175

NÁŠ ČASOPIS Květen 2016 / 175

Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: „Tu jsem.“ Běžel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, lehni si zase.“ Šel si tedy lehnout. Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase.“ Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: „Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo. A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ Hospodin řekl Samuelovi: „Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší. (1. kniha Samuelova 3,1-11) Milí přátelé, Samuelova maminka Chana v slzách slíbila věnovat svého vytouženého syna Hospodinu. Svůj slib splnila: když byl chlapeček odstaven, tedy když ho maminka přestala kojit, „odťapkal“ do svatyně v Šílu, jako malý buddhistický mnich (jinde se něco takového snad v dnešní době už asi nevyskytuje). Nosil jakési kněžské mini-

Obr. Matyáš Fuksa

roucho, a maminka mu každý rok přinesla mu jen pláštěnku či kápi, nebo sukničku, prostě kus prostého oděvu… Viděl rodiče jednou za rok… Možná jste viděli nějaký film z prostředí kláštera, internátní školy, kde byly děti už v útlém věku bez rodičů – o dopadech na jejich psychický vývoj bychom mohli vést debaty. (Ježíš vyrůstal se svými rodiči, takříkajíc v normální a zdravé rodině, byť jeho rodiče byli výjimeční, brali Pána Boha velmi vážně, a dovedli přijmout, že jejich syn není jen jejich a že je duchovně převyšuje či předchází.) Svatyně, kde Samuel vyrůstá, je prohnilé místo, nemocné korupcí. Élí byl slabý otec, nenaučil své syny lásce ani zodpovědnosti. Vyrostli z nich rozmazlenci a cynici, kteří zneužívali svá kněžská místa, která zdědili. Samuel byl asi ještě malý na to, aby tomu rozuměl, a ani Hospodina „neznal“, tedy nebyl s ním ve vztahu těsné blízkosti. Jeho povolání uprostřed noci je nenápadné, nejdřív to vypadá, že starý a slepý kněz potřebuje s něčím pomoct. Patří k velikosti Élího, že rozpozná, co se děje, že si připustí, že Hospodin může promluvit k malému klukovi. Ten se stává prorokem, tedy člověkem, který slyší, co Bůh vzkazuje. Hospodin si ho vybral. Dozvídá se věci, které by si radši nechal pro sebe. Ráno se bál oznámit Élímu, co slyšel: že Hospodin bude Élího soudit, protože nezakročil proti zlému, a že jeho vina a vina jeho synů nejde vyřídit nějakou obětí, nelze se jí zbavit nějakou náboženskou cestou. Někdy nestačí ani omluva, protože jsme rozjeli něco, co už jede samo (u druhých lidí) a my už to nemůžeme zastavit. Je pozoruhodné, že Élí už nechce nic zametat pod koberec: „Co to bylo, o čem s tebou mluvil? Nic prosím přede mnou nezatajuj!“ Samuel má vyřídit nepříjemný vzkaz – může ho to stát lásku nadřízeného, ale i blízkého člověka a učitele. Uznat svou chybu, dokonce celoživotní, je strašně těžké. Élí to dovedl. „On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v jeho očích.“ Jsme připraveni na to, že k nám Bůh promluví způsobem, který jsme dosud nezažili? Umíme mluvit o nepříjemných věcech s lidmi, kterých se to týká? Hledáme řešení problémů, nebo se jim vyhýbáme nebo je přecházíme mlčením? Když nepříjemná pravda zazní, je šance, že se něco změní, že se pohnou zatuchlé vody, nebo se najde cesta ven z problému, díky tomu, že se ho někdo konečně odvážil vyslovit. Možná, že tím rozlišovacím znamením u nepříjemného prorockého slova (že je to slovo od Boha) je to, že se člověku docela normálně lidsky nechce takové slovo vyřídit, že se netřese na to, jak to někomu „vytmaví“. Zkusme si osvojit, říkat si v modlitbě, klidně i mnohokrát opakovat: „Mluv, Hospodine, Tvůj služebník (Tvá služebnice) slyší.“ A také to druhé: „Učiň se mnou, co je dobré ve Tvých očích. Buď mi blízko, i kdyby to mělo bolet.“ Místo sborového večera bude v květnu v našem kostele ekumenický večer chval. Místo sborového dne 4. neděli v měsíci se zúčastníme seniorátní evangelické neděle v Kateřinicích o týden později – v co největší počtu. Nenechte si ujít koncert Daniely Valchařové a Nicole Sklářové při Muzejní noci! Těším se na setkání s Vámi. Srdečně Váš Daniel Heller 2

č.175

Květen 2016

Jubilanti ——————————————————————— Dagmar Bušová Anna Potišková Jarmila Kubičná Milada Popelářová Vladimír Urban Josef Krchňák

Olga Štreitová Radomír Kopecký Jarmila Hurtíková Marie Malučká Josef Kovář

Staršovstvo —————————————————————  Reminiscence - křest Karolíny Münsterové - sborový večer o Skandinávii - byl velmi pěkný - Den Diakonie - překvapením bylo, kolik má Diakonie nových zaměstnanců (nová služba chráněného bydlení Johannes na Jičínské ulici) - koncert Lucie Rédlové pro Hospic – starš. děkuje Karlu Koláčkovi za službu - valná hromada Communio viatorum - sešlo se pouze 7 členů, chybí členové kontrolní komise, stávající vedení chce skončit na konci tohoto roku, staršovstvo diskutovalo jiné varianty pořádání letních táborů - staršovstvo děkuje účastníkům posledních brigád - ekumenický výlet na Kelčský Javorník - bylo to skvělé  Liturgická pětiminutovka - bratr farář pohovořil o Večeři Páně - proběhla anonymní anketa ohledně názoru, o co jde při Večeři Páně, ohledně četnosti, ohledně účasti dětí, ohledně způsobu vysluhování  Žádosti a návrhy - žádost Richarda Jenča o poskytnutí prostoru pro hodiny kytary na faře - staršovstvo souhlasí - zasedání zpěvníkové komise v našem sboru 13.-14.5. 2016 – starš. souhlasí - koncert ZUŠ B-art ve čtvrtek 26.5. 2016 od 16.00 hod. - staršovstvo souhlasí  Další termíny - diskusní setkání v Gobelínce v pondělí 9.5. v 19.00 hod. na téma Smysl života - ekumenický večer chval v úterý 17.5. 2016 v 19.00 hod. v našem kostele. Staršovstvo prosí o pomoc s přípravou pohoštění. - přednáška ČKA o bezdomovectví ve čtvrtek 26.5. 2016 v 18.00 hod. v Gobelínce  Seniorátní kalendář  seniorátní evangelická neděle 29.5. 2016 v Kateřinicích – při bohoslužbách od 9.00 hod. káže synodní senior Daniel Ženatý, od 11.30 hod. přednáší na téma „Menšina většině“. Je třeba připravit prezentaci našeho sboru ve fotografiích - připraví bratr Heller a bratr Fojtů.  Sestra Eva Janírková podala finanční informace k 24. dubnu 2016: pokladna: 14 520,- Kč, bankovní účet: 371 703,- Kč, saláry hotově duben: 15 100,- Kč, saláry Květen 2016

č.175

3

bankou duben: 3 900,- Kč, sbírky celkem duben: 11 129,- Kč, z toho 3 162,- Kč účelová sbírka, 6 497,- Kč pro potřeby sboru, 1 470,- Kč postní sbírka na podporu lidí v uprchlických táborech v severním Iráku Staršovstvo rozhodlo podílet se na nákladech na společný oběd při Dnu Diakonie částkou 3 000,- Kč.  Hospodářské záležitosti: - Kolaudace staveb ve dvoře - proběhla schůzka s ing. Zavadilem - kolaudace bude do konce května 2016. - Ošetření varhan proti červotoči provedl bratr Trčka přípravkem Lignofix (napadená místa). Nebyl zjištěn další výskyt červotoče. - Ukázalo se, že obnažené zdi fary bude třeba nechat větrat déle, po dobu jednoho roku. Bratr farář Heller požádá Zlínský kraj o změnu podmínek čerpání dotace. Žádost o dar na Jeronýmovu jednotu podáme v příštím roce. - Brigáda na opravu odvodnění svodu vedle sklepa bude v pátek 27.5. v 16.00 hod. a v sobotu 28.5. v 8.00 hod.  Různé - stavba tábora proběhne 25.6. 2016 ze zápisu Tomáše Jelínka

Sborové shromáždění ———————————————— Zpráva o činnosti staršovstva za rok 2015 Milé sestry, milí bratři, scházíme se pravidelně obvykle poslední pondělí v měsíci po celý rok, s výjimkou letních prázdnin. V tomto čase řešíme problémy krátkou poradou třeba po bohoslužbách. O činnosti staršovstva se můžeme dozvědět ze zápisů, které jsou zveřejňovány na nástěnce sboru, a dále se jeho výtah objevuje na stránkách "Našeho časopisu". S některými věcmi, jak se zdá, nejde hnout. Nedaří se najít nikoho, kdo by vystřídal v práci redaktorky „Našeho časopisu“ Aničku Jelínkovou. Za její vytrvalost bych jí rád jménem sboru poděkoval. V této souvislosti bych rád poděkoval bratru Pavlu Hromádkovi, který je vytrvalým dopisovatelem. Poděkování patří také všem, kteří se jakkoli podíleli na jeho vydávání. V loni jsem si posteskl na nedořešené parkoviště. Letos ho již můžeme využívat. Tím otevírám prostor pro nastínění plánů obnovy budov na další léta. Každý si jistě všimne plotu, který je v havarijním stavu, fasáda na kostele a faře vykazuje zjevné vady. Proto byl sestaven návrh harmonogramu oprav, které mají stav budov uvést do pořádku. V tomto roce počítáme se zásahy, které mají zabránit venkovní vlhkosti pronikání do zdiva - vyčištěním svodů a klempířskými pracemi v hodnotě cca 30.000 Kč, dále zjistit, jestli máme geigery u všech svodů, příp. dokoupit. Poškozenou omítku bude třeba svépomocí otlouct, nechat vysušit zdivo a připravit na postřik, penetraci a nechat provést sanační omítky v hodnotě 97.800 vč. DPH. Žádost na dotaci Zlínského kraje jsme již podali. Pokud ji obdržíme, tak by mě4

č.175

Květen 2016

la pokrýt plánovanou investici, a je nutné ji letos proinvestovat. Proto staršovstvo svolává v předstihu brigády na otlučení omítky na sobotu 2.4. a sobotu 23.4. 2016. V roce 2017 chceme opravit plot k Pospíšilům – oprava je rozpočtována na 80.000 Kč, kdyby se podařila částka snížit na 60.000 Kč, tak 30.000 připadne na nás a zbytek by pokryla dotace z města. Snížení výsledné částky by pomohlo – částečné provedení svépomocí. Dále chceme opravit část krovů a podlahu na půdě kostela - rozpočtová částka 60.000 Kč by mohla být pokryta celá dotací z města. Dále nás čeká oprava a nátěr fasád, především na věži, rozpočtována celkem na 1065.000 Kč – město je ochotno přispět až 200.000 Kč, na zbytek bychom si museli vzít půjčku od Jeronýmovy jednoty. O dotaci z města je třeba požádat letos a v příštím roce ji proinvestovat. V letech 2017-2019 bychom provedli opravu plotu kolem fary a kostela – celkem cca za 800.000 Kč; doufáme, že z města obdržíme dotaci 700.000 Kč vyplacenou po částech během tří let, zbytek by byl na nás. Děkuji za pozornost. Martin Fojtů

Zpráva o hospodaře ní sboru ČCE Valašské Meziříčí rok 2015 Výsledky podvojného účetnictví za rok 2015 zahrnuje tyto položky: Náklady roku 2015: Spotřební a kancelářský materiál 27 762,00 Spotřeba energie 70 464,00 Prodané zboží 15 954,00 Běžná údržba -25 698,00 Cestovné 22 983,00 Prezentace 10 670,00 Telekomunikace 11 013,00 Spotřeba ostatních služeb 26 211,00 Mzdové náklady 19 860,00 Daň z nemovitosti 966,00 Poskytnuté dary 12 184,00 Odvod seniorátních repartic 13 579,00 Odvod celocírkevních repartic 33 168,00 Odvod do personálního fondu 98 200,00 Odpisy, prodaný majetek 991,00 Ostatní náklady 9 332,00 Náklady celkem 347 639,00 Kč Výnosy 2015: Sborové sbírky Dary členů a salár Ostatní sbor. příjmy Květen 2016

Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč

86 213,00 Kč 366 100,00 Kč 19,00 Kč č.175

5

Příjmy z hosp.činnosti 15 960,00 Kč Výnosy celkem 468 292,00 Kč Hospodářský výsledek (rozdíl mezi výnosy a náklady) za rok 2015 je tedy 120 653,- Kč. V roce 2015 neprobíhaly žádné větší rekonstrukce a opravy. Sbor tedy nemá žádné dluhy a nezaplacené faktury. Stav finančních prostředků k 31.12.2015 byl 359 961,84 Kč, z toho na BÚ 317 524,84 Kč, ve sborové pokladně 33 099,00 Kč a v pokladně sociálního fondu 9 338,00 Kč. Celková aktiva sboru činí 15 367 780,- Kč. Kromě sbírek a darů, které financují sborové hospodaření jsme v roce 2015 vybrali a odeslali na určená místa tyto částky: sbírka darů Jeronýmovy jednoty (JJ) za rok 2015 ve výši 33 050,- Kč, hlavní dar lásky JJ 5 825,- Kč, ostatní celocírkevní a seniorátní sbírky ve výši 18 488,- Kč, mimořádné celocírkevní sbírky pro syrské uprchlíky, Postní sbírka na Sýrii, na Nepál a na Uprchlíky celkem vybráno 28 656,- Kč mimořádná sbírka na Ratiboř 5 316,- Kč a účelové sbírky za rok 2015 ve výši 24 815,- Kč budou rozděleny na adopci na dálku (dívka v Indii) 4 900,- Kč, časopis Český bratr pro sbory na Ukrajině 580,- Kč, Diakonie – domácí péči 7 000,- Kč a sociální fond 5 335,- Kč a 7000,- Kč pro sbory na podporu kazatelské stanice Pervomajsk na Ukrajině. Schválením této finanční zprávy, sestavené z výkazu sborového hospodaření roku 2015 a rozpočtu na rok 2016, schválíte i rozpočet na tento rok. Je navržen jako mírně přebytkový s hospodářským výsledkem 25 111,- Kč, vychází z předešlého roku. Pokud schvalujete tuto účetní uzávěrku roku 2015 a rozpočet na rok 2016, navrhuji schválit převedení hospodářského výsledku na účet „vlastní jmění“. Eva Janírková

Zpráva o revizi hospodaření Revize byla provedena dne 11. března 2016 revizory Jarmilou Valchařovou a Věrou Jelínkovou za účasti účetní Evy Janírkové s tímto výsledkem: 1. Rozpočet - schválený rozpočet sboru pro rok 2015 byl dodržen. Hospodářský výsledek vyšel vyšší o 91 407,- Kč. Děkujeme. 2. Majetek sboru - nemovitosti sboru jsou v řádném technickém a právním stavu a je s nimi nakládáno s péčí řádného hospodáře. Kostel a fara jsou od června 2015 nově pojištěny rámcovou smlouvou ústředí naší církve. Díky této změně se náklady na pojištění v roce 2015 snížily na 8 268 Kč oproti 14 150 Kč v roce 2014. Roční náklady na pojištění v roce 2016 jsou odhadovány na 4 000 Kč. Evidence movitého majetku je vedena. Zůstatky na finančních účtech a v pokladnách odpovídají stavu uvedenému v účetnictví: pokladna 33 099,00 Kč, pokladna sociálního fondu 9 338,00 Kč, bankovní účet 317 524,84 Kč. Závazky a pohledávky jsou řádně evidovány a plněny. Neexistují závazky či pohledávky více než 30 dnů po splatnosti. V roce 2015 neproběhly žádné větší investice. Na rok 2016 jsou plánovány opravy fasády, které by měly být z velké části kryty dotacemi. Sbor v současnosti nemá žádné dlouhodobé půjčky. 3. Směrnice a sborové účetnictví - účetnictví věrně zobrazuje stav majetku a závazků, finanční situaci a výsledek hospodaření sboru a je řádně vedeno. Oprávněnost a přiměřenost výdajů sboru, včetně příslušných právních podkladů byla přezkoumána s tímto výsledkem: Výdaje běžného provozu byly přiměřené. 6

č.175

Květen 2016

4. Povinnosti a jejich dodržování - odvod do personálního fondu byl proveden v řádné výši a termínu. Jednalo se o částku 98 200,- Kč za období od 1.1. do 31.12. Odvod seniorátních a celocírkevních repartic byl proveden v řádné výši a termínu. Seniorátní repartice 13 579,- Kč, celocírkevní repartice 33 168,- Kč. Místo daňového přiznání bylo odevzdáno čestné prohlášení, že výnosy nepodléhají dani z příjmu. 5. Stanovisko k rozpočtu sboru na rok 2016 - rozpočet je sestaven s přebytkem 25 111,- Kč. Revizoři doporučují rozpočet schválit. 6. Návrh usnesení - sborové shromáždění schvaluje hospodaření sboru ve VM za rok 2015. Sborové shromáždění schvaluje rozpočet sboru ve VM pro rok 2016. 7. Velké poděkování patří naší účetní sestře Evě Janírkové. Věra Jelínková

Zpráva o činnosti nedělní školy za rok 2015 V loňském roce se nedělní škola konala současně s nedělními bohoslužbami s výjimkou letních prázdnin. Jednou za měsíc byly pořádány bohoslužby pro děti. Počty dětí se velice zúžily, proto se vytvořila jedna skupina mladších dětí a děti od šesté třídy zůstávají v kostele. Průměrně se schází 3-6 dětí. Probírají se jednotlivá témata z Nového zákona podle Katechetické příručky pro učitele nedělních škol. Také jsme společně s dětmi na čtvrtou adventní neděli připravili vánoční hru s názvem „O čtvrtém mudrci“ - podle námětu Henryho van Dyka ji zdramatizoval Pavel Pokorný. Hra o 6-ti obrazech byla podpořena umělecky ztvárněnými kulisami od manželů Dušíkových. Na výuce nedělek se během roku střídali 3 sestry a 3 bratři. S bratrem farářem se průběžně scházíme jednou za dva měsíce, kdy se domlouváme na organizačních věcech. Závěrem chci poděkovat bratru faráři, všem učitelům za jejich ochotu, přípravu a práci s dětmi. Daniela Holišová

Děti, dorost, mládež ————————————————— Veteránská víkendovka aneb Založení Durotaru (1.-3.4. 2016)

Květen 2016

č.175

7

Ti co už nemohou jezdit na normální víkendovky a tábory, kde je věková kategorie ohraničena dětmi co chodí do 9. třídy, tak pro ty se uspořádávají veteránské víkendovky (VV). Veteránské víkendovky vznikly teprve před cca 2 roky a jejich účelem je setkávat se a upevňovat vztahy, ale hlavně vytvářet společné zážitky (doufám, že jsem to pochopil správně, co už … pár vyhubování snad přežiji). Tentokrát bylo téma, jak vidíte v nadpise: Založení Durotaru. Naše rasa byla „orkové“ (to jsou ti zelení, co se moc nemyjí a nesprchují a jejich nadání je v boji). Prozkoumávali jsme v oblasti „Hošťálková“ a „letní tábořiště“ místní krajinu, kde jsme měli najít vhodné místo k osídlení. Po vyčerpávajícím hledání, kdy jsme hráli spoustu her, jsme nakonec vhodné místo k osídlení našli a Durotar jsme postavili. Veteránská víkendovka byla parádní a měli jsme také spoustu dobrot, které jsme snědli. Velké díky patří pořadatelům. Jmenovitě: Jakub Kubičný a Marek Matalík. Tož přeji příjemné dny a zase někdy jindy na viděnou :) Jindřich Jelínek

Pozvání na 2 letní tábory pro děti Děti ve věku od 5 do 8 (do 2. třídy včetně) let zveme na letní tábor:

KRÁL SAUL termín: 3. – 9. července 2016 místo: chatky Zikmundov (Lukov u Fryštáku) cena: 1 000 Kč Jakékoli dotazy vám ráda zodpoví Alena Jelínková. Jí také do 13. května 2016 předejte (či pošlete) přihlášku. Po naplnění počtu 24 dětí jsme nuceni další přihlášky odmítat, s přihlašováním proto neotálejte. kontakt:A.Jelínková, [email protected] 720 554 721, Palackého 21, 757 01 VM. Po 3 letech měníme místo konání tábora a je potřeba jej trochu upravit a zušlechtit. Brigáda se bude přímo na místě konat v sobotu 18. 6. a my budeme rádi za jakoukoliv pomocnou ruku. Dejte nám prosím s předstihem vědět, zda se k nám přidáte, a my pošleme podrobnější informace.

Událo se ve sboru —————————————————— Sborové brigády 2.4. a 23.4. Dvě soboty v dubnu jsme se věnovali otloukání omítky v zájmu odvlhčení zdiva budovy fary a částečně i kostela. Přišlo tolik bratří, že jsme to dobře zvládli. Obětaví 8

č.175

Květen 2016

muži pracovali s chutí, nálada byla výborná a svačina od ses. Líby Jelínkové vynikající. Všem mockrát děkujeme! Při další brigádě budeme kopat ještě jeden odvod dešťové kanalizace ve dvoře.

Sborový večer – Podzim ve Skandinávii O svém čtyřměsíčním studijním pobytu (září – prosinec 2015) ve Finsku nám vyprávěl David Jelínek. Studoval ve městě Seinäjoki (400 km severozápadně od Helsinek) obor Mezinárodní ekonomika. Studium bylo organizováno v rámci evropského studentského programu Erasmus, do kterého je zapojeno 23 zemí a přes 100 evropských univerzit. V Seinäjoki studovalo asi 150 zahraničních studentů – hlavně z Německa, ale i z Číny, Itálie, Češi, Slováci, Španělé, Portugalci, z Pobaltí, Rusi, Američan a Angličan. Na univerzitě se zaměřovali zejména na práci ve skupinách, kde mohli společně zpracovávat své projekty. David zde několikrát prezentoval firmu JELINEK, na které mohl demonstrovat různé aspekty podnikání. Také nám představil své spolubydlící – dva z Ghany a dva z Nigérie, se kterými se spřátelil. S jedním navštívil i africké bohoslužby, při kterých se zpívaly hlavně gospely. Během svého pobytu měl i nějaké návštěvy. Po dvou týdnech přijeli 2 mládežKvěten 2016

č.175

9

níci z Mikulůvky a v listopadu dva sourozenci – Jana a Jindra a další tři kamarádi. S několika spolustudenty také podnikal různé výlety do okolních zemí. V září vyjeli trajektem do Petrohradu na 3 dny. V říjnu měli týdenní prázdniny, které využili na cestu do Švédska a Norska. V listopadu navštívili nejsevernější bod Evropy – norský Nordkapp. Všechny tyto výpravy byly velice intenzivní, plné spousty skvělých zážitků. Mnohé jsme mohli vidět na promítaných fotografiích. Viděli jsme také několik snímků polární záře, kterou se Davidovi poštěstilo vidět několikrát na vlastní oči. Cestu domů David absolvoval částečně autobusy a stopem. Cestou navštívil hlavní města zemí, kterými projížděl: Helsinky, Tallinn, Rigu, Vilnius a Varšavu. Domů dorazil těsně před Vánoci. Děkujeme za pěkný večer. Anna Jelínková

Z časopisu Český bratr ———————————————— Již téměř rok uběhl od vlastního rozhodnutí, že budu do NČ psát jakési stručné recenze nejzajímavějších článků z celocírkevního evangelického časopisu ČBr. Redakce mi to schválila. Článků bylo tuším 5 nebo 6, s nevalným výsledkem. Přibyl jen jeden odběratel (žena), dokonce ani ne na základě oněch upoutávek, a dál nic…Měla by asi následovat nějaká zpětná vazba v tom smyslu, zda členové sboru časopis od té minisérie třeba více čtou, ale tu nemáme. Škoda, protože stále mám názor, že je to nejen moudrý ale i vzhledný časopis, navíc relativně levný, který nás provádí celoročním životem v ČCE (myslím na tzv. „Nástěnku“) a poskytuje i mnohá témata k rozhovorům ať mezi mládeží, tak dospělými, při setkáních při Bibli. Pro tzv. „druhý, nebiblický konec“ oněch setkání. Ne dle mne, ale evangelického psychologa br. Říčana. Doporučuje tímto způsobem biblické hodiny i jiná setkání odlehčit. Nevím, proč se mnou nějak více „hnulo“ až letošní 3. číslo ČBr., ale je tomu tak. I když předchozí čísla mám přečteny a „opoznámkovány“, nevedlo mě to k nutnosti zmínit se o něčem v NČ. Neušel mi, pochopitelně, článek našeho br. Hellera o jeho učiteli na ETF UK, který zemřel v prosinci: Několik myšlenek spojených se vzpomínkami na prof. Pavla Filipiho. Jeho jsem i já osobně poznal v Mládeži sboru na Vinohradech v letech 1955 až 1957. Poznal jsem také otce naší Aničky Jelínkové br. prof. Petra Pokorného, tehdy vinohradského vikáře, ale i maminku. Měl jsem je všechny od počátku, coby synek z valašského maloměsta, který se „dostal do světa“, v úctě. Úmrtí br. Filipiho se mě velice dotklo – je to již bezprostředně blízko. Jak to se čtenáři časopisů bývá – člověk nejprve číslo zběžně „proletí jen tak očima“, asi nejdříve v lavici kostela před bohoslužbami. Podruhé odpoledne doma si vytipuje články, které pak čte jako první. U mne je to obvykle „Nástěnka“ SR. Se zpožděním pak skládám takovou dlaždicovou šachovnici podle svého vlastního zájmu (bílé poutavější, černé méně) na přeskáčku. Dosti se zamýšlím jak nad radostnými zprávami, tak nad starostmi, kterých, zdá se mi, je více. „Dlaždice“ se pak cítím povinen doplnit do příchodu následujícího čísla dočtením článků již téměř beze zbytku. 10

č.175

Květen 2016

Stává se mi ale, že některým článkům se i podvědomě bráním. Těžko vysvětlit. V tomto posledním č. 3 to bylo pořadí: Nástěnka, Otázky popeleční a Falcké imprese. Ale úplně výjimečně před tím stál článek br. faráře Michala Kitty: Husinec a Stroužné. Br. Kitta (byl kdysi na sborovou neděli i u nás) je stále farářem v Hronově, rodišti mé maminky. V Hronově mám stále sestřenici s rodinou a další rodinu pak v nedalekém Novém Městě nad Metují. Uvědomil jsem si, že jsem se s nimi již dlouho nekontaktoval, dokonce ani letos před Velikonocemi, a tak se mi článeček br. Kitty stal startovací rampou mailového dopisu skoro po roce, kdy jsme se viděli na pohřbu mé sestry koncem loňského dubna v Liberci. Ostatně si zřejmě řada čtenářů v jednotlivých číslech najde něco podobně osobního, s čím pak může začít. Článeček br. Kitty (tuším, že seniora), je o oplácení dobra, které kdysi před mnoha léty přišlo z Polského Kladska do Hronova. Nyní se děje jakési dobro opačné. Ovšem za podmínek slábnutí počtu evangelíků jak doma v Hronově, tak i v obou sborečcích v Polsku. Jev, který ostatně pozorujeme i v „silném“ východomoravském seniorátu. Množství ale o to více nahrazuje síla a upřímnost členů evangelického společenství. Protože nové číslo bylo téměř velikonoční, zaujal mě článek Otázky popeleční, Aleše Wrany, spirituála Konzervatoře evangelické akademie v Olomouci. Připadlo mi zvláštní, že na této jedné z našich církevních škol nestuduje t.č. žádný evangelík, zatím co katolíci zde jsou dokonce i znatelnou praktikující skupinou. Asi proto, že jde právě o Olomouc, arcibiskupské sídlo. O těch ostatních, více sekularizovaných studentech, se pak dozvíme, že br. Wrana u většiny dosáhl dobrého kontaktu, poznal a poznává jejich obecně poctivý duchovní život, jak charakterizuje (vlastně oni sami o sobě) jako život bez dalšího širšího smyslu – až to přiznávají. Ovšem u nich to není bez přemýšlení a s nějakou lehkovážností, ale myšleno otevřeně a z vlastního přesvědčení. (Nutno přečíst, nelze vysvětlovat.) Při tom nás pak jistě může napadnout, jak asi plodná může být v obdobné situaci role mladé evangeličky na jiné konzervatoři, když i noví spolužáci spolu s ní přijedou k nám a pod jejím dirigentským vedením provedou premiéru zpívané kantáty na téma Otče náš, jenž jsi na nebesích. Tam asi „širší biblický smysl“ dává naději na návrat i mezi mladé studenty. Br. Wrana končí: „Prožívání leckterého dnešního člověka však možná žádné mezery nemá. A jen nás samotné zneklidňuje, že je naše otázky nezneklidňují. Co s tím uděláme?“ (Velká asociace - kdysi v nedělních odpoledních Cestách víry, tehdy br.f. Miloše Rejchrta s hudebníkem Janem Burianem: bratře faráři, nač tak složitě – holt, máte to mnohem těžší než já. Proč bych si to vlastně měl ztěžovat?) Ve Falckých impressích s podtextem „Mnohé společenské jevy v Česku se mi těžko vysvětlují“, píše emeritní synodní senior br. Joel Ruml o svém pobytu v Evangelické církvi ve Falcku, ale i v dalších menších zemských protestantských církvích. Vysvětluje vznik, malé rozdíly, zeměpis, historii, jejich účinnou Diakonii, ale i atmosféru. V této kapitole začíná krutě: „Ve zdejším prostředí se těžko ubráníme kritičnosti při pohledu na české neumětelství…, získávat někoho (u nás) pro dobrou věc. Těžko se Květen 2016

č.175

11

vysvětluje, proč tak zoufale usilujeme o finance z EU, když při tom sami necítíme potřebu chovat se velkoryse jako její řádní členové...“ Zde je nepochybně narážka na naše české stanovisko k současné tragické migraci. Zmírnění zjevného Rumlova roztrpčení je pouze v tom, že současně také píše: „Naštěstí hostitelé chápou, že jsme stále v přechodném období od totality k životu ve svobodě a demokracii….“ Jenže nás, samotné čtenáře, při tom přece musí napadnout, že totalita Hitlerova nacismu byla přece nesrovnatelně větší, než námi zažívaná totalita komunismu. Přes to se Němci (nebo právě proto?) dokázali nesmírně změnit. Co tedy bude dále s námi „čecháčky“- a bude-li, kdy vůbec?! Provizorium je článeček pisatelky čtenářky ČBr. Jarmily Šavlíkové o jejím jakoby dvojitém sborovém členství ve sborech v Černošicích u Prahy a Dvakačovicích, popisujících poctivou práci v obou sborech a jejich starosti včetně finančních. Závěrem se vrací k samotnému názvu „provizorium“ a ptá se, „jestli je nutné, aby tyto nevelké sbory anebo sbory misijní povahy s tak dobrými kazateli a s tak prospěšnou prací – a těch je na českém venkově víc – musely mít i nadále demotivující pocit provizoria a tak velké a tíživé finanční starosti“. Nahrává tak velice mně samotnému, který jsem naprosto nespokojen s rozdělením restitučních prostředků tak, jak to určilo poslední zasedání synodu. Ony prostředky pro DARP (diakonické a rozvojové projekty ČCE) jsou při poměru konzervace převažující části finančních prostředků ve prospěch budoucích platů farářů k prostředkům ihned použitelných ke zvelebování diakonickému i sborovému skutečně nízké. Budeme sice po třiceti letech důstojně platit br. faráře „z nacpaného štrozoku“ (br. senior Mazur), ale nakonec se budeme zbavovat zanedbaných far a kostelů za „pár šupů“, až jednou budeme třeba nuceni i sbory slučovat formou „dvousboří“. A ještě s nálepkou veřejnosti: Vidíte, tolik jim toho stát dal (my dali – socialisté) a ještě nedokázali udržet svůj majetek jako řádní hospodáři! To bude jednou vizitka!? Už žiju, s podtextem „K životu mě dostrkala Boží láska“, je zpověď jedné sestry o své životní pouti takřka od ničeho, co by mělo smysl, od trosek ke smysluplnosti, přijetí do evangelického sboru. Pro toho, kdo rád čte o historii místa, zejména mohla-li by dát ona historie něco i současnosti, je „jako ušitý na míru“ článek Neznámá toleranční modlitebna v centru Prahy, provázený dokonce historickou rytinou jejího vzhledu. Hned na začátku odkazuje na dějepisnou knihu Ferdinanda Hrejsy, též kdysi i našeho meziříčského faráře (před mým otcem). Dovídáme se jakoby mimochodem, kdy jsme zakoupili kostel sv. Michala v Jirchářích. „Jircháře“ poblíž kostela byly rovněž dlouho evangelickým seminářem studentů teologie z dob KEBF (Komenského bohoslovecké fakulty). Také, že roku 1863 jsme získali v Praze kostel u Salvátora z roku 1611 až 1614, a dokonce ještě dříve, již v roce 1850 byl s přispěním financí i Pražské židovské obce pro nás evangelíky pořízen středověký kostel sv. Klimenta. Tím byl vlastně osud modlitebny v Truhlářské ul. zpečetěn, pražští evangelíci ji už nepotřebovali. Dnes je dům kulturní památkou, jeho vlastníkem je Hlavní město Praha – městská část Praha 1. Článek popisuje i stav budovy z roku 2014 a klade i otázku, zda zde nezůstáváme něčemu 12

č.175

Květen 2016

dlužni i my evangelíci. Dlužíme domu přinejmenším pamětní desku jeho historie, patřící i lidem, kteří „zemřeli mladí při evangelickém díle“ v Praze. Velkoryseji vyhlíží návrh zřídit zde v centru Prahy naše evangelické muzeum, které naší církvi dosud chybí. Materiálů do něj je více než dosti – nejvíce ve Velké Lhotě u Dačic, díky naší historičce doc. Evě Melmukové. Mne samotného hned napadá: opět něco k financování z DARP (diakonické a rozvojové projekty) – ovšem i z více zdrojů, nejméně z Hl. Města, ale jistě i EU. Přeji všem užitečné čtení i při vypůjčeném čísle – ale prosím, vracet! Nebo, prosil bych přece jen ještě jednou – objednat číslo vlastní. Pavel Hromádka

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Vážení a milí přátelé a příznivci Diakonie, i letos jsme mohli ve společenství Vašeho sboru prožít slavnostní pověřování nových pracovníků. Pro mnohé z nich to bylo první setkání s prostředím kostela. Jsem ráda, že je místní sbor vstřícný vůči Diakonii i v praktických potřebách. Několik dní uplynulého měsíce ve sborových místnostech našli útočiště klienti a pracovníci sociální rehabilitace z Vrbenské ulice, kde se nedalo kvůli bourání sousední budovy po nějaký čas pobývat. Ráda bych poděkovala Vám všem, kteří jste na Den Diakonie přiložili ruku k dílu a napekli jste úžasné buchty či připravili chlebíčky, a tím pro ostatní připravili příjemné posezení při kávě, čaji a povídání. Mně jste tím rovněž ušetřili nemalé starosti, protože zajistit občerstvení pro 80 vystupujících na koncertě, který tentýž den večer proběhl v Kulturním zařízení, bych sama těžko zvládla. Děkuji i těm, kteří se ochotně ujali mytí nádobí a úklidu po setkání. Současně bych Vás chtěla povzbudit, abyste se neostýchali napříště déle posedět a zapříst hovor s pracovníky Diakonie. Občerstvení samoobslužnou formou má výhodu v tom, že dává větší šanci budovat společenství a vztahy mezi Diakonií a sborem, když se zaměstnanci Diakonie, byť pozitivně, neoddělují od členů sboru.

Květen 2016

č.175

13

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří si zakoupili dražší lístek na benefiční koncert skupiny Hradišťan a Jiřího Pavlici, který se uskutečnil v rámci Dne diakonie v Kulturním zařízení města Valašského Meziříčí, právě proto, aby činnost Diakonie podpořili. S Hradišťanem vystoupili jako hosté také děti místního pěveckého sboru ZŠ Salvátor - Broučci. Děkuji také dobrovolníkům, kteří pomohli při samotné organizaci koncertu.

Výtěžek koncertu činil 92 910,- Kč a bude použit na 2. etapu rekonstrukce budovy Diakonie ČCE- střediska ve Valašském Meziříčí, kde se pracovníci Diakonie věnují lidem se zdravotním postižením. Velké poděkování patří všem vystupujícím, návštěvníkům koncertu, Kulturnímu zařízení města Valašského Meziříčí a firmám, díky jejichž finanční podpoře jsme mohli koncert zorganizovat. Pokud jste tuto akci, jak se říká „prošvihli“, tak nezoufejte! Na začátek října připravujeme benefiční módní přehlídku, kde se budete moci setkat s vicemiss České republiky Eliškou Boučkovou a potěšit své oko krásou, kterou dal Bůh ženám do vínku, a také nápaditými modely, které Vás mohou inspirovat. Jménem paní ředitelky našeho střediska Mgr. Zdislavy Odstrčilové Vám ještě jednou děkuji za Vaši podporu a přeji Vám pěkné jarní dny. Alena Hellerová

14

č.175

Květen 2016

Konfirmační opakování/Krátké kapitoly o bohoslužbách – V pojednáních o jednotlivých částech našich bohoslužeb jsme se na staršovstvu dostali až k večeři Páně. Než budeme procházet části „přípravy“, tedy modlitbu dobrořečení, společné aklamace (zvolání), lámání chleba, modlitbu Páně, pozvání a samotné vysluhování, chtěl jsem se s presbytery aspoň krátce zamyslet nad tím, co pro nás večeře Páně znamená, či jak jí rozumíme a co při jejím slavení prožíváme. Použil jsem některé otázky z dotazníku, který jsem Vám před 13 lety (když jsem byl vikářem u br.f. Jana Krupy) rozdal na sborovém večeru, a z ankety, kterou nabídli konfirmandi sboru v roce 2010 (položili totiž tehdy sboru skutečně výborné otázky). První otázka se týkala vnímání Večeře Páně – co je vás při slavení Večeře Páně zvlášť důležité? Je to spíše (1) osobní setkání s Kristem, nebo (2) prožitek společenství se sestrami a bratřími, nebo (3) ochutnávka něčeho, co zažijeme až v Božím království (hostina budoucnosti)? Na tabuli mohl každý umístit svou tečku mezi tyto tři pohledy či výpovědi (1-3) a mohl tak vyjádřit, kde cítí, že se ve svém prožívání nachází. Tento způsob otevírá možnost vnímat, že tyto pohledy nebo způsoby prožívání se v nás i v liturgických textech prolínají, a většinou se nacházíme někde mezi těmi třemi vytyčenými body (je to samozřejmě zjednodušující, večeře Páně má i mnoho dalších významů, o kterých můžeme mluvit o nich). Můžete si také zkusit udělat svou tečku: osobní setkání s Kristem X

X společenství se sestrami a bratřími

X hostina budoucnosti

Pak jsem poprosil presbytery o vyjádření ke třem otázkám – k vysluhování večeře Páně dětem, k častosti vysluhování a ke způsobu. Naši starší mohli udělat čárku buď k řádku „VP až po konfirmaci“ nebo „VP s dětmi“ (vyšlo to půl na půl) a dále k těmto řádkům: „VP o hlavních svátcích (asi šestkrát do roka)“ nebo „o svátcích, ve velikonočním období + jedenkrát měsíčně“ (současná praxe) nebo „každou neděli a o svátcích“. Naprosto převládala druhá možnost. Otázka na způsob vysluhování nabízela tři odpovědi: a) vysluhovat by měl farář/ka spolu s presbytery, b) chléb a víno („svátostné způsoby“) bychom si měli podávat v kruhu nebo c) střídat tyto způsoby. „Zvítězila“ první možnost, tedy dosavadní praxe, ale dva hlasy se vyslovily také pro poslední možnost – aby se způsob vysluhování střídal. Daniel Heller Květen 2016

č.175

15

Bohoslužby: 5.5.

čtvrtek 18.00

bohoslužby s večeří Páně – Nanebevstoupení Páně

8.5.

neděle 9.30

bohoslužby s večeří Páně

15.5.

neděle 9.30

Svatodušní neděle

Úřední hodiny:

- bohoslužby s večeří Páně 22.5.

neděle 9.30

29.5.

neděle 9.30

kdykoli dle dohody Trojiční neděle – bohoslužby s VP Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pravidelné bohoslužby (po pevná linka: 571 161 561 bohoslužbách společný odjezd na [email protected]

Seniorátní

evangelickou

neděli Pastorační pracovnice

v Kateřinicích) 5.6.

neděle 9.30

pravidelné bohoslužby

Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Další program v našem sboru v květnu:

Adresa sboru:

úterý 17.5. v 19h – ekumenický večer chval

Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190396260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

pátek 27.5. v rámci Muzejní noci: od 19.30h hra pro děti, ve 21.00h koncert Daniely Valchařové (varhany) a Nicole Sklářové (zpěv)

Pravidelný týdenní program: Pondělí 16.00

dorost

Středa

16.00

náboženství

18.00

biblická hodina

18.00

mládež

Pátek Neděle

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohoslužby a nedělní škola

Bohoslužby v Domově Seniorpark: Neděle co 14 dní ve 14.00 hod - farář Daniel Heller 8.5. a 22.5.

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 1. 5. 2016 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]