11. ZÁŘÍ
Dnes se konala první dílnička v letošním školním roce. Protože si každý přivezl z dovolených velké množství fotek a řadu suvenýrů, tvořili jsme 2 typy rámečků na fotografie. Na první typ jsme využili křídy a prsty a pod rukama nám tak vznikaly různobarevné květy, takže fotografie vypadaly, jako by byly rozházené po letní louce. Pro druhý typ rámečků jsme použili mušle přivezené z dovolených od moře, rámečky jsme dozdobili i hvězdicemi vystřiženými z papíru. Děti také vyprávěly a psaly o svých prázdninách, o tom, co zajímavého zažily.
O prázdninách jsme byly se ségrou, co chodí na gympl, u moře v Chorvatsku v městečku Gradac. Potápěly jsme se, plavaly i v hloubce, jezdily s našima na výlety. Viděli jsme Dubrovník, jeli jsme trajektem do Trpanje, kde jsme se patlali nějakým zdravým, ale smradlavým blátem. Všichni v Chorvatsku obdivovali našeho pejska, malého krysaříka, kterému říkáme Mia. Mia se koupala s námi, běhala po pláţi a očuchávala lidi. Nechala se od cizích klidně drbat za ušima. Jinak jsme o prázdninách byly doma, pomáhaly jsme taťkovi v hospodářství, jezdily na kolech a hodně četly. Prázdniny byly fajn.
Náš taťka měl o prázdninách nemocnou nohu. Nemohl s námi nikam jet, tak jsme byli doma, ale nevadilo nám to, protoţe jsme dostali za vysvědčení bazén, a kdyţ bylo pěkně, tak jsme se v něm pořád koupali. S mamkou jsme jeli sami do Alp. Bylo to moc hezký, hodně jsme toho viděli. A taky jsme byli na příměstském táboře s výukou angličtiny.
O prázdninách jsem byla u babičky. Taky jsem pomáhala tetě starat se o dvojčata, to bylo moc fajn. Potom jsem byla na táboře a na týden jsme letěli s rodiči do Bulharska. Moře bylo krásně teplé, sem tam v něm byly maličké medúzy. Chutnaly mně i opečené maličké rybičky, které tam všude prodávali. Přivezla jsem si i pár kamínků a mušlí na památku.
1. NÁSTĚNKA
Paní vychovatelka zařídila v Levných knihách v Rychnově výstavu prací našich dětí. V letošním školním roce jsme připravili 1.nástěnku s informacemi o škole při nemocnici, se zarámovanými fotografiemi, s obrázky, s výrobky ze slaného těsta a s dalšími výrobky.
18. ZÁŘÍ
Dnes jsme tvořili obrázky pro paní doktorky, které by měly rády vyzdobený dětskými kresbami svůj lékařský pokoj. Děti mohly malovat, cokoli je napadlo, co mají rády, čím by udělaly radost těm, kteří o ně pečují. A tak děti tvořily obrázky se sluníčkem, s květinami za oknem, s liškou, medvídkem Pú, s delfínem…K malování použily pastelky, tužku, křídy, ale i vodové barvy. Obrázky vystřihovaly i lepily. A ještě měly odpovědět na otázku, čím by jednou chtěly být. Chtěl bych pracovat s počítačema, moc mě to baví. Já ještě nevím, ale ráda zpívám, tak bych moţná byla ráda zpěvačkou nebo herečkou. Asi půjdu na jazykové gymnázium. Je v Hradci Králové a chodí tam sestra – učí se anglicky a německy, taky studuje ruštinu a chtěla by i španělštinu. Chtěl bych jezdit s náklaďákem jako táta. Nejlíp do ciziny. Já bych ráda pracovala se zvířátky, tak asi veterinářkou.
25. ZÁŘÍ
Začal podzim. Listí pomalu opadává, úroda jablek a hrušek je skoro sklizená. Ptáci již odlétli do teplých krajin, některá zvířátka se připravují na zimní spánek. Shromažďují si zásoby, chystají svoje pelíšky. A jedním takovým zvířetem je i ježek západní. Proto jsme dnešní dílničku věnovali ježkům. Povídali jsme si o nich, vyhledávali informace v encyklopedii a samozřejmě jsme i tvořili obrázky s tímto pichlavým tvorečkem. Nejprve jsme položili pod papír list spadlý ze stromu a takovou speciální trojhrannou voskovkou jsme po papíru přejížděli. Když se objevila kresba listu, vzali jsme si jinou barvu voskovky a na jiném místě jsme nakreslili další obrys listu. Těch listů jsme na papír udělali hned několik. Pak jsme vybarvili 2 malé ježky, které jsme měli nakopírované na kancelářském papíru, vystřihli je a nalepili na papír s listy. Ten jsme pak nalepili na větší čtvrtku a ze zmačkaných kousků papíru, popř. ze šípků, jsme udělali rámeček. Obrázek jsme pak dozdobili šiškami a větvičkami. A bylo hotovo.
2. ŘÍJNA
Dešťové kapičky , dostaly noţičky, ťapity, ťapity, ťap, běţely po plechu, dělaly neplechu, ťapity, ťapity, ťapity, ťap.
Na podzim často prší. Proto jsme s dětmi při dnešní dílničce tvořily deštníky. Zároveň jsme si povídaly o podzimu, o počasí, o zvířátkách, o oblékání i nemocech. Také jsme procvičovaly na slova úvodní básničky naše prsty a četly jsme z knížek básně o podzimu. Kdyţ prší (J.Ţáček) Kdyţ prší, kvetou paraplíčka. Kdyţ prší voda do ticha, poslouchej déšť a zavři víčka. Kdyţ prší, kvetou paraplíčka a kaţdé někam pospíchá.
6. ŘÍJNA Od začátku října se bude jednou týdně odpoledne konat kroužek malování a vyrábění, který povede paní učitelka.
Naše první vyrábění bylo plné barev a plné dobrot. Paní učitelka přinesla do nemocnice jablko, hrušku a hroznové víno a my jsme dostali kousek na ochutnání. Pak jsme si povídali i o podzimních plodech z našich zahrádek – o jablíčkách, hruškách, švestkách, ale i o dýních a hroznovém víně. Říkali jsme si, co s těmito plody děláme, jak je naše maminky a babičky zpracovávají. Také jsme si povídali o houbách, o těch, které známe, a i o těch, které sbíráme. Prohlíželi jsme si atlas hub a mluvili jsme o našich zkušenostech z lesa, protože jsme všichni byli letos na houbách. Vždyť jich bylo všude moc a moc. Jen v nemocnici žádné houby nejsou, a proto jsme pro naše dětské oddělení houby a jiné plody vyrobili aspoň z papíru. Moje mamka dělá moc dobrý štrúdl a také výborné knedlíky se švestkama i s jablíčky. Babička dělá i povidla a zavařuje kompoty. No a na houbách jsme letos byli asi 5x. Nebaví mě je čistit, ale mám je rád. Měli jsme skvělou bramboračku, řízky z bedel i nějakou houbovou omáčku. Kdyţ se řeknou jablka, napadne mě babiččin štrúdl voňavý po skořici. K tomu piju ráda pečený čaj – mňam. Švestky máme kompotované, hrušky nemáme, z dýně se u nás vaří polévka s kysanou smetanou, a kdyţ je Halloween, tak ji vydlabáváme a zdobíme a dáváme si ji ke dveřím. Kaţdý večer v ní zapálíme svíčku. Taky mám ráda ořechy, ale houby nemusím, i kdyţ je náš taťka chodí rád sbírat. Mám ráda jabka, hrušky, hroznové víno, ořechy i švestky. Houby miluje naše mamka, Má ráda smaţenici i houbové polívky. No a dýni jen zdobíme, tu nejíme.
9. ŘÍJNA
Dnes jsme si četli pohádku o Křemílkovi s Vochomůrkou. A protože je knížka o nich plná zajímavých ilustrací, pokusili jsme se i my o vytvoření obrázku s těmito dvěma mužíčky. Nejprve jsme položili pod tenký papír list spadlý ze stromu a takovou speciální trojhrannou voskovkou jsme po papíru přejížděli. Když se objevila kresba listu, vzali jsme si nůžky a lísteček jsme vystřihli. Každý z nás těch lístků udělal několik, aby každý měl jinou barvu, a obrázek, který jsme tvořili, byl hezky barevný – tak jako je barevný podzim. Pak jsme si vzali čtvrtku, pomalovali ji vodovou barvou a nechali uschnout. Zatím jsme dobarvili obrázek Křemílka a Vochomůrky a vystřihli ho. Když byla čtvrtka suchá, nalepili jsme na ni listy a postavičky mužíčků z pařezové chaloupky.
15. ŘÍJNA
Dnešní odpoledne bylo věnováno výrobě bambulek a bambulí různých velikostí a barev. Ze čtvrtky jsme vystřihli 2 kolečka a kolem nich jsme omotávali vlnu. Tu jsme pak prostřihli a svázali, kolečka oddělali a měli jsme hotovou bambulku. Paní učitelka nám řekla, co můžeme z bambulek udělat. Můžeme je přišít na čepici, ale i na kanavu a vyrobit si tak bambulkový kobereček. Také z nich můžeme tvořit různá zvířátka – např. ptáčka (tomu vystřihneme z papíru křídla, zobák, ocásek a oči), kuřátko (z papíru pro něj vytvoříme hřebínek, zobáček, oči a maličká křidýlka), kočičku (2 bambule – jednu větší, druhou menší – svážeme, přiděláme ocásek, uši, fousky, oči a kočička je na světě)… Bambulkování mělo u dětí velký úspěch. Některé si dokonce nechaly od rodičů přivézt z domu zbytky vln a bambulkovaly a bambulkovaly. Nemocniční pokoj se tak proměnil na dílnu. A dokonce i paní doktorky dostaly za starost o děti bambuli na památku.
16. ŘÍJNA
Dnes děti tvořily spolu s paní vychovatelkou draky. Dělaly je ze čtvrtky, kterou pokreslily vodovou barvou, vystřihly z ní draka, dotvořily obličej, pak připevnily ocas a pomocí tavné pistole přilepily mašle naskládané jako harmoniky z barevného papíru. Druhým výrobkem byla koláž. Velký papír se vybarvil barvami, pak se na něj přilepili draci udělaní z novinového papíru. Celý výrobek se dotvořil tuší. Paní učitelka zase vyprávěla dětem pohádku O Bajajovi, kde také vystupují draci, a pak ji (podle obrázků) nechala dětem převyprávět. Také s nimi četla kapitolu Jak Rumcajs utopil draka z knížky V.Čtvrtka o loupežníku Rumcajsovi.
20. ŘÍJNA
Dnes jsme vyráběly koule z papírových květů. Každá žákyně si připravila 12 barevných papírů, rozměřila je, vystřihla čtverečky a s pomocí paní učitelky skládala lístky. Těch poskládaných lístečků muselo být na každou kouli 72. Lístečky se pomocí tavné pistole slepily v květy a oněch 12 květů se spojilo v jednu velkou kouli. Ke kouli se připevnil střapec a šňůrka. A výrobek, který si děti prý pověsí doma v pokoji, byl na světě.
3. NÁSTĚNKA
Paní vychovatelka zařídila v Levných knihách v Rychnově výstavu prací našich dětí. V tomto školním roce jsme připravili jiţ 2.nástěnku s informacemi o škole při nemocnici a s výrobky dětí na téma podzim.
23. ŘÍJNA
Tématem dnešní dílničky byl les. Děti tvořily 4 výukové listy. Pracovaly s encyklopedií, s internetem, hledaly obrázky jehličnatých stromů, dělaly výpisky, přepisovaly texty, stříhaly, lepily, vybarvovaly… Vznikly tak listy s informacemi o modřínu, borovici, jedli i smrku. Když bylo hotovo, přikládali jsme k jednotlivým listům větvičky a šišky. Nejprve jsme pracovali podle obrázků, po chvíli jsme výukové listy odložili a zkusili sami určit, zda je větvička, popř.šiška z borovice, smrku, jedle nebo modřínu (ten se dal v tomto ročním období velmi snadno poznat).
30. ŘÍJNA
Dnešní dopoledne bylo věnováno anglosaskému svátku, který se slaví 31.října, Halloweenu. Povídali jsme si o něm, o zvycích i příšerách, které jsou s Halloweenem spjaty (a musím přiznat, že děti jsou z hodin angličtiny o tomto svátku informované víc než my dospělí). Také jsme si povídali o našich zvycích, o tom, jak se u nás slaví Dušičky. S paní vychovatelkou děti vyráběly dýně z papíru a sledovaly vydlabávání a vyřezávání dýně opravdové. Také se podívaly na soubor stažený z internetu (ze Streamu) o tom, jak se dají zdobit dýně, a prohlédly si fotky dýní uveřejněných na netu. My slavíme Halloween ve škole při hodině angličtiny. Přineseme si masky a kostýmy a uděláme si takovou malou halloweenskou párty. Před domem máme vydlabané dýně, Škoda, ţe se tak rychle zkazí, protoţe je to hezký, kdyţ večer svítí. No a Dušičky slavíme tak, ţe jezdíme po hřbitovech a zapalujeme svíčky. A zdobíme hroby. My ve škole děláme masky a kreslíme dýně. Ale párty nemáme. Po hřbitovech taky jezdíme. A doma ţádnou výzdobu nemáme. Aţ o Vánocích. S rodiči jezdíme po hřbitovech. Zapalujeme svíčky babičce a dědovi, i druhému dědečkovi, i prastrejdovi. A vţdycky se stavíme u příbuzných. Naše babička (i prateta) má pro nás vţdy něco dobrého, tak se tam rádi stavíme. Jen mě někdy štvou naši, jak se s kaţdým na tom hřbitově vybavují. A na Halloweenu jsou fajn ty dýně, jak svítí. Vţdycky jich několik máme u školy. Jinak ve škole si o Halloweenu povídáme, ale doma ho neslavíme. My jsme letos chtěli s bráchou udělat párty pro kamarády a kamarádky, ale nedopadne to, jsem v nemocnici, tak moţná příští týden. Naši kupují věnce a svíčky a jezdí po hrobech. Znám básničku: Stalo se to v Podivíně, k dýňovi se pěkná dýně jednou v máji přikulila a hned z toho svatba byla. A dál uţ nevím.
30. ŘÍJNA
Protože byly prázdniny, tak jsme odpoledne měli další, i když kratší vyrábění. Tvořili jsme papírové hlavičky. Na připravené tváře jsme udělali vlasy z vlny a nakreslili oči, nos a pusu. A opakovali jsme si angličtinu (docela se to hodilo k dnešní dílničce, kdy jsme si hodně povídali o Anglii a Halloweenu), protože jsme anglicky pojmenovávali části lidského těla. Paní učitelka dětem také říkala, jaká slovíčka má pro tu kterou část těla němčina a ruština, některá ruská slova napsala na papír.
4. LISTOPADU
Tématem dnešního dne byla lesní zvířata. Děti tvořily 4 výukové listy. Pracovaly s encyklopedií, s internetem, hledaly obrázky zvířat a jejich stop, dělaly výpisky, přepisovaly texty, stříhaly, lepily, vybarvovaly… Vznikly tak listy s informacemi o mravencích lesních, o jelenech, srncích a bažantech. Také jsme si povídali o myslivcích, o tom, jak se starají o zvěř v zimě, o lovech a honech, o přírodě.
5. LISTOPADU
Dnes jsme dělali s paní vychovatelkou koláž na téma podzim. Pracovali jsme s papírem, barvami a nůžkami. Nejprve jsme si vystřihli ze čtvrtek jablíčka, červíky a ježky. Ty jsme pak pomocí houbičky vybarvili. Pak jsme je nalepili na velký, barvami a tuší krásně dotvořený papír. A koláž byla na světě. S paní učitelkou jsme si četli básničky o podzimu, ukázku z knihy B.Němcové Babička a prohlíželi si knížky s ilustracemi J.Lady a odpovídali na otázku Co tě napadne, když se řekne podzim. Podzim? Škola, opadané listí, zamračené, deštivé počasí, vítr, draci, tma. Na podzim se všechno sklízí, zvířata se připravují k zimnímu spánku, jsou u nás hony. Podzim mám taky spojený s ohněm, často totiţ zapalujeme v krbu, aby bylo teplo, a taky rozsvěcujeme svíčky, vţdyť je brzy tma. Jinak často prší, chodíme teple oblíkaní. A jsou taneční. Podzim je hezky barevný, plný listí. Kdyţ jsem šla do nemocnice, viděla jsem malého chlapečka, tak rok, moţná rok a půl, jak běhal v listí, jak si s ním hrál, vyhazoval ho do vzduchu, kopal do něj, jak byl šťastnej. Sklízí se brambory, prší, je chladno a brzy je tma. Na podzim je brzy tma, je zima, fouká, a tak jsou lidi často ospalí, unavení a nemocní. Jako já.
10. LISTOPADU
Dnes si paní učitelka povídala s dětmi o znaku města Rychnov nad Kněžnou. Nejprve jsme hádaly, jaký znak může Rychnov mít. Vyloučily jsme znak se lvem (ten je našeho státu) i s plaménkovou orlicí (o něm jsme se dozvěděly, že patřil dynastii Přemyslovců), líbil se nám erb s kancem a orlicí (ten používá město Žamberk, které leží na Divoké Orlici) i s jelenem a dívkou v modrých šatech. Teď už víme, že na rychnovském znaku je právě tato krásná panna na jelenu. Pak jsme společně četly tuto místní pověst. Dozvěděly jsme se i o tom, že má několik variant. A tu nejznámější jsme pak zkoušely převyprávět podle obrázků, které nám paní učitelka připravila. No a na závěr jsme dostaly nakopírovaný znak Rychnova a technikou mozaiky jsme ho dotvořily. Byla to náročná práce.
18. LISTOPADU
Protože je listopad a brzy se stmívá (a také se blíží advent), v mnoha rodinách zapalují lidé svíčky. My v nemocnici svíčky zapalovat nemůžeme, hlásič požáru by mohl spustit poplach a my bychom tak mohli zburcovat rychnovský hasičský sbor k nějaké bezdůvodné záchranné akci. Přesto jsme si vyrobili na zkoušku pár svícínků z papíru. Tvrdý papír jsme nastříhali na proužky, které jsme pak k sobě slepili tavnou pistolí do požadovaného tvaru. Svícínky jsme potom dozdobili. K tomu jsme použili přírodniny, vystříhané hvězdičky, mašle, penízky. A bylo hotovo. Paní učitelka pak naše výrobky vyfotila, upozornila nás, že svícny jsou pouze na ozdobu (vždyť papír krásně hoří), a pak spěchala na tým na Kolowratskou.
20. LISTOPADU
Dnes jsme se začali připravovat na advent a na vánoční dobu. A protože bylo málo dětí a ty, které na oddělení byly, nemohly vyrábět (byly po operaci, popř. se na ni chystaly), neříkali jsme si nic o adventu, ani o Vánocích a jen jsme vyráběli. Vyrobily se hvězdy z papíru, mrak s vločkami a kapr – tedy symboly adventu a Vánoc. A co nás ještě do Vánoc v dílničkách čeká? Je toho opravdu hodně. Zkusíme si udělat adventní věnec, něco k Mikuláši, vánoční gratulaci i betlém. Taky si určitě pustíme koledy, možná si i smlsneme na něčem dobrém. A určitě si budeme povídat o vánočních zvycích a tradicích, které v našich rodinách dodržujeme, ale i o oslavě Vánoc v jiných částech světa.
22. LISTOPADU
Dnes (i když je sobota) jsme se vypravily do Hradce Králové na XVI. pediatrické dny. Tento kongres se pořádá každoročně a je určen lékařům - pediatrům, dětským sestrám i učitelkám škol při nemocnici. Do našeho krajského města jsme dojely před devátou hodinou, zaregistrovaly jsme se, popovídaly si se známými a pak přešly do malého přednáškového sálu, kde byl připraven program pro naši učitelskou sekci. Nejprve jsme vyslechly odborné lékařské přednášky o cystické fibróze (MUDr. Hubert Vaníček) a o Crohnově nemoci (MUDr. Miroslava Králová), pak vystoupil vysokoškolský pedagog prof. MUDr. Jiří Mareš se statistickými údaji o školách při zdravotnických zařízeních a o délce hospitalizace dětí a mládeže v naší republice. Dále nás seznámila paní Vanda Hájková, členka somatopedické společnosti, se vzdělávacími projekty pořádanými touto společností nejen pro členy, ale i širokou laickou veřejnost. Po prezentaci ZŠ a MŠ při fakultní nemocnici v Hradci Králové, která v letošním roce (1. prosince) oslaví šedesát let od svého založení, se rozvinula diskuze o problémech, s nimiž se musí vypořádat učitelé škol při nemocnicích. Po ukončení debaty jsme se rozloučily s organizátory našeho učitelského setkání a po dobrém pozdním obědě jsme se plné zážitků vydaly domů. A na závěr pár slov přednosty Dětské kliniky, prof. MUDr. Milana Bayera, CSc. …je občas nemocné dítě hospitalizovat. Je to pro něj vţdy těţké. Místo důvěrně známých zákoutí domova se ocitá v neznámém prostředí, s tělesnými obtíţemi, které nemoc přinesla, a se strachem, co se bude dít. Školní děti nemají nárok na doprovod a musí na čas opustit své rodiče a sourozence. Lékaři i sestry jsou sice hodní a laskaví, ale při vyšetřeních a léčebných zákrocích se někdy, ač neradi, stávají zdrojem nepříjemných záţitků. Dětská duše je křehká, tápe a potřebuje neustále oporu někoho, kdo ji utěší a zabaví. A pak přijde paní učitelka. Zejména v prvních školních letech bývá ohromnou autoritou. Všechno ví, se vším si poradí a na ţebříčku významu se leckdy blíţí rodičům. Kdyţ se objeví u nemocničního lůţka, znamená to vţdycky nějakou zajímavou činnost, která určitě nebude spojená s podáváním léků, odběry či vyšetřováním. A v tom je jistota. Její přítomnost však nemusí znamenat jen učení. Někdy jsou to hry nebo zajímavé povídání. A dojde-li na češtinu nebo matematiku, má dítě paní učitelku celou jen pro sebe. Látku dostane vysvětlenou podle svých schopností. Nic mu neuteče, pokud je pomalejší, ani nedostane prostor pro zlobení, kdyţ chápe hodně rychle. Škola v nemocnici má přitom mnohem širší úlohu neţ jinde. Pedagog kromě předávání vědomostí současně nahrazuje trochu rodiče, trochu kamarády a dává na chvíli zapomenout na útrapy s nemocí spojené.
25. LISTOPADU
Dnes jsme vyráběli adventní věnce. A protože jsme v nemocnici, snažili jsme se vyhnout klasickým věncům z přírodního materiálu a zkoušeli jsme vytvořit něco netradičního, neobvyklého. Velkou inspirací pro všechny, kteří mají chuť vyzkoušet něco jiného, mohou být internetové stránky Moniky Brýdové i její facebook. A tak můžeme vyrábět věnce z bambulek, z drobných vánočních ozdob, z kousků látek, z popcornu, ale i z ruliček toaletního papíru. A to jsme zkusili i my. Jinak jsme si při vyrábění povídali s paní učitelkou o adventu a předvánočním období i o zvycích, které v našich rodinách dodržujeme. Advent, to je doba čekání na příchod Jeţíše, doba 4 týdnů před Vánocemi. Kaţdou neděli zapalujeme jednu novou svíčku – první neděli hoří jen jedna, na druhou neděli uţ dvě, třetí neděli svítí tři, no a poslední neděli září všechny. No a to jsou Vánoce opravdu za dveřmi. Jinak k adventním zvykům patří i trhání třešňových větviček na sv. Barboru, 5.prosinec s čerty, anděly i Mikulášem, pečení cukroví, roráty, úklid, koledy, vánoční písničky… My dáváme na stůl věnec se čtyřmi svíčkami a kaţdou neděli jednu zapálíme. Jinak máme adventní kalendář a z něho si vylupujeme kaţdý den čokoládky. Taky pečeme cukroví, mamka víc uklízí, chodí Mikuláš, trhají se barborky. A to je asi všechno. My zapalujeme svíčky na adventním věnci, zdobíme dům a pečeme cukroví. My vyrábíme věnce. V kuchyni na stole máme klasický věnec z větviček se čtyřmi svíčkami, další věnec máme na vchodových dveřích. Taky zdobíme dům, máme spoustu světýlek, větví, ozdob. Na zahradě nám svítí stromeček. Taky pečeme cukroví, trháme barborky a chodí k nám Mikuláš s andělem a čerty.
27. LISTOPADU
Dnes jsme se vydaly do Základní školy při Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Přivítala nás zde paní ředitelka Kovandová. Seznámila nás s moderní technikou, kterou při výuce v nemocnici používají, s programy, podle kterých nemocní pracují, s projekty, které pro děti organizují, i s personálním obsazením školy. Dozvěděly jsme se i informace týkající se doby hospitalizace a počtu pacientů. Také jsme se podívaly na dětské chirurgické oddělení, kde jsme viděly nemocničního klauna, jak seznamoval malého chlapečka s lehátkem, které ho poveze na operaci. Klučina s klaunem kontrolovali kolečka, doplňovali /samozřejmě jako/ pohonné hmoty, vymýšleli trasu, kudy nemocniční lehátko pojede na sál. Všem se nám tato instruktáž líbila, všichni jsme byli spokojení. A hlavně ten malý kluk. A to je to nejdůležitější.
1. PROSINCE
Dnes jsme vytvářeli vánoční přání. Každý z nás se pokusil navrhnout text do vánoční gratulace, text pro sms zprávu a podobu vánoční gratulace. Vytvořili jsme různé návrhy – noční krajinu, vánoční stromek zdobený různobarevnými hvězdičkami a vločkami, andělíčka, betlémek, zvoneček… Nakonec jsme si zvolili konečnou podobu přání. Je to noční krajina vytvořená technikou modrotisku s textem jedné vánoční mše.
4. PROSINCE
Zítra bude 5.prosinec, kdy chodí čert s Mikulášem a andělem a rozdávají dětem drobné dárky. My jsme si s paní učitelkou o tomto svátku povídali, mluvili jsme o osobě sv.Mikuláše i o tom, jak jsme svátek prožívali my jako malé děti. Taky jsme zkoušeli hrát na kytaru a varhany, opakovali jsme si mikulášské básničky i písničky a s paní vychovatelkou jsme vyráběli obrázky. K nám uţ Mikuláš nechodí, jsme velké, ale dřív byl u nás kaţdý rok. Dost jsme se bály, schovávaly jsme se do náruče taťkovi, protoţe jsme měli pocit, ţe nás ochrání, ţe nás nikomu nedá. Já byla ráda, ţe k nám Mikuláš nikdy nepřišel. Bála jsem se, stačilo, aby někde na ulici bylo slyšet jeho zvonění a strachy jsem skoro omdlívala. My jsme se vţdy účastnili akcí pořádaných Déčkem. Vloni jsme byli taky v Opočně. A asi před dvěma lety v Rokytnici, tam to taky bylo moc hezký. K nám Mikuláš s čertem a andělem chodil vţdycky. S bráchou jsme museli říct vţdy nějakou básničku nebo zazpívat písničku. Dostali jsme za to ovoce a dobrůtky.
4. PROSINCE
Odpoledne byla v nemocnici mikulášská nadílka. Na naše oddělení přišel z rychnovského gymnázia sv.Mikuláš s jedním andělem a dvěma čerty. Většina dětí i personálu se sešla v jídelně, aby něco zazpívala, zarecitovala a dostala za to drobné dárečky. Paní učitelka přinesla sice kytaru a varhany, ale kytara byla poměrně rozladěná (nedokázali jsme ji bohužel naladit) a na varhany si nikdo před touto netradiční návštěvou zahrát netroufal. Přesto nás všechny návštěva potěšila a byli jsme rádi, že k nám přišla. Paní Pichertová (naše vrchní sestra) pak odvedla tuto slavnou trojici (spíše čtveřici) k dědečkům a babičkám do sousední budovy, kde sice nebyly žádné dárečky, ale možná o to větší radost.
2. NÁSTĚNKA
Během tohoto prvního adventního týdne jsme hodně vyráběli, a proto se nám podařilo vytvořit třetí nástěnku, tentokrát s vánoční tematikou.
8. PROSINCE
Dnes jsme si četly s dětmi betlémský příběh o narození Ježíše. Povídaly jsme si o jesličkách, které se v době vánoční objevují v kostelích, i o betlémech a jejich historii. Děti se dozvěděly, že první betlém je spjat se sv. Františkem z Assissi, který žil na přelomu 12.a13.století. Také jsme se zmínily o významných betlémech (např. o třebechovickém), o výstavách betlémů (i v Rychnově se každoročně koná výstava betlémů), o betlémech, které mají děti doma, popř. které vyráběly ve škole. A samozřejmě jsme si i betlém vyrobily.
11. PROSINCE Dnes děti s paní vychovatelkou vyráběly z papíru vánoční stromeček a s paní učitelkou si povídaly o Vánocích a vánočních zvycích. A jak vypadají Vánoce v některých rodinách? A co by děti k Vánocům chtěly? My na Štědrý den zdobíme stromeček, abychom pod ním našly dárky. Tatínek nám ho dá jen do stojanu a pomůţe upevnit svíčky a dál ho zdobíme my se sestrou. Pouţíváme ozdoby ze slámy a jablíčka. Rodiče dělají bramborový salát. K večeři máme nejen salát a kapra, ale i hrách maštěný sádlem. A proč hrách? Aby se nás drţely peníze. U stromečku si zazpíváme, já zahraju na klávesy nějakou koledu a pak si rozdáme dárky. Letos bych si moc přála kulmu na vlasy, abych dělala parádu. My trávíme začátek vánočních prázdnin u babičky a dědy. Pomáháme strojit stromeček, dodělávat cukroví, ale hlavně koukáme na televizi. Domů jedeme aţ 24.12.večer. Maminka nám připraví slavnostní věci, my se převlékneme a pak jdeme k vánočně vyzdobenému stolu. Máme čočkovou polévku, salát, kapra a řízky. Všichni (já, bráška, rodiče i dědové a babičky) si před večeří připijeme na zdraví, Po jídle jdeme ke stromku. My s bráchou podáváme dárky. Letos bych chtěla mobil, ale ten nedostanu. Naši mi ho chtějí koupit aţ k desátým narozeninám.
15. PROSINCE
Tento týden budou v nemocnici hlavně dílničky, ve kterých budeme vyrábět věci spojené s Vánocemi. A taky si budeme o Vánocích povídat, budeme zpívat koledy, hrát hry, dívat se na pohádky… Dnes budeme technikou modrotisku tvořit obrázky. To se potře papír inkoustem a pak se vezme zmizík a zmizíkem se vykreslí obrázky. Také budeme stříhat a tvořit vánoční hvězdy a vločky.
16. PROSINCE
Dnes jsme poslouchaly koledy. Také jsme si jich pár zazpívaly. A také jsme si povídaly o Janu Jakubu Rybovi, který napsal známou Českou mši vánoční. Dozvěděly jsme se, že to byl učitel a varhaník, působil v Rožmitále pod Tremšínem, složil asi 1300 skladeb a zemřel tragicky. Česká mše vánoční neboli Rybovka vznikla v roce 1796, ale brzy se rozšířila po celých Čechách. Byla hodně těžká, zpívala se v A dur, dnes se běžně hraje o tón níž, v G dur. Taky jsme poslouchaly její folkovou úpravu z roku 1993. A kromě poslouchání, povídání a vyrábění (dělaly jsme koule z papíru) jsme hrály hry – abalone, Tik, tak, bum, Člověče, nezlob se…
17. PROSINCE
Dnes jsme si pouštěly Vánoční příběh očima oslíka, kreslenou pohádku o oslíkovi, který byl u narození Ježíška a zachránil ho před zlým králem Herodem tím, že malého Ježíška a jeho rodiče odvezl do Egypta. No a samozřejmě jsme si povídaly o Vánocích, o oblíbených pohádkách, o tom, co o prázdninách budeme dělat. Mojí nejoblíbenější pohádkou jsou Tři oříšky pro Popelku. A jinak se budu dívat na pohádky a filmy a pojedu na návštěvu. Já mám ráda všechny pohádky. A moc se na ně těším. Já se budu dívat na telku. A taky budu sportovat. Kéţ by byl sníh. Učit se nebudu. Mojí nejoblíbenější pohádkou je Princezna ze mlejna. A budu jíst cukroví, chodit po návštěvách. Mám ráda Dešťovou vílu. Pojedeme do Prahy na balet Louskáček.
18. PROSINCE
Dnes jsme se dívaly na pohádku Tři oříšky pro Popelku, vyráběly jsme zápich soba a pak jsme dostaly návštěvu, naše vietnamské přátele, kteří přinesli na dětské oddělení vánoční dárky. Moc a moc jim děkujeme.
18. PROSINCE
Dnes je poslední školní den v tomto kalendářním roce. I dnes jsme vyráběly. Nebyl to ani zápich, ani stromeček, ani betlém, ale byl to další symbol českých Vánoc – kapr. No a pustily jsme si zase koledy a upravenou Českou mši vánoční z roku 1993, kterou zpívá Wabi Daněk, Jaromír Nohavica, Pavel Žalman Lohonka, Robert Křesťan a další.
