt mozek. Průměrný „umírněný“ občan neví nic o potratu, „gayích“, sexu, pornografii, eutanázii nebo jiných sporných morálních otázkách, ale určitě je přesvědčen, že všechny tyto aktivity představují svobodu a že by proto měly být legální. Myšlení většiny lidí bylo tak znecitlivěno, že akceptují téměř jakoukoliv hrůzu, pokud je půvabně zabalena.

Někdy zastánci potratů vykřiknou na pro-life aktivistu téměř současně několik sloganů. V takovém případě musí pro-life aktivista nejprve odpovědět na nejurážlivější slogan. Kathy Keetonová je prezidentkou a spoluzakladatelkou časopisu Ommi, který o sobě tvrdí, že je „Přední světový časopis spotřebních věd“. Toto tvrzení by naznačovalo, že autoři časopisu - a zvláště prezidentka – velmi pečlivě prozkoumávají sporné otázky předtím, než je budou komentovat, v zájmu předávání správných informací čtenářům. Ve své knize Woman of Tomorrow Keetonová logicky diskutuje o mnohých případech od adrenogenitálního syndromu k chromozómům X. Ale když píše v několika odstavcích o potratu, ztrácí kontrolu a nahustí několik sloganů do jedné jediné věty: „Ze všeho toho halasu a násilí, o kterém dnes slyšíme od sil proti potratu, je jasné, že tito lidé nereprezentují většinu a neměli by mít právo nutit svůj názor druhým.“ [21] Takže je jasné, jaký je postoj Keetonové k potratu! Všimněte si, že v této větě neříká nic, snaží se odvrátit pozornost od hlavní otázky zabíjení nenarozených dětí. Je poměrně jednoduché odkrýt pro-potratovou pozici spisovatelů a diskutérů podporujících kulturu smrti, i když mluví hlavně o tématech, která se k tomu nevztahují. Prostě hledejte věty, které pokračují na dalším řádku, a náhlý rozklad v gramatice, když přejdou na téma potratu. Některé organizace a jedinci dospěli ve svém myšlení k bodu, kdy se vyjadřují pouze ve sloganech. Revoluční komunistická strana USA (RCP) se často zmiňuje o potratu ve svém propagantistickém týdeníku Revolutionary Worker. Jedna typická pasáž: „Ženy musí mít právo na volbu! Žádná nucená reprodukce – žádná nucená sterilizace! Ženy NEJSOU inkubátory! Plody NEJSOU děti! Potrat NENÍ vražda! Postavení potratu mimo zákon bylo – a JE – nacistickým programem! Rozbijte řetězy! Rozpoutejte zběsilost žen jako mohutnou sílu pro revoluci!“ [22] Jak RCP dovedně ukazuje, pro-potratáři někdy odemelou slogany rychle jeden za druhým bez nadechnutí (nebo neudělají na konci věty tečku). Smyslem takového kulometu je „nabít“ emoce obecenstva a nedovolit, aby lidé přemýšleli o tom, co se říká. Vše, co je vnímáno a zapamatováno, jsou slogany, zloba a rozhořčení pocházející od řečníka. Např. Ellie Smealová z Fondu pro feministickou ’většinu’ adresovala otevřený projev prezidentu Bushovi na konferenci NOW v New York City v roce 1991, na níž téměř nesouvisle a rozhořčeně říkala: „Proč nenávidíte ženy? Kolik žen dnes zemřelo, pane Bush? . . . Nemyslím si, že veřejnost ví, že kliniky


61


Plánování rodičovství jsou zavřeny. Nemyslím si, že ví, že v Bílém domě sedí Ceaucescu 1. Vlastně si myslím, že bychom to slovo měli používat, protože to je nucené líhnutí. A co se ještě děje, oplakali jsme všichni to, co se tam stalo? Děláme to samé, Ceaucescové jsou dnes tady. Máme nucená těhotenství. . . “ [23]

Čtyřicet sloganů

Přehled pro-potratových sloganů

„Žádáme svobodu volby!“

Následuje čtyřicet nejpopulárnějších a nejpoužívanějších pro-potratových sloganů. Jsou doplňěné dostatkem informací pro pro-life aktivistu, aby je efektivně vyvrátil. Letmý pohled odhalí, že zásadní smysl každého sloganu je odvrátit pozornost od příšerné reality potratu. Snaží se odvrátit pozornost od násilí potratu čtyřmi způsoby:

Objasnění: „Musíme rozlišovat mezi svobodami zákonnými a nezákonnými.“ Paralela: „Neomezená ’svoboda volby’ znamená prostě anarchii.“ Extrapolace: „Žádná svoboda není absolutní.“ „Svoboda volby!“ je ideální slogan. Svoboda je základ, na kterém byly založeny státy USA a zůstává jejich základním vůdčím principem. Kdo by mohl být proti svobodě, „volbě“ a osobní nezávislosti? Slogan „svoboda volby“ je krátký, působivý a nám všem coby patriotům se zamlouvá. Používají ho známí výrobci k prodeji svých výrobků („Správná volba! Volba dneška!“). Tento slogan má dvě stránky. Zatímco přitahuje milovníky svobody v nás všech, zastánci potratů současně podotýkají, že pro-life aktivisté jsou jaksi proti svobodě a proti Americe, a říkají jim „proti svobodné volbě“. Tento pro-potratový slogan ale podporuje anarchii, ne „volbu“. Kdyby naše země uvažovala o tomto sloganu v jeho původním významu, heslo „svoboda volby“ vytlačí všechny jiné svobody. Ti, kdo hází bomby na potratové kliniky, by mohli také hlásat „svobodu volby“ pro své bombardování. Násilníci by si mohli činit nárok na „svobodu volby“ znásilnění. Ti, kteří nesouhlasí s homosexuály, by si mohli činit nárok na „svobodu volby“ je zmlátit. Když použijete tyto příklady, několik zastánců potratu poukáže na to, že vražda, znásilnění a útok zahrnují oběť. To vám dá dobrou příležitost zdůraznit, že potrat má také oběť – nejbezbrannější a nejnevinnější ze všech – a smrt roztrháním nebo pomalou otravou solným roztokem je mnohem horší osud než být zabit či dokonce znásilněn. Zde by byl na místě podrobný popis příšerného potratu částečným porodem a pak by následovala otázka, zda takové barbarství je ospravedlnitelné ve jménu „svobodné volby“? Žádná svoboda není absolutní a pokud zastánce potratu trvá na tom, že to není pravda, požadujte příklad absolutní svobody. Všechny svobody jsou omezené, a to z dobrých důvodů. Neomezená osobní svoboda znamená v posledku osobní otroctví. Logický závěr je, že pro zamezení totální anarchie nemohou být všechny volby legální nebo chráněné jako práva.

1. zaměřením se na uznané hodnoty jako svoboda a spravedlnost, 2. zobrazením žen jako bezmocných obětí, 3. používáním falešných metafyzických argumentů, které zbytečně spornou otázku komplikují („ztajemnění“), 4. napadením pro-life aktivisty individuálně nebo všeobecně (útoky ad hominem). Vyvrácení pro-potratových sloganů je prezentováno ve formátu pro jednoduché naučení. Začíná citací každého sloganu a pokračuje shrnutím navržené pro-life odpovědi. Během diskuse byste se měli obvykle soustředit pouze na jednu z těchto odpovědí. Nakonec popis obsahuje informace, které budete potřebovat na vyvrácení sloganu během diskuse nebo situace, kdy získáváte lidi pro spolupráci.

1

62

Bývalý rumunský diktátor popraven v roce 1989.

SLOGANY, KTERÉ SE VYHÝBAJÍ TÉMATU A SOUSTŘEDÍ SE NA SVOBODU

Čtyřicet sloganů

63

V USA existuje více než 250 tisíc zákonů, příkazů a místních nařízení různého druhu, které se vztahují na parkování až po vraždu, a každé z těchto omezení do jisté míry omezuje naši „svobodu volby“. V tomto světle ztrácí slogan „svoboda volby“ veškeré pouto a praktický smysl. Pro-life aktivisté jsou také „pro volbu“ v případě otěhotnění, nikdy však nemohou podporovat právo zabít někoho jiného. A to je skutečný význam sloganu „pro volbu“: vše je dovoleno, i vražda! Rozšíření „svobody volby“ Stejní lidé, kteří tak usilovně bojovali za „svobodu volby“ při potratu, nyní bojují za „svobodu volby“ při eutanázii. Např. NOW vydala v červenci 1991 rezoluci nazvanou „Právo na volbu smrti – feministická otázka“, kde stojí „ZATÍMCO neexistuje nic podstatnějšího pro americké ženy než svoboda volby a Nejvyšší soud nyní v případě Cruzan stanovil, že existuje právo na volbu smrti. . . JE PROTO ROZHODNUTO, že Národní organizace pro ženy potvrzuje, že právo vhodné a legální volby smrti je ženská otázka“.

„Potrat je mé ústavní právo!“ Vyvrácení: „Ukažte mi, kde Ústava USA zmiňuje potrat.“ Vyvrácení: „Ukažte mi, kde Ústava USA zmiňuje právo na soukromí.“ Objasnění: „Nejvyšší soud Spojených států amerických se věnoval případu Roe v. Wade. Ani soudci (všichni muži) nemohli najít, kde Ústava podporuje potrat.“ Tento pro-potratový slogan, jako ostatní, užívá spojení slov v pokusu spojit hrůzný a zbabělý čin potratu s dokumentem, uctívaným téměř všemi Američany: Ústavou USA. Nevyslovené konstatování vyjádřené tímto heslem je, že kdokoli je proti potratu, je také proti Ústavě USA. A skutečně mnoho pro-potratových skupin, včetně PPFA, prohlásilo kategoricky ve svých propagandistických reklamách, že hnutí pro-life „napadá Ústavu“ [24] . Tzv. „ústavní právo na potrat“ bylo vytvořeno malou menšinou (sedm mužů) rozhodnutím Nejvyššího soudu, které jak zastánci hnutí pro-life, tak i zastánci potratu zesměšňují jako nejhůře prozkoumané a nedbale napsané rozhodnutí všech dob – Roe v. Wade. Toto rozhodnutí nebylo určeno k tomu, aby napravilo porušování lidských práv nebo zajistilo, aby se nějaký zákon dodržoval podle ústavních standardů. Někteří pro-life diskutéři nosí miniaturní knížečku s kopií americké ústavy a listinou práv s úmyslem

64


postavit se do cesty zastáncům potratu, kteří užívají tento slogan o „ústavním právu“. Mávají touto knížečkou ve vzduchu a vyzývají oponenta, aby jim ukázal, kde je v ústavě nebo dodatcích zmínka o tzv. „právu“ zabít jiného člověka. Pro-life aktivista může také požádat, aby mu někdo z publika ukázal nebo řekl, kde jsou v ústavě nebo listině práv slova „potrat“ nebo „soukromí“. Po tom zastánce potratu možná přizná, že „právo“ na potrat není výslovně uvedeno v Ústavě USA, ale že nicméně Nejvyšší soud to vyvodil z existujících práv (primárně „právo na soukromí“). Pro-life aktivista pak může poukázat na to, že soudci ani nevěděli, kde kterékoliv z těchto práv najít.

„Potrat je naprosto legální!“ Objasnění: „To, že je něco legální, ještě neznamená, že to je správné nebo morální.“ Paralela: „Byl byste dobrým otrokářem. Koneckonců otrokářství bylo v USA před občanskou válkou ’naprosto legální’.“ Paralela: „Podporujete všechny aktivity, které jsou legální – řekněme pohlavní mrzačení žen (FGM) v některých afrických státech?“ Při tomto sloganu by měla naskočit husí kůže každému Američanovi, který má ponětí o historii. Vrazi se po staletí schovávali za zákon, aby mohli páchat ohavnosti. Kterýkoliv zastánce potratu přitom opakuje slova pronesená Adolfem Hitlerem před více než půl stoletím, když začal hubit Rómy a postižené. Člověk, který používá tento slogan, se mylně domnívá, že to, co je legální, je morální. Tento přístup samozřejmě pochází z humanistické víry, že Bůh neexistuje a nejvyšším morálním standardem je legální systém vytvořený člověkem. Pro humanistu nemůže být žádný „vyšší zákon“ než lidský. Pro-life aktivista může poukázat na slabost „naprosto legálního“ argumentu tím, že mnohokrát v minulosti zákony vytvořené člověkem nebyly prostě dost dobré. Byly použity k provádění genocidy a k vyhlazení spousty lidí považovaných za „nevhodné“. Pro-life aktivista může použít taktiku paralely a položit některou z těchto otázek: •

„Kdybyste byl německý občan v roce 1940, souhlasil byste se zabíjením Židů v nacistických koncentračních táborech? Koneckonců to bylo

Čtyřicet sloganů

65

naprosto legální podle německého zákona. v roce 1938 Reichstag legalizoval masové vraždění Židů a ostatních.“ •

„Schvalujete otroctví, které existovalo v USA před občanskou válkou? Vždyť vlastnění černých bylo naprosto legální – Nejvyšší soud tak učinil ve svém rozhodnutí Dred Scott v Sanford v roce 1857. Mimochodem toto rozhodnutí nebylo nikdy zrušeno.“

•

„Schvaloval jste apartheid, když byl legální v jižní Africe? Vždyť byl do roku 1992 podle zákona naprosto legální.“

•

„Schvalujete pohlavní mrzačení žen v některých zemích Afriky a Asie? To je také naprosto legální.“

66


Tentokrát mohou mít zastánci potratu pravdu – s výjimkou, kdy potrestání není příliš přísné. Např. Saudská Arábie – jestliže něco ukradnete, vaše pravá ruka je uříznuta. Když spácháte cizoložství, jste ukamenováni. V Saudské Arábii neexistuje téměř žádné cizoložství nebo krádež. Znamená to, že tam jsou lepší lidé než my ostatní? Samozřejmě, že ne. Znamená to, že jsou poslušní zákona z pouhého strachu a ne z přirozeného dobra. Kdokoliv používá tento slogan, je příliš naivní, co se týče skutečného života ve společnosti. Samozřejmě, že lidé mohou uzákonit morálku! Děláme to stále! Uzákonění morálky je primární záměr každého ze sta tisíců existujících nebo navrhovaných zákonů. A je naprosto nutné pro přežití jakékoliv společnosti. Záměr tohoto sloganu

Jestliže zastánce potratu také podporuje práva homosexuálů, můžete se zeptat: •

„Schvalujete ’diskriminaci’ homosexuálů? Vždyť Nejvyšší soud stanovil ve svém rozhodnutí Bowers v. Hardwick v roce 1986, že taková ’diskriminace’ je legální.“

Je opravdu zvláštní, že ti stejní zastánci potratu, kteří používají slogan „naprosto legální“, nemají obvykle žádné výčitky svědomí, že porušují zákon, když je to ve prospěch jejich záležitosti. Zkuste se zeptat na jejich názor na stovky tisíců žen, které porušily zákon před rokem 1973 tím, že měly každý rok potrat. Pokud tyto ženy podporují, odporují si, jestliže zároveň zastávají, že co je legální, je „v pořádku“. Tito lidé, kteří jsou nemorální a porušují zákon, jakoby vždy znali svá vlastní práva do posledního písmene, zatímco systematicky porušují práva kohokoliv jiného, který s nimi nesouhlasí.

„Nemůžete uzákonit morálku!“ Paralela: „Samozřejmě, že můžete uzákonit morálku! Proč nejmenujete našemu publiku jeden zákon, který nějakým způsobem morálku neuzákoňuje?“ Paralela: „Proč mi vnucujete vaši morálku tím, že mě nutíte platit za potraty?“ Paralela: „Počkejte. ’Neuzákoňuje’ se snad morálka, když se tvrdí, že lidský život začíná narozením? Nepředepisuje se tím určitý náboženský standard počátku lidského života?“

Člověk, který používá tento slogan, říká: „Nechci aby se někdo nebo něco vměšovalo do mé nemravnosti!“ Jeden záměr tohoto sloganu, který je používán téměř všemi skupinami zastánců potratu, je pokusit se vyřadit potrat, eutanázii, pornografii a jiné sporné otázky jako církevně-státní konflikty. Slogan tvrdí, že kdo se pokouší postavit mimo zákon nějaký nemorální čin, dělá tak z pouhé náboženské motivace. Takové osoby se tudíž pokoušejí ustavit náboženskou víru jako zákon země a taková činnost je samozřejmě neústavní. Křesťanský základ V USA je v platnosti více než 250 tisíc zákonů a nařízení, která představují více než deset tisíc různých místních, městských, krajských, státních a federálních jurisdikcí. Každý z těchto čtvrt miliónu zákonů morálně soudí, že jisté chování není možno tolerovat – od vraždy, špionáže a znásilnění až k parkování na zakázaných místech nebo nezastavení na stopce. Většina důležitých zákonů USA je založena na Desateru a židovsko-křesťanské tradici a mnohé z nich přímo uzákoňují morálku pro dobro jednotlivce a společnosti. V rozhodnutí McGowan v. Maryland Nejvyššího soudu USA stojí: „Téměř každý trestní zákon ukazuje na nějakou náboženskou zásadu.“ •

Nezabiješ: zákony proti vraždě, pokusu o vraždu, zabití, lhostejné vraždě, pokusu o sebevraždu, zmrzačení živých a mrtvých osob, vlastnění neregistrovaných zbraní, opilství, řízení v opilosti, hazardní vysta-

Čtyřicet sloganů

67

vování se v nebezpečí, únos, prodej a užívání nelegálních nebezpečných drog. •

Nepokradeš: zákony proti loupeži, podvodu, krádeži, rozkrádání, zlodějství a zpronevěření peněz.

•

Křivé svědectví: zákony proti urážce na cti, hanobení a křivé přísaze.

Soudce Potter Stewart shrnul celou situaci v rozhodnutí McRae v. Matthews: „To, že židovsko-křesťanské náboženství je proti krádeži, ještě neznamená, že státní nebo federální vláda nemůže ustanovit zákony, které zamezují rozkrádání.“ [25] Je zajímavé sledovat reakci zastánce potratu, který byl vyzván, aby uvedl jediný zákon, který do jisté míry neuzákoňuje morálku!

„Nevnucujte mi vaši morálku!“ Objasnění: „Samozřejmě se pokouším vnutit vám svou morálku. Cožpak to není smysl všech veřejných diskusí – přesvědčit ostatní o platnosti svých názorů?“ Paralela: „Cožpak se vy nepokoušíte o to samé právě zde tím, že hájíte ’svobodnou volbu’ ?“ Objasnění: „Co máte na mysli? Nemáte ve skutečnosti nějaké námitky proti mé pouhé přítomnosti zde, když hájím pro-life stanovisko?“ Pro-life aktivista by neměl být dotčen tímto heslem. Samozřejmě se snažíme „vnutit svou morálku“ jiným lidem! Cožpak to není smysl všech aktivit, debat a veřejných rozprav – přesvědčit ostatní o morálnosti a korektnosti svých názorů? Jestliže se pro-life aktivista snaží vnutit svou morálku jiným, jeho oponent, zastánce potratu, je stejně tak vinen tím, že se pokouší vnutit svou (ne)morálku pro-life aktivistovi. Tento slogan je zmenšenou variantou sloganu „Nemůžete uzákonit morálku!“. Rozdíl je v tom, že zastánce potratu zde oslovuje pro-life aktivistu osobně a nekritizuje hnutí pro-life nebo křesťanská hnutí všeobecně. Analýza sloganu Zastánce potratu, který používá tento slogan, ve skutečnosti samozřejmě nic nenamítá proti tomu, že se pro-life aktivisté snaží „vnutit mu svou morálku“. Znamenalo by to jistý druh nátlaku ze strany pro-life aktivistů nebo spolupráci ze strany zastánce potratu, z čehož se pravděpodobně nestane ani jedno ani druhé. Zastánce potratu ve skutečnosti říká, že má

68


námitky proti pouhé přítomnosti pro-life aktivisty a jeho smělosti zastávat toto stanovisko. Nic by zastánce potratu tak nepotěšilo, jako kdyby byl názor jeho oponenta postaven zcela mimo zákon. Zastánce potratu při použití tohoto hesla prostě říká: „Zavři hubu!“ Jak prohlásil William Barclay: „Svět by nic nepřivítal tak rád jako mlčící církev.“ [26] Jestliže zastánce potratu použije tento slogan jako „krajní případ“, pro-life aktivista si může být jist, že debatu vyhrává. Může odpovědět objasněním: „Co máte na mysli?“ Zastánce potratu pak obvykle začne naznačovat, že pro-life aktivisté nemají právo o potratu mluvit. Pak by se mohla diskuse vydat kterýmkoliv směrem, takže pro-life aktivisté musí být připraveni na jakoukoli možnost.

„Kdo rozhodne – vy nebo snad stát?“ „Ti lidé nemají právo vám říkat, co máte dělat ve své ložnici! Kdo rozhodne – vy nebo snad stát?“ Paralela: „Snad bychom tedy měli všichni žádat, aby se stát „nepletl“ do ostatních otázek morálky – např. znásilnění nebo bití manželky!“ Objasnění: „Jaká je vaše představa o činnostech, které by stát měl omezovat?“ Vyvrácení: „Promiňte, ale mám dojem, že potraty se neprovádějí v ložnici – leda že jste jedna z těch děsivých feministek, které rády zabíjejí děti metodou ’udělej si sám’.“ „Kdo rozhoduje?“ je naprosto klasický slogan. Je jemný a přesvědčivý pro neinformovaného člověka, protože shrnuje filosofii zastánců potratu do jediné věty a ovlivní posluchače tak, že přemýšlí o tématech, které naprosto nesouvisí s potratem. Tento slogan se objevuje stále častěji. NARRAL a jiné skupiny zastánců potratu z něj udělaly oficiální heslo současného hnutí zaměřeného proti životu. Dokonce i hnutí pro eutanázii jej užívá často. Tento slogan se vztahuje ke sloganu o uzákonění morálky a přístup k vyvrácení je podobný. Zastánci potratu často vykřikují podobné heslo před potratovými klinikami: „Ne církev, ne stát, ženy musí rozhodnout o svém osudu!“ Je to pouhá průpovídka a nezaslouží si odpověď. Námitka zastánce potratu Zastánce potratu, který používá slogan „Kdo rozhoduje?“ se snaží vykreslit obraz v mysli posluchače: Obraz nespravedlivé vlády a Velkého Bratra, kteří kontrolují všechno, co se děje v ložnici – jinými slovy očividná a široká

Čtyřicet sloganů

69

invaze do soukromí. Pro-life aktivista musí útočně použít paralelu, aby postavil tento líbivý slogan do správného světla. Může začít konstatováním, že vláda opravdu má legitimní zájem na některých aktivitách – např. manželské zneužití. Svaz zneuživatelů manželek by mohl použít slogan „Kdo rozhoduje?“ právě tak jako zastánci potratu. Organizace, které sdružují pedofily, jako NAMBLA, používají úplně stejný slogan, když lobují, aby se věk pro sexuální aktivitu snížil na čtyři roky! Ústřední otázka: Vražda! Každá vláda, která kdy existovala, včetně komunistické, měla zájem o ochranu svých občanů – i nenarozených, jak ukazuje jejich precedenční právo. Proto musí vlády intervenovat, aby byl vydán zákon proti vraždě (vždyť hlavním cílem jakékoliv vlády je ochrana občanů). To není neoprávněná invaze do soukromí vraha – je to zdravý rozum. Tímto záludným sloganem se zastánci potratu snaží dát dohromady potrat, antikoncepci a všechny ostatní sexuální aktivity a pokouší se tvrdit, že když je jedna zakázána, budou zakázány všechny. Pro-life aktivista musí jasně rozlišovat potrat od všech ostatních aktivit pro jeho podstatu jasného zabíjení. Zastánci potratu si budou určitě stěžovat, že „vláda nemá v ložnici co pohledávat“. To je ovšem pravda, ale jediné, co musí pro-life aktivista udělat, je poukázat na to, že potraty se neprovádějí v ložnici!

„Potrat by měl být rozhodnutím mezi ženou a jejím doktorem.“ Objasnění: „Potrat má se zdravotní péčí asi tolik společného jako trest smrti. Potrat není nic jiného než zabíjení.“ Objasnění: „Téměř nikdy nedojde mezi doktorem a ženou před výkonem potratu ke konzultaci.“ Objasnění: „Hlavním zájmem potratových klinik jsou peníze, ne starost o ženu.“ Slogan „žena a její doktor“ představuje vychytrale „domácký“ obrázek intimního a starostlivého konzultačního procesu, ke kterému však ve skutečnosti dochází velmi zřídka. Zastánci potratu, kteří používají tento slogan, vědí, že pro-life aktivisté se zde míchají do jednoho z nejposvátnějších profesionálních vztahů v americké společnosti: do vztahu mezi doktorem a pacientem. Ve skutečnosti se více než 98% všech potratů provádí z důvodů jiných než medicínských, navzdory předstíranému názvu „terapeutické“. Méně než 1% všech potratů je natolik složité, aby vyžadovalo

70


lékařskou péči před samotným zákrokem. Dr. Bernard Nathanson a další potratáři, kteří se obrátili, přirovnali výstižně tento zákrok ke kosmetické operaci. Ustupte stranou, tady jde o peníze! Když žena navštíví potratovou kliniku, obvyklý postup je takový, že s ní hovoří „poradce“, který se pokouší nasměrovat ženu k potratovému výkonu a pošle ji k sestrám, které ji „připraví“. Jak popsali někteří z bývalých potratářů, žena uvidí doktora poprvé, když leží na zádech, polonahá, s nohama ve třmenech. Potratář nemá skutečně důvod vidět ženu, která si ho najala, aby zabil její dítě, dokud nevstoupí do místnosti. Mega potratář Edward Allred se vychloubal svou „montážní linkou“ potratových klinik, když řekl: „My se pokoušíme využít lékaře pro jeho zručnost a omezit přímý vztah s pacientkami. Obvykle vidíme pacientku poprvé na operačním stole a pak už nikdy. Kontakt ve větší míře není vhodný.“ [27] Co tento multimilionář míní, je ovšem to, že „kontakt ve větší míře bude stát peníze“. Dr. Beverly McMillanová, jiná bývalá potratářka, hovoří ze zkušenosti, když popisuje, jak potratové kliniky nejsou ničím jiným, než kapitálem pro bezohledné obchodníky, kteří se vyhýbají všemu, včetně bezpečnosti pacienta.

„Když mi nemůžete svěřit volbu, jak mi můžete svěřit dítě!“ Objasnění: „Přemýšlejte o tomto heslu. Je naprosto nesmyslné.“ Objasnění: „Ve skutečnosti to znamená: ’Jestliže mi nedovolíte moje děti zabít, kdy já chci, nebudu dobrou matkou těm, které nezabiji’ !“. Paralela: „Tento slogan jakoby říkal: ’Jestliže nepřipouštíte mou volbu k znásilnění žen, jak mi můžete dovolit vstoupit do manželství?’“ Tento slogan je jedním z nejpopulárnějších pro-potratových sloganů a jeho cílem je obalamutit lidi, aby si mysleli, že i špatná „volba“ je dobrou věcí pro všechny. Tím, že ho zastánce potratu použije během diskuse, doufá, že podvědomě spojí v mysli posluchače klíčová slova „důvěra“, „volba“ a „dítě“. Tento slogan zní naprosto logicky, dokud o něm člověk nepřemýšlí. Ve skutečnosti představuje klasický pro-potratový nesmysl: „Jestliže mi nedovolíte moje děti zabít, kdy já chci, nebudu dobrou matkou těm, které nezabiji!“ Nejlepším a nejchytřejším způsobem, jak vyvrátit tento slogan, je načrtnout paralelu poukázáním na to, že je úplně analogické s tvrzením násilníka: „Jestliže mi nemůžete věřit, že nebudu

Čtyřicet sloganů

71

znásilňovat ženy, jak mi můžete věřit, že budu mít trvalý vztah k jedné ženě“? Tento slogan je perfektním příkladem „ztajemnění“ nebo-li pokusu předložit základní otázku tak komplikovaně nebo absurdně, že je doslova nepříjemné o ní přemýšlet.

72


„Pro rodinu, pro dítě, pro volbu!“ Vyvrácení: „Když jste tak „pro dítě“, proč pak podporujete potraty?“ Paralela: „Je to stejné, jako říci: ’Pro Židy, pro holocaust!’“ Objasnění: „Zeptejte se mladších členů publika, jejichž rodiče jsou pro ’volbu’, kolik z jejich bratrů a sester neexistuje kvůli této filosofii ’pro dítě, pro rodinu’.“ „Pro dítě“? Tento slogan je tak chatrný, že i neinformovaná veřejnost jej obvykle nepřijme. Ale zastánci potratu jsou zřejmě tak propadlí lákavým frázím, že se ho prostě nemohou vzdát. Když zastánce potratu tento slogan použije, pro-life aktivista může poukázat na jeho rozporuplnost (což skutečně je) tím, že se zeptá, kolik dětí má a kolik dětí mají jeho přátelé. V mnoha případech odmítnou odpovědět a prohlásí, že je to nepodstatné. Pro-life aktivista může poukázat na to, že toto odmítnutí je ve skutečnosti nejvýmluvnější odpovědí. Může také poznamenat, že pro-life sympatizanti mají průměrně 3.4 dítěte na rodinu a zastánci potratu jen 1.3 dítěte na rodinu. Jak může tedy filosofie „pro volbu“ být také „pro dítě“ – zvláště když „pro volbu“ znamená vyhlazení více než jednoho a půl miliónu dětí za rok? Je to slogan, který představuje tak očividnou lež, že by se s ním mělo jednat velmi energicky a přímo. „Pro volbu, pro dítě“ je analogické s nacistickým tvrzením, že jsou „pro Židy“, nebo s Ku Klux Klanem, když tvrdí, že je „pro menšinu“! Jestliže pro-life aktivista toto srovná během diskuse, pravděpodobně vyvolá zuřivé výkřiky protestu od lidí, kteří reagují bez přemýšlení, ale bude to mít účinek. Zastánci potratu nenávidí srovnávání s holocaustem, protože si jsou příliš vědomi, jak přesné je toto přirovnání. Nevzdávejte se, i kdybyste měli čelit bouři rozhořčení ze strany zastánců potratu. Pokud se debata koná ve škole, můžete se zeptat obecenstva, jak by se cítili, kdyby byli jejich rodiče „pro volbu“. A jaké by to bylo vědět, že pro své rodiče nic neznamenali, když se ještě nenarodili a že kdyby byli prohlášeni za „nežádoucí“, znamenalo by to odsouzení k smrti. Zeptejte se, kolik bratrů a sester nemají jako důsledek potratu a jak může „pro volbu“ znamenat tedy současně „pro dítě“? „Pro rodinu“? Ale prosím vás! Tvrzení, že potrat je pro rodinu přínosem, je absurdní. Co cítí manžel, když chce dítě a ví, že jeho žena je „pro volbu“ a může mít potrat bez jeho souhlasu nebo dokonce vědomí? Co si myslí dítě, když ví, že existuje

Čtyřicet sloganů

73

v rodině „pro volbu“ jen proto, že bylo chtěné ostatními – ne proto, že mělo nějakou vnitřní hodnotu? Co si myslí oba rodiče, když ví, že PPFA nebo některé jiné potratové zařízení může zabít jejich vnoučata a že mohou být uvězněni nebo jim může být odebrána dcera nenasytnými aktivisty, když budou protestovat? Ve skutečnosti se obhájkyně potratu starají jen o sebe. Jsou to naprosto sobecká stvoření, která prostě nemohou pochopit, že potrat by mohl mít vliv na někoho jiného než na ně samotné. A tak vůbec nevěnují pozornost tomu, že potrat v rodině by mohl být traumatizující pro jejich manžele nebo děti (pokud nějaké mají). Ale já chci mít hezkou postavu. . . Podle průzkumu veřejného mínění víc než polovině všech otců – včetně ženatých mužů – ani není řečeno, že jejich dítě bylo potraceno. V jednom případě otec, zoufale se pokoušející zachránit své dítě, podal žalobu, aby nedošlo k potratu a zjistil, že jediným důvodem, proč jeho manželka chtěla dítě zabít, bylo, že by nevypadala pěkně v bikinách, až pojedou v létě na dovolenou. [28] Když je zastánce potratu napaden pro triviálnost takových potratů, buď se tomu vyhne nebo hloupě tvrdí, že to, jak žena vypadá, je pro ni mnohem důležitější než život jejího dítěte. Jinými slovy, pro zastánce potratu je každý případ „závažný“. Můžete použít tuto tvrdošíjnost, abyste publiku odhalili extrémní podstatu zaryté filosofie zastánců potratu.

74


přelidnění, jejich čísla jsou buď přehnaná nebo naprosto nepravdivá. Nejběžnější jejich tvrzení je, že „světová populace vzrůstá každý rok asi o 88 miliónů lidí“. Číslo „88 miliónů“ opakuje do nekonečna každá organizace pro kontrolu porodnosti na světě – od Asociace pro dobrovolnou chirurgickou sterilizaci (Association for Voluntary Surgical Contraception) až po Nulový populační růst (Zero Population Growth). Nárůst světové populace se však nikdy nerovnal 88 miliónům za rok. Podle Statistického úřadu USA dosáhl nárůst v roce 1990 87.3 miliónů, následující rok hned klesl na 84 miliónů. V roce 1997 to bylo 80.3 miliónů a předpokládá se, že pokles bude pokračovat příkře, až se stabilizuje. [29] Další obvyklé tvrzení zastánců potratu je, že „světová populace se každých 37 let zdvojnásobuje“. Použitím tohoto čísla doufají zastánci potratu, že zastraší publikum, které se pak bude obávat, že současná světová populace 6 miliard se do roku 2035 znásobí na 12 miliard, do roku 2070 opět na 24 miliard, atd. Podle „nejpravděpodobnějších“ odhadů Statistického úřadu a OSN se světová populace už nikdy nezdvojnásobí! Tento fakt byste měli při každé příležitosti zdůrazňovat. Podle nejnovějších odhadů OSN se očekává, že světová populace dosáhne maxima v roce 2050 a bude to asi 9.4 miliard. [30]

SLOGANY, KTERÉ SE VYHÝBAJÍ TÉMATU A POPISUJÍ ŽENU JAKO OBĚŤ

„Vám je jedno, jestli ženy umírají!“ „Jste příliš naivní, abyste pochopili, že svět je přelidněn.“ Objasnění: „Proč si myslíte, že je svět přelidněn?“ Vyvrácení: „Světová populace se už nikdy nezdvojnásobí. Stabilizuje se na úrovni, kterou může svět snadno podporovat.“ Objasnění: „Představte si, že na světě by žila jedna miliarda lidí místo nynějších šesti. Myslíte si, že by pak nebyl na zemi hlad?“ Nejprve objasněte Kdykoliv zastánce potratu vehementně tvrdí, že svět je přelidněn, musíte ho nejprve donutit, aby objasnil, co tím míní nebo se ho zeptat, proč si myslí, že je svět přelidněn. Nespokojte se s tím omšelým tvrzením, že to „ví každý“. Musíte ho přimět, aby své tvrzení podpořil teorií nebo statistikou. Všeobecná zásada je: Kdykoliv lidé nebo organizace pro kontrolu porodnosti používají statistiky k ospravedlnění svých tvrzení týkajících se

„Právo na život – to je lež! Vám je jedno, jestli ženy umírají! Nechceme se vrátit do doby, kdy tisíce zoufalých žen umíralo každý rok při potratech prováděných šarlatány v nebezpečných, nehygienických, zastrčených řeznických krámech!“ Vyvrácení: „Konstatování, že ’tisíce žen zemřelo před soudem Roe v. Wade’, je naprostá lež!“ Vyvrácení: „Jestliže se pro-life aktivisté nestarají o ženy, proč máme více krizových center pro těhotné než vy potratových klinik?“ Paralela: (obecenstvu) „Uvidíme, kdo se více stará o ženy. Zavolejte krizové centrum pro těhotné a řekněte jim, že nejste vdaná, jste těhotná a rodiče vás vyhodili z domu. Požádejte o pomoc s placením nájmu, potravinami atd. Řekněte, že potřebujete někoho, s kým byste si mohla popovídat. Pak zavolejte na potratovou kliniku a položte stejné otázky. Uvidíte, kdo se opravdu stará o ženy a komu jde jen o peníze.“

Čtyřicet sloganů

75

Paralela: „Podporujete potraty pro výběr pohlaví namířené proti nenarozeným ženám?“ Primární argument Zastánci potratu, kteří tvrdí, že tisíce žen zemřelo ročně při nelegálních potratech před rozhodnutím Roe v. Wade, nemají naprosto žádné statistické důkazy pro toto tvrzení – a oni to obvykle vědí! Zamyslete se nad následným citátem dr. Bernarda Nathansona, jednoho ze zakladatelů Národní asociace pro zrušení potratových zákonů (National Association for the Repeal of Abortion Laws, později NARAL, nyní NARRAL) a ředitele největší potratové kliniky v USA: „O kolika úmrtích jsme mluvili, když byl potrat ilegální? V NARALu jsme vždy říkali ’5 až 10 tisíc úmrtí ročně’. Přiznávám, že jsem věděl, že ta čísla byla naprosto nesprávná a předpokládám, že ostatní to věděli také, když o tom trochu přemýšleli. Ale v ’morálce’ naší revoluce to bylo užitečné číslo, tak proč jít jinou cestou a opravit to poctivou statistikou?“ [31]

76


Podle Centra pro kontrolu nemocí v USA jsou skutečné údaje počtu úmrtí způsobených potratem legálním i nelegálním před rozhodnutím Roe v. Wade následující: Rok

Počet úmrtí

1970 1971 1972 1973 1974 1975

90 83 90 57 54 49

Navzdory těmto statistikám zastánci potratu stále lžou o počtu žen, které zemřely v důsledku nelegálního potratu před rozhodnutím Roe v. Wade. Trvají na těchto apokalyptických číslech, protože se spoléhají více na city než na rozum. Jeden zastánce potratu napsal v roce 1998, že „legalizace velice eliminovala odhadnutých pět tisíc úmrtí za rok spojovaných s potratem v letech před rozhodnutím Roe v. Wade. . . Naneštěstí jejich (doktorů 19. století) snaha o postavení potratů mimo zákon to zahnala zpět do postranní uličky, kde se podle některých odhadů provádělo až dva milióny potratů za rok. . . “ [32] V mnoha případech bude váš oponent trvat na popisování krvavých řezníků v nějaké zastrčené uličce. Jedním způsobem jak vyvrátit tuto taktiku a ukázat obecenstvu, ke kolika potratům před rozhodnutím Roe v. Wade skutečně došlo, je citovat skutečného nelegálního potratáře nebo ženu, která takovýto potrat podstoupila. Ruth Barnettová, která neměla žádné lékařské vzdělání a přesto provedla více než čtyřicet tisíc nelegálních potratů v Portlandu v severoamerickém státě Oregon bez jediného úmrtí řekla, že „ve filmech vždy zobrazují padlou ženu, jak se plíží po špinavých rozviklaných schodech do tmavé místnosti – nebo míří pokradmo do tmavé uličky, která vede k polorozpadlé boudě, kde jakýsi doktor alkoholik nebo nevyučený břídil provádí potrat. Moje klinika vůbec taková nebyla. Bylo to radostné místo, kde se problémy žen řešily rychle, účinně a důstojně bez ohledu na okolnosti pacientky.“ [33] Zpráva ZPG (Nulový populační růst) popisuje mladou ženu, která byla poslána za potratářem v Mexico City: „Všechno bylo v pořádku. Všechno jde tak rychle, je to skoro fantastické. Klinika (vlastně spíš zámeček) je

Čtyřicet sloganů

77

velice pěkná a komfortní. To ráno, kdy jsem měla kyretáž, tam bylo asi sedmnáct žen a pak ještě několik odpoledne. Po zákroku vás dají rychle do pořádku a dostanete ovoce, napít a sušenky – to vám pomůže zapomenout na křeče. Některé z nás jsme se šly odpoledne projít po městě. Mexico City je opravdu pěkné a neměla jsem žádné potíže ani s cestou ani s pobytem. Vlastně to svým způsobem byla téměř legrace.“ [34]

78


„Potrat je bezpečnější než porod.“ Objasnění: „Možnost úmrtí při porodu je nepatrná. Říkáte, že možnost úmrtí při potratu je také malá. Zřídka můžeme říci, kdo zemře při tom či onom, tak proč stavět důležitá životní rozhodnutí na těchto statistikách?“ Extrapolace: „Jestliže je potrat bezpečnější než porod, neznamená to, že každá těhotná žena by měla mít potrat? Jestliže ne, proč ne?“ Paralela: „Riziko, že žena umře při plavání, lyžování, jízdě na kole nebo v autě či letadle je mnohem vyšší než při potratu nebo porodu. Znamená to, že by ženy nikdy neměly plavat, lyžovat nebo cestovat?“ Pro-life aktivista může svého oponenta chytit do pasti prostě tím, že ho přiměje k tomu, aby objasnil své konstatování. Proč tvrdí, že potrat je bezpečnější než porod? Obecný smysl, který se skrývá v tomto pochybném a neopodstatněném výroku, je možno odhalit paralelou: Kdyby jedinou starostí bylo dobro ženy, pak by každá těhotná žena měla mít potrat! Ve skutečnosti existují potratáři, kteří tvrdí, že všechny potraty jsou lékařsky nutné jen proto, že matka dítě nechce. Potratářka Jane Hodgsonová prozradila extrémní pro-potratovou mentalitu, když pod přísahou prohlásila: „Podle mého lékařského soudu každé nechtěné těhotenství by mělo být přerušeno potratem. V dobré víře bych to ze zdravotních důvodů doporučila ve 100%. . . Myslím, že všechny potraty jsou lékařsky nutné. . . Občas poradíme ženám, aby své dítě donosily, ale většinou jsou všechny lékařsky nutné, protože beru v úvahu dobro ženy – tělesné, mentální, citové, sociální, i rodinu a okolí, prostě všechno. . . Zajímá mě kvalita života, ne fyzická existence.“ [35] Tento argument zastánců potratu „porod versus potrat“ není proto nic víc, než verbální přetvářka a je podobný výroku, že každá žena starší třiceti let by si měla nechat odstranit oba prsy kvůli zvyšujícímu se riziku úmrtí z důvodu rakoviny prsu! Říkejte pravdu Ve skutečnosti je procento úmrtnosti žen při porodu 5.4 na sto tisíc těhotenství a při potratu o 33% vyšší, tj. 7.2 na sto tisíc těhotenství. Důvody této nesrovnalosti jsou dva. Za prvé, zastánci potratu obvykle uvádějí, že potratová úmrtnost je asi 3.0 na sto tisíc. Toto číslo však nezahrnuje ženy, které umírají v důsledku popotratových komplikací. Jestliže připočteme tato úmrtí, pak je procento skutečné úmrtnosti asi 7.2 na sto tisíc žen. Za

Čtyřicet sloganů

79

druhé, zastánci potratu uvádějí porodní úmrtnost dětí asi 10.0 na sto tisíc. Toto číslo však zahrnuje smrt v důsledku spontánního potratu a mimoděložního těhotenství (která nejsou relevantní). Pokud tato úmrtí vyloučíme, je skutečné procento úmrtnosti žen při porodu asi 5.4 na sto tisíc. „Důležitá“ bezpečnostní opatření Jestliže zastánce potratu trvá na tom, že potrat je bezpečnější než porod, měl by pro-life aktivista ukázat, že podle této logiky by se měla každá žena vyhýbat jakékoliv činnosti, která je nebezpečnější než porod nebo potrat, aby si chránila svůj život a zdraví. Měla by zůstat doma, vůbec necestovat, všechny reprodukční orgány by si měla nechat co nejdříve chirurgicky odstranit – nejlépe do patnácti let, než nějaké potíže vůbec nastanou. Měla by se vyhýbat vodě, nikdy by se neměla koupat ani sprchovat, jelikož v koupelně umírá více žen než při potratu a porodu dohromady. A samozřejmě, jestliže zastánkyně potratu kouří, řekněte jí, že má 356krát větší pravděpodobnost umřít kvůli onemocnění způsobenému kouřením než kvůli porodu. Jestliže je její skutečný motiv pro doporučení potratu bezpečnost, proč kouří? Potrat: přínos pro zdraví matky? Mluvčí PPFA zvláště rádi tvrdí, že „zdraví matek se zlepšilo o 53% (60%, 70%, vyberte si číslo) od rozhodnutí Roe v. Wade“. Důvodem tohoto konstatování je samozřejmě naznačit, že dostupností potratu se rození dětí stalo bezpečnější a jestliže se „fanatikům proti volbě“ podaří „otočit hodiny zpátky“, nezačnou umírat jen ženy, které vyhledávají pokoutné potraty. Riziko se bude týkat všech žen! Konstatování, že zdraví matek se od rozhodnutí Roe v. Wade zlepšilo o 64%, je kupodivu naprosto pravdivé – ale je to typická polopravda zastánců potratu. Zastánci potratu opomenou uvést, že toto zlepšení je pouhým pokračováním vývoje, který začal dávno předtím, než byl potrat legalizován, a nemá vůbec nic společného s narůstající dostupností potratu. Pokles úmrtnosti matek nastal pouze díky zlepšené lékařské praxi a technologii.

„Žádné povinné mateřství!“ Objasnění: „Kromě malé menšiny žen, které otěhotněly následkem znásilnění nebo incestu, nedává tento slogan vůbec žádný smysl.“

80


Paralela: „A co povinné otcovství? Jestliže ona dítě chce a on ne, on je nucen být otcem a jestliže to ona chce, musí platit alimenty. Jak toto přispívá k rovnoprávnosti?“ Povinné mateřství? Tento slogan je logicky tak vratký, že jej nemají rády ani feministky. Někdy se však objeví (někteří autoři ze strany zastánců potratu jej dokonce použili jako název knihy) a zní dobře (zpočátku), proto je dobré být na něj připraven. Kupodivu ti stejní zastánci potratu, kteří se posmívají, že by pro-life aktivisté měli změnit tolerantní potratové zákony, jestliže se jim nelíbí, jsou první, kteří křičí z plna hrdla, když pro-life aktivisté tento návrh podají. Obvyklý obrázek, který se zastánci potratu budou snažit vykreslit tímto sloganem, je obraz společnosti, která nenávidí ženy a je ovládána muži, která ženy přinutila k roli hospodyňky, konkubíny a vychovatelky. Tímto sloganem se zastánci potratu opět snaží vykreslit sebe jako oběti a svalují vinu na pro-life aktivistu – a samozřejmě i na obecenstvo. Význam sloganu Doslovný význam tohoto sloganu by bylo soustavně vynucené otěhotnění (tj. ustanovené znásilnění). Pro-life aktivista by se měl oponenta zeptat, zda tím míní toto, a pak vyžadovat příklady. Přirovnejte tento postoj, který obhajuje znásilnění, s tradičním postojem pro-life aktivistů, že žena musí donosit dítě, až když otěhotní. Každá těhotná žena si zvolila být matkou tím, že souhlasila s pohlavním stykem – s výjimkou nepatrného procenta těch, které jsou obětí znásilnění nebo incestu. Není na tom nic „povinného“. Povinný potrat? Jedna očividná extrapolace zastánců potratu, kteří se ohánějí tímto sloganem, je tvrzení, že když některá země zakáže potrat, dalším krokem je povinný potrat, tj. „potrat na rozkaz“ místo „potrat na žádost“. Když zastánci potratu používají tento slogan, snaží se podpořit svou klamnou „svobodnou volbu“ tím, že hájí „strašáka“ – v tomto případě situaci, která by nikdy nemohla existovat. Tento argument samozřejmě nedává žádný smysl. Stát má zákony potírající vraždu, vloupání a znásilnění. Když přijmeme tuto podivnou „logiku“ zastánců potratu, můžeme očekávat, že budeme kdykoliv donuceni k vraždě, vloupání a znásilnění proti své vůli. Snad bychom měli ponechat vraždu, vloupání a znásilnění na osobní

Čtyřicet sloganů

81

„volbě“ kvůli jakési vzdálené možnosti, že mohou být v budoucnu povinné! Pro-life aktivista by se měl svého oponenta zeptat, jak do této logiky zapadá program povinných potratů v Číně. Také by se měl zeptat, které státy USA nařídily potrat před rokem 1968 1, kdy to byl všude zločin. Jelikož dodatek zákona chránící lidský život by stavěl život před narozením na stejnou rovinu jako život po narození, znamená tento argument, že bychom také mohli mít vynucenou vraždu narozených lidských bytostí. Zákon, který by zakazoval potraty, je založen výhradně na posvátnosti života. Země, která je proti potratům, nemůže pak vydat zákony, které vyžadují po ženách, aby měly potrat. Tento slogan je použit jen ke zkalení vody a matení posluchačů. Může se však použít proti zastáncům potratu a tím k získání spousty bodů v diskusi. A co „povinné otcovství?“ Zastánci potratu vidí jen jednu stranu této sporné otázky – svou. Ti, kteří tento slogan obvykle používají, prostě nevidí, že legální systém běžně směřuje k „povinnému otcovství“. Místo toho, aby ženy byly nuceny stát se matkami, těhotné ženy mohou nutit muže, aby se stali otci jednoduše tím, že své děti nepotratí. A muži se pokorně podrobí této sexuální nerovnoprávnosti. Jinými slovy – muž může být donucen ženou, aby podporoval dítě, které nechce, osmnáct i více let – ale když to dítě chce, matka dítě může zabít, aniž by se s mužem poradila. Takto chápou „rovnoprávnost“ zastánci „svobodné volby“.

„Znásilnění, incest, vady, ekonomická otázka, atd.“ •

1

„Jste pro trest smrti za znásilnění? Ne? Tak proč podporujete trest smrti pro nevinné dítě?“

•

„Potrat pouze zamaskuje zločin, aby pachatel mohl pokračovat v obtěžování oběti.“

•

„Podporujete odstranění postižených dospělých osob a dětí? Ne? Tak proč podporujete zabíjení postižených nenarozených dětí? Říkáte, že postižené nenarozené děti jsou méně cenné než lidské bytosti již narozené? Ano? Nevztahuje se to na narozené postižené lidské bytosti?“ (K obecenstvu:) „Myslí si to někdo z vás?“

V České republice byly potraty legalizovány v roce 1957.

82


Nejefektivnějším způsobem, jak tento slogan vyvrátit, je paralela – použití stejné logiky na narozené lidské bytosti. Např.: •

Nezabíjíme vinného násilníka, tak proč bychom měli zabít nevinné dítě, které je výsledkem tohoto znásilnění?

•

Nezabíjíme dospívající děti s Downovým syndromem – proč bychom je měli zabíjet, když jsou nenarozené?

•

Říkáte, že si nemůžete dovolit další dítě? Proč tedy nezabijete děti, které máte? To by skutečně zlepšilo vaši finanční situaci!

Dokonalost: podmínka přežití NARRAL a další zastánci potratu někdy vyrukují s fotografiemi ošklivě deformovaných a zmrzačených nenarozených dětí nebo dokonce novorozeňat (oblíbené jsou fotky anencefalických dětí), aby podpořili svůj argument, že postižené nenarozené děti by se měly zabít. Když však jedna skupina lidí rozhodne, že jiná skupina je podřadnější nebo si nezaslouží žít, upadají do pasti eugenického uvažování. Hrozné nebezpečí tohoto „eugenického“ argumentu je, že když jednou začneme vznešeně posuzovat, které děti jsou schopné žít a které ne, nemáme jak zabíjení ve světě zastavit. Nejdůležitějším krokem je ten první; když se ten udělal, všechny následující jsou podloženy logikou „stalo se to už dříve, tak je to určitě správné“. Nacističtí doktoři začali tím, že zabili jedno malé dítě – chlapečka Knauera – a rychle pokročili k masovému vraždění celých skupin lidí. Nakonec zabíjeli dokonce děti jen s nepatrnou vadou uší a děti, které považovali za „nevychovatelné“. Hlavní argumenty proti potratu z eugenických důvodů 1. Nejlepším způsobem, jak vyvrátit pro-potratový „eugenický“ argument, je zeptat se, zda mají postižení („jinak schopní“) lidé menší právo na život než naprosto zdraví lidé. Odpověď na tuto otázku musí být „ne“. Dalším krokem je upozornit zastánce potratu na to, že on rozhoduje, zda nenarozené děti budou žít nebo zemřou, pouze podle toho, zda jsou nebo nejsou postižené. Zakončete konstatováním, že to je jádro mentality, která podporuje veškerou diskriminaci. 2. Jakmile je jednou přijatelné, že „vadní“ lidé se nenarodí, je to jen krůček k tomu, aby se ukončil život „vadných“, kteří se již narodili. V USA

Čtyřicet sloganů

83

se to již děje: každoročně je více než dva tisíce „vadných“ novorozeňat tiše usmrceno. Někteří doktoři na to poukazují jako na „druhou příležitost k potratu“. 3. Jakou příšernou zprávu předává toto eugenické smýšlení žijícím dětem, zvláště když jsou postižené! Vyvodí si z toho, že by byly odhozeny (nebo ještě mohou být), kdyby nevyhověly požadavkům svých rodičů. Jinak řečeno, jsou posuzovány jako zboží a ne jako osoby s vlastní hodnotou. A co znásilnění?: „Povinné mateřství“ Zastánci potratu často předhazují to, čemu říkají „autentické povinné mateřství“: znásilněná žena „donucená“ donosit dítě. Jedním způsobem, jak ozřejmit omyl tohoto argumentu, je požádat osobu, aby si představila, že důkladně zkoumá dvě novorozeňata – jedno počaté v láskyplném manželství a jedno následkem brutálního znásilnění – a pak má určit, které je lidštější. Kdyby tyto dvě děti bylo položeny vedle sebe, mohl by někdo určit, které z nich bylo počato znásilněním? Samozřejmě že ne! Proč tedy odsoudit jedno dítě ke smrti jen na základě okolností početí? Jestliže zastánci potratu souhlasí s potratem kvůli znásilnění pouze na základě okolností početí, měli by pak být důslední a podporovat potrat pro všechny nenarozené děti počaté mimo manželství. Konec konců vždy existovalo určité stigma kolem bytosti, kterou jsme nazývali „bastard“. Ve skutečnosti je toto případ dnešních nelegitimních dětí – více než 80% všech potratů se provádí neprovdaným ženám, které otěhotněly po dobrovolném pohlavním styku. Jelikož téměř polovina všech dětí narozených za posledních dvacet let byla počata mimo manželství, najde tato výzva pro zastánce potratu, aby byl v této věci důsledný, odezvu u mnoha lidí, kterým ještě není dvacet let. Zástupce potratu bude protestovat, že znásilnění bylo přinucené početí, zatímco děti narozené mimo manželství jsou výsledkem „milostného aktu mezi dvěma jednotlivci, kteří s tím souhlasí“, ale myšlenka už bude naznačena – že nenarozené dítě počaté při znásilnění by bylo potratáři odsouzeno k smrti kvůli okolnostem, které ono naprosto nemůže ovlivnit. Souvisící argumenty Je zajímavé zeptat se zastánců potratu, zda jsou pro trest smrti za znásilnění. Kupodivu zastánci potratu jsou obvykle proti a téměř jistě odpoví „ne“. Zeptejte se jich tedy, proč jsou pro trest smrti pro nevinné nenarozené dítě! Ve všech zemích, kde je potrat legální, použili nejprve zastánci

84


potratu tyto „závažné případy“ znásilnění a incestu, což nakonec otevřelo dveře dokořán neomezeným potratům. Slibovali, že chtěli potrat jen pro „závažné případy“ a pak vyžadovali stále více a více výjimek z tohoto nařízení, až dosáhli potratu na požádání z jakéhokoliv důvodu: pohodlí, výběr pohlaví, nedostatek financí, apod. Toto je základ stupňovité a zvyšující se strategie zastánců potratu. Čísla Jestliže se sečtou všechny „závažné případy“ – vývojová vada plodu, znásilnění, incest, život a zdraví matky a věk matky – přestavují méně než 3% všech potratů! Jinak řečeno, více než 97% všech potratů se provádí ze sociálních důvodů – tedy potraty z pohodlí. Během diskuse je vhodné upozornit na neuvěřitelně malé množství potratů prováděných kvůli tzv. „závažným případům“.

„Každé dítě chtěné dítě!“ Objasnění: „Tento slogan znamená, že děti samy o sobě nemají žádnou vnitřní hodnotu. Hrozné a nelidské tvrzení!“ Rozšíření: „Když se s nenarozenými dětmi zachází jako s majetkem, přenáší se tento postoj přirozeně i na narozené děti.“ (K obecenstvu:) „Všimli jste si obrovského vzrůstu počtu novorozeňat ubitých k smrti a vhozených do popelnic a WC?“ Vyvrácení: „Hnutí ’pro svobodnou volbu’ slibovalo, že potrat odstraní zneužívání dětí“ (přečtěte níže uvedenou citaci NARRALu). „O čem jiném ještě lhali?“ Odstrašující filozofie Slogan o „chtěném dítěti“ je vskutku ohavný, protože přisuzuje hodnotu lidskému životu čistě na základě rozmaru jiného člověka – v tomto případě matky dítěte. Tato logika může být samozřejmě použita vůči narozeným dětem právě tak snadno jako vůči nenarozeným. Zastánce potratu, který tento slogan používá, proto nepřímo zastává odstranění nechtěně narozených dětí. Tento slogan samozřejmě předpokládá, že existuje něco takového jako nechtěné dítě. Zastánce potratu prohlásí: „V novinách se dočtete každou chvíli o zbitých dětech“. Na to může pro-life aktivista odpovědět, že nechtěné děti neexistují; existují pouze neochotní rodiče. Je s podivem, že dvacet let legalizovaného potratu v USA neodstranilo zneužívání dětí – proto o tom pořád čtete v novinách!

Čtyřicet sloganů

85

Slibte jim cokoliv, ale. . . Zastánci potratu slibovali veřejnosti v roce 1970, že legalizování potratu povede ke snížení zneužívání dětí, protože vyloučí nechtěné děti. Ve skutečnosti slibovali, že legalizování potratu okamžitě vyřeší všechny existující závažné sociální problémy. Např. NARAL v roce 1974 ve své „Řečnické a diskusní příručce“ jednoznačně prohlásila, že „legální potrat sníží počet nechtěných a zbitých dětí, případy zneužívání dětí a možná následnou zločinnost, drogovou závislost a spoustu sociálních neduhů způsobených zanedbáním rodičovství.“ [36] Skutečnost Každý pro-life aktivista ví, jak legalizovaný potrat „snížil“ zneužívání dětí a drogovou závislost. USA jsou tím postiženy ve větší míře než kdykoliv předtím. Zastánci potratu se nám však stále snaží podstrkávat své prázdné sliby. Procento zneužívání dětí v USA je nyní třikrát vyšší než v roce 1973, když byl potrat legalizován. Je tedy zřejmé, že výsledkem potratu není menší počet „nechtěných dětí“, jak to zastánci potratu slibovali. Statistiky uvádějící drastický nárůst zneužívání dětí jsou velice výmluvné. V roce 1972 bylo hlášeno 418 tisíc případů, což je rok před rozhodnutím Roe v. Wade. V roce 1995 to bylo více než dva milióny, což je nárůst o více než 300%. 356 dětí bylo při zneužití zabito v roce 1972 a 1125 zemřelo následkem zneužití v roce 1988, což představuje nárůst o více než 200% [37] .

„Postavení potratu mimo zákon vytvoří novou třídu zločinců!“ Paralela: „Touto ’logikou’ bychom legalizovali jakékoliv chování, které se ’děje tak jak tak’, jako je vražda, znásilnění a týrání dětí.“ Vyvrácení: „Ženy nikdy nebyly stíhány nebo vězněny pro výkon potratu. Toto je další výmysl zastánců potratu.“ Paralela: „Žena, která úmyslně najme vraha, aby zabil jejího manžela, není oběť, a ani není obětí žena, která najme vraha, aby zabil její nenarozené dítě.“ Všeobecné pojetí V pozadí tohoto sloganu je myšlenka, že ženy budou vždy žádat o potrat, takže když bude potrat považován za zločin, budou pro-life aktivisté ženy nutit, aby se uchylovaly k nelegálním potratům v zastrčených uličkách.

86


Jinak řečeno, zastánci potratu říkají, že pokud je zákon všeobecně bagatelizován, měl by být zrušen. Někteří dokonce prohlašují, že by legalizace podpořila „respektování zákona“. Jak hloupý je tento postoj! Jestliže lidé ví, že mohou zákon ignorovat a ten pak bude následkem toho změněn, jak to podporuje „respektování zákona“?

Čtyřicet sloganů

87

Podívejme se, které ostatní často porušované zákony bychom podle této „logiky“ měli změnit: •

Všechny zákony proti krádeži aut, vloupání a krádežím v obchodě by měly být zrušeny, jelikož každý z těchto přestupků je spáchán více než miliónkrát za rok.

•

Všechna omezení rychlosti by měla být odvolána, protože milióny lidí jsou každoročně pokutovány za rychlou jízdu.

•

Daňové podvody by se měly legalizovat, protože by tím finanční úřady získaly větší respekt.

•

Násilné napadení, ke kterému dochází víc než miliónkrát za rok, by se nesmělo trestat.

Jelikož tento slogan tak pomohl při legalizaci potratu, používají jej teď zastánci potratu, aby dosáhli zabíjení novorozeňat. Např. dr. Frank M. Guttman na schůzi Kanadské pediatrické společnosti v červnu roku 1978 „. . . navrhl, aby legální milosrdná vražda a vraždění dětí bylo umožněné, protože se to děje tak jak tak a legalizace by zvýšila úctu k zákonu“ [38] . Filosofie Jestliže je vydán zákon a lidé ho úmyslně porušují a poraní se nebo zabijí, má na tom vinu jejich vlastní nezákonné a nezodpovědné chování. Jestliže motocyklista nepoužívá helmu a zraní se při nehodě, je to vinou jeho vlastní nedbalosti. Jestliže si narkoman píchá a zemře na předávkování, je on sám zodpovědný za svůj život. A jestliže je žena tak nevzdělaná nebo krutá, že chtěně a dobrovolně riskuje svůj život, aby zabila své nevinné dítě, pak je její zranění její vlastní vina – ne vina lidí, kteří vydali zákon o nelegálnosti potratu! Jestliže žena nic neví o svém nenarozeném dítěti a zemře následkem nelegálního potratu,je tato dvojí smrt srdcervoucí. Ale ti, kteří neví o nebezpečí řízení bez pásů nebo slézání útesů nebo používání nelegálních drog, za to také často zaplatí svým životem. Co se týče podstaty, není nevědomost určitě žádnou výmluvou. Jak říká stará moudrost: „Bůh odpouští vždy, člověk někdy, příroda nikdy.“ Ženy jako „oběti“ Když používají zastánci potratu slogan „milióny zločinců“, přisvojují si znovu neprávem roli „oběti“. Ale pro-life aktivisté musí být ve střehu a nesmí se nechat vnutit do role „toho, který si hledá oběť“! Zastánci potratu

88


obyčejně živě líčí vězení, kde se tlačí trpící ženy, které měly nelegální potrat. Toto je scénář, který se nikdy nestal a nikdy se nestane. Ve studii z roku 1981 pod názvem „Ženy a potrat“ provedené v Americkém centru pro bioetiku ve Washingtonu, D.C. zjistil právní zástupce Paul Wohlers, že soudy, které vydávaly zákony před rokem 1973 bez výjimky, pohlížely na ženy jako na oběti, ne jako na zločince. Před rozhodnutím Roe v. Wade se v sedmnácti státech potrat trestal menšími pokutami nebo kratším uvězněním, ale žádná žena nebyla nikdy těmito zákony stíhána. Stíháni byli potratáři – ne ženy! [39] Dokonce bohatí potratáři, kteří dělali potraty ilegálně, věděli příliš dobře, že zákonné potrestání bylo namířeno proti nim a ne proti ženám. Nelegální potratářka Ruth Barnettová z Portlandu v severoamerickém státě Oregon, která provedla čtyřicet tisíc tajných potratů, přiznala, že „dnes a již od té doby, co jsem začala svou praxi a i předtím, byla výhrůžka trestem namířena na potratáře, ne na pacientku!“ [40] Alan Guttmacher, který pro prosazení potratu v USA udělal víc než kdokoliv jiný, uvedl v roce 1959, že „ze stovek tisíců nelegálních potratů prováděných každoročně v USA je poměrně málo obviněno a ještě méně odsouzeno“ [41] . Odborník na historii potratu, Russell S. Fischer, řekl v roce 1950, že „pravděpodobně žádný zločin není tak beztrestný jako potrat.“ [42] Kdyby se rozhodnutí Roe v. Wade někdy zrušilo, došlo by k tomu znovu, jelikož potratové zákony jednotlivých států by se pouze vrátily do stavu před rozhodnutím Roe v. Wade. Stíháni budou potratáři, ne ženy. Je paradoxní, že toto je oblíbený slogan stejných lidí, kteří tvrdí, že potrat je „naprosto legální“. Zde se znovu ukazuje dvojí měřítko zastánců potratu: chtějí, aby se pro-life aktivisté přestali pokoušet skoncovat s potraty, protože jsou legální, ale oni byli zcela ochotni sami porušit zákon, když to bylo nelegální.

„Zákaz diskriminuje chudé ženy“ „Zákaz potratu diskriminuje chudé ženy a ženy tmavé pleti. Jste rasisté, protože chcete ženy tmavé pleti omezit tím, že jim upíráte právo na kontrolu porodnosti. Nikdy nedosáhnou pokroku bez reprodukčních práv.“ Objasnění: „Potrat není ’dobro’, které zlepší životy menšinových žen.“ Objasnění: „Zvláštní – potratové kliniky jsou většinou v menšinových čtvrtích!“ Objasnění: „Potrat sám je rasová instituce.“ Zastánci potratu ukazují svým jednáním, že jim nejde ani tak o chudé jako o zachování pro ně tak cenného „práva“ na potrat.

Čtyřicet sloganů

89

Je to jen předvádění té staré ohrané písničky o „ženách tmavé pleti“ a tím chtějí zapůsobit na obecenstvo a vypadat soucitně. Prohlašují, že jejich zájmem je odlehčit chudým ženám – zejména „ženám tmavé pleti“ – jejich břemeno nekontrolovatelné porodnosti. Zase si ovšem hrají na oběť. Ve skutečnosti hledají ženy, které se octly v krizových situacích, používají je jako nevědomé nástroje a pak na ně zapomenou, když už pro ně nejsou užitečné. Úloha bohatství a moci Zastánci potratu neustále tvrdí, že jestliže se potrat bude trestat, jen bohaté ženy si budou moci dovolit zabíjet své nenarozené děti. No a co? Bohatství a moc vždy usnadňovaly přestupování zákonů. Např. demokrat Teddy Kennedy zabil v Chappaquiddicku Mary Jo Kopechne a dostal se z toho bez úhony, protože podporuje všechny snahy zastánců potratu a je senátorem USA. Znamená to, že by se vražda neměla trestat, protože chudí nemají peníze a vliv, aby mohli zabíjet beztrestně? Stávají se chudí obětí proto, že nemohou svobodně zabíjet? Samozřejmě ne! Bohatí si vždy budou moci dovolit kokain a jiné nelegální drogy, i kdyby třicet gramů stál tisíc dolarů. Znamená to, že bychom měli finančně podporovat chudé, aby si mohli koupit nebezpečné drogy? Stávají se chudí obětí proto, že si nemohou dovolit koupit kokain? Samozřejmě ne! Potrat není „něco dobrého“ Argumentem o „chudých lidech“ vycházejí zastánci potratu opět z nesprávného předpokladu, že potrat je něco dobrého. Pokoušejí se vylíčit chudé jako „oběti“, které by byly zbaveny „základního lidského práva“, kdyby se potrat trestal. Abychom účinně tento argument vyvrátili, musíme nejprve odpovědět na otázku: Kde existuje ve společnosti hranice mezi neomezenou a omezenou dostupností? Jestliže je něco ve své podstatě a nutně „dobré“, tj. čistá pitná voda, dobré jídlo, přístřeší a péče o zdraví, snaží se veřejnost, aby měli všichni toto „dobro“ zajištěno. Jestliže společnost považuje něco za „špatné“, není nutné, aby to bylo každému dostupné. Takovými „špatnostmi“ jsou alkohol, nebezpečné drogy a pornografie. Omezování zla nedělá oběti z těch, kteří to nemohou dělat. Jestliže bude potrat trestán, jedinými oběťmi budou nenarozené děti bohatých a bohaté ženy, které budou fyzicky a psychicky traumatizovány následkem potratu. I otroctví někteří známí lidé „ospravedlňovali“, ne protože by bílí měli „právo“ vlastnit černé, ale protože kdyby otroctví bylo nelegální, bylo by to pro méně privilegované bílé rodiny těžší! Andrew Johnson kdysi „. . . prosil

90


Boha, aby každý otec rodiny v USA měl jednoho otroka, aby byl zbaven namáhavé a ponižující práce.“ Potrat je rasová instituce Zastánci potratu rádi nazývají pro-life aktivisty „rasisty“, protože – jak tvrdí – trestání potratu by nejvíce škodilo „ženám tmavé pleti“. To je klasický příklad jejich představy. Pravdou je samozřejmě to, že potrat sám je rasismem. Zastánci potratu horlivě protestují, kdykoliv pro-life aktivista vystoupí s faktem, že potrat vyhlazuje černochy. Zastánci potratu v mnoha případech fyzicky napadají pro-life aktivisty během diskuse, když ukazují tabulky s těmito fakty. Černošky žádají o potrat dvakrát více než bělošky. A procento úmrtnosti z „bezpečného a legálního“ potratu je u nich sedmkrát vyšší než u bělošek. Zastánci potratu nechtějí jen „bezpečný a legální potrat“, ale také snížení počtu chudých a lidí odlišné pleti. Toto je naprosto v souhlasu s filosofií Margaret Sangerové, zakladatelky PPFA, která si přála „čistokrevnou rasu“. Tento rasový cíl se běžně objevoval v pro-potratových publikacích, dokud jej odborníci nezačali považovat za kontraproduktivní. Například v brožurce s názvem „Organizování se pro činnost“ publikované již v roce 1974 NARRAL prohlašovala, že „legální potrat zredukuje nutnost sociálních dávek“. [43]

„Jsme utlačováni bohatými, štědře financovanými skupinami, které jsou proti svobodné volbě.“ Objasnění: „Rozpočet jedné potratové organizace (PPFA) je sedmkrát vyšší než rozpočet všech amerických pro-life organizací dohromady.“ Objasnění: „Za každý dolar pro pro-life organizace dostávají propotratové organizace sto dolarů.“ Objasnění: „Průměrná rodina zastánců potratu má průměrný roční příjem o dvacet tisíc dolarů vyšší než průměrná pro-life rodina.“ Objasnění: „Popište životní styl místního potratáře.“ Kdo by to nechtěl! To je jeden z pro-potratových sloganů, o kterém si pro-life aktivisté přejí, aby byl skutečně pravdou. Celkový roční rozpočet všech amerických pro-life skupin je asi 75 miliónů dolarů. Ani jeden cent z toho není od vlády USA ve formě daní. Srovnejte to s PPFA, která sama má roční rozpočet asi 550 miliónů – z čehož asi 30% pochází z kapes daňových poplatníků. K tomu připočtěte roční rozpočet 200 miliónů

Čtyřicet sloganů

91

dolarů ostatních pro-potratových organizací a dostanete následující srovnání: Rozpočet pro-potratových organizací Rozpočet pro-life organizací

750.000.000 USD 75.000.000 USD

To znamená, že pro-potratové organizace mají nejméně desetkrát více peněz než pro-life organizace! Kdo je tedy „bohatě a štědře podporován“? Síla nadací Pro-potratáři jsou také náchylní k nesouvislému hovoření o „penězích z pravicových nadací“. Např. představitel ’Náboženské’ koalice pro reprodukční volbu (RCRC – ’Religious’ Coalition for Reproductive Choice) si stěžoval: „Pro nás je mnohem těžší získat peníze, které potřebujeme pro naše programy, než pro skupiny „morální většiny“ a „neopravicové“, které financují své jednoduché, posuzovací kampaně ignorující opravdové potřeby skutečných lidí.“ Analýza nadací, které darovaly peníze pro-life a pro-potratovým organizacím, ukázala, že americké nadace daly pro-potratovým organizacím stokrát více peněz, než pro-life organizacím v roce 1997! V období od 1981 do 1990 celková suma peněz z nadací pro pro-potratové organizace přesáhla 200 miliónů dolarů. Celková suma pro pro-life organizace byla asi jedno procento z této částky – 2 milióny dolarů. [45] V době od 1987 do 1990 získaly PPFA a její pobočky a Institut Alana Guttmachera (AGI – Alan Guttmacher Institute) od nadací neuvěřitelnou sumu 37 639 452 dolarů. [46] To je navíc k více než 150 miliónům dolarů, které PPFA dostává z daní během stejné doby. V roce 1985 a 1986 Právní a vzdělávací fond Národní organizace pro ženy (National Organization for Women Legal Defense and Education Fund) obdržel stovky tisíců dolarů od 29 ze sta největších společností v USA: Allegis, American Express, Ameritech, Atlantic Richfield, AT&T, Bell South, Burligton Northern, Capital Cities, Chemical Bank, Chrysler, Coca-Cola, Dart & Kraft, Dayton Hudson, Eastman Kodak, Federated Department Stores, General Mills, General motors, Goodyear, Johnson & Johnson, Kraft, Manufacturers Hanover, Merrill Lynch, J.C. Penney, NYNEX, Phibro-Salomon, Philip Morris, R.J. Reynolds, Standard Oil, a Xerox. Ani jedna z těchto organizací nedarovala ani cent nějaké pro-life organizaci. [47]

92


Osobní bohatství Pro-potratáři mají mnohem větší příjmy a výdaje než pro-life aktivisté. Průměrná rodina, která o sobě říká, že je zastáncem potratů, má dva pracující dospělé a buď žádné děti (DINKS – dvojí příjem, žádné děti – „Double Income, No Kids“) nebo pouze jedno. Průměrná pro-life rodina má pracujícího otce, matku, která je doma a tři nebo čtyři děti. Propotratová rodina má průměrný roční příjem o dvacet tisíc dolarů větší než průměrná pro-life rodina. A jelikož pro-potratáři většinou mají méně dětí a nedávají desátky žádné církvi, mají ještě více peněz, které mohou rozhazovat na své potřeby nebo potřeby pro-potratových skupin. [48] V brožurce komicky chybně označené jako „Řekněme pravdu o potratu“ PPFA z Rocky Mountain tvrdí: „Navzdory neustálému odkazování na ’potratový průmysl’ proti-potratovými skupinami potrat nepřináší bohatství.“ Každý pro-life aktivista, který demonstroval před domem pro-potratáře, ví, že toto tvrzení je zatvrzelý žvást. Ti, kteří provádějí potraty na plný úvazek, si ročně vydělají průměrně přes 350 000 dolarů. Edward C. Allred vlastní jednadvacet potratových klinik v Kalifornii a dvě v Chicagu. Potraty provádí přes třicet let a v roce 1980 tvrdil, že během posledních dvanácti let potratil 250 000 nenarozených dětí. Nyní je to přes půl miliónu. Allred vlastní několik vil, konvoj drahých aut a letadel, velký ranč v Nevadě, renomovanou dostihovou dráhu Ruidoso Downs v New Mexico a Los Alamitos na Kypru za 47 miliónů dolarů. Ty denně získají více než milión dolarů v sázkách a Allred zde chová svých čtyři sta koní. [49]

Čtyřicet sloganů

93

SLOGANY, KTERÉ SE VYHÝBAJÍ TÉMATU A POUŽÍVAJÍ ZAVÁDĚJÍCÍ METAFYZICKÉ ARGUMENTY („MYSTAGOGUERY“)

„Tělo ženy, její volba!“ „Je to moje tělo. Tělo ženy, její volba! Vaše zákony nevztahujte na moje tělo! Nestrkejte mi ty své růžence k mým vaječníkům!“ atd. Objasnění: „Těhotná žena již zplodila, spolupodílela se na vytvoření zcela odlišného bytí.“ Paralela: „Jestliže je nenarozené dítě částí matky, protože je v ní, stáváme se částí pokoje tím, že jsme v něm?“ Objasnění: „Jak může být dítě mužského pohlaví částí matky, která je ženského pohlaví?“ Čí tělo? Pro-life aktivisté souhlasí s tím, že žena má právo rozhodovat o svém vlastním těle. Také podporují „reprodukční svobodu“ žen. Avšak právo na soukromí a kontrolu vlastního těla v žádném případě neznamená právo na zmaření těla jiného člověka. A když žena počala, již zplodila. Jedinou otázkou, která zůstává, je, zda zabije nebo ne. Je zajímavé, že první, kdo přišel s argumentem „ženského těla“ ve prospěch potratu, byl Marquis de Sade. Řekl: „Potrestání matek za vraždu dítěte je bezpříkladná ohavnost. Kdo má větší právo zbavit se plodu než ta, která jej nosí? . . . Vměšovat se do rozhodnutí ženy je hloupost přesahující všechny možné hranice.“ [50] Samozřejmě, že je pravda, že dítě je uvnitř matčina těla. Ale tím se ještě nestává částí jejího těla, zrovna tak, jako se nestaneme částí auta tím, že v něm sedíme. Ani jiná živá stvoření uvnitř těla ženy a zcela na ní závislá – např. tasemnice nebo jiní parazité – nejsou částí jejího těla. Jsou fyziologicky zcela oddělená a odlišná stvoření. Obvyklá odpověď zastánců potratu Většina zastánců potratu bude namítat, že dítě je zcela závislé na matce a to jí dává „právo“ na to, aby se svého dítěte zbavila. To je odlišný argument a mělo by se o něm podle toho diskutovat. Použijte paralelu, abyste ukázali, že tím zastánce potratu říká, že lidé mají právo zbavit se těch, kdo jsou na nich závislí – jako jsou novorozeňata, nemocní a starší. Poukažte na to, že tyto „pozdní potraty“ se již dějí na celém světě. Podobná situace se týká kosmonautů ve vesmíru. Jsou zcela závislí na své

94


vesmírné lodi – vzduch, voda, jídlo, a všechny ostatní potřeby. Kdyby měli vystoupit z lodě nechráněni, nebyli by schopni žít a zahynuli by. To platí i pro životaneschopný plod. A přece by žádný myslící člověk nenamítal, že kosmonauti jsou pouhou částí vesmírné lodě a jako takoví určení ke zničení! Fertilizace in-vitro přichází s jiným zajímavým pohledem. Řekněme, že máme zkumavku s nedávno oplozeným lidským vajíčkem nebo lidským embryem. Bylo by to vajíčko nebo embryo částí zkumavky, na které je závislé pro svou výživu? Logická odpověď je samozřejmě záporná. Jiný způsob, jak přimět obecenstvo, aby si uvědomilo nesprávnost sloganu o „ženském těle“, je vyzvat zastánce potratu, aby vyjmenoval jednu jinou část ženského těla, která se odpojí a opustí její tělo po určité době tak jako dítě. Žena a dítě: Odlišná existence, odlišné povahy Kdyby dítě bylo částí těla ženy, mělo by stejné rysy jako matka. Genetici koneckonců mohou určit osobu, ze které buňka pochází podle genetické struktury. K ozřejmění faktu, že dítě je odlišnou bytostí, zvažte tato fakta, která ani zastánci potratu nepopřou: •

Matka i dítě mají často jinou krevní skupinu.

•

Všechny matky jsou ženy. Asi polovina jejich dětí jsou mužského pohlaví. Jak může být lidská bytost mužského i ženského pohlaví?

•

Dítě může být jiné rasy než matka.

•

Každá buňka v těle matky má řadu chromozomálních rysů, které jsou zcela odlišné od každé buňky v těle dítěte.

•

Když se plod usadí v děložní stěně, bílé krvinky útočí, aby jej zahubily, a plod se musí bránit. Matčin imunitní systém jej nepovažuje za „svůj“. Z toho vyplývá, že není částí jejího těla.

•

Dítě může zemřít, aniž by zemřela matka. Matka může zemřít, aniž by zemřelo dítě (dítě může být zachráněno, pokud je životaschopné).

•

Dítě spouští proces, který kulminuje tím, že dítě opouští matčino tělo. Vyzvěte zastánce potratu, aby uvedl některou jinou část těla, u které k tomu dochází.

Čtyřicet sloganů

95

Argument cizopasníka Potratář Warren Hern užívá klasické novořeči, když ve své knize Abortion Practice tvrdí na str. 14: „Vztah mezi těhotnou ženou a plodem/placentou je možno chápat jako vztah mezi hostitelem a parazitem.“ Když zastánci potratu tvrdí, že „plod je parazit“, uznávají jeho odlišnost – protože parazité nejsou nikdy částí hostitelského těla. Kdyby plod byl zároveň parazit i část matčina těla, znamenalo by to, že matka je také parazit! Feministky budou při tomto srovnání nahlas protestovat. Tento způsob uvažování o „nenarozeném dítěti jako o parazitu“ je hluboce nelogický. Podle biologie jsou všichni parazité odlišná stvoření, závislá na přežití na hostiteli. Lidský plod není parazit; tento výraz používají zastánci potratu, aby zbavili lidskosti ty, které chtějí zabít.

„Opravdu nevíme, kdy život začíná.“ „Opravdu nevíme, kdy život začíná. Plod je jen potenciální život.“ Extrapolace/objasnění: „Tak kdy podle vás život vlastně začíná? A jak můžete své tvrzení dokázat?“ Objasnění: „Dokazovat by měli ti, kteří chtějí zabíjet nenarozené děti, ne ti, kteří je chtějí chránit.“ Vyvrácení: tohoto sloganu třemi kroky. Objasnění: „Řekněte jasnou definici termínu ’potenciální život’.“ Toto je vskutku opovrženíhodný slogan a mělo by se s ním podle toho zacházet. Jeho skutečný význam je následující: je mi jedno, kdy život začíná. Pro-life aktivista tady má báječnou příležitost svého oponenta porazit. Když někdo říká, že neví, kdy život začíná, přiznává, že potrat možná ukončuje život, ale jeho to nezajímá. Jestliže si morální člověk není jist, zda jeho činem neskončí život člověka, neprovede tento čin. Pro-life aktivisté se často setkají se zastánci potratu, kteří budou tvrdit, že: 1) nevíme, kdy život začíná a pak, když je přitlačíte, řekne, že 2) život začíná při narození. Zeptejte se, jak se tyto dva výroky slučují. Jak ví, že život začíná při narození, když neví, kdy život začíná? Vyprávějte podobný příběh Je vhodné použít „slovní obrazy“. Má to několik výhod. Napomáhají lépe chápat, obecenstvo je pozornější a lépe si pamatuje. Skupina dělníků se připravuje zbořit starý, polorozpadlý obytný dům v centru města. Jeden z nich se obrátí na předáka s otázkou, zda by neměli zkontrolovat vnitřek

96


budovy, aby se ujistili, zda se tam někdo přechodně neubytoval. Ale předák odpoví: „Ani vlastně nevíme, jestli tam někdo je, začněte hned bourat“. Buďte opatrní Boeing 747 se 400 lidmi na palubě nevzlétne, protože kapitán má podezření, že všechno není v naprostém pořádku. Co by se stalo, kdyby prodávala některá společnost léky bez předchozího prozkoumání? Ve věcech veřejných jsme vždy velice opatrní! Naše společnost nepovoluje chování, které by mohlo způsobit ztrátu života, a to ani v případě, že je to málo pravděpodobné. Nesmíme vystřelit puškou na dálnici nebo otrávit zboží na pultě v obchodě jen proto, aby přitom třeba nikdo nezahynul. Máme mnoho místních zákonů a nařízení, která zakazují kouření v místech, kde se shromažďuje hodně lidí, protože cigaretový kouř může ostatním škodit. Zastánci potratu však stále říkají, že potrat by měl být povolen, protože se možná nejedná o ztrátu života (protože skutečně neví, kdy vlastně doopravdy život začíná). Pro-life aktivista může snadno zahnat svého oponenta do úzkých tím, že bude po něm chtít, aby přesně definoval, kdy začíná život a pak se ho zeptal, jaký je rozdíl mezi plodem jeden den před touto pomyslnou dělicí čarou a jeden den po ní. Tato taktika je obzvlášť názorná, jestliže zastánce potratu říká, že život začíná tehdy, když plod „ožije“. „Plod je pouze potenciální život“ Pro-life aktivista může objasnit a vyvrátit tento slogan třemi jednoduchými kroky: •

Konstatujte, že „potenciální život“ představuje druh bytí, které prostě neexistuje.

•

Poukažte na to, že plod není mrtvý.

•

Z této vylučovací metody vyplývá závěr, že plod tedy žije.

„Potenciální život“ není nic více než pseudotermín vymyšlený Nejvyšším soudem USA na podporu neospravedlnitelného rozhodnutí v případu Roe v. Wade. Tomuto rozhodnutí se vysmívají biologové i embryologové. Opírají se o něj hodně zastánci potratu, kteří tvrdí, že „život“ je metafyzický a ne biologický pojem. Jinak řečeno, každá žena může rozhodovat sama o tom, zda její „plod“ žije nebo ne. Každá bytost na světě, s duší nebo bez, buď „žije“ nebo „nežije“ („nežije“ by samozřejmě mohlo znamenat, že bytost předtím žila nebo nikdy nežila). Bakterie, dobytek a lidé

Čtyřicet sloganů

97

žijí. Mraky, skály a mrtvá těla nežijí. Neexistuje žádný termín „mezitím“, protože bytost buď život má nebo nemá. Právě tak jako žena nemůže být „potenciálně těhotná“, nemůže být bytost „potenciálně živá“. Argument o nějaké oblasti mezi životem a smrtí používají zastánci potratu a eutanázie právě s takovým nadšením jako nacisté a otrokáři v minulosti. Za předpokladu, že plod buď žije nebo ne, pro-life aktivista musí nyní donutit svého oponenta, aby přistoupil na to, že plod není mrtvý. Vždyť kdyby byl mrtvý, došlo by ke spontánnímu potratu a žena by o dítě přišla. Potrat by tedy vůbec nepotřebovala! Pro-life aktivista může po svém oponentovi vyžadovat, aby podal jasnou definici „potenciálního života“ a čím se liší od „života“. Jelikož žádná taková definice neexistuje, bude se zastánce potratu tvářit hloupě, protože na tom staví zabíjení celé lidské třídy. Závěr Přirozený závěr shora uvedeného rozboru je, že plod skutečně plně žije v každém smyslu tohoto slova. Každý, kdo tvrdí opak, je buď úmyslně nečestný, aby podpořil program zastánců potratu, nebo podvádí sám sebe. Pro-life aktivista se svého oponenta může zeptat, zda věří v morálnost použití orgánů plodu pro pacienty trpící Parkinsonovou chorobou, epilepsií a dalšími nemocemi, nebo zda považuje pokusy s plodovými orgány za etické. Jeho filosofie ho přinutí k odpovědi „ano“. Pro-life aktivista z toho vyvodí jasný závěr, že plodová tkáň, použitá pro takové účely, musí být živá – byla by nepoužitelná, kdyby byla mrtvá. Jak může živá tkáň pocházet z neživého organismu? Zřejmý závěr je tedy opět – nenarozené děti jsou živé.

„Plod není člověk.“ Paralela: „Tento ponižující slogan je základem veškerého útlaku – žen, menšin, homosexuálů atd. Lidskou třídu je nutno nejprve zbavit lidskosti, než ji začnete vykořisťovat nebo zabíjet. To tímto sloganem totiž děláte.“ Objasnění: „Dokažte, že nenarozené dítě není člověk. Povinnost toto dokázat je věcí toho, kdo chce nenarozené děti zabíjet, a ne toho, kdo chce nenarozené děti chránit.“ Paralela: „Nacisté používali tuto stejnou osudnou ’logiku’ na Židy. Jaký je v tom rozdíl?“ [Buďte připraveni na výbuch předstíraného rozhořčení, když provedete toto přirovnání, ale trvejte na tom a znovu a znovu jej zdůrazňujte. Posluchači si ho zapamatují a budou o něm přemýšlet.]

98


Definice „člověka“ Genetikové a biologové definují člověka jako člena rodu homo sapiens podle nejzákladnějších a nejspolehlivějších měřítek, jaká je možno si představit – charakteristiky chromozomů. Vezměte kteroukoliv buňku nenarozeného dítěte – oční, kožní, jaterní – a mikrobiolog vám podle prozkoumání chromozomů řekne, že patří člověku. Možná, že zastánce potratu, který tvrdí, že plod není člověk, má rád UFO – „Žena znásilněna cizinci porodí 46 nestvůr“, ale ve skutečnosti žádná žena nikdy neporodila nic jiného než lidskou bytost. Lidskost: postupné získávání? Zastánce potratu by mohl tvrdit, že „lidskost“ je jen postupným získáváním a ne danou biologickou vlastností, že se stáváme člověkem někdy mezi početím a narozením. Jinými slovy, v nějakém nedefinovaném bodě se z nenarozeného dítěte stává člověk. Zastánci potratu mohou tvrdit, že začíná svou existenci a přitom není člověk a postupně se jím stává až je stoprocentně člověkem. Smysl tohoto postoje je zřejmý: pokud je nenarozené dítě méně než stoprocentní člověk, rovná se něčemu, co ani v nejmenším není člověkem a může být snadno zabito. Tyto argumenty jsou absurdní i při běžném pohledu. Když je na počátku lidské sperma a lidské vajíčko, jaký jiný může být výsledek než člověk? Zastánci potratu by po nás chtěli, abychom věřili, že zárodečné buňky po oplození jaksi ztratí stoprocentnost svého lidství a pak všech 100% opět zázračně získají v nějakém magickém (a neurčitém) okamžiku před narozením. Tento argument není opodstatněný ani v biologii ani logicky. Nikdo tak neuvažuje, když mluví o krysách, velrybách nebo dobytku. Nikdo nikdy nemluvil o postupném „zešimpanzování“ šimpanze nebo „zhrochatění“ hrocha, protože se nikdo nepropůjčil snahám o nějaký směšný program, který se týká šimpanzů nebo hrochů.

„Plod není osoba.“ Paralela: „Tento ponižující slogan je základem veškerého útlaku – žen, menšin, homosexuálů atd. Lidskou třídu je nutno nejprve zbavit lidskosti nebo odebrat „osobnost“, než je začnete vykořisťovat nebo zabíjet. To tímto sloganem totiž děláte.“ Objasnění: „Dokažte, že nenarozené dítě není osobou. Povinnost toto dokázat je věcí toho, kdo chce nenarozené děti zabíjet, a ne toho, kdo chce nenarozené děti chránit.“

Čtyřicet sloganů

99

Dvě třetiny bochníku Někteří zastánci potratu uznávají, že nenarozené děti jsou živé a jsou lidé, přesto popírají, že jsou osobami. To je nebezpečný postoj. Když uznáváme, že zabíjíme lidské bytosti – z jakéhokoliv důvodu – ale popíráme jejich osobnost, pak není nikdo v bezpečí! Nacisté upadli do této pasti. Uznali, že zabíjeli „lidský plevel“ a „život bez ceny“ a oficiálně označili své živé lidské oběti za „ne-osoby“. Také otrokáři se chytli do této pasti. Uznali život svých otroků (mrtví otroci přece nepracují) a jejich zřejmé člověčenství (jiné druhy nebyly dost inteligentní, aby poslouchaly příkazy), ale k osobnosti nedošli. Otroci byli, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu USA Dred Scott v. Sanford z roku 1857 oficiálně „ne-osoby“. Kam nás tento způsob myšlení přivede? Je docela jednoduché rozpoznat, kam nás tento způsob uvažování samozřejmě vede. Udělit jednotlivci život a člověčenství, ale pak mu vzít jeho osobnost, je nejmocnějším nástrojem útlaku a genocidy. Nehodících se a (téměř) neviditelných nenarozených se zbavíme nejsnadněji a tak se stali prvními, kteří byli určeni k vyhlazení. Místo zabíjení se nyní nevyhnutelně rozšířilo z dělohy do privátních nemocničních pokojů a pečovatelských domovů, kde to není na očích. Nakonec celé třídy „nedokonalých“ lidských bytostí budou zbaveny své osobnosti, protože nebudou nesplňovat vysoká měřítka těch, kteří rozhodují. Nesmějte se těmto předpovědím. K tomu procesu už došlo. A pokud nebudeme v bitvě bdělí a nebojácní, dojde k němu opět!

„Nejsme ’pro potrat’. Jsme ’pro volbu’.“ „Nejsme ’pro potrat’. Jsme ’pro volbu’. Nikdo ve skutečnosti nechce potrat, protože je to vždy tak tragické. Chceme pouze svobodu volby, abychom se mohli řídit svým vlastním svědomím.“ Objasnění: „Můžete být ’pro volbu’ jen tehdy, když jsou všechny varianty etické. Nikdy nemůžete podporovat nemorální nebo neetickou volbu. “ Vyvrácení: „Když jste ’pro volbu’, proč všechny vaše hlavní skupiny podporují svým mlčením násilný potratový program v Číně? Jste snad rasisté?“

100


Objasnění: „Když jste ’pro volbu’, proč podporujete nátlak na pro-life aktivisty, aby prostřednictvím daní platili za potraty chudým ženám? Pomáháte ženám, aby dítě donosily – jako to děláme my, nebo se zaměřujete jen na jednu volbu – potrat?“ Proč „pro volbu?“ Termín „pro volbu“ sám o sobě ukazuje, že zastánce potratu ve skutečnosti své vlastní řeči nevěří. Vědí, že slovo „POTRAT“ vyvolává živé obrazy krvavého, zbabělého činu nesporné vraždy a tak se zoufale vyhýbají těmto mnohem přesnějším termínům. Na druhé straně jsou mnozí pro-life aktivisté spokojeni s výrazem „proti potratu“, protože přesněji popisuje hnutí, které se z morální zásady staví proti sobeckým činům zabíjení, které se všude okolo nás dějí. Hrůzný precedent Nepřekvapuje nás, že zastánci potratu přesně kopírují jazyk amerických otrokářů z doby před občanskou válkou, kteří tvrdili, že nejsou „pro otroctví“. Nechtěli, aby někdo jiný „podstrkával“ otrokářům „jejich morálku“. Jak tvrdil William O. Douglas, nechtěli, aby jiní „uzákoňovali morálku“. Chtěli jen „svobodu volby“, aby se mohli řídit „svým vlastním svědomím“. Opravdu pro potrat Hlavní skupiny zastánců potratu mají o sobě ideální představu a chtěli by se tak představit veřejnosti: dobročinní, nestranní pozorovatelé, kteří pasivně sledují potrat z vedlejší politické koleje, zbaveni jakékoliv ideologie nebo zájmů. Jestliže je to pravda, proč tak tvrdě prosazují potrat? Tzv. skupiny „pro volbu“ ve skutečnosti svými činy ukazují, že podporují potraty. Liberálové hlásící se k New Age rádi říkají: „To, co jste, mluví tak hlasitě, že neslyším, co říkáte“. Vynucené fondy na potraty. . . Pro-potratové organizace jako PPFA a NOW trvají na tom, aby ostatní, i ti, kteří jsou proti potratům, platili na ně svými daněmi. Každá větší skupina „pro volbu“ vyžaduje, aby daňoví poplatníci byli přinuceni platit za bezplatné potraty. Je toto „pro volbu“?

Čtyřicet sloganů

101

102


. . . a dokonce i vynucování potratů

Žádný informovaný souhlas

Ani jedna z tzv. skupin „pro volbu“ nikdy neodsoudila čínskou politiku násilných potratů – z nichž mnohé se dějí v posledním trimestru – nucenou sterilizaci a povinnou kontrolu porodnosti. To jasně znamená, že zastánci potratu souhlasí s tímto nuceným potratovým programem. Když má diskutující oponent proti této logice námitky, měl by pro-life aktivista poukázat na to, že zastánci potratu stále tvrdí, že ti pro-life aktivisté, kteří důrazně neodsoudí bombardování nemocnic, svým pouhým mlčením s tím souhlasí. Ve skutečnosti PPFA a mnoho dalších pro-potratových organizací napadlo vládu prezidenta Reagana za tzv. Politiku Mexico City a požadovalo, aby se obnovilo financování USAID (United States Agency for International Development – Agentura USA pro mezinárodní rozvoj), která navrhla a uskutečnila program nucených potratů v Číně. Mnohé propotratové organizace, včetně PPFA a NOW veřejně prohlašují, že schvalují nucené potraty v Číně a dokonce navrhly podobný nátlakový program pro USA!

Každá skupina „pro volbu“ je proti všem zákonům podporujícím informovaný souhlas. Rozhodovat se, když máte k dispozici jen polovinu dostupných informací, není ve skutečnosti volba. Je to jako vést na porážku nevědomý dobytek. Je to „pro volbu“? Kdykoliv nějaká legislativa nebo jednotlivec navrhne nějaký zákon, předloží iniciativní návrh zákona, který zaručí souhlas po poučení, jednodenní čekací dobu, nebo dokonce důstojný pohřeb pro potracené nenarozené děti, jsou zastánci potratu šílení vztekem a rozhořčením. Cítí se povinni odstranit i ta opatření, která by na potrat neměla vůbec žádný vliv, jen aby nic neriskovali. Např. zákon v severoamerickém státě Missouri týkající se žen a nemluvňat by stanovil, že stát zajistí poradnu pro všechny ženy uvažující o potratu a nabídne prenatální péči a jiné alternativy, než je potrat. Tento návrh zákona by ani v nejmenším neomezil přístup k potratu, ale zastánci potratu, organizace i jednotlivci, byli fanaticky proti a prohlásili, že je to „. . . extrémní zákon, který by zamezil ženám přístup k reprodukčním službám“. Zákonodárci v severoamerickém státě Massachusetts předložili návrh zákona, který by vytvořil vzdělávací program pro těhotné ženy o vývoji plodu a o vlivu drog, alkoholu a kouření na nenarozené děti. Tento zákon by snížil počet novorozeňat s nízkou porodní váhou a jinými postiženími a vedl by k lepší prenatální péči. Tento zákon měl velikou podporu ze strany lékařů, ale Massachusettská liga plánovaného rodičovství byla zásadně proti. Zákon vydaný v New Yorku by poskytoval půjčky neziskovým organizacím za účelem poskytování informací o jiných možnostech než je potrat. Ale zastánci potratu, vedení newyorskou pobočkou NOW, nazvali tento zákon „porušením svobody projevu“ a „zneužitím práva na soukromí“. [52] Samozřejmě že otázka jak může být zákon, který by lidem pomohl o něčem hovořit, „porušením práva na soukromí“, zůstala nezodpovězena.

Pro potraty: „Ne“ k adopci Zastánci potratu se nejen pokoušejí o to, aby zabíjení dětí bylo legální po celých devět měsíců těhotenství, ale také se snaží o vyloučení všech jiných možností. Snad proto o nich pro-life aktivisté mluví jako o těch, kdo jsou „pro potrat“, ne „pro volbu“. Následující dva citáty vám mohou přijít vhod v diskusi. Kristin Lukerová ve své knize Abortion and Politics of Motherhood (Potrat a mateřská politika) říká, že „mít dítě a pak se ho vzdát, aby bylo adoptováno, jak to prosazují pro-life aktivisté, nepovažuje většina lidí, kteří jsou pro volbu, za morální řešení problému potratu. Přetvořit plod v dítě a pak ho poslat do světa, kde rodiče nemají ujištění, že bude milováno a že bude v dobré péči, je pro tyto lidi vrchol morální nezodpovědnosti.“ Toto konstatování odráží pravou bizarní povahu mentality zastánců potratu. Tvrdí, že roztrhání nenarozeného dítěte a roztříštění jeho lebky je laskavé a morální. Potratář David Grimes říká, že „jakékoliv podporování adopce by se rovnalo vynucenému chování. A bylo by nevhodné pro kohokoliv, kdo pracuje ve zdravotnictví, aby své názory někomu vnucoval. Nikdo neví lépe než žena sama, co je pro ni nejlepší.“ [51] Myšlenkové procesy obou jsou zmatené a jasně ukazují dvojí měřítko zastánců potratu. Stát ročně platí stovky tisíců potratů, ale to zřejmě není „podporování potratů“ nebo „vynucené chování“.

Nejjistější vyvrácení Zastánci potratu se rádi snaží „dokázat“, že pro-life aktivisté ve skutečnosti nejsou tím, co o sobě tvrdí. Jinými slovy, nejste opravdu pro-life, když nejste proti vivisekci, atomovým elektrárnám, kůži v botách, homofobii, rasismu, sexismu, hladovění atd. Pro-life aktivisté mohou použít slovního karate, aby tento nepříjemný trik zvrátili. Nejjistější způsob je se zeptat zastánce potratu, co dělá pro to, aby matkám pomohl jejich děti donosit. Konec konců to je to, co termín „pro volbu“ znamená: podpoření všech možností, které jsou matce k dispozici. Jestliže zastánce potratu trvá na

Čtyřicet sloganů

103

104

tom, že jedině potrat je „bezpečný a legální“, pak nejsou jeho činy slučitelné s jeho slovy.

Vyvrácení: „Uvědomujete si, že představujete nepatrnou menšinu věřících?“ Zábavný oxymorón Jeden z nejzábavnějších oxymorónů 2 je otřepaný slogan „zbožně pro volbu“. Vymyslela ho RCRC. Smyslem tohoto sloganu je přesvědčit veřejnost, že můžete vraždit nenarozené děti a být přitom „dobrým křesťanem“. Pro-life aktivisté viděli, jak členové RCRC rozdávají stovky plakátů s tímto sloganem všem zastáncům potratu během pro potratových akcí (dokonce i velkému počtu nevěřících). Je vskutku divné vidět, jak nějaká osoba drží cedulku s nápisem „Zbožně pro volbu“ a přitom hlasitě kleje a nadává na pro-life aktivisty.

Nejsem „pro zbraně“ Abychom ukázali nesmyslnost tohoto hesla, nahraďme slovo „potrat“ slovem „zbraň“ a načrtněme podobnou situaci:. Asi nebudete mít čas využít tohoto přirovnání, ale může se hodit při získávání nových pro-life sympatizantů. Nazval byste mě „pro zbraň“, kdyby. . . •

v roce 1965 byl úplný zákaz vlastnit jakoukoliv zbraň, ale já jsem všemožně intervenoval, aby takové zákony byly odstraněny a aby kdokoliv mohl z jakéhokoliv důvodu vlastnit zbraň?

•

potom, co by vlastnění zbraní bylo legalizováno, bych já usiloval o to, aby stát platil za zbraně pro chudé lidi, aby tak všichni k nim měli přístup? Co kdybych byl proti jakýmkoliv omezením týkajících se vlastnění zbraní, takže desetileté nebo jedenáctileté děti by mohly vlastnit zbraně? Nazval byste mě „pro zbraň“?

•

Co kdybych ignoroval desítky tisíce lidí, kteří jsou zabíjeni každý rok, a nazval lidi, kteří by chtěli omezit vlastnictví zbraní, „fanatiky“, kteří chtějí „řídit životy jiných lidí“?

•

Co kdybych trval na tom, že určití lidé (jako Číňané) musí vlastnit zbraně a že Američané musí zaplatit část nákladů na prosazení toho, aby Číňané mohli vlastnit zbraň? Nazval byste mě pak „pro zbraň“?


Důležitost víry pro aktivisty Víra je mnohem důležitější pro pro-life aktivisty než pro zastánce potratu – toho jsou si dobře vědomy obě strany. Konec konců, zastánci potratu často křičí: „Necpěte mi tu svou víru do mého rozkroku.“, „Nestrkejte mi ty své růžence k vaječníkům“ a nazývají pro-life aktivisty „fanatiky, kteří se ohánějí Biblí“. Podle průzkumu veřejného mínění New York Times a CBS z 13. až 16. dubna 1989 jsou lidé více nakloněni životu, když se pro ně stane víra důležitější. Je „nadměrně“ nebo „velmi“ důležitá pro 69% křesťanských pro-life sympatizantů a pouze pro 33% „křesťanských“ zastánců potratu. [53] Uvědomte si, že všichni nebo většina „věřících“ zastánců potratu jsou „dětmi poraženého boha“; jejich „bohem“ je jakási umělá změť New Age nebo jakýsi nejasný „ježíš“ – „změklý bůh“, který neodsuzuje a je příliš laskavý, než aby někoho poslal do pekla. Jejich ideálním bohem je „ježíš“ Martina Scorsese z „Posledního pokušení Krista“ – zmatená a zmučená postava s mnoha vadami, právě jako jsou oni, a proto jim dovolí dělat, cokoliv se jim zamane a nevyžaduje žádné nepříjemné a nepohodlné pokání. Zastánci potratu dost spoléhají na Kristovo slitování v tomto životě; naneštěstí pro ně budou muset po smrti stát tváří v tvář Jeho dokonalému soudu.

„Zbožně pro volbu.“ Objasnění: „Věříte, že Bůh tvoří nebo napomáhá při stvoření dítěte? Jestliže je to zřejmě Jeho vůle, aby bylo dítě počato, proč si osobujete právo protivit se Jeho vůli?“ Paralela: „Jestliže se považujete za věřícího, které věci pokládáte za hřích?“

„Potrat je těžké a bolestivé rozhodnutí.“ Paralela: „Takže když o něčem přemýšlím a trápím se nad tím dlouho, mohu to provést bez ohledu na to, zda je to správné nebo špatné?“ 2

Přívlastek v rozporu – spojení zdánlivě si odporujících slov, např. výmluvné mlčení.

Čtyřicet sloganů

105

Vyvrácení: „Je-li potrat těžké rozhodnutí, proč ho zastánci potratu tak opěvují?“ Extrapolace: „Je potrat ospravedlněn, když se žena kvůli němu netrápí, ale je jí jedno jestli jich má pět nebo šest a nezajímá ji jiný způsob regulace početí?“ Zastánce potratu ve skutečnosti říká, že jakýkoliv čin je ospravedlněn, jestliže o něm člověk, když ho plánuje, aspoň trochu přemýšlí. Použijte paralelu, abyste ukázali, jak by se tento argument mohl vztahovat na jakýkoliv zločin. Například mnohonásobní vrazi určitě přemýšlí hodně o svých zločinech, když si je plánují. Proto často unikají úřadům po mnoho let. Omlouvá to mnohonásobnou vraždu? Násilníci se možná trápí nad svými pocity a pak pečlivě plánují přepadení nic netušících žen. Omlouvá se tím znásilnění? Pro-life aktivisté mohou také uvést několik sporných otázek, kterých si zastánci potratu tak cení. Například lidé, kteří vyhodili do povětří potratové kliniky a zabili potratáře, určitě o svých činech hodně přemýšleli a plánovali je. Pro-life aktivista se může oponenta zeptat, zda se tímto pečlivým plánováním legalizuje takové násilí. Žádné trápení se nebo přemýšlení o zločinu nebo hříchu je tedy neospravedlňuje. Těžké? Ne pro všechny! Mnoho žen zabíjí své děti bezstarostně. Podle AGI více než třetina žen žádajících o potrat nepoužívala antikoncepční prostředky v době početí. To znamená, že tyto ženy používají potrat jako antikoncepci. Každý pracovník potratové kliniky vám může vyprávět o dvaadvacetiletých ženách, které mají třetí, čtvrtý nebo dokonce pátý potrat a je jim to naprosto jedno. Jedna ředitelka potratové kliniky nedávno prohlásila: „’Ženy to [potrat] nemají lehké’. Je mi špatně, když tuto frázi slyším. Já to nikdy neříkám, ale pro 98% žen to je hračka. A pro ně to skutečně hračka je. Potrat je pro ně jako čištění zubů a jsem tomu ráda.“ [54] Zastánci potratu by rádi naznačili, že potrat je v pořádku, když se ženy nad tím dostatečně „trápí“. Zeptejte se svého oponenta, zda ženy, které se nad tím netrápí, mají neospravedlnitelné potraty. Vychvalování potratu Nejenže potrat není pro mnohé ženy těžké rozhodnutí. Mnoho propotratových skupin je ve skutečnosti vychvaluje! Příkladem je brožurka

106


vydaná odpadlickou organizací CFFC. Obsahuje dva návody pseudonáboženských obřadů (spíše čarodějnictví), které doslova vychvalují a „schvalují“ rozhodnutí pro potrat. Jak lze předpokládat, žádná brožurka CFFC neobsahuje obřad potvrzující právo na možnost volby života. Rebecca Altafutová je další z těch, kteří vychvalují zabíjení nenarozených dětí. Probírá „mnoho přínosů potratu“ a doporučuje, aby ho ženy používaly jako test své plodnosti! Dalším „přínosem“ potratu je podle ní to, že ženy „nepotřebují žádnou antikoncepci“. [55] Některé feministky jsou tak odvážné a čestné, že nazývají potrat pravým jménem. Např. zastánkyně potratu spisovatelka Katha Pollittová napsala, že „moralisté, z nichž někteří jsou pro volbu, rádi tvrdí, že potrat není nebo by neměl být metodou kontroly porodnosti. Ale to je to, čím potrat je – krvavou, neohrabanou metodou kontroly porodnosti“. [56] Toto všechno ukazuje, že pro-life aktivisté se nesmějí nechat nachytat spínáním rukou a krokodýlími slzami zastánců potratu, kteří tvrdí, že „potrat je pro ženy těžké rozhodnutí!“.

„K potratu by mělo docházet zřídka, měl by být legální a bezpečný.“ Objasnění: „Proč by k němu mělo docházet zřídka, když je to tak dobré?“ Objasnění: „Proč jste ’osobně proti’ potratu, když je to tak dobrá věc?“ Paralela: „Které jiné věci ’osobně podporujete’ a přitom jste proti nim?“ Zastánci potratu někdy používají toto heslo popularizované propotratovým prezidentem Billem Clintonem. Kdykoliv zastánce potratu trvá na tomto sloganu, měli byste se zeptat: Když je to tak dobrá věc a nemá žádné špatné účinky ani fyzické ani psychologické, proč by k němu mělo dojít zřídka? „Já osobně jsem proti. . . “ Pro-life aktivista se může někdy setkat s pro-potratovým politikem, který ze sebe souká tu starou a otřepanou sebe-výmluvu: „Já osobně jsem proti, ale nechci vnucovat svou morálku jiným lidem.“ Je to varianta sloganu „K potratu by mělo docházet zřídka, měl by být legální a bezpečný“. Můžete oponenta zahnat do úzkých jednoduchou a přímou otázkou: „Proč jste osobně proti potratu?“ Zastánce potratu bude donucen buď na otázku odpovědět a v tom případě můžete odhalit přetvářku, která se skrývá za jeho myšlením, nebo odmítne odpovědět. Tento slogan je nesmyslný, protože od sebe odděluje čin a postoj. Když stojí člověk před možností

Čtyřicet sloganů

107

volby týkající se nějakého morálního problému, je jen logické, že se bude řídit svým přesvědčením. Proč by měl někdo, kdo je proti potratu, volit potrat nebo ho nějak jinak podporovat? Když někdo používá tento slogan, zeptejte se ho, které jiné aktivity podporuje a přitom je proti nim, a ihned odhalíte jeho nelogický postoj. Je ’osobně proti’ rasismu a přitom proti němu nevystupuje? Je ’osobně proti’ proti útokům na homosexuály, ale odmítá udělat něco konkrétního k jeho zastavení? Je ’osobně proti’ bombardování potratových klinik, ale odmítá něco konkrétního pro to udělat? Neoliberálové samozřejmě dělají všechno podle svého svědomí! Tímto sloganem ’osobně proti’ chtějí dosáhnout dvou věcí: 1) představit se jako zásadoví, zatímco sedí na dvou židlích a 2) ovlivnit ty méně průbojné, kteří jsou nakloněni pro-life aktivistům, aby zůstali stranou a tím podali příklad „tolerance“ a „neodsuzování“.

SLOGANY, KTERÉ SE VYHÝBAJÍ TÉMATU A NAPADAJÍ PRO-LIFE AKTIVISTY

„Ti, kteří jsou proti volbě, vůbec nereprezentují veřejné mínění. ’Pro volbu’ je rozhodně většina.“ „Ti, kteří jsou proti volbě, stojí zcela mimo hlavní názorový proud. Vůbec nereprezentují veřejné mínění, protože jejich názory jsou velice extrémní. Nejsou nic víc než velmi malou, ale zato velmi hlasitou menšinou. ’Pro volbu’ je rozhodně většina. Průzkumy veřejného mínění shodně ukazují, že převažující většina Američanů chce, aby potrat zůstal legální.“ Vyvrácení: „Podle dvou nejdůležitějších statistických průzkumů pro-life aktivisté tvoří v průměru větší část veřejnosti než zastánci potratu.“ Objasnění: [k zastánci potratu]: „Podporujete potrat ve třetím trimestru, když chce žena dokončit studium?“ [k publiku]: „Kolik z vás podporuje potrat kvůli pohodlí ve třetím trimestru?“ [K zastánci potratu]: „O kom jste řekl, že je extrémní?“ Objasnění: „Jelikož velká většina lidí chce, aby potraty ve třetím trimestru a potraty kvůli výběru pohlaví byly zakázány, podporujete většinu?“ Extrapolace: „Většina lidí nechce platit za potraty. Přestože lidé v mnoha státech hlasují ve prospěch zákonů na ochranu lidského života, zastánci potratu je vždy napadají. Proč ignorujete vůli lidu?“ Všechny pro-potratové slogany se zakládají na neúplných nebo mylných informacích. Tento slogan nejchytřeji využívá statistických

108


dezinformací. Zastánci potratu říkají o sobě a každému, kdo je dost pošetilý, aby jim naslouchal, že téměř „většina“ je „pro volbu“. Nejobvyklejší číslo, které rozhlašují je 80 nebo 85%. Mnohé propotratové publikace a hesla organizací přejímají tento názor (např. „Většinová zpráva“, „Fond pro feministickou většinu“ a „Hlas většiny“), jakoby se snažily se ujistit, že jejich prázdná, nic neříkající hesla jsou pravdivá. Smysl tohoto sloganu je jasný a je snadné ho shrnout: snaží se přesvědčit Američany, že pro-life aktivisté jsou „malou a hlasitou skupinou“. Jak se jim podařilo odstranit levici Stoupencům potratů se v posledních 25 letech podařil obratný mediální kousek: nechali zmizet „extrémní levici“. Veškeré politické spektrum posunuli doprava, takže to, co kdysi byla „extrémní levice“, je nyní „hlavní proud“ a co bývalo „hlavní proud“, je teď „extrémní pravice“. Jinak řečeno, diskuse se nyní odehrává mezi „extrémní pravicí“ a „hlavním proudem“. Tím se milióny lidí nevědomky distancují od svých vlastních hodnot a přijímají praktiky stoupenců potratů, aby se vyhnuli označení „pravé křídlo“. Zastánci potratu používají tohoto triku i u jiných témat. Předloží vždy dvě extrémní volby, takže lidé samozřejmě přijmou tu nejtolerantnější. Druhou možnost představí jako protiamerickou a hitlerovskou, ačkoliv to ve skutečnosti tak není. Snaží se odstrašit lidi ze skutečné „střední cesty“ a pak sebe prohlašují za „umírněné“ nebo „centristy“. Proto se mohou senátoři a členové kongresu, kteří podporují „sňatek“ homosexuálů a potrat částečným porodem představovat jako „umírnění“. Možnosti, které překládají, jsou vždy formulovány takto: •

Utlačujte ženy a „držte je při zemi“ nebo jim dejte „základní práva na plození“ a „udělejte je plnoprávnými členy lidské rodiny“.

•

Buďte „puritánský censor, který se ohání Biblí“, který chce „vnutit nám svůj úzkoprsý pohled na morálku“ nebo buďte „obhájcem Prvního dodatku Ústavy, který oddělil církev a stát“.

•

Buďte „homofóbní bigotní násilný štváč“ nebo „dejte ’gayům’ základní lidská práva jako máme my“.

•

Buďte příčinou úmrtí mnoha tisíců lidí v nevýslovné agonii nebo podporujte mnohem lidštější volbu „důstojné smrti“.

Čtyřicet sloganů

109

Všimněte si, že zastánci potratů nikdy nepoužívají slov „potrat“, „sodomie“, „pornografie“ nebo „eutanázie“, protože se vždy snaží odvést pozornost od skutečného zla, které prosazují. Odhalte jejich extrémismus! Zastánci potratů jsou dravci, ničitelé, ti praví extrémisté. Pro-life aktivisté nemají povinnost je hýčkat a vyvolávat v nich přesvědčení o tom, jak jsou dobří a jak jsou dobré jejich nečisté a ohavné aktivity. Při každé příležitosti musíme veřejnosti odhalovat smrtelné, proti životu namířené programy. Zaskočte svého oponenta těmito otázkami: •

Zeptejte se, zda podporuje program nucených potratů v USA. Odpoví: „Samozřejmě, že ne!“ Pak se ho zeptejte, zda podporuje tento program v Číně. Když odpoví, že ne, zeptejte se ho, co udělal pro ochranu „reprodukčních práv“ žen v Číně. Pokud neudělal nic, což je jisté, zeptejte se, zda je rasista, protože by se určitě nikdy nesmířil s tím, aby ženy v USA byly nuceny k potratům.

•

Zeptejte se, zda podporuje potrat pro výběr pohlaví. Poukažte na to, že velká většina těchto potratů je páchána na nenarozených děvčatech. Zeptejte se, proč toto není sexismus a násilí na ženách.

•

Zeptejte se, zda podporuje potrat, protože manželka chce jet na dovolenou nebo chce, aby jí padly její oblíbené plavky [zmiňte se o soudním případu Conn. v. Conn.]. Zeptejte se, zda podporuje potrat ve druhém a třetím trimestru z pohodlí a citujte potratáře Jamese Mahona a Martina Haskella, kteří řekli, že většina jejich částečných potratů porodem je prováděna kvůli pohodlí.

•

Zeptejte se, zda má manžel právo vědět o manželčině potratu, a jak toto upevní manželství.

•

Zeptejte se, zda má jedenáctileté děvče právo podstoupit potrat bez vědomí rodičů. Proč si totéž děvče nemůže nechat odstranit ani mateřské znaménko bez dovolení rodičů?

110


3. Odmítne odpovědět. 4. Pokusí se zasypat vás spoustou „dobře znějících“ slov, aby odvedl pozornost. Jestliže váš oponent ignoruje otázku, odmítne odpovědět nebo se bude snažit vymluvit, můžete se obrátit k obecenstvu a říci: „Všimněte si, jak odmítá odpovědět. To znamená, že podporuje potraty kvůli pohodlí ve třetím trimestru“ [nebo cokoliv jiného]. Kdo je ve skutečnosti „na okraji“? Existuje jen velmi málo komplexnějších studií charakteristik aktivistů pro a proti potratu a toho, jak se toto vztahuje k Američanům. Avšak nejkomplexnější z nich – studie sociologa Donalda Granberga z Univerzity v Missouri z roku 1980 – přesvědčivě ukazuje, že pro-life aktivisté si jsou mnohem bližší v původu a postoji k lidem než zastánci potratu. Tento závěr nepřekvapuje, když si uvědomíme, že mnozí nebo dokonce většina zastánců potratu má něco společného s praktikami jako homosexualita, náboženství „New Age“, ateismus a komunismus, což jsou sotva zájmy průměrného občana. Zastánci potratu jsou vesměs vyvrženci společnosti, ztracené existence, kteří se shromažďují někde na okraji, nikdy nejsou částí „hlavního proudu“, ale přitom se zoufale pokoušejí změnit ostatní podle své šablony. Potvrzující průzkum Více než půl miliónu zastánců potratu směřovalo v květnu roku 1992 do Washingtonu, D.C. na největší „Pochod smrti“ všech dob. Deník Washington Post prokázal pro-life aktivistům velkou laskavost, když provedl namátkový průzkum mínění 881 demonstrantů a výsledky porovnal s výsledky národního průzkumu o postoji k potratu, který proběhl ve stejném týdnu. [57] Výsledky ukazují tabulky na straně 105. Ty také potvrzují, že zastánci potratu jsou dokonce extrémnější a „mimo hlavní proud“, než se pro-life aktivisté domnívali – zejména co se týče jejich postoje k potratu. Tato extrémnost může být pro pro-life aktivistu velkou slovní zbraní.

Existují jen čtyři možné pro-potratové odpovědi na tyto otázky: 1. Váš oponent bude otevřeně konstatovat, že tyto aktivity podporuje (což je neobvyklé). 2. Bude je ignorovat, jakoby nikdy nebyly položeny.

Co ve skutečnosti ukazují průzkumy veřejného mínění? Existují dva způsoby, jak mohou zastánci potratu upravit průzkumy, aby výsledky vyzněly v jejich prospěch:

Čtyřicet sloganů

111

•

Vedou průzkumy. Z více než 400 hlavních průzkumů od roku 1973 na téma potratu ukázaly solidní pro-potratovou většinu jen ty průzkumy, které byly řízeny a zadány pro-potratovými organizacemi nebo médii pod jejich vlivem. Kdo těmto průzkumům věří, asi by uvěřil i statistikám, jejichž autorem je Americký tabákový institut a které došly k závěru, že kouření je pro zdraví dobré.

•

Falšují výsledky. Pro-potratoví propagandisté falšují výsledky těch průzkumů, které nevykazují většinu zastánců „pro volbu“ a pak prohlašují, že průzkumy podporují jejich názory. Například nejběžnější trik NARRALu je zařadit každého, kdo je proti všem potratům, k těm, kteří jsou „proti volbě“, a tvrdit, že všichni ostatní jsou „pro volbu“. To by znamenalo, že většina pro-life sympatizantů, kteří se domnívají, že by pro řídké extrémní případy, kdy je život matky opravdu v nebezpečí (uplatnění tzv. „dvojího efektu“), měly být výjimky, by byli klasifikováni jako „pro volbu“. Takto NARRAL a další pro-potratové skupiny mohou tvrdit s vážnou tváří, že „Amerika je z 80% pro volbu“.

Jak to dělají: manipulování průzkumů Zastánci potratu obvykle uvádějí, že veřejnost je z 75% až 80% „pro volbu“. Národní potratová federace (NAF – National Abortion Federation) je velmi zapletena do propagandy namířené proti veřejnosti. V brožurce z června 1986 s humorným názvem „Pravda o potratu“ NAF otevřeně uvádí, že „téměř osm z deseti Američanů podporuje legální potrat“. Tento závěr opírají o výsledky Gallupových průzkumů z roku 1985, kdy tazatelé měli odpovědět na otázku: „Myslíte si, že by potraty měly být legální za všech okolností, jen za určitých okolností (např. záchrana života matky, incest, znásilnění) nebo ilegální ve všech případech?“ Zde jsou výsledky: 1. 22% respondentů odpovědělo, že potrat by měl být legální za všech okolností. 2. 56% respondentů odpovědělo, že potrat by měl být legální v případě záchrany života matky nebo znásilnění a incestu. 3. 22% respondentů odpovědělo, že potrat by měl být ilegální ve všech případech. NAF jednoduše dala dohromady kategorii 1 a 2 a oznámil, že 78% dotázaných bylo „pro volbu“. Je to podivné, když zvážíme, že by 56% lidí druhé kategorie zakázalo 99% všech potratů – kdyby měli tu možnost.

112


Zajímají je opravdu průzkumy veřejného mínění? Zastánci potratu uvádějí průzkumy veřejného mínění jen tehdy, když jsou výsledky v jejich prospěch a vždy je ignorují, když jsou pro ně nepříznivé. Například PPFA a jiné pro-potratové skupiny vždy odmítají zákony vydané legislativou za plné podpory lidí, zejména co se týče rodičovského a manželského souhlasu, informovaného souhlasu, a zákazu potratů částečným porodem. To dokazuje, že průzkumy veřejného mínění jsou pro zastánce potratu pouhým nástrojem a ne zásadou, kterou by se měli řídit. Jinak by tiše přijali to, co veřejnost prosazuje v úspěšných pro-life zákonech a veřejných hlasováních. Výsledky průzkumu pro-potratových demonstrantů deníkem Washington Post Charakteristika respondentů Ženy Věk 18-29 Obyvatelé severovýchodu USA Žijící v manželství Mající děti Katolíci Židé Registrovaní demokraté Registrovaní republikáni Považují se za „liberály“ Považují se za „konzervativce“ Domácnost s příjmem 50 000 USD a více

Demonstranti

Veřejnost

78% 47% 99% 30% 26% 15% 21% 59% 5% 79% 4% 35%

51% 17% 20% 68% 82% 26% 2% 37% 34% 25% 67% 4%

„Když jste proti, na potrat nechoďte!“ Paralela: „Proč nepoužíváte tuto logiku v liberálním případě? Přijali byste ji pak? Např.: ’Když jste proti bombardování potratových klinik, nebombardujte je!’“ Použijte tuto logiku na kterýkoli liberální příklad, abyste viděli, jak je hloupý.

Čtyřicet sloganů

113

Postoj respondentů k potratu – potrat by měl být legální

Demonstranti

Veřejnost

Záchrana života matky Vývojové vady Znásilnění a incest Rodina si nemůže dovolit další dítě Rodiče nechtějí další dítě Rodiče by měli vědět, že dospívající dítě žádá o potrat Manžel by měl spolurozhodovat o potratu

99% 97% 100% 96% 95% 5%

87% 63% 79% 39% 32% 80%

2%

63%

◦

„Když jste proti válce, nemusíte být vojákem.“

◦

„Když jste proti rasismu, nemusíte být rasistou.“

◦

„Když jste proti diskriminaci žen, nemusíte je diskriminovat.“

◦

„Když jste proti napadání homosexuálů, nemusíte je napadat.“

◦

„Když jste proti americkým školám, nemusíte je navštěvovat.“

Který člověk by byl proti něčemu a nic pro to neudělal? Zbabělec! A to je to, co zastánce potratu chce, abychom byli.

„Všichni jste proti kontrole porodnosti!“ Objasnění: „Mnoho vedoucích pro-life aktivistů potvrdilo, že antikoncepce vede k většímu počtu potratů. Když je antikoncepce tak účinná při zabránění těhotenství, proč stoupá procento potratů? 3“ Objasnění: „Potrat používá většina žen jako kontrolu porodnosti. Dvě třetiny všech žen, které měly potrat, nepoužívaly antikoncepční prostředky, když otěhotněly, přesto, že jsou snadno dostupné.“ Objasnění: „Většina tzv. ’antikoncepčních prostředků’ včetně pilulek, Depo-Provery, nitroděložního tělíska (IUD) a Norplantu způsobuje raný potrat.“

3

V České republice počet potratů v poslední době klesá, což souvisí i s větším počtem žen užívajících antikoncepci. Ta však ve většině případů způsobuje raný potrat, aniž o tom žena ví.

114


Tento slogan je samozřejmě úplný nesmysl a je dalším příkladem toho, jak se zastánci potratu snaží dosáhnout v diskusi dvou taktických cílů: 1. Tvrdit, že zákaz potratů bude znamenat zákaz veškeré antikoncepce. 2. Odvést pozornost od skutečného tématu diskuse – potratu. Nezapomeňte, že zastánci potratu udělají cokoliv, aby posluchače zmátli. Držte se tématu! Když se v diskusi začne mluvit o antikoncepci, musí pro-life aktivista vrátit diskusi zpět k původnímu tématu. Jestliže to nesvede, bude zastánce potratu nadále odvádět pozornost na jiné problémy jako trest smrti, bezdomovci, nukleární válka atd. Když se však rozhodnete, že je z hlediska taktiky moudré o antikoncepci diskutovat, poukažte na následující fakta. Postoj pro-life skupin Mnohé pro-life skupiny v USA opakovaně prohlašují, že nezaujímají žádný postoj k antikoncepci a nevyvíjejí žádnou energii na její odmítání. K těmto skupinám patří organizace jako Výbor pro národní právo na život (National Right to Life Committee), Američani proti potratu (Americans Against Abortion) a Ženy vykořisťované potratem (Women Exploited by Abortion). Ve skutečnosti žádná pro-life skupina aktivně neodmítá veškerou kontrolu porodnosti. Jestliže zastánce potratu na tom trvá, požádejte jej, aby takovou osobu nebo skupinu jmenoval. Zastánci potratu trvají na tom, že pro-life aktivisté jsou proti kontrole porodnosti. Chtějí, aby byli na veřejnosti představeni jako: a) anti-ekologičtí maniaci, kteří chtějí přelidnit zemi, čímž si znepřátelí ochránce životního prostředí a b) ti, kteří jsou proti kontrole porodnosti čímž vyděsí velkou většinu veřejnosti, která ji používá. Mnoho pro-life aktivistů praktikuje přirozené plánování rodičovství (PPR) jako „kontrolu porodnosti“. PPR je nejjistější a nejúčinnější známou metodou regulace porodnosti navzdory zastaralé pro-potratové propagandě. Přirozené versus umělé Mnohé pro-life skupiny včetně Human Life International a Catholics United for Life jsou proti umělým (nepřirozeným) formám antikoncepce. Vědí, že antikoncepce vede nevyhnutelně k potratu. Na první pohled by se zdálo, že by ženy používající antikoncepci byly méněkrát těhotné. Opak je

Čtyřicet sloganů

115

však pravdou a přiznávají to i zastánci potratu. U žen, které užívají antikoncepční prostředky je potrat mnohem pravděpodobnější. Je to proto, že antikoncepční metody nejsou zdaleka tak spolehlivé, jak jejich výrobci tvrdí. Ve skutečnosti dvě třetiny všech žen, které mají potrat, používaly antikoncepční prostředky při početí! Dokonce i NARRAL uznává, že „antikoncepce by samozřejmě měla být mnohem více dostupná a šířená. Avšak za současného stavu a když uvážíme neustálou možnost lidského omylu při použití i těch nejlepších metod, je potrat potřebný jako zadní vrátka. Není vhodnější než antikoncepce, ale když už došlo k otěhotnění, je to jediný prostředek, jak zabránit narození.“ [58] A dokonce i dr. Malcolm Potts, bývalý ředitel IPPF, řekl, že „současně s užíváním antikoncepce bude počet potratů stoupat, ne klesat“. [59] Mnozí pro-life aktivisté jsou také proti orální antikoncepci, IUD, Norplantu, Depo-Proveře a tzv. „nouzové antikoncepci“ nebo „pilulce po“. Způsobují raný potrat, nesou s sebou nejrůznější zdravotní rizika a navíc Margaret Sangerová a mnozí jiní – včetně vynálezců antikoncepčních pilulek – doznali zřejmou souvislost mezi antikoncepcí a potratem. Základ, na kterém musí pro-life aktivisté stavět, je: Mezi zabráněním počátku nového života a ukončením života poté, co již začal, je obrovský rozdíl. Chirurgický a chemický potrat zabíjí nenarozené děti, zatímco pravá antikoncepce (bariérové metody) ne. Proto je většina pro-life aktivistů proti potratu a přitom se staví neutrálně k antikoncepci. Rozdíl mezi potratem a antikoncepcí je v tom, že zde zabíjení funguje na místě prevence. Je to podobné jako trest smrti versus odsouzení na doživotí.

„Fanatici proti svobodné volbě nenávidí svou vlastní sexualitu.“ „Fanatici, kteří jsou proti svobodné volbě nenávidí svou vlastní sexualitu. Jsou členy extrémního anti-sexuálního hnutí.“ Objasnění: „Jak to myslíte?“ Vyvrácení: „Osoba, která usiluje o zničení své vlastní sexuality (plodnosti), je ta, kdo ve skutečnosti nenávidí svou sexualitu.“ Vyvrácení: „Pro-life aktivisté mají průměrně tři nebo čtyři děti, zastánci potratu jen jedno nebo dvě. Kdo nenávidí svou sexualitu?“ Co jste to říkal? Toto je zvlášť komická věta, když si uvědomíme, že ji vymysleli lidé, kteří dělají všechno možné, aby zničili svou vlastní sexualitu. Bojují

116


zoufale, aby převrátili a zničili přirozený výsledek své vlastní sexuality – plodnost. Polykají antikoncepční pilulky, zasunují do dělohy drátky, používají „gumárenské zboží“, krémy a želé, a když všechny tyto nesmysly selžou, zabíjejí vlastní děti, které v nich rostou. A pak prohlásí, že pro-life aktivisté nenávidí svou sexualitu. Klasická projekce Tento slogan je klasickým příkladem pro-potratové psychologické projekce a je snadné ji odhalit. Pro-life aktivista by měl začít otázkou, co jeho oponent touto nic neříkající větou míní. Dožene tím zastánce potratu k ještě extrémnějšímu vyjádření. Pro-life aktivista by se svého oponenta měl také zeptat, zda je (on nebo ona) vykastrován/a, zda měla potrat nebo užívá antikoncepci – a proč. Jestliže odmítne odpovědět s odůvodněním, že takové informace jsou „osobní záležitostí“, může pro-life aktivista jednoduše prohlásit, že jeho oponent svým mlčením už vyjádřil svůj souhlas a že zřejmě nenávidí svou sexualitu. Vyčerpávající průzkum prováděný sociology na Univerzitě v Missouri ukázal, že manželské páry, které se považují za „pro-life“, mají v průměru 3.4 dítěte, zatímco ti, kteří se považují za zastánce „svobodné volby“ jen 1.3. [60] Jestliže pro-life aktivisté navzdory svému nejlepšímu úsilí nevyhrají v soudech nebo zákonodárných sborech boj o potrat, zbývá jim jen čekat – za pár generací převýší svým počtem zastánce potratu. V demografickém zápase mezi DINKS a SILKS (jeden příjem, spousta dětí – „Single Income, Lots of Kids“) může být jen jeden vítěz. Průzkum Univerzity v Missouri je přesným ukazatelem toho, kdo vlastně „svou sexualitu nenávidí!“

„Všichni jste proti ženám. Vás zajímá pouze plod. “ „Všichni jste proti ženám. Vás zajímá pouze plod. Jste plodo-fetišisté.“ Paralela/vyvrácení: „Kolik center zastánců ’pro volbu’ pomáhá ženám, které nechtějí mít potrat, donosit své dítě?“ Vyvrácení: „Odsoudili jste a pokoušeli jste se zavřít krizová centra pro těhotné a jste proti adopci, protože jste skutečně do morku kostí pro potrat.“

Čtyřicet sloganů

117

Objasnění: „’Proti ženám’ ? Mnoho pro-life aktivistů jsou ženy! Jak to vysvětlíte?“ [tato otázka vždy vede k bizarním odpovědím zastánce potratu] Plodo-fetišisté? Tento slogan lze snadno vyvrátit. V USA je nyní více krizových center pro těhotné (2000) než potratových klinik (1000). V domovech pro-life aktivistů žije běžně 30 000 žen a dívek nechtěně těhotných. Poskytuje některá potratová klinika ubytování, peníze a stravu nechtěně těhotným ženám? Ovšem že ne. Zastánci potratů jsou obětí mentality: Máte příliš mnoho dětí? Nemůžete si dovolit mít dítě? Jděte na potrat. Jste na tom zdravotně špatně? Jděte na potrat. Jste obětí znásilnění nebo incestu? Jděte na potrat! Vyzvěte ženy v obecenstvu, aby zavolaly na potratovou kliniku a řekli, že neuvažují o potratu, ale potřebují pomoc s nákupy potravin a ubytováním. Pak ať zavolají na krizové centrum pro těhotné, požádají o totéž a pak porovnají výsledky. Tím dokážete všem, až na nejzatvrzelejší zastánce potratu, že potrat je pouhá obchodní záležitost a že jim vůbec nejde o práva žen. Poukažte na to, že polovina energie a peněz pro-life aktivistů je určena pro přímou pomoc těhotným ženám [61] a pak se zeptejte jakou pomoc poskytují zastánci ’pro volbu’ těhotným ženám, které si chtějí dítě ponechat. O vyloučení „volby“ Zastánci potratu jsou notoricky krátkozrací a nemají fantazii a proto nabízejí jediné „rychlé a snadné“ „řešení“ každého problému, a neberou ohled na to, že každá žena je jiná a může potřebovat něco jiného než potrat. Tak jako průměrný zastánce potratu hledá okamžité uspokojení, on nebo ona hledají okamžité řešení problémů týkajících se zodpovědnosti použitím okamžitého ne-těhotenství (potratu). Proto začali zastánci potratu s kampaní uzavřít krizová centra pro těhotné, jsou proti adopci a úplně odmítají existenci postabortivního syndromu (PAS). Proto jsou tak zuřivě proti jakémukoliv informovanému souhlasu a nikdy se ani nepokoušejí pomáhat ženám, které nechtěně otěhotněly. Jsou doslova neschopni vidět dál, než za potrat. Většina pro-life aktivistů jsou ženy nebo ženatí muži. Většina největších pro-life organizací v USA (např. National Right to Life Committee, Catholics United for Life, Americans Against Abortion, American Victims of Abortion, Women Exploited by Abortion a American Life League) je vedena ženami. Jak je logicky možné postavit ženu „proti ženě“? Navíc

118


o potrat žádají ženy z různých důvodů, nyní i kvůli pohlaví. Ve většině případů je to ženské pohlaví. Žádná skupina zastánců potratu to ještě neodsoudila. Ve skutečnosti některé z nich, včetně NARRALu a PPFA, potrat pro výběr pohlaví nadšeně schvalují. Pro-life aktivisté se snaží zachránit všechny nenarozené děti – z nichž polovina jsou malé nenarozené ženy. Je toto „proti ženě“?

„Vy, kteří jste proti volbě, si odporujete, protože jste pro trest smrti.“ Vyvrácení: „Podle průzkumů veřejného mínění podporují trest smrti více zastánci potratu než pro-life aktivisté. To se – předpokládám – ve vašem případě nevylučuje. Jste pro trest smrti jak pro vraha, který je vinen, tak pro nevinné nenarozené děti.“ Objasnění: „Podporujete trest smrti pro nenarozené děti – a ty jsou nevinné. Jsou jen nechtěné svými rodiči.“ Paralela: „Vy si odporujete tím, že podporujete trest smrti pro nevinné nenarozené děti a v případě vrahů, kteří jsou vinni, jste proti.“ Toto je jeden z nejoblíbenějších pro-potratových sloganů. Avšak studie z roku 1984 ukazuje, že málo pro-life aktivistů skutečně podporuje trest smrti a zastánci potratu jsou pro smrt jak pro narozené, tak pro nenarozené, a pro vinné a nevinné. [62] Na prohlášení „Trest smrti by neměl nikdy být použit“ odpovědělo souhlasně 26% pro-life aktivistů a jen 6% zastánců potratu. Na prohlášení „Trest smrti by měl být použit v případě ohavného zločinu“ odpovědělo souhlasně 54% pro-life aktivistů a 83% zastánců potratu. Na otázku „Byl byste popravčím?“ jen 8% pro-life aktivistů odpovědělo kladně, ze zastánců potratu to bylo 22% – což je nejvýmluvnější. Rozdělení mezi starým liberalismem a liberalismem „New Age“ je podepřeno výsledky rozsáhlých průzkumů, které ukazují, že pro-life aktivisté se všeobecně starají více o sociální otázky – zneužívání dětí, drogy, alkohol, bezdomovce, hlad, rasismus a dokonce přelidnění – než zastánci potratu. Podle opakovaného Gallupova průzkumu jsou pro-life aktivisté ve větší míře proti trestu smrti než zastánci potratu. [63]

„Vy, kteří jste proti volbě, si odporujete, protože jste všichni váleční štváči.“ Objasnění: „Kde máte důkaz pro toto tvrzení?“

Čtyřicet sloganů

119

Paralela: „V naší zemi bylo zabito 40 miliónů lidí díky potratu; ve všech našich válkách jich bylo zabito něco přes milión. Co páchá více škody – potrat nebo válka?“ Objasnění: „Jaký je rozdíl mezi válkou a potratem?“ Paralela: „Nemohli by ti lidé, kteří jsou pro to, aby si národy svobodně vybraly, zda chtějí válčit, říci: ’My nejsme ’pro válku”. ’My jsme ’pro volbu”?“ První odpověď Tímto sloganem se zastánci potratu opět snaží odvést pozornost jiným směrem. Není žádný důvod pro to, aby se mluvilo o válce, leda že by zastánce potratu použil téma války jako zamlžující prostředek, který mu může pomoci změnit téma. Jestliže se pro-life aktivista domnívá, že je z hlediska taktiky moudré u tohoto tématu chvíli setrvat, může slogan pojmout žertovně a přimět obecenstvo, aby uvažovalo o jeho nesmyslnosti a nelogičnosti. „Nejsme ’pro válku’. Nikdo není ’pro válku’. Jsme ’pro volbu’. Uvědomujeme si, že válka je tragická situace, ale někdy se národ ocitne v těžké situaci a nemá jinou možnost. Neměli bychom odsuzovat ty národy, které použijí svého práva a zvolí v těžké situaci válku. Bylo by kruté a nelítostné jim tuto volbu odpírat.“ Potrat a válka: blízcí příbuzní Je užitečné poukázat na to, že válka a potrat jsou si v mnoha věcech podobné nebo dokonce identické. Válka zabije milióny lidí najednou, potrat zabíjí milióny lidí po jednom. Válka ničí hospodářství, potrat také, válka zraňuje, potrat také. Tato analogie je užitečná jen do jisté míry. Je nutno mít na paměti, že je nebezpečné dostat se do diskuse o hrozbách komunismu a národní obraně. Pak byste hovořili o tématu, který s potratem nesouvisí. Co nejdříve se vraťte k původnímu tématu. Oběti potratové války Pro-life aktivisté většinou neuvažují o potratu jako o válce. Považují potrat spíše za neustálé a účinné vyhlazování nechtěných. Děje se za zavřenými dveřmi a jen málo lidí si tohoto masakru všímá. Nad hlavou nehřmí žádná letadla. Po kopcích nepobíhají žádní vojáci. Nejsou žádná zničená města a spálená krajina. Přesto je potrat válkou – a to takovou, která převyšuje všechny, které kdy předtím byly. Potrat ničí mnohem více než jakýkoliv ozbrojený konflikt. Chirurgický potrat si už vyžádal jednu miliardu životů

120


na světě za posledních 25 let – polovinu poslední generace! Pro srovnání – všechny války vedené v tomto století zabily jen pětinu z tohoto počtu lidí. Evropa, která přežila tucet válek, včetně dvou světových, nyní vymírá následkem potratů a nízké porodnosti. V USA zabíjí potrat černé děti třikrát rychleji než bílé. Potrat je nejničivější mor, který kdy lidstvo postihl. Ironií je, že jsme si ho přivodili sami.

„Jste-li proti volbě, porušujete zákon.“ Paralela: „Faye Wattletonová řekla, že ’činnost mimo zákon nebo dokonce jeho porušování je součástí procesu podporujícího změny’. Platí toto pravidlo jen pro ty, kteří jsou pro potrat?“ Paralela: „Zřejmě odsuzujete všechny pro-life aktivisty, kteří dělají „záchranné mise“. Tak buďte důslední a odsuďte Martina Luthera Kinga za to, že porušoval zákon při uskutečňování svých cílů.“ Paralela: „Uveďte jedno sociální hnutí – včetně tzv. hnutí ’za potratová práva’, které neporušuje zákon.“ Extrapolace: „Jestliže bude potrat opět trestným činem, budete respektovat zákon a odsoudíte ostatní, kteří jsou ’pro volbu’ a kteří porušují zákon a pomáhají ženám při nelegálních potratech?“ Toto je oblíbený slogan PPFA. Většina zastánců potratu ho často používá, aby vrhla špatné světlo na celé hnutí pro-life. Není pochyb o tom, že pro-life aktivisté porušují záchrannými misemi zákon. To nelze popřít. Musíme však poukázat na to, že asi padesát lidí má na svědomí zabíjení zastánců potratu a bombardování potratových klinik. Naproti tomu se stovky tisíců pro-life aktivistů angažují v mírových aktivitách, které nejsou vidět. Navíc, záchranné mise jsou a) klidné a b) ne pro osobní zisk. Pro jednou budeme souhlasit s PPFA Jeden z nejlepších způsobů, jak na tento slogan odpovědět, je jednoduše prohlásit, že souhlasíme s filosofií Faye Wattletonové, bývalé prezidentky PPFA, která řekla, že „činnost mimo zákon nebo dokonce jeho porušování je součástí procesu povzbuzujícího změny“. [64] Ukažte jim jejich přetvářku Pro-life aktivisté využívají této možnosti, aby ukázali posluchačům, jak málo si zastánci potratů váží zákona.

Čtyřicet sloganů

121

„Podzemní síť.“ Existovala již před rokem 1970, jmenovala se „Jana“ a pomáhala ženám k nelegálnímu potratu. Zastánci potratu slibují, že ji obnoví, jestliže bude potrat opět trestán. Kněží, kteří jsou zastánci potratu, se opravdu sdružili v roce 1965 ve spolek s názvem „Duchovní poradenská služba“ a pomáhali ženám získat nelegální potraty a přitom prohlašovali, že se „řídí vyšším zákonem“! Souprava „Zabij je sama.“ Federace zdravotních center feministických žen začala okamžitě po soudním rozhodnutí Webster v červnu 1989 prodávat za 79.95 dolarů „domácí odsávací zařízení“, jak říkají těmto nelegálním přístrojům. Lynne Randallová, ředitelka FWHC (Federation of Feminist Women’s Health Centers) v Atlantě, prohlásila, že „jelikož nebude dost odvážných doktorů, kteří budou porušovat zákon, bude to nejdostupnější a nejbezpečnější nelegální potrat.“ Nelegální potraty. Prakticky všichni dlouholetí potratáři a zastánkyně potratu prováděli potraty nebo je podstoupily, když byly nelegální a hrdě se těmito tajnými potraty pyšnili! Nejúčinnější způsob, jak odpovědět na tento slogan, je zeptat se oponenta, ke kolika nelegálním potratům došlo před rokem 1970. Pravděpodobně uvede svůj oblíbený nafouknutý jeden milión, což můžete použít proti němu. Jestliže je zastánce potratu starší žena, zeptejte se jí, zda sama měla nelegální potrat nebo pomáhala jiným, aby jej mohly podstoupit. Jestliže odpoví kladně, můžete ji označit za porušovatele zákona a pokrytce. Můžete se jí také zeptat, jestli odsuzovala ženy, které obstarávaly nelegální potraty před soudním rozhodnutím Roe v. Wade. Jestliže odmítne odpovědět (a to zřejmě určitě udělá), můžete to obecenstvu označit jako dvojí měřítko. Pro-potratové násilí. Zatímco členové záchranné operace (Operation Rescue) vykazují více než osmdesát tisíc zatčení, zastánci potratu se podíleli na značném násilí, dopustili se občanské neposlušnosti a vykazují více než tisíc zatčení za vraždu, pokus o vraždu, terorismus, znásilnění, přepadení, odmítnutí zatčení a nezákonné přestupky. Pro-life aktivista by měl svého oponenta požádat, aby své pro-potratové spojence buď odsoudil nebo prokázal své pokrytectví tím, že je odmítne odsoudit.

122


„Lidé, kteří jsou proti volbě, jsou zuřiví fanatici.“ „Lidé, kteří jsou proti volbě, jsou zuřiví fanatici. Podívejte se na bombardování klinik a na všechny ty lidi, kteří byli zabiti. A přitom tito pokrytci říkají, že jsou ’pro-life’.“ Paralela: „Jestliže trváte na ’bodovém scóre’, co se týče smrti, je stav takový: pro-potrat – 40 miliónů, pro-life – 7. Kdo je násilnější?“ [Opakujte znovu a znovu. . . ] Paralela: „Podívejte se na tento seznam žen, které zahynuly následkem tzv. ’bezpečného a legálního’ potratu. I když nepočítáme nenarozené děti, je stav stále více než 200 ku 7. Kdo je násilnější?“ Paralela: [k obecenstvu, pokud možno s diapozitivem]: „Podívejte se na tuto mapu, která ukazuje jen několik extrémnějších příkladů násilí. Proč je můj oponent neodsoudí?“ Násilí ze strany těch, kteří jsou pro volbu Od roku 1980 došlo v USA ke 150 případům bombardování potratových klinik a vandalství. Některé z těchto budov byly zničeny úplně, jiné jen poškozené. Ale všechny tyto útoky byly namířeny na budovy, ne na lidi – a každé bombardování se uskutečnilo v době, kdy v budově už nikdo nebyl – až na dva případy. Polovina všech případů bombardování a většina hrozeb nebyla nijak objasněna a mnohé z nich označily úřady za „vnitřní záležitost“. Např. zastánce potratu Frank Mendiola z Los Angeles byl přistižen, když vyhrožoval telefonicky útokem na svou vlastní potratovou kliniku a dokonce na svůj vlastní dům. Srdcervoucí příběh jeho sestry – dvojčete „Už nebudu mlčet“ („Silent No More“), jak umírá strašnou smrtí při nelegálním potratu byl stažen, když se zjistilo, že Frank byl jedináček. Žádné spiknutí Navzdory všem důkazům tvrdí mnozí zastánci potratu, že existuje jakýsi druh „celonárodního spiknutí teroristů, kteří jsou proti volbě“ a kteří se „snaží zbavit ženy jejich základních práv“. Je to opět pěkně znějící slogan, ale ničím nepodložený. 12. října 1985 prohlásil Stephen E. Higgins, ředitel BATF (Úřad pro alkohol, tabák a zbraně – Bureau of Alcohol, Tobacco and Firearms), že „podle našeho šetření do dnešního dne se zdá, že tyto zločiny jsou činem malých skupin nebo jednotlivců, kteří jednají ze silného osobního odporu proti potratu. Nejsou členy žádné ’armády’, nepatří k žádné církvi a většina má jen málo nebo žádné spojení s pro-life organizacemi.“ Jack Killorin, starší agent BATF, potvrdil toto stanovisko,

Čtyřicet sloganů

123

když prohlásil, že „požáry jsou převážně činem jednotlivce. Spousta těchto lidí usvědčených z viny neměla nikdy nic společného s proti-potratovou činností. . . [Vyšetřovatelé nenašli] v této činnosti žádnou stopu o podpoře ze strany protipotratových organizací. Mnozí z nich tyto organizace odmítali. Považovali je za slabé, neschopné, s žádnými vážnými zájmy. To je to, co říkají, když s nimi mluvíte“. [65] Nedávné trestní poroty a speciální jednotky pro násilí na klinikách pod vedením Janet Renové došly k naprosto stejným závěrům. Na druhé straně násilí ze strany zastánců potratu Zatímco opravdoví pro-life aktivisté zaměřují své násilí na budovy („stavební produkt“), zastánci potratu pravidelně zabíjejí a mrzačí lidi – narozené i nenarozené. Více než 550 žen zemřelo od roku 1973 následkem tzv. „bezpečného a legálního“ potratu. V mnoha případech potratáři jednoduše odejdou, když ženy umírají následkem neodborného potratu. Existuje seznam více než 200 žen, které takto umřely. Je zaznamenáno více než 500 případů fyzického napadení pro-life aktivistů zastánci potratu. Zastánci potratu je přejeli autem, zbili je baseballovými pálkami (to je pravděpodobně „zbraň volby“), hrozili jim puškami, bodali je stříkačkami naplněnými bakteriemi, mlátili je, kopali a plivali na ně. V několika případech dokonce homosexuální pracovníci kliniky, nakažení virem HIV, pro-life aktivisty kousali! Jestliže zastánce potratu trvá na tom, aby se mluvilo o násilí, musí pro-life aktivista zavést debatu zpět na skutečné násilí, ke kterému dochází denně v potratových klinikách. Jelikož o násilí začala hovořit opoziční strana, je naprosto morální popsat v nejpodrobnějších a nejhroznějších detailech prostaglandin, otravu solí, nebo potrat dilatací a extrakcí, který spálí, odřeže hlavičku a dítě rozřeže na kusy. Potom se zeptejte, kdo je násilnější? Nejlepší „postup“ ze všech je popsat hrozný potrat částečným porodem, při kterém je mozek dítěte ve druhém nebo třetím trimestru vysán, aby si potratář byl jist, že dítě umře. Do omrzení opakujte „40 miliónů ku 7“ tak, že se tomu váš oponent nebude moci vyhnout.

„Řeč odpůrců volby vede k násilí.“ Paralela: „Pak nebudete mít nic proti odsouzení prohlášení Rev. Martina Luthera Kinga Jr. Vždyť všichni vědí, že na obou stranách hnutí za občanská práva došlo k mnoha násilným činům.“

124


Objasnění: „K prvnímu zabití potratáře došlo v březnu 1993. Proč nedošlo k žádnému zabití celých 25 let předtím?“ Paralela: „Je spousta násilných, hrubých pro-potratových řečí namířených proti pro-life aktivistům a nejméně dva z nás byli zabiti zastánci potratu. Rád bych, abyste, pro důslednost, odsoudil extrémní řeč vašeho hnutí.“ Staré ohrané řeči Sedm potratářů a několik dalších lidí bylo zabito násilím ze strany pro-life aktivistů od března 1993, kdy Michael Griffin zavraždil Davida Gunna před potratovou klinikou Pensacola. Od té doby téměř každá pro-potratová skupina jednohlasně prohlašuje, že „hrubé, násilné řeči odpůrců volby“ jsou příčinou těchto vražd. Hlavně jim vadí, že pro-life aktivisté nazývají potrat vraždou, a že jisté skupiny shromažďují informace o potratářích, tzv. „hitparády“. Co se stalo v roce 1993? Intenzívní boj o potrat pokračuje už více než 30 let. Proč tedy začalo mylné, chybné zabíjení potratářů teprve v roce 1993? V polovině roku 1980 podali zastánci potratu žalobu na pro-life aktivisty pomocí zákona o vydírání vlivných zkorumpovaných organizací (RICO – Racketeering Influenced Corrupt Organizations Act). Brzy na to začali podávat tyto RICO žaloby proti pro-life aktivistům, kteří se nikdy nezapojili do záchranným akcí, ale jen hlídali a radili na chodníku ženám, které šly na potratovou kliniku („sidewalk counselling“). Zastánci potratu začali veřejně prohlašovat, že jakákoliv přítomnost pro-life aktivistů před klinikami představuje „obtěžování a nebezpečí pro ženy“. Pro-potratová právnička Margi Pitts Haimesová odhalila pravý důvod těchto žalob na konferenci NAF v roce 1984, když nabádala své kolegy: „Vyděste je k smrti. Spotřebujte všechny jejich zdroje. Pokuste se je zničit.“ To dokazuje, že zastánci potratu se nesnaží „chránit“ své klientky. Co skutečně chtějí bránit, jsou jejich výnosné továrny na potrat. Nejlepší způsob, jak to provést, je umlčet všechen odpor. Brzy po žalobách RICO se bombardování klinik dramaticky zvýšilo. Když byli někteří aktéři chyceni, řekli, že když je budou chtít uvěznit a finančně zničit proto, že legálně hlídají před potratovými klinikami, mohou způsobit klinikám větší škodu v noci, a budou mít větší šanci na únik bez potrestání. Toto bombardování vedlo pochopitelně ještě k většímu omezení práv pro-life aktivistů, kteří si dovolili využít legálního práva na svobodu

Čtyřicet sloganů

125

projevu před klinikami. Způsobilo to více a více soudních sporů od jednoho pobřeží Ameriky k druhému (nikdo nevysvětlil, jak taková omezení ukončí bombardování potratových klinik). V únoru roku 1993 byl na příkaz pro-potratové skupiny podán propotratovými členy kongresu návrh zákona o volném přístupu ke vchodům do klinik (Freedom of Access to Clinic Entrances Act – FACE), což dramaticky zvýšilo možnost potrestání kohokoliv z pro-life aktivistů, kteří by zabraňovali v přístupu ke klinikám. Ani ne za měsíc zabil Michael Griffin Davida Gunna před jeho potratovou klinikou Pensacola. 26. května 1994 Bill Clinton podepsal FACE a o dva měsíce později Paul Hill zabil potratáře Johna Brittona a jeho doprovod, Jamese Barretta. Jak řekl prezident John F. Kennedy: „Ti, kteří znemožňují revoluci klidnou cestou, se nevyhnou revoluci násilím“. [66] To, co musíte zdůraznit, je, že nikdo nezabil potratáře během prvních 25 let, když se o potratu diskutovalo. Zabíjení nastalo až tehdy, když zastánci potratu navrhli a pak uzákonili omezení pokojných protestů pro-life aktivistů. Extrémní násilí není způsobeno způsobem řeči pro-life aktivistů. Jsou to velké tresty za pokojné a legitimní protesty, které přinutí některé lidi, aby takto jednali ze zoufalství. Tresty za neuposlechnutí teď postihnou ty, kteří mají na svědomí žhářství. Nyní o těch tzv. „hitparádách“ Zastánci potratu si často stěžují na pro-life aktivisty, kteří sbírají a rozšiřují osobní informace o potratářích. Tvrdí, že to jsou „seznamy“, kterých pak „nestabilní jedinci“ zneužívají jako „terčů“. Kdyby tomu zastánci potratu opravdu věřili a kdyby opravdu byli poklidnými osobami, jak to o sobě tvrdí, pak by měli námitky, kdyby kterákoliv jiná skupina lidí byla předmětem takových „seznamů“. Zastánci potratu je však vydávají sami a tím prozrazují své pokrytectví. V roce 1998 vydala NAF Průvodce protipotratových extrémistů v terénu, který obsahuje „fotografie a osobní údaje“ – jak tato publikace sama říká – „asi čtyřiceti nejrušivějších a nejnebezpečnějších aktivistů, kteří jsou proti volbě a o kterých se ví, že často cestují“. Stoupenci potratu mají dokonce internetové stránky s osobními informacemi o vůdčích osobnostech pro-life. Můžeme tvrdit, že takové pro-potratové seznamy přispívají k „ovzduší strachu a násilí“ proti prolife aktivistům. V březnu 1989 byli zatčeni tři zastánci potratu, když se pokoušeli zapálit kostel v Los Angeles s 2500 pro-life sympatizanty. V září 1993 zastánkyně potratů Eileen Janezicová zavraždila pro-life pastora

126


a moderátora rozhlasového pořadu Jerryho Simona v Huntsville v severoamerickém státě Alabama. V listopadu 1998 zastřelil jeden zastánce potratu pro-life senátora Tommyho Burkse z Tennessee. A co provokativní jazyk Zastánci potratu chtějí ve skutečnosti dosáhnout toho, aby pro-life aktivisté přestali nazývat potrat „vraždou“. Slovo „vražda“ v nich vyvolává pocit viny a upozorňuje na jejich krvavé činy. Ale zastánci potratu to nikdy nepřiznají; místo toho tvrdí, že „způsob řeči zastánců pro život“ vede k násilí. Opět je třeba odhalit jejich pokrytectví. Stačí se podívat na jakoukoliv literaturu vydanou pro-potratovými skupinami. Všechny propotratové skupiny vytrvale napadají pro-life aktivisty a nadávají jim, že jsou „fanatici ohánějící se Biblí“, „zuřiví maniaci“, „kloni Ayatollaha Khomeiniho“, „nenávistníci žen“, „teroristé“, „zuřiví, vzteklí psi“, „ničitelé svobody a ústavy“ a další potupná jména. Zeptejte se svého oponenta, jestli takové systematické odlidštění může vést k pro-potratovému násilí. Často si můžete jednoduše poznamenat všechna jména, kterými vás a hnutí pro-life váš oponent během debaty častuje a pak podle příležitosti je řekněte obecenstvu. Jestliže zastánci potratu odsuzují pro-life aktivisty pro „hrubé řeči“, musí také odsoudit ostatní sociální hnutí, která používají pobuřující jazyk. Požádejte svého oponenta, ať kritizuje Martina Luthera Kinga Jr., jehož řeč vedla k revoluci za občanská práva (ale také – neúmyslně – k výtržnostem, při kterých byly zabity tucty lidí), a vůdce odborů, jejichž jazyk vedl k násilným činům, při kterých bylo zabito několik desítek lidí. Když je neodsoudí, můžete poukázat na jeho pokrytecký postoj. Neomlouvejte se! Obvyklý trik zastánců potratu při diskusi je žádat, abyste se omluvili za ty osoby, které byly zavražděny „pro-life aktivisty“. Váš oponent tím chce dosáhnout, abyste vypadali jako viníci a vy tak skutečně budete v očích obecenstva vypadat, když se omluvíte. Neomlouvejte se, ledaže byste sami zabili nějakého potratáře. Pro-life aktivisté by už měli mít po krk omlouvání se za zavraždění hrstky jednotlivců, když se zastánci potratu odmítají omluvit za vraždy desítek miliónů nenarozených dětí. Je to opět jejich taktika a pokus odvést pozornost od skutečnosti potratu. Znovu zaútočte a vyžadujte, aby se váš oponent omluvil za 40 miliónů mrtvých dětí zabitých potratáři. Když to odmítne, opakujte do omrzení „40 miliónů ku 7“, bez ohledu na to, co říká. Smyslem této taktiky je zaměřit pozornost na skutečně páchané násilí.

Čtyřicet sloganů

127

„Jste jednostranní fanatici.“ Objasnění: „Upřesněte, co je špatného na tom být ’jednostranný’.“ Paralela: „Na kolika činnostech se aktivně podílíte? Nejste rovněž ’jednostranný’ ?“ [Jestliže o nějakou činnost zastánce potratu nemá zájem, pak není opravdový aktivista.] Extrapolace: „Na kterých jiných činnostech se vaše organizace ’pro volbu’ aktivně podílí?“ [Při záporné odpovědi se zeptejte proč ne?] No a co? Toto je klasický „no a co“ slogan. Co je špatného na tom být ’jednostranný’ ? Toto obvinění odhaluje mentalitu zastánců potratu, která opovrhuje všemi, kdo se ochotně nepřizpůsobí jejich programu. Zastánci potratu jsou zřejmě rozzlobeni na pro-life aktivisty, protože pro-potratové hnutí rozhodně není ’jednostranné’. Potrat je jen jeden článek rozsáhlého hnutí, které vážně zamýšlí zničit nejen nenarozené děti, ale i rodinu a církev. A to si říkáte „pro-life?“ Tato neproveditelná teorie tvrdí, že člověk nemůže být ve skutečnosti prolife aktivistou, pokud neschvaluje celou liberální verzi „New Age“ programu pro-life aktivistů. Abyste byli opravdu pro-life, musíte být: •

proti trestu smrti,

•

pro práva zvířat,

•

aktivní v oblasti „míru a spravedlnosti“ (hlavně proti intervencím USA),

•

aktivně proti atomovým bombám,

•

pro občanská práva a hlavně ’práva’ homosexuálů,

•

přísní vegetariáni,

•

proti rasismu atd.

Je snadné vidět, čeho chce zastánce potratu docílit – aby pro-life aktivista vypadal jako pokrytec a mohl být obviněn z odporného hříchu proti životu: z nedůslednosti! Zkušení pro-life aktivisté ví, že i kdyby adoptovali rasově smíšené děti, pracovali proti AIDS, hladu a válce, nenosili nic koženého a byli přísnými vegetariány, zastánci potratu by na nich vždy

128


našli nějakou triviální chybičku a vítězoslavně by se jim posmívali: „A to si říkáte pro-life?“. Když jste proti potratu, je prostě nemožné být v očích zastánců potratu „pro-life“. Nesnažte se zavděčit svému oponentovi ani publiku. Nebudou s vámi nikdy spokojeni, dokud nepřestanete být proti potratu. Zkušení pro-life aktivisté tuto teorii ignorují, protože zatímco oni by měli vést křižácká tažení proti trestu smrti a mnoha dalším zlům, pro liberály neexistuje nikdy žádná stejná povinnost, aby dělali něco proti potratům. Zastánci potratu usilují o to, aby pro-life aktivisté – skupiny i jednotlivci – rozdrobili své úsilí činností v nadměrném množství vedlejších problémů. Jedna osoba (nebo skupina) může udělat jen jednu věc dobře, dvě věci poměrně dobře a tři špatně. Splést všechno dohromady Nesmyslnost této teorie je možné účinně využít proti zastáncům potratu. Zastánce potratu zřejmě nezajímá, že by bylo fyzicky nemožné pro kohokoliv, ať je jakkoliv nadaný nebo má motivaci, aby se angažoval v mnoha sociálních záležitostech, kdyby za to nebyl zaplacen a nedělal to na plný úvazek. Zeptejte se svého oponenta, kolik času stráví řešením jiných problémů, než je potrat. I když zastánce potratu přispívá svým úsilím k vyřešení jiných případů, je vždy možné najít několik, ve kterých není činný a to ho samozřejmě vylučuje z oprávněného členství mezi těmi, kteří jsou proti životu. Je velice důležité uvědomit si, že jednu nebo dvě věci lze dělat dobře, nebo spoustu věcí nepořádně. Člověk, který se zaměří na boj proti potratu a opravdu na tom pracuje, udělá mnohem více dobra než člověk, který pracuje jen trochu na půl tuctu různých problémů. Nepřesunujte se na vedlejší kolej. Potrat je přednostní problém naší generace a pro-life aktivisté musí být pyšní na to, že jsou jednostranní! Jak řekl Franky Schaeffer: „Jestliže se podřídíte této teorii, hnutí pro-life zanikne!“. Ano, více projekce Tento slogan je dalším dobrým příkladem pro-potratové psychologické projekce. Nikdo není tak jednostranný jako pro-potratové skupiny! Např. v dubnu 1989 na „Pochodu smrti“ ve Washingtonu, D.C. se měl každý účastník zavázat, že bude hlasovat pro nebo proti politikům jen podle jejich postoje k potratu. Na mnoha pro-potratových shromážděních od roku 1989 se po účastnících vyžadovalo totéž. Jak říká pro-potratová spisovatelka Marlene Fried: „Jednostranná politika není v boji o potrat nová. Byla to ve skutečnosti politika NARALu a PPFA, což jsou hlavní skupiny, které ovládají hnutí pro volbu.“ [67] Toto obvinění z jednostrannosti se

Čtyřicet sloganů

129

samozřejmě používá pouze tehdy, když se jedná o člověka, který je proti životu. Např. program Demokratické strany USA v roce 1980 obsahoval následující větu: „Demokratická strana zastaví finanční podporu a pomoc při agitaci všem kandidátům, kteří nepodporují ERA.“ [68] To je opět nejlepší příklad dvojího měřítka těch, kteří jsou proti životu!

„Muži nemají vůbec žádné právo mluvit proti potratu!“ „Jste muž! Nemáte vůbec žádné právo mluvit proti potratu, protože nemůžete otěhotnět. Kdyby muži mohli otěhotnět, potrat by byl svátost.“ Objasnění: „Takže vy souhlasíte s tímto bezdůvodným sexistickým tvrzením, že pravda záleží na pohlaví?“ Paralela: „Chcete říci, že pokud se někoho problém přímo nedotýká, nemá právo se k němu vyjadřovat? Jestliže vy, osobně, byste nebyla přijata do armády, znamená to, že nemáte právo mluvit o nemorálnosti války?“ Paralela: „A co muži, kteří mluví ve prospěch potratu? To je v pořádku? Vy si tak odporujete!“ Extrapolace: „Souhlasíte s Prvním dodatkem k Ústavě USA? Ta zaručuje, že každý má právo mluvit o čemkoliv.“ Ženy, které jsou pro-potrat, používají tento univerzální slogan, aby se jim podařilo dohnat muže zastrašováním k tomu, aby se vzdali svých základních práv na svobodu projevu. Stejnou logiku používají, když se pokoušejí umlčet církve, které brání život, a tvrdí, že nemohou mluvit proti potratu, protože by údajně „přestala platit odluka církve od státu“. Pro-life aktivisté mužského pohlaví nesmí uváznout v obhajobě svého pohlaví; vypadalo by to, jako že se snaží ospravedlňovat. Tento slogan je opět jen snahou odvést pozornost jinam. Pro-life aktivisté se musí rychle vypořádat s těmito falešnými argumenty a vrátit se zpět k tématu. Pohlaví nemá nic společného s pravdou Hodnota a pravdivost argumentu nemá nic společného s pohlavím, věkem, rasou nebo čímkoliv jiným. Jestliže je nějaký argument pravdivý, pak je to pravda – nezáleží na tom, kdo to říká! Kdo toto tvrzení popírá, je sexistou.

130


Jednostranný První dodatek k Ústavě USA Je pokrytecké, když zastánci potratu schvalují, aby se muži mohli vyjadřovat pro potrat a současně se snaží zakázat, aby se mohli vyjadřovali proti. Spousta mužů hovoří ve prospěch potratu – Tedy Kennedy, Bill Baird, Bob Packwood a tisíce dalších. Taky nemohou otěhotnět, tak proč jim zastánci potratu neřeknou, aby se starali o sebe? Není podivné, že pomocníci na klinikách jsou muži? A že sedm mužů Nejvyššího soudu USA udělilo zastáncům potratu jim tak vzácné, drahé „právo zabíjet“? A nikdy jsme neslyšeli, že by si feministky na toto stěžovaly. Sterilní příšery Aby vypadali laskavě a neškodně, najímají si pro-potratové organizace jako PPFA a jiné organizace starší babičky, které tento slogan „potrat jako svátost“ často používají. Tyto ženy už většinou nemohou otěhotnět, tak co jim dává právo na to, aby se vyjadřovaly pro potrat? Když nad tím přemýšlíme, mnoho mladších žen, zastánkyň potratu, se nechalo sterilizovat nebo užívá potratové pilulky, IUD, Norplant nebo Depo-Proveru – ty také nemohou otěhotnět! Co dává právo jim? Jestliže chtějí být zastánci potratu zásadoví, pak by se pro nebo proti potratu směl vyjadřovat jen ten muž nebo žena, kteří jsou plodní a nepoužívá žádnou kontrolu porodnosti. Ale je marné očekávat od zastánců potratu, aby byli v této věci zásadoví nebo logičtí. Žádná práva pro „upřímné“ Když bychom použili logiku zastánců potratu, měli by jen černoši v Jižní Africe právo mluvit proti apartheidu, protože jen oni jsou tím postiženi. Jen homosexuálové by se mohli vyjadřovat k zákonům proti sodomii, protože jen oni jsou tím postiženi. Pouze Židé by mohli hovořil o Holocaustu, amerických nacistech a anti-semitismu, protože jen oni jsou tím postižení. Jen muži by mohli mluvit o profesionálním baseballu, fotbalu a košíkové, protože jen oni tyto sporty mohou provozovat. Zastánci potratu samozřejmě odpoví tím svým otřepaným sloganem: „Nespravedlnost vůči jednomu je nespravedlnost vůči nám všem“, což je nesmysl, ale může ho použít i pro-life aktivista: „Milióny mrtvých dětí postihují nás všechny“. Tato zásada také ukazuje, že ženy, zastánkyně potratu, které se angažují v tzv. skupinách „pro mír a spravedlnost“, jsou pokrytci, protože jen muži bojují ve válkách, a velká většina lidí, kteří umírají v bitvě, jsou muži. Podle této logiky by ženy neměly mít právo mluvit o válce a nesměly by ani mít na to svůj názor (jestliže tvrdí, že ženy také umírají následkem

Čtyřicet sloganů

131

potratu, řekněte, že polovina těch, kdo umírají následkem potratu, jsou malí nenarození muži). Pro-life aktivista by mohl citovat Mika Roykeho, který svým klasickým způsobem řekl: „Je to pravda, muži neví, jaké to je porodit dítě. Na druhé straně nevím o žádné ženě, která ví, jaké to je nechat si prorazit lebku a odsát mozek, ačkoliv některé mluví, jakoby to zakusily.“ [69] Čí svoboda projevu? Zákony USA zaručují, že můžeme mluvit otevřeně pro nebo proti něčemu – navzdory přání těch, kteří by si tak horoucně přáli vymazat všechny názory, které se jim nelíbí. Ústava USA dává mužům právo vyjádřit se proti potratu. Toho, kdo používá sloganu „mužům zakázáno“, byste se měli zeptat, zda slyšel o Prvním dodatku k ústavě USA. Závěr Skutečná definice „útlaku“ je pokus obrat lidi o jejich hlas. To znamená, že kterýkoliv zastánce potratu, který se snaží sebrat lidem právo vyjádřit se proti potratu, se pokouší je utlačovat. To je podstatné, když ženy neustále naříkají, že ony jsou utlačovány muži. Toto tvrzení je pokrytecké, jelikož radikální feministky nevidí nic špatného v utlačování těch, kteří s nimi nesouhlasí v otázce potratu.

„Hitler a nacisté byli také proti volbě.“ Vyvrácení: „Hitler byl první, kdo přinesl potrat do Evropy, jak to doznali všichni historikové Třetí říše. To znamená, že Hitler byl ’pro volbu’, jako vy.“ Paralela: [k publiku] „Řeknu vám o několika z mnoha podobností mezi Hitlerovou Třetí říší a americkým hnutím pro potrat. . . “ Objasnění: [opakujte znovu a znovu] „Kdo zabíjí? Kdo zabíjí?“ Smysl sloganu Zastánci potratu doufají, že tímto sloganem dosáhnou dvou cílů. První záměr tohoto sloganu je zastřít mnohé podobnosti mezi nacisty a pro-potratovým hnutím falešnými a nelogickými obviněními proti pro-life aktivistům. Toto je důležitá taktika, protože tyto podobnosti jsou velice nápadné:

132


•

Zastánci potratu i nacisté využívají stejnou propagandu a používají novořeč. • Obě skupiny používají stejné zdůvodňování a filosofii těch, kteří páchají hrůzné činy. • První vůdci obou Holocaustů byli lékaři. • Obě skupiny pronikavým způsobem odlidšťují své oběti a oponenty. • Obě skupiny byly založeny a vyvíjely se jako důsledek shodné Hegelovy filosofie vůdců, která je namířena proti životu. • Obě skupiny odstraňovaly „nepohodlné“ a „nechtěné“ milióny lidí – což je nejpodstatnější. Znovu a znovu to zdůrazňujte! Druhý záměr tohoto sloganu je představit pro-life aktivisty jako brutální členy komanda, kteří chtějí, aby bílé ženy plodily spousty dětí a staly se tak otrokyněmi, kteří bezmyšlenkovitě zastávají represivní politiku všemocného státu. Stejně tak doufají zastánci potratu, že je veřejnost bude vnímat jako nejpolitováníhodnější a nejznámější oběti nedávné doby – jako Židy, na kterých se dělaly pokusy a byli zabíjeni jako dobytek a jejich těla byla skládána na hromadu jako dříví. Utilitářský pohled na svět Tento slogan je sice líbivý, ale naneštěstí pro zastánce potratu zcela nepravdivý. Nacisté vykonávali stále větší a větší kontrolu nad lidmi a nakonec využili německý filmový průmysl k nastartování rozsáhlé a pronikavé kampaně namířené proti lidu, proti právům jednotlivce, proti autonomii, „právu na soukromí“ a „svobodě volby“ (Auswahlfreihet)! Tato osobní práva byla ve skutečnosti vymazána do neslýchané míry. Krátká historie nacistického pro-potratového programu Když zastánci potratu tvrdí, že nacisté byli ’proti volbě’, vyslovují klasickou polopravdu. Hitler a jeho eugeničtí lékaři zakazovali potrat jen čistokrevným árijským ženám (které byly v Německu v té době v menšině). Pro ne-árijské ženy je však nadšeně propagovali. Ve skutečnosti hlasovali poprvé pro legalizovaný potrat v několika evropských zemích. Poznali, že potrat by mohl být velice účinným nástrojem kontroly porodnosti. Hitlerův osobní názor na potrat Zastánci potratu neustále říkají, že Hitler vydal restriktivní zákony pro „ochranu mateřství“. To je naprostá pravda – ale jen pro árijské mateřství, je to tedy jen polopravda. Kdyby Hitler žil dnes, byl by vynikající

Čtyřicet sloganů

133

pro-potratový propagandista. Jeho názory se přesně shodovaly s názory dnešních moderních potratářů, kteří se snaží vyhladit černou rasu od doby, kdy Margaret Sangerová začala prosazovat programy na kontrolu porodnosti. Podle Hitlera měli práva jen ti, kteří byli dostatečně silní, aby je uhájili – to je i názor amerických zastánců potratu. V knize Mein Kampf napsal, že slabí a malí nemají „žádné právo na život“ (Lebensrecht) – názor opět shodný s názorem amerických zastánců potratu. [70] Ti lékaři, kteří se odvážili odporovat Hitlerovu pro-potratovému programu na požádání pro ženy nevhodné rasy, byli označeni za „reakcionáře“ a „nepřátele žen“, a ti, kteří jeho program podporovali, byli „moudří“ a „přátelé žen“ – stejná slova používají američtí zastánci potratu dnes! [71]

„Potrat stojí mnohem méně než porod.“ Vyvrácení: „Toto je pravda, jen když jste typickým krátkozrakým zastáncem potratu.“ Objasnění: „Proč trváte na tom, aby byli lidé nuceni platit za potraty, když si to většina nepřeje?“ Je opravdu poněkud komické poslouchat zastánce potratu, jak bouřlivě vykřikují: „Ať se vláda neplete do našich soukromých věcí!“ a pak požadovat, aby tato vláda platila za výsledek těch nejsoukromějších z nich – za potrat. Zastánci potratu často tvrdí, že je v zájmu společnosti chopit se nejlevnější alternativy a ignorovat etiku a morálku. Aby tento postoj podpořili, často přehánějí výdaje společnosti na děti. Např. ve svém svědectví z 29. června 1977 proti Hyde Amendment (pro-life dodatek k Ústavě USA) republikánský senátor Charles H. Percy řekl: „Když se můžeme vyhnout výdaji 100 000 dolarů za 200 dolarovou investici (potrat) – a současně tím udělat humanitární investici, jaký smysl má říkat: ’Nemůžeme si dovolit 200 dolarů na potrat’ ?“ Kromě toho, že je tento postoj nanejvýš necitlivý, ignorují zastánci potratu fakt, že méně než 5% všech dětí, které se narodí v rodinách se sociální podporou, bude podporováno do 18 let. Také přehlížejí fakt, že průměrná doba podpory jsou dva roky a ne 18 let. [72] Potrat: velice špatný obchod Když zkoumáme výdaje za potrat versus porod dlouhodobě, je potrat pro společnost skutečně velice špatným obchodem.

134


Cena za porod

750.000.000 USD

Průměrný výdaj za postnatální péči

1 750 USD

Průměrný výdaj za postnatální péči

1 750 USD

Sociální podpora na dva roky (průměrná doba, kdy je dítě na sociální podpoře)

3 840 USD

Celkový výdaj za porod dítěte se sociální podporou

9 190 USD

Výdaj na lékařský potrat je asi 450 dolarů. Tak ušetří stát 8740 dolarů (9 190 USD – 450 USD) na každém potratu – říkají zastánci potratu. Ale zastánci potratu ignorují velký přínos, který státu přináší každá osoba, která přežije potrat: daně za 30 odpracovaných let v hodnotě průměrně 404 400 dolarů. To znamená, že stát ztrácí 395 600 dolarů (404 4000 USD – 8 740 USD) na každém potratu, za který platí. Jinými slovy ztrácí 46 dolarů za každý dolar, který utratí za potrat. Tento nedostatek prozíravosti a snaha o rychlé a snadné řešení je charakteristickým znakem uvažování zastánců potratu. Zajímají se jen o své vlastní pohodlí a problémy „zkoumají“ jen povrchně. Nestarají se o to, aby provedli ten nejjednodušší výpočet a tak analyzovali problém pořádně a dospěli k pravdě. Jaká většina? Zastánci potratu rádi říkají, že Američané jsou „fair“, protože chtějí finančně přispívat na potraty pro chudé ženy (většina tzv. „chudých“ žen jsou studentky bez příjmu a příjem je ukazatelem chudoby). Jestliže je to pravda, proč jen 13 států přispívá na potrat? Pět států (Kalifornie, Connecticut, Massachusetts, New Jersey a Vermont) vydalo zákony proti přispívání, ale státní soudy jim nařídily nadále přispívat. To znamená, že 42 států příspěvky neplatí. Zastánci potratu často říkají: „Jestliže nesouhlasíte s potratem, nechoďte na něj!“. Ale přitom vyžadují na lidech, kteří jsou proti, aby za ně platili. Společnost je všeobecně povinna platit to „dobro“, které si chudí lidé nemohou dovolit: bydlení, stravu, vzdělání apod. Není povinna platit za „zlo“, které si chudí ani nemohou dovolit – nelegální drogy, alkohol, tabák a potraty.

2 DR. BRIAN CLOWES: ARGUMENTAČNÍ PŘÍRUČKA

Recommend Documents