17) SOCIÁLNÍ PATOLOGIE A) VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA SOCIÁLNÍ PATOLOGIE, PROJEVY A CHARAKTERISTIKA ANTISOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ
-
VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA SOCIÁLNÍ PATOLOGIE Pathos (z řečtiny) = utrpení, vzrušení + logos = nauka, řeč. Pojem pro nezdravé, nežádoucí, nenormální společenské jevy, společnosti nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního chování a studium příčin jejich vzniku a existence. Sociální patologie má potíže s vymezováním normality. Při vysvětlování etiologie se často uplatňuje neintegrativní přístup (nesjednocující, dílčí).
PROJEVY A CHARAKTERISTIKA ANTISOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ • Kriminalita, sebevražednost, toxikomanie, sexuální deviace, prostituce, rozvodovost, nezaměstnanost, organizovaný zločin, války, šikana, sekty, pornografie, rasismus, xenofobie, atd.
-
-
-
-
-
-
Kriminalita Kriminality se dopouštějí muži, ženy, mladí i staří. Dochází při ní k porušování práv. Sociální znaky u recidivistů: narušená rodina, opakovaná změna místa opatrovnictví, snížený intelekt, zaostávání ve škole, ztroskotání v povolání, generační úpadek, nízký sociální statut, volný čas trávený převážně mimo rodinu s vrstevníky. Věk: nejvíce je zastoupena ve věku 14-16 let, stoupá do 20 let, po 35. roce věku silně klesá. S přibývajícím věkem se stupňuje závažnost a intenzita deliktu. Nejčastější trestné činy: krádeže v obchodech, krádeže kol, žhářství, poškození věcí, krádeže, šikanování. Pohlaví: registrovaná kriminalita je způsobována převážně muži. Mezinárodně stoupá ženská kriminalita. Ženská kriminalita je spíše latentní, je řidčeji odhalena. Těžiště ženské kriminality: krádeže v obchodech, drogy, trestné činy v dopravě. Recidivní kriminalita = několikanásobná kriminalita – pachatel byl nejméně jednou trestán a dopustil se trestné činnosti znovu. Sebevražednost Sebevrahem je ten, kdo učiní konec svému životu úmyslně a vědomě, kdo si smrt přeje a očekává, že si svým činem také smrt přivodí. Sebevraždy se vyskytovaly již od prvopočátku. Spojené s náboženstvím. Vnitřní příčiny: psychopatické osobnosti, změny osobnosti při demenci, hormonální změny (puberta). Vnější příčiny: vlivy rodinného prostředí a výchovy, neúplná rodina, sociální úroveň rodiny, alkoholismus v rodině, duševní poruchy některého z rodičů, vlastní působení rodiny, výchova s přehnanými požadavky, chybí citlivý a zúčastněný přístup k dětem, vliv pracovního prostředí, vliv vrstevníků. Formy suicidálního chování: pohrávání si se suicidálními myšlenkami, suicidální výhružky, demonstrativní sebevražedné jednání, suicidum jako sebepotrestání, suicidum jako zkratková reakce, suicidum jako napodobení, sebevražedný pokus jako podmínka vstupu do party, suicidum jako výsledek nutkavých myšlenek, následek depresivních stavů. Nejčastější způsoby: otravy, oběšení (strangulace), zastřelení, skok z výšky, podřezání žil. Terapie: léčíme příčinu i syndrom, správná diagnostika (tým: lékař, psycholog, pedagog), krizová intervence, psychoterapie (individuální, skupinová, rodinná, medikace).
1
-
-
-
-
-
-
Toxikománie Drogová a alkoholová toxikomanie a patologické hráčství. Pojmy: úzus (medicínské běžné užívání léků), mizúzus (jednorázové zneužití), abúzus (nadměrné zneužívání), závislost (nemoc, ztráta zábran a kontroly, nutkavá touha po droze). Prevence: rozvoj osobnosti klienta, atraktivní volnočasové programy pro mládež, programy pro školy, rozpoznání sociálně patologických jevů (rozvoj asertivity). Příčiny závislosti: sociální odcizení (puberta, adolescence, vývojoví činitelé), vliv vrstevníků a přátel, životní apatie, touhy po úniku z každodennosti, zvědavost, vyřešit některé své konflikty, zahnat nudu z nedostatku podnětů, selhávající tradice a rodinná výchova, krize hodnot předběhla o řadu let nástup drog, vliv anomie (společnost a svět „bez řádu“). Způsoby zneužívání drog: kouření, žvýkání, vdechování, čichání, vtírání do kůže, pití v různých nápojích, vpichování do svalů nebo žil. Organizovaný zločin: výroba, pašování a obchodování s drogami. Typy závislostí: psychická a somatická závislost. Léčba – strukturovaný komplexní program: zajištění abstinence po dobu léčby, klidný a intenzivní průběh dne, intenzivní skupinová terapie, individuální terapie, rodinná terapie, detoxikace a abstinence, důsledný doléčovací program. Úspěšná terapie nemusí být zcela dobrovolná (motivace se může dostavit až v průběhu terapie). Sexuální deviace Pojmy: sexuální identifikace – pocit příslušnosti k určitému pohlaví. Sexuální role – vliv kulturně společenských vlivů, identifikace s rodičem, jinou osobou stejného pohlaví. Sexuální preference – způsob, jakým jedinec dosahuje sexuálního uspokojení, jaký objekt eroticky přijímá. Sexuální chování – určováno genitální reakcí, která je přítomná už od raného dětství, podmíněno rozvojem sexuálních emocí. Typy deviací v aktivitě: voyerismus, exhibicionismus, frotérství (tření o anonymní, neznámé ženské objekty v tlačenicích), tušérství (vzrušení se dosahuje dotyky intimních míst anonymních ženských objektů), patologická sexuální agresivita, agresivní sadismus, sadismus a masochismus, erotografomanie a telefonní skatofilie (vzrušení je dosahováno psaním dopisů a erotickým obsahem anonymním ženským objektům, mají sadistický charakter; anonymní telefonáty s erotickým obsahem), klyzmafilie a uretální manipulace (vzrušení klystýrem; dráždění močové trubice), triolismus (kombinace více deviací, manifestace voyerismu a masochismu, pozorování partnerky při sexuálním styku s jiným mužem, ukazování nahé partnerky). Deviace v objektu: pedofilie (homosexuální, heterosexuální, bisexuální), hebefilie (zaměření na dospívající chlapce a dívky) a efebofilie (konzumenti chlapecké a adolescentní prostituce), incest, fetišismus, transvesticismus, nekrofilie, zoofilie, pyrofilie (sexuální vzrušení je spojeno s ohněm), gerontofilie. Léčba: Psychoterapie, kastrace, farmakoterapie, atd.
Prostituce - Historie: Ve starém Řecku prostituce se ženami (Hétery) i homosexuální prostituce, již první nevěstince, příjmy z ní byly kontrolovány a částečně daněny, prostituce byla důležitá pro ekonomiku města. V 16. století Hétery vystřídány Kurtizánami. Později výskyt žebravé a potulné prostituce. Ve vojsku tzv. vojandy mimo sexuální činnosti praly vojákům prádlo, dělaly na poli, uklízely. Později instituce bordelů a jejich veřejně známých majitelů, kuplířky, pasáci → surové zacházení s prostitutkami, nedobrovolné otroctví, nástup pohlavních nemocí (1494 – epidemie syfilidy), obchodování s prostitutkami. Za Ludvíka XV. A XVI. prostitutky pronásledovány, demonstrovaly a přepadly parlament, orgie s poslanci na lavicích a stolech. 19.-20. století specializované domy pro každý vkus, nástup perverze, deviace (specializace prostitutek), prostituce v rukou organizovaného zločinu. 21. století organizovaná kriminalita. - Definice: „Poskytování sexuálních služeb za úplatu.“ Prostituční chování lze sledovat u žen, mužů i dětí. 2
- Druhy prostituce: Podle místa, kde je uskutečňována (pouliční a silniční, v erotických podnicích, v hotelích a restauracích, bytová prostituce). Podle formy zaměření na sexuální objekt (homosexuální – ženská i mužská, mužská – heterosexuální i homosexuální). Politická prostituce (prostituce pro špionáž (Markýza de Pompadour, Mata Hari). - Legislativa: Klasický regulovaný systém (prostitutky pouze ve veřejných domech: Rakousko, Řecko, Turecko, Maroko). Regulovaný systém bez legálně povolených veřejných domů (registrace prostitutek, zákaz veřejných domů). Abolicismus (zrušení úřední kontroly nad prostitucí). Prohibice (odsouzení prostituce, zákaz: USA, Finsko, Irsko, Malta, Rusko). Pornografie - Jedná se o slovesný výtvor, obraz, film nebo fotografie, které nemají jiný účel než vzbudit sexuální vzrušení (nejedná se tedy o umělecké dílo, např. Saudek). - U nás je pohled na pornografii ovlivněn křesťanskou morálkou, a proto je obecně pokládána spíše za špatnou, ale tomuto neodpovídá spotřeba pornografických materiálů → veřejné a osobní mínění se značně liší. • • • • • • •
ZÁKLADNÍ POJMY V SOCIÁLNÍ PATOLOGII Anomální osobnost – individuální zvýrazněnost povahových rysů. Tím je dán osobnosti specifický svéráz. Sociální deviace (deviatio z lat. = odchylka, úchylka) – porušení, podstatná odchylka od některé sociální normy. Nerespektování požadavků norem. Nelze ztotožňovat s trestným činem. Toleranční limit společnosti. Psychopatie – neharmonicky vyvinutá osobnost u níž některé rysy povahové, náladové jsou disproporcionální, nadměrně rozvinuty. Kolísání intenzity příznaků. Anomie – takový stav společnosti, kdy přestávají platit zákony. Nejen v právním, ale i normálním smyslu. Norma – pravidlo, jehož zachování je závazné (předpisy). Jazyková norma (pravidla pravopisu, soubor zákonitostí v daném jazykovém útvaru). Kodifikace = pomalý a stálý vývoj norem. Normalita – normální je četné, časté a průměrné (statistická normalita). Normální = plnění funkce X nenormální = dysfunkční, patologické i když může být v populaci četné (funkční normalita). Druhy normalit: normalita osobnosti (systém trvalých rysů v průběhu vývoje a změn osobnosti, normalitu je nutno studovat ve vztahu k určité kultuře); normalita skupin (respektování sociálních norem dané společnosti); normalita davu, národů v situaci krizí, válek.
3
B) KRIMINALITA JAKO NEJZÁVAŽNĚJŠÍ FORMA SOCIÁLNÍ PATOLOGIE. STRUKTURA, ETIOLOGIE KRIMINALITY (ZJEVNÁ, LATENTNÍ, KRIMINALITA ŽEN, ORGANIZOVANÁ KRIMINALITA). PREVENCE KRIMINALITY. PSYCHICKÉ A SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY, ALTERNATIVNÍ TRESTY, POSTPENITENCIÁRNÍ PÉČE. KRIMINALITA JAKO NEJZÁVAŽNĚJŠÍ FORMA SOCIÁLNÍ PATOLOGIE - Kriminalita = zločinnost – společensky nežádoucí aktivity, přečiny, trestné činnosti podle trestního zákona. Je třeba rozlišovat kriminalitu dospělých a kriminalitu mládeže. - Další vědy, které se zabývají kriminalitou: právní vědy (trestní právo, trestně-procesní disciplíny), neprávní vědy (penologie, viktimologie, kriminalistika, sociologie, psychiatrie, psychologie, pedagogika, statistika, matematika). • • •
•
•
Druhy kriminality Zjevná kriminalita – registrovaná – ta, která vyšla najevo a byla evidovaná ve statistikách, i když byl pachatel neznámý. Latentní kriminalita – skrytá – neví o ní orgány činné v trestním řízení. Organizovaná kriminalita – skupinová trestná činnost páchaná organizovanou zločineckou skupinou, která se vyznačuje dlouhodobostí, dělbou činnosti, plánovitostí a orientací na zisk nebo získání vlivu na veřejný život. Aby zabránila odhalení, kupuje si svědky, podplácí, používá násilí, vydírání. Nejčastější zaměření organizovaného zločinu: obchod s kradenými auty, jejich díly, krádeže uměleckých předmětů a jejich vývoz, prostituce, obchod se ženami, pašování a výroba drog, vymáhání dluhů. Kriminalita žen – vždy nižší počet pachatelek než pachatelů. Ženy páchají méně násilných trestných činů, výskyt recidivy je menší, ženy se nespecializují, jsou méně často ve zločineckých skupinách, nejsou tolik iniciativní a u ženské kriminality je shledávána vyšší latence. V současnosti však podíl žen na kriminalitě roste. Různé teorie: biologické (agresivita je mužský povahový rys a neagresivita ženský povahový rys), psychologické (např. kriminalita žen je příčinou hysterie, melancholie nebo sexuální frustrace či neuróz), sociologické (např. teorie sociálních rolí – ženy vychovávány jinak než muži nebo, že ženy vychovávají děti a nemají na kriminalitu čas ani příležitost jako muži), vícefaktorové teorie. Další: kriminalita mládeže, kriminalita recidivy, kriminalita a návykové látky, majetková kriminalita, násilná kriminalita, mravnostní kriminalita, hospodářská kriminalita.
Etiologie kriminality - Není jednoduchá, protože se jedná o složité spolupůsobení několika faktorů řádu osobnostněindividuální a společensko-sociálního. - Kriminologové se soustřeďují na osobnost pachatele: výchova v rodině, škole, prostředí pracoviště a bydliště. Dále se soustředí na socializaci pachatele, na rozbor situace a dále na problematiku obětí. PREVENCE KRIMINALITY Podle obsahu • Prevence sociální – humanizace života a těch prostředí, kde dochází k socializaci a sociální integraci člověka. Hlavně v rodině, škole, práci, ve volném čase. • Prevence situační – orientovaná na snížení příležitosti k páchání trestných činů a zvýšení rizika dopadení pachatele. • Prevence viktimnosti – zvýšení veřejného pořádku a bezpečnosti, nácvik chování v nebezpečí, ale i zmírnění následků viktimizace (sekundární a terciální viktimizace).
4
Podle toho, komu je určena (podle adresáta) • Primární prevence – zaměřená na celou společnost. • Sekundární prevence – zaměřená na ohrožené – rizikové kriminalitou. • Terciální prevence – zaměřená na ty, jež kriminalitou již zasaženi byli. PSYCHICKÉ A SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY
-
• • • • • • • •
Psychické důsledky Výkon trestu je pro odsouzeného výraznou zátěžovou situací. Záleží na tom, zda výkon trestu následuje po vazbě nebo jde-li o přímý nástup. Záleží na osobnosti odsouzeného (adaptační schopnosti, citová labilita X stabilita, přístup k trestu, pocit viny, atd.). Dále záleží na podmínkách výkonu trestu (typ věznice, sociální klima oddělení, personál, atd.). Záleží také na tom, zda jde o první výkon trestu nebo je pachatel ve vězení poněkolikáté. Obecně se člověk snaží vyrovnat s novou situací, a k tomu mobilizuje své síly, výsledek pak posiluje nebo oslabuje duševní rovnováhu člověka a má vliv na jeho sebedůvěru a sebevědomí. Může se projevovat zvýšené napětí, pohybový neklid, nespavost nebo naopak strnulost, mlčení, stavy úzkosti a nejistoty, nechutenství, zvýšená agresivita, regrese, přizpůsobivost, snížená kontrola impulsů, psychopatizace osobnosti, atd. → s vězni se musí dále pracovat (psycholog, psychiatr, sociolog, sociální pracovník, lékař, sociální kurátor). Sociální důsledky (O. Novotný) Nebezpečí vzájemné demoralizace vězňů samotných. Odnětí trestu jako donucovací prostředek má negativní vliv na odsouzeného, posiluje jeho otrlost, lhostejnost, podlézavost. Dochází ke zpřetrhání sociálních vazeb (hlavně s rodinou – užitečné vazby). Sociální stigmatizace je překážkou resocializace. Narušení volních vlastností vězňů (výchova k nesamostatnosti). Gradace komplexů méněcennosti (hlavně u mladistvých). Růst zadluženosti. Homosexuální orientace.
ALTERNATIVNÍ TRESTY • Užší pojetí – probační a mediační služba. • Širší pojetí – všechny tresty nespojené s odnětím svobody. Alternativní tresty v užším pojetí • Podmíněné odsouzení – podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu od jednoho do pěti let. Můžou k tomu být uloženy přiměřená omezení a povinnosti (výcvik pro získání zaměstnání, převýchova, léčení závislosti) nebo povinnost nahradit škodu, kterou pachatel způsobil. • Podmíněné odsouzení s dohledem – podmíněné odložení na zkušební dobu 1-5 let trestu odnětí svobody nepřevyšující tří roky + stanovení probačního dohledu na pachatelem – pravidelný osobní kontakt pachatele s pracovníkem. Dále může uložit přiměřená omezení a povinnosti jako u předchozího. • Trest obecně prospěšných prací – povinnost pachatele odpracovat osobně a bezplatně ve svém volném čase soudem stanovený počet hodin (50-400 hodin) ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. Může být také stanoven probační dohled.
5
• • • • • • •
Alternativní tresty v širším pojetí Peněžitý trest (2000-5 mil. Kč) – pokud pachatel chtěl nebo získal trestným činem majetkový prospěch. Pokud nebude peněžitý trest zaplacen tak náhradní trest odnětí svobody do 2 let. Trest zákazu činnosti na 1 až 10 let, pokud se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností (řízení automobilu, výkon určitého povolání). Trest vyhoštění – ukládá se pouze cizincům. Trest zákazu pobytu na 1 až 5 let v místě, kde pachatel spáchal trestný čin. Nelze zakázat pobyt v místě, kde má pachatel trvalý pobyt. Trest propadnutí majetku, který je ukládán buď pachatelům, odsuzovaným za zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pokud uložení jiného trestu není třeba. Trest propadnutí věci, která byla získána trestným činem nebo byla ke spáchání použita. Ztráta čestných titulů a vyznamenání a ztráta vojenské hodnosti – pouze v kombinaci s trestem odnětí svobody min. na 2 roky.
Důvody alternativních trestů - Humanitní důvody – pro některé pachatele je lepší a zdravější pro jejich nápravu být trestán na svobodě. - Ekonomické – alternativa je levnější. - Pragmatické – nejsou tak přeplněné věznice.
-
POSTPENITENCIÁRNÍ PÉČE Je jedním z druhů sociální péče. Je to péče o osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, z ochranného léčení a z ochranné výchovy (u mladistvých), ale také se poskytuje již ve fázi trestního řízení. Je to v podstatě druh terciální prevence, prevence recidivy a má pomoci integraci. Poskytuje se pomoc při hledání zaměstnání, ubytování, finanční podpora, pomoc při začlenění do sociálního prostředí a sociálně právní poradenská činnost. Vykonává jí sociální pracovník vězeňské služby, mimo vezení sociální kurátor při obecním úřadu, se kterým musí být propuštěný v kontaktu.
6
C) TRESTNĚ PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST (TR. ČIN, SKUTKOVÁ PODSTATA TR. ČINU, OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST APOD.) - V kterýchkoli právních vztazích se upravují pouze sankce. - Trestně právní odpovědnost je odpovědnost za spáchání trestného činu. TRESTNÝ ČIN JE JEDNÁNÍ, KTERÉ: - Je zvlášť nebezpečené pro společnost. - Jeho znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. ZNAKY SKUTKOVÉ PODSTATY TRESTNÉHO ČINU: 1) Objekt trestného činu - Předmět útoku (člověk, život, majetek, to, co je napadeno) 2) Objektivní stránka trestného činu - Protiprávní jednání + újma + kauzální nexus 3) Subjekt trestného činu (pachatel) a) trestně odpovědný – příčetný a starší 15 let b) trestně neodpovědný 4) Subjektivní stránka trestného činu (zavinění) a) úmyslné (trest je pak vyšší) b) z nedbalosti (trest je pak nižší) FÁZE TRESTNÉHO ČINU: 1. Příprava k trestnému činu 2. Pokus o trestný čin 3. Dokonání trestného činu - Jednotlivé fáze spolu nemusí souviset a navazovat na sebe, trestné jsou i sami o sobě. OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ TRESTNÍ ODPOVĚDNOST: Nutná obrana - Nejklasičtější. Jeto vztah mezi útočníkem a bránícím se. a) Obrana proti útoku dosud trvajícímu b) Prostředky k obraně musí být přiměřené Krajní nouze - Vzniká z objektivních okolností (např. požár, povodeň) - Při jednání v krajní nouzi musíme způsobit menší škodu, než kdybychom vůbec nezasáhli. Dovolené užití zbraně - Policisté, vojáci, strážní ve službě. - Nemusí ji použít jen v sebeobraně, ale můžou i zasahovat. Před tím musí provést určité kroky: 1. „Stůj, kdo tam?“ → 10 s počkat 2. „Stůj, nebo střelím!“ Můžeme při tom vystřelit do vzduchu. → 10 s počkat. 3. Pak teprve můžeme střílet. Profesionální výkon povolání - např. lékaři. 7
