171

NÁŠ ČASOPIS Leden 2016 / 171 A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“ Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“ (1. kniha Mojžíšova 32,23-31) Milí přátelé, minulou neděli jsme na bohoslužbách spolu s dětmi probírali příběh o Jákobově zápasu a o smíření s bratrem Ezauem. Každá věta toho příběhu je tak nabitá, že by to bylo na pořádnou biblickou hodinu. Proto bych rád přidal aspoň něco. Jákobův život byl samý boj. Nejprve s bratrem Ezauem, jehož s prominutím vyčůraně (využil jeho slabé chvilky) připravil o práva prvorozeného syna a od otce Izáka pak pomocí lsti získal požehnání pro pokračovatele rodu. Ezau je pochopitelně rozlícen a chce Jákoba zabít. U strýce Lábana se mu to vrátí: 14 let mu slouží, aby dostal za ženu milovanou Ráchel – a je přitom sám několikrát podveden a okraden o plody své práce. Konflikt nakonec řeší dalším útěkem. Jákob si jde za svou obr. Václav Jelínek: Smíření Jákoba s Ezauem

touhou po požehnání – a jedná nečestně. Ale platí za to vším, co má – prchá před Ezauem, jak se říká, s holým zadkem. Přesto mu Hospodin potvrdil, že to požehnání, které dostal, byť nečestně, pro něj platí (!). Když totiž Jákob na útěku nocuje na hranicích zaslíbené země, zjevuje se mu Hospodin a říká (Gn 28,14nn): „V tobě a tvém potomstvu (tedy Izraeli) dojdou požehnání všechny čeledi země. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země...“ A to se pak dokonce naplňuje, až neuvěřitelně a zázračně: Na co Jákob sáhne, to se daří – navzdory všem klackům, co mu strýc Lában háže pod nohy, přibývá mu dětí (i když to nejde úplně hladce), stáda se rozhojňují. Nakonec Jákob odchází jako bohatý muž – s rozvětvenou rodinou a početnými stády. Bůh se od nás zřejmě neodtahuje a nezříká se nás, když zvolíme špatnou cestu, ale doprovází nás i na ní a snaží se nás oslovit, abychom se na příští křižovatce rozhodli správně, a pomáhá nám obrátit v dobré i to, co jsme pokazili. Od Lábana sice Jákob zase utíká, ale zároveň reaguje na Boží výzvu, aby se vrátil do země svých rodičů. Všechno dosavadní požehnání a všechno zaopatření života mu najednou není nic platné. Ví, že se setká s bratrem a že to vůbec nemusí dopadnout dobře. Ale záleží mu na tom, aby se smířili. Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl s ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů, neboť si řekl: „Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě zbylý tábor vyváznout.“ (vv. 8-9) Z toho je jasné, že šlo opravdu do tuhého. Jakob se modlí. Do země jeho otců ho přece zavolal sám Hospodin, tak ho prosí o pomoc. Zůstává sám. Jsou věci, na které zůstáváme sami i tehdy, kdy máme u sebe hodně blízkého, ba nejbližšího člověka. Je to řečeno v pár větách, ale mám z toho dojem, že ten zápas trval celou věčnost, jako když někdo v bolestech čeká, až konečně přijde ráno. „Pusť mě, vzešla jitřenka“, říká Neznámý, Ten, který pro nás nikdy nebude tak známý, abychom si mohli myslet, že jsme ho „prokoukli“. „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“ Tak silná je Jákobova touha po požehnání. Dobře tuší, že ten Neznámý by mu mohl požehnat. Možná si myslí: Nevzdám ten zápas, dokud mi i z toho, co je tak těžké, nevzejde požehnání. Jenže Bůh nežehná slepě a bez osobní reflexe: „Jak se jmenuješ?“ ZnámýNeznámý přinutí Jákoba říci pravdu o svém životě. Ano, jsem křivák. Tajemný mu své jméno neprozradí, naopak mu se vší svrchovaností jeho jméno mění. Odteď se budeš jmenovat Izrael… Už nechci, aby tvoje existence byla pokřivená. Chci, abys věděl a žil, že všechno můžeš svěřit mně, i své boje. Chci, aby sis nešel za svým, ale abychom šli spolu, a pak uvidíš, že budu bojovat s tebou, a když nebudeš moct, tak i za tebe. Br. Jiří Pejla ze Zlína si v kázání o Josefovi, synu Jákobovu, všímá toho, že Izrael je někdy nazýván Jákob a na jiných místech Izrael. Říká, že střídáním těchto jmen nám možná pisatelé chtěli připomenout, že to není tak jednoduché a černobílé, že někdy si snažíme zařídit věci po svém a na Hospodina si ani nevzpomeneme, a jindy, když nevíme kudy kam, se k němu utíkáme. 2

č.171

Leden 2016

Zápas končí skoro nerozhodně, remízou. Bůh nechce zvítězit a nás porazit. Považte, on nás nechá se sebou bojovat! Nepoužije hrubou sílu. Sice Jákoba zraní, ale jen „letmým dotykem“. Příběh nechává Tajemného zahaleného v tajemství. Ale Jákob říká jasně, s kým se setkal: Jákob (= Izrael), poté co prošel tímto tajemným zápasem, říká: „Viděl jsem Boha tváří v tvář – a byl mi zachován život!“ Přijde mi přiměřené, když v životě víry vydáváme osobní svědectví – ne v tom smyslu, že když jsem to já prožil, tak je to pravda, ale tak, že druzí to možná prožili a prožívají jinak, ale já tomu věřím takto… Jákobovi byl skutečně zachován život, byl i požehnán, ale ze zápasu neodchází jako triumfující vítěz. Naopak, mohli bychom říci, že s požehnáním odkulhává, jakoby obtěžkán břemenem. Toto požehnání je určitě něco jiného než množství stád nebo manželek, otrokyň a dětí. Kolik lidí i v mé rodině kulhá… Operace kyčlí je dnes jednou z nejčastějších. Kolikrát ovšem kulháme a klopýtáme ve svém životě! Jákob kulhal, ale už se tolik nebál. Poznal, že Bůh je silný a uvěřil, že bude zápasit s ním a někdy za něj. Jákob nejdříve posílá dopředu „poselstvo“ s dary na usmířenou. Nakonec však předešel celou svoji rodinu i služebnictvo a jako první se vydal vstříc Ezauovi. Když se setkali, Jákob se sedmkrát poklonil až k zemi. Ezau k němu přiběhl, objal ho, políbil. Vždyť jsme bratři, Jákobe! - Ezaue, bratře! Přijmi tyto dary. Pán Bůh mi tolik požehnal! Hodně věcí si sebou neseme celý život. A právě vztahy mezi sourozenci jsou často samostatnou a těžkou kapitolou. Cesta ke smíření bývá dlouhá, ale má smysl na ní setrvat. Jákob se s Ezauem usmíří, ale znovu se rozcházejí: Každý je jiný a jde jinam, ale v pokoji. Mám dluh u některých z Vás – nemocných, kterým jsem v posledním čísle slíbil, že je před Vánoci navštívím. Pokud jsem u Vás dlouho nebyl a stáli byste o návštěvu, prosím, neváhejte se mi ozvat. Leden je tradičně ve znamení ekumeny. Od loňska se setkáváme na čtyřikrát, protože ve městě jsou už čtyři kostely či modlitebny, které mohou pojmout tradičně velký počet účastníků. Kazatelů je ale pět (baptisté mají jen malou modlitebnu, ve které však hostí každý měsíc ekumenickou modlitební skupinu), proto letos nebudu kázat, aby se dostali ke slovu ostatní; povedu však liturgii v našem kostele. Protože jsem byl opět pozván na ekumenickou bohoslužbu do Kelče a protože si vážím br. faráře Jana Bleši a jeho přístupu podepřeného vzděláním i pokorou, poprosil jsem jej o přednášku na lednový sborový den. Papež František, jehož projevy sleduje celý svět (protože je ne instituční, ale přirozenou duchovní i morální autoritou), vyhlásil rok Božího milosrdenství. V neděli 17.1. odpoledne se můžeme dozvědět o tom, co to znamená. Srdečně Váš Daniel Heller

Leden 2016

č.171

3

Jubilanti ——————————————————————— Vladimíra Melichaříková Zdeněk Číž Josef Šrámek Emílie Rykalská Daniel Jelínek Jiřina Jakubíková Jaroslav Gerža Jarmila Krausová

Jana Kalhousová Drahoslava Svobodová Milada Danišová Růžena Koláčková Karel Koláček Josef Zajíček Milena Burdíková

Staršovstvo —————————————————————  Reminiscence - vánoční koncerty jsou kladně hodnoceny - bohoslužby v Podlesí skončily, pokračují v Senioparku VM a v Rožnově - staršovstvo děkuje sestře Tyralíkové za intenzivní práci se seniory v Domově pro seniory v Podlesí - společný sborový večer s Velkou Lhotou – hojná účast, staršovstvo děkuje všem za přípravu programu i pohoštění - dětská vánoční hra – velmi pěkná, děkujeme za přípravu učitelům nedělní školy, br. faráři Hellerovi, Charity a Karlovi Dušíkovým za krásné kulisy - staršovstvo bere na vědomí informaci br. faráře Hellera o svatbě Tram Thi Puong Trang a Milana Večerky z Apoštolské církve v našem kostele - staršovstvo děkuje br. faráři Hellerovi za přípravu bohoslužeb v průběhu vánočních svátků  Žádosti - br. farář Heller seznámil s žádostí Petra Brodského o finanční pomoc pro krajany v Bohemce, budeme řešit na příští schůzi - br. farář Heller žádá o dovolenou v termínech 9.-11.1. a 1.-7.2., starš. souhlasí - žadost o 3-týdenní praxi studenta teologie Jana Mikschika v našem sboru – staršovstvo bere na vědomí  Sestra Eva Janírková podala finanční informace k 31. prosinci 2015: Pokladna: 33.099,- Kč, bankovní účet: 317.525,- Kč, saláry hotově prosinec: 37.100,- Kč, saláry bankou prosinec: 85.900,- Kč, sbírky celkem prosinec: 19.782,- Kč, z toho účelová sbírka 1.124,- Kč, pro potřeby sboru 12.749,- Kč, na bohoslovce 5.909,- Kč, na pomoc uprchlíkům 6.712,- Kč Staršovstvo rozhodlo o navýšení sbírky na pomoc uprchlíkům na celkovou částku 10.000,- Kč a tuto částku odeslat.  Hospodářské záležitosti - Zůstává úkol ošetření varhan proti červotoči - jedná se pouze o skříň varhan a varhanní pult. Je třeba ošetřit přípravkem Lignofix napadená místa varhanní skříně. Bude řešeno v dubnu. ze zápisu Pavla Bartoně 4

č.171

Leden 2016

Konfirmační opakování/Krátké kapitoly o bohoslužbách -Vyznání vin aneb úkon kajícnosti a slovo milosti Milí přátelé, na minulém staršovstvu jsme přemýšleli o vyznání vin. Cítit vinu je jedna ze schopností, díky které jsme lidmi. Ať už o nich víme, nebo si je uvědomujeme až po delším zpytování svědomí, nebo právě teprve uprostřed společenství, neradi je vystavujeme na odiv. A přece: kde jinde než před Bohem bychom mohli své viny vyznat? Většinová protestantská tradice říká dokonce: kdy jindy než uprostřed shromážděné církve? Já osobně si sice spolu s Lutherem myslím, že osobní vyznání vin a osobní přijetí slova milosti se nedá nahradit, ale také věřím tomu, že společné vyznání vin a společné přijetí slova milosti ve společenství má obrovský význam: Uvědomujeme si výrazně, že jsme na tom všichni stejně: všichni jsme hříšníci, a všem nám Bůh dává milost. Nemůžeme a ani nemáme ukazovat prstem na druhé – vždyť oni přijali Boží odpuštění tak jako my. A nejsme jen svědky toho, že ti druzí také spolu s námi vyznávali své viny: modlíme se za sebe navzájem, v duchu se přimlouváme jeden za druhého. V prostoru a čase, ve kterém si nemusíme na nic hrát, ve kterém je chudým vyhlašována radostná zvěst a hladoví jsou syceni, se můžeme před Boží tváří zříct každého sebeospravedlňování, zdůvodňování a „okecávání“. V důvěře v Boží milosrdenství můžeme vyznat, že jsme opět zhřešili. A můžeme se spolehnout na to, že nám Bůh opět odpouští: „Jestliže své hříchy vyznáváme, On je tak věrný a spravedlivý, že nám je odpouští“ (1J 1,9). A věříme, že v církvi se to děje: „Boží odpuštění je zde udělováno, aby lidská svědomí hříchy stížená a zákonem Božím přestrašená mohla ze slova Božího potěšení docházeti.“ (České vyznání XVII.). Úkon kajícnosti může být součástí úvodní modlitby - hned na začátku si můžeme uvědomit, kdo jsme my a kdo je Bůh. Mohu si uvědomit svůj stav, ve kterém se jako hříšný člověk nacházím, mohu hned na začátku odložit, co s sebou vláčím a přistoupit tak už ke stolu Božího slova jakoby očištěn. Jako by si člověk umyl ruce, než zasedne k jídlu. V mnoha sborech to tak bývá, často se pak ale zapomíná na slovo milosti. Karl Barth, asi největší evangelický theolog 20. století, říkal, že by se nemělo konat žádné vyznání vin, na které nenásleduje slovo milosti. Nemáme se jen hrabat ve svých vinách; při bohoslužbách jde především o to, že je s námi Bůh, který odpouští, a že slovo milosti si sami říct nemůžeme. U nás je vyznání vin v bloku, který následuje po kázání. Slyšeli jsme evangelium a jeho výklad, a ono se nás dotkne a usvědčí nás. Ve světle Boží lásky vidíme svůj hřích. Někdy teprve tehdy a právě jen v souvislosti, kdy slyšíme slovo o milosrdném Bohu, kdy se rozpomínáme na skutky jeho vysvobození a kdy nám před očima vyvstává jeho láskyplný příklon k lidem v Ježíši Kristu, se v nás probudí touha Bohu odpovědět, odevzdat mu také ty svoje nedokonalosti a pokořit se před ním. S nadějí, že bude také dnes a s námi jednat tak, jako s těmi, kteří tu byli před námi. Myslím si, že to má i psychologické oprávnění: když vím, že druhý je milosrdný a že mě „neshodí ze schodů“, spíše mu otevřu své srdce. Když jsem z evangelia a jeho zvěstování jaLeden 2016

č.171

5

koby již dopředu slyšel slovo milosti (právě jsem se znovu dozvěděl o Boží shovívavosti), snáze si (a Bohu) přiznám pravdu o sobě. První i druhá možnost má však také své nevýhody. Sotva co zasedneme do kostelní lavice a už se máme soustředit na vyznávání, nemusíme se vždy cítit dostatečně připraveni. Ne pokaždé kázání přirozeně vyústí nebo směřuje k vyznání vin. Vyznání vin je také něco víc než jen zmínit v modlitbě, že jsme hříšní. Nejde o množství slov nebo dojemné formulace, ale o to, abychom to nemohli (třeba jako jednu větu) v nepozornosti přeskočit. Nejméně šťastné je vyznání vin, které těsně předchází slova ustanovení sv. večeře Páně. Služba Stolu Kristova tím ztrácí svůj původní charakter dobrořečení Hospodinu nad chlebem a vínem a prožití společenství s ukřižovaným a vzkříšeným Pánem, a získá výlučně kající rozměr. To je snad možné na Velký pátek. Méně podstatné už je, jakou formou vyznání vin probíhá. Jsem rád, že je u nás zavedena ta druhá možnost – po kázání a chvíli ticha, a přece jen ne v úzké souvislosti se slavením večeře Páně. Mohu tak pokaždé hledat, kde mě a nás právě ty přečtené biblické texty usvědčují, nebo jaké nám otevírají okno do Božího království či jak nám dávají nahlédnout do Božího srdce, plného odpouštějící lásky. Jistě se to nedaří vždycky tak, aby se k tomu mohl každý připojit. Určitě jste si mockrát řekli, že to, co farář předkládá ke společnému vyznání, se Vás osobně netýká nebo to na Vás „nepasuje“. Vyznat všechno a za všechny nejde (a ani o to vlastně nejde), a používat jen obecné formulace by byla možná také škoda. Zkuste prosím – tehdy, kdy máte tento pocit, nabídnout Bohu v tichosti to své vyznání, to, s čím jste na bohoslužby přišli, co Vám během nich došlo, ať ve chvíli ticha po kázání nebo už dříve. A zkuste pak přijmout slovo milosti (zpravidla to bývá nějaký verš z Bible) také zcela osobně jako určené pro Vás, i když se to vyhlašuje všem najednou. Nepříliš důležité také je, jestli má vyznání vin nějakou dialogickou formu (jestli se něco společně říká či odpovídá), nebo jestli se např. prokládá nějakými zpěvy vyjadřujícími pokání a vděčnost (např. ve spojených evangelických církvích v Německu je to tzv. Kyrie a Gloria). Určitá společná odpověď je výhodou v tom, že vyznání vin a přijetí Božího odpuštění nezanikne mezi ostatními slovy a že můžeme osobně reagovat na něco, co se nás bytostně týká. Daniel Heller

Událo se ve sboru —————————————————— Z kroniky za prosinec - závěr První neděli adventní byla listopadová, 29.11. Byla s poměrně velkou účastí, s večeří Páně a posezením u kávy a čaje s připomenutím narozenin ses. Bařinové, která se postarala o část pohoštění. Ve středu 2.12. jsme místo biblické hodiny jeli do Pržna, kde večer koncertoval začínající klavírní virtuos br. Daniel Jun. Své umění předvedl na křídle ve sborovém sále prženské fary, který byl zcela zaplněn. Jako základ programu přednesl br. Jun 6

č.171

Leden 2016

klavírní sonáty J. Haydna, F. Liszta a S. Rachmaninova, které doplnil o tzv. „maličkosti“ několika autorů. Své vystoupení završil známým Rachmaninovým Preludiem cismol. Ve středu 9.12. jsme se večer při biblické hodině opět setkali s našimi již známými neslyšícími sestrami a bratry z města a okolí. Poslední biblickou hodinou letošního roku byla 16.12., protože v dalším týdnu jsme se dostali již do období Vánoc. V předvánočním týdnu se uskutečnilo setkání se členy sboru ve Velké Lhotě, tentokrát u nás. Úvodní pobožnost i následující program si vzal na starost br. kurátor

Martin Fojtů. Připravil výběr fotografií z různých sborových setkání, výletů, svateb i pohřbů. Na některých fotografiích jsme byli společně právě se sestrami a bratřími z Velké Lhoty (společný zájezd do Bjeliševce v Chorvatsku, kde dodnes žijí Češi a tvoří společenství evangelického sboru). Vánoční hra dětí a dorostu byla provedena v neděli odpoledne v 16.00 hodin, protože jsme již loni usoudili, že se v ten čas stmívá a na kostelní okna tak nemusí být montováno zatemnění. Hra, tentokrát společná pro děti a mládež, měla dětské herce z nedělní školy a zpěváky a hudebníky z mládeže, převážně z obou rodin Jelínkových. Jmenovala se „O čtvrtém mudrci“ a dle námětu Henryho van Dyke ji zdramatizoval Pavel Pokorný. Měla 6 obrazů. Byla doprovázena promítanými názvy jednotlivých dějových obrazů a textů zpívaných písní na plátno. Za oponou zavěšenou v popředí se střídaly černé kulisy, charakterizující názvy jednotlivých dějů bílými, stříbrnými či zlatými obrazci k obsahu děje. Látkové, výtvarně umělecky zpracované kulisy, byly posouvány na závěsech na napnutém lanku, a tak velmi jednoduše a rychle mohly být v kratičkých přestávkách šesti obrazů střídány. Už druhým rokem to vše obětavě a krásně připravil br. Karel Dušík, počítačový grafik, se svou ženou Charity. Za to jim patří velké poděkování. Takže vlastně komu všemu za letošní hru díky? Autorovi, režisérce (Dance Jelínkové), dalším učitelkám a učitelům nedělní školy, zpěvákům a hudebníkům, hercům, manželům výtvarníkům, osvětlovači a všem „stavěčům“ pódia i scény (kulisáci, bratři ze staršovstva) - snad jsem na nikoho nezapomněl. A bratru Leden 2016

č.171

7

faráři Hellerovi, který hru na začátku charakterizoval zjednodušeně, ale výstižně jako hru o čtvrtém králi (mudrci), který nestíhal za celý život spatřit Ježíše – od jeslí až po Golgotu. Zato při putování za ním vykonal okolo sebe mnoho dobrého pro lidi, které cestou potkal, což nám bylo na konci „sděleno shůry“ – z kruchty – hlasem: „Cožkoli jste učinili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“

Celkový dojem z provedené vánoční hry byl za poslední řadu let snad největší. Potlesk zněl mezi scénami, ale největší byl ten poslední. Děti, mládež, rodiče i prarodiče mohou být vděčni za tak šikovné herce, zpěváky a další vánoční obětavce. Vánoce přišly počínající sérií bohoslužeb na Štědrý den v 16 hodin. Podvečerní bohoslužby bývají již řadu let navštíveny nejvíce. Bylo tomu tak i letos, kdy prostor kostela musel být doplněn o židle ze sálu, aby se vešli všichni domácí i hosté, nejen evangeličtí. Na bohoslužbách spolupracovali s br. Hellerem hudebníci i zpěváci, převážně „Jelínci“, ale náš pěvecký sbor byl tentokrát doplněn i řadou spolupracujících hlasů a čítal skoro 25 zpěváků. Novinou bylo, že pěvecký sbor rozšířil bohoslužbu i po skončení, ještě závěrečnou písní Johna Ruttera „All Bells In Paradise“ (v překladu Jiřího Pejly „Zvony z ráje“), po níž jsme teprve začali vycházet a loučit se před štědrovečerní večeří. V pátek, na Boží hod vánoční, v 9.30 hod., nás bylo asi více než loni, ale méně než v předvečer. Slavili jsme bohoslužbu slova i eucharistie, ve dvou docela naplněných kolech. Sbírka byla tentokrát věnována v rámci celocírkevních sbírek na podporu studujících evangelického bohosloví. 8

č.171

Leden 2016

Na druhý svátek vánoční – vzpomínku mučedníka Štěpána, v sobotu v 9.30 hod., byla návštěva mnohem skromnější, necelých 40 lidí. Hudební doprovod byl opět smíšený, s varhany hrály smyčcové nástroje Jelínkovy mládeže. Za zaznamenání jistě stojí i to, že po dobu celých vánočních svátků jsme mohli již prvně parkovat auty na novém parkovišti před kostelem. Zřejmě zásahem památkářů je provedeno jako dlážděné smíšenými malými, velkými, čtvercovými i obdélníkovými kostkami do kamenných obrubníků a je ozdobou plochy, která v původním stavu nebyla již ani trávníkem, ani uježděnou hliněnou plochou. Lze se tedy oprávněně domnívat, že až z naší strany dojde k rekonstrukci plotové podezdívky, bude trváno rovněž na podezdívce z kvalitního kamene, jak kdysi již zpracovaný projekt předpokládal. Poslední neděli roku u nás kázal br. farář Josef Hurta ze Stříteže nad Bečvou, zatím co br. Heller jej zastoupil jak doma ve Stříteži, tak v Rožnově. Prostor kostela se přece jen oproti svátku Štěpána zaplnil, a to i hosty ze sousedních sborů. Poslední setkání nad Božím slovem bylo ve čtvrtek 31.12. v podvečer v 16 hod. Jako v předcházejících letech, tak i tentokrát zůstali mnozí k silvestrovskému posezení a pohoštění, tentokrát také za účasti br. Hromádky, který se pokusil oplatit účastníkům mnohá přání k narozeninám. Zároveň jsme si vzájemně vyměnili přání Božího požehnání, veškerého pokoje mezi lidmi a zdraví do nastávajícího roku 2016. Pavel Hromádka

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Aukce kreseb beránků známých osobností 28. 11. 2015 vyvrcholila slavnostním večerem benefiční akce „Namaluj mi beránka“, kterou pořádala Diakonie ČCE – středisko ve Valašském Meziříčí ve spolupráci s Kulturním zařízením města Valašského Meziříčí. Při tomto večeru se dražily obrázky např. Karla Gotta, Juraje Jakubiska, Dagmar Havlové, Adolfa Borna, Tomáše Halíka, Laffity Osmanyho a dalších veřejně známých osobností, které se rozhodly podpořit činnost Diakonie a svá díla věnovaly k benefiční aukci, jejíž výtěžek je určen na 2. etapu rekonstrukce budovy Diakonie ČCE ve Val. Meziříčí, která slouží lidem s mentálním a zdravotním postižením. Leden 2016

č.171

9

Dražba byla napínavá a především veselá, protože licitování se ujal hudebník Jaroslav Kneisl, který se již podruhé angažoval v pomoci lidem s hendikepy - na jaře letošního roku provázel programem benefiční módní přehlídky s Vlaďkou Erbovou, nyní dokázal při aukci vzbudit v hostech večera pravou soutěžní atmosféru a současně je i pobavit. Hned na začátku programu, aby si hosté vyzkoušeli dražbu „nanečisto“, nabídl jako nultou položku aukce vlastnoručně vyrobené valašské jehněčí klobásky. O hudební program se postarali zpěváci z vokálního seskupení SEXTET + z Nového Jičína pod vedením Karla Dostála a malí zpěváčci Broučci ze ZŠ Salvátor. Všichni vystupující účinkovali bez nároku na honorář, aby tak podpořili činnost Diakonie ČCE ve Valašském Meziříčí. V rámci slavnostního večera byly předány do rukou ředitelky Diakonie ČCE – střediska ve Valašském Meziříčí Mgr. Zdislavy Odstrčilové také dárkové šeky od zástupců firem CS CABOT spol. s r. o., Kraspoll, a.s. a C. B. G. Impex.

Celkový výtěžek akce „Namaluj mi beránka“ díky všem zúčastněným vynesl 140 tisíc korun, které budou využity k dokončení rekonstrukce budovy, kde pra10

č.171

Leden 2016

covníci Diakonie pomáhají lidem s mentálním a zdravotním postižením dosáhnout co největší samostatnosti. Alena Hellerová

Odborná zdravotní péče v domácím prostředí Přemýšlíme-li o tom, kde a s kým bychom chtěli prožívat stáří, mnoho z nás si představí domov, rodinu, přátele. Je to místo, ve kterém se cítíme dobře. Mohou však nastat okolnosti, které samostatný pobyt člověka v domácím prostředí ohrožují. U seniorů je to nejčastěji nepříznivý zdravotní stav, zhoršená soběstačnost, bolest. Jakým způsobem lze v těchto případech prodloužit pobyt doma co nejdéle? Kam se obrátit o radu? Odbornou pomoc a podporu může poskytnout seniorům i jejich rodinám domácí zdravotní péče. Ve Valašském Meziříčí a jeho okolí má působnost domácí zdravotní péče Diakonie ČCE. Jedná se o terénní službu, která přijede za seniorem do domácnosti a zde poskytne zdravotní nebo ošetřovatelskou péči. Nejčastějšími výkony jsou převazy ran a bércových vředů, péče o ležícího, péče o močovou cévku, aplikace inzulínu, aplikace injekcí na tlumení bolesti, odběry krve, měření tlaku krve a další. Výkon provádí zdravotní sestra podle předpisu lékaře. Často je poskytována péče po propuštění z nemocnice. Předepsané výkony jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. Nedílnou součástí péče je podpora pečujících osob a zácvik v ošetřování seniora. Ve většině případů potřebují odbornou pomoc senioři, ale tento typ služby je určen všem dospělým lidem a dětem nad 3 roky, kteří pro svou nemoc, zdravotní či tělesné postižení nejsou schopni se o sebe plně postarat, nebo kteří trpí bolestí. Příběhy: Paní Veronice se při dlouhodobém pobytu v nemocnici utvořily proleženiny na patách. Díky tomu nemohla doma stát ani chodit. Sestřičky ránu ošetřovaly 3x týdně, používaly nové metody hojení ran a postupně díky zhojení rány a rehabilitačnímu cvičení byla paní Veronika schopna se postavit a s pomocí dojít v chodítku až do koupelny. Cítila se mnohem lépe – nebyla závislá na pomoci druhých osob v běžné hygieně a dokázala sama rozhodnout, kdy půjde na WC a do koupelny. Paní Jana chtěla zůstat doma i při nepříznivé diagnóze. Lékaři vyhodnotili stav nemoci jako nezvratný, který nelze léčit, lze pouze tlumit bolest a projevy nemoci. Nemoc vedla k postupnému úbytku sil. Sestřičky denně ošetřovaly ránu na hrudníku, která se nehojila a rozrůstala se. Kontrolovaly, zda náplasti na tlumení bolesti zabírají a paní Jana se vyspí. Po celou dobu péče spolupracovaly s nejbližší rodinou a radily, jak co nejlépe zvládnout péči o těžce nemocnou maminku. Paní Jana díky kombinaci péče rodiny a odborné služby mohla být doma, v prostředí, které nechtěla opustit, až do konce svého života. Informace: Pro bližší informace o domácí zdravotní péči včetně možností návazných sociálních služeb se můžete obrátit na vedoucí ošetřovatelské služby: Lenka Kostelná. tel. 739 038 424. Adresa: Diakonie ČCE – středisko ve Valašském Meziříčí, Dům sociálních služeb, Žerotínova 319, www.diakonievm.cz. Lenka Kostelná Leden 2016

č.171

11

Bohoslužby: 10.1.

neděle 9.30

pravidelné bohoslužby – farář Jaroslav Voda

12.1.

úterý

ekumenická bohoslužba u nás – káže br. Tomáš Hasmanda,

17.30

pastor sboru Apoštolské církve 17.1.

neděle 9.30

pravidelné bohoslužby

19.1.

úterý

ekumenická bohoslužba

17.30

v katolickém kostele – káže br. Pavel Kostečka, kazatel Církve adventistů sedmého dne

Úřední hodiny:

v modlitebně Apoštolské církve – budova Numeri

kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561

(Zašovská 778), káže br. Pavel Stefan, římskokatolický farář

[email protected]

24.1.

neděle 9.30

26.1. úterý

17.30

pravidelné bohoslužby s VP ekumenická bohoslužba

31.1.

neděle 9.30

pravidelné bohoslužby

7.2.

neděle 9.30

pravidelné bohoslužby

Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Pokladník Eva Janírková Církve adventistů s.d., formou večera chval, káže bratr mobil: 777 344 994 9.2.

úterý

17.30

ekum. bohoslužba v modlitebně

Jaroslav Zubík, kazatel Bratrské jednoty baptistů

Pravidelný měsíční program v našem sboru: Sborový den: neděle 17.1. od 14.00h – přednáší br.f. Jan Bleša z Kelče na téma: „Rok Božího milosrdenství“ Sborový večer se v lednu nekoná.

Pravidelný týdenní program: Pondělí 16.00

dorost

Středa

náboženství

16.00

Biblická hodina se v lednu nekoná. Pátek Neděle

18.00

mládež

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohoslužby a nedělní škola

Bohoslužby v Domově Seniorpark: Neděle co 14 dní ve 14.00 hod. (3.1., 17.1., 31.1.)

Adresa sboru: Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190396260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 10. 1. 2016 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]