17.LISTOPAD 1989 strana 3. FAKTA A MÝTY O KOMUNISTICKÉ TOTALITĚ A 17. LISTOPADU strana 4. DEMOKRACIE V ČESKÉ REPUBLICE strana 8

OBSAH 17.LISTOPAD 1989

strana 3

FAKTA A MÝTY O KOMUNISTICKÉ TOTALITĚ A 17. LISTOPADU

strana 4

DEMOKRACIE V ČESKÉ REPUBLICE

strana 8

DESATERO VĚZNĚ Z KOMUNISTICKÉHO LÁGRU

strana 9

STUDENTI PÍŠÍ NOVINY BUDE VÁLKA?

strana 10

TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

strana 17

ŘEDITEL ŠKOLY BUDE VÁLKA?

strana 19

UKRAJINA

strana 22

VASJA ZABÍJÍM JE HNED

strana 24

OKÉNKO DO BUDOUCNOSTI

strana 25

PROBLÉM ISLÁMSKÉHO STÁTU

strana 32

PROČ ZABÍJEJÍ VE JMÉNU BOHA

strana 35

OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ OBCI

strana 39

2

„Možná je nejčastější pocit těch, co přispěli k pádu komunismu – měli jste pravdu, ale teď již mlčte. Jestliže moderní Německo je zemí, která dokázala svou strašnou minulost obrátit v nové impulsy, Česko touto cestou jít evidentně neumí. Minulost se zdá být jedině přítěží, nikoli výzvou, a tak se zapomnění nabízí jako logická cesta k vyrovnání se s temnými dějinami. Bohužel. Režim, který smetla sametová revoluce, byl veskrze špatný, byl zločinný, máme na to dokonce zákony, ale v praxi před těmito dějinami jen utíkáme. Postoj k minulosti není ovšem otázkou věku nebo stranické příslušnosti. Odvahy možná ano. Stejně jako tehdy.“ Luděk Navara, redaktor MF Dnes „České armádě dnes důvěřuje pětasedmdesát procent veřejnosti, což je vynikající výsledek, a kdyby to bylo víc, pochyboval bych o věrohodnosti průzkumu. My to parafrázování Švejkem používáme příliš často a sami ze sebe Švejky děláme. Nikdy to ze sebe nedělají vojáci. V druhé světové válce to naši vojáci nikdy nepoložili, přestože to dopadlo, jak to dopadlo. Naši vojáci odešli a bojovali na všech frontách po celém světě. Když přepočítáme naše ztráty vojáků na počet obyvatel, tak byly neskutečné. Problém je v edukaci společnosti, ve školství. Nikdo dětem neříká, že demokracie a svoboda něco stojí a musí se za ně bojovat. A je lépe, když to bude daleko v cizině. Podceňování významu armády je daň za to, že od konce druhé světové války žijeme desetiletí v bezpečném světě, kde nehrozí, že na vás na ulici spadne bomba nebo se na zastávce nějaký blázen v turbanu odpálí.“ Generálmajor Aleš Opata, velitel mnoha misí, v Bosně, Kosovu i v Afghánistánu „Co vlastně lidé v listopadu 1989 chtěli? Konec komunismu, svobodu, prosperitu. Ale nejsem si jist, zda k prosperitě chtěli i práci a výkon. Jestli věděli, že bez toho není prosperita.“ Bývalý president Václav Klaus

17. LISTOPAD 1989 Jan Dolejš, 4.L 17. listopad, ve světě znám jako Mezinárodní den studenstva, v Česku se vztahuje ke dvěma historickým událostem, jeţ od sebe dělí 50 let: uzavření českých vysokých škol v roce 1939 a začátek sametové revoluce v roce 1989. Jako Mezinárodní den studenstva je toto datum vnímáno díky událostem v protektorátu roku 1939. jako startovací čin, data 15. listopadu je demonstrační hnutí při pohřbu studenta Jana Opletala, to přerostlo aţ v proti protektorátní protesty. Opletal zemřel čtyři dny před 15. listopadem, díky následkům postřelení, které se mu bohuţel nevyhnulo během násilného utlačování nenápadné demonstrace studentů při 21. výročí vzniku Československa. Adolf Hitler po této události uzavřel veškeré české vysoké školy, to se stalo právě 17. listopadu. Proběhlo četné zatýkání studentů. Aţ tisíc z těchto zatknutých bylo deportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen, ze kterého se někteří jiţ nevrátili. Němci bylo v bývalých ruzyňských kasárnách popraveno 9 studentů, kteří údajně stáli v čele hnutí studentů. 3

Jako Sametová revoluce: V lednu 1989 proběhly vzpomínkové demonstrace při připomnění upálení Jana Palacha. To jak komunistický reţim zareagoval, pouze vypudil více lidí k nespokojenosti. Do ulic byla poslána vodní děla psovodi a těţkooděnci policie. Hnutí Charta 77 na konci června zveřejnilo dokument nazvaný Několik vět, v něm bylo zmíněno toto:  Aby byli okamţitě propuštěni všichni političtí vězňové.  Aby přestala být omezována svoboda shromaţďovací.  Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti uţ dávno jsou, totiţ jako přirozená součást veřejného ţivota a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překáţky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odborů, svazů a spolků.  Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběţné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.  Aby byly respektovány oprávněné poţadavky všech věřících občanů.  Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit ţivotní prostředí v naší zemi a předurčit tak ţivot budoucích generací, neodkladně předloţeny k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.  Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Praţském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, ţe zatímco v některých zemích, jejichţ armády tehdy do Československého vývoje zasáhly, se dnes uţ o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského ţivota u nás.“ Vedení KSČ se dál snaţilo zakrývat a pomáhat udrţení vlády hlavně díky podpoře StB, ale to byl další podnět pro bouření se lidu. V listopadu přišla zpráva o pádu Berlínské zdi, a za této situace dochází během krátké doby k rozkladu celého východního bloku.

FAKTA A MÝTY O KOMUNISTICKÉ TOTALITĚ A 17. LISTOPADU Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Od pádu komunistické diktatury uplynulo 25 let. Přesto nás komunistická minulost stále pronásleduje a dostihuje. Bohuţel i v parlamentu České republiky sedí lidé spjatí s tímto reţimem, bezcharakterní monstra, lidé bez jakýchkoli morálních kvalit. Státní bezpečností placený udavač spoluobčanů Filip je dokonce její místopředsedou, mlátička demonstrantů Vondruška se hádá, jak moc byl komunistickým fízlem, a „učitelka“ Semelová obhajuje justiční vraţdu Milady Horákové či vraţdění spoluobčanů na hranicích, kdyţ se ti pokusili opustit peklo, které ona a další soudruzi nazývali rájem. A pro jistotu ten ráj oplotili ostnatým drátem, aby jim z něho nikdo nevyklouzl. Jakou tvář měl komunistický reţim Zatímco v padesátých letech šlo odpůrcům reţimu o ţivot, byli vraţděni, mučeni, zavíráni do koncentračních táborů, v sedmdesátých a osmdesátých letech jiţ „jen“ byli „trestáni“ ztrátou existenčních jistot – ztráta svobody ve vězení, ztráta práce, zákaz studia pro ně či jejich děti. 4

Základem komunistické diktatury byl strach občanů z perzekuce. Hledat klady na takovémto reţimu je nesmyslné. Komunisté zruinovali zemi nejen ekonomicky, ale především morálně. Naučili lidi, ţe lhát a krást je normální, a to se s námi táhne dál.

Kdo drţel hubu a krok, toho nechali být, kdo vystoupil z řady, toho ztrestali. Kdo jim aktivně pomáhal udrţovat jejich reţim, dostával výhody. Kdo a jak kolaboroval s komunisty Po pravdě s komunisty kolaborovali téměř všichni. Drtivá většina obyvatel Československa kolaborovala pasivně, tedy jen drţeli hubu a konali to, co se po nich chtělo – chodili na první máj mávat soudruhům, chodili na paskvil voleb, mysleli si své, ale veřejně hovořili, jak se očekávalo. Naučili se lhát a naučili to i své děti.

Těch, kteří se mašinérii zvůle dokázali postavit, byla jen hrstka, a tvrdě za to zaplatili. V padesátých letech i svými ţivoty. Bohuţel za jejich statečnost platily i jejich děti, kterým komunisté zakazovali studovat. Coţ osobně povaţuji za jednu z největších prasáren. Ale z pohledu komunistů šlo o velmi účinnou metodu, mnohý jejich oponent by byl ochoten

5

podstoupit osobní perzekuci, kdyţ však šlo o jeho děti, nerozhodoval se uţ jen sám za sebe. I v tom je vidět obrovská zrůdnost komunistického reţimu. Moje osobní zkušenost Můj otec neměl od roku 1969 pas, nemohl tedy ani k soudruhům do NDR, moje teta podepsala Chartu 77. Otec ne, ten ji jen pokoutně mnoţil. Kdyby ji podepsal, mě by vyhodili z gymnázia a mladším bratrům ho neumoţnili studovat. Ono vlastně nebylo vůbec jisté, zda budu moci na gymnázium jít, kdyţ otec jako nespolehlivá osoba neměl pas, naštěstí se poměry začaly v souvislosti s mezinárodní situací trochu uvolňovat, a tak jsem šanci dostal. V komunismu jsem proţil 27 let, z toho drtivou většinu ve školách, na základní, na gymnáziu a na Fakultě strojního inţenýrství ČVUT. Pak ještě jeden rok základní vojenské sluţby, a potom uţ se komunistický blok začal hroutit. Osobně jsem se nijak aktivně proti komunismu neprojevoval, stejně jako všichni kolem. Jenţe buďte stateční, kdyţ jakýkoli váš i malý odpor bude znamenat, ţe vás okamţitě vyhodí ze školy a vy přijdete o moţnost získat kvalitní vzdělání. Tím také později kvalitní zaměstnání. Ukradli nám listopadovou revoluci Kdyţ slyším taková prohlášení, zvláště od padesátníků a starších, tak se musím hořce usmát. Ono totiţ není co ukrást. Ta naše slavná listopadová revoluce přišla v době, kdy se komunismus uţ všude hroutil, kdy Sovětský svaz byl na konci své cesty. Přesto jsme my stále ještě drţeli hubu a krok, i kdyţ jinde kolem nás uţ šel komunismus tam, kam patří. Jít demonstrovat po 17. listopadu 1989 nebylo aţ zase tak statečné, ačkoli někteří „stalinisté“ volali po nasazení tanků, mimochodem jeden z nich nyní patří do okruhu přátel prezidenta Zemana. Daleko upřímnější by bylo říci, ţe tak zvanou sametovou revoluci nám vnutily mezinárodní okolnosti, kdy jsme ve středu Evropy těţko mohli udrţet komunismus, jak se to třeba podařilo na Kubě či v Severní Koreji. I ta Čína s komunismem uţ nemá moc společného, jde vlastně o diktaturu elitní skupiny obyvatel, a komunistická ideologie tam jiţ nehraje téměř ţádnou roli. Tam jde o kult nomenklaturní kliky, v Rusku pak o kult osobnosti, v obou případech můţeme směle mluvit o diktatuře. Současní hrdinové ulic a médií Kdyţ vidím mnohé padesátníky a starší řvát na ulicích, nadávat na vládu, na poměry, křičet o ukradené revoluci, zamyslím se, jak se asi chovali před pětadvaceti roky. Pokorně zvedali ruku pro vše, co jim bylo nařízeno, usilovně mávali na soudruhy na prvního máje, plnili socialistické závazky. Ač se měli v drtivé většině ekonomicky mnohokráte hůře neţ teď, drţeli hubu a ani by je nenapadlo dát najevo svou nespokojenost. Tak byli stateční tehdy, a tak jsou stateční teď, kdyţ uţ je nadávání dovoleno. Doslova na zvracení mi je z vyjádření některých členů zmíněné generace v televizi, jak nepůjdou volit, jak raději pojedou na chatu. Před pětadvaceti roky by jiţ ve dvě hodiny v pátek stepovali před volební místností, aby demonstrativně vhodili hlas pro komunistickou mafii. Slovo demonstrativně je na místě. Volilo 99,99% obyvatelstva a 99,99% dalo hlas jednotné kandidátce. Nebylo z čeho volit, mohli jste pouze kandidátku odmítnout. Jenţe to byste museli jít za plentu, která stála stranou, a kaţdý, kdo tam šel, byl hned zaznamenán do archů volební komise. Tak soudruzi okamţitě věděli, kdo patří k těm 0,01% obyvatel, kteří sice nenašli odvahu nejít volit, ale našli odvahu kandidátku škrtnout. Coţ byl mimochodem můj případ. A hned jsem viděl, jak se členové volební komise pokoutně usmívají. To uţ jsem ale byl na vysoké škole, a tak jsem projevil tento mírný vzdor. Ale o moc lépe jsem se necítil. 6

Kde se vzali ti tak zvaní kmotři Slovo kmotr se vţilo pro osoby, které zbohatly dost pokoutným způsobem, často i za pomoci politických stran, na které se přisály. Kmotři jsou většinou spojováni s novým demokratickým reţimem, jenţe ve skutečnosti jsou produktem komunismu. Jiţ tehdy různě kradli, šmelili, byli veksláky. Coţ znamenalo, ţe měli přístup k zahraniční měně či bonům, ale to je na dlouhé vysvětlování, dnešní mladé generaci těţko pochopitelné. Vekslákem byl například slavný kmotr Mrázek. V poslední době hodně skloňovaný pan Rittig jako vedoucí samoobsluhy vyrobil jiţ tehdy manko, další kmotři byli zelináři, řezníky, číšníky, taxikáři – z těchto profesí se rekrutovala tehdejší šedá zóna, která vydělávala na nedostatku potravin a na zájmu spoluobčanů o „tvrdou“ měnu, tedy dolary, marky, anebo ty bony, za které se dalo jedině nakupovat zahraniční zboţí, mimo jiné i pravé texasky. Jakou vládu a prezidenta si náš národ zaslouţí? Ať máme jakékoli výhrady k současnému reţimu, dává nám šanci se svobodně vyjádřit, a to jak verbálně, tak třeba i pomocí voleb. Nejít k volbám není hrdinství, ale spíše hloupost. Je mi líto těch, co nevolí a pak nadávají na poměry. Máme totiţ vládu a prezidenta, jakého si zaslouţíme. Oni ti politici rozhodně nespadli z nebe, nýbrţ reprezentují společnost, ze které vzešli a která je zvolila. A to je dle mého největší úskalí demokracie. Omezený či populismem „oblbnutý“ volič je schopný vynést k moci i takové zjevy, jakými byl Hitler či Gottwald, dát moc stranám či hnutím, které potom nastolí diktaturu a další svobodné volby uţ nedopustí Máme krátkou paměť, relativizujeme zločiny komunismu, a mnozí ti starší asi i proto, aby omlouvali své jednání, kdyţ byli soudruzi u moci. Vţdyť i ti zmínění Filipové, Vondruškové či Semelové reprezentují určitou část populace, ze které je mi opravdu velmi smutno. Jsme národ zapšklých lidí a škarohlídů Bohuţel většina našeho národa nedokáţe myslet pozitivně. Bohuţel většině národa chybí potřebné sebevědomí, aby s ním bojovali o lepší postavení, práci, ekonomickou úroveň. Bohuţel většina chce kapitalisticky ţít a socialisticky pracovat, rozuměj s nízkou mírou produktivity. Kdyţ je někdo lepší, nechceme se mu vyrovnat, ale přejeme mu, aby došel k úhoně. Jsme národem závistivců, nenávist čiší z mnohých z nás. Jedinou nadějí je mladá a zatím nezkaţená generace. Jenţe má vůbec šanci vyrůst v sebevědomé společenství, kdyţ musí vegetovat v takovém prostředí, jaké je všude kolem? Kdyţ je vychovávána společností, která je negativismus sama? Co mladá generace? Pro mladé mám následné doporučení. Nenechte se semlít, nenechte se ovlivnit tou ţlučí, co vás jí kropí starší generace, křičí na vás z médií, ovládá společnost. Snaţte se 7

dosáhnout co největšího moţného vzdělání, podle svých schopností, naučte se velmi dobře minimálně anglicky a snaţte se poznat i jiné společenství lidí, kde je více pozitivizmu. Zkuste změnit klima v České republice, a pokud by hrozilo, ţe vás to tady semele, tak vyrazte do světa, tam, kde si váţí schopných lidí, kde nepanuje závist a nenávist, kde lidé nejsou tolerantní k morálně degenerovaným politikům. Myslím si, ţe pořád taková místa jsou, a kdyţ budete dobře vzdělaní a budete mít co nabídnout, dají vám tam šanci. Uvědomte si, ţe se skutečně neučíte pro známky či pro své učitele, ale získáváte vědomosti kvůli sobě, kvůli své budoucnosti. Budete-li dobří, svět se před vámi otevře. Budete-li průměrní či podprůměrní, čeká vás nejspíš dost tristní budoucnost.

DEMOKRACIE V ČESKÉ REPUBLICE Jakub Křížek, 2. C Dvacet pět let od pádu komunistického reţimu v tehdejším Československu. Snad kaţdý člověk na toto období pohlíţí jako na jednu z nejdůleţitějších událostí 20. století, díky které se jeho ţivot silně změnil, ať uţ mluvíme v tom negativním nebo pozitivním smyslu. S pojmem Sametová revoluce jde ruku v ruce dnes velmi skloňované slovo svoboda. Otázka je, jaké je nejlepší řešení trestu? A liší se nějak názory na odnětí svobody? A co si ostatní vůbec pod tímto pojmem představují? Myslím si, ţe definovat pojem „svoboda“ tak, aby pokud moţno co nejvíce vystihoval lidskou představu o ní, musí být velmi těţké aţ skoro nemoţné, protoţe se především jedná o věc subjektivní. Kaţdý člověk má nějaký svůj ideál, jak by to mělo vypadat. Avšak častokrát jsou tyto představy zcela neslučující se s realitou. Za jednu z těchto představ povaţuji mínění, ţe svoboda spočívá v tom dělat si, co se mi zlíbí za všech okolností. Kdyby došlo k nastolení takového modelu, tedy anarchie, kdyby kaţdý jednal pouze na základě své libovůle, tak by dříve či později došlo k celkovému rozpadu společnosti. Naopak ani cesta, kdy se naše moţnosti a práva potlačují, ač jimi nikoho a nic neomezujeme, není také zrovna ideálním východiskem. Pokud totiţ dojde k potlačení názoru druhých za účelem prosazení toho jediného „správného“ názoru, tak tím zbytečně omezujeme osobnosti ostatních lidí, kteří to vidí z jiného pohledu a mnohdy to dojde do fáze útlaku, věznění a politické likvidace. Ideální se mi tedy zdá tzv. zlatá střední cesta, kdy se zavedou nějaké zákony a opatření, které nás sice omezují, ale ne do nějaké neúnosné míry. Tyto pravidla jsou podle mě velmi důleţitá, protoţe se snaţí zachovat nějakou elementární slušnost mezi lidmi a fungování státu napříč všemi vrstvami. Ovšem další problém spočívá v případném potrestání někoho, kdo tento souhrn pravidel poruší. Pokud dojde k otázce trestu, kaţdý k tomu má trochu jiný postoj ať uţ mírný nebo přísný. Mnoţství lidí se kloní spíše k té přísnější formě, kde navrhují např. znovuzavedení trestu smrti nebo pouţití praktiky „oko za oko, zub za zub“. Naopak ti umírněnější jsou spíše spokojeni se současným trestním systémem, nebo navrhují nějaké alternativní řešení. Osobně se přikláním k „mírnější“ variantě potrestání, protoţe je sice na delší dobu a častokrát to nemá takřka ţádnou účinnost, ale v případě justičního omylu zde existuje moţnost nápravy škody, která se ale nenávratně rozplyne po usmrcení, zmrzačení člověka. U drtivé většiny lidí totiţ existuje moţnost napravení jejich charakteru při pobytu ve vězení a následná šance opětovného začlenění se do společnosti. Proto si také myslím, ţe třeba sekání rukou za krádeţ, kdy je člověk ve velké nouzi a velmi hladový je hloupost, protoţe ten člověk nemusí nutně být nějaký zločinec, co potřebuje nápravu, a i kdyby ano, tak

8

by se měla zvolit nějaká šetrnější cesta, protoţe se mu např. bez té ruky asi moc nepodaří začlenit zpět do společnosti a navţdy ztrácí šanci na plnohodnotný ţivot. Pokud se ovšem vrátíme k trestu smrti a narazíme na případ prokazatelného nenapravitelného vraha, vyvstává zde otázka, zdali je lepší ho odsoudit na doţivotí nebo usmrtit. Zde uţ má podle mého názoru trest smrti mnohem větší prostor a v leckterých těchto případech by mohl nahradit doţivotní trest, ale nakonec přece jenom můţe i ten největší zločinec svých činů litovat, ale to je otázka spíše pro psychology a psychiatry. Závěrem chci říct, ţe bychom neměli přijímat nějaká nesmyslná nařízení od druhých a nechávat si diktovat jak ţít náš ţivot, ale zároveň bychom měli podporovat nějaká základní všeobecná pravidla. Zároveň by bylo lepší se zamyslet nad postojem k trestům a zdůvodnit si, jestli se nám zdají skutečně tak efektivní a vše řešící.

DESATERO VĚZNĚ Z KOMUNISTICKÉHO LÁGRU Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Pan Sin Tong-Hjok se narodil v komunistickém lágru v Severní Koreji. Proţil tam dětství a pubertu, nepoznal nic jiného, neţ zrůdné prostředí tohoto kriminálu. Jako dítě sám udal svou matku a bratra, kteří se chystali utéci a ti byli následně zastřeleni. Coţ on povaţoval za správné, kdyţ se přece chystali porušit řád tábora. Sám byl při té příleţitosti krutě mučen, zda ještě něco nezatajil. Ač byl ještě nezletilým klukem, nahého ho napíchli v oblasti břicha na hák a opékali nad otevřeným ohněm. Dodnes má na těle jizvy od háku a od popálenin. Při práci v továrně upustil a poškodil šicí stroj, pro výstrahu mu usekli článek prstu. Jelikoţ nepoznal nikdy nic jiného neţ koncentrační tábor, povaţoval vše za normální běh světa. Prozřel aţ po svém útěku, a napsal o všem otřesné svědectví v knize „Útěk z tábora 14“. Tyto lágry existují dodnes a odhadem je v nich vězněno aţ na dvě stě tisíc obyvatel Severní Koreje. Je příznačné, ţe čeští komunisté stále udrţují přátelské vztahy s vládnoucími zrůdami ze Severní Koreje. Místopředseda českého parlamentu a předseda KSČM soudruh Filip jim píše oslavné zdravice. Co naděláme, vrána k vráně sedá … Jen je smutné, ţe to téměř nikomu u nás nevadí … Bohuţel i takové věci vypovídají něco o našem národě, o jeho kulturnosti, úrovni … Níţe je uvedeno desatero vězně, jeho porušení se trestá smrtí. Pozor, nejde o ţádnou historii, nýbrţ o současnou krutou realitu jednoho z posledních komunistických reţimů. 1). Zákaz pokusů o útěk - kdo se pokusí o útěk nebo bude svědkem pokusu a nenahlásí to, bude okamţitě zastřelen 9

2). Zákaz spolčování - kdo se spolčí se dvěma nebo více vězni, aniţ si vyţádá povolení, bude okamţitě zastřelen 3). Zákaz krádeţí - kdo bude přistiţen při krádeţi nebo ukrývání zbraně nebo potravin, bude okamţitě zastřelen 4). Bezvýhradná poslušnost - kdo neprojeví absolutní ochotu vyhovět příkazům, bude okamţitě zastřelen - při setkání s dozorcem se vězeň uctivě ukloní 5). Povinnost udávat uprchlíky - kaţdý, kdo ukryje uprchlíka, bude okamţitě zastřelen 6). Povinnost sledovat a udávat ostatní - kaţdý vězeň musí sledovat ostatní - objeví-li cokoli podezřelého, je povinen upozornit dozorce - vězni se musí oddaně zúčastňovat schůzí ideologického boje, na nichţ musí vyjádřit opovrţení nad ostatními i nad sebou 7). Povinnost plnit pracovní kvóty - zanedbávání pracovní normy nebo její neplnění se povaţuje za projev nespokojenosti a dotyční budou okamţitě zastřeleni 8). Zákaz styku s vězni opačného pohlaví - platí s výjimkou pracoviště - při sexuálním kontaktu bez předchozího povolení budou pachatelé okamţitě zastřeleni 9). Povinnost upřímně litovat svých omylů - kdo nepřizná své hříchy, naopak je popře nebo na ně zaujme chybný názor, bude okamţitě zastřelen 10). Povinnost dodrţovat pravidla - okamţitá smrt zastřelením tomu, kdo poruší zákony nebo pravidla tábora

STUDENTI PÍŠÍ NOVINY Do tradičního projektu MF DNES se zapojili i naši studenti pod vedením paní profesorky Vítové. Studentovi Klusáčkovi dokonce byl jeho příspěvek zveřejněn. Články středoškolských studentů vycházejí ve všední dny po dobu šesti týdnů, vţdy na jaře a na podzim. Minulým tématem byla válka, pro další dva týdny budou studenti psát o odpovědném hospodaření se zdroji energie. Prvním tématem byla válka. Dle vyhodnocení MF DNES ze soboty 18. října 2014, jen třicet procent studentů, co do projektu přispělo svými články, se domnívá, ţe Evropě válka nehrozí. Zbytek si buď myslí, ţe ano, anebo si tím nejsou jistí. Sešlo se tři a půl tisíce článků, coţ je rekord na jedno téma. Mnohé překvapilo, ţe studenti sledují dění ve světě. Nejvíce mají pochopitelně povědomí o událostech na Ukrajině a v Sýrii, a odtud pramení jejich obavy, ţe tam můţe být ohnisko budoucí světové války. Naopak se ukázalo, ţe daleko méně neţ studenti se o tato témata zajímají jejich rodiče. Doma si o tom tedy nemají s kým promluvit, přitom texty naznačují, ţe studenti o diskusi stojí. 10

„Jakmile studenti mají moţnost o problému debatovat, mají tendenci otevírat ho i s kamarády či rodiči. Proto je hodně důleţité, aby s nimi učitelé o aktuálních problémech mluvili,“ říká Blanka Zemanová ze společnosti Člověk v tísni. „Ano, tohle téma je trochu více na škole neţ na rodičích. Ale k tomu je potřeba kvalitní učitel, který má respekt,“ uvádí jeden z ředitelů střední školy a dodává, ţe ne kaţdého učitele v tomhle směru studenti uznávají. Na naší škole zavedl ředitel tak zvané „Dny demokracie“, které studenti přezdívají „Den D“, kdy se diskutují obecná témata. Pravidelně besedy probíhají na konci kaţdého roku u příleţitosti „Dne památky obětí komunistického reţimu“, ale také před vánoci. V tomto roce dostali studenti od ředitele úkol, aby se zamysleli a navrhli, jakou formou oslavit 25. výročí 17. listopadu 1989. Moţná některé třídy i pro tuto příleţitost zvolí besedu se svými pedagogy i mezi sebou.

Máme se bát války? Václav Klusáček, 4.D Rád bych začal svým oblíbeným citátem „Cílem války není padnout za svou vlast, ale donutit ty parchanty na druhý straně, aby padli za tu svou...“. Autorem je jiţ zesnulý vojevůdce a čtyřhvězdičkový generál armády Spojených států amerických George S. Patton. Nemohu jít do války přeci s tím, ţe chci umřít. Nikdo by to neměl chtít. Do války by se mělo jít s tím rozhodnutím, ţe pomáhám bránit to, čemu věřím a jsem si celým svým srdcem jistý, ţe je to správné. Pokud se jedná o zasahování mimo území mého státu, tak jedu pomáhat těm, kteří to nutně potřebují. Nechci, abyste si mysleli, ţe mám v hlavně myšlenku “válka je od toho, abych zabil co nejvíce ostatních vojáků“. S tím, ţe vojáci padnou, jsou dávno smíření. Kaţdý máme své povolání, a k jejich povolání patří to, ţe nastavují všanc svůj ţivot. Jeden z mých ţivotních plánů je to, ţe bych se rád dostal do Armády České republiky. Rád bych dostal totiţ příleţitost jet někomu pomoci, někomu, kdo si pomoc zaslouţí a bude za ni rád. Je to úţasná ţivotní výzva. Vím, ţe lidé v mém okolí nejsou příliš šťastní z tohoto rozhodnutí. Vím také, ţe názory na naši armádu nejsou příliš kladné. Přesto potřebujeme vojáky. Potřebujeme, aby nás někdo chránil, aby někdo dovedl ochránit náš stát a nestalo se to, co se stalo na Ukrajině. Musíme být bo e schopni, nesmíme si nechat líbit jakékoliv moţné omezování a naše členství v NATO nám v tom pomáhá. Právě díky NATU, je na světě méně válek, neţ by bylo bez něj, i kdyţ ty, co jsou, jsou vyvolány od těch, co jsou za velkou louţí a sedí si u svých nablýskaných stolečků a aut. Válka nám přímo nehrozí. Velké státy by to v našich končinách nemohli připustit. Všechno mají pod kontrolou velcí muţi. Bohuţel je zde válka s islámským státem a vidíme, jak vypadá. Zatím se jedná o nálety, ale budou se muset pouţít i pěchotní síly. Dle mého názoru bude takto vypadat kaţdý další vojenský boj. Bude veden raketovými útoky a následně pak útokem vojáku samotných za pomoci vší moţné techniky. Téma válek není u nás doma moc oblíbené, většinou na toto téma zavedu řeč já a nevydrţíme se o nich bavit moc dlouho. Většinou probíráme výroky našich „hlavounů“, kteří, jak mi uznáte určitě za pravdu, někdy perlí a někdy se trefí přímo do černého.

11

Máme se bát války? Tomáš Galle, 2.A Jistě jste všichni alespoň slyšeli o konfliktu Ruska a západních zemí, neboť toho byla plná televize, noviny a internet. Začalo to sporem o území Ukrajiny, které chtějí mít Rusové pod kontrolou. Jelikoţ je Ukrajina ne příliš daleko od našich hranic, tak vznikají často otázky, jestli se máme bát a jak moc se nás situace na Ukrajině týká. V tomto článku si na to pokusíme odpovědět. Bojíte se války, nebo máme záruky toho, ţe se nevrátí? Nikdy si nemůţeme být jisti následujícím děním. Kaţdá velmoc, jako je USA nebo Rusko, chce mít pod kontrolou co nejvíce států. Rusko se snaţí mít pod kontrolou Ukrajinu. Ale co kdyţ se jim to povede? Budou postupovat dále? Pokusí se o zabrání Slovenska, které sousedí s Ukrajinou? Dojde potom i na Česko? Můţeme jen doufat, ţe by nás společenství jako je např. NATO nebo EU nenechalo napospas Rusku a jeho nenasytnosti. Pokud by spojily své síly USA a EU, tak by nemělo Rusko šanci vyhrát, ovšem i tak by tato válka měla za následek ztrátu spousty ţivotů, a to nemluvím o škodách na majetku. Následky kaţdé války trvají aţ do dnes. Ať uţ jde o ztrátu příbuzenstva anebo o škody na prostředí. Ano, války nám přináší i řadu výhod. Vezměme si jen, kolik věcí bylo vynalezeno ve druhé světové válce. A spoustu z těchto věcí vyuţíváme v našem kaţdodenním ţivotě. Např.: GPS, která byla vymyšlena původně pro armádu. Dnes má GPS téměř kaţdý telefon, tablet, ba dokonce i notebook. Začátkům výpočetní techniky vděčíme také válce. Ale stojí to za to všechno? Pokryje to ztráty ţivotů a všeho dalšího? Pokud zahyne váš blízký ve válce, tak vám je většinou úplně jedno, ţe dala válka start novým vynálezům. Další věc je ta, ţe si ani podporou ve válce od EU a NATO nemůţeme být na sto procent jistí. Co kdyţ se bude opakovat situace jako v případě Mnichovské dohody? Musíme proto posílit svojí obranu pro případ, ţe by bylo nutné se bránit. Nikdy totiţ nevíme, kdo nás zradí a co bude následovat. Za které hodnoty má cenu válčit? Člověk by měl bojovat za to, co cítí srdcem, ţe je správné. Dle mě to je hlavně svoboda názoru, vyjadřování a vyznání. Kdyţ nás bude někdo nutit věřit něčemu, myslet si něco, co se nám příčí anebo bude jakkoliv potlačovat náš rozum, tak potom má cenu bojovat. Pokud by nás Rusko utlačovalo, nutilo by nám jejich kulturu, jazyk, písmo, vlajku atd., tak potom má určitě cenu bojovat. Jsme svůj vlastní stát a chceme jím přece i zůstat. Máme svojí kulturu, svojí historii, svůj jazyk, vlajku, hymnu… Nenecháme přece nikoho, aby nám vnucoval to své. Bojujme tedy za svobodu našeho národa.

12

Šli byste bránit Česko? Poslední dobou jsem nad tím dost uvaţoval. Česko je mým domovem a jako jeho občan bych jej měl bránit. Kdyţ by si kaţdý řekl, ţe bránit Česko nepůjde, tak bychom se mohli akorát tak vzdát. Proto bych buď šel Česko bránit anebo bych se alespoň snaţil být nějak zemi prospěšný. Ve válce je potřeba spousta dalších lidí, nejen vojáků. Například zdravotníci. Nebo inţenýři, kteří vymýšlejí nové zbraně. Spíš bych to viděl v mém případě na nějakou takovou kariéru ne přímo spojenou se samotným bojem, ale přitom velmi důleţitou. Co by dělali vojáci bez techniky? A co se zraněnými? Někdo se o ně starat musí. A to bych mohl být právě já. Jaká by byla válka ve 3. tisíciletí? Pravděpodobně, ač to nerad připouštím, katastrofální. Mohly by být nasazeny atomové zbraně. Sice existuje dohoda mezi státy o jejich nepouţívání, ale víme snad s jistotou, ţe nemají někde nějaké schované atomové zbraně? Nevíme. Existují naváděné rakety s obrovským dostřelem. A co ještě modernější technika? Co roboti a co nasazení dronů? Člověk by si mohl říct sice, ţe si to vyřídí roboti mezi sebou a ţe nebude taková ztráta na ţivotech. Ale co kdyţ jedna vyspělejší země pošle drony a roboty proti jiné zemi, která nemá takovou techniku? Roboti nemají city a tak jsou ještě agresivnější, neţ lidé. Záleţí jen na jejich vůdci. Společně se spojením robotů a atomových bomb by mohla být válka aţ tak intenzivní, ţe by to mohlo mít vliv na ozonovou díru, skleníkový efekt a další věci, které by mohly mít velmi negativní vliv na celou zemi. A ano – mohlo by to vyhladit lidstvo. Takţe válka ve 3. tisíciletí by byla ještě o mnoho katastrofální, neţ všechny dosavadní války. Měla by se obnovit vojna? Poslední dobou velmi diskutované téma. Padlo dokonce i pár návrhů pro přímé zavedení. Dle mého by se ale povinná vojna měla zavést aţ teprve v tom nejkrajnějším a nejváţnějším případě. Protoţe co kdyţ někteří nebudou chtít bojovat? Boj by měl být dobrovolný. Kaţdý by měl bojovat za to, za co chce a za co sám uzná za vhodné. Neměl by to za něj nikdo jiný rozhodovat. Kdo je ve sporu o Ukrajinu agresor, kdo oběť? Jako agresora beru Rusko. Sami obyvatelé Ukrajiny by si měli sami svobodně rozhodnout, zda chtějí být pod Ruskem anebo ne. Ovšem to by musely být také případné volby nijak nepotlačené a nezkreslené, coţ nijak moc zaručit nejde. Kdyţ vám ale někdo vyhroţuje, ţe vás zastřelí, jestli nebudete volit vstup pod Rusko, tak to beru jako nesvobodu vlastního názoru a vyjádřit svůj vlastní svobodný názor by měl mít moţnost úplně kaţdý. Pokud i přes názory obyvatel se rozhodne Rusko ovšem zabrat území Ukrajiny, tak ano – takto se projevuje agresor. Bavíte se o válce doma? Na téma válka se občas doma bavíme. Není to ale příliš časté téma, protoţe člověk se většinou chce bavit spíš o pozitivních věcech a událostech. Občas na to ale chtě nechtě řeč prostě přijde, zvlášť po událostech na Ukrajině. Uzavřel bych to tím, ţe nikdy nevíme, co přijde. Vzhledem k naší zeměpisné poloze bychom byli jen jakési bojiště mezi USA a Ruskem, coţ by pro nás nebylo nic pozitivního. Budovy by padaly a z prostředí by toho moc nezbylo. Musíme jen doufat v to, ţe se situace uklidní a v případě krize být připraveni tasit zbraně.

Máme se bát války? 13

Jonáš Matoška, 2.C Podle mého názoru si myslím, ţe válka není zas tak rozlehlá, ţe by z toho měla být třeba 3. světová válka. V dnešní době státy vlastní jaderdé zbraně (Rusko, Amerika...). Kdyby vznikla mezi těmito velmocemi válka, mělo by to velmi negativní následky na zemi. Zničili by tím nevinné lidstvo a také sebe. Válka nemusí být velká, můţe ale dojít k menším následkům například z arabských zemí. Důsledkem těchno událostí by bylo především náboţenství. Náboţenství hraje v těchno situacích totiţ hodně důleţitou roli. Avšak nemusí to být náboţenství samotné, můţe docházet ke konfliktům různých kultur a jejich neschodností. Do těchno problémů zasahují také politické vlivy. O těchto věcech někteří nevědí úplně to důleţité. Moţná vědí něco, co se tomu zdaleka nepodobá. Můţou si myslet, ţe to je a bude úplně jinak. Zkrátka nemůţeme věřit kaţdému kaţdé slovo. Tyto lţi obvykle pocházejí od zdrojů politiků a médií. Co se týče bojů na východu, Ukrajina hájí svojí svobodu. Jak ale válka plyne, je moţné, ţe Ukrajinští válečníci mají tendenci mít vládu na Ruskem a ovládnout ho. Celé to ale souvisí s hranicí NATO, o které se Rusko nejvíce bojí. Kdo by ale nechtěl vládnout státům a celému světu. Vţdyť o to uţ se přeci pokoušel Adolf Hitler ve 2. světové válce. USA je na tom podobně jako Rusko. USA se jenom skrývá v boji se státy jako je například Izrael. Nejvíce pátrá po terorismu a snaţí se ho co nejvíce oddálit od neteroristických zemí. USA tím dělá sice dobrou věc, ale podle mě chce ovládnout arabská území a přes ně se třeba nějak dostat do Ruska. Moţná si teď říkáme, ţe kdyţ největší dvě velmoci světa dělají takové věci, tak ţe je velká šance, ţe by 3. světová válka mohla být, ale do celého tohoto průběhu zapadá jedna moc velká a důleţitá organizace. Tou organizací je NATO. NATO zajišťuje veškeré příměří a hlavně, abychom byli všichni v klidu a bezpečí. NATO ale nechrání jenom tak. Bere si z toho podíl ekonomiky a armády. Tyto pořadavky jsou zatím této orgranizaci doufám dostateně vyhověny. Celé to závisí na všech jednotkách armády a jejich kvalitě. Kvalitu jednotek určuje jejich osobnost, ale hlavně jejich výcvik. Jsou to například vojny, kde se vojáci naučí podle mého názoru nejvíce. Tento výcvik je určený hlavně pro vojáky, kteří dělají svojí práci jako povolání. Já si mylím, ţe by výcvik neměl být jenom pro tyto jedince, ale i pro mladíky. Nemusel by to být tvrdý výcvik jako u profesionálů, ale stačily by pouhopouhé základy vojny. Tak, aby to nebylo na ně příliš drsné, ale zároveň aby se moc nerozmazlili a nebylo by to lehké. Některým by se to moţná i zalíbilo a víc by jim to přiblíţilo práci ve vojenství.

14

Máme se bát války? Dominik Juránek, 4.D Jistě. Snad kaţdý, kromě těch, kteří některou z nich na vlastní kůţi zaţili, se ve škole učil o hrůzách a následcích obou světových válek. Mělo by být v zájmu všech, abychom se snaţili dalším konfliktům takového rozsahu předejít. Jsme na ni připraveni? Nikoliv. Většina mladých lidí si nedokáţe představit, jaké bylo proţít válku a neuvědomuje si cenu, kterou naši prarodiče museli zaplatit za mír, který je pro ně dnes tak samozřejmý. Kolik z nich by bylo ochotných a schopných jít a bránit svoji vlast, kdyţ jsou zvyklí na pohodlí domova a nejsou v mnohých případech tak tělesně zdatní a připravení na případnou vojenskou sluţbu. Myslím, ţe by se měla v česku alespoň z části obnovit základní vojenská sluţba a na školách, zejména středních, by se měla zvýšit informovanost studentů o současném dění ve světě. Mnoha lidem je totiţ současný stav lhostejný a ti, kteří se o chování Ruska snaţí něco zjistit, nevědí, jaké zdroje a informace jsou důvěryhodné a co jsou jen výmysly a fanatické spekulace. V tomto ohledu by české školy mohly studentům hodně pomoci. Základní vojenská sluţba by připravila mládeţ pro případ, ţe by konflikt opravdu nastal a my se museli bránit. Dovedu si představit, ţe v této situaci by mnoţství lidí (včetně mě) nevědělo, jak se zachovat a co dělat v případě, ţe by chtěli, nebo museli pomoci státu v obraně proti o tolik vojensky vyspělejšímu Rusku.

Máme se bát války? David Hamšík , 4.D Jelikoţ nejsem moc informován, a s rodinou o této tématice moc nehovoříme, tak o tomto problému vím takřka nic. Proto mé názory jsou podloţené pouze získanými informacemi za poslední dny z uvedených článků na internetu. Jak tedy můj názor vypadá? Krym byl kdysi součástí Ruska. Většina obyvatel je ruské národnosti. Náhle přijde krize, vláda padne a Rusko se snaţí přidat Krym na svou stranu, ne-li celou Ukrajinu. Není to povědomý scénář? Země, nemálo vyzbrojená, se snahou expandace. Ano, rýsuje se nám tu válka, která dost moţná zasáhne i naše ţivoty. Podle mého názoru mír v Evropě jiţ brzy skončí, jelikoţ jsme se dostali do situace bez cesty k míru. Buď si Rusko vezme Ukrajinu válečnou cestu, nebo bude Ukrajina jednoduše obětována v zájmu širšího míru. Tak či onak, Rusko je nenasytné a po Ukrajině přibydou i další státy. Z toho nám tedy plyne otázka. Jak se zachová Česká republika a ostatní velmoci, aţ na nás přijde řada? Pokud tato situace nastane, máme dvě řešení, která bohuţel povedou ke stejnému závěru. Buď se budeme bránit, nebo se dobrovolně přidáme k federaci. Jelikoţ naše armáda není dostačující a většinu by tvořilo narychlo vycvičené obyvatelstvo, tak bych se radši přiklonil k té mírové cestě. Rusko je jedno z největších armádních velmocí, ne-li největší. Nejspíš by to dopadlo tak, ţe státy, které nejsou spokojeny s nynější situací ve světě, například státy ovlivněné islámem, by se přidaly k federaci. A ty ostatní by se přidali na stranu druhou. Pokud tento scénář nastane, a přihlédnuli k dnešním armádním technologiím, jsem si téměř jistý, ţe nás tento konflikt posune o několik řádek let zpět.

15

Máme se bát války? Kryštof Eichler, 4.D Osobně si myslím, ţe válka můţe přijít kaţdou chvílí. Nyní je ve světě Rusko snad větším agresorem, neţ některé z muslimských zemí. A proč vlastně? Jen kvůli území na Krymu? Je pravda, ţe Rusko je velký a vojensky velmi dobře vybavený stát s mnoha mocnými spojenci. V téhle době, pokud by nastala 3. světová válka, tak by to také mohlo znamenat úplný zánik civilizace, protoţe dnešní technologie je naprosto devastující a matička Země by to uţ nemusela vydrţet. Má válka i přesto cenu? Podle mě rozhodně ne. Proč si někteří nemohou váţit toho, co mají, místo toho aby furt chtěli víc a víc moci. Nejen v minulosti, ale i dnes se pořád válčí kvůli území a nadvládě. Ale komu to prospěje? Nikomu. Jen se kvůli tomu prolije spousta krve a skončí to buď tak, nebo onak. Na válku spoustu lidí není připraveno, včetně mě. Kdyby teď do mého pokoje vtrhli vojáci, dali mi do rukou zbraň a řekli, ať jdu po jejich boku chránit Česko, tak co bych mohl dělat? Nemám výcvik a asi ho ani mít nechci. Dokonce se i nerad peru. Ve válce bych nepřeţil ani minutu. Nejradši bych jim tu zbraň vrátil, vzal do ruky kytaru a zahrál nějakou protiválečnou skladbu. To by mi šlo. Ale ve válce je hudba asi tak účinná, jako vodní pistolky. A doma na to naši mají stejný názor a to takový, ţe jediné dvě věci, kvůli kterým by se mělo bojovat, jsou pravda a láska.

VÁLKA? Nathan Němec, 3.C Bude válka? Dnes si tuto otázku pokládá hodně lidí. A určitě mají důvod. I já často vedu s přáteli nebo rodinou debaty na toto téma. Udělat si správný pohled na tuto věc bohuţel není úplně jednoduché. Nejvíce nám v tom brání různé zdroje informací, které se často navzájem vyvrací. Mluvím o informacích, které nám podává Rusko, Ukrajina, USA nebo jakékoli jiné informační kanály. Zatím se mi nepodařilo s nikým dojít k výsledku, který by odpovídal přesné realitě, a zároveň nebyla kolem další hromada otázek. Samozřejmě otázka války není jen a pouze o Ukrajině a Rusku. Vojenské konflikty se vyskytují po celém světě. Další z příkladů je například Sýrie nebo válka Izraele s muslimskými teroristy. Nejsem na tomto světě tak dlouho, abych mohl posoudit, jestli aktuální stav a vztahy mezi státy jsou normální. Nebo jestli předpovídá válku celosvětového rozsahu, ale vzhledem k relativně nedávné druhé světové válce se takového konfliktu kaţdý stát obává a je stále v paměti všech lidí. 16

Stav, ve kterém se nachází Ukrajina a Rusko, nás Čechy ovšem zasahuje nejvíce. Válčilo se vţdycky, ale většinou se to odehrávalo někde úplně jinde a nás to téměř nemělo šanci nijak ohrozit. Ve výsledku jsme se o případné věci mohli dozvědět pouze z televize a „zamoudrovat“ jak je to hrozné a co všechno bychom změnili, kdybychom mohli. Tentokrát se to ale odehrává téměř za rohem, a nám se svírají půlky při pomyšlení, kam by to aţ mohlo dojít. V tomto případě dokonce můţeme i přímo pocítit následky. Asi nejvíce se projevuje zdraţení různých produktů, zejména potravin. Evropská unie musí vymýšlet alternativní zdroje, které exportovala Ukrajina a nyní není tento vývoz zachován, nebo produkty a zdroje z Ruska, protoţe Ukrajina odmítá nechat přepravovat přes své území „nepřátelské“ vozidla pod záminkou ekonomických důvodů. Tento přístup chápu. Další, a o hodně horší případ, který se stal nad územím Ukrajiny, bylo Ruskem sestřelené dopravní letadlo. Skvělý příklad pro výše zmíněný odstavec o různých informacích, které se k nám dostávají. USA prohlásila, ţe není moţné, aby někdo mohl udělat takto fatální chybu a splést si dopravní letadlo s vojenským. Rusko naopak odporovalo s výrokem, ţe se jednalo o nehodu a celou událost se pokoušelo „zakecat“. Nejvíce mě na tomto případu udivuje to, ţe to Rusku jen tak prošlo. Maximálně dostalo nějaké sankce, ale přiznejme si… Není to aţ ubohé? Nějaké pokutě se v Rusku moţná tak vysmějí. Přirovnal bych to k poznámce na základní škole. Podobný přístup zbytku světa pozoruji i při v podstatě přímém útoku na Ukrajinu. Tedy obsazení Krymu. Nikdo nic neudělal a Rusku to zase prošlo. Řekl bych, ţe si to takzvaně s Ruskem nikdo nechce rozházet a proto raději tiše sedí a kouká, jak větší dítě bije menší. Moţná by bylo vše úplně jinak, kdyby byla Ukrajina členem Evropské unie, ale to se uţ asi nedozvíme. Rusko je a vţdy bude velice mocichtivé. Vţdy se bude snaţit se co nejvíce roztahovat a asi nikdy nebude mít dost. Myslím, ţe to je vidět i na mentalitě Rusů samotných. Budě válka? Moţná.

TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA Petr Uhlík, 3. A Hrozí nám třetí světová válka nebo ne? Dnes velmi diskutované téma, na které není lehká odpověď. Pro začátek se musíme zeptat, kdo by s kým válčil v této době „míru“. Nejznámější a asi také nejnebezpečnější by pro nás byli konflikty: Amerika s Čínou, Rusko s Amerikou a západní civilizace s Islámským státem. Pojďme si nyní velmi povrchně rozebrat kaţdý z těchto nejpravděpodobnějších konfliktů. Do hloubky jít moc nemůţeme, aby se nám z úvahy nestala kniha. Amerika s Čínou Nejprve je třeba si uvědomit, ţe v tomto případě se jedná o dvě světové velmoci. Na jedné straně rychle rozvíjející se Čína a na druhé prakticky stagnující USA. Konflikt by mohl vzniknout nejspíše kolem vzrůstající expanze Číny do jejího okolí. Jako příklad uvedu nejznámější přivlastňování si území Tibetu a nárokování si sporných vod v oblasti Jihočínského moře, které by měli být Vietnamu. Kvůli těmto agresím je Čína ostře kritizovaná

17

Spojenými státy. Kdyby tato kritika vzrostla na válečný konflikt, můţeme se připravit na konec světa, jelikoţ by to byl souboj dvou jaderných velmocí. Rusko s Amerikou V tomto nejvíce hrozícím konfliktu figurují převáţně Rusko a Amerika, s kterou se táhne i Evropa. Zjednodušeně řečeno Rusko je obviňováno z rozpoutání občanské války na Ukrajině, kterou chce údajně připojit ke svému území stejně, jako neoprávněně anektovala Krym. Evropa je do toho dá se říct nechtěně vtaţena, kvůli spojenectví s Amerikou. Pro nás to má výhodu jedině v klasické válce bez jaderných zbraní, protoţe máme silného spojence. Zároveň ekonomickými sankcemi jsme způsobili bliţší vztahy dvou velmocí a to Ruska a Číny. Těţko říci, kdo tento spor skutečně rozpoutal, jestli Rusko nebo Amerika, neboť jsme dlouho objektem západní propaganda a pokud bychom četli ruská média, v těch je zase ruská propaganda. Kaţdopádně v tuto dobu uţ jsme velmi blízko k tomu, aby válka „ekonomická“ přerostla ve skutečnou válku. Otázka je, na které straně chceme být. Západní civilizace s Islámským státem Islámský stát je prakticky radikální teroristická organizace, která by chtěla nadvládu nad světem, kde ţijí prakticky pouze lidé věřící v Islám. Zatím se jí povedlo obsadit část Sýrie a Iráku. Svět je proti IS (Islámský stá) zatím skoro bezmocný a to hlavně kvůli neochotě Turecka a Íránu zasáhnout. Takové chování je nepochopitelné, kdyţ je známo a dokonce k vidění na internetu, jak se chovají islámští bojovníci k „bezvěrcům“, jejich ţenám a dětem. Zkusme si představit, co by se mohlo stát se západní „prohnilou“ společností, kdyby se IS podařilo obsadit Írán a zmocnit se jeho jaderného programu. Ovšem největšími problémy jsou v tomto případě 1,5 miliardy věřících v Islám (ne všichni souhlasí s IS), lidé utíkající z Evropy, aby bojovali za IS a dalo by se říct světová neochota IS úplně zničit. Například nasazením pouze stíhaček a bombardérů ze strany Ameriky se toho moc nevyřeší. Závěr Na závěr zbývá pár otázek, na které odpovím a na které by si měl odpovědět kaţdý z nás. Bojíte se války? Osobně se války nebojím. Myslíte, ţe 3. světová válka bude? Ano, myslím si, ţe bude, i kdyţ záleţí jen na nás, jestli to připustíme nebo začneme jednat. Za které hodnoty má cenu válčit? Za svobodu, rodinu, mír a čest. Šli byste bránit Česko? Ano, rozhodně bych nedopustil, aby nám někdo něco diktoval, nebo zabíjel naše občany. Měla by se obnovit vojna? Ano, alespoň základní výcvik třeba na půl roku. Jsme malá země s malým počtem vojáků ve středu Evropy a bylo by lehké nás obsadit. Vojna by se měla obnovit především protoţe, dnes uţ lidé příliš zpohodlněli a nevědí, co to znamená za něco bojovat. Asi jsme zapomněli, jak se k nám chovali komunisté a nacisté. Kdo je ve sporu o Ukrajinu agresor, kdo oběť? Amerika i Rusko, musíme pouze rozpoznat a vybrat si to menší zlo.

„Jediná věc stačí k triumfu zla, když dobří lidé nedělají nic.“ - Edmund Burke

18

MÁME SE BÁT VÁLKY? Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Tak určitě … Ačkoli tak jednoduchá odpověď ve stylu sportovních hvězdiček asi není. Nad nutkáním lidského rodu se navzájem vraţdit se zamýšlelo jiţ mnoho renomovaných filosofů, historiků, psychologů i prognostiků, a přesto jsem ţádnou zcela jednoznačnou odpověď nedostal. Moţná i proto, ţe se kaţdý na problém dívá ze svého specifického pohledu. Někteří mluví o zlu skrytém v lidské duši, jiní o naprogramování člověka k zabíjení, coţ je uloţeno v jeho genech. Podívejme se například na televizní programy. Kolik jen tam najdeme dokumentárních programů, kde se dopodrobna rozebírají velkolepé bitvy, oceňují se geniální stratégové na pozici vojevůdců, velebí se dosaţená vítězství. Je přitom úplně jedno, o jakou dobu se jedná, které století je právě na tapetě. Kaţdé má své hrdiny s maršálskou holí, a kaţdé má své miliony bezejmenných mrtvých, jejichţ kosti tlí kdesi v zemi, aniţ dotyční mladíci v různých uniformách dostali šanci skutečně dospět, proţít plnohodnotný ţivot. Mluví se o tom, ţe od druhé světové války uplynulo jiţ téměř sedmdesát let bez válek. Není ale snad většího sebeklamu, neţ víra v taková prohlášení. Vţdyť se válčí pořád, „pouze“ jde o lokální konflikty s maximálně miliony mrtvých, a ne desítkami milionů, jak tomu bylo ve dvou světových konfliktech. Kolik lidských ţivotů bylo zmařeno v minulosti ve jménu víry v Boha, a kolik milionů ve jménu víry v ideologie jako nacismus a komunismus. Všechna náboţenství a všechny ideologie vţdy poslouţily moci chtivým jedincům, aby rozpoutali apokalypsu. Současný svět má nespočet ohnisek napětí, z nichţ můţe kdykoli vypuknout konflikt obrovské intenzity. Střední východ je jako sud se střelným prachem, válčí tam kaţdý s kaţdým. Putinovské Rusko se stává čím dál tím více nevyzpytatelné. V Číně díky politice jednoho dítěte je mnohem více muţů neţ ţen. Populace v nejméně rozvinutých zemích strmě stoupá. A hladoví. Osudový boj můţe nastat z více příčin. Z důvodů rozmachu náboţenských fanatiků, pak se mluví o střetnutí civilizací. Ale můţe se rozpoutat i boj o prostor, o zdroje, o vodu, o jídlo. Jiţ nyní proudí statisíce uprchlíků z jihu do Evropy, a můţe být mnohem hůř. Ty uprchlíky časem jiţ nebudou rozvinuté společnosti schopny vstřebat, zvláště kdyţ mají problém sami se sebou, daný populistickou politikou svých představitelů, kteří z důvodů svého zvolení uplácejí své voliče statky, které ovšem nemají, a které bude muset jednou draze zaplatit následná generace.

19

Lidí je jiţ sedm miliard. Kdy se růst populace zastaví? Kolik miliard je schopna Země uţivit? Kdy se vyčerpají zdroje klíčových surovin? Kdy se dají do pohybu desítky milionů osob v důsledku hladomoru? Co nastane pak? Co zredukuje lidskou populaci na takovou míru, aby byla schopná se uţivit? Epidemie nemocí či válek? V současné době se mluví především o dvou konfliktech. Ten první vyvěrá z brutálních praktik a expanze Islámského státu, jehoţ představitelé se prezentují nebývalou krutostí, hraničící se sadismem, dávají svému okolí na odiv naprostou neúctou k lidskému ţivotu. Sjíţdějí se tam narušení jedinci z celého světa. Jistě, zatím nemohou se svými vizemi uspět, nakonec budou zpacifikováni. Ale ne všichni, mnozí se rozprchnou po světě a pak …

20

Druhé největší ohroţení míru v Evropě cítíme na východě. Uţ opět přichází mráz z Kremlu. Nechci teď podrobně hodnotit události na východě Ukrajiny, kolem nichţ probíhá také intenzivní mediální válka. Chci se zamyslet nad tím, ţe „ruský medvěd“ vycenil zuby a zkoumá, kam aţ můţe zajít, kam aţ můţe rozšířit své teritorium, co všechno mu budou ochotny další mocnosti tolerovat. K prvnímu ohnisku napětí. Islámští fanatici dle mého minimálně v nejbliţší době nedokáţí rozpoutat globální konflikt v podobě třetí světové války. Ale hrozí jiný typ války, té nejšpinavější, a to s masivním terorismem proti civilnímu obyvatelstvu. Pokud začnou ti fanatici vraţdit po celém světě, pokud jejich teroristické útoky nabudou na intenzitě, musí to nutně vyvolat výrazně negativní nálady ve společnosti nejen proti nim samotným, ale i proti všem vyznavačům víry, kterou se zaštiťují. Teroristy ohroţená společnost začne volat po vládě tvrdé ruky, která s nimi dokáţe zatočit. Co ale dokáţí takoví vládci, nám jiţ mnozí předvedli v minulosti, a jistě se podobných vůdců najde dost i mezi současnou populací. V tom vidím obrovskou hrozbu. A moţná právě to je cílem těch fanatiků, protoţe pak by mohlo opravdu dojít ke střetu civilizací, ke globálnímu konfliktu. Strach jimi šířený vyvolá nenávist, a nenávist plodí další zlo a následné násilí. Proto je tak důleţité, aby se proti fanatickým islámským teroristům postavili důrazně a jednoznačně i ti muslimové, kteří s jejich počínáním nesouhlasí, a pomohli je potlačit. Ke konfliktu s Ruskem. Putin je ve výhodě, protoţe můţe poslat své vojáky kamkoli umírat, aniţ by se musel zpovídat veřejnosti. Parlamentu. Matkám kluků, co tam zahynou. V tom má oproti němu západní Evropa i Spojené státy nevýhodu. Pokud však bude opozice proti němu jednotná a dostatečně razantní, můţe ho včas zastavit. Síle on rozumí, tu jedinou uznává.

Putin se přitom doslova světu vysmívá. Nejprve s kamennou tváří tvrdí, ţe na Krymu nejsou ţádní ruští vojáci, aby později jejich přítomnost přiznal, a dokonce se před svým národem chlubil, jak ten svět doběhl. Jiţ jen tato jednoznačně prokázaná leţ by měla všem otevřít oči. Ani nemusí brát v potaz další obrovskou 21

nehoráznost, kdy prý na Ukrajině válčí ruští vojáci, ale jen jako dobrovolníci a v době své dovolené. Na tu si dle všeho vzali plnou polní, nejmodernější výzbroj, a zapomněli před ní vystoupit z tanku. Velmi se stydím za vrcholné představitele České republiky. Jejich lavírování a nejednoznačný postoj je ubohost sama a pro náš stát nesmírná ostuda. Bohuţel z našich nejbliţších sousedů, co si prošli z Moskvy šířeným komunismem, jen Polsko ukazuje charakter a vlastně i prozíravost. Přístup Česka, Slovenska a Maďarska je hanebný a těţko pochopitelný. V roce 1938 i 1968 se na nás svět vykašlal. V roce 1938 přitroublí a zbabělí premiéři Francie a Velké Británie mávali potupnými dokumenty a ţvanili o tom, jak zachránili mír obětováním jednoho národa, jedné země. Nezachránili nic. V roce 1968 svět tiše přihlíţel, jak se do naší země valí tanky Varšavské smlouvy. V zájmu zachování míru neudělali světové mocnosti zase nic. Po těchto zkušenostech je pro mě jednání premiéra Sobotky a především prezidenta Zemana nepochopitelné. Ale jen do doby, neţ se zamyslím, kdo zaplatil jeho prezidentskou kampaň. Někdo ji zaplatit musel, a teď pro změnu musí platit účty on, pochopitelně svými postoji. Jeho úkolem je otevírat dveře na ruský a čínský trh, bez ohledu na poníţení a bez ohledu na pud sebezáchovy. Moţná musí své dluhy splácet i jiným způsobem, například rozkládáním jednoty demokratických zemí. Na závěr se vracím k otázce poloţené v úvodu této úvahy. Ano, máme proč se bát války, neboť války tu jsou odnepaměti a nezdá se, ţe by se mělo v tomto směru něco změnit k lepšímu. Jde jen o to, zda se podaří konflikty udrţet v mezích lokálních půtek, či se některá z nich vymkne kontrole. Lidé dosáhli významných pokroků v oblasti vědy a techniky. V oblasti zdravotnictví, informačních technologií. Bohuţel takových pokroků nedosáhli ve svém vlastním duševním vývoji. Moţná za to ale opravdu nemůţeme, jak tvrdí někteří vědci, prostě v našich genech je zakódován predátor, lačnící po moci a po krvi, a boj s tímto genetickým zadáním prostě vyhrát nelze. Ale i tak bych doporučoval se o to stále pokoušet. Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

UKRAJINA David Sýkora, 3. C Ţijeme v jednadvacátém století, kde tlaky mezi mocnostmi gradují a vznikají stále nové spory, které na sebe poutají pozornost celého světa. Jedním z těchto problémů aktuálního století je Rusko-Ukrajinský spor, který se táhne časem uţ nějaký ten měsíc. Spor, který rozpoutal vášeň v milionech lidí. Problém, který spaluje Ukrajinu jako oheň, se rozhořel v čase, kdy někdejší prezident Janukovič náhle odmítl vstup Ukrajiny do Evropské unie a začal projevovat náklonost Rusku, které začalo natahovat své “mocné” ruce aţ do Ukrajiny, aby svůj satelitní stát přiměli k poslušnosti. 22

Tohoto počínání východního giganta si pochopitelně povšimlo obrovské mnoţství lidí, které se rozhodlo s tím něco udělat. Lidé svůj nesouhlas projevovali různě. Občané se shromaţďovali a diskutovali nebo psali články na internet a snaţili se dění na Ukrajině nějak dostat do podvědomí zbytku světu. Poté, co tato iniciativa byla potlačena silou na rozkaz prezidenta (Kremlu?), se projevila síla a výdrţ lidu, která zaskočila všechny, co situaci sledovali. Čím brutálnější bylo potlačení demonstrací, tím se zmenšovaly rozdíly mezi jednotlivými protestujícími a sjednotilo je. Kdyţ došlo na první mrtvé, vzbudilo to velký poprask ve světě a samozřejmě i na Ukrajině, lidí přibylo a zájem o situaci se ve světě zvýšil. Osobně si myslím, ţe se v této věci tehdejší vláda velmi přepočítala. Nikdo nečekal takovou odhodlanost a jednotu lidu. Mezi demonstrujícími jste mohli najít spoustu naprosto odlišných lidí, ať uţ jim šlo o boje s policejními sloţkami, nebo o prosazení nějaké myšlenky. Demonstrace v Kyjevě vyvrcholily pročištěním vlády a svrţením prezidenta (který utekl do Ruska). Ovšem toto nebyl konec, dočasná výhra v Kyjevě byla brzo přehlušena nepokoji ve východních částech Ukrajiny, kde se rusko-ukrajinské obyvatelstvo chtělo oddělit od Ukrajiny a připojit se k Rusku. Posléze se to v jedné oblasti povedlo, Donětsko se stalo samostatnou lidovou republikou. Tendence odříznutí dalších částí Ukrajiny můţeme cítit do teď, kde spor přerostl v boj, kde je nasazována těţká technika, letectvo atd. Zde se nabízí tisíce otázek, které nám z dálky pozorujícím zůstanou nezodpovězené. Další věcí, která je ovšem mimo rámec článku, je aktivita Ruska na straně proruských separatistů a věci s tím se pojící. Dodávky zbrání a vojenské techniky přes hranice. Pohyb speciálních jednotek po Donětské republice atd. atd. Uţ zemřelo mnoho lidí na kaţdé straně. Opravdu zvláštní věcí je vojenské vybavení domobrany proruských separatistů: protiletadlové rakety, kulomety velké ráţe, granáty a mnoho dalšího. Neméně znepokojující je pohyb ruských jednotek na hranicích s Ukrajinou. Dle videí zde bylo zahlédnuto desetitisíce vojáků a stovky obrněné techniky včetně tanků. Hrátky s mocí a politické tlaky ale Ukrajinu nezrušily. V dnešních je uzavřen tenoučký mír, který ale nemusí vydrţet dlouho.

23

„NETRPÍ. ZABÍJÍM JE HNED,“ ŘÍKÁ RUSKÁ ODSTŘELOVAČKA VASJA Čerpáno MF Dnes, pátek 31. října 2014 Ruská propaganda našla svoji hvězdu války o Doněck a Luhansk. Odstřelovačka Vasja se stala idolem příznivců ruské agrese na Východní Ukrajině. Videa, v nichţ mluví o svém ţivotě a válce na východě, patří k tomu nejpopulárnějšímu, co lze na sociálních sítích z ruské propagandy najít. Podle verze, která se šíří z Ruska a od separatistů po internetu, jde o šestadvacetiletou dívku, která se vzdala prosperující firmy a šla bojovat na doněckou frontu. Jiná verze, méně propagandisticky dotaţená, ale připouští, ţe jde o profesionální vojačku ruské armády, která si na boj údajně vzala „dovolenou“, stejně jako tisíce dalších elitních ruských vojáků … „Nechala vše být a přijela válčit na Dombas, protoţe se nemohla dívat, jak tu umírají děti,“ uvádí také Hlas Sevastopolu. Na doněcké frontě střílí Vasja hlavně „ukrajinské fašisty“, jak nazývá dobrovolníky z Národní gardy, kteří bojují spolu s ukrajinskou armádou proti separatistům. „Ty neváhám zabíjet, ruka se mi ani nezachvěje,“ tvrdí ruská ostřelovačka. Naopak slabost má pro ukrajinské „záklaďáky“, který prý „střílí nerada“, a také pro dívky na druhé straně fronty. Vasja, která si na frontě říká Čerdancevová, tvrdí: „Já neválčím za peníze, miluji svou vlast“. Pravděpodobně ji ale nikdo nevysvětlil, ţe východní Ukrajina její vlastí není a ţe zabíjí regulérní vojáky cizího státu na jeho vlastním území. Vasja má za vzor sovětské odstřelovačky z druhé světové války. Špatnou zprávou pro ukrajinské vojáky je, ţe chce vyrovnat rekord nejlepší z nich, která zastřelila na tři stovky nepřátel. Vasja však ukrajinským vojákům slibuje, ţe přitom nebudou trpět. „Zásadně nemířím na nohy. Netrpí. Zabíjím je hned,“ říká. Matky padlých ukrajinských mladíků její „laskavost“ jistě utěší … Co k tomu říci? Po šílených fanaticích z Islámského státu tu je další šílená osoba, která se chlubí na internetu zabíjením lidí, respektive tím, ţe vraţdí na území cizího státu, nejspíše v době své dovolené. Která sní o tom, ţe jich odstřelí přes tři sta. A ještě horší je, ţe je „mezi svými“ také za velkou hvězdu. K tomu se uţ jen těţko něco dodává …

24

MĚLA BY SE OBNOVIT VOJNA? Jan Dolejš 4. L Kdyby teď zaklepal na dveře našeho bytu nějaký muţ, řekl by mi, ať si zabalím věci a jdu s ním a na tři roky se rozloučit s kamarády rodinou a domovem, byl bych hodně vyděšený, a na tuhle chvíli bych se stejně musel hodně dlouho připravovat. Pro mě je to nepředstavitelné a myslím si, ţe i pro většinu mých vrstevníků. Mnoho „hošíků“, bych řekl, si o vojnu přímo říkají. Je to pro dnešní mládeţ úplně nemoţné, také z toho důvodu ţe jsme si zvykli na velkou pohodu bez buzerace.

25

Je skutečně nutné dostat mládeţ tak „rozmazlenou“ do ústavu kde probíhá šikana? Která z vyprávění mého táty, strýce a jejich kamarádů zní opravdu krutě. A zdá se mi jako kdyby spíš se vojenské věci ani nenaučili, ţe se spíše těšili domů, neţ-li na to, ţe se budou zlepšovat a nakonec budou oni sami někým, kdo bude přihlíţet tomu, jak kolegové stejné hodnosti šikanují další zelenáče. Celé to, čemu se říkala vojna, mi připadala jen a pouze jako záminka k tomu, jak opět mohl komunistický reţim někoho manipulovat a vychovávat si svoje lidi, kteří toho v hlavě moc neměli a jen poslouchali tupé rozkazy či nařízení. Našel jsem pár způsobů šikany, která se prováděla na vojnách: Sahara (Na tento povel musí šikanovaný voják okamžitě donést šikanujícímu nápoj) Bufet (Šikanovaný musí přinést jídlo, bez ohledu na denní nebo noční dobu) Závody šneků (Šnek jako objekt šikany se musí po čtyřech nebo plazením pohybovat s nočním stolkem na zádech po vymezené dráze, přičemž každý z mazáků má svého šneka. Šnek, který dorazil do cíle první, vypadá ze hry, ostatní pokračují v závodech) Krokodýl (Šikanovaný si vleze do spacáku, doplazí se k dozorčímu a kousne ho do nohy) Takţe by se moţná dala spíše poloţit otázka, zda je vojna opravdu to, co vychová kvalitní vojáky. Celé se mi to zdá postavené na hlavu, Česko zruší povinnou vojenskou sluţbu, a kdyţ hrozí válka a víme, ţe vojáků je málo, začneme opět přemýšlet o zavedení. S tímto jsme měli počítat mnohem déle, protoţe určitě nějaké malé procento muţů si po vojně půjde stoupnout do řad profesionálních vojáků a bude chtít tuhle práci dělat. Česká armáda je ale bohuţel velmi slabou. A celou republiku by sama ubránit nedokázala, takţe tu máme dvě strany. Nastávající nátlak Ruského státu začíná být ubíjející a státy jsou vystrašené, je to skutečně cesta? Řekl bych spíše, ţe aţ přijde válka, tak by se mohl udělat vojenský kurz, nebo něco tomu podobného.

CO NÁS ČEKÁ? Matěj Muller, 4. A Vyhlíţení do budoucnosti je oblíbeným tématem, od klábosení několika „hospodských filozofů“ nad toho večera jiţ několikátým půllitrem, aţ po různé více či méně uvěřitelné „profesionální“ analýzy v médiích. Nevyhnutelně se při takovémto předvídání projeví světonázor dotyčného. V následujících několika řádcích se pokusím vyjádřit, jak to vidím já. V prvé řadě očekávám v poměrně brzké budoucnosti značné zamíchání moci ve světě. Dnes se s velkou oblibou, převáţně na západě, povaţují Spojené státy americké za jedinou supervelmoc. Vyvstává ovšem otázka, zdali tomu opravdu tak stále je, a pokud ano, jak dlouho to tak vydrţí. Z ekonomického hlediska můţeme sledovat například stále klesající tendenci kurzu dolaru a s ní provázanou upadající ekonomiku v USA. Postupné mizení střední třídy a fakt, ţe většina Američanů je nějakým způsobem zadluţena, této situaci nijak nenapomáhá. Této situace si začíná svět všímat a větší ekonomiky začínají hledat alternativy k dolaru. Kupř. ruské banky pomalu přecházejí v mezinárodních převodech z dolaru na čínský

26

yüan a pokud se zvěsti o tom, ţe Čína plánuje krýt svoji měnu zlatem, ukáţou jako pravdivé, dá se očekávat, ţe výrazně stoupne jeho oblíbenost jakoţto mezinárodní měny. A kam se tedy moc posune? Evropa se potýká s podobnými problémy jako USA, takţe tudy dle mého názoru cesta nevede. Spíše si myslím, ţe značně stoupne vliv zemí ze skupiny BRIC, tedy Brazílie, Rusko, Indie a Čína. Jedná se o země s výrazně stoupající ekonomikou, a ač se o nich třeba u nás v tomto smyslu nemluví, jde o velké hráče ve svých lokalitách. Má obava ovšem je taková, ţe tento přesun nebude úplně bezbolestný. Jako příklad vezmu současné dění na Ukrajině. Z původního protestu, který měl s politickou orientací této země na východ či západ pramálo společného, se mediální masáţí a rozdmýcháváním konfliktu ze strany jak Ruska, tak EU a NATO, stala de facto zástupná válka, při které se jednotlivé strany snaţí předvést svou diplomatickou sílu. U Ukrajiny zůstanu ještě z jednoho důvodu: mám dojem, ţe v případě nějakého většího konfliktu ve světě by se jednalo z velké části nejen o boj se zbraní v ruce, ale z velké části i boj o mysl mas. Právě Ukrajina je ideální příklad, kdy západní média idealizují nově zvoleného prezidenta a podporují filozofii typu „Putin je důvod všeho špatného“, a Ruská média zas vyobrazují akce Pravého sektoru jako nástup fašismu. V takové situaci člověk nemůţe vědět, čemu má věřit a co se vlastně opravdu děje. V dnešní době internetu svoboda slova dostává úplně nový rozměr. Velký počet lidí má nyní moţnost rozšířit svoji myšlenku mezi masy. Občas to má příznivý přínos, jako například kdyţ se USA snaţila rozpoutat válku na území Sýrie, ale i díky zprávám od místních a přístupnosti informací právě skrz internet se dařilo vyvracet falešné zprávy, kterými média překypovala. Samozřejmě to můţe mít vliv i negativní, protoţe se tímto způsobem mohou šířit i nepravdy. Můţeme očekávat pokračování snahy o regulaci a cenzuru internetu, která zatím legislativně vyšla jen na málo místech, například v Číně, Rusku, Pákistánu či Velké Británii, ale technicky se tyto opatření daří obcházet. Je moţné, ţe se vytvoří další síť, na nynějším internetu naprosto nezávislá a ještě více decentralizovaná. Co se týče ozbrojených konfliktů, bude se jejich počet dle mého názoru zvyšovat, ale bude trvat poměrně dlouhou dobu, neţ nevyhnutelně dosáhne stavu světové války. Taková světová válka by nebyla pouze o dvou stranách, ale o několika frakcích, kdy by třeba některé z nich mezi sebou uzavřely na neurčitý čas mír, aby mohly společně zaútočit na nějakou další. Pokud by došlo k uţití atomových zbraní, tak by výměna jaderných hlavic mezi jednotlivými mocnostmi trvala pouze krátce, neboť dle mého názoru by ani jedna strana nechtěla riskovat úplnou destrukci jak svého území, tak potaţmo i celé planety. Také je očekávatelný postupný přechod z lidských vojáků na dálkově ovládané ozbrojené drony. Dost lidí by se mnou v mnoha bodech nesouhlasilo, například proto, ţe nevěří na existenci propagandy ve většině médií. Rád si vyslechnu i jiný názor, ale tohle je moje 27

prognóza, kterou si obhájím. Ostatně, málokdo je toho přesvědčení, ţe nás čekají jen a pouze lepší časy.

VÝHLED DO BUDOUCNOSTI Jiří Rohlíček, 4.L Pokud se rozhodneme polemizovat o moţném vývoji budoucnosti, musíme si nejprve ujasnit dvě hodnoty, kolem kterých se ve svých domněnkách budeme pohybovat. Těmito dvěma proměnnými jsou čas a odvětví. Prve v čem spočívá problém času. Pro někoho je budoucností to, jestli zítra bude pršet, nebo svítit sluníčko, pro někoho je budoucností výplata na konci měsíce, a pro mě je teď budoucností, kdy dopíšu tento text. Pro kvalitnější filozofování si tedy musíme vytyčit, od kdy pro nás začíná být dané téma budoucností, a na jaký časový úsek se chceme zaměřit. Nyní, kdyţ uţ víme, co je pro nás budoucnost, zkoumaný časový úsek musíme přizpůsobit zkoumanému tématu. Zatímco třeba u výroby aut, zdokonalování těţebních procesů, či procesů výroby energie je 10 let relativně krátká doba, v IT světu se za deset let odehrála spousta událostí. Zanedbat nesmíme ani fázi, v jaké se daný okruh nachází v době započetí diskuze. Sotva můţeme předpokládat, ţe se výkon u počítačů bude stále stejnými mílovými kroky posunovat za hranici nekonečna. Zde v nadcházejících letech můţeme předpokládat spíše zmenšování, úspory energie a efektivnějšího chlazení. Dlouho se spekulovalo, jestli v budoucnosti hrozí další významnější válka. Jeden tábor tvrdil, ţe existuje nepřeberné mnoţství smluv, organizací a společenství, které by tomu měly předejít, zabránit, nebo rychle utnout v zárodku. Druhá strana naopak poukázala na to, ţe smlouvy se dají porušit, koalice měnit partnery a prostě ţe obecnou podstatou člověka je nenasytnost a nutnost poškozovat ostatní. Rusko se uţ na ten dlouholetý spor nemohlo koukat, a tak pomalu začíná brát iniciativu do svých rukou, aby to neskončilo jako s vejcem a slepicí. Nechme se překvapit. 28

Můţeme se ptát také, jestli v budoucnosti, aţ budeme mít všichni svá osobní vznášedla, instantní tiskárnu na bitcoiny, a spoustu dalších „gametů“, osídlíme novou planetu, kterou zpustošíme stejně jako Zemi. S velikou pravděpodobností existuje ve vesmíru vícero vhodných planet, vhodných k našemu ţivotu a s mizivou pravděpodobností je objevíme, natoţ se k nim dovedeme dopravit. Kdyţ uţ jsem zmínil bitcoiny. Je moţné, ţe opravdu vznikne nová měna? Neregulovatelná státem, prakticky nezmanipulovatelná, bez rizika inflace, prostě decentralizovaná a „hustodémonskykrutopřísná“? Odpověď je nasnadě. Pokud si bitcoin prorazí cestu mezi větší část populace, a bude hrozit, ţe by se skutečně ujal, tak ho radši nějaká organizace pravděpodobně zakáţe, aby se neobrala o budoucí moţnost nás okrádat díky současnému systému. Ale fajn nápad Satoshi Nakamoto… Kaţdý máme svůj názor, nejen na budoucnost, ale ta podstatná otázka, která nás patrně všechny právě trápí, zní: „Bude zítra pršet?“

PODROBNĚJI DO BUDOUCNOSTI David Sýkora 3. C

Populace Ještě v roce 1927 ţily na naší planetě pouze 2 miliardy lidí. Dnes je to přes 7 miliard a kaţdých 100 hodin přibude milion obyvatel. Dosaţení 9 miliard obyvatel bylo donedávna odhadováno na rok 2054, nové studie ale předpovídají spíše rok 2040, anebo ještě dříve. Při neustále se zvyšujícím počtu obyvatel se nabízí otázka, zda se sem vejdeme? Některé teorie odhadují kapacitu Země na zhruba 20 miliard obyvatel při perfektním fungování infrastruktury a hlavně zásobování. V praxi se ale ukazuje, ţe některé části Země jsou jiţ nyní přelidněné, nebo k tomu mají velmi blízko. V těchto oblastech se projevuje problém se zásobováním, přístřeším a také hygienou. Snadno se tu šíří nemoci a také je tu obvykle vysoká kriminalita. Zajímavé je, ţe zatímco světová populace roste, v Evropě a Severní Americe pomalu klesá. V některých oblastech Afriky je poměr narození k úmrtí téměř 3:1, zatím co v Evropě sotva 1:1. To poukazuje na fakt, ţe oblasti s velkou populací jsou převáţně v zemích bez fungující infrastruktury. Dokonalým příkladem přelidněné oblasti při výpadku zásobování se stala v roce 2011 Libye a Egypt, kde po dočasném výpadku zásobování potravinami obratem začaly protesty, které vedly ke státním převratům a občanským válkám, které se rozšířily po celém blízkém východě, od Libye přes Sýrii po Omán. Toto ukazuje na fakt, ţe naskládat na jedno místo velké mnoţství lidí je sice moţné, ale prakticky to 29

vylučuje udrţení civilizace. V současnosti se velké mnoţství vědců snaţí vymyslet, jak udrţet rozvoj civilizace i populace. Sílí ale také skupina lidí, kteří věří, ţe příroda si s námi poradí a pokud se nezničíme sami, přijde nějaká přírodní katastrofa nebo se objeví nějaký nový virus, který lidstvo “zredukuje“ do rozumných mezí, podobně jako Španielská chřipka nebo Černý kašel ve středověku. V časové ose je tato budoucnost vzdálená spíše desítky neţ stovky let, pokud nenastane zásadní zlom.

Technologie Technologie mají a budou mít na společnost obrovský dopad. Jiţ teď se projevuje tendence nechávat vše na počítačích robotech. Existují továrny běţící kompletně bez lidské ruky, ale nejedná se pouze o toto. Většina lidí uţ dnes má doma něco “chytrého“. Telefon, často chytřejší neţ jeho majitel, navigaci, která vás dovede přímo do cíle, nebo robotický vysavač, který vám sám vyluxuje dům. Tyto technologie jsou pěkné hračky, ale vedou k jednomu zásadnímu problému. Populace ztrácí zručnost a inteligenci. Dnešní lidé si pomalu zvykají, ţe pokud něco nemají nebo neumějí, tak stačí vytáhnout “chytrý“ telefon a všechno zjistí, zabezpečí, vyřeší. Avšak v situaci, kdy u sebe ten telefon nemají, nebo z nějakého důvodu nefunguje, jsou ztraceni. Jelikoţ se nikdy nepotřebovali orientovat se v terénu, zůstanou ztraceni. Jelikoţ nikdy nepotřebovali nic vymyslet, nic nevymyslí. Zůstanou tak na pospas svému okolí. Bohuţel toto není budoucnost, ale pro mnohé jiţ současnost. Předzvěstí tohoto problému se stal několikadenní výpadek elektřiny v New Yorku, kde pouze důsledkem tohoto výpadku zemřelo ve svých domovech hladem, ţízní a vlivem počasí na 40 lidí. Naneštěstí současné vyhlídky směřují přesně tímto směrem a trend zdárně pokračuje. Dalším problémem s technologiemi bude samotné nahrazení lidí stroji. Prakticky všechna pracovní místa budou dříve nebo později nahrazena stroji a stroje budou také dělat všechno kolem nás. Lidé nebudou mít co dělat, velká část se nebude mít jak ţivit, a je velkou otázkou, co se stane. Dříve se ale zvětší rozdíly mezi třídami a střední třída prakticky vymizí. Svědky tohoto procesu jsme uţ dnes. Na vrcholu společnosti malá skupina inteligentních lidí, kteří budou pohánět celý svět, a hluboko pod nimi bude zbytek zhloupnutého lidstva. Opět je otázkou, jak se to vyvine, ale výhled se dá shrnout do 2 moţností: 1. Lidstvo pomalu vyhyne. 2. Nastane revoluce, která pravděpodobně svrhne civilizaci a pošle svět o několik set aţ tisíc let zpět ve vývoji. Nebylo by to poprvé ani naposled. Je moţné, ţe se od naší civilizace oddělí různé sloţky, například při kolonizacích jiných planet, které nebudou mít dostatek zdrojů na postavení tak sofistikované společnosti a udrţí si rozumný poměr mezi člověkem a nástrojem. Takto se můţe budoucnost vyvinout v průběhu nejbliţších stovek let. Z obou pohledů, jak populačního, tak technologického se ukazuje, ţe současné směřování naší společnosti vede dříve nebo později k záhubě a ţe nepotřebujeme nikoho a nic cizího ke svému zničení. Zvládneme to sami.

30

Společnost Podíváme-li se do historie na znaky předcházející pády velkých civilizací, zjistíme, ţe s těmito obdobími máme mnoho společného. Stejně jako naši předchůdci vyuţíváme zdroje nad únosnou míru, struktury státních organizací spotřebovávají stále větší část produktů vytvořených stále menší produktivní části společnosti. K tomu se úspěšně potlačuje svoboda jednotlivce potřebná k rozvoji, regulace a kontrola všech aspektů ţivota nabývá obludných rozměrů, stále větší část lidí přestává rozumět procesům okolo nich a ztrácí tím schopnost aktivně řídit své ţivoty. Současná zadluţenost států je v součtu hrozivá a hlavně nesplatitelná. To dává tušit, ţe současný finanční systém je neudrţitelný a s ním i světová ekonomika, s rozvojem zaloţeným na zadluţování a inflaci. Ve výsledku je jasné jedno. Takto to dál nepůjde. Lidstvo bude muset rychle najít nový model své existence na planetě Zemi. Pokud tak neučiní a problémy bude jen dále zakrývat a odsouvat, čekají nás v brzké době krize a turbulence daleko hlubší, neţ je ta současná doznívající.

Výhled do budoucnosti David Roth, 4.L V roce 1927 byly na Zemi pouze 2 miliardy lidí. Nyní, v roce 2014, nás je okolo 7 miliard, coţ je několika násobně více. Jistě si pokládáme otázku, kolik nás bude například za sto let a jaký je maximální počet lidí, který dokáţe Země pojmout. Podle vědeckých předpokladů by v roce 2050 měla dosahovat populace počtu devíti a půl miliardy, nejvíce k tomuto rozmachu přispívají africké a asijské státy, kde je mnohem větší průměrný počet dětí v rodině, neţ v Evropě a zbylých kontinentech. Další věc k zamyšlení je místo, kde lidé ţijí. Nyní skoro polovina lidí ţije ve městech a odhaduje se, ţe by se do 25 let tento poměr měl změnit na dvě třetiny lidí ve městech a třetinu mimo města. Co za následky můţe mít takové počínání? Kdyţ se nad tím zamyslím a přemýšlím nad delší dobou, neţ je například 100 let, uvaţuji nejvíce o technickém rozmachu a lidskou honbou za poznáním nových technologii. Často si říkám, ţe je nevyhnutelný konec této honby a pokládám si otázku, jaké jsou podmínky pro to, aby lidstvo pokrok zastavilo. Musí se stát něco, co si uvědomí kaţdičký myslící člověk a pak se podle mě změní celý přístup lidí k ţivotu a přestanou se rvát do objevování nových a nových technologií. Otázka je, jestli toto lidstvo ještě stihne. Další otázka se pojí se sebe destruktivností lidstva, rozrůstáním populace a technologickým pokrokem. Čeho všeho bude člověk schopný za pár desítek let a 31

bude schopen tyto věci uţívat pro dobro Země? Kdyţ si uvědomíme, co všechno člověk dokázal nenávratně zničit za jedno století a zkusíme si představit lidstvo s čtyřikrát větší populací, technologii někde v nedohlednu a s existenčními problémy, říkám si, jak dlouho ta naše Země ještě vydrţí. Kdyţ znovu začneme přemýšlet o technologických pokrocích, za sto let určitě si nás napadne spoustu technologie ze sci-fi a věci, které nějak souvisí s kosmem kolem nás. Kdyţ se, ale hlouběji zamyslíte, zjistíte, ţe většina pro ţivot klíčových věcí je na spadnutí uţ teď a nechybí mnoho pro jejich úplné odhalení. Mluvím například o vývoji lékařského průmyslu. Představte si, co se změnilo v posledních pěti letech, technologický posun skočil o nesmírný kus. Krásně to jde vidět například na výrobní technologii procesorů. Rok co rok vyrábíme menší výkonnější čipy a pokrok se ještě nezastavil. Na budoucnost je také potřeba nahlíţet z rasového hlediska. Kaţdý, kdo má alespoň trochu logické myšlení, dojde k tomu, ţe kdyţ průměrný Evropan nebo Američan má dvakrát menší rodinu jak obyvatelé Asie či Afriky, je přece logické, ţe za nějaký čas se poměr ras ve světě úplně převrátí. Čím to je, ţe my nezakládáme tak velké rodiny? Kdyţ všechno toto spojíme do jednoho, napadají nás mnohé představy o budoucím světě. Jak to bude vypadat za dvacet, padesát či sto let? Jaký dopad bude mít na svět ekonomika? Jakou roli bude hrát technologický vývoj? Kolik nás tu bude v roce 2114? Tyto otázky nám zůstávají zastřeny a klást si je budeme pořád.

PROBLÉM ISLÁMSKÉHO STÁTU HLAVNÍ SVĚTOVÁ NÁBOŢENSTVÍ Čerpáno 21. století 3/2014 Náboţenství

počet věřících

stáří (roky)

% populace

Křesťanství Islám Hinduismus Buddhismus Sikhismus Judaismus

2. 200. 000. 000 1. 600. 000. 000 900. 000. 000 380. 000. 000 50. 000. 000 35. 000. 000

2. 000 1. 400 4. 500 2. 500 500 3. 500

31,4 % 22,9 % 12,9 % 5,4 % 0,7 % 0,5 %

Dohromady se k těmto náboţenstvím hlásí 73,8 % světové populace, které je 7 miliard.

DOBUDEME VÁŠ ŘÍM, ZOTROČÍME VAŠE ŢENY, Z VAŠICH SYNŮ UDĚLÁME OTROKY (Čerpáno z MF Dnes, středa 15. října 2014) Islámský stát vydává svůj časopis „Dábik“, který je prodchnut nenávistí a plný krvavých výjevů. Kromě brutálních textů tam jsou totiţ i brutální fotografie z hromadných poprav.

32

Níţe je uvedeno několik informací či výzev z daného časopisu Islámského státu, které jen dokladují myšlení těchto sadistických vrahů. Na titulní stránce vlaje černá vlajka Islámského státu nad Vatikánem. Co se v časopise mimo jiné dočtete: - dobudeme váš Řím, rozlámeme vaše kříţe a zotročíme si vaše ţeny, se svolením Alláha – kdyţ toho nedosáhneme my, pak toho dosáhnou naše děti a vnuci a vaše syny pošlou na trh s otroky - budete se bát cestovat, budete se při chůzi po vašich ulicích dívat doleva i doprava, protoţe budete mít strach z muslimů, nebudete se cítit v bezpečí ani ve vaší loţnici - v jednom ze článků vědecky vysvětlují, proč je správné si rozebírat zajaté jezídky na sex - dobýváním zemí nevěřících se zvýší počet konkubín, a aţ tyto otrokyně porodí děti svým pánům, získají děti postavení pána

NAŠE EVROPA, TO JE ŘÍM PŘED PÁDEM Čerpáno MF Dnes sobota 27. září 2014 V MF Dnes byl publikován rozsáhlý rozhovor s historikem a Vlastimilem Vondruškou. Některé z jeho zajímavých výroků jsou uvedeny níţe. -

-

-

-

-

spisovatelem

pohledu na historii udělá vţdy nejhorší sluţbu, pokud se jí zmocní ideologové, politici a někdy i umělci počátek husitství je podobný naší době v tom, ţe tehdy přišla první celoevropská finanční krize, panovníci znehodnocovali své peníze sniţováním mnoţství drahých kovů v nich, coţ nemá daleko k dnešním emisím nekrytých platidel kdykoli se lidem začne dařit hůře, začnou reptat, to je klasický model od pravěku církev dostávala od věřících peníze, aby jim zajistila přízeň boţí, a pokud to nedokázala, nesplnila tedy své pracovní poslání a bylo třeba ji potrestat Evropa je teď ve stejné situaci, jako byla říše římská v čase svého úpadku lidská společnost se vyvíjí jako kaţdý organismus, kdyţ se narodí, je silná, dravá a plná nadějí, dospěje, dostane se na vrchol a přijde sebeuspokojení - pak začíná stárnout, ubývají síly a přichází zánik Řím byl ve třetím a čtvrtém století uţ starý, unavený, lid zpohodlněl, Římané odmítali strádat ve válce, protoţe doma jim bylo lépe, senátoři si kupovali hlasy ve volbách a za to lidem dávali chléb a hry římské ţeny odmítaly rodit děti, protoţe si chtěly uţívat ţivota, sociální opatření chránila otroky, takţe klesala produktivita zemědělství i řemesel aby se Řím ubránil, musel najímat cizí ţoldnéře včetně Germánů a ti se v další generaci obrátili proti němu doufám, ţe k nám do současné Evropy nepřijdou barbaři z východu, myslím si, ţe Evropa bude spíše kráčet cestou noblesního úpadku Byzance, která i kdyţ uţ ztratila mocenský vliv, stále platila za autoritu politickou, vědeckou, uměleckou i právní i my v Evropě se pomalu stáváme outsiderem na poli světové politiky , i kdyţ si to nechceme přiznat Byzanc nakonec obsadili Osmani, podle všech demografických prognóz i Evropu čeká příklon k muslimství, i to bychom si měli přiznat pochopit bychom však měli i jinou historickou pravdu, říše přicházejí a odcházejí, ale o své štěstí se musí umět kaţdý porvat sám

33

DNEŠNÍ ISLÁM MÁ OPRAVDU PROBLÉM Čerpáno Respekt 42/2014, pár postřehů z článku amerického politologa Fareeda Zakaria -

-

k islámskému náboţenství se v současné době hlásí 1,6 miliardy lidí byly doby, kdy islám představoval špičku modernity byly doby, kdy islámský svět byl obecně tolerantnější k menšinám neţ křesťanský toto se významně změnilo za posledních sedmdesát let současný islám prorůstá rakovina extremismu malá menšina muslimů oslavuje násilí a nesnášenlivost, zastává tmářské postoje vůči ţenám a menšinám i kdyţ proti nim někteří muslimové vystupují, není jich dost a jejich protesty nejsou dost hlasité dnešní islám má opravdu problém země, které se obtíţně přizpůsobují modernímu světu, jsou aţ příliš často muslimské z deseti skupin, které se v roce 2013 dopustily teroristických útoků, je sedm muslimských z deseti států s největším počtem útoků v sedmi z nich ţije muslimská většina z 24 nejméně svobodných zemí v 19 ţije muslimská většina muslimských je také všech 21 států, které mají zákony proti odpadlictví od víry pokud však existovalo období, kdy byl muslimský svět otevřený moderní, tolerantní a mírumilovný, znamená to, ţe problém nespočívá v samotné podstatě tohoto náboţenství a ţe se vše opět můţe změnit v zemích Indonésie a Indie ţijí stovky milionů lidí, kteří nezapadají do obrazu islámu jako násilného a zpátečnického také křesťanství dospělo od staletí trvající série křiţáckých výprav, inkvizice, upalování čarodějnic a celkové nesnášenlivosti k modernímu státu podobná směs reforem spojených s úctou bude časem fungovat i v případě islámu

34

MULTIKULTURALITA Vojtěch Pavlů,3.L - PRESÍK Téma v médiích dosti omílané a skloňované do všech pádů. Jaký má však multikulturalita reálný dopad na stát? Multikulturalita znamená mnoho kultur, coţ vypadá jako nádherná představa pro spoustu lidí. Stát, ve kterém se obtiskávají všechny moţné styly hudby, výtvarného umění, nálad, náboţenství, ras a jídel. Od kaţdého kousek. Uvedu příklad: restaurace, kde si objednáte italské jídlo, uvaří vám ho potomek matičky Rusi, přinese vám ho gejša a k jídlu vám zpívá Francouzka chansony. Nevím jak vy, mně by to však trošku vadilo. Buďto mám rád italské jídlo, Rusa v kuchyni anebo vtipnou chůzi, kterou gejša při pohybu nechtěně provádí. Stejným případem je to se státem. Aţ na malý detail – v podniku se jiné kultury z jiných koutů světa snesou. Co ale přijde potom, kdyţ ve státě mají co dělat, aby se snesli mezi sebou, a začnou expandovat? Multikulturalita nám přináší pohled na věc z více pohledů – nesporná výhoda. Tedy, za předpokladu, ţe funguje spolupráce. Jestliţe ne, přeneseme se do středověku a zjistíme, ţe při pohledu na Boha z více úhlů nastává lehká kolize. A tou věcí je myšlen nějaký návyk – například pro libovolného obyvatele Evropy jsou naprosto běţným jevem dvoudílné plavky, bikiny. Ale pro radikálního muslima je to jako čert a kříţ (hádejte, co z toho jsou plavky). Ale abych byl spravedlivý, v mnoha státech ovládaných islámem je to jiţ povoleno. A ještě jsem nepotkal radikálního Evropana. Kde je tedy problém? Proč to nemůţe nikdy fungovat? Inu, fungovalo by to. Jen kdyby lidi byli jiní, neţ jsou. Ti, jenţ neúnavně protlačují tuto teorii a ideologii, nejsou moc dobrými počtáři, jelikoţ nekalkulovali s jedním dosti důleţitým faktorem. Ať bude hostitelský stát jakkoliv přívětivý, bude to k ničemu, ba hůř, bude-li jiná kultura jen trochu bezohledná a mentalita dotyčné skupiny jedinců mu bude přikazovat měnit kulturu onoho státu, pak je zde váţný problém. Tato ideologie nikdy v historii nefungovala a pokaţdé, kdyţ byla aplikována, ztroskotala, nestáhla-li s sebou rovnou celé státní zřízení. Ostrašujícím příkladem nám můţe být uţ snad jen statistika, ve které se zjistilo, ţe nejčastějším jménem v Londýně je Mohamed.

PROČ ZABÍJEJÍ VE JMÉNU BOHA? Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Jako ateista jsem nikdy nepochopil, a asi ani nikdy nepochopím, jak můţe jeden člověk zabít druhého jen proto, ţe věří v jiného Boha. A ještě méně, kdyţ oba věří v toho samého Boha, pouze kaţdý svým osobitým způsobem. V poslední době se mluví o islámu jako o náboţenství vzývající k násilí. Ale po pravdě, takto bychom mohli mluvit i o judaismu a křesťanství. Ţidé ukřiţovali Jeţíše Nazaretského, protoţe kritizoval jejich náboţenské praktiky, fanatici v hábitech křesťanských 35

kněţí upalovali kacíře jak na běţícím pásu, a o řádění islámských fanatiků dnes slýcháme kaţdý den. Ale to není vše. Vraţdí nejen bezvěrce, ale i sebe navzájem, i kdyţ věří ve stejného Boha. Z judaismu vzešlo křesťanství, s tím, ţe napraví nedostatky starší víry. To samé se pak stalo s islámem. Některé světce respektují všechna tato náboţenství, například Mojţíše, jiné jen některé z nich. Například Jeţíše Nazaretského. Zatímco Ţidé ho povaţují za falešného proroka, křesťanství na boţím synovi vyrostlo, a uznávají ho i muslimové, byť ho berou jako vyslance boţího, nikoli jeho syna. Ale to není vše! I v rámci stejného náboţenství se zabíjejí, protoţe ti druzí prý věří špatným způsobem. Katolíci a protestanti zaplavovali při vzájemných půtkách krví po mnoho staletí Evropu, nejen oběti proslulé Bartolomějské noci by mohli vyprávět. Jak spolu vycházejí většinoví sunité a menšinoví šíté dokladují hromadné hroby, vršící se rovněţ mnoha stoletími.

Jak se zdá, asi i díky působení času, se především křesťané zklidnili. Dokáţí se jiţ jakţ takţ respektovat mezi sebou, a světe div se, ani nás ateisty jako kacíře uţ nenahánějí na hořící hranice. Dnes se mluví především o kladných stránkách křesťanství, ale často se zapomíná na ty temné, jsou zapomínány haldy vybledlých kostí či hromady lidského popela.

36

Stejné je to i s islámem. Přitom jeden čas byl nepochybně pokrokovější a tolerantnější neţ křesťanství, a pokud někdo například ve středověku šířil víru ohněm a mečem, byli to především fanatici typu jezuitů a nechvalně proslulých inkvizitorů. Bohuţel v poslední době roste počet násilníků, kteří vykládají islám po svém. A tak jako kdysi nacházeli křesťanští vůdci v bibli důvod pro pogromy na jinověrce či neznabohy, i oni nyní páchají ve jménu toho samého Boha neuvěřitelná zvěrstva. Nerozumím tomu. Není jejich počínání uráţkou Boha? Nebo je Bůh tak krvelačný, ţe si pořád ţádá tolik mrtvých? Nemyslím si to. Kaţdé náboţenství se dá vyloţit tak, abych v jeho duchu mohl vraţdit, a kaţdé náboţenství se dá vyloţit i tak, abych v jeho duchu mohl být laskavý, chápavý, tolerantní. Jsem přesvědčený, ţe stejně jako není na vině bezuzdného řádění křesťanů v době ne tak nedávné vlastní náboţenství, tak na vině řádění současných fanatiků z řad muslimů není samotný islám, ale lidé, kteří se jím zaštiťují. Jen je potřeba, aby ti, co neuznávají násilí a chtějí souţití s lidmi stejné i jiné víry, byli daleko více slyšet. Jinak si kaţdý bude nutně dávat do souvislosti fanatické vrahy a příslušné náboţenství.

37

Bylo by jistě fajn, kdyby se vrcholní představitelé všech zmíněných náboţenství sešli a vypracovali společné prohlášení, které by se stalo základní platformou pro celý svět. Kde by jednoznačně deklarovali, ţe není vyšší hodnoty, neţ je lidský ţivot, neboť ten dle jejich svatých písem a víry dal Bůh, a také jen on ho má právo vzít. Kde by jednoznačně odsoudili násilí, bez ohledu na to, zda ho páchá ţid, křesťan či muslim. Kde by jednoznačně sdělili všem svým přívrţencům, ţe terorismus je nepřijatelný způsob šíření víry, a opět bez ohledu na to, z jakého náboţenství se tací šílenci rekrutují. Naivní představa? Asi ano, ale docela hezká.

Jako ateistu mě napadá ještě jedna kacířská myšlenka. Svět obývá jiţ sedm miliard lidí, a jistě jich bude přibývat. Za chvíli pro ně asi nebude dost surovin, potravy. Co kdyţ příroda, nebo chcete-li Bůh, má zájem jejich počet zredukovat tím, ţe jim zatemňuje mozek? Přináší mezi ně zmatení a rozkol, jako kdyţ jejich předci stavěli pověstnou babylonskou věţ. Moţná proto si prostě lidé nerozumí, i kdyţ mluví stejným jazykem. Pak se zabíjejí, a třeba i ve jménu víry, a redukují tak svou vlastní populaci. Není k tomu ani potřeba různých morových ran, lidé si stačí sami. Šílenci jako Hitler, Stalin, Mao a moţná v budoucnu i Putin, stejně jako fanatici napříč náboţenským spektrem, ti sami jsou tou morovou ranou. Nakonec všichni, i další jim podobní, co ještě nepochybně přijdou, odejdou do historie, a ta na ně bude nahlíţet jako na blázny a masové vrahy. Bohuţel předtím způsobí mnoho zla, mnoho utrpení a zničí miliony lidských ţivotů. Je však tohle opravdu nutný koloběh světa, nebo se dokáţeme vzepřít opakování historie, která je vlastně jen soupisem válek, genocid a následné obrody lidského rodu? Aby začas přišla další jiná apokalypsa a začínalo se znovu? Bohuţel odpověď neznám.

38

OTEVŘENÝ DOPIS MUSLIMSKÉ OBCI Ing. Radko Sáblík, ředitel školy V současné době asi není nikdo, kdo by minimálně občas nesledoval dění okolo tak zvaného „Islámského státu“. Mnozí znají i zlověstnou mapu, kam by chtěli jeho představitelé proniknout. Rovněţ tak asi málokomu uniknou odporné popravy „zajatců“, kterými jsou v mnoha případech muţi, co odjeli ze své domoviny nezištně pomáhat potřebným muslimům, a za to jim tam jiní muslimové uřezávají hlavy. Internet je naneštěstí plný hrozivých videí, na nichţ v různých koutech světa „boţí bojovníci“ vraţdí za pokřiku „Alláh je veliký“ své oběti, kdyţ jim před kamerou chladnokrevně uřezávají hlavy, aby je následně vystavovali před objektivem.

Mnozí s obavami sledují, jak se sami domáháte respektu ke své víře, vyţadujete stavbu mešit, nošení náboţenských symbolů, ale zároveň sledují, jak jiní muslimové vypalují kostely v místech, kde převaţují lidé s vaší vírou, jak tam zabíjejí „bezvěrce“. Chcete respekt ke svému náboţenskému vyznání, ale mnozí z vás nemají respekt k zákonům zemí, v nich ţijí a v nichţ našli svůj nový domov. Kaţdou chvíli dochází k tak zvaným „vraţdám ze cti“, kdy vlastní otec či bratři zabijí dívku, která se nepodvolila diktátu rodiny, nebo se zamilovala do „nepravého“ mladíka. Málokomu unikají výzvy mnoha muslimských duchovních, kteří vyzývají ke „svaté válce“, k vraţdění „nevěrců“, k teroristickým útokům v Evropě či Spojených státech amerických. A opět naneštěstí k nim mnohdy i dochází. Pro mnohé lidi se smrt, brutální vraţda a islám stávají synonymem.

39

Za tohoto stavu se asi těţko můţete divit tomu, ţe z vás a vašeho učení jde strach. Navíc neexistuje ve vaší komunitě skutečná náboţenská autorita, která by byla všemi muslimy respektovaná a která by dokázala jednoznačně před celým světem svými slovy i činy deklarovat, ţe islám je mírumilovné náboţenství, jak tvrdíte. Ano, mnohé autority vašeho učení barbarství představitelů Islámského státu odsoudily, bohuţel však mnohé autority tyto praktiky podporují, vyzývají k boji či přímo verbují rekruty, ze kterých se záhy stávají cyničtí vrahové. Za tohoto stavu jsem se rozhodl vám poloţit několik zásadních otázek, na které od vás prosím o otevřenou odpověď. Já sám nerozlišuji lidi podle barvy pleti, jejich náboţenského vyznání, nýbrţ podle jejich skutků. Respektuji vaši víru, stejně tak jako respektuji víru jiných, pouze chci, abyste i vy či oni respektovali moji volbu být ateistou. Prosím vás tedy o odpovědi na mnou poloţené dotazy, které snad pomohou některé pochybnosti vyjasnit. Moţná se vám některé otázky mohou zdát příliš vyhrocené či sugestivní, nicméně věřte, ţe podobně to cítí či podobně uvaţují mnozí, kteří z vás mají prostě strach. Kdo je vaší uznávanou autoritou? Existuje osoba, která by zaštiťovala vaše učení, jak tomu je například u katolíků v podobě papeţe? Jaký je váš vztah k posvátnosti lidského ţivota? Tak zvaná západní civilizace, jejíţ výhody v mnohém vyuţíváte, a po jejíţ likvidaci mnozí vaši představitelé volají, má jistě mnoho nedostatků. Nicméně ve všech státech je lidský ţivot velmi přísně chráněn zákony a je svým způsobem posvátný. A je jedno, zda patří křesťanovi, muslimovi, hinduistovi či ateistovi. Naopak z prohlášení či činů mnohých vašich představitelů vyplývá, ţe pro ně lidský ţivot moc velkou hodnotu nemá.

40

Proč jednoznačně neodsoudíte terorismus jako nepřijatelný způsob konání? Tato moje otázka souvisí s tou předchozí. Ano, občas zazní odsouzení konkrétních teroristických činů, bohuţel dost často je k tomu přidáno to pověstné ale …, kdy se vlastně snaţí mnozí takové konání ospravedlňovat, jiní ho dokonce schvalují. Proč nezní ze všech úst vašich náboţenských autorit jednomyslné prohlášení, ţe jakýkoli teroristický čin kohokoli je zavrţeníhodný, odsouzeníhodný a naprosto nepřijatelný? A ţe kaţdý, kdo se takového jednání dopouští, je zločinec?

41

Proč neměříte všem stejným metrem? Pro mě je stejným odpudivým vrahem ten, kdo zastřelil tři izraelské studenty, jako ten, kdo zavraţdil v odvetě palestinského studenta. Bohuţel mnozí vaši představitelé vraţdu tří izraelských mladíků „přivítali“, aby pak oprávněně odsuzovali vraţdu jinou. Nezdá se vám takové jednání pokrytecké? Pro mě má kaţdý lidský ţivot stejnou cenu, ať patří komukoli. Jakou hodnotu má pro vás ţivot muslima, křesťana, hinduisty, ţida či ateisty? Jaký je skutečný vztah muslimů k „lidem knihy“? Podle vašeho učení jsou křesťané a ţidé „lidé knihy“, neboť vlastně věří ve stejného Boha jako vy, pouze svým způsobem, z vašeho pohledu nesprávným. Měli byste je proto respektovat, přesto mnozí vaši představitelé je vraţdí a dokonce mluví o jejich vyhubení.

Proč musím jako ateista umřít? Proč mi chcete uříznout hlavu? Jaký je váš vztah k ateistům? Jestliţe snad pro „lidi knihy“ máte mít jisté pochopení, já se asi jako ateista ţádného domáhat nemohu. Proč mám umřít, proč mi má být uříznuta hlava, kdyţ jsem nikomu z vás nic zlého neudělal? Kdyţ naopak nabádám k tomu, aby bylo respektováno vaše právo na vyznání? Čím si ospravedlníte takový postup? Jaké postavení mají muslimské ţeny? Jaký je váš vztah k ţenám? Jaký postoj máte k tak zvaným „vraţdám ze cti?“ Proč chcete po ţenách, aby se zahalovaly, kdyţ v Koránu nic takového není poţadováno? Proč bráníte ţenám studovat a mít stejná práva jako muţi? Jak ospravedlníte pokus o vraţdu nezletilé dívky, která bojuje za práva dívek na vzdělání? Proč si nemůţe muslimská ţena vybrat muţe podle svého, ale musí poslouchat diktát rodiny, a kdyţ neposlechne, je zavraţděna?

42

Jakým právem odsuzujete k smrti odpadlíky od víry? Kdyţ konvertuje jinověrec k islámu, nic se mu nestane. Nikdo ho neodsuzuje k smrti. Ale kdyţ konverzuje muslim k jiné víře, je k smrti odsouzen. Proč neponecháte lidem svobodnou volbu, aby si zvolili víru podle svého? Copak takto postupuje mírumilovné náboţenství? A takové zákony nejsou ojedinělé, jsou praktikovány nejen představiteli teroristických organizací, ale jsou součástí právního řádu i v některých státech. Uvědomujete si, ţe proti sobě sami vzbuzujete nevoli? Uvědomujete si, ţe odporné vraţdy, nechutné uřezávání hlav, vzbuzuje odpor vůči všem muslimům? Uvědomujete si, ţe teroristické činy, vraţdění nevinných obyvatel různých evropských metropolí, proti vám zasévá nenávist? Uvědomujete si, ţe vytváříte sami atmosféru strachu z vás a vašeho náboţenství? Uvědomujete si, ţe sami nahráváte extrémistům a xenofobům? Jak jsem jiţ zmínil dříve, odsuzuji stejně vraţdu izraelského jako palestinského studenta. Obávám se, ţe pokud sami nevystoupíte razantně proti těm, co vraţdí jiné lidi, můţou se nakonec stát nevinní muslimové terčem odvety. Zatím se k vám stále chová západní civilizace více neţ korektně, ale mnozí lidé uţ začínají mít strach. A strach plodí nenávist a ta plodí další zavrţeníhodné činy. Mnozí jiţ začínají být znechuceni tím, jak musí opakovaně sledovat odporné praktiky některých z vás, kdyţ sledují roztrhaná těla po teroristických výbuších. Strach šířený vašimi mnohými představiteli jednoznačně nahrává extrémistům. Můţe vést k volání po vládě „silné ruky“, můţe přimět voliče podporovat hnutí, strany či osoby, ze kterých se budou rekrutovat budoucí diktátoři. A ti rozhodně nebudou nakloněni ani vám muslimům, ani nám demokratům. Opravdu byste tohle chtěli? Moc bych si přál, aby vedle sebe dokázali ţít křesťané, muslimové, hinduisté, ţidé i ateisté, aby se navzájem respektovali, aby ctili jeden druhého. Mám ale obavy, ţe mnozí z vás záměrně chtějí vyvolat konflikt, chtějí válku. Nebo ji snad skrytě chcete všichni, aby islám ovládl svět, jak mnozí vaši představitelé dost nahlas říkají? Jste si ale jisti, kdo z takové apokalypsy vyjde jako vítěz? Pokud by vůbec nějaký vítěz byl, kromě zmaru a smrti?

43

BÁSNIČKA NA KONEC Michael Kalista,3.L - PRESÍK

Tváříme se přihlouple na knize tváří, v posteli, ve škole, na ulici i v kancelářích. Máme Apple ID, nebo jiné blbosti, nemáme komu zavolat, jen jedna-jedna-dva v případě nutnosti. Naštěstí pro mě, vidím stále nebe, nahoru budu hledět, dokud budu mít Tebe. A tak aţ papír vzplane, kámen se rozplyne, co po nás miláčku dobrého zůstane? Aţ páni zemřou, a nenávist s nimi, nebudeme mít strach z předlouhé zimy? Bojovat přestanou muslimové, křesťané i všichni ţidé, jednou si vzpomenou, ţe všichni jsme lidé! Já jen chci věřit, ţe bude to – a bude brzy, dřív neţ zaplaví pevninu téhle planety slzy. A rajskou zahradu nahradí lom, jen v botanické zahradě najdeš pak strom. Nechci má lásko v té době ţít, aţ vyvstane mrakodrap nad horou Říp. A nejsme příliš daleko, svědomí kamsi uteklo. Proto pletu Ti věneček ze smetánky lékařské, co nemohou koupit si korporace naftařské. Pojď vezmi si jej! Půjdeme spolu tančit do jarního deště, na boso do trávy, do mraků křičet ještě! Budeme dělat to co je nám vlastní, ač trošku kyselí, my budeme šťastní.

„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“ Karel Kryl 44