19. maturitní otázka
Česká próza mezi dvěma světovými válkami Společenské poměry: Podoba české meziválečné literatury byla utvářena celkem přirozeným dějinným procesem, který ve svém důsledku vytvaroval její podobu do několika vyhraněných tendencí a směrů. Podstatným rysem byla umělecká svoboda, kterou čeští literáti po roce 1948 na dlouhá desetiletí ztratili. První poválečné opojení se svou vzedmutou vlnou vitalismu bylo záhy vystřídáno racionálním vnímáním prvních příznaků společenské a hospodářské krize, která postupem času rozdělila mnohé autory dle jejich ideologického přesvědčení. Jisté vystřízlivění se týkalo i předválečné civilistické tendence, jejíž optimismus spojený s technickým pokrokem ustoupil do pozadí před důrazným varováním některých autorů. Velkou roli hrály i kontakty se západní literaturou, odkud k nám byly importovány další podoby moderních a avantgardních proudů (surrealismus), některé filozofické směry (např. americký pragmatismus, italský unanimismus, pomalu i existencionalismus), svůj vliv měly i z východu přicházející úvahy o socialistickém realismu v umění (spojeno s materialistickým marxismem – leninismem).
Legionářská literatura a obraz 1. sv. války v literatuře Legionářská podoba naší literatury nebyla v poválečných letech připomínána, protože názorová hladina některých uvedených autorů nebyla v souladu s oficiálními stanovisky režimu. Do legionářské literatury řadíme autory, kteří o legiích psaly, popř. v legiích sami působili. Dnes je tato tvář literatury již v mnohem překonaná, některé tituly jsou spíše dramatickým a zajímavým svědectvím doby. Představitelé: Josef Kopta (1894 – 1962) – jeho tvorba vychází z osobních zážitků z revolučního Ruska. Dílo: Třetí rota – románová trilogie, která sledovala nejen osudy českých legií, ale i komplikaci se Sověty. Rudolf Medek (1890 – 1940) – dosáhl hodnosti generála a svým přesvědčení byl konzervativec. Dílo: Anabáze – románová pentalogie, která sleduje posledních 20 měsíců legií až po návrat domů. Plukovník Švec – drama, které bylo uvedeno v Národním divadle v Praze a které vyvolalo velkou polemiku o hrdinství českého člověka za války. Zborov – patetická báseň oslavující heroismus legionářů v jedné z největších bitev 1. sv. války . Jaroslav Hašek (1883-1923) – bohém, geniální mystifikátor, dobrodruh a hospodský povaleč, vynikající spisovatel s vrozeným smyslem pro humor, provokatér a současně milovník zvířat. Dílo: Trampoty pana Tenkráta Průvodčí cizinců a jiné satiry z cesty i z domova Můj obchod se psi a jiné humoresky Dva tucty povídek Tři muži se žralokem Mírová konference Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Venkovská próza: Základní rysy – venkov je zobrazován již bez tradiční odyličnosti, i zde se projevují společenské a hospodářské proměny (např. industrializace, tvrdé a nemilosrdné tržní stavy počátku století, zbídačování obyvatelstva).
Demokratický proud: Eduard Bass (1888 - 1946) Novinář, publicista, reportér, humorista. Vlastním jménem Emil Schmidt. Narodil se v Praze, zajímal se o její historii. Byl ředitelem v pražských kabaretech Rokoko a Červená sedma. Byl šéfredaktorem Lidových novin. Dílo: Klapzubova jedenáctka - příběh jedenácti synů chudého českého chalupníka, kteří vytvořili světově proslulé fotbalové mužstvo. Je zde vyzdvihována cílevědomost a smysl pro čest. V roce 1938 zfilmováno. Cirkus Humberto – rozsáhlá románová kronika líčící osudy několika cirkusových dynastií. Hlavní postavou je Václav Karas, syn jihočeského zedníka. Otec si najde práci v cirkuse Humberto. Syn se pohybuje v prostředí cirkusu a naučí se několik cirkusových profesí. Stane se úspěšným, ožení se s dcerou ředitele cirkusu, přebírá vedení cirkusu. S ním prožívá doba slávy i úpadku. Je nucen cirkus prodat, ale stane se ředitelem pražského varieté, které přivede mezi nejlepší podniky svého druhu. Lidé z maringotek – deset příběhů z cirkusového prostředí, které vypráví deset artistů. Vzdává úctu těžké práci lidem z cirkusu. Karel Poláček (1892 - 1944) Prozaik, kritik, humorista a novinář. Narodil se v Rychnově v židovské rodině. Vystudoval gymnázium, pracoval v satirickém časopise Nebojsa a Literárních novinách. Psal soudničky a sloupky. V redakci Lidovek pracoval až do roku 1939, kdy musel z rasových důvodů odejít. Stal se zaměstnancem Rady židovských starších. Objížděl židovské knihovny a pořizoval soupis knižních fondů. Roku 1943 odchází do transportu, a roku 1944 umírá v plynové komoře v Osvětimi. Dílo: Bylo nás pět – o autorově dětství v Rychnově nad Kněžnou. ICH forma, originální jazyk vede ke slovní komice. Spojuje různé vrstvy slovní zásoby. Spisovná čeština, hovorové a nářeční výrazy. Muži v ofsajdu – román o fotbalových fanoušcích Slavie a Viktorky Žižkov. Zná výtečně psychologii klubových přívrženců a projevy jejich vášnivého zaujetí pro věc jejich klubu. Okresní město – satira. Ostrá kritika maloměšťáckého života. Lenost, nuda, strnulost vytváří podhoubí pro totalitní režim. Hostinec U kamenného stolu – humoristická próza o životě ve vesnických lázních a letních hostech.
Karel Čapek (1890-1938) Narodil se v Malých Svatoňovicích. Vystudoval filozofii v Praze, v Německu a ve Francii. Získal doktorát. Od roku 1917 byl redaktorem v Národních listech. Od roku 1921 v Lidových novinách, kde byl také šéfredaktorem až do své smrti. Na jeho politický profil měly vliv blízké vztahy s T. G. Masarykem, stal se oficiálním spisovatel Hradu. Ve 30. letech se stal jedním z předních obhájců demokratických svobod proti fašismu. Na podzim 1938 pronásledován fašisty podlehl vyčerpáním, dostal zápal plic a o Vánocích zemřel. Psal výlučně prózu, významná však byla i jeho překladatelská činnost (moderní francouzští básníci). Dílo: Továrna na absolutno – utopický román o zvláštních karburátorech kolem nichž se při spalování atomu uhlí utváří absolutno. To je jakýsi zvláštní druh Boha. Vznikají tak náboženské války a lidstvu opět hrozí zánik. Život na Zemi nakonec zachrání savojský poručík, který karburátor zničí. Krakatit - román, v němž vynález třaskaviny způsobí ohrožení lidstva, protože světové mocnosti se snaží zajistit výrobu pouze pro sebe. Vynálezce inženýr Prokop dospěje k názoru, že pro lidstvo nemá smysl vynalézat velké věci, protože vždy hrozí jejich zneužití. Povídky z jedné a druhé kapsy - humanisticky laděné povídky inspirované detektivními příběhy anglického spisovatele Chesterona z nichž je patrná Čapková láska k člověku, k jeho chybám a nedostatkům. Hordubal - román, 1.část volné trilogie v nichž si Čapek znovu klade otázku „Co je pravda?“ Objevuje pluralitu lidské společnosti, osobnosti, tvrdí, že pravé motivy lidského jednání není možné odhalit. Karpatský horal Hordubal se po 8 letech vrací z Ameriky, kam odjel, aby vydělal peníze. Jeho žena zatím vybudovala statek, ale zapletla se s čeledínem. Hordubal prožívá smutek a posléze jej manželka s čeledínem zavraždí. Během vyšetřování ukáže obtížnost poznání pravdy a Hordubalova podoba se rozplývá. Povětroň - druhý díl trilogie, 3 povídky, které mapují životní osudy neznámého muže, jenž ztroskotal se svým letedlem a umítá v nemocnici. O rekonstrukci jeho příběhu se snaží jeptiška, jasnovidec a básník. Obyčejný život - 3. část rekapituluje život nenápadného úředníka. Hlavní postava zde objevuje složitost svého zdánlivě nenápadného života a v sobě samém nalézá několik rozporuplných osobností (kariérista, básník, romantik, přízemní pedant). Válka s Mloky – (1936) Utopistický román, který má konkrétní cíl i smysl. Je to kritika německého fašismu. Úsilí o světovládu je symbolizováno rozšířením zdánlivě neškodných Mloků, kteří postupně vybijí lidstvo. Čapkův postoj klíčeným událostem je satirický, po stránce výrazové se uplatňuje parodie. Loupežník - první samostatné drama, které zpracovává příběh otce,j enž brání svou mladší dceru před zklamáním z lásky.
RUR - mezinárodně proslavené drama(Robot-nové slovo). Rossova továrna chrlí nové a nové roboty, které lidé začínají zneužívat nejen pro usnadnění práce, ale i k válkám. Roboti se vzbouří a vybíjí lidstvo, jejich další výroba je ohrožena, neboť se ztratí návod na jejich výrobu. Život na Zemi je ohrožen, ale nakonec se ve dvou z robotů objeví cit a tím je život zachráněn. Věc Makropulós -drama z uměleckého prostředí v němž hlavní postava zpěvačka Emília Márty vlastní elixír mládí. Její otec byl alchymistou na dvoře Rudolfa II. a předal jí recept na dlouhověkost. Emília však dojde k závěru, že další prodlužování života již nemá význam a recept znovu nepoužije. Bílá nemoc – (1937) Divadelní hra, která je vybudována na protikladu fašistického diktátora jenž chce ovládnout svět a nenápadného lékaře Galéna představitele humanity. Diktátor onemocní smrtelnou nemocí a Galén, který vynalez lék proti ní je ochoten diktátora vyléčit jen za podmínky, že zanechá válečných plánů. Diktátor ze strachu před smrtí souhlasí, ale Galén je ušlapán ve chvíli, kdy spěchá diktátorovi na pomoc. Zfanatizovaný dav provolává zdar válce. Matka -(1938) Divadelní hra jejímž prostřednictvím autor poznává, že láska k člověku musí mít odvahu vzepřít se zlu a bojovat proti nelidskosti. Symbolizoval to obrazem matky, která ztratila čtyři syny a až žárlivě střeží život posledního syna. Když však nepřítel střílí z letadel malé děti, sama složí do rukou synovi pušku a říká: „Jdi!“ Tvorba pro děti: Dášenka, čili Život štěněte Devatero pohádek
Imaginativní podoba české prózy: Vladislav Vančura (1891 – 1942) Český prozaik, dramatik, dramaturg a filmový režisér, původním povoláním lékař. Narodil se v Háji u Opavy, mládí prožil v Davli, poté žil v Praze, kde maturoval. Studoval na uměleckoprůmyslové škole, poté studoval medicínu. Praxi vykonával na Zbraslavi, kde žil s lékařkou Ludmilou (napsala knihu o svém vztahu s Vančurou „20 krásných let“) - publikoval v mnoha časopisech (Červen, Kmen, Host, Panorama) - podílel se na sborníku Devětsilu - vstoupil do KSČ, ale za své názory byl vyloučen - za okupace působil v ilegálním odboji - v době heydrichiády byl zatčen a popraven – r. 1942 Základní rysy Vančurova díla: 1) Vančurův rukopis je výjimečný, lyrizoval epické příběhy, často to vedlo k oslovení dějové linie. V jeho textech se často setkáváme se slovy z 19. století, či ještě více z prózy humanistické, spojoval anarchizmy s výrazy knižními, někdy naopak s výrazy hovorovými. 2) Přejímal složité, někdy až šroubovité větné konstrukce humanistické češtiny.
3) 4)
Vančura je rodilým epikem, jenž se čtenářem komunikuje, oslovuje ho, glosuje příběhy a dovolává se cizího názoru. Ve středu pozornosti autora jsou většinou postavy, které dokážou vychutnávat život. Postavy přímočaré, nekomplikované, není v nich nic problematické.
Dílo: V 20 letech: Pekař Jan Marhoul – autor zde zachytil tragický osud zchudlého benešovského pekaře, byl to poctivý pracovitý dobrák, rozdával všem, kteří to potřebovali a byl zničen v nelidském bezcitném světě sobectvím Pole orná a válečná – z prostředí v zemědělských dělníků za 1. světové války, odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění Rozmarné léto – humoristická novela, příběh 3.přátel z plovárny v Krokových Varech, majitel Antonín Důra, Abé Roch, důstojník Hugo – obraz poklidného a radostného života, který je narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Anno Povídky Luk královny Dorotky – milostné příběhy, historický román Útěk do Budína V 30. letech: Markéta Lazarová – baladický román za doby loupeživého středověku, vystupují zde renesanční typy lidí, žijí naplno bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc: lidé jsou drsní, surový, nezkrotní, i nenávidějící, je to příběh krásné , zbožné Markéty ke zbojníku Mikulášovy, autor oslovuje krásu života a protestuje proti měšťáctví – zfilmováno režisérem Františkem Vláčilem. Za okupace: Obrazy z dějin národa českého – zachycení významu národní minulosti, dílo nebylo dokončeno, oddělané povídky nebo cykly např. novela Kosmas byly napsány pro poučení a posilu sebevědomí, monumentálním stylu a dokonalém jazyku. Pro děti: Kubula a Kuba Kubikula – o medvědáři a jeho neposlušném medvědovy Kubulovi, na kterého medvědář zavolal strašidlo Bařbuchu.
Katolická próza: Autory spojuje především neměnná a hluboká víra v boha, až jakýsi mystický vztah k zemi, stejně tak k přírodě a k naší historii. Velkým vzdorem inspirace duchovní a i po stránce jazykové je období českého Baroka, které se díky katolíkům dostává opět do popředí.
Próza levicově orientovaných spisovatelů: Byla ovlivněna ideologií komunistické strany, na přelomu 20. a 30. let někteří autoři z KSČ vystoupily poněvadž nesouhlasily s politikou linií Klementa Gottwalda. Mnozí autoři naopak svými díly jeho politiku bezvýhradně podpořili a jejich tvorba převažovala v učebnicích literatury po Únoru 1948.
Ivan Olbracht (1882 - 1952) Levicově orientovaný spisovatel, prozaik a publicista meziválečného období, vynikající vypravěč a mistr jazyka, ale i člověk, který si zachoval slušnou tvář i po roce 1948. Vlastním jménem Kamil Zeman, syn Antala Staška. Narodil se v Semilech, po studiích na gymnáziu ve Dvoře Králové a poté na vysokých školách v Praze a v Berlíně působil jako novinýř a politik. Byl redaktorem Dělnických listů a Práva.
Dílo: Obrazy se soudobého Ruska, Zamřížované zrcadlo – tyto sbírky napsal při svém pobytu v Rusku v roce 1920 Tvorba předválečná a v 20. letech: O zlých samotářích – povídka o lidech, kteří bojují proti nespravedlnosti a kteří touží po svobodě. Žalář nejtemnější – povídka o chorobné žárlivosti slepce, který neustále pronásleduje svou manželku, o které si myslí, že je mu nevěrná. Podivné přátelství herce Jesenia – konfrontace dvou herců – Jan Veselí x Jan Jesenius kontrast romantické a realistické konstrukce Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, období revolučního dělnického hnutí, tento příběh byl v minulosti v Olbrachtově tvorbě výrazně přeceňovaný a zneužívaný jako příklad socialistické prózy. 30. léta: Země beze jména – zachycení života v Podkarpatské Rusi Nikola Šuhaj loupežník – baladický román o životě lidí z konce 1. světové války ve vesničce Koločava na Podkarpatské Rusi. Prolínají se v něm 2 roviny příběhu. Mýtický tvoří legenda o loupežníku Nikolovi, který přepadal bohaté a chudým dával, v lidové představivosti se stává nezranitelným, nadlidsky silným. Reálný líčí pronásledování vojenského zběha, jak se skrýval v lesích, jak nakonec zahynul sekyrami svých přátel, kteří ho zradili. Lidé ho měli rádi a říkalo se o něm, že má zelenou větvičku, která odklání četnické kulky. Ztělesnil touhu lidí po svobodě a spravedlnosti, je těsně spojen z rodným krajem, v příběhu poznáme těžký život lidí v zaostalém kraji, zvyky i pověrčivost tamních lidí. Poutavý příběh podtrhuje i líčení krásy přírody, milostný vztah Nikoly a krásné Eržiky a mistrná psychologie postav. Když shromažďoval materiály k tomuto románu, žil ve vesnici Kolčavě, tamní lidé i krajina mu neobyčejně přirostli k srdci a často se sem vracel, věnoval jim svá díla z 30. let. Golet v údolí – nejznámější je soubor tří povídek o světě židovského obyvatelstva (O smutných očích Anny Karadžičové – mladá dívka se vzepře náboženským a společenským tradicím, když se zamiluje, odchází za prací do Ostravy). Golet = židovská osada, o neobyčejně svérázném a osobitém životě ortodoxních Židů. Pro mládež: Biblické příběhy – převyprávění starého zákona O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách – přepis staroindických bajek Ze starých letopisů – vyprávějí o české minulosti
Psychologická próza: Česká psychologická próza mezi válkami se může směle řadit k tomu nejlepšímu, co meziválečné období v literatuře přineslo. Silné umělecké individuality zde zanechaly díla, jež i dnes vzbuzují eminentní čtenářský zájem. Sondy do duší lidí, kteří jsou nějakým způsobem buď amorální, nemilosrdní, nešťastní či šíří kolem sebe zlo, neztrácejí na přitažlivosti a jsou nadčasovostí dodávají českému písemnictví nový rozměr. Václav Řezač (1801 – 1956) - vl. jménem Václav Voňavka, vystudoval reálku v Praze, kde také žil, pracoval jako úředník statistického úřadu, během války redaktorem Lidových novin, po válce redaktorem Práce. Kariéru završil ředitelským místem v nakladatelství Čs. Spisovatel, kde z pozice své funkce rozhodoval o mnohých kulturních čistkách 50. let.
Dílo: Kluci, hurá za ním Poplach v Kovářské uličce Svědek Černé světlo – psychologický román, v němž je ústřední postavou mladík Karel Kukla, slaboch jenž je pocitem méněcennosti hnán ke zlu. V dětství byl svědkem scény, kdy obyvatelé domu v čele s hromotluckým řezníkem pronásledují na dvoře obličejem. Kukla se zřekl, že se nikdy nesmí dostat do podobné situace, navíc ho tento zážitek zbavil navždy rovnováhy a vyvolal v něm úzkost před fyzickou silou. Protože se síly bojí, naučí se ji nahrazovat obelstíváním a pokryteckým jednáním. To se mladíku vypěstovalo v chlapectví, se přeneslo i do pozdějších let. Svým podlým a chladně kalkulovaným jednáním k blízkým sám sebe vhání do obdobné pasti jako kdysi potkana. Je symbolické, že Kukla končí jako mrzák s dřevěnou nohou.
Německy psaná literatura v českých zemích: Egon Erwin Kisch (1885 – 1948) Kisch vyznával po celý život krédo „být při tom“, což také plnil. Sám pocházel z rodiny zámožného židovského obchodníka s textilním zbožím. Po studiích pracoval (ať již byl kdekoliv) především pro německé noviny a časopisy, nejčastěji pro Prager Tagblatt. Po požáru Říšskéko sněmu byl vykázán z Berlína, kde dočasně působil, po pražském intermezzu byl v Paříži a po vypuknutí války skončil v exilu v USA. Zemřel ale opět v Praze brzy po komunistickém puči. Kisch byl v každém ohledu reportérem světové proslulosti – vysloužil si dokonce přezdívku „Zuřivý reportér“, která se také stala názvem jedné z jeho knih. Dílo: Pasák Pražská dobrodružství Zuřivý reportér Pražský pitaval Tržiště senzací Franz Kafka (1883 – 1924) – jednoznačně nejslavnější pražský spisovatel, který však byl komunistickým režimem potlačován nejen ve školách, ale i v povědomí lidí vůbec. Nebylo tomu tak jenom proto, že Kafkova tvorba se dostávala do rozporu s oficiálními požadavky na literaturu, ale nemenším důvodem se stala úmyslná nevšímavost k židovské kultuře vůbec. Narodil se roku 1883 na Starém Městě pražském. Po maturitě na gymnáziu se Kafka rozhodl studovat práva – tento studijní odbor by totiž umožňoval pracovat v soukromém sektoru (Židé nebyli v Rakousko-Uhersku přijímáni do státních úřadů). Roku 1907 nastoupil Kafka v pojišťovně, kde setrval až do svého penzionování v roce 1922. Již o pět let dříve však propukla u Kafky chrlením krve dlouho se ohlašující nemoc, a to tuberkulóza. Po úporném zápase s chorobou a po dlouhém léčebném martyriu umírá roku 1924 v rakouském léčebném ústavu. Dílo: Proces – Nedokončený román, jenž se skládá z 10 poměrně samostatných kapitol, jejich pořadí není zcela jednoznačné. V den svých 30 narozenin se Josef K., prokurista velké banky, probudí a ke svému překvapení zjistí, že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem. Začíná proces. Josef K. je zatím ponechán na svobodě a jen občas je předvolán k podivnému vyšetřování, jež se koná
na zaprášené půdě odlehlého činžáku. Josef K. zpočátku považuje žalobu (jež sám nezná) za nesmyslnou, cítí se nevinen a snaží se zlehčit svůj případ. Teprve později se snaží různými prostředky soudní řízení ovlivnit – přitom se zdá, že soud má jen tolik moci, kolik mu ji sám obžalovaný přizná. Proces, který začal tak málo vážně, zabírá stále více času a energie Josef K., rozrušuje jeho život a obžalovaný se víc a víc oddává neviditelnému soudu, až nakonec bez odporu přijímá jeho ortel. Rok po svém zahájení končí proces popravou obžalovaného, který umírá v opuštěném lomu za městem „jako pes“. Proměna – nejznámější povídka Kafky. Tato povídka je pro studenty daleko „přijatelnější“ než Proces či Zámek. Zároveň i ona je přímo vzorovým svědectvím Kafkova nazírání na svět. V Proměně se jednoho rána obchodníček Řehoř Samsa probouzí metamorfován v odporný hmyz. Celá povídka je vlastně dokumentem proměňujícího se vztahu mezi Řehořem a jeho rodinou – počátkem je šok, poté následují depresivní stavy a výsledkem je narůstající brutalita. Řehoř sám vycítí vážnost situace a dobrovolně končí svůj život. Umírá aniž by cokoliv podnikl proti, aniž by vzdoroval…
