1.SOCIÁLNÍ STÁT. Pojem sociální stát

1.SOCIÁLNÍ STÁT * Pojem stát představuje jeden ze základních pojmů sociologie, právní vědy a moderní politologie. * Obvykle je stát spojován s problematikou moci ve společnosti a jejím rozdělováním, s řešením mocenských konfliktů a s autonomií státní moci ve společnosti. * Z tohoto přístupu vychází řada definic pojmu stát. * Jiná řada definic vychází z institucí, kterými je stát tvořen, na základě dělby moci mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. * Další řada definic vymezuje stát funkcemi, které státní instituce plní. Pojem sociální stát * Vymezit pojem sociální stát není jednoduché, neboť tento pojem existuje v řadě modifikací, v rozdílných ekonomických, politických a sociálních podmínkách a různých národních státech. * Vedle řady sociálních aktivit plní i ostatní běžné funkce státu, a to směrem dovnitř i navenek. Definice sociálního státu * Ve světě zatím neexistuje jednotná definice pojmu sociální stát. * Stávající definice jsou buď velice obecné, nebo naopak úzce zaměřeny, např. : * Sociální stát je typem společnosti, v níž vláda na sebe přebírá odpovědnost za ekonomickou, sociální a politickou prosperitu svých občanů- dle Thoenese Definice sociálního státu (Wilenski) * podstatu sociálního státu tvoří vládou chráněná minimální úroveň příjmu, výživy, zdraví, bydlení a vzdělání pro každého občana, zajišťovaná pro něho jako politické právo, ne jako dobročinná dávka. * Současně jsou zdůrazněny v této souvislosti i dva důsledky pro veřejnou sociální politiku, a to, že sociální stát: * znamená redistribuci příjmů, * klade důraz na rovnost příležitostí pro mladé. Definice sociálního státu * skutečným cílem sociálního státu je naučit lidi, jak si počínat bez něho - prof. Peacock. * Pokud bychom různě propojili výše uvedené definice, mohli bychom „podle M. Večeři shrnout význam pojmu sociální stát asi takto: * sociální stát je stát, v němž demokraticky organizovaná moc prostřednictvím sociálního zákonodárství a státní správy: * garantuje minimální příjem pro jedince a rodinu na úrovni životního minima, * poskytuje sociální zabezpečení (SZ) umožňující předejít, zmírnit nebo překonat sociální rizika s cílem zajistit přiměřenou minimální úroveň SZ a sociální suverenity, * zajišťuje kvalitní úroveň odpovídajících služeb pro všechny občany bez rozlišení společenského statusu. Vznik sociálního státu

* Většina koncepcí vysvětluje genezi sociálního státu společenskými rozlišeními společenského statutu; * důsledky procesu industrializace a vznikem industriální společnosti. * Tento proces je spojen s urbanizací a přinesl zásadní průlom nejen do dělby a organizace práce (práce přestala mít přirozený rytmus přírody a individuální volnost pracovního tempa, proměnil se styl práce a dělba práce, vytvořil se trh práce), * ale i do mezilidských vztahů (zejména narušení tradičních mezilidských vazeb, oslabení primárních společenských skupin, oslabení sociální kontroly). * Tyto společenské změny narušily i tradiční struktury sociální solidarity, které tvořily základ sociální ochrany proti sociálním rizikům, * a to rodinu, cechovní solidaritu, církevní a obecní charitativní aktivity. * Sociální stát se v této společenské situaci stává nezbytností, která má kompenzovat jednostrannou existenční závislost jedince na trhu práce. * Sociální stát má za sebou stoletý vývoj od spontánního průkopnického období v 80. letech 19. století v Německu až do současnosti. * Tento vývoj lze u evropských sociálních států rozčlenit dle M. Večeři do základních vývojových etap: 1. Etapa * „80. léta 19. století až 1930: * Období experimentálních počátků, které navazuje na období chudinských zákonů a podpor snahou o vytvoření základních pojišťovacích schémat (pojištění úrazové, nemocenské, penzijní a v nezaměstnanosti), * a to na základě dobrovolnosti s postupným přechodem na obligatorní bázi (některá schémata však byla již od počátku povinná, např. v Německu, Rakousku). 2. Etapa * 1930 až do 2. světové války: * Období konsolidace, které bylo reakcí na velkou hospodářskou krizi, jednalo se o integraci sociálních výdajů a unifikaci SZ. 3. Etapa * 1945 až 1962: * Sociální přestavba, kdy se jednalo o položení základů moderních sociálních států a vytvoření základních sociálních institutů a legislativy při nízkých mzdách a vysoké produktivitě hospodářství. 4. Etapa * 1962 až 1973: Sociální expanze, a to růst blahobytu a sociálního zabezpečení občanů. 5. Etapa * 1973 až 1980: * Stagnace, kterou ovlivnila ropná krize a projevila se v hospodářské i fiskální krizi při pokračujícím hospodářsky nepodloženém růstu veřejných sociálních výdajů. 6. Etapa

* 1980 až dosud: Rekonceptualizace sociálního státu, kdy dochází k nutné redukci sociálních programů, reformulaci obsahu i činnosti sociálních států. Stavy závislosti * R. M. Titmuss příznačně konstatuje, že industriální společnost vytváří spolu s rozbitím starých chudinských zákonů nutně řadu „stavů závislosti jedince“, vyplývajících z: * přirozené závislosti (dětství, stáří), * fyzické a psychické nemoci nebo neschopnosti, * kulturně (společensky) determinované závislosti (nezaměstnanost, potřeba vzdělání, apod.). * Za tyto stavy závislosti však nelze činit člověka zcela odpovědným a sociální služby musí uspokojit potřeby jedince a rodiny. Sociální stát * Sociální stát vzniká jako odpověď na problémy vývoje kapitalismu. * Jedním okruhem jsou již zmíněné důsledky procesu industrializace. * Neméně podstatný byl však i proces vzniku národních států a způsob jejich transformace v demokratické státy. * Právě společenské souvislosti této transformace, národní rozdílnosti ve formování absolutistických států se silnou byrokratickou a paternalistickou tradicí nebo naopak států demokratických, ovlivnily akceleraci či naopak zpoždění vytváření sociálních států. * Rovněž politická mobilizace společnosti, zejména dělnické třídy, představovala ve 2. polovině 19. století nejen přímý vliv na oblast sociálních a politických vztahů, * promítajících se i do oblasti politických a sociálních práv, ale nepřímo ovlivňovala i ochotu vládnoucích vrstev ke kompromisům a vstřícným opatřením jako reakci na rostoucí politický tlak. * Německý a rakouský konzervativní absolutismus, reprezentovaný konzervativními reformátory von Bismarckem a von Taaffem, * ve snaze zbrzdit demokratizaci společnosti a zpomalit proces formování dělnických stran, * zahájil novátorskou etapu vytváření prvních pojišťovacích systémů. * Sociální pojištění se tak stalo po dlouhé období symbolem sociálního státu. Typy sociálního státu * V Evropě dnes existují v podstatě čtyři základní typy sociálního státu: * skandinávský, označovaný jako „modern welfare state”, typický pro severské země, * bismarckovský, označovaný jako „institutional welfare state” a typický pro SRN a Rakousko, * anglosaský, označovaný jako „residual welfare state”, typický pro Velkou Británii, * latinský typ, označovaný jako „rudimentary welfare state”, aplikovaný ve Španělsku, Portugalsku, Řecku a v určité míře i v Itálii a Francii. * Začátkem 90. let se proto diskuse o sociálním státu týkají otázek, jaký by sociální stát měl být, jak by měl fungovat, jak by měl být uspořádán a jaký by měl být jeho rozsah, aby byly naplněny požadavky na jeho racionální a efektivní dlouhodobější fungování. * Za posledních 30 let se sociální výdaje ve většině vyspělých zemí značně zvýšily a jejich další růst se jeví jako velice problematický

Jádro sociálního státu * Jádrem sociálního státu je „institut sociálního občanství, který vyjadřuje určitý vztah státu a jedince - občana. * Je to vlastně status poskytovaný těm, kteří jsou plnými členy společenství. * Všichni, kteří zastávají tento status, jsou si rovni v právech a povinnostech, kterými je status vybaven. * Občanství je základem procesu modernizace, je to společenská smlouva, všeobecně platná pro všechny členy společnosti. T. H. Marshall v rámci tohoto institutu rozlišuje tři jeho součásti: * občanská práva: zajišťující individuální svobody člověka (občana) a rovnost před zákonem, * politická práva: zajišťující participaci na rozhodování a na moci zejména vytvářením politických reprezentací, * sociální práva: zajišťující sdílení minimální úrovně ekonomického blahobytu, SZ při sociálních událostech a kulturním dědictví. Koncept sociálního občanství * jako nezadatelných práv občana sociálního státu na sdílení určitého standardu sociálního minima, SZ proti sociálním rizikům (nemoci, nezaměstnanosti a dalším) a kulturního dědictví (zejména prostřednictvím vzdělávací soustavy) lze považovat za jádro sociálního státu. Pojetí rovnosti * V západní kulturní tradici se setkáváme nejméně s dvojím pojetím rovnosti, které má sociální stát prosazovat (dle M. Večeři) : * „Rovnost příležitostí, které vychází ze svobodného trhu a rovnosti jedinců, kteří na trh přicházejí (liberálně zabarvený koncept rovnosti od J. S. Milla); * (affirmative action). * Rovnost výsledku spočívá v rovnosti distribučních možností, pokud jde o zboží a služby. * Prakticky se usiluje o uspokojování potřeb všech občanů („každému podle jeho potřeb“) redistribucí společenských zdrojů. * Cílem však není saturace životního minima (minimální mzda, minimální důchod), ale i výrazná redistribuce příjmů a sociální transfery. * Úsilí o rovnost výsledku se prosazuje zejména v oblasti zdravotnictví. Právní souvislosti sociálního občanství * Nezadatelná práva občana, obsažená v ústavách všech moderních států, vycházejí z ideje přirozených práv, která má základy již v řecké filozofii (zejména u Aristotela a Platóna), a později (v 17. a 18. století) v teorii přirozeného práva (zejména T. Hobbes, J. Lock a J. J. Rousseau). * Současné základní mezinárodní vyjádření přirozených a nezadatelných lidských práv je obsaženo ve Všeobecné deklaraci lidských práv, schválené v r. 1948 Valným shromážděním OSN.

* Tato deklarace se promítá do dalších mezinárodních úmluv a dohod, např. do Evropské sociální charty, přijaté Radou Evropy v roce 1967, jakož i do ústav a ústavních zákonů mnoha zemí světa. Všeobecná deklarace lidských práv * Všeobecná deklarace lidských práv upravuje ve svých 30 článcích základní rozsah občanských, politických a sociálních práv. * Ze sociálních práv je zde především upraveno: * čl. 22: právo na SZ v souladu s organizací a prostředky příslušného státu, * čl. 23/1: právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti, * čl. 23/3: právo na spravedlivou a dostačující odměnu, která by zajišťovala pracovníku samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti, doplněná v případě potřeby jinými prostředky sociální ochrany, * čl. 25/1: právo na takovou životní úroveň, která může zajistit zdraví a blahobyt pracovníku a jeho rodině, zahrnující zvláště výživu, ošacení, bydlení, lékařské ošetření a sociální zaopatření (v nezaměstnanosti, nemoci, pracovní neschopnosti, ovdovění, stáří nebo v jiných případech ztráty výdělkových možností, za okolností nezávisejících na vůli pracovníka), * čl. 25/2: mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc, * čl. 26: každý má právo na vzdělání, bezplatné alespoň v základních stupních. Listina základních práv a svobod * Naše současná právní úprava přirozených práv občana vychází z těchto mezinárodně uznávaných práv a zásad. * Byla přijata pod názvem Listina základních práv a svobod (Listina), a to jako součást ústavního pořádku ČR pod číslem 2/1993 Sb. * Ve 44 článcích Listina upravuje základní občanská a politická práva, hospodářská, sociální a kulturní práva a práva národnostních menšin. * Pojetí sociálních práv v Listině je podstatně odlišné od předchozí právní úpravy obsažené v socialistické ústavě (ústavní zákon č.100/1960 Sb.), platné do r. 1991. * Základní sociální práva obsažená v Listině můžeme shrnout: * čl. 26/1: každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat, * čl. 26/3: každý má právo získat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje, Základní sociální práva * čl. 30/1: občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele, * čl. 30/2: každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek, * čl. 31: každý má právo na ochranu zdraví. * Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon, * čl. 32: rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu,

* čl. 33: každý má právo na vzdělání. Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. SOCIÁLNÍ POLITIKA STÁTU * Sociální politika státu je v současné době v teorii i praxi různě interpretována, protože ji lze charakterizovat z různých pohledů a úrovní. * Zpravidla zahrnuje činnost a opatření, které lze shrnout pod pojem sociálního zabezpečení včetně osobních sociálních služeb, činností a opatření týkající se zdravotnictví a vzdělávacích služeb, bydlení a služeb zaměstnanosti. * Všechny tyto činnosti a opatření se utvářejí na základě určitých, společností všeobecně přijímaných zásad a jsou vedeny snahou o zdokonalování způsobu života každého jedince, úsilím o jeho blaho a prospěch. * V tomto smyslu je sociální politika ve svém souhrnu politikou směřující k sociálně spravedlivé společnosti. * Obecně se dá říci, že existuje tolik definic sociální politiky, kolik autorů o ní píše. * Např. anglický sociolog M. Hill uvádí, že jsou možné dva způsoby vymezení: * první vymezuje sociální politiku jako součást veřejné politiky, jako její určité oblasti, obory (politika SZ, zdravotní politika, speciální sociální služby, ale i bytová politika a politika zaměstnanosti, někdy i politika vzdělávací) a * druhý, který se snaží definovat sociální politiku na základě toho, co ji odlišuje od ostatních politik, a to podle toho, zda výdaje na její opatření přispívají všeobecně uznávanému cíli – blahobytu. * Další možné vymezení dle J. Žižkové, které se v našich podmínkách často používá, vychází z praxe a rozlišují se tři přístupy: * „v prvním přístupu je charakteristické široké pojetí sociální politiky, lze ji vymezit jako konkrétní jednání státu, kterým je ovlivňována sociální realita dané společnosti v širokém měřítku a váže se bezprostředně k životním podmínkám lidí, * ve druhém přístupu je sociální politika vymezována jako oblast (součást) hospodářské politiky. * Cílem je eliminace sociálních tvrdostí, které doprovázejí fungování tržního mechanismu. * Tento přístup redukuje sociální politiku na systém opatření hlavně v oblasti zaměstnanosti, mzdového vývoje a SZ, * třetí přístup představuje nejužší pojetí sociální politiky, která je ztotožňována se SZ. * Sociální politika je zde redukována na soubor opatření v oblasti důchodového zabezpečení, nemoci, sociální péči a na pomoc rodinám s dětmi. * V tomto pojetí je to soubor opatření ve prospěch osob, jejichž životní úroveň je alespoň po určitou dobu zajišťována i ze společenských spotřebních fondů a nikoliv na základě rozdělování podle pracovního výkonu. * Pojem sociální politika je tedy používán se značnou volností a často je výraz myšlen spíše jako sounáležitost určitého problému k problémům sociálním. * V tisku i v praxi se spíše hovoří specificky o politice zaměstnanosti, vzdělávací politice, bytové politice apod., než o všeobecné sociální politice. Subjekty a objekty sociální politiky * Sociální politiku realizují různé subjekty, které za ni nesou i zodpovědnost před objekty sociální politiky.

* Hlavním subjektem, který do značné míry určuje pojetí, obsah, cíle a úkoly sociální politiky v daném časovém období, je STÁT. K subjektům sociální politiky patří: * stát a jeho orgány, a to zejména parlament, který na základě zvoleného orgánu státu odpovídá za uskutečňování konkrétní sociální politiky v daném čase. * Tyto orgány mají charakter - republikový, regionální (MPSV, ústřední i územní orgány sociálního zabezpečení, školské úřady, úřady práce apod.), * zaměstnavatelé, kteří jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a jeho orgány (tzv. podniková sociální politika, podnikové sociální služby), * zaměstnavatelské, zaměstnanecké odborové orgány - např. zaměstnanecké svazy, odborové svazy, orgány tripartity, komory zaměstnavatelů apod., * obce, * občanské iniciativy, dobročinné organizace, apod., * církve, které dnes zastávají významnou roli v péči o zdraví, o handicapované obyvatelstvo, v oblasti výchovné, vzdělávací, charitativní apod., * občané, rodiny, domácnosti - v případě řešení sociálních situací v primární skupině jako akt vzájemné pomoci. * Objekty sociální politiky jsou jednak všichni obyvatelé dané země, jednak určité skupiny lidí a jednotlivci, k nimž její opatření směřují. * Např. konkrétní opatření v oblasti vzdělávání a zdravotní péče jsou určena pro všechny. Objekty sociální politiky * Jiná opatření sociální politiky jsou směrována pouze na některé obyvatele, jejich skupiny, či pouze na jednotlivce. * Objekty sociální politiky jsou podle potřebnosti a povahy jednotlivých opatření různě strukturovány - např. z hlediska věku, pohlaví, příjmů, ekonomické aktivity atd. * Základem je tedy jedinec (jako součást celku) se svými jedinečnými vlastnostmi, schopnostmi, zájmy, potřebami, dispozicemi apod. Cíle sociální politiky * Obsahem novodobé státní sociální politiky je v nejobecnější rovině péče o blahobyt lidí. * V současné době jde o to, aby stát přispíval především k zajištění dobrého vzdělání, dobrého zdraví a nezbytného příjmu, resp. příjmů. * Konkrétní obsah se liší v závislosti na konkrétních ekonomických a společenských podmínkách, na kulturní vyspělosti a tradicích zemí v jednotlivých vývojových etapách. * V rámci státní sociální politiky lze cíle charakterizovat jako “žádoucí, chtěné stavy sociálního systému (sféry, reality) v budoucnosti. * Vždy jde o určitý soubor (soustavu) cílů, kterými je naplňován cíl obecný, tj. rozvoj člověka, způsob jeho života, jeho dispozic a tvůrčích sil (tzv. hierarchie cílů z obecného hlediska). * Tento cíl by měl být naplňován jak obecnými principy státní sociální politiky, * tak i konkrétními opatřeními jednotlivých dílčích sociálních politik FUNKCE A PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLITIKY

* Funkcemi sociální politiky dle J. Žižkové rozumíme její „schopnost vyvolávat určité efekty či účinky ve vztahu k objektům, schopnost sledovat a realizovat určitou vědomou (cílově zaměřenou) činnost a úkoly“. Funkce sociální politiky * Jednotlivé funkce vznikaly postupně a vyvíjejí se s ohledem na čas, prostor a situaci jednotlivých zemí. * Z vývojového pohledu lze upozornit, že některé funkce, např. ochranná a rozdělovací, patří k funkcím základním, další pak k funkcím odvozeným. * Proto tedy je jedním z nesnadných úkolů státu, jako hlavního subjektu sociální politiky, harmonizace - optimalizace - těchto funkcí v praktickém politickém životě. Ochranná funkce * Jde o funkci historicky nejstarší, která tvoří tradiční a stabilní prvek sociální politiky a kterou je třeba neustále posilovat. * Ochranná funkce plyne primárně z humanitních snah společnosti (exogenní ochranná funkce) a sekundárně z potřeby ochrany člověka jako pracovní síly (endogenní ochranná funkce). * Touto funkcí se řeší již vzniklé sociální situace, události, kdy jedinec či sociální skupina (např. rodina) je zvýhodněna ve vztahu k ostatním, * ať již v ekonomickém či sociálním smyslu. * V podstatě jde o zmírnění či odstranění důsledků určitých sociálních událostí, ať již jsou spojeny se světem práce (např. nezaměstnanost, škodlivé pracovní prostředí) * nebo s rodinnými a životními událostmi (např. příjmová situace vícečetných rodin, stáří, nemoc, osiření apod.). Rozdělovací a přerozdělovací funkce * Je jednou z nejsložitějších a současně nejvýznamnějších funkcí, protože touto funkcí je ve značné míře realizován vlastní obsah opatření sociální politiky. * Hlavní pozornost směřuje k příjmům, ke mzdám a důchodům a jejich redistribuci. * K sociálním dávkám apod. * Druhým aspektem této funkce je rozdělování životních šancí, k nimž dochází prostřednictvím sociální politiky. * Rozdělovací funkcí je však třeba rozumět více než jen rozdělování důchodů, je to i účelné začleňování lidí do společnosti. * Těžiště přerozdělovací funkce spočívá v modifikaci prvotního rozdělování, tedy v přerozdělení toho, co již jednou bylo nedokonale či „nespravedlivě” rozděleno trhem. * Přerozdělování by mělo zmírňovat výchozí nerovné postavení lidí v míře, kterou společnost uznává za žádoucí. * Podstata nerovnosti není jednoznačná. * Zpravidla se lidé rozdělují na chudé a bohaté, což jsou pojmy ve své podstatě vícerozměrné a nemají jen své „úzce” vymezené ekonomické aspekty. * Z ekonomického hlediska je pro postavení člověka rozhodující jeho důchod a jeho majetek. * Z tohoto hlediska je pak zpravidla redistribuce příjmů zaměřená ve prospěch chudých kvalifikována jako progresivní, a naopak redistribuce ve prospěch bohatých jako regresivní. Přerozdělovací funkce

* Přerozdělovací funkce se konkrétně naplňuje především prostřednictvím daní a transferů. * Jejich efekty se promítají do životních podmínek lidí tímto způsobem: * - podporou příjmů, důchodů, zvýšením jejich hotovosti, * - formou užívání bezúplatných nebo v různé míře dotovaných služeb (např. na bydlení???, dopravu apod.), * - poskytováním bezúplatných naturálních požitků. Homogenizační funkce * Je relativně novou funkcí sociální politiky. * A je úzce spojena s funkcí předchozí, neboť v intencích záměrů redistributivní politiky vyspělých zemí směřuje k určitému příjmového vyrovnání, ke zmírňování sociálních rozdílů v životních podmínkách sociálních subjektů a k odstraňování neodůvodněných rozdílů. * Homogenizace v žádném případě neznamená nivelizaci podmínek života, ale proces, v němž společnost dospívá k poskytování stejných šancí vzdělávat se, pracovat, pečovat o své zdraví atd., a to podle individuálních schopností a předpokladů, které jsou základem odůvodněných a přirozených rozdílů mezi lidmi. * V podstatě jde o dosažení vyššího stupně stejnorodosti v uspokojování základních životních potřeb. * Nejprůkazněji se tato funkce projevuje např. v sociální pomoci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva, kdy je opatřeními sociální politiky dorovnáván příjem do výše společensky uznaného standardu – životního minima. Stimulační funkce * znamená podporovat, podněcovat a vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců i skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni. * Je tedy zaměřena na ovlivňování žádoucího, chtěného, zamýšleného vývoje sociálních procesů, jevů a vztahů. * V podstatě se jedná jak o ta opatření sociální politiky, která svými efekty přímo ovlivňují výkonnost pracovního potenciálu, jeho produktivitu (např. v oblasti vzdělávací politiky), * tak i o ta opatření, která se nepřímo promítají na celkovém „prospěchu” společnosti. * Nejde tedy jen o již zmíněná opatření vzdělávací politiky, ale i o opatření politiky zaměstnanosti, zdravotní politiky, * o rozměr kupní síly občanů v závislosti na vývoj sociálních příjmů apod. * Svým stimulačním zaměřením, vytvářením záchranných sociálních sítí a garantováním základních sociálních jistot má sociální politika i výrazný stabilizační efekt, neboť tlumí sociální neklid a zabraňuje sociálním nepokojům, které jsou pro každou hospodářskou činnost i pro stabilitu společnosti zátěží. Preventivní (profylaktická) funkce * jejímiž cíli jsou zejména: * snaha předcházet určitým škodám na životě a zdraví, nepříznivým sociálním situacím (chudoba, nezaměstnanost atp.). * Vyvinula se z původní omezené hygienické a bezpečnostní prevence v rozsáhlou sociální (společenskou) prevenci. * Snahou je zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím sociálním situacím vůbec docházelo (bída, alkoholismus, kriminalita, atp.).

* Naplňování této funkce znamená, že sociální politika musí směřovat k odstraňování příčin různých sociálních situací, které brání integraci člověka do společnosti. * Tuto funkci plní v menší míře všechny obory sociální politiky, nejvíce však vzdělávací politika (poskytováním adekvátního vzdělání pro výkon pracovně profesních rolí) * a zdravotní politika (s důrazem na preventivní zdravotní péči). * Preventivní aspekt je obsažen i v ostatních sociálně politických opatřeních (viz např. význam systémů SZ pro předcházení výskytu chudoby). * Ze všech aktivit, které stát může použít k omezování sociálně patologických jevů, je občan srozuměn většinou jen s důraznou represí. Nástroje sociální politiky * Realizace sociální politiky závisí na volbě a použití odpovídajících nástrojů. * Jejich spektrum je značně široké. * Základním rámcem jejich opatření je v každé demokratické společnosti právní řád, v jeho rámci sociálně právní legislativa a programová koncepce vlády. * Program a plán mají své místo v sociální politice pokud jde o prosazování dlouhodobých záměrů. * V tomto smyslu představují prostředek k vytvoření konsenzu, tedy participativní jednání různých vládních i nevládních orgánů (odborových, zaměstnavatelských, regionálních apod.). * Plán je v tomto případě nutno vnímat jako nástroj hledání cest, především k dosažení vytyčených cílů apod., * a v jakých vazbách a jakými postupnými kroky je realizovat atd. * Kolektivní vyjednávání v ČR po r. 1989 dostalo nová pravidla a formy a představuje mechanismus dosahování konsensu mezi sociálními partnery. Kolektivní vyjednávání * Sociálními partnery jsou jednak odborové svazy, hájící zájmy zaměstnanců, * jednak zaměstnavatelské svazy, hájící zájmy zaměstnavatelů a stát (vláda). * Jde o tzv. tripartitu, jejíž představitelkou je Rada hospodářské a sociální dohody ČR. * Účast státu v kolektivním vyjednávání je vedena snahou, aby požadavky odborů i zaměstnavatelů braly v potřebné míře na zřetel i dlouhodobější celospolečenský zájem a také konkrétní možnosti ekonomiky. * Kolektivní vyjednávání znamená získávání a střetávání názorů zúčastněných stran, které se týkají závažných sociálně ekonomických problémů, * a to dříve, než se tyto otázky projednávají ve vládě. * Kolektivní vyjednávání má výrazně preventivní charakter s cílem předcházet konfliktům a problémy řešit ex ante (očekávané, zamýšlené). * Jeho cílem je udržení sociálního smíru a stability země. * Výsledkem kolektivního vyjednávání jsou kolektivní smlouvy, které jsou vedle obecně platných právních norem důležitým pramenem práva, zejména na úseku zaměstnanosti, mezd, pracovních podmínek a některých příjmů ze sociálního zabezpečení. Rozlišují se různé typy kolektivních smluv, především: * Generální dohoda, která vymezuje vzájemné závazky vlády, zaměstnavatelských a odborových svazů v hospodářské a sociální politice a je východiskem pro kolektivní smlouvy nižších typů, * kolektivní smlouvy vyššího typu, které jsou uzavírány mezi určitými zaměstnavatelskými odborovými svazy,

* podnikové kolektivní smlouvy, které jsou uzavírány mezi příslušným odborovým orgánem a zaměstnavatelem pro určitý podnik. Nástroje sociální politiky * Patří sem zejména podle J. Žižkové: * sociální příjmy, tj. peněžní příjmy spojené s opatřeními sociální politiky. * Tvoří je zejména dávky DP a NP, společenská peněžitá pomoc rodinám s dětmi, peněžité dávky sociální pomoci, podpory v nezaměstnanosti, sociální příspěvek. * Významný je vztah sociálních příjmů k příjmům z výdělečné činnosti. * Zásadním požadavkem je, aby distance mezi těmito příjmy na jedné straně stimulovala ekonomickou výkonnost a nevytvářela situace, které jsou označovány jako „past chudoby” či „past nezaměstnanosti” (kdy rozdíl mezi životem z práce a životem ze sociálních podpor není dostatečný a tudíž není důvod se těmto pastem vyhýbat) a na druhé straně, aby poskytovala nezbytně nutnou ochranu obyvatelstvu v nouzových situacích; * sociální služby tvoří široké spektrum služeb, jejichž funkcí je uspokojování specifických potřeb určitých skupin obyvatelstva. * Jsou to nejen sociální služby v tradičním slova smyslu, tj. služby spojené s péčí o staré, neschopné, či sociálně narušené občany, ale i služby ve sféře vzdělávání, bydlení, jakož i služby spojené s poradenstvím (např. poradenství na trhu práce, psychologické, kurativní, předmanželské apod.); * věcné dávky jsou spojeny především s ochranou zdraví (např. léky, zdravotní pomůcky, ochranné pracovní pomůcky apod.), * ale uplatňují se i v případě sociální pomoci v situacích, kdy není zaručeno, že peněžité pomoci bude využito k zamýšlenému účelu; * účelové půjčky, kdy jde o poskytování různých zvýhodněných půjček k ovlivňování sociálních situací či událostí v životě lidí. * Jejich funkcí je překlenout časové období mezi okamžitou potřebou finančních prostředků a současnými omezeními finančními zdroji u předem vymezených situací, např. půjčky k podpoře bydlení apod. * Od ostatních nástrojů se odlišují tím, že půjčky jsou návratné a jejich „sociální efekt” z hlediska jedince či rodiny je dán výhodnějšími podmínkami při poskytování; * úlevy a výhody poskytované různým skupinám obyvatelstva, např. mladistvým, studujícím, zdravotně postiženým, důchodcům apod.“ Sociální spravedlnost * Sociální spravedlnost je klíčovým principem celé sociální politiky, * je obyčejně stavěna proti křivdě a bezpráví, je považována za měřítko mezilidských vztahů, za základní mravní a náboženskou hodnotu, za základ právního řádu, států a státních politik. * Je myšlena jednak jako spravedlnost v právním slova smyslu, tj. souhrn právních norem a zásad, * a jednak jako spravedlnost sociální, kterou lze vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány předpoklady a prostředky veřejného blahobytu mezi jednotlivé subjekty. * V pojetí sociální politiky jsou obě roviny velmi důležité, neboť zákonodárství a právní normy tvoří legitimitu spravedlnosti sociální. * Pojednáno bude pouze o sociální spravedlnosti ve vztahu k procesům rozdělování a přerozdělování.

* Otázka „jak se rozděluje, kdo a co dostává či nedostává, proč a za co” samozřejmě navozuje i otázku, „co by měl dostávat a proč” - tedy určité normativní kritérium. * Např. J. Macek hovoří „o třech zásadách sociální spravedlnosti: * Zásada „každému stejně” je zdánlivě jednoduchá, a proto měla vždy velký ohlas. * Autor uvádí, že v řadě případů je neproveditelná, je šablonovitá a může být kontroverzní se společenskými zájmy. * Spravedlivost netkví v egalitářské rovnosti, ale v poměrnosti, v proporcionalitě; Každému stejně? Sociální spravedlnost * zásada „každému podle jeho potřeb” je oprávněná např. v rodinném životě. * Práce je rozdělena podle schopností a sil, její výsledky však podle potřeb jednotlivých členů. * Musí zde však být určitá autorita, která rozhodne, jaké potřeby by se měly uznávat a kdo je bude uznávat. * V sociální politice takovou autoritou by měl být nesporně stát. * Problémem však zůstává, v čem, a do jaké míry jsou intervence státu únosné a jak dalece bude autoritativní distribuce akceptována, * zásada „každému podle jeho zásluhy” rovněž naráží na četné překážky: co je to zásluha, jak ji měřit, kdo ji má stanovit ... atd. * Dnes jsou často zásluhy i odměny odvozovány z pracovního výkonu, ale i v něm se často promítají vlivy jiné, jako např. protekce, či různá zvýhodnění plynoucí z monopolního postavení apod. * Autor se kloní k názoru, že sociální spravedlnost je relativní a že při výběru zásad je nutné se nechat vést ještě jednou zásadou, kterou nazývá * „zásada života”. * Další dílčí hlediska či principy sociální spravedlnosti : * princip výkonový, zásluhový, * princip souladu mezi vstupy a výstupy, * princip rovnosti, * princip rovných příležitostí, * princip potřebnosti. Princip sociální solidarity * Sociální solidarita (vzájemná podpora, sounáležitost) souvisí především s utvářením a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociálních skupin (zejména rodin) v zájmu naplňování ideje sociální spravedlnosti. * Je výrazem toho, že člověk je sociální (společenská) bytost. * Každý je svou existencí v jisté míře odkázán i na druhé osoby a je závislý na soužití společnosti jako celku. * Solidarita je výrazem lidského porozumění, je vedena úsilím o sjednocování zájmů, zejména pokud jde o hmotné životní podmínky, a to na základě svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům širšího společenství. * Podle toho, kdo solidaritu organizuje můžeme hovořit o solidaritě mezinárodní. * Připomeňme aktivity světových organizací, jako jsou Evropské společenství, Světová zdravotnická organizace, Mezinárodní organizace práce apod. Celostátní solidarita

* Celostátní (celospolečenskou) solidaritu organizuje stát, např. spoluúčast jedinců a kolektivů (institucí) na tvorbě zdrojů pro financování celospolečensky významných aktivit, jako je rozvoj vzdělání, kultury, pomoc rodinám, sociálně slabým a nemohoucím občanům apod. Vnitrorodiná solidarita * Jistě lze hovořit i o vnitrorodiné solidaritě jednotlivců a rodin, mezigenerační solidaritě (např. ekonomicky aktivního obyvatelstva s obyvateli neaktivními), o solidaritě zdravých s nemocnými, zaměstnaných s nezaměstnanými. * Solidarita jedinců, spolků, sdružení apod. založená na filantropii a uskutečňující se zpravidla mimo jakýkoliv státní redistribuční mechanismus. Princip subsidiarity * Princip subsidiarity (subsidiární – pomocný, náhradní, podpůrný) * Tento princip vychází z přístupu k člověku jako individuu s jedinečnými vlastnostmi, schopnostmi, dispozicemi, možnostmi atd., které je jedinec „povinen” - v mravním slova smyslu - využívat ku prospěchu a sociálnímu bezpečí svému i druhých. * Žádoucí a mravné tedy je, aby každý nejprve pomohl sám sobě. * Není-li toho schopen, měla by mu pomoci jeho rodina. * Teprve dostane-li se do velkých obtíží, volá na pomoc jiná společenství (přátelé, svépomocné charitativní instituce, obec apod.). * Podobně jedná i obec. * Teprve na posledním místě je k pomoci vyzýván stát, jehož povinností je primárně pečovat o vytvoření podmínek, aby si každý mohl pomoci vlastním přičiněním * a sám pomáhá až tehdy, jsou-li ostatní možnosti pomoci vyčerpány. Princip participace * V demokratických společnostech je daná možnost podílet se, participovat, na společenském životě. * Základní myšlenkou participace je, že lidé, jejichž život je ovlivňován určitými opatřeními a rozhodnutími, musí mít také možnost zúčastnit se procesu, který vede k jejich přijímání a realizaci. * Princip participace uplatňovaný všeobecně (nejen v sociální politice) umožňuje jednotlivcům přímý přístup k politickým rozhodnutím a narušuje autoritativní způsob řízení shora dolů a vytváří předpoklady pro přímou, participační demokracii. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ SOCIÁLNÍ POLITIKY * Při rozhodování o filozofických přístupech, prioritách a formách ke koncipování sociální politiky je třeba brát v úvahu řadu faktorů, které se navzájem ovlivňují, podmiňují a mezi nimiž existuje i řada zpětných vazeb. * Tyto faktory v podstatě lze spatřovat ve třech základních okruzích: * 1. demografický vývoj, * 2. ekonomické a sociální faktory, * 3. společensko politické determinanty; * jejich význam a postavení se mění v závislosti na konkrétních historických podmínkách jednotlivých zemí. Demografický vývoj

* Vývoj obyvatelstva a zejména jeho struktura je jedním z nejvýznamnějších faktorů, který je při koncipování jednotlivých sociálních opatření potřebné respektovat a zohledňovat. * Dlouhodobé demografické tendence totiž ovlivňují řadu zejména společensko ekonomických procesů, které ve svém důsledku mohou znamenat přehodnocení původních záměrů, návrhů a opatření v sociální oblasti. * Demografie je věda o obyvatelstvu a zkoumá obyvatelstvo a změny, ke kterým dochází, a to jak souhrnně, tak i v jeho jednotlivých skupinách podle kvantitativních a kvalitativních charakteristik. * Zkoumá množství obyvatelstva, geografické rozmístění a složení obyvatelstva podle společenských skupin, zaměstnání, pohlaví a věku, kulturní úrovně atd. * Hlavní místo v demografii patří procesům reprodukce obyvatelstva – populaci, úmrtnosti, počtu sňatků, délce života a rovněž procesům migrace obyvatelstva, faktorům, které na ně působí, a důsledkům, jež z nich vyplývají. * Pro další vývoj soustavy důchodového zabezpečení jsou určující zejména dva faktory demografického vývoje, a to: * stárnutí populace, * růst počtu starých a osamělých osob, zejména žen. * Obdobně bude obyvatelstvo v ČR do roku 2020 výrazně stárnout. * Průměrný věk obyvatel se zvýší, osob ve věku 60 let a výše bude již trvale více než dětí ve věku 0 – 14 let a jejich podíl se bude zvyšovat. * Dojde také k dlouhodobému poklesu podílu věkové skupiny 15 – 59 let. Porodnost - natalita * „Porodnost (natalita) je počet živě narozených dětí připadající na 1000 obyvatel za rok. V souvislosti se změnou životního stylu odkládají mladí lidé od začátku 90. let zakládání rodiny a rodičovství do vyššího věku. * Vliv ekonomických faktorů. Hlavní rysy demografického vývoje * Porodnost klesá systematicky již od roku 1975, s výjimkou let 1988 a 1990 a současnosti. * Podle prognózy ČSÚ do roku 2015 poroste, poté bude klesat. * Populace stárne, průměrný věk (39) poroste a v roce 2030 může dosáhnout 46 let. * Úmrtnost stagnuje. * Střední délka života opět vzrostla, u žen činí 79,9 let, u mužů 73,7 let; * zhruba 6-8 let života prožijeme v nemoci, ženy více než muži (zdroj SZO). Stromy života Mortalita * Úmrtnost (mortalita) je počet úmrtí v poměru k počtu obyvatel. * Z dlouhodobého hlediska mírně roste absolutní počet zemřelých v ČR vzhledem k postupnému stárnutí její populace. * Změny ve zdravotním stavu populace, a tím i úrovně úmrtnosti, ovlivnilo částečné zlepšení životního prostředí, změny v životním stylu (i z finančních důvodů snížení vysoké spotřeby masa, tuků a cukrů, lepší cestování apod.) a ve zdravotní péči. * Struktura příčin smrti je v ČR dlouhodobě stabilní.

* Nejčastější příčinou smrti jsou nemoci oběhové soustavy, * dále novotvary, ty mají za následek zhruba 25 % všech úmrtí. * Na třetím místě jsou vnější příčiny (poranění a otravy) s podílem 7 %. * Následují nemoci dýchací a trávicí soustavy. Migrace vnitřní * Migrace vnitřní je definována jako změna obce trvalého bydliště v rámci ČR. * Relativní ukazatel má vypovídající schopnost pro regionální srovnání. * Nejvyšší hodnoty aktivního migračního salda v přepočtu na 1000 obyvatel v analyzovaném období (rok 1994 – 1997) vykazují regiony bezprostředního zázemí aglomeračních jader (např. Praha – západ, Plzeň – jih, Brno – venkov) kam se dnes soustřeďuje největší intenzita bytové výstavby. * Se zpožděním tak u nás probíhá proces suburbanizace známý ze západní Evropy šedesátých let minulého století. Migrace vnější * Zatímco počet cizinců, kterým se uděluje povolení k trvalému pobytu (na 5 let za účelem slučování rodin), se příliš nezvyšuje, rychle přibývá cizinců s povolením k dlouhodobému pobytu (max. 1 rok), které však může být opakovaně prodlužováno. * Dá se předpokládat, že počet a podíl cizinců v ČR (zejména z Ukrajiny a balkánských zemí) výrazně vzroste a s tím i jazykové a kulturní problémy. * Příliv převážně levné pracovní síly ovlivňuje i situaci na trhu práce. Závěry * Po uvedení základních trendů je namístě shrnutí základních rysů demografického vývoje v ČR: * Od roku 1994 převyšuje počet zemřelých počet narozených, přirozený úbytek není kompenzován přírůstkem stěhováním, což má za následek celkový úbytek obyvatel. * ČR prochází obdobím hlubokého poklesu porodnosti, úhrnná plodnost žen dosahuje nejnižších hodnot od roku 1918. * Dochází k stále častějšímu odkládání vstupu do manželství. * Výrazným pozitivním rysem populačního vývoje je pokles počtu umělých ukončení těhotenství, ten dosahuje nejnižších hodnot od doby jejich evidence. * Od roku 1990 výrazně klesá úmrtnost. Stárnutí populace * Až do roku 2010 se budou přírůstky skupiny postproduktivního obyvatelstva značně zvyšovat. * Zejména ženy osamělé. * Dojde tedy nevyhnutelně k nárůstu závislosti postproduktivních věkových ročníků na produktivní kapacitě ekonomicky aktivní populace. * Zabezpečení prostředků, potřebných pro výplatu důchodů v důsledku průběžného způsobu financování, by znamenalo při zachování stávajících důchodových hranic zvýšení úrovně příspěvkových sazeb; * jsou proto hledány možnosti pro posunutí věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod.

Ekonomické a sociální faktory * Sociální zabezpečení výrazně ovlivňují ekonomické a sociální faktory. * Dynamika vývoje ekonomiky ovlivňuje totiž velikost vytvořených ekonomických zdrojů, které je možno na základě stanovení priorit rozdělit na krytí jednotlivých ekonomických a sociálních potřeb. * Přitom je třeba mít na zřeteli, že nepříznivá ekonomická situace má vedle přímých sociálních dopadů za následek řadu sekundárních důsledků. * Podle výzkumů realizovaných v USA v důsledku zvýšení nezaměstnanosti o 1 % vzroste: * - počet úmrtí na náhlé kardiovaskulární onemocnění o cca 5,6 %, * - počet úmrtí na mozkovou mrtvici o cca 3,1 %, * - počet sebevražd o cca 3,6 %, * - počet vražd o cca 6,7 %, * - počet násilných trestných činů o cca 3,4 % a * - počet majetkových trestných činů o cca 2,4 %. Společensko-politické faktory * Společensko politický rámec determinuje přístup k sociálním otázkám. * Působení politických faktorů ve svém důsledku ovlivňuje chování všech sociálních subjektů, které jsou zapojeny do sociálního systému, tzn. že ovlivňuje chování a roli státu, člověka i zaměstnavatele. * K nejvýznamnějším faktorům, které ovlivňují charakter sociální politiky, patří: * výsledky analýzy historického vývoje sociálních systémů v jednotlivých zemích, včetně srovnávacích studií, * činnost mezinárodních institucí působících v sociální oblasti (především MOP a Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení). * Arnoldová, A. * Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení. 1. část. Praha : Karolinum UK. Reedice. 2007, 612 s. ISBN 978-80-246-1393-2

2. MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY V SOCIÁLNÍ OBLASTI Arnoldová Anna Rozdělení * Smlouvy a úmluvy v rámci členských států Evropské unie (EU). * Smlouvy dvoustranné – s jinými státy kromě EU. Evropská unie * Evropská unie, která funguje na demokratických principech, je společenstvím 27 evropských států, které spolupracují v politické a hospodářské oblasti a tato spolupráce je pro ně vzájemně výhodná. * Její vznik je datován do roku 1991, kdy se v Maastrichtu předsedové vlád a hlavy států členských zemí dohodli na smlouvě o EU. * Ta byla v dalších dvou letech ratifikována jednotlivými státy.

Členskými státy EU jsou: * Belgie, ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Maďarsko, Nizozemsko, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Slovenská republika, Španělsko, Švédsko, Spojené království, v roce 2007 Bulharsko a Rumunsko. Tři pilíře sjednocovacího procesu * EU obsahuje tři jednotlivé pilíře sjednocovacího procesu podle Maastrichtské smlouvy, a to: * Evropské společenství (dále jen ES), které zahrnuje celní unii, vnitřní trh, společnou agrární politiku, strukturální politiku, hospodářskou a měnovou unii, * společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, * spolupráci v oblasti vnitřních věcí a justice. * Za základní politická rozhodnutí, řešení závažných politických problémů a určování nových směrů evropské integrace je odpovědná Evropská rada. * Jejími členy jsou hlavy států nebo předsedové vlád členských zemí a předseda Komise. * Rada má přímou odpovědnost za společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a za spolupráci ve věcech justice a vnitřních záležitostí. * Všechna důležitá rozhodnutí, určení politiky EU a přijímání právních předpisů, leží na Radě Evropské unie, které se také říká Rada ministrů. * Je rozhodujícím orgánem EU se zákonodárnými a výkonnými pravomocemi reprezentující členské státy. * Její rozhodnutí jsou závazná pro všechny členské státy. * Zajišťuje koordinaci hlavních linií hospodářské politiky členských států EU a má pravomoc vydávat akty, které jsou sekundárními prameny práva Společenství. * Zástupcem občanů je Evropský parlament. * Poslanci parlamentu jsou voleni v jednotlivých členských zemích EU jednou za pět let a zvolení zástupci pak prosazují politickou vůli a zájmy občanů svých zemí. * Má 626 křesel a mandáty jsou poměrně rozděleny podle počtu obyvatel jednotlivých států. * Evropský parlament schvaluje spolu s Radou Evropské unie legislativu a rozpočet, dohlíží na výkonnou moc. Evropská komise * má jako jediná zákonodárnou iniciativu. * Jen ona smí navrhovat nové právní předpisy Společenství, nemůže je však přijímat. * To náleží Radě ministrů a Evropskému parlamentu. * Evropskou komisi tvoří dvacet členů, které delegují jednotlivé státy. * Členové komise mají za úkol hájit jen a jen zájmy celého Společenství, a to bez ohledu na svou státní příslušnost. Evropský soudní dvůr * Evropský soudní dvůr zajišťuje respektování práva při výkladu a aplikaci smluv a veškerých dalších právních předpisů Evropských společenství. * Nejčastěji řeší případy, kdy členské státy porušují své zákony nebo je nepřizpůsobují evropské legislativě.

* Soudní dvůr se skládá z patnácti soudců a devíti generálních advokátů. Rada Evropy * je mezinárodní mezivládní organizace evropských států s působností ve všech oblastech veřejného života kromě otázek obrany. * Tuto nejstarší politickou organizaci v Evropě původně vytvořilo 10 západoevropských států, které podepsaly zakládající smlouvu RE dne 5. 5. 1949 v Londýně. * Cílem RE je prohlubovat jednotu mezi evropskými zeměmi na ochranu jejich společného kulturního dědictví a podpora jejich hospodářského a sociálního pokroku. * Středem pozornosti RE zůstává ochrana lidských práv, jakož i obrana zásad parlamentní demokracie a právního státu. Členskými státy RE jsou v současné době: * Belgie, Bulharsko, ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kypr, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, SRN, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, San Marino, SR, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko a Velká Británie. Evropská unie * ČR se současně s přijetím za nového člena RE zavázala vstoupit do dřívějších závazků ČSFR vůči této evropské instituci. * ČR provedla sukcesi (nástup v práva předchůdce) do devíti smluv, potvrdila účinky podpisu u dalších tří smluv a prohlásila, že se cítí vázána Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. * Bylo to možné s odkazem na českou legislativu, která ke dni vzniku nového českého státu převzala legislativu bývalé ČSFR a práva a závazky vyplývající z mezinárodního práva. * V oblasti našeho zájmu šlo o Úmluvu o lidských právech a základních svobodách, ratifikovanou bývalou ČSFR v březnu 1992, a Evropskou sociální chartu, podepsanou v květnu téhož roku. Evropské společenství * Evropské společenství respektuje základní strategické principy, a to svobodu pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb. * Těžiště činnosti ES spočívá bezpochyby v oblasti lidských práv. Jejich garantem je výše zmíněná Úmluva o lidských právech a základních svobodách, jejíž ustanovení jsou transformována do národních legislativ, a zejména pak kontrolní mechanismus vytvořený touto Úmluvou. Úmluva o lidských právech * Úmluva o lidských právech zaručuje právo občana, nedovolá-li se příslušné ochrany ve státě, na projednání jeho věcí před Evropským soudním dvorem pro lidská práva ve Štrasburku. Rada Evropy

* V návaznosti na oblast lidských práv považuje RE za jeden ze svých hlavních cílů sociální a hospodářský rozvoj členských států. * Konečným výsledkem RE v oblasti sociální a hospodářské jsou dokumenty přijaté na základě společné vůle členských států a v právní podobě. * Právními nástroji jsou: * úmluvy či dohody, * doporučení, rezoluce, nařízení, směrnice, * specializované nebo obecnější studie či zprávy jak pro užší okruh odborníků, tak pro širší veřejnost. Právní nástroje * Úmluvy představují nejvyšší právní formu konsenzu členských států. * Nejvýznamnějšími prostředky koordinace různých systémů sociálního zabezpečení jsou dvoustranné mezistátní smlouvy a mnohostranné úmluvy přijímané RE a MOP. * Mnohostranné úmluvy zavazující ke stejnému chování více států představují určitý vyšší stupeň koordinace. * Rezoluce a doporučení nejsou pro členské státy závazné, ale často dosahují závazné důležitosti. * Zpravidla upravují dílčí problémy nebo se týkají specifického okruhu subjektů (např. rezoluce o sociálním zabezpečení žen v domácnosti, rezoluce o opatření sociálního zabezpečení pro důchodce a osoby zaměstnané po dosažení důchodového věku). * Studie a zprávy jsou většinou iniciovány u příležitosti různých mezinárodních setkání na vysoké úrovni, např. Konferencí evropských ministrů odpovědných za sociální záležitosti. * Mnohostranné úmluvy i dvoustranné smlouvy, uplatňované ve vztazích mezi státy, mají v podstatě stejný obsah a jsou založeny na několika základních principech: * Věcný rozsah smluv upravuje poskytování: * dávek v nemoci a mateřství, invalidních dávek, * starobních dávek, dávek pozůstalostních, * dávek v případě pracovního úrazu a nemoci z povolání, dávek v nezaměstnanosti, * - rodinných dávek, podpory při úmrtí. Co smlouvy upravují * Z hlediska stávající právní úpravy ČR smlouvy upravují vztahy mezi státy v odvětví: důchodového pojištění, nemocenského pojištění, zdravotního pojištění, státní sociální podpory, zaměstnanosti. Základní principy smluv * 1. Rovnost - občan nebo pracovník jednoho smluvního státu pobývající nebo zaměstnaný na území druhého státu, má stejná práva a povinnosti jako občan toho smluvního státu. * Tento princip je obsahem Evropských prozatímních dohod o sociálním zabezpečení a úmluvy MOP č. 118 o rovném nakládání s cizinci jako s vlastními občany. * 2. Sčítání pojistných dob – doby pojištění (případně i pobytu) získané občanem ve smluvních státech, se pro účely vzniku, trvání či opětovného nabytí nároku na dávku sčítají. * Uplatnění tohoto principu (zejména u důchodových dávek) vylučuje, aby byl občan pracující v různých státech poškozen ve svých nárocích z důvodu, že by doby pojištění získané občanem v každém z nich byly nedostačující pro vznik nároku na dávku.

Sčítání pojistných dob * Součet jednotlivých dob pojištění je tedy rozhodující pro posuzování nároku občana a jeho uspokojení je pak zpravidla rozděleno mezi státy podle poměru dob pojištění získaných na území každého z nich. Základní principy smluv * 3. Rovnost území smluvních států a výplata dávek do ciziny. * Nárok na dávky a jejich výplatu nemůže být v zásadě omezen z toho důvodu, že osoba pobývá na území druhého smluvního státu, což znamená vyhovění podmínce trvalého pobytu pro nárok na dávky. * V rámci tohoto principu o rovnosti území je třeba též posuzovat podmínky pro poskytování dávek stanovené vnitrostátními právními předpisy (např. souběh dávky s příjmem z výdělečné činnosti). * 4. Aplikace jediného zákonodárství. * Pro smluvní úpravu sociálního zabezpečení je charakteristické přesné vymezení právních předpisů toho kterého státu, které se na občana v dané chvíli vztahují. * Zpravidla to bývá místo výkonu výdělečné činnosti. * Vylučuje se, aby občan podléhal současně právním předpisům dvou nebo více států. * Tím je zabráněno jak dvojímu pojištění, např. v místě bydliště i v místě pracoviště, tak i případné neexistenci pojištění. Aplikace jediného zákonodárství * Od místa pojištění se pak odvozuje příslušnost poskytovat při vzniku sociální události dávky, případně je hradit, jsou-li poskytnuty jinou institucí, např. zdravotnickým zařízením v místě přechodného pobytu občana. * Aplikace základních principů smluvní úpravy na jednotlivá odvětví SZ představuje základ všech obecně uznávaných smluv. Přehled úmluv EU * Z hlediska důležitosti je možné sestavit přehled úmluv takto: * č. 12 a 13/1953 Evropské prozatímní dohody o sociálním zabezpečení, * č. 14/1953 Evropská úmluva o sociální a lékařské pomoci, * č. 48 a 48a/1964 Evropský zákoník sociálního zabezpečení a Protokol, * č. 139/1990 Evropský zákoník sociálního zabezpečení - revidovaný, * č. 78/1977 Evropská úmluva o sociálním zabezpečení, * č. 35/1961 a č. 128/1988 Evropská sociální charta a Dodatkový protokol, * č. 93/1977 Evropská úmluva o právním postavení migrujících pracovníků, * č. 157/1982 Úmluva o rovném nakládání s cizinci jako s vlastními občany v sociálním zabezpečení. Přehled úmluv EU * K tomuto přehledu můžeme přiřadit: * Nařízení Rady Evropských společenství o uplatňování soustav sociálního zabezpečení u pracovníků, samostatně výdělečných osob a členů jejich rodin, migrujících v rámci Evropského společenství č. 1408/1971,

* Nařízením Rady (EHS) 574/72, které toto Nařízení provádí, včetně konsolidovaného znění, na občany třetích zemí, kterých se tato ustanovení dosud netýkala výhradně z důvodu jejich občanství, * Nařízení Rady (ES) 859/2003, kterým se rozšiřuje používání ustanovení Nařízení (EHS) 1408/71. * Tyto dokumenty mají přednost před národními zákony. * Pokud by došlo k rozporu, platí nařízení Rady EHS. Pravidla sociálního zabezpečení platná v Evropské unii * Základní principy: * rovnost nakládání s příslušníky ostatních členských států jako s vlastními občany, * aplikace právního řádu jediného státu – pojištění pouze v jednom státě, * sčítání dob pojištění splněných ve všech státech pro přiznání nároku na dávky, * zachování nabytých práv – výplata dávek do ciziny – export dávek. * Smyslem Nařízení EHS je zajistit, aby migrující osoba, postupně nebo současně zaměstnaná ve více zemích, a její rodinní příslušníci, nepřišli o nároky na sociální dávky z důvodu jiného občanství, změny bydliště, či například proto, že v žádné ze zemí nebyla splněna doba pojištění potřebná pro získání dávky (nemocenského nebo důchodového pojištění) podle předpisů té které země. * Nařízení se omezují pouze na koordinaci existujících národních systémů bez toho, že by je měnily. * Nestanoví: * jaké dávky mají být v jednotlivých členských státech poskytovány, * jaké jsou podmínky nároky pro jejich získání nebo jaká má být jejich výše. * To je věcí národních zákonů. * Evropské zákony (nařízení) vytvářejí pouze vzájemnou provázanost mezi národními zákony členských zemí. Ochrany, které nabízejí Nařízení Rady EHS, mohou využít: * občané členského státu EU, tj. i čeští občané, * rodinní příslušníci a pozůstalí po výše zmíněných osobách bez ohledu na státní příslušnost, * osoby bez státní příslušnosti a uprchlíci, pokud bydlí v členském státě EU. * Pokud je osoba v některém členském státě EU zaměstnána a pojištěna, má z tohoto titulu nárok na dávky pro sebe a svou rodinu bez ohledu na to, ve kterém státě se momentálně nachází. VÝZNAM ÚMLUV PRO ČESKOU REPUBLIKU * Všechny výše uvedené Úmluvy představují pro nás jako členský stát RE základní právní rámec úpravy všech sociálních otázek. * Úmluvy RE působí ve vzájemné souvislosti s ostatními mezinárodními nástroji sociální politiky - úmluvami MOP či nařízení ES. Dvoustranné mezinárodní smlouvy * Československá republika měla vždy bohaté tradice v oblasti sociálního pojištění a rovněž tak i v oblasti dvoustranných smluv o SZ.

* Některé smlouvy o SZ byly naším státem uzavřeny brzy po skončení druhé světové války, např. s Polskem a Francií v r. 1948, s dalšími státy v pozdějším období, s Bulharskem, Jugoslávií a Rumunskem, se Švýcarskem, Maďarskem a SSSR. Členství v EU * Nezbytnou podmínkou členství v EU je podřízení národního systému SZ koordinačním pravidlům Evropského společenství. Koordinace – vzájemné provázání * Prvotní koordinaci mezi dvěma státy na základě jednotlivých bilaterálních smluv brzy doplnila mnohostranná koordinace mezi více státy, jež na evropském kontinentě dosáhla nejvyššího stupně v rámci Evropské unie. Svoboda pohybu * Svoboda pohybu osob, která je pro koordinaci sociálního zabezpečení rozhodující, vychází z článků č. 48 a 49 Římské smlouvy zakládající EHS. * Ty přiznávají občanům členských států právo pracovat kdekoli v rámci Společenství. Koordinace * Nařízení EHS a smlouvy o SZ se omezují pouze na koordinaci existujících národních sociálních systémů bez toho, aby hlouběji zasahovaly do jejich podstaty. * Ty se odlišují od jiných mezinárodních instrumentů v sociální oblasti, které přímo stanoví požadavky na obsah i úroveň SZ jednotlivých zemí - např. Evropský sociální kodex, Úmluva MOP č. 102 o sociálním zabezpečení, minimální norma dle úmluvy MOP 128 a 130, ale v podstatě i Evropská sociální charta. * Podle toho, kolik principů ta která smlouva obsahuje, můžeme rozlišovat hloubku jejich koordinace. * Tak například výměna nót s USA z roku 1968 je omezena pouze na zachování získaných nároků - výplatu důchodů do ciziny, a to dávky v invaliditě, stáří a dávky pozůstalostní. * Evropské prozatímní dohody o SZ z roku 1953, které ČR podepsala a připravuje jejich schválení a ratifikaci, jsou zase omezeny pouze na rovnost nakládání s občany smluvních států. Dvoustranné smlouvy o SZ * Většina dvoustranných smluv o SZ se neomezuje pouze na jednu, ale na více oblastí. * To platí i pro většinu smluv, kterými je ČR vázána. * Mnohostranné úmluvy pokrývají v zásadě všechny oblasti SZ s tím, že vlastní provádění některých z nich mezi dvěma státy může být podmíněno dodatečnou bilaterální úpravou. Nařízení EU * To však neplatí pro nařízení EU, která ve všech oblastech stanoví jasná a přímo závazná koordinační pravidla. * Odchýlit se od nich ve vztahu mezi dvěma členskými státy je možné pouze v jednotlivých vymezených případech a za předpokladu, že s tím obě strany vysloví souhlas. * Pokud ne, platí pravidla stanovená v nařízení.

* Příkladem odchýlení od pravidel může být například dohoda dvou členských států o tom, že si nebudou vzájemně uhrazovat náklady zdravotní péče poskytnuté pojištěnci jednoho státu ve státě druhém. Česká republika * ČR je vstupem do EU zavázána podřídit se koordinačním pravidlům Společenství v oblasti SZ, což znamená, že všechny dotčené orgány a instituce musí aplikovat výše uvedená nařízení Rady EHS a řadu dalších předpisů. * Arnoldová, A. * Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení. 1. část. Praha : Karolinum UK. Reedice. 2007, 612 s. ISBN 978-80-246-1393-2

3.Reforma sociálního systému v ČR * Je třeba stále zdůrazňovat princip subsidiarity, kde v poskytování konkrétní pomoci je stát poslední institucí volby. * Reforma začala v roce 1995 novými právními předpisy z oblasti DP, SSP, apod. Systém sociálního zabezpečení v ČR * SZ v obecném pojetí je pojem, který stále nemá ustálenou definici. * V právním řádu ČR tč. zahrnuje nemocenské pojištění, důchodové zabezpečení, důchodové pojištění a sociální péči. * Právo na SZ je zaručeno všem občanům. * Dávky poskytuje stát a nepodléhají dani. * Účastníky právních vztahů jsou občané, organizace a orgány SZ. Orgány sociálního zabezpečení jsou: * Ministerstvo práce a sociální věcí, * Česká správa sociálního zabezpečení, * okresní správy sociálního zabezpečení (PSSZ), * Ministerstvo vnitra, * Ministerstvo spravedlnosti, * Ministerstvo obrany. Reforma sociálního systému v ČR * Reforma sociálního systému se opírá o tři vzájemně propojené oblasti (pilíře). 3 Pilíře Sociální zabezpečení Povinné pojištění 100 %

důchodové pojištění nemocenské pojištění zdravotní pojištění „zaměstnanost“ Úrazové pojištění 2010 Státní sociální podpora 60 % Sociální péče a sociální služby 4 % Reforma sociálního systému v ČR * Prvním pilířem je systém sociálního pojištění, který řeší sociální situace, na něž je možné se dopředu připravit odkladem části finančních prostředků k řešení budoucí sociální situace; * týká se 100 % obyvatel; * druhým pilířem je systém státní sociální podpory, který řeší sociální situace, jež stát obecně uzná za potřebné; * týká se 60 % obyvatel; * třetím pilířem je systém sociální pomoci, který řeší situace sociální nebo hmotné nouze; * týká se asi 4 % obyvatel. * Tyto pilíře mají základ ve třech rozdílných typech sociálních situací, které řeší. Reforma sociálního systému v ČR první pilíř * Řeší takové sociální situace, na které je možné se dopředu připravit, a to ve smyslu odkladu části finančních prostředků k řešení budoucí sociální situace. * Jde např. o případy ztráty zaměstnání (pojištění v nezaměstnanosti), ztrátu zdraví (zdravotní pojištění), krátkodobou ztrátu pracovní schopnosti (nemocenské pojištění), dlouhodobou ztrátu pracovní schopnosti (důchodové pojištění), ztrátu výdělečných schopností v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (úrazové pojištění). * Jedná se jak o krátkodobé sociální události (pracovní neschopnost, těhotenství a mateřství, ošetřování člena rodiny), které jsou řešeny nemocenským pojištěním, tak i o dlouhodobé sociální události (stáří, invalidita, ovdovění a osiření), řešené důchodovým pojištěním. * Systém sociálního pojištění je navíc strukturován do třech úrovní. * První úroveň systému je systém základní, který je povinný, definovaný státem a je státem také garantovaný. * Výběr pojistného! * Druhá úroveň je založena na vztazích uvnitř sociálních skupin. * Je založena na určité meziskupinové solidaritě. * Třetí úroveň je pak založena na zcela individuálním přičinění a rozhodnutí každého občana. * Prvky státní či kolektivní garance a solidarity zde neexistují vůbec nebo jsou potlačeny na minimum.

* Tento systém je založen většinou na komerčním principu, jakým je např. životní pojištění, penzijní připojištění, stavební spoření, nákup nemovitostí apod., a to eventuálně s určitou státní podporou. Reforma sociálního systému v ČR druhý pilíř * Druhý pilíř, státní sociální podpora, řeší sociální situace, které stát obecně uznává za potřebné k řešení. * Z 117/1995. * Vesměs jde o takové situace, jako je mateřství, výchova dítěte v rodině, péče o zdravotně postiženou osobu v rodině, sociálně právní ochrana rodiny a dítěte, sociální prevence před patologickými jevy. Jde o systém nárokových dávek, poskytovaných jednotně na území celého státu a financovaných prostřednictvím státního rozpočtu, tedy nejširší sociální solidaritou, přes daně. Reforma sociálního systému v ČR třetí pilíř * Třetí pilíř, sociální pomoc, řeší situace sociální nebo hmotné nouze. * Za sociální nouzi se považuje taková situace, kdy se člověk o sebe nemůže postarat. * Může to být bezmocnost, a to jak fyzická, tak duševní (alkoholismus, drogy), nebo jejich kombinace. * Jde o to pomoci člověku vrátit se do stavu sociální suverenity. * Za hmotnou nouzi se považuje ta situace, kdy člověk žije pod hranicí životního minima, přičemž se testuje příjmová a majetková situace občana. * Tradičními součástmi činnosti jsou sociální dávky a sociální služby. * Finančně je třetí pilíř řešen jak ze zdrojů státního rozpočtu, tak z rozpočtu obcí, různých dobrovolných organizací a nadací. * Organizační struktura je většinou protažena až na nejnižší článek správy, * tzn. obce nebo města, ve spolupráci s různými nadacemi, sdruženími svépomocného nebo charitativního rázu, např. Armáda spásy, Charita, Diakonie, církevní aktivity.

4.Důchodové pojištění * Důchodové pojištění je v ČR koncipováno jako pojištění povinné pro všechny fyzické osoby výdělečně činné. * Zcela nově byla od roku 1996 zavedena možnost dobrovolného pojištění v rámci základního důchodového pojištění. Důchodové pojištění * Dobrovolná účast na důchodovém pojištění je umožněna osobám starším 18 let, které podaly přihlášku k účasti na tomto pojištění. * Financování důchodového pojištění je založeno na principech průběžného financování, tzn., že * výdaje na dávky v daném období jsou hrazeny z příjmů z pojistného vybraného v tomto období.

Počet důchodců 2000 - 2007 v r 2007 pres 2 000 000 lidi STRUKTURA NOVĚ PŘIZNANÝCH DŮCHODŮ V ROCE 2007 Struktura nově přiznaných důchodů v roce 2007 Výdaje na důchody v mil.Kč Průměrná výše důchodu v tis. Kč Základní právní předpisy * zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Z 155/95); zákon upravuje důchodové pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele; * vyhláška č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů; * zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; * zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; zákon upravuje zvýšení důchodu pro bezmocnost; * zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na SZ a příspěvku na SPZ, ve znění pozdějších předpisů. Důchodové pojištění * Pojistné na důchodové pojištění platí zaměstnanci, zaměstnavatelé, OSVČ a osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění. * Jeho výše je stanovena procentními sazbami z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období podle následujícího schématu: * u zaměstnavatele 26 %, z toho 3,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na SPZ, * u zaměstnanců 8 %, z toho 1,1 % na nemocenské pojištění, 6,5 % na důchodové pojištění a 0,4 % na SPZ, * u OSVČ 29,6 % na důchodové pojištění a na státní politiku zaměstnanosti, z toho 28 % na důchodové pojištění a 1,6 % na SPZ, a 4,4 % na nemocenské pojištění, * u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 28 % na důchodové pojištění. * Výběr tohoto pojistného a jeho kontrolu provádějí orgány OSSZ. * Procentní sazby pojistného jsou stanoveny z nezdaněných příjmů plátců pojistného, mají ”přednost před daněmi”. * Důchody podléhají zdanění až od výše 168 000 Kč ročně. Účast na pojištění a) zaměstnanci v pracovním poměru, b) osoby ve služebním poměru a vojáci v další službě, c) členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

d) společníci a jednatelé společnosti s. r. o a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, e) OSVČ, f) zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti, g) soudci, h) členové zastupitelstev územních samosprávných celků, jestliže jsou jim vypláceny odměny jako členům zastupitelstev, kteří tyto funkce vykonávají jako uvolnění, ch) poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu a poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území ČR, i) prezident republiky, členové vlády, prezident, viceprezident a členové NKÚ, členové Rady pro RTV, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a jeho zástupce, j) dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, k) pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči podle Z 359/99, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna podle Z 117/95 (zvláštní případy), l) osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, m) osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole nebo vysoké škole v ČR, a to po dobu prvních 6 let tohoto studia po dosažení 18 let, n) osoby vedené v evidenci ÚP jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let, s tím, že tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, o) osoby se zdravotním postižením zařazené v teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, p) osoby konající vojenskou službu v ozbrojených silách ČR, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě (podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání), q) osoby konající civilní službu, r) osoby pečující o dítě ve věku do čtyř let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči; s) osoby pečující osobně o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 80 let, pokud spolu žijí v domácnosti; podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o osobu blízkou; účast na pojištění osoby vzniká, jen pokud podala přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče o bezmocnou osobu, t) poživatelé PID českého pojištění, a to do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32 Z 155/95; za poživatele PID se pro účely účasti na pojištění považují též osoby, které nepobírají PID, avšak splňují podmínky nároku na tento důchod a pobírají výsluhový příspěvek podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. u) osoby pobírající dávky NP (péče) nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění, z něhož jsou tyto dávky vypláceny, v) pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů (§ 5 Z 155/95). Zápočtové doby * podmínkou pro zápočet jako doby pojištění je, že za ně bylo zaplaceno v ČR pojistné na důchodové pojištění.

* Z toho plyne, že za dobu pojištění není považován kalendářní měsíc, ve kterém nebyly dosaženy příjmy započitatelné pro stanovení pojistného (např. pracovní volno bez náhrady mzdy). * Za dobu pojištění však je považována i doba, za kterou zaměstnavatel pojistné neodvedl, ačkoli tak byl povinen učinit. * Výchovu dítěte a péči o dítě do čtyř let věku prokazuje žena, která z důvodu výchovy dítěte uplatňuje nárok na nižší důchodový věk a žádá o zápočet doby péče o takové dítě, svým čestným prohlášením. * K prokázání doby pojištění lze použít čestného prohlášení nejméně dvou svědků a žadatele o důchod nebo o úpravu důchodu, nelze-li tuto dobu prokázat jinak (§ 84 Z 582/91). Náhradní doby pojištění * Do okruhu pojištěných osob se řadí i další osoby, které žádnou výdělečnou činnosti nevykonávají a do systému DP neodvádějí žádné finanční prostředky. * Dobu účasti těchto osob na DP se nazývá náhradní doba pojištění. * Jedinou podmínkou pro to, aby se tato doba účasti hodnotila jako náhradní doba pojištění je, * že byla (s výjimkou péče o dítě do 4 let věku) získána na území ČR a „klasická“ doba pojištění u dané osoby trvala alespoň jeden rok. * K převzetí přihlášky a vedení evidence je příslušná OSSZ podle místa trvalého pobytu občana. * Odpadá tedy odvod pojistného a jde v podstatě o potlačení pojistného principu v jeho pravém slova smyslu. * Princip, kdy osoba získává finanční prospěch z fondu, do kterého předtím nepřispívala, se nazývá zabezpečovacím. * Jeho využití je v sociálním pojištění výjimečné, naopak je na něm založen systém SSP a sociální péče. * Důvody legitimity zápočtu náhradních doby pro účely nároku na dávky DP lze rozdělit: * 1. osoba vykovává nevýdělečnou činnost prospěšnou pro společnost, * 2. osoba se nachází nezaviněně v nepříznivé sociální situaci, která z humánního hlediska ospravedlňuje její účast na DP bez odvodu pojistného. * AD 1. * Soustavná příprava osoby na budoucí povolání na střední, vyšší odborné, vysoké škole v ČR, a to po dobu prvních 6 let studia po dosažení věku 18 let (kterékoliv roky; i v cizině); přičemž doba prvních 6 let studia po 18. roce věku se počítá od 1. 1. 1996, takže toto pojištění přicházelo v úvahu až od 1. 1. 2002, * Výkon vojenské služby v ozbrojených silách ČR, civilní služby; * Péče o dítě ve věku do 4 let (nemusí na území ČR), muži nebo ženě, automaticky, čestné prohlášení (od 1. 1. 07 nález ÚS), * Péče o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II., III. nebo IV. stupni. * Zde nutné do 2 let po ukončení péče požádat v řízení o době a rozsahu péče na OSSZ podle místa trvalého pobytu opečovávané osoby. * Výsledkem je rozhodnutí, které se přikládá k žádosti o důchod. * AD B. – nezaviněná nepříznivá sociální situace: * Vedení v evidenci ÚP, nejdéle 3 roky; po ukončení vedení v evidenci je povinen podat do 8 dnů odhlášku z pojištění, * Teoretická a praktická příprava osoby se ZP pro zaměstnání nebo výdělečnou činnost; * Požívání PID do dosažení důchodového věku; * Pobírání dávek NP nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti (více než rok).

* POZOR! * Za tyto doby se žádné pojistné neodvádí – princip solidarity osob výdělečně činných s osobami, které nepracují. * Pro účely vzniku nároku na důchod a stanovení výše jeho procentní výměry se hodnotí doby náhradní stejně jako klasické doby pojištění (hrazeného pojistného). * Ale pouze v rozsahu 80 % pro výši důchodu, ne pro dobu pojištění. Účast na DP z více titulů * Matka pečující o dítě do 4 let věku studuje VŠ, osoba pracuje a zároveň pečuje o osobu závislou ve II. stupni: * Zde platí tzv. absorpční zásada – * Doba se započte pouze jednou, a to z toho titulu, jehož užití je pro pojištěnce nejvýhodnější. Doby vyloučené – doby náhradní * Tato osoba nemá příjmy – pro výpočet výše důchodu proto jsou tyto doby vyloučené. * Tzn., že počet dnů v rozhodném období (kterým se dělí souhrn vyměřovacích základů za celé rozhodné období) se sníží o počet dnů připadajících na náhradní doby pojištění (vyloučené doby, kdy nebylo dosaženo příjmů). * Jinak – dobrovolné důchodové pojištění. Dobrovolné důchodové pojištění * Přihlášky k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění se podávají na předepsaných tiskopisech. * Minimální výše dobrovolného pojistného na rok 2006 činila 2 548 Kč za kalendářní měsíc. Dávky důchodového pojištění Z DP se poskytují tyto důchody: * starobní, * plný invalidní, * částečný invalidní, * vdovský a vdovecký, * sirotčí (dle § 4 Z 155/95). Starobní důchod * Starobní důchod je základní dávka systému důchodového pojištění. * Podmínky pro přiznání jsou dvě: získání stanovené doby pojištění (zpravidla 25 letx35) a dosažení určitého věku (§ 29 až 32 Z 155/95). * Zavedeno postupné zvyšování věku pro nárok na starobní důchod. * Nárok na výplatu důchodů vzniká podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodů, a to na OSSZ podle místa trvalého pobytu. Pojištěnec má nárok na starobní důchod podle § 29 Z 155/95, jestliže získal dobu pojištění nejméně: a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod, nebo b) 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku, pokud nesplnil podmínky podle písmene a).

* U pojištěnců, kteří dosáhnou věkových hranic 60 let u mužů a 53 až 57 let u žen podle počtu vychovaných dětí od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2012, * se důchodový věk stanoví tak, že ke kalendářnímu měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice, * se přičítají u mužů 2 kalendářní měsíce a * u žen 4 kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. 12. 1995 do dne dosažení věkových hranic. Po 31. 12. 2012 činí důchodový věk, pokud pojištěnci nedosáhli důchodového věku podle výše uvedených zásad: * u mužů 63 let, * u žen * 59 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, * 60 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, * 61 let, pokud vychovaly dvě děti, * 62 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo * 63 let. Podmínka výchovy dítěte * pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. * Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; * to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat (§ 32). Předčasný starobní důchod * tři roky před dovršením důchodového věku. * Datum jeho přiznání si volí občan sám, svým vlastním rozhodnutím. * Jedinými podmínkami jsou potřebná doba pojištění, tj. 25 let a skutečnost, že do dovršení důchodového věku nechybí více než 3 roky. * Snížení výpočtového základu za neodpracovanou dobu ode dne přiznání do dovršení důchodového věku činí 0,9 % výpočtového základu za každých i započatých 90 dnů, je však trvalé. Výše starobního důchodu * Výše základní výměry starobního důchodu činí 2170 Kč měsíčně. * Výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a podle doby pojištění získané po vzniku nároku na tento důchod, * nejméně 770 Kč měsíčně (§ 33 Z 155/95). * Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. * Do doby pojištění se započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, * s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob podle předpisů platných před 1. lednem 1996. * Takto stanovená výše procentní výměry starobního důchodu se zvyšuje pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom

starobní ani PID, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu. Souběhy důchodu Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti * Výplata starobního důchodu náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, * nejdéle však na dobu jednoho roku (§ 37). * To platí jen do 31. 12. 2009. * Výplata předčasného starobního důchodu nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci; * ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle předcházejícího odstavce (§ 37 Z 155/95). Výše starobního důchodu * Sice nic moc, ale alespoň něco: * relace v roce 2008 k průměrné hrubé mzdě ve výši 40,3 % * a relace k čisté mzdě ve výši 52,9 %. * Příjmy z pojistného převyšují o cca 12,5 miliard Kč. Hlášení o zaměstnávání důchodců * Zaměstnavatel má povinnost ohlásit, vstoupí-li k němu do zaměstnání poživatel starobního důchodu, pokud poživatel starobního důchodu nesplňuje podmínky pro výplatu tohoto důchodu při výkonu výdělečné činnosti. * Jde-li o poživatele důchodu vypláceného orgány MO, vnitra a spravedlnosti, musí hlášení obsahovat též číslo rozhodnutí o přiznání důchodu. * Zaměstnavatel má povinnost odeslat hlášení tomu orgánu SZ, který vyplácí důchod (§ 41 Z 582/91). Plný invalidní důchod - § 39-42 Z 155/95 Plný invalidní důchod * Invalidita je dlouhodobě snížená až nulová schopnost soustavné výdělečné činnosti za určitých právních, ekonomických a sociálních podmínek. * Invalidita odpovídá z lékařského hlediska vždy jistému biologickému dění v lidském organismu, * protože je přímým odrazem patologických, resp. patofyziologických dějů. * Jedná se o patologický stav tělesných nebo duševních sil pojištěnce, který dlouhodobě snižuje jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti na míru stanovenou zákonem. * Základem posuzování invalidity je zjištění zbývajícího pracovního potenciálu. Invalidita * Invalidní důchod je dávka DP určená k vyrovnání příjmu občana, jehož schopnost soustavné výdělečné činnosti je snížena DNZS.

* Podle tíhy postižení se rozeznává invalidita plná a částečná. DNZS * Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav * Za DNZS se pro účely Z 155/95 považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok (§ 26). Invalidita * Dříve žádná závazná posudková hlediska neexistovala. * Významnou změnu v posuzování invalidity přinesl rok 1996, kdy vstoupil v platnost Z 155/95 a prováděcí V 284/95. * Hlavním záměrem koncepce invalidity od roku 1996 a jejího posuzování je zajištění objektivnějšího posuzování s individuálním přístupem. * Vyhláška 284/95 svými přílohami podrobně vymezuje posudková kritéria. * Její příloha č. 2, členěná na 15 kapitol, uvádí rozličná zdravotní postižení (diagnózy) a ke každému z nich stanoví určitou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v procentech. * Nerozhodují samotné diagnózy, ale funkční postižení z nich vyplývající. * Je-li zjištěno několik různých onemocnění, příslušné procentní sazby se nesčítají, * ale použije se to zdravotní postižení, které je jako příčina DNZS rozhodující. * Určité korektury procentních hodnot jsou možné. * Jednak u řady položek je stanoveno rozmezí procentních sazeb, jednak vyhláška sama umožňuje při splnění stanovených podmínek korektury až o plus nebo minus 10 %. * Pokud v příloze č. 2 k V 284/95 není zdravotní postižení, které je příčinou DNZS uvedeno, stanoví se procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle takového zdravotního postižení uvedeného v této příloze, * které je s ním funkčním dopadem nejvíce srovnatelné (§ 6 odst. 6 V 284/95). V 284/95 Příloha č. 2 – kapitola IV – Poruchy endokrinní, výživy a přeměny látek Diabetes mellitus * kompenzovatelný dietou nebo dietou a perorálními antidiabetiky, bez komplikací, s větším kolísáním tolerance 5-20 % * kompenzovatelný dietou, inzulínem nebo perorálními antidiabetiky, s občasným metabolickým kolísáním, s počínajícími komplikacemi 25-40 % c) těžko kompenzovatelný inzulínem nebo perorálními antidiabetiky, s opakovanými stavy metabolického kolísání a rozvinutými diabetickými komplikacemi 50-70 % d) s těžkými diabetickými komplikacemi několika systémů, denní aktivity těžce omezeny 80 % Nejčastější příčiny invalidity Promítnutí pokroků lékařské vědy do funkčního hodnocení zdravotního stavu a pracovní schopnosti ve vztahu k mezinárodní klasifikaci nemocí a a s přihlédnutím k mezinárodní klasifikaci funkčních schopností.

XIII. Nemoci svalové a kosterní soustavy * Novotvary IX. Nemoci oběhové soustavy V. Poruchy duševní a poruchy chování VI. Nemoci nervové soustavy Invalidita * V současné době posuzují lékaři OSSZ plnou invaliditu nebo částečnou invaliditu pro účely dvojího okruhu správních řízení: * řízení zahájené žádostí občana o PID nebo DIČ, * zde při řízení na žádost občana se může odvolat proti pravomocnému rozhodnutí ČSSZ pouze žalobou ke Krajskému soudu, Odvolání * řízení o přechodu z PN do invalidity, jehož předmětem je posouzení plné invalidity nebo částečné invalidity, které je zahajováno z úředního podnětu podle § 94 Z 582/91. * zde při přechodu z PN do invalidity je odvolacím orgánem ČSSZ a zdravotní stav bude následně posouzen PK MPSV. * Od 1. 1. 2009 zrušeno! Plná invalidita Pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu DNZS: a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % (jde o typ tzv. obecné invalidity, kde se sleduje míra poklesu výdělečné činnosti), nebo b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek (jde o typ tzv. fyzické invalidity, kde se odškodňuje samotné zdravotní postižení - § 39 Z 155/95). * Příloha č. 3 taxativně vypočítává zdravotní postižení, při nichž se předpokládá schopnost soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek – PID (fyzická invalidita). Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce se vychází ze: * zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, * schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, * s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, * k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem. Přitom se bere v úvahu: * zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, * zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a * schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. Pojištěnec má nárok na PID, jestliže se stal:

* plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní důchod, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31 Z 155/95 (předčasný starobní důchod), * plně invalidním následkem pracovního úrazu. Potřebná doba pojištění pro nárok na PID činí u pojištěnce ve věku: * do 20 let méně než jeden rok, * od 20 let do 22 let jeden rok, * od 22 let do 24 let dva roky, * od 24 let do 26 let tři roky, * od 26 let do 28 let čtyři roky a * nad 28 let pět roků (§ 40 Z 155/95). * Výplata PID náleží vedle příjmu z výdělečné činnosti bez jakéhokoliv omezení. * Výše základní výměry plného invalidního důchodu činí 2170 Kč měsíčně. * Výše procentní výměry PID činí za každý celý rok doby pojištění 1,5 % výpočtového základu měsíčně (§ 41 Z 155/95). Výše procentní výměry * Pro výši procentní výměry PID se jako doba pojištění započítává i dopočtená doba, kterou je doba ode dne vzniku nároku na PID do dosažení důchodového věku; * u žen se přitom bere v úvahu důchodový věk stanovený pro ženy, které nevychovaly žádné dítě. * Dopočtená doba se však nezapočítává, jestliže plná invalidita vznikla následkem úmyslného poškození zdraví, které si pojištěnec způsobil nebo nechal způsobit, nebo poškození zdraví pojištěnce, které vzniklo jako následek jeho úmyslného trestného činu. Tzv. invalidita z mládí * na PID má nárok také osoba, která dosáhla 18 let věku, * má trvalý pobyt na území ČR a je plně invalidní, jestliže plná invalidita vznikla před dosažením 18 let věku * a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 7 a 42 Z 155/95). Výše PID * Výše procentní výměry PID této osoby činí měsíčně 45 % výpočtového základu; * pro účely stanovení výpočtového základu se za osobní vyměřovací základ považuje všeobecný vyměřovací základ, který o dva roky předchází roku přiznání PID, vynásobený přepočítacím koeficientem pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu (§ 42 odst. 2 Z 155/95). Příloha č. 3 k V 284/95 taxativní Zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek jsou: 1. Úplná nevidomost obou očí (kategorie 5 dle klasifikace WHO – ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí).

2. Praktická nevidomost obou očí (kategorie 4 dle klasifikace WHO – zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60, 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena). 3. Amputační ztráta obou dolních končetin v bérci a výše. 4. Amputační ztráta obou horních končetin v zápěstí a výše. 5. Amputační ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny. 6. Ochrnutí obou končetin (hemiplegie, paraplegie, těžká hemiparéza a těžká paraparéza). 7. Zdravotní postižení způsobující imobilitu, pro kterou je osoba trvale odkázána na vozík pro invalidy. 8. Střední mentální retardace (IQ 35 – 49). 9. Těžké formy duševních onemocnění provázené častými atakami a opakovaným ústavním léčením, se závažným postprocesuálním defektem a s těžkým narušením osobnosti. 10. Těžce slabý zrak spolu s těžkou nedoslýchavostí, popřípadě úplnou nebo praktickou hluchotou. Částečný invalidní důchod Podle § 44 Z 155/95 je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu DNZS: 1. poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % (jde o typ tzv. obecné invalidity), nebo 2. jestliže mu DNZS značně ztěžuje obecné životní podmínky (opět jde o typ tzv. fyzické invalidity, kde se odškodňuje samotné zdravotní postižení). * Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis, a to V 284/95 v příloze č. 2. * Příloha č. 4 pak uvádí zdravotní postižení, jež působí značné ztížení obecných životních podmínek. Pojištěnec má nárok na DIČ, jestliže se stal částečně invalidním: * a získal potřebnou dobu pojištění, nebo * následkem pracovního úrazu. Výše základní výměry DIČ činí 2170 Kč měsíčně. Výše procentní výměry činí za každý celý rok doby pojištění 0,75 % výpočtového základu měsíčně, nejméně 385 Kč měsíčně (§ 45). Příloha č. 4 V 284/95 např. A. Zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky, jsou: 1. Zdravotní postižení ortopedická: a) ztráta úchopové schopnosti na podkladě chybění nebo ztuhlosti všech prstů jedné ruky nebo několika prstů obou rukou, nebo rozsáhlejší amputační ztráty horní končetiny, b) podstatné omezení funkce paže pro ztuhlost nebo kontrakturu loketního nebo ramenního kloubu v nepříznivém postavení, 2. Zdravotní postižení chirurgická: a) umělé vyústění trávicího nebo močového traktu na povrchu těla, b) stavy po vynětí hrtanu, c) rozsáhlá, esteticky značně závažná postižení hlavy nebo krku, d) odkázanost na příjem tekuté potravy pro defekt čelisti znemožňující žvýkání, nebo pro zúžení jícnu. 3. Zdravotní postižení nervová: a) úplné ochrnutí (plegie) jedné končetiny,

b) trvalá ztráta řeči (afázie). 4. Zdravotní postižení smyslová: a) oboustranná úplná nebo praktická hluchota, b) snížení zrakové ostrosti obou očí nebo lépe vidícího oka na 6/36 a méně s odpovídajícím snížením zrakové ostrosti do blízka, bez ohledu na původ této vady (hodnocené s brýlovou korekcí), c) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů. B. Za zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky jsou také považována jiná zdravotní postižení, jejichž důsledky jsou obdobné zdravotním postižením uvedeným výše. Za taková zdravotní postižení se však nepovažují ta, která se neprojevují zjevnými chorobnými příznaky (např. nemoci vnitřní, nemoci duševní včetně defektů intelektu, degenerativní změny pohybového ústrojí). Součinnost orgánů SZ a zdravotnických zařízení * ZZ jsou povinna pro orgány SZ provést za úplatu vyšetření zdravotního stavu občanů v řízení o dávkách a pro účely odvolacího řízení správního, * zapůjčovat lékařům orgánů SZ potřebnou zdravotnickou dokumentaci a umožnit jim nahlížet do ní, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat lékařské nálezy, posudky a zprávy o průběhu nemoci a potřebná hlášení a podklady, * a to ve lhůtě stanovené tímto orgánem, a není-li určena, do 15 dnů od doručení výzvy (§ 16 582/91). Pozůstalostní důchody Vdovský a vdovecký důchod Vdova (vdovec) má nárok na vdovský důchod po manželovi, který byl poživatelem starobního, PID nebo DIČ nebo splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na PID nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu (§ 49 Z 155/95). Vdovský důchod pak náleží vždy po dobu jednoho roku ode dne smrti manžela/manželky. Vdovský a vdovecký důchod Po uplynutí této doby nárok na důchod trvá, jestliže vdova splňuje jednu z následujících podmínek: * a) pečuje o nezaopatřené dítě, * b) pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), * c) pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), * d) je plně invalidní, nebo * e) dosáhla věku 55 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.

* Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, jestliže se splní některá z výše uvedených podmínek do 5 roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod. * Nárok na něj však zaniká uzavřením nového manželství. * Zanikne-li nárok na vdovský důchod, náleží vdově částka ve výši 12 měsíčních splátek vdovského důchodu, * na který měla vdova nárok ke dni zániku nároku na vdovský důchod. * Vyplatí se do 3 měsíců. * Nárok zaniká také dnem právní moci rozhodnutí soudu o tom, že vdova úmyslně způsobila smrt manžela jako pachatelka, spolupachatelka nebo účastnice trestného činu. * Nárok na vdovecký důchod náleží za stejných podmínek jako důchod vdovský (s výjimkou věkové hranice, která je u mužů stanovena na 58 let) a je i stejně vyměřován. Výše důchodu * Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 2170 Kč měsíčně. * Výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 50 % procentní výměry starobního nebo PID, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti, * nebo 50 % procentní výměry DIČ po poživateli tohoto důchodu, který ke dni smrti nesplňoval podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na PID nebo podmínky nároku na starobní důchod (§ 51). Sirotčí důchod (§ 52) * Nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě v případě, že zemřel rodič (osvojitel) tohoto dítěte nebo osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů. * Nárok je důsledně vázán na to, že zemřelá osoba ke dni smrti splňovala podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo byla poživatelem starobního, plného (částečného) invalidního důchodu. Souběhy důchodů * Důchody pozůstalých náleží vedle příjmu z výdělečné činnosti bez jakéhokoliv omezení, nekrátí se. Přechod nároku na důchody * Nárok na důchod a nárok na výplatu důchodu nelze postoupit ani dát do zástavy. * Dohodu o srážkách z důchodu lze uzavřít jen pro pohledávky na výživném a na příspěvku na výživu a na úhradu přeplatku na důchodu, a to až do částky, kterou lze srazit výkonem rozhodnutí (§ 62). Vyplácení důchodů * Příjemcem důchodu je oprávněný nebo jeho zákonný zástupce anebo zvláštní příjemce. Souběh nároků na důchody a jejich výplatu * Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo na výplatu starobního, PID nebo DIČ, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší; * to však neplatí, jde-li o nárok na sirotčí důchody.

* Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního, PID nebo DIČ ve stejné výši, vyplácí se důchod, který si pojištěnec zvolil. * Dnem úpravy výplat důchodů pro souběh zanikají nároky na důchody, které se nevyplácejí (§ 58). * Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního, PID nebo DIČ, a na výplatu vdovského nebo vdoveckého důchodu anebo sirotčího důchodu, vyplácí se nejvyšší důchod v plné výši a z ostatních důchodů se vyplácí polovina procentní výměry. * Stejně se postupuje, jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu vdovského nebo vdoveckého důchodu a sirotčího důchodu. * Je-li výše několika důchodů stejná, krátí se podle věty první nejdříve sirotčí důchod a poté vdovský nebo vdovecký důchod. * Má-li oboustranně osiřelé dítě nárok na dva sirotčí důchody, vyplácí se vyšší sirotčí důchod v plné výši a nižší sirotčí důchod se vyplácí ve výši procentní výměry; * je-li výše obou sirotčích důchodů stejná, vyplácí se jeden sirotčí důchod v plné výši a druhý sirotčí důchod ve výši procentní výměry. Povinnosti zaměstnavatelů v DP * Zaměstnavatelé jsou povinni vést potřebné záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na dávky DP, jejich výši a výplatu a předkládat je příslušným orgánům SZ. * Změny jsou zaměstnavatelé povinni písemně hlásit do 8 dnů (§ 35a Z 582/91). Evidenční listy * Evidenční list se vede pro každého občana za jednotlivý kalendářní rok, * a to vždy nový evidenční list, a to i když trvala účast na DP u téhož zaměstnavatele v předchozím kalendářním roce. * Zaměstnavatel je povinen vyhotovit stejnopisy evidenčního listu s údaji; * jeden stejnopis je povinna předložit občanovi k podpisu a založit do své evidence, * druhý, který opatří podpisem pověřeného zaměstnance a svým razítkem, je povinna vydat občanovi, a to nejpozději v den, kdy předkládá evidenční list příslušnému orgánu SZ (§ 38 Z 582/91). Povinnosti občanů v DP * Oprávněný nebo jiný příjemce dávky DP je povinen písemně ohlásit plátci dávky do 8 dnů * skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování, * změnu adresy místa trvalého pobytu nebo jiného pobytu na území ČR, popřípadě bydliště v cizině, je-li mu dávka poukazována na účet u banky (§ 50 Z 582/91). * V žádostech, hlášeních a dalších podáních adresovaných orgánům SZ je občan povinen uvádět * své rodné číslo, popřípadě rodné číslo žijícího rodiče, jde-li o sirotčí důchod (§ 51 Z 582/91). Řízení ve věcech důchodového pojištění * Řízení o přiznání dávky důchodového pojištění se zahajuje na základě písemné žádosti. * Za den uplatnění nároku na tuto dávku se považuje den, kdy se oprávněný poprvé obrátil na příslušný orgán se žádostí o její přiznání. * Zahájení řízení o dávku DP brání tomu, aby v téže věci probíhalo jiné řízení.

* Žádosti o přiznání dávky DP sepisuje s občany OSSZ na předepsaných tiskopisech. * Za občany, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou sami podávat žádost o dávku, mohou s jejich souhlasem a na základě potvrzení lékaře o zdravotním stavu těchto občanů podat tuto žádost jejich rodinní příslušníci. * Za občany, kteří nemají rodinné příslušníky, může podat tuto žádost jiný občan na základě plné moci. * Žádost lze podat nejdříve tři měsíce přede dnem, od kterého občan žádá dávku DP přiznat (§ 81-82 Z 582/91). * OSSZ je povinna sepsat žádost o dávku DP; * nesmí odmítnout sepsání žádosti, a to i když má za to, že občan nesplňuje podmínky stanovené pro nárok na dávku DP nebo není-li žádost občana doložena potřebnými doklady. * Zaměstnavatel je povinen do 8 dnů ode dne, kdy obdržel výzvu OSSZ sepisující žádost o dávku, sdělit písemně této správě, zda * a) provádí z příjmu žadatele o dávku srážky na základě nařízeného soudního nebo správního výkonu rozhodnutí, konkursu nebo dohody o srážkách z důchodu, * b) trvá pracovněprávní vztah žadatele o starobní důchod ke dni, od něhož občan žádá o přiznání tohoto důchodu, a na jakou dobu byl tento vztah sjednán (§ 83 Z 582/91). Přerušení a zastavení řízení * Jestliže se občan v řízení o důchod podmíněný DNZS nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, ačkoliv byl k tomuto vyšetření vyzván, může být řízení přerušeno až do doby, * kdy se občan tomuto vyšetření podrobí, pokud byl občan na tento následek upozorněn. * Trvalo-li přerušení řízení aspoň 12 měsíců, lze řízení zastavit. * Orgán SZ zastaví řízení, je-li žádost podána o více než dva měsíce dříve než ve lhůtě; * řízení přeruší a prvním dnem lhůty stanovené pro podání žádosti v řízení pokračuje z moci úřední. Rozhodnutí * Rozhodnutí o dávkách DP se vydává písemně, * Písemné rozhodnutí se nevydává, jde-li o hromadné zvyšování vyplácených dávek důchodového pojištění; * v těchto případech obdrží občan písemné oznámení o zvýšení těchto dávek. Doručování písemností * Do vlastních rukou se doručují: * a) rozhodnutí ve věcech důchodového pojištění a zvýšení důchodu pro bezmocnost, * b) výzvy podle § 53 (vyšetření). * Povinnost orgánu SZ doručit písemnost je splněna, jakmile oprávněný nebo jiný příjemce dávky DP písemnost převezme nebo jakmile byla držitelem poštovní licence vrácena odesílateli jako nedoručitelná a oprávněný nebo jiný příjemce dávky DP svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. * Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže oprávněný nebo jiný příjemce dávky DP přijetí písemnosti odmítne.

5.Minimální mzda * Základními právními předpisy jsou: * Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých, * Směrnice 89/391/EHS, o zavádění opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, * zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen Z 262/06), * zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Minimální mzda (MM) * Ve většině průmyslově vyspělých zemích (např. Francii, Holandsku, Španělsku) existuje jednotná zákonem vymezená MM. * Ve Francii došlo k uzákonění poprvé v roce 1950 a vztahuje se na zaměstnance starší 18 let, mladší dostávají tuto mzdu v rozsahu 80 % nebo 90 %. * Celkově se dnes MM ve Francii udržuje zhruba na úrovni 50 % průměrné mzdy. * V USA je oproti tomu situace odlišná, oproti úrovni koncem 60. let, kdy představovala 50 % průměrné mzdy, klesla postupně minimální mzda do r. 1988 na úroveň pouze 36 % průměrné mzdy, neboť téměř nebyla zvyšována (valorizována), ke zvýšení došlo až v roce 1991. * Např. nejvyšší MM v zemích EU garantuje Lucembursko a částka je pravidelně valorizována. * V Nizozemsku je určena všem zaměstnancům starším 23 let, valorizována je dvakrát ročně. * Nejnižší MM nabízí Portugalsko, kde činí 406 Euro. * V zemích, které vstoupily v roce 2004 do EU, činí minimální mzda např. ve Slovenské republice 4 920 Ks, v Polsku 760 zlotých (asi 5 300 Kč), v Bulharsku 100 leva (asi 1 700 Kč). Rusko 19 vse v eurech Ukrajina 36 Srbsko 73 Polsko 208 Česko 238 Španělsko 513 Kypr 610 Velká Británie 1226 Irsko 1213, 33 Nizozemí 1264, 80 Belgie 1317, 50 Lucembursko 1466, 77 Minimální mzda * Minimální mzda je jediná mzdová veličina stanovená obecně závazným právním předpisem v organizacích podnikatelské sféry, v nichž se uplatňuje kolektivní vyjednávání o mzdách. * MM se rozumí nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu. * Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. * Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než MM

* Nezahrnuje se do nich mzda ani plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a neděli. * Výši základní sazby MM stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Výše minimální mzdy * Základní sazba minimální mzdy od 1. 1. 2007 činí nejméně 8 000 Kč za měsíc * nebo 48, 10 Kč za hodinu; * další sazby MM nesmí být nižší než 50 % základní sazby MM (§§ 3 a 111 Z 262/06). Období

Minimální mzda

V!"e minimální mzdy v K# za m$síc

v K# za hodinu

1991 únor

2 000

10, 80

1992 leden

2 200

12, 00

1996 leden

2 500

13, 60

14, 80 * MM se vztahuje na všechny zaměstnance v 1999 leden 3 250 18, 00 pracovním poměru nebo obdobném pracovním 1999 !ervenec 3 600 20, 00 vztahu. 2000 leden 4 000 22, 30 * Nerozlišuje se, jde-li o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, o hlavní či vedlejší nebo o 2000 !ervenec 4 500 25, 00 souběžné pracovní poměry. 2001 leden 5 000 30, 00 * Nárok na MM vzniká i tehdy, jestliže si 2002 leden 5 700 33, 90 zaměstnanec sjednal několik pracovních poměrů, a to 2003 leden 6 200 36, 90 i s jedním zaměstnavatelem. 2004 leden 6 700 39, 60 * V každém pracovním poměru vzniká nárok 2005 leden 7 185 42, 50 samostatně. 2006 leden 7 570 44, 70 * Počet příjemců MM je relativně nízký. 2006 !ervenec 7 955 48, 10 * Informační systém MPSV udává, že odměňování 2007 leden 8 000 48, 10 na úrovni MM se týká pouze 2-3 % pracovníků. * Jedná se především o pracovníky s nízkou kvalifikací, kteří vykonávají jednoduché práce, např. pomocní dělníci, vrátní, uklízeči apod. * V souvislosti se zvýšením MM vzrostou i minimální mzdové tarify, a to o stejné procento. * Sazba minimálního mzdového tarifu 1. tarifní stupně bude odpovídat minimální mzdě. * Minimální mzdové tarify jsou nástrojem zvýšené ochrany zaměstnanců proti poskytování nepřiměřeně nízkých mezd. * Zároveň mají, stejně jako MM, motivovat lidi k tomu, aby pracovali a nespoléhali se jen na příjmy ze sociálních dávek. * Minimální mzdové tarify se uplatňují ve firmách, ve kterých neexistují podmínky pro sjednání mzdy v kolektivní smlouvě. * Zaměstnanci v těchto podnicích tak nemohou využívat výhod ochrany, které poskytuje kolektivní vyjednávání. * Minimální mzda se vztahuje i na zaměstnance, kteří vedle mzdy poskytované jim na základě pracovního poměru pobírají dávky sociálního zabezpečení, např. starobní důchod. 1998 leden

2 650

Výše minimální mzdy činí: * 48,10 Kč za každou hodinu odpracovanou zaměstnancem v rámci stanovené pracovní doby, * za měsíc 8 000 Kč pro zaměstnance odměňované měsíční mzdou,

* 80 % uvedených částek pro mladistvé zaměstnance, * 75 % pro zaměstnance, který je poživatelem DIČ, * 50 % pro zaměstnance, který je poživatelem PID, nebo mladistvého zaměstnance, který je plně invalidní a nepobírá plný invalidní důchod, * 90 % pro zaměstnance ve věku 18 až 21 let, přičemž tato snížená sazba může být uplatňována pouze pod dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu. Minimální mzda a délka pracovní doby. * Uvedená výše MM za hodinu platí pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin (ve skutečnosti 42, 5 hod., protože se do pracovní doby nezapočítává doba na oběd v délce 30 min.). * Při kratší pracovní době se krátí. Zkrácený pracovní poměr * Zaměstnanci odměňovanému měsíční mzdou, který má individuálně sjednanou nebo povolenou kratší pracovní dobu nebo neodpracoval v měsíci všechny pracovní směny, * náleží MM ve výši odpovídající odpracované době. Doplatek do výše minimální mzdy * Nedosáhne-li mzda, plat nebo odměna z dohody MM, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek: * ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou minimální měsíční mzdou nebo * ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou; * použití hodinové nebo měsíční minimální mzdy se sjedná, stanoví nebo určí předem, jinak se pro účely doplatku použije minimální hodinová mzda, * k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou minimální měsíční mzdou. * Doplatek do MM zaměstnance je součástí mzdy zaměstnance (jeho mzdového nároku) a zaměstnavatel není oprávněn poskytnutý doplatek např. srazit ze mzdy zaměstnance v jiném kalendářním měsíci, ve kterém jeho mzda přesáhne úroveň MM. Minimální mzda a zaměstnanost * V zákoně o zaměstnanosti (Z 435/04) se stanoví, že zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, * potažmo ani pobírání podpory v nezaměstnanosti kromě jiného nebrání výkon činnosti na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pokud za období, na které byly sjednány, měsíční odměna nebo průměrná měsíční odměna nepřesáhne polovinu MM. * Uchazeči o zaměstnání si tak mohou měsíčně přivydělat 4 000 Kč hrubého. * V rámci příspěvku na zapracování může ÚP poskytnout zaměstnavateli, který zaměstná uchazeče o zaměstnání, kterému je věnována zvýšená péče, příspěvek může činit nejvýše polovinu MM (12 000 Kč). * Příspěvek na zapracování se poskytuje jednorázově, zpětně za celé sjednané období, a maximálně na dobu 3 měsíců.

* Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program může poskytnout ÚP zaměstnavateli, pokud přechází na nový podnikatelský program a z tohoto důvodu nemůže zabezpečit pro své zaměstnance práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. * Příspěvek lze poskytnout na částečnou úhradu náhrady mzdy, po dobu maximálně 6 měsíců a na jednoho zaměstnance může činit nejvýše polovinu minimální mzdy, tj. 24 000 Kč. MM a pojistné na zdravotní pojištění * MM je důležitou veličinou pro výpočet pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a to v některých případech. * Pokud se jedná o zaměstnance v pracovním poměru, stanoví se pojistné z vyměřovacího základu podle stanovených kritérií, např. osoby v pracovním poměru, osoby ve služebním poměru, soudci, poslanci, senátoři, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby apod., nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, a tím je minimální mzda. Poznámka: * Mzda, plat a odměna z dohod * Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohod za podmínek stanovených * zákonem č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, * zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. * Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. * Plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnavatelem, kterým je: * stát, státní fond, * územní samosprávný celek, * příspěvková organizace, * školská právnická osoba zřízená MŠMT, krajem, obcí, Zaručená mzda * Je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonané práce. * Nelze tedy vyplatit MM např. vysokoškolákovi. * Podle charakteristik jednotlivých skupin prací lze zjistit, do jaké skupiny může být ta která práce zařazena. * www.mpsv.cz * Zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle Z 262/06, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru. * Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, * kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku. * Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než 50 % základní sazby MM. * Sazba nejnižší úrovně zaručené mzdy je řešena ve smyslu úmluvy MOP č. 26/1928, o zavedení metod stanovení minimálních mezd (č. 439/1990 Sb.). * MOP požaduje uplatnit tento systém pouze tam, kde neexistuje účinný systém pro stanovení mezd kolektivními smlouvami nebo jinak (čl. 1 úmluvy).

* Nedosáhne-li mzda nebo plat bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, * je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek: * ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy, nebo * k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy (§ 112 Z 262/06).

6. Nemocenské pojištění od 1. 1. 2009 Proč nový zákon? o Dokonaleji ochránit systém NP před zneužíváním a zabránit nedůvodným výdajům. o Posílení ochranných prvků. o Nová konstrukce výpočtu výše dávek. o Zavedení regresních náhrad. o Převedení hmotného zabezpečení zaměstnance v prvním období PN (karantény) na zaměstnavatele (prvních 14 dní). o Zpřísnění postihů ošetřujících lékařů při neplnění povinností. Výdaje na dávky nemocenského pojištění 2000 – 2007 v mil. Kč Nemocenské pojištění * Systém nemocenského pojištění (NP) byl pro území dnešní ČR založen již v roce 1888. * Úprava řady otázek věcné stránky systému NP byla již tehdy obdobná s úpravou dnešní – při srovnání právních úprav platných tehdy a v současnosti lze vymezit tyto základní rysy systému: * všeobecnost pojištění; NP byli již od počátku účastni dělníci a provozní úředníci zaměstnaní prakticky ve všech hospodářských odvětvích; * obligatornost pojištění; NP zaměstnanců mělo nucenou povahu, tzn., že občané, na něž se zákon vztahoval, byli pojištěni nezávisle na svojí vůli, popř. na vůli svého zaměstnavatele; * solidarita; v rámci systému byli solidární pojištěnci sociální událostí nepostižení s pojištěnci sociální událostí postiženými a pojištěnci s vyššími příjmy s pojištěnci s nižšími příjmy, popř. s pojištěnci bez příjmů. Základní právní předpisy * Nařízením Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci ES; * Nařízením Rady (ES) č. 859/2003, kterým se rozšiřují ustanovení Nařízení (EHS) č. 1408/71 a Nařízení (EHS) č. 574/72 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato ustanovení ještě nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti;

* Příjmová stránka NP je souhrnně upravena zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů; * zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (Z 262/06); * zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Nemocenské pojištění od 1. 1. 2009 * Zákon č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. * Účelem systému NP je zabezpečit krátkodobými peněžitými dávkami ekonomicky aktivní občany v případě jejich DPN a dalších krátkodobých sociálních událostí. * Součástí provádění NP je také posouzení zdravotního stavu. Nemocenské pojištění * ČSSZ je nositelem nemocenského a důchodového pojištění podřízeným MPSV, * OSSZ, které vznikly sloučením okresních správ nemocenského pojištění a částí odborů sociálních věcí a zdravotnictví okresních národních výborů. * OSSZ řídí a kontroluje ČSSZ. * Platná právní úprava je obsažena v Z 582/91. Jednotnost systému * zahrnuje do jedné právní úpravy tři dnešní systémy NP, a to * NP zaměstnanců, * NP OSVČ, * nemocenskou péči v ozbrojených silách pro příslušníky bezpečnostních sborů. Nemocenské pojištění – základní principy * Účast na pojištění − nemocenské pojištění je nadále povinné pro zaměstnance a dobrovolné pro OSVČ. * Účast zaměstnavatele na finančním zabezpečení zaměstnance * zaměstnavatelé po dobu prvních dvou týdnů PN (karantény) poskytují zaměstnancům náhradu mzdy za ty dny, za které jim uchází příjem (již dnes se ve 20 státech EU zaměstnavatelé podílejí na úhradě výdajů v prvních dnech), * mají sníženou sazbu pojištění. * Základní změnou v systému provádění nemocenského pojištění je, že NP pro všechny pojištěnce (s výjimkou příslušníků, osob ve vazbě a odsouzených) provádí pouze OSSZ. Orgány nemocenského pojištění (§ 81) * Pojištění provádějí příslušné orgány NP, a jsou to: * okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ), * Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), * služební orgány, * Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Služebními orgány jsou:

* Ministerstvo obrany, * Ministerstvo vnitra, * Vězeňská služba ČR, * Generální ředitelství cel, * Bezpečnostní informační služba, * Úřad pro zahraniční styky a informace (§ 81/3). Pojištěncem je: * fyzická osoba, která je účastna pojištění; * po zániku pojištění, pokud plyne ochranná lhůta, uplatňuje nárok na dávku nebo dávku pobírá. Pojištěná činnost * pojištěnou činností zaměstnání vykonávané za podmínek zakládajících účast na pojištění, * samostatná výdělečná činnost (SVČ), pokud se osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) na základě výkonu této činnosti přihlásila k účasti na pojištění, * a zaměstnání zahraničního zaměstnance, pokud se přihlásil k účasti na pojištění. Vznik pojištění (§ 10) * Zpravidla dnem vstupu do zaměstnání. * U zaměstnance dnem vzniku pracovně-právního vztahu. * Za den vstupu do zaměstnání se u zaměstnanců v PP považuje též den před vstupem do zaměstnání, * za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mzda nebo plat nekrátí. * U OSVČ dnem zahájení činnosti. * U dohody o pracovní činnosti dnem vstupu do zaměstnání. Vznik pojištění u OSVČ (§ 11) * OSVČ je účastna pojištění, jestliže: * a) vykonává SVČ na území ČR anebo mimo území ČR, avšak na základě oprávnění vyplývajících z právních předpisů ČR, a * b) podala přihlášku k účasti na pojištění na předepsaném tiskopisu. Pojištěncem není * Osoba při krátkodobém zaměstnání – kratší než 15 kalendářních dnů po sobě jdoucích, pokud je jednorázovým nahodilým zaměstnáním. * Pokud by se ale zaměstnání (i kratší než 15 kalendářních dnů) mělo opakovat do 6 měsíců, pak toto další zaměstnání již účast založí, pokud bude splněna podmínka rozhodného příjmu – 2 000 Kč. * U OSVČ je rozhodný příjem 4 000 Kč. OSVČ je účastna pojištění, jestliže (§ 11-12) * a) vykonává SVČ na území ČR anebo mimo území ČR, avšak na základě oprávnění vyplývajících z právních předpisů ČR a * b) podala přihlášku k účasti na pojištění na předepsaném tiskopisu.

* Jim pojištění končí ihned, pokud nezaplatí pojistné v daném měsíci, ne až po 3 měsících, jako v roce 2008. * Jestliže OSVČ vykonává souběžně několik samostatných výdělečných činností, je z nich pojištěna jen jednou. Zaměstnavatel * Zaměstnavatelem je právnická osoba nebo fyzická osoba, které zaměstnávají alespoň 1 zaměstnance, bez ohledu na jejich počet. * Již nejsou organizace a malé organizace! Pojištěná činnost (§ 3/j) * Pojištěnou činností je zaměstnání vykonávané za podmínek zakládajících účast na NP, * OSVČ a * zaměstnání zahraničního zaměstnance, pokud se OSVČ a zahraniční zaměstnanec přihlásili k účasti na pojištění. Podpůrčí doba (§ 3/k) * Používá se pro všechny dávky. * Podpůrčí doba je doba, po kterou má být vyplácena dávka. Ochranná lhůta v NP (§ 15) * Na nemocenskou/karanténu a peněžitou pomoc v mateřství (PPM) vzniká nárok nejen během zaměstnání, ale i v ochranné lhůtě. * Ochranná lhůta je určitá doba po skončení účasti na NP (tj. po skončení pracovního poměru, ukončení SVČ). * Pokud v průběhu ochranné lhůty vznikne nárok na některou z dávek NP, je bývalý zaměstnanec, OSVČ nebo příslušník ozbrojených sil a sborů finančně zajištěn výplatou této dávky po stanovenou dobu. * Trvá 7 dnů. * V době těhotenství 180 kalendářních dnů. Ochranná lhůta neplyne: (§ 15/4) a) z pojištěné činnosti poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu, b) z dalšího zaměstnání, c) z dalšího zaměstnání sjednaného jen na dobu dovolené v jiném zaměstnání, d) ze zaměstnání malého rozsahu, e) ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, pokud doba zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin, f) v případě, že pojištění odsouzeného skončí v době jeho útěku z místa výkonu trestu odnětí svobody. Neplatí pro ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Pojem „sociální událost“ (§ 3) * Sociální událostí je:

* vznik pracovní neschopnost, * nařízení karantény, * vznik potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, * nástup na PPM a * převedení zaměstnankyně na jinou práci nebo příslušnice na jiné služební místo. Nemocenské pojištění * Ke změně v NP dochází, jde-li o studenty a žáky * Tato skupina do okruhu NP nepatří, neboť toto pojištění je určeno pro výdělečně činné osoby; * studenti a žáci nejsou poplatníky pojistného z titulu studia. Studentky - § 174/7 * Vznikl-li v roce 2009 nárok na PPM v ochranné lhůtě z pojištění studentů a žáků, stanoví se její výše podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008. Pojistné na nemocenské pojištění * Pojistné na NP je součástí pojistného na SZ, a to spolu s pojistným na důchodové pojištění (DP) a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti (SPZ), * je příjmem státního rozpočtu a jeho výše se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období, * je určeno na úhradu dávek NP. Sazby pojistného činí v roce 2009 (§ 7 Z 589/92) * a) u zaměstnavatele v roce 2009 25 % z vyměřovacího základu, z toho 2,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na SPZ, * b) u zaměstnance 6,5 % z vyměřovacího základu, * c) u OSVČ * 1. 29,2 % z vyměřovacího základu uvedeného v § 5b odst. 1 a 2, z toho 28 % na DP a 1,2 % na SPZ, jde-li o OSVČ účastnou DP, * 2. 1,4 % z vyměřovacího základu, jde-li o OSVČ účastnou nemocenského pojištění, * d) u osoby dobrovolně účastné DP 28 % z vyměřovacího základu, * e) u zahraničního zaměstnance 1,4 % z vyměřovacího základu. Pojistné jsou povinni platit tito poplatníci: * zaměstnavatelé, * zaměstnanci, * OSVČ, * pokud se přihlásí Vyměřovací základ v NP * Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a nejsou od této daně osvobozeny. Nezahrnují se do příjmu:

* Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují např. tyto příjmy: * náhrada škody a odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zákoníku práce, * odměny za vynálezy, * jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci z FKSP, * plnění k životnímu jubileu nebo jinému výročí nebo k ocenění zásluh poskytnutá po skončení zaměstnání (§ 5 Z 589/92). Vyměřovací základ v NP (§ 5b Z 589/92) * Vyměřovacími základy zaměstnavatele jsou částky odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců (§ 5a Z 589/92). * Vyměřovacím základem OSVČ pro pojistné na NP je měsíční základ, jehož výši si sám určí, * ale nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění (4 000 Kč). Odvod pojistného * Zaměstnavatel je povinen sám vypočítat pojistné a odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. * Pojistné odvedené za zaměstnance srazí zaměstnavatel z jeho příjmů, které mu zúčtoval. * Jestliže OSVČ vykonává souběžně několik samostatných výdělečných činností, je z nich pojištěna jen jednou. Penále * Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. * Penále činí 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Maximální vyměřovací základ (§ 15a) * zaměstnance i OSVČ je částka ve výši 48x průměrné mzdy v NH za kalendářní rok (2 roky zpětně). * 48 x 21 560 korun = 1 034 880 korun, * maximální výše zálohy na pojistné (tj. měsíční platba) činí 11.643 Kč (pozor i ve ZP). * Přesáhne-li maximální vyměřovací základ, neplatí zaměstnanec ani zaměstnavatel (OSVČ) v tomto kalendářním roce pojistné z částky, která ho přesahuje. POZOR!!!!! * Od ledna 2008 došlo u OSVČ ke změně v možnosti uplatnění pojistného na zdravotní pojištění (tj. i záloh na pojistné a doplatku pojistného) jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. * Pojistné již nepatří mezi částky, které snižují daňový základ (a podobně i vyměřovací základ pro odvod pojistného na zdravotní pojištění). * Od 1. 1. 2008 si již OSVČ nemůže uplatnit uhrazené pojistné jako výdaj. * (Výdajem je jen pojistné hrazené zaměstnavatelem).

Rozhodné období (§ 6) * U zaměstnanců kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. * U OSVČ je rozhodným obdobím kalendářní rok předcházející roku, v němž došlo k některé z uvedených událostí. * Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období započitatelný příjem, prodlužuje se rozhodné období vždy o 3 kalendářní měsíce zpět; * nebo * se u nemocenské stanoví ze započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl za kalendářní den v měsíci, v němž PN vznikla. Odvod pojistného * Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. * Penále činí 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den a * ve splátkovém režimu 0,025 % z dlužné částky pojistného za každý den prodlení (§ 20 Z 589/92). Ošetřující lékař (§ 54) * Ošetřujícím lékařem se rozumí zdravotnické zařízení (ZZ), které svými lékaři poskytuje pojištěnci nebo jiné posuzované osobě ambulantní, ústavní nebo lázeňskou péči, s výjimkou zařízení záchranné služby a pohotovostní služby, a zařízení závodní preventivní péče při ošetřování pojištěnce v rámci první pomoci, pokud má oprávnění k léčebné péči. * Ošetřujícím lékařem se u vojáků z povolání rozumí resortní ZZ. * Lékař, který provádí posuzování zdravotního stavu je oprávněn tuto činnost vykonávat jen v rozsahu své odbornosti. * Rozhodovat ve věcech dočasné pracovní neschopnosti (DPN) nebo potřeby ošetřování není oprávněn ošetřující lékař, po dobu zákazu stanoveného orgánem NP. Zaměstnanci jsou účastni pojištění, jestliže: * vykonávají zaměstnání o na území ČR; o v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně pojištěni podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU, * zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů a * sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění. * Rozhodný příjem činí 2 000 Kč a vláda ho může nařízením zvýšit od 1. ledna kalendářního roku. Souběh pojištění z více zaměstnání (§ 8 Z 187/06) * Vykonává-li zaměstnanec více zaměstnání, z nichž každé zakládá účast na pojištění, je pojištěn z každého z těchto zaměstnání. Obecné podmínky nároku na dávky (§ 14)

* Nárok na dávku vzniká, jestliže podmínky pro vznik nároku na dávku byly splněny v době pojištění nebo v rámci ochranné lhůty. * V případě souběhu pojištění se podmínky pro vznik nároku na dávku posuzují v každém pojištění samostatně. * Je-li nárok na tutéž dávku, s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, současně z více pojištění, náleží dávka ze všech pojištění jen jednou. * Denní vyměřovací základy (DVZ) se sečtou a vypočte se dávka. Obecné podmínky nároku na dávky (§ 14-17) * Jestliže zaměstnanec v době trvání zaměstnání zakládajícího pojištění nastoupil do dalšího zaměstnání, které sjednal na dobu pracovního (služebního) volna v prvním zaměstnání a ve kterém koná práci místo práce v prvním zaměstnání, a ke vzniku sociální události došlo za trvání tohoto dalšího zaměstnání, * náleží dávky jen z tohoto dalšího zaměstnání. * Dávky náleží za kalendářní dny. Denní vyměřovací základ (DVZ; § 18) * DVZ se stanoví tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. * Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost. * Jsou-li v rozhodném období vyloučené dny, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. * Rozšiřuje se počet redukčních hranic ze dvou na tři. * Jejich výše se odvozuje od průměrné mzdy. Redukční hranice (§ 21) * DVZ stanovený se upraví tak, že: * a) do částky I. redukční hranice se počítá 100 %, * b) z částky nad první redukční hranici do II. redukční hranice se počítá 60 %, * c) z částky nad II. redukční hranici do III. redukční hranice se počítá 30 %; * k částce nad III. redukční hranici se nepřihlíží. Redukční hranice * 786 Kč x 0,175 = 137,55 Kč (90 %-123,7950) přesahující I. a nejvýše do II. (60 % - 41,1600) * 1178 Kč x 0,175 = 206,15 Kč přesahující II. a nejvýše do III. (30 %-61,8450) III. 2356 Kč x 0,175 = 412,30 Kč; a přesahující III. se nepřihlíží. * Součet těchto částek (90 %,60 %,30 %) činí 226,80 Kč/hod. představuje upravený – redukovaný PHV. * Z 226,80 Kč se vypočte hodinová náhrada mzdy náležející od 4. pracovního dne trvání DPN, a to ve výši 60 % tak, že: * RPHV 226,80 x 0,60 (tj. 60 %) = 136,08 Kč za hodinu. * Nutno každé čtvrtletí přepočítávat.

V praxi * Pokud tedy onemocníme, máme úraz, je nařízena karanténa, postupuje se takto: Nejdříve náhrada mzdy zaměstnavatelem ZP §§ 192-194 Náhrada mzdy * Od 1. 1. 2009 přechází na zaměstnavatele povinnost zabezpečit své zaměstnance v období prvních 14. kalendářních dní trvání jejich DPN nebo karantény náhradou mzdy nebo platu. * Je tedy vystavena neschopenka a první díl se předává zaměstnavateli. * Náhrada mzdy náleží jen za dobu, v níž trvá pracovní vztah, který zakládá účast na NP. * Pro náhradu mzdy neplatí ochranná lhůta a zaměstnanec ji dostává pouze za pracovní dny a v procentní výši tak, aby v průměru odpovídala dosavadnímu příjmu z nemocenské. Právo na náhradu mzdy/platu * Má zaměstnanec jen tehdy, jestliže ke dni vzniku DPN/karantény splňuje podmínky nároku na nemocenské, tj.: * uznání DPN-karantény, * vznik DPN-karantény, * zaměstnanec si DPN nepřivodil úmyslně. Náhrada mzdy * Za první 3 pracovní dny náhrada nepřísluší, * od 4. pracovního dne do konce druhého týdne PN pak 60 % průměrného redukovaného výdělku. * Náhrada mzdy není zdaněna a ani se z ní neplatí pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Karanténa - náhrada mzdy * Při karanténě: * Za prvé 3 pracovní dny ve výši 25 % průměrného redukovaného výdělku, * od 4. pracovního dne do konce druhého týdne PN pak 60 % průměrného redukovaného výdělku. * Končí vždy uplynutím 14. kalendářního dne ve 24.00 hodin. Kontrola zaměstnance * Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec dodržuje v prvních 14. kalendářních dnech DPN stanovený režim pojištěnce, tj. * zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. * Může zmocnit i jinou právnickou osobu, nebo požádat OSSZ o její provedení (do 7 dnů). * Porušil-li zaměstnanec v prvních 14. dnech svoje povinnosti, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy snížit nebo neposkytnout. A dále: * Pak teprve nastupuje klasická nemocenská podle Z 187/06. Neschopenka stále trvá!

Druhy dávek NP * Dávky NP * a) nemocenské, * b) peněžitá pomoc v mateřství, * c) ošetřovné, * d) vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (§ 4). Dávky nemocenského pojištění * Nárok na dávku vzniká, jestliže podmínky pro vznik nároku na dávku byly splněny v době pojištění; * v případě souběhu pojištění se podmínky posuzují v každém pojištění samostatně. * Vždy ve vztahu k práci! Podmínky nároku na nemocenské * Nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, * trvá-li DPN nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní (§ 23). * Vznikla-li DPN dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, vzniká až následující kalendářní den. * O dávku si musíte písemně požádat. Podmínky nároku na nemocenské u OSVČ * Podmínkou nároku na nemocenské z pojištěné činnosti OSVČ, je výkon * alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni vzniku DPN/karantény; * to však neplatí, vznikla-li účast OSVČ do 8 dnů po zahájení činnosti. Nárok na nemocenské nemá pojištěnec: * a) který si úmyslně přivodil DPN, * b) kterému v době DPN nebo nařízené karantény vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, * c) u něhož vznikla DPN nebo byla nařízena karanténa v době útěku z místa vazby nebo v době útěku odsouzeného z místa výkonu trestu odnětí svobody (§ 25). Nemocenské (§ 26) * Podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání DPN (karantény) a končí dnem, jímž končí DPN nebo nařízená karanténa, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; * podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku DPN nebo nařízení karantény. Nemocenské (§ 27) * Po uplynutí podpůrčí doby se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu NP,

* pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby, * nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; Nemocenské * takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení nesmí být delší než 3 měsíce. * Poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu se nemocenské vyplácí od 15. kalendářního dne trvání DPN po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, * nejdéle však do dne, jímž končí pojištěná činnost (§ 28). * I studenti v době prázdnin. Výše nemocenského za kalendářní den činí (§ 29) a) 60 % DVZ do 30. kalendářního dne trvání DPN/karantény, b) 66 % DVZ od 31. kalendářního dne trvání DPN/karantény do 60. kalendářního dne, c) 72 % DVZ od 61. kalendářního dne trvání DPN/karantény, d) 100 % DVZ po celou dobu trvání DPN/karantény v případech, kdy byl pojištěnec uznán v důsledku toho, že se prokazatelně podílel ve veřejném zájmu na provádění záchranných nebo likvidačních prací při požáru, ekologické nebo průmyslové havárii, při povodni, vichřici nebo vyšším stupni větrné pohromy nebo při jiných mimořádných událostech jako člen jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním střediskem Hasičského záchranného sboru ČR. Výše nemocenského (§ 31) * za kalendářní den činí 50 %, jestliže si pojištěnec přivodil DPN: * a) zaviněnou účastí ve rvačce; rvačkou se zde rozumí vzájemné napadení či zápas dvou nebo více osob, nejde-li o sebeobranu nebo pomoc napadenému, pokud se nejedná o případ uvedený v písmenu c), * b) jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek, nebo c) při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. Krácení nebo odnětí nemocenského (§ 125) * Pojištěnci, který porušil režim DPN pojištěnce, může být nemocenské dočasně kráceno nebo odňato, a to na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení tohoto režimu, * ne však déle než do skončení DPN, při níž došlo k porušení tohoto režimu. * Pokud již bylo nemocenské vyplaceno, považují se vyplacené částky za přeplatek na dávce, který je pojištěnec povinen uhradit plátci dávky. * Pojištěnec se dopustí přestupku tím, že poruší závažným způsobem režim dočasně práce neschopného pojištěnce a lze mu uložit pokutu do 20 000 Kč. Kontroly v NP * Ošetřující lékař je povinen poskytnout lékařům orgánu NP potřebnou součinnost při kontrole, zejména umožnit vstup na své pracoviště a předložit potřebnou zdravotnickou dokumentaci.

* Za nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole může orgán NP uložit ošetřujícímu lékaři pořádkovou pokutu do výše 10 000 Kč. Peněžitá pomoc v mateřství (PPM; § 32) Peněžitá pomoc v mateřství (§ 32) Nárok má: a) pojištěnka, která porodila dítě, nejdříve od počátku 8. týdne před očekávaným dnem porodu, b) pojištěnec, pokud převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, c) pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela, d) pojištěnec, který o dítě pečuje a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána DPN, a nemá nárok na výplatu PPM, e) pojištěnec, který pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě; tuto dohodu lze uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku 7, týdne po porodu dítěte. * Podmínkou nároku na dávku je účast pojištěnce na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na PPM. * Je-li uplatňován nárok na PPM z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění. * To se týká i otce nebo manžela při střídavé péči. Peněžitá pomoc v mateřství OSVČ (§ 32/3) * Podmínkou nároku na OSVČ je kromě splnění podmínky účasti na pojištění účast na pojištění po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby. Náhradní doby u PPM (§ 32/4) * a) doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, jestliže počátek 6. týdne před očekávaným dnem porodu připadne do období 270 dnů ode dne úspěšného ukončení studia nebo k převzetí dítěte do péče došlo v období 270 dnů ode dne úspěšného ukončení studia, * b) doba pobírání invalidního důchodu, pokud byl tento důchod odňat a po odnětí tohoto důchodu vznikla, popřípadě dále trvala pojištěná činnost, * c) doba přerušení pojištění. Podpůrčí doba u PPM činí (§ 33 a 37): * a) 28 týdnů u pojištěnky, která dítě porodila, * b) 37 týdnů u pojištěnky, která porodila zároveň dvě nebo více dětí, * c) 22 týdnů u pojištěnce, který převzal dítě do své péče, d) 31 týdnů u pojištěnce, který z výše uvedených důvodů pečuje zároveň o dvě nebo více dětí, Výše peněžité pomoci v mateřství za kalendářní den činí 70 % DVZ. Podpůrčí doba u PPM (§ 34)

* Nástup na PPM nastává: a) dnem, který pojištěnka určí v období od počátku 8. týdne do počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu; pokud pojištěnka tento den v tomto období neurčí, začíná podpůrčí doba od počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu, b) dnem porodu, pokud k porodu došlo před počátkem podpůrčí doby uvedené v písmenu a), c) dnem převzetí dítěte pojištěncem do péče. Podpůrčí doba u PPM v některých případech (§ 35) * U pojištěnky, která porodila, nesmí být podpůrčí doba kratší než 14 týdnů a nesmí skončit před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. * Jestliže dítě zemřelo před uplynutím podpůrčí doby, končí podpůrčí doba uplynutím 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte. Přerušení výplaty peněžité pomoci v mateřství (§ 36) * Peněžitá pomoc v mateřství se nevyplácí: * a) matce dítěte za dobu, po kterou má na základě dohody nárok na PPM pojištěnec, s nímž matka dítěte uzavřela tuto dohodu, * b) pojištěnci za dobu, po kterou dítě bylo ze zdravotních důvodů převzato do ústavní péče zdravotnického zařízení a pojištěnec v této době vykonává v pojištěné činnosti, ze které je PPM poskytována, práci nebo SVČ, * c) pojištěnci za dobu, po kterou nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byl uznán DPN a dítě bylo z tohoto důvodu v péči jiné fyzické osoby nebo právnické osoby, * d) za dobu, po kterou pojištěnka nepečuje o narozené dítě, a dítě bylo z tohoto důvodu svěřeno do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče, * e) pojištěnci za dobu, po kterou dítě bylo v ústavní péči z jiných než zdravotních důvodů na straně dítěte nebo pojištěnce. Posuzování zdravotního stavu pro účely poskytování PPM (§ 67) * Ošetřující lékař je pro účely poskytování PPM povinen: * stanovit těhotné pojištěnce očekávaný den porodu a tento den potvrdit na předepsaném tiskopise, * potvrdit na předepsaném tiskopise, že pojištěnka porodila, a den porodu, pokud se pojištěnce PPM nevyplácela přede dnem porodu, * plnit povinnosti ošetřujícího lékaře, * potvrdit na předepsaném tiskopise, že matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které by byla uznána DPN. Ošetřovné (§ 39) * Nárok na ošetřovné má zaměstnanec, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodu: * a) ošetřování * 1. dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz, nebo 2. jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo členky domácnosti, která

porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo * b) péče o dítě mladší 10 let, protože * 1. školské zařízení nebo jiné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události, * 2. dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči školského zařízení, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo docházet do školy, nebo * fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat. * Pokud toto zařízení nepotvrdí své uzavření, dopustí se správního deliktu a lze mu uložit pokutu do 50 000 Kč. * Podmínkou nároku na ošetřovné je, že osoba žije se zaměstnancem v domácnosti (kromě dítěte mladšího 10 let). * V případě rozvodu manželství a svěření dítěte soudem do společné nebo do střídavé výchovy obou rodičů za domácnost považuje domácnost každého z těchto rodičů. * NENÍ nárok, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu PPM nebo má nárok na rodičovský příspěvek; * to neplatí, pokud tato jiná osoba onemocněla, utrpěla úraz, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat. Ošetřovné (§ 39/4) * V témže případě ošetřování (péče) náleží ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných nebo postupně dvěma oprávněným, jestliže se v témže případě ošetřování (péče) vystřídají. * Vystřídání je možné jen jednou. * U zaměstnance, který takto převzal ošetřování (péči), se podmínky nároku na ošetřovné posuzují ke dni převzetí ošetřování (péče). * Změna druhu onemocnění (diagnózy) se nepovažuje za nový případ ošetřování. Nárok na ošetřovné nemají: * a) příslušníci, * b) zaměstnanci činní na základě dohody o PČ, * c) domáčtí zaměstnanci, * d) dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, * e) odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce, * f) pojištěnci, kteří jsou žáky nebo studenty, ze zaměstnání, které spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin, * g) zaměstnanci účastní pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu, * h) zahraniční zaměstnanci. Ošetřovné (§ 40-41) * Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle: * 9 kalendářních dnů, 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku. Výše ošetřovného za kalendářní den činí 60 % DVZ.

Zaměstnavatel je oprávněn dát příslušnému orgánu nemocenského pojištění podnět ke kontrole důvodnosti potřeby ošetřování. Prý se bude kontrolovat výjimečně! Povinnosti pojištěnce (§ 71) * Pojištěnec, který pobírá ošetřovné, je povinen na výzvu ošetřujícího lékaře, který vydal rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, nebo orgánu NP dostavit se k ošetřujícímu lékaři nebo k lékaři orgánu NP s osobou s potřebou ošetřování ke kontrole posouzení zdravotního stavu a potřeby ošetřování. Oprávnění zaměstnavatele (§ 72) * Zaměstnavatel je oprávněn dát příslušnému orgánu NP podnět ke kontrole důvodnosti potřeby ošetřování, je-li pojištěnec, který pobírá ošetřovné, jeho zaměstnancem. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (§ 42) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství * Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství má: * těhotná zaměstnankyně, která je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je zakázána těhotným ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její těhotenství, * zaměstnankyně, která je v období do konce 9. měsíce po porodu (kojící) převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je zakázána těmto matkám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo mateřství, * těhotná příslušnice, příslušnice do konce 9. měsíce po porodu nebo příslušnice, která kojí, jestliže byla odvolána z dosavadního služebního místa, neboť to vyžaduje její bezpečnost a ochrana zdraví při práci, a byla ustanovena na jiné služební místo, * pokud dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu, než před tímto převedením na jinou práci nebo ustanovením na jiné služební místo. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (§ 42/3) * Pro účely nároku se považuje za převedení na jinou práci nebo ustanovení na jiné služební místo také úprava pracovních podmínek spočívající: * a) ve snížení množství požadované práce a pracovního tempa, popřípadě zproštění výkonu některých prací, * b) v přeložení k výkonu práce do jiného místa nebo k převedení na jiné pracoviště z důvodu, že práce na dosavadním pracovišti je zakázána těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím ženám, nebo ohrožuje těhotenství ženy, její zdraví, mateřství nebo kojení, * c) ve zproštění výkonu noční práce (služby v noci). Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (§ 42/4) * Zaměstnankyně nárok nemá, pokud je: * a) činná na základě dohody o pracovní činnosti, * b) odsouzenou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazenou do práce,

* c) účastna pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu, * d) dobrovolnou pracovnicí pečovatelské služby, * e) žákyní nebo studentkou, pokud zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin, * f) zahraničním zaměstnancem. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství – podpůrčí doba (§ 43) * se vyplácí za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci. * Těhotné zaměstnankyni nebo příslušnici se vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství vyplácí nejdéle do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Kdy se nevyplácí (§ 43/2) * Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se nevyplácí za kalendářní dny, ve kterých zaměstnankyně nebo příslušnice: * a) byla DPN nebo jí byla nařízena karanténa, * b) ošetřovala dítě mladší 10 let nebo o ně pečovala nebo ošetřovala jiného člena domácnosti, * c) měla pracovní volno bez náhrady příjmu nebo služební volno, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo plat, * d) měla neomluvenou nepřítomnost v práci, a to i po část kalendářního dne, * e) byla účastnicí stávky, * f) byla na mateřské nebo rodičovské dovolené. Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství (§ 44) * se stanoví jako rozdíl mezi DVZ zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo a průměrem jejích započitatelných příjmů připadajícím na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení nebo ustanovení. * Průměr započitatelných příjmů se zjistí tak, že se dosažený příjem za jednotlivý kalendářní měsíc vydělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci. Nárok na dávky a na jejich výplatu * Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. * Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek a na její výplatu a * uplatněním nároku – tedy podáním žádosti (§ 45-46). Souběh nároků na výplatu dávek (§ 48) * Vznikne-li z jednoho pojištění současně nárok na výplatu více dávek, má: * a) nárok na výplatu PPM přednost před nárokem na výplatu ostatních dávek, * b) nárok na výplatu nemocenského přednost před nárokem na výplatu ošetřovného. Dávky nemocenského pojištění * Dávky NP se nezdaňují. * Ve většině evropských států však ano, např. * v Belgii, Dánsku, Finsku, Francii, Holandsku, Irsku, Islandu, Itálii, Německu, Norsku, Rakousku, Řecku, Velké Británii, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku.

Dočasná pracovní neschopnost (DPN) * DPN se rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné důvody neumožňuje pojištěnci: * a) vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, * b) plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání vznikla-li DPN v ochranné lhůtě, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání (§ 55). * Za DPN se nepovažuje ošetřování pojištěnce: * a) v nočním sanatoriu, * b) v době detoxikace po požití alkoholu, omamných nebo psychotropních látek, s výjimkou případů, kdy pojištěnec požil tyto látky bez vlastního zavinění, * při poskytování zdravotní péče v osobním zájmu z kosmetických nebo estetických důvodů za úhradu pojištěncem (§ 54/2). * DPN pojištěnce, který vykonává několik pojištěných činností, posuzuje ošetřující lékař pro každou pojištěnou činnost samostatně. * Pokud pojištěnci po ukončení DPN vznikne v následujícím kalendářním dni další DPN, považuje se tato DPN za pokračování předcházející DPN. Režim DPN pojištěnce (§ 56) * stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku DPN a může být ošetřujícím lékařem změněn a zahrnuje: * a) stanovení léčebného režimu, * b) povinnost zdržovat se v době DPN v místě pobytu a dodržovat vycházky povolené, místem pobytu je místo, které pojištěnec sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku DPN, nebo místo, na které změnil pobyt, * c) povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, * d) povolení změny místa pobytu v době DPN, * e) provádění pracovní rehabilitace, pokud ji zabezpečuje ÚP. Dočasná pracovní neschopnost * Pojištěnec se dopustí přestupku tím, že poruší závažným způsobem režim dočasně práce neschopného pojištěnce podle písm. b); * za tento přestupek lze uložit pokutu do * 20 000 Kč. Změna místa pobytu (§ 56/3) * Změnit místo pobytu v době DPN smí pojištěnec pouze s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře. * Změnu místa pobytu DPN z důvodu pobytu v cizině může ošetřující lékař povolit jen po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu NP; * o souhlas žádá pojištěnec. Vznik DPN (§ 57/1) * Ošetřující lékař rozhodne o vzniku DPN: * pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik DPN v

ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání, * pojištěnce, který byl přijat do ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu nebo kterému byla na základě veřejného zdravotního pojištění poskytnuta komplexní lázeňská péče, * pojištěnce, který byl přijat do ZZ jako průvodce nezletilého dítěte přijatého do lůžkové péče, s výjimkou pojištěnce, který má nárok na výplatu PPM, * pojištěnce, který nemůže pro poškození nebo ztrátu ortopedické nebo kompenzační pomůcky vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, * pojištěnce v době nároku na výplatu PPM, jestliže mu závažné dlouhodobé onemocnění znemožňuje pečovat o dítě, * pojištěnky, která doložila potvrzením orgánu nemocenského pojištění, že nemá nárok na PPM z žádné pojištěné činnosti, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Ukončení DPN * podle příčiny vzniku a dále * pojištěnky, která byla v DPN v souvislosti s těhotenstvím a porodem uplynutím šestého týdne po porodu, * pojištěnce, který se nedostaví k lékařskému ošetření nebo kontrole zdravotního stavu ve stanovený den, aniž by prokázal existenci vážných důvodů, pro které se k tomuto ošetření nebo kontrole nemohl dostavit, * pojištěnce, který byl uznán PID nebo DIČ, a to nejpozději 30. dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec uznán. Začátek DPN (§ 57/2, 3) * DPN začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil, nebo * vznikla i přede dnem, kdy ji zjistil; * do 3 dnů může rozhodnout sám lékař; * za období delší než 3 kalendářní dny však jen po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu NP. Začátek DPN (§ 57/4, 5) * Nezjistí-li ošetřující lékař po vyšetření důvody k rozhodnutí o vzniku DPN, avšak pojištěnec požaduje vydání rozhodnutí o vzniku DPN, vydá ošetřující lékař rozhodnutí o tom, že DPN nevznikla; * na toto rozhodnutí a na další postup se použije Z 20/66 o rozhodování při výkonu zdravotní péče. * Ošetřující lékař, který rozhodl o vzniku DPN a tato neschopnost byla ukončena rozhodnutím orgánu NP, může rozhodnout o vzniku DPN téhož pojištěnce v období 7 dnů po ukončení předchozí DPN, pouze s předchozím písemným souhlasem tohoto orgánu uděleným na základě žádosti ošetřujícího lékaře. Průběh dočasné pracovní neschopnosti (§ 58) * V průběhu DPN ošetřující lékař posuzuje, zda je zdravotní stav pojištěnce stabilizovaný a zda se pracovní schopnost pojištěnce obnovila. * Za stabilizovaný se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na určité úrovni zdraví a pracovní schopnosti, která umožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní nebo jinou

pojištěnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu, a který další léčení již podstatně nemůže ovlivnit; * udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno zavedením určité léčby nebo pracovních omezení. * Ošetřující lékař stanoví se zřetelem na zdravotní stav pojištěnce termín příštího lékařského ošetření nebo kontroly. * Prokázal-li pojištěnec existenci vážných důvodů, pro které se nemohl dostavit k ošetření nebo kontrole ve stanovený den, ošetřující lékař vydá nové rozhodnutí o vzniku DPN a ta se považuje za pokračování předchozí DPN. Ukončování DPN (§ 59) * Ošetřující lékař rozhodne o ukončení DPN: * pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději 3. kalendářním dnem od tohoto vyšetření, * pojištěnce, jestliže uplynulo alespoň 180 dnů trvání DPN a vyšetřením zjistí, že jeho zdravotní stav je stabilizovaný, * pojištěnce při ukončení ústavní péče nebo komplexní lázeňské péče, * pojištěnce, který byl přijat do ZZ jako průvodce nezletilého dítěte přijatého do ústavní péče, při ukončení ústavní péče, * pojištěnce, který po opravě nebo opatření nové ortopedické nebo kompenzační pomůcky může vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, * pojištěnky, která má nárok na PPM, k počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, pokud pojištěnka nezačala pobírat PPM dříve, * pojištěnce, kterému závažné dlouhodobé onemocnění znemožňovalo pečovat o dítě, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav opět umožňuje pečovat o dítě, * pojištěnky, která nemá nárok na PPM, uplynutím šestého týdne po porodu, pokud není nadále DPN z jiných důvodů, * pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, vznikla-li DPN v ochranné lhůtě nebo trvá-li DPN po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání, * pojištěnce, který se nedostaví k lékařskému ošetření nebo kontrole zdravotního stavu v den, který je vyznačen na rozhodnutí, aniž by pojištěnec prokázal existenci vážných důvodů, pro které se k tomuto ošetření nebo kontrole nemohl dostavit, a to tímto dnem, * pojištěnce, který byl uznán invalidní, a to nejpozději 30. dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec uznán invalidní, * pojištěnce, který je poživatelem starobního důchodu a jehož pojištěná činnost skončila přede dnem, od něhož v době DPN vznikl nárok na výplatu starobního důchodu. Rozhodnutí ve věcech DPN (§ 60) * Rozhodnutí o vzniku DPN, které slouží jako průkaz pojištěnce, * rozhodnutí o ukončení DPN a * rozhodnutí o změně režimu DPN pojištěnce vydává ošetřující lékař na předepsaných tiskopisech. * Část těchto tiskopisů, která je určena pro zaměstnavatele, nesmí obsahovat statistickou značku diagnózy nebo jiný údaj, z něhož lze diagnózu dovodit. Povinnosti ošetřujícího lékaře, např. (§ 61)

* rozhodnout o vzniku DPN, * vést evidenci dočasně práce neschopných pojištěnců, * stanovit režim DPN pojištěnce, * předat pojištěnci rozhodnutí o vzniku a zániku DPN, * potvrdit pojištěnci na předepsaném tiskopisu pro účely výplaty dávek nebo poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu trvání DPN, a to ke dni vydání tohoto potvrzení nebo nejvýše 3 kalendářní dny dopředu; * trvá-li DPN déle než 14 kalendářních dnů, je povinen potvrdit pojištěnci pro účely poskytování náhrady mzdy její trvání vždy ke 14. kalendářnímu dni ode dne jejího vzniku, Povinnosti a oprávnění DPN pojištěnce (§ 64) * Pojištěnec, který je DPN, je povinen: * dodržovat režim DPN pojištěnce, * umožnit příslušnému orgánu NP a zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu DPN pojištěnce; při této kontrole je pojištěnec povinen prokázat svou totožnost a předložit rozhodnutí o vzniku DPN, * dostavit se v určeném termínu k ošetřujícímu lékaři nebo k lékaři příslušného orgánu nemocenského pojištění ke kontrole posouzení zdravotního stavu a DPN, * předkládat lékaři příslušného orgánu NP doklady potřebné ke kontrole posouzení zdravotního stavu a DPN a za tím účelem též prokázat svou totožnost, * podrobit se na výzvu orgánu NP vyšetření zdravotního stavu lékařem orgánu nemocenského pojištění a vyšetření ve ZZ, které určí orgán nemocenského pojištění, * oznámit příslušnému orgánu NP, popřípadě zaměstnavateli, pokud kontrolu provedl zaměstnavatel, důvody své nepřítomnosti v místě pobytu v době kontroly dodržování režimu DPN pojištěnce, a to nejpozději v pracovní den následující po dni této kontroly, popřípadě po dni, kdy se o ní dozvěděl, * dostavit se do určeného termínu po ukončení ústavní péče nebo komplexní lázeňské péče k ošetřujícímu lékaři ke kontrole DPN popřípadě brání-li mu vážné důvody, projednat s ošetřujícím lékařem v této lhůtě jiný termín, * sdělit ošetřujícímu lékaři při uznání DPN místo pobytu, na kterém se bude zdržovat, * požádat předem ošetřujícího lékaře o povolení změny místa pobytu v době DPN, pokud chce změnit toto místo, * hlásit ošetřujícímu lékaři změny údajů o dosavadní pojištěné činnosti a o zaměstnavateli, * doložit ošetřujícímu lékaři dobu, po kterou bude trvat oprava nebo pořízení nové ortopedické nebo kompenzační pomůcky, * odevzdat při ukončení DPN ošetřujícímu lékaři rozhodnutí o vzniku DPN, * sdělit ošetřujícímu lékaři, kdo je jeho zaměstnavatelem nebo zda je OSVČ anebo zda je zahraničním zaměstnancem; * předat ošetřujícímu lékaři písemné potvrzení orgánu NP, že nemá nárok na PPM z žádné pojištěné činnosti, * sdělit ošetřujícímu lékaři registrujícího lékaře a kontakt na něho, * předat neprodleně zaměstnavateli rozhodnutí o vzniku a ukončení DPN a potvrzení o době jejího trvání a rozhodnutí o změně režimu DPN pojištěnce a informovat zaměstnavatele předem o změně místa pobytu v době období prvních 14 kalendářních dnů DPN. Povinnosti a oprávnění zaměstnavatele (§ 65) * Zaměstnavatel je oprávněn: * dát příslušnému orgánu NP podnět ke kontrole důvodnosti trvání DPN a ke kontrole dodržování režimu pojištěnce, jde-li o jeho zaměstnance,

* požadovat od ošetřujícího lékaře informaci o místě pobytu zaměstnance v době DPN a o rozsahu a době povolených vycházek, * provést kontrolu, zda zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů DPN, dodržuje stanovené povinnosti. Posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby (§ 66) * Lékař orgánu NP posuzuje na základě žádosti DPN pojištěnce, zda lze očekávat, že tento pojištěnec po uplynutí podpůrčí doby nabude v krátké době pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. * K posouzení je orgán NP oprávněn požádat ošetřujícího lékaře o vyjádření o zdravotním stavu DPN pojištěnce a o předložení lékařských zpráv, nálezů a posudků a zpráv o průběhu nemoci; * ošetřující lékař je povinen této žádosti vyhovět ve lhůtě 8 kalendářních dní od doručení této žádosti. Kontrola posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění (§ 74) * Orgán NP provádí svým lékařem kontrolu: * správnosti posuzování zdravotního stavu a DPN a potřeby ošetřování a správnosti vedení a úplnosti zdravotnické dokumentace, * plnění povinností ošetřujících lékařů při posuzování zdravotního stavu a DPN a potřeby ošetřování. * Kontrola posuzování DPN se provádí na pracovišti ošetřujícího lékaře nebo na jiném místě určeném lékařem orgánu NP, a to zpravidla za osobní účasti posuzovaného pojištěnce. * Zápis. Ukončení DPN rozhodnutím (§ 75) * Zjistí-li orgán NP, že nejsou důvody pro trvání DPN nebo potřeby ošetřování, rozhodne o ukončení DPN nebo potřeby ošetřování, pokud ji neukončil ošetřující lékař. * Lékař se dopustí správního deliktu tím, že nerozhodne v období 1 roku o ukončení neodůvodněné DPN nebo potřeby ošetřování alespoň ve 3 případech, o kterých proto muselo být rozhodnuto orgánem nemocenského pojištění; * za tento delikt lze uložit pokutu do 100 000 Kč. Ukončení DPN rozhodnutím (§ 80) * V případě zákazu rozhodovat provádí za ošetřujícího lékaře rozhodování ve věcech DPN a potřeby ošetřování po dobu trvání tohoto zákazu orgán NP, který tento zákaz stanovil, pokud si pojištěnec nezvolil jiného ošetřujícího lékaře. * Lékař orgánu NP přitom plní povinnosti ošetřujícího lékaře, vede zdravotnickou dokumentaci o průběhu DPN nebo potřeby ošetřování v rozsahu potřebném pro rozhodování, vyplňuje potřebné údaje na předepsaných tiskopisech, * sděluje zařízení závodní preventivní péče na jeho vyžádání předpokládanou délku trvání DPN pojištěnce a zabezpečuje příslušné tiskopisy, které používá pro účely provádění pojištění, před zneužitím. Rozhodnutí o DPN – 6 tiskopisů * 1. díl – Hlášení o vzniku DPN

* Vystavuje ošetřující lékař a je povinen jej odeslat OSSZ nejpozději 2. den po vystavení; * slouží jako hlášení OSSZ o vzniku. * 2. díl – rozhodnutí o vzniku DPN * Zůstává pojištěnci a při skončení DPN je pojištěnec povinen odevzdat ošetřujícímu lékaři zpět. * Povinné údaje: dg, datum příští kontroly. * Ten pak doplní údaje o ukončení DPN a založí díl do zdravotnické dokumentace pojištěnce. * 3. díl – Hlášení zaměstnavateli o vzniku DPN * Dostane ho do rukou pojištěnec a odevzdá ho zaměstnavateli neprodleně. * Ten si ho ponechá po dobu 10 let. * Jedná se o uplatnění nároku na náhradu mzdy v prvních 14 dnech. * U služebních úrazů po dobu až 12 měsíců. * 4. díl – Rozhodnutí o vzniku DPN pro uplatnění nároku na nemocenské * V podstatě žádost o nemocenské, pokud DPN trvá déle než 14 dnů. * Zaměstnanec podá žádost u svého zaměstnavatele, který ji předá příslušné OSSZ. * Před podáním správně vyplnit a podepsat! * 5. díl – Rozhodnutí o ukončení DPN pro zaměstnavatele. * Zaměstnanec předá neprodleně svému zaměstnavateli. * Znovu správně vyplnit a podepsat! * Zaměstnavatel po doplnění údajů (DVZ) odevzdá příslušné OSSZ. * Slouží jako ukončení pro zaměstnavatele. * 6. díl – Rozhodnutí o ukončení DPN pro OSSZ. * Ošetřující lékař odešle OSSZ nejpozději následující pracovní den po dni, kdy byla DPN ukončena. Kontrola dodržování režimu DPN pojištěnce (§ 76) * Kontrolu dodržování režimu DPN pojištěnce provádí příslušný orgán NP pověřenými zaměstnanci z vlastního podnětu nebo z podnětu ošetřujícího lékaře pojištěnce anebo zaměstnavatele. * Podá-li podnět k provedení této kontroly ošetřující lékař nebo zaměstnavatel, je tento orgán povinen provést kontrolu do 7 dnů od obdržení žádosti a o výsledku kontroly neprodleně žadatele písemně informovat. * O kontrole dodržování režimu DPN pojištěnce se sepisuje písemný záznam, ve kterém se uvede výsledek kontroly. * Pokud bylo při kontrole dodržování režimu DPN pojištěnce zjištěno porušení tohoto režimu, zasílá orgán NP záznam o kontrole pojištěnci, ošetřujícímu lékaři a zaměstnavateli. * Za nesplnění povinností součinnosti při kontrole může orgán NP uložit pojištěnci pořádkovou pokutu do výše 10 000 Kč. * Provedl-li kontrolu dodržování povinností zaměstnavatel, platí to samé. Součinnost ZZ a fyzických a právnických osob (§ 77) * ZZ jsou povinna na žádost orgánu NP za úhradu: * provést vyšetření zdravotního stavu osoby, která je povinna se tomuto vyšetření podrobit, * zpracovat lékařské podklady v rozsahu určeném orgánem NP, jichž je třeba k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti a pro kontrolu DPN a potřeby ošetřování.

* ZZ plní tyto povinnosti ve lhůtě určené orgánem NP, a není-li tato lhůta určena, do 15 kalendářních dnů ode dne, kdy obdrželo žádost. Povinnosti pojištěnců (§ 103) * Pojištěnec, který žádá o dávku nebo kterému se dávka vyplácí, je povinen např.: * osvědčovat skutečnosti, na kterých závisí účast na pojištění a rozhodování o dávce, předkládat stanovené doklady, podávat orgánu NP, služebnímu útvaru nebo věznici požadovaná vysvětlení a údaje, * ohlásit orgánu NP, služebnímu útvaru nebo věznici, které vyplácejí dávku, včas všechny skutečnosti, které jsou nebo mohou být důvodem pro zánik nebo změnu nároku na dávku, pro trvání nároku na dávku, pro výši dávky nebo její výplatu, a to nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy se o skutečnosti dozvěděl. Příslušnost k výplatě dávek (§ 108) * Dávky vyplácejí: * OSSZ, jde-li o zaměstnané osoby a OSVČ, * příslušné služební útvary, jde-li o příslušníky, * věznice, jde-li o odsouzené osoby. * OSSZ, služební útvary a věznice vyplácejí dávky též osobám, které byly pojištěnci a kterým vznikl nárok na dávku v ochranné lhůtě. Uplatňování nároku na výplatu dávek (§ 109) * Dávka se vyplácí na základě písemné žádosti podepsané fyzickou osobou, která uplatňuje nárok na dávku a její výplatu; * žádost o ošetřovné v případě převzetí ošetřování (péče) musí být podepsána též zaměstnancem, od něhož se ošetřování (péče) přebírá. * Je-li předepsán pro žádost tiskopis, musí být žádost podána na tomto tiskopisu. Žádost o výplatu dávky se podává (§ 109) * u zaměstnavatele, jde-li o zaměstnané osoby, s výjimkou zahraničních zaměstnanců, * u OSSZ, jde-li o OSVČ, o osoby, které byly zaměstnanými osobami, pokud jim vznikl nárok na dávku v ochranné lhůtě a jejich bývalý zaměstnavatel zanikl, a o zahraniční zaměstnance, * u služebního útvaru, jde-li o příslušníky, * u věznice, jde-li o odsouzené osoby, * podle písmen a) až d),vznikl-li nárok na dávku v ochranné lhůtě nebo uplatňují-li nárok na výplatu dávky v případě úmrtí pojištěnce osoby. Způsob výplaty dávek (§ 110) * Dávky vyplácené OSSZ se pojištěnci poukazují na jeho účet u peněžního ústavu v ČR nebo se vyplácejí v hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence; * OSSZ mohou dávky vyplácet prostřednictvím účtu ČSSZ. * Pojištěnec je povinen v žádosti o výplatu dávky uvést, kterým z uvedených způsobů má být dávka vyplacena; * v případě poukazování dávky na účet je pojištěnec povinen sdělit číslo svého účtu. * V případě výplaty dávky v hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence hradí náklady za doručení její příjemce.

Výplata dávky zvláštnímu příjemci (§ 112) * Nemůže-li pojištěnec, popřípadě jeho zákonný zástupce, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů uplatnit nárok na výplatu dávky nebo dávku přijímat, ustanoví orgán NP jinou fyzickou osobu jako zvláštního příjemce dávky (má postavení opatrovníka). * S tím musí souhlasit pojištěnec i osoba, která má být ustanovena zvláštním příjemcem.

Životní a existenční minimum Základními právními předpisy jsou: * zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, * zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, Životní minimum * Oficiální životní minimum (oficiální příjmové minimum, obecněji oficiální hranice chudoby) * jsou centrálními státními orgány stanovená nebo uznaná příjmová minima a jsou kritériem ochrany proti hmotnému a sociálnímu strádání občanů nouzí. ŽM ve světě * V řadě standardních tržních ekonomik byla takto pojatá kritéria postupně uplatňována v průběhu šedesátých až sedmdesátých let minulého století jako integrovaná složka programů omezování chudoby, zejména tzv. nové chudoby související především s dlouhodobou nezaměstnaností.. * Komplexní oficiální celostátní kritéria chudoby byla vypracována např. v SRN v roce 1962, ve Francii v roce 1988, v USA v roce 1969, v Belgii v roce 1975, v Kanadě v roce 1986. * V roce 1984 formulovala Rada Evropského společenství hranici chudoby takto: * Chudí jsou ti lidé, domácnosti a skupiny osob, kteří disponují tak malým objemem materiálních, kulturních a sociálních prostředků, že jsou vyloučeni ze způsobu života, který je v členské zemi, ve které žijí, přijatelný jako minimum. * Souběžně byly vypracovány a realizovány mezinárodní programy omezování chudoby a v jejich rámci vymezeny orientační mezinárodní standardy kritických hranic chudoby. * V současné době jsou oficiální hranice chudoby stanoveny státem a využívány v různých oblastech hospodářské a sociální politiky některých států Evropského společenství. * V řadě dalších zemí existují kritéria stanovená územními orgány státu, respektive samospráv a vlády realizují přípravné analýzy ke stanovení celostátních kritérií. * Z dalších vyspělých demokratických zemí používají celostátní oficiální příjmová minima např. Austrálie, Kanada, Norsko, Švýcarsko, USA. Způsob stanovení ŽM * „Existují dva základní způsoby právní úpravy postavení a funkcí ŽM.

* První spočívá ve stanovení ŽM obecně závazným právním předpisem (zákon, dekret, nařízení apod.). * Tento typ právní úpravy je uplatněn např. ve SRN, Francii, Švédsku, ČR a SR. * Druhý je založen na tom, že pověřené státní orgány (statistické úřady, ministerstva, speciální komise aj.) stanoveným způsobem veřejně vyhlásí hodnoty ŽM. * Tento způsob se používá např. v Kanadě, USA, Maďarsku, Polsku, Rumunsku. Životní minimum * V obecném smyslu se ŽM rozumí * takový soubor statků a služeb, který umožňuje jedinci, rodině nebo domácnosti uspokojovat potřeby v rozsahu, jaký společnost v dané etapě uznává za minimálně nezbytný. Stanovení ŽM * Obtížné je však konkrétní stanovení tohoto ŽM pro jednotlivé okruhy příjemců. * Výše ŽM je v konečné podobě výsledkem střetávání názorů, přístupů a zájmů jednotlivých společenských skupin, odborníků a státní administrativy. * Určení ŽM je současně velmi citlivé z hlediska hledání rozhraní sociální nezbytnosti dávek a společenské štědrosti. * Základní odborné metodologické přístupy při stanovení ŽM lze rozdělit podle M. Večeři do dvou skupin: * metoda absolutní, která je definována na základě stanovení základních životních potřeb a míry, v jaké je nutno tyto potřeby pokrýt, * metoda relativní, vycházející z minimálního společensky únosného standardu, vyjádřeného určitým podílem z průměrné výše čistého příjmu na pracovníka. * Metoda absolutní umožňuje přesněji vystihnout reálné potřeby občanů. * Metoda relativní přihlíží k disponibilním společenským zdrojům a je schopna vystihnout citlivěji i hledisko sociální spravedlnosti a únosnosti. * Vedle nutnosti zabezpečit alespoň základní reprodukční úroveň je třeba u ŽM respektovat i to, aby neznehodnocovalo principy výkonnosti a zásluhovosti ve společnosti, nepůsobilo demotivačně na pracovní výkon a nepodlamovalo snahu pracovníků setrvat na trhu práce. * Při stanovení výše ŽM je třeba se vyhnout „pasti chudoby”, tedy situaci, kdy sociální dávky (s příjmy z šedé ekonomiky) * považuje občan za výhodnější (a pohodlnější) než usilování o pracovní příjem, který se zdá málo přínosný s ohledem na ztrátu dávek, vyšší zdanění, nutnost vynaložit pracovní úsilí a další podobné faktory. * Obdobou „pasti chudoby” je u dávek v nezaměstnanosti „past nezaměstnanosti”, kdy nezaměstnaný člověk si cílově volí variantu pohodlnějšího života s podporou. * V původním pojetí Ch. Bootha byla „hranice chudoby určena existenčním (subexistenčním) minimem, * tedy prostředky, které umožňovaly holé přežití - zde šlo o absolutní definici chudoby (a nepřímo i minimálního příjmu). * Moderní definice chudoby jsou však postaveny v zásadě na relativním pojetí chudoby, tedy vzdálenosti od určitého stanoveného sociálního standardu. * Za určitou hranicí minimálního příjmu tedy člověk sice může fyzicky přežít, nicméně se cítí a zpravidla také je vyloučen ze společnosti. * Řada autorů proto zdůrazňuje, že nikoliv fyzické, nýbrž sociální strádání je základem chudoby, a mluví o tzv. relativní deprivaci“.

* Minimální životní úroveň není tedy v tomto případě definována objemem zboží, ale podstatná je schopnost lidí „žít bez pocitu hanby”. * K překonání této relativní deprivace ovšem různí lidé potřebují prostředky v rozdílné absolutní výši a tato výše se mění. Funkce ŽM * Oficiální ŽM plní dvě základní funkce: o funkce primární: o v subsystému sociální péče má zajišťovat dočasnou ochranu před hmotnou a sociální nouzí. o ŽM vyjadřuje společensky uznanou hranici příjmů občana (společně hospodařící domácnosti), která umožňuje zabezpečit souhrn statků a služeb k dočasnému uspokojování základních potřeb na velmi skromné úrovni. o Tato úroveň statků a služeb je považována za nezbytnou pro zařazení do normálního života. o Vytváří tedy ochranu před dočasnou příjmovou nedostatečností na spodní hranici ještě přijatelné chudoby (horní hranice nouze). * funkce sekundární: * v subsystému SSP má být kritériem pro adresné poskytování dávek. * Např. Z 117/95, Z 111/06. * Na poměru ŽM a příjmu závisí jak vznik nároku na dávku, tak její výše. Dvě hladiny ŽM * Existenční minimum, které je chápáno jako souhrn statků a služeb, bez jejichž uspokojení by došlo k ohrožení života a zdraví občana (v podstatě absolutní hranice chudoby). Na základě mezinárodních doporučení a ekonomických možností státu se navrhuje považovat za existenční minimum zhruba polovinu celkového průměrného čistého příjmu na osobu. * Sociální minimum, které představuje dolní hranici pásma všeobecně přijatého životního standardu (v podstatě úroveň vyplývající z relativního pojetí chudoby), tedy uspokojování všech životních potřeb na minimální společensky přijatelné úrovni a s minimálními náklady. * Za sociální minimum se doporučuje ve vyspělých státech považovat zhruba dvě třetiny celkového průměrného příjmu na osobu. Životní minimum * Analýzy při přípravě zákona o ŽM vycházely z toho, aby příjmová minima umožňovala krýt: * všechny tržně realizované okruhy spotřeby českých (tehdy československých) domácností, a to bez výdajů na pořizování a obnovu předmětů dlouhodobé spotřeby a na pořizování předmětů a služeb zbytného charakteru. * Krýt: * úroveň běžné (krátkodobé) spotřeby (tj. spotřeby po redukci výdajů na dlouhodobé a zbytné potřeby) v rozsahu odpovídajícímu: * normativně stanovené racionální spotřebě (týká se tržně zaopatřovaných výživových potřeb). * nebo poněkud snížené skutečné úrovni spotřeby (výdajů) nízkopříjmových domácností sociálně ekonomicky převažujících skupin domácností

* (u výdajů na bydlení cca 70 až 80 % výdajů nízkopříjmových domácností užívajících nájemní byty, * u výdajů na nepotravinářské výrobky a služby prakticky plnou úroveň běžných výdajů nízkopříjmových zaměstnaneckých domácností, * u výdajů na finanční platby cca 60 % výdajů těchto domácností). Životní a existenční minimum * Z 110/06 stanoví ŽM jako minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a * EM jako minimální hranici příjmů osob, * která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. * Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. * Existenční minimum je minimální hranicí peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití; * nelze ho použít u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby plně invalidní a u osoby starší 65 let. Význam ŽM a EM * Hlavní využití životního a existenčního minima je v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. * ŽM plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálně ochranná veličina. * Vedle ŽM je z důvodu větší motivace zaveden pro dospělé osoby v hmotné nouzi institut existenčního minima. * Náklady na bydlení * Životní minimum ani existenční minimum nezahrnují nezbytné náklady na bydlení. * Ochrana v oblasti bydlení je řešena v rámci systému státní sociální podpory poskytováním příspěvku na bydlení a v systému pomoci v hmotné nouzi doplatkem na bydlení. Výše ŽM * Částka ŽM jednotlivce činí měsíčně 3 126 Kč. * Za jednotlivce se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která není společně posuzována s jinými osobami. Společně posuzované osoby * Pokud je osoba pro účely tohoto zákona posuzována společně s jinými osobami, jsou částky ŽM odstupňovány podle pořadí osob. * Pořadí posuzovaných osob se stanoví tak, že se nejdříve posuzují osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi, a poté osoby, které jsou nezaopatřenými dětmi. * V rámci každé z těchto skupin posuzovaných osob se pořadí stanoví podle věku od nejstarší po nejmladší osobu. * Částka ŽM osoby, která je posuzována jako první v pořadí, činí měsíčně 2 880 Kč. Částka ŽM, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí, činí měsíčně

a) 2 600 Kč u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem, b) 2 250 Kč u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku, c) 1 960 Kč u nezaopatřeného dítěte od 6 do 15 let věku, d) 1 600 Kč u nezaopatřeného dítěte do 6 let věku. ŽM osob, které se pro účely tohoto zákona posuzují společně, se stanoví jako úhrn částek ŽM všech těchto osob. * Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. Společně se posuzují: a) rodiče a nezletilé nezaopatřené děti, b) manželé, c) rodiče a 1. nezletilé děti, které nejsou nezaopatřené, 2. zletilé děti, pokud tyto děti společně s rodiči užívají byt a nejsou společně posuzovány s jinými osobami podle písmene b) nebo d), * jiné osoby, které společně užívají byt, s výjimkou osob, které písemně prohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby. * Nezaopatřené dítě se neposuzuje společně s rodiči, pokud je na základě rozhodnutí příslušného orgánu v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež. * Za plné přímé zaopatření se považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení. * Společně posuzovanými osobami jsou i osoby, které se přechodně, z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních nebo pracovních, jakož i z důvodu dlouhodobého výkonu dobrovolnické služby, zdržují mimo byt, který užívají k bydlení. Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se v kalendářním měsíci nepovažuje za osobu společně posuzovanou, pokud tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc; to neplatí, jde-li o společné posuzování matek s dětmi, které mají ve své osobní péči v době výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody. Existenční minimum Částka EM osoby činí měsíčně 2 020 Kč. * nelze ho použít u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby plně invalidní a u osoby starší 65 let. Využití ŽM a EM * dávky pomoci v hmotné nouzi (poskytované na základě Z 111/06). * dávky SSP, zejména přídavek na dítě a sociální příplatek. * ŽM se využívá při zjišťování nároku na tyto dávky, které zabezpečují adresnou pomoc rodinám s dětmi ve stanovených sociálních situacích a tvoří základ pro výpočet těchto dávek. * další jako např. v soudní praxi pro stanovení alimentačních povinností, v případě exekucí pro nezabavitelné částky apod. Příjmy

* Pro posouzení toho, zda příjem osoby dosahuje částky ŽM nebo EM, se porovnává úhrn jejích započitatelných příjmů s částkou ŽM nebo EM. * Pokud jsou však osoby posuzovány společně, porovnává se úhrn započitatelných příjmů všech společně posuzovaných osob s úhrnem částek ŽM posuzovaných osob. * Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, zjišťují se příjmy posuzovaných osob vyplacené v kalendářním měsíci, který předchází kalendářnímu měsíci, * v němž se posuzuje, zda příjmy osob dosahují částek ŽM nebo EM. Započitatelné příjmy * S částkami ŽM se porovnávají všechny čisté peněžní příjmy jednotlivce nebo společně posuzovaných osob (z pracovní činnosti, z podnikání, z kapitálového majetku, z pronájmu, důchody, dávky NP, dávky SSP a ostatní sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci, výživné, atd.) s výjimkou: * příspěvku na bydlení a jednorázových sociálních dávek, * příjmů z prodeje nemovitostí a odstupného za uvolnění bytu použitých k úhradě nákladů na uspokojení bytové potřeby, * náhrady škody a finančních prostředků na odstranění následků živelné pohromy, * peněžní pomoci obětem trestné činnosti, * sociální výpomoci poskytované zaměstnavatelem, * podpory z prostředků nadací a občanských sdružení, * stipendií, * odměn za darování krve, * daňového bonusu, * příspěvku na péči, * té části sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte, který náleží ze zdravotních důvodů, * dávek sociální péče poskytovaných ze zdravotních důvodů, * zvláštního příspěvku k důchodu pro účastníky národního boje za vznik a osvobození Československa. Valorizace ŽM a EM * je zvyšováno nařízením vlády; * vždy od 1. ledna podle skutečného vývoje spotřebitelských cen, pokud náklady na výživu a na ostatní základní osobní potřeby přesáhnou ve stanoveném rozhodném období 5 %. * také mimo termín pravidelné valorizace. ŽM a EM